Vzdělávací program Mensa gymnázia, o. p. s.2 Charakteristika školy Velikost školy Škola má v současnosti 9 tříd s osmiletým studijním programem. Všechny třídy osmiletého

1

Vzdělávací program Mensa gymnázia, o. p. s.

Identifikační údaje

název ŠVP: Vzdělávací program Mensa gymnázia o.p.s.

vzdělávací program: osmiletý

studijní forma vzdělávání: denní

název školy: Mensa gymnázium, o.p.s.

adresa školy: Španielova 1111/19, Praha 6

jméno ředitele: Mgr. Magda Kindlová

kontakty: 603 801 786, [email protected] , [email protected]

IČO: 25058843 IZO: 049232886 koordinátor tvorby ŠVP: Mgr. Václav Brdek

zřizovatel: MENSA ČR

adresa: Španielova 1111/19, Praha 6, PSČ: 163 00

kontakty: [email protected]

platnost dokumentu od: 1. 9. 2009

aktualizace: 31. 8. 2011

Tento vzdělávací program je určen pro vyšší stupeň osmiletého Mensa gymnázia, o.p.s.

podpis ředitele:

…............................................

razítko školy:

mailto:[email protected]

2

Charakteristika školy

Velikost školy

Škola má v současnosti 9 tříd s osmiletým studijním programem. Všechny třídy osmiletého gymnázia jsou umístěny v hlavní budově školy na adrese Španielova 1111/19, Praha 6 – Řepy. Škola sídlí v pronájmu v jednom z křídel budovy ZŠ Jana Wericha. Mimo kmenové učebny škola disponuje odbornou učebnou výpočetní techniky, chemie a biologie, výtvarnou dílnou a školní jídelnou – výdejnou (spolu s bufetem). V prostorách školy se dále nachází 2 sborovny, 4 kabinety, klubovna, archiv, místnost pro údržbu a sklad. Tělocvična a venkovní hřiště jsou ve vlastnictví ZŠ Jana Wericha a naše gymnázium si tyto prostory pronajímá.

Vybavení školy Mensa gymnázium, o.p.s (dříve: Osmileté gymnázium Buďánka) získalo nové prostory pro školu do pronájmu v létě 2010, přičemž za vynaložení nemalých nákladů nové prostory zrekonstruovalo (nové podlahové krytiny, opravy vnitřních omítek a elektroinstalací, nátěry, toalety, umyvadla aj.). Majitel budovy (Městská část) pak v celém areálu školy (ZŠ i gymnázium) provádí další strategické úpravy (v roce 2011 např. kompletní zateplení fasád). V budově jsou nyní umístěny všechny kmenové i odborné učebny. Pro účely výuky lze přímo v budově využít řadu informačních médií a didaktických pomůcek např. interaktivní tabule, datové projektory s notebookem, vizualizéry, zpětný projektor, video, audiotechniku, notebooky, bezdrátové připojení na internet, mikroskopy aj.

Charakteristika pedagogického sboru (velikost sboru, kvalifikovanost) Na škole pravidelně působí více než tři desítky vyučujících, přičemž jádro tvoří vyučující pracující na naší škole v rámci plného úvazku. Významnou část výuky (především specializační) vedle nich zajišťují externisté pracující v rozsahu částečného pracovního úvazku. Velkou pozornost věnujeme výuce cizích jazyků, jejichž alespoň dobré osvojení považujeme za nezbytný předpoklad k dalšímu rozšiřování kompetencí žáků. Za stěžejní mezi nimi považujeme jazyk anglický, v němž žáci dosahují většinou nadstandardních výsledků. Na škole pravidelně působí rodilí mluvčí v hodinách anglického jazyka a anglické konverzace a rodilí mluvčí většinou participují též na výuce ostatních cizích jazyků. Vyučující jsou aprobovaní odborníci ve svých oborech a většina z nich disponuje i aprobací pedagogickou (pouze některým vyučujícím – především specializačních předmětů díky specifikům při jejich zabezpečování – zatím pedagogická aprobace chybí, nicméně i v této oblasti se stav znatelně zlepšuje, jelikož škola důsledně podporuje další vzdělávání učitelů - jak ve sféře pedagogické, tak i odborné). Především problematikou žáků se specifickými studijními potřebami, ale i dalšími („běžnými“) problémy souvisejícími s výchovným procesem se zabývá v rámci školy působící výchovný poradce. Pomoc při studiu poskytují některým žákům se specifickými vzdělávacími potřebami jejich osobní asistenti. Nedílnou a velmi důležitou součástí výchovné činnosti naší školy je prevence sociálně

3

patologických jevů –na škole působí pedagog zabývající se prevencí v oblasti těchto jevů. Naše škola (vedle dalších nežádoucích a nebezpečných patologických jevů) se speciálně zabývá tvorbou programu a metod boje proti netholismu – závislosti na počítačových a internetových hrách. Škola spolupracuje při zjišťování psychologické struktury intelektu uchazečů o studium se zkušeným psychologem, další spolupracující psycholog pomáhá řešit v rámci pravidelných sezení i případné problémy žáků (životní i studijní), které případně vzniknou v období středoškolského studia.

Dlouhodobé projekty, mezinárodní spolupráce

Škola dlouhodobě spolupracuje s partnerskými školami v zahraničí, zejména se ŠpMNDaG Bratislava. Škola se zapojuje do projektů vyhlášených Evropskou unií, v minulých letech spolupracovala např. realizaci projektu „Inklusivní škola“. V rámci spolupráce se školami v zahraničí organizujeme výměnné pobyty studentů (např. Španělsko, Velká Británie).

Škola je dlouhodobě řešitelem projektu „Učíme se interaktivně“, na nějž čerpá prostředky ze strukturálních fondů EU-OPPA, jehož cílem je zavedení jednotného ICT prostředí a tvorba e-learningových výukových materiálů. Projekt probíhá v období od 1. 3. 2010 do 31. 7. 2012. I po ukončení financování z ESF budou výstupy z projektu využívány v rámci vyučování na MG, nadále se bude jejich nabídka rozšiřovat a inovovat.

Pokud jde o plány do budoucnosti, usilujeme v současnosti o přidělení dalších grantů na základě výzev vyhlášených Magistrátem hl. m. Prahy a dalšími institucemi, přičemž prostředky z nich čerpané by škole napomohly na k ještě širším možnostem rozvíjet individuální přístup k žákům (individuální studijní plány pro žáky, kteří jsou v pronikání do svého „profilového“ předmětu na výrazně vyšší úrovni a chtějí při svém dalším studiu spolupracovat s vědeckou institucí či vysokou školou).

Spolupráce s rodiči a jinými subjekty (školskou radou, školskými poradenskými zařízeními, místními a regionálními institucemi aj.) Při škole funguje Školská rada. Školská rada má 6 členů. Rodiče a zákonní zástupci žáků spolupracují s vedením školy prostřednictvím pravidelných třídních schůzek, rady rodičů a žákovské rady, kde získávají informace a mohou ovlivnit dění ve škole. Škola poskytuje důležité informace rodičům a žákům též prostřednictvím internetového portálu ŠKOLA ON-LINE (prospěch, absence, významné školní akce aj.). Škola spolupracuje (v minulosti spolupracovala) s AV ČR, dále s ČVUT v Praze, VŠCHT a MFF UK Praha a samozřejmě též se svým zřizovatelem – Mensou ČR.

Škola a veřejnost Veřejnost je každoročně informována o uplynulém školním roce prostřednictvím výroční zprávy, zveřejněné na internetových stránkách školy, na nichž je možné též získat přehled o aktuálním vývoji a dění ve škole. Škola dále produkuje řadu propagačních materiálů. K prezentaci gymnázia slouží též pravidelně se konající „Dny otevřených dveří“. Škola podává informace o sobě též prostřednictvím časopisu Mensy ČR a spolupracuje i s dalšími periodiky. Při škole působí i pracovník pověřený propagací školy a školních aktivit na veřejnosti.

4

Charakteristika ŠVP

Zaměření školy

Mensa gymnázium, o.p.s. je zaměřené na poskytování vzdělávání žáků s mimořádným intelektovým nadáním.

Mensa gymnázium o.p.s. je neziskovou organizací. Vzniklo v roce 1993 pod jménem Osmileté gymnázium Buďánka z podnětu rodičů, kteří byli většinou členové Mensy ČR. Jejich snahou bylo zajistit vzdělání dětem, které se díky svým schopnostem vymykají běžnému standardu a které potřebují intenzivnější péči. Posláním školy je tedy poskytovat úplné všeobecné středoškolské vzdělání gymnaziálního typu intelektově nadprůměrným dětem s přihlédnutím k jejich potenciálu, schopnostem, specifickým potřebám a handicapům.

Škola je charakteristická akcentováním některých ideových východisek a s nimi souvisejících specifických postupů.

Ideová východiska

Vzdělávací plán se odvíjí od těchto ideových východisek: · Individualizace a inkluze · Participace · Anticipace

Individualizace Každý žák je jiný, má jiné schopnosti a má právo na to postupovat svým tempem. Východiskem při plánování obsahu, tempa a metod práce jsou tedy především schopnosti a potřeby žáků; snahou školy je maximálně rozvinout individuální potenciál každého žáka. Třídy mají malý počet žáků (jen výjimečně více než 20), aby se pedagogové mohli žákům věnovat s nadstandardní péčí a individuálním přístupem. Žákům je umožněna vysoká profilace pomocí volitelných předmětů (zejména v septimě a oktávě), které jsou chápány jako příprava na maturitu, další studium a profesní zaměření. Výuka vybraných předmětů často probíhá ve věkově smíšených skupinách podle vyspělosti žáků tak, aby žák pracoval ve skupině, jejíž tempo a úroveň nejlépe odpovídá jeho schopnostem. Anticipace Vzdělání v pojetí školy není chápáno kvantitativně, ale kvalitativně. Zájem o informace a schopnost vyhledat je se cení více než jejich pamětní osvojení (byť se ani naši žáci této činnosti nevyhnou). Vzdělávání nevnímáme jako získávání množství informací. Jde nám především o posílení postojů k celoživotnímu učení a osobnostnímu rozvoji, plnému využití osobního potenciálu, a o osvojení strategií efektivního učení. Vedeme žáky k tvořivému myšlení a k řešení problémů. Jednou z hlavních zásad gymnázia je respektování individuálních potřeb každého žáka. S tímto pojetím vzdělání souvisí i akcentace osobnostních rysů, které žákům pomohou k prožití plnohodnotného života a k životní realizaci v souladu s etickými hodnotami. Participace Žáci jsou důsledně vedeni k vědomí, že jsou (především na vyšším stupni gymnázia) do

5

značné míry spolutvůrci svého studia a v konečném důsledku i celého života, že mají spoluodpovědnost za podobu světa a hrají roli v jeho spoluutváření. Každý žák je plně zodpovědný za své studijní výsledky, jde po své „vlastní cestě“ a učitel mu při tom pomáhá. Žáci mají možnost sami nebo prostřednictvím svých zástupců ve školní radě ovlivnit rozhodnutí týkající se školy.

Charakteristické postupy na úrovni školy

Odborná úroveň výuky; spolupráce s vysokými školami

Předměty jsou vyučovány vysoce kvalifikovanými pedagogy, kteří si trvale zvyšují svou odbornost. Někteří z nich vyučují či vyučovali na vysokých školách, případně působí (působili) na vědeckých pracovištích, a tím zprostředkovávají žákům (především vyšších ročníků) kontakty s prostředím univerzit a vědeckých pracovišť. Ve všech ročnících je výuka doplňována o širokou škálu odborně popularizačních aktivit (exkurze, besedy, přednášky, návštěvy uměleckých produkcí atd.). Poslední dva ročníky gymnázia jsou koncipovány tak, aby profilovaní žáci mohli na naší škole vybírat ze široké škály volitelných předmětů, případně aby mohli část svého studijního plánu absolvovat na vybraných přednáškách a seminářích na vysokých školách.

Klima školy

Naším důležitým cílem je vytvoření klimatu „rozšířené rodiny“, přátelské komunity lidí, pracujících na společné věci a vytvářejících si vzájemně bezpečné zázemí. Vytváříme a posilujeme komunikativní, partnerské vztahy, založené na dohodnutých pravidlech a vzájemném respektu. Díky tomu se žáci nebojí prezentovat se, experimentovat a případně i chybovat. Naším dlouhodobým záměrem je budovat školu jako místo, kde se lidé mohou na sebe spolehnout a důvěřovat si. K posílení tohoto záměru u některých žáků se specifickými potřebami ve vzdělání (typy výrazně se profilující, vynikající v některých oblastech, s problémy v jiných) je možné (a vhodné) využít strategie mentoringu.

Metody práce

Nadané děti bývají nadprůměrně zvídavé, kritické, chtějí vědět „proč“, zajímá je podstata věci. Potřebují objevovat a vynalézat, přemýšlet a tvořit, řešit problémy, diskutovat. Ve většině předmětů se proto postupuje induktivní metodou s důrazem na interdisciplinární charakter problémů, které věda řeší, a na globální a fluidní charakter světa. Preferujeme heuristické metody, didaktické hry, projekty, modelování situací, dialog, týmové práce, dlouhodobé seminární práce a další metody, které žáky maximálně stimulují. Vyučující si vytvářejí speciální postupy, vhodné k použití ve skupině takto mimořádně nadaných dětí. Výchova je zaměřena na rozvoj schopností, logického myšlení, tvořivosti, samostatnosti, schopnosti pracovat v týmu, komunikovat s druhými. Některé charakteristické metody práce jsou uvedeny v dalších kapitolách.

Mezioborové vztahy

Vzdělání není součtem vyučovacích předmětů, ale musí být komplexním systémem – všichni si musí být vědomi mezioborových vztahů; má-li škola připravit žáka na reálný život, musí se ve škole učit řešit reálné situace, které jsou vždy komplexní.

6

Profil absolventa

Absolvent naší školy bude disponovat klíčovými kompetencemi vycházejícími z rámcového vzdělávacího plánu a kompetencemi, které považujeme za charakteristické pro naši školu. Kompetence k učení

Absolvent školy: · Má okruh zájmů, které korespondují s jeho individuálními schopnostmi a v němž

disponuje osobní motivací k dalšímu učení a zdokonalování se. Dokáže v sobě objevovat své nejlepší schopnosti a dosahovat díky nim nejlepších výsledků. V oborech, o které má žák zájem, dosahuje špičkových dovedností a znalostí a je dobře připraven na následné univerzitní studium. Je schopen aplikovat své znalosti a směrovat je k dalšímu studiu, ve kterém má předpoklady k úspěchu. Hledá a snaží se řešit problémy a prezentuje výsledky své práce.

· Samostatně si vybírá okruhy problémů, kterými se bude zabývat, vybírá a využívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení.

· Vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě.

· Operuje s obecně užívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy.

· Samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti.

· Poznává smysl a cíl učení, má k učení pozitivní vztah, posoudí vlastní pokrok a určí překážky či problémy bránící učení. Naplánuje si, jakým způsobem by mohl své učení zdokonalit, kriticky zhodnotí výsledky svého učení a diskutuje o nich.

Kompetence k řešení problémů

Absolvent školy: · Vnímá nejrůznější problémové situace ve škole i mimo ni. Rozpozná a pochopí

problém, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách. · Vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a

odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému.

· Samostatně řeší problémy. Promyslí a naplánuje způsob řešení problému a využívá k tomu vlastního úsudku a zkušeností. Při řešení problémů užívá logické, matematické a empirické postupy.

· Ověřuje prakticky správnost řešení problémů a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací, sleduje vlastní pokrok při zdolávání problémů.

· Kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí.

Kompetence komunikativní

Absolvent školy: · Formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se

7

výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu. · Naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se

zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje. · Rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně

užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění.

· Využívá informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem.

· Využívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi.

· Má plně rozvinuty receptivní, produktivní a interaktivní řečové dovednosti v anglickém jazyce a účinně jich využívá ke komunikaci se světem.

· Získané znalosti anglického jazyka mu plně postačují k následnému univerzitnímu studiu v anglicky mluvících zemích. Svou schopnost plnohodnotné komunikace v anglickém jazyce potvrzuje v povinné maturitní zkoušce, své studium může také souběžně završit státní zkouškou z angličtiny – First nebo Second Certificate of English, Cambridge, případně dalšími zkouškami.

· V druhém cizím jazyce je schopen komunikovat v každodenních situacích, vytváří základní gramatické struktury a věty, ovládá slovní zásobu dostačující k tomu, aby se věcně a jasně vyjadřoval a smysluplně komunikoval.

Kompetence sociální a personální Absolvent školy:

· Účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce.

· Podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů. V případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá.

· Přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají.

· Vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj; ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty.

Kompetence občanské

Absolvent školy: · Respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen

vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí.

· Chápe základní principy, na nichž spočívají zákony a společenské normy, je si vědom svých práv a povinností ve škole i mimo ni.

· Rozhoduje se zodpovědně podle dané situace, poskytne dle svých možností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohrožujících život a zdraví člověka.

· Respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní i historické dědictví, projevuje pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivně se

8

zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit. · Chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, respektuje

požadavky na kvalitní životní prostředí, rozhoduje se v zájmu podpory a ochrany zdraví a trvale udržitelného rozvoje společnosti.

Kompetence pracovní (nejsou zahrnuty v RVP G, nicméně absolvent školy si s sebou samozřejmě nese a využívá též kompetence získané na nižším stupni gymnázia)

Absolvent školy: · Používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená

pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky.

· Přistupuje k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti a společenského významu, ale i z hlediska ochrany svého zdraví i zdraví druhých, ochrany životního prostředí i ochrany kulturních a společenských hodnot.

· Využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesním zaměření.

· Orientuje se v základních aktivitách potřebných k uskutečnění podnikatelského záměru a k jeho realizaci, chápe podstatu, cíl a riziko podnikání, rozvíjí své podnikatelské myšlení.

Kompetence k podnikavosti

Absolvent školy: · Má poměrně rozsáhlé znalosti o základních obecných ekonomických problémech, o

fungování hospodářského sektoru v ČR (v Evropě i dalších regionech), o té části právního systému týkající se hospodářství, podnikatelského sektoru, pracovního práva apod.

· Využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesním zaměření.

· Orientuje se v širší míře v aktivitách vedoucích k uskutečnění podnikatelského záměru a k jeho realizaci, je schopen jednodušší modelový podnikatelský (pracovní) záměr připravit (prezentovat), chápe podstatu, cíl a riziko podnikání, rozvíjí své podnikatelské myšlení.

Organizace přijímacího řízení Přijímací řízení je vícekolové. Probíhá v zásadě dle stejného principu a kritérií na nižší i vyšší stupeň gymnázia. Jeho principem je výběr uchazečů na základně jejich předpokladů ke studiu, tedy jejich schopností a osobnostních rysů. Přijímací řízení z principu nebere v potaz vědomosti uchazečů a též pouze v menší míře jejich dosavadní výsledky (hodnocení) na předchozí škole. Základní podmínkou je úspěšné absolvování vstupního akreditovaného testu inteligence společnosti Mensa, ve kterém musí uchazeč dosáhnout hladinu IQ 130+. Následně se mapuje psychologická struktura intelektu uchazeče a jeho schopnosti pomocí většinou standardizovaných psychologických testů v průběhu pohovoru s psychologem. Závěrečnou částí přijímací zkoušky (do primy i kvinty) je motivační pohovor s přijímací komisí. Jako pomocná kritéria fungují: dosavadní prospěch uchazečů a jejich účast v soutěžích a

9

podobných aktivitách.

Organizace maturitní zkoušky

Vzdělávání na našem gymnáziu je v souladu se vzdělávacím programem a charakterem školy ukončeno maturitní zkouškou, jejíž průběh se řídí příslušným ustanovením školského zákona v souladu s příslušnou vyhláškou. Dokladem o dosažení středního vzdělání je vysvědčení o maturitní zkoušce. Účelem maturitní zkoušky je ověřit, jak žáci naplnili cíle vzdělávání stanovené rámcovým a školním vzdělávacím programem v příslušných oborech, zejména ověřit úroveň klíčových kompetencí žáka, které jsou důležité pro jeho další vzdělávání nebo výkon povolání. Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované MŠMT) a části profilové (garantované školou). Společná část maturitní zkoušky se sestává z - komplexní zkoušky (3 části: ústní zkouška, písemná práce a didaktický test) z českého jazyka a literatury - druhé zkoušky, kde si žáci mohou volit mezi didaktickým testem z matematiky a komplexní zkouškou z cizího jazyka (AJ, FJ, NJ, RJ, ŠJ). Maturitní zkoušky společné části si mohou studenti volit ve dvou úrovních obtížnosti – základní a vyšší. Profilová část maturitní zkoušky se skládá ze dvou volitelných předmětů dle nabídky, kterou škola každý rok aktualizuje dle předběžného zájmu studentů a skladby učebního plánu. Profilová zkouška z cizích jazyků má dvě části – písemný maturitní test a ústní zkoušku. Hodnocení písemného maturitního testu z cizích jazyků se promítá do celkového hodnocení profilové zkoušky z cizích jazyků podílem 30%. Profilová zkouška z ostatních volitelných předmětů je vykonávána formou ústní zkoušky (případně ústní obhajoby maturitní práce). Konkrétní kritéria zkoušek z jednotlivých předmětů jsou aktualizována dle jejich nabídky a jsou součástí dalších dokumentů školy. Žáci úspěšně složí maturitní zkoušky, pokud splní kritéria hodnocení u všech povinných zkoušek (i jednotlivých dílčích částí komplexních zkoušek ve společné části maturity). Proces uvádění nového modelu maturitní zkoušky stále probíhá, její základní charakteristika v ŠVP bude aktualizována a doplňována.

Výchovné a vzdělávací strategie

Výchovné a vzdělávací strategie jsou společné postupy na úrovni školy, uplatňované ve výuce i mimo ni, jimiž škola a vyučující cíleně utvářejí a rozvíjejí klíčové kompetence žáků. Východiskem pro výchovné a vzdělávací strategie uplatňované na úrovni školy jsou jednak klíčové kompetence formulované v RVP (ZV i GV), jednak fakt, že na našem gymnáziu studují v mnoha případech žáci mimořádně nadaní či žáci se speciálními studijními potřebami a jednou z hlavních zásad naší školy je respektování individuálních potřeb a předpokladů každého žáka.

10

ROZVOJ KLÍČOVÝCH KOMPETENCÍ

Kompetence k učení

Vyučující volí postupy, které motivují žáka k celoživotnímu samostatnému učení se. Probudit trvalý zájem žáka o předmět je klíčovým úkolem vyučujícího. Vyučující volí vhodné učební postupy podporující spolupráci se žáky a zohledňující jejich individuální potřeby. Vyučující pokládají diskusi a samostatné řešení problémů za jedny z nejvýznamnějších edukačních postupů. Vyučující diskutují se žáky o problémech a navozují situace, které žáky podněcují ke vzájemné diskusi. Vyučující předkládají žákům problémy k samostatnému řešení, přičemž úkolem žáků je především samostatné vyhledávání informačních zdrojů i informací samotných, jejich zpracovávání a vyhodnocování, stejně jako uvědomováními si souvislostí jak v rámci oboru i tak souvislostí mezioborových. Vyučující žáky hodnotí a při vhodných příležitostech jim poskytují prostor k vlastnímu hodnocení, nutí je k zamyšlení se nad vlastními nedostatky a nad způsobem jejich nápravy. K rozvoji kompetence napomáhá i školní strategie zadávání seminárních prací, u žáků vyšších ročníku prací ročníkových, dále zadávání školních projektů a podporování žáků v účasti na mimoškolních soutěžích.


Vyučující zadávají žákům problémové úlohy a vedou je k samostatnému stanovování si takových úkolů, přičemž preferují zadání vyžadující zapojování mezioborových vztahů. Vyučující vedou žáky k formulování a ověřování vlastních závěrů. Vyučující vedou žáky k aplikaci získaných návyků a dovedností v každodenním životě. Vyučující podněcují žáky k účasti na přípravě i vedení mimovýukových aktivit. Vyučující stejně jako v případě předchozí kompetence podporuje také rozvoj kompetence k řešení problémů strategií zadávání seminárních a ročníkových prací, zapojování žáků do oborových olympiád a dalších soutěží.


Vyučující pokládají porozumění textu a obrazu a jejich interpretaci za jednu z nejvýznamnějších (nejen) komunikativních kompetencí. Vyučující podporují u žáků rozvoj kultivovaného ústního i písemného projevu, jejich vzájemnou komunikaci a spolupráci (skupinové práce, projekty, interaktivní hry), ve vzájemné spolupráci stanovují zásady přiměřené komunikace s dospělými. Vyučující vedou žáky ke schopnosti formulovat a obhajovat svůj názor, vhodně argumentovat, vhodně používat vymezené pojmy.

Vyučující vyžadují od žáků naslouchání druhým, respektování jiných názorů, ale také jejich kritické posouzení a zhodnocení.

Vyučující všech oborů u žáků podporují využívání moderních i klasických informačních a komunikačních prostředků a technologií pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem. Učitelé pro žáky připravují výměnné zahraniční zájezdy, mezinárodní projekty i zahraniční stáže dle zájmu žáků a možností školy.

11


Kompetence sociální a personální

Vyučující zapojují žáky do skupinových a týmových úkolů a projektů, a tím podporují jejich schopnost spolupracovat a začleňovat se do kolektivu. V rámci týmové práce respektují individualitu žáka a poskytují mu dostatek příležitostí ji v průběhu plnění samostatných úkolů projevit a rozvíjet, v týmu má každý svou roli a dělá práci odpovídající jeho úrovni schopností, dovedností a potřeb.

Škola podporuje vytváření kolegiálních a přátelských vztahů nejen na úrovni jednotlivých ročníků, ale i mezi žáky různých věkových skupin a rozdílného zájmového zaměření, v neposlední řadě pak mezi žáky a vyučujícími. Dosahuje toho pořádáním celé řady mimovýukových akcí (sportovních, kulturních, společenských, vědeckých, vzdělávacích), na jejichž organizaci se žáci aktivně spolupodílejí .

Vyučující ve spolupráci s žáky vytvářejí přesná pravidla týkající se života školy, vzájemné spolupráce, mezilidského soužití (ve škole i mimo ni). K takto stanoveným pravidlům jsou žáci vedeni – vyučující jim vysvětlují smysl těchto pravidel (v ideálním případě žáci sami tento smysl odhalují), následně vyžadují a kontrolují jejich dodržování. Tyto dovednosti jsou žáci schopni využít ve svém osobním, profesním i společenském životě.


Všichni pracovníci školy vedou žáky k vědomí, že jsou spolutvůrci svého studia (žáci mají možnost sami nebo prostřednictvím svých zástupců ve školní radě ovlivňovat rozhodnutí týkající se chodu školy) a v konečném důsledku i celého života. Vyučující vštěpují žákům pocit spoluodpovědnosti za současnou i budoucí podobu světa.

Vyučující vedou žáky k úctě a dodržování zákonů (např. naplňováním kompetencí sociálních a personálních).

Vyučující podporují u žáků odhodlání zapojit se do veřejného (občanského) života. Také je vedou k tolerantnímu postoji vůči jiným kulturám i „menšinovým“ skupinám uvnitř evropské kultury. Příklady takového chování mohou žáci získat při řízených diskusích, iniciovaných vyučujícím.

Vyučující žáky vedou k úctě k přírodě a životnímu prostředí, k pochopení klíčového významu „trvale udržitelného rozvoje“ pro další generace, stejně tak jako k ocenění pozitivního přínosu minulých generací.

Vyučující žákům pomáhají s poznáváním struktury a chodu veřejných institucí na různých úrovních (komunální, regionální, státní, evropské, celosvětové) – např. navozováním různých modelových situací.

12



Vyučující uplatňují v široké míře metody skupinové a týmové práce. Při výuce se učitelé snaží vytvářet co nejvíce zadání umožňující žákům během přípravných prací vytvořit si plán práce doplněný pracovním postupem, při samotném řešení pak postupovat kreativně.

Vyučující studentům poskytují žákům velké množství informací z oblasti sociologie, ekonomie a sféry zaměstnanosti a podnikání. Žáci tak v těchto oblastech získávají nezbytný teoretický vědomostní i kompetenční základ v těchto oblastech.

Vyučující podporují autoevaluační činnost v oblasti žákovských aktivit.

Vyučující vyžadují po žácích zapojování se do oborových i mezioborových soutěží (v rozmezí od školních až po mezinárodní kola).

Škola nabízí na vyšším stupni gymnázia žákům širokou škálu volitelných předmětů směřujících k jejich profesní specializaci (žáci si při rozhodování o jejich skladbě sami spoluutvářejí studijní rozvrh.).

Škola zadává žákům řadu projektových úkolů, které vyžadují formulaci cílů, pečlivé plánování, rozdělení rolí, týmovou spolupráci a věcně správné a srozumitelné prezentování výsledků práce.

Nedílnou součástí edukačního procesu je zadávání a zpracovávání četných seminárních prací jakož i ročníkové práce žáky gymnázia, přičemž je kladen důraz na kreativitu a samostatnost žáků jak při volbě tématu, tak i při jeho zpracování.

Žáci se zapojují do aktivit, které podporují schopnosti samostatného rozhodování, plánování, přípravy a realizace aktivit (maturitní ples, vánoční besídky, „Buďánkovský slunovrat“, jazykové dny aj.).

Vyučující učí žáky při pracovních činnostech chránit nejen své zdraví a zdraví druhých, ale též životní prostředí a kulturní a společenské hodnoty. Seznamují je se zásadami sociálně-etického řízení.

Škola má dlouhodobě vypracován systém udělování stipendií (za dosažení výborného prospěchu, za úspěšné zapojení do soutěží, za vypracování kvalitních seminárních a ročníkových prací). U nejlepších studentů školy se přiznávají též slevy na školném. Tento systém studenty motivuje k zodpovědnému a aktivnímu přístupu ke studiu a k zadaným úkolům.

13

Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Na škole studuje nezanedbatelné procento žáků s vývojovými poruchami učení. Jedná se zejména o integraci žáků s tímto charakterem postižení: specifická porucha na bázi LMD, porucha chování, LMD s autistickými rysy (Aspergerův syndrom), výrazná psychická labilita, specifická vývojová porucha LMD, těžší stupně dysgrafie, dysortografie, lehká dyslexie, narušená schopnost komunikace s vrstevníky, prodělaná encefalitida, výpadky pozornosti, úzkost. Tito žáci vyžadují zvláštní péči. Všichni vyučující jim ji také poskytují (individuální přístup, konzultace, vypracování zvláštních individuálních plánů a doplňkových programů). Škola se ve spolupráci se školním psychologem a příslušným pedagogickým centrem snaží řešit problémy žáků operativně dle jejich individuálních potřeb. Všechna tato péče vyžaduje ovšem také vyšší mzdové i materiální náklady. Na škole působí asistent pedagoga, jehož činnost je zaměřena zejména na pomoc žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, jako je např. Aspergerův syndrom, přičemž na naší škole pravidelně studuje několik žáků s touto SPU. Zkušenosti s prací a zařazením funkce asistenta pedagoga hodnotíme výborně, asistenční služba napomáhá nejen vyučujícímu ke klidnějšímu průběhu a realizaci připravené vyučovací hodiny, ale zejména příslušným žákům při jejich zapojení do výuky, soustředění při práci v hodině a motivaci pro jejich další vzdělávání. Jednou z priorit naší školy (zejména díky vysokému procentu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a z toho vyplývající značná rozdílnost jednotlivých osobností a individualit) je posilování atmosféry vzájemné spolupráce a tolerance, aniž by ovšem přitom byla individualita a individuální potřeby žáků potlačovány.

Zabezpečení výuky žáků mimořádně nadaných

Škola si je vědoma značného rozpětí v nadání jednotlivých žáků. Mnoho žáků je zaměřeno jednostranně a mimořádné nadání v jedné oblasti může být u řady z nich vyvažováno nezájmem či nižšími schopnostmi v oblasti jiné. Proto již přijímací řízení zahrnuje test mapující strukturu schopností, který vypovídá o rozložení nadání jednotlivých žáků. Vyučující dále vycházejí z řady doplňujících metod – pozorování žáků, rozbor jejich písemných prací, studijní výsledky, pohovor se žáky, příp. jejich rodiči, porovnávání výsledků testů s dosahovanými studijními výsledky, popř. využití informací z pedagogicko-psychologické poradny aj. Metody, jichž škola využívá k zabezpečení výuky žáků mimořádně nadaných, jsou uvedeny a charakterizovány v následující kapitole.

Na vyšším stupni gymnázia mají žáci daleko větší prostor pro individualizaci, pro zásadní rozvoj svých kompetencí a výrazné navýšení znalostí ve svých profilových oborech. Zde by se mělo uplatnit mimořádné nadání u značné části žáků naší školy, kteří by měli v těchto oborech dosahovat nadstandardních výsledků a úrovně. Předpokládáme, že takoví žáci budou ve „svých“ oborech spolupracovat s institucemi stojícími svou erudicí nad úrovní střední školy (vysoké školy, AV, odborná pracoviště aj.). Toto zaměření je na druhé straně „vykoupeno“ tím, že některé obory (předměty) zvládnou tito žáci na určité základní (avšak pevně stanovené a vyžadované) úrovni. Máme na co navazovat, je však třeba si uvědomit, že v tomto přechodném období bude trvat určitou dobu, než takový systém bude plně fungovat, talentům je třeba poskytnout čas k tomu, aby se mohly rozvinout. Je třeba také sledovat a určit, co je v případě jednotlivých nadaných žáků třeba (kromě jejich profilových oborů) nejvíce rozvíjet z hlediska osobnostního i obecně vzdělávacího.

14

Metody práce pro zabezpečení výuky (mimořádně) nadaných žáků uplatňované na úrovni školy (organizace výuky) OGB maximálně uplatňuje možnosti inkluzívního vzdělávání, tedy vzdělávání, které se snaží být individualizované, využívá vnitřní a vnější diferenciace. Kombinuje řadu možností, jejichž vhodnost a účelnost se liší podle jednotlivých předmětů, věku žáků a často i podle konkrétního stavu v dané třídě.

Mezi aplikované metody patří zejména:

· Dělení předmětů na pokročilejší a méně pokročilé skupiny Tuto metodu využíváme tam, kde je v ročníku více než jedna třída a kde odpovídá potřebám a charakteru předmětu. Jde zejména o cizí jazyky a matematiku.

· Věkově smíšené skupiny Tuto formu vnější diferenciace využíváme vzhledem k zaměření a úrovni žáků tam, kde podobné dělení odpovídá potřebám žáků a charakteru předmětu. To se týká především výuky cizích jazyků a povinně volitelných předmětů.

· Individuální přeřazení do vyššího ročníku Víme, že stejné stáří nemusí být zárukou stejných schopností, že mentální věk se u výjimečných dětí může od fyzického významně lišit. K tomuto řešení přistupujeme zejména u žáků s relativně vyrovnanou strukturou nadání, jimž přestup do vyššího ročníku pomůže k integraci do kolektivu mentálně bližších spolužáků a odpovídá i úrovni a schopnostem ve většině vyučovacích předmětů. Postupujeme v souladu s příslušné vyhlášky.

· Nabídka volitelných a nepovinných předmětů, kroužků a aktivit Protože ani metody diferenciace nepostačují v rámci povinných předmětů k uspokojení specifických vzdělávacích potřeb řady žáků, doplňuje OGB učební plán nabídkou povinně volitelných předmětů, nepovinných předmětů a kroužků.

· Vytvoření individuálního plánu práce

Individuální plán práce je vytvářen v předmětech, kde jeho realizace odpovídá potřebám jednotlivých žáků. Plán má formu dohody, přičemž se pravidelně kontroluje jeho plnění. Jeho obsah může být na základě průběžného vyhodnocování upravován.

· Mentoring

· Preferování problémových a induktivních úloh

· Diferencování náročnosti zadávaných úloh

Nadaní žáci nedostávají větší objem stejně náročných úloh, ale specifické úlohy, jejichž náročnost odpovídá jejich individuální úrovni a vzdělávacím potřebám. Preferujeme v takových případech úlohy zajímavé, neobvyklé, takové, které mimořádně nadaného žáka se zájmem o předmět lákají a motivují k nadstandardnímu výkonu.

15

Projekty

Zařazujeme projekty, které jsou často realizované jako týmové aktivity, v nichž se promítají mezioborové vztahy. Odpovídá-li to jejich charakteru, mohou být zadávány napříč ročníky. Vedeme žáky k tomu, aby práce na takových projektech rozvíjela jejich pracovní i sociální kompetence a aby se učili nalézt si v pracovním týmu pozici, ve které budou moci podávat výkon odpovídající jejich individuálním schopnostem a zájmům.

· Motivace žáků k účasti v soutěžích a na olympiádách

· Využívání možností e-learningu

V minulých letech využívali jednotliví vyučující možností e-learningu většinou jako pasivní uživatelé, účast na projektu „Učíme se interaktivně“ nám umožnila stát se aktivními tvůrci a vytvořit jednotné informační prostředí přístupné žákům i učitelům.

Na škole došlo k zavedení jednotného ICT systému pro tyto všeobecně vzdělávací předměty: Český jazyk, Literatura, Matematika, Fyzika, Chemie, Biologie, Dějepis, Zeměpis, Výtvarná výchova, Hudební výchova a Anglický jazyk. Z toho důvodu došlo i k častějšímu využívání interaktivních tabulí, ale hlavně e-learningu a digitalizovaných studijních podkladů ve výuce. Byl vybudován datový sklad interaktivních materiálů z výše uvedených předmětů, které se budou dále využívat ve výuce a v případě potřeby se budou materiály dále upravovat. Materiály budou sloužit jak studentům mimořádně nadaným, tak studentům s SPU a těm, kteří nemohou být v době výuky přítomni ve škole (např. z důvodu nemoci). E-learningové materiály (e-kurzy a e-testy) přinesou rozšíření využívání moderních výukových metod a informačních technologií ve výuce na vyšším stupni Mensa gymnázia, o.p.s. Učitelům umožní tento systém obohatit výuku multimediálními (animace, audio/videonahrávky, grafy, tabulky, prezentace) a zpětnovazebními prvky (testy, e-kurzy, ankety, cvičení, e-úkoly, atd.). Záměrem je optimalizace využívání elektronických výukových materiálů. Zajímavé pojetí, využívání efektů, animací, videonahrávek, zpětnovazebných prvků, úkolů a cvičení přitom podněcuje žáky k aktivnímu zapojení do výuky, vtahuje je do vyučované problematiky a zvyšuje díky zapojení více smyslů zapamatování probíraného učiva. Interaktivita a zpětnovazebné prvky jsou totiž hlavní doménou elektronických výukových materiálů. Cílem je prostřednictvím e-learningu zlepšit přístup ke vzdělávání na Mensa gymnáziu. Žáci budou mít jak během výuky, tak při přípravě na ni možnost pracovat s celou řadou rozmanitých informací, a to v interaktivní podobě. Zvýší se tak zároveň jejich možnosti uplatnění na trhu práce vzhledem k rozvoji znalostí např. v oblasti informačních technologií.

Cílem je přinést do výuky mimořádně nadaných studentů nové postupy a větší možnosti uplatnění svého nadání a znalostí jak během výuky, tak při přípravě na ni. Rovněž se budou moci zapojit ve spolupráci s učiteli do samotné přípravy výukových materiálů, např. tím, že natočí videosekvence do nových e-kurzů.

Přínosem pro cílovou skupinu žáků bude zkvalitnění a zatraktivnění výuky prostřednictvím využívání moderních elektronických výukových metod. Žáci budou dostávat mnohem více komplexních informací a údajů, elektronické výukové materiály navíc umožní mezipředmětové provázání jednotlivých probíraných témat. Zároveň bude používání ICT podpořena jejich schopnost samostatného získávání informací. Využitím ICT technologií se výuka pro žáky stane přitažlivější,

16

zajímavější a především názornější. Tento způsob vzdělávání navíc umožní pedagogům snáze zapojit žáky do probíhající výuky. V konečném důsledku dojde ke zkvalitnění vzdělávání na vyšším stupni Mensa gymnázia o.p.s. a také lepší přípravě budoucích absolventů na jejich následující studium na vysoké škole.

Operativní vytváření diferencovaných skupin

V rámci třídy a jednotlivých předmětů mohou být vytvářeny skupiny, které umožňují např. opakování látky s částí třídy, zatímco jiná část třídy zpracovává prohlubující nadstandardní učivo.

· Seminární, ročníkové a maturitní práce

Vedeme žáky k tomu, aby v oblastech, o které mají zájem, zpracovávali rozsáhlejší dlouhodobější domácí seminární a ročníkové práce (případně též maturitní práce).

Seminární práce si žáci volí z různých oborů v průběhu celého studia, volba oboru, předmětu a tématu je volná, žáci jsou však povinni v průběhu studia na vyšším stupni gymnázia alespoň dvě seminární práce vypracovat, odevzdat a obhájit. Minimálně jedna z těchto seminárních prací by měla svým charakterem splňovat kritéria prací přihlašovaných do soutěže SOČ (či soutěží podobné úrovně a charakteru). Cílem seminárních prací je osvojení si zákonitostí a pravidel vědecké práce po formální stránce, prohloubení kompetencí z hlediska stylistického a prohloubení znalostí a kompetencí v daném oboru. Seminární práce jsou autory obhajovány během obhajob (případně přehlídek) prací v období před koncem školního roku, posudek k nim vypracovává vedoucí práce. Hodnocení seminárních prací (vedle komplexního bodového hodnocení) může být zahrnuto i do klasifikace příslušného předmětu.

Téma ročníkové práce si žáci volí během září a října šestého ročníku (sexty), jejich obhajoba probíhá v měsících únoru a březnu v průběhu sedmého ročníku (septimy) docházky. Práce je zařazena do rámce předmětu, který žák v septimě navštěvuje a ročníková práce do něj oborově spadá. Žák je povinen si takový vyučovací předmět pro septimu zvolit. K práci je připojen posudek vedoucího práce a posudek oponenta. Ročníková práce je na daleko vyšší úrovni – jak z hlediska obsahového, tak z hlediska formálního, převládat by měla kreativní (tvůrčí, výzkumná, badatelská) práce žáka. Pokud žák práci nesplní či neobhájí, má hodnocení takovou váhu, že žák neprospívá z předmětu, do něhož byla práce zařazena. Součástí opravné komisionální zkoušky pak je i nová obhajoba ročníkové práce na dostačující úrovni.

Naším cílem je , aby seminární i ročníkové práce byly zpracované v takové kvalitě, aby mohly zařazeny (přihlášeny) do mimoškolních soutěží.

Podrobná kritéria hodnocení seminárních a ročníkových prací jsou součástí dalších dokumentů školy.

V rámci profilové části maturitní zkoušky je možné, aby součástí zkoušek z některých předmětů byly i obhajoba maturitní práce (základní podmínky a pravidla jejího vypracování jsou detailněji stanoveny v rámci „Vyhlášky o bližších podmínkách ukončování vzdělání ve středních školách maturitní zkouškou.“)

17

Průřezová témata

Průřezová témata reprezentují v RVP aktuální okruhy problémů současného i budoucího světa a stávají se povinnou součástí základního vzdělávání. Jsou důležitým formativním prvkem základního vzdělávání a pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot. Stávají se příležitostí pro individuální uplatnění žáků i pro jejich vzájemnou spolupráci.

Charakteristika jednotlivých průřezových témat

OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA Reflektuje osobnost žáka, jeho individuální potřeby i zvláštnosti. Učivem je sám žák, konkrétní žákovská skupina a běžné situace každodenního života. Smyslem je pomáhat hledat vlastní cestu k životní spokojenosti založené na dobrých vztazích k sobě samému i k dalším lidem a světu. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět lze naplňovat prostřednictvím témat směřujících k sebepoznání, zdravému sebepojetí, seberegulaci a k udržení psychického zdraví – psychohygieně, komunikaci, mezilidským vztahům. Úzká je vazba ke vzdělávací oblasti Člověk a společnost, a to k Výchově k občanství a k jejím částem "Člověk ve společnosti", "Člověk jako jedinec"; konkrétně k tématům "lidská setkání, vztahy mezi lidmi, zásady lidského soužití" (Člověk ve společnosti) a "podobnost a odlišnost lidí, vnitřní svět člověka, osobní rozvoj" (Člověk jako jedinec). Propojení se vzdělávací oblastí Člověk a zdraví je vhodné v tématech reflektujících fyzickou stránku člověka, sociální vztahy, komunikaci a rozhodování v běžných i vypjatých situacích. Osobnostní a sociální výchova tak může napomoci k získání dovedností vztahujících se k zdravému duševnímu a sociálnímu životu. Tematické okruhy: POZNÁVÁNÍ A ROZVOJ VLASTNÍ OSOBNOSTI; SEBEREGULACE, ORGANIZAČNÍ DOVEDNOSTI A EFEKTIVNÍ ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ; SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE; MORÁLKA VŠEDNÍHO DNE; SPOLUPRÁCE A SOUTĚŽ Všechna uvedená témata se uskutečňují prakticky, prostřednictvím vhodných her, cvičení, modelových situací a příslušných diskusí. VÝCHOVA K MYŠLENÍ V EVROPSKÝCH A GLOBÁLNÍCH SOUVISLOSTECH Zabývá se výchovou budoucích evropských občanů jako zodpovědných a tvořivých osobností, v dospělosti schopných mobility a flexibility v občanské a pracovní sféře i v osobním životě. Rozvíjí vědomí evropské identity při respektování identity národní. Otevírá žákům širší horizonty poznání a perspektivy života, prolíná všemi vzdělávacími oblastmi, integruje a prohlubuje poznatky a umožňuje uplatnit dovednosti, které si žáci osvojili v jednotlivých vzdělávacích oborech. Průřezové téma se vztahuje zejména ke vzdělávací oblasti Člověk a společnost. Využívá, aktualizuje a propojuje poznatky z oboru historie a politické geografie. Prohlubuje

18

porozumění klíčovým historickým a politickým událostem, které ovlivnily vývoj Evropy i světa a měly podstatný význam pro evropskou integraci a začlenění ČR do integračního procesu. Obsah vzdělávací oblasti Člověk a zdraví orientuje žáky v globálních problémech souvisejících se zdravím. V předmětu Tělesná výchova využívá průřezové téma zájmu žáků o sport k hlubšímu pochopení souvislostí evropských kořenů olympijských idejí a významu sportu pro vzájemné porozumění a přátelství mezi lidmi různých národů a národností. Tematické okruhy: GLOBALIZAČNÍ A ROZVOJOVÉ PROCESY; GLOBÁLNÍ PROBLÉMY, JEJICH PŘÍČINY A DŮSLEDKY; HUMANITÁRNÍ POMOC A MEZINÁRODNÍ ROZVOJOVÁ SPOLUPRÁCE; ŽIJEME V EVROPĚ; VZDĚLÁVÁNÍ V EVROPĚ A VE SVĚTĚ Tato témata podněcují zájem žáků o Evropu a svět a zprostředkovávají jim poznání Evropy a světa jako uspořádaného prostředí, měnícího se v čase, v němž se lidé setkávají, společně řeší problémy a utvářejí svůj život. Prostřednictvím tematických okruhů si žáci zpřesňují obraz Evropy, uvědomují si souvislosti řešení běžných situací občana s globálními problémy a možnosti utváření své vlastní životní perspektivy v evropském a globálním prostoru. MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA Umožňuje seznamovat se s rozmanitostí různých kultur, jejich tradicemi a hodnotami, lépe si uvědomovat i svoji vlastní kulturní identitu, tradice a hodnoty, poznávat vlastní kulturní zakotvení a porozumět odlišným kulturám. Rozvíjí smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci, vede k chápání a respektování neustále se zvyšující sociokulturní rozmanitosti. U menšinového etnika rozvíjí jeho kulturní specifika a současně poznávání kultury celé společnosti, majoritní většinu seznamuje se základními specifiky ostatních národností žijících ve společném státě, u obou skupin pak pomáhá nacházet styčné body pro vzájemné respektování, společné aktivity a spolupráci. Multikulturní výchova se hluboce dotýká i mezilidských vztahů. Prolíná všemi vzdělávacími oblastmi (především s oblastmi Člověk a společnost, Člověk a zdraví) v případech, kdy se témata dotýkají vzájemných vztahů mezi příslušníky různých národů a etnických skupin. Tematické okruhy: ZÁKLADNÍ PROBLÉMY SOCIOKULTURNÍCH ROZDÍLŮ; PSYCHOSOCIÁLNÍ ASPEKTY INTERKULTURALITY; VZTAH K MULTILINGVNÍ SITUACI A KE SPOLUPRÁCI MEZI LIDMI Z RŮZNÉHO KULTURNÍHO PROSTŘEDÍ ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA Vede k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí, tj. k pochopení nezbytnosti postupného přechodu k udržitelnému rozvoji společnosti a k poznání významu odpovědnosti za jednání společnosti i každého jedince. Pomáhá uvědomovat si dynamicky se vyvíjející vztahy mezi člověkem a prostředím při přímém poznávání aktuálních hledisek ekologických, ekonomických, vědecko-technických, politických a občanských, hledisek časových (vztahů k budoucnosti) i prostorových (souvislostí mezi lokálními, regionálními a globálními problémy). Podněcuje k aktivní účasti na ochraně a utváření prostředí.

19

Ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda poskytuje průřezové téma ucelený elementární pohled na okolní přírodu i prostředí. Učí pozorovat, citlivě vnímat a hodnotit důsledky jednání lidí, přispívá k osvojování si základních dovedností a návyků aktivního odpovědného přístupu k prostředí v každodenním životě. Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost průřezové téma odkrývá souvislosti mezi ekologickými, technicko-ekonomickými a sociálními jevy s důrazem na význam preventivní obezřetnosti v jednání a další principy udržitelnosti rozvoje. Ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví se téma dotýká problematiky vlivů prostředí na vlastní zdraví i na zdraví ostatních lidí. V souvislosti s problémy současného světa vede k poznání důležitosti péče o přírodu při organizaci masových sportovních akcí. V naší škole funguje jeden z pedagogů ve funkci „koordinátor EVVO“ (environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty), jeho úkoly se speciálně týkají problematiky environmentální výchovy, k ŠVP jsou pak jako přílohy připojeny Školní program EVVO (platnost v horizontu dlouhodobém) a roční školní program EVVO (účinnost v horizontu jednoho školního roku). Tematické okruhy: PROBLEMATIKA VZTAHŮ ORGANISMŮ A PROSTŘEDÍ; ČLOVĚK A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ; ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ REGIONU A ČESKÉ REPUBLIKY MEDIÁLNÍ VÝCHOVA Rozvíjí dovednosti týkající se mediální komunikace a práce s médii. Média se stávají důležitým socializačním faktorem, mají výrazný vliv na chování jedince a společnosti, na utváření životního stylu a na kvalitu života vůbec. Má za cíl vybavit žáka základní úrovní mediální gramotnosti, pěstovat v žákovi schopnost analýzy nabízených sdělení, posouzení jejich věrohodnosti a vyhodnocení jejich komunikačního záměru, popř. schopnost je asociovat s jinými sděleními. Dále pak pomáhá žáku v orientaci v mediovaných obsazích a schopnost volby odpovídajícího média jako prostředku pro naplnění nejrůznějších potřeb – od získávání informací přes vzdělávání až po naplnění volného času. Toto průřezové téma se vztahuje především ke vzdělávací oblasti Člověk a společnost. Tematické okruhy: MÉDIA A MEDIÁLNÍ PRODUKCE; MEDIÁLNÍ PRODUKTY A JEJICH VÝZNAMY; UŽIVATELÉ; ÚČINKY MEDIÁLNÍ PRODUKCE A VLIV MÉDIÍ; ROLE MÉDIÍ V MODERNÍCH DĚJINÁCH

20

Realizace průřezových témat

Průřezová témata jsou rozvíjena v jednotlivých souvisejících vyučovacích předmětech (ve všech předmětech, zejména však ZSV, Dě, Ze, Bi a další přírodovědecké obory, ČJ a Lit, VV, HV aj.), každému tématu navíc bude věnován projektový blok.

ROČNÍK KVINTA SEXTA SEPTIMA

1. pololetí Osobnostní a sociální výchova

Multikulturní výchova Mediální výchova

2. pololetí Environmentální výchova

Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

Volný projekt

Realizace projektových bloků: 1. část – zadání projektových témat (budou zpracovávána individuálně či v malých skupinách) vždy na začátku daného pololetí. Samostatná práce na projektu, jejímž cílem je jeho tvorba (příprava). 2. část – prezentace (realizace) projektu. Část projektových výstupů bude prezentována v rámci vlastní třídy, část projektů bude určena k realizaci ve třídách nižších ročníků gymnázia (prima – tercie), přičemž žáci těchto tříd budou do připraveného programu aktivně zapojeni. Časový horizont: Projektové bloky se v prvním pololetí uskuteční v prvním celém týdnu po uzavření prvního čtvrtletí, ve druhém pololetí v prvním celém týdnu po uzavření třetího čtvrtletí. Při stanovování konkrétních termínů může dojít (podle aktuální situace) k určitému časovému posunu. Konkrétní náplň jednotlivých témat nebude neměnná, může se (a bude) v jednotlivých školních ročnících lišit (při splnění příslušných kritérií). Program jednotlivých bloků bude součástí přílohy k švp.

21

Učební plán

Charakteristika učebního plánu

Učební plán vychází ze základních charakteristik naší školy. Jeho základní ideou je umožnit žákům vyššího stupně našeho gymnázia v co největší míře ovlivňovat vlastní studium. Jeho systém má zajistit žákům výrazný podíl na sestavování vlastního rozvrhu, již vyhraněným žákům napomoci prohlubování specializace, u nevyhraněných umožnit volbu různorodých předmětů. Nezpochybnitelným východiskem však na druhé straně je požadavek, aby všichni žáci na dobré úrovni zvládli určité základní penzum kompetencí a znalostí z celé škály oborů. Obecně však náš systém nesleduje nutně získání detailních znalostí ze všech těchto oborů současně, spíše umožňuje v rámci budoucí volby typu vysokoškolského studia a volby profesního zaměření už na gymnáziu seznámit se s danými obory v prohloubené podobě a v rámci širších souvislostí. Pátý a šestý ročník (kvinta a sexta): Většina oborů z oblastí Člověk a příroda a Člověk a společnost (vyjma ZSV) je v povinné podobě omezena pouze na pátý a šestý ročník. Toto určité omezení předpokládá soustředění se především na základní témata a problémy, aby měl každý žák šanci osvojit si odpovídající kompetence a znalosti ze všech těchto oborů. Volitelné předměty v kvintě a sextě: V těchto ročnících mají žáci k dispozici časovou dotaci pro dva volitelné předměty (po dvou hodinách), alespoň jeden z nich si povinně volí z nabídky tzv. nadstavbových seminářů (dvouletý blok, dotace: dva roky po dvou hodinách) z následující nabídky: seminář z fyziky, seminář z biologie, seminář z chemie, seminář se zeměpisu, seminář z dějepisu (v případě těchto oborů došlo k jejich vzájemné integraci do společného historicko-geografického semináře. Vzdělávací oblast Umění a kultura, zařazení obou základních oborů (HV i VV): Do kvinty je zařazen jako povinný hudební obor (HV) a do sexty výtvarný obor (VV). Povinná výuka těchto oborů je doplněna velmi širokou nabídkou volitelných předmětů z této oblasti. Výchova ke zdraví: Do kvinty a sexty je zařazen v rámci vzdělávací oblasti Člověk a zdraví vedle předmětu tělesná výchova předmět Výchova ke zdraví, jehož hlavním cílem je podrobněji žáky seznámit s biologií člověka, se zdravými životními návyky, zdravým životním stylem. Sedmý a osmý ročník (septima a oktáva): V těchto ročnících výrazně ubývá počet společných povinných předmětů, v souvislosti s tím naopak narůstá možnost volitelnosti předmětů, která se však řídí podle určitých základních pravidel: V septimě a oktávě si žáci volí v rámci dotace Člověk a společnost a Člověk a příroda 3 maturitní semináře po 2 hodinách, další maturitní semináře si mohou vybírat v rámci dotace pro volitelné předměty (další tři volitelné předměty po dvou hodinách časové dotace). Obecně také platí, že skladba volitelných předmětů nebude zcela monotematická. Žáci musí postupovat tak, aby si během jednoho školního roku vybrali předměty z jednoho oboru s maximální úhrnnou dotací 8 hodin. Do septimy a oktávy je zahrnut nový předmět v rámci stejnojmenné vzdělávací oblasti: Člověk a svět práce, který má žákům pomoci s orientací v praktickém životě (v oblasti

22

oborové a profesní volby, práva a pracovněprávních vztahů, fungování člověka v hospodářských strukturách aj.), část vzdělávacího obsahu (definovaného v RVP G) této vzdělávací oblasti je integrována do ZSV (obor ekonomie). Průřezová témata budou začleněna do výuky v rámci jednotlivých předmětů, projektových dnů a specializovaných kurzů.

23

Tabelace učebního plánu

5. ročník

6. ročník

7. ročník

8. ročník

Jazyk a jazyková komunikace

ČJ + LIT 3 4 4 4 15

AJ 3 4 4 4 15

Další cizí jazyk

3 3 3 3 12

Matematika a její aplikace 3 3 4 Součástí nabídky volitelných předmětů

10

Člověk a příroda

Fyzika 2 (pov.) 2 (pov.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.)

„MAT.“ – 2 (pov. vol.)

38

Chemie 2 (pov.) 2 (pov.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.)


Biologie 2 (pov.) 2 (pov.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.)


Geografie 2 (pov.) 2 (pov.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.)


Geologie - - „MAT.“ – 2 (pov. vol.)


Člověk a společnost

ZSV 2 (pov.) 2 (pov.) 2 (pov.) (2) -

„MAT.“ – 2 (pov.

vol.)

filozofie, etika

„MAT.“ – 2

(pov. vol.)

filozofie, etika

ekonomie ekonomie psychologie psychologie

právo právo sociologie sociologie politologie politologie

Dějepis 2 (pov.) 2 (pov.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.)


Člověk a svět práce - - 2 2 4

Umění a kultura

Hudební obor

2 - Je součástí nabídky volitelných předmětů

Je součástí nabídky volitelných předmětů

4

Výtvarný obor

- 2 Je součástí nabídky volitelných předmětů


Člověk a zdraví

Tělesná výchova

2 2 2 2 8

Výchova ke zdraví

1 1 Je součástí nabídky volitelných předmětů a

TV

Je součástí nabídky volitelných předmětů a

TV

2

Informatika a informační a komunikační technologie

2 - 2


4

Volitelné předměty 4 4 6 6 20

Průřezová témata Jsou začleněna do výuky v rámci povinných i volitelných předmětů, rozvíjejí se také pomocí mimovýukových aktivit (kurzy, projektové dny aj.).

35 35 35 27

Celková povinná časová dotace

132

24

Hodnocení žáků

Naše škola využívá při pololetním hodnocení (vysvědčení) kombinaci slovního a bodového hodnocení (v rozmezí 0 – 100 bodů).

· Ve slovním hodnocení jsou obsažena následující obecná kritéria: aktivita v hodinách, dovednosti, znalosti, iniciativa (tzn. spontánní činnost žáka mimo vyučovací hodiny rozvíjející kompetence v daném předmětu, může to být seminární práce, účast v soutěži, ale i vysoce aktivní uchopení a provedení domácí práce zadané v běžných hodinách, které se vymyká běžnému vypracování domácího úkolu).

· V charakteristice každého předmětu navíc mohou být obsažena případná specifická kritéria – např. seminární a domácí práce, podíl zadaných/ vypracovaných domácích prací, písemný projev, ústní projev, schopnost konverzace (cizí jazyky) porozumění textu, práce v týmu, znalost faktografie, dovednost aplikace atd.

· Pravidla bodového hodnocení jsou též součástí dalších dokumentů školy.

Podklady pro hodnocení vznikají vždy kombinací různých forem zjišťování – ústní projev žáků, školní i domácí písemné práce, testy, iniciativa žáků při nepovinných a nadstandardních úkolech atd. Tato kombinace je navíc individuálně vztažena k jednotlivým žákům a jejich potřebám. Jsme si vědomi, že někteří žáci jsou schopni se lépe vyjádřit ústně, jiní písemně, někteří si nedokážou dobře zapamatovat rozsáhlou faktografii, ale bez problémů plní náročné tvůrčí úlohy. U takových žáků klademe důraz na prohlubování schopností (i za pomoci hodnocení) v činnostech, které jim vyhovují. Na druhou stranu se snažíme žáky motivovat k tomu, aby zlepšovali své schopnosti i v činnostech a dovednostech, které doposud neznali, neovládali, nevyužívali či podceňovali. Navíc je třeba zdůraznit, že přes v mnoha ohledech specifický přístup a postupy, si i na našem gymnáziu musí žáci osvojit všeobecný základ vědomostí a dovedností ze všech oblastí a oborů povinně vyučovaných v rámci jednotlivých předmětů.

25

Autoevaluace školy

Vlastní hodnocení školy vychází z příslušné vyhlášky MŠMT. Kritéria evaluace jsou stanovována na počátku evaluačního období ředitelem školy po projednání v pedagogické radě školy. Poté jsou uvedena na internetových stránkách školy. Oblasti autoevaluace Studijní výsledky Atmosféra školy Vybavení školy Zázemí pro práci učitele Hodnocení kvality výuky Hodnocení toku informací a spolupráce mezi školou a rodinou Cíle a kritéria autoevaluace Prvořadým cíle je samozřejmě získání informací pro kontinuální upravování a upřesňování mechanismů chodu školy, aby škola co nejlépe plnila své poslání v souladu se zaměřením školy, poskytovala co nejkvalitnější vzdělávání svým studentům a současně kvalitní zázemí pro práci pedagogům. Sekundárním cílem je získání podkladů pro prezentaci školy směrem ven, tak aby prezentovaný obraz co nejpřesněji odpovídal reálné podobě školy. Nástroje autoevaluace Škola používá několik vzájemně se doplňujících nástrojů. Velké množství informací zjišťuje pomocí dotazníkového šetření. Doplňuje těmito údaji:

· hodnocení získaná z porovnání poměru počtu uchazečů vůči počtu přijímaných studentů

· porovnání úspěšnosti absolventů OGB při přijímacím řízení na VŠ ve srovnání s úspěšností absolventů jiných gymnázií

· výsledky žáků v testech SCIO · úspěšnost a umístění žáků OGB v olympiádách a celostátních, příp. mezinárodních

soutěžích · vývoj fluktuace žáků i pedagogů · rozbor hospitací vedení školy v hodinách pedagogů

Časové rozvržení evaluačních činností Průběžnou autoevaluační činnost škola zpracovává jednou za dva roky do komplexní analýzy a její závěry jsou součástí výroční zprávy.

Oblasti, cíle a metody autoevaluace jsou podrobně rozpracovány v interním manuálu školy.

26

Učební osnovy

Název vzdělávacích oblastí a vyučovacích předmětů: V přehledu jsou uvedeny předměty základní a dále ty volitelné, které jsou v nabídce trvale (stěžejní volitelné předměty) JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Český jazyk a literatura, Anglický jazyk, Další cizí jazyk Konverzace a AJ, Konverzace v cizích jazycích MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE Matematika Maturitní matematika INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE Informační a výpočetní technika

Seminář z programování, seminář z informatiky

ČLOVĚK A SPOLEČNOST Dějepis, Základy společenských věd - ZSV Maturitní dějepis, historickogeografický seminář, moderní dějiny, maturitní psychologie, maturitní sociologie, maturitní právo, maturitní filosofie, maturitní ekonomie, maturitní politologie ČLOVĚK A PŘÍRODA Fyzika, Chemie, Biologie, Zeměpis Nadstavbový seminář fyziky, maturitní fyzika, maturitní chemie, maturitní biologie, maturitní zeměpis, nadstavbový seminář biologie I + II, seminář ze zoologie, seminář z biologie člověka, nadstavbový seminář chemie I + II UMĚNÍ A KULTURA Estetika - hudební obor, Estetika - výtvarný obor

Dějiny umění, Výtvarná výchova, grafický design, počítačová grafika, dějiny hudby

ČLOVĚK A ZDRAVÍ Tělesná výchova, Výchova ke zdraví Seminář z biologie člověka (v nabídce oblasti Člověk a příroda)

ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE Člověk a svět práce

27

JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE

Charakteristika vyučovacího předmětu Český jazyk a literatura

Obsahové vymezení předmětu

Předmět český jazyk a literatura je svým charakterem a obsahem předmětem integrovaným. Obsahuje vzájemně prostupující složky: čtení, psaní, mluvnici, sloh, literární výchovu a prvky dramatické výchovy. Význam spočívá především v rozšiřování vědomého užívání jazyka jako základního nástroje pro rozvíjení abstraktního myšlení a v prohlubování vyjadřovacích a komunikačních schopností, jazyk je nástrojem dalšího vzdělávání. Důležitým znakem výuky v předmětu je její cykličnost. Jazyk potřebuje každý člověk ve všech životních situacích a v jakékoli oblasti lidské činnosti. Předmět tak dává ideální možnost odstraňovat izolovanost jednotlivých oborů, poskytovat žákům globální výchovu a globální pohled na svět. Cílem předmětu je spisovné vyjadřování ústní i písemné, humanizace žákovy osobnosti, formování hodnotových orientací a vkusových preferencí, rozvoj estetického cítění a utváření všeobecného přehledu o společensko-historickém vývoji lidské společnosti se zaměřením na poznávání dějin literatury. Velmi důležité je rozvíjení komunikativních schopností žáků - podpora schopnosti naslouchat druhým, srozumitelné, souvislé a kultivované formulování myšlenky i většího stylistického celku, důraz je kladen na podporu vlastní tvorby žáků a s ním spojené rozvíjení fantazie a kreativity.

Koncepce volitelných předmětů

Formy realizace předmětu Základní formou realizace předmětu je vyučovací hodina (45 minut). Vyučovací hodiny jsou spojovány po dvou do devadesátiminutových bloků, přičemž vyučující uvnitř bloku poskytuje žákům čas na přestávku (cca 5 minut).

Časové vymezení předmětu Předmět disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 15 hodin (45 minut) pro čtyři ročníky vyššího gymnázia, která je jednotlivým ročníkům stanovena podle následující tabulky:

ročník týdenní hodinová dotace český jazyk a literatura

kvinta 3

sexta 4

septima 4

oktáva 4

28

Organizace předmětu Předmět je rozdělen do tří oblastí: Literární výchova, Jazyková výchova a Komunikační a slohová výchova. Předmět je vyučován od kvinty do oktávy jako uzavřený celek. Pro organizaci výuky předmětu se využívají běžné školní třídy, v některých případech učebny vybavené multimediální technikou.

Vyučující využívají i doplňkové formy organizace výuky, jimiž jsou především: návštěvy divadelních představení a dalších kulturních akcí (reflexe viděného a následná diskuse), exkurze (úkoly zadávané žákům, připravená prezentace žáků – jednotlivců či skupin aj.), přednášky odborníků či pamětníků a výuka v učebně informatiky, případně v knihovně. Vyučující zapojuje žáky do soutěží a olympiád.

Nedílnou součástí předmětu je též samostatná práce studentů mimo školu a jejich práce na projektech (či seminárních a ročníkových pracích) nebo jejich zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů.

Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence Kompetence sociální a personální

Učitel umožňuje žákům hodnocení a obhajobu vlastního výkonu i práce ostatních. Dohlíží na to, aby vzájemné hodnocen bylo neosobní a korektní, postupně vytváří s žáky zásady takového hodnocení.

Učitel vytváří podmínky pro rozvoj estetického vnímání a citového světa žáků (např. prostřednictvím interpretace a hodnocení literárních textů, vlastní literární tvorby, vnímání světa kolem sebe a verbálních či písemných reakcí na něj).

Vyučující vytváří podmínky pro rozvoj diskuse v třídním kolektivu.

Vyučující často využívá metodu skupinové (týmové) práce, v různých případech obměňuje složení pracovních skupin, a umožňuje žákům vyzkoušet si různé role.

Učitel poskytuje v řadě případů žákům prostor k vytváření vlastních pravidel práce ve třídě.


Učitel pomáhá rozvíjet praktické dovednosti žáků (aplikací jazykových znalostí).

Vyučující využívá se žáky i při práci v tomto předmětu nabízet studentům práci s výpočetní a audiovizuální technikou.

Vyučující podporuje v žácích rozvoj pocitu zodpovědnosti za svou práci – jak v individuální rovině, tak při práci ve skupině (při rozdělení úkolu na části).

Učitel motivuje žáky k celoživotnímu vzdělávání poukazem na kladné, či záporné vzory.

Vyučující napomáhá žákům (díky osvojeným jazykovým kompetencím) v rozvíjení schopnosti plánování práce, jasné formulace a prezentace (pracovních, podnikatelských, osobních…) cílů a záměrů, v rozvíjení schopnosti jednat přiměřeně v různých prostředích a situacích, v rozvíjení schopnosti jasně, logicky (z hlediska výstavby jazyka) správně a výstižně formulovat a prezentovat výsledky své činnosti.


Vyučující napomáhá rozvíjet schopnost získávat, používat a v rozsáhle míře

29

zpracovávat, přetvářet a hodnotit informace získané z různých zdrojů (text,audiovizuální a elektronické výstupy ikonografický materiál, návštěvy knihoven, divadel a kulturních zařízení…).

Učitel směřuje žáky k pochopení textu pomocí rozborů, kladením otázek, vyhledáváním hlavních myšlenek (ve vzájemné interakci).

Vyučující požaduje po žácích, aby interpretovali své dojmy z četby.

Učitel napomáhá v rozvoji komunikačních a vyjadřovacích schopností žáků prostřednictvím široké škály metod (referáty, dramatizace literárních děl, recitace, mluvní cvičení, diskuse aj.).

Kompetence k řešení problémů Učitel umožňuje žákům sebehodnocení (dotazníky, oprava vlastní práce, diskuse

apod.), prostřednictvím čehož se u žáků rozvíjí schopnost vnímat chyby v textu. (Učitel např. předkládá žákům jejich texty s chybami, nechá je chybu najít, pojmenovat, odstranit a zdůvodnit novou podobu textu.

Vyučující pomáhá žákům naučit se vnímat shody, podobnosti a odlišnosti v rámci učiva předmětu(gramatické jevy, jazyk literárního díla, stylistické úpravy).

Učitel zadává žákům (individuálně či týmově) rozsáhlejší problémová úkoly, při jejichž plnění je správné využití jazykových, stylistických či literárních kompetencí a znalostí nezbytností.

Kompetence k učení Učitel pomáhá za pomoci vhodně zvolených postupů žákům utvářet globální i

individuální orientaci v textu. Učitel učí žáky využívat a vytvářet doprovodný aparát k textům různé povahy

(obsah, rejstřík, glosy, bibliografie, poznámkový aparát atd.). Vyučující rozvíjí u žáků dovednosti v oblasti esejistické tvorby. Učitel učí žáky pracovat s textem (vytvářet výpisek, výtah, …), hojně tyto činnosti

se žáky procvičují. Vyučující realizuje se žáky častá mluvní cvičení, reprodukci textu, vede je k jeho

uspořádání z hlediska závažnosti a návaznosti sdělení. Kompetence občanské Učitel pomáhá žákům pochopit systém jazyka, jeho příbuznost s dalšími jazyky,

stejně jako odlišnosti. Žáci mají možnost i touto cestou zkoumat a snažit se pochopit širší kulturní a civilizační souvislosti.

Učitel poskytuje prostor pro diskusi týkající se problematiky jednotlivých žánrů, literárních děl, autorů, poskytuje prostor pro poznávání problémů, jimiž se literární dílo zabývá, napomáhá pochopit prostor i dobu, o které autoři píší i dobu, v níž dílo vzniklo. Žáci zaujímají k problematice postoje (z hlediska kulturního, sociálního, politického, občanského aj.), vyučující napomáhá v jejich orientaci v reáliích, širších souvislostech, napomáhá při analýze problémů i utřídění a generalizaci postojů a názorů .

Učitel u žáků rozvíjí schopnost využívat při tvorbě žurnalistických postupů, prostřednictvím nichž mohou žáci zaujímat a vyjadřovat postoje rozličné problematice.

Učitel vede prostřednictvím „literárního poznávání“ žáky k etickému chování i toleranci k jiným kulturám, etnickým i jiným názorovým skupinám (poznání literatury těchto kultur a skupin) při uvědomění si vlastních „kulturních kořenů“.

30

Evaluace v předmětu

Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Charakter profilové maturitní zkoušky

Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované MŠMT) a části profilové (garantované školou). Maturitní zkouška ve společné části je povinná , je koncipována jako komplexní (didaktický test, písemná práce, ústní zkouška). Profilová maturitní zkouška má charakter ústní zkoušky před komisí, je volitelná. Pro její úspěšné splnění musí maturant prokázat především znalosti a dovednosti z oblasti dějin literatury, problematika literární je doplněna několika (praktickými i teoretickými) úkoly z jazykové oblasti.

31

Vzdělávací obsah předmětů

Český jazyk

Tematický celek

Výstupy Učivo Metody Aktivity

Mezioborové vztahy

kvinta žák:

Úvod do

studia

jazyka a

slohu

Student vysvětlí pojmy řeč, jazyk,

mluva, vyjmenuje funkce řeči, rozdělí

lingvistiku do oborů a podoborů, určí

hovorové,neutrální, knižní a archaické

prostředky spisovného jazyka,

rozlišuje specifika nářečí, obecné

češtiny, slangu a argotu, zařazuje

jednotlivé jazyky do příslušných

jazykových skupin a větví, orientuje

se v rejstřících a katalozích knihoven

kamenných i virtuálních, používá

jazykové příručky, slovníky a

encyklopedie, definuje pojmy výpisek,

výtah, osnova, obsah, rejstřík,

anotace, resumé

Základní pojmy jazykovědy a

stylistiky,

národní jazyk,

čeština a jazyky příbuzné,

získávání a zpracování informací –

knihovny, jazykové příručky,

internet

Výklad, řízený

rozhovor,

referáty, četba

regionální

literatury,

návštěva

knihoven, práce

s internetem,

Dějepis – vývoj člověka

Zeměpis – Česká

republika, Evropa

Informatika – práce s

počítačem

Nauka o

zvukové

stránce

jazyka

(hláskosloví)

Student vysvětlí pojem hláskosloví,

rozdělí do dílčích disciplín, popíše

mluvidla, rozliší hlásku a foném,

rozumí pojmům vokál-konsonant-

diftong, zapisuje fonetickou

transkripcí, třídí české souhlásky,

vyjmenuje vlastnosti přízvuku, druhy

přízvuků, zdůrazní rozdíly mezi

přízvukem v češtině a v jiných

evropských jazycích, odliší příklonku

a předklonku, vhodně užívá tempo,

pauzu, melodii a kadenci v mluveném

projevu, vysvětlí pojem spodoba

znělosti, v mluveném i psaném

projevu správně užívá slov přejatých i

slov cizího původu, rozpozná řečové

vady

Úvod do nauky a dílčí disciplíny

oboru hláskosloví,

systém českých samohlásek a

souhlásek,

spodoba hlásek,

slovní přízvuk,

zvuková stránka souvislé řeči,

spisovná výslovnost češtiny,

praktické využití poznatků z

hláskosloví

Mluvní cvičení,

projektové

metody,

samostatná

práce, beseda

s logopedem,

přednes poezie i

prózy

Biologie – lidské tělo

Hudební výchova –

intonace, rytmus, tempo

Zeměpis – Česká republika

a Evropa

Nauka o

písemné

stránce

jazyka

(grafémika)

Student definuje pojem grafémika,

orientuje se v základní terminologii

oboru, odliší od sebe písma

starověkých národů, správně užívá

interpunkčních znamének, používá

pravopisné příručky, vyjmenuje typy

pravopisu, vysvětlí pravidla psaní

zkratek a zkratkových slov, v psaném

projevu správně užívá již dříve

osvojených ortografických zásad

Úvod do nauky o písemné stránce

jazyka a pravopisu,

psaní i/í, y/ý,

psaní písmena ě, předpon s(e)-,

z(e)- a souhláskových skupin,

psaní délky samohlásek,

psaní zkratek a značek,

psaní slov přejatých,

souhrnné procvičování

Pravopisná

cvičení,

samostatná

práce,

korektury,

vlastní tvorba

Všechny předměty

Stylistika Student definuje pojem stylistika,

vyjmenuje jazykové prostředky

textové výstavby a využívá je při

tvorbě vlastního jazykového projevu,

odliší subjektivní a objektivní

slohotvorné činitele, popíše vlastnosti

komunikačně sdělného projevu,

zdůrazní funkce slohového projevu,

vymezí funkční styly, přiřadí k nim

jazykové prostředky a jednotlivé

slohové útvary, vhodně jich užívá

v jednotlivých komunikačních

situacích, rozlišuje jednotlivé slohové

postupy a vhodně jich používá,

vyjmenuje typické znaky jednotlivých

slohových útvarů prostěsdělovacího

stylu, analyzuje jazykové prostředky

funkčních stylů (kompozice, slovní

zásoba, syntax) , definuje funkci

prostěsdělovacího stylu, správně

Předmět a obor studia stylistiky,

jazykové prostředky textové

výstavby,

kompozice textu,

slohotvorní činitelé,

komunikační sdělnost projevu,

funkce slohového projevu,

funkční styly,

slohové postupy,

slohové útvary,

prostěsdělovací styl,

informační slohový postup,

mluvené a psané útvary

prostěsdělovacího stylu

Výklad, diskuse,

analýza textu,

projektová

práce,

samostatná

práce, referáty,

komparatistické

postupy,

dramatizace

textu, mluvní

cvičení,

návštěva

divadla, beseda

s odborníky,

Občanská výchova – člověk

a společnost

Biologie – Stavba těla

32

Tematický celek


Mezioborové vztahy

užívá informačního slohového

postupu, odstraňuje jazykové

nedostatky psaných i mluvených

projevů, postihuje přednosti i

nedostatky konkrétního projevu, dbá

na dodržování společenských pravidel

při představování, pozdravech, během

telefonování apod., odliší zprávu a

oznámení, vymezí rozdíly mezi

dopisem neformálním a formálním,

používá tiskopisy, píše pozvánky,

telegramy, inzeráty, žádosti, omluvy

apod.

Historie

české

jazykovědy

Student vyjmenuje nejvýznamnější

osobnosti daného období, popíše

jejich díla, zasadí je do historického

kontextu, vysvětlí, v čem spočívá

přínos českému jazyku, porovná díla

podobně zaměřená

Česká jazykověda od počátků do

17. století

Česká jazykověda v 17. a 18.

století

Josef Dobrovský

Referáty, práce

s textem,

výklad, diskuse,

návštěva

tématicky

zaměřených

výstav

Dějepis – České země od

počátků až k národnímu

obrození


33

Tematický celek


Mezioborové vztahy

sexta žák:

Nauka o

slovní zásobě

(lexikologie)

Student definuje lexikologii, vymezí

její podobory a související disciplíny,

definuje složené pojmenování,

sousloví, frazeologismus, pořekadlo,

rčení, přísloví, vysvětlí proces

multiverbizace a univerbizace, rozliší

věcný a mluvnický význam, užívá

konkrétní a abstraktní pojmenování,

odliší jednoznačné a víceznačné

pojmenování, vymezí spisovná a

nespisovná pojmenování, dobová a

expresivní pojmenování, popíše

rozdíl mezi homonymií, polysémií,

synonymií, antonymií a paronymií,

vysvětlí princip přenášení

pojmenování, odliší přímé, nepřímé

a obrazné pojmenování, definuje

metaforu a metonymii, vyjmenuje

způsoby obohacování slovní zásoby,

třídí a zpracovává hesla v jazykových

slovnících, vyjmenuje nejdůležitější

české lexikologické slovníky, vyhledá

lexikální či sémantický nedostatek

v textu, pracuje s významovými

asociacemi

Úvod do nauky o slovní zásobě,

Význam pojmenování,

Druhy pojmenování podle

stylistické platnosti,

Druhy pojmenování podle

významu,

Přenášení pojmenování, obraznost,

Slovní zásoba,

Slovníky a práce s nimi

Lexikální a sémantická cvičení

Výklad, referát,

samostatná

práce, práce se

slovníky,

projektová

činnost,

návštěva

knihovny,

Ústavu pro jazyk

český

Cizí jazyky – slovní zásoba


a Evropa

Občanská výchova – vztahy

mezi lidmi

Výtvarná výchova –

obraznost

Informatika – práce s

počítačem

Nauka o

tvoření slov

(derivologie)

Student definuje derivologii, vymezí

tři způsoby slovotvorby, třídí slova se

zřetelem na proces slovotvorby,

odliší slova motivovaná a

nemotivovaná, vysvětlí pojmy

formant a slovotvorný základ,

definuje morfém, kmen, slovní

čeleď, uvede příklady odvozování,

skládání i zkracování, provádí

slovotvorný a morfematický rozbor

Úvod do nauky o tvoření slov,

Slovotvorná a morfémová stavba

slova,

Tvoření slov,

Slovotvorný a morfematický rozbor

Diskuse,

skupinová

práce, práce

s textem

(analýza),

referáty, výklad

Cizí jazyky – původ slov

Pravopis

(ortografie)

Student popíše zásady při psaní

velkých písmen, v písemném projevu

správně užívá již dříve osvojených

ortografických zásad, vysvětlí funkci

čárky ve větě, spřežky, používá

spojovník

Psaní velkých písmen,

Interpunkční znaménka,

Hranice slov v písmu

Výklad,

pravopisná

cvičení,

doplňovací

cvičení,

korektury, práce

s cizojazyčnými

texty, práce

s uměleckými

texty

Všechny předměty – názvy,

pojmy...

Nauka o

slohu

(stylistika)

Student charakterizuje publicistický

styl, vymezí jeho funkci, vyjmenuje a

roztřídí útvary publicistického stylu,

vysvětlí specifika kompozice, odliší

automatizaci a aktualizaci výrazu,

analyzuje text se zřetelem na

jazykové prostředky, napíše zprávu,

úvodník, recenzi, fejeton, sloupek,

reportáž

Publicistický styl,

Kompozice a jazykové prostředky

publicistického stylu,

Útvary publicistického stylu

Mluvní cvičení,

referáty,

projektová

činnost, beseda

s odborníkem,

práce s textem

Občanská výchova – člověk

a společnost

Tvarosloví

(morfologie)

Definuje morfologii, charakterizuje

jednotlivé slovní druhy, vymezí

tvaroslovné kategorie jmen a sloves,

rozliší plnovýznamová a

neplnovýznamová slova, třídí slovní

druhy dle sémantických, formálně

morfologických i syntaktických

kritérií, vysvětlí, co jsou přechodné

Úvod do tvarosloví,

Slovní druhy ohebné a neohebné,

Mluvnické kategorie jmen a sloves

Výklad,

skupinová

práce,

samostatná

práce, rozbor

textu

Cizí jazyky – podobnosti a

odlišnosti

34

Tematický celek


Mezioborové vztahy

typy (podstatná jména slovesná

atd.), odliší předložky vlastní a

nevlastní, odstraní stylistické chyby,

provede tvaroslovný rozbor

Historie

české

jazykovědy


osobnosti daného období, popíše

jejich díla, zasadí je do historického

kontextu, vysvětlí, v čem spočívá

přínos českému jazyku, porovná díla

podobně zaměřená

Česká jazykověda v 19. a na

začátku 20. století,

Jan Gebauer

Referáty,

výklad, diskuse,

návštěva

tématicky

zaměřených

výstav

Dějepis – národní obrození,

vznik ČSR

Zeměpis – Česká

republika, Evropa

35

Tematický celek


Mezioborové vztahy

[ročník] septima

žák:

Nauka o

větě a

souvětí –

skladba

(syntax)

Student vysvětlí základní pojmy, jejich

přímé vazby na komunikační praxi,

zákonitosti výstavby věty a souvětí –

přehledně a srozumitelně:slovní

druhy z hlediska větných členů,

skladební vztahy mezi větnými členy,

větné vzorce a pravidla podle nichž se

organizují do vět, vyšší větné celky a

pravidla podle nichž jsou vystavěna,

slovosled a větosled, nepravidelnosti

větné a souvětné stavby, konkrétní

skladební prostředky textové

výstavby.

Valenční teorie.

Úvod do nauky o větě a souvětí,

používání základní terminologie,

Základní valenční syntaxe.

Větný vzorec.

Věta jednoduchá a souvětí –

souřadné, podřadné a složité),

větné a nevětné členy, sémantické

a syntaktické větné vztahy,

syntaktický rozbor, slovosled,

větosled.

Problematika slovních druhů ve

větě.

Zvláštnosti a nepravidelnosti větné

stavby.

Výklad, referáty,

řízený rozhovor,

Procvičování po

dohledem,

skupinová

práce,

samostudium a

domácí úkoly,

učení z textu a

vyhledávání

informací.

Všechny předměty.

Pravopis

(ortografie)

Student vysvětlí pojmy a používání

grafických značek, oddělování části

textu v souladu s fonetickými a

skladebními vztahy-čárku v souvětí,

středník, dvojtečku, uvozovky,

pomlčku, tři tečky, závorky.

Pravopis, jeho vývoj a oblasti.

Zvláštní prostředky psaného

jazyka.

Vlastnosti slov.

Interpunkční znaménka, aktuální

členění vět.

Jazykové příručky, slovníky.

Procvičování a

metody

osvojování

jazykových a

komunikačních

dovedností,

samostatné

práce, ústní

opakování a

jiné aktivní

učební metody.


Z historie

české

jazykovědy


osobnosti daného období,

charakterizuje jejich díla, umí je

zasadit do historického kontextu,

zdůvodní jejich přínos českému

jazyku.

Srovnává díla navzájem.

Česká jazykověda v první polovině

20.století - Bedřich Hrozný, Pražský

lingvistický kroužek, Vilém

Mathesus.

Učení ze

zkušenosti,

diskuze, výklad,

metoda

objevování a

řízeného

objevování,

učení z textu,

vyhledávání-e-

learning.

Dějepis.

Zeměpis.

Občanská výchova.

Nauka o

slohu

(stylistika)

Student umí definovat funkční styl

odborný.Vyjmenuje a využívá při

vlastní tvorbě všechny prostředky

odborné stati, publikace, odborné

referáty, přednášky a kritiky.

Zvládá funkce a základní

charakteristiku odborného stylu,

útvary odborného stylu, vědecké

poznávací postupy v odborném

textu(metody zkoumání), analýzu

textů odborného stylu, kompozici a

jízkové prostředky u odborného stylu.

Samostatně zvládne vypracování

slohového útvaru: odborný popis,

výklad, odborná úvaha.

Textové doložení problematiky.

Slohotvorní činitelé objektivní a

subjektivní – funkce komunikátu.

Stylistika a jazykové prostředky,

stylistické hodnocení jazykových

prostředků, stylistický rozbor.

Odborný popis.

Výklad.

Odborná úvaha.

Výklad, dialog,

diskuze,

kompozice-

essay writing,

procvičování

pod dohledem

učitele, projekty

a samostatné

práce, domácí

úkoly,

návštěvy(divadl

o, muzeum),

exkurze,

semináře,

cvičení.

Biologie.

Občanská výchova.

Tělesná výchova.

Dějepis.

36

Tematický celek


Mezioborové vztahy

[ročník] oktáva

žák:

Úvod do

obecné

jazykovědy

(lingvistiky)

Student vysvětlí podobu a funkce

veškerých mluvnických struktur, jež

ve známých jazycích existují(jazykové

typologie), vztahy jazyka a myšlení,

otázky vzniku jazyka, vztah

spisovného jazyka a nespisovných

útvarů, otázky jazykové kultury,

funkci jazykovědy jako aplikované

disciplíny, vztah jazykovědy k jiným

vědním oborům.

Obecná jazykověda, základní teze,

příručky.

Jazyková kultura – národní jazyk –

útvary lokální a sociální, podoby

češtiny.

Pravopis, jeho vývoj a oblasti.

Spisovná a nespisovná čeština.

Praktické využití.

Rozbor textu z hlediska kultury řeči

Výklad,

seminář,

skupinová

práce, metoda

objevování a

řízeného

objevování,

samostudium a

domácí úkoly.

Dějepis.

Občanská nauka.

Zeměpis.

Cizí jazyk.

Historický

vývoj češtiny

Student charakterizuje vnitřní a vnější

vývoj českého jazyka, hláskosloví,

vybrané mluvnické jevy, genetickou

příbuznost jazyků (stálý vývoj jazyků).

Dokáže vysledovat klíčové fáze vývoje

jazyka dle jednotlivých časových

období.

Podstata a příčiny jazykového

vývoje, vnitřní a vnější vývoj jazyka.

Praslovanština.

Staroslověnština.

Vývoj češtiny.

Národní jazyk český.

Učení z textu a

e-learning,

návštěvy,

exkurze,

procvičování

písemné a

ústní,

dialogická

metoda.,

vysvětlování,

ukazování.

Dějepis.

Výtvarná výchova-estetika.

Literatura.

Historie

české

jazykovědy


osobnosti, popíše jejich díla, zasedí je

do historického kontextu, porovnává

díla, hodnotí a vysvětlí, v čem spočívá

přínos českému jazyku.

Česká jazykověda v první polovině

20.století.

Bohuslav Havránek.

Česká jazykověda od druhé

poloviny 20. století do současnosti.

Vladimír Šmilauer.

Referáty,

výklad, diskuze,

návštěvy,

besedy, e-

learning.

Dějepis.

Zeměpis.

Stylistika:

Administra-

tivní styl

Student umí objasnit, že

administrativní text nesmí

z jazykového hlediska připouštět

pochybnosti o významu konkrétních

vyjádření, natož o smyslu pasáže jako

celku.

Respektuje fakta, ať jsou povahy

úřední nebo právní.

Dbá na dodržování pravidel při psaní

administrativního textu.

Administrativní styl-funkce,

charakteristika, objektivita podání,

slohové postupy, spisovnost.

Útvary.

Jazykové prostředky – lexikální,

morfologické, syntaktické.

Písemné a psané útvary, příklady

a cvičení.

Výklad, analýza

textu, projekty a

samostatná

práce,

semináře,

kompozice-

essay writing,

aktivní učební

metody,

diskuze,

přednáška.


Umělecký

styl

Student zvládá specifické vlastnosti

stylu, funkce a umí vysvětlit základní

Charakteristiku, jeho žánry a útvary,

kompozici útvarů,používání

jazykových prostředků,

Funkce umělecké literatury,

interpretace a základní

charakteristika.

Literární druhy a žánry.

Útvary uměleckého stylu.

Jazykové prostředky, výstavba

uměleckého stylu.

Umělecký popis (líčení a umělecká

charakteristika).

Umělecké vyprávění.

Totéž viz výše. Literatura.

Dějepis.

Řečnický

Styl

(řečnictví,

rétorika)

Student ovládá řečnické a

publicistické útvary, funkce a

analyzuje texty řečnického stylu.

Pracuje s jazykovými prostředky

útvarů stylu, zvládá vybrané řečnické

styly (po přípravě), dbá na dodržování

pravidel společenského chování při

vlastním projevu, ať už ústním nebo

písemném.

Kultura řeči a užívání mateřského

jazyka.

Dialog a skutečný dialog.

Připravenost a nepřipravenost

projevu.

Subjektivnost a objektivnost.

Komunikační situace a prostředí.

Analýza textů řečnického stylu.

Útvary.

Specifické kompoziční rysy.

Projev a proslov.

Přednáška.

Diskuze.

Totéž viz výše. Občanská nauka.

Dějepis.

Cizí jazyk.

37

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Esejistický

styl

Student zvládá kompozici a jazykové

prostředky eseje, kombinuje

kompoziční principy různých

funkčních stylů a slohových postupů,

snaží se o tvůrčí a osobitý projev.

Esej a styly vyprávění, vymezení

esejistického stylu.

Kompozice eseje a využití

jazykových prostředků(ironie,

sarkasmus, aforismus, citáty,

parafráze, příměr, paradox, aj.)

Totéž viz výše. Literatura.

Nauka

O

komunikaci

Student vysvětlí základní vymezení

pojmů v nejširším slova smyslu –

výměna informací mezi účastníky

dorozumívacího aktu – ovládá

základní terminologii, druhy textu,

rysy textu a samotný text, jako

celistvý a soudržný jazykový útvar

s komunikačním záměrem, zásady

typografie a normy tištěného

dokumentu, interpretace textů,

asertivní komunikace, základy

neverbální komunikace,

manipulativní postupy.

Komunikace – prostředky

vyjadřování, časové okolnosti,

místní okolnosti, komunikační

strategie, vedení komunikace,

postavení účastníků komunikace.

Druhy textu.

Základní rysy textu (koherence,

rozvíjení, členitost, vztahy)

Smysl textu.

Typografie, základní normy

tištěného dokumentu.

Asertivní komunikace-metody.

Manipulativní postupy- komerce,

prezentace.

Verbální versus neverbální

komunikace.

Totéž viz výše. Dějepis.

Občanská nauka.

Právo.

IVT.

38

Literatura

Tematický celek


Mezipředmětové vztahy

kvinta

Obecná

charakteristi

ka literatury

Student reprodukuje text, popíše

strukturu díla a jeho jazyk, určí některé

prostředky uměleckého vyjádření,

rozezná hlavní a vedlejší děj, vyhledá

hlavní a vedlejší postavy, určí žánr díla

Struktura lit. díla, vrstvy-jazyková,

tématická, kompoziční

Literární druhy a žánry—epické,

lyricko-epické, lyrické, dramatické

Próza a poezie

Literární interpretace

Práce s

textem,

analýza,

srovnání,

výklad, řízený

rozhovor

Stylistika-syžet, struktura

slohové práce

Matematika - logika

Počátky

psané

literatury

Mimoevrops

ká

literatura

Antická

literatura

Student reprodukuje báje

Vytváří vlastní bájeslovný text

Navrhuje možná alternativní řešení

Popíše znaky antických hrdinů

definuje mythus, epos, drama, pohádku,

povídku, přísloví

Popíše řecké divadlo a jeho úlohu

Definuje rozdíl mezi naukovou a krásnou

literaturou

Vývoj literatury mimoevropské-

sumerská, indická, čínská a

japonská, hebrejská, mayská a

incká

Antika- řecká a římská literatura-

vybraní autoři a jejich díla

Projektové

metody,

samostatná

práce, besedy

o četbě

Návštěva

muzeí

s orientální

tématikou

Výtvarná výchova-

inspirace antikou

Hudební výchova-

inspirace antikou

Dějepis-dějiny starověku-

kultura a život

společnosti

Literatura ve

středověku

Student definuje literární pojmy

středověké literatury

Reprodukuje vybrané ukázky

Vyhledá znaky středověké literární

památky

Určí společné a odlišné prvky uvedených

žánrů

Zdůrazní jejich typické znaky

Křesťanství - literatura duchovní a

světská, legendy, kroniky, hrdinský

epos, dvorský epos, dvorská lyrika,

žákovská poezie

Arabská literatura

Perská literatura

Dramatizace

Práce s texty-

analýza,

výklad

Besedy o

četbě

Referáty

Prezentace

uměleckého

díla

Výtvarná výchova,dějepis,

hudební výchova –úloha

křesťanství, architektura,

malířství, sochařství,

dvorský životní styl

Počátky

písemnictví

v českých

zemích

Student popíše storoslověnská písma a

jejich další vliv v Evropě

Student reprodukuje vybraná literární díla

Vysvětlí úlohu křesťanství v umění a v

rozvoji vzdělanosti té doby

Student postihne jazykové odlišnosti od

současného českého jazyka

Vysvětlí problematiku autorství ve

středověku

V.Morava – Cyril, Metoděj, Proglas

Čechy – lit. staroslověnská

latinská

německá/dvorská/

česká

Samostatná

práce

Analýza textu

Vlastní

literární

tvorba – např.

legenda či

epos

Výtvarná výchova,

dějepis, hudební výchova

–úloha křesťanství

Česká

literatura od

nástupu

Habsburků

do 70. let

15. století

Student vysvětlí smysl dané literární

památky

Popíše hlavní myšlenky vybraných

literárních děl

Definuje daný literární žánr

Literatura doby lucemburské –

Zbraslavská kronika, Závišova

píseň, legendy, satira a divadlo

Literatura husitská – píseň,

kronika, traktát

Osobnosti – Tomáš Štítný z

Štítného, Jan Hus, Petr Chelčický,

Václav Vavřinec z Březové

Komentovaná

četba textu,

výklad, řízený

dialog,

referát,

samostatná

práce


hudební výchova –úloha

křesťanství, myšlenky

nápravy v církvi a

ve společnosti

Architektura, malířství,

sochařství

Dvorský životní styl

39

Tematický celek



Vysvětlí význam literárních osobností

Vypráví o jejich životě a díle

Renesance

Humanismus

Baroko

Rokoko

Student vysvětlí pojmy: renesance,

humanismus, reformace

Definuje pojmy . Sonet, villonovská

balada, román, humoristická povídka,

cestopis, alžbětinské divadlo, drama,

lidové drama, příběhy o šprýmařích,

comedie dellˇarte, hry pláště a meče ve

Španělsku

Reprodukuje vybraná literární díla

Dramatizuje daný text

Vyhledá informace o daném tématu v

literárních příručkách a netu

Student zpracuje referát na dané téma

Renesance, humanismius,

reformace, knihtisk

italská renesance

francouzsklá renesance

španělská renesance

anglická renesance

Vznik manýrismu

Protireformace a vznik baroka,

Mystismus

Žánry tohoto období

Osobnosti : Dante, Petrrka,

Boccaccio, Villon, Rabelais,

Crevantes, Lope de Vega,

Shakespeare, Chaucer, Erasmus

Rotterdamský, Moore, Molliére, La

Fontaine, Milton

Projektová

činnost,

referáty,

výklad,

návštěva

divadla,

analýza

textu,

samostatná

práce

Charakteristik

a literárních

postav


hudební výchova

–úloha objevitelských

cest, vliv rozvoje

vědeckého poznání světa

Architektura, malířství,

sochařství

Zámecký životní styl

Renesance

u nás

Česká

barokní

literatura


památky


literárních děl




Student vyhledá v textu dané myšlenky a

vysvětlí je

Student zpracuje samostatný individuální

úkol projektového rozsahu

Prolnutí humanismu s reformací

latinský a český proud

Jednota bratrská

Osobnosti : V. Kornel ze Všehrd,

Václav Hájek z Libočan, Jan

Blahoslav, Daniel Adam

z Veleslavína

literatura exulantská

Jan Amos Komenský

Literatura domácí – rekatolizace

Osobnosti : A. V. Michna, B. Bridel

B. Balbín

lidová slovesnost

Charakteristik

a osobností,

literárních

postav,

výklad, dilog,

besedy,

samostatná

práce


dějepis, hudební výchova

–úloha objevitelských

cest, vliv rozvoje

vědeckého poznání světa

vliv politických a

válečných událostí na

kulturní vývoj

Klasicismus,

osvícenství

raný

romantisnus


památky


literárních děl




Student vyhledá v textu dané myšlenky a

vysvětlí je

Student zpracuje samostatný individuální

úkol projektového rozsahu

Francouzská literatura, klasické

drama

Encyklopedie

Osobnosti : Diderot, Voltaire,

Rousseau, Molliére

anglická literatura, román

Osobnosti : Defoe, Swift, Fielding,

Ossian

Německá literatura

Osobnosti . Goethe, Schiller

ruská literatura

Osobnosti . Krylov

Samostatná

práce, dialog,

výklad,

dramatizace

textu

návštěva

dlvadel, filmu


dějepis, hudební výchova,

přírodní vědy, filosofie

– vliv rozvoje vědeckého

poznání světa

- vliv politických

událostí na kulturní vývoj

Česká

literatura v

počátcích

Popíše život a význam díla vybraných

osobností


První období – Dobrovský

Kramerius

divadlo

Druhé období : Jungmann

Návštěva

muzeí,

samostatná

práce v


dějepis, hudební výchova,

přírodní vědy, filosofie

40

Tematický celek



národního

obrození

Vede zápisy z besed, řídí je

Dramatizuje daný text

Vysvětlí úkoly a činnost prvních buditelů


literárních příručkách a internetu.

Rukopisy

Čelakovský

Kollár

knihovně,

referáty,

projekt,

výklad

– vliv rozvoje vědeckého

poznání světa

- vliv politických

událostí na kulturní vývoj

41

Tematický celek



sexta

Století

velkých

přeměn -

úvodní část

Student prakticky užívá a vysvětlí pojmy

z tohoto období

Prezentuje svou četbu

Umí prakticky hledat souvislosti

mezi učivem literatury, dějepisu

a výtvarné výchovy

Společnost, věda kultura a umění

v 19. století

Proměny české společnosti

Umění a kultura v českých zemích

Osobnosti z politiky, vědy,

výtvarného umění, hudby

Referát, výklad,

řízený rozhovor

VV, D, HV

společenský vyvoj,

architektura,

malířství, sochařství,

opera, symfonie

Literatura

19. století -

úvodní část

Student zpracová samostatně projektové

úkoly

Student prakticky užívá a vysvětlí pojmy

z tohoto období


Umí prakticky hledat souvislosti mezi

učivem literatury, dějepisu a výtvarné

výchovy

Pojem světová literatura

Vymezení nejvýznamnějších svět.

literatur

Rozvoj a různorodost uměleckých

směrů – rozpad slohové jednoty

Časopisy a noviny

Hlavní lit. témata

Projektové metody,

samostatná práce,

besedy o četbě

návštěva muzeí,

exkurze

VV, D, ZSV

společenský vyvoj,

architektura,

malířství, sochařství

Epocha

romantismu


romantické literatury


Vyhledá znaky romantismu v literárním

díle

Popíše život a dílo předních světových

romantických autorů


Předpoklady romantismu

Stěžejní znaky romantismu

Německý, anglický, francouzský,

italský, ruský a polský

romantismus

Hlavní spisovatelé světového

romantismu:

Novalis, Grimmové, Hoffmann

Scott, Byron, Shelley

Hugo, Stendhal, Balzac, Heine,

Lermontov, Gogol, Dickens, Poe,

Puškin, Mickiewicz

Práce s texty-

analýza, výklad

Besedy o četbě

Referáty

Prezentace

uměleckého díla

VV, D, ZSV, HV

prvky

demokratických

revolucí v umění

Mezi romantismem

a realismem

Student posoudí přítomnost realistických

a romantických prvků v ukázce


Užívá literárně vědnou teorii a pojmy

tohoto období


Hodnotí smysl romantických děl

Hodnotí romantického literárního hrdinu

Kritika romantického životního

postoje, angažovanost

Rozvoj realismu, prolínání,

s romantismem, typizace, vývoj

postavy, vliv prostředí a původu

na postavu

osobnosti :

Hugo, Musset, Hugo, Stendhal,

Balzac, Heine, Lermontov, Gogol,

Dickens, Poe, Melville

Samostatná práce

Analýza textu

Vlastní literární

tvorba

VV, D, ZSV, HV

kritické postoje ke

společenským

poměrům

Česká

literatura

30.- 50. let

19. století-

3.období

národního

obrození


památky


literárních děl



Doloží na příkladech z díla českých

autorů prvky romantismu a realismu


Vlastenectví, pojmy – buditel,

obrozenec-jejich činnosti –

sběratelství, přír. vědy,

historie,novinářství, divadlo,

vydávání knih, jazykověda

Pojmy : národ, romantismus,

realismus, biedermaeier

Osobnosti : Tyl, Mácha, Erben,

Havlíček, Němcová

Komentovaná

četba textu, výklad,

řízený dialog,

referát,

samostatná práce

film

VV, D, HV

umělecká tvorba

v době obrozenecké

FJ, AJ, NJ

umění překladu

Realismus a naturalismus

Student vysvětlí pojmy: realismus,

naturalismus, objasní jejich souvislosti

Definuje jejich znaky


Interpretuje daný text

Vyhledá informace o daném tématu

Francouzská, ruská, polská,

severská a americká literatura

autoři:

G. Flaubert, E. Zola,

G. de Maupassant,

I. S. Turgeněv, I. A. Gončarov, F. M.

Dostojevskij, L. N. Tolstoj, A. P.

Čechov,

Projektová činnost,

referáty, seminární

práce, výklad,

návštěva divadla,

analýza textu,

samostatná práce

s textem

D, ZSV

vliv společenských

změn na myšlení

lidí, na změny

v zobrazované

skutečnosti

42

Tematický celek



v literárních příručkách a internetu

Vytváří referáty a seminární práce

H. Sienkiewicz, H. Ibsen, M. Twain

Naturalismus, realismus

Charakteristika

literárních postav

Literární

moderna

a

dědictví

romantismu

Student definuje jednotlivé směry

pomocí ukázek z četby

Student vyhledá v příručkách informace o

tomto období

Student připraví výrazné čtení básně

Student připraví referát

Student prezentuje svou četbu

Individualizace literatury

Literatura jako výraz vnitřního

světa jedince

Parnasismus

Impresionismus

Symbolismus

Dekadence

Novoromantismus

Nové cesty poezie

Osobnosti :

Baudelaire, Verlaine, Rimbaud,

Mallarmé,

Wilde, Whitman

Výklad, analýza

vybraných prvků

básnického díla

Dialog

Referát

Poslech výrazného

čtení

VV, D

malířství doby,

příklady obrazů a

malířů na uvedené

směry, evropské

umění

Psychologie :

smysl

induividualismu

Májovci



Student vyhledá v příručkách informace

o tomto období

Student definuje cíle Májovců

Interpretuje hlavní díla Májovců

Literární dění v 50. letech

Almanach Máj

Realismus

Kosmopolitismus

Vlivy romantismu

Sociální tématika

Osobnosti: V. Hálek, J. Neruda, K.

Světlá, J. Arbes

Samostatná práce

Výklad

Dialog

Exkurze

D, Z, ZSV

generace ND,

pojem

kosmopolitismus

Ruchovci

Lumírovci




o tomto období

Student definuje cíle Ruchovců

a Lumírovců

Interpretuje hlavní díla těchto autorů

Almanach Ruch, časopis Lumír

Spory mezi národní a komopolitní

školou

Společné znaky - patos, citovost,

historicismus, zaměření na poezii

Osobnosti :

Sv. Čech, J. V. Sládek, J. Vrchlický,

J. Zeyer

Práce v knihovně,

výklad, rozhovor,

exkurze, práce s

odbornou

literaturou

D, Z, ZSV

kulturní rozvoj

období,

cesty autorů mimo

naše území

Realismus a naturalismus

v české

literatuře


o tomto období

Student vypráví o životních osudech

vybraných autorů


Student zpracuje samostatně referát,

seminární práci k vybranému autorovi,

tématu, či dílu

Předchůdci a zdroje realismu u

nás

Spory o Rukopisy

Velká témata:

historická próza, venkov, pražský

román

Osobnosti:

A.Jirásek, Z. Winter, K. v. Rais,

T. Nováková, Mrštíkové

Výklad, analýza

vybraných prvků

díla

Dialog

Referát

Exkurze

D, VV, ZSV

historie 2.pol. 19.

stol., kultura tohoto

období

Česká

literatura

v 90. letech

19. století


o tomto období

Student vypráví o díle vybraných autorů


Student zpracuje samostatně referát ,

prezentuje svouji četbu

Individualizace, subjektivizace

literatury

Symbolismus, dekadence

Manifest české moderny

Nástup buřičů-anarchistů

Osobnosti:

K. Hlaváček, J. S. Machar, A. Sova,

O. Březina, F. X. Šalda

Samostatná práce

Výklad

Dialog

Individuální

tématická četba

D, ZSV

psychologie :

vznik modernismu,

anarchie

43

Tematický celek



septima

Svět na

přelomu

století.

Svět

v 1.polovině

20. století

Student popíše vývoj společenského dění

v této době, jeho vliv na změny názorové,

na umění a kulturu.

Dějiny, společnost, věda a

technika, umění a kultura tohoto

období

Analýza,

srovnání,

výklad, řízený

rozhovor,

myšlenková

mapa

ZSV, D – historie a

společenské změny 1.

poloviny 20. století

Přehled

základních

trendů

vývoje

světové

literatury

vývoje

Významné

umělecké

směry

Student určí a definuje vybrané

umělecké směry.

Vyhledá příklady na dané směry.

Student vyhledá příklady na dané znaky

uměleckého díla.

Vysvětlí rozdělení literatury.

Vypráví o činnosti významných literárních

osobností.

Reprodukuje umělecké dílo.


žánrů

Zdůrazní jejich typické znaky.

Rozštěpení lit. na avantgardní a

tradiční

Typické znaky – umělecké dílo

jako fikce, hledání nového jazyka,

bezdějovost, fragmentárnost,

internacinalizace literárního dění

Směry a témata – fauvismus,

expresionismus, surrealismus,

dadaismus, imaginace, antiutopie,

autentičnost prózy, realismus,

populární literatura, sociální a

válečné téma

Osobnosti - Chlebnikov, Gorkij

Majakovskij, Apollinaire, Breton,

Kafka, Orwell, Joyce, Proust,

Hemingway

Projektové

metody,

samostatná

práce, besedy

o četbě

ZSV, D, Z, VV – kultura a

umění ve 20. a 30.letech

RJ, FJ - umění překladu

poezie

Literatura

francouzská

Student popíše vybraná díla a literární

směry, jejich další vliv v Evropě.

Student reprodukuje vybraná literární

díla.

Vypráví o díle a činnosti daných autorů.


v literárních příručkách

Novosymbolismus, avantgarda

Osobnosti – A. France, R. Rolland,

P: Valéry, P. Claudel, T: Tzara, G.

Apollinaire, L. Aragon, P. Eluard, A.

Gide, M. Proust, F. MauriacAnt.

Exupéry, J. P. Sartre, A. Camus

Práce s texty-

analýza,

výklad

Besedy o

četbě

Referáty

Prezentace

uměleckého

díla

ZSV, D, Z, VV – historie

Francie, fr. výtvarné

umění

Literatura

anglická


směry, jejich další vliv v Evropě.

Student reprodukuje vybraná literární

díla.


v literárních příručkách.

Prezentuje dané umělecké dílo.

Navázání na tradice 19. století

Irská literární renesance

Novoromantismus a relismus

Moderna

osobonst –J. Galsworthy, W. B,

Yeats, H. D. Lawrence, K.

Chesterton, H. Wells, A. Huxley, G.

Orwell, J. Conrad, D. Thomas

Samostatná

práce,

analýza textu,

výklad

D, Z, ZSV, HV, VV – rozvoj

umění 1.pol. 20.stol.,

anglická historie

Literatura

americká

Student vysvětlí smysl daného díla.


literárních děl

Definuje daný literární žánr.

Vysvětlí význam literárních osobností a

vypráví o jejich životě a díle.

Realismus, naturalismus

černošská literatura

Osobnosti – T. Dreiser, R. Jeffers,

E. Pound, F. S. Fitgerald, J.

Steinbeck, W. Faulkner U. Sinclair,

J. London, E. Hemingway, H.

MillerJ. Dos Passos, N. West, R.

Wright

Komentovaná

četba textu,

výklad, řízený

dialog

D, ZSV, HV –kulturní a

politickospolečenský

vývoj země, hudební vliv

na Evropu

Německy psaná

literatura



v literárních příručkách

Německy psaná literatura v

českých zemích

Rozdělení literatury v letech 1933

– 1945, exil

Osobnosti -- R. Musil, G. Meyerink,

M. Brod, E. E. Kisch. E. M.

Remarque, A. Zweig, S. Zweig, L.

Feuchtwanger, K. Mann, H. Mann,

T. Mann

Projektová

činnost,

referáty,

výklad,

návštěva

divadla,

analýza textu

D, ZSV –politickospolečenský vývoj a kulturněhistorický vývoj země

44

Tematický celek



Ruská

literatura



literárních děl.

Vysvětlí vývoj literatury po říjnové

revoluci, problematiku emigrace a exilu


vypráví o jejich životě a díle

Stříbrný věk ruské poezie na

přelomu století

Změny po říjnové revoluci

Socialistický realismus

Vnitřní emigrace, stalinismus.

Exilová literatura

Osobnosti – A. Bělyj, V. Chlebnikov,

A. Blok, D. Charms, N. Ostrovskij, I.

Babel, M. Šolochov, M. Bulgakov,

A. Platonov, I. Erenburg, A. Grin, O.

MandelštamA. Achmatovová, S.

Jesenin, B. Pasternak, I. Bunin, M.

Cvetajevová, v. Naabokov,

Komentovaná

četba textu,

výklad, řízený

dialog

D, ZSV, –kulturní a


vývoj země, vliv na Evropu

Drama a

divadlo


vypráví o jejich životě a díle

Vysvětlí vývoj divadla, definuje pojmy

nového dramatu

Tradice a nové myšlenky –

zdivadelnění filmu

Modernismus a avantgarda

Epické divadlo, psychologické

drama

Osobnosti – MCHAT

G. B. Shaw, M. Reihardt, L.

PirandeloJ. Cocteau, J Anouilh, F.

G. Lorca, B. Brecht, V. E.

Mejerchold, E. O ˇNeill, K. Čapek

Návštěva

divadla,

výklad,

diskuse

D, VV, Hv – vývoj

scénického umění

České země

v

1.pol.20.st.




Vývoj na přelomu století, vývoj 1.

republiky – odraz v umění

Výklad,

myšlenková

mapa,

diskuse,

projektová

činnost

D, VV, ZSV --D, ZSV –


vývoj a kulturněhistorický

vývoj země

Obecný

přehled

české

literatury

Student určí a definuje vybrané

umělecké směry.

Vyhledá příklady na dané směry.

Student vyhledá příklady na dané znaky

uměleckého díla.

Vypráví o činnosti významných literárních

osobností.

Reprodukuje umělecké dílo.


žánrů

Zdůrazní jejich typické znaky.

Starší generace

Anarchisté

Expresionismus

Katolicismus

Naturismus a vitalismus,

avantgarda

Autoři v boji za národní

samostatnost

Proletářské umění

Ohlasy války

Poetismus, surrealismus

Spisovatelé v boji na obranu

republiky

Literatura v době okupace

Vývoj od května 1945 do února

1948

Výklad,

myšlenková

mapa,

diskuse,

projektová

činnost

komentovaná

četba textu

D, VV, ZSV -



vývoj země

Autorské

profily

českých

autorů

poezie

próza

drama



literárních děl

Definuje daný literární žánr.


vypráví o jejich životě a díle.

Osobnosti – P. Bezruč, I. Blatný, K.

Čapek, J. Deml, J. Durych,j. Wolker,

SKN, V. Dyk, F. Šrámek ,K. Toman,

F. Halas, J. Hašek, J. Hora, V,.

Nezval, I. Olbracht, J. Orten, K.

Poláček, F. Hrubín, J. Seifert, F: X.

Šalda, M. Majerová, M.

Pujmanová, J. Glazarová, E. F.

Burian, J. Havlíček,

V. Vančura, J. Voskovec, J. Werich

Výklad,

myšlenková

mapa,

diskuse,

projektová

činnost,

komentovaná

četba textu

D, VV, ZSV -



vývoj země

45

Tematický celek



oktáva

Svět

ve

2.polovině

20. století




Dějiny, společnost, věda

a technika, umění a kultura tohoto

období

Vývoj hudby a filmu

Práce

s textem,

analýza,

srovnání,

výklad, řízený

rozhovor

ZSV, D – historie a

společenské změny

2. poloviny 20. století

Významné

umělecké

směry

Přehled

základních

trendů

vývoje

světové

literatury

Určí a definuje vybrané umělecké směry



směry, jejich další vliv v Evropě


žánrů


Student přípraví prezentaci uměleckého

díla nebo autora

Velké téma války – prvky

dokumentu -- R. Merle, B. Polevoj

prózy deziluze – N. Mailer, J. Heller

genocida – P. Levi, W. Styron

jaderný útok – japon. lit.

německá a italská lit. o válce

Směry – existencionalismus,

rozhněvaná generace – beatníci,

rozhněvaní mladí muži,

neorealismus, antiutopie, skupina

47, zpívající básníci, magický

realismus, intelektuální próza,

nový román, postmodernismus,

současné trendy

Projektové

metody,

samostatná

práce, besedy

o četbě,

výklad

ZSV, D, Z, VV -- historie a



Literatura

francouzská



směry, jejich další vliv v Evropě

Student popíše životní osudy vybraných

autorů

Student vysvětlí smysl daného díla


literárních děl

Existencionalismus – J. P. Sartre, A.

Camus

Absurdita v próze – B. Vian, S.

Beckett

Nový román – OuLiPo

Realismus – E. Ajar, R. Merle, M.

Pagnol

Mytologický román – M. Tournier

J. Prévert

Zpívaná poezie

Práce s texty-

analýza,

výklad

Besedy

o četbě


společenské změny,

vývoj názorových proudů

Literatura

anglická


Student popíše životní osudy vybraných

autorů



literárních děl

Rozhněvaní mladí muži – Kinsley

Amis, J,. Osborne

G. Greene

Univerzitní román – D. Logde

ženské autorky

kulturní pluralismus – S. Rushdie

Vývoj poezie

Samostatná

práce

Analýza textu




Literatura

americká



literárních děl




Osobnosti – J. D. Salinger/ rebel /

J. Kerouac, A. Ginsberg / beatníci/

J. Baldvin / černošská lit. /

židovská literatura – S. Bellow, B.

Malamud

nonfiction-fiction – N. Mailer, T.

Capote

jižanská lit. -- W. Styron

beletristická historie – E. Doctorow,

J. Updike

postmodernismus – K. Vonnegut

Komentovaná

četba textu,

výklad, řízený

dialog,

referát,

samostatná

práce

ZSV, D, Z, VV – kulturní

dějiny a společenské

změny

Německy psaná

literatura



literárních příručkách



literárních děl



Téma války – Skupina 47 – H. Böll

lit. SRN – G. Grass, M. Walser

lit. NDR – Ch. Wolfová

rakous. Lit. -- T. Bernhard

švýcar. Lit. -- F. Důrrenmatt

Projektová

činnost,

referáty,

výklad,

návštěva

divadla,

analýza textu,

samosta

tná práce




46

Tematický celek



Ruská

literatura



literárních děl



Období 1946 - 1953 –V. Někrasov

období po Stalinovi – B. Pasternak,

A. Solženicyn

zpívaná poezie – B. Okudžava, V.

Vysockij

almanach Metropol

vesnická próza – V. Šuškin

exilová, samisdatová lit.

nová vlna prózy

Projektová

činnost,

referáty,

výklad,

návštěva

divadla,

analýza textu,

samostatná

práce




Drama a

divadlo



literárních děl



Prolínání žánrů a forem –

antiiluzivnost, psychologické

drama, absurdita, angažované

drama, coolness dramatika

T. Williams, A. Miller, S. Beckett, E.

Ionesco, f. Dúrrematt

Projektová

činnost,

referáty,

výklad,

návštěva

divadla,

analýza textu

ZSV, D, Z, Hv –

myšlenkové proudy 2.

poloviny 20.století

České země

v 2. polovině

20. století

Obecný

přehled

české

literatury

Umělecké

směry




Určí a definuje vybrané umělecké směry



směry


žánrů


Historickopolitický přehled

Vývoj od 1948 do 1968

generace Literárních novin

literatura poválečná

socialistický realismus

změny 60.let – nové směry

underground

4. sjezd svazu spis.

emigrace vnitřní a zahraniční

Normalizace

exil

Literatura po roce 1989

Referáty,

výklad,

analýza textu

VV, D, HV, ZSV –

společenskopolitický

vývoj

Autorské

profily české

literatury

2.poloviny

20.století



literárních děl



Osobnosti české literatury :

J.Seifert, I. Blatný, J. Kolář, F.

Hrubín, V. Holan, M. Procházka,

L. Vaculík, O. Pavel, V. Havel,

M. Kundera, J. Škvorecký ,

B. Hrabal, P. Kohout, L. Fuks, J.

Skácel, J. Suchý, I. Vyskočil, I.

Wernisch, E. Hostovský, M. Holub, I.

Diviš, J, Zábrana, V. Páral, V. Hrabě,

folková poezie

Projektová

činnost,

referáty,

výklad,

analýza textu

VV, D, HV, ZSV --

multikulturní pohledy

umění

Drama a

divadlo



literárních děl



V. Nezval, J. Suchý, F. Hrubín, V.

Havel, P. Kohout, Cimrmann, I.

Vyskočil, J. Topol

absurdita, modelovost dramatu

Projektová

činnost,

referáty,

výklad,

návštěva

divadla,

analýza textu,

samosta

tná práce

VV, D, HV, ZSV – hledání

nových úhlů náhledu

47

Charakteristika vyučovacího předmětu ANGLICKÝ JAZYK (cizí jazyk)


Předmět Anglický jazyk je součástí vzdělávací oblasti JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE podrobně charakterizované v RVP G. Jeho výuka navazuje na výuku anglického jazyka na nižším stupni gymnázia, přičemž dochází k výraznému prohlubování kompetencí i znalostí v této oblasti. Předmět úzce souvisí s těmito předměty – Český jazyk a literatura a jiné cizí jazyky.


Volitelné předměty jsou koncipovány podle potřeb a požadavků žáků, jedná se především o volitelnou konverzaci AJ, která navazuje na konverzaci v rámci povinného předmětu. Podle zájmu žáků dále můžeme nabídnout tematické jazykové semináře prováděné v anglickém jazyce (např. „Dějiny USA“). Program těchto předmětů je součástí přílohy ŠVP.

Formy realizace předmětu

Základní formou realizace předmětu je vyučovací hodina (45 minut). Vyučovací hodiny jsou spojeny do devadesátiminutových bloků, uvnitř kterých vyučující poskytuje studentům pětiminutovou přestávku (toto vychází ze specifických potřeb školy a především studentů).

Časové vymezení předmětu

Předmět Anglický jazyk disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 15 hodin pro poslední čtyři ročníky osmiletého gymnázia (kvinta - oktáva):

ročník týdenní hodinová dotace

kvinta 3

sexta 4

septima 4

oktáva 4

Obecně můžeme počítat v každém ročníku (kromě kvinty) s přibližně 140 vyučovacími hodinami (70 dvouhodinových bloků) a to s přihlédnutím k různým školním prázdninám, svátkům a mimořádným situacím.

Organizace předmětu

Výuka předmětu Anglický jazyk je rozdělena na dvě části se stejnou časovou dotací (vyjma kvinty) – 1. GRAMATIKA a 2. KONVERZACE. V první části se studenti seznamují s gramatikou cizího jazyka, kterou dále ústně i písemně procvičují v rámci jednotlivých tematických okruhů. Druhá část navazuje na první a zaměřuje se na použití gramatiky v konverzaci s rodilým mluvčím a také na rozšiřování slovní zásoby. Organizační formy jsou individuální i skupinové.

V kvintě platí, že gramatická část výuky zahrnuje dvě vyučovací hodiny týdně, konverzační jednu, v určitých fázích školního roku lze plánovaně tento poměr obrátit.

48


Výchovné a vzdělávací strategie se obecně soustřeďují na následující oblasti výukového procesu: - verbální poznání (demonstrace, vysvětlení, seznámení s problematikou) - ovládnutí psaného projevu (demonstrace, vysvětlení, seznámení s problematikou) - praktická fixace znalostí a kompetencí (procvičování, konverzace, hry) Rozvoj klíčových kompetencí Kompetence k učení Učitel využívá v hodině početné a různorodé metody (výklad, konverzace, poslech, projekce aj.), vede žáky k jejich osvojení a co nejlepšímu samostatnému využití. Učitel vede žáky k využívání osvojených dovedností a znalostí i prostřednictvím zadávané domácí práce (jejím charakterem a formou). Učitel zadává (dle schopností a potřeb žáků) náročnější problémové úkoly (individuální i skupinové), při jejichž plnění jsou žáci nuceni vytvářet si vlastní systém získávání a osvojování dovedností a znalostí. Vyučující se žáky procvičuje techniky využívání informačních zdrojů a získávání informací. Žáci jsou vedeni k jejich využívání z hlediska stanovených úkolů. Vyučující zadává žákům úkoly podporující rozvoj dovednosti pracovat s cizojazyčným textem (edukačního jazykového, beletristického, žurnalistického a s postupným narůstáním profilace a kompetence žáků i odborného charakteru) a porozumět mu (vyhledávání podstatných informací, klíčových slov, tvorba výpisků, výtahu z textu, samostatná reprodukce). Vyučující žáky hodnotí, poskytuje však též prostor jejich vlastnímu hodnocení, které vede k zamyšlení se nad vlastními nedostatky a způsobem jejich nápravy.

Kompetence k řešení problémů Učitel vede žáky k samostatnému řešení problémů. Učitel demonstruje řešení lingvistických problémů za využití vhodných frází a vede žáky k jejich používání a řešení analogických problémů. Vyučující poskytuje žákům dostatek námětů k samostatnému uvažování a řešení problémů (jazykových i faktografických v cizím jazyce) v průběhu výuky, zadává problémové úkoly. Vyučující zadává problémové úkoly vyžadující velkou míru domácí (mimovýukové) aktivity. Vyučující sleduje u žáků rozvoj jejich dovedností a znalostí (a také specializaci), přičemž (především) žáky s vyšší mírou osvojení jazykových znalostí a kompetencí vede k získání schopnosti některé problémové úkoly si formulovat samostatně.

Kompetence komunikativní Učitel vede studenty ke komunikaci a co největšímu využití znalostí anglického jazyka (ve styku s vyučujícím, se spolužáky - časté využívání metody diskuse, zapojování žáků do pracovních skupin, začleňování interaktivních her a aktivit - i s ostatnímu osobami ovládající tento jazyk). Vyučující žáky učí formulovat a obhajovat svůj názor, vhodně argumentovat (vše v cizím jazyce), ale též respektovat názor ostatních.

Kompetence sociální a personální Učitel zapojuje do konverzace v cizím jazyce všechny studenty, snaží se navozovat situace, které jsou studenti nuceni řešit spolu navzájem (ve vzájemné interakci). Vyučující na jedné straně zapojují žáky do skupinových (s nehierarchizovanými role,mi uvnitř skupiny) a týmových (s určitou hierarchií rolí) úkolů a projektů, a tím podporují jejich schopnost spolupracovat a začlenit se do kolektivu, na druhé straně respektují individualitu žáka a poskytují mu dostatek příležitostí ji v průběhu plnění samostatných

49

úkolů projevit a rozvíjet. V případě potřeby umožňují žákům výrazně individualizovanou formu vyučování. Kompetence občanské Učitel v rámci výuky porovnává vzdělávací a politické systémy ČR a anglicky hovořících zemí, snaží se v konverzaci navozovat různé problémové situace a pomáhá studentům s jejich řešením. Vyučující vedou žáky k zaujímání postojů a otevřenému vyjadřování vlastních názorů v cizím jazyce, snaží se, aby poznatky osvojené během hodin anglického jazyka (fungování a život společnosti v anglicky mluvících zemích) vedly žáky k přesvědčení o nutnosti aktivně se účastnit života naší společnosti (v rámci bydliště, regionu, státu i Evropy). Poznatky a dovednosti osvojené během hodin cizích jazyků obecně by měly žáky též vést k vybudování tolerantního postoje vůči jiným společnostem, kulturám, civilizacím, zároveň ale též k uvědomění si výrazného kulturního a společenského sepětí s „euroatlantickou“ civilizací. Žáci pod vedením vyučujícího sledují zpravodajství v příslušném cizím jazyce (politické, kulturní a jiné zprávy), o zprávách debatují a zaujímají k nim postoje (vše v cizím jazyce). Kompetence k podnikavosti Učitel žákům zdůrazňuje význam znalosti cizích jazyků pro jejich budoucí odborné zaměření, přibližuje a vysvětluje význam cizích jazyků v jednotlivých oborech (vědeckých, uměleckých aj.), ve službách, v politické oblasti a v dalších možných oblastech budoucího směřování žáků. Učitel žákům zdůrazňuje význam znalosti cizích jazyků pro jejich budoucí profesní uplatnění, jeho šíři, atraktivitu a též ohodnocení. Vyučující zadávává žákům menší projektové úkoly, při jejichž plnění si žáci osvojí principy plánování, zpracovávání dat, vedení agendy aj. v cizím jazyce. Žáci jsou vedeni k zpracovávání různých školních prací (či jejich částí – abstrakt, resumé aj.) v cizím jazyce.

Evaluace předmětu

Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Konkrétní hodnocení žáků závisí především na jejich aktivitě v hodinách, výsledcích písemných testů, schopnosti komunikace v anglickém jazyce (porozumění psanému i mluvenému slovu, samostatné tvoření vět s použitím správné gramatiky, schopnost vedení rozhovoru, debaty). Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.


Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované MŠMT) a části profilové garantované školou). Maturitní zkouška ve společné části je volitelná, je koncipována jako komplexní (didaktický test, písemná práce, ústní zkouška). Profilová maturitní zkouška je volitelná a skládá se z kombinace dvou forem, písemné a ústní. V konečném celkovém hodnocení má písemná část váhu 30% a ústní váhu 70%. Písemná část je obdobou gramatické zkoušky „English In Use“ na úrovni CAE a ústní

50

probíhá dle obdobného zadání (diskuzí) na komplexní témata. K úspěšnému složení zkoušky musí maturanti prokázat znalosti a dovednosti na úrovni C1.

51

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Kvinta/Sexta žák:

Porozumění

mluvenému

i

písemnému

projevu

Porozumí hlavním bodům a

myšlenkám autentického čtenáře

textu.

Světová literatura, zprávy a

aktuality ze světa

Konverzace, poslech či čtení s

porozuměním

Literatura, ZSV, Dějepis

Vyhledávání

informací a

práce s nimi

Vyhledá a shromáždí informace z

textů na standartní témata a pracuje

se získanými informacemi

Čtený či smyšlený text, kratší i delší

písemný projev

Vyhledávání informací ZSV, Literaturta

Odvozování

slov z

kontextu

Odvodí význam neznámých slov na

základě již osvojené slovní zásoby,

kontextu, znalosti tvorby slov a

internacionalismů

Gramatika, lexikologie, fonetika Rozšiřování slovní zásoby

Práce se

slovníky a

využívání

médií

Využívá různé druhy slovníků,

informativní literaturu a internet

Jazykové zvláštnosti a odlišnosti Práce se slovníky a využívání

médií

IVT

Čtení

s porozumě-

ním

Čte s porozuměním literaturu, zprávy

a aktuality na odpovídající úrovni ve

studovaném jazyce

Literatura, jazykové zvláštnosti a

odlišnosti

Čtení s porozuměním Literatura, dějepis, ZSV

Porozumění

mluvenému

slovu

Pochopí zápletku i sled událostí ve

filmu či hře

Charakteristika ekonomiky,

společnosti a kultury

Porozumění mluvenému slovu Literatura, estetika

Správné

tvoření vět

Svůj názor vyjádří srozumitelně,

gramaticky korektně a plynule

Gramatika, lexikologie, fonetika Vysvětlení gramatiky,

procvičování na příkladech

Český jazyk

Popis Své okolí, zájmy a činnosti dokáže

popsat na odpovídající úrovni.

Samostatný ústní i písemný projev Popis Český jazyk

Slovní

zásoba

Používá adekvátní slovní zásobu na

mnoho rozdílných témat

Fonetika, pravopis Rozšiřování slovní zásoby

Práce se

slovníky

Využívá počítačové, výkladové a

odborné slovníky při zpracování

písemného projevu na neznámé

téma

Autentické materiály Práce se slovníky a jinými

písemnými materiály

IVT

52

Tematický celek


Mezioborové vztahy

septima žák:

Porozumění

mluvenému i

písemnému

projevu

Porozumí hlavním bodům a

myšlenkám autentického čtenáře

textu či písemného projevu

složitějšího obsahu na aktuální

téma

Emoce, morální postoje a

funkce

Konverzace, poslech či

čtení s porozuměním

Vyhledávání

informací a

práce s nimi

Vyhledá a shromáždí informace

z různých textů na méně běžné ,

konkrétní téma a pracuje se

získanými informacemi

Čtený či smyšlený text,

kratší i delší písemný

projev

Vyhledávání informací

Odvozování

slov z

kontextu

Odvodí význam neznámých slov

na základě již osvojené slovní

zásoby, kontextu, znalosti tvorby

slov a internacionalismů

Gramatika, lexikologie,

fonetika

Rozšiřování slovní

zásoby

Práce se

slovníky a

využívání

médií

Využívá různé druhy slovníků,

informativní literaturu,

encyklopedie a média

Jazykové zvláštnosti a

odlišnosti

Práce se slovníky a

využívání médií

Čtení

s porozumě-

ním

Čte s porozuměním literaturu ve

studovaném jazyce

Literatura, jazykové

zvláštnosti a odlišnosti

Čtení s porozuměním Literatura, dějepis

Porozumění

mluvenému

slovu

Postihne zápletku i sled událostí

ve filmu či hře

Charakteristika

ekonomiky, společnosti a

kultury

Porozumění

mluvenému slovu

Literatura, estetika

Správné

tvoření vět

Formuluje svůj názor

srozumitelně, gramaticky

správně, spontánně a plynule

Gramatika, lexikologie,

fonetika

Vysvětlení gramatiky,

procvičování na

příkladech

Český jazyk

Popis Podrobně popíše své okolí, své

zájmy a činnosti s nimi

související

Samostatný ústní i

písemný projev

popis

Slovní

zásoba

Používá bohatou všeobecnou

slovní zásobu

Fonetika, pravopis Rozšiřování slovní

zásoby

Práce se

slovníky

Využívá výkladové a odborné

slovníky při zpracování

písemného projevu na neznámé

téma

Autentické materiály Práce se slovníky a

jinými písemnými

materiály

Správné

tvoření vět

Reaguje spontánně a gramaticky

správně v složitějších, méně

běžných situacích užitím

vhodných výrazů a

frazeologických obratů

Gramatika, lexikologie Konverzace, reagování

na

Konverzace,

správné

tvoření vět

Při setkání s rodilými mluvčími

zahájí, vede a zakončí dialog a

zapojí se do živé diskuse na

různá témata týkající se

odbornějších zájmů

Vyjádření postoje, názoru,

stanoviska, stručná

charakteristika ekonomiky,

společnosti a kultury

konverzace Konverzace v cizím

jazyce

53

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Oktáva žák:

Porozumění

mluvenému

projevu

rozliší v mluveném projevu

jednotlivé mluvčí, identifikuje

různý styl, citové zbarvení,

názory a stanoviska

jednotlivých mluvčích

Akcenty, dialogy, reálie anglicky

mluvících zemí, slovní zásoba

Poslech, rozšíření slovní

zásoby, nauka reálií,

výuka v angličtině.

Historie, zeměpis

Porozumění

čtenému text

porozumí hlavním bodům a

myšlenkám autentického

čteného textu či písemného

projevu složitějšího obsahu na

aktuální téma

Odborná literatura, jazykové

anomálie, četba odborných článků

Čtení, využití anglické

literatury a novinových

článků, práce se

slovníkem.

Literatura

Konverzace a

schopnost

vyjadřování

přednese souvislý projev na

zadané téma

Konverzace, logopedie Konverzace, dialogy,

monology

Český jazyk

Vlastní

písemný projev

logicky a jasně strukturuje

formální i neformální písemný

projev různých slohových stylů

Vlastní slohové útvary, práce se

slovníky a médii,gramatika

Práce se slovníkem,

psaní slohu, četba.

Literatura, český jazyk

Práce s

získanými

informacemi

s porozuměním přijímá a

srozumitelně i gramaticky

správně předává obsahově

složitější informace

Práce se slovníky, autentické

materiály, odborná literatura,

slovní zásoba, gramatika

Poslech, sledování

autentických prezentaci

v angličtině, četba, práce

se slovníkem, rozšiřování

slovní zásoby, vlastní

prezentace.

Dle odbornosti

Práce se

slovníky při

písemném

projevu

využívá výkladové i odborné

slovníky při zpracování

písemného projevu na

neznámé téma

Práce se slovníky, formální

angličtina, precizní gramatika

Práce se slovníkem,

vlastní písemná

prezentace.

Ústní projev na

formální-

odborné úrovni

adekvátně a gramaticky

správně okomentuje a

prodiskutuje odlišné názory

různých faktografických i

imaginativních textů

Konverzace, autentické i zábavné

materiály, slovní zásoba, prezence

subjektivních i objektivních názorů.

Konverzace,

prezentace vlastních

názorů, práce s

informacemi,

kolektivní spolupráce

Základy

společenských věd,

filozofie

Konverzace a

(ne)formální

komunikace

komunikuje plynule a foneticky

správně na téma abstraktní i

konkrétní v méně běžných i

odborných situacích

Konverzace, logopedie, kreativita Konverzace, dialogy,

monology, slovní zásoba

Český jazyk

54

Charakteristika vyučovacího předmětu [Další cizí jazyk]


Výuka cizích jazyků prohlubuje komunikační schopnosti (znalosti lingvistické, sociolingvistické, pragmatické) žáků nabyté již dříve na nižším stupni gymnázia (či na základní škole). Výuka cizích jazyků je součástí vzdělávací oblasti “Jazyk a jazyková komunikace” (podrobně charakterizované v RVP G), přičemž úzce souvisí s předmětem český jazyk a literatura, osvojení cizích jazyků navazuje na poznání českého jazyka, s nímž má totožné či podobné některé hlavní cíle – především postupné zvládání mluvených i psaných projevů a vytváření komplexní komunikační kompetence. Výuka cizích jazyků souvisí i s dalšími předměty – v oblasti reálií často s dějepisem a zeměpisem, v oblasti tematických okruhů a komunikačních situací jsou to především ZSV, člověk a svět práce, IVT, přírodní a estetické obory aj, jejich osvojení se promítá i do průřezových témat. Specifické cíle výuky cizích jazyků: zvýšení mobility a schopnost širší a rychlejší orientace žáka, schopnost aktivní komunikace v cizím jazyce (v mluvené i písemné podobě) v současnosti nezbytná z hlediska globálního i osobního (schopnost mezinárodní formální komunikace, schopnost v mezinárodní rovině navazovat společenské i osobní kontakty a vztahy. Porozumění jiným kulturám a zvykům a jejich respektování, zjednodušení a rozšíření přístupu k informacím, v budoucnosti výrazně větší možnosti atraktivního pracovního uplatnění). Vzdělávání v oboru Další cizí jazyk dle RVP G „navazuje na úroveň jazykových znalostí a komunikačních dovedností odpovídajících úrovni A1 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky, které žák získal v předchozím vzdělávání, a směřuje k dosažení úrovně B1 podle tohoto rámce.“ Pokud je žák ve zvoleném cizím jazyce začátečníkem, je tomu uzpůsoben obsah učiva, cílem je však dosáhnout i v tomto případě jazykových znalostí a komunikačních dovedností minimálně na úrovni B1. Naše škola pokládá dosažení úrovně B1 za nezbytné minimum, cílem výuky cizích jazyků je dosažení vyšších úrovní jazykových znalostí a komunikačních dovedností u naprosté většiny žáků.

Koncepce volitelných předmětů V základní nabídce volby cizích jazyků jsou (kromě povinného anglického jazyka): francouzský jazyk, německý jazyk, ruský jazyk, španělský jazyk. Kromě těchto jazyků nabízíme v rámci volitelných předmětů i další jazyky (latina, japonština, italský jazyk), jejichž „otevření“ se každoročně řídí zájmem žáků.

Formy realizace a organizace předmětu

Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je v „gramatické“ i „konverzační“ části výuky spojována do dvouhodinového devadesátiminutového bloku (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou či učebnu informatiky. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou přednášky, programy a exkurze v jazykových institucích a centrech (i v jazykových, propagačních a

55

kulturních centrech států, kde se příslušný jazyk používá) zajišťované odbornými pracovníky příslušných pracovišť, návštěvy kulturních (i jiných akcí) v příslušném cizím jazyce (divadelní a filmová představení, koncerty, přednášky aj.), zapojení se do mezinárodních výměnných pobytů a dalších programů a soutěží. Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Důležitou roli hrají též záměry vyučujícího. Výuka je rozdělena do dvou částí – gramatické a konverzační. Charakteristickým prvkem života naší školy je též rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se žáky.

Významnou složkou samostatné práce žáků je četba cizojazyčné literatury, tisku, poslech cizojazyčného zpravodajství aj.


Předmět dějepis disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 12 hodin (po 45 min.) čerpanou v pátém až osmém ročníku osmiletého gymnázia.

Obecně platí, že gramatická část výuky zahrnuje dvě vyučovací hodiny týdně, konverzační jednu, v určitých fázích školního roku lze plánovaně tento poměr obrátit.


K osvojení klíčových kompetencí při výuce cizích jazyků uplatňují vyučující řady postupů, z nichž některé vycházejí z definice výchovných a vzdělávacích strategií na úrovni celé školy (viz. str.…), jiné jsou pro daný předmět specifické. Tyto postupy (strategie) jsou zabezpečovány za pomoci široké š


kvinta 3

sexta 3

septima 3

oktáva 3

kály konkrétních edukačních metod práce. Vedle níže uvedených postupů a metod je na jednotlivých vyučujících (a také na aktivitě žáků) zapojení dalších strategií a metod.

Rozvoj klíčových kompetencí Kompetence k učení Učitel využívá v hodině početné a různorodé metody (výklad, konverzace, poslech, projekce aj.), vede žáky k jejich osvojení a co nejlepšímu samostatnému využití. Učitel vede žáky k využívání osvojených dovedností a znalostí i prostřednictvím zadávané domácí práce (jejím charakterem a formou). Učitel zadává (dle schopností a potřeb žáků) náročnější problémové úkoly (individuální i skupinové), při jejichž plnění jsou žáci nuceni vytvářet si vlastní systém získávání a osvojování dovedností a znalostí. Vyučující se žáky procvičuje techniky využívání informačních zdrojů a získávání informací. Žáci jsou vedeni k jejich využívání z hlediska stanovených úkolů. Vyučující zadává žákům úkoly podporující rozvoj dovednosti pracovat s cizojazyčným textem (edukačního jazykového, beletristického, žurnalistického a

56

s postupným narůstáním profilace a kompetencí žáků i odborného charakteru) a porozumět mu (vyhledávání podstatných informací, klíčových slov, tvorba výpisků, výtahu z textu, samostatná reprodukce). Vyučující žáky hodnotí, poskytuje však též prostor jejich vlastnímu hodnocení, které vede k zamyšlení se nad vlastními nedostatky a způsobem jejich nápravy.

Kompetence k řešení problémů Učitel vede žáky k samostatnému řešení problémů. Učitel demonstruje řešení lingvistických problémů za využití vhodných frází a vede žáky k jejich používání a řešení analogických problémů. Vyučující poskytuje žákům dostatek námětů k samostatnému uvažování a řešení problémů (jazykových i faktografických v cizím jazyce) v průběhu výuky, zadává problémové úkoly. Vyučující zadává problémové úkoly vyžadující velkou míru domácí (mimovýukové) aktivity. Vyučující sleduje u žáků rozvoj jejich dovedností a znalostí (a také specializaci), přičemž (především) žáky s vyšší mírou osvojení jazykových znalostí a kompetencí vede k získání schopnosti některé problémové úkoly si formulovat samostatně.

Kompetence komunikativní Učitel vede studenty ke komunikaci a co největšímu využití znalostí cizího jazyka (ve styku s vyučujícím, se spolužáky - časté využívání metody diskuse, zapojování žáků do pracovních skupin, začleňování interaktivních her a aktivit – s rodilými mluvčími i ostatními osobami ovládající tento jazyk). Vyučující žáky učí formulovat a obhajovat svůj názor, vhodně argumentovat (vše v cizím jazyce), ale též respektovat názor ostatních.

Kompetence sociální a personální Učitel zapojuje do konverzace v cizím jazyce všechny studenty, snaží se navozovat situace, které jsou studenti nuceni řešit spolu navzájem (ve vzájemné interakci). Vyučující na jedné straně zapojují žáky do skupinových (s nehierarchizovanými rolemi uvnitř skupiny) a týmových (s určitou hierarchií rolí) úkolů a projektů, a tím podporují jejich schopnost spolupracovat a začlenit se do kolektivu, na druhé straně respektují individualitu žáka a poskytují mu dostatek příležitostí ji v průběhu plnění samostatných úkolů projevit a rozvíjet. V případě potřeby umožňují žákům výrazně individualizovanou formu vyučování. Kompetence občanské Učitel v rámci výuky porovnává vzdělávací a politické systémy ČR a zemí s příslušným cizím jazykem, snaží se v konverzaci navozovat různé problémové situace a pomáhá studentům s jejich řešením. Vyučující vedou žáky k zaujímání postojů a otevřenému vyjadřování vlastních názorů v cizím jazyce, snaží se, aby poznatky osvojené během hodin příslušného cizího jazyka (fungování a život společnosti v zemích, kde se používají příslušné cizí jazyky) vedly žáky k přesvědčení o nutnosti aktivně se účastnit života naší společnosti (v rámci bydliště, regionu, státu i Evropy). Poznatky a dovednosti osvojené během hodin cizích jazyků obecně by měly žáky též vést k vybudování tolerantního postoje vůči jiným společnostem, kulturám, civilizacím, zároveň ale též k uvědomění si výrazného kulturního a společenského sepětí s „euroatlantickou“ civilizací. Žáci pod vedením vyučujícího sledují zpravodajství v příslušném cizím jazyce (politické, kulturní a jiné zprávy), o zprávách debatují a zaujímají k nim postoje (vše v cizím jazyce). Kompetence k podnikavosti Učitel žákům zdůrazňuje význam znalosti cizích jazyků pro jejich budoucí odborné zaměření, přibližuje a vysvětluje význam cizích jazyků v jednotlivých oborech (vědeckých, uměleckých aj.), ve službách, v politické oblasti a v dalších možných oblastech budoucího směřování žáků.

57

Učitel žákům zdůrazňuje význam znalosti cizích jazyků pro jejich budoucí profesní uplatnění, jeho šíři, atraktivitu a též ohodnocení. Vyučující zadávává žákům menší projektové úkoly, při jejichž plnění si žáci osvojí principy plánování, zpracovávání dat, vedení agendy aj. v cizím jazyce. Žáci jsou vedeni k zpracovávání různých školních prací (či jejich částí – abstrakt, resumé aj.) v příslušném cizím jazyce.

Evaluace předmětu

Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Konkrétní hodnocení žáků závisí především na jejich aktivitě v hodinách, výsledcích písemných testů, schopnosti komunikace v příslušném cizím jazyce (porozumění psanému i mluvenému slovu, samostatné tvoření vět s použitím správné gramatiky, schopnost vedení rozhovoru, debaty). Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.


Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované MŠMT) a části profilové garantované školou). Maturitní zkouška ve společné části je volitelná, je koncipována jako komplexní (didaktický test, písemná práce, ústní zkouška). Profilová maturitní zkouška je volitelná a skládá se z kombinace dvou forem, písemné (gramatický test) a ústní (konerzační témata). V konečném celkovém hodnocení má písemná část váhu 30% a ústní váhu 70%.

58

Tematický celek

Výstupy

žák:

Receptivní řečové

dovednosti

Rozumí hlavním bodům či myšlenkám autentického ústního projevu i psaného textu na běžně známé téma.

Identifikuje strukturu jednoduchého textu a rozliší hlavní informace.

Rozliší v mluveném projevu jednotlivé mluvčí, identifikuje různé styly a citová zabarvení promluvy.

Odhadne význam neznámých slov na základě již osvojené slovní zásoby a kontextu.

Užívá různé techniky čtení dle typu textu a účelu čtení.

Využívá různé druhy slovníků při čtení nekomplikovaných faktografických textů

Produktivní řečové

dovednosti

Srozumitelně reprodukuje přečtený nebo vyslechnutý, méně náročný autentický text se slovní zásobou na běžná témata.

Ústně i písemně formuluje svůj názor na jednoduché, běžné téma – srozumitelně, stručně a gramaticky správně.

Logicky a jasně strukturuje středně dlouhý písemný projev, formální i neformální text na běžné či známé téma.

Sestaví ústně i písemně souvislý text na jednoduché téma jako lineární sled myšlenek.

Jednoduše a souvisle popíše své okolí, své zájmy a činnosti s nimi související.

Shrne a ústně i písemně sdělí běžné, obsahově jednoduché informace.

Využívá překladové slovníky při zpracování písemného projevu na méně běžné téma.

Interaktivní řečové

dovednosti

Vysvětlí gramaticky správně své názory a stanoviska písemnou i ústní formou a v krátkém a jednoduchém projevu na téma osobních zájmů či každodenního života.

Reaguje adekvátně a gramaticky správně v běžných, každodenních situacích užitím jednoduchých, vhodných výrazů a frazeologických obratů.

S jistou mírou sebedůvěry komunikuje foneticky správně s použitím osvojené slovní zásoby a gramatických prostředků.

Zapojí se, případně s menšími obtížemi, do rozhovoru s rodilými mluvčími na běžné a známé téma v předvídatelných každodenních situacích.

59

Oblasti Jazykové prostředky,

funkce jazyka, typy textů,

tematické celky

Jevy, situace, témata Metody Aktivit

y


Jazykové prostředky a funkce

fonetika Distinktivní rysy, slovní přízvuk, tónový průběh slova, struktura slabiky, rytmus, intonace, slabé a silné formy výslovnosti

pravopis Interpunkce, pravidla u běžných slov, stažené tvary, běžně používané litografické znaky, konvence používané ve slovníku k prezentaci výslovnosti

gramatika Jednoduché slovní tvary, alternace samohlásek a modifikace souhlásek, nepravidelné a nulové tvary slovních druhů, synonyma, antonyma, základní vyjádření přítomnosti, minulosti a budoucnosti, trpný rod přítomný, slova složená, sousloví, rozvité věty vedlejší, souřadné souvětí, supletivnost, řízenost, shoda

lexikologie Ustálená slovní spojení, přirovnání, složené předložky

Komunikativní funkce jazyka a

typy textů

postoj, názor, stanovisko

Souhlas, nesouhlas, svolení, prosba, odmítnutí, zákaz, příkaz, možnost, nemožnost, nutnost, potřeba

emoce Libost/nelibost, zájem/nezájem, radost/zklamání, překvapení, údiv, obava, vděčnost, sympatie, lhostejnost, strach

morální postoje Omluva, odpuštění, pochvala, pokárání, lítost, přiznání

kratší písemný projev Pozdrav, vzkaz, přání, blahopřání, pozvání, odpověď, osobní dopis, jednoduchý formální dopis, žádost, jednoduchý inzerát

delší písemný projev Stručný životopis, příběh, stručný popis

čtený či slyšený text Jazykově nekomplikované a logicky strukturované texty, texty informační, popisné i umělecké

samostatný ústní projev

Popis, srovnání, vyprávění, krátké oznámení, jednoduše formulovaná prezentace, reprodukce kratšího textu

interakce Formální i neformální rozhovor, diskuse, korespondence, strukturovaný pohovor

informace z médií Tisk, rozhlas, televize, internet, film, audionahrávky, videonahrávky, veřejná prohlášení, telefon

60

Oblasti Jazykové prostředky,

funkce jazyka, typy textů,

tematické celky

Jevy, situace, témata Metody Aktivity


Tematické okruhy a

komunikační situace

oblast veřejná Služby, obchody, nákupní střediska, trhy, zboží, nálepky a obaly, veřejná doprava, jízdní řády, lístky, pokuty, divadlo, kino, programy, zábavní podniky, restaurace, jídelníčky, hotely, formuláře, běžné události, zdravotní služby, oznámení, letáky

oblast pracovní Zaměstnání, běžné profese, běžné podniky, běžné vybavení pracoviště, obchodní administrativa, obchodní dopis, nákup a prodej, jednoduchý návod a popis práce, orientační značení, jednoduché recepty

oblast vzdělávací Škola, učebny, školní prostory, učitelé, pomocný personál, vybavení školy, méně běžné školní pomůcky, významné školní dny a události, výuka, domácí úkoly, diskuse, video-texty, texty na obrazovce počítače, slovníky, příručky

oblast osobní Rodina a její sociální vztahy, přátelé, příbuzní, vybavení domácnosti, život mimo domov: kolej, hotel, domov přátel, okolní krajina; jednoduché vybavení pro sport a zábavu, život na venkově a ve městě, dovolená, svátky, osobní dopisy

oblast osobnostní Koníčky, zájmy, názory a postoje k blízkému okolí

oblast společenská Příroda, životní prostředí, kultura, tradice, sport, média

Reálie zemí studovaného

jazyka

geografické zařazení a stručný popis

ZE

významné události a osobnosti z historie

DĚ, ZE

životní styl a tradice v porovnání s ČR

ZE, ZSV

kultura, umění a sport, některé známé osobnosti a jejich úspěchy

ZSV, ČJ a LIT, VV, HV, TV, DĚ

ukázky významných literárních děl

ZSV, ČJ a LIT, DĚ

61

MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE

Charakteristika vyučovacího předmětu Matematika

Obsahové vymezení předmětu Obsah a náplň předmětu Matematika je tvořen obsahem vzdělávací oblasti Matematika a její aplikace popsaným v RVP GV. Vzdělávací obsah předmětu úzce souvisí s řadou dalších oborů – především s informatikou a výpočetní technikou, fyzikou, ale i chemií a dalšími předměty. Pro většinu žáků matematika a její obory nejsou směrem jejich další (vysokoškolské) specializace, je však třeba si uvědomit, že znalost matematických zákonitostí, matematických dovedností, logických postupů a též osvojení si určitého penza matematických znalostí je důležitým prostředkem a pomocníkem pro studium velkého množství dalších (i s matematikou zdánlivě nesouvisejících) oborů. Časové vymezení předmětu Předmět Matematika disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 10 hodin, po třech hodinách v pátém a šestém ročníku, čtyři hodiny pak v ročníku sedmém.


kvinta 3

sexta 3

septima 4

oktáva -

Formy realizace a organizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají běžné školní třídy, velmi často pak v multimediálních učebnách (datový projektor, interaktivní tabule…). V případě některých specifických činností (např. výuka tematického okruhu Závislosti, vztahy a práce s daty aj.) lze využít počítačovou učebnu (učebna informatiky). Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Důležitou roli ve skladbě organizačních forem hrají též záměry vyučujícího. Charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se studenty.


Rozvoj klíčových kompetencí Kompetence k učení Vhodné způsoby učení si žák osvojuje při kontaktu s učitelem, který je navrhuje s ohledem na individualitu žáka. Učitel požaduje po žákovi zápisy do sešitu v kvalitě dostatečné pro pozdější nahlížení. Učitel v osobním kontaktu se žákem poskytuje vlastní reflexi žákovských pozorování, zodpovídá dotazy, upozorňuje na další souvislosti a možné problémy. Vyzdvihuje pokroky žáka.

62

Kompetence k řešení problémů Učitel žádá, aby žák směřoval k přesné formulaci problému, nastínil vlastní představu o strategii řešení a vypracoval řešení. Učitel povzbuzuje žáka k hledání vlastního řešení, poskytuje mu potřebné informace, vysvětlí případně důvody nezdaru a dále trvá na tom, aby žák pokračoval v hledání řešení. Učitel vyzývá žáka k ověřování závěrů. Kompetence komunikativní Učitel předvádí žákům přesné formulace argumentů, řádné užívání vymezených pojmů, upozorňuje na kauzální souvislosti argumentů. Po žácích žádá přiměřeně jejich věku a schopnostem totéž, kriticky reaguje na nedostatky a na případnou lhostejnost k jasnému a výstižnému vyjadřování. V tomto smyslu řídí komunikaci a diskusi ve třídě. Kompetence sociální a personální Učitel žádá, aby žáci spolupracovali při řešení problémů, ozřejmuje jim pravidla práce v týmu. Dbá na to, aby ve třídě vznikala atmosféra volné výměny ideí a nápadů a jejich svobodného kritického posuzování. Po žácích požaduje kritiku zásadně věcnou, zamezuje osobním výpadům. Vyzdvihuje hodnotné žákovské vstupy do diskuse, všímá si každého žáka individuálně a rozpozná a oceňuje u něj nadprůměrný výkon (nad běžnou úrovní výkonů u daného žáka). Kompetence občanské Učitel poukazuje na širší souvislosti probíraného učiva, metod a výsledků: jejich význam filosofický, kulturní, estetický, etický, ekonomický a historický. Zdůrazňuje osobní a společenské motivace pro objevování matematických pravd, pro hledání efektivních postupů a řešení problémů, pro objevování problémů nových. Kompetence k podnikavosti Učitel svým vystupováním podporuje v žácích vědomí úzké souvislosti mezi úspěchem (při řešení problému) a osobní disciplínou, vybaveností teoretickými poznatky, praktickými zkušenostmi z předchozích problémů, vytrvalostí, ochotou komunikovat a kriticky myslet, což je velmi významné pro jejich další profesní směřování. Žáci ovládají matematické postupy a umí jich využít v praktickém i profesním životě. Žáci umí matematicky podložit a zdůvodnit (v jednodušší podobě) své případné záměry pracovní podnikatelské podstaty.

Metody: Pro naplňování konkrétních vzdělávacích záměrů a cílů mohou jednotliví vyučující využít řadu konkrétních metod práce (v hodinách možno použít jednu, ale i využít kombinaci několika metod práce). Důraz je kladen na následující metody práce:

Samostatné řešení problémů a procvičování konkrétních dovedností za supervize učitele.

Učitel rozděluje svou pozornost mezi žáky pružně na základě jejich momentálních potřeb, poskytuje odpovědi na dotazy, vysvětlení, vhodně intervenuje při zpozorování nežádoucích jevů v žákově činnosti.

Učitel vyzývá žáky, aby spolupracovali při kontrole výsledků práce, kriticky posoudili dosažená řešení u spolužáků, srovnávali je s vlastními řešeními, poskytovali pomoc a reflexi svým spolužákům.

63

Společná diskuse o tématu (učivu, problému), které se má v hodině probrat, řízená učitelem.

Učitel vhodným způsobem nastolí téma hodiny, přičemž klade důraz na úzkou spojitost s již osvojenými poznatky a s praktickými problémy.

Učitel povzbuzuje žáky k vlastním vstupům, přesvědčuje je, že v předešlých hodinách osvojené poznatky vyvolávají potřebu zodpovídat nové otázky, řešit nové problémy.

Učitel ukazuje ve svých vstupech žákům, jak se na známé poznatky dá nahlížet novým způsobem, reaguje na jejich návrhy kriticky a vyzdvihuje hodnotné žákovské postřehy.

Učitel vyzývá žáky k pozornému zvážení i ke kritickým reakcím na vstupy učitele i na vstupy spolužáků.

Učitel směřuje diskusi ke konkrétním výstupům a uzavře ji po dosažení cíle zejména funkční (dostatečně přesnou a srozumitelnou) formulací cílových tvrzení nebo funkčním popisem algoritmu, který si žáci mají osvojit.

Další metody vyučující volí s ohledem na konkrétní učivo a měly by sloužit k narušení monotónnosti, případně k metodickým experimentům odhalujícím nové možnosti a nová pojetí.

Koncepce volitelných předmětů: Základním cílem výuky volitelných předmětů v matematice je prohloubení kompetencí a znalostí žáků v oboru, příprava zájemců ke zdárnému složení maturitní zkoušky z matematiky a dosažení vhodného „odrazového můstku“ pro studium na vysokých školách souvisejících oborů. V nabídce volitelných předmětů jsou

Matematika – maturitní úroveň pro septimu (probíhá souběžně se základní úrovní matematiky)

Matematika – maturitní úroveň pro oktávu Další volitelné semináře (jejich konkrétní charakteristika a náplň je součástí

každoročně aktualizované přílohy k švp) Tematický plán je vypracováván jako dvouletý tak, aby se témata ve dvou po sobě jdoucích školních rocích neopakovala. Náplň volitelných předmětů volí vyučující tak, aby

byla vyvážená skladba témat (algebra, diskrétní matematika, geometrie, teorie čísel aj.).

byl kladen hlavní důraz na témata svou povahou středoškolská. podporovala a motivovala žáky k účasti v matematických soutěžích, a tím

k reprezentaci školy navenek.

Evaluace v předmětu Matematika

Slovní (kriteriální) a bodové hodnocení se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v úvodní části ŠVP. Slovní hodnocení učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí způsoby uvedenými výše.

64


Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Maturitní zkouška společné části je volitelná a sestává se z didaktického testu.

Maturitní zkouška z matematiky v profilové části je volitelná, je konána ústní formou před zkoušky před zkušební komisí.

65

Tematický celek


Mezioborové vztahy

kvinta žák:

operuje s množinami a intervaly množiny a množinové operace

intervaly

užívá správně logické spojky a kvantifikátory

objasní stavbu matematické věty

výroky, složené výroky,

kvantifikované výroky

logická výstavba matematiky

definice, věta

důkazové metody

užívá vlastnosti dělitelnosti přirozených čísel

obor přirozených a obor celých čísel

systematizace poznatků o

dělitelnosti

IVT: číselné soustavy

o základu jiném než

10

upravuje číselné výrazy

aplikuje geometrický význam absolutní

hodnoty

obor racionálních a obor reálných

čísel

druhá a třetí odmocnina

absolutní hodnota reálného čísla

upravuje číselné výrazy

provádí operace s mocninami a

odmocninami

odhaduje výsledky numerických výpočtů a

efektivně je provádí, účelně využívá

kalkulátor

mocniny s celočíselným

exponentem

semilogaritmický tvar čísla

upravuje efektivně výrazy s proměnnými

operace s mnohočleny: sčítání,

odčítání, násobení, dělení, rozklad

na součin

upravuje efektivně výrazy s proměnnými,

určuje definiční obor výrazu

operace s lomenými výrazy: sčítání,

odčítání, násobení, dělení

vyjádření neznámé ze vzorce

rozkládá mnohočleny na součin vytýkáním a

užitím vzorců, aplikuje tuto dovednost při

řešení rovnic a nerovnic

řeší lineární a kvadratické rovnice a jejich

soustavy

rozlišuje ekvivalentní a neekvivalentní

úpravy

graficky znázorňuje řešení rovnic, nerovnic a

jejich soustav

lineární rovnice a jejich soustavy,

lineární nerovnice a jejich soustavy

kvadratická rovnice

vztahy mezi kořeny a koeficienty

kvadratické rovnice

rovnice a nerovnice v součinovém a

podílovém tvaru

rovnice s absolutní hodnotou,

rovnice s neznámou ve jmenovateli

rovnice s neznámou pod

odmocninou

diskutuje řešitelnost nebo počet řešení

rovnice a soustavy rovnic

rovnice s parametry

Planimetrie určuje geometrické pojmy, zdůvodňuje a

využívá vlastnosti geometrických útvarů v

rovině

definice a vlastnosti základních

planimetrických pojmů:

bod, přímka a její části

trojúhelník

čtyřúhelník

kružnice

zdůvodňuje a využívá vlastnosti

geometrických útvarů v rovině

využívá náčrt při řešení rovinného problému

v úlohách početní geometrie aplikuje

funkční vztahy

úhly v kružnici



určuje vzdálenosti a odchylky



funkční vztahy, pracuje s proměnnými a

iracionálními čísly

řeší polohové a nepolohové konstrukční

úlohy

Euklidovy věty




66

Tematický celek


Mezioborové vztahy


funkční vztahy

pracuje s proměnnými a iracionálními čísly


úlohy

mocnost bodu ke kružnici





úlohy užitím všech bodů dané vlastnosti

množiny bodů dané vlastnosti

konstrukční úlohy

konstrukce na základě výpočtu

výtvarná výchova:

zlatý řez –

numerické vyjádření

a konstrukce



úlohy pomocí shodných zobrazení

Shodná zobrazení v rovině:

osová souměrnost

středová souměrnost

posunutí

otočení

skládání shodných zobrazení


úlohy užitím stejnolehlosti

stejnolehlost v rovině

stejnolehlost kružnic

67

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Sexta žák:

Funkce Obecné poznatky o funkcích –

pojem funkce, definiční obor a obor

hodnot, graf funkce, inverzní

funkce

vlastnosti funkcí: monotónnost,

omezenost, extrémy, sudost/lichost

načrtne grafy požadovaných funkcí

(definovaných jednoduchým vzorcem) a určí

jejich vlastnosti

formuluje a zdůvodňuje vlastnosti

studovaných funkcí

lineární funkce, kvadratická

funkce, funkce absolutní hodnota,

lineární lomená funkce, mocninné

funkce, funkce druhá odmocnina,

exponenciální, logaritmické a

goniometrické funkce: vlastnosti,

konstrukce grafu

využívá poznatky o funkcích při řešení

rovnic a nerovnic, při určování

kvantitativních vztahů

� aplikuje vztahy mezi hodnotami

exponenciálních, logaritmických a

goniometrických funkcí a vztahy mezi

těmito funkcemi

Aplikace vlastností elementárních

funkcí:

grafické řešení rovnic a nerovnic

exponenciální a logaritmické

rovnice




těmito funkcemi

Operace s odmocninami

Definice mocniny s racionálním

exponentem, s reálným

exponentem







těmito funkcemi

Operace s logaritmy




aplikuje vztahy mezi hodnotami



těmito funkcemi

modeluje závislosti reálných dějů pomocí

známých funkcí

řeší aplikační úlohy s využitím poznatků o

funkcích

interpretuje z funkčního hlediska

složené úrokování, aplikuje exponenciální

funkci ve finanční matematice

Úlohy z praxe – matematické

modely užívající elementární

funkce

Posloupnosti Obecné poznatky o posloupnostech

pojem posloupnosti, graf

posloupnosti

vzorec pro n-tý člen, rekurentní

vyjádření

načrtne grafy požadovaných posloupností


jejich vlastnosti


studovaných posloupností

vlastnosti posloupností:

monotónnost, omezenost

načrtne grafy požadovaných posloupností


jejich vlastnosti


studovaných posloupností

aritmetická a geometrická

posloupnost

68

Tematický celek


Mezioborové vztahy


známých posloupností


funkcích

interpretuje z funkčního hlediska

složené úrokování, aplikuje geometrickou

posloupnost ve finanční matematice

Úlohy z praxe – matematické

modely užívající posloupnost,

zvláště AP a GP

Goniometrie formuluje a zdůvodňuje vlastnosti

studovaných funkcí

Goniometrické funkce:

definice, vlastnosti

načrtne grafy požadovaných funkcí


jejich vlastnosti

Grafy jednoduchých harmonických

funkcí



těmito funkcemi

využívá poznatky o goniometrických

funkcích při řešení rovnic a nerovnic, při

určování kvantitativních vztahů


goniometrických funkcí


goniometrických funkcích


funkční vztahy, trigonometrii a úpravy

výrazů, pracuje s proměnnými a


Goniometrické vzorce


funkční vztahy, trigonometrii a úpravy

výrazů, pracuje s proměnnými a


Trigonometrie pravoúhlého a

obecného trojúhelníku; sinová a

kosinová věta; oblouková míra a

orientovaný úhel

Užití v úlohách z praxe

69

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Septima Úroveň

nematuritní

žák:

Stereometrie zobrazí ve volné rovnoběžné

projekci hranol a jehlan

Volné rovnoběžné promítání

určuje geometrické pojmy,


geometrických útvarů v rovině a

v prostoru

určuje vzájemnou polohu lineárních

útvarů

využívá náčrt při řešení rovinného

nebo prostorového problému

Vzájemná poloha bodů, přímek a

rovin v prostoru

Určuje vzájemnou polohu lineárních

útvarů



sestrojí a zobrazí rovinný řez těchto

těles nebo jejich průnik s přímkou

aplikuje poznatky z planimetrie ve

stereometrii

Průnik přímky a roviny s tělesem



goniometrických funkcí a vztahy

mezi těmito funkcemi


útvarů, vzdálenosti a odchylky



v úlohách početní geometrie

aplikuje funkční vztahy,

trigonometrii a úpravy výrazů,

pracuje s proměnnými a


řeší planimetrické a stereometrické

problémy motivované praxí,


stereometrii

Vzdálenosti bodů, přímek a rovin

Odchylky přímek a rovin, kolmost







geometrických útvarů v rovině a v

prostoru, na základě vlastností třídí

útvary











stereometrii

Tělesa: klasifikace hranolů, jehlanů,

částí koule; válec a kužel

Povrch a objem těles

Kombinatorika řeší reálné problémy s

kombinatorickým podtextem

(charakterizuje možné případy,

vytváří model pomocí

kombinatorických skupin a určuje

jejich počet)

Skupiny bez opakování

Variace s opakováním

upravuje výrazy s faktoriály a

kombinačními čísly

Operace s faktoriály a kombinačními

čísly

Binomická věta

Pascalův trojúhelník

70

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Pravděpodobnost využívá kombinatorické postupy při

výpočtu pravděpodobnosti

rozezná vzájemně se vylučující jevy

hodnotí nezávislost a podmíněnost

jevů

vyčíslí pravděpodobnost jevu

Klasická definice pravděpodobnosti

Pravděpodobnost sjednocení a

průniku jevů

Nezávislé jevy

Bernoulliho schéma

Podmíněná pravděpodobnost

Statistika diskutuje a kriticky zhodnotí

statistické informace a daná

statistická sdělení,

vytváří a vyhodnocuje závěry a

předpovědi(hypotézy) na základě

dat

volí a užívá vhodné statistické

metody k analýze a zpracování dat

(využívá výpočetní techniku)

reprezentuje graficky soubory dat,

čte a interpretuje tabulky, diagramy

a grafy, rozlišuje

rozdíly v zobrazení obdobných

souborů vzhledem k jejich odlišným

charakteristikám

Analýza a zpracování dat v různých

reprezentacích

Statistický soubor a jeho

charakteristiky: průměr, rozptyl,

směrodatná odchylka

Analytická

geometrie

posunutí v soustavě souřadnic

vektory a operace s vektory

užívá různé způsoby analytického

vyjádření přímky v rovině

(geometrický význam koeficientů)

rozlišuje analytické vyjádření útvaru

od zadání funkce vzorcem

řeší analyticky polohové a metrické

úlohy o lineárních útvarech v rovině

využívá metod analytické

geometrie při řešení komplexních

úloh a problémů

parametrické vyjádření přímky,

obecná rovnice přímky, směrnicový

tvar

využívá charakteristické vlastnosti

kuželoseček k určení analytického

vyjádření

z analytického vyjádření (z osové

nebo vrcholové rovnice) určí

základní údaje o kuželosečce

kružnice, elipsa, parabola a

hyperbola, ohniskové definice

kuželoseček

řeší analyticky úlohy na vzájemnou

polohu přímky a kuželosečky

(diskusí znaménka diskriminantu

kvadratické rovnice)

vzájemná poloha přímky a

kuželosečky, tečna

71

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Septima Úroveň maturitní

žák:

Stereometrie zobrazí ve volné rovnoběžné

projekci hranol a jehlan

Volné rovnoběžné promítání



geometrických útvarů v rovině a

v prostoru


útvarů



Vzájemná poloha bodů, přímek a

rovin v prostoru

Kritéria rovnoběžnosti

Určuje vzájemnou polohu lineárních

útvarů



sestrojí a zobrazí rovinný řez těchto

těles nebo jejich průnik s přímkou


stereometrii

Průnik přímky a roviny s tělesem






útvarů, vzdálenosti a odchylky











stereometrii

Vzdálenosti bodů, přímek a rovin

Odchylky přímek a rovin

Kritéria kolmosti







geometrických útvarů v rovině a v

prostoru, na základě vlastností třídí

útvary











stereometrii

Tělesa: klasifikace hranolů, jehlanů,

částí koule; válec a kužel

Povrch a objem těles: jednoduchá

tělesa a tělesa vzniklá jejich

sjednocením

Kombinatorika řeší reálné problémy s

kombinatorickým podtextem

(charakterizuje možné případy,

vytváří model pomocí

kombinatorických skupin a určuje

jejich počet)

Skupiny bez opakování a

s opakováním

upravuje výrazy s faktoriály a

kombinačními čísly

Operace s faktoriály a kombinačními

čísly

Binomická věta

Pascalův trojúhelník

Pravděpodobnost využívá kombinatorické postupy při

výpočtu pravděpodobnosti

Klasická definice pravděpodobnosti

Pravděpodobnost sjednocení a

72

Tematický celek


Mezioborové vztahy

rozezná vzájemně se vylučující jevy

hodnotí nezávislost a podmíněnost

jevů

vyčíslí pravděpodobnost jevu

průniku jevů

Nezávislé jevy

Bernoulliho schéma

Podmíněná pravděpodobnost

Statistika diskutuje a kriticky zhodnotí

statistické informace a daná

statistická sdělení,

vytváří a vyhodnocuje závěry a

předpovědi(hypotézy) na základě

dat

volí a užívá vhodné statistické

metody k analýze a zpracování dat

(využívá výpočetní techniku)

reprezentuje graficky soubory dat,

čte a interpretuje tabulky, diagramy

a grafy, rozlišuje

rozdíly v zobrazení obdobných

souborů vzhledem k jejich odlišným

charakteristikám

Analýza a zpracování dat v různých

reprezentacích

Statistický soubor a jeho

charakteristiky: průměr, rozptyl,

směrodatná odchylka

Analytická

geometrie

posunutí v soustavě souřadnic

vektory a operace s vektory

užívá různé způsoby analytického

vyjádření přímky v rovině

(geometrický význam koeficientů)

rozlišuje analytické vyjádření útvaru

od zadání funkce vzorcem


úlohy o lineárních útvarech v rovině



úloh a problémů

parametrické vyjádření přímky v

rovině,

obecná rovnice přímky, směrnicový

tvar

parametrické vyjádření přímky

v prostoru

parametrické vyjádření roviny,

obecná rovnice roviny


úlohy o lineárních útvarech v

prostoru



úloh a problémů

vzájemná poloha přímek a rovin

v prostoru

vzdálenosti a odchylky přímek a rovin

využívá charakteristické vlastnosti

kuželoseček k určení analytického

vyjádření

z analytického vyjádření (z osové

nebo vrcholové rovnice) určí

základní údaje o kuželosečce

kružnice, elipsa, parabola a

hyperbola, ohniskové definice

kuželoseček

řeší analyticky úlohy na vzájemnou

polohu přímky a kuželosečky

vzájemná poloha přímky a

kuželosečky,

polára kuželosečky

rovnice tečny

73

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Oktáva maturitní

matematika

žák:

Komplexní

čísla

provádí základní početní operace s

komplexními čísly v alg. tvaru

algebraický tvar komplex. čísla

absolutní hodnota komplex. čísla

násobí, dělí a umocňuje komplexní

čísla v gon. tvaru

převádí algebraický tvar na

goniometrický a naopak

goniometrický tvar komplex.čísla

Moivreova věta

řeší lineární rovnice a kvadratické

rovnice s reálnými koeficienty v oboru

komplex. čísel

lineární rovnice a kvadratické

rovnice s reálnými koeficienty

řeší binomické rovnice

kvadratická rovnice s komplexními

koeficienty

binomické rovnice

kvadratická rovnice s komplexními

koeficienty

pojem odmocnina z komplexního

čísla

znázorňuje komplexní číslo v

Gaussově rovine

provádí základní početní operace

jako zobrazení v Gaussově rovině

graficky řeší rovnice a nerovnice s

absolutní hodnotou v komplexním

oboru

Gaussova rovina

Diferenciální

počet

v jednoduchých případech najde

vlastní či nevlastní limitu

posloupnosti

užívá definici k zdůvodnění

neexistence limity

limita posloupnosti


součet nekonečné řady

najde součet nekonečné geometrické

řady

zdůvodňuje neexistenci součtu

nekonečné geometrické řady

nekonečné řady

součet nekonečné geometrické

řady

najde limitu funkce

v jednoduchých případech užívá

definici k zdůvodnění neexistence

limity

najde asymptoty grafu funkce

limita funkce v bodě

limita funkce v nevlastním bodě

nevlastní limita funkce

věty o limitách

asymptota grafu funkce

vypočte derivaci funkce

najde rovnici tečny grafu funkce

derivace funkce v bodě a v

intervalu

geometrická interpretace derivace

vzorce pro výpočet derivace

rozhodne o monotónnosti dané

funkce

najde lokální a globální extrémy

funkce

vztah monotónnosti a derivace

funkce

lokální a globální extrémy funkce

rozhodne o tom, zda je daná funkce v

daném bodě/intervalu konvexní či

konkávní

najde inflexní body funkce

funkce konvexní a konkávní v bodě

a v intervalu

druhá derivace konvexní a

konkávní funkce

inflexní body funkce

s využitím osvojených poznatků

načrtne graf funkce a popíše její

vlastnosti

průběh funkce

74

Tematický celek


Mezioborové vztahy

řeší slovní úlohy, kde se požaduje

nalezení extrému funkce

extremální úlohy

Integrální

počet

primitivní funkce


primitivní funkci k zadané funkci,

užívá přitom osvojené vzorce a

početní postupy

věty o primitivní funkci

metody integrace per partes a

substitucí


určitý integrál zadané funkce, užívá

přitom osvojené vzorce a početní

postupy

určitý integrál

v jednoduchých případech vypočte

obsah části roviny ohraničené

úsečkami a částmi grafů funkcí, užívá

přitom osvojené vzorce a početní

postupy

obsah části roviny

v jednoduchých případech vypočte

objem rotačního tělesa, užívá přitom

osvojené vzorce a početní postupy

objem rotačního tělesa

75

INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE

Charakteristika vyučovacího předmětu Informatika


Předmět informatika se vyučuje v rámci vyučovacího oboru IVT (Informatika a výpočetní technika) a navazuje na oblast ICT v základním vzdělávání. Informatika je ve všeobecnosti obor zabývající se zpracováním informace a v dnešní době můžeme pojem informatika chápat jako obor o možnostech zpracování informace moderními informačními technologiemi resp. výpočetní technikou. Tento obor má vzhledem k jeho prudkému rozvoji za posledních 20 let množství odvětví a zaměření a studenti gymnázia se s mnohými setkají a naučí se efektivně využívat jejich principy a postupy v praxi i teoreticky. Konkrétně můžeme zmínit počítačovou grafiku, počítačové sítě, operační systémy, základy algoritmizace, relační databáze, internet a komunikace nebo bezpečnost a šifrování dat, ...atd. Informatika svým záběrem zasahuje i do některých dalších oborů a to především do matematiky (např. počítání v jiných číselných soustavách, binární operace, statistické zpracování údajů, průběhy funkcí, řešení rovnic, matematická logika) a elektrotechniky (např. uchovávání informací, přenos informace, elektronické součástky, technologie výroby). Z hlediska vyhledávání a získávání informací však informatika díky internetu zasahuje v dnešní době do každého jednoho oboru a i tímto tématem se budou studenti gymnázia zabývat a využívat jej nejen pro potřeby v předmětu informatika. Vzdělávací oblast Informatika a ICT vytváří platformu pro ostatní vzdělávací oblasti i pro mezipředmětové vztahy, vytváří žákovi prostor pro tvořivost, vlastní seberealizaci i pro týmovou spolupráci, zvyšuje motivaci k tvorbě individuálních i skupinových projektů, vytváří příležitost k rozvoji vlastní iniciativy žáků, prohlubuje jejich smysl pro inovativnost a iniciuje využívání prostředků výpočetní techniky a internetu k přípravě na vyučování. Oblast Informatika na gymnáziu prohlubuje u žáka schopnost tvůrčím způsobem využívat informační a komunikační technologie, informační zdroje a možnosti aplikačního programového vybavení s cílem dosáhnout lepší orientaci v narůstajícím množství informací při respektování právních a etických zásad používání prostředků ICT. Žák je veden ke schopnosti aplikovat výpočetní techniku s využitím pokročilejších funkcí k efektivnímu zpracování informací, a přispět tak ke transformaci dosažených poznatků v systematicky uspořádané vědomosti. Dynamický rozvoj oblasti ICT vyžaduje od žáka flexibilitu při přizpůsobování se inovovaným verzím digitálních zařízení a schopnost jejich vzájemného propojování.


Seminář z programování (úroveň 1) Předmět se zaměřuje na základy algoritmizace a programování. Je určen všem studentům, vyššího stupně gymnázia, kteří se hodlají s programováním začít, nebo si obnovit své znalosti v této problematice. Zavádí se pojmy proměnná, identifikátor, pole, funkce, návratová hodnota, cyklus, podmínka a implementace se vysvětluje v programovacím jazyku C. Probírají se základní metody třídění a vyhledávaní, základní datové struktury pro reprezentaci dat (spojový seznam, binární strom, fronta, zásobník) a řeší se zajímavé algoritmické problémy. Seminář je určen jak úplným začátečníkům v programování, tak i studentům, kteří se již s programováním setkali. Výsledkem semináře by mělo být samostatné uvažování studenta nad algoritmickým problémem, návrh vhodné datové reprezentace pro řešení a s použitím veškeré možné dostupné

76

literatury nebo internetu navrhnout jeho algoritmické řešení. Seminář z programování (úroveň 2) Předmět se zaměřuje na řešení složitějších algoritmických úloh a komplexnějších softwarových aplikací. Předpokladem pro jeho absolvování jsou minimálně znalosti z předmětu Seminář z programování úrovně 1. Je určen pro studenty, kteří se chtějí v budoucnosti programování věnovat na vysoké škole nebo v praxi. Pro řešení úloh se používají pokročilé algoritmické metody, grafové algoritmy (kostry, DFS, BFS, nejkratší cesty, toky), dynamické programování, rekurzivní algoritmy, stromové algoritmy, zavádějí se pojmy operační a paměťové složitosti, seznámení s třídami problémů P, NP, NPC. Dobrým zdrojem zadání a motivací pro studenty je KSP (Korespondenční seminář z programování) na MFF UK (ksp.mff.cuni.cz). Výsledkem absolvování tohoto předmětu je zlepšení analytického myšlení při řešení složitějších algoritmických úloh. Student vzhledem k složitosti problematiky není nucen k nalezení nejlepšího řešení, ale jeho postoj a schopnost navrhnout možné řešení, které je schopný na základě argumentů a vědomostí obhájit. Seminář z informatiky Předmět rozšiřuje vzdělání v oboru informatika nad rámec povinné výuky během studia. Na semináři se probírají aktuální problémy v oblasti IVT (nové hardwarové komponenty, porovnání výkonu, technologické novinky, softwarové standardy, ...). Předmět nemá přesně vymezená témata, spíš reaguje na aktuální dění v technologickém a informatickém světě a přidáním znalostí o předchozím vývoji rozšiřuje vědomosti studenta. Určen je všem studentům vyššího gymnázia, kteří mají zájem o informatiku ve větším rozsahu a snaží se jít v tomto oboru s dobou. Hodinová dotace jsou 2 hodiny týdně.


Výuka informatiky se v první řadě opírá o nabytí určitých teoretických znalostí, které si následně žáci zafixují procvičením a použitím v praxi a prostřednictvím souhrnu těchto aktivit si žáci osvojují a prohlubují příslušné kompetence. Teoretická část je v případě nového učiva realizována většinou formou frontální výuky spojenou s řízeným rozhovorem se studenty. Vzhledem k rozdílným kompetencím a vědomostem žáků a častému výskytu zkušených uživatelů PC vede často tato metoda k plodné diskusi o daném problému včetně argumentace pro a proti nastíněnému řešení problému. Samostatnou činností (domácí úkoly, práce na hodinách) pak u žáků zdokonalujeme schopnost řešit zadaný problém samostatně a vedeme je k efektivnímu využívání informačních zdrojů. Praktické znalosti vysvětlíme konkrétním řešením určitého problému, ať už vytvořením modelové situace, anebo řešením konkrétního existujícího problému. Při tématech, které jsou již některým žákům dobře známé, se dávají vypracovávat referáty, kde po jeho vypracování daný žák (žáci) přebírá dočasně roli vyučujícího a vede hodinu, pomocí připravené multimediální prezentace obeznámí ostatní s danou problematikou. Tyto prezentace pak slouží jako pomocný zdroj informací při přípravě žáků ke komplexní evaluaci kompetencí a znalostí (t.j. písemné práce či testu). Jako metody používáme: výklad, reproduktivní metody, řízený rozhovor (otázky a odpovědi), zadávání úkolů, skupinové práce , individuální úkoly. Výuka se typicky uskutečňuje v učebně informatiky (vybavená počítačovou technikou s nainstalovanými operačními systémy Windows i Linux a přístupem k internetu a dalším softwarovým vybavením –zajištěno open source softwarem či jinou volnou licencí. Tyto

77

volné licence jsou významné pro domácí práci žáků, protože ti se nenaučí programy a postupy efektivně využívat pouze prostřednictvím vyučování, ale právě samostatnou činností a opakovaným používáním programu. Výuka se uskutečňuje většinou v celých třídách bez dělení, v budoucnosti se budeme snažit dosáhnout vyšší míry dělení tříd do menších pracovních skupin.


Hodinová dotace předmětu informatika jsou na vyšším stupni gymnázia 2 hodiny týdně v kvintě a 2 hodiny týdně v septimě.


kvinta 2

sexta -

septima 2

oktáva -


Vyučující využívají v předmětu širokou škálu postupů a metod, pomocí nichž si žáci prohlubují znalosti a rozvíjejí níže uvedené kompetence. Část výuky – spíše teoretické oblasti IVT (HW, počítačové sítě, databázové systémy ...) – se uskutečňuje pomocí frontální výuky. Učitelé při výkladu často využívají tabuli a připravují tak dostatečný podklad pro vytváření zápisu. Samozřejmostí je využívání vlastních předem připravených prezentací pomocí projektoru, které pak žákům slouží jako studijní materiál a východisko pro další práci. Řízený rozhovor využíváme často v oblastech, které jsou žákům (nikoliv nutně všem) známé. Touto metodou (řízeným rozhovorem) se snažíme, aby danou problematiku vyřešili studenti sami a jen na závěr pedagog toto řešení napomáhá upravit do finální podoby. Diskuze – při řešeních problémů s větším počtem možných řešení (např. „Jakou konfiguraci by měl mít v současnosti multimediální počítač?“) je vhodné nechat přejít řízený rozhovor do diskuze, kde pedagog zastává jen úlohu moderátora diskuze. Nejenom, že se tímto způsobem dostaneme v problému do rámce širších souvislostí, ale diskuze zaujme i žáky, kteří se řízeného rozhovoru nezúčastňovali. Individuální řešení úloh je další základní metodou, přičemž příprava prezentací na hodinu a řešení domácích úkolů vede žáky k samostatnému postupu při řešení problémů a efektivnímu využívání internetu jako zdroje informací. Skupinové řešení úloh vede žáky kromě předchozích kompetencí ke kooperaci v rámci pracovní činnosti, prohlubuje schopnost plánování a přirozeného rozdělování pracovních rolí. Zároveň (jelikož skupiny žáků prezentují své výsledky práce ostatním) podporuje tato metoda princip (často velice efektivní) vzájemného učení žáků.

Kompetence k učení Žák za pomoci vyučujícího a spolužáků efektivně využívá různé strategie učení k získání a zpracování poznatků a informací, hledá a rozvíjí účinné postupy ve svém učení, reflektuje proces vlastního učení a myšlení kriticky přistupuje ke zdrojům informací, informace tvořivě zpracovává a využívá při svém studiu a praxi Kompetence k řešení problémů Žák za pomoci vyučujícího a spolužáků vytváří hypotézy, navrhuje postupné kroky, zvažuje využití různých postupů při řešení problému nebo ověřování hypotézy. Uplatňuje při řešení problémů vhodné metody a dříve získané vědomosti a dovednosti, kromě

78

analytického a kritického myšlení využívá i myšlení tvořivé s použitím představivosti a intuice je otevřený k využití různých postupů při řešení problémů, nahlíží problém z různých stran zvažuje možné klady a zápory jednotlivých variant řešení, včetně posouzení jejich rizik a důsledků. Kompetence komunikativní Vyučující napomáhá žákům používat s porozuměním odborný jazyk a symbolická a grafická vyjádření informací různého typu, efektivně využívat moderní informační technologie, prezentovat vhodným způsobem svou práci i sebe sama před známým i neznámým publikem. Žáci díky vedení vyučujícího a vlastnímu úsilí rozumí sdělením různého typu v různých komunikačních situacích, správně interpretují přijímaná sdělení a věcně argumentují. Kompetence sociální a personální Žák za pomoci vyučujícího a spolužáků posuzuje reálně své fyzické a duševní možnosti, je schopen sebereflexe aktivně spolupracuje při stanovování a dosahování společných cílů. Kompetence občanská Prostřednictvím spolupráce s učitelem a spolužáky a pomocí dalších získaných informací žák zvažuje vztahy mezi svými zájmy osobními, zájmy širší skupiny, do níž patří, a zájmy veřejnými, rozhoduje se a jedná vyváženě respektuje různorodost hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních lidí promýšlí souvislosti mezi svými právy, povinnostmi a zodpovědností. K plnění svých povinností přistupuje zodpovědně a tvořivě, hájí svá práva i práva jiných, vystupuje proti jejich potlačování a spoluvytváří podmínky pro jejich naplňování. Kompetence k podnikavosti Vyučující žákům napomáhá v prohlubování kompetencí v oblasti informatiky směrem k budoucímu praktickému (pracovnímu) využití výpočetní techniky (rostoucí náročnost a samostatnost ve vypracování zadaných úkolů). Seznamuje žáky se škálou možností použití informační zdrojů a výpočetní techniky v podnikatelské a pracovní sféře.


Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Konkrétní evaluace v předmětu z větší částí probíhá formou písemných prací, které uzavírají probíraný tematický okruh. Další součástí evaluace jsou hodnocené domácí úkoly a příprava prezentací na vybrané téma. Při prezentacích se hodnotí nejen jejich zpracování (kterých tvorbu studenti ovládají z nižšího stupně gymnázia), ale také obsahová stránka a forma výkladu (jestli se jedná o prezentaci spojenou s výkladem). Při probírání praktického ovládání počítače (př. OS Windows, kancelářské balíčky, práce s internetem) je vhodné hodnotit i práci v hodině - buď elektronickým zasláním vypracovaného úkolu z hodiny na učiteli či hodnocením úkolu přímo v hodině.


Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.

79

ČLOVĚK A PŘÍRODA

Charakteristika vyučovacího předmětu Fyzika


Předmět Fyzika je součástí vzdělávací oblasti Člověk a příroda, úzce souvisí s ostatními předměty této oblasti, velké styčné plochy má též s matematikou. Z průřezových témat souvisí především s environmentální výchovou. Vyučovací předmět Fyzika vede žáky k hledání a poznávání fyzikálních faktů a jejich vzájemných souvislostí. Prostřednictvím laboratorních prací rozvíjí dovednost objektivně pozorovat a měřit fyzikální vlastnosti a procesy. Otevírá žákům cestu ke zkoumání příčin přírodních procesů, souvislostí a vztahů mezi nimi a podporuje logické uvažování. Žáci si osvojují základní fyzikální pojmy a odbornou terminologii.


Studenti mají možnost přihlásit se v kvintě a sextě do nadstavbového Semináře z fyziky, který rozvíjí základní učivo probírané v povinném předmětu Fyzika. Zejména pro zájemce o maturitu z fyziky a studium technicky nebo přírodovědně orientovaných VŠ je pak určen volitelný předmět pro septimu a oktávu Maturitní fyzika. V každoroční (proměnlivé) nabídce klasických volitelných předmětů se mohou objevovat i další volitelné předměty z oboru fyzika.


Předmět je realizován formou dvouhodinových (2 x 45 minut) bloků jednou týdně. Výuka probíhá z větší míry v kmenových třídách, podle potřeby se realizuje v počítačové učebně, kde žáci samostatně pracují na daném problému. Součástí výuky jsou také laboratorní práce a exkurze. Průběžně jsou žákům zadávány samostatné práce, některé z nich mohou být prezentovány formou referátů.


Týdenní hodinová dotace předmětu činí pro kvintu a sextu dvě vyučovací hodiny (po 45 minutách) týdně.


kvinta 2

sexta 2

septima -

oktáva -


Vzdělávání v předmětu Fyzika směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí. Toto je realizováno prostřednictvím různých výchovných a vzdělávacích strategií.

80

Kompetence k učení Vyučující

- poukazuje na souvislost probíraného učiva s každodenní zkušeností žáků a tím je vede k poznání, že poznatky fyziky jsou užitečné pro praktický život.

- zadává samostatné úkoly, při jejichž řešení se žáci učí vyhledávat a zpracovávat informace a řídit si svou vlastní práci.

- provádí demonstrační pokusy (případně k tomuto využívá počítačových simulací a modelů) a tím zvyšuje zájem žáků o fyziku.


Vyučující

- vede žáky k vyjádření nebo zformulování fyzikálních problémů.

- sám navozuje problémové situace, které vedou žáky k formulaci hypotéz a jejich kritickému ověřování.

- podporuje vlastní neotřelé postupy řešení úloh (pokud vedou k cíli).

- koriguje chybná řešení problému učí žáky využívat jich jako zdroje poučení.

- učí žáky využívat zjednodušených modelů, odlišovat podstatné od nepodstatného, ale dohlíží na to, aby žáci dokázali rozlišovat model od složité a komplexnější reality.

- poukazuje na možnost využití osvojených metod i v jiných oblastech.

- klade i při hodnocení důraz na to, jak žáci řeší praktické úlohy a problémy.

Kompetence komunikativní Vyučující

- vytváří příležitosti pro vzájemnou komunikaci žáků a jejich spolupráci při řešení úloh.

- vede žáky k formulování jejich myšlenek v písemné i mluvené podobě.

- při diskusích vede žáky k tomu, aby své postupy a závěry dokázali obhájit, ale také aby chápali diskusi jako prostor pro nalezení nedostatků ve vlastním úhlu pohledu.

- vede žáky k tomu, že k vyřešení úkolu nedílně patří i srozumitelné a přesvědčivé sdělení výsledku ostatním.

- umožňuje žákům využívat moderní komunikační a informační prostředky a technologie při zpracování zadaných úloh, případně laboratorních prací.

Kompetence sociální a personální Vyučující

- vede žáky k práci v menších či větších skupinách, čímž rozvíjí jejich schopnost spolupracovat.

- podporuje skupinovou práci a tím vytváří prostor pro uvědomování si sociálních vztahů a rolí.

- při diskusích učí žáky obhájit vlastní názory ale také přijmout názory spolužáků, pokud jsou podloženy přesvědčivými důkazy.


Vyučující

- diskutuje se žáky o užitečnosti technických vynálezů pro člověka.

81

- diskutuje se žáky otázky ochrany životního prostředí.

- vede žáky k tomu, aby vnímali úkoly a povinnosti jako přirozenou součást života.

Kompetence k podnikavosti Vyučující

- vede žáky ke správným způsobům použití techniky a přístrojů.

- vyžadováním plnění zadaných úkolů vytváří v žácích pocit zodpovědnosti.

- neustálým posilováním role samostatných pracovních úkolů a skupinové práce ve výukovém procesu podporuje na jedné straně samostatnost při řešení problémů, na druhé straně schopnost kooperace u žáků, vede je k lepšímu sebepoznání (schopnosti, silné a slabé stránky…).

Metody

V souladu s cíli výuky, obsahem učiva, učebními možnostmi žáků a dostupnými prostředky, jsou voleny různé výukové metody, které se mohou vzájemně kombinovat a doplňovat. Důraz je kladen na aktivní účast žáků na výuce.

- Žákovský referát

- Diskuse

- Práce s učebnicí nebo jiným textovým materiálem

- Pozorování

- Demonstrace

- Projekce

- Žákovské pokusy

- Laboratorní práce

- Řešení úloh

- Řešení početních příkladů

- Metoda problémových úloh

- Heuristická metoda

- Výklad


Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Především slovní hodnocení informuje žáka, do jaké míry zvládl požadované kompetence, v čem se má zlepšit, jak by měl postupovat při odstraňování nedostatků, a má také povzbuzovat žáka k další práci.



82

Tematický celek



Kvinta žák:

Základní

poznatky

molekulové

fyziky a

termiky

Uvede příklady potvrzující kinetickou

teorii látek

Převádí teplotu z Celsiovy stupnice do

Kelvinovy stupnice a naopak

Kinetická teorie látek

Stavové veličiny, rovnovážný stav

Teplota a její měření

Termodynamická teplota

Návaznost na učivo

chemie

Vnitřní

energie,

práce, teplo

Zná složky vnitřní energie a uvede

příklady její změny

Řeší úlohy na změnu vnitřní energie

konáním práce a tepelnou výměnou

Sestaví kalorimetrickou rovnici a řeší

úlohy na její použití

Řeší úlohy z praxe na použití 1.

termodynamického zákona

Vnitřní energie a její změna

konáním práce a tepelnou

výměnou

Teplo, tepelná kapacita, měrná

tepelná kapacita

Kalorimetrická rovnice

První termodynamický zákon

Přenos vnitřní energie

Laboratorní

práce: Určení

měrné

tepelné

kapacity

pevné látky

kalorimetrem

Vypracování

protokolu

s využitím

počítače

Struktura a

vlastnosti

plynů

Využívá stavovou rovnici ideálního plynu o

stálé hmotnosti při řešení problémů

spojených s jeho stavovými změnami

Vyjádří graficky závislost stavových

veličin u jednotlivých tepelných dějů (p-V,

p-T a V-T diagramy)

Ideální plyn

Tlak ideálního plynu

Základní stavová rovnice ideálního

plynu o konstantní hmotnosti

Jednoduché děje s ideálním

plynem

Stavové změny ideálního plynu

z energetického hlediska,

adiabatický děj

Práce s grafy

Kruhový děj

s ideálním

plynem

Graficky určí práci plynu pro jednoduché

tepelné děje

Práce plynu při stálém a

proměnném tlaku

Kruhový děj

Druhý termodynamický zákon

Práce s grafy

Struktura a

vlastnosti

pevných

látek

Rozlišuje jednotlivé druhy pevných látek

dle struktury

Uvede příklady jednoduchých typů

deformací

Řeší úlohy s použitím Hookova zákona

Řeší úlohy na teplotní délkovou a

objemovou roztažnost pevných těles

Uvede příklady praktické aplikace

teplotní roztažnosti

Krystalické a amorfní látky

Deformace pevného tělesa,

normálové napětí

Hookův zákon, mez pružnosti, mez

pevnosti

Teplotní roztažnost pevných těles

Práce se

tabulkami

Laboratorní

práce:

Ověření

Hookova

zákona


chemie a geologie (typy

krystalů)

Struktura a

vlastnosti

kapalin

Uvede vlastnosti povrchové vrstvy

Uvede příklady z praxe na kapilární

elevaci a depresi

Povrchová vrstva kapaliny

Povrchová síla, povrchové napětí

Jevy na rozhraní pevného tělesa a

kapaliny, kapilarita

Teplotní objemová roztažnost

kapalin

Změny

skupenství

látek

Vyjmenuje změny skupenství

Řeší úlohy s použitím vztahů pro

skupenské teplo

Tání a tuhnutí

Sublimace a desublimace

Vypařování, var, kapalnění

Sytá a přehřátá pára

Práce

s tabulkami

Laboratorní

práce: určení

měrného

skupenského

tepla tání

ledu

Elektrický

náboj a

elektrické

pole

Řeší úlohy na výpočet síly z Coulombova

zákona

Popíše elektrické pole pomocí veličin E, U

Řeší úlohy na výpočet kapacity

deskového kondenzátoru a na

Elektrický náboj, elektrostatické

silové působení, Coulombův zákon

Elektrické pole, intenzita

elektrického pole

Práce v elektrickém poli, elektrické

napětí

Skupinová

práce:

Elektrování

těles

83

Tematický celek



jednoduchá zapojení s kondenzátory Elektrostatická indukce

Kapacita vodiče, kondenzátor,

spojování kondnzátorů, energie

kondenzátoru

Vznik

elektrického

proudu

Nakreslí schéma jednoduchého

elektrické obvodu zapojí obvod podle

tohoto schématu

Změří napětí a proud v elektrickém

obvodu

Elektrický proud jako děj a jako

veličina

Elektrický zdroj napětí, přeměny

energie v jednoduchém obvodu

Laboratorní

práce: Měření

elektrického

napětí a

proudu

* Člověk a svět práce

Elektrický

proud v

kovech

Využívá Ohmův zákon pro část obvodu i

pro uzavřený obvod při řešení úloha

praktických problémů

Vysvětlí pokles napětí zdroje při jeho

zatížení

Řeší úlohy na vztah pro odpor, práci a

výkon

Řeší jednoduché úlohy s použitím

Kirchhoffových zákonů

Používá reostat a potenciometr k regulaci

U, I

Ohmův zákon pro část obvodu,

elektrický odpor, rezistivita

Odpor kovu jako funkce teploty,

supravodivost

Spojování rezistorů

Ohmův zákon pro uzavřený obvod

Regulace proudu a napětí

Kirchhoffovy zákony

Elektrická práce a elektrický výkon

Řešení

příkladů

Práce s

tabulkami

Elektrický

proud

v polovodičíc

h

Vysvětlí pojem polovodič

Nakreslí schéma zapojení diody a

provede zapojení

Objasní funkci polovodičové diody jako

usměrňovače

Vysvětlí podstatu tranzistorového jevu

Polovodič, termistor, fotorezistor

Vlastní a příměrové polovodiče

Přechod PN, polovodičová dioda,

diodový jev

Usměrňovač

Tranzistor, tranzistorový jev

Zesilovač

Laboratorní

práce: Určení

charakteristik

y

polovodičové

diody

Vyhledání

informací o

integrovaných

obvodech

jejich využití

Elektrický

proud v

kapalinách

Umí reprodukovat Faradayovy zákony

Zná princip galvanického článku a

akumulátoru

Vysvětlí praktické použití elektrolýzy

Elektrolyt, elektrolytická disociace,

elektrolýza

Faradayovy zákony pro elektrolýzu

Galvanické články, akumulátory

Vyhledání

informací o

nejmodernějš

ích

galvanických

článcích a

akumulátorec

h


chemie

Elektrický

proud v

plynech

Popíše jednotlivé druhy výboje a uvede

příklady praktického využití výbojů

v plynech

Uvede příklady použití vlastností

elektronového svazku v praxi

Nesamostatný samostatný výboj

v plynu

Samostatný výboj v plynu za

atmosférického a sníženého tlaku

Katodové a kanálové záření, emise

elektronů

Obrazovka

Stacionární

magnetické

pole

Popíše chování magnetky

v magnetickém poli permanentního

magnetu, vodiče s proudem a

v magnetickém poli Země

Znázorní indukčními čarami magnetické

pole permanentního magnetu, vodiče

s proudem a cívky s proudem

Určí směr a velikost magnetické síly

působící na vodič s proudem a částici

s nábojem

Magnetické pole vodiče s proudem

Magnetická síla, magnetická

indukce

Magnetické pole rovnoběžných

vodičů s proudem

Magnetické pole cívky

Částice s nábojem v magnetickém

poli

Řešení

příkladů

Nestacionár

ní

magnetické

pole

Vysvětlí podstatu jevu elektromagnetická

indukce

Určí směr indukovaného proudu užitím

Lentová zákona

Řeší jednoduché úlohy užitím Faradayova

zákona

Elektromagnetická indukce

Magnetický indukční tok

Faradayův zákon

elektromagnetické indukce

Indukovaný proud

Vlastní indukce, indukčnost

Skupinová

práce:

Demonstrace

vzniku

indukovaného

proudu

84

Tematický celek



Sexta žák:

Mechanické

kmitání

Popíše souvislost harmonického pohybu

s rovnoměrným pohybem bodu po

kružnici

Řeší úlohy s použitím vztahu pro

okamžitou výchylku kmitavého pohybu

tělesa

Řeší úlohy s použitím vztahu pro dobu

kmitu pružiny a matematického kyvadla

Kmitavý pohyb, harmonické

kmitání

Veličiny popisující kmitavý pohyb

Dynamika kmitavého pohybu, síla

pružnosti

Přeměny energie v mechanickém

oscilátoru, tlumené kmitání

Nucení kmitání mechanického

oscilátoru, rezonance

Laboratorní

práce: Určení

tíhového

zrychlení

pomocí

kyvadla

Počítačové

modelování

kmitavých

pohybů

Mechanické

vlnění

Popíše vznik vlnení v pružném látkovém

prostředí

Vyjmenuje druhy vlnění

Využívá vztahu mezi , f a rychlostí vlnění

při řešení konkrétních úloh

Řeší úlohy na Snellův zákon

Vznik a druhy vlnění, vlna, vlnová

délka, frekvence

Interference vlnění

Odraz vlnění v řadě bodů, stojaté

vlnění, chvění

Odraz a lom vlnění, Snellův zákon

Ohyb mechanického vlnění

Počítačové

modelování

vlnění

Zvukové

vlnění

Rozliší pojmy zvuk, ultrazvuk, infrazvuk

Řeší úlohy, ve kterých se vyskytuje

veličina rychlost zvuku

Zná základní charakteristiky tónu

Uvede příklady využití ultrazvuku

Dovede se chránit před nadměrným

hlukem

Zdroje, šíření a rychlost zvuku

Vlastnosti zvuku

Ultrazvuk a infrazvuk

Vazba na učivo biologie

! Člověk a zdraví

Střídavý

proud

Nakreslí grafy závislosti proudu a napětí

na čase pro jednoduché obvody

střídavého proudu s R, L, C

Rozlišuje okamžitou, maximální a

efektivní hodnotu proudu

Řeší úlohy na výpočet střední hodnoty

výkonu střídavého proudu a na výpočet

práce z činného výkonu

Obvod střídavého proudu

s rezistorem, s cívkou a s

kondenzátorem

Výkon střídavého proudu v obvodu

s cívkou a s impedancí

Řešení

příkladů

Střídavý

proud v

energetice

Popíše a objasní činnost alternátoru,

trojfázového generátoru, elektromotoru,

transformátoru

Rozlišuje fázové a sdružené napětí, zná

tyto hodnoty u spotřebitelské sítě

Uvede příklady elektromotorů

v domácnosti, praxi

Řeší úlohy na použití rovnice

transformátoru

Zdůvodní transformaci nahoru při

dálkovém přenosu elektrické energie

Generátor střídavého napětí

(alternátor)

Trojfázový generátor a trojfázová

soustava střídavého napětí

Elektromotor

Transformátor

Přenos elektrické energie

Exkurze do

vybrané

elektrárny

Samostatná

práce


! Člověk a ŽP

Elektromagn

etické

kmitání a

vlnění

Popíše jevy v oscilačním obvodu LC

Vypočítá vlastní frekvenci

Elektromagnetický oscilátor, jeho

perioda

Vznik elektromagnetického vlnění,

postupná a stojatá

elektromagnetická vlna

Vlastnosti elektromagnetického

vlnění, přenos energie

Ekologická výchova

(ochrana před

elektromagnetickými

vlnami)

Základní

pojmy optiky

Vypočítá rychlost světla v optickém

prostředí

Nakreslí odražený a lomený paprsek

Řeší úlohy na odraz a lom světla

Světlo jako elektromagnetické

vlnění, frekvence, vlnová délka,

index lomu

Odraz a lom světla, úplný odraz

Rozklad světla hranolem, disperze

Laboratorní

práce: Měření

indexu lomu

Řešení

příkladů

85

Tematický celek



světla

Vlnová

optika

Stanoví podmínky pro zesílení a

zeslabení světla

Pozná jevy způsobené interferencí světla

Popíše výsledek ohybu světla na hraně a

na mřížce v bílém a v monofrekvenčním

světle

Rozliší spektrum vytvořené hranolem a

mřížkou

Vysvětlí způsob polarizace světla a

podstatu i použití polarizačního filtru

Koherentní záření, interference

světla, interferenční maxima a

minima

Ohyb světla na hraně, na štěrbině a

na optické mřížce

Polarizace světla

Řešení

příkladů

Počítačová

simulace

interferenčníc

h jevů

Optické

zobrazování

Sestrojí obraz předmětu pomocí

rovinného a kulového zrcadla a pomocí

tenké čočky a uvede jeho vlastnosti

Řeší úlohy použitím zobrazovací rovnice

pro kulové zrcadlo a pro tenkou čočku

Popíše oko jako optickou soustavu

Zná podstatu lupy, mikroskopu a

dalekohledu

Zobrazování rovinným a kulovým

zrcadlem, zobrazovací rovnice

zrcadla

Zobrazování tenkými čočkami,

zobrazovací rovnice tenké čočky

Oko, konvenční zraková vzdálenost

Subjektivní a objektivní optické

přístroje

Laboratorní

práce: Měření

ohniskové

vzdálenosti

čočky

Počítačové

modelování


Elektromagn

etické záření

Uvede příklady praktického využití

různých druhů elektromagnetického

záření

Uvede příklady užití rentgenového záření

Přehled elektromagnetického

záření, spektra

Přenos energie zářením

Rentgenové záření a jeho praktické

využití

Vyhledání

informací o

využití

elektromagne

tického záření

Vazba na učivo chemie


Základní

poznatky

kvantové

fyziky

Vypočítá energii kvanta pomocí

frekvence a konstanty h

Popíše fotoelektrický jev a zná jeho

základní vlastnosti

Řeší úlohy na Einsteinovu rovnici pro

fotoefekt

Zná vlastnosti fotonu, určí jeho energii a

hybnost

Řeší úlohy použitím de Broglieho vztahu

Kvantová hypotéza, Planckova

konstanta h

Fotoelektrický jev (vnější, vnitřní),

Einsteinova rovnice pro fotoefekt

Foton, vlnové vlastnosti částic, de

Broglieho vztah

Atomová

fyzika

Uvede vztahy mezi spektrálními

zákonitostmi a stavbou atomu

Popíše kvantově mechanický model

atomu

Kvantování energie elektronů

v atomu

Lasery

Využití

počítače pro

modelování

zobrazení

orbitalů

Vazba na učivo chemie

Jaderná

fyzika

Uvede základní charakteristiky

atomového jádra

Uvede typy radioaktivních přeměn a

příklady praktického využití radioaktivity

Řeší úlohy s využitím zákona radioaktivní

přeměny

Používá symboliku zápisu jaderných

reakcí

Objasní získávání energie štěpením

těžkých jader a popíše princip činnosti

jaderných reaktorů a elektráren

Vlastnosti atomových jader,

vazbová energie jádra

Radioaktivita

Zákony radioaktivních přeměn

Jaderné reakce

Jaderné štěpení

Jaderné elektárny

Skupinová

práce

s materiály

ČEZ

Exkurze –

jaderná

elektrárna

Diskuse o

výhodách a

nevýhodách

jaderné

energie

Vazba na matematiku


Částicová

fyzika

Uvede příklady základních částic a

elementárních částic

Zná základní druhy detektorů částic a

vysvětlí stručně princip jejich činnosti

Zná základní typy urychlovačů částic a

vysvětlí stručně princip jejich činnosti

Experimentální metody výzkumu

částic

Systém částic

Interakce mezi částicemi

Vyhledání

nejnovějších

objevů

v oboru

částicové

fyziky na

internetu

86

Tematický celek



Speciální

teorie

relativity

Uvede příklady platnosti principu

relativity

Interpretuje princip stálé rychlosti světla

Základní principy speciální teorie

relativity

Základní pojmy relativistické

dynamiky

Vztah mezi energií a hmotností

Astrofyzika Objasní s využitím poznaných fyzikálních

zákonů pohybu těles a jejich vzájemného

působení pohyby planet a dalších objektů

sluneční soustavy

Sluneční soustava

Základní údaje o hvězdách

Zdroje energie, stavba a vývoj

hvězd

Exkurze do

planetária

nebo

hvězdárny

Počítačová

simulace

(sluneční

soustava,

planety)

87

Charakteristika vyučovacího předmětu Nadstavbový seminář z fyziky


Seminář rozvíjí učivo probírané v povinném předmětu fyzika. Je koncipován jako dvouletý blok pro žáky kvinty a sexty. Obsahem prvního roku je učivo mechaniky, konkrétně kinematika a dynamika hmotného bodu a tuhého tělesa, pohyby v poli centrální síly, hydromechanika. Druhým blokem probíraným v prvním roce jsou základy termodynamiky a molekulové fyziky.

Druhý rok semináře je věnován rozšíření učiva povinného předmětu fyzika, konkrétně učiva elektřiny a magnetismu. Zařazen je také blok elektroniky (resp. praktické elektroniky). Žáci se aktivně seznámí s měřícími přístroji a metodami v elektřině a magnetismu (např. práce s multimetry, osciloskopem, paměťovým osciloskopem, měřícím systémem ISES, LabQuest apod.)

Důležitým prvkem výuky je odhalit žákům základní miskoncepce (chybné intuitivní představy, které jsou hlavní překážkou správného chápání fyzikálních jevů) a uvědoměle je s pomocí žáků odstraňovat. Výuka je postavena na experimentálním základě. Žáci pracují ve studentských laboratořích MFF UK. Důležitým cílem výuky je propojování jednotlivých celků a poznávání souvislostí probíraných témat. Dalším stěžejním cílem je propojování teoretických poznatků se známými zkušenostmi z každodenního života, tedy poukazování na aplikace fyziky.

Koncepce předmětu

Předmět je koncipován jako dvouletý blok který rozvíjí učivo probírané v povinném předmětu fyzika v kvartě a kvintě. Není tedy problémem přihlásit se do něj až v sextě, resp. navštěvovat jej pouze jeden rok, ať už je ve fázi prvního, či druhého roku jeho běhu. Je otevírán pouze jeden dvouletý běh. Neprobíhá tedy paralelně pro kvintu a sextu, ale běží pouze jeden blok do něhož v optimálním případě každý rok přistupují noví zájemci z kvinty. Důležitým prvkem výuky jsou žákovské experimenty. Výuka probíhá ve studentských laboratořích KDF MFF UK (V Holešovických 2, Praha 8).

Seminář je optimální průpravou pro volitelný předmět Maturitní fyzika a pro následnou maturitu z fyziky a pro studium na VŠ přírodovědného a technického směru. Vzhledem k tomu, že je vyučován akademickými pracovníky MFF UK v prostorách této fakulty, je samozřejmě také ideální průpravou pro studium fyziky odborného či učitelského směru) na MFF UK.

Formy realizace předmětu, organizace předmětu

Seminář probíhá formou dvouhodinových bloků jedenkrát týdně v prostorách MFF UK V Holešovickách 2 v Praze 8. Nové poznatky jsou důsledně vyvozovány z experimentů, které žáci provádí ve studentských laboratořích KDF MFF UK. Součástí výuky jsou také dobrovolné domácí experimenty a pozorování a jejich prezentace v semináři.

88


1. rok dvouletého bloku: září-říjen: kinematika a dynamika těles v modelové představě hmotného bodu listopad-prosinec: mechanika tuhého tělesa prosinec-leden: pohyb v poli centrální síly únor: hydromechanika březen-červen: termodynamika a molekulová fyzika

2. rok dvouletého běhu bloku: září: elektrostatika, elektrické pole říjen-listopad: elektrický proud, elektrické obvody prosinec-březen: magnetické pole (stacionární, nestacionární), elektromagnetické pole duben-červen: základy elektroniky, praktická elektronika


Výuka probíhá heuristickou metodou, typicky následujícím způsobem:

experiment diskuse výsledků hypotéza ověření závěr Hlavními cíli výuky jsou odbourání chybných miskoncepcí, provázání jednotlivých fyzikálních témat mezi sebou navzájem a poznávání vazeb mezi fyzikou a dalšími přírodovědnými a technickými disciplínami. Důležitým cílem jsou ukázky přirozených vazeb mezi fyzikou a každodenním životem a praktické ukázky užitečnosti fyzikálních poznatků v běžném životě.

Kompetence

Rozvoj kompetencí se odvíjí ve stejných intencích jako u předmětu fyzika.

Metody

- heuristická metoda řešení problémů - experimentální metody ve fyzice - statistický přístup k experimentálním datům

- induktivní a deduktivní metoda získávání poznatků



89

Tematický celek Výstupy Učivo Metody Aktivity

Mezipředmě-tové vztahy

V+VI (1. rok)

žák:

Kinematika Naučí se rozumět grafům a

vyčíst z nich důležité údaje

(okamžitou rychlost, zrychlení,

dráhu) – základ pro zavedení

diferenciálního a integrálního

počtu.

Rychlost a zrychlení v grafech,

geometrické určení dráhy rychlosti

a zrychlení z grafů,

kartézská, válcová a sférická

soustava souřadnic,

rychlost a zrychlení jako vektorové

veličiny.

Experimentální

činnosti,

práce s grafem.

geometrie

Dynamika Odbourávání chybných

miskoncepcí o pohybu a síle

v myšlení žáků.

Žáci správně rozpoznávají síly a

jejich účinky v inerciálních a

neinerciálních soustavách.

Newtonovy zákony jako základní

principy dynamiky,

setrvačná hmotnost,

pohybová rovnice,

dynamika křivočarého pohybu,

moment síly, moment hybnosti,

zákony zachování hybnosti a

momentu hybnosti.

Experimentální

činnosti,

deduktivní a

induktivní metody

poznávání.

Mechanika tuhého

tělesa

Žáci dokáží propojit dynamiku

translačního pohybu tělesa a

rotace tělesa kolem pevné osy.

Chápou souvislost a formální

shodnost 2. Newtonova zákona

a 2.věty impulsové.

Kinematika tuhého tělesa,

impulsové věty,

moment setrvačnosti,

rotace tělesa kolem pevné a volné

osy,

mechanická energie tuhého tělesa.

Experimentální

činnosti,

transfer

vědomostí,

zobecňování

poznatků.

Pohyb v poli

centrální síly

Žáci rozumí konceptu

skalárního a vektorového popisu

silového pole. Poznávají mj.

historii objevu Keplerových

zákonů v Praze doby Rudolfa II.

Intenzita a potenciál,

práce a energie,

pohyb těles v centrálním silovém

poli – kosmické rychlosti,

Keplerovy zákony.

Transfer

vědomostí,

práce

s literaturou.

dějepis

Hydromechanika Žáci pronikají do konceptu

zákona zachování energie

v mechanice a hydromechanice.

Poznávají aplikace

hydrodynamiky a aerodynamiky

v letecké dopravě a

v produktovodech.

Hydrostatika,

ZZE pro ideální a reálnou kapalinu,

Bernulliho rovnice,

viskozita,

laminární a turbulentní proudění,

proudění reálné kapaliny,

Reynoldsovo číslo,

výtok kapaliny z nádoby.

Experimentální

činnosti,

zobecňování

poznatků.

Termodynamika Žáci dále pronikají do konceptu

zákona zachování energie –

tentokrát již i za hranicemi

mechanické energie.

Dokáží kriticky zhodnotit návrhy

tepelných strojů s velkou

účinností resp. perpetua mobile

prvního a druhého druhu.

Termodynamické věty,

důsledky 1. věty termodynamické,

entropie a další termodynamické

potenciály,

zákony reálného plynu (Van der

Waalsova a viriálová rovnice),

kruhové děje,

Carnotův stroj a Carnotův cyklus.

Návrh a provedení

experimentu,

heuristické

metody.

chemie

Molekulová fyzika Žáci aplikují znalosti

z matematiky na kinetickou

teorii plynů. Poznávají

statistický přístup k fyzice

souborů mnoha částic.

Maxwellovo rozdělení rychlostí

molekul,

nejpravděpodobnější, střední a

střední kvadratická rychlost

molekul plynu,

model plynu jednoatomových a

dvouatomových molekul,

tlak a teplota plynu v interpretaci

kinetické teorie.

Transfer znalostí,

induktivní a

deduktivní

metody

poznávání.

chemie, matematika

V+VI (2. rok)

žák:

Elektrostatika Žáci jsou seznámeni s úlohou

fyzikálního modelu v procesu

poznávání přírody. Znají

aplikace znalostí

z elektrostatiky v kopírovacích

strojích a při odlučování

kouřových částic

v elektrostatických filtrech –

aplikace fyziky v ekologii.

Elektrostatická indukce a

polarizace,

měření elektrického náboje,

historické experimenty

z elektrostatiky (Voltův elektrofor,

Guerickova třecí elektrika,...),

aplikace elektrostatiky (kopírky,

fax, elektrostatické filtry).

Experimentální

činnosti,

hledání

fyzikálních

aplikací v běžném

životě.

90

Tematický celek Výstupy Učivo Metody Aktivity

Mezipředmě-tové vztahy

Elektrické pole Žáci chápou jednotný přístup

k popisu konzervativních polí

(identičnost popisu tíhového,

gravitačního a elektrického

pole)

Intenzita a potenciál elektrického

pole,

práce a energie v elektrickém poli

elektrické pole různých vodičů,

elektrické pole kondenzátoru,

experimentální vyvození

Coulombova zákona,

elektrolytické kondenzátory,

měření náboje elektronu

(Millikanův pokus).

Experimentální

činnosti,

zobecňování

poznatků.

Elektrický proud Žáci rozumí konceptu

elektrického proudu jako

přenosu náboje vodivostními

částicemi.

Jsou seznámeni se slabinami

budovaného modelu (obzvláště

u kovů).

Kvalitativně poznávají

dokonalejší model (pásovou

teorii).

Elektrický proud v plynech a ve

vakuu (experimenty s výboji za

různého tlaku, katodové a

kanálové záření, ionizace plynu,

objev rentgenova záření),

elektrický proud v kapalinách,

elektrolýza, rozkladné napětí,

základy elektrochemie,

zdroje elektrického proudu,

elektrický proud v kovech,

elektrický proud v polovodičích,

náznak pásové teorie kovů a

polovodičů.

Návrh a provádění

experimentů,

měření

elektrického

proudu,

konstrukce

vlastních

elektrických

zdrojů.

chemie

Elektrické obvody Učí se aplikovat dříve nabyté

znalosti na složitější situace.

Znají základní zákony

v elektrických obvodech a jejich

zobecnění pro různé situace.

Aplikace Ohmova zákona,

Kirchhoffovy zákony a jejich

aplikace,

Nortonův a Theveninův teorém.

Návrh

experimentu a

jeho provedení,

transfer znalostí.

Magnetické pole

(stacionární)

Poznávají magnetismus

v širších souvislostech. Umí dát

do vzájemných souvislostí

vlastnosti atomů a

makroskopických objektů

(spinový magnetický dipólový

moment a magnetický moment

makroskopického tělesa).

Magnetické pole vodičů a cívek,

Ampérův zákon,

magnetická indukce,

vzájemné působení vodičů

s proudem,

pokusy s reálnými cívkami,

měření magnetického pole Země,

paramagnetismus,

diamagnetismus,

feromagnetismus.

Experimentální

činnosti,

transfer

vědomostí,

deduktivní

metoda získávání

nových poznatků,

heuristická

metoda

poznávání.

Magnetické pole

(nestacionární)

Poznávají symetrii

magnetických jevů a náznak

úlohy symetrií ve fyzice.

Poznávají řadu praktických

aplikací elektromagnetické

indukce, obzvláště při výrobě

elektrického proudu

v elektrárnách.

Faradayův zákon

elektromagnetické indukce,

indukované napětí a proud,

Lenzův zákon,

vlastní indukce,

přechodové děje,

R,L,C v obvodu střídavého proudu,

sériová a paralelní rezonance.

Experimentální

činnost,

výroba

elektromotoru a

dalších

jednoduchých

zařízení.

Elektromagnetické

pole

Poznávají úlohu matematické

teorie ve fyzice a vztah

teoretické a experimentální

fyziky. Na případě Maxwellových

rovnic (intuitivní kvalitativní

popis) poznávají sílu teorie

(předpověď

elektromagnetických vln,

sjednocování poznatků).

Elektromagnetické pole

Lecherových drátů –

elektromagnetické vlny,

Lorentzova síla,

měření měrného elektrického

náboje elektronu Thompsonovou

metodou,

kvalitativní přiblížení Maxwellovy

teorie.

Heuristická

metoda

poznávání,

deduktivní a

induktivní

metoda, získávání

nových poznatků.

matematika

Základy elektroniky Poznávají rozsáhlou aplikační

oblast fyziky – elektroniku.

Rozumí základním principům

funkce důležitých

elektronických součástek.

Základní prvky elektronických

obvodů (rezistor, cívka,

kondenzátor, dioda, tranzistor),

základní elektronické obvody –

usměrňovače, stabilizátory proudu,

klopné obvody, oscilátory,

zesilovač, přijímač, vysílač.

Experimentální

činnosti,

heuristické

metody

poznávání,

transfer

vědomostí.

Praktická

elektronika

Umí navrhnout a vyrobit

jednoduchý elektronický přístroj

(resp. obvod)

Návrh a výroba elektronických

obvodů (zesilovač, generátor tónů,

časový spínač apod.).

Návrh

elektronického

obvodu a jeho

výroba,

učí se pájet.

91

Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní fyzika


Maturitní fyzika je určena pro studenty septimy a oktávy. Předmět je koncipován tak, aby se probíraná témata v průběhu dvou let neopakovala. Tvoří tedy dvouletý blok. V rámci výuky probíhají tři větší celky:

Moderní fyzika (1. rok bloku - relativistická fyzika, astrofyzika; 2. rok bloku - fyzika mikrosvěta, elektronika, fyzika pevných látek)

Rozšíření základního učiva fyziky (témata rozšiřující učivo mechaniky, termodynamiky, optiky, elektřiny a magnetizmu, které bylo probíráno v hodinách fyziky v primě – sextě)

Přednášky odborníků z různých pracovišť MFF UK a exkurze do laboratoří MFF UK.

Koncepce předmětu Maturitní fyzika je koncipována jako dvouletý blok pro žáky septimy a oktávy. Předpokládá se, že každý rok do tohoto dvouletého bloku přistoupí noví zájemci z aktuální septimy. Obsah předmětu je koncipován tak, aby se v průběhu dvou let látka neopakovala. Učivo rozšiřuje poznatky, které žáci získali do konce sexty (v povinné fyzice resp. v dvouletém fyzikálním semináři pro kvintu a sextu).

Absolvování tohoto předmětu je žádoucí u žáků, kteří pomýšlí na maturitní zkoušku z fyziky.

Formy realizace předmětu, organizace předmětu Předmět je realizován formou dvouhodinových bloků jedenkrát týdně. Probíhá ve studentských laboratořích KDF MFF UK (budova MFF UK V Holešovických 2, Praha 8) a je veden akademickými pracovníky MFF UK.


V následujícím stručném časovém plánu nejsou uvedeny přednášky zvaných odborníků z MFF UK a exkurze do laboratoří MFF UK. Tyto přednášky a exkurze jsou zařazovány zhruba jedenkrát měsíčně. Jejich časové zařazení záleží na časových možnostech jednotlivých odborníků. Jde o přednášky pracovníků z Katedry fyziky nízkých teplot, Ústavu částicové a jaderné fyziky, Ústavu teoretické fyziky, Katedry fyziky materiálů, Katedry elektroniky, Astronomického ústavu UK, Katedry meteorologie a ochrany životního prostředí atd. Exkurze proběhnou u zkapalňovačů helia a dusíku v těžkých laboratořích MFF UK, u transmisního elektronového mikroskopu, v laboratoři mechanických vlastností kovů, u rentgenu, v meteorologické observatoři Karlov (pracoviště Hydrometeorologického ústavu), u pokusné sluneční elektrárny MFF UK apod. Časový rozvrh probíraných témat v prvním roce bloku: a) moderní fyzika září, říjen – základy speciální teorie relativity: postuláty, Lorentzova transformace, relativita současnosti, kontrakce délek, dilatace času, skládání rychlostí listopad, prosinec – éter, Michelsonův pokus, relativistická dynamika, hmota a energie leden – základní myšlenky obecné teorie relativity únor – vývoj kosmologických modelů

92

březen – hvězdy a galaxie, vznik a vývoj hvězd duben – základy nebeské mechaniky květen – relativistická astrofyzika červen – počítačové modelování (tvorba jednoduchých počítačových modelů tématicky svázaných s učivem probíraným v tomto školním roce) b) rozšíření základního učiva září, říjen – mechanika v neinerciálních soustavách listopad, prosinec – termodynamika (1., 2. a 3. věta termodynamiky, stavová rovnice reálného plynu, binární fázové diagramy, termodynamické potenciály) leden, únor – pohyby v centrálním silovém poli, soustava hmotných bodů a tuhé těleso březen, duben – složitější elektrické obvody, elektronické součástky květen, červen – kmitání a vlnění (tlumené kmity, mechanické a elektromagnetické kmity, hudební akustika) Časový rozvrh probíraných témat v druhém roce bloku: a) moderní fyzika září, říjen – experimenty vedoucí ke vzniku kvantové fyziky; krize klasické fyziky na konci 19. století – Brownův pohyb, spektra plynných prvků, záření černého tělesa, fotoefekt; modely atomů; kvantová hypotéza listopad, prosinec – fotoelektrický jev, foton, vlnové vlastnosti částic, kvantová mechanika leden – kvantování energie atomů, atom vodíku, periodická soustava prvků, chemické vazby únor – Franck-Hertzův pokus, Bragův rozptyl, Comptonův rozptyl, urychlovače částic, CERN, FERMILAB březen – štěpení jader, syntéza jader, jaderný reaktor, tokamak, stelerátor duben – jaderná energetika, ekologické aspekty fyziky, květen – stavba pevných látek, elektrony v pevných látkách, polovodiče, supravodivost, červen – fyzikální základy krystalografie b) rozšíření základního učiva září, říjen – infinitesimální počet ve fyzice listopad, prosinec – pohybové rovnice v mechanice leden, únor – numerické metody ve fyzice (numerické řešení pohybových rovnic pomocí PC) březen, duben – optické zobrazování květen, červen – fyzikální principy běžných zařízení (domácí elektronika apod.)


Při výuce tohoto předmětu jsou používány heuristické výukové metody. Důležitou složkou práce v Maturitní fyzice jsou experimenty se špičkovými přístroji určenými pro studentské experimenty z kvantové fyziky a dalších oblastí. Tyto přístroje renomovaných firem (Leybold, Phywe) jsou na většině gymnázií a SŠ v ČR nedostupné, čímž je výuka fyziky pro Gymnáziu Buďánka na MFF UK svým způsobem unikátní.

Kompetence Rozvoj kompetencí se odvíjí ve stejných intencích jako u předmětu fyzika.

Metody

93

- heuristická metoda řešení problémů - experimentální metody ve fyzice - statistický přístup k experimentálním datům - induktivní a deduktivní metoda získávání nových poznatků



94

Tematický celek



VII+VIII (1. rok)

žák:

a) moderní fyzika

Základy STR Umí aplikovat geometrické poznatky

na fyzikální problém, seznámí se

s relativitou prostoru a času,

aplikuje základní kinematické

znalosti ve složitějších situacích.

Postuláty, Lorentzova

transformace, relativita

současnosti, kontrakce délek,

dilatace času, skládání rychlostí.

Aplikace

geometrických

metod,

deduktivní a

induktivní

metoda,

transfer

vědomostí.

matematika

Éterová

hypotéza,

Michelsonův

pokus

Získává představu o historickém

vývoji představ o čase a prostoru.

Aplikuje poznatky z fyzikální optiky

(interference) na složitější systémy.

Éter, strhávání éteru, Michelsonův

interferometr, Michelsonův

experiment a jeho důsledky.

Deduktivní a

induktivní

metoda.

dějepis

Relativistická

dynamika

Aplikuje znalosti klasické dynamiky

na složitější situace. Získává

představu o limitě platnosti

Newtonových zákonů. Aplikuje

geometrické znalosti na složitý

případ popisu časoprostorových

souřadnic.

Relativistická hmotnost,

relativistická hybnost, pohybová

rovnice, čtyřrozměrný prostor.

Transfer

vědomostí,

induktivní a

deduktivní

metoda.

Hmota a energie

ve STR

Prohlubuje své znalosti o ZZE, ZZH.

Umí se kriticky vyjádřit

k problematice alternativních zdrojů

energie a k různým

pseudovědeckým teoriím operujícím

s pojmem energie.

Vztah mezi hmotností a energií,

kinetická energie v STR, ZZE a ZZH,

anihilace částic.

Induktivní a

deduktivní

metoda.

chemie, biologie

Základní

myšlenky OTR

Seznamuje se s hlubším vhledem

do problematiky času a prostoru,

získává znalosti alternativního

přístupu k problematice gravitační

interakce.

Setrvačná a gravitační hmotnost,

princip ekvivalence, obecný princip

relativity, Einsteinův princip

ekvivalence, stáčení perihélia

planet, ohyb světelných paprsků

v blízkosti velmi hmotných těles,

gravitační vlny, černé díry.

Deduktivní a

induktivní

metoda.

geometrie

Kosmologické

modely

Získává představu o kosmologickém

a kosmogonickém přístupu

k vysvětlení světa.

Vývoj kosmologických modelů,

rozpínání vesmíru, Velký třesk,

reliktní záření, stacionární,

uzavřený a otevřený vesmír,

Hubbleův zákon, „dějiny vesmíru“.

Induktivní a

deduktivní

metoda.

ZSV

Hvězdy a galaxie Aplikuje poznatky z mechaniky a

optiky na složitější systém hvězd a

galaxií. Získává představu o

mechanismech, které vedly ke

vzniku těžších prvků, Sluneční

soustavy a života.

Hvězdná velikost, paralaxa a

vzdálenost, spektra hvězd a galaxií,

vznik hvězd, HR diagram a vývoj

hvězd, konečná stádia hvězd, typy

galaxií, Galaxie, cizí galaxie.

Induktivní a

deduktivní

metoda,

transfer

poznatků.

chemie, biologie

Základy

nebeské

mechaniky

Aplikuje geometrické poznatky na

složitější prostorovou strukturu.

Souřadnice v astronomii,

azimutální souřadnice, rovníkové

souřadnice 1. a 2. druhu,

ekliptikální a galaktické

souřadnice, Keplerova úloha a

důsledky jejího řešení.

Indukce,

dedukce.

geometrie, zeměpis

Relativistická

astrofyzika

Aplikuje znalosti STR a OTR na

novou situaci, Hlouběji proniká do

některých aspektů chápání světa.

Učí se konfrontovat fyzikální a

filosofické teorie. Umí se kriticky

vyjádřit k nevědeckým a mylným

teoriím (telepatie, psychotronika,…).

Umí kriticky rozebrat nápady autorů

sci-fi.

Dopplerův jev, zdánlivě

nadsvětelné rychlosti, gravitační

čočky, quasary, černé díry.

Indukce,

dedukce,

transfer

znalostí.

ZSV

95

Tematický celek



Počítačové

modelování

Učí se používat počítač a znalosti

práce s ním na řešení fyzikálních

problémů.

Vybraný software pro modelování

fyzikálních jevů a práce s ním

(tvorba jednoduchých modelů –

řešení pohybových rovnic

numerickou integrací.

Transfer a

aplikace

poznatků.

informatika, literatura

b) rozšíření základního učiva

Mechanika

v neinerciálních

soustavách

Aplikuje poznatky z dynamiky a

geometrie na složitější případ

neinerciálního vztažného systému.

Rozpozná některé typické

miskoncepce o síle a pohybu.

Dynamika v inerciálních a

neinerciálních soustavách,

setrvačné síly, Coriolisova a

Eulerova síla.

Experimentální

činnosti,

transfer

vědomostí.

geometrie

Termodynamika Rozšiřuje své znalosti ohledně ZZE.

Umí kriticky posoudit možnost

konstrukce strojů s vysokou

účinností, nebo dokonce návrhy

perpetua mobile. Získává podklady

pro zaujetí kritického postoje

k návrhům alternativních zdrojů

energie. Získává poznatky potřebné

ke zhodnocení různých přístupů

k problematice globálního

oteplování.

Základní termodynamické věty,

aplikace 1. věty termodynamické,

entropie a další termodynamické

potenciály, Carnotův stroj a

Carnotův cyklus.

Experimentální

činnosti,

transfer

znalostí,

induktivní

metoda.

geografie, biologie

Pohyb v poli

centrální síly

Umí pracovat s pojmy potenciál a

intenzita. Aplikuje základní znalosti

diferenciálního a integrálního počtu

při výpočtu práce v poli proměnné

síly.

Potenciál a intenzita v poli

centrální síly, Newtonův a

Coulombův zákon, pohyby v poli

centrální síly, kosmické rychlosti,

Keplerovy zákony, energie a práce

v poli centrální síly.

Experimentální

činnosti,

modelování,

transfer

znalostí.

Soustava

hmotných bodů

Aplikuje základní znalosti

kinematiky a dynamiky na složitější

systém. Učí se zjednodušovat

přístup ke složitějším systémům,

aplikuje matematické znalosti.

1. a 2. věta impulsová, hmotný

střed a těžiště, těžišťová soustava,

redukovaná hmotnost.

Experimentální

činnosti,

deduktivní

přístup.

matematika

Mechanika

tuhého tělesa

Aplikuje znalostí z dynamiky

hmotného bodu a soustavy

hmotných bodů. Učí se zobecňovat

konkrétní poznatky na obecnější

situaci.

Pohyb tuhého tělesa kolem pevné

a volné osy, moment setrvačnosti,

Steinerova věta.

Experimentální

činnosti,

deduktivní

přístup.

Elektrické

obvody

Aplikuje znalosti z geometrie a

fyzikální znalosti o elektrických

obvodech. Učí se zobecňovat

konkrétní poznatky na obecnější

situaci.

Elektrické sítě, topologie

elektrických sítí, Kirchhoffovy

zákony.

Experimentální

činnosti,

deduktivní

přístup.

geometrie

Polovodičové

součástky

Aplikuje znalosti z elektřiny a

magnetismu na nové případy. Umí

měřit multimetry různého druhu a

osciloskopem. Ovládá základy

pájení.

Polovodičová dioda, LED,

fotodioda, bipolární a unipolární

tranzistor, tyristor, diak, triak,

varistor, termistor, hradla (invertor,

AND, OR, Ex-OR, NAND), číslicové

IO.

Měření

multimetry a

osciloskopem,

pájení.

Kmitání a vlnění Aplikuje znalosti z mechaniky. Učí se

používat matematický model

k efektivnímu popisu harmonického

kmitavého pohybu.

Lineární harmonický oscilátor,

vlnová rovnice, interference.

Experimentální

činnosti,

deduktivní

přístup.

matematika

VII+VIII (2. rok)

žák:

a) moderní fyzika

Základy

kvantové fyziky

Aplikace poznatků z dřívější výuky

fyziky. Učí se zobecňovat a hledat

souvislosti v probraném učivu fyziky.

Umí zasadit zásadní fyzikální objevy

do dějinného kontextu.

Experimenty vedoucí ke vzniku

kvantové fyziky, krize klasické

fyziky na konci 19. století –

Brownův pohyb, spektra plynných

prvků, záření černého tělesa,

fotoefekt, rentgen, modely atomů.

Experimentální

činnosti,

deduktivní a

induktivní

přístup.

dějepis

96

Tematický celek



Kvanta ve fyzice Z dříve poznaných skutečností

dokáže vyvodit nové závěry. Na

základě dříve získaných vědomostí

kriticky posoudí výsledky fyzikálního

experimentu.

Fotoelektrický jev, foton, vlnové

vlastnosti částic.

Experimentální

činnosti,

deduktivní

přístup.

Atomová fyzika Získá představu o stavbě atomu.

Nově získané poznatky o fyzikálních

vlastnostech atomů umožní

pochopit výstavbu periodické

soustavy prvků.

Kvantování energie atomů, atom

vodíku, periodická soustava prvků,

chemické vazby, lasery.

Transfer

poznatků.

chemie

Experimenty ve

fyzice

mikrosvěta

Pomocí experimentů se školním

rentgenem a dalšími aparaturami

ověří poznatky o kvantech a

částicově vlnové povaze elektronů.

Franck-Hertzův pokus, Bragův

rozptyl, Comptonův rozptyl,

urychlovače částic, CERN,

FERMILAB.

Experimentální

činnost,

experimenty se

školním

rentgenem.

Jaderná fyzika Poznává perspektivní zdroje

energie, které pravděpodobně jako

jediné mají šanci vyřešit

energetickou krizi.

Štěpení jader, syntéza jader,

jaderný reaktor, tokamak,

stelerátor.

Transfer

poznatků.

Částicová fyzika Poznává nejnovější modely

mikrosvěta a fundamentální

základy stavby světa.

Systém částic, interakce mezi

částicemi, standardní model.

Transfer

poznatků, práce

s literaturou.

Aplikace jaderné

fyziky

Poznává významné aplikace fyziky.

Získává podklady pro kritické

hodnocení nejrůznějších zpráv a

novinových článků ohledně jaderné

energetiky. Umí se také vyjádřit

k protestním akcím proti jaderné

energetice apod.

Jaderná energetika, ekologické

aspekty fyziky.

Transfer

poznatků, práce

s literaturou.

Základy fyziky

kondenzovaných

látek

Získává nový vhled do problematiky

vnitřní stavby látky. Získává

poznatky k tomu, aby se mohl

(mohla) vyjádřit k reálnosti školních

modelů krystalických látek a jejich

fyzikálních vlastností.

Fyzikální základy krystalografie,

stavba pevných látek, elektrony

v pevných látkách, polovodiče,

supravodivost.

Transfer

poznatků,

induktivní a

deduktivní

metoda

získávání

nových

poznatků.

geologie

b) rozšíření základního učiva

Infinitesimální

počet ve fyzice

Seznamuje se s infinitesimálním

počtem a s jeho užitečností ve

fyzice. Poznává důvody, které vedly

ke vzniku této matematické

disciplíny.

Derivace a integrál – názorný

význam a využití v dynamice,

nástin problematiky diferenciálních

rovnic.

Transfer

poznatků,

induktivní a

deduktivní

metoda

získávání

nových

poznatků.

matematika

Pohybové

rovnice v

mechanice

Aplikuje 2. Newtonův zákon na

složitější problémy dynamiky.

Pohybová rovnice tělesa v tíhovém

poli, pohybová rovnice lineárního

harmonického oscilátoru (bez

tlumení a s tlumením).

Transfer

poznatků,

aplikace

matematiky ve

fyzice.

matematika

Numerické

metody ve fyzice

Umí použít PC k řešení fyzikálních

problémů a to i analyticky

neřešitelných.

Numerické integrování pohybových

rovnic, praktické úlohy s běžně

dostupným software na PC.

Aplikace

matematiky ve

fyzice.

informatika,

matematika

Optické

zobrazování

Aplikuje poznatky z geometrické

optiky na praktické případy

(dalekohled, fotoaparát, kamera,

mikroskop).

Geometrické a analytické metody,

přesnější přístup k vysvětlení

zobrazení čočkovými a zrcadlovými

objektivy, zobrazení ve fotografické

technice.

Experimentální

činnost,

aplikace

geometrie.

geometrie

Fyzikální

principy běžných

Rozumí základním principům

funkce běžných domácích (převážně

Audiovizuální technika, rozhlasový

a televizní přenos informace,

princip rozhlasového přijímače,

Experimentální

činnost,

aplikace

97

Tematický celek



zařízení elektronických) přístrojů. princip televizního přijímače,

zaznamenávání zvuku a obrazu.

znalostí

z elektroniky.

98

Charakteristika vyučovacího předmětu [Biologie]


Biologie jako vyučovací předmět je součástí vzdělávací oblasti Člověk a příroda a ve svém obsahu učiva navazuje na klíčové kompetence přírodopisu ze ŠVP pro nižší stupeň gymnázia. Tyto obsahy učiva resp. klíčové kompetence biologie celkově prohlubuje a vytyčuje klíčové kompetence nové. Učivo a z něho vyplývající klíčové kompetence zahrnují informace z následujících dílčích vědních oborů: obecná biologie, virologie, bakteriologie, mykologie, botanika, zoologie, biologie člověka, genetika a ekologie. Významná část obsahové problematiky biologie člověka je integrována do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví – do předmětu výchova ke zdraví, který je na jedné straně svázán s přírodními vědami, na druhé straně prohlubuje některé klíčové kompetence rozvíjené předměty oblasti Člověk a zdraví. Biologie dále úzce souvisí s dalšími předměty této vzdělávací oblasti (především s chemií a fyzikou), souvisí také úzce s průřezovým tématem Environmentální výchova.


Učivo a klíčové kompetence předmětu biologie jsou nadále rozšiřovány a prohlubovány řadou volitelných předmětů: v kvintě a sextě je to nadstavbový volitelný seminář biologie I + II, v septimě a oktávě se jedná o povinně volitelný seminář maturitní biologie, další prohloubení poznatků z oboru je poskytováno formou nabídky specializačních volitelných seminářů, které jsou vypisovány a následně otevírány v případě zájmu žáků – jedná se např. o seminář ze zoologie, seminář z biologie člověka aj. (studijní program těchto volitelných seminářů je v případě jejich otevření součástí každoročně aktualizované přílohy k švp). Charakteristika volitelných předmětů: Nadstavbový seminář biologie I + II: Je určen pro studenty se zájmem o prohloubení znalostí a kompetencí z biologie. Program předmětu se opakuje v dvouletých cyklech. Obsah učiva prvního roku je zaměřen na biologii rostlin (prohloubení kompetencí a učiva z oblasti anatomie, morfologie a fyziologie rostlin). Pokud jde o organizační formy, důraz je kladen na laboratorní cvičení a poznávání rostlin v přírodním terénu, v rámci výuky se žáci naučí pracovat se základní botanickou odbornou literaturou a dalšími informačními zdroji. Obsah učiva druhého roku je zaměřen na prohloubení znalostí a kompetencí z biologie živočichů. Pokud jde o organizační formy, důraz je kladen na laboratorní cvičení, pozorování a určování živočichů v přírodě, za pomoci kapalinových preparátů, formou pitevních praktik aj. Žáci se naučí pracovat se základní zoologickou odbornou literaturou, dalšími informačními zdroji, pracovat s pitevními nástroji. Součástí semináře budou i návštěvy odborných pracovišť a expozic (zoologická zahrada, Národní muzeum aj.).

99

Maturitní seminář z biologie: Volitelný předmět je určen žákům sedmého a osmého ročníku, především těm, kteří chtějí z biologie maturovat a poté studovat přírodovědné obory či medicínu na vysoké škole. Předmět svou náplní rozšiřuje a upevňuje klíčové kompetence a znalosti nabyté v nižších ročnících. Důraz je kladen na teoretické i praktické zvládnutí učiva biologie na středoškolské úrovni a nadstandardní schopnost orientace v dílčích biologických oborech a problémech. Seminář ze zoologie: Obsahuje podrobnější informace z biologie živočichů, navazuje na obsah učiva druhého ročníku nadstavbového semináře. Seminář je vhodný jako průprava pro pozdější studium zaměřené na zoologii na vysoké škole. Součástí semináře je vypracování práce na úrovni ročníkové práce (nepředpokládá se pouze kompilační charakter). Seminář z biologie člověka: Náplň semináře zahrnuje učivo biologie člověka, přičemž větší důraz je kladen na podrobnější pochopení dějů probíhajících v lidském těle. Seminář navazuje na obsah předmětu výchova ke zdraví, je tedy určen zájemcům ze sedmého a osmého ročníku – především těm, kteří mají v úmyslu dále studovat medicínu. Součástí semináře bude návštěva antropologických expozic NM a Hrdličkova muzea člověka.


Časové vymezení předmětu biologie je 2 hodiny týdně v ročnících kvinta a sexta. Předmět výchova ke zdraví ze vzdělávací oblasti Člověk a zdraví, do něhož je integrována část obsahové problematiky biologie člověka má časovou dotaci 1 hodina týdně v ročnících kvinta a sexta.

Biologie

ročník týdenní hodinová dotace biologie

kvinta 2

sexta 2

septima -

oktáva -

Nadstavbový seminář biologie I + II (volitelný)

ročník týdenní hodinová dotace biologie I+II

kvinta 2

sexta 2

septima -

oktáva -

100

Maturitní seminář z biologie

ročník týdenní hodinová dotace mat. biologie

kvinta -

sexta -

septima 2

oktáva 2

Nadstavbový seminář má časovou dotaci 2 hodiny týdně v kvintě i sextě, maturitní stejnou dotaci v septimě a oktávě.

Organizace a formy realizace předmětu

Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají školní třídy, ve většině případů třída specializovaná na výuku biologie a chemie. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: exkurze (programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí, vycházky a exkurze do různých přírodních terénů, návštěvy muzeí a dalších tematicky zaměřených expozic aj.), přednášky odborníků, výuka v učebně informatiky aj. Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Významnou složkou vzdělávacího procesu v biologii jsou praktické činnosti (laboratorní práce, experimenty, poznávání a určování jednotlivých rostlinných i živočišných druhů aj.). Propojení teoretických znalostí s praktickými dovednostmi je zažito a prohloubeno během vycházek do přírody a práce v terénu. Důležitou roli ve skladbě organizačních forem hrají též záměry vyučujícího. Nedílnou součástí předmětu je samostatná práce žáků – nebo pracovních žákovských týmů - na projektech, seminárních a ročníkových pracích – částečně v rámci výuky, především však mimo ni, či možné zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů. Charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se studenty.

Významnou složkou samostatné práce žáků je domácí příprava a četba a studium odborné literatury (potřebná mimo jiné pro úspěšné splnění výše uvedených pracovních úkolů).

Výchovné a vzdělávací strategie K osvojení klíčových kompetencí v předmětu biologie uplatňují vyučující řady postupů, z nichž některé vycházejí z definice výchovných a vzdělávacích strategií na úrovni celé školy, jiné jsou pro daný předmět specifické. Tyto postupy (strategie) jsou

101

zabezpečovány za pomoci široké škály konkrétních edukačních metod práce. Vedle níže uvedených postupů a metod je na jednotlivých vyučujících (a také na aktivitě žáků) zapojení dalších strategií a metod.

Postupy:


Učitel se snaží žáky kladně motivovat ke studiu biologie a ostatních přírodních věd, učí je vyhledávat a kriticky vyhodnocovat informace z různých informačních zdrojů (odborná literatura, internet, televize aj.) a tyto zpracované informace dále prezentovat. Učitel vede žáky k samostatnosti při vytváření prezentací, referátů, posterů, v tomto procesu hraje pouze roli poradce. Žáci jsou tímto vedeni k nalezení vlastního stylu a technik učení. Učitel podporuje to, aby si žák nové dovednosti, zkušenosti a znalosti zabudoval do svého chápání daného jevu či problematiky (otázky, diskuse, vzájemné hledání odpovědí, porovnávání s dosavadním poznáním, společné vyvozování a formulování závěrů). Učitel volí metody a aktivity napomáhající žákům v rozvíjení se schopnosti učit se.


Učitel volí takové postupy, které žákům napomáhají rozpoznat problém, nabádá je k objasnění jeho podstaty (případně k rozčleňování zkoumaných problémů na dílčí a lépe uchopitelné podproblémy). Učitel učí žáky formulovat pracovní hypotézy, dále navrhování postupů a dílčích kroků vedoucích k jejich potvrzení (či vyvrácení), učí je „biologicky myslet“. Učitel vede žáky ke správnému výběru vhodných metod pro řešení problémů. Vedle analytického a kritického myšlení podporuje učitel u žáků i kreativní (tvořivé) myšlení, zapojení představivosti při práci.


Učitel vede žáky k efektivnímu využívání dostupných prostředků komunikace – verbální i neverbální (včetně symbolických a grafických vyjádření různého typu. Učitel koriguje nedostatky při prezentaci výsledků práce jednotlivých žáků i pracovních týmů (referáty, prezentace, postery, výsledky laboratorních prací). Učitel se žáky procvičuje prostřednictvím probíraných biologických jevů či problémů z oboru schopnost vést dialog a diskusi, používat vhodnou argumentaci, podporuje skupinovou, týmovou i celotřídní komunikaci (většinou vystupuje v roli moderátora takové komunikace). Učitel dbá na správné vyjadřování žáků z hlediska odborného i jazykového resp. rétorického (v oblasti mluveného i psaného slova). Seznamuje žáky s některými metodami zvládání trémy. Cílem učitelovy snahy je podnítit žáky k citlivé komunikaci (ve vztahu k partnerům v komunikaci), po formální i obsahové stránce věcné komunikaci (zvláště, pokud jde o některé sporné či nevyřešené problémy), zároveň však podporovat schopnost polemizovat (v názorové, nikoliv osobní, rovině). Učitel vede za využití problematiky přírodních věd žáky k tomu, aby se vyhýbali kategorickým soudům a předsudkům.


Učitel podporuje častou spolupráci žáků v rámci skupin (rozdělení rolí dle zájmu,

102

schopností, možností a potřeb), vede je k pečlivému společnému plánování pracovního postupu (laboratorní práce, skupinové vyučování). Učitel vede žáky k odpovědnému a promyšlenému stanovování pracovních cílů a priorit s ohledem na vlastní zájem, schopnosti aj. Učitel podněcuje žáky k tomu, aby se snažili zlepšovat i své méně rozvinuté dovednosti (jako jednotlivci i ve skupině). Učitel se snaží, aby žáci byli schopni odhadnout důsledky svého jednání a chování v různých životních situacích a aby své počínání korigovali podle nich. Učitel učí žáky vědomě pracovat s chybou, učí je sebereflexi. Učitel vede žáky k zodpovědnosti za místo, kde žije, vede je k spoluzodpovědnosti za „svoje“ životní prostředí a ochraně přírody, vede je k tomu, aby byli schopni a ochotni jít v tomto ohledu příkladem. Učitel usiluje o to, aby žáci mezi udržovali bezproblémové mezilidské vztahy (kamarádství, vzájemná úcta, tolerance, empatie).

Kompetence občanská

Učitel učí studenty zvažovat vztahy mezi svými zájmy osobními a zájmy širší skupiny, kam patří i zájmy veřejné (především při ochraně životního prostředí). Učitel seznamuje žáky se zásadami udržitelného rozvoje, vštěpuje jim jeho význam, především v souvislosti s ochranou přírody a přírodního bohatství. Učitel učí žáky orientovat se v vědeckých, etických i právních otázkách ochrany přírody. Učitel za pomoci přírodovědné problematiky vede žáky k vyváženému životnímu stylu při respektování plurality hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních lidí (např. při diskusi o umělém oplodnění, interrupci, euthanasii, nebezpečí užívání drog, obecně o závislostech). Učitel se u žáků snaží podporovat jejich schopnost identifikovat předsudky, mylné představy a zaujímat vůči nim postoj. Učitel seznamuje žáky se zásadami první pomoci (teoreticky i prakticky) v propojení s učivem.


Učitel vede žáky k zodpovědnému a cílevědomému rozhodování a dalším vzdělávání a budoucím profesním zaměření (zhodnocení vlastních osobnostních i odborných předpokladů, potřeb svých i společenských). Učitel vytváří prostor pro kladnou motivaci i „sebemotivaci“ žáků i v předmětech, které nepatří do okruhu jejich zájmů. Učitel učí žáky plánovat a projektově myslet, definovat pracovní priority a cíle – především prostřednictvím projektové výuky a při práci v terénu.

Metody:

K naplňování jednotlivých kompetencí vyučující využívají v předmětu biologie (a souvisejících předmětech) řadu konkrétních metod práce, mezi něž patří např. přednáška, výklad, vysvětlování, dialog, dialog v kruhu, sokratovský dialog, evaluační metody (písemné testy aj.), vytváření a provádění prezentací (individuální i skupinové), heuristická metoda, beseda s odborníky, brainstorming, pojmová mapa, vrstevnické vyučování, experiment, pozorování v živé přírodě, didaktické hry a mnohé další.


Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho

103

kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Hodnocení v biologii se odvíjí v prvé řadě od aktivity žáka, může si z nabízených úkolů vybírat ty více mu vyhovující. Pokud jde o evaluační postupy, významnou roli hraje písemné prověřování znalostí a kompetencí (písemné práce a testy), v oblasti verbální upřednostňujeme spíše samostatný projev žáků (po předchozí přípravě) v podobě prezentací posterů, prezentací za využití výpočetní techniky a referátů (minimálně jedna taková práce za pololetí). Pokud jde o skupinové práce a laboratorní práce, kritérii hodnocení jsou především: správnost, pečlivost, postup práce se všemi náležitostmi a aktivita při plnění zadání. Hodnocení by mělo především vyprovokovat sebereflexi žáků, uvědomění si vlastních slabin a rezerv a jejich odstraňování.



104

Tematický celek



[kvinta] žák:

Obecná

biologie

Odliší živé soustavy od neživých podle

jejich typických vlastností. Porovná

hypotézy o vzniku a evoluci živých soustav

na Zemi.

Objasní stavbu a funkci strukturních složek

a životní projevy prokaryotních a

eukaryotních buněk.

Vysvětlí význam diferenciace a

specializace buněk pro mnohobuněčné

organismy.

Odvodí hierarchii recentních organismů ze

znalostí o jejich evoluci.

Živý organismus a neživá soustava.

Vznik a vývoj života a evoluce.

Buňka prokaryotní a eukaryotní – jejich

stavba a funkce.

Buňka – tkáně-orgány-orgánové soustavy-

organismus. Společenstva vyššího řádu.

Biologické vědy, taxonomie a

nomenklaura, taxony, druh, rod, čeleď, řád,

třída, kmen, říše, domény Archea,Prokarya,

Eukarya.

Tvorba posterů,

ppt, pojmová

mapa,

vyhledávání

informací z

různých

informačních

zdrojů.

Biologie virů Charakerizuje viry jako nebunečné

soustavy. Zhodnotí způsoby ochrany proti

virovým onemocněním a metody jejich

léčby. Zhodnotí pozitivní a negativní

význam virů.

Viry – stvaba, elikost, životní projevy,

rozdělení virů: DNA a RNA viry; virová

onemocnění, bakeriální viry (bakteriofágy),

živočišné viry, viry rostlin.

Tvorba posterů,

pojmová mapa,

diskuze nad

prevencí virových

nemocí zvláště

AIDS

Biologie člověka a

výchova ke zdraví –

virové choroby

Biologie

baktérií

Charakterizuje bakterie z ekologického,

zdravotnického a hospodářského hlediska.

Zhodnotí způsoby ochrany proti

bakteriálním chorobám a metody jejich

léčby.

Stavba a funkce baktérií, význam baktérií,

bakteriální nemoci člověka dle způsou

jejich přenosu. Sinice – stavba, význam a

systém.

Tvorba posterů,

referátů,

pojmová mapa.

LP – pozorování

sinic z „vodního

květu „ rybníka.



bakteriální nemoci

Biologie

rostlin:

rostlinná

buňka

rostlinná

pletiva

rostlinné

orgány

látkový a

energetický

metabolism

us

vodní režim

rostlin

růst a vývoj

rostlin

rozmnožová

ní rostlin

systém a

evoluce

rostlin

biologie hub

Popíše stavbu rostlinné buňky.

Popíše stavbu a funkci rostlinných pletiv.

Popíše stvabu a funkci orgánů rostlin.

Objasní a popíše funkci fotosyntézy a

dýchání. Popíše prvkové složení

rostlinného těla.

Popíše úlohu vody a její koloběh v

rostlinnách.

Vysvětlí vnitřní a vnější faktory růstu

rostlin. Popíše ontogenezi rostlin.

Objasní princip životních cyklů a způsoby

rozmnožování rostlin.

Porovná společné a rozdílné vlastnosti

stélkatých a cévnatých rostlin.

Pozná a pojmenuje (s možným využitím

informačních zdrojů) významné rostlinné

druhy a uvede jejich ekologické nároky.

Pozná a pojmenuje ( s možným využitím

informačních zdrojů) významné zástupce

hub a lišejníků.

Posoudí ekologický, zdravotnický a

hospodářský význam hub a lišejníků.

Stavba rostlinné buňky.

Pletiva a jejich rozdělení ( dělivá, krycí,

provětrávací a nasávací, vyměšovací,

vodivá,, zpevňovací, asimilační a zásobní.

Kořen, stonek, list a květ.

Fotosyntéza, dýchání. Minerální výživa

rosltin, heterotrofie u rostlin.

Význam vody pro rosliny. Vodní režim

rostliny – difúze, osmoza, kořenový vztlak,

transpirace.

Růst rostlin – vnitřní a vnější faktory růstu,

periodicita růstu. Celistvost rostlin,

ontogeneze rostlin, pohyby rostlin.

Pohlavní a nepohlavní rozmnožování

rostlin, rodozměny rostlin.

Klasifikace rostlin, botanická

nomenklatura, současné pojtí systému

rostlin.

Charakteristika řas, stélka a její typy.

Říše Chromista – znaky skupiny a

rozdělení.

Říše Rostliny- znak skupiny, systém-

ruduchy, zelené řasy, parožnatky,

mechorosty, Vyšší rostliny – charakteristika

skupiny a rozdělení (psilofytní rostliny,

kapra´dorosty/plavuně, přesličky,

kapradiny/. Semenné rostliny –

nahosemenné (cykasy, jinany, jehličnany) –

krytosemenné – magnoliopsida, rosopsida,

liliopsida.

Stavba funkce hub. Stavba a funkce

lišejníků.

ppt, tvorba

posterů,

pojmová mapa,

LP rostlinná

buňka

(pozorování

buněk suknice

cibule

kuchyňské)

LP pletiva rostlin

(parenchym,

kolenchym,

sklerenchym,

trichomy, stavba

pokožky listu,)

LP rostlinné

orgány

LP vegetativní

rozmnožování

rostlin ve třídě a

v domácnosti.

LP pozorování

Výživa – význam

kořene, stonku a listu

z hlediska výživy.

Chemie –

metabolismus

sacharidů, lipidů a

bílkovin. Biogenní

prvky – důkazy –

kvalitativní anylytická

chemie.

Chemie – difúze,

osmotický tlak.

VV – estetika řas,

mechorostů, palvuní,

přesliček, kapradin,

jehličnanů a

krytosemenných

rostlin. Morfologie

tvarů.

105

Tematický celek



řas z akvária či

rybníku.

Pojmová mapa.

Ppt, pojmová

mapa, postery.

LP pozorování

lístku mechu

měříku. Esej

význam

mechorostů.

Určování

mechorostů,

plavuní,

přesliček a

kapradin.

Exkurze

botanická

zahrada.

Jehličnany –

určovací

praktikum

jehličnanů v

okolí školy.

Krytosemenné

určování rostlin,

botanická

vycházka do

Prokopského

údolí a

Radotínského

údolí – jarní

aspekt.

Určování hub a

lišejníků.

Chemie – rostlinné

jedy a jeich význam v

přípravě léčiv.

Sexta Žák:

Biologie

Protist

Biologie

živočichů

Charakterizuje protista z ekologického,

zdravotnického a hospodářského hlediska.

Charakterizuje hlavní taxony živočichů a

jeijich významné zástupce. Popíše evoluci

a adaptaci jednotlivých orgánových

soustav. Objasní principy základních

způsobů rozmnožování a vývoje živočichů.

Pozná a pojmenuje (s možným využití

informačních zdrojů) význmné živočišné

druhy a uvede jejich ekologické nároky.

Posoudí význam živočichů v přírodě a v

různých odvětvích lidské činnosti.

Charakterizuje pozitivní a negativní

působení živočišního druhu na lidskou

populaci.

Stavba a funkce a systém protist.

Živočišná buňka, tkáně a jejich rozdělení.

Embryogeneze, morfogeneze,

rozmnožování. Systéma evoluce živočichů

– houbovci, žahavci, žebernatky, ploštěnci,

hlísti, vířníci, kroužkovci, želvušky,

drápkovci, členovci (pavoukovci, korýši,

vzdušnicovci), měkkýši(plži, mlži,

hlavonožci, kelnatky), ostnokožci.

Strunatci pláštěnci, bezlebeční, kruhoústí,

paryby, ryby, obojživelníci, plazi, ptáci,

savci.

Tvorba ppt,

posterů,

pojmová mapa,

LP prvoci

senného nálevu,

ppt,, tvorba

posterů,

pojmová mapa,

demonstace

biologického

materiálu,

pitva škrkavky,

žížaly, hlemýždě,

kapra, virtuální

pitva mihule,

žraloka, žáby,

hada, želvy,

holuba, potkana.

Exkurze do

sbírek NM a

zoologické

zahrady.



nemoci, které

způsobují prvoci

(malárie, spavá

nemoc,

toxoplasmóza).



paraziti člověka

(tasemnice, motolice,

hlístice)

106

Charakteristika vyučovacího předmětu [Chemie]


Předmět chemie je součástí vzdělávací oblasti Člověk a příroda, navazuje přitom na získané klíčové kompetence a znalosti žáků nižšího stupně gymnázia. Chemie úzce souvisí s dalšími předměty této vzdělávací oblasti (především s biologií a fyzikou), dále úzce souvisí s průřezovým tématem Environmentální výchova. Obsahem předmětu je obecná, anorganická a organická chemie se stručnými základy fyzikální chemie a biochemie. Další prohloubení klíčových kompetencí a znalostí poskytuje široká škála volitelných předmětů.


K předmětu chemie se pojí a úzce na něj navazují následující volitelné předměty: nadstavbový seminář – chemie I + II a maturitní seminář z chemie. Jejich cílem je poskytnout hlubší a ucelenější pohled na problematiku oboru a poskytnout žákům, kteří se o chemii zajímají, i četné mezioborové vazby, a to jak v pátém a šestém ročníku, tak i v posledních ročnících vyššího gymnázia. Charakteristika volitelných předmětů: Nadstavbový seminář chemie I + II: Je určen pro žáky se zájmem o prohloubení znalostí a kompetencí z chemie. Program předmětu se opakuje v dvouletých cyklech. Obsah učiva prvního roku je zaměřen na prohloubení vědomostí a dovedností z oblasti anorganické chemie. Pokud jde o organizační formy, důraz je kladen mimo jiné také na laboratorní cvičení. Obsah učiva druhého roku je obdobným způsobem zaměřen na prohloubení vědomostí a dovedností z oblasti organické chemie. Obdobně i zde je důraz kladen na laboratorní cvičení z oblasti této problematiky. Maturitní seminář z chemie: Volitelný předmět je určen žákům sedmého a osmého ročníku, především těm, kteří chtějí z chemie maturovat a poté studovat chemii, další přírodovědné obory či medicínu na vysoké škole. Předmět svou náplní rozšiřuje a upevňuje klíčové kompetence a znalosti nabyté v nižších ročnících. Důraz je kladen na teoretické i praktické zvládnutí učiva chemie na středoškolské úrovni a nadstandardní schopnost orientace v dílčích oborech chemie. Učivo bude především zahrnovat problematiku biochemie a dále prohloubení dosavadních znalostí a kompetencí v obecné, fyzikální, anorganické i organické chemii. V rámci předmětu je hodnocena (v komisi) i případná ročníková práce (neměla by být ryze kompilačního charakteru).

Formy realizace a organizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku).

107

Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají školní třídy, ve většině případů třída specializovaná na výuku chemie a biologie. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující využívají i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: laboratorní práce na odborných pracovištích, exkurze (programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí, návštěvy chemických závodů, muzeí a dalších tematicky zaměřených expozic aj.), přednášky odborníků, výuka v učebně informatiky aj. Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Významnou složkou vzdělávacího procesu v chemii jsou praktické činnosti - laboratorní práce, experimenty – během nichž dochází k propojení teoretických znalostí s praktickými dovednostmi. Důležitou roli ve skladbě organizačních forem hrají též záměry vyučujícího. Nedílnou součástí předmětu je samostatná práce žáků – nebo pracovních žákovských týmů - na projektech, seminárních a ročníkových pracích – částečně v rámci výuky, především však mimo ni, či možné zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů. Charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se studenty.

Významnou složkou samostatné práce žáků je domácí příprava a četba a studium odborné literatury (potřebná mimo jiné pro úspěšné splnění výše uvedených pracovních úkolů).


Časové vymezení předmětu chemie je 2 hodiny týdně v ročnících kvinta a sexta.

Chemie

ročník týdenní hodinová dotace chemie

kvinta 2

sexta 2

septima -

oktáva -

Nadstavbový seminář chemie I + II (volitelný)

ročník týdenní hodinová dotace chemie 1+2

kvinta 2

sexta 2

septima -

oktáva -

108

Maturitní seminář z chemie

ročník týdenní hodinová dotace mat. chemie

kvinta -

sexta -

septima 2

oktáva 2

Nadstavbový seminář má časovou dotaci 2 hodiny týdně v kvintě i sextě, maturitní stejnou dotaci v septimě a oktávě.



Učitel se snaží žáky kladně motivovat ke studiu biologie a ostatních přírodních věd, učí je vyhledávat a kriticky vyhodnocovat informace z různých informačních zdrojů (odborná literatura, internet, televize aj.) a tyto zpracované informace dále prezentovat. Učitel vede žáky k samostatnosti při vytváření prezentací, referátů, posterů, v tomto procesu hraje pouze roli poradce. Žáci jsou tímto vedeni k nalezení vlastního stylu a technik učení. Učitel podporuje to, aby si žák nové dovednosti, zkušenosti a znalosti zabudoval do svého chápání daného jevu či problematiky (otázky, diskuse, vzájemné hledání odpovědí, porovnávání s dosavadním poznáním, společné vyvozování a formulování závěrů). Učitel volí metody a aktivity napomáhající žákům v rozvíjení se schopnosti učit se.


Učitel volí takové postupy, které žákům napomáhají rozpoznat problém, nabádá je k objasnění jeho podstaty (případně k rozčleňování zkoumaných problémů na dílčí a lépe uchopitelné podproblémy). Učitel učí žáky formulovat pracovní hypotézy, dále navrhování postupů a dílčích kroků vedoucích k jejich potvrzení (či vyvrácení), učí je „chemicky myslet“. Učitel vede žáky ke správnému výběru vhodných metod pro řešení problémů. Vedle analytického a kritického myšlení podporuje učitel u žáků i kreativní (tvořivé) myšlení, zapojení představivosti při práci.


Učitel vede žáky k efektivnímu využívání dostupných prostředků komunikace – verbální i neverbální (včetně symbolických a grafických vyjádření různého typu. Učitel koriguje nedostatky při prezentaci výsledků práce jednotlivých žáků i pracovních týmů (referáty, prezentace, postery, výsledky laboratorních prací). Učitel se žáky procvičuje prostřednictvím probíraných chemických jevů či problémů z oboru schopnost vést dialog a diskusi, používat vhodnou argumentaci, podporuje skupinovou, týmovou i celotřídní komunikaci (většinou vystupuje v roli moderátora takové komunikace). Učitel dbá na správné vyjadřování žáků z hlediska odborného i jazykového resp.

109

rétorického (v oblasti mluveného i psaného slova). Seznamuje žáky s některými metodami zvládání trémy. Cílem učitelovy snahy je podnítit žáky k citlivé komunikaci (ve vztahu k partnerům v komunikaci), po formální i obsahové stránce věcné komunikaci (zvláště, pokud jde o některé sporné či nevyřešené problémy), zároveň však podporovat schopnost polemizovat (v názorové, nikoliv osobní, rovině). Učitel vede za využití problematiky přírodních věd žáky k tomu, aby se vyhýbali kategorickým soudům a předsudkům.


Učitel podporuje častou spolupráci žáků v rámci skupin (rozdělení rolí dle zájmu, schopností, možností a potřeb), vede je k pečlivému společnému plánování pracovního postupu (laboratorní práce, skupinové vyučování). Učitel vede žáky k odpovědnému a promyšlenému stanovování pracovních cílů a priorit s ohledem na vlastní zájem, schopnosti aj. Učitel podněcuje žáky k tomu, aby se snažili zlepšovat i své méně rozvinuté dovednosti (jako jednotlivci i ve skupině). Učitel se snaží, aby žáci byli schopni odhadnout důsledky svého jednání a chování v různých životních situacích a aby své počínání korigovali podle nich. Učitel učí žáky vědomě pracovat s chybou, učí je sebereflexi. Učitel vede žáky k zodpovědnosti za místo, kde žije, vede je k spoluzodpovědnosti za „svoje“ životní prostředí a ochraně přírody, vede je k tomu, aby byli schopni a ochotni jít v tomto ohledu příkladem. Učitel usiluje o to, aby žáci mezi udržovali bezproblémové mezilidské vztahy (kamarádství, vzájemná úcta, tolerance, empatie).

Kompetence občanská

Učitel učí studenty zvažovat vztahy mezi svými zájmy osobními a zájmy širší skupiny, kam patří i zájmy veřejné (především při ochraně životního prostředí – někdo např. znečišťuje pole, zakládá černou skládku, vyhazuje chemický odpad – zaujímání postojů a aktivní ochrana). Učitel seznamuje žáky se zásadami udržitelného rozvoje, vštěpuje jim jeho význam, především v souvislosti s ochranou přírody a přírodního bohatství, kontrolou emisí chemických látek aj. Učitel učí žáky orientovat se v vědeckých, etických i právních otázkách ochrany přírody. Učitel za pomoci přírodovědné problematiky vede žáky k vyváženému životnímu stylu při respektování plurality hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních lidí (např. při diskusi o problematice jaderné energetiky, ozónové díry, znečišťování vody, půdy a vzduchu, nebezpečí plynoucích z drogové a jiných závislostí). Učitel se u žáků snaží podporovat jejich schopnost identifikovat předsudky, mylné představy a zaujímat vůči nim postoj. Učitel seznamuje žáky se zásadami první pomoci (teoreticky i prakticky) v propojení s učivem.


Učitel vede žáky k zodpovědnému a cílevědomému rozhodování a dalším vzdělávání a budoucím profesním zaměření (zhodnocení vlastních osobnostních i odborných předpokladů, potřeb svých i společenských). Učitel vytváří prostor pro kladnou motivaci i „sebemotivaci“ žáků i v předmětech, které nepatří do okruhu jejich zájmů. Učitel učí žáky plánovat a projektově myslet, definovat pracovní priority a cíle –

110

především prostřednictvím projektové výuky a při práci v terénu.

Metody:

K naplňování jednotlivých kompetencí vyučující využívají v předmětu chemie (a souvisejících předmětech) řadu konkrétních metod práce, mezi něž patří např. přednáška, výklad, vysvětlování, dialog, dialog v kruhu, sokratovský dialog, evaluační metody (písemné testy aj.), vytváření a provádění prezentací (individuální i skupinové), heuristická metoda, beseda s odborníky, brainstorming, pojmová mapa, vrstevnické vyučování, experiment, laboratorní práce jako sled experimentů s komplexnějšími cíli, didaktické hry a mnohé další. Důraz v užití metod je kladen na vytvoření pozitivního vztahu k chemii a k vysvětlování některých chemických jevů a problematik v ochraně přírody a využití chemie v běžné denní praxi (např. tenzory, léčiva, výbušniny apod.). Tyto metody by měly vést k zájmu o poznávání chemických jevů a zákonitostí, měly by vést k přemýšlení v intencích trvale udržitelného rozvoje, ochrany životního prostředí doma i v okolí školy.



Hodnocení v chemii se odvíjí v prvé řadě od aktivity žáka, může si z nabízených úkolů vybírat ty více mu vyhovující. Pokud jde o evaluační postupy, významnou roli hraje písemné prověřování znalostí a kompetencí (písemné práce a testy), v oblasti verbální upřednostňujeme spíše samostatný projev žáků (po předchozí přípravě) v podobě prezentací posterů, prezentací za využití výpočetní techniky a referátů (minimálně jedna taková práce za pololetí). Pokud jde o skupinové práce a laboratorní práce, kritérii hodnocení jsou především: správnost, pečlivost, postup práce se všemi náležitostmi a aktivita při plnění zadání. Hodnocení by mělo především vyprovokovat sebereflexi žáků, uvědomění si vlastních slabin a rezerv a jejich odstraňování.



111

Vzdělávací obsah předmětu

Tematický celek



[kvinta] žák:

Obecná

chemie

Využívá odbornou terminologii při popisu

látek a vysvětlování chemických dějů.

Chemie jako věda.

Metody v chemii.

Soustavy látek a jejich složení.

Veličiny a výpočty v chemii.

Stavba atomu.

Periodická soustava chemických

prvků.

Chemická vazba a vlastnosti látek.

Tepelné změny při chemických

reakcích.

Rychlost chemických reakcí a

chemická rovnováha.

LP - metody

oddělování

látek a směsí

(filtrace,

destilace,

krystalizace,

sublimace).

Výpočty n Mr,

výpočty

z chemických

vzorců a rovnic,

skupinová

práce,

prezentace,

výklad,

demonstrační

pokusy příprav

anorganických

prvků a jejich

sloučenin.

LP – kvalitativní

analýza

Částicová a kvantová

fyzika, stavové veličiny.

Koloběh prvků

v životním prostředí.

Toxikologie prvků a

jejich sloučenin

v ochraně přírody

(biologie,

environmentální

výchova).

Elektrolýza - fyzika

Provádí chemické výpočty a uplatňuje je

při řešení praktických problémů.

Předvídá vlastnosti chemických prvků a

jejich chování v chemických procesech

na základě poznatků o periodické

soustavě prvků.

Využívá znalosti o částicové struktuře

látek a chemických vazbách k předvídání

některých fyzikálně chemických

vlastností látek a jejich chování

v chemických reakcích.

Anorganická

chemie

Využívá názvosloví anorganické chemie

při popisu sloučenin.

Vodík a jeho sloučeniny.

S – prvky a jejich sloučeniny.

p – prvky a jejich sloučeniny.

d a f prvky a jejich sloučeniny. Charakterizuje významné zástupce prvků

a jejich sloučenin, zhodnotí jejich

surovinové zdroje, využití v praxi a vliv na

životní prostředí.

Předvídá průběh typických reakcí

anorganických sloučenin.

Využívá znalostí základů kvalitativní a

kvantitativní analýzy k pochopení jejich

praktického významu v anorganické

chemii.

112

Tematický celek



[sexta] žák:

Organická

chemie

Zhodnotí vlastnosti atomu uhlíku

významné pro strukturu organických

sloučenin.

Uhlovodíky a jejich klasifikace

(alkany, alkeny, alkedieny, areny),

ropa, zemní plyn.

Deriváty uhlovodíků a jejich

klasifikace (halogenderiváty,

alkoholy, fenoly, ethery,

grignardovy sloučeniny,

karboxylové sloučeniny, funkční a

substituční deriváty karboxylových

kyselin, nitrosloučeniny, aminy).

Heterocykly, syntetické

makromolekulární látky .

Léčiva, pesticidy, barviva,

detergenty.

LP, příprava a

provedení

prezentace

(Ppt

prezentace,

tvorba

posterů aj.),

skupinová

práce,

prezentace,

výklad,

demonstrační

pokusy

příprav

organických

prvků a jejich

sloučenin.

Ropa a ochrana přírody,

skleníkový efekt a freony,

tenzidy a znečištění vody

– biologie, výchova ke

zdraví, environmentální

výchova

léčiva - biologie, výchova

ke zdraví

organická barviva –VV

výbušniny – fyzika,

(dějepis)

Aplikuje pravidla systematického

názvosloví organické chemie při popisu

sloučenin s možností užití triviálních

názvů.

Charakterizuje základní skupiny

organických sloučenin a jejich významné

zástupce, zhodnotí jejich surovinové

zdroje, využití v praxi a vliv na životní

prostředí.

Aplikuje znalosti o průběhu organických

reakcí na konkrétních případech.

Využívá znalosti základů kvalitativní a

kvantitativní analýzy k pochopení jejich

praktického významu v organické chemii.

Biochemie Objasní sturkturu a funkci sloučenin

nezbytných pro průběh důležitých

chemických procesů v organismech.

Charakterizuje základní metabolické

procesy a jejich průběh

Lipidy, sacharidy, proteiny,

nukleové kyseliny, enzymy,

vitamíny, hormony

113

Charakteristika vyučovacího předmětu Zeměpis


Vyučovací předmět zeměpis vychází obsahově ze vzdělávací oblasti „Člověk a příroda“ a

ze vzdělávacího oboru zeměpis (geografie), velmi úzce však též jeho obsah souvisí

s obory vzdělávací oblasti Člověk a společnost, dá se označit za jakýsi mezní obor.

Předmět slouží studentům k nabývání klíčových kompetencí vymezených RVP GV, a to

prostřednictvím geograficky tematizovaného vyučovacího procesu.

Vzdělávání v předmětu zeměpis směřuje k:

hlubšímu porozumění zákonitostí přírodních a společenských procesů

respektování přírodních hodnot, lidských výtvorů a k podpoře ochrany životního prostředí

získávání a rozvíjení dovedností pracovat se zdroji geografických informací

rozvoji trvalého zájmu o poznávání místního regionu i regionů světa

aplikování geografických poznatků v praktickém životě

Kromě sociálních a přírodních věd předmět integruje znalosti a dovednosti získané

v jiných předmětech. Tímto způsobem přispívá k dosažení kompetencí vymezených

v průřezových tématech RVP GV, tzn. environmentální výchova, multikulturní výchova,

výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Mediální výchova a Výchova

demokratického občana. V rámci předmětu je nutné projít i určitým faktografickým

penzem, které navazuje a rozšiřuje znalosti a dovednosti osvojené v průběhu

předchozího studia. Žák si tak nadále osvojuje a rozšiřuje tzv. geografický pohled na

svět.


V pátém a šestém ročníku bude pro zájemce o společenskovědní obory doplňovat a

prohlubovat výuku zeměpisu (a též dějepisu) nadstavbový historicko-geografický

seminář, v sedmém a osmém ročníku na dějepis navazuje maturitní seminář ze zeměpisu

(je určen pro studenty septimy a oktávy, kteří projeví zájem o hlubší studium geografie a

pomůže jim tak i v přípravě na maturitní zkoušku ze zeměpisu, jednotlivá dílčí témata

budou rozvržena do dvou ročníků semináře). Výuku dále doplňují specializované

volitelné předměty, z nichž za klíčový považujeme předmět Politická geografie (tento

předmět by měl zájemcům z řad studentů představit zejména jednotlivé formy vlády,

volební systémy, ohniska napětí ve světě, ale i celkový globální pohled na současný svět,

jednotlivá dílčí témata budou rozvržena do dvou ročníků semináře, přehled vzdělávacího

114

obsahu je – kvůli zařazování aktuálních témat - součástí každoročně aktualizovaných

příloh švp), který je součástí nabídky trvale. Pokud jde o další volitelné předměty –

jejich nabídka, charakteristika i vzdělávací obsah jsou součástí každoročně

aktualizovaných příloh švp.

Formy realizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové

organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do

dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku).

Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní

metody (výběr doporučených metod):

frontální výuka s demonstračními pomůckami, obrazovým materiálem atd.

párová /skupinová práce s využitím map, pracovních listů, odborné literatury, časopisů atd.

metoda problémového výkladu (cíl: osvojení algoritmu řešení problému)

vyučující experti

využití filmového (či zvukového) dokumentu

přednáška

beseda, diskuse (různé formy)

”hraní rolí”

brainstorming

myšlenková mapa

průzkum “veřejného” mínění (ankety)

esejistická metoda – úvaha

I. N. S. E. R T.

zeměpisné vycházky s pozorováním (pracovní listy)

projektové vyučování

115


Předmět dějepis disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 4 hodiny (po 45 min.)

čerpanou v pátém a šestém ročníku osmiletého gymnázia. V těchto ročnících bude

probíhat společná základní výuka týkající se geografické problematiky.

Hodinová dotace

kvinta 2

sexta 2

septima -

oktáva -

Obecně můžeme počítat v pátém a šestém ročníku vyššího gymnázia s přibližně 66

vyučovacími hodinami (33 dvouhodinovými bloky) v každém ročníku – to vše

s přihlédnutím ke školním prázdninám, mimořádným situacím aj. Počet hodin není

konstantní každý školní rok, při plánování konkrétní výuky je třeba pracovat s určitou

rezervou.


Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy.

V případě některých specifických činností lze využít učebnu informatiky, která umožňuje

využití interaktivních aplikací. Doplňkem výuky je pak terénní výuka, návštěvy výstav,

projekcí a v neposlední řadě geografická exkurze. Ambicí by přitom měla být odborná

zeměpisná učebna, vybavená zeměpisnými pomůckami a odpovídající technikou.


Předmět slouží žákům k dosažení klíčových kompetencí RVPGV ve dvou rovinách.

V rovině přímé. Užití zvolených metod a forem vyučování s použitím vhodně

volených vyučovacích prostředků pomáhá žákovi k dosažení očekávaných klíčových

kompetencí „samo o sobě“, zařazené učivo je „pouze“ tématickým rámcem.

Takto dosahované cíle mají především charakter výchovný a výchovně-vzdělávací

resp. „osobnostně formační“.

V rovině nepřímé. K dosažení klíčové kompetence napomáhá především

naplňování cílů (resp. očekávaných výstupů) vzdělávacích oborů RVPG do

předmětu zahrnutých. Volené metody, formy a prostředky vyučování (jakož i

116

následná evaluace) mají funkci podpůrnou. Tímto způsobem se dosahují

především cíle vzdělávací.

Výsledkem práce učitele je vyučování, ve kterém žáci dosahují cílů vycházející z obou

principiálních rovin, a ve kterém tyto cíle nabývají reálné jednoty. Práce učitele spočívá

především v úloze obě zde uvedené roviny výchovných a vzdělávacích strategií tvořivě

skloubit v harmonický celek. Učitel přitom bere do úvahy současně:

Rámec RVPGV a ŠVP (i s jeho pozadím v geografických a pedagogických vědách a

společenské objednávce).

Psychologické a pedagogické charakteristiky konkrétní třídy, vnímané vždy jako

celek, i jako soubor tvořený konkrétními jedinci.

K realizaci výchovných a vzdělávacích strategií je na škole k dispozici zpětný projektor,

počítač s napojením na internet, datovým projektorem, ozvučením učebny, interaktivní

elektronickou tabulí a VHS. Je možné využívat sbírku hornin, map a atlasů a školní

knihovnu. Konkrétní volba výchovně-vzdělávací strategie je věcí učitele, který je za svou

výuku odpovědný. V předmětu Zeměpis se však většinou používají tyto metody, formy a

prostředky výuky (uvedené ve vztahu ke klíčovým kompetencím RVPGV):


vyhledávání zdrojů informací (učebnice, odborná literatura, turistické průvodce,

populárně vědecké geografické časopisy, www stránky vědeckých institucí,

kartografické zdroje na papírových i elektronických médiích, fotografie,

statistické zdroje na www v českém i anglickém jazyce – data tabelovaná v

grafech a tématických mapách, návštěva muzea)

rozhodování o věrohodnosti informačního zdroje, zachování pravidel citačních

norem

práce s textem, atlasem, vypracování referátů

účast na soutěžích a olympiádách

Kompetence k řešení problému

využívání atlasu, čtení grafů, tabulek

schopnost argumentace, diskuse a obhajoby svých výroků

tvorba prezentací, plakátů


používání geografické terminologie i pojmů z jiných vědních oborů

formulace a vyjádření svých myšlenek a názorů

souvislý, logický a kultivovaný projev

117

naslouchání a respektování názorů druhých

prezentace výsledků vlastní práce

účast na besedách s cestovateli a odborníky, v panelových diskusích atd.


spolupráce ve skupinách na základě domluvených pravidel, ochota pomoci

pocit zodpovědnosti za své jednání

respektování slušného chování, úcta k ostatním

hodnocení a sebehodnocení


respektování názoru ostatních, schopnost uvědomit si svá práva i povinnosti

zodpovědné rozhodování se podle dané situace

pochopení nutné mezinárodní spolupráce při řešení globálních problémů společnosti

geografické poznatky žákům jako prostředek k porozumění politickému a

ekonomickému dění a k lepšímu zapojení do místní, regionální i celostátní politiky

zapojení se do činností místního regionu v zájmu trvale udržitelného rozvoje

Kompetence pracovní

zodpovědnost za splnění úkolů i termínů úkolů

samostatnost při práci, naplánování efektivní práce



Významnou součástí hodnocení v průběhu školního roku je závěrečný povinný test zaměřený na základní přehled znalostí a na osvojení kompetencí předchozího pololetí, v závěrečném hodnocení se promítne dvojitým hodnocením (znalosti, kompetence) – v obou případech slovním a bodovým - o váze 1.



118


Tematický celek


Mezioborové vztahy

KVINTA žák:

Země jako

vesmírné těleso

Popíše vznik vesmíru a

Sluneční soustavy. Rozliší

hlavní kategorie těles sluneční

soustavy, porovná planety

vnější a vnitřní co do stavby,

velikosti a vzdálenosti.

Používá terminologii a

poznatky planetologie.

Určí polohu místa na Zemi

zeměpisnými souřadnicemi.

Teorie velkého třesku,

elementární planetologie,

Keplerovy zákony. Tělesa

sluneční soustavy – Měsíc,

satelity, planetky, komety,

meteority.

Pohyby Země a jejích důsledky,

tvar Země, zeměpisné

souřadnice, časová pásma.

Práce se

zeměpisnými atlasy, mapou

hvězdné oblohy,

zemským globem, modely

sluneční

soustavy a stavby Země,

buzolou

Exkurze -

planetárium

Fy, Dě – astronomie,

vývoj názorů a kalendáře

Bi – střídání ročních

období

Ma – jednotky délky,

času, Ma - úhly,

souřadnice, poloměr,

průměr, výpočty na

kouli

Fy – slapové jevy

Základy

geografické

kartografie a

topografie

Používá atlasy, topografické

mapy (zejména turistické a

autoatlasy) a mapy s

tématickým obsahem.

Pracuje s elektronickými

mapami dostupnými na www.

Využívá jejich doplňkového

aparátu (legenda, zoom,

rejstřík atp.).

Určí základní kartografická

zobrazení, dbá zkreslení

vyplývající z jejich použití – u

map, snímků DPZ a

ortofotomap.

Převádí vzdálenosti podle

měřítka. Čte obecně

geografické a topografické

mapy s použitím znalostí

metod zobrazování polohopisu,

výškopisu a popisu.

Mapa.

Měřítko mapy.

Kartografická zobrazení. Druhy

map podle měřítek, obsahu,

počtu mapových listů,

hodnověrnosti.

Zobrazovací metody

polohopisu, výškopisu a

popisu, konstrukční prvky map.

Generalizace na mapách,

mentální mapa.

Práce s mapami

(topografické, tematické –

katastrální),

leteckými a družicovými

snímky, různými

typy atlasů

Zhotovení

vlastní mapy (náčrtek, schéma,

nákres)

Exkurze do mapové sbírky

PřF

Ma - délkové

jednotky, měřítko, nadmořská výška

Čj – glóbus

(skloňování), popis (názvosloví)

IVT – mapové editory,

www aplikace (GoogleEarth)

Vv - kompozice

mapy Dě – tematické mapy

Přírodní obraz

Země

Porovná na příkladech

mechanismy působení

endogenních a exogenních

procesů a jejich vliv na

utváření zemského povrchu a

na život lidí.

Geosféry, složky

fyzickogeografické sféry a

jejich rozložení na zemi.

Bi - ekologie

Litosféra

Porovná složení a strukturu

jednotlivých zemských sfér.

Objasní vliv jednotlivých

zemských sfér na vznik a

trvání života. Terminologicky

správně popíše jednotlivé sféry

a diskontinuity vnitřního

Seismický model Země,

geomagnetizmus. Složení

Země. Desková tektonika,

konvergentní (subdukce) a

divergentní rozhraní.

Bi - , stavba a složení

Země, geologie

– pohyb

kontinentů v čase

119

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Vulkanismus a

zemětřesení

složení Země.

Popíše princip tvorby

zemského magnetismu,

vyjmenuje jeho důsledky.

Se znalostí mechanismu

deskové tektoniky lokalizuje a

vysvětlí jevy na rozhraní

litosférických desek.

Uplatňuje principy deskové

tektoniky při vysvětlení

zemětřesení a vulkanismu.

Rozpozná a správně pojmenuje

tvary vulkanického reliéfu.

Lokalizuje nejvýraznější

vulkanické jevy světa.

Popíše a načrtne mechanizmus

vrásnění, zlomové činnosti.

Vyvodí důsledky přírodních

katastrof (zemětřesení,

tsunami, exploze vulkánu) pro

život lidí. Zvládá způsoby

chování při těchto katastrofách.

Vulkanismus a plutonismus.

Zemětřesení a tsunami.

Richterova stupnice. Tvary

oceánského dna.

Mechanismy orogeneze.

Vrásnění, zlomová činnost,

sopečná pohoří.

Atmosféra Objasní mechanismy globální

cirkulace atmosféry a její

důsledky pro vytváření

klimatických pásů.

Popíše procesy v atmosféře

tak, aby mohl vysvětlit jevy

každodenního počasí. Používá

meteorologickou terminologii

předpovědi počasí. Interpretuje

synoptickou situaci podle

synoptické mapy.

Rozlišuje úroveň makroklima-

mezoklima-místní klima-

mikroklima.

Uvede příčiny a důsledky

globálního oteplování,

mechanismus teplotních

inverzí a vznik kyselých dešťů.

Vymezí podle charakteristik

uváděných v

klimatodiagramech základní

klimatické pásy na zemi a

jejich genezi podle Aloisova

Objasní velký a malý oběh

vody.

Meteorologické prvky a jevy,

globální cirkulace,

atmosférické fronty.

Složení atmosféry, ozónová

vrstva.

Znečištění ovzduší, teplotní

inverze, kouřové vlečky

lokálních zdrojů.

Globální oteplování

Klimadiagram

Alisovova klimatická

klasifikace.

Vlastní

experinemt – měření teploty –

znázornění

grafem

Fy – jednotky,

vertikální stavba atmosféry, teplota,

tlak

Che – složení atmosféry

ZSV – vliv člověka na

znečištění ovzduší

120

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Hydrosféra Lokalizuje hlavní oceánské

proudy, jmenuje příčiny

znečištění oceánů a jejich

význam pro život lidí.

Přiřadí jezera ke genetickému

typu. Popíše mechanismus

působení řek jako

geomorfologického činitele a

jejich roli v horninovém i

hydrologickém cyklu.

Zhodnotí jednotlivé typy

antropogenních zásahů do

říčního koryta a jejich funkci v

krajině a ve vodním

hospodářství.

Rozlišuje podzemní prosté a

minerální vody.

Světový oceán, chemické a

fyzikální vlastnosti mořské

vody, znečištění světového

oceánu, vzestup hladiny

světovým oteplováním.

Dopravní a ekonomický

význam oceánu. El Niňo.

Geneze jezer a jejich funkce v

krajině, rybníky.

Řeky, znečištění řek, odpadní

vody, regulace řek, revitalizace

říčních toků.

Přehrady, jezy, zdymadla,

regulace a revitalizace vodních

toků.

Hydrogeologická klasifikace

pramenů, podzemní vody

prosté a minerální. Zásobování

obyvatelstva pitnou vodou.

Možnost exkurze

do ČHMÚ

Fy, Che – vlastnosti

vody, mořské vody

Bi – malý a velký

oběh vody

Pedosféra Rozliší hlavní půdní typy a

půdní druhy. Porovná význam

půdotvorných činitelů pro znik

půdy. Rozliší půdní profily

příslušných půdních typů,

stanoví rizika ohrožení půd –

eroze a degradace.

Půdní druhy a typy,

pedogeneze, změna půdního

profilu s nadmořskou výškou a

zem. šířkou. Ohrožení půdy -

eroze a degradace půd.

Bi – půdy

ZSV – hospodaření s

půdou

Biosféra Rozliší hlavní biomy světa.

Vysvětlí vzájemnou závislost

klimatu a biotické složky, vlivy

klimatu na hydrosféru a

odtokové režimy řek.

Tropické deštné lesy – biom,

půda, zmenšování rozlohy

vlivem zemědělství.

Savany

Pouště

Mediteránní vegetace

Lesy mírného pásu,

mimotropické stepi

Kras – azonální ekosystém –

vzájemná interakce všech

složek ekosystému.

Velehorská vegetace – glaciální

reliéf, výšková stupňovitost.

Tajga – periglaciální reliéf

Polární oblasti

Bi – fauna a flóra

jednotlivých biomů

Krajinná ekologie Používá a rozlišuje termíny

ekosystém, krajina, biom,

biocenóza, společenstvo,

populace. Popisuje vzájemné

vazby v toku látek a energií

mezi biotickým a abiotickým

prostředím. Posoudí činnost

Základní pojmy ekologie a

krajinné ekologie.

Právní zajištění ochrany

životního prostředí.

Mozaikovitá struktura krajiny,

Bi – ekologie

ZSV – právní normy; vliv člověka na ŽP

121

Tematický celek


Mezioborové vztahy

člověka na krajinu. významný krajinný prvek,

územní systém ekologické

stability.

Zdroje poškozování životního

prostředí, limity využití krajiny.

Obyvatelstvo

světa Rozliší přírodní faktory

příznivé a nepříznivé pro

osídlení. Lokalizuje na mapách

vhodné oblasti pro vyšší

koncentraci obyvatelstva.

Graficky znázorní vývoj počtu

lidstva, kvalifikovaně vysloví

prognózu vývoje počtu

obyvatel do budoucna.

Analyzuje demografická data.

Porovná demografické

charakteristiky různých skupin

obyvatelstva na Zemi.

Z demografických ukazatelů

určuje fázi demografické

revoluce u různých skupin

obyvatelstva Země.

Rozliší a pojmenuje hlavní

rasové, jazykové a náboženské

skupiny obyvatelstva.

Zařazuje významné světové a

evropské jazyky do

jazykových rodin.

Rozlišuje náboženství na

monoteistická a polyteistická.

Vymezí směry jejich šíření a

oblasti jejich rozšíření. Uvede

základní prvky příznačné pro

jejich vyznavače.

Objasní příčiny rozdílného

vývoje sídelní sítě i vnitřní

struktury sídel v různých

částech světa, dokáže zobecnit

jejich základní charakteristiky.

Hustota zalidnění Struktura

obyvatelstva v různých částech

světa. Reprodukční chování

obyvatelstva a jeho vyjádření

pomocí základních

demografických dat –

ukazatele, hrubé míry a indexy.

Klasifikace demografického

chování skupin obyvatelstva –

zobrazení věkovými

pyramidami. Demografická

revoluce, její fáze, odlišnost

průběhu v různých částech

světa, nerovnoměrnost jejího

průběhu.

Hlavní rasové skupiny, míšenci.

Vymezení národů, etnik,

etnických skupin a nářečí.

Jazyky, jazykové rodiny a

skupiny. Nejrozšířenější jazyky

světa. Systémy písma –

problémy s překladem a

přepisem geografických názvů.

Náboženské systémy, jejich

klasifikace oblasti vlivu.

Proces urbanizace,

suburbanizace, deurbanizace,

další urbanizační procesy,

nejdůležitější teoretické modely

sídelní sítě (Christallerova

teorie).

Dě – populační růst, demografická

revoluce, urbanizace

Ma – statistické

ukazatele, rozbor grafů, kartogramů,

hustota zalidnění

Bi – rasy, etnika

Čj – jazykové rodiny

ZSV – světová

náboženství

Světové

hospodářství –

zemědělství,

průmysl, doprava,

služby

Rozlišuje rozdílné faktory

ovlivňující vývoj světového

hospodářství v minulosti a v

současnosti, proměny ve

struktuře.

Identifikuje základní

kvalitativní a kvantitativní

rozdíly mezi jádrem a periférií.

S pomocí map a dalších

datových zdrojů určí

nejdůležitější jádrové a

Charakteristika historického

vývoje světového hospodářství,

základní tendence vývoje.

Struktura hospodářství, rozdíly

mezi jednotlivými

makroregiony. Jádro a periferie.

Světová spotřeba potravin, typy

zemědělství v různých částech

světa, problém hladu a

podvýživy.

Lokalizační faktory průmyslu.

Dě, ZSV – hospodářské dějiny –

vývoj zemědělství,

průmyslová revoluce, ekonomické teorie

Bi, Che – obnovitelné,

neobnovitelné zdroje a jejich využití

Fy - elektrárny

122

Tematický celek


Mezioborové vztahy

periferní oblasti současnosti.

Rozlišuje jednotlivé typy

zemědělství. Dokáže vysvětlit

tzv. bludný kruh podvýživy.

Objasní sektorovou a

odvětvovou strukturu

hospodářství.

Lokalizuje nejdůležitější

surovinové oblasti světa.

Kvalifikovaně předpovídá

možnosti využití energetických

zdrojů do budoucna a nutné

změny ve struktuře využívání.

Nejdůležitější průmyslové

oblasti světa, jejich

charakteristika, struktura

průmyslové výroby, rozdíly v

podílu jednotlivých

průmyslových odvětví v

různých částech světa.

Nejdůležitější surovinové a

energetické zdroje současného

světa, oblasti jejich těžby,

možnosti využití.

Obnovitelné zdroje – různé

podoby, možnosti využití v

různých částech světa,

ekonomické klady i zápory

využívání obnovitelných

zdrojů.

Mezinárodní

integrační

uskupení

Evropská unie

Rozlišuje integrace

hospodářské, vojenské a

politické.

Odlišuje vládní a nevládní

organizace.

Aplikuje princip subsidiarity

na realitu EU, odliší oblasti

života normované EU,

národním státem, regionem a

obcí. O změnách a o vývoji EU

rozhoduje občansky

odpovědně, kvalifikovaně, se

znalostí věci.

Přehled politických,

hospodářských a vojenských

integračních uskupení ve světě.

Nevládní organizace.

Geneze EU, orgány EU,

rozhodovací proces v EU.

Dě – souvislosti hist.

vývoje ve 20. století,

vznik a vývoj evropské integrace

SEXTA žák:

Česká republika Geografická

poloha, hranice

Česka

Hodnotí a porovnává polohu

Česka. Rozlišuje a popisuje

matematickou,

fyzickogeografickou a

socioekonomickou polohu

Česka. Vyvodí z ní přednosti

v souvislosti s členstvím v EU.

Popíše průběh hranic Česka ve

vztahu k přírodním celkům a

okolním státům.

Geografická poloha, hranice

Česka

metoda výkladová

(informační)

práce s mapou (topografické i

tematické),

slepou mapou, globem

problémové

metody, osvojení učiva skrz řešení

problémů

seminární práce

zadávané jako dlouhodobé

problémové

samostatné

Ma – porovnávání rozlohy

Dě – vývoj hranic

našeho státního území

Bi – geologická

stavba

Fy – atmosférické

prvky

Územní vývoj

Česka

Popisuje základní historické

mezníky územního vývoje. Územní vývoj Česka

Bi – půdy, biota, ochrana přírody

Vývoj krajiny Rozlišuje základní krajinné Geomorfologické členění

123

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Česka typy v Česku. Na mapách

lokalizuje nejvýznamnější

orografické jednotky a přírodní

zajímavosti v Česku

písemné práce, nebo ppt

prezentace žáků

skupinová práce (skupiny mohou

být proměnlivé i

stálé, skupiny – různě početné,

možnost

kombinace skupin a

individuálních

zadání)

využití

filmového (či

zvukového)

dokumentu

metoda

reproduktivní

(procvičování, aplikace učiva)

vysvětlování

přednáška

beseda, diskuse

(různé formy)

”hraní rolí”

práce s odbornou publikací (po

stránce obsahové

i “technické”)

brainstorming

„pětilístek“ a

„diamant“

myšlenková

mapa

metoda expertních

skupin

kmen a kořeny

průzkum “veřejného”

mínění (ankety

s historickou tématikou)

esejistická

metoda – úvaha

I. N. S. E. R T.

Ma – hustota zalidnění, vývoj,

grafy

Bi - vliv přírodních poměrů na osídlení,

vliv osídlení na

krajinu Dě - vznik prvních

měst, vývoj

urbanizace

Klima Česka Charakterizuje podnebné

oblasti Česka v závislosti na

reliéfu. Z této znalosti

odvozuje příčiny rozdílů

klimatu v jednotlivých

regionech Česka.

Podnebí Česka

Ch – využití

nerostných surovin,

chemický průmysl, petrochemie

Dě – historie průmyslu

Che – nerostné

suroviny

Fy – elektrárny Hydrologické

poměry Česka

Na slepé mapě identifikuje

významné české řeky, popíše

jejich tok ve vztahu

k největším městům a

horopisným celkům na jejich

toku.

Lokalizuje rybniční oblasti a

významné přehradní nádrže

Česka a uvede jaké funkce plní

rybníky a jaké přehradní

nádrže.

Vodstvo Česka

ZSV – politický systém ČR

Dě – historie regionů,

významné kulturní památky

Ma – práce s daty za

region, grafy Čj– nářečí,

významné osobnosti Půdy a biosféra

Česka

Rozlišuje základní půdní typy

a půdní druhy. Půdy Česka, půdní typy a půdní

druhy. Dě – historické vazby

Česka, resp. Československa Ochrana

životního

prostředí v Česku

Rozlišuje stupeň ekologické

zachovalosti běžných

ekosystémů v Česku.

Rozlišuje velkoplošná a

maloplošná chráněná území

v Česku, uvádí jejich příklady.

Orientuje se v základní

problematice ochrany přírody

Ochrana životního prostředí

v Česku.

Chráněná území Česka.

Problémy ochrany přírodního

prostředí v Česku.

Bi – vliv přírodních

podmínek na osídlení

Dě – vznik států v

minulosti, vývoj

počtu států, historické souvislosti

Dě – nejstarší osídlené

oblasti, historický

vývoj regionů urbanizace, význam

objevných plaveb

Ma - čtení a

znízorňování pomocí

grafů a map, porovnávání

rozdílností

makroregionů světa na základě

statistických dat

Bi – přírovní

podmínky, endemité

ZSV – různé životní

styly

Obyvatelstvo

Česka

Posoudí aktuální trendy

demografického vývoje

obyvatelstva v Česku, zhodnotí

rozmístění obyvatelstva ČR

v souvislosti s přírodními

podmínkami a historickým

vývojem.

Uvede příklady sociálních

vlivů tvořících problematiku

jednotlivých menšin na našem

území. Zhodnotí míru

religionizity obyvatelstva a její

rozdíly podle regionů Česka.

Vývoj počtu obyvatel Česka.

Demografická charakteristika

obyvatelstva, minority,

religionizita v Česku

124

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Urbanizace,

sídelní struktura v

Česku

Klasifikuje sídla v Česku podle

velikosti.

Vysvětlí pojmy urbanizace,

suburbanizace a jejich

historické a hospodářské

pozadí v Česku.

Rozlišuje jádrové a periferní

oblasti v Česku, vyjmenuje

některé důležité podmínky

regionálního rozvoje.

Vývoj osídlení na území Česka,

procesy urbanizace a

suburbanizace.

Jádrové a periferní oblasti.

Čj – základní

konverzační témata,

pozdrav v cizích jazycích, zdroj

informací,

mezinárodní a česká forma názvosloví,

jižní Afrika x Jižní

Afrika

Aj – rozdílnosti

v angličtině

Che, Fy – mořské

proudy, znečištění oceánu

Hospodářství

Česka – vývoj a

problémy,

zemědělství,

průmysl, doprava,

služby a cestovní

ruch

Popíše vývoj českého

hospodářství v průběhu 20.

století, vysvětlí pojmy

znárodnění, restituce,

privatizace.

Posuzuje a odvozuje vhodnost

zemědělské výroby vzhledem

k fyzickogeografickým

podmínkám.

Vývoj a problémy českého

hospodářství

Zemědělství Česka

Vývoj a současný stav českého

průmyslu a energetiky

Vývoj služeb a cestovního

ruchu v Česku

Doprava v Česku

Územněsprávní

členění Česka

Rozlišuje základní kategorie

územně-správního členění

Česka.

Státní správa, samospráva a

jejich úrovně v Česku

Hlavní město

Praha

Odlišuje výjimečné postavení

Prahy vůči ostatním sídlům

regionům – správní úřady,

kultura, doprava, hospodářský

význam metropole.

Orientuje se ve správním

členění města.

Hl. m. Praha – historické,

kulturní, hospodářské, správní

centrum Česka.

Administrativní členění,

magistrát, daná městská část.

Regiony Česka Komplexně srovná jednotlivé

regiony Česka.

Charakterizuje přírodní a

hospodářské poměry

jednotlivých krajů Česka,

uvede významná města a cíle

cestovního ruchu v regionech.

Objasní rozdíly mezi správním

regionem, kulturním regionem

a historickou oblastí.

Středočeský kraj

Jihočeský kraj

Plzeňský kraj

Karlovarský kraj

Ústecký kraj

Liberecký kraj

Královéhradecký kraj

Pardubický kraj

Kraj Vysočina

Jihomoravský kraj

Zlínský kraj

Olomoucký kraj

Moravskoslezský kraj

125

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Mezinárodní

integrace a

zahraniční vztahy

ČR

Uvede příklady účasti a

působnosti Česka v

mezinárodních a nadnárodních

institucích, organizacích a

integracích států, zhodnotí

jejich zaměření a význam.

Mezinárodní integrace a

zahraniční vztahy ČR

126

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Regiony světa –

Evropa

Střední Evropa

Severní Evropa

Západní Evropa

Jižní Evropa

Jihovýchodní

Evropa (Balkán)

Pobaltské státy

Východní Evropa

Určí hranici mezi Evropou a

Asií. Srovná Evropu s

ostatními světadíly a vyvodí

historické, náboženské,

kulturní a sociální odlišnosti.

Podle mapy vyhodnotí

členitost pobřeží, rozliší

významné prvky pobřeží.

Rozliší hlavní tvary povrchu,

objasní vznik nejvyššího

pohoří Evropy.

Dokáže rozlišit základní

podnebné oblasti. Zná příklady

místních větrů. Vysvětlí co

ovlivňuje počasí v Evropě

během roku. Uvádí příklady

využití vodních toků. Zná

původ většiny jezer v Evropě.

Dokáže odůvodnit výskyt

přírodních krajin. Uvede

typické zástupce fauny a flóry.

Vysvětlí současné rozmístění

obyvatelstva, Na mapě umí

vyhledat oblasti s největšími

koncentracemi obyvatel a

uvést důvody proč tomu tak je.

Umí vysvětlit tvrzení, že

„Evropa stárne“ a přitom jako

důkazy použít některé

demografické

ukazatele celé Evropy,

případně vybraných států.

Rozlišuje jednotlivé směry v

křesťanství.

Umí jmenovat hlavní orgány

Evropské unie a jejich funkci.

Ukázat na mapě členské státy.

Dokáže formulovat základní

principy sjednocování Evropy.

Dokáže formulovat hlavní

význam sjednocování Evropy.

Formuluje základní

geografické rysy regionu. Za

pomoci map v atlase popíše

přírodní podmínky, rozmístění

obyvatelstva i zaměření

hospodářství států v regionu.

Ukáže na mapě a

charakterizuje

vybrané objekty. Přiměřeně

hodnotí kulturní, společenské,

politické a hospodářské

poměry, zvláštnosti. Umí na

mapě ukázat významné

objekty a turistické cíle.

Fyzická geografie Evropy -

vymezení, hranice, povrch,

vodstvo, klima, biota

Obyvatelstvo Evropy

Politická mapa Evropy

Evropská unie

Jednotlivé regiony a státy

Evropy

127

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Regiony světa Asie

Severní Amerika

Latinská Amerika

Afrika

Austrálie a

oceánie

Polární oblasti

Světový oceán

Rozlišuje přírodní a

socioekonomické atributy jako

kritéria pro vymezení a

ohraničení jednotlivých

makroregionů.

Umí vyjmenovat, ukázat na

mapě a porovnat základní

prvky horizontální a vertikální

členitosti, vodstva, klimatu a

biomů daného makroregionu.

Hodnotí polohu a členění

makroregionu z hlediska

fyzickogeografického,

socioekonomického,

politického a náboženského.

Pomocí geografické

terminologie popíše na

příkladu vybraných

modelových států specifické

znaky daných regionů.

Zhodnotí hospodářskou

vyspělost makroregionu,

lokalizuje hlavní surovinové a

energetické zdroje.

Srovná vzájemné postavená

světových makroregionů a určí

jejich rozvojová jádra a

periferní oblasti.

Na základě znalosti přírodních

podmínek vysvětlí

nerovnoměrné rozmístění

obyvatelstva.

Označí kolébky světových

civilizací, uvede jejich přínos a

zhodnotí jejich současné

postavení.

Uvede potenciální ohniska

napětí ve světě a vysvětlí

příčiny jejich nestability.

Lokalizuje na mapě oceány,

jejich okrajová moře. Posoudí

obecný význam a hospodářské

využití oceánů, stav a aktuální

problémy životního prostředí

světových oceánů.

Asijské Rusko

Střední Asie

Jihozápadní Asie

Jižní Asie

Jihovýchodní Asie

Východní Asie

Kanada, USA

Střední Amerika – Mexiko,

Panamská oblast, Karibik

Jižní Amerika – Brazílie,

Laplatské státy, Andské státy

Severní Afrika

Subsaharská Afrika, JAR

Australský svaz, Nový Zéland

Antarktida, Arktida

Problematika světových oceánů

a moří

128

Charakteristika vyučovacího předmětu [Maturitní zeměpis – volitelný seminář]


Volitelný seminář Maturitní zeměpis je součástí vzdělávací oblasti “Člověk a příroda” podrobně charakterizované v RVP GV. Navazuje na předmět Zeměpis a nadstavbový historicko-geografický seminář (oba předměty jsou realizovány v pátém a šestém ročníku (kvintě a sextě). Maturitní zeměpis dále souvisí s jednotlivými obory vzdělávací oblasti člověk a příroda, ale rovněž s obory vzdělávací oblasti člověk a společnost. Na vyšším stupni gymnázia je i maturitní zeměpis propojen s řadou volitelných předmětů a významně se podílí na integraci průřezových témat (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana) podrobněji vymezených v RVP a začleněných do jednotlivých předmětů.

Cíle předmětu Cílem předmětu je prohloubit znalosti z oblasti geografie, umožnit žákům, aby

alespoň částečně pochopili hlubší vnitroodborové i mezioborové souvislosti. Zároveň mají žáci řadu možností při práci v maturitním semináři dále procvičovat již osvojené dovednosti (kompetence).

Dalším základním cílem úzce svázaným s předchozími je příprava zájemců o maturitní zkoušku z dějepisu k této zkoušce a také pomoc (osvojování si souvislostí) zájemcům o maturitní zkoušku z příbuzných oborů.

Koncepce volitelných předmětů (začlenění) Předmět patří mezi klíčové volitelné semináře v oboru Zeměpis.

Formy realizace předmětu, Organizace předmětu

Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: výuka v učebně informatiky (případně v knihovně), přednášky odborníků (resp. besedy), exkurze (úkoly zadané vyučujícím, připravená prezentace žáků– jednotlivců či skupin, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.).

Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků ve výuce se v maturitním zeměpisu uplatňuje celá škála organizačních forem: především frontální vyučování, které je však velmi často doplňováno vyučováním párovým a skupinovým. Vedle těchto „klasických“ forem však do předmětu více vstupuje i vyučování individualizované (samostatné plnění zadaných úkolů či řetězců zadaných úkolů, kdy vyučující hraje úlohu spíše zprostředkovatele zdrojů informací, konzultanta a úlohu kontrolního orgánu). Zapojení této organizační formy je velice vhodné z hlediska osobnostní individuality žáků a především také z jejich různých „pozic a zájmů“: někteří počítají s maturitou ze zeměpisu, jiní nikoliv, někteří jdou k maturitní zkoušce ve stávajícím školním roce, jiní až v následujícím. I pro vyučujícího je výhodná možnost připravit dlouhodobější individuální pracovní programy pro část žáků v semináři a s druhou částí se např. zaměřit na bezprostřední předmaturitní procvičování a generalizace. Tuto formu je možné samozřejmě využít i v jiných situacích.

129


Předmět Maturitní zeměpis disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 4 hodiny (po 45 min.) čerpanou v sedmém a osmém ročníku osmiletého gymnázia.


kvinta -

sexta -

septima 2

oktáva 2

Obecně můžeme počítat v sedmém ročníku vyššího stupně gymnázia s přibližně 66 vyučovacími hodinami (33 dvouhodinovými bloky), v osmém ročníku s přibližně 52 vyučovacími hodinami (26 dvouhodinovými bloky) v předmětu – to vše s přihlédnutím ke školním prázdninám, mimořádným situacím aj. Počet hodin není konstantní každý školní rok, při plánování konkrétní výuky je třeba pracovat s určitou rezervou.

Výchovné a vzdělávací strategie V předmětu maturitní zeměpis se využívají stejné postupy k rozvíjení klíčových kompetencí i konkrétní metody práce jako v kmenovém předmětu zeměpis (viz. str. …). Rozdíl je pouze v určité míře (proporcích) jejich využití. Významnou v tomto ohledu je samozřejmě též osobnost konkrétního vyučujícího, který může k postupům a metodám uvedeným v švp připojovat další dle svých zkušeností a edukačních záměrů.



Charakter profilové maturitní zkoušky Profilová maturitní zkouška ze zeměpisu bude prováděna formou ústní zkoušky

Vzdělávací obsah předmětu Vzdělávací obsah předmětu a rozvržení učiva se bude odvíjet od konkrétního složení maturitních okruhů, které nebude neměnné. Maturitní okruhy lze rozdělit do dvou skupin – první z nich představují základní okruhy z planetární, fyzické, sociální a regionální geografie, okruhy druhé z nich jsou složeny z problémových témat sledovaných v globálním kontextu.

Seznam maturitních okruhů i konkrétní tematický plán na daný školní rok je součástí příloh k švp (každoročně aktualizovaných).

130

ČLOVĚK A SPOLEČNOST

Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV

Předmět Základy společenských věd navazuje na stejnojmenný předmět vyučovaný v rámci nižšího gymnázia. Na vyšším stupni gymnázia je předmět složen ze základů jednotlivých společenskovědních oborů (psychologie, sociologie, ekonomie, právo, politologie, filozofie a etika). Jejich charakteristiky jsou obsahem následujících subkapitol.

Časové vymezení předmětu (celkové) ZSV


kvinta 2

sexta 2

septima 2

oktáva -

Maturitní semináře ZSV


kvinta -

sexta -

septima 2

oktáva 2


Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí. Jedním ze základních cílů naší školy je umožnit co největší profilaci studentů. Tomuto odpovídá i charakter profilové zkoušky ze ZSV. Maturanti mohou volit mezi jednooborovou a dvouoborovou (průřezovou) variantou zkoušky. Možné kombinace a specifikace jsou uvedeny níže: Jednooborová maturitní zkouška (obory):

Filozofie Psychologie Sociologie Ekonomie Právo Politologie

V případě, že student zvolí jednooborovou maturitní zkoušku, zodpovídá otázku, která vychází pouze ze zvoleného oboru podle pravidel stanovených zkoušejícím. Součástí jednooborové maturitní zkoušky může být předložení maturitní práce, seznamu prostudované odborné literatury apod. podle kritérií předem stanovených v rámci jednotlivých oborů.

131

Průřezová (dvouoborová) maturitní zkouška (možné oborové kombinace):

Psychologie/sociologie

Psychologie/filozofie

Sociologie/filozofie

Ekonomie/právo

Ekonomie/politologie

Filozofie/politologie

Politologie/právo

Politologie/sociologie

Sociologie/ekonomie

V případě, že student zvolí průřezovou maturitní zkoušku, vybírá z jedné z výše uvedených kombinací. Pro každou kombinaci existuje speciální seznam maturitních témat, která prověřují zejména celkovou humanitní a společenskovědní orientaci studenta v rámci oborů kombinace.

132

Charakteristika vyučovacího předmětu

ZSV - psychologie

Obsahové vymezení předmětu Předmět vychází z tematického vymezení RVP pro vzdělávací oblast Člověk a společnost, předmět Občanský a společenskovědní základ, tématické celky Člověk jako jedinec a Člověk ve společnosti. Zprostředkovává studentům základní poznatky o psychologii jako vědě, o vybraných psychologických disciplínách, o psychických procesech a významných psychologických školách.

Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí:

ze specializovaných psychologických disciplín (příklad: psychologie práce; základy psychopatologie; mentální hygiena...)

z aplikovaných psychologických disciplín (příklad: úvod do arteterapie; kurz sebepoznání; zvládání stresových situací...)

z teoretické platformy jednotlivých škol (příklad: úvod do psychoanalýzy, kognitivně-behaviorální terapie, transpersonální psychologie...)

z věd a oborů, které se běžně na střední škole nevyučují (příklad: úvod do speciální pedagogiky, vědy o výchově a vzdělávání, úvod do (různého, adekvátně zaměřeného) poradenství...)

Formy realizace předmětu Předmět je dělen podle tématického plánu aktuálního v daném školním roce. Tento plán by měl zahrnovat poznatky ze základní psychologické terminologie, psychologie osobnosti, psychologických procesech, biologických a sociálních základech psychiky, základy sociální psychologie, psychopatologie a mentální hygieny. Studenti by se rovněž měli seznámit s myšlenkami významných psychologických směrů a škol.

Časové vymezení předmětu První pololetí pátého ročníku vyššího gymnázia; 2 vyučovací hodiny/týden

Organizace předmětu Předmět je vyučován v blocích trvajících dvě vyučovací hodiny. V každém bloku musí proběhnout přestávka, o jejímž začátku rozhoduje učitel podle tématického členění právě probírané látky. Přestávka by měla trvat 5-10 minut, podle rozhodnutí vyučujícího.

Vyučující užívá ve výuce nejen přednášky a řízené diskuze se studenty, ale i skupinovou práci a projektovou výuku. Je žádoucí zařazovat psychologické hry a hry na rozvoj sociálních dovedností.

Výchovné a vzdělávací strategie Vzhledem k povaze psychologie je důležitý nejen způsob vedení výuky a forma vyučovacích bloků (je zřejmé, že žák rozvíjí komunikativní kompetenci v diskuzi se spolužáky nebo při prezentaci referátu), ale i obsah, který nezřídka otevírá témata, na nichž rozvoj klíčových kompetencí stojí.

133

Kompetence

Kompetence k učení – je rozvíjena zejména tématy vážícími se k učení jako psychologickému procesu a k tématům mentální hygieny. Studenti mohou své metakognitivní strategie konfrontovat s teoretickými poznatky z hodin a příslušně je upravit, aby dosáhli vyšší efektivity.

Kompetence k řešení problémů – témata týkající se mentální hygieny přispívají k osvojení poznatků, které studentům umožní lépe zvládat psychickou zátěž. To jim umožní lépe zvládat problematické situace. Psychologie jako věda obecně učí specifickému pohledu na sebe i okolní svět, což může studentům přinést větší klid a vyrovnanost.

Kompetence komunikativní – v rámci výkladu o myšlení a řeči mohou být probrána témata týkající se teorie komunikace. Kapitoly věnované emocím a sociální psychologii zase pomohou v umění vést konstruktivní dialog bez nežádoucího emocionálního zabarvení. Studenti se seznámí i se základy nonverbální komunikace.

Kompetence občanská – studenti pochopí podstatu a význam, jaký má pro jedince skupina v níž se pohybuje. Pochopí mechanismy, jimiž jsou jedinci zprostředkovávány hodnoty dané skupiny a může tak lépe odolávat tlakům, které jsou v rozporu s ideály občanské společnosti, a které na něj mohou být vyvíjeny specifickými skupinami. Témata sociální psychologie obecně přispívají k rozvoji této kompetence.

Kompetence k podnikavosti – žáci si v kapitolách věnovaných vývoji sebepojetí a sebehodnocení osvojí znalosti týkající se důvěry v sebe sama. Tato důvěra jim pak dopomůže k činorodosti a víře ve vlastní síly. Důležitá je zde samozřejmě i mentální hygiena.



Hodnoceny jsou především testy, v nichž student osvědčí znalost probírané a aktuálně zkoušené látky. Další formou hodnocení je ústní zkoušení (po domluvě studenta se zkoušejícím – ústní zkoušení bez předchozí domluvy je nežádoucí). Studenti mohou rovněž vypracovávat referáty a menší práce, jejichž obsahem by měly být zejména témata rozšiřující látku. Známku lze získat i za práci v hodině (zejména je-li hrána didaktická hra). Hodnotí se na procentuální škále od 0-100 b. podle míry zvládnutí dané problematiky.

134

Charakter profilové maturitní zkoušky Student maturující z jednooborové psychologie by měl osvědčit hlubší znalosti z oboru. Student, který zvládne všechny okruhy stanovené pro maturitu z psychologie by měl získat dobrý základ pro budoucí studium humanitních a společenskovědních oborů na VŠ a VOŠ, zejména psychologie, pedagogiky, andragogiky, speciální pedagogiky a sociální práce.

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Kvinta žák:

Člověk jako

jedinec

Žáci by po absolvování předmětu

„Člověk jako jedinec“ měli být

schopni charakterizovat psychologii

jako vědu a stručně nastínit její vývoj.

Dále by se měli orientovat ve

vybraných oborech vývojové

psychologie, psychologie osobnosti,

sociální psychologie a pedagogické

psychologie. Měli by být schopni

aplikovat do praktického života

některé poznatky z psychohygieny a

obecně chápat fungování lidské

psychiky.

Úvod do psychologie – základní

terminologie, psychologie jako

věda ve vztahu k ostatním

disciplínám, význam psychologie.

Psychologické školy a směry –

strukturalismus, funkcionalismus,

behaviorismus, psychoanalýza,

humanistická psychologie,

neobehaviorismus, celostní

psychologie, kognitivní

psychologie.

Biologické základy psychiky,

vědomí, vnímání, učení, paměť,

myšlení, motivace, emoce,

osobnost, stres, základy

psychohygieny

Základy sociální psychologie –

socializace, význam rodiny,

klasifikace skupin, vliv společnosti

na psychiku jedince.

Základy vývojové psychologie –

jednotlivé etapy vývoje jedince a

jejich duševní a sociální kontext.

Základy psychopatologie – poruchy

osobnosti a jednotlivých duševních

procesů.

Výklad,

práce ve

skupině,

diskuse,

brainstormin

g, eseje

Vztahy především

s ostatními předměty

vzdělávací oblasti „Člověk

a společnost“, především

s předmětem “Člověk a

společnost“. Dále se

vzdělávací oblastí „Člověk

a příroda“, předmět

„Biologie“ (biologie

člověka)

135

Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV - sociologie


Předmět je součástí vzdělávací oblasti „Člověk a společnost“ a vychází z části „Člověk ve společnosti“ a „Občan ve státě“ v rámci oboru „Občanský a společenskovědní základ“. Zprostředkovává studentům základní znalosti ze sociologie.

Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí z:

Příbuzných nevyučovaných oborů (např.: kulturní antropologie, sociální antropologie, metodologie sociologických výzkumů...)

Témat, která jsou probírána na hodinách (např.: sociologie náboženství, sociální patologie, sociologie edukace...)

Z přípravy na maturitní zkoušku – maturitní seminář

Formy realizace předmětu Předmět je dělen podle tématického plánu aktuálního v daném školním roce. Tento plán je zaměřen na základní znalosti makrosociologie, mikrosociologie a metodologie sociologických výzkumů.

Časové vymezení předmětu 2. pololetí (kvinta) 2 vyučovací hodiny/týden

Organizace předmětu Předmět je vyučován v blocích trvajících dvě vyučovací hodiny. V každém bloku musí proběhnout přestávka, o jejímž začátku rozhoduje učitel podle tématického členění právě probírané látky. Přestávka by měla trvat 10 minut, podle rozhodnutí vyučujícího.

Vyučující užívá ve výuce nejen přednášky a řízené diskuze se studenty, ale i skupinovou práci a projektovou výuku. Vzhledem k povaze filozofie by měly hrát významnou roli i samostatné písemné úvahy na vymezené téma.

Výchovné a vzdělávací strategie Předmět zprostředkovává studentům základní znalosti ze sociologie. Na základě těchto znalostí mohou vypracovávat projekty a konkrétní práce sociologického zaměření. Každá taková práce, obzvláště konkrétní sociologické šetření, obzvláště rozvíjí některé klíčové kompetence.

Kompetence

Kompetence k učení: Sociologie je do praxe snadno aplikovatelný obor. Vyučující může studentům ozřejmovat příslušné sociologické pojmy prostřednictvím konkrétních příkladů a tak rozvíjet jejich schopnost aplikovat naučenou látku do praxe.

136

Kompetence k řešení problémů: Sociologické problémy jsou specifického charakteru. Při hraní didaktických her zaměřených sociologicky, vyvstávají specifické problémové situace, díky kterým si studenti mohou osvojit zcela nový způsob uvažování a přístupu k problémům.

Kompetence komunikativní: Problém komunikace se dotýká mnoha oblastí sociologie. Studenti se naučí chápat nejen teorii komunikace ze sociologického hlediska, ale také chápat mechanismy předávání informací v rámci celé společnosti. Předmět rozvíjí i jejich vlastní schopnost komunikace, neboť možné didaktické hry jsou založeny především na schopnosti diskuze a prezentace svých myšlenek.

Kompetence sociální a personální: K osobnímu rozvoji žáků přispějí jednak témata týkající skupin a socializace, dále témata, která ukazují některé sociální problémy (rasismus, xenofobie...) jako důsledek nedostatečné tolerance ve společnosti. Žáci pochopí širší kontext a důsledky určitého jednání.

Kompetence občanská: Znalosti o společnosti, které předmět rozvíjí, umožňují studentům snáze pochopit pojem moci, společenského statutu a pozice v kontextu občanské společnosti.

Kompetence k podnikavosti: Předmět rozvíjí znalosti o úloze vzdělání ve společnosti. Díky tomu se žáci mohou lépe rozhodovat o své budoucí kariéře. Témata týkající se multikulturality je mohou stimulovat ke studiu a budoucímu působení v zahraničí.



Hodnoceny jsou především testy, v nichž student osvědčí znalost probírané a aktuálně zkoušené látky. Další formou hodnocení je ústní zkoušení (po domluvě studenta se zkoušejícím – ústní zkoušení bez předchozí domluvy je nežádoucí). Studenti mohou rovněž vypracovávat referáty a menší práce, jejichž tématem by měly být zejména aktuální sociologické otázky. Studenti tak prováží teorii s praxí a naučí se aplikovat získané vědomosti. Známku lze získat i za práci v hodině (zejména je-li hrána didaktická hra). Hodnotí se na bodové škále od 0-100 podle míry zvládnutí dané problematiky.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z makrosociologie, mikrosociologie, mezosociologie, demografie a metodologie sociologických průzkumů). Zkouška je zaměřena zejména teoreticky.

Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium příslušně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů sociologie, demografie, kulturologie a andragogiky.

137

Tematický celek


Mezioborové vztahy

[ročník] žák:

Člověk ve společnosti; Občan ve státě

Po zvládnutí předmětu se student orientuje v základní sociologické terminologii, chápe obecné principy a mechanismy fungování společnosti. Rozumí základním sociálním problémům.

Základní terminologie, mikrosociologie, vývoj názorů na společnost, makrosociologie, sociální procesy a fenomény, sociální deviace a patologie

Přednáška, řízená diskuze, brainstorming, skupinové vyučování, didaktické hry

Dějepis: Proměny společnosti v průběhu dějin.

Psychologie: témata týkající se sociální psychologie

Ekonomie: Teorie propojující ekonomii se sociologií (teorie K. Marxe)

Politologie: Témata týkající se řízení společnosti

Filozofie: Úvahy o společnosti antických a osvíceneckých autorů.

Zeměpis: Témata týkající se demografie a sídel

138

Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV - ekonomie

Obsahové vymezení předmětu Předmět je součástí vzdělávací oblasti Člověk a svět práce a vychází z části Trh práce a profesní volba; Tržní ekonomika; Národní hospodářství a úloha státu v ekonomice, Finance. Zprostředkovává studentům základní znalosti ekonomie a ekonomiky.


z konkrétních podtémat ekonomie jako vědy (příklad: Mikroekonomie, makroekonomie, hospodářská politika...)

z oborů s ekonomií souvisejících (příklad: Základy účetnictví, teorie organizace a řízení, řízení lidských zdrojů...)

Formy realizace předmětu Předmět je dělen podle tématického plánu aktuálního v daném školním roce. Tento plán by měl zahrnovat poznatky z obecného úvodu do ekonomického myšlení, mikroekonomie, makroekonomie, hospodářské politiky a sociologicko-ekonomických teorií (v tomto pořadí). Převažující výukové metody by měly být: výklad, řízená diskuze, práce s učebnicí a skupinová práce.


První pololetí šestého ročníku (sexty) vyššího gymnázia; 2 vyučovací hodiny/týden


Vyučující užívá ve výuce nejen přednášky a řízené diskuze se studenty, ale i skupinovou práci a projektovou výuku. Ekonomie umožňuje dobrou práci s běžným denním tiskem, jehož občasné využití poslouží ke zpestření výuky.


Předmět rozvíjí všechny klíčové kompetence. Zaměření předmětu je teoretické, přesto však aktuální a učitel by měl čas od času užívat ve výuce článků z odborných periodik.

Kompetence

Předmět rozvíjí všechny klíčové kompetence. Současná tržní ekonomika a podnikatelské prostředí klade nároky alespoň na základní teoretickou připravenost z ekonomie na každého občana.

Kompetence k učení - je rozvíjena samotným předmětem. Díky specifické provázanosti společenskovědních otázek a matematiky mají studenti příležitost rozvíjet metakognitivní strategie zcela odlišného typu, než u většiny jiných předmětů.

139

Kompetence k řešení problémů – ekonomie přináší mnoho otázek, na které existují rozdílné názory i ve své zjednodušené školní verzi. Studenti si díky poznání odlišných postojů, směrů a teorií mohou udělat své vlastní názory, nahlédnout, z čeho vycházejí a z čeho vycházejí zastánci opačných stanovisek.

Kompetence komunikativní – studenti narazí během ekonomie na mnoho témat, která dávají možnost k diskuzi a tudíž rozvíjení komunikativních kompetencí. Jedná se zejména o otázky hospodářské politiky a sociálně ekonomických teorií. Učitel může při výuce využít i velké množství skupinových didaktických her, kde se žáci učí zásadám správné diskuze a argumentace.

Kompetence sociální a personální – studenti se seznámí s konceptem „homo oeconomicus“, pochopí úlohu člověka v ekonomickém systému a budou mít příležitost posoudit nejen ekonomické, ale i sociální důsledky nezaměstnanosti.

Kompetence občanská – studenti si uvědomí hospodářko-politické souvislosti současné společnosti. Pochopí spojitost mezi současným politickým zřízením a ekonomickým systémem.

Kompetence k podnikavosti – je rozvíjena zaměřením celého předmětu, především tématy mikroekonomie a makroekonomie.



Hodnoceny jsou především testy, v nichž student osvědčí znalost probírané a aktuálně zkoušené látky. Další formou hodnocení je ústní zkoušení (po domluvě studenta se zkoušejícím – ústní zkoušení bez předchozí domluvy je nežádoucí). Studenti mohou rovněž vypracovávat referáty a menší práce, jejichž tématem by měly být zejména aktuální ekonomické problémy. Studenti tak prováží teorii s praxí a naučí se aplikovat získané vědomosti. Známku lze získat i za práci v hodině (zejména je-li hrána didaktická hra).

Charakter profilové maturitní zkoušky Student maturující z jednoborové ekonomie by měl projevit hlubší znalosti z dějin ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, hospodářské politiky a ekonomicko-sociologických teorií. Student, který zvládne všechny okruhy stanovené pro maturitu z ekonomie by měl získat dobrý základ pro budoucí studium této vědy VŠ a VOŠ.

Tematický celek


Mezioborové vztahy

140

Tematický celek


Mezioborové vztahy

sexta žák:

Trh práce a profesní

volba; Tržní

ekonomika;

Národní hospodářs

tví a úloha státu

v ekonomice,

Finance

Po zvládnutí předmětu se student orientuje v základní ekonomické terminologii, chápe obecné ekonomické principy a postupy hospodářské politiky a dokáže své poznatky převést do praxe

Ekonomie jako věda, základní terminologie, mikroekonomie, makroekonomie, národní hospodářství, hospodářská politika

Přednáška, řízená diskuze, práce s odborným textem a učebnicí, skupinová práce, didaktické hry

Politologie – politicko-ekonomické teorie

Dějepis – zejména témata týkající se průmyslové revoluce, hospodářské krize a 70. a 80. let 20. století

141

Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV - politologie

Obsahové vymezení předmětu Předmět se zabývá politologickou teorií i praxí. Vychází z tématického vymezení RVP pro vzdělávací oblast Člověk a společnost, předmět Občanský a společenskovědní základ, tématické celky Občan ve státě, Občan a právo, Mezinárodní vztahy a globální svět a Úvod do filozofie a religionistiky.

Má studentům zprostředkovat základní politologickou terminologii, základy státovědy a diplomacie a znalost aktuálního politického uspořádání světa.


Z hospodářsko – politických dějin druhé poloviny 20. století a z 21. století. Jsou ovšem organizovány problémově, nikoliv chronologicky (příklad: Zahraničně politická orientace supervelmocí v období studené války; Teroristické organizace v Evropě druhé poloviny 20. století; Vojenské mise NATO od vzniku do současnosti...)

Z filozofické platformy politologie. Tyto semináře by měly vycházet z četby a interpretace politologických textů vybraných autorů (příklad: Pojetí státu ve starověku, Pojetí státní moci v osvícenství, stát a postmoderna...)

Z kulturně, sociálně a historicky podmíněného chápání státní moci (příklad: Státní aparát ve středověké Evropě, náboženské státy a jejich organizace, proměny občanské společnosti...)

Z politologické teorie. Tyto semináře rozšiřují konkrétní učivo probírané na hodinách (příklad: dějiny ústavnosti, státní zřízení a aparát vybraných států, teorie zastupitelské demokracie...)

Z politické praxe (příklad: problémy současného světa, zahraničně politická orientace, volební kampaň a budování politické image...)

Formy realizace předmětu K předmětu neexistuje jednotící česká učebnici na požadované úrovni. Možnost kombinovat: Roman David: Politologie (Olomouc, 1995; většinou ukázky textů z dějin politického myšlení), dále publikace L. Křížkovského a K. Adamové: Politologie (Praha 1991, 1997 – několikanásobně rozšířené vydání); pro systematický výklad je však možné doporučit jedině vysokoškolské učebnice: Andrew Heywood: Politologie (Praha, 2004), Ladislav Cabada: Úvod do studia politické vědy (Praha, 2004). Dále lze využívat politologické texty a texty z dějin politického myšlení z různých zdrojů

Časové vymezení předmětu Druhé pololetí šestého ročníku (sexty) vyššího gymnázia; 2 vyučovací hodiny/týden


Vyučující užívá ve výuce nejen přednášky a řízené diskuze se studenty, ale i skupinovou práci a projektovou výuku.

142

Je žádoucí, aby byly zařazovány doplňkově vzdělávací akce jako návštěvy specializovaných pracovišť (příklad: redakce deníků a politologicky zaměřených časopisů, český statistický úřad, ústředí politických stran...) a přednášky renomovaných externistů.

Výchovné a vzdělávací strategie Studenti by si měly látku osvojovat aktivně, je proto vhodné využívat ve výuce ukázek z konkrétních politických dokumentů (příklad: Lisabonská smlouva, ústava ČR...) a aktuálních ukázek z tisku. Studenti tak snadno pochopí důležitost probírané látky.

Kompetence

1) Kompetence k učení může být v rámci tohoto předmětu výhodně rozvíjena tzv. aktualitami. Studenti sledují celý rok nějaké téma (nebo několik témat) v rozmanitých informačních mediích. Každou hodinu (nebo každé dvě hodiny) má na začátku jeden z nich krátký vstup (5-10 minut), ve kterém ostatním představí, co aktuálního pojícího se nějak k základnímu tématu se událo. Student v ideálním případě čerpá z různých zdrojů a konfrontuje jednotlivá podání faktu (učí se kritickému přístupu k informacím). Při prezentaci se vystavuje posouzení ostatních studentů a učitele, kteří téma také sledují. Na základě prezentace se rozvíjí krátká diskuse, ve které studenti prezentují, jak informace z různých zdrojů tak i své vlastní názory na problém. Učí se tak zároveň i komunikačním dovednostem i vzájemné úctě a toleranci. Zvláště důležitá je pak tato aktivita pro rozvoj sociálních dovedností, konkrétně pro schopnost odolávat společenským a mediálním tlakům a vytvářet si, sice na základě medií, ale přesto svůj vlastní, z různých zdrojů pramenící a v diskusi s ostatními potvrzovaný nebo korigovaný názor. S výhodou lze jako jedno ze zastřešujících témat vyhlásit otázku postavení žen ve společnosti a v politice: budou-li se studenti rok střetávat s takovým tématem, jistě to pomůže vyprovokovat u nich nové názory na gendrové stereotypy.

2) Pro rozvoj kompetence k řešení problémů lze využít jedné z forem řízené diskuse. Studentům je zadán problém (např. při tvorbě státního rozpočtu, které položky zařadit a které ne), rozdělí se na dvě nebo více skupin a jejich úkolem je připravit řešení a argumentační strategii pro něj. Jednotlivé skupiny se pak střetají v diskusi, kterou učitel řídí a vede je při tom k vzájemné úctě a naslouchání. Kromě občanské kompetence (zvažování společenských a vlastních zájmů, respekt k živostnímu prostředí, kultuře a trvalému rozvoji, úcta k různorodosti hodnot) zde může být rozvíjena také podnikavost (vlastní iniciativa, tvořivost), zvláště v případě, že studenti jsou již dobře seznámeni s fungováním státu, a hledání řešení se tak stává skutečným a zajímavým problémem. Je zřejmé, že řízená diskuse musí být spojena s předchozím nabytím vědomostí o fungování státu, formách vlády, politických stranách apod. Na aktuálnosti celá věc získá kryje-li se časově s některou skutečnou společenskou událostí (v našem příkladu schvalování rozpočtu parlamentem).

3) Komunikativní kompetenci lze rozvíjet tím, že se do výuky zapojí společná nebo referovaná četba politologických textů nebo textů z dějin politického myšlení. Studenti dostanou předem krátký odborný článek (přiměřený poslednímu ročníku gymnázia), který si doma všichni přečtou a někteří z nich (2, 3 nebo 4) text buď po úsecích nebo společně referují. Shrnou hlavní body jeho výstavby, poukáží na nejasná místa, pokusí o jejich interpretaci i o interpretaci textu jako celku, vznesou na jeho základě otázky k diskusi. Ostatní jsou předem vyzvání, aby zaujali k textu vlastní postoj a konfrontovali jej s

143

postojem referujících (za aktivitu jsou positivně hodnoceni). Rozvíjí se tak celé spektrum komunikačních dovedností: porozumění odbornému jazyku a jeho interpretace, srozumitelný a jasný projev, věcná argumentace za své stanovisko k textu a nakonec také respekt k tvrzením druhých. Je to pro studenty jedna z příležitostí, jak si na přiměřené úrovni vyzkoušet interpretační práci s textem, která tvoří nosnou část vysokoškolského studia řady humanitních oborů. Četbu textů lze vhodně spojit především s výkladem o politických idejích (spravedlnost, rovnost, svoboda), ale také s výkladem o státu, o demokracii, o vztahu politiky a politologie nebo o politických stranách.

4) Personální, sociální a občanské kompetence pak rozvíjí především druhá verse řízené diskuse. Jde o to simulovat předvolební diskusi politických stran (nebo i jednotlivců). Studenti se rozdělí podobně jako v první versi. Jednotlivé skupiny zastupují politické strany nebo zájmové skupiny. Diskusi opět řídí vyučující a dohlíží především na vzájemný respekt a snahu o pochopení druhé strany. Mohou diskutovat také jednotlivci a pak lze uspořádat malé třídní volby. Tato aktivita rozvíjí schopnost dosahovat společných cílů, zvažovat vztahy jednotlivých zájmů a vědomí různorodosti hodnot, názorů a postojů. S výhodou ji lze spojit s výkladem o politických stranách a volebních systémech, nejlépe v kombinaci s právě se blížícími skutečnými volbami.

5) V rámci seznamování studentů s jednotlivými okruhy předmětů Občan ve státě, Občan a právo a Mezinárodní vztahy, globální svět je na místě otevírat často diskusi se studenty i řízenou diskusi mezi studenty, pokud látka vyvolává různorodé reakce, popř. emoce, tak aby různorodost názorů nebyla potlačena, aby však studenti dokázali pochopit a přijmout také názor druhých (jde o řadu témat v rámci těchto předmětů, které k zaujímání různorodých postojů přímo vybízejí; zároveň však nepochybně existuje jisté kostra poznatků, které studenti musí prostě pochopit). Zároveň výklad směřuje k sebepochopení studentů jako občanů a členů určitých sociálních skupin.



Studenti mohou být zkoušeni písemně (formou testů i esejí na určené téma), dále ústně po dohodě s vyučujícím, známku mohou obdržet i za referáty na dohodnuté téma a zohledněna může být i práce v hodině. Zřetel by měl být brán i k tomu, zda student píše v aktuálním roce seminární práci na společenskovědní nebo dějepisné téma.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z dějin politologie, politologické teorie, státovědy, politické a diplomatické terminologie a orientace v aktuálních politických problémech.

144

Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium humanitně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů politologie, sociologie, ekonomie a žurnalistiky.

Tematický celek


Mezioborové vztahy

sexta žák:

Občan ve

státě, Občan

a právo,

Mezinárodní

vztahy,

globální

svět, Úvod

do filozofie a

religionistiky

Vývoj názorů na přerozdělení

moci ve společnosti od

starověku do současnosti. Vývoj

demokracie a ústavnosti ve

světě a v ČR. Popis současného

státního zřízení v ČR. Znalost

struktury a organizace

významných mezinárodních

institucí (EU, OSN, NATO...).

Problematika lidských práv.

Současné tendence v politickém

vývoji dnešního světa.

Vývoj názorů na přerozdělení

moci ve společnosti od

starověku do současnosti.

Vývoj demokracie a

ústavnosti ve světě a v ČR.

Popis současného státního

zřízení v ČR. Znalost

struktury a organizace

významných mezinárodních

institucí (EU, OSN, NATO...).

Problematika lidských práv.

Současné tendence

v politickém vývoji dnešního

světa.

Přednáška,

diskuze,

skupinová

výuka. Žádoucí

je hraní

aktivačních

her (vytvoření

programu

vlastní

politické

strany apod.) a

práce

s denním

tiskem a

mediálním

zpravodajství

m

1. Filosofie: a) dějiny

politického myšlení (stručné

představení nejdůležitějších

politických koncepcí Platóna,

Aristotela, Machiavelliho,

Hobbese, Locka, Montesquieua,

Rousseaua, Milla, Tocquevilla a

Marxe)

b)

politická filosofie: politické ideje

(svoboda, rovnost, spravedlnost),

filosofické otázky politické vědy

(moc)

c)

názory myslitelů na demokracii

2. Národní hospodářství

a úloha státu v ekonomice: formy

vlády, způsob výkonu vládu

(navrhování rozpočtu apod.),

hlasování o výši daní atd.

3. Tržní ekonomika:

význam učení Karla Marxe

(nepominutelný např. z hlediska

rozvoje akademické politologie,

ale ani z hlediska současných

ekonomických a politologických

teorií)

4. Dějepis: a)

řecká polis

b)

francouzská revoluce (původ

pojmů „pravice“ a „levice“) c)

dějiny dvacátého století,

soudobé dějiny (totalitní režimy,

vývoj demokracie, volební

právo, převraty, emancipace,

utváření občanské společnosti,

rok 68 atd.)

145

Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV - filozofie


Předmět je součástí vzdělávací oblasti „Člověk a společnost“ a vychází z části „Úvod od filozofie religionistiky“ v rámci oboru „Občanský a společenskovědní základ“. Zprostředkovává studentům základní znalosti z filozofie a příbuzných disciplín.


Z četby základních filozofických textů

Z užšího zaměření na filozofické disciplíny, kterým není na hodinách věnováno tolik času (příklad: Filozofie dějin, Estetika, Etika, Religionistika...)

Z rozboru vybraných filozofických otázek a směrů (příklad: problém vztahu bytí a jsoucna ve filozofii, postmoderní filozofie, filozofický způsob tázání...)

Formy realizace předmětu Předmět je dělen podle tématického plánu aktuálního v daném školním roce. Tento plán by měl být v prvním pololetí zaměřen především na osvojení základních znalostí a terminologie, ve druhém pak na rozvoj samostatného myšlení v rámci filozofických témat.

Časové vymezení předmětu 1 rok – sedmý ročník (septima) vyššího gymnázia; 2 vyučovací hodiny/týden


Vyučující užívá ve výuce nejen přednášky a řízené diskuze se studenty, ale i skupinovou práci a projektovou výuku. Vzhledem k povaze filozofie by měly hrát významnou roli i samostatné písemné úvahy na vymezené téma.

Výchovné a vzdělávací strategie V předmětu jsou rozvíjeny všechny klíčové kompetence. Filozofie otvírá mnoho příležitostí k úvahám a diskuzím, které příslušné kompetence rozvíjejí.

Kompetence

Kompetence k učení: předmět rozvíjí především schopnost kriticky zpracovávat informace. Po výkladu daného problému následuje diskuse, kde si studenti mohou osvojit uvažování o věci z různého úhlu pohledu. Během prvních hodin je objasněno, že kritický přístup k informacím (jakkoliv nabytým) je základ filozofování.

Kompetence k řešení problémů: Studenti během výuky poznají, jak přistupovali k jednotlivým otázkám ontologie, noetiky, etiky a estetiky jednotlivý myslitelé v dějinách a uvědomí si závislost způsobu myšlení na kulturně-historickém kontextu. Během výuky jsou průběžně zadávány dobrovolné domácí úlohy, ve kterých si žáci mohou vyzkoušet řešení nejrůznějších „filozofických“ hádanek a úkolů (např. „Lze se dozvědět, co je v uzavřené krabičce od sirek?“ „Jaké poznání leží mimo empirickou zkušenost?“,

146

„hra ´Abigail´ naopak“…), které rozvíjejí jejich schopnost objasnit podstatu problému a následně dojít k řešení. Během předmětu se žáci seznámí se základy aristotelské logiky.

Kompetence komunikativní: Je rozvíjena v diskusi, která dostává prostor ve většině hodin. Studenti jsou vedeni k tomu, aby respektovali zásadu udržet tématickou linii diskuse, nechali vyjádřit oponenta, brali v ohled jeho názory a pokud možno se vyvarovali „kvaziargumentace“. Studenti si rovněž osvojují schopnost prezentovat své myšlenky před třídou při přednášení referátu na zvolené téma. Výuka také rozšiřuje slovní zásobu o základní filozofické termíny.

Kompetence sociální a personální: Studenti poznají různé směry a tendence ve filozofické antropologii a mohou se k nim kriticky vyjádřit. Seznámí se se základy existencialismu, postmoderny, filozofie náboženství a protestantské ateistické teologie, což jim může pomoci s orientací v mezilidských vztazích. Rovněž se mohou vyjádřit ke všem probíraným tématům etiky a tím tříbit své postoje i učit se respektovat postoje druhých.

Kompetence občanská: I tato kompetence je rozvíjena především diskusí o tématech filozofické antropologie a etiky, ale je zvláště rozvíjena, dotknou-li se studenti ve svém referátu témat politické filozofie.

Kompetence k podnikavosti: Studentům jsou zadávány občasné dobrovolné domácí úlohy, které jim umožňují samostatně vypracovat a rozvinout vlastní přístup k problému. Rovněž téma referátu vybírá student samostatně, což ho má podpořit v aktivním přístupu k četbě a získávání informací.



Znalosti v předmětu jsou hodnoceny slovně a bodově v souladu s hodnocením užívaným na škole. Užíváno je především písemné zkoušení, ústní jen výjimečně na výslovné přání studenta. Výborné hodnocení student získává za vypracování dobrovolného domácího úkolu a za prezentování referátu před třídou.

Hodnocení by mělo především pozitivně motivovat. V písemných pracích je procentuálně hodnocena každá otázka zvlášť a nakonec se spočítá aritmetický průměr.

Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z dějin filozofie a obecné problematiky jednotlivých

147

filozofických disciplín (ontologie, gnoseologie, etiky, hermeneutiky, estetiky a filozofické antropologie). Zkouška je zaměřena zejména teoreticky.

Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium humanitně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů filozofie, etiky, estetiky a religionistiky.

Tematický celek


Mezioborové vztahy

Septima

Úvod do

filozofie a

religionistiky

Studenti by po absolvování

předmětu Úvod do filozofie a

religionistiky měli umět

charakterizovat filozofii jako

specifickou sféru lidské

činnosti. Měli by být schopni

erudovaného přemýšlení o

jednodušších filozofických

problémech a zvládnout čelit

pokusům o náboženskou,

politickou nebo všeobecně

ideologickou manipulaci. Měli

by se rovněž orientovat

v základních přístupech ke

specifickým problémům

nejvýznamnějších filozofických

škol a myslitelů a znát jejich

přínos ke světovému vědění.

Podstata filozofie – základní

filozofické otázky, vztah

filozofie k mýtu, náboženství.

vědě a umění

Filozofie v dějinách – klíčové

etapy a směry filozofického

myšlení

Víra v lidském životě –

podoby víry, znaky

náboženské víry, náboženské

systémy, církve, sekty

Výklad,

práce ve

skupině,

diskuse,

brainstormin

g, referáty

(žáci volí

téma

samostatně

na základě

své četby),

eseje

Český jazyk a

literatura: Předmět

podporuje u studentů

zájem o četbu

prostřednictvím

referátů. Na hodinách

jsou čteny ukázky

z některých literárních

děl, na kterých lze

ukázat různé

filozofické přístupy

zejména k etice a

filozofické

antropologii, jsou to

například:

J.-P. Sartre: Zeď

(filozofická

antropologie)

L. Klíma: Putování

slepého hada za

pravdou (etika)

M. Ende: Nekonečný

příběh (ontologie,

noetika, filozofie času)

Děvčátko

Momo a ukradený čas

(ontologie)

F. Kafka: Proces

(filozofická

antropologie)

A další dle potřeb

konkrétní hodiny.

Studenti tím získají

širší pohled na beletrii.

V případě, že se

rozhodnou rozpracovat

nějakou knihu

obšírněji, mohli by být

za tuto práci hodnoceni

nejen ve filozofii ale i

v literatuře. Obzvláště

užitečná je i četba

východoasijské

literatury (např.

japonská haiku). Je-li jí

v literatuře vymezen

určitý prostor, bylo by

148

Tematický celek


Mezioborové vztahy

užitečné propojit

výuku literatury s

filozofií přímo

v hodině dvěma

vyučujícími.

Dějepis: Během výuky

se žáci stručně seznámí

s dějinami filozofie,

které v mnohém

korespondují

s dějinami politicko-

hospodářskými.

Zejména výklad o

antické filozofii

přispívá k naplnění

očekávaných výstupů

předmětu „dějepis“.

Bez dostatečných

znalostí o renesanci

není možné pochopit

renesanční filozofii

(základní rozvržení

problémů noetiky –

racionalismus x

empirismus,

renesanční obrat

v etice) a zároveň

proces modernizace

společnosti na počátku

19. století je základem

k porozumění

výrazných změn ve

filozofickém nazírání

na člověka. Během

výuky filozofie jsou

probírány i eticko-

filozofické dopady

světových válek ve 20.

století. Seznámení

s některými přístupy

filozofie dějin (Hegel,

Marx, Popper)

umožňuje vnímat

dějiny a jejich studium

v širším kontextu.

Umění a kultura:

Základy estetiky

umožní žákům lépe

porozumět umění.

149


Maturitní seminář - ekonomie

Obsahové vymezení předmětu Obsahové vymezení je totožné s příslušným předmětem ZSV. Žáci jsou zde připravováni k maturitní zkoušce, která vyžaduje větší rozsah znalostí než je běžně probírán na hodinách.

Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí z příslušného předmětu ZSV. Maturitní seminář je rozšiřující předmět, sloužící k prohloubení látky probírané v hodinách ZSV.

Formy realizace předmětu Viz. ŠVP – ZSV - ekonomie

Časové vymezení předmětu 1-2 roky (septima, oktáva), 2 vyučovací hodiny/týden


kvinta -

sexta -

septima 2

oktáva 2

Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány. Dále viz. ŠVP - ZSV – ekonomie.

Výchovné a vzdělávací strategie Viz. ŠVP - ZSV - ekonomie



Charakter profilové maturitní zkoušky Student maturující z jednoborové ekonomie by měl projevit hlubší znalosti z dějin ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, hospodářské politiky a ekonomicko-sociologických teorií. Student, který zvládne všechny okruhy stanovené pro maturitu z ekonomie by měl získat dobrý základ pro budoucí studium této vědy VŠ a VOŠ.

150

Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní seminář - filozofie



Formy realizace předmětu Viz. ŠVP – ZSV - filozofie



kvinta -

sexta -

septima 2

oktáva 2

Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány. Dále viz. ŠVP – ZSV – filozofie.

Výchovné a vzdělávací strategie Viz. ŠVP – ZSV - filozofie



Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z dějin filozofie a obecné problematiky jednotlivých filozofických disciplín (ontologie, gnoseologie, etiky, hermeneutiky, estetiky a filozofické antropologie). Zkouška je zaměřena zejména teoreticky.

Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium humanitně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů filozofie, etiky, estetiky a religionistiky.

151

Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní seminář - politologie



Formy realizace předmětu Viz. ŠVP – ZSV - politologie



kvinta -

sexta -

septima 2

oktáva 2

Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány. Dále viz. ŠVP – ZSV - politologie.

Výchovné a vzdělávací strategie Viz. ŠVP – ZSV - politologie



Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z dějin politologie, politologické teorie, státovědy, politické a diplomatické terminologie a orientace v aktuálních politických problémech. Zkouška je zaměřena zejména teoreticky a otázky zaměřené právě na aktuální politické dění by neměly přesáhnout počet 2 otázek.

Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium humanitně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů politologie, sociologie, ekonomie a žurnalistiky.

152

Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní seminář - psychologie

Obsahové vymezení předmětu Obsahové vymezení je totožné s příslušným předmětem ZSV. Žáci jsou zde připravováni k maturitní zkoušce, která vyžaduje větší rozsah znalostí, než je běžně probírán na hodinách.


Formy realizace předmětu Viz. ŠVP – ZSV - psychologie



kvinta -

sexta -

septima 2

oktáva 2

Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány. Dále viz. ŠVP – ZSV - psychologie.

Výchovné a vzdělávací strategie Viz. ŠVP - ZSV - psychologie



Charakter profilové maturitní zkoušky Student maturující z jednooborové psychologie by měl osvědčit hlubší znalosti z oboru. Student, který zvládne všechny okruhy stanovené pro maturitu z psychologie by měl získat dobrý základ pro budoucí studium humanitních a společenskovědních oborů na VŠ a VOŠ, zejména psychologie, pedagogiky, andragogiky, speciální pedagogiky a sociální práce.

153

Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní seminář - sociologie



Formy realizace předmětu Viz. ŠVP – ZSV - sociologie



kvinta -

sexta -

septima 2

oktáva 2

Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány. Dále viz. ŠVP – ZSV – sociologie.

Výchovné a vzdělávací strategie Viz. ŠVP – ZSV – sociologie



Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z makrosociologie, mikrosociologie, mezosociologie, demografie a metodologie sociologických průzkumů). Zkouška je zaměřena zejména teoreticky.

Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium příslušně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů sociologie, demografie, kulturologie a andragogiky.

154


Maturitní seminář - právo

Obsahové vymezení předmětu Žáci jsou v rmci semináře připravováni k maturitní zkoušce, která vyžaduje rozsah znalostí, který je podstatně větší než požadavky stanovené RVP.

Koncepce volitelných předmětů Maturitní seminář je rozšiřující předmět, sloužící k prohloubení látky probírané v hodinách ČSP a ZSV.

Formy realizace předmětu Předmět je dělen podle tematického plánu aktuálního v daném školním roce. Tento plán by měl zahrnovat poznatky z oblasti práva a právního myšlení. Převažující výukové metody by měly být: výklad, řízená diskuze, práce s učebnicí a skupinová práce.



kvinta -

sexta -

septima 2

oktáva 2

Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ČSP a ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány.



Charakter profilové maturitní zkoušky Řídí se podle obecných kritérií.

155

Charakteristika vyučovacího předmětu [Dějepis]


Předmět Dějepis je součástí vzdělávací oblasti “Člověk a společnost” podrobně charakterizované v RVP GV. Dějepis v mnoha ohledech úzce souvisí s druhým předmětem této vzdělávací oblasti – se Základy společenských věd (ZSV), dále také souvisí s předměty Zeměpis, Český jazyk a literatura, Estetická výchova a dalšími předměty. Na vyšším stupni gymnázia je dějepis propojen s řadou volitelných předmětů a významně se podílí na integraci průřezových témat (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana) podrobněji vymezených v RVP a začleněných do jednotlivých předmětů.

Cíle předmětu Koncepce výuky Dějepisu má pomoci studentům získat schopnost základní orientace v dějinách. Žáci by si během studia měli osvojit základní historickou terminologii, přiměřené množství znalostí a řadu dovedností a metod práce (naučit se pracovat se zdroji historických informací – písemné a hmotné prameny, sekundární odborná literatura,mapy, ikonografický materiál, filmový dokument aj., shromažďovat a třídit historické informace a především kriticky s nimi pracovat). Souběžně by však měli pochopit, že fakta jsou pouze prostředkem, nikoli cílem výuky Dějepisu. Žáci „nedělají“ historickou vědu, nemusí znát podrobnou chronologii jednotlivých událostí, měli by však porozumět jejich podstatě a smyslu, příčinám i důsledkům, měli by uvědomit rozmanitost dějin a získat pozitivní vztah k poznávání historie a pochopit jeho význam. Žáci se učí srovnávat jednotlivé epochy a dějinné zvraty a snaží se pochopit základní odlišnosti i vazby mezi nimi. Výuka Dějepisu by u žáků též měla rozvíjet schopnost diskutovat a obhajovat svůj názor a též schopnost prezentace. Důležitou součástí výuky dějepisu je také formativní složka, měla by spoluvytvářet a pomáhat formovat a rozvíjet určité postoje (úcta k lidským i občanským právům, pluralitě názorů, uvědomění si nebezpečí plynoucího z nesvobody a totalitarismu, rizik zneužívání svobody…), modely uvažování (či jednání), které lze získávat též na základě seznámení se a porozumění dějinám, usilovat o porozumění a vstřícnost k jiným etnikům, kulturám a civilizacím, jejich specifikům, odlišnostem. Předmět dějepis v níže popisovaném rozsahu představuje pevnou a významnou složku všeobecného vzdělanostního základu, jež si musí osvojit všichni žáci naší školy, jeho obsah je minimalizován, tak aby splnil uvedený záměr při respektování všech závazných požadavků RVP GV. Prohloubení dovedností a poznatků v oblasti historie lidské společnosti umožňuje zájemcům o oblast společenských věd řada volitelných předmětů a dalších aktivit.


V pátém a šestém ročníku bude pro zájemce o společenskovědní obory doplňovat a prohlubovat výuku dějepisu (a též zeměpisu) nadstavbový historicko-geografický seminář, v sedmém a osmém ročníku na dějepis navazuje maturitní seminář z dějepisu. Výuku dále doplňují specializované volitelné předměty, z nichž za klíčový považujeme předmět Moderní dějiny, který je součástí nabídky trvale. Pokud jde o další volitelné předměty – jejich nabídka, charakteristika i vzdělávací obsah jsou součástí každoročně aktualizovaných příloh švp.

156


Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: výuka v učebně informatiky (případně v knihovně), přednášky odborníků či pamětníků (resp. besedy), exkurze (úkoly zadané vyučujícím, připravená prezentace žáků– jednotlivců či skupin, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.). Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Důležitou roli hrají též záměry vyučujícího. Nedílnou součástí předmětu je samostatná práce žáků – nebo pracovních žákovských týmů - na projektech, seminárních a ročníkových pracích – částečně v rámci výuky, především však mimo ni, či možné zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů. Charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se studenty.

Významnou složkou samostatné práce žáků je četba a studium populárně naučné a odborné historické literatury (potřebná mimo jiné pro úspěšné splnění výše uvedených pracovních úkolů).


Předmět dějepis disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 4 hodiny (po 45 min.) čerpanou v pátém a šestém ročníku osmiletého gymnázia. V těchto ročnících bude probíhat společná základní výuka týkající se historické problematiky.


kvinta 2

sexta 2

septima -

oktáva -

Obecně můžeme počítat v pátém a šestém ročníku vyššího gymnázia s přibližně 66 vyučovacími hodinami (33 dvouhodinovými bloky) v každém ročníku – to vše s přihlédnutím ke školním prázdninám, mimořádným situacím aj. Počet hodin není konstantní každý školní rok, při plánování konkrétní výuky je třeba pracovat s určitou rezervou.

Výchovné a vzdělávací strategie K osvojení klíčových kompetencí v předmětu dějepis uplatňují vyučující řady postupů, z nichž některé vycházejí z definice výchovných a vzdělávacích strategií na úrovni celé školy (viz. str.…), jiné jsou pro daný předmět specifické. Tyto postupy (strategie) jsou zabezpečovány za pomoci široké škály konkrétních edukačních metod práce. Vedle níže uvedených postupů a metod je na jednotlivých vyučujících (a také na aktivitě žáků) zapojení dalších strategií a metod.

157

Postupy:

Kompetence k učení Vyučující seznamuje žáky se základní faktografií a základní (přiměřenou věku) odbornou terminologií (v některých případech se jedná o informace prohlubující dosavadní kompetence a znalosti), přičemž je významná vzájemná kooperace. Vyučující se žáky procvičuje techniky využívání informačních zdrojů a získávání informací. Žáci jsou vedeni k jejich využívání: k jejich vyhledávání, utřídění, kritice a ověřování a dalšímu zpracování (např. interpretování) z hlediska stanovených úkolů. Postupně se v této oblasti výrazně zvyšuje samostatnost žáků. Vyučující zadává žákům úkoly podporující rozvoj dovednosti pracovat s textem (současným i dobovým) a porozumět mu (vyhledávání podstatných informací, klíčových slov, tvorba výpisků, výtahu z textu, samostatná reprodukce). Vyučující žáky hodnotí, poskytuje však též prostor jejich vlastnímu hodnocení, které vede k zamyšlení se nad vlastními nedostatky a způsobem jejich nápravy. S prohlubujícími se dovednostmi a socializací vyučující žáky nabádá k vzájemnému kolegiálnímu hodnocení vybraných aktivit. Vyučující však musí brát v úvahu vztahy v kolektivu i specifické studijní potřeby jednotlivých žáků.

Kompetence k řešení problémů Vyučující poskytuje žákům dostatek námětů k samostatnému uvažování a řešení problémů v průběhu výuky, zadává problémové úkoly (jednotlivcům i pracovním skupinám různé velikosti i složení). K rozvoji kritického myšlení žáků využívá např. aktivity zaměřené na práci s historickým dobovým materiálem a sekundární historickou literaturou různého původu, podoby a zaměření, aktivity zabývajícími se rozdílným hodnocením jednotlivých historických jevů a problémů v různých obdobích a mnohé další. Vyučující zadává problémové úkoly vyžadující velkou míru domácí (mimovýukové) aktivity (individuální práce – např. esejistického charakteru, skupinové domácí práce, výzkumné úkoly, experimenty, projekty aj.). Vyučující sleduje u žáků rozvoj jejich dovedností a znalostí (a také specializaci), přičemž humanitně zaměřené vede ke schopnosti některé problémové úkoly si formulovat samostatně. Kompetence komunikativní Vyučující vyžaduje u žáků kultivovaný ústní i písemný projev za využití základní odborné historické terminologie (přiměřené věku) a základní oborové faktografie a vyžadující (dle specifický potřeb a možností jednotlivých žáků) prohlubující se kvalitu a šíři obecné slovní zásoby. Vyučující podporuje vzájemnou komunikaci žáků (častým využíváním metody diskuse, zapojováním žáků do pracovních skupin, začleňováním interaktivních her a aktivit aj.), společně se žáky stanovuje zásady komunikace s vyučujícími a ostatními dospělými. Vyučující je s žáky v kontaktu též elektronickou formou. Vyučující žáky učí formulovat a obhajovat svůj názor, vhodně argumentovat, ale též respektovat názor ostatních. Kompetence sociální a personální Vyučující na jedné straně zapojují žáky do skupinových (s nehierarchizovanými role,mi uvnitř skupiny) a týmových (s určitou hierarchií rolí) úkolů a projektů, a tím podporují jejich schopnost spolupracovat a začlenit se do kolektivu, na druhé straně respektují individualitu žáka a poskytují mu dostatek příležitostí ji v průběhu plnění samostatných úkolů projevit a rozvíjet. V případě potřeby umožňují žákům výrazně individualizovanou formu vyučování.

Kompetence občanská Žáci se ve spolupráci s vyučujícím seznamují s historickými formami uspořádání a fungování společnosti. Dokáží je (v komplexnosti a náročnosti přiměřené věku) popsat a

158

charakterizovat. Zamýšlejí se nad perspektivními a neperspektivními historickými vývojovými trendy v této oblasti. S využitím mezipředmětových vztahů žáci srovnávají tyto historické formy se současnou podobou občanské společnosti a se současným vývojem v různých regionech a objasňují rozdíly mezi nimi. Zamýšlí se nad výhodami i slabinami různých forem uspořádání společnosti. Snaží se formulovat na základě informací, jejich zpracování a vlastních zkušeností a uvažování pozitivní a negativní stránky vývoje společnosti i jejího současného stavu (s právem na zjednodušení, omyly aj.), vyučující by v této oblasti měl být spíše než mentorem konzultantem a informovaným oponentem. Vyučující vedou žáky k zaujímání postojů a otevřenému vyjadřování vlastních názorů, snaží se, aby poznatky osvojené během hodin dějepisu vedly žáky k přesvědčení o nutnosti aktivně se účastnit života naší společnosti (v rámci bydliště, regionu, státu i Evropy). Poznatky a dovednosti osvojené během hodin dějepisu by měly žáky též vést k vybudování tolerantního postoje vůči jiným kulturám, civilizacím.

Kompetence k podnikavosti…

Vyučující umožňují žákům seznámit se s různými formami podnikavosti a podnikání v minulosti lidské společnosti, napomáhají tomu, aby se žáci naučili tyto formy hodnotit, porovnávat i vztahovat k současnosti. Vyučující zadávají žákům takové úkoly, které je vedou k samostatnému organizování pracovních činností (ať již v individuální rovině či při práci v týmu), stanovování si realistických a rentabilních dílčích cílů (z hlediska vlastních možností i vymezeného času). Vyučující připravuje žákům situace, které vyžadují, aby se ztotožnili s cíli, které stanovila druhá osoba. Vyučující některé úkoly stanovuje takovým způsobem, aby byli žáci během jejich plnění nuceni rozvíjet nápady své i jiných osob, aby byli v určitých situacích nuceni pracovat v týmu a aby byli motivováni hledat vždy efektivnější řešení problémů.

Metody: Pro naplňování konkrétních vzdělávacích záměrů a cílů mohou jednotliví vyučující využít řadu konkrétních metod práce (v hodinách možno použít jednu, ale i využít kombinaci několika metod práce). Předmětová komise nepokládá za nutné některé metody upřednostňovat či považovat za závazné pro všechny vyučující, pouze nabízí a doporučuje určitou škálu dobře fungujících a již osvědčených metod práce, jichž se vyučující může držet, avšak je na jeho rozhodnutí, jakých využije (případně: jaké další doplní). Každý vyučující předmětu by však měl dbát některých zásad:

Ve výuce budou mít významné místo problémové úlohy vyžadující aktivní přístup studentů a jejich část bude zpracovávaná ve skupinách či týmech, výklad nebude užíván jako jediná základní metoda.

Důležitým kritériem pro aplikaci jednotlivých metod práce je přiměřenost metod věku žáků.

Je nutné se snažit žáky aktivně zapojit do průběhu hodin (“žák hledá informace”, “žák řeší problémové zadání”, “žák učí žáky”, “žák spolupracuje ve skupině”, “žák prezentuje výsledky své činnosti”, “žák hodnotí svou práci i práci spolužáků” aj.) .

Vyučující musí brát ohled na specifické studijní dispozice (někdy i problémy) některých žáků.

Vyučující by se měl snažit umožnit (často už i na nižším stupni gymnázia vyhraněným) žákům využívat více “studijních rychlostí” – náročnější cíle klást humanitně

159

zaměřeným žákům, méně náročné žákům s jiným zaměřením, to vše však při jasně daném kompetenčním a vědomostním “základu” vyžadovaném po všech žácích. Je si třeba uvědomit, že dějepis v pátém a šestém ročníku vyššího gymnázia je společný (a povinný) pro všechny žáky a jeho vzdělávací obsah je do značné míry tímto „kompetenčním a vědomostním základem“.

Vyučující by měl kombinovat více různých způsobů prověřování kompetencí a znalostí. Metody (výběr doporučených metod):


problémové metody, osvojení učiva skrz řešení problémů

rozsáhlejší problémové úlohy zpracovávané v několikačlenných týmech

seminární práce zadávané jako dlouhodobé problémové samostatné písemné práce žáků

metoda reproduktivní (procvičování, aplikace učiva)

vysvětlování

přednáška


heuristická metoda (práce s historickými prameny, vyhledávání informací, jejich zpracování, interpretace)

”hraní rolí”

práce s odbornou publikací (po stránce obsahové i “technické”)

práce s uměleckým textem

práce s mapou (především historickou, příp. se “slepou” mapou)


využití uměleckého filmového díla

vlastní dramatizace (často součástí prezentace skupinové práce)

skupinová práce (skupiny mohou být proměnlivé i stálé, skupiny – různě početné, možnost kombinace skupin a individuálních zadání)

brainstorming

myšlenková mapa

metoda expertních skupin (“pětilístek”)

kmen a kořeny

průzkum “veřejného” mínění (ankety s historickou tématikou)

metoda výkladová (informační)


I. N. S. E. R T.

S.V.O.D. analýza


Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části

160

ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.

Významnou součástí hodnocení v průběhu školního roku je závěrečný povinný test zaměřený na základní přehled znalostí a na osvojení kompetencí, v závěrečném hodnocení se promítne dvojitým hodnocením (znalosti, kompetence) – v obou případech slovním a bodovým - o váze 1.



161


Dle specifických potřeb jednotlivých tříd jako celku s přihlédnutím na individuální specifické potřeby jednotlivých studentů lze uzpůsobit „tempo“ edukačního procesu. Poslední tematické okruhy v kvintě lze přesunout v odůvodněných případech do rámce výuky dějepisu v následujícím ročníku, je však nutné, aby výuka byla v těchto případech uzpůsobena tak, aby byl učební plán dějepisu v rámci vyššího stupně gymnázia splněn.

Tematický celek



[KVINTA] žák:

ÚVOD DO STUDIA

HISTORIE

Charakterizuje smysl historického poznání a jeho povahu jako poznání neuzavřeného a proměnlivého.

Význam historického poznání pro současnost Odborná historická práce a její atributy (opak., doplnění)






vysvětlování

přednáška



”hraní rolí”







skupinová práce (skupiny mohou být

Rozlišuje různé zdroje historických informací, způsob jejich získávání a úskalí jejich interpretace.

PRAVĚK Objasní ve shodě s aktuálními vědeckými poznatky materiální a duchovní život lidské společnosti v jednotlivých vývojových etapách pravěku; charakterizuje pojem archeologická kultura.

Doba kamenná, bronzová a železná Che, Bi, Fy, Ze –

přírodní podmínky a jejich proměny, vlastnosti materiálů, výskyt a naleziště surovin, Est – výtvarné postupy ZSV – náboženské představy

Vysvětlí zásadní zlom ve vývoji lidstva v důsledku cílevědomé zemědělské a řemeslné činnosti.

Zařadí časově a prostorově hlavní archeologické kultury pravěku.

STAROVĚK Zdůvodní civilizační přínos vybraných starověkých společenství, antiky a křesťanství jako základních fenoménů, z nichž vyrůstá evropská civilizace.

Staroorientální státy (modelová civilizace) antická civilizace (stěžejní kapitoly z dějin antického Řecka a Říma, antická kultura) Naše země a ostatní

Lit – starověká literatura Est – hudba, výtvarné umění, architektura ZSV – náboženství a mytologie, judaismus, křesťanství, filozofie starověká Přírodovědní obory + matematika –

Objasní židovství (vazbu mezi židovstvím a křesťanstvím) a další neevropské náboženské a kulturní systémy.

162

Tematický celek



Popíše určující procesy a události, uvede významné osobnosti starověkých dějin.

Evropa v době římské; civilizovanost a barbarství, limes romanus jako civilizační hranice

proměnlivé i stálé, skupiny – různě početné, možnost kombinace skupin a individuálních zadání)

úroveň vědeckého poznání jednotlivých starověkých civilizací

163

Tematický celek



[KVINTA] žák:

STŘEDOVĚK Objasní proces christianizace a její vliv na konstituování raně středověkých států v Evropě; vysvětlí podstatu vztahu mezi světskou a církevní mocí v západním i východním kulturním okruhu i projevy vlivu náboženství a církve ve středověké společnosti.

Utváření středověké Evropy a její vývoj v jednotlivých fázích středověku islám a arabská říše, mongolská a turecká expanze český stát jako součást středověké Evropy křesťanství jako nové kulturní a společenské pojítko, vnitřní nejednota křesťanství, papežství a císařství, křížové výpravy, kacířství, husitství středověká společnost venkov a zemědělství, fenomén kolonizace; rozvoj řemesel a obchodu, urbanizace středověká kultura a vzdělanost

brainstorming

myšlenková mapa


kmen a kořeny




I. N. S. E. R T.

Definuje proměny hospodářského a politického uspořádání středověké společnosti 5. – 15. století a jeho specifické projevy ve vybraných státních celcích.

Charakterizuje základní rysy vývoje na našem území. Objasní proces christianizace a její vliv na konstituování raně středověkých států v Evropě; vysvětlí podstatu vztahu mezi světskou a církevní mocí v západním i východním kulturním okruhu i projevy vlivu náboženství a církve ve středověké společnosti. Vymezí specifika islámské společnosti.

Vysvětlí důsledky tatarských a tureckých nájezdů, zejména pro jižní a východní Evropu.

164

Tematický celek



[KVINTA] žák:

POČÁTKY NOVOVĚKU

Rozpozná nové filozofické a vědecké myšlenky, které byly zformulovány ve 14. – 17. století; zhodnotí jejich praktické dopady.

Renesance a humanismus Zámořské plavby reformace rivalita a kooperace evropských velmocí v raném novověku; třicetiletá válka absolutismus a stavovství barokní kultura, politika a náboženství český stát v raném novověku, počátky podunajské monarchie

Porozumí důsledkům zámořských objevů, jež vedly k podstatným hospodářským i mocensko-politickým změnám.

Popíše základní rysy reformace a protireformace, vysvětlí důsledky pro další evropský i světový vývoj.

Popíše základní rysy reformace a protireformace, vysvětlí důsledky pro další evropský i světový vývoj.

Vymezí základní znaky stavovství a absolutismu; uvede konkrétní projevy v jednotlivých zemích a příklady střetů.

Posoudí postavení českého státu uvnitř habsburského soustátí a analyzujte jeho vnitřní sociální, politické a kulturní poměry.

165

Tematický celek



[KVINTA] žák:

OSVÍCEN-STVÍ,

REVOLUCE A IDEA

SVOBODY, MODERNI-

ZACE SPOLEČNO

-STI

Určí a zhodnotí hlavní myšlenky a principy osvícenství, rozpozná jejich uplatnění v revolucích 18. a 19. století.

Osvícenství a osvícenský absolutismus velké revoluce – Velká francouzská revoluce, vznik USA, revoluce roku 1848 Napoleonská epocha, vídeňský kongres a Evropa po vídeňském kongresu rozvoj výroby a vědy, proměna agrární společnosti ve společnost průmyslovou, změny v sociální struktuře utváření moderních národů; emancipační hnutí sociálních skupin vnitřní vývoj a mezinárodní vztahy velmocí do 1. světové války, kolonialismus konfliktní vývoj před 1. světovou válkou proměny životního stylu, vzdělanost, věda umění přelomu 19. a 20. století

Na konkrétních příkladech jednotlivých států demonstruje postupný rozklad, zánik a proměny dosavadních systémů přes úsilí mocenských struktur o jejich udržení.

Posoudí význam ústavy a novou organizaci státu, uvede základní typy parlamentních státních systémů. Vysvětlí emancipační hnutí národů i jednotlivých společenských vrstev; vymezí místo utváření českého novodobého národa v tomto procesu, včetně jeho specifických rysů.

Charakterizuje proces modernizace, vysvětlí průběh industrializace a její ekonomické, sociální a politické důsledky; rozpozná její ekologická rizika; určí základní příčiny asymetrického vývoje Evropy a světa v důsledku rozdílného tempa modernizace. Vysvětlí expanzivní záměry velmocí v okrajových částech Evropy a v mimoevropském světě, jež byly příčinou četných střetů a konfliktů daného období.

166

Tematický celek



[SEXTA] žák:

MODERNÍ DOBA I – SITUACE V LETECH

1914 – 1945

Charakterizuje dvě světové války, dokumentuje sociální, hospodářské a politické důsledky.

První světová válka revoluce v Rusku, upevňování bolševické moci české země za 1. světové války, I. odboj, vznik ČSR versailleský systém a jeho vnitřní rozpory ČSR v meziválečném období Evropa a svět ve 20. a 30. letech, světová hospodářská krize ve světě i v ČSR, růst mezinárodního napětí a vznik válečných ohnisek mnichovská krize a její důsledky kultura 1. poloviny 20, století (zrod moderního umění, vznik masové kultury, sport) druhá světová válka, Protektorát Čech y a Morava; II. odboj






vysvětlování

přednáška



”hraní rolí”







skupinová práce (skupiny mohou být proměnlivé i stálé, skupiny – různě početné, možnost kombinace skupin a individuálních zadání)

Uvede příčiny a projevy politického a mocenského obrazu světa, který byl určen vyčerpáním tradičních evropských velmocí, vzestupem USA a nastolením bolševické moci v Rusku.

Vymezí základní znaky hlavních totalitních ideologií a dovede je srovnat se zásadami demokracie; objasní příčiny a podstatu agresivní politiky a neschopnosti potenciálních obětí jí čelit.

Vysvětlí souvislost mezi světovou hospodářskou krizí a vyhrocením politických problémů, které byly provázeny radikalizací pravicových a levicových protidemokratických sil.

Popíše a zhodnotí způsob života v moderní evropské společnosti, zhodnotí význam masové kultury.

167

Tematický celek



[SEXTA] žák:

MODERNÍ DOBA II – SOUDOBÉ DĚJINY

Charakterizuje vznik, vývoj a rozpad bipolárního světa, jeho vojenská, politická a hospodářská seskupení, vzájemné vztahy a nejvýznamnější konflikty..

Evropa a svět po válce (OSN, princip sociálního státu) Mezinárodní vývoj po roce 1945 a vznik „bipolárního světa“ SSSR jako světová velmoc, Východní blok (RVHP, Varšavská smlouva) ČSR – od omezené demokracie k totalitě, opevňování komunistického režimu USA jako světová velmoc, euroatlantická spolupráce životní podmínky na obou stranách „železné opony“ dekolonizace, „třetí svět“ a modernizační procesy v něm, konflikty v nekolonizovaných oblastech (Blízký východ, výběr z dalších oblastí), problematika postavení Číny Mezinárodní vývoj v poválečném období Československo v poválečném období (od 60. let)

brainstorming

myšlenková mapa


kmen a kořeny




I. N. S. E. R T.

Vysvětlí základní problémy vnitřního vývoje zemí západního a východního bloku; zejména se zaměří na pochopení vnitřního vývoje a vzájemných vztahů supervelmocí USA a SSSR, na situaci ve střední Evropě a v naší zemi.

Porovná a vysvětlí způsob života a chování v nedemokratických společnostech a v demokraciích.

Porovná a vysvětlí způsob života a chování v nedemokratických společnostech a v demokraciích.

Popíše mechanismy a prostředky postupného sjednocování Evropy na demokratických principech, vysvětlí lidská práva v souvislosti s evropskou kulturní tradicí; zná základní instituce sjednocující se Evropy, jejich úlohu a fungování.

168

Tematický celek



Objasní hlavní problémy dekolonizace a specifické cesty vývoje významných postkoloniálních rozvojových zemí; objasní význam islámské, židovské a některé další neevropské kultury v moderním světě. Vymezí základní problémy soudobého světa a možnosti jeho dalšího vývoje

pád komunistických režimů a jeho důsledky, sjednocovací evropský proces (jeho úspěchy i úskalí) Vývoj našeho státu po roce 1989 Mezinárodní vývoj a globální problémy v současnosti

169

Charakteristika vyučovacího předmětu [Historicko-geografický seminář - Volitelný nadstavbový seminář kvinta - sexta]

Obsahové vymezení předmětu Historicko-geografický seminář je součástí vzdělávací oblasti “Člověk a společnost” podrobně charakterizované v RVP GV. Primárně je určen jako volitelný předmět pro žáky kvint(y) a sext(y), pro něž představuje nadstavbový seminář k obsahu základního společného předmětu dějepis. Sekundárně funguje též jako jeden z volitelných předmětů pro studenty septimy a oktávy.V předmětu jsou integrovány očekávané výstupy a učivo především z předmětů Dějepis a Zeměpis (Geografie), ale i dalších oborů. Historicko-geografický seminář úzce souvisí se svými „kmenovými“ předměty – s Dějepisem a Zeměpisem (Geografií), s volitelnými předměty těchto oborů a s dalšími předměty, jako jsou ZSV, Český jazyk a literatura, Estetická výchova a jiné. Je úzce propojen s řadou volitelných předmětů a velmi významně se podílí na integraci průřezových témat (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana) podrobněji vymezených v RVP a začleněných do jednotlivých předmětů. Cílem předmětu, kde jednotlivé tematické celky nejsou řazeny dle chronologického, nýbrž problémového hlediska, je prohloubení znalostí a další zdokonalování dovedností žáků v oblasti historie a geografie. Žáci by si měli uvědomit rozsáhlou vzájemnou provázanost obou oborů, nutnost zvládnout problematiku jednoho z nich pro plné pochopení a uchopení druhého.

Formy realizace předmětu, organizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku).

Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: výuka v učebně informatiky (případně v knihovně), přednášky odborníků či pamětníků (resp. besedy), exkurze (úkoly zadané vyučujícím, připravená prezentace žáků– jednotlivců či skupin, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.). Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků ve výuce se v historicko-geografickém semináři bude využívat kombinace všech organizačních forem, přičemž se o jejich využití bude rozhodovat především vzhledem k potřebám, možnostem a schopnostem jednotlivých žáků a charakteru probírané problematiky (někdy bude vhodné využít spíše frontální přístup, jindy skupinovou práci, někteří žáci budou moci postupovat ve výuce do značné míry individualizovaně). Nedílnou součástí předmětu je samostatná práce žáků – nebo pracovních žákovských týmů - na projektech, seminárních a ročníkových pracích – částečně v rámci výuky, především však mimo ni, či možné zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů. Již zmiňovaným charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se studenty.

170

Významnou složkou samostatné práce žáků je četba a studium populárně naučné a odborné historické literatury (potřebná mimo jiné pro úspěšné splnění výše uvedených pracovních úkolů).

Časové vymezení předmětu Historicko-geografický seminář je realizován ve dvouleté periodě. Jelikož je organizován tematicky (nikoliv chronologicky), není stanoveno, které výstupy a učivo je realizováno v pátém a které v šestém ročníku, ale v prvním a druhém roce cyklu. Toto umožňuje každoroční přísun zájemců (někteří absolvují určitá témata v kvintě, jiní v sextě a naopak), přičemž se v organizaci i v naplňování vzdělávacího obsahu předmětu nevyskytnou žádné závažné problémy.

Časová dotace předmětu je 2 hodiny týdně.

Výchovné a vzdělávací strategie V historicko-geografickém semináři se využívají stejné postupy k rozvíjení klíčových kompetencí i konkrétní metody práce jako v předmětech dějepis (viz. str. …) a zeměpis (viz. str. …). Rozdíl je pouze v určité míře (proporcích) jejich využití. Posílena je role především metod vlastní výzkumné a projektové práce žáků (ať už individuální či skupinové). Velký význam v tomto ohledu má i osobnost vyučujícího, který je garantem propojení historické a geografické složky a který může k postupům a metodám uvedeným v švp připojovat další dle svých zkušeností a edukačních záměrů.



Historicko-geografický seminář - vztah k maturitním zkouškám Dovednosti a znalosti osvojené v rámci tohoto volitelného předmětu žáci využijí v přípravě především na profilovou část maturitní zkoušky (a to zejména pro maturitu z dějepisu a zeměpisu, případně též ze ZSV).

171


Tematický celek



[kvinta/I. rok]

žák:

Historie a geografie jako vědy

Vymezení a zařazení oborů, metody práce, informační zdroje (prameny, sekundární lit., webové portály), příbuzné a pomocné obory (PVH, kartografie, demografie)

Totožné s metodami využívanými v dějepisu a zeměpisu

Dějiny osídlení

Žáci se orientují v proměnách osídlení našeho území v jednotlivých historických obdobích, etnikách, která naše území obývala; vysvětlí význam vnitřní a vnější kolonizace

Historický vývoj osídlení území Česka od pravěku do současnosti

Žáci si uvědomí souvislosti mezi průmyslovou a demografickou revolucí, urbanizací a společenskými změnami; uvedou dopady procesu urbanizace na česká města a dokáží vysvětlit současný proces suburbanizace

Demografická revoluce, urbanizace, současné trendy vývoje sídelního systému

Žáci se orientují v tom, která evropská, resp. světová města byla v jednotlivých historických obdobích populačně největší, uvedou světové megapole a vysvětlí problematiku chudinských čtvrtí

Česká a světová (velko)města – populační velikost měst ve středověku, novověku a současný vývoj problematika rozvoje současných měst, příčiny, problémy

Žáci vysvětlí příčiny vnější kolonizace ve středověku, porozumí souvislostem vysídlení německého etnika z našeho území (důvodům) a následného zanikání sídel v českém pohraničí

Vnější kolonizace; Vysídlení německého etnika a zanikání sídel po druhé světové válce

Historická geografie

Žáci používají základní terminologii z oblasti historické geografie

Vymezení oboru v systému věd, vývoj předmětu studia, základní terminologie

Exkurze do mapové sbírky PřF UK

Žáci porovnají územní rozsah českých zemí v jednotlivých hist. obdobích a v souvislosti s tím se orientují v otázce správy našich zemí;

Popíší a vysvětlí vývoj územněsprávního uspořádání našich zemí po r.1848

HG - České země, historické země a oblasti, vývoj územněsprávního uspořádání

Žáci dokáží v rámci Evropy správně lokalizovat jednotlivá historická území (např. Bukovina, Vojvodina, ad.)

HG - Evropa

Žáci definují příčiny kolonialismu, uvedou kolonie jednotlivých evropských států a orientují se v proměnách pojmenování jednotlivých území, zejm. V Africe

HG – Afrika, Asie, kolonizační období, kořeny pozdějších konfliktů

Žáci určí nejstarší mapová díla mapující svět, Evropu a naše země, uvedou příklady českých atlasů sestavených během 20. století

Historická kartografie - Staré mapy a atlasy, výzmamná česká mapová díla a atlasy 20. století

Religiózní geografie

Žáci používají základní terminologii z oblasti religionistiky, mají přehled o jednotlivých typech náboženství, podle různých kritérií

Vymezení pojmu, předmětu studia, základní terminologie, typologie náboženství

172

Tematický celek



Žáci popíší chronologicky vznik hlavních světových náboženství, oblast vzniku a směry šíření těchto náboženství, charakterizují hlavní rysy, zásady a tradice jednotlivých nábožentví a uvedou a správně lokalizují jejich hlavní poutní místa

Dějiny, základní rysy , pojmy, tradice a pravidla, poutní místa, kvantifikace a lokalizace rozšíření jednotlivých náboženství: Hinduismus, judaismus, křesťanství, buddhismus, islám

Žáci znají nejvíce rozšířená nová náboženská hnutí, jejich odlišné charakteristiky, uvědomí si principy a rizika spojená s fungováním náboženských sekt

Nová náboženská hnutí a sekty

Źáci se orientují v nejvýznamnějších náboženských konfliktech 20. století, vysvětlí jejich příčiny

Náboženské konflikty

173

Tematický celek



[kvinta/I. rok]

žák:

Hospodářské dějiny

Žáci používají základní terminologii z oblasti hosp. dějin

Základní termíny a problémy hospodářských dějin


Vybrané kapitoly z dějin hospodářství do počátku novověku

Průřez dějinami

starověku, středověku a novověku

v čase a prostoru

Žáci se bez větších orientují v obecném přehledu dějin v daných obdobích, dokáží reprodukovat jejich periodizace a začleňovat do nich informace z předmětu dějepis.

Obecný přehled dějin v daných obdobích, jejich periodizace, učivo z tematického celku historická geografie

Žáci se v daných obdobích orientují v prostorovém vymezení dějů, bezpečně určí významné regiony a jejich názvy v historickém vývoji.

174

Tematický celek



[sexta/II. rok] žák:

Historie a geografie jako

vědy

Žáci dokáží charakterizovat oba vědecké obory ve vzájemné souvztažnosti.

historiografie – historické školy, filozofie dějin Čas a prostor ve vývoji světa a lidstva


Hospodářské a sociální dějiny

Žáci se orientují ve vývoji hospodářských vztahů v dějinách

Základní termíny a problémy hospodářských dějin (opakování, prohloubení)

Žáci používají základní terminologii z oblasti hosp. dějin

Hospodářství v období 16. – první polovina 18. století

Žáci pojmenují základní změny v charakteru evropského hospodářství na prahu novověku.

Průmyslová a agrární revoluce – hospodářství ve 2. polovině 18. a v 19. stol.

Žáci vysvětlí význam průmyslové a agrární revoluce pro vývoj hospodářských a společenských vztahů a jeho nerovnoměrnost.

Světová ekonomika v době první světové války a do roku 1939

Žáci si uvědomí rizika související s čistě liberálním pojetím hospodářství a na druhé straně s rozsáhlým státním intervencionismem.

Druhá světová válka a obnova světového hospodářství po roce 1945, role USA v poválečné ekonomice.

Žáci postihnou hlavní rysy hospodářského vývoje v první polovině 20. století, obecně vysvětlí problematiku Velké světové hospodářské krize.

Sovětská ekonomika v meziválečném období a hospodářství v sovětském bloku po r. 1945

Žáci dokáží charakterizovat hlavní rysy a specifika vývoje ekonomiky států s totalitními režimy (především sovětský model a po roce 1945 východní blok).

Evropská integrace (důraz na její hospodářskou stránku)

Žáci charakterizují problémy a pozitivní výsledky ekonomického vývoje „Západu“ po roce 1945.

Dekolonizace a hosp. vývoj a problémy zemí „třetího světa“

Žáci se orientují v problémech hospodářského vývoje oblastí „třetího světa“, odhalují jejich kořeny.

Rozpad sov. Bloku a světová ekonomika na přelomu 2O. /21. století

175

Tematický celek



[sexta/II. rok] žák:

Formy vlády v dějinách

S porozuměním používá základní odbornou terminologii a dokáže vymezit základní problémy daného tematického celku.

Obecná charakteristika problematiky a základní terminologie


Pojetí a formy vlády ve starověku

Proměny a stereotypy vládnutí ve středověku

Dokáže charakterizovat a porovnat jednotlivé formy vlády v dějinách, posuzovat a formulovat jejich pozitivní a negativní stránky.

Vývoj vládní struktury v novověku

Moderní doba a vláda

Různá pojetí vlády mimo euroamerickou zónu

„Jedna“ historie či

„nekonečné množství“

historií

Žáci k dané problematice zaujímají postoje, které vychází z rozšířeného penza informací.

– různé historické pohledy (např. dobově podmíněné) na historické události – tzv. „historické mýty“

Historie a společenská, náboženská, politická objednávka

Průřez moderními dějinami v čase a prostoru

Žáci se bez větších orientují v obecném přehledu dějin v daném období, dokáží reprodukovat periodizaci a začleňovat do ní informace z předmětu dějepis.

Obecný přehled dějin v daném období, jeho periodizace, učivo z tematického celku historická geografie

Žáci se v daném období orientují v prostorovém vymezení dějů, bezpečně určí významné regiony a jejich názvy v historickém vývoji.

176

Charakteristika vyučovacího předmětu [Maturitní dějepis – volitelný seminář]


Volitelný seminář Maturitní dějepis je součástí vzdělávací oblasti “Člověk a společnost” podrobně charakterizované v RVP GV. Navazuje na předmět Dějepis a nadstavbový historicko-geografický seminář (oba předměty jsou realizovány v pátém a šestém ročníku (kvintě a sextě) Maturitní dějepis dále úzce souvisí s jednotlivými obory druhého předmětu vzdělávací oblasti – s obory v rámci ZSV a též s předměty v rámci Zeměpisu (Geografie). Dále také souvisí s předměty Český jazyk a literatura, Estetická výchova. Na vyšším stupni gymnázia je i maturitní dějepis propojen s řadou volitelných předmětů a významně se podílí na integraci průřezových témat (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana) podrobněji vymezených v RVP a začleněných do jednotlivých předmětů.

Cíle předmětu Cílem předmětu je prohloubit znalosti z oblasti historie lidské civilizace, umožnit

žákům, aby alespoň částečně pochopili hlubší vnitroodborové i mezioborové souvislosti. Zároveň mají žáci řadu možností při práci v maturitním semináři dále procvičovat již osvojené dovednosti (kompetence). Dalším základním cílem úzce svázaným s předchozími je příprava zájemců o maturitní zkoušku z dějepisu k této zkoušce a také pomoc (osvojování si souvislostí) zájemcům o maturitní zkoušku z příbuzných oborů.

Koncepce volitelných předmětů (začlenění) Předmět patří mezi klíčové volitelné semináře v oboru Dějepis.

Formy realizace předmětu, Organizace předmětu

Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: výuka v učebně informatiky (případně v knihovně), přednášky odborníků či pamětníků (resp. besedy), exkurze (úkoly zadané vyučujícím, připravená prezentace žáků– jednotlivců či skupin, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.).

Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků ve výuce se v maturitním dějepisu uplatňuje celá škála organizačních forem: především frontální vyučování, které je však velmi často doplňováno vyučováním párovým a skupinovým. Vedle těchto „klasických“ forem však do předmětu více vstupuje i vyučování individualizované (samostatné plnění zadaných úkolů či řetězců zadaných úkolů, kdy vyučující hraje úlohu spíše zprostředkovatele zdrojů informací, konzultanta a úlohu kontrolního orgánu). Zapojení této organizační formy je velice vhodné z hlediska osobnostní individuality žáků a především také z jejich různých „pozic a zájmů“: někteří počítají s maturitou z dějepisu, jiní nikoliv, někteří jdou k maturitní zkoušce ve stávajícím školním roce, jiní

177

až v následujícím. I pro vyučujícího je výhodná možnost připravit dlouhodobější individuální pracovní programy pro část žáků v semináři a s druhou částí se např. zaměřit na bezprostřední předmaturitní procvičování a generalizace. Tuto formu je možné samozřejmě využít i v jiných situacích.


Předmět Maturitní dějepis disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 4 hodiny (po 45 min.) čerpanou v sedmém a osmém ročníku osmiletého gymnázia.


kvinta -

sexta -

septima 2

oktáva 2

Obecně můžeme počítat v sedmém ročníku vyššího stupně gymnázia s přibližně 66 vyučovacími hodinami (33 dvouhodinovými bloky), v osmém ročníku s přibližně 52 vyučovacími hodinami (26 dvouhodinovými bloky) v předmětu – to vše s přihlédnutím ke školním prázdninám, mimořádným situacím aj. Počet hodin není konstantní každý školní rok, při plánování konkrétní výuky je třeba pracovat s určitou rezervou.

Výchovné a vzdělávací strategie V předmětu maturitní dějepis se využívají stejné postupy k rozvíjení klíčových kompetencí i konkrétní metody práce jako v kmenovém předmětu dějepis (viz. str. …). Rozdíl je pouze v určité míře (proporcích) jejich využití. Významnou v tomto ohledu je samozřejmě též osobnost konkrétního vyučujícího, který může k postupům a metodám uvedeným v švp připojovat další dle svých zkušeností a edukačních záměrů.



Vzdělávací obsah předmětu Vzdělávací obsah předmětu a rozvržení učiva se bude odvíjet od konkrétního složení maturitních okruhů, které nebude neměnné. Maturitní okruhy lze rozdělit do dvou skupin – okruhy první z nich chronologicky mapují významná období dějin světových i státních útvarů na našem území, okruhy druhé z nich jsou složeny z problémových témat sledovaných v různých časových obdobích.

Seznam maturitních okruhů i konkrétní tematický plán na daný školní rok je součástí příloh k švp (každoročně aktualizovaných).

178

Charakteristika vyučovacího předmětu [Kapitoly z moderních dějin - volitelný seminář ]

Obsahové vymezení předmětu Volitelný seminář „Kapitoly z moderních dějin“ je dle koncepce volitelných předmětů navazujících na dějepis prioritní volitelný předmět. Předmět navazuje na obsah předmětu dějepis, s nímž je úzce propojen, stejně jako s historicko-geografickým seminářem a seminářem maturitní dějepis. Z dalších předmětů souvisí především s Geografií a se Základy společenských věd (ZSV). Řadu styčných bodů má i s dalšími předměty – základními i volitelnými, velmi významně se též podílí na integraci průřezových témat (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentální a Mediální výchova).

Cílem předmětu je prohloubení znalostí a další zdokonalování dovedností žáků v oblasti problematiky vývoje lidstva v posledních dvou staletích, v době utváření a vývoje moderní lidské civilizace. Hlavní pozornost je věnována pochopení hlubších souvislostí historických jevů, procesů, událostí tomto období, kauzálních a důsledkových vztahů mezi nimi. Nezbytností je osvojení příslušné odborné terminologie a také poměrně rozsáhlé faktografie. Hlavní osu výuky tvoří politické dějiny, zasazené však do širších vztahů hospodářských, společenských, kulturních aj. Velký význam má též prohlubování již osvojených dovedností žáky (např. různé formy práce s textem, s ikonografickým materiálem - ve formě dobových historických pramenů či sekundární odborné literatury aj.).


Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: výuka v učebně informatiky (případně v knihovně), přednášky odborníků či pamětníků (resp. besedy), exkurze (úkoly zadané vyučujícím, připravená prezentace žáků– jednotlivců či skupin, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.). Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce vhodně propojují forma frontálního vyučování (učitel či jiný odborník zabezpečuje výklad, přednášku, vede dialog se studenty aj.) se skupinovým vyučováním (především skupinové práce na zadaném tématu s využitím poskytnutých či vyhledaných zdrojů informací s následnou prezentací výsledků), dále za nedílnou součást předmětu považujeme samostatnou práci žáků (ať už individuální či skupinovou) mimo vyučovací hodiny (projekty, seminární a ročníkové práce), škola podporuje zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů - chceme rozvíjet, především na úrovni volitelných předmětů, spolupráci s odborníky na danou problematiku z vysokoškolského i akademického prostředí.

Další významnou složkou práce žáků je také četba a studium populárně naučné a odborné historické literatury (potřebná mimo jiné pro úspěšné splnění výše uvedených pracovních úkolů).

179

Projekty: Kultura a proměny každodenního života v období moderních dějin (+ další možná témata).

Časové vymezení předmětu Předmět moderní dějiny disponuje časovou dotací dvě hodiny týdně je připraven v dvouletém cyklu pravidelně se opakujícím. Mezi oběma ročníky vyučovacího cyklu existuje v učivu chronologická návaznost. Předmět je prioritně určen pro žáky vyšších ročníků (sexta, septima, oktáva), v případě odůvodněného zájmu a odpovídající úrovně znalostí a dovedností lze do výukové skupiny zařadit i žáky nižších ročníků (kvarta – pouze výjimečně, kvinta).

Pokud jde o studium problematiky moderních dějin, předpokládáme, že se žáci budou do předmětu zapisovat vždy do prvního roku dvouletého cyklu, není to však přímo podmínkou (je tedy možné, byť ne zcela šťastné) absolvovat oba ročníky v opačném pořadí a mohou nastat i situace, kdy žák neabsolvuje oba ročníky cyklu bezprostředně po sobě, anebo neabsolvuje předmět v kompletním dvouletém cyklu.

Výchovné a vzdělávací strategie V semináři kapitoly z moderních dějin dějepis se využívají stejné postupy k rozvíjení klíčových kompetencí i konkrétní metody práce jako v kmenovém předmětu dějepis (viz. str. …). Rozdíl je pouze v určité míře (proporcích) jejich využití. Posílena je role především metod vlastní výzkumné a projektové práce žáků (ať už individuální či skupinové), velmi významnou úlohu (především v oblasti rozvoje kompetencí) hrají vlastní prezentace žáků. Významnou v tomto ohledu je samozřejmě též osobnost konkrétního vyučujícího - v tomto semináři v jeho některých fázích hraje větší úlohu i výkladová metoda (či motaly přednášky),zároveň vyučující samozřejmě (tak jako u jiných předmětů) může k postupům a metodám uvedeným v švp připojovat další dle svých zkušeností a edukačních záměrů.



Kapitoly z moderních dějin - vztah k maturitním zkouškám Dovednosti a znalosti osvojené v rámci tohoto volitelného předmětu žáci využijí v přípravě na společnou i profilovou část maturitní zkoušky (u profilové části zejména pro případnou maturitu z dějepisu, napomůže však i k přípravě na maturitní zkoušky ze zeměpisu či ZSV).

180


Tematický celek



[školní rok I] žák:

MODERNÍ

DĚJINY

Obecně dokáže objasnit význam

zkoumaného období.

Vymezení období - moderní dějiny Totožné s metodami využívanými v dějepisu

Používá odbornou terminologii související

s daným obdobím.

VFR jako vstup do „moderní doby“

DĚJINY 19.

STOLETÍ

Bezpečně se orientuje v hlavních

problémech a událostech historického

vývoje v daném období.

Politické, společenské,

hospodářské proměny světa v 19.

století

Dokáže zařadit a charakterizovat

významné osobnosti období moderních

dějin.

Stěžejní okamžiky vývoje v 19.

století

DĚJINY 20.

STOLETÍ

Řadu problémů a historických událostí

(dle výběru učiva) ovládá do větších

podrobností.

„Velká válka“ jako akcelerátor

změn, výsledky a důsledky „velké

války“

Interpretuje problémy a události daného

období v širších souvislostech.

Obecná charakteristika

meziválečného vývoje

V historických problémech, trendech a

událostech daného období nachází

východiska pro současnou situaci, pro

současný vývoj.

Totalitarismus, totalitní a

autoritativní režimy

Zpracuje řadu zadaných úkolů, přičemž

postupuje dle zásad vědecké odborné

práce.

Velká světová hospodářská krize a

její důsledky

Výsledky své práce dokáže prezentovat a

vysvětlit v rámci širšího fóra.

Vybrané kapitoly z mezinárodního

meziválečného vývoje

Vybrané kapitoly z meziválečného

vývoje významných států a regionů

(mimoevropský svět)

Československý stát

v meziválečném období – obecná

charakteristika a vybrané kapitoly

Cesta k nové světové konfrontaci

181

Tematický celek



[školní rok II]

žák:

DĚJINY 20.

STOLETÍ

Obecně dokáže objasnit význam

zkoumaného období.

Příčiny 2. světové války Totožné s metodami využívanými v dějepisu

Používá odbornou terminologii související

s daným obdobím.

2. světová válka a diplomacie, cíle

a záměry významných aktérů

Bezpečně se orientuje v hlavních

problémech a událostech historického

vývoje v daném období.

Výsledky a důsledky 2. světové

války

Dokáže zařadit a charakterizovat

významné osobnosti období moderních

dějin.

Na cestě ke studené válce –

obecná charakteristika a vybrané

kapitoly

Řadu problémů a historických událostí

(dle výběru učiva) ovládá do větších

podrobností.

Československo v období

„omezené demokracie“, nástup

komunistů k moci

Interpretuje problémy a události daného

období v širších souvislostech.

Vývoj vztahů Východ – Západ

v období „studené války“

V historických problémech, trendech a

událostech daného období nachází

východiska pro současnou situaci, pro

současný vývoj.

Vnitřní vývoj jednotlivých bloků

v období „studené války“, evropská

integrace

Zpracuje řadu zadaných úkolů, přičemž

postupuje dle zásad vědecké odborné

práce.

Dekolonizace, „třetí svět“ a jeho

problémy, „třetí svět“ a mocenské

bloky – základní otázky a vybrané

kapitoly

Výsledky své práce dokáže prezentovat a

vysvětlit v rámci širšího fóra.

Československo v období

komunistického režimu –

významné mezníky a vybrané

kapitoly

Vybrané problémy světových,

evropských i domácích dějin od

přelomu 80. a 90. let 20. století

182

UMĚNÍ A KULTURA

Charakteristika vyučovacího předmětu [Estetika - výtvarná výchova]

> O B S A H O V É V Y M E Z E N Í P Ř E D M Ě T U

Předmět Výtvarná výchova je součástí vzdělávací oblasti Umění a kultura podrobně charakterizované v RVP G na stranách 50-55. Spolu s Hudební výchovou, Literární výchovou, Dramatickou výchovou, Člověkem a jeho světem a Dějepisem seznamuje žáky s kulturními tradicemi různých kultur a historických epoch. Pomocí výtvarných aktivit, prací s reprodukcemi a literaturou a návštěvami výstav a kulturních památek učí žáky rozumět výtvarnému jazyku, který je nejen součástí umělecké tradice, ale i jakékoli vizuální komunikace člověka se světem. Vlastní výtvarná činnost není jen prostředkem k tvorbě výtvarných artefaktů (vizuálně obrazných vyjádření), ale především se stává jedním z činitelů v komunikaci mezi žákem-tvůrcem, žákem-partnerem a učitelem; výtvarný artefakt je pak sám způsobem komunikace využívajícím výtvarný jazyk, který je tvorbou žáka rozvíjen a chápán a je ověřován v konfrontaci s jinými výtvarnými artefakty ve třídě, na reprodukcích nebo na výstavách. Poznání výtvarného jazyka, exprese a symboliky se pak stává klíčem k chápání vizuální komunikace žáka-člověka se světem, pomáhá chápat a rozklíčovat podvědomé obsahy viděné přirozené nebo umělé skutečnosti (včetně současného lidového umění a všudypřítomných manipulativních obrazů produkovaných tržně-ekonomickou kulturou), orientovat se ve vizuální realitě a vytvářet nové esteticky hodnotné skutečnosti. Předmět Výtvarná výchova se ze své podstaty vztahuje ke světu v jeho celistvosti a tím pádem realizuje tématické okruhy všech průřezových témat s těžištěm v Osobnostní a sociální výchově a Výchově demokratického občana nesené nutností recepce, reflexe, prezentace a komunikace, jejichž tématy se stávají okruhy Výchovy k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchovy, Environmentální výchovy a Mediální výchovy.

> K O N C E P C E V O L I T E L N Ý C H P Ř E D M Ě T Ů

Obsah předmětu Výtvarná výchova rozšiřují volitelné semináře Dějiny umění, Výtvarná výchova, Objektová a akční tvorba, Počítačová grafika, Grafický design, Fotografie a další volitelné předměty a kroužky s přímo výtvarným, obecně uměleckým nebo širším humanitním zaměřením vypsané podle zájmu žáků a možností školy na začátku školního roku. Absolvování semináře Dějiny umění je podmínkou složení maturitní zkoušky z Výtvarné výchovy. Obsahem semináře jsou teorie a dějiny výtvarné kultury v jejím nejširším možném uchopení; cílem je budování širšího a hlubšího kulturního povědomí absolventů, tříbení vizuální citlivosti a prohlubování vnímání souvislostí kulturně-historických jevů.

183

> O R G A N I Z A C E A F O R M Y R E A L I Z A C E P Ř E D M Ě T U

Předmět je realizován ve vyučovacích hodinách dlouhých 45 minut, které jsou spojovány po dvou do devadesátiminutových bloků přerušených v případě potřeby učitelem vymezenou pětiminutovou přestávkou. Převahu v náplni hodin má výtvarná práce žáků motivovaná učitelem a koncipovaná do samostatných námětů, metodických nebo tématických řad nebo projektů, jejichž východiskem jsou společné preference žáků a učitele vedoucí k naplnění vzdělávacích potřeb předmětu. Závěrem každého vyučovacího bloku je společné hodnocení, které je vyvrcholením komunikace během tvorby a krystalizací vlastních vzdělávacích cílů a obsahů předmětu. Část vyučovacích hodin je věnována multimediální projekci, prezentaci žákovských prací, galerijním animacím nebo exkurzím. Ze specifických potřeb předmětu vyplývá, že jsou hodiny realizovány v budově školy ve speciálně zařízené výtvarné dílně vybavené nutnými pomůckami a prostředky pro širokou škálu výtvarných činností, v učebnách vybavených potřebnou multimediální technikou pro digitální projekci nebo výtvarnou práci s digitálními technologiemi, mimo budovu a areál školy v plenéru, v galeriích a na exkurzích v dostupných lokalitách. Pro samostatnou výtvarnou činnost je nutné, aby žáci byli vybaveni základními výtvarnými pomůckami, jejichž složení a rozsah sdělí žákům učitel podle potřeb své koncepce předmětu. V rámci zpracování některých témat a námětů může koncepce předmětu od žáků vyžadovat práci s literaturou, informačními médii a obrazovými reprodukcemi, prezentaci vlastních textů a podobně. Škola disponuje základní literaturou, povaha úkolů ale může vyžadovat vyhledání odborné literatury v knihovnách. Součástí výstupů předmětu může být instalace výtvarných prací třídy nebo výtvarné ztvárnění interiéru či exteriéru školy a účast na žákovských výstavách nebo výtvarných soutěžích.

> Č A S O V É V Y M E Z E N Í P Ř E D M Ě T U

Předmět Výtvarná výchova disponuje úhrnnou hodinovou dotací 2 hodin týdně (nebo 1 devadesátiminutového bloku) pro 4 ročníky G2, které jsou distribuovány v blocích do ročníku Sexta.


K V I N TA 0

S E X T A 2

S E P T I M A 0

O K T Á V A 0

Vzhledem k různým prázdninám, svátkům a mimořádným situacím je předpokládaný časový rozsah 70 vyučovacích hodin (35 devadesátiminutových bloků) pro jeden ročník G2.

184

> V Ý C H O V N É A V Z D Ě L Á V A C Í S T R A T E G I E

Předmět Výtvarná výchova rozvíjí klíčové kompetence následujícím způsobem: K O M P E T E N C E K U Č E N Í Učitel pomáhá žákům poznáváním výtvarného jazyka obohacovat jejich poznání světa a jeho principů. Výtvarný jazyk vztažený na psychologii vnímání odhaluje skryté podstaty přírodních a společenských jevů a otevírá nové škály látky k poznávání. Výtvarná práce v kolektivu vybízí k hledání a nacházení objevných řešení různých výtvarných i duchovních problémů a umožňuje žáku posoudit jeho přístupy, míru pochopení a zvládnutí řešení problémů, učit se od ostatních a chápat chyby i úspěchy jako nutný předpoklad jakéhokoli pokroku ve vzdělání. K O M P E T E N C E K Ř E Š E N Í P R O B L É M Ů Vytvoření výtvarného artefaktu je v každém stádiu problémem, k jehož řešení žák užívá svých schopností a vědomostí, experimentuje a radí se s žáky i učitelem. V komunikaci jsou nalézány zlepšující alterace díla v každé jeho komunikované fázi, konfrontace vlastního žákovského díla s jinými díly vyžaduje také hledání souvislostí v odborné literatuře a v reprodukcích výtvarných děl. Prezentace hotového výtvarného artefaktu je zkouškou úspěšnosti řešení problémů, dílo se stává předmětem obhajoby a kritiky.

185

K O M P E T E N C E K O M U N I K AT I V N Í V hodnotící části vyučovacích bloků i v komunikaci během tvorby a v samostatných prezentacích žákovských prací mají žáci možnost ověřovat vlastní komunikační schopnosti, učí se vhodně formulovat své postřehy a pocity a prezentovat vědomosti formou srozumitelnou ostatním. Vlastní výtvarná činnost je svého druhu komunikací, žáci si osvojují výtvarný jazyk a s jeho pomocí sdělují formou výtvarného artefaktu své prekoncepty, prožitky, informace, příběhy, pocity a podobně. K O M P E T E N C E S O C I Á L N Í A P E R S O N Á L N Í Předmět Výtvarná výchova je založen na tvůrčí činnosti v kolektivu, kde je důležitá spolupráce a respekt k práci ostatních. Žák na sebe bere roli tvůrce i roli partnera ostatních žáků v jejich tvorbě, takže se nejen sám stává tvůrčí autoritou, ale také naslouchá názorům ostatních žáků a poskytuje jim zpětně své názory a postřehy. Sám hodnotí a je hodnocen, učí se přijímat názory ostatních, zpětnou vazbu, zrovna tak jako citlivě a ohleduplně sdělovat kritiku ostatním. K O M P E T E N C E O B Č A N S K É Učitel pomáhá žákům seznamovat se s dějinami výtvarné kultury a učit se formulovat estetické soudy prohloubené znalostmi a vlastní výtvarnou zkušeností, tím se seznamovat a učit chápat kulturní projevy jiných národností, seznamovat se s kulturou vlastního národa a rozeznávat estetické kvality přírody a svého životního prostředí. Učitel vede žáky k respektování pravidel výtvarné dílny, odborných tříd, chování v galerii a podobně, kultivovanému projevu a poskytování pomoci těm, kdo ji potřebují, naopak nechávání prostoru těm, kdo potřebují klid a soustředění. K O M P E T E N C E K P O D N I K AV O S T I Vlastní žákovskou výtvarnou činností vede učitel žáky k seznamování se s pracovními postupy potřebnými pro realizaci plošných i prostorových výtvarných artefaktů, se způsoby jejich adjustace a prezentace, chápání náročnosti tvorby a cenění si fyzické i duchovní práce vložené do každého artefaktu. Při tvorbě žáka seznamuje s různými nástroji, vybavením, materiály a postupy, jejich bezpečným, ekologickým a ekonomickým použitím. Pomáhá žákovi chápat vlastní práci jako extenzi jeho osobnosti a jako možnost budoucího uplatnění.

> E V A L U A C E V P Ř E D M Ě T U


Žáci jsou hodnoceni podle zvládnutí učitelem vyžadované přípravy na hodinu a vlastní aktivity v hodinách. Součástí této aktivity je relativní míra a kvalita komunikace (dílem, o díle a nad dílem), relativní míra a snaha najít a zvládnout řešení problému, relativní kvalita a snaha o prezentaci vlastního názoru na problém a jeho řešení. Teoretické a faktické znalosti mohou být ověřovány ústním nebo písemným zkoušením (například

186

v semináři Dějiny umění). Podrobné informace o způsobu evaluace jsou uvedeny v úvodu ŠVP.

> C H A R A K T E R P R O F I L O V É M A T U R I T N Í Z K O U Š K Y

Maturitní zkouška z předmětu Výtvarná výchova ověřuje individuální výtvarné (tvůrčí

a technické) schopnosti žáka a teoretickou znalost výtvarné kultury (problematiku a dění

současné umělecké scény na pozadí umělecké tradice), vhodná je proto účast na seminářích

s teoretickým i praktickým zaměřením.


187

Charakteristika vyučovacího předmětu [Estetika - hudební výchova]


Předmět Hudební výchova je součástí vzdělávací oblasti UMĚNÍ A KULTURA podrobně charakterizované v RVP pro gymnázia. V mnoha ohledech úzce souvisí s těmito předměty – Výtvarná výchova, Dějepis a Literatura. Cílem předmětu je prohloubení znalostí o hudební historii a využití praktických dovedností – vše v návaznosti na výuku na předešlém stupni. Hudební výchova integruje tyto průřezová témata: osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova.


Předmět je realizován v devadesátiminutových blocích, které se jistě hodí pro tento typ předmětu více. Výuka probíhá v hudební učebně, kde jsou k dispozici hudeb. nástroje (klavír, kytara, rytmické nástroje), CD přehrávač k poslechu hudby a další potřebné pomůcky


Předmět Hudební výchova disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 2 hodiny pro jeden rok 3.stupně (kvinta - sexta):


kvinta 2

sexta 0

septima 0

oktáva 0

Obecně můžeme počítat s přibližně 70 vyučovacími hodinami (35 dvouhodinových bloků) a to s přihlédnutím k různým školním prázdninám, svátkům a mimořádným situacím.


Hudební výchova na 3.stupni vede žáka k hlubšímu porozumění hudebního umění, k uvědomění si úlohy hudby v běžném životě a k dalšímu rozvoji individuálních hudebních schopností. Samozřejmostí je hlasový výcvik, intonace, práce s rytmem.Doplňkovou formou organizace výuky jsou exkurze a případné návštěvy koncertů.

Metody výuky

Jelikož studenti již mají základní přehled o hudební historii z předešlého stupně, základním stavebním kamenem teoretické části bude diskuse s účelem prohlubování vědomostí a historických souvislostí. Dále budou využity stejné metody jako při výuce HV

188

na předešlém stupni.

Mezioborové vztahy

Předměty, které mají úzký vztah s hudební výchovou jsou tyto: dějepis, výtvarná výchova a literatura. Je třeba, aby dějiny hudby navázaly na poznatky z obecných dějin (společenská, politická a ekonomická situace určitých zemí v daném období – uměleckém směru) a dále byly porovnány se situací v ostatních uměleckých oborech (výtvarná výchova, literatura).

Evaluace předmětu

Studenti jsou hodnoceni podle aktivity v hodinách (což zahrnuje zapojování se do hudebních aktivit i zapojování se do diskusí na probírané téma), podle výsledků testů a podle připravených referátů a aktualit. Podrobnější informace o evaluaci jsou k dispozici v úvodu ŠVP.



Další aktivity (kroužky)

Nabízíme řadu kružků s hudebním programem, jejich nabídka vychází z předem zjišťovaného zájmu žáků (např. sborový zpěv, klavír aj.).

189


Tematický celek



[ročník] žák:

Nácvik lidových i umělých písní, hlasová průprava, jednohlasý i vícehlasý zpěv

využívá svůj individuální pěvecký potenciál při zpěvu, při mluvním projevu vede svůj hlas zněle a přirozeně, správně artikuluje, logicky člení větu, uplatňuje zásady hlasové hygieny v běžném životě

zásady hlasové hygieny, správná artikulace textu a správné používání hlasu při zpěvu

Intonace, rytmus, hra na hudební nástroje

využívá jednoduché a podle vybavení školy i složitější hudební nástroje při individuálních či společných hudebních aktivitách a přiměřeně svým hudebním schopnostem a dovednostem používá hudební nástroje jako prostředek sdělování hudebních i nehudebních myšlenek a představ

hra na hudební nástroje v rámci estetické výchovy (klavír, kytara, rytmické nástroje) a výuka hry na hudební nástroj v rámci volitelného předmětu

Seznámení s lidovými i umělými tanci, pohybový doprovod hudby, Spojitosti mezi hudbou a jinými druhy umění

reaguje na hudbu pohybem, ztvárňuje ji úměrně svým hudebním schopnostem a pohybovým dispozicím; pohyb ve spojení s hudbou využívá k vyjádření vlastních představ a pocitů

vyjádření svých pocitů z poslouchané hudby pohybem či výtvarným dílem

190

Tematický celek



[ročník] žák:

Hudební nauka orientuje se v zápise jednoduchých, případně složitějších písní a skladeb, na základě svých individuálních hudebních schopností tyto skladby realizuje

prohlubování znalostí z hudební nauky

Hudebně výrazové prostředky

vyděluje podstatné hudební znaky z proudu znějící hudby, rozpoznává hudebně výrazové prostředky užité ve skladbě, uvědomuje si hudební formu díla a k dílu přistupuje jako k logicky utvářenému celku

hudební teorie – hudebně výrazové prostředky, hudební formy

Poslech hudby různých uměleckých slohů, její vnímání v historických souvislostech, hudebně výrazové prostředky

popíše a na vybraných hudebních dílech ukáže důležité znaky tvorby a interpretace, vysvětlí, v čem tkví originální a nezaměnitelná přínos skladatele a interpreta, možná poselství sdělovaná prostřednictvím hudby dešifruje a interpretuje

praktické využití poznatků hudební teorie u konkrétních skladatelů či slohů

Hra na hudební nástroj, Vytváření jednoduchých doprovodů k písním, vlastní improvizace

interpretuje hudbu na základě vědomostí a individuálních hudebních schopností; vytváří vlastní soudy a preference, které dokáže v diskusi obhájit

interpretace hudebního díla, schopnost studenta posoudit dílo z odborného hlediska

191

Tematický celek



[ročník] žák:

Orientace v uměleckých slozích, hudební žánry, skladatelé

orientuje se ve vývoji hudebního umění; uvědomuje si rozdílnost hudebního myšlení v jednotlivých etapách, rozlišuje hudební slohy podle charakteristických hudebních znaků, na základě historických, společenských a kulturních kontextů popíše podmínky a okolnosti vzniku hudebního díla

prohlubování poznatků z hudební historie, rozdíly mezi uměleckými slohy

Spojitosti hudby s jinými druhy umění a jinými odvětvími lidské činnosti

uvědomuje si roli hudebního průmyslu v současném světě; popíše možnosti využití hudby v mimohudební oblasti a je schopen poukázat na příklady jejího zneužívání

význam a funkce hudby v dnešním světě, vytvoření si vlastního, společností přijatelného názoru

Artificiální a nonartificiální hudba – individuální vnímání

uvědomuje si rozdílnost přístupů jednotlivých lidí k hudbě a hudební tvorbě, vnímá hudbu jako způsob prezentace vlastních idejí a názorů i pocitů a názorů ostatních lidí a na základě toho je schopen se s hudbou ztotožnit, či ji odmítnout

význam a funkce hudby v dnešním světě, vytvoření si vlastního, společností přijatelného názoru

192

ČLOVĚK A ZDRAVÍ

Charakteristika vyučovacího předmětu Tělesná výchova

Obsahové vymezení předmětu Tělesná výchova usiluje o trvalý vztah k pohybovým činnostem a o optimální rozvoj tělesné, duševní a sociální zdatnosti. Vychází především z motivující atmosféry, zájmu studentů a z jejich individuálních předpokladů. Využívá k tomu specifických emočních prožitků, sociálních situací a bioenergetických zátěží v individuálně utvářené nabídce pohybových činností (od zdravotně rekreačních až po výkonnostní). Z hlediska celoživotní perspektivy směřuje tělesná výchova k hlubší orientaci studentů v otázkách vlivu pohybových aktivit na zdraví. Vede je k osvojení a pravidelnému využívání konkrétních pohybových činností (kondičních a vyrovnávacích programů) v souladu s jejich pohybovými zájmy a zdravotními potřebami. Významná zůstává otázka bezpečnosti a úrazové prevence při pohybových činnostech. Velká pozornost je i nadále věnována rozvoji pohybového nadání i korekcím pohybových znevýhodnění (oslabení).

Předmět tělesná výchova úzce souvisí především s druhým předmětem oblasti Člověk a zdraví: člověk a zdraví - biologie člověka, dále se vzdělávacími oblastmi Člověk a společnost (dějiny tělesné kultury) a Člověk a příroda (biologie).

Předmětem prolínají průřezová témata:

- environmentální výchova (především oblast ekologie);

- osobnostní a sociální výchova;

- mediální výchova;

- výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

Formy realizace a organizace předmětu vyučovací jednotka

letní a zimní výcvikové kurzy

turnaje

Vyučovací jednotky probíhají v tělocvičně, na venkovním hřišti a dalších sportovištích podle aktuální potřeby pro zajištění výuky (plavecký bazén, atletický ovál atd.).

Studenti jsou rozděleni do skupin podle pohlaví. Do jednotlivých skupin mohou být spojovány navazující ročníky podle aktuálních možností školy a počtu studentů ve třídách.

Výcvikové kurzy

Jsou součástí výuky předmětu tělesná výchova a jsou pořádány po vzájemné dohodě mezi žáky, rodiči a školou takto:

- letní výcvikový kurz je realizován pro každou třídu kvinta až septima zvlášť;

vedením je pověřen třídní učitel, který zajišťuje organizaci ve spolupráci se sportovním instruktorem;

- zimní výcvikový kurz je realizován pro zájemce z kvinty až oktávy;

vedením a organizací jsou pověřeni instruktoři školního lyžování;

193

zaměření kurzu – lyžování, snowboarding.

Časové vymezení předmětu Předmět je vyučován jako samostatný od kvinty až do oktávy po dvou hodinách týdně.

Výchovné a vzdělávací strategie Formy a metody práce

frontální výuka (vysvětlení, instruktáž, demonstrace, rozhovor, beseda)

skupinová práce (kolektivní hry, soutěže, turnaje);

individuální nácvik a provádění pohybových činností;

problémové vyučování;

aktivní účast žáků na organizaci vyučovací jednotky;

Kompetence

V tělesné výchově se snažíme rozvíjet klíčové kompetence následně rozepsanými dílčími způsobilostmi.

Kompetence k učení:

- poznávání různých metod, způsobů a postupů učení, následné uplatňování a případné upravení podle úrovně efektivity;

- využívání teoretických i prakticky zjištěných znalostí o svém těle;

- odhalování chyb a snaha o nápravu.

Kompetence k řešení problémů:

- řešení problémových úkolů, situací a taktiky při pohybových činnostech v roli jednotlivce i člena skupiny;

- využívání schémat při řešení taktiky družstva;

- analýza uplatněvané taktity či schématu, následné vyhodnocení a vyvození důsledků.

Kompetence komunikativní:

vytvoření atmosféry pro vyslechnutí, domluvu v družstvu a realizace pokynů;

umění přizpůsobení komunikace mezi jednotlivými členy družstva podle určené role;

využívání povelů a signalizace na úrovni hráče, trenéra i rozhodčího;

ponechání rozhodnutí na rozhodčích a kapitánech družstev při nejasných nebo sporných situacích.

Kompetence sociální a personální:

rozdělení a přijímání rolí v družstvu;

uvědomění si svých schopností, dovedností a snaha o pozitivní pohled na sebe i ostatní;

určení vhodného zapojení do kolektivní hry;

pochopení a dodržování myšlenky fair play nejen při sportu;

nacházení optimální cesty ke zdravému životnímu stylu.

Kompetence občanské:

využití a přizpůsobení osobních ambic pro úspěch družstva;

194

zapojení do organizace a řízení pohybových činností;

přebírání odpovědnosti za své zdraví i za zdraví a bezpečnost spolužáků;

seznamování, zkoušení a hlavně uplatňování bezpečnostních předpisů pro různé sportovní aktivity, poskytování první pomoci;

respektování méně zdatných spolužáků a přizpůsobení některých činností podle nich;

respektování přístupu ostatních k dané pohybové aktivitě a přizpůsobení se tomu.

Kompetence k podnikavosti:

- zařazování pravidelné sportovní činnosti jako relaxačního a stmelovacího prvku;

- uspořádání pohybového režimu podle formy zátěže a využití kompenzačních cviků;

- zhodnocení a uvážené jednání podle pokynů (učitele, vedoucího družstva, spolužáka);

- spolupráce při přípravě letních a zimních výcvikových kurzů;

- seznamování s možnostmi uplatnění ve sportu (aktivní sportovec, management atd.).

Evaluace v předmětu Při hodnocení bude přihlédnuto v rámci obecně stanovených evaluačních kritérií spíše k osobnímu pokroku jednotlivých žáků než k výkonnostnímu plnění výstupů daných vzdělávacím programem.

195

Tematický celek


Mezioborové vztahy

kvinta-oktáva

žák:

ČINNOSTI

OVLIVŇUJÍCÍ

ZDRAVÍ

organizuje svůj pohybový režim a

využívá v souladu s pohybovými

předpoklady, zájmy a zdravotními

potřebami vhodné a dostupné

pohybové aktivity

ověří jednoduchými testy úroveň

zdravotně orientované zdatnosti a

svalové nerovnováhy

usiluje o optimální rozvoj své

zdatnosti; vybere z nabídky vhodné

kondiční programy nebo soubory

cviků pro udržení či rozvoj úrovně

zdravotně orientované zdatnosti a

samostatně je upraví pro vlastní

použití

vybere z nabídky vhodné soubory

vyrovnávacích cvičení zaměřených na

kompenzaci jednostranného zatížení,

na prevenci a korekci svalové

nerovnováhy a samostatně je upraví

pro vlastní použití

využívá vhodné soubory cvičení pro

tělesnou a duševní relaxaci

připraví organismus na pohybovou

činnost s ohledem na následné

převažující pohybové zatížení

uplatňuje účelné a bezpečné chování

při pohybových aktivitách i v

neznámém prostředí

poskytne první pomoc při sportovních

či jiných úrazech i v nestandardních

podmínkách

zdravotně orientovaná zdatnost –

složky ZOZ (kardiovaskulární

zdatnost, svalová zdatnost, kloubní

pohyblivost a složení těla);

kondiční testy (UNIFITTEST –

opakované zadávání, sledování

vývoje)

svalová nerovnováha – příčiny

svalové nerovnováhy (prevence

jednostranné zátěže); testy svalové

nerovnováhy (opakované zadávání,

sledování vývoje)

zdravotně zaměřená cvičení –

pravidelné zařazování strečinku do

hodin, spinální cviky, strečink

s postizometrickou relaxací

organismus a pohybová zátěž –

způsoby zatěžování; kompenzace

jednostranné zátěže

individuální pohybový režim

hygiena pohybových činností a

cvičebního prostředí

rizikové faktory ovlivňující

bezpečnost pohybových činností –

zásady jednání a chování v různém

prostředí; úprava pohybových

činností podle aktuálních

podmínek (možných rizik)- význam

bezpečnostních pravidel jako jsou

např. pravidla FIS atd.

první pomoc při sportovních

úrazech – závažná poranění a život

ohrožující stavy; improvizovaná

první pomoc v podmínkách

sportovních činností

ČINNOSTI

OVLIVŇUJÍCÍ

ÚROVEŇ

POHYBOVÝC

H

DOVEDNOST

Í

provádí osvojované pohybové

dovednosti na úrovni individuálních

předpokladů

zvládá základní postupy rozvoje

osvojovaných pohybových dovedností

a usiluje o své pohybové

sebezdokonalení

posoudí kvalitu stěžejních částí

pohybu, označí zjevné příčiny

nedostatků a uplatní konkrétní

osvojované postupy vedoucí k

potřebné změně

respektuje věkové, pohlavní,

výkonnostní a jiné pohybové rozdíly a

přizpůsobí svou pohybovou činnost

dané skladbě sportujících

pohybové odlišnosti a handicapy –

věkové, pohlavní, výkonnostní –

odstraňování bariér a důraz na

kooperaci při činnostech

v hodinách TV

průpravná, kondiční, koordinační,

tvořivá, estetická a jinak zaměřená

cvičení - nácvik pohybových

dovedností ve sportovních hrách,

gymnastice, aerobiku a tancích.

pohybové hry různého zaměření –

jsou součástí úvodních částí hodin

gymnastika – akrobacie; přeskoky

a cvičení na nářadí; cvičení

s náčiním – kotoul vpřed, vzad, stoj

na rukou, přemet stranou, cvičení

na kruzích a hrazdě

kondiční a estetické formy cvičení

s hudbou a rytmickým

doprovodem (určeno především

děvčatům – alespoň dvě formy

cvičení podle podmínek a zájmu

žákyň, případně žáků) – aerobik,

tance – seznámení se základním

rytmem a jeho dodržování,

samostatné cvičení naučené

sestavy

úpoly – sebeobrana; základy

džudo; aikido; karatedo (základem

je sebeobrana, rozsah ostatních

činností je stanoven v návaznosti

na připravenost vyučujícího a

196

Tematický celek


Mezioborové vztahy

zájem žáků) – k výuce může být

přizván externista nebo proběhne

v rámci sportovního kurzu návštěva

sportovního klubu

atletika – běh na dráze a v terénu

(sprinty, vytrvalý běh, štafetový

běh); hody, vrh koulí

sportovní hry – herní systémy,

herní kombinace a herní činnosti

jednotlivce v podmínkách utkání

(alespoň ve dvou vybraných

sportovních hrách podle podmínek

školy a zájmu žáků) – fotbal,

florbal, basketbal, volejbal a

házená

turistika a pobyt v přírodě –

příprava turistické akce a pobytu

v přírodě – aspoň jeden letní

výcvikový kurz si studenti zkusí

připravit a zorganizovat (doprava,

ubytování, program); orientace v

méně přehledné krajině, orientační

běh (zařazován v rámci sportovních

dnů na škole), příprava a likvidace

tábořiště (zařazeno v rámci letního

výcvikového kurzu - vodáckého)

plavání – základní i zdokonalovací

trénink proběhl na nižším stupni

lyžování – (v rámci zimních

výcvikových kurzů) běžecké,

sjezdové; snowboarding (jednotlivé

formy lyžování jsou zařazovány

podle aktuálních sněhových

podmínek)

badminton, stolní tenis, ringo,

nohejbal

netradiční hry a sporty

ČINNOSTI

PODPORUJÍ

CÍ

POHYBOVÉ

UČENÍ

užívá s porozuměním tělocvičné

názvosloví (gesta, signály, značky) na

úrovni cvičence, vedoucího

pohybových činností, organizátora

soutěží

volí a používá pro osvojované

pohybové činnosti vhodnou výstroj a

výzbroj a správně ji ošetřuje

připraví (ve spolupráci s ostatními

žáky) třídní či školní turnaj, soutěž,

turistickou akci a podílí se na její

realizaci

respektuje pravidla osvojovaných

sportů; rozhoduje (spolurozhoduje)

třídní nebo školní utkání, závody,

soutěže v osvojovaných sportech

respektuje práva a povinnosti

vyplývající z různých sportovních rolí –

jedná na úrovni dané role;

spolupracuje ve prospěch družstva

sleduje podle pokynů (i dlouhodobě)

pohybové výkony, sportovní výsledky,

činnosti související s pohybem a

zdravím – zpracuje naměřená data,

vyhodnotí je a výsledky různou

formou prezentuje

aktivně naplňuje olympijské

myšlenky jako projev obecné

kulturnosti

vzájemná komunikace a

spolupráce při pohybových

činnostech – důraz na přátelskou

atmosféru nejen v družstvu, ale i

mezi soupeři, volba taktiky podle

vývoje zápasu

sportovní výzbroj a výstroj –

účelnost, funkčnost, bezpečnost,

finanční dostupnost a kvalita –

charakteristické prvky obuvi a

oblečení pro různé sporty, užití

ochranných pomůcek

pohybové činnostní, sportovní a

turistické akce – organizace,

propagace, vyhodnocení,

dokumentace (v rámci přípravy a

organizace letních a zimních

výcvikových kurzů) – termín,

rozpočet, podání informací

účastníkům, doprava, ubytování,

zdravotní deník)

pravidla osvojovaných pohybových

činností – vysvětlování pravidel,

upozorňování na jejich změny a

důležitost i z hlediska bezpečnosti

sportovní role – jak se kdo chová a

jak se má chovat v roli hráče,

spoluhráče, soupeře, rozhodčího,

organizátora

měřitelné a hodnotitelné údaje

související s tělesnou výchovou a

sportem – zaznamenávání výkonů

v atletice, kondičních testech atd.

olympismus v současném světě:

jednání fair play – spolupráce ve

sportu a pomoc soupeři, pomoc

pohybově znevýhodněným, sport

pro každého, sport a ochrana

přírody, odmítání podpůrných látek

197

Tematický celek


Mezioborové vztahy

neslučitelných s etikou sportu

(seznamování studentů se

zásadami zdravého životního stylu)

úspěchy našeho sportu na pozadí

nejdůležitějších historických

sportovních událostí (sledování

aktuálního dění, rozebírání situací,

připomínání si významných výkonů

jednotlivých sportovců i celých

družstev)

198

Charakteristika vyučovacího předmětu Výchova ke zdraví- biologie člověka


Výchova ke zdraví–biologie člověka v sobě zahrnuje a integruje dva vyučovací předměty, a to biologii člověka a předmět Výchovu ke zdraví, který je složen z několika tematických celků, jsou to : Zdravý způsob života a péče o zdraví, Vztahy mezi lidmi a formy soužití, Změny v životě člověka a jejich reflexe a Rizika ohrožující zdraví a jejich prevence. Jako polytematický a tudíž i integrovaný vyučovací předmět ve svém obsahu učiva navazuje na klíčové kompetence studentů z třetího ročníku RVP pro nižší gymnázia, kde navazuje a rozšiřuje učivo biologie člověka a kvalitativně rozšiřuje klíčové kompetence z biologie člověka, dále navazuje na učivo ze čtvrtého ročníku předmětu chemie, a to na téma týkající se nebezpečných a zdraví ohrožujících látek. Tyto obsahy učiva respektive klíčové kompetence ve svém obsahu celkově prohlubuje a vytyčuje KK nové. Kromě toho obsahuje i nová témata týkající se života v rodině, první pomoci, lidské ontogeneze, výchově k rodičovství, zvládání stresových situací, prevencí před pohlavními chorobami, prevencí a rizikem užívání návykových látek a ohrožujícího chování a v neposlední řadě učí studenta žít, tak aby si byl vědom některých rizik na své životní cestě, a aby dovedl zaujmout postoj ve své reflexi na tato témata. A aby žil zdravý plodný a svobodný život.


Jako základní volitelný předmět týkající se lidského těla a jeho fungování funguje seminář z biologie člověka. Seminář z biologie člověka. Učivo semináře zahrnuje učivo biologie člověka a klade větší důraz na podrobnější studium a pochopení dějů v lidském těle. Navazuje na předmět Výchova ke zdraví v kvintě a sextě. Je určen studentům septimy až oktávy, kteří chtějí po absolvování gymnázia pokračovat ve studiu medicíny. Součástí semináře bude návštěva antropologických expozic NM a Hrdličkova muzea člověka případně dalších ústavů AV. V případě zájmu mezi žáky je možné každoročně nabídnout některé nadstandardní volitelné předměty: Seminář: stres a jeho zvládání. Učivo semináře zahrnuje učivo současné psychologické a biologické znalosti o stresových reakcí. Navazuje na předmět Výchova ke zdraví v kvintě a sextě. Je určen všem studentům od kvinty po oktávu, a to proto, protože se s ním setkáváme všichni, v dnešní postmoderní společnosti. Seminář: Kurz první pomoci. Zde je nutná finanční účast žáků. Seminář - Přežití. Tento nutně potřebný seminář bude jaksi polytematický a bude zahrnovat teoretickou a hlavně praktickou přípravu z mnoha oblastí lidské činnosti. Z mnoha činnosti lze zmínit topografie aneb jak se vyznat v terénu v mapě či bez mapy, bivakování, nocování v přírodě, jídlo z přírody, první pomoc, překonávání terénních nerovností, zdravoděda, rozdělávání ohně všemi možnými způsoby, příprava jídla pro přežití, znalosti jedlých a

199

jedovatých rostlin a živočichů, signalizace v nouzi, základy lezení, základy lyžování, základy plavání, orientaci na moři, sebeobrana proti útočníkům i zvířatům, získávání vody v přírodě vaření v přírodě a mnohé další dovednosti předpovídání počasí, znalost stop zvířat, stavby stanu, iglú, základy jízdy na kole, lodí, běhu terénem, střelba z luku, psychologie života v přírodě atd. Seminář je určen pro každého, kdo chce přežít v přírodě i mimo ni, kdo je trochu dobrodružnějšího charakteru a povahy, kdo se nebojí a chce se naučit základním dovednostem přežití.


Monologické vyučovací metody v biologii člověka zahrnují vysvětlování, přednášku, popis. Na ně navazující dialogické metody, které studentům dávají příležitost pro aplikaci naučeného a pochopeného. Umožňují žákům sdělit své názory, stanoviska, postoje a pocity k různým problematikám v učivu. Studenti se učí naslouchat názorům druhých a tím se učí podstatě dialogu. Dialogické metody budou spíše uplatňovány v seminářích, zahrnují rozhovor, diskuzi, sokratovskou metodu, heuristickou metodu a besedu s odborníky z praxe (vědci, pracovníci muzeí atp.) Pro počáteční fázi poznání budou užity metody názorně demonstrační. S demonstračními metodami pak úzce souvisí pozorování, zejména pozorování lidského chování v určitých rizikových i běžných i ve stresových situacích. Nedílnou součástí je metoda práce s učebnicí a literaturou a s vyhledáváním a zejména rozlišováním validních informací z internetu. Z participativních metod pak dialog v plénu skupiny, dialog na písemných dotazech, dialog v kruhu, brainstorming. Při opakování a prohlubování učiva pak bude užita metoda pojmové mapy. V maturitních seminářích se bude nejvíce užívat metoda vrstevnického vyučování aneb učení se vyučováním. Důraz v užití metod je kladen na vytvoření kladného a tudíž pozitivního vztahu k lidskému tělu a celkových znalostí o nemocech a jejich prevenci o praktických dovednostech základů první pomoci a o praktickém žití zdravého životního stylu. Užité metody by tedy měly směřovat ke kladné motivaci k poznávání lidského života a měly by vést k přemýšlení o trvale udržitelném rozvoji a vést k ochraně lidského zdraví. Z organizačních forem pak bude vyučováno v běžných vyučovacích hodinách, v laboratorních pracích, formou semináře, exkurzí, soutěží, besed s lidmi z oboru a praxe, filmového promítání. Důraz je opět kladen na vytvoření vztahu k našemu tělu a jeho zdraví. Největší důraz je kladen na exkurze, výlety, vycházky a v seminářích také na domácí učební činnost při vytváření seminárních a ročníkových prací. Propojení teoretických dovedností je zažito a prohloubeno v životě samém.

Časové vymezení předmětu Časové rozvržení předmětu je jedna hodina týdně v pátém a šestém ročníku (v kvintě a sextě).


kvinta 1

sexta 1

septima 0

oktáva 0

200


Kompetence k učení: Učitel si počíná tak, aby kladně motivoval studenty ke studiu biologie člověka, učí studenty vyhledávat a kriticky vyhodnocovat informace z různých informačních zdrojů ( odborná literatura, internet, rozhlas, TV apod.) a tyto nabyté a vyhledané informace prezentovat Učitel vede studenty k samostatnosti při vytváření referátů či posterů a do tohoto procesu vstupuje jen jako poradce. Tímto je vede k tomu, aby si našli svůj vlastní styl učení a naučili se sami učit. Učitel klade studentům otázky o způsobu a příčinách různých procesů a jevů v našem těle a i v našem mezilidském soužití, společně o nich hovoří a diskutují a vzájemně hledají odpovědi. Učitel vyžaduje, aby student své odpovědi zhodnotil a porovnal se svými dosavadními znalostmi a zkušenostmi a dovedl vyvozovat a formulovat závěry. Učitel tedy dbá na to, aby student si nové získané dovednosti, zkušenosti a znalosti zabudoval do svého chápání daného jevu či problematiky. Učitel učí studenty se učit, volí proto takové metody a aktivity, které studentům pomáhají jak toho dosáhnout. Kompetence k řešení problémů: Učitel učí studenty, aby rozpoznali problém, vysvětlili jeho podstatu případně ho rozčlenili na jednotlivé dílčí problémy. Učitel učí studenty formulovat hypotézy a navrhování postupných cest, kroků a postupů vyžadující jejich řešení či ověření. Učitel učí studenty myslet, tak aby svoje tělo poznávali a dobře s ním zacházeli. Učitel ukazuje různé možnosti řešení problémů.Učitel učí studenty vybírat vhodné metody při řešení problému. Vedle analytického a kritického myšlení učí studenty využívat i myšlení tvořivé čili kreativní s užitím intuice, představivosti (imaginace). Kompetence komunikativní: Učitel učí studenty efektivně využívat dostupné prostředky komunikace, a to verbální i neverbální, včetně symbolických a grafických vyjádření informací různého typu. Učí studenty prezentovat svoje referáty, ppt, vytvořené postery či výsledky laboratorních prací. Učitel učí studenty dostatečně vhodně argumentovat, učí dialogu i diskuzi o daném biologickém problému či jevu. Učitel učí studenty se správně vyjadřovat, a to jak ve slově mluveném, tak i ve slově psaném. Učitel učí studenty rozlišovat co komu a kdy a kde řeknou a sdělí, učí je býti citlivými k míře zkušeností a znalostí partnerů v komunikaci. Učitel učí komunikovat o některých spornějších či nevyřešených problémech věcně. Učitel učí studenty polemizovat s názory autorů a ne s osobami jejich autorů. Učitel učí studenty, aby se vyhýbali kategorickým soudům a předsudkům v komunikaci. Učitel učí studenty se vyjadřovat tak, aby studenti při prezentacích zaujali publikum svých vrstevníků, učí studenty zvládat některé prvky rétoriky a některé metody zvládání trémy. Učitel učí studenty, aby uměli komunikovat ve dvojici či ve skupinkách a zvládali týmovou komunikaci. Kompetence sociální a personální: Učitel učí studenty pracovat a spolupracovat ve skupině, kdy studenti si vyberou svoje místo podle svých možností a dovedností a schopností a studenti společně plánují vhodný postup k vyřešení daného úkolu např. během laboratorních pracích či skupinovém

201

vyučování. Učitel učí studenty, aby si sami stanovovali svoje cíle a priority s ohledem na vlastní schopnosti a svůj vlastní zájem i životní podmínky např. tím, že si student vybere sám takové téma, které je mu vlastní a na které stačí. Učitel vede studenty k tomu, aby se nevyhýbali i svým méně rozvinutým dovednostem a aby se je snažili překonávat, a to nejen ve skupině, ale i sami před sebou. Učitel se snaží, aby student byl schopen odhadnout důsledky svého jednání a chování v nejrůznějších životních situacích, a aby své jednání a chování korigoval podle těchto situací. Učitel učí studenty vědomě pracovat s chybou a s chybným jednáním a chováním a učí studenta sebereflexi. Učitel učí studenty zodpovědnosti za místo, kde žije, vede studenta k spoluzodpovědnosti za svoje životní prostředí a ochraně přírody a učí ho, aby svým jednáním šel příkladem. Učitel učí studenty vzájemně mezi sebou spolupracovat zejména při práci v přírodě a při návštěvách muzea a zoologické zahrady. Učitel učí studenty si vzájemně pomáhat a udržovat mezi sebou hodnotné mezilidské vztahy, které jsou založeny na vzájemné úctě, toleranci a empatii. Kompetence občanská: Učitel učí studenty zvažovat vztahy mezi svými osobními zájmy a zájmy širší skupiny, do které patří i zájmy veřejné např. při ochraně svého životního prostředí. Učitel učí studenty vyváženému životnímu stylu při respektování plurality hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních lidí např. při diskuzích o umělém oplodnění, přerušení těhotenství, euthanazii, o nebezpečí užívání drog a různých závislostech. Učitel učí studenty ve svém myšlení odhalovat předsudky a mylné představy a bránit se jejich vlivu na svůj rozvoj osobnosti. Učitel učí studenty orientovat se v právních otázkách při nakládání s rizikovými látkami a rizikovým chováním. Učitel učí studenta, aby v krizových životních situacích student dovedl poskytnout první pomoc. Kompetence k podnikavosti: Učitel učí studenta, aby dovedl zodpovědně a s ohledem na své potřeby a osobní předpoklady a možnosti se rozhodovat o svém dalším vzdělávání a budoucím profesním zaměření. Učitel učí studenta se kladně motivovat i v těch předmětech, které zrovna nepatří k jeho zájmům. Učitel učí studenta projektově myslet a plánovat, definovat priority zejména při různých projektech a práci v terénu.



Specifická evaluační kritéria vychází z kritérií evaluace předmětů biologie a chemie.

202

Charakter profilové maturitní zkoušky Z obsahu toho předmětu je součástí maturitní zkoušky učivo týkající se biologie člověka v rámci maturitního předmětu biologie.

203


Tematický celek



[kvinta-sexta] žák:

Biologie člověka Využívá znalosti o orgánových

soustavách pro pochopení

vztahů mezi procesy

probíhajícími v lidském těle

charakterizuje individuální

vývoj člověka a posoudí faktory

ovlivňujících jej v pozitivním i

negativním smyslu.

Podle předloženého schématu

popíše a vysvětlí evoluci

člověka.

Opěrná a pohybová soustava.

Soustavy látkové přeměny.

Soustavy regulační.

Soustavy rozmnožovací.

Pojmová mapa,

pracovní listy, tvorba

posterů,

referátů,¨návštěva

Hrdličkova muzea,

antropologická

expozice Národního

muzea v Praze.

Výchova ke zdraví:

Zdravý způsob

života a péče o

zdraví

Vztahy mezi lidmi

a formy soužití

Změny v životě

člověka a jejich

reflexe

Usiluje o pozitivní změny ve

svém životě souvisejícím s

vlastním zdraví a zdravím

druhých.

Zařazuje do denního režimu

osvojené způsoby relaxace; v

zátěžových situacích uplatňuje

osvojené způsoby regenerace.

Podle konkrétní situace

zasáhne při závažných

poraněních a život ohrožujících

stavech.

Korektně a citlivě řeší

problémy založené na

mezilidských vztazích.

Posoudí hodnoty, které

mladým lidem usnadňují vstup

do samostatného života,

partnerských vztahů,

manželství a rodičovství, a

usiluje ve svém životě o jejich

naplnění a prožívání.

Projevuje etické a morální

postoje k ochraně matky a

dítěte.

Orientuje se ve své osobnosti,

emocích a potřebách

Uplatňuje odpovědné a etické

přístupy k sexualitě, rozhoduje

Vliv životních podmínek a

životního stylu na zdraví v

rodině, škole, obci.

Zdravá výživa – specifické

potřeby výživy podle věku,

zdravotního stavu a profese.

Hygiena pohlavního styku,

hygiena v těhotenství.

První pomoc při úrazech a

náhlých zdravotních příhodách.

Psychohygiena – předcházení

stresům v mezilidských

vztazích, zvládání stresových

situací, efektivní komunikace,

hledání pomoci a východiska.

Vztahy v rodině, mezigenerační

soužití, pomoc nemocným a

handicapovaným lidem.

Partnerské vztahy, manželství,

rodičovství, neúplná rodina;

náhradní rodinná péče a její

formy, ústavní péče.

Rizika spojená s volbou

životního partnera, krizové

situace v rodině.

Rozvoj sociálních dovedností

pro život s jinými lidmi –

otevřenost vůči druhým,

vyjednávání, obhajování a

prosazování vlastních názorů,

odmítání nelidských postojů.

Modely sociálního chování v

intimních vztazích –

otevřenost, tolerance,

respektování druhého,

empatie, trpělivost,

odpovědnost, sebepoznání a

sebeúcta.

Změny v období adolescence –

tělesné, duševní a

společenské; hledání osobní

identity, orientace na

budoucnost, hledání partnera,

prožívání emočních stavů a

hlubších citových vztahů.

Způsoby reflexe a kontroly

emocí.

Péče o reprodukční zdraví -

faktory ovlivňující plodnost;

preventivní prohlídky; osvěta

spojená s abúzem nikotinu,

alkoholu, drog a sexuálně

přenosnými chorobami.

Metody asistované reprodukce,

její biologické, etické,

Vyhledávání validních

informací z různých

informačních zdrojů.

(populárně naučná

literatura, odborná

literatura, internet)

Praktické vyučování

první pomoci.

Praktické vyučování

relaxačních a

antistresových metod.

Dramatická výchova.

Metodika

antikoncepce.

Psaní esejů, referátů

tvorba ppt a posterů,

projektové vyučování,

diskuze v kruhu,

besedy s odborníky.

Inscenační metody,

hraní rolí, diskuze v

kruhu, skupinové

vyučování, projektové

vyučování, tvorba

posterů,

referátů,obhajoba

esejů.

Biologie člověka.

Psychologie – stress,

motivace, emoce atp.

Sociologie.

Psychologie

Filosofie

Sociologie

Ontogeneze člověka

204

Tematický celek



Rizika ohrožující

zdraví a jejich

prevence

se s vědomím možných

důsledků.

Orientuje se v problematice

reprodukčního zdraví z

hlediska odpovědnosti k

budoucímu rodičovství.

Zná práva každého jedince v

oblasti sexuality a reprodukce.

Projevuje odolnost vůči výzvám

k sebepoškozujícímu chování a

rizikovému životnímu stylu.

Zaujímá odmítavé postoje ke

všem formám rizikového

chování.

Uvede důsledky porušování

paragrafů trestního zákona

souvisejících s výrobou a

držením návykových látek a s

činností pod jejich vlivem,

sexuálně motivovanou

kriminalitou,skrytými formami

individuálního násilí a vyvozuje

z nich osobní odpovědnost.

Rozhoduje podle osvojených

modelů chování a konkrétní

situace o způsobu jednání v

situacích vlastního nebo cizího

ohrožení.

psychosociální a právní

aspekty.

Modely vzájemného chování

související s etickými a

psychosociálními aspekty

partnerského a sexuálního

života – odpovědnost,

sebeúcta, respekt,

rozhodování.

Civilizační choroby, poruchy

příjmu potravy, choroby

přenosné pohlavním stykem,

HIV/AIDS, hepatitidy, kapavka,

syfilis ad.

Zátěžové situace, stress a

způsoby jeho zvládání;

důsledky stresu v oblasti

fyzického, duševního a

sociálního zdraví.

Rizika v oblasti sexuálního a

reprodukčního zdraví –

promiskuita, předčasné

ukončení těhotenství.

Sexuálně motivovaná

kriminalita – pornografie,

pedofilie, dětská prostituce,

obchod s ženami.

Skryté formy a stupně

individuálního násilí a

zneužívání – šikana, brutalita,

zanedbávané a týrané děti

(CAN).

Autodestruktivní závislosti a

kriminalita související s těmito

jevy – zdravotní a

psychosociální rizika.

Výroba, držení a

zprostředkovávání nelegálních

návykových látek; návykové

látky a bezpečnost v dopravě.

Sociální dovednosti potřebné

při řešení problémů v

nečekaných, složitých a

krizových situacích – duševní

hygiena v dlouhodobých

zátěžových a stressových

situacích, rozhodování se v

eticky problematických situací.

Tvorba posterů,

diskuze v kruhu,

vyhledávání informací

z validních

informačních zdrojů,

besedy s odborníky,

eseje,

tvorba posterů,

vyhledávání informací

o léčbě těchto nemocí,

vyučování učením ,

diskuze v kruhu,

besedy s odborníky

projektové vyučování

Psychologie,

Chemie – toxikologie

nikotinu, alkoholu a drog a

jejich metabolismus

Virová a bakteriální choroby

člověka

Právo

Biologie metody asistované

reprodukce

Biologie člověka

Biologie virů a bakterií

Psychologie

Český jazyk : J. Havlíček :

Petrolejové lampy.

Sociologie.

Právo.

205

ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE

Charakteristika vyučovacího předmětu [Člověk a svět práce]


Předmět Člověk a svět práce je součástí stejnojmenné vzdělávací oblasti podrobně charakterizované v RVP GV. Předmět v mnoha ohledech obsahově úzce souvisí s předměty vzdělávací oblasti „Člověk a společnost“, především se Základy společenských věd (ZSV), přičemž část vzdělávacího obsahu předmětu člověk a svět práce je integrována do ZSV (dílčí obor ekonomie v šestém ročníku vyššího gymnázia). Pokud jde praktické (technické) zabezpečení a provádění úkolů předmětu, dochází k propojení s předmětem IVT. Ve sféře tvorby a porozumění textů z oblasti pracovněprávní předmět též souvisí s Českým jazykem. Nepřímo souvisí i s dalšími vyučovacími předměty, protože otázka dobré profesní volby a orientace v pracovněprávních a ekonomických vztazích musí být propojena s jednotlivými obory (předměty zájmu žáků). Na vyšším stupni gymnázia může být předmět Člověk a svět práce propojen s řadou volitelných předmětů (dle jejich měnící se nabídky) a významně se podílí na integraci dílčích problematik průřezových témat (Osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana) podrobněji vymezených v RVP a začleněných do jednotlivých předmětů. Cíle předmětu Koncepce výuky předmětu Člověka svět práce má pomoci žákům především získat a procvičit schopnost orientovat se v oblasti pracovněprávních a ekonomických vztahů (realita pracovněprávních a ekonomických vztahů v současnosti a výhledy do blízké budoucnosti, osobní možnosti v těchto sférách). Dále má žákům pomoci umět se prezentovat na veřejnosti (pokud jde o výsledky vlastního studia a práce) a pomoci jim (i díky této osvojené kompetence) získat „zdravé – nikoliv však nesoudné - sebevědomí“ v oblasti dalšího zamýšleného studijního a profesního uplatnění Pokud jde o propojení s praxí, je pro žáky nejvyšších ročníků velmi významná spolupráce (kromě vyučujícího charakterizovaného předmětu) s výchovným poradcem, vedením školy i ostatními vyučujícími.


Volitelné předměty mající přímou návaznost na předmět Člověk a svět práce budou zařazeny do nabídky, která bude součástí každoročně aktualizované přílohy.


Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. Často by měla být využívána i učebna informatiky a učebna vybavená multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: přednášky odborníků z praxe na daná témata, exkurze (výuka na odborných pracovištích, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.).

206

Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Důležitou roli hrají též záměry vyučujícího. Nedílnou součástí předmětu je samostatná práce žáků – nebo pracovních žákovských týmů - na projektech, seminárních a ročníkových pracích – částečně v rámci výuky, především však mimo ni, či možné zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů. Charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se žáky.


Předmět člověk a svět práce disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 4 hodiny (po 45 min.) čerpanou v sedmém a osmém ročníku osmiletého gymnázia.


kvinta -

sexta -

septima 2

oktáva 2 Obecně můžeme počítat v pátém a šestém ročníku vyššího gymnázia s přibližně 66 vyučovacími hodinami (33 dvouhodinovými bloky) v každém ročníku – to vše s přihlédnutím ke školním prázdninám, mimořádným situacím aj. Počet hodin není konstantní každý školní rok, při plánování konkrétní výuky je třeba pracovat s určitou rezervou.


K osvojení klíčových kompetencí v předmětu uplatňují vyučující řadu postupů, z nichž některé vycházejí z definice výchovných a vzdělávacích strategií na úrovni celé školy (viz. str.…), jiné jsou pro daný předmět specifické. Tyto postupy (strategie) jsou zabezpečovány za pomoci široké škály konkrétních edukačních metod práce.

Vedle níže uvedených postupů je na jednotlivých vyučujících (a také na aktivitě žáků) zapojení dalších strategií a metod.

Pro rozvoj klíčových kompetencí v předmětu vyučující používá stejné strategie, jaké jsou uvedeny v obecném úvodu ŠVP a v předmětu ZSV.


Vyučující napomáhá prostřednictvím výuky, zadaných úkolů i praktických činností žákům získat teoretické znalosti i praktické zkušenosti z oblasti různých profesí, finančnictví a z podnikatelské sféry.

207




Profilová maturitní zkouška z předmětu Člověk a svět práce bude prováděna formou ústní zkoušky (pokud bude předmět vypsán jako maturitní).


Vzdělávací obsah předmětu navazuje na řadu výstupů z nižšího stupně gymnázia i nižších ročníků vyššího stupně gymnázia, především na výstupy: reálné sebehodnocení v osobnostní sféře (vlastní schopnosti), reálné sebehodnocení v oblasti vlastních zájmových sfér – oba v rámci prvního roku realizace předmětu – a základy fungování státního aparátu – významný především pro druhý rok realizace předmětu. Část očekávaných výstupů a učiva vzdělávací oblasti člověk a svět práce je naopak integrována do předmětu ZSV (ekonomie). Časová realizace hlavních cílů předmětu

První ročník realizace předmětu: zodpovědné využití možností sociálního státu uplatnění profesních předpokladů zodpovědným výběrem povolání rozpoznávání aktuálních požadavků mezinárodního trhu práce a schopnost na ně pružně reagovat efektivní předcházení negativnímu dopadu nezaměstnanosti, využití moderních informačních technologií a nabídek státních i nestátních institucí k hledání zaměstnání, rekvalifikaci, vytváření profesní kariéry a celoživotnímu vzdělávání vytváření předpokladů pro kvalitní profesní a zaměstnanecké vztahy dovednosti vhodně se prezentovat na veřejnosti, prezentovat výsledky své práce a svou práci adekvátně hodnotit volba pracovního režimu zohledňujícího lidské zdraví, mezilidské vztahy a ochranu životního prostředí Druhý ročník realizace předmětu: pochopení mikroekonomických a makroekonomických vztahů a jejich praktické využívání

208

zodpovědné zacházení s finančními prostředky s ohledem na vlastní možnosti a potřeby schopností analyzovat působení médií v ekonomickém světě a využít aktuální mediální informace při analýze české i světové ekonomiky pochopení a kritická analýza přínosů a rizik globalizace světové ekonomiky



209

Tematický celek



[septima] žák:

TRH PRÁCE

A PROFESNÍ

VOLBA,

PRACOVNĚ-

PRÁVNÍ

VZTAHY

kriticky posoudí své zdravotní,

osobnostní a kvalifikační předpoklady

pro volbu dalšího studia

Nabídka vzdělání v rámci ČR, EU i dalších regionů ( nástavbové studium po maturitě, vzdělání vysokoškolské, nabídka dalšího vzdělávání po VŠ a nabídka rekvalifikací, nabídka zahraničního studia, mezinárodní nabídka stipendií), celoživotní vzdělávání, dobrovolnictví

Obecně: především ZSV,

IVT, M, ČJ, ZE

posuzuje profesní a vzdělávací

nabídku vztahující se k jeho profesní

volbě a kariéře

Pracovní trh (nabídka práce v rámci ČR i EU), poptávka po práci, globalizace pracovního trhu, pracovní mobilita, rekvalifikace

posoudí profesní poptávku na

českém i evropském trhu práce a

pružně na ni reaguje dalším

vzděláváním

prezentace vlastní osoby při přijímacím řízení, přijímacím pohovoru, vyhotovení dokumentace k přijetí k dalšímu studiu, výběrové řízení

vyhotoví potřebnou dokumentaci pro

přijímací řízení k dalšímu studiu i ve

zvolené profesi

vhodně prezentuje vlastní osobu a

práci, vhodně vystupuje při

přijímacím pohovoru nebo konkurzu

tvorba vyváženého pracovního rozvrhu, obsah manažerské práce, mezilidské vztahy na pracovišti, zaměstnání a rodina

reflektuje význam práce pro

psychické zdraví člověka, vytvoří si

vyvážený pracovní rozvrh s ohledem

na své osobní vztahy

Evropská unie (pracovní podmínky, zvyklosti aj.)

uvede postup, jak uzavřít pracovní

smlouvu a podat výpověď základy obecného práva občanského

uvede svá pracovní práva a vyžaduje

jejich respektování od ostatních,

respektuje své pracovní povinnosti

pracovní právo

objasní funkci odborů právo sociálního zabezpečení, odbory

volí bezpečné pracovní postupy

šetrné k životnímu prostředí, používá

adekvátní pracovní pomůcky

chová se poučeně a adekvátně

situaci v případě pracovního úrazu

210

Tématický celek



[oktáva] žák:

TRŽNÍ

EKONOMIKA,

FINANCE,

NÁRODNÍ

HOSPODÁŘS

TVÍ

vysvětlí na základě konkrétní, reálné a

aktuální situace ve společnosti

mechanismy fungování trhu

Odborná ekonomie zaměřená na typy ekonomik, mechanismy fungování trhu, marketing, náklady, výnosy, DPH, tvorba a stanovení ceny, globální ekonomické otázky

Obecně: především ZSV,

IVT, M, ČJ, ZE

stanoví cenu jako součet nákladů, zisku

a DPH, vysvětlí, jak se cena liší podle

typu zákazníků, místa či období, objasní

důvody kolísání cen zboží či pracovní síly

na trhu podle vývoje nabídky a poptávky

rozpozná běžné cenové triky (cena bez

DPH aj.) a klamavé nabídky

rozlišuje a porovnává praktické využití

jednotlivých forem podnikání, posoudí,

která forma podnikání je v konkrétní

situaci nejvýhodnější

základy podnikání (podnikatelské subjekty, podnikání versus zaměstnání, nekalá soutěž, základní právní normy týkající se podnikání), marketing a reklama

posoudí výhody a rizika podnikání

v porovnání se zaměstnáním

uvede, jak postupovat při zakládání

vlastní podnikatelské činnosti a jak

zažádat o živnostenské oprávnění

analyzuje skrytý obsah reklamy, kriticky

posuzuje podíl marketingu na úspěchu

výrobku na trhu

práva duševního vlastnictví

rozlišuje základní typy daní, rozlišuje, na

které činnosti se zdaňovací povinnost

vztahuje

peníze, formy platebního styku, cenné papíry, akcie, burza

používá nejběžnější platební nástroje,

smění peníze za použití kursovního

lístku

hospodaření domácnosti, práva spotřebitele, spotřební výdaje

uvede principy vývoje ceny akcií a

možnosti forem investic do cenných

papírů

Typy rozpočtu a jejich rozdíly

rozliší pravidelné a nepravidelné příjmy

a výdaje a na základě toho sestaví

rozpočet domácnosti

obchodní právo

na příkladu vysvětlí, jak uplatňovat

práva spotřebitele (při nákupu zboží a

služeb, včetně produktů finančního trhu)

finance a finanční právo

navrhne způsoby, jak využít volné

finanční prostředky (spoření, produkty

se státním příspěvkem, cenné papíry,

nemovitosti aj.), vybere nejvýhodnější

produkt pro investování volných

finančních prostředků a vysvětlí proč

daňové právo

Documents

Vzdělávací program Mensa gymnázia, o. p. s.2 Charakteristika školy Velikost školy Škola má v současnosti 9 tříd s osmiletým studijním programem. Všechny třídy osmiletého