Embed Size (px)
DESCRIPTION
Vlak „život“ Život je jako cesta vlakem…. skládá se z nastupování a vystupování, bývá přeplněn nehodami, příjemnými překvapeními a někdy i hlubokým smutkem loučení a ztrát. Narozením do vlaku nasedáme, potkáváme tam ty nejbližší, - PowerPoint PPT Presentation
Citation preview
skládá se z nastupování a vystupování, bývá přeplněn nehodami, příjemnými překvapeními
a někdy i hlubokým smutkem loučení a ztrát...
[email protected] Narozením do vlaku nasedáme, potkáváme tam ty nejbližší, s nimiž bychom nejraději zůstali po celou cestu : své rodiče.
Bohuželpravda je jiná.
Oni na své stanici vystupují …
Osvobozují nás od své lásky a také od té
nenahraditelné vazby,
kterou k nim cítíme.
A zase pozorujeme, jak
nastoupily jiné osoby, které se pro nás také stanou
velmi důležitými.
[email protected]řicházejí naši sourozenci, přátelé i zázračné lásky
Tímto vlakem cestují i ti, kteří se možná přišli
jenom svézt.
Najdou se tací, kteří při cestování
vyvolávají jen smutek...
A též tací, kteří chodí po vlaku
a kdykoliv
jsou připraveni pomoci a potěšit.
Mnozí z nich po svém vystoupení
zanechávají stálou vzpomínku...
Jiní zase vystoupí tak nepozorovaně,
že si ani neuvědomíme, že již své místo uvolnili.
Je zajímavé, že někdy cestující, které nejvíc milujeme, obsadili místa až v těch vagónech, které jsou od toho našeho nejdál.
A potom musíme přežít naši cestu bez nich.
A nebo se můžeme během své cesty rozhodnout
opustit náš vagóna vypravit se tam k nim...
Možná si už bohužel
nebudeme moci sednout vedle
nich,
protože toto místo už bude
obsazenéněkým jiným.
Nevadí; právě proto je tato cesta plná výzev, snů, fantazie, očekávaní a rozloučení...Ale nikdy návratů do stejné chvíle…
A tak absolvujme svou cestu teď a tady nejlépe, jak se dá.
Alespoň se pokusme
navázat kontakt s každým
cestujícím,
a hledejme v nich
ty nejlepší vlastnosti.
V kterémkoliv momentě cesty mohou mluvit nesrozumitelně a my se jim budeme snažit nějak porozumět...
Protože i nám se mnohokrát bude plést jazyk
a budeme doufat, že se snad také najde někdo, kdo bude rozumět.
Největší tajemství spočívá v tom,
že se nikdy nedozvíme,
na které stanici vystupujeme.
Nevíme, kde vystupují
naši společníci,
a dokonce to neví ani ten, kdo má místo
po našem boku.
Nevím, zda ve chvíli, kdy vystoupím z vlaku,
pocítím nostalgii...
Odloučit se od přátel,
kteří se mnou cestu sdíleli, bude bolestné.
Dovolit, aby mé děti
zůstaly samy, bude velmi smutné.
Ale držím se naděje,
že jednou, až na to hlavní nádraží přijdu,
uvidím ostatní přicházet s batohem,
který při nastupovaní neměli.
Avšak myšlenka, že mám svůj podíl
na tom, že se batoh jejich pokladů
zvětšoval a stával se
hodnotnějším, mne naplňuje štěstím.
Učiňme všechno pro to, aby
náš pobyt v tomto vlaku byl klidný
a hodný úsilí.
Postarejme se o to, aby až
chvíle našeho vystupování přijde,
ať na našem prázdném místě
zůstane jen láska a milé vzpomínky
pro ty, kteří v cestě ještě pokračují.
