Univerzita Palackého v OlomouciPřírodovědecká fakulta

Katedra rozvojových studií

Mezinárodní rozvojová studia

Ekonomicko geografická charakteristika států Perského zálivu se

zaměřením na těžbu ropy.

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Doc. RNDr. Zdeněk SZCZYRBA, Ph.D.

Vypracovala: Eliška ROHROVÁ

Olomouc 2008

1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a veškeré použité materiály jsem

uvedla v seznamu použitých zdrojů.

V Olomouci 15. 5. 2008 …..........................................

2

Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce Doc. RNDr. Zdeňkovi

Szczyrbovi, Ph.D. za jeho trpělivost, vstřícný přístup a cenné rady a připomínky, které mi

pomohly při vypracování této práce.

3

Vysoká škola: Univerzita Palackého Fakulta: Přírodovědecká

Katedra: Geografie Školní rok: 2007/2008

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCEpro

ELIŠKU ROHROVOUobor

Mezinárodní rozvojová studia

Název bakalářské práce:

Ekonomicko geografická charakteristika států Perského zálivu se zaměřením na těžbu ropy.

Economical-geographical characteristic of Persian Gulf countries with focus on extraction of oil

Zásady pro vypracování:

Úvodním cílem bakalářské práce je provést základní ekonomicko geografickou charakteristiku států regionu Perského zálivu. V ní se autorka soustředí na relevantní aspekty transformace místních ekonomik v 2. polovině 20. století, zejména pak vlivem těžby ropy na ekonomický rozvoj států. Dalším z cílů bakalářské práce je dokumentovat vliv tzv. „petrodolarových“ ekonomik na sociální prostředí států. Samostatným cílem je hledat kauzalitu mezi těžbou ropy a politickým vývojem daných ekonomik se zaměřením na tvorbu zahraniční politiky států, promítající se do politického uspořádání světového hospodářského systému.

Navržená struktura práce:

1 Úvod. 2 Cíle práce a použitá metodika. 3 Rešerše základní literatury k problematice ropy v širším multidisciplinárním pojetí. 4 Geografická analýza regionu Perského zálivu.

4.1 Fyzickogeografická analýza území. 4.2 Socioekonomická analýza území se zaměření na těžbu nerostných surovin (ropy).

5 Ekonomicko geografické aspekty těžby ropy v regionu Perského zálivu. 5.1 Vliv ropy na rozvoj hospodářské infrastruktury ekonomik dotčených těžbou ropy (vývoj

v etapách). 5.2 Vliv ropy na změny sociálního prostředí ekonomik dotčených těžbou ropy (sociální péče,

demografický vývoj ad.). 5.3 Vliv ropy na politické prostředí ekonomik dotčených těžbou ropy, včetně zahraniční politiky.

6 Predikce vývoje ekonomicko geografického vývoje vlivem pokračující intenzifikace těžby ropy v regionu Perského zálivu (rešerše obecných pohledů + vlastní pohled).

7 Závěr 8 Summary

4

Bakalářská práce (BP) bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách:

bod 3 zadání: červenec-říjen 2007bod 4 zadání: do 31. 12. 2007bod 5,6 zadání: do 31. 3. 2007zpracování textu BP: leden-duben 2008

Rozsah grafických prací: dle potřeb zadáníRozšiřující přílohy: fotodokumentace, grafy, tabulky.

Rozsah průvodní zprávy: 30-40 stran vlastního textu + BP v elektronické podobě

Seznam studijní literatury (výběr):

Cílek, V., Kašík, M., Ruller, T.: Nejistý plamen. Dokořán, 2007.Cole, J.: Geography of the World´s Major Regions. Routledge. 1996.Dicken, P.: Global Shift. Sage Publications. 2003.Hawken, P., Lovins, A., Lovinsová, L.H.: Přírodní kapitalismus. Mladá fronta, 2003.Hudson, R.: Economic Geographies. Sage Publications. 2005Murray, W.E.: Geographies of Globalization. Routledge. 2006.Rock, M.T., Angel, D.P: Industrial Transformation in the Developing World. Oxford University Press,

2005.

+ statistiky OPEC, British Petroleum ad.

Vedoucí bakalářské práce: doc. RNDr. Zdeněk Szczyrba, Ph.D.

Datum zadání bakalářské práce: červen 2007

Termín odevzdání bakalářské práce: květen 2008

vedoucí katedry vedoucí bakalářské práce

5

Obsah

Seznam použitých zkratek...............................................................................................................81. Úvod.............................................................................................................................................92. Cíle práce a použitá metodika....................................................................................................103. Rešerše základní literatury k problematice ropy v širším multidisciplinárním pojetí...............114. Geografická analýza regionu Perského zálivu...........................................................................14

4.1. Fyzickogeografická analýza území....................................................................................144.1.1. Problematika vymezení regionu.................................................................................144.1.2. Geografická charakteristika........................................................................................15

4.1.2.1. Poloha, rozloha...................................................................................................154.1.2.2. Tektonické poměry.............................................................................................154.1.2.3. Povrch.................................................................................................................154.1.2.4. Podnebí ..............................................................................................................17

4.2. Socioekonomická analýza území.......................................................................................184.2.1. Základní údaje o zemích Perského zálivu..................................................................184.2.2. Přírodní zdroje............................................................................................................184.2.3. Těžba ropy..................................................................................................................184.2.4. Obyvatelstvo ..............................................................................................................194.2.5. Zemědělství................................................................................................................224.2.6. Ekonomické ukazatele................................................................................................22

5. Ekonomicko geografické aspekty těžby ropy v regionu Perského zálivu.................................235.1. Vliv ropy na hospodářské infrastruktury ekonomik ropných států Perského zálivu.........................................................................................................................................23

5.1.1. Koloniální období ......................................................................................................235.1.2. Objev ropy změnil tvář regionu..................................................................................245.1.3. Období po získání nezávislosti...................................................................................27

5.1.3.1. 70. - 80. léta 20. století.......................................................................................275.1.3.2. 80. - 90. léta 20. století.......................................................................................37

5.1.4. Vývoj za posledních 8 let...........................................................................................395.2. Vliv ropy na sociální prostředí ekonomik dotčených těžbou ropy ...................................42

5.2.1. Naděje na dožití..........................................................................................................425.2.2. Porovnání naděje na dožití zemí Perského zálivu a vybraných zemí západní Evropy ..............................................................................................................................................435.2.3. Úmrtnost.....................................................................................................................435.2.4. Míra fertility ..............................................................................................................445.2.5. Rozvoj školství a zdravotní péče................................................................................445.2.6. Vývoj hodnoty Indexu lidského rozvoje - HDI..........................................................475.2.7. Ropa, občané a stát ....................................................................................................475.2.8. Problematika zahraničních pracovníků......................................................................485.2.9. Vliv ropy na daňový systém.......................................................................................505.2.10. Ropa jako zdroj sociálních nerovností a problémů..................................................515.2.11. Distribuce zdrojů......................................................................................................52

5.3. Vliv ropy na vnitropolitické prostředí a zahraniční politiku ekonomik dotčených těžbou ropy...........................................................................................................................................53

5.3.1.Vnitřní politika............................................................................................................535.3.2. Ropa jako zdroj moci.................................................................................................535.3.3. Zahraniční politika.....................................................................................................54

6

5.3.3.1. Rok 1973.............................................................................................................555.3.3.2. USA a blízkovýchodní ropa................................................................................56

5.3.4. Integrační seskupení v oblasti....................................................................................575.3.5. Naftová měna.............................................................................................................605.3.6. Závislost na ropě hrozbou..........................................................................................605.3.7. Shrnutí........................................................................................................................61

6. Predikce ekonomicko geografického vývoje vlivem pokračující intenzifikace težby ropy v regionu Perského zálivu.................................................................................................................62

6.1. Konec ropné éry?...............................................................................................................626.2. Světové zásoby ropy..........................................................................................................626.3. Oil Peak..............................................................................................................................636.4. Jaký je skutečný stav ropných zásob v Saudské Arábie?..................................................656.5. Zvýšení cen ropy povede ke zvýšení cen potravin.............................................................666.6. Rizika spojená s těžbou ropy ve vybraných zemích..........................................................686.7. Budoucí sociální vývoj.......................................................................................................70

7. Závěr..........................................................................................................................................728. Summary....................................................................................................................................73Seznam použitých zdrojů:..............................................................................................................74Přílohy............................................................................................................................................78

Příloha č.1: Blízký východ........................................................................................................79Příloha č.2: Přehled světové produkce, spotřeby, nabídky a poptávky po ropě v roce 2006....80Příloha č.3: Přehled produkce a spotřeby ropy v jednotlivých zemích Perského zálivu v různých obdobích......................................................................................................................81Příloha č.4: Vývoz a dovoz ropy...............................................................................................83Příloha č.5: Ropa.......................................................................................................................84Příloha č.6: Vývoj světové ceny surové ropy od 70. let 20. století...........................................86

7

Seznam použitých zkratek

APOC Anglo-Persian Oil Company

Socal Standard Oil Company of California

PDTC Petroleum Development-Trucial Coast

HDI Human Developmen Index (Index lidského rozvoje)

IPC Iraq Petroleum Company

ADMA Abu Dhabi Marine Areas Ltd.

QPC Qatar Petroleum Development Co.

ARAMCO Arabian American Oil Company

PETROMIN General Petroleum and Minerals Organization (Všeobecná organizace pro

ropu a nerosty)

ADNP Abu Dhabi National Petroleum

QGPO Qatar General Petroleum Organization

QR Katarský riál

NIOC National Iranian Oil Company

Saudi Aramco Saudi Arabian Oil Company

BD Bahrajnský dinár

ALBA Aluminium Bahrajn

OPEC Organization of the Petroleum Exporting Countries (Organizace zemí

vyvážejících ropu)

NIZ Nově Industrializované Země

SABIC Saudi Basic Industries Corporation

SAMA Arabian Monetary Agency

GCC Gulf Cooperation Council (Rada pro spolupráci v Zálivu)

WHO World Health Organization

BAPCO Bahrain Petroleum Company

AFESD Arabský fond pro hospodářský a sociální rozvoj

CAEU Council of Arab Economic Unity (Rada arabské hospodářské jednoty)

OAPEC Organization of Arab Petroleum Exporting Countries (Organizace arabských

zemí vyvážejících ropu)

8

1. ÚvodPráce se zabývá hospodářstvím, politickým a sociálním prostředím a predikcí možného vývoje

ropných států v oblasti Perského zálivu, kde se nachází významné množství světových zásob

ropy. Ropa je strategickou surovinou a má výjímečné postavení díky tomu, že je jednou z

nejsnadněji přístupných, nejuniverzálněji použitelných a nejlevnějších fosilních zdrojů. Proto je

právem označovaná za „černé zlato“.

Existence dnešní moderní společnosti a lidské civilizace bez energetických zdrojů je

nemyslitelná. Ropa je hlavním energetickým zdrojem celého světového kapitalistického

hospodářství a hybnou silou mezinárodního obchodu. Ropa je též nejvíce “globalizovaným”

světovým energetickým zbožím - přes 55% těžené ropy je předmětem mezinárodních

obchodních operací (S. Heczko, Politikon.cz 2006-05-01). Ropa zajišťuje zemím Perského

zálivu výzmanou pozici v mezinárodních vztazích a světové ekonomice a hraje klíčovou roli v

jejich ekonomickém a sociálním rozvoji. Ropa se ukázala být pro arabské ropné státy účinnou

politickou zbraní a donucovacím prostředkem k dosažení vlastních zájmů.

Dnes je ropa předmětem politických, ekonomických i vojenských nátlaků a střetů, které mohou

vyústit i v mezinárodní konflikt. Především cena ropy nejvíce podléhá vlivům světového dění a

dění v jednotlivých producentských státech. Cenu ropy ovlivňují vojenské konflikty, výkyvy ve

spotřebě a v poptávce, přírodní katastrofy poškozující ropná zařízení nebo havárie tankeru. Proto

je veškěré dění v regionu Perského zálivu předmětem pozornosti světového společentsví a

odběratelů ropny zvláště. Oblast Perského zálivu je a bude ostře sledovanou oblastí se

strategickým geopolitickým významem, a to nejen pro jeho ropné bohatství.

9

2. Cíle práce a použitá metodikaCílem práce je analýza vlivu těžby ropy na ekonomický a sociální rozvoj v zemích Perského

zálivu v druhé polovině 20. století. Práce sleduje význam ropného průmyslu v národním

hospodářství ropných států v jednotlivých etapách vývoje a následné využití „petrodolarů“.

Problematika důsledků těžby ropy je zpracována ve třech rovinách. První je rozvoj hospodářské

infrastruktury, druhá je sociální prostředí a třetí politické prostředí. V závěrečné části se tato

práce snaží nastínit budoucí vývoj těžby ropy v regionu Perského zálivu (Saudské Arábii zvláště)

v souvislosti s globálním trendem poklesu těžby ropy („Oil Peak“). Součástí práce je poukázat na

ekonomické a sociální výhody a nevýhody, které plynou ze závislosti na těžbě ropy.

K vytvoření bakalářské práce byla použita rešeršně-kompilační metoda sběru informací a jejich

následná analýza.

První fází bylo zjišťování fyzickogeografických a socioekonomických informací o zemích v

regionu Perského zálivu. V této fázi byla práce zaměřena na získání relevantních informací o

velikosti ropných zásob, současné produkci ropy, oblastech těžby, demografických ukazatelů

(počet obyvatel, porodnost, úmrtnost, přirozený přírůstek, naděje na dožití) a stupeň

ekonomického a sociálního rozvoje (HDP, HDI).

Druhou fází bylo získávaní informací o procesu hospodářského rozvoje a nakládání s

petrodolary. Tyto informace byly těžko dostupné, navíc většina byla na vládních stránkách zemí

v arabštině a jen málokteré byly i v angličtině. Proto jsem čerpala nejvíce z anglicky psaných

zdrojů od zahraničních autorů a z informací, které uvádějí mezinárodní instituce (IMF, UN,

EIA). Nejcenější informace mi v této fázi poskytla publikace Oil Monarchies od Gause III, F.

Gregory a publikace Státy Perského zálivu od J. Filipa.

K vytvoření třetí části práce, která se zaměřuje na vliv ropy na sociální a politické prostředí, jsem

čerpala převážně z aktuálních internetových odborných článků, portálů a serverů.

Poslední část práce je věnována aktuální problematice ropného zlomu a predikci vývoje těžby

ropy v zemích Zálivu.

Práce je doplněna přehlednými tabulkami, grafy a obrázky, které byly vytvořeny na základě

zjištěných statistických údajů, a které pomáhají ke komplexnímu a názornému vysvětlení dané

problematiky.

Nejhůře dostupné informace a číselné údaje byly o Iráku. V některých statistikách a zdrojích

mezinárodních organizací a institucí data o Iráku chybí úplně. Proto statistiské údaje o této zemi

chybí i v některých tabulkách této práce.

10

3. Rešerše základní literatury k problematice ropy v širším

multidisciplinárním pojetí

Ropa patří v současném světě mezi často diskutovaná témata, a to i na poli vědeckém. Tomuto

tématu jsou věnovány nejen četné publikace a konference, záběr vědecké diskuse je podstatně

širší. Ta se neomezuje jen na popis či analýzy dosavadního vývoje, velmi často se setkáváme

s prognózou a predikcí vývoje odvětví těžby této strategické suroviny a navazujících procesů,

které determinují multidisciplininární charakter tématu, který je předmětem bakalářské práce.

Mnohé publikace zkoumají ropu napříč širokým spektrem přírodních i společenských věd.

Jednou z takových je publikace dvou českých autorů Václava Cílka a Martina Kašíka Nejistý

plamen (2007).1 Tato kniha představuje průvodce ropným světem. Autoři ve své knize ropu

představují z hlediska geologického, fyzikálního a chemického. Zvláštní pozornost pak věnují

významu ropy z pohledu civilizačního, když vysvětlují podstatu teorie „Oil Peak“ a jejího

dopadu na západní civilizaci a zabývají se otázkou, jak proměna ropného průmyslu ovlivní

proměnu světa a zasáhne naše životy. Cílek s Kašíkem připouštějí že alternativní zdroje energie

nedokážou levnou ropu zatím rychle a účinně nahradit a vývoj nových technologií, třeba jaderné

fúze, je daleko pomalejší, než se před desetiletími očekávalo.

Pohled na ropu z historicky-strategického hlediska poskytuje práce Ing. Václava Volfa ze

společnosti MERO ČR, který vytvořil v roce 2001 soubor článků pod názvem Ropa, ropa,

ropa,... v rámci Informačního zpravodaje MERO ČR, a. s., který byl určen pro vnitřní potřebu

zaměstnanců této společnosti. Tato práce seznamuje s historií této komodity, s jejím postavením

na pozadí mezinárodního a regionálního politického dění 20. století (první a druhá světová

válka, Suezská krize, válka Jom Kippur, vznik OPEC,...). Dále autor popisuje problematiku

ropy v jednotlivých světových oblastech těžby (Blízký a Střední východ, Kavkaz, Persie). V

závěru své práce se zábývá otázkou: „Kolik ropy ještě pro potřebu lidstva zbývá?“

1 RNDr. Václav Cílek Csc. (narozen 1955) se zabývá různými aspekty environmentální geologie, ve spolupráci s přírodovědci různých oborů a archeology. Působil v Geologickém ústavu AV ČR kde se zabýval uranovými ložisky a výzkumem měsíčních hornin. Po roce 1990 se naplno věnuje studiu klimatických oscilací a změn prostředí v nejmladší geologické minulosti. Od roku 1995 vede na Karlově univerzitě kurzy týkající se krajiny a historie.

11

Ropa, jako jeden z fosilních zdrojů energie, je především předmětem zkoumání primárně

přírodních věd. Informace o ropě ryze přírodovědného charakteru lze najít např. na stránkách

Vysoké školy chemicko-technologické v Praze - Ústavu energetiky.

Velké množství informací o problematice ropy lze nalézt v elektronické podobě. Existuje mnoho

internetových magazínů, článků, stránek, které se zabývají ekonomickými, ekologickými,

politickými, sociálními aspekty těžby ropy.

Mezi české odborné internetové zdroje patří PETROL magazín. Časopis PETROL magazín se

za více než osm let své existence stal oblíbeným a respektovaným odborným mediem

petrolejářské branže v České republice. Vychází šestkrát do roka a oslovuje celé spektrum

profesionálů z oboru pohonných hmot, čerpacích stanic a petrochemie, ale i širokou odbornou

veřejnost, která se o problematiku ropy zajímá.

Odborné články o ropě jsou také součástí portálů, webů, serverů a internetových deníků,

časopisů s finančním, ekonomickým a hospodářským zaměřením jako například

Euroekonom.cz, FinančníNoviny.cz, Peníze.cz, Ekonom.cz, Politikon.cz a Britské listy.

Ryze ekonomický pohled na ropu přináší Oil Price Information Service, který je světově

uznávaným zdrojem o cenách ropy a informačním portálem o novinkách z oblasti světového

ropného průmyslu. Mezi další světově uznávané zdroje ekonomického charakteru patří odborný

časopis Oil and Gas Journal, který pravidelně přináší novinky z ropného průmyslu a podává

analýzy a průzkumy ropného trhu. Nedílnou součástí je seznam odkazů na další publikace a

informační média, která se rovněž zabývají ropnou tématikou.

Zvláště citlivým tématem je dopad ropy na životní prostředí. A právě tomuto tématu se věnuje

Global Marine Oil Pollution Information Gateway, který se zabývá problematikou ropného

znečištění moří. Mezi další environmentálně zaměřené internetové zdroje patří portál Offshore-

environment.com. Součástí je i seznam dalších environmentálně zaměřených periodik, kde lze

najít mnoho informací o ekologických a environmentálních aspektech ropy, např. Annual

Review of Energy and the Environment, Alternatives Journal, Environmental and

Ecological Statistics,...

12

Nejvíce diskutovaným tématem se v posledních letech stala tzv. Teorie ropného zlomu („Oil

Peak“). Problematikou toho aktuálního tématu se zabývá informační portál Peak Oil News and

Information, Peak Oil Crisis – The End of Cheap Oil.

Kvalifikovaným informačním portálem o problematice „Oil Peak“ je The Oil Drum. The Oil

Drum se ale také zabývá technickými ukazateli a aspekty těžby ropy a obecnými trendy v

petrochemickém průmyslu. Zde se nachází mnoho statistických údajů o ropě v podobě

přehledných tabulek, grafů o produkci, ceně, světových zásobách a budoucnosti ropy, které byly

vytvořeny za spoluráce široké škály odborníků (energetiků, techniků, ekonomů, geologů,

chemiků,...). Cenou součástí je i přehled odkazů na další internetové zdroje, které se zabývají

otázkou ropy (organizace, společnosti, blogy, servery, portály,...).

Mezi další statisticky zaměřené informační zdroje patří Energy Bulletin, který se zabývá

světovou energetickou nabídkou a poptávkou, poskytuje statistiky o energetické produkci,

sestavuje modely a analýzy. Součástí jsou odborné články, které se zabývají vzájemným vztahem

energetiky, ekonomiky, politiky, ekologie a dalších odvětví.

Statistické údaje a data o těžbě ropy ve světě a v jednotlivých regionech podává The Energy

Information Administration (EIA). EIA byla založena americkým Kongresem v roce 1977

jako statistická agentura při U.S. Department of Energy. Hlavní funkcí této agentury je

poskytovat politicky neutrální data, predikce a analýzy z oblati energetiky.

Důležitým zdrojem statistických údajů je společnost British Petroleum (BP). Z původně místní

ropné společnosti se stala energetická společnost globálního působení, která se zabývá

geologickými průzkumy ropných ložisek a ložisek zemního plynu, těžbou, přepravou a prodejem

ropy a zemního plynu.

Součástí struktury United Nations je Energy statistics Database, kde lze nalézt energetické

údaje o více než 215 zemích.

Mezi ostatní informační zdroje patří například Journal of Petroleum Science and Engineering

a Oil Information Technology Journal, WorldOil.com.

13

4. Geografická analýza regionu Perského zálivu4.1. Fyzickogeografická analýza území4.1.1. Problematika vymezení regionu

Vymezení hranic jednotlivých regionů jihovýchodní Asie je předmětem široké diskuse mnoha

autorů. Podle Ladislava Skokana je oblast Perského zálivu součástí Jihozápadní Asie. Současné

oblastní členění světa je založeno na „civilizačních“ faktorech, proto dochází ke spojování

“Středního Východu“ v jednotný kulturně-gegrafický region se zeměmi Severní Afriky. V rámci

Jihozápadní Asie se nejčastěji setkáváme s pěti různými označeními pro region jehož součástí je

i Perský záliv:

Arabský východ – slovo “východ“ zde má spíše kulturologický než geografický význam.

Nejznámějším a nejčastěji používaným označením této oblasti je

Blízký východ (z francouzského Proche Orient) – je nejznámější a nejčastěji používané

označení této oblasti. Je to především geopolitické označení části Asie a Afriky, zahrnující region

Jihozápadní Asie, včetně Arabského poloostrova a Egypt se Súdánem. K tomuto regionu jsou

dále řazeny: Bahrajn, Irák, Izrael a Palestina, Jordánsko, Katar, Kuvajt, Kypr, Libanon, Omán,

Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Sýrie a Turecko.

Střední východ (Middle East – v anglické literatuře nejvíce používaný výraz pro tento region) -

je vymezen státy Blízkého východu, Íránem a Afghánistánem. (Často se používá souhrnný

termín Blízký a Střední východ). Lze pochybovat o zařazení Afghánistánu, Súdánu a také

Egypta. Afghánistán více inklinuje ke středoasijskému regionu a Súdán zase k tropické „černé”

Africe.

Levanta (z italského levante – východ slunce) - je méně známým a používaným termínem, který

v úzkém smyslu označuje libanonsko-syrské pobřeží, ale úžívá se I pro celý Blízký východ.

Přední Asie - zahrnuje nejčastěji země od Bosporu, Středozemního a Rudého moře na západě

po Íránskou vysočinu na východě. Tedy celý Blízký východ kromě afrických zemí a Kypru.

Mašrik (Východ) - je označení, původem z arabské geografie, pro arabské státy od Egypta na

východ.a(L. Skokan 2006)

a Mašrik (Východ) je protikladem k regionu označeným termínem Maghrib (Západ),který zahrnuje státy na západ od Egypta – Maroko, Alžírsko, Tunis, Libye, Mauritánie.

14

4.1.2. Geografická charakteristika

4.1.2.1. Poloha, rozloha

Perský záliv se nachází mezi Arabským poloostrovem, nížinným Irákem a Íránem a tvoří vnitřní

moře Indického oceánu. S Ománským zálivem a Indickým oceánem je spojem úžinou, která se

nazývá Hormuzský průliv, který v jeho nejužší části měří pouhých 54 km. Rozloha Perského

zálivu činí 239 000 km2 s průměrnou hloubkou 25 m. Na severozápadě ústí do zálivu tok Šatt-al-

Arab, který vzniká spojením toků Eufrat a Tigris.

Záliv je obklopen Íránem a sedmi arabskými státy: Irák, Kuvajt, Saudská Arábie, Bahrain, Katar,

Spojené arabské emiráty a Omán.

Jihozápadní Asie je od afrického kontinentu oddělena Suezským průplavem a Rudým mořem,

kde se nejtěsněji přimyká k africkému kontinentu v průlivu Bab al-Mandab.

(Svět – státy, národy světadíly. Euromedia Group 2006)

4.1.2.2. Tektonické poměry

Arábie, stejně jako Indie, původně nebyla součástí někdejšího společného prakontinentu všech

pevnin severní polokoule – Laurasie. Podle teorie tzv. „kontinentálního driftu” se teprve v

průběhu druhohor odtrhla od kontinentu Gondwana a později se připojila k Asii. Oblast

Perského zálivu leží v geologicky aktivní oblasti na kolizní kontinentální oblasti kde se střetává

Arabská a Íránská deska. Hranice mezi těmito dvěma subdeskami Eurasijské litosferické desky

prochází podél íránského pobřeží, kde dochází k subdukci. Důskedkem tohoto geologického

pozadí je stát Írán oblastí častých tektonických zemětřensení s výskytem epicenter silných

zemětřesení. Mezi nejničivější zemětřesení patří zemětřesní z roku 1968 a 2003

(I. Bičík a kol 2001). V Perském zálivu se nachází aktivní subdukční zóna, která vzniká v místě

tření asijské kontinentální desky a Arabského poloostrova. Severovýchodní pobřeží klesá tak

rychleji a je hlubší než protější břeh zálivu.

(Svět – státy, národy světadíly.Euromedia Group 2006)

4.1.2.3. Povrch

Tuto oblast tvoří čtyři výrazné geografické jednotky – pouštní oblast Arabského poloostrova,

Mezopotamská nížina, horská soustava pohoří Zagros a Íránská vysočina a ostrovy v Perském

zálivu.

Arabský poloostrov s rozlohou 3,5 mil km2 je největší poloostrov Asie. Arabský

poloostrov je starý masiv jehož geologická struktura se vyvíjela současně s Alpami.

Geologické pohyby způsobily, že celý masiv se naklonil na východ a západní a jižní

15

okraje byly vyzdviženy. V údolí tvořeném tektonickou poruchou - Velký rift, je

zformováno Rudé moře. Východní linie Velkého riftu je viditelná ve vysokých svazích,

které kopírují Rudé moře mezi Akabským zálivem a Adenským zálivem. Východní svah

srázu klesá postupně. Severovýchodní část poloostrova tvoří centrální náhorní plošina

Nadžd s nejvyššími výškami 600 - 1 000 m. Je obklopena horskými pásmy Džabal

Tuwayq a Džabal Shammar. Centrální část tvoří plošina Al-Aramah. Na jihu se rozkládá

pobřežní rovina, která stoupá postupně od moře k horám. V jižní části poloostrova se

nachází největší souvislá písčitá plocha na zemi Velká arabská poušť (Rub al-Chálí). Její

rozloha je 780 000 km2. Má velmi suché podnebí bez oáz. Jižně od Velké arabské pouště,

při pobřeží Adenského zálivu, leží nejvyšší horské pásmo Saudské Arábie Hadramaut s

průměrnými výškami kolem 1000 m. Zde leží Džabal Hadhúr (3 760 m), největší vrchol

arabské kontinentální desky. Rozsáhlé korálové útesy, které se táhnou podél většiny

saudského pobřeží jsou vzácným přírodním úkazem. Saudská Arábie nemá stálé říční

toky ani jezera. Ve východní Arábii jsou artéské studně a prameny, které poskytují

drahocenné zásoby vody. V mnoha oblastech severní a východní Arábie se vyskytují

velké podzemní kolektory vody, které leží pod pouští. Největší obsahuje více vody než

celý Perský záliv.

(Library of Congress, Federal Research Division, Country Profile: Saudi Arabia 2006)

Široká aluviální nížina Mezopotámie tvoří osu této oblasti. Je protékána dvěma

nejvýznamnějšími toky Blízkého východu, kterými jsou Eufrat a Tigris. Obě řeky v

dolním toku vytvářejí společné ústí do Peského zálivu Šatt-al-Arab. Typickým pro

Mezopotamskou nížinu je bažinatý terén s velkým počtem jezer. Díky dostatku vody je

tato oblast centrem zemědělské produkce.

Pohoří Zagros se zvedá na východ od Mezopotamské nížiny a nad pobřeží Perského

zálivu.

Ostrovy v Perském zálivu: Bahrajnské souostroví zahrnuje 33 ostrovů v Perském zálivu

blízko pobřeží Arabského poloostrova. Celková rozloha 710 km2. Největší ostrov Bahrajn

tvoří 83 % rozlohy státu. Další velké ostrovy jsou Muharrak a Sitra, které jsou spojeny

hrází. Povrch tvoří pouštní krajina ze solných bažin a písečných dun. Nadmořská výška

ostrovů je nízká. Ve vnitrozemí se zformovaly vyvýšeniny dosahující 134 metrů s

nejvyšším bodem Jabal ad Dukhan (Kouřové hory). Mezi další ostrovy patří Nabi Salah

oplývající několika sladkovodními prameny, které se používají k zavlažování rozsáhlých

hájů datlových palem. Mezi další menší ostrovy patří Jiddah, Nasan, Hawar a další, které

jsou převážně korálové a jsou obklopeny lagunami s vystupujícími korálovými útvary

16

nad hladinu.

(Library of Congress. Federal Research Division. Country Profile: Bahrain 1993)

Devět kuvajtských ostrovů je situováno v nejzazším severozápadním konci Perského

zálivu, který je nazýván Arabský záliv. Mezi největší ostrovi patří Bubiyan a Warbah,

které jsou sice neobydlené, ale strategicky významné. Faylakah ležící v ústí Kuwait Bay

je naopak hustě osídlen. Známá Kuvajt Bay tvoří téměř polovinu kuvajtského pobřeží.

(Svět – státy, národy světadíly, Euromedia Group 2006)

4.1.2.4. Podnebí

Podnebí této oblasti je suché tropické, pro které je charakteristický častý výskyt pouští a

polopouští a malý roční úhrn srážek, který činí do 250 mm za rok. Výjimkou je území Íránu,

které má, kromě pobřežního pásu, suché mírné klima, pro které jsou typické stepi. V jeho

jihozápadní části je roční úhrn srážek 250 - 500 mm až 500 -1 000 mm za rok. Pobřežní oblast

spadá do suché tropické oblasti.

Podnebí Arabského poloostrova je rozdílné při pobřeží a ve vnitrozemí. Pobřeží má více vlhké

podnebí s mírnými srážkami, teploty zřídka přesahují 30°C. Vnitrozemí je suché a horké. Průměrné

denní teploty v létě jsou 45°C, vyjímečně dosahují až 54°C. Teplota vyjímečně spadne pod bod

mrazu a zřídkakdy prší. Výjimkou je jihozápadní oblast poloostrova, kterou v období května až října

ovlivňuje monzun a přínáší více srážek, v průměru 300 mm za rok. Celý Arabský poloostrov je pak

pokryt kamennými nebo písečnými pouštěmi s přesypy. Pouze v oázách se vyskytuje zelená

vegetace. Podnebí Perského zálivu je do značné míry určováno sezonně se střídajícími

monzunovými větry. V období jihozápadního monzunu proudí teplá a silně slaná voda ze zálivu

směrem do Arabského moře. (Svět – státy, národy světadíly, Euromedia Group 2006)

17

4.2. Socioekonomická analýza území4.2.1. Základní údaje o zemích Perského zálivu

4.2.2. Přírodní zdroje

Hlavními přírodními zdroji Perského zálivu je ropa a zemní plyn. Bahrajnské ostrovy mají

kromě zásob ropy a zemního plynu i ložiska asfaltu. Na ostrovech Umm Náasánu a Bahrajnu

jsou ložiska sádry, které mají spíše místní význam. Pro místní význam a především jako stavební

kámen se využívají zdejší zásoby vápence. Bahrajnské vody jsou známé svým bohatstvím

perlorodek a ryb. Lov perel má v Bahrajnu dlouhou tradici. Lov perel a rybolov jsou též

doménou Spojených arabských emirátů. V Ománu se kromě nalezišť ropy vyskytují naleziště

manganové, chromové, měděné, železné a cínové rudy, dále také síry, zlata a azbestu. Jsou zde

ložiska kamenného uhlí a soli. (J. Filip 1979)

4.2.3. Těžba ropy

Energy Information Administration uvádí, že těžba ropy v zemích Perského zálivu v roce 2006

tvořila 28 % světové těžby ropy a nachází se zde 55% světových ropných zásob (728 miliard

barelů). Ve stejném roce tyto země vyvážely 18,2 mil barelů za den, z toho 17 mil přes

Hormuzký průliv, což představuje jednu pětinu světové nabídky ropy. Země OECD v roce 2006

dovážely 10,4 mil barelů ropy denně z Perského zálivu, což činí 31% jejich celkového dovozu

ropy. Spojené státy dovážely 2,2 mil barelů denně a na jejich celkovém dovozu ropy se ropa z

Perského zálivu podílela 17%. Kromě ropy jsou v oblasti Perského zálivu značné zásoby

zemního plynu, které představují 41% celkových světových ověřených zásob plynu.

(Energy Information Administration 2007)

18

Tabulka 1: Základní údaje o vybraných státech

Základní údaje o vybraných státechoficiální název státu hlavní město st. zřízení měna

česky arabskyKrálovství Bahrajn Mamlaka Al-Bahrajn Manamá emirát bahrajnský dinár (BHD) Irácká republika Al-Džumhúríja Al-Iráqíja Bagdád prezidentská republika irácký dinár (IQD)Íránská islámská republika Džomhúrí-je eslámí-je írán Teherán islámská republika íránský rijál (IRR)Stát Katar Dawlat Al Qatar Dauhá emirát katarský riál (QAR)Stát Kuvajt Dawlat Al Kuwayt Kuvajt emirát kuvajtský dinár (KWD)Sultanát Omán Saltanat Umán Maskat sultanát ománský rijál (OMR)Saúdskoarabské království Al Mamlaka Al Arabíja As Saúdía Rijád království saúdský rijál (SAR)Spojené arabské emiráty Al-Imarát al-Arabíja al-Muttahida Abú Dhabi federace 7 emirátů emirátský dirham (AED) zdroj: Businessinfo. Teritoriální informace – země

4.2.4. Obyvatelstvo

Arabský Mašrik leží na rozhraní tří světadílů a je oblastí kontaktů a míšení tří ras. Také je jedním

z možných míst původu člověka. Biblický “Zemský ráj” (Eden) se prý rozkládal na území

Mezopotámie, která je současně považována několika historiky za nejstarší centrum vzniku

lidské civilizace. Tehdejší (arabská) civilizace byla na vyspělé úrovni a lidstvu zanechala velké

kulturní dědictví. Dala vzniknout písemnictví, počátkům počtů, počítání času a astronomickým

poznatkům. Byla místem zrození tří světových monoteistických náboženství – křesťanství,

islámu a judaismu. Také zde byly zformulovány základní principy morálky v podobě desatera

19

Obrázek 1: Oblasti těžby ropy a zemního plynu v Perském zálivu

zdroj: The Washington Institute.2003

Tabulka 2: Ropné ukazatele pro země Perského zálivu (2006)

Ropné ukazatele pro země Perského zálivu (2006)

státBahrajn 0,1 0,1 0,05 0,03 0,02Irák 115 2 2 0,6 1,4Írán 136,3 4,3 4,1 1,6 2,5Katar 15,2 1,2 1,1 0,1 1Kuvajt 101,5 2,8 2,7 0,5 2,2Saudská Arábie 262,3 12,1 10,7 2,1 8,7SAE 97,8 3,1 2,9 0,4 2,5Celkově

Celkové zásoby (mld barelů)

Výtěžnost (mil b/d)

Produkce (mil b/d)

Spotřeba ( mil b/d)

Čistý export (mil b/d)

728,0 23,6 23,6 5,3 18,2 upraveno dle: Energy Information Administration. Persian Gulf Region

Ropné poleLožiska zemního plynu

Ghawar

Božích přikázání. Tato oblast je díky úrodným nížinám Eufratu a Tigridu označována za

Úrodný půlměsíc a odtud se také šířily důležité kulturní plodiny jako pšenice, ječmen, žito.

(L. Skokan 2006)

Po staletí zde docházelo k míšení a interakci tří ras. Europoidních Arabů, kteří byli schopní

mořeplavci a aktivně pronikali po moři do východní Afriky a Jižní Asie a obchodovali s otroky,

mongoloidů a negroidů. Dnešním obyvatelstvem jsou Arabové. Několik milionů žije mimo svoji

domovinu v Evropě, Americe a Austrálii. Arabské menšiny ve vyspělých zemích neustále rostou

a mohou tak ovlivňovat poliku v příslušných oblastech. Dnešním fenoménem je muslimský

fundamentalismus, který je do jisté míry bojem proti evropskému, americkému vlivu v jejich

zemích. Arabové mají společný literární jazyk. V Íránu se mluví indoíránskými jazyky a v

ostatních zemích pak semitohamitskými jazyky. V Saudské Arábii se vyskytují i africké jazyky.

Vyčleňují se varianty arabštiny, které si vzájemně nejsou zcela srozumitelné: arabská, irácká,

syrská a palestinská. Pro arabskou společnost je charakteristická kmenová struktura. Araby lze

dělit do třech skupin podle stylu života na nomády a polokočovníky (beduíny), kteří jsou dnes

málo početní, převažující zemědělce (feláhy) a městské obyvatelstvo.

Na způsob života muslimů má velký vliv jejich vyznání – islám, nejmladší ze světových

náboženství. Existují dvě varianty – sunnité a méně početní šííté.b S výjimkou Íránu jsou všechny

země islámské sunnitské. Írán pak šíítský. Islám podstatnou měrou ovlivňuje demografický

vývoj arabských zemí svoji podporou vysoké porodnosti.(Islám zakazuje umělé přerušení

těhotenství). Charakteristickým znakem je vysoký podíl dětí v populaci a naopak nízký v

produktivním věku. (Ženy se podle islámských zvyklostí nezapojují do ekonomické činnosti).

Pro arabské ropné státy je též typický velký podíl zahraničních pracovníků, protože arabské státy

nemají dostatek pracovních sil. (L.Skokan 2006)

Sáty Perského zálivu se nacházejí ve dvou různých fázích demografické revoluce. Pro Írán,

Spojené arabské emiráty a Kuvajt je charakteristický pokles porodnosti a pozvolný pokles

porodnosti a ocitají se ve třetí fázi demografické revoluce. V ostatních státech je demografická

revoluce teprve v druhé fázi, kdy dochází k rychlému poklesu úmrtnosti ale plodnost zůstává

vysoká. (I. Bičík a kol 2001)

b Prorokova smrt vyvolala rozdělení islámu: sunnité přijali obecnou zásadu volby jeho nástupce – chalífa; šííté zastávají Prorokovu pokrevní linii

20

Hustota obyvatel je rozdílná. Velký vliv má rozmístění přírodních zdrojů, hlavně ropy. V

Saudské Arábii tato hodnota je 1-10 obyvatel na km2 místy méně než 1 obyvatel na km2. Irák a

Írán (kromě východní části) mají hustotu zalidnění vyšší, okolo 10-50 obyvatel na km2. Střední

délka života je u států Perského zálivu rozlišná. Nejvyšší hodnota, kolem 70-75 let, se vyskytuje

v malých ropných státech jako je Bahrajn, Kuvajt, Spojené arabské emiráty a Katar. Saudská

Arábie a Írán mají střední délku života 60-70 let. Nejhůře je na tom Irák s hodnotou 50-60 let.

(I. Bíčík a kol. 2001)

Úředním jazykem je arabština (v Íránu perštnina), bežně používaným jazykem je pak angličtina,

hlavně v obchodním styku.

Podle stupně lidského rozvoje (Human Developmen Index – HDI) jsou země Perského zálivu

řazeny k zemím s vysokým stupněm lidského rozvoje. (UNDP - Human development reports)

21

Tabulka 4: Index lidského rozvoje (Human Development Index - HDI) v roce 2006

zdroj: UNDP. Statistic. Human development reports

Index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI) v roce 2005

zeměKuvajt 33. 0,89 77,3 93,3 74,9Katar 35. 0,88 75 89 77,7SAE 39. 0,87 78,3 88,7 59,9Bahrajn 41. 0,87 75,2 86,5 86,1Omán 58. 0,81 75 81,4 67,1Saudská Arábie 61. 0,81 72,2 82,9 76Írán 94. 0,76 70,2 82,4 72,8

světové pořadí

Hodnota HDI

naděje na dožítí (let)

gramotnost dospělých (%)

podíl zapsaných dětí do škol (%)

HDP/obyvatele (USD)26 32127 66425 51421 48215 60215 7117 968

Tabulka 3: Přehled základních charakteristik obyvatelstva zemí Perského zálivu (2006)

Přehled základních charakteristik obyvatelstva zemí Perského zálivu (2006)

státnaděje na dožití (let)

<15 65< celkově muži ženyBahrajn 0,7 21 3 1,8 7 10 2,6 28 3 74 73 75Írán 70,3 18 6 1,2 -4 32 2 29 5 70 69 72Irák 29,6 36 10 2,6 0 88 4,8 42 3 59 57 60Kuvajt 2,7 19 2 1,7 14 10 2,4 26 2 78 77 79Katar 0,8 18 2 1,6 40 9 2,8 23 1 73 71 76Omán 2,6 24 4 2 12 10 3,4 33 3 74 73 75Saudská Arábie 24,1 30 3 2,7 2 23 4,5 38 3 72 70 74SAE 4,9 15 1 1,3 54 9 2,2 25 1 77 75 80

počet obyvatelstva

(v mil)

počet narození na 1 000 obyv.

počet úmrtí na 1 000 obyvatel

přirozený přírůstek

(%)

čistá migrace na 1 000 obyv.

míra dětské úmrtnosti1

celková míra porodnosti2

podíl obyvatel v daném věku (%)

1 počet úmrtí na 1 000 živě narozených dětí

2 průměrný počet dětí narozených jedné ženě během jejího života

zdroj: The 2006 World Population Data Sheet

4.2.5. Zemědělství

Zěmědělství nemá v této oblasti příznivé podmínky. Převážnou část oblati pokrývají písčité

pouštní půdy, které nejsou příliš úrodné. Převládá zde kočovné pastevectví. Výjimku tvoří oblast

Úrodného půlměsíce, kde leží úrodná záplavová území řek Eufrat a Tigrid, a kde převládá

zemědělství a chov dobytka pro samozásobení. Tato oblast patřila k nejdříve osídleným místům

na Zemi a stala se jádrem Mezopotamské říše, podle které nížina mezi těmito dvěma řekami nese

označení. Je zde bažinatý terén s mnoha jezery. Už na začátku ranně islámského období se

začaly podél obou řek stavět umělé zavlažovací systémy. (Svět – státy, národy světadíly,

Euromedia Group 2006)

Převážná část Arabského poloostrova má aridní nebo semiaridní půdu. Pouze 1,67 % saudské

půdy lze obdělávat a pouze na 0,09 % půdy jsou dlouhodobě využívaná k pěstování plodin a

16,200 km2 je zavlažováno. V oblastech mírnějšího podnebí jsou pastviny pro dobytek.

(I. Bičík a kol 2001)

4.2.6. Ekonomické ukazatele

22

Tabulka 5: Klasifikace ekonomiky podle velikosti příjmů (Světová banka 2007)

zdroj:World Bank list of economies (July 2007)

Bahrajn země s vysokými příjmyÍrán země s nižšími středními příjmyIrák země s nižšími středními příjmyKuvajt země s vysokými příjmyOmán země s vyššími středními přijmyKatar země s vysokými příjmySaudská Arábie země s vysokými příjmySAE země s vysokými příjmy

Klasifikace ekonomiky podle velikosti příjmů (Světová banka 2007)

Tabulka 6: HDP a HDP na obyvatele v zemích Perského zálivu (2006)

zdroj: International Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April 2008

Irák: údaje neuvedeny

stát HDP (v mld USD) HDP na obyvateleBahrajn 15,82Írán 222,13Kuvajt 98,72Omán 35,73Katar 52,72Saudská Arábie 349,14SAE 163,3

21 1233 19631 01414 03162 91414 73338 613

5. Ekonomicko geografické aspekty těžby ropy v regionu Perského zálivu5.1. Vliv ropy na hospodářské infrastruktury ekonomik ropných států Perského

zálivu5.1.1. Koloniální období

Je ironií historie, že arabské ropné monarchie jsou dnes bohaté státy. Po staletí byl Arabský

poloostrov, ve srovnání s vyspělými zemědělskými společnostmi Egypta, Mezopotámie a Persie,

relativně chudý. Pobřežní oblast podél Rudého moře, Arabského moře a Perského zálivu měla

významné přístavy a svatá města jako je Mekka a Medina, které přitahovaly poutníky z celého

islámského světa. Ale bohatství této oblasti bylo nepatrné ve srovnání s jejich sousedy. Centrální

oblast poloostrova měla nepříznivé přírodní podmínky a byla ekonomicky zaostalá. Bylo zde

velmi omezené zemědělské a pastevecké hospodářství, místní význam měl karavanový obchod.

Po první světové válce arabské státy Perského zálivu byly slabé s potácející se ekonomikou a

místní vládci udržovali samosprávu díky britské podpoře. Vládci ovládali jen malou část měst a

některé venkovské oblasti a dostávali finanční pomoc od Velké Britanie.

Vlády na Arabském polostrově a jejich společnosti byly po staletí velmi chudé. Chudé vlády

poskytovaly formou sociálních služeb jen malou podporu pro obyvatele. Nejvýznamnější mocí

vlády byla soudní, která byla vykonávána prostřednictvím systému soudů. Rozhodovala soudní

spory a tím upevňovala svoji politickou moc. Bylo finančně nákladné udržet stávající armádní

síly a zároveň poskytovat sociální služby jako je zdravotnictví a vzdělání. Hlavní funkcí vlády

bylo rozdělovat finanční dotace a podpory rodovým kmenům pro vytváření vojenské síly. Touto

činností měla vláda zajištěnou jejich loayalitu. Ekonomická role vlády byla ohraničena

systémem celních poplatků a faktem, že vládní elita sama byla ekonomicky podnikající

jednotkou. Objev ropy vše od základu změnil. Poplatky plynoucí z koncesí na těžbu ropy a z

jejího prodeje poskytovaly vládcům stabilní zdroj příjmů. Od 50. letech 20. století hrála ropa

hlavní roli v hospodářství těchto států. (Gause III, F. Gregory 1994)

Lov perel

Lov perel byl v minulosti významným zdrojem obživy obyvatel. Příjmy Kuvajtu, Spojených

arabských emirátů, Kataru a Bahrajnu plynuly z daní vybíraných z lovu a prodeje perel.

Největšího rozkvětu dosáhl počátkem 20. století. Zdejší perly vynikaly značnou velikostí,

pravidelným tvarem a dlouhotrvajícím leskem. V 30. letech Japonsko rozvinulo lov perel

průmyslově, čímž ruční lov perel ve vodách Perského zálivu zanikl. Pro státy Zálivu to byla

velká ztráta, kterou jim vynahradila teprve ropa. (J. Filip 1979)

23

5.1.2. Objev ropy změnil tvář regionu.

Írán

Jako první byla ropa objevena v Íránu v roce 1911. První společností, která zde zahájila těžbu

byla britská Anglo-Persian Oil Company (APOC). V roce 1932 vláda Pahlavího zrušila britské

koncese na težbu v Íránu a Britové měli nutnost hledat ropu jinde a malé státy Perského zálivu

měly stejně vhodné geologické podmínky pro naležiště ropy jako Írán. (Country studies, Persian

Gulf States)

Bahrajn

V roce 1820 byl vládce země přinucen podepsat

smlouvu, která učinila Bahrajn závislý na Británii. V

roce 1900 se definitivně Bahrajn stal oficiálně

britským protektorátem. Nejznámějším z britských

koloniálních rezidentů byl Charles Belgrave2.

Ve 30. letech Belgrave řídil celou bahrajnskou ekonomiku včetně příjmů z ropy. Ropné zisky

rozdělil na tři díly. První třetina byla převáděna do tzv. Rezervního fondu, fakticky byl tento

kapitál volně k dispozici londýnským bankám. Druhá třetina plynula do emírovy pokladny jako

apanáž a sloužila ke krytí nákladů dvora a státního

aparátu. Poslední třetina byla formálně věnována na

hospodářský a kulturní rozvoj země. Ve

skutenočnosti byla zdrojem zisků pro britské

obchodní, průmyslové a stavební firmy, které

dostávaly od britské správy Bahrajnu veškeré

zakázky. V roce 1932 americký Standard Oil

Company of California (Socal) objevil v Bahrajnu

nadějná ložiska ropy a o rok později získal koncese

na její těžbu. (J. Filip 1979)

2 v britských finančních kruzích se říkalo Bahrajnu “ Belgravia”

24

1927

– 19

3619

4019

4519

5019

5519

6019

6510

7019

740

10203040

1,1 1 1,1 28,5

1319

2533

Graf 1:Vývoj příjmů z ropy v Bahrajnuv mil USD

zdroj: Filip., J.: Státy Perského zálivu. 1979.str.45

1933

1940

1950

1960

1970

1972

1974

010002000300040005000

Graf 2: Vývoj těžby ropy v Bahrajnuv tisících tun

zdroj:Filip., J.: Státy Perského zálivu. 1979.str.45

Spojené arabské emiráty

V 17.-19. století bylo území dnešní federace základnou operování evropských a orientálních

pirátů. V 18. století intervenovala do této oblasti vojensky Británie pod záminkou boje proti

pirátsví. Británie si protřednictví nátlaků a donucovacích prostředků vydobyla výlučné postavení

v této oblasti. Vládci jednotlivých emirátů, i Kataru, se zavázali, že nebudou postupovat a

pronajímat svá území komukoli kromě britské vlády a že nebudou navazovat styky se žádnou

cizí vládou kromě britské.

Počátky ropné éry se na území SAE datují do poloviny 30. let. V roce 1935 byla založena

Petroleum Concessions Ltd., a o rok později Petroleum Development-Trucial Coast (PDTC) obě

jako filiálky známé Iraq Petroleum Company (IPC). Petroleum Concesions Ltd. získala v roce

1939 koncese na těžbu ropy na dobu 75 let, tedy do roku 2014. Společnost PDTC se v roce 1960

soustředila na nejslibnější ložisko – ropné pole Báb v Abú Dhabi. PDTC platila pevný poplatek

emírovi 8 centů za barel. V roce 1965 byla uzavřena dohoda o rovném dělení zisku mezi vládu a

společnost PDTC. Emírův důchod se zvýšil na 75 centů za barel. V roce 1953 získala koncesní

práva na těžbu ropy v pobřežních vodách Abú Dhabi společnost Abu Dhabi Marine Areas Ltd.

(ADMA). Postupně byly udělovány koncese i dalším zahraničním společnostem, jako např:

Middle East Oil company v roce 1965, El Bunduq Company v roce 1970. (Filip J. 1979)

Katar

3.11. 1916 přinutili Angličané vládce Kataru k podpisu smlouvy o protektorátu. Před zahájením

težby ropy v roce 1949 byly hlavní ekonomické aktivity orientovány na lov perel, rybolov,

omezené zemědělství, stavbu tradičních lodí a výrobu některých druhů spotřebního zboží. Katar

setrval v rámci britského koloniálního panství v oblasti zálivu až do roku 1971 kdy nabyl

nezávislosti.

V roce 1935 uzavřel tehdejší emír koncesní smlouvu s Anglo-Persian Oil Company. Tuto koncesi

později převzala Qatar Petroleum Development Co. (QPC). Tehdy byl stanoven poplatek na dvě

rupie za tunu ropy. V roce 1940 byla objevena ložiska ropy v Duchánu. Ale během druhé světové

války byla těžba značně omezena. Znovu byla zahájena v roce 1947 a byl postaven ropovod

spojující ropná pole a pobřeží Katarského poloostrova. V roce 1952 byla uzavřena smlouva mezi

emírem a společností QPC o zvětšení emírova podílu na zisku z ropy na 50 %. Největší koncesní

oblast patřila filiálce firmy Shell – Shell Company of Qatar. Po těchto dvou společnostech začaly

pronikat do Kataru další, jako Continental Oil Company, South East Asia Oil and Gaz

Co.,Petroleum Development Company. (J.Filip 1979)

25

Saudská Arábie

Král Abd all-Aziz, zakladatel moderní Saudské Arábie, spoléhal před druhou světovou válkou na

britskou podporu a licenční poplatky od amerických ropných společností, aby tak udržel stávající

bohatství státu. Jeho hlavním zdrojem bohatství byly daně vybírané z poutních cest do svatých

měst, které během celosvětové hospodářské krize v 30. letech 20. století poklesly, neboť počet

přicházejících poutníků se výrazně snížil. (Gause III, F. Gregory 1994)

V Saudské Arábii byla ropa objevena na začátku 30. let, ale těžit se žačala až po druhé světové

válce. V roce 1933 dostala americká společnost Standard Oil Company of California povolení od

krále Ibn Sauda na těžbu v oáze Hasa. Tímto přešla veškerá težební práva do rukou Spojených

statů, které zde mohly svobodně podnikat. Král dostal za koncese náležitě zaplaceno a byly mu

přislíbeny každoroční renty. Pro Saudskou Arábii to byl potřebný příliv financí do státní

pokladny, protože státní finance do té doby závisely na příjmech z náboženského turismu. Díky

spolupráci s Američany se z chudé země stala jedna z nejbohatších. Další průzkumy američanů

byly rovněž úspešné, v oblasti Dammámu bylo objeveno bohaté ložisko ropy. Brzy poté byly

položeny první ropovody. První spojoval Dammám s přístavem Chuvár, odkud se ropa

přepravovala na zpracování do Bahrajnu. Druhý pak vedl z Dammámu do 62 km vzdáleného

přístavu Rás Tannura, odkud první loď vyplula 1. května 1939. Slibná ložiska ropy lákaly

zahraniční kapitalistiké společnosti, které také žádaly o koncese. Ložiska ropy uložené

nehluboko ve vydatných žílách spolu s levnou pracovní silou tvořila vidinu rychlého zbohatnutí.

První společností byla britská Iraq Petroleum Company. Reakcí američanů bylo podepsání

dodatečných koncesí aby mohli těžit v obou dvou neutrálních územích (saudskoarabsko-

kuvajtském a saudskoarabsko-iráckém) a udrželi si tak své ropné prvenství v oblasti. Standard

Oil Company of California upevnila své postavení v saudském ropném průmyslu v roce 1944,

když přijala nový název ARAMCO (Arabian American Oil Company). ARAMCO výrazným

způsobem ovlivňovala hospodářství Saudské Arábie. Zaměstnala desítky tisíc obyvatel, postavila

sídla, vybudovala dopravní síť, školy, nemocnice a další sociální zařízení. Po roce 1958 plyne do

státního rozpočtu kralovství 50 % čistého zisku ARAMCA. V období po druhé světové válce

Saudská Arábie udělila koncese dalším společnostem: Getty Oil Company v roce 1949; japonské

Arabian Oil Company na oblast pobřežních vod; francouzské Société Auxiliaire de la Régie du

Pétrole na pobřeží Rudého moře; společnosti AGIP-Phillips v pouštní oblasti Rub al-Chálí;

mezinárodní společnosti SUN-NATOMAS v jižní části pobřeží Rudého moře. (J. Rácz 1982)

26

Těžba ropy nepřinesla okamžité bohatsví pro arabské vládce. Druhá světová válka navíc spozdila

rozvoj technické základny pro těžbu a dopravu ropy, protože ropné státy byly závislé na Británii.

Až do 70 let byl ropný průmysl v rukou naftařských zahraničních firem, které tu měly své

dceřinné společnosti. Tyto společnosti platily poplatky za těžbu a později i za export ropy

místním vládcům. Ti měli slabou vyjednávací pozici a byli zavislí na náboženském turismu do

svatých měst a chtěli získat výnosy z ropy jak nejrychleji to šlo. Produkce rychle stoupala a

rozsah zásob byl dobře znám a tak místní vládci chtěli změnit podmínky pro zahraniční

společnoti a požadovali rovný podíl ze zisku.

5.1.3. Období po získání nezávislosti

5.1.3.1. 70. - 80. léta 20. století

Přechod průmyslových odvětví do státního vlastnictví

Koncem 60. let a hlavně v 70. letech 20. století, s růstem národního uvědomění a v době sílícího

národně osvobozeneckého hnutí, si arabské národy uvědomovaly potenciál svých ropných zásob.

Příjmy z ropy se ukázaly být klíčem k hospodářskému rozvoji a k překonání dlouholeté

zaostalosti za ostatními zeměmi. Jednotlivé vlády začaly odmítat ropné koncese a začaly být pro

naftařské společnosti soupeřem, který se hlásí o svá práva. Arabské země chtěly ukončit

vykořisťování svých zdrojů a postavit se neokolonialistickým tendencím kapitalisticých zemí

Západu.

Státy, v době své ranné nezávislosti sázely většinou na rychlou, centrálně řízenou industrializaci

a modernizační rozvoj, kde stát vystupoval jako podnikatel i jako sociální zaopatřovatel a garant

pokroku. Po vlně znárodňování a přechodu ropných společností do rukou státu, byl ropný

sektor postupně začleněn do hospodářství producentských států a arabské ekonomiky jako

takové. Během 70. let většina zemí Perského zálivu odkoupila podíly od zahraničních firem,

které pracovaly na jejich území. A do roku 1990 přešla většina firem do státního vlastnictví.

(Country studies, Persian Gulf States)

V 70. letech se významně zvýšily příjmy z ropy, po tom co producenti zvedly jednostraně ceny v

roce 1973 a cena ropy stoupla čtyřikrát, podíl exportu ropy na celkovém HDP vzrostl až na

50 %. Zisky z ropy dramaticky vzrostly a výsledkem bylo zvýšení finančních prostředků vlád na

diverzifikaci průmyslu a ostatní státní výdaje. Vlády začaly usilovně rozvíjet projekty, které

přinesly rychlé materiální a sociální změny.

27

Podle Wallersteinovy teorie (1976) byly arabské země OPECu charakterizovány jako

semiperiferiální ekonomiky. Jejich hospodářství bylo založeno především na vývozu surovin a

jednoduchých rukodělných výrobků. (Luke W. Timoty 1983)

Znárodňování

Hlavním zájmem vlád bylo získat pod svoji kontrolu ropný průmysl, který představoval zdroj

obrovských příjmů. Ze začátku jednotlivé vlády postupně odkupovaly nebo přebíraly podíly

zahraničních naftařských společností a později některé státy vyhlásily plnou státní kontrolu nad

všemi zahraničními ropnými koncesemi. Ekonomický rozvoj země se stal zodpovědností státu.

Ropa poskytuje dostatek energie pro budování průmyslových center a slouží jako vstupní

surovina pro chemický a petrochemický průmysl. Jádrem zpracovateslkého průmyslu se staly

rafinerie.

Proces postupného přebírání ropného průmyslu do rukou státu je přiblíženo na příkladech

několika zemí Perského zálivu.

Spojené arabské emiráty

Od roku 1972 nastupuje éra národních ropných společností, kdy byla založena národní

společnost Abu Dhabi National Petroleum (ADNP). ADNP se zabývala zpracováním a distribucí

ropy ve SAE. V roce 1973 vláda Abú Dhabi zestátnila distribuční síť naftových produktů a

předala ji společnosti ADNP. Od roku 1974 převzaly Abú Dhabi a Dubaj 25 % kapitálu

společností ADMA a Abu Dhabi Petroleum Company. Na podzim roku 1974 byl zvýšen podíl

státu na zisku ve všech cizích naftových společnostech, působících ve federaci, na 60 %. Podle

prohlášení federálního ministra ropného průmyslu v prosinci 1974 SAE převzaly pod plnou

státní kontrolu všechny zahraniční ropné koncese.

Katar

V roce 1972 byla založena Qatar Petroleum National

Company s katarským kapitálem. Spravovala rafinérii ropy a

vlastní distribuční síť ropných produktů na katarském území.

Podíl emirátu na kapitálu společností těžících ropu byl v roce

1974 zvýšen na 60 % a v prosinci téhož roku Katar – i

Saudská Arábie - vyhlásil zásadu 100 % státního vlastnictví

kapitálu ropných společností na svém území. V roce 1974 byla

zřízena společnost Qatar General Petroleum Organization

28

1950 1955 1960 1965 1970 197505

10152025

Graf 3: Vývoj těžby ropy v Kataruv mil. tun

Zdroj: Filip., J.: Státy Perského zálivu. 1979.

(QGPO). QGPO spravoval státní 60 % podíl v zahraničních naftařských společnostech v Kataru

Qatar Petroleum Company a Shell Company of Qatar.

V roce 1973 stát převzal kontrolu nad těžbou ropy a

započal proces výraznější industrializace země. Během

prvního pětiletého plánu v roce 1974 byly založeny první

podniky na výrobu železa a zkapalňování plynu.

V roce 1974 témeř 98 % příjmů státu pocházelo z ropy. Ve

státních rozpočtech příjmy přesahovaly kapitálové výdaje,

takže každoročně vznikaly rozpočtové přebytky.

(J.Filip 1979)

Omán

Ropná éra zde nastoupila se značným spožděním oproti ostatním zemím a to až v 70. letech. Ani

rozsahem zásob nemůže konkurovat okolním zemím. Přesto jsou ropné příjmy významnou

položkou ve státním rozpočtu. Ve srovnání s okolními státy byl tento kapitál utápěn ve

vojenských výdajích. Od ledna 1974 převzala ománská vláda podíl ve výší 25 % na kapitálu

společnosti Petroleum Development a ve stejném rozsahu převzala podíl na težbě francouzské

státní firmy ELF-ERAP, která působila v pobřežních vodách Ománu. V roce 1975 vláda zvýšila

svůj podíl na 60 %. (J. Filip 1979)

Írán

Írán byl v polovině 70. let 20. století čtvrtý největší producent ropy a její druhý největší vývozce.

Válka s Irákem měla značně negativní dopad na těžbu ropy, přesto si Írán udržel své postavení

čtvrtého producenta ropy na světě.

Nacionalizace ropného průmyslu proběhla mnohem dříve než v ostatních zemích Závilu. Vláda

založila National Iranian Oil Company (NIOC) už v roce 1948. V roce 1954 byla mezi vládou a

společností zahraničních naftařských firem podepsána smlouva Consortium Agreement.

Zahraniční ropné společnosti formálně neztratily kontrolu na ropným průmyslem, ale vláda

získala větší podíly z příjmu z každého barelu. Kombinace většího podílu z příjmu a rostoucí

produkce poskytovala vládě větší příjmy do státní pokladny, aby mohla financovat rozvoj

ostatních průmyslových sektorů. V roce 1965 byla vytvořena Národní petrochemická společnost

(National Petrochemical company), která byla pověřena rozvojem petrochemického průmyslu v

zemi. (Country studies)

29

19701971

19721973

1974

01000

20003000

40005000

6000

Graf 4: Vývoj státních rozpočtů Kataruv mil QR

celkemropa

zdroj: Filip., J.: Státy Perského zálivu. 1979.

Saudská Arábie

Za počátky budování státního sektoru lze považovat 22. listopad 1962, kdy vznikla v Saudském

království státní Všeobecná organizace pro ropu a nerosty PETROMIN (General Petroleum and

Minerals Organization). Organizace se angažovala v oblasti ropného průmyslu a průmyslu

nerostných surovin. Z iniciativy PETROMINu vznikly další společnosti, kde má více jak 51 %

kapitálovou účast. Například v roce 1964 vznikla Arabská společnost pro těžbu ropy Arabian

Drilling Company a v roce 1966 Arabská geofyzikální a průzkumná společnost Arabian

Geophysical and Survey Company. PETROMIN od společnosti ARAMCO získal v roce 1964

rafinérii v Džidde a v roce 1973 začal sám ropu vyvážet (J. Rácz 1982). V roce 1973 vláda

Saudské Arábie odkoupila 25 % vlastnických podílů ARAMCO. O rok později tento podíl

navýšila na 60 %. V roce 1976 byla podepsána smlouva o 100 % vlastnictví ARAMCO vládou.

V roce 1988 ARAMCO přešlo pod správu Saudi Arabian Oil Company (Saudi Aramco), kterou

zcela vlastnila vláda. (Country studies)

Diverzifikace

Objevení ropy vytvořilo požadavek na budování nových průmyslových odvětví. Zpočátku byl

uspokojen ropnými společnostmi samotnými. Pro provoz težby ropy bylo potřeba továren na

výrobu elektřiny a rafinovaných ropných výrobků. Což představovalo první moderní průmysl

vybudovný v těchto zemích. Příliv kapitálu v 70. letech vedl mnoho států k tomu, aby vytvořily

veřejné průmyslové společnosti spojené s ropným průmyslem. Hlavní prioritou bylo budování

průmyslových závodů. Závody chemického a petrochemického průmyslu se měly stát v

budoucnu dynamickým prvkem v industrializaci jednotlivých zemí a jejich zapojení do

mezinárodní dělby práce. Některé vlády (Kuvajt) chránily své trhy od importu a osvobozovaly je

od cel a daní a dávaly přednost nákůpům od místních průmyslových závodů. Některé vlády

poskytovaly daňové úlevy a nízko úročené úvěry jako pobídku pro soukromé podnikatele k

vytváření menších průmyslových závodů. Hlavní překážkou k budování velkých průmyslových

závodů byl nedostatek kvalifikovaných pracovníků a pracovních sil vůbec. Země Perského

zálivu v této době dovážely naprostou většinu strojů, investičních celků a zařízení, řady surovin a

polotovarů, zemědělských výrobků, potravin a hotových průmyslových výrobků a farmaceutické

produkty. Diverzifikace průmyslu měla vést k omezení importu a k větší průmyslové

sobestačnosti. Základní zdroj kapitálu pro diverzifikaci představovaly ropné zisky.

30

Bahrajn

V roce 1965 vláda přijala myšlenku diverzifikace průmyslu jako hlavní cíl svoji hospodářské

politiky. Vláda převzala větší roli v zakládání průmyslových odvětví. V roce 1975 činily

výdajové položky na rozvoj 61 mil BD – skoro polovina rozpočtových výdajů. Jádrem

zpracovatelského průmyslu se staly rafinerie, továrna na výrobu hliníku a opravna lodí.

Dostatek levných energetických zdrojů vytváří dobré podmínky pro energeticky náročnou

výrobu hliníku. Převážnou část metalurgického průmyslu v té době tvořila továrna na zpracování

hliníku společnosti Aluminium Bahrajn (ALBA), která byla v roce 1968 zapsaná jako propojení

vládní (77 % podíl) a soukromé investiční společnosti pro konstrukci továrny na zpracování

surového bauxitu, který se dováží z Austrálie. ALBA začala vyrábět v roce 1971, s počáteční

kapacitou 99 000 tun hlinikových prutů. V roce 1990 měla továrna produkční kapacitu již více

než 215 000 tun. S ALBOU jsou spojené další továrny na hliník postavené během 80. let: Gulf

Aluminium Rolling Mill Company, Bahrain Aluminium Extrusion Company, Bahrain-Saudi

Aluminium Marketing Company. Po bahrajnském závodu na výrobu hliníku projevily zájem o

výrobu hliníku i ostatní země těžící ropu, jako například Irák, Írán, Katar.

V roce 1977 vznikla Arab Shipbuilding and Repair Yard Company, která vlastnila suché doky

pro velké tankery a ročně opravila v průměru 70 lodí. Na základě potřeb průmyslových závodů

byly v roce 1972 zahájeny práce na programu elektrifikace. V roce 1986 průmyslová výroba

přispěla již 13 % do HDP. (Country studies)

Omán

Omán neměl v 70. letech 20. století vlastní moderní zpracovatelský průmysl. Veškerá vytěžená

ropa se vyvážela v surovém stavu. Proto v 70. letech vláda iniciovala velké projekty zaměřené

na budování přístavů a rozšiřování jejich kapacit, které sloužily k exportu ropy. Rozvoj ropného

komplexu Ománu si vyžádal značné investice, hlavně na budování dopravní infrastruktury,

stavebnictví a výstavbu zařízení různého druhu, například vodohospodářských. Podíl ropy na

tvorbě HDP byl v roce 1975 68,3 %. V roce 1973 vznikla společnost Oman Portland Cement

Company, na jejímž kapitálu se ománská vláda podílela 51 %. Společnost postavila továrnu na

výrobu cementu pro potřebu místního stavebního průmyslu.

31

Írán

V roce 1947 vláda navrhla koncept národního rozvojového plánování v jednotlivých sedmiletých

plánech.

První rozvojový plán (1948-55) – Zakládní strategie byla akcelerace ekonomického růstu a

budování nejmodernějšího a kapitálově náročného průmyslu.

Druhý rozvojový plán (1955-62) – Tento plán se soustředil na rozvoj a investice do veřejného

sektoru. Byl financován zahraničními půjčkami a z 80 % ropnými výnosy. Přesto, že Írán na

konci 50. let čelil inflaci a vyčerpal zahraniční finanční rezervy a dostal se do ekonomické krize,

investoval do budování několika vodních nádrží (například na řekách Dez, Safid a Karaj).

V 60. letech se ekonomické plány soustředily na čtyři hlavní cíle – zrychlit rozvoj průmyslových

komplexů na základě velkých kapitálových investic, zaměstnat zahraniční odborníky, zvýšit

zisky průmyslových komplexů a kontrola mezd a přerozdělování úspor z nákladů na mzdy na

kapitálové investice. Předpoklad byl, že bohatí průmyslníci budou reinvestovat jejich kapitál zpět

do ekonomiky a to povede k ekonomickému rozvoji. Tyto reinvestice nenastaly a rozdíly ve

mzdových příjmech průmyslníků a střední třídy se rychle prohlubovaly. Střední vrstva

neprofitovala ani během ropného boomu v letech 1974-1978. Následkem byla revoluce vedená

nespokojenou střední třídou.

Třetí (1962-68) a čtvrtý (1968-73) rozvojový plán byl zaměřen na rozvoj zemědělství a

venkova. Náklady na oba plány dohromady činily 1,3 mld USD. Třetí plán byl zaměřěn na

ekonomický rozvoj veřejného a souromého sektoru. Během třetího plánu ropné výnosy přispěly

do rozpočtu 1,9 mld USD. Čtvrtý plán značně urychlil ekonomický růst. Roční přírůstek HDP

byl průměrně 11,8 %. 1966 vznikla společnost Iranian Aluminium Co. Tehran, která postavila

závod na výrobu hliníku. Čtvrtý rozvojový plán byl zaměřen na rozvoj těžkého průmyslu se

spoluprací SSSR. Byly vybudovány závody na výrobu jeřábů, důlních zařízení, kontsrukčních

zařízení pro ostatní průmysl, chladících zařízení a válcovny. Veškerý průmysl se soustředil do

oblasti kolem Tehránu. (M. Budra 1975)

Pátý rozvojový plán (1973-78) představoval investice ve výši 36,5 mld USD hlavně do

výstavby bytů, průmyslové výroby a těžby, ropných a plynových projektů, dopravy a budování

komunikací. Ropné výnosy dosáhly dvojnásobného výsledku než vládní výdaje - 70 mld USD.

Modernizace přinesla velké sociální problémy. Zvětšoval se rozdíl ve mzdových příjmech mezi

32

průmyslníky a střední třídou (zaměstnanci, studenti a střední třída z modernizace příliš

neprofitovali). Přesto reformy a rozvojové plány přinesly sociální změny. Zvětšila se dostupnost

zdravotní péče a vzdělání a zvýšila se urbanizace.

Šestý rozvojový plán (1978-83) nebyl nikdy zaveden do praxe, kvůli Revoluci v roce 1979

(Country studies).

Od roku 1979 nová íránská vláda zavedla pětileté rozvojové plány.

První plán (1989/1990 – 1993/1994) byl zaměřen na rozvoj infrastruktury, snížení inflace,

odstranění netarifních obchodních bariér, snížení daní z příjmu, privatizaci veřejných podniků,

rekonstrukci oblastí postižených válkou a rovnoměrné rozdělení příjmů mezi obyvatele. HDP

rostlo o 7,3 % ročně. Ekonomického růstu během první poloviny plánu, bylo dosaženo použitím

dosud nevyčerpaných finančních rezerv. Dovoz zboží a služeb vykazoval soustavný růst, z

13 mld USD v roce 1989 na 31 mld. USD v roce 1992, zatímco vývoz spíše stagnoval. Írán se

dostal do zadlužení a nebyl schopen splácet své zahraniční závazky. V roce 1993 byl jeho dluh

odhadován na 23,4 mld USD. Vzhledem ke stálému poklesu světových cen ropy byla vláda

nucena si na svůj ekonomický rozvoj půjčit.

Druhý plán (1994/1995 – 1999/2000) pokračoval v liberalizační politice prvního plánu.

Průměrný roční růst HDP byl pouze 3,1 %, zatímco cílem bylo dosáhnout 5,5 %.

Makroekonomická nestabilita a klesající trend ekonomického růstu vedly k odkladu nutných

strukturálních reforem. Vláda se vrátila ke strategii závislosti na příjmech z ropy. Při druhém

plánu nedošlo k plánovanému snížení vládních dotací a privatizaci státních podniků. Státní dluh

vzrostl na 30 mld USD a prohloubila se závislost státu na ropě.

Třetí plán (2000/2001 – 2004/2005) měl za cíl reformu státního rozpočtu a daní, omezení vlivu

zásahu státu do ekonomiky a privatizaci státních podniků. Privatizace však splněna nebyla. Díky

zvýšení příjmů z ropy a snížením státních výdajů se deficit HDP snížil na 0,2 % v roce

2003/2004. (A. Valadkhani, Journal of Iranian Research and Analysis, 17(2), 2001, 1-21)

33

Spojené arabské emiráty

Do 80. let byl ropný komplex naprosto převažujícím odvětvím, zbývající hospodářská činnost

připadala na rybářství, zemědělství oázového typu a v druhé polovině 80. let také počátky

průmyslu založeného na těžbě ropy. V zemi dosud převládají feudální a polofeudální výrobní

vztahy. Jen pomalu je narušuje zavádění těžby a zpracování ropy a zakládání nových

průmyslových podniků, protože začínající ropný průmysl poskytuje omezený počet pracovních

příležitostí.

Rozrůstající se průmysl Spojených arabských emirátů se opírá o bohatství ropy a zemního plynu,

které jsou navíc výchozí suroviny chemického a petrochemického průmyslu. Prvním závodem na

zpracování domácí ropy se stala malá rafinerie na ostrově Ummu an-Náru v Abú Dhabi.

Spojené arabské emiráty mají federální rozpočet a kromě toho má každý emirát svůj vlastní

rozpočet. Díky velkým příjmům z ropy rozpočet Abů Zabí několikanásobně převyšuje federální

rozpočet. Z 95 % se na něm podílejí příjmy z ropy. Zahraníční obchod je pro Spojené arabské

emiráty klíčový, protože jediným vývozním artiklem je ropa a téměř veškerá vytěžená ropa je

určena na vývoz.

Kuvajt

V důsledku zvyšující se potřeby vody byla Kuvait Oil Company přinucena v roce 1953

vybudovat první továrnu na odsolování vody.3 Snahy vlády o diverzifikaci průmyslu v 50. letech

byly neúspěšné. Přelom nastal až založením Ash Shuaybah Industrial Zone v roce 1964. Tato

zóna zahrnovala elektrárnu, továrnu na destilaci vody, železárnu, továrny na zpracování asfaltu,

cementu a výstavbu budov. Vláda také vytvářela široké pobídky pro soukromý sektor. V roce

1970 byl založen Industrial Development Committee a Industrial Bank of Kuwait a v roce 1974

Investment Bank of Kuwait, které poskytovaly například technickou pomoc a středně dlouhé a

dlouhodobé financování průmyslu s nízkou úrokovou mírou. Kuvajtský průmysl se nikdy netěšil

stejného stupně státní podpory jako v ostatních zemích Perského zálivu. Vláda v 70. a 80. letech

vědomě investovala svoje výnosy v zahraničí namísto do rozvoje hospodářství a sociálního

systému. (Country studies)

Katar

Katarská vláda se snažila zhodnotit ropné bohatství budováním ropného zpracovatelského

průmyslu. Také vytváří rozvojové plány pro diverzifikaci katarské ekonomiky. Projekty zahrnují

výstavbu železáren, továrny na výrobu hliníku, rafinerií, petrochemický komplex, závod na

zpracování zemního plynu a závody spotřebního průmyslu a výstavbu bytů.

3 vláda prohlásila, že rozvinula nejmodernější, v té době, pracující zařízení na odsolování vody na světě.

34

Saudská Arábie

Vláda Saudské Arábie vybudovala průmyslové centrum na pobřeží Perského zálivu pod názvem

Jubayl a Yanbu na pobřeží Rudého moře. Na základě velkých kapitálových investic byla

vytvořena společnost Saudi Arabian Basic Industries Corporation, aby v zemi rozvíjela

petrochemický průmysl. Vláda vlastní 70 % podílu této společnosti a do roku 1980 naplánovala

její 30% podíl k privatizaci. V dalších společnostech jako jsou Petromin nebo elektrárny, hotely,

ocelárny, cementárny vlastnila valnou většinu nebo i 100 % podílů. Během 80. let vláda

intenzivně rozvíjela moderní průmyslový sektor. Proces industrializace měl dva hlavní cíle. První

využití obrovských zdrojů přírodních surovin jako vstupní materiál pro chemický a

petrochemický průmysl, který bude produkovat na vývoz a druhý, diverzifikace průmyslu a

nahrazení importu vlastními výrobky.

V roce 1965 byl zaveden systém narodního hospodářského plánování a byla založena Central

Planning Organization. V následující tabulce je přehled vládních investic do jednotlivých

sektorů. Nejzřetelnější je snaha vlády o mohutný rozvoj infrastruktury v 70. letech kdy ropné

výnosy byly největší. Především druhý rozvojový plán, na základě obrovských ropných výnosů z

předchozích let, vyčlenil téměř polovinu celkových investic na rozvoj průmyslu. Ve čtvrtém

plánu ja vidět významný pokles investic do infrastrultury a navýšení výdajů do sociálních služeb

navzdory menším výnosům z ropy. (Country studies)

35

Tabulka 7: Přehled vládních investic do jednotlivých sektorů v rámci rozvojových plánů v Saudské Arábii (%)

zdroj: Ministry of Economy and Planning of Saudi Arabia2 zdravotní péče, sociální služby, poskytování informací, kultura, vyznání

1vzdělání (vysoké, technické, školení, vědecké a právní vzdělání, studium informačních technologií)

Přehled vládních investic do jednotlivých sektorů v rámci rozvojových plánů (%)Rozvojový plán infrastruktura rozvoj hosp. Celkem

První plán 1970-1974 41,4 27,7 20,6 10,3 100Druhý plán 1975-1979 49,3 28 14,7 8 100Třetí plán 1980-1984 41,1 30,7 18,4 9,8 100Čtvrtý plán 1985 - 1989 28,9 20,4 33 17,7 100Pátý plán 1990 – 1994 22 10 48 20 100Šestý plán 1995-1999 15,9 9,3 53,5 21,3 100Sedmý plán 2000-2004 15,2 8,5 56,7 19,6 100

lidské zdroje1 soc.a zdravotnické služby2

Na základě ovládání světové nabídky a ceny ropy mohly země Perského zálivu pokračovat v

rozvoji jako na vývoz orientující se ekonomiky. Wolf (1982) je na základě jejich

protekcionalismu domácího průmyslu a orientací na vývoz přirovnává k zemím NIZ. (Luke W.

Timoty 1983)

Vytváření zahraničních kapitálových rezerv

Dostupné informace o způsobu nakládání s ropnými zisky v arabských zemích ukazují, že velká

část byla investována do industrializovaných zemí, jako Velká Británie a Spojené státy americké.

(Například podle statistik za prvních šest měsíců roku 1974 se ukazuje, že 1 mld USD v průměru

byla každý týden investována v zahraničí.) Británie byla hlavním příjemcem arabských investic.

Velká část těchto investicí byla ve formě bankovních vkladů. Zbytek bylo rozděleno v podobě

cenných papírů a podílů.

Příklad v roce 1974

Bank of England uvedla, že v roce 1974, tvořilo arabské jmění 3 465 mil liber. Ve Spojených

státech dosáhl příliv dolarů z arabských ropných zemí ve stejném roce 6 mld USD. V dalších

industrializovaných zemích Západní Evopy a v Japonsku okolo 2 mld USD. Arabské ropné státy

poskytly 5 mld USD, mimo strukturu bilaterálních smluv a kompetentních mezinárodních

organizací, jako pomoc pro arabské země, bez ropného bohatství, a do zemí Třetího světa. Tento

36

Graf 5: Vývoj podílu ropného sektoru a ostatních sektorů na HDP v mld saudských rijádů

upraveno dle: Ministry of Economy and Planning of Saudi Arabia

objem pomoci představoval 6,7 % HDP ropných států4 Je odhadováno, že 45 mld USD

umístěných v zahraničí v roce 1974 představovalo okolo 60% národního důchodu jednotlivých

zemí. (N. Sarkis, MERIP Reports, č. 31. říjen 1974)

Tento obrovský tok kapitálu ze zemí, které trpěly chudobou, negramotností, nemocemi a

ekonomickým podrozvinutím do vysoce industrializovaných zemí se stal unikátním fenoménem

svého druhu v historii světové ekonomiky. Důvod proč investiční toky směřovaly přímo do

zahraničí bylo, že v regionu neexistoval regionální finanční trh, systém národního bankovnictví a

systém úvěrových institucí. Nic se neukázovalo být lepší než spolehlivé společnosti

mezinárodního postavení, které byly po mnoho let centrem investičních aktivit v rozvinutých

zemích. Tyto toky vskutku nebyly znamením arabského bohatství ale projev nedostatku

spolehlivých ekonomických struktur a neexistence arabské strategie zaměřené na využití

ropných výnosů pro integrovaný rozvoj vlastních ekonomik.

(N. Sarkis, MERIP Reports, č. 31. říjen 1974)

5.1.3.2. 80. - 90. léta 20. století

Privatizace

V 80. letech 20. století na světových trzích nastala éra privatizace, tento trend přijaly i země

Perského zálivu a to v souvislosti s poklesem ceny ropy. Předpokladem privatizace bylo, aby se

státy vzdaly lukrativních výnosů a velkého vlivu v ekonomice a též své politické moci a to vše

ve prospěch veřejného blaha. Opatření v tomto směru byly přijaty v Saudské Arábii, kde určitý

podíl společností SABIC a dalších přešel do majetku soukromých investorů. Kuvajt po roce

1993 v důsledku finančních dopadů irácké okupace oznámil prodej svých podílů v 10 státních

podnicích a rozpuštění dalších společností. Omán vypracoval plán odchodu státu z ekonomiky,

vláda předala soukromým společnostem velký počet zemědělských podniků a Oman National

Fisheries.

Soukromý sektor hrál velkou roli ve stavebnictví, v oblasti nemovitostí, bankovnictví a finanční

oblasti, v zemědělství, mezinárodním obchodu a oblasti služeb. Ve všech těchto oblastech hrály i

nadále vládní výdaje velkou roli stejně jako zájmy vládní politiky. Vládnoucí elity mohly

upřednostňovat určité sektory a společnosti prostřednictvím státních zakázek, kontrolou přístupu

ke kapitálu, politikou zahraničních pracovních sil a různými formami vládních regulací. Z

vládních výdajů nejvíce profitoval stavební průmysl, protože dostával velké množství státních

zakázek. Dovozci potřebovali povolení vlády k dovozu a prodeji svých výrobků. Mnoho

největších společností v Zálivu obdrželo od vlády monopol na dovoz a prodej určitých výrobků. 4 Pro srovnání: průmyslově vyspělelé země Západu poskytují od roku 1971 0,6% HDP na rozvojovou pomoc

37

Privatizace nemovitostí

Významná role státu na trhu nemovitostí má dlouhou tradici. Vládci ropných monarchií

převáděly pozemky do soukromého vlastnictví politických spojenců - příznivců vlády. Následně

tyto pozemky stát kupoval nebo si je pronajímal od soukromého sektoru za velmi vysoké ceny.

Tento mechanismus v sobě skrýval přelévání ropných zisků politickým elitám a honoraci. Tento

trend redistribuce kapitálu byl rozšířen v Kuvajtu, kde už v 50. letech vůdce Al Sabah tímto

způsobem filtroval ropné výnosy obchodnickým elitám a jednotlivým představitelům kmenů.

Katar a SAE později následovaly Kuvajt a přijaly podobnou politiku. V Saudské Arábii trend

poskytování pozemkových darů vzrostl v počátcích existence království.

Privatizace a finanční sektor

Významnou roli v bankovním a finančním sektoru si státy udžely i poté co je otevřely

soukromému kapitálu. Vláda Bahrajnu v 70. letech propagovala rozvoj poboček zahraničních

bank (offshore banking units OBU´s) ve snaze udělat z ostrova finanční centrum regionu. OBU´s

vzkvétaly, pomáhaly rozvíjet sektor služeb místní ekonomiky. Později začal jejich význam

upadat. Rozvoj moderních finančních institucí v dalších zemích Zálivu snížil poptávku po

službách OBU´s. Pokles světových cen ropy na konci 80. let znamenal, že bylo v regionu méně

kapitálu na investice. Mnoho z OBU´s bylo zavřeno a další omezily svoje aktivity. Banky v

Saudské Arábii, všechny v soukromém sektoru, spoléhaly především na ukládání peněz v Saudi

Arabian Monetary Agency (SAMA). Když ropné zisky klesaly, v 80. letech, SAMA ukládala

méně peněz do místních komerčních bank a rostlo nebezpečí celkového poklesu hospodářství.

Zužování rezerv a růst státních deficitů

Během 70. a 80. let 20. století ropné výnosy kolísaly v závislosti na vývoji světového ropného

trhu. S poklesem světových cen ropy v letech 1985 až 1986 poklesl i celkový HDP v ropných

státech, což je důkazem jejich pokračující závislosti na ropě i přes značné snahy o diverzifikaci

průmyslu. Přestože těžba ropy poklesla méně než 50 % HDP, petrolejářský průmysl a průmysl

zpracovávající ropu stále vzkvétal a hrál významnou roli v hopodářství států. Například zásoby

ropy v Bahrajnu klesaly, ale ropné výnosy stále tvořily v roce 1988 více než polovinu HDP.

Ostatní hospodářské sektory, jako obchodní, stavební a služby, byly závislé na finanční podpoře

státu, která závisela na těžbě ropy. V Saudské Arábii a Ománu měl stále velký význam

zemědělský sektor. Zemědělství jako celek bylo přímo závislé na vládních dotacích

pocházejících především z těžby ropy.

38

Ikdyž zisky z těžby ropy upadaly, vlády ropných států vydávaly značné finanční prostředky na

zajištění řádného chodu ekonomiky svých států. Snížením některých výdajů, zahraničních rezerv

a vedením deficitního rozpočtu se státy vyhnuly dopadu poklesu hodnoty ropy na jejich

ekonomiku. Podíl exportu ropy na HDP klesl v Ománu, Saudské Arábii a v Kuvajtu. V Saudské

Arábii rostl deficit státního rozpočtu od roku 1983 a saudská vláda nadále snižovala zahraniční

rezervy. Kuvajt přijal opatření k rekonstrukci ekonomiky země. Jeho výdaje činily 65 mld USD,

což znamenalo dvě třetiny zahraničních rezerv. (Gause III, F. Gregory 1994)

5.1.4. Vývoj za posledních 8 let

Země Perského zálivu mají pevně zakotvenou makroekonomiku, založenou na ekonomické

expanzi založené na současném ropném rozmachu. Dlouhodobý a soustavný ekonomický rozvoj

bude záviset na pokračovaní implementace velkých investičních projektů a strukturálních

reforem. Makroekonomická výkonnost zemí Perského zálivu během posledních 4 let byla velmi

silná. Ekonomiky těchto zemí rostly o 7 % ročně. Stoupající ceny ropy vedly ke zvýšení příjmů a

vzniku přebytku kapitálu. Kapitálové rezervy vzrostly o 23 % a HDP o 27 % v roce 2006

navzdory extrémnímu zvýšení vládních výdajů. Hlavním zdrojem ekonomického růstu se

konečně stává neropný sektor. I přes rostoucí ceny ropy přínos neropného sektoru do HDP

vzrostl ze 49 % v roce 2003 na 84 % v roce 2006. Růst neropného sektoru není ve všech

zemích stejný. Např. Spojené arabské emiráty, které zavedly rozsáhlý program diverzifikace již

dříve, profitují z neropného průmyslu nejvíce. Domácí investice podporují strukturální změny.

Plánované investice v zemích GCC 2006 - 2010 byly více než 700 mld USD, což představuje

55 % jejich předpokládaného účetního přebytku pro toto období. Tyto investice budou směřovat

především do ropného a plynného sektoru, infrastruktury, výstavby nemovitostí. 75 % těchto

investic poplyne do jiných sektorů než je ropný. Přímé zahraniční investice se od roku 2003 více

než ztrojnásobily díky větší otevřenosti trhu. Přímé zahraniční investice do zemí GCC rostly ze

2 mld USD v roce 2001 na více než 20 mld USD v roce 2005, tento trend také pomůže začlenit

izolované ekonomiky GCC do světové ekonomiky (Kito de Boer, John M. Turner 2007) Růst

neropného sektoru závisí na pokračování reforem trhu. Země GCC učinily výrazné kroky v

oblasti reforem legislativní a finanční oblasti (International Monetury Fund., Regional Economic

Outlook 2007: Middle East and Central Asia). Nejrychleji rostoucí ekonomiku na Blízkém

východě má Katar. Předpokládá se, že dosáhne 14,3 % růstu HDP v roce 2008.

(J. Sfakianakis, 2008-03-12)

39

40

Graf 7: Vývoj HDP Íránu od 80. let 20. století (v mld USD)

zdroj:International Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April 2008

19801982

19841986

19881990

19921994

19961998

20002002

20042006

2008

0

50

100

150

200

250

300

350

400

Graf 10: Vývoj HDP Kataru od 80. let 20. století (v mld USD)

zdroj:International Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April 2008

19801982

19841986

19881990

19921994

19961998

20002002

20042006

2008

0

20

40

60

80

100

120

Graf 9: Vývoj HDP Kuvajtu od 80. let 20. století (v mld USD)

zdroj:International Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April 2008

19801982

19841986

19881990

19921994

19961998

20002002

20042006

2008

0

20

40

60

80

100

120

140

160

Graf 11: Vývoj HDP Ománu od 80. let 20. století (v mld USD)

zdroj:International Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April 2008

19801982

19841986

19881990

19921994

19961998

20002002

20042006

2008

0

10

20

30

40

50

60

Graf 8: Vývoj HDP Saudské Arábie od 80. let 20. století (v mld USD)

zdroj:International Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April 2008

19801982

19841986

19881990

19921994

19961998

20002002

20042006

2008

0

50

100

150

200

250

300

350

400

450

500

Graf 6: Vývoj HDP Bahrajnu od 80. let 20. století (v mld USD)

zdroj:International Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April 2008

19801982

19841986

19881990

19921994

19961998

20002002

20042006

2008

0

5

10

15

20

25

30

41

Graf 13: Vývoj HDP na obyvatele od 80. let 20. století (USD)

zdroj:International Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April 2008

Bahrajn Írán Kuvajt OmánKatar Saudská Arábie SAE

* odhad z roku 20061980

19811982

19831984

19851986

19871988

19891990

19911992

19931994

19951996

19971998

19992000

20012002

20032004

20052006

2007*2008*

0

10000

20000

30000

40000

50000

60000

70000

80000

90000

100000

Graf 12: Vývoj HDP v SAE od 80. let 20. století (v mld USD)

zdroj:International Monetary Fund, World Economic Outlook Database, April 2008

19801982

19841986

19881990

19921994

19961998

20002002

20042006

2008

0

50

100

150

200

250

300

5.2. Vliv ropy na sociální prostředí ekonomik dotčených těžbou ropy Ropa významně ovlivňuje nejen hospodářství a chod producentských států, ale i všechny sféry

lidského života. Obecně lze říci, že ropa přinesla do zemí Perského zálivu sociální rozvoj, ale i

značné problémy. Rychle nabyté bohatství, které z ropy plynulo, poskytovalo dostatek

prostředků pro rozvoj sociálních služeb, jako například zdravotní péče a školství. V důsledku

velkých investic do sociálního sektoru došlo k rychlému zlepšení ukazatelů kvality života

obyvatelstva. Míra účinku ropného bohatství na životní úroveň závisí přirozeně na počtu

obyvatel, kteří se podílejí na souhrnném příjmu.

Jednání vůdců arabských zemí, kteří v první polovině 70. letech investovali své ropné výnosy do

zahraničních bank, bylo nezodpovědně, vzhledem k tomu, že jejich lid byl (v té době) jedním z

nejchudších na Zemi a čelil nedostatečně rozvinutému hospodářství a sociálním požadavkům

(vzdělání, zdraví, výchově odborníků). Podle studie WHO si požadavky arabských zemí

vyžadovaly investici minimálně 35 mld USD do zdravotnického sektoru. Počet doktorů v těchto

zemích byl 2,7 na 10 000 obyvatel (ve srovnání s 15,6 v USA a 17,2 v Západním Německu).

Počet lůžek v nemocnicích čítal 19,4 na 10 000 obyvatel (oproti 142,9 ve Švédsku). Investice do

vzdělání si vyžadovaly kolem 25 mld USD ročně. 100 mld USD bylo potřeba na budování sítě

moderní dopravní infrastruktury mezi zeměmi Perského zálivu a Středomořím. Investice do

dalších sektorů byly stějně tak podhodnocené jako do průmyslu, zemědělství, cestovního ruchu.

(N. Sarkis, MERIP Reports, č. 31. říjen 1974)

5.2.1. Naděje na dožití

Naděje na dožití při narození byla v

50. letech 20. století velice nízká.

Např. v Ománu, který je jedním z

nejméně rozvinutých států v regionu,

byla naděje na dožití na počátku 50.

let pouhých 37 let (World Population

Prospects: The 2006 Revision

Population Database), v Kuvajtu,

který patří mezi nejrozvinutější v

regionu, pak 51 let. Obě tyto hodnoty

jsou ve srovnání

s vyspělými zeměmi té doby nízké.

42

1950-1955

1955-1960

1960-1965

1965-1970

1970-1975

1975-1980

1980-1985

1985-1990

1990-1995

1995-2000

2000-200535404550556065707580

Graf 14: Naděje na dožití při narození (let) v zemích Perského zálivu

BahrajnIrákÍránKatarKuvajtOmánSaudská ArábieSAE

zdroj: United Nations Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database.

Ve všech zemích Perského zálivu naděje na dožití poměrně rychle stoupala do 80. let a pak se

tempo jejího růstu zvolnilo, ale stále si udržuje rostoucí trend. Nejrychlejší pokrok v tomto

ukazateli prokázal Omán, kde naděje na dožití vzrostla z 37 let na 67 let v roce 1985. V Iráku

naděje na dožití úspěšně rostla do roku 1990 a pak začala prudce klesat v důsledku války. Od

roku 2005 má opět rostoucí tendenci.

5.2.2. Porovnání naděje na dožití zemí

Perského zálivu a vybraných zemí západní

Evropy

Země Perského zálivu byly v polovině

20. století, ve srovnání se západními

zeměmi, ekonomicky i sociálně zaostalé

(nízká naděje na dožití, vysoká úmrtnost,

porodnost a negramotnost). Velké investice

do sociálního systému, které umožnily

ropné zisky, vedly k rychlému sociálnímu

rozvoji a k přiblížení se úrovně rozvoje

v západních zemích. Během 40 let dosáhly přibližně stejné úrovně jako země, které byly

kolébkou průmyslové revoluce a jejich vývoj na současnou úroveň trval více než století.

5.2.3. Úmrtnost

Úmrtnost od 50. let 20. století ve všech

zemích klesala a v tomto trendu

pokračuje i v současnosti. V Iráku byl

tento trend přerušen během války v roce

1990 kdy úmrtnost rychle stoupla, ale od

roku 2005 opět klesá. Nejrychleji míra

úmrtnosti klesala v Ománu z hodnoty 27

v 50. letech na 2,8 v roce 2005.

43

zdroj: United Nations Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database.

1950-1955

1955-1960

1960-1965

1965-1970

1970-1975

1975-1980

1980-1985

1985-1990

1990-1995

1995-2000

2000-2005

30

40

50

60

70

80

Graf 15: Porovnání vývoje naděje na dožití při narození (let)

vybraných zemí Perského zálivu a západní Evropy

Velká BritánieŠvýcarskoOmánSAE

1950-1955

1955-1960

1960-1965

1965-1970

1970-1975

1975-1980

1980-1985

1985-1990

1990-1995

1995-2000

2000-20050

5

10

15

20

25

30

Graf 16: Hrubá míra úmrtnosti/ počet úmrtí na 1 000 obyvatel

v zemích Perského zálivu

BahrajnÍránIrákKatarKuvajtOmánSaudská ArábieSpojené arabské emiráty

zdroj: United Nations Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database.

5.2.4. Míra fertility

Míra fertility je podstatným znakem stupně vyspělosti země. Obecně platí, že ve vyspělých

zemích, kde je dobře rozvinutý systém sociálního zabezpečení, je míra fertility nízká. V

rozvojových zemích, kde

neexistuje socialní systém,

nahrazují sociální zabečpečení

státu členové rodiny. Tradičně

vysoká míra porodnosti v

arabském světě souvisí

s islamským zákazem

antikoncepce. Míra fertility v

Perském zálivu se držela až do

počátku 70. let na poměrně

vysoké úrovni přes 7. Od 70. let

začala porodnost rychle klesat v

Bahrajnu, Kataru, Kuvajtu a SAE

a o něco později pak i v Iráku, kde

se stejně jako v Saudské Arábii, porodnost pohybuje i dnes na vysoké úrovni. K prudkému

poklesu porodnosti došlo v Íránu během posledních 20 let, kdy míra fertility klesla z hodnoty

více než 6,5 na současných 2,5.

5.2.5. Rozvoj školství a zdravotní péče

V 50. - 70. letech, kdy ropný průmysl byl v rukou nadnárodních společností, tak rozvoj

sociálního sektoru a služeb závisel také na zahraničních firmách, které zakládaly při svých

podnicích školy, nemocnice a další veřejné služby. Ty sloužily primárně pro jejich zaměstnance a

později začaly být přístupné širokému obyvatelstvu. V 60. letech se do rozvoje sociálního

sektoru začaly stále více zapojovat vlády poté, co zvýšili svůj podíl na příjmech z ropy. Ropné

zisky umožnily vládcům poskytovat sociální služby (zejména zdravotní péči a vzdělání) pro své

státní příslušníky, v některých zemích částěčně i pro cizince, zdarma.

44

1950-1955

1955-1960

1960-1965

1965-1970

1970-1975

1975-1980

1980-1985

1985-1990

1990-1995

1995-2000

2000-20052

3

4

5

6

7

8

Graf 17: Míra fertility/počet dětí na jednu ženu během jejího života

v zemích Perského zálivu

BahrajnIrákÍránKatarKuvajtOmánSaudská ArábieSAE

zdroj: United Nations Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database.

Školství

V dřívějších dobách existovaly na Arabském poloostrově jen koránské školy (madrasy) při

jednotlivých mešitách. Až po nabytí politické nezávislosti se začalo rozvíjet moderní školství a

vznikaly základní a štřední školy. Koránské školy na počátku 20. století poskytovaly základní

vzdělání v oblasti psaní a čtení. Jejich hlavní náplní bylo poskytovat náboženskou výchovu a

vzdělání. Negramostnost byla v té době nejvíce rozšířena mezi staršími obyvateli a u žen.

Postupně byly zakládány obchodnické školy, zejména z iniciativy bohatých obchodníků pro

jejich syny. Například Mubarakiyyah School založená v roce 1911 a Ahmadiyyah School v

Kuvajtu v roce 1921. Z odborných škol zde byly zastoupeny zemědělské a obchodní školy a

školy pro přípravu techniků ropného průmyslu. Ropný průmysl zde od jeho počátku ovlivnil

vývoj ve všech sociálních i ekonomických oblastech a i školství se podrobilo jeho požadavkům.

Vysokoškolské vzdělání nabývali studenti v zahraničí. Velké podniky posílaly své mladé kádry

na zahraniční univerzity a techniky. Například BAPCO vyslala v letech 1970 - 1975 338

studentů do Evropy a USA a ALBA 80.

V Bahrajnu vznikala odborná učiliště pro kvalifikované dělníky, která byla zakládána zejména

při velkých podnicích jako Bahrain Petroleum Company (BAPCO) a Aluminium Bahrain

(ALBA). (J.Filip 1979)

Příklad Kuvajtu

V 30. letech kuvajtští obchodníci ustanovili Education Council aby rozšířili vzdělávací systém.

Založili 4 základní školy. Vláda Kuvajtu později převzala chod Education Councilu do svých

rukou a díky ropným výnosům významně rozšířila vzdělávací systém. V roce 1965 se stala

školní docházka pro děti do 14 let povinná.

Služby veřejného vzdělávacího systému byly poskytovány zdarma pro státní občany i pro mnoho

cizinců. Vláda financovala nejen chod škol, ale také například knihy, uniformy, jídlo a dopravu

pro žáky. Vrcholem vývoje kuvajtského vzdělávacího systému byl rok 1966, kdy vláda založila

Kuwait University. Vláda táké finančně podporovala studium v zahraničí, hlavně ve Spojených

státech, dále se zasloužila o růst vzdělanosti ve své zemi v 70. letech. Přesto v roce 1975 bylo

pouze 55 % obyvatel gramotných. Do roku 1985 podíl gramotných obyvatel vzrostl asi na 74 %.

(Country studies)

45

Zdravotní péče

Před příchodem zahraničních firem a těžbou ropy v Perském zálivu nebyl systém zdravotní péče

rozvinutý. Bohatství plynoucí z ropy přispělo ke zlepšení zdravotní péče a zdravotní kondice

obyvatel. Zásadní vliv na zlepšení zdravotního stavu obyvatel mělo poskytování zdravotní péče

zdarma. (Toto opatření zaváděly jednotlivé země v 60. a 70. letech). Tento systém přinesl značné

úspěchy, například menší počet onemocnění v porovnání s jinými arabskými zeměmi.

Problémem však byl nedostatek lékařů a kvalifikovaného personálu. Přesto se kvalita i kvantita

služeb zdravotní péče v Zálivu zlepšovala. V roce 1972 se odhadovalo, že hustota zdravotních

služeb ve Spojených arabských emirátech je jedna z největších na světě.

Velké firmy si mohly na základě svých obrovských příjmů dovolit vlastní nemocnici, jako měla

například společnost BAPCO v Bahrajnu.

V Kataru byla lékařská péče poskytována všem obyvatelům zdarma, stejně tak i pobyt v

nemocnicích jak v Kataru tak v zahraničí, vláda dále financovala pancientům léky i protézy.

Příklad Kuvajtu

V Kuvajtu jsou počátky moderního systému zdravotní péče datovány do počátku 20. století, kdy

vládce Shayk Mubarak Al Sabah pozval do své země doktory z Arabian Mission of the Dutch

Reformed Church v USA aby v Kuvajtu založili kliniku. Mezi lety 1909 a 1946 se zdravotní

péče neustále zlepšovala. Poté co ropa přinášela vládě velké příjmy rozšiřovala systém zdravotní

péče a v roce 1949 otevřela nemocnici Amiri Hospital. Kuwajt Oil Company otevřel další

zdravotnická zařízení. Během 50. let klesla úmrtnost a dětská úmrtnost zaznamenala také

zlepšení. V 50. letech vláda zpřístupnila kompletní systém zdravotní péče široké veřejnosti.

46

Graf 18: Přehled vzděláváni v Saudské Arábii

upravedlo dle: Ministry of Economy and Planning of Saudy Arabia

Výdaje na zdravotnictví představovaly třetinu národního rozpočtu. Nadějě na dožití vzrostla

během 80. let zhruba na srovnatelnou hranici jako vy vyspělých průmyslových státech. Díky

bohatství, které z ropy plynulo, patřil kuvajtský systém zdravotní péče v 70. a 80. letech mezi

světově nejkomplexnejší systémy sociálních služeb. (Country studies)

5.2.6. Vývoj hodnoty Indexu lidského rozvoje - HDI

5.2.7. Ropa, občané a stát

Ropné bohatství umožňuje vládám vytvořit různé druhy přímých vazeb s jejich občany

– státními příslušníky. Jednou velice důležitou přímou vazbou mezi občany a státem je

zaměstnání. Vláda se stala nejvyšší instancí zamětsnávání. Oficiální statistiky uvádějí, že už v

roce 1988 42 % pracovní síly v Kuvajtu bylo zaměstnáno ve státní službě. Zaměstnání může být

považováno jako prospěch a štědrá nabídka od vládců, ale i jako vnucená povinnost občanů.

Ropné státy poskytují pro své občany přímé i nepřímé výhody. Jejich výše závisí na velikosti

populace a ropných výnosů států. Je obtížné stanovit jejich objem, rozložení, protože jsou

zahrnuty v oficiálním rozpočtu.

Přímé výhody:

bezplatné vzdělání ve všech třech stupních školství (často i postgraduální vzdělání)

bezplatná zdravotní péče

dotace na bydlení

půjčky pro založení podnikání

sociální zabezpečení penzistů, vdov, rozvedených, invalidů

nižší daňové zatížení

47

Tabulka 8: Vývoj Indexu lidského rozvoje (Human Development Index) - HDI

zdroj: UNDP. Statistic. Human development reports

Vývoj Indexu lidského rozvoje (Human Development Index) - HDIzemě 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005

BahrajnÍránKatarKuvajtOmánSaudská ArábieSAE

  ..   0,747   0,783   0,808   0,834   0,846   0,866  0,571   0,578   0,615   0,653   0,693   0,722   0,759

  ..   ..   ..   ..   ..   ..   0,875  0,771   0,789   0,794   ..   0,826   0,855   0,891   0,487   0,547   0,641   0,697   0,741   0,779   0,814   0,611   0,666   0,684   0,717   0,748   0,788   0,812   0,734   0,769   0,790   0,816   0,825   0,837   0,868

Nepřímé:

systém dotací na spotřební zboží a veřejné služby. Ceny běžného spotřebního zboží a

potravin jsou vládou kontrolovány a dotovány.

dotované nebo bezplatné městské služby, jako vodné, stočné, elektřina a nebo používání

telefonů

Poskytování všech těchto ekonomických výhod má jasný politický záměr: přesvědčit prosté

občany, že současný politický systém má zájem na jejich osobním blahobytu.5

(Gause III, F. Gregory 1994)

5.2.8. Problematika zahraničních pracovníků

Princip vládnoucí rodiny vykazuje značné sociální problémy. Největším problémem je způsob,

kterým tyto země přidělují občanství. Od roku 1930 populace rychle vzrostla díky ropnému

boomu, ale počet občanů - státních příslušníků nevzrostl souhlasně. Mnoho států zálivu přijalo

opatření na omezení přidělování občanství. Požadující aby občan - on či ona - měli rodinné

kořeny v zemi před rokem 1930. Důsledkem toho opatření jsou miliony lidí, které příšly do

tohoto regionu během 40. let. Tito lidé mají jen částečné právní postavení a jsou bez politických

a veřejných práv v zemích svého nynějšího trvalého bydliště. Mohou zde žít, i po generace, ale

také mohou být i kdykoli vyhoštěni. (Country studies)

S rozvojem ropného průmyslu v arabských zemích od roku 1950 rostla poptávka po pracovní síle

rychleji než místní nabídka. Manažerské pozice a pozice technických pracovníků vyplnili

Evropané a Američané. Některé firmy záměrně hledaly levnou zahraniční pracovní sílu. Zvýšení

cen ropy ze 2 USD/barel v 70. letech na 40 USD/barel v 80. letech vedlo k velké akumulaci

bohatství ropných arabských států. Pro zorganizování distribuce vládních výdajů bylo potřeba

vytvořit rozsáhlé institucionální struktury a dovoz pracovních sil různých profesí a kvalit.

Ekonomický nadbytek a nedostatek domácích pracovních sil, spolu s velkou poptávkou po

pracovní síle a rostoucími platy, přilákal pracovníky z ostatních arabských a asijských zemí.

Dokonce i odborníky z vyspělých průmyslových zemí přivedla do ropných států s nízkou životní

úrovní vidina velkých zisků. Počet zahraničních pracovních sil v zemích GCC vzrostl z 1,1 mil v

roce 1970 na více než 5,2 mil v roce 1990. Pracovníci přicházeli zejména z Indiie, Bangladéže,

Indonésie, Pákistánu a Filipín. (Farzaneh Roudi-Fahimi a Mary Mederios Kent Population

Bulletin 62, č. 2. 2007)

5 Ropné monarchie Perského zálivu v dobách politických krizí zvýšily benefity a rozdělovaly více peněz pro obyvatelstvo

48

Systém udělování státního občanství

Státy Perského zálivu neudělují volně občanství ze dvou důvodů:

první – nejsou ochotní se dělit o své bohatství s nově příchozími cizinci

druhý – domorodá (kmenová) povaha společnosti jen težce přijímá nové členy

Největší ohrožení pociťují kmeny Arabů ze strany arabských cizinců bez kmenové tradice, kteří

přicházejí pracovat do ropných států. Jsou to především muslimové z pobřeží Pakistánu a Indie,

kteří mají historicky založené vazby a propojení s oblastí Zálivu, a kteří si dělají nároky na

občanství v arabských státech Perkého zálivu. Pouze Arabové z arabských států mohou dostat a

očekávat občanství. (Country studies)

Počátkem 80. let se zvyšoval počet příchozích zahraničních pracovníků. Vlády zavedly program

„nacionalizace pracovních sil“. Toto opatření mělo vést k nahrazení zahraničních pracovníků

občany domovských zemí. Další cíl byl zvýšit nabídku pracovních příležitostí pro své občany a

snížit závislost na zahraničních pracovnících.

49

Tabulka 9: Podíl cizinců na celkové pracovní síle v GCC (%)

zdroj: Population Division United Nations.International Migration in the Arab Region: Challenges and Opportunities

a Saudská Arábie 2002 a Katar 2001

Podíl cizinců na celkové pracovní síle v GCC (%)

stát 1985 1995 2000Bahrajn 1996 58 60 59 59Kuvajt 1991 86 83 82 81Omán 1988 52 64 64 71Katar 2000 77 82 86 86Saudská Arábie 1995 63 64 56 50SAE 1999 91 90 90 ..

rok zavedení programu 2003a

Tabulka 10: Podíl cizinců v populaci v GCC (%)

zdroj: Population Division United Nations.International Migration in the Arab Region: Challenges and Opportunities

b rok zavedení programu na omezení podílu cizinců v populaci ve státech CCG a 1995 Bahrajn, 1990 Kuvajt a Omán

stát 2000 2005Bahrajn 1996 37 38 41Kuvajt 1991 72 62 62Omán 1988 25 25 24 Katar .. 76 78Saudská Arábie 1995 25 24 26 SAE 1999 .. 70 71

Podíl cizinců v populaci v GCC (%)rok zavedení

programub výchozí

dataa

2000

5.2.9. Vliv ropy na daňový systém

Obecně platí, že bohaté ropné státy Perského zálivu nemají potřebu danit své obyvatelstvo a

jejich ekonomické aktivity, jako je to zvykem u průmyslově vyspělých států Evropy. Podstatný

vliv na počet a výši daní mají ropné zásoby země a výnosy z její těžby. Nejvyšší daňové zátěži

podléhají čisté příjmy ropných společností z těžby a zpracování ropy. Naopak z obvyklých daní

nejsou například zavedeny daň z příjmu, daň z přidané hodnoty nebo daň darovací, silniční daň,

spotřební daň,...

Katar a Kuvajt, mimo běžné platby v přístavech souvisejících s dopravou, vykládkou a

uskladněním zboží v celních skladech, nemají žádné daně. Jedinou daňovou povinností je

odvádět daň ze zisku (na rozdíl od některých jiných zemí GCC).

Ve Spojených arabských emirátech nejsou zavedeny daň z příjmu fyzických i právnických osob,

daň z přidané hodnoty a spotřební daně. Výjimkou je pouze zdanění zisků bank a ropných

společností. Neexistence primárního daňového zatížení je ale do určité míry kompenzována

sekundárním (nepřímým) daňovým zatížením v podobě vysokých životních nákladů (nájmy,

služby, různé poplatky např. ve zdravotnictví atd.).

Bahrajn své obyvatele zatěžuje daněmi nejméně. Navíc většina daní jsou daně nepřímé.

Prakticky jedinou přímou daní je daň ze zisku naftařských a petrochemických společností.

Saudská Arábie má rozsáhlejší berní systém. Většina daní jsou daně přímé, jedinou nepřímou

daní je dovozní clo.

Daňový systém v Iráku je zastaralý a vyžaduje novelizaci. Navíc výběr daní je neprůhledný a

např. daně z příjmů fyzických a právnických osob jsou nevymahatelné.

(Business Info. Teritoriální informace – země)

50

5.2.10. Ropa jako zdroj sociálních nerovností a problémů

Ropa je pohodlným zdrojem bohatsví a vysokých příjmů, ale i původcem hlubokých sociálních

problémů. Díky snadným příjmům z její těžby se vývoj ropných producentů zastavil prakticky na

úrovni předindustriální společnosti. Se zvyšující se světovou spotřebou ropy rostou i ropné

příjmy bez jakéhokoli požadavku na další modernizaci hospodářství. Diverzifikace průmyslu,

která by přinesla zisky z exportu domácích výrobků, není zapotřebí. Ropné příjmy byly, a stále

jsou, schopné zajistit chod států.

Přestože arabské ropné státy mají poměrně nepočetnou populaci, je často na obtíž těm, kteří

ovládají ropné příjmy. Arabské rentierské elity nejsou ochotné s kýmkoli se o své příjmy dělit.

Rostoucí populace by znamenala menší příjmy pro ty, kteří je ovládají. Vládnoucí elity proto

nemají zájem se starat o sociální, školské, kulturní, politické a společenské zabezpečení svých

obyvatel. Na druhou stranu poskytování těchto sociálních východ jim zajišťuje udržet si loayalitu

obyvatesltva.

Výhody plynoucí z bohatství země nejsou rozloženy stejnoměrně. Nejvíce profitují obyvatelé se

státním občanstvím. Méně výhod dostávají obyvatelé, kteří dlohodobě žijí, i po generace, na

území ropných států, ale státní občanství nemají v důsledku přísné politiky těchto zemí v oblasti

přidělování občanství.

Dalším problémem, který s sebou ropa a ropné zisky přináší je demografická exploze způsobená

zvyšováním hygienických standardů a rozvojem zdravotní péče, zejména pak běžným rozšířením

antibiotik. Díky ropným příjmům je možné zajistit velmi slušnou úroveň základní zdravotní péče

pro celou populaci. Dostupná zdravotní péče spolu s islámským zákazem antikoncepce vedla v

posledních desetiletích k růstu populace. Výsledkem je, že Blízký východ dosahuje nejvyšších

podílů mladé generace ve struktuře populace na světě. Arabská populace roste asymetricky,

nejvíce přirůstá v sociální vrstvě obyvatelstva s nejnižšími příjmy.

Negativním důsledkem rostoucí populace je zvyšující se nezaměstnanost. Ropné státy nejsou

schopné vytvářet nová pracovní místa stejnou rychlostí jako roste populace. Nezaměstnanost je

vysoká, hlavně u mladých lidí. Blízký východ je celosvětově nejzaostalejší oblastí pokud jde o

tvorbu nových pracovních míst, růst produktivity práce, technologickou modernizaci, rozvoj

služeb, vědu a vzdělanostní systém.

Největší vnitřní konflikt současného Blízkého východu probíhá mezi správci ropných příjmů a

těmi, kteří se domnívají, že je jim upírán jejich „přirozený“ nárok na tyto zisky. (J. Hybášková)

51

5.2.11. Distribuce zdrojů

Jedním z nejvíce užívaných nástrojů pro meření distribuce bohatství ve společnosti je Giniho

koeficient. Giniho koeficient může nabývat hodnot v rozmezí od 0 do 1, kde 0 znamená

naprostou rovnost a 1 absolutní nerovnost v rozdělení bohatství ve společnosti.

U zemí Perského zálivu jsou tato data nedostupné s výjimkou Íránu, který údává GINI koeficient

0,43. (Human Development Report 2007/2008) Hodnota kolem 0,4 až 0,5 je typická pro

rozvojové země a znamená, že distribuce zdrojů je poměrně nerovná a existují ve společnosti

velké rozdíly v příjmech6. Velká nerovnost v přístupu ke zdrojům má na společnost negativní

vliv. Ekonomické nerovnosti ve společnosti vedou k sociálnímu napětí mezí jednotlivými

příjmovými skupinami což může vést k politické nestabilitě a k ohoržení stability režimu.

Životní úroveň obyvatel byla přesto dlouhou dobu velmi nízká. Těžba ropy přinesla původně

chudým zemím obrovské bohatství, které je však v rukou nepočetné vládnoucí skupiny. Navíc na

konci 70. letech široké vrstvy obyvatel trpěly důsledky inflačního růstu cen dováženého zboží,

na kterém byly ropné ekonomiky závislé. Životní úroveň většiny obyvatelstva byla ještě v 80.

letech nízká, ale díky oživení hospodářství, které ropné přijmy přináší, se postupně zvyšuje.

6 pro srovnání: GINI koeficient pro vyspělé evropské země je kolem 0,25 až 0,3 - např. Norsko, Finsko a Dánsko mají kolem 0,25; překvapivě vysoká je hodnota GINI koeficientu pro USA - 0,4

52

5.3. Vliv ropy na vnitropolitické prostředí a zahraniční politiku ekonomik dotčených

těžbou ropy

5.3.1.Vnitřní politika

Rentierské ropné monarchie mají několik vnitropolitických specifických charakteristik:

Vláda je dominantním a jediným hráčem v domácí ekonomice. Dokonce soukromý sektor je

závislý na vládních výdajích. Vláda kontroluje přístup ke kapitálu, uděluje licence a povolení k

ekonomickým aktivitám a k obchodování.

Vláda poskytuje zdarma nebo významně dotuje sociální služby pro své občany, jako vzdělání,

zdravotní péče, bydlení, spotřební zboží a služby. Za to očekává politickou loayalitu svých

občanů. Vláda může odmítnout poskytovat sociální výhody (poslání do vyhnantsví nebo zbavení

občanství) tomu, kdo se vzepře vládě.

Obrovské finanční zdroje umožňují arabským rentierkým monarchiím budovat rozsáhlý vládní

aparát v civilní i vojenské oblasti. Náplní práce vlády je forma “patronátu“ nad svými občany.

Široký státní aparát poskytuje vládě lepší možnost kontroly nad společností prostřednictvím

dohlížecí funkce byrokracie a tajné policie. (Gause III, F. Gregory 1994)

5.3.2. Ropa jako zdroj moci

Role vlády je značně zdeformovaná.

Peníze jsou základním zdrojem moci a kontroly, užívané pro ekonomický rozvoj způsobem,

který bude maximálně zajišťovat poslušnost obyvatel. Místo bežného pravidla západních států

„žádné daně bez vyjádření“ (no taxation without representation), rentierské státy říkají „žádná

vyjádření bez daní“. Ropné bohatství je účinným a často používaným nástrojem pro uklidnění

potenciálního odporu nebo nesouhlasu. Tímto způsobem se mohou vlády účinně zbavit nebo

podplatit opozici a nepřátele. V Saudské Arábii, Kuvajtu a Bahrajnu vyvstal rozpor mezi

očekáváným přínosem pro rozvoj plynoucím z rentierské struktury a zkušeností reality. Ne

pouhý příjem ropných zisků, ale volba jak utratit tyto zisky dělá rozvoj. Peníze se neutratí samy.

Bohatství z ropy je katalyzátorem pro opozici proti státu spíše než nástroj k usmíření sporů ze

dvou důvodů: jsou nerovnoměrně a tedy nespravedlivě rozděleny, a vytvářejí potenciální odpůrce

a jsou zdrojem mobilizace opozice proti státu. (G. Okruhlik 1999)

53

5.3.3. Zahraniční politika

Těžba ropy má své politické pozadí. Kdo kontroluje těžbu ropy, určuje i její ceny a distribuci.

Vzhledem k tomu, že vyspělý svět je závislý na přístupu k dostatečnému množství energie, mají

západní průmyslové země zájem udržovat dobré vztahy s ropnými producenty. A tak i malé

ropné monarchie mohou vyvíjet značný nátlak a skrze ropnou politiku dosahnout svých zájmů.

Období před získáním nezávislosti státy Perského zálivu nehrály významnou roli ve světové

politice. Jejich politická moc se soustředila zejména na vnitřní záležitosti a upevňování pozice

panovníka a jeho ochranu. V koloniálním období podléhaly politické nadvládě evropských

mocností. Jejich mezinárodní politická role se začala upevňovat s objevením ropných zásob a

v souvislosti se zvyšováním světové poptávky po energetických zdrojích.

Ropa a 1. světová válka

Před vypuknutím první světové války se rozhodla britská Royal Navy o přebudování všech

britských válečných lodí z uhlí na pohon topným olejem což zásadně změnilo postavení ropy ve

strategických úvahách politiků i vojáků. Oba soupeři se snažili zajistit dostatek zdrojů ropy pro

svou armádu. Například britská vláda si zajistila ve společnosti Anglo-Persian Oil Company

rozhodující vliv odkupem 56 % jejího podílu. Známý britský ministr zahraničí Lord Curzon o

výsledcích první světové války prohlásil: „spojenci se doplavili k vítězství na vlnách ropy“. Tyto

vlny ropy plavaly v obrovských množstvích hlavně přes Atlantik a podobně tomu tak bylo i ve

druhé světové válce. (V.Volf. MERO ČR, 2001)

Po 2. světové válce

Od konce druhé světové války nahradily na Blízkém východě Velkou Británii jako dominantní

mocnost Spojené státy. V roce 1944 prezident Roosevelt prohlásil, že Britové si mohou

ovládnout Írán, ale ropa z Iráku a Kuvajtu se bude dělit a „Saúdská Arabie je naše“ (V.Volf

2001). Toto uspořádání pokračuje prakticky dodnes. Po invazi Sovětů do Afghánistánu v roce

1979 vyhlásil americký prezident Carter, že Spojené státy půjdou na pomoc Saúdské Arábii a

státům kolem Perského zálivu, kdyby je Sovětský svaz chtěl okupovat. "Pokus ovládnout oblast

Perského zálivu bude považován za přímý útok na životně důležité zájmy Spojených států a

takový útok bude odražen všemi možnými prostředky, včetně vojenských," řekl Carter.

(Britské listy 2003-11-05)

Nárůst spotřeby ropy v 70. letech ve světových hospodářských centrech, jako západní Evropa a

Japonsko, zvýšil mocenský a politický zájem o tuto oblast. V 70. letech státy Západu si své

výhodné postavení zajišťovaly pod pohrůžkami hledání ropných zdrojů mimo arabský svět.

54

Státy Perského zálivu si začaly postupně uvědomovat, že produkují strategicky důležitou

surovinu, o níž rozhoduje a z níž bohatne někdo jiný. Po druhé světové válce se obecně zvedla

silná vlna odporu a boje proti kolonialismu s níž ruku v ruce se pomalu formovala i vlna odporu

namířená proti vládě ropných koncernů. Vztahy mezi produkčními zeměmi a naftovými

společnostmi se zoostřovaly a vyvrcholily v první vážné ropné krizi v roce 1973.

(V.Volf, MERO ČR, 2001)

5.3.3.1. Rok 1973

V roce 1967, během bleskové šestidenní války proti Egyptu, Sýrii a Jordánsku, dobyl Izrael

Sinajský poloostrov, Golanské výšiny, obsadil pásmo Gazy, západní Jordánsko a východní

Jeruzalém. Odezvou bylo, že 6. října 1973 využily Egypt a Sýrie největší židovský náboženský

svátek "Den smíření" (hebr. Jom kipur) a vojensky napadly Izrael. Židovský stát se ubránil a

válka skončila porážkou arabů. Arabské státy se rozhodly použít svou poslední, ale velice

účinnou protizbraň - ropu. Protože již tehdy arabské státy kontrolovaly velkou část ropného trhu

a v organizaci OPEC měly hlavní slovo, nebyl pro ně žádný problém využít ropu k politickému a

ekonomickému nátlaku. V roce 1973 OPEC prokázal svou sílu a politickou váhu. Reakcí na

válečný konflikt ze strany OPECu bylo, že se 17. října 1973 rozhodl snížit o 5 % svou nabídku

ropy proti zářijové úrovni. Arabští vývozci prohlásili, že výrazně utáhnou své ropné kohoutky na

tak dlouho, dokud Izrael nevyklidí zabraná území a nebudou obnovena "práva palestinského

lidu". Pro Spojené státy a Nizozemí, které arabský svět tradičně považoval za největší přátele

Izraele, to znamenalo čelit totálnímu ropnému bojkotu. Arabské státy chtěly tímto jednáním

donutit Západ, aby přestal Izrael podporovat. Již 16. října vzrostla cena ropy o 70 % a

23. prosince o dalších 128 %. Za necelý jeden rok se tak její cena zvedla čtyřnásobně. Díky

velké závislosti na ropě se dostaly západní průmyslové státy, také Japonsko, do velmi nepříjemné

situace. Ropa se ukázala být účinnou politickou zbraní, když 5. listopadu 1973 vyzvali ministři

zahraničí Evropského společenství Izrael, aby vyklidil území, která obsadil v roce 1967.

V prosinci se k tomuto požadavku připojilo také Japonsko. Velká Británie, Japonsko a další se

odvrátily od Izraele a jednoznačně vyjádřily podporu Arabům. Na to příznivě reagovaly arabské

státy a OPEC postupně zrušil svá prodejní omezení. Ropná válka přinesla státům OPEC vítězství

a 80 mld USD ročně navíc. Úspěch arabských zemí a společný postup členů OPEC měl zásadní

vliv na povahu vztahů rozvojových zemí a vyspělých západních mocností. Rozvojové země

chtěly dosáhnout takového postavení, kdy řešení mezinárodních ekonomických a finančních

problémů bude probíhat v podmínkách rovných práv a vzájemného prospěchu. V letech 1974 a

1975 byla těmto otázkám věnována dvě mimořádná zasedání Valného shromáždění OSN, která

55

se zabývala otázkami surovin, ekonomického rozvoje a nového mezinárodního hospodářského

uspořádání, které by respektovalo zájmy rozvojových zemí. Arabské státy dosáhly historického

úspěchu. Účinnost naftového embarga byla do značné míry dána vyostřením vztahů mezi

vyspělými západoevropskými mocnostmi a spojenými státy. Spolupráce těžařských zemí, mezi

nimiž hrály arabské státy hlavní roli, podkopala pozice mezinárodních naftových monopolů.

Celý systém využívání přírodních zdrojů rozvojových zemí mezinárodním finančním kapitálem

byl přehodnocen a vztahy mezi producenty a spotřebitely surovin se podstatatně změnily.

Arabské země si uvědomily, že je třeba uváženě hospodařit se svými zásobami ropy. Vzaly cizím

společnostem téměř všechny výsady a tím získaly účinné prostředky nátlaku. Neokolonialistická

cenová struktura, kterou praktikovaly naftové monopoly, byla nahrazena suverénní cenovou

politikou členských zemí OPEC. Vzrůstající vnitřní rozpory v organizaci OPEC, zvyšování

ropné nabídky nearabskými státy a zvyšující se podíl jiných zdrojů energie způsobily, že

ekonomický a politický vliv arabských vývozců od 80. let postupně klesá. Dosud však OPEC

hraje významnou roli a významně ovlivňuje světové ceny ropy.

(S.Volek, Penize.cz 2002-11-08)

5.3.3.2. USA a blízkovýchodní ropa

Dlouholetá spolupráce zemí Perského zálivu se Spojenými státy americkými má jednoduché

vysvětlení. Státy Zálivu potřebují a chtějí ochranu politicky, ekonomicky a vojensky silné

Ameriky a Amerika má zájem na ochraně těchto zemí. Společný zájem je jasný: ropa a politická

stabilita.

Současné spojenectví má své kořeny v historicky mnohem starší době než v éře studené války,

kdy dvě soupeřící velmoci navazovaly z pragmatických důvodů kontakty s nejrůznějšími a

kontroverzními režimy. Americké angažování se v této oblasti začalo už v okamžiku, kdy byly

rozsáhlé pouštní oblasti v roce 1932 prohlášeny za Saúdskou Arábii. Ve stejné době totiž došlo

na zdejším území k objevení rozsáhlých ropných nalezišť, na které byla americké firmě Standard

Oil of California v roce 1933 udělena ropná koncese. Z obrovské, ale chudé země, jejímž

hlavním příjmem byl dosud jen náboženský turismus na islámská svatá místa (Mekka, Medína),

se ve spolupráci s Američany stala jedna z nejbohatších zemí světa. (V.Volf, MERO ČR 2001)

Díky úzkým vazbám s USA během studené války byla Saúdská Arábie spíše na straně Západu.

Pozdější spojenectví USA s Izraelem Saúdové přijali celkem negativně. Po izraelsko-arabské

válce na Jom Kippur v roce 1973 se tak Saúdské Arábii spolu s dalšími členy OPECu podařilo

56

přiškrcením ropných kohoutků značně zkomplikovat hospodářskou situaci USA. Přes tyto

rozpory ale pragmatické a oboustranně výhodné spojenectví USA a Saúdské Arábie přetrvalo do

dnešních dnů.

Největším současným vykřičníkem amerických vztahů k Perskému zálivu je americká invaze do

Iráku v roce 2003. Je nepochybné, že hlavní zájem bylo ovládnout irácké ropné zdroje než

osvobodit lid od hrůzovlády Sadáma Hussajna. Američané jsou však velmi citliví na obviňování,

že cílem invaze bylo dostat se k zásobám ropy. Podle Michaela Clarea, profesora na Amherst

College: „Byla to válka kvůli ropě, nikoliv však nutně jen kvůli irácké ropě, byla to válka o celý

Perský záliv a o ovládnutí obrovských ropných zdrojů v této oblasti. Všichni američtí prezidenti

od Roosevelta až dodneška vždy opakovali, že světová moc Ameriky vyžaduje, aby ovládala

celý tento region“. (Britské listy 2003-11-05)

Po událostech z 11. září byla otřesena víra USA, že Saúdská Arábie je pro ně spolehlivým

spojencem a trvalým zdrojem ropy. Mnoho únosců letadel z 11. září pocházelo z Saúdské Arábie.

Útok na Írák měl jistě i znamenat rozšíření základny zhraničních ropných zdrojů pro USA a

snížit tak závislost na saudskoarabské ropě. Po zářijových útocích se hlavní prioritou politických

a mocenských zájmů stala bezpečnost amerického státu a zajištění ropných zdrojů, a to jakoukoli

cestou. (Britské listy 2003-11-05)

5.3.4. Integrační seskupení v oblasti

Země Perského zálivu tvoří jeden geografický i ekonomický celek, jsou propojeny společnou

kulturou, náboženstvím a historickým vývoje. Nejvýznamnějším a nejzřetelnějším společným

prvkem je jejich jednostranná ekonomická orientace na těžbu ropy.

Liga arabských států

Pakt Ligy byl podepsán na konferenci arabských státův Káhiře 22.3.1945, který v platnost

vstoupil 10.5. 1945. Je to jedna z neúspěšnějších dosavadních arabských integračních snah. Byla

vytvořena jako výraz touhy arabského lidu po jednotě v souvislosti s národněobrozeneckým

procesem v arabských zemích. Předcházela ji Liga arabské vlasti, která byla vytvořena sýrskými

arabskými intelektuály v Paříži. Zakládajícími členy jsou: Sýrie, Transjordánsko, Irák, Saudská

Arábie, Libanon, Egypt a Jemen. Později se k Lize připojily Libye (1953), Súdán (1956),

Maroko (1958), Tunisko (1958).

Posláním této regionální organizace je posílení úzkých vztahů a svazků spojujících arabské státy.

57

Spolu s tímto je vzájemně spjato zvýšené úsilí o zlepšení údělu, o zajištění budoucnosti a o

uskutečnění tužeb smluvních stran. Dále má tato organizace za úkol koordinovat politickou

činnost členských států; chránit zájmy všech arabských zemí, zajistit spolupráci členských zemí

v oblasti financí a hospodářství, komunikace, dopravy a spojů, kultury, pasové a vízové agendy

a vydávání zločinců, sociální opatření a zdravostnictví.

Liga ve svém systému sdružuje všechny arabské státy a navíc tři africké země s výrazným

arabským kulturním vlivem - Džibuti, Somálsko, Komory. (L.Novák, K.Výhoda 1960)

Arabský fond pro hospodářský a sociální rozvoj AFESD

AFESD je sdružení členů Ligy a pomáhá jim financovat rozvojové projekty. Vytváří regionální

rozvojové studie a přispívá k vzájemné spolupráci arabských národních a regionálních

rozvojových institucí. Sídlí v Kuvajtu. Největší objem kapitálu vložil Kuvajt a Saudská Arábie.

Největší výdaje plynuly do energetických projektů. (L.Kropáček 1999)

Rada pro spolupráci v Zálivu - GCC (Gulf Cooperation Council)

Pro země sdružené v GCC je charakteristický vysoký podíl ropného sektoru a nízký podíl

zemědělství v ekonomické struktuře. 25.5.1981 byla podepsaná zakládající Charta, která

stanovila pravidla integrace a spolupráce v politických, hospodářských, bezpečnostních,

kulturních a sociálních otázkách. Členské státy podporují přítomnost USA v oblasti Zálivu, jako

bezpečnostního stabilizačního prvku. Zakládajícími členy jsou: Bahrajn, Katar, Omán, Kuvajt,

Saudská Arábie a Spojené arabské emiráty. Těchto šest zemí spojených v integračním projektu

dohromady představuje 45 % světových zásob ropy a produkuje přibližně 20 % roční světové

výroby. Samotná Rada byla vytvořena do jisté míry jako reakce na vypuknutí války mezi Irákem

a Íránem (1980 – 1988). Při založení byl kladen důraz na to, že jednotlivé státy jsou pevně

spojeny náboženstvím a kulturou a mezi jejich občany jsou velmi dobré vztahy.

Rada pro spolupráci je zaměřena na ekonomickou integraci v oblastech zemědělství, průmyslu,

těžby ropy, investic či obchodu. Mezi možnými oblastmi spolupráce byla zmiňována

i bezpečnostní otázka, ale vzhledem k mnoha rozdílným zájmům v regionu je spolupráce

v bezpečnostní oblasti minimálně velmi obtížná. Během 80. a 90. let byl zájem GCC zaměřen

především na postupné snižování tarifů ve vzájemném obchodě, vytváření různých obchodních

standardů a certifikační činnost, k čemuž postupně přibyla i ochrana duševního vlastnictví.

(Cooperation Council for the Arab states of the Gulf )

58

Rada arabské hospodářské jednoty - CAEU (Council of Arab Economic Unity)

CAEU je sdružení 12 arabských států, jejichž snahou je vytvoření společného arabského trhu,

poskytnutí zvýhodněných podmínek pro nejméně rozvinuté státy, sjednocení tarifů na dovozy z

nečlenských zemí a podpora vytváření arabských společných firem. CAEU vznikla v roce 1964

Rada sídlí v Káhiře. (L.Kropáček 1999)

Organizace arabských zemí vyvážejících ropu – OAPEC (Organization of Arab Petroleum

Exporting Countries)

Organizace arabských zemí vyvážejících ropu byla založena 1.l.1968 v Beirutu v Kuvajtu.

Zakládajícími státy byly Kuvajt, Libye, Saudská Arábie.

V současné době tvoří OAPEC 10 členských zemí. Jsou to Alžírsko. Bahrajn, Egypt, Irák,

Kuvajt, Libye, Katar, Sýrie a Spojené arabské emiráty a Saudská Arábie. Tunisko v roce 1986

požádalo o odstoupení z organizace a jeho povinnosti a práva vyplývající z členství byla

pozastavena do doby než Tunisko obnoví své členství (European Institute for Research on

Mediterranean and Euro-Arab Cooperation. OAPEC - Organization of Arab Petroleum Exporting

Countries).

Organizace zemí vyvážejících ropu - OPEC (Organization of the Petroleum Exporting

Countries)

Organizace zemí vyvážejících ropu je mezivládní organizace založená roku 1960 pěti

zakládajícími zeměmi. Jsou to Irák, Írán, Kuvajt, Saudská Arábie a Venezuela. Později se

připojilo dlaších devět států: Katar (1961), Indonésie (1962). Libye (1962), Spojené arabské

emiráty (1967), Alžírsko (1969), Nigérie (1971), Ekvádor (1973 – pozastavil své členství od

prosince 1992 do října 2007), Angola (2007) a Gabon (1975 – 1994). Prvních pět let existence

organizace sídlila v Ženevě ve Švýcarsku pak bylo 1.10.1965 přemístěno do Vídně.

Hlavním cílem je koordinovat a sjednotit ropnou politiku členských států. Dále upevnit trh a

stabilizovat ceny ropných produktů a příliv financí do investic do průmyslu. Členské země

OPEC dnes kontrolují 75 % veškerých světových ropných zásob, v celosvětovém měřítku tak

zajišťují jednu třetinu veškeré ropné produkce a celou polovinu z objemu vývozu ropy.

(Organization of the Petroleum Exporting Countries)

59

5.3.5. Naftová měna

Rada pro spolupráci arabských zemí oblasti Zálivu (GCC) plánuje zavedení společného trhu a

jednotné naftové měny od roku 2010. V posledních letech dolar ztrácí svoji hodnotu a neustále

klesá ve vztahu ke všem světovým měnám. Všechny měny zemí Perského zálivu jsou kromě

kuvajtského dináru svázány s americkým dolarem. GCC schválil přechod na společnou měnu

v roce 2010, jejíž název dosud neexistuje, a rozhodl se tak realizovat starou myšlenku o

vytvoření silné valuty v oblasti. Jelikož většina jejich příjmů pochází z těžby ropy, naftových

derivátů a jejich následného exportu, nelze vyloučit, že kurz nové valuty bude silně záviset na

cenách nafty na světových trzích.

I přesto GCC rozhodl nepřerušovat spojení národních měn s dolarem. Naftové kontrakty země

Perského zálivu uzavírají v dolarech, proto přítok americké valuty do země probíhá nepřetržitě.

Výhody a nevýhody společné měny

Výhody zavedení jednotné měny jsou zřejmé. Především to bude napomáhat rozvoji obchodu a

pomůže i jednotlivým zemím vyladit stejný společný trh, protože ve společném ekonomickém

prostoru pokaždé při přechodu státní hranice se musí měnit vlastní peníze na jiné a to je velice

drahé. Na druhé straně, přítomnost silné měny může oživit fondové trhy a snížit rizika, protože

jestli se jedna měna používá v několika zemích, je složitější ji zhroutit.

Řada zemí vyjadřuje svoji nespokojenost s reformou. Například Omán si chce ponechat vlastní

měnu. Argumenty Ománu jsou pochopitelné. HDP této země v roce 2006 vyrostl o 6,6 %, zatím

co v Saudské Arábii jen na 4,3 %. To znamená, že jestli země zavedou jednotnou měnu, Saudská

Arábie bude brzdit rozvoj Ománu. Ve Spojených Arabských Emirátech do roku 2010 zavést

novou měnu nestihnou kvůli mnoha technickým příčinám, které je potřeba do té doby vyřešit.

(Britské listy 2007-12-10)

5.3.6. Závislost na ropě hrozbou

Závislost hospodářství ropných států na ropném průmyslu je činní velmi zranitelnými. V případě

vojenského nebo teroristického útoku by zničení infrastruktury ropného sektoru vedlo k

naprostému kolapsu hospodářství. Světová ekonomika je na výpadky nebo přerušení dodávek

ropy ze zemí Perského zálivu citlivá. Tito dodavatelé ropy představují značné riziko z hlediska

stability dodávek. V případě teroristických útoků, politických nepokojů nebo v případě války by

infrastruktura ropného sektoru byla pravděpodobně hlavním stategickým cílem. Jakékoli

poškození ropného zařízení (ropovodů, těžebních věží) by ovlivnilo světové ceny ropy a situaci

na straně nabídky.

60

Jaký dopad by měl teroristický útok na ropné pole Ghawar?

Islámští teroristé nemusejí kvůli útokům, které by ochromily celý svět a jeho ekonomiku,

cestovat po světě. Stačí jim zaútočit “z domova“ a to na největší ropné pole světa, na

saudskoarabský Ghawar. Takový útok by napáchal více škody, než kdyby teroristé vypustili

špinavou radioaktivní bombu uprostřed Manhattanu nebo poblíž Bílého domu, shodují se světoví

experti. Pro Saudskou Arábii by to znamenalo fatální ekonomické následky, ropa zajišťuje 90 %

příjmů. Takový útok by srazil světovou ekonomiku na kolena. (I. Kučerová. Časopis Epocha č.

16/2006)

5.3.7. Shrnutí

Situace v Perském zálivu je velice složitá. Nelze státy zálivu jednoduše rozdělit na “dobro a zlo“.

Celý region čelí hlubokým vnitřním problémům a prochází dlouhodobou transformací. Při tomto

procesu jsou však místní státy konfrontovány s mnoha obtížemi - vnitřní fundamentalistickou či

naopak liberální opozicí, územními spory a dlouhodobě zakořeněným nepřátelstvím mezi Irákem

a Íránem nebo mezi Irákem a Kuvajtem. Státy ve sledované oblasti můžeme rozdělit do dvou

skupin. První tvoří státy sdružené v Radě pro spolupráci v Zálivu (GCC), které k sobě pojí

mnoho společných prvků jako státní zřízení (jsou to absolutistické monarchie), bohatství

plynoucí z těžby ropy a prozápadní orientace. Druhou skupinu tvoří Irák a Írán, které USA

považují za “osu zla“ a obviňují z podpory terorismu a z vývoje zbraní hromadného ničení.

Oblast Perského zálivu je a bude ostře sledovanou oblastí se strategickým geopolitickým

významem, a to nejen pro jeho ropné bohatství. (L.Tesař, Vojenské rozhledy 2003-1)

61

6. Predikce ekonomicko geografického vývoje vlivem pokračující

intenzifikace težby ropy v regionu Perského zálivu6.1. Konec ropné éry?Ropa je jedna z neobnovitelných energetických zdrojů. Její množství je konečné. Skutečné

zásoby lze jen odhadovat.

Existuje mnoho studií, které předpokládají, že vyvrcholení těžby ropy nastane v období mezi

současností a rokem 2040. Přesný odhad časového určení „ropného zlomu“ je složitý a závisí

na několika faktorech a jejich nepředvídatelném vývoji. Otázkou světových ropných zásob a

vyvrcholením těžby ropy se zabývá Report to Congressional Requesters od United States

Government Accountability Office. Mezi klíčové nejistoty které vystupují na pozadí predikce

vývoje těžby ropy jsou podle United States Government Accountability Office následující:

množství světových zásob ropy – veškeré údaje o rozsahu světových ropných zásob jsou

založené na předpovědích a předpokladech

změny a pokroky technologií, nákladů těžby a environmentální změny

politické a investiční rizikové faktory, které mohou ovlivnit průzkum ropných zásob a

produkci ropy

budoucí světová poptávka po ropě

(United States Government Accountability Office. Report to Congressional Requesters: Crude oil -

Uncertainty about Future Oil Supply Makes It Important to Develop a Strategy for Addressing a Peak

and Decline in Oil Production 2007)

6.2. Světové zásoby ropyZhruba 60 % světových ropných zásob se nachází na Blízkém východě.

62

zdroj: United States Government Accountability Office(2007)

634,8

266,8

216,8

21,4

Graf 19: Rozložení světových zásob ropy (2006)v mld barelů

všechny země OPEC (56%)Saudská Arábie – OPEC (23%)země mimo OPEC (19%)USA (2%)

zdroj: United States Government Accountability Office.(2007)

132,5

115

104

97,8

15,2

Graf 20: Rozložení zásob ropy zemí OPEC - bez Saudské Arábie (2006) v mld barelů

ÍránIrákKuvaj tSAEVenezuelaLiby eNigérieKatarAlžírskoIndonésie

6.3. Oil Peak„Oil peak“ neboli teorie ropného zlomu se zabývá otázkou konce ropné éry. Geolog Václav

Cílek s fyzikem Martinem Kašíkem se ve své knize Nejistý plamen snaží tzv. „teorii ropného

zlomu“ vysvětlit. Sami autoři jsou přesvědčeni o tom, že ropný zlom nastane zhruba za 10 až 15

let.

Podle terie ropného zlomu, po dlouholetém nárůstu těžby ropy přijde okamžik kdy těžba ropy

bude pouze klesat, protože už nebudou existovat ložiska, která by nahradila ta vyschlá nebo

vysychající.

Ropa je surovina, která má značný politický náboj, takže je velice složité zjistit, jaké jsou její

skutečné světové zásoby. Jako příklad autoři uvádějí členské státy Organizace zemí vyvážejících

ropu (OPEC), které si koncem 80. let rozdělily těžební kvóty na základě zjištěných zásob ropy,

které se nalézají pod jejich územím, a přes noc tehdy šest států ohlásilo růst zásob ropy o 42 %

až 197 %, protože se chtěly na ropných ziscích více podílet. Svět tím na oplátku získal vidinu

dalších zásob ropy asi na deset let. Odhad miliard barelů, které jsou stále pod zemí, je tedy

značně nejistý, protože se sestavuje prostým dotazníkovým způsobem. (V. Cílek 2007)

Hubbertova křivka

Další teorií, která se zabývá vrcholem těžby ropy je teorie geofyzika M. Kinga Hubberta.

Hubbert se zabýval zásobami ropy v USA a vytvořil matematický model těžby ropy, ve kterém

formuloval, že celkové množství ropy vytěžené z jednoho naleziště sleduje zvonovou křivku. V

roce 1956 Hubbert předpověděl, že ropná produkce v kontinentálních USA vyvrcholí počátkem

70. let. Ta dosáhla zlomu roku 1970 a od té doby klesá. (V. Cílek 2007)

63

Obrázek 2 : Hubbertova křivka znázorňující zlom ropné produkce

Upraveno dle: Hubbetr´s Peak Oil Production http://www.jc-solarhomes.com/images/Hubbert.jpg

Vrchol ropné produkce nastane v okamžiku, kdy se míra spotřeby a produkce ropy vyrovnají

Vrchol ropné produkce nastane v okamžiku, kdy se míra spotřeby a produkce ropy vyrovnají

Vrchol ropné produkce

Konec na ropě založeného hospodářství

Cena ropy: 100 USD/galon

mld barelů za rok

K největším objevům ropných nalezišť docházelo v 60. letech minulého století a tato ropná pole

začínají dosluhovat. Asi desetina světové ropné produkce pochází ze čtyř největších ropných

polí, která jsou už zastaralá a rychle se vyrčepávají. Ani objev tak obrovského ropného ložiska,

jako je saudskoarabský Ghawar, by neodvrátil trend klesající těžby ropy, ale jen ho posunul

zhruba o 10 let. Geolog Colin Campbell, který pracoval mnoho let pro největší ropné korporace,

založil Asociaci pro studium ropného a plynového vrcholu. Tvrdil, že Hubbertův model, je v

zásadě správný a svět dosáhne středního – maximálního bodu těžby ropy okolo roku 2007. Po

tomto datu měl začít globální pokles produkce komodity. To by mohlo vést počátkem 21. století

ke globální krizi. Jeho postoj k nálezům nových ložisek je skeptický: „Svět byl již geologicky

důkladně prozkoumán, navíc se v posledních třiceti letech geologické znalosti a metody enormně

zlepšily. Je tak téměř nepředstavitelné, že by byla nalezena nová velká ložiska.“ Campbell

připouští, že větší ropná pole mohou být ještě nalezela v Rusku nebo Africe, ale na uspokojení

světové ropné poptávky stačit nebudou. Podle zprávy amerických geologů z roku 2004 se

světové zásoby ropy vyčerpávají 3x rychleji, než dochází k objevu nových ložisek a ropné

zásoby naftařských firem se snižují. (PETROL magazín 2007-1)

Ekonom a šéfredaktor Global Research F. William Engdahl zastává opačný názor a na Teorii

ropného zlomu nevěří. Otázkami těžby ropy se zabývá od prvního ropného šoku 70. let. Podle

něho k vyčerpání ropných zásob jen tak nedojde a jediným znepokojujícím faktem je, že cena

ropy roste a poroste i nadále. Nesouhlasí se zastánci ropného zlomu, bývalým geologem British

Petroelum Colinem Campbellem a texaským bankéřem Matt Simmonsem, že svět čelí konci

ropné éry a že brzy překročíme bod odkud nebude návratu. Pokles těžby v některých ropných

lokalitách a stoupající ceny ropy nemusí podle Engdahla znamenat konec ropné éry.

(William F. Engdahl)

64

Následující analýza dosavadního a budoucího vývoje v produkci ropy Ghawaru je založená na

grafu, který sestavil Frederik Robelius. Při použití Hubertovy linearizační metody vhodné

logaritmické křivky dostaneme přibližný odhad pro Ghawar, který se shoduje s předpovědmi

ostatních zastánců Teorie ropného zlomu. (The Oil Drum)

6.4. Jaký je skutečný stav ropných zásob v Saudské Arábie?Skutečný stav ropných zásob v Saudké Arábie lze jen těžko určit, protože přesné statistiky o

jejích zásobách ropy nejsou dostupné. Například Aramco nezávislé audity svých ropných polí

nepovoluje. Gwahar je největším a nejbohatším ropným ložiskem na světě. Během poslední 55

let Ghawar zajišťuje přibližně 60–65 % produkce saudsko-arabské ropy. V současnosti

produkuje přes 5 mil barelů denně, což představuje celých 6,25 % globální produkce. Jeho

budoucí osud je předmětem pozornosti hlavně geologů, ekonomů a v neposlední řadě i politiků.

Zásoby ropy v Ghawaru mají klíčový význam ve světové produci ropy a hrají důležitou roli na

ekonomický rozvoj v globálním měřítku. Podle údajů ze Statistic Bulletin z roku 2004 čítají

ropné rezervy Saudské Arábie 264,31 mld barelů.

Pochybné informace o zdrojích ropySaudská Arábie je nejvýznamnější člen organizace

OPEC. Údaje o ropných zásobách se v průběhu

posledních 50. let značně měnily a mohly by se

zdát pochybné. Od roku 1969 až do roku 1973 se,

až na drobné výkyvy, objem zásob neměnil. První

viditelný zlom přišel v roce 1974, kdy Saudská

Arábie uvedla zásoby ve výši 173,2 mld barelů, což

představovalo nárůst o 20,9 %. Následující období

65

zdroj: The Oil Drum 1956

19631970

19771984

19911998

0

1

2

3

4

5

6

Graf 21: Produkce ropného pole Ghawarv mil barelů denně

zdroj: The Oil Drum

2004

2008

2012

2016

2020

2024

2028

0123456

Graf 22: Předpověď budoucí produkce ropného pole Ghawar

v mil barelů deně

zdroje: OPEC Statistics Bulletin 2004,*od roku 1988 OPEC Statistics Bulletin 2006

19691971

19721973

19741977

19871988*

19891999

20042006

0

50

100

150

200

250

300

Graf 23: Vývoj oznámených ropných rezerv Saudské Arábie

v mld barelů

do roku 1987 bylo ve znamení jen velmi mírných výkyvů. V roce 1987 byly uvedeny rezervy ve

výši 169,6 mld barelů, což znamenalo pokles proti roku 1974 o 2,1 %. O rok později Saudové

uveřejnili rezervy ve výši 255 mld barelů. To znamená, že meziroční nárůst zásob byl více než o

polovinu (50,4 %). Od roku 1988 se objem ropných zásob výrazně nezměnil. Ani jeden z těchto

výrazných zvýšení ropných rezerv nebyl podložen zprovozněním velkého nově nalezeného

ropné pole. Změny v údajích o ropných zásobách údajně vycházejí z přehodnocování již

nalezených zásob. (T. Taddeo Zlom ropy. 2005-11-26)

Podle International Energy Outlook 2007 se předpokládá nárůst produkce ropy v Perském zálivu,

která by mohla v roce 2015 dosáhnout 26 milionů barelů za den, 30 milionů barelů za den v roce

2020 a v roce 2030 dokonce více než 38 milionů barelů denně (V roce 2006 byla produkce ropy

v Perském zálivu kolem 23 milionů barelů denně). Podíl Perského zálivu na světové produkci

ropy by tak vzrostl z 28 % v roce 2006 na 33 % v roce 2030. (Energy Information

Administration 2007)

6.5. Zvýšení cen ropy povede ke zvýšení cen potravinSoučasným problémem, který sužuje arabský svět jsou prudce rostoucí ceny potravin a energií.

Zvýšení cen ropy s sebou nese i zdražování výroby a dovozu potravin. Nejen země bez ropného

bohatství trpí důsledky rosoucích cen ropy, ale i samy producentské země čelí rostoucím cenám

potravin. Míra inflace v posledních letech v zemích Perského zálivu nebývale stoupla díky

nezodpovědnému utrácení rekordních příjmů za ropu a plyn.

Na bohatství z ropy spoléhají mnohé arabské země. Na Blízkém východě postihl nejvíce růst cen

potravin nejchudší vrstvy obyvatelstva, což je typické pro rozvojové země které musí potraviny

dovážet. Rostoucí ceny ropy způsobují i větší rozdíl mezi bohatstvím a životní úrovní

jednotlivých států. Státy bez ropných zásob se vyrovnávají s inflací mnohem hůře než ropní

producenti. Toto rozevírání pomyslných nůžek povede k sociálním nepokojům. Jakákoli

nestabilita na Blízkém východě by měla negativní geopolitický dopad. Napětí poroste i uvnitř

jednotlivých států, které bude vycházet zejména z řad přistěhovaleckých dělníků. Přistěhovalci

vykonávají v arabských bohatých státech tu nejšpinavější práci a jejich platy nebudou schopné

při rostoucí inflaci uspokojit jejich životní náklady. Nízká životní úroveň a nespokojenost lidí

může vést k sociální nepokojům a mezi chudými se bude šířit hlad.

Nejde o to, že by míra inflace byla ve srovnání s ostatními zeměmi světa tak vysoká, ale že

inflace se dlouho dobu držela na zanedbatelné rovni. V Saúdské Arábii dosáhla v únoru 2008 v

ročním přepočtu 8,7 %, což bylo nejvíce za posledních 27 let. Některé producentské země se

66

snaží řešit tuto situaci navýšením platů jejich státních příslušníků. (Petrol.cz 2008)

Vysoké ceny ropy představují pro vůdce arabských ropných států jedinečnou příležitost

diverzifikovat jejich ekonomiky. Zorganizování příležitostí bude mít dalekosáhlý význam pro

obyvatelstvo ale i pro celou světovou ekonomiku.

Vládci zemí Perského zálivu stojí před značnými výzvami. Nezaměstnanost je vysoká, hlavně u

mladých lidí. Do příštích let musí země vytvořit miliony nových pracovních příležitstí v

soukromém sektoru. Ropné zisky budou sloužit jako katalyzátor k provedení potřebných

reforem, ktéré povedou k vymanění se z cyklu střídání období prosperity a krize, který vytváří

nestálé ceny energií. Bude potřeba zásadních reforem v oblasti pracovního trhu, finančního a

vzdělávacího systému.

Tři hlavní faktory, které tlačí na reformy jsou:

klesání produkce ropy a plynu na obyvatele

rostoucí nezamětsnanost mladých

neefektivní systém financování a jeho špatné rozdělování kapitálu

GCC státy mají jedny ze nejmladších a nejrychleji rostoucích populací. Dostatek mladé pracovní

síly je výhodou do té doby dokud se nenaplní soukromý sektor a dokud pokračuje ekonomický

růst. Mladí lidé GCC budou v budoucnu čelit nezaměstnanosti. Navíc vzdělávací systém selhává

v přípravě kvalifikovaných pracovníku pro soukromý sektor.

I přesto, že v posledních letech soukromý sektor v GCC vytvořil 55 000 vysoce nebo částečně

kvalifikovaných pracovních míst za rok, tak aby mohl pracovní trh pojmout budoucí absolventy

škol všech třech stupňů je potřeba aby zvýšil počet nově vytvořených pracovních míst na 300

000. Tyto pracovní pozice by měly být placeny dvakrát více než v současném soukromém

sektoru, aby zajistili dosažení životního minima pracovníků.

Reforma trhu pracovních sil

Většina zemí světa ma přísnou imigrační politiku ale vytváří flexibilní trh pracovních sil. Vysoké

imigrační bariéry chrání domácí pracovníky a cizinci získají povolení dostat zaměstnání až když

zásoba místních schopností – většinou vysokého stupně – je jasně malá. Vytvoření lépe

placených prací a s vyšší přídanou hodnotou je zásadní výzvou.

Model GCC zemí je přesně opačný. Imigrační politika je pružná a trh pracovních sil přísný.

Cizinci tvoří nejméně 40 % pracovních sil v GCC a v některých zemích zaujímají až 90%

pracovních míst v soukromém sektoru. Výsledkem je, že zaměstnavatelé hledají ve světě zdroje

67

levných pracovních sil raději než by investovali do budování kapacit z národních pracovních sil

a zvyšovali produktivitu práce v zemi.

První krok k reformě trhu pracovních sil je zpřísnit migrační politiku aby se zaměstnavatelé

odnaučili závislosti na zahraničních pracovnících. Dalším krokem bude zvýšit cenu zahraničních

pracovníků - například uložením daní na ty kdo je zaměstnává. Takové daně mohou pomoci

vládám řídit příliv levné zahraniční pracovní síly a zvýšit zájem soukromých společností

investovat do technologií, které ušetří levnou pracovní sílu a vytvoří pracovní místa s vysokou

přidanou hodnotou. Mezinárodní tlak na základní reformu trhu práce poroste jako další

předpoklad pro začlenění států GCC do světové ekonomiky.

Reforma trhu pracovních sil se pravděpodobně stane jediným největším pohonem změn v Zálivu.

Zatím směr reforem je jasný, rychlost jejich zavádění je pomalý (Kito de Boer a John M.Turner

Yale Global Online 2007-01-31)

6.6. Rizika spojená s těžbou ropy ve vybraných zemíchSaudská Arábie

Těžba kolem 10 milionů barelů ropy za den zajišťuje v současné době Saudské Arábii prvenství

ve světové produkci ropy. Saudové sami se považují za flexibiního producenta ropy, protože

mohou zvýšit dení těžbu během jednoho roku na 12,5 milionů barelů. Země disponuje největšími

ropnými zásobami na světě, které jí při dnešní výši těžby stačí zhruba na 70 let.

Rizika spojená s touto zemí jsou však následující:

Saudská Arábie bude muset v dohledné době zvýšit dení těžbu ropy nejméně na 15 mil

barelů a výhledově až na 20 milionů, aby dokázala uspokojit zvyšující se poptávku po

ropě. Podle údajů Energy Information Administration z roku 2006 je však maximální

výtěžnost ropy pro Saudskou Arábii pouze 12,1 mil barelů za den.

Kdyby se Saudům podařilo zvednout těžbu na dvojnásobek dnešního stavu, poklesnou

jejich ropné zásoby na maximálně 40 let a země se tak poměrně rychle přiblíží svému

ropnému konci. Takové dramatické zvýšení těžby je pouze hypotetické a znamenalo by

do těžby investovat mnohonásobně více prostředků než je tomu v současné době.

Zvýšení těžby ropy sebou přinese i obrovský příliv petrodolarů, který může pro Saudskou

Arábii znamenat značné nebezpečí. V důsledku stále se zvyšujících ropných dávek nejsou

obyvatelé motivováni k jakékoli ekonomické aktivitě. Výsledkem závislosti na ropě

(80 % příjmů států) je slabá ekonomická základna (průmysl, služby, zemědělství), která

68

nedokáže konkurovat ostatním zemím, a prohlubující se chudoba. Obyvatelstvo ztrácí své

dosavadní pracovní dovednosti.

Problémem, se kterým se Saudská Arábie potýká posledních letech je rychlý růst

populace (ročně o 3 %). Predikce vývoje populace podle Population Reference bureau

předpokládá další masivní růst počtu obyvatel. Další hrozbou do budoucna je

nezaměstnanost. Současný stav nezaměstnanosti je 20-30 %.

Mezi další možné nebezpečí patří svržení saudskoarabské monarchie a nahrazení tohoto

režimu “islámským státem“ nebo “anarchií“, která by byla srovnatelná se stavem např. v

Somálsku. Pravděpodobnost zhroucení monarchie v Saudské Arábii je v důsledku

neustálého nárůstu počtu obyvatelstva a snižování jejich příjmů (80. léta = příjmy 20 000

dolarů na osobu, dnes =10 000 dolarů na osobu) spolu s absencí klasické tržní ekonomiky

a vyváženého politického systému, velmi vysoká. (J.Zemánek, Euroekonom 2004-12-06)

Írán

Írán těží v současné době zhruba 4 milióny barelů ropy denně. Díky “rozumnějšímu“

hospodaření s ropnými zdroji se odhaduje, že ropné rezervy v Íránu vydrží jěště dalších 90 let.

Dodávky ropy od tohoto producenta podléhají určité politické nestabilitě z několika důvodů. Írán

je "islámským státem" s averzí vůči západnímu světu. Závislost íránské ekonomiky na ropě je ve

srovnání se Saudskou Arábií sice o něco nižší, ale populační exploze, nezaměstnanost a chybějící

zdravá ekonomika jsou hrozbami jak pro Saudskou Arábii, tak pro Írán. Proto lze v příštích

letech v obou zemích očekávat určité sociální napětí. Možný je i válečný konflikt Íránu s

okolními sousedy a s USA kvůli íránskému jadernému programu a následně kvůli použití

jaderných zbraní ve vojenské technice (J. Zemánek, Euroekonom 2004-12-06).

Irák

Jaký bude vývoj Iráku jako ropného producenta po pádu diktátora Saddáma Husajna a invazi

Američanů lze jen s těží odhadnout.

Bývalý americký velvyslanec v Saúdské Arábii James Akins se vyjádřil o amerických zájmech v

Iráktu takto: „Jde jen a pouze o ropu. Pokud získáme kontrolu nad iráckými nalezišti a nadále

budeme víceméně kontrolovat i těžbu ropy v Saúdské Arábii, pak bude cokoli, co si Evropa i

zbytek světa v oblasti energetiky usmyslí zcela irelevantní, protože my budeme představovat

nový OPEC“. ( P. Vondra, BBC Czech 2003-03-14)

V současné době je irácká ropa předmětem zájmu amerických a francouzských naftařských

společností. Irácká produkce ropy je dnes menší než za vlády Saddáma Husajna ale má potenciál

69

tento objem zdvojnásobit nebo dokonce ztrojnásobit. To by bylo možné pouze za předpokladu

značných investic. Jejich poskytnutí závisí na důvěře mezinárodního společenství v budoucí

stabilitu Iráku. Bez této důvěry nebude možné využít potenciál iráckých ropných zásob 8-12 mil

barelů denně a dojde k prohloubení propasti mezi světovou nabídkou a poptávkou po ropě

(J. Zemánek, Euroekonom 2004-12-6)

Budoucí vývoj ropných dodávek z Iráku je dosti nejistý i vzhledem k okolnostem posledního

dění v zemi. Díky přetrvávajícím bojům je težba a její vývoz značně zkomplikován. Např. během

března letošního roku byl vážně poškozen jeden ze dvou hlavních ropovodů k terminálům v

Perském zálivu a zasadním způsobem olivnil vývoz ropy. (Petrol.cz 2008-03-28)

6.7. Budoucí sociální vývojPodle World Population Data Sheet 2006 lze, na základě současného růstu populace, který bude

dále pokračovat, očekávat, že se velikost populace regionu Perského zálivu do roku 2050 více

než zdvojnásobí. UN World Population Prospects předpokládá, že naděje na dožití při narození

bude rovnoměrně stoupat ve všech zemích kromě Iráku, který v této oblasti učiní nejvýraznější

pokrok a zvýší naději na dožití ze současného stavu kolem 60 let na více než 75 let. Hrubá míra

úmrtnosti se bude do roku 2020 u většiny zemí pohybovat na současné úrovni a pak se začne

postupně zvyšovat. Zhruba od roku 2035 bude hrubá míra úmrtnosti stoupat rychleji.

Pravděpodobně nejvyšších hodnot úmrtnost dosáhne v roce 2050 v Bahrajnu (přes 9), Íránu (8,5)

a Kuvajtu (7,5). V Iráku bude mít vývoj úmrtnosti opačný směr, ze současné hodnoty přes 9

bude zhruba do roku 2035 klesat a pak začne mírně růst. Největší nárůst úmrtnosti UN World

Population Prospects předpovídá v Bahrajnu, kdy ze současné hodnoty kolem 3 stoupne až na 9.

Míra porodnosti bude mít během příštích pěti desetiletí klesají trend. Zejmény v případě Iráku

se předpokládá, že porodnost klesne ze současných 4,3 na 2,5 do roku 2050.

70

Tabulka 11: Predikce vývoje populace v zemích Perského zálivu

zdroj: The 2006 World Population Data Sheet

* Predikce vývoje počtu obyvatel je založena na racionálním předpokladu budoucího vývoje míry plodnosti, úmrtnosti a migrace.

státpočet obyvatel*

v roce 2025 v roce 2050Bahrajn 0,7 1 1,2 56Írán 70,3 89 101,9 45Irák 29,6 44,7 63,7 116Kuvajt 2,7 3,9 5 91Katar 0,8 1,2 1,5 86Omán 2,6 3,1 3,9 50Saudská Arábie 24,1 35,6 47,4 96SAE 4,9 7,1 9,6 94

počet obyvatelstva (v mil) v roce 2006

změna populace v letech 2006-2050 (%)

71

zdroj: United Nations Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database.

2005-2010

2015-2020

2025-2030

2035-2040

2045-205055

60

65

70

75

80

85

Graf 24: Predikce vývoje naděje na dožití při narození (let)v zemích Perského zálivu

Bahrajn, KatarIrákÍránKuvajtOmánSaudská ArábieSAE

zdroj: United Nations Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database.

2005-2010

2010-2015

2015-2020

2020-2025

2025-2030

2030-2035

2035-2040

2040-2045

2045-20501,5

22,5

3

3,5

4

4,5

Graf 25: Predikce vývoje porodnosti v zemích Perského zálivu

BahrajnIrákÍránKatarKuvajtOmánSaudská ArábieSAE

zdroj: United Nations Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database.

2005-2010

2010-2015

2015-2020

2020-2025

2025-2030

2030-2035

2035-2040

2040-2045

2045-2050123456789

10

Graf 26: Predikce vývoje hrubé míry úmrtnosti (počet úmrtí na 1 000 obyvatel)

v zemích Perského zálivu

BahrajnÍránIrákKatarKuvajtOmánSaudská ArábieSAE

7. ZávěrZemě Perského zálivu byly do 70. let 20. století ve srovnání se západními zeměmi ekonomicky i

sociálně zaostalé (nízká naděje na dožití, vysoká úmrtnost, porodnost a negramotnost,...).

Objev ropy a náhlý vzrůst její ceny v letech 1973/1974 a 1979/1980 způsobil, že v arabských

ropných zemích došlo k nejvýraznějšímu rozvoji ekonomiky na světě. Vysoké příjmy z ropy byly

zdrojem kapitálu pro hospodářský rozvoj zemí (diverzifikace průmyslu, investice do sociálního

systému). Roční ropné zisky vzrostly 4x a to z 52 mld USD v roce 1974 na 208,3 mld USD v

roce 1980. Tímto došlo ke zvýšení politické moci arabských zemí, které dnes kontrolují světový

ropný trh.

Stále se snižující světové ropné rezervní (dosud nevytěžené) produkční kapacity způsobují růst

ceny ropy. Ta se stává čím dál více citlivá na jakékoli údálosti spojené s těžbou ropy.

Výčet událostí, které nepříznivě ovlivňují těžbu a cenu ropy v Perském zálivu jsou následující:

sabotáže na ropném potrubí v Iráku, hrozba teroristických útoků v Saudské arábii, teroristické

útoky na civilisty v Iráku. Konec ropné éry je podložen geologickými průzkumy, které ukazují,

že ropné vrty vysychají v USA, Mexiku, Norsku, ale i v některých zemích Perského zálivu

(Spojené arabské emiráty). Jádro světové těžby ropy se proto bude ještě více přesouvat

do ropných gigantů Blízkého východu jako Saudské Arábie, Íránu a v poslední době i Iráku.

Důležité je zmínit fakt, že tyto země představují pro odběratele značné riziko díky jejich

politické, ekonomické a sociální nestabilitě.

Globální poptávka po ropě se během posledních sedmi let zvýšila asi o 14 %, zatímco nabídka

vzrostla jen o 10 %, a vyhnala ceny ropy na pětinásobek z roku 2001. Rostoucí světová poptávka

je výsledkem zvyšující se spotřeby ropy v asijskými ekonomikami, které rostou dvojcifernými

tempy, ale kvůli nízké efektivitě spotřebují pět až šestkrát více ropy na jednotku HDP, než je

průměr západních ekonomik. Čína se stala druhým největším konzumentem ropy po USA když v

roce 2001 zvýšila spotřebu o více než polovinu . Odhaduje se, že téměř třetina celosvětového

nárůstu spotřeby ropy je přímo vyvolána pouze Čínou.

Perský záliv se během posledních let stal stavebním centrem světa (podle stavební firmy

Conmex stojí v Dubaji a okolí asi čtvrtina ze všech stavebních jeřábů na světě - asi 30 tisíc

jeřábů), na pobřeží se tyčí nejvyšší mrakodrapy světa, v poušti vznikají kryté lyžařské sjezdovky,

v moři se budují umělé pohádkové ostrovy. (P. Sklenář Penize.cz 2008-02-28)

72

8. SummaryThis bachelor thesis concentrates on economical, political and social characteristic of Persian

gulf states as well as on prediction of potential development in region. These countries are very

rich in oil which is key resource of the world economy system. Crude oil is really strategic

resource due to its availability, efficiency and pozitive ratio of energy returend on energy

invested.

Its aim is to analyze crude oil production and its impact on economical and social progress of

Persian gulf countries during second part of 20th century. Thesis shows importance of oil

producing sector in system of national economies of Gulf states and use of „petrodollars“. Oil

producing generates various changes in economies, social conditions and political affairs. Last

part of thesis focuses on prediction of producing of oil in Persian gulf region (especially in Saudi

Arabia) in terms of so called Oil Peak. Partial aim is to show economical and social advantages

and disadvntages of dependence Gulf states on oil producing industry. Up to 70's Gulf states

were socially and economically underdeveloped (mortality rate, life expectancy, fertility, literacy

and so on) in comparision with developed and rich states of western Europe. The rapid growth of

macroeconomical indicators such GDP of Gulf states went alone increased incomes from oil

producing sector by 1973/1974 and 1979/1980. Incomes were invested into diverzification of

industry and into social sector. Oil producing plays an important role not only on local or

regional playground (where could be an important step to success development of Gulf states),

but probably more powerful instrument pretends in international politics and in world economy

system as well. Gulf states were given into arms power to persuade or simply to get what they

want. From my point of view, the Persian gulf region will be centre of interest of whole world

not only due to oil deposits.

73

Seznam použitých zdrojů:Tištěné zdroje:

Cílek, V., Kašík, M. Nejistý plamen. Dokořán, 2007. ISBN 978-80-7363.

Skokan, L. Asie. Sociogeografický přehled. I. Vydání. Ústí nad Labem: Přírodovědecká fakulta,

Univerzita J.E.Purkyně v Ústí nad Labem, 2006. ISBN 80-7044-739-7.

Filip, J. Státy Perského zálivu. Obchodně ekonomické sborníky. Praha: Intitut zahraničního obchodu ČTK – Pressfoto, 1979. ISBN 59-300-78.

Burda, M. a kol. Írán. Obchodně ekonomické sborníky. Praha: Intitut zahraničního obchodu ČTK – Pressfoto, 1975. ISBN 59-076-75.

Bičík, I. a kol. Školní atlas dnešního světa. Praha: Terra, 2001. ISBN 80-902282-2-4.

Novák, L.,Výhoda, K. Co je Liga arabských států? Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1960.

Rácz,J. Blízký východ. Bratislava: Obzor, 1982.

Kropáček, L. Blízký východ na přelomu tisíciletí. Dynamika přeměn v muslimském sousedství Evropy. Praha: Nakladatelství Vyšehrad,1999. ISBN 80-7021-298-5.

Časopis "EPOCHA" č. 16/2006 str. 31-33, ISSN: 1214-9519.

Smith,D. The States of the Middle East. Berkeley a Los Angeles: University of California Press, 2006. ISBN-13: 978-0-520-24868-7.ISBN-10: 0-520-24868-6.

Svět – státy, národy světadíly. I.vydání. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2006. ISBN: 80-242-1757-0

Encyklopedia Britannica. Book of the year 2007. 2007.ISBN 13:978-1-59339-336-9.

Zdroje v elektronické podobě:

World Bank. World Bank list of economies. [online]. World Bank 2007. [cit. 2008-05-01]. Dostupné na WWW:<http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/DATASTATISTICS/0,,contentMDK:20420458~menuPK:64133156~pagePK:64133150~piPK:64133175~theSitePK:239419,00.html>.

International Monetary Fund. World Economic Outlook Database. [online]. 2008. [cit. 2008-05-03]. Dostupné na WWW:<http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2008/01/weodata/weoselser.aspx?c=419%2c449%2c453%2c456%2c429%2c466%2c443&t=7>.

74

Energy Information Administration. Persian Gulf States. [online]. 2007. [cit. 2008-03-23]. Dostupné na WWW:<http://www.eia.doe.gov/emeu/cabs/Persian_Gulf/Background.html>.

Volf,V.: Ropa, ropa, ropa,.... [online]. MERO ČR, 2001. [cit. 2008-03-08]. Dostupné na WWW:<http://www.mero.cz/files/ropa_ropa_ropa.pdf >. Kingdom of Saudi Arabia. Ministry of Economy and Planning.[online]. [cit. 2008-03-23]. Dostupné na WWW: <http://www.mep.gov.sa/>.

Gause III, F. Gregory. Oil Monarchies: Domestic and Security Challenges in the Arab Gulf States . [online]. New York: Council on Foreign Relations Press, 1994. [cit. 2008-03-30]. Dostupné na WWW: <http://www.arts.mcgill.ca/programs/icas/gause/gausetoc.html>

Farzaneh Roudi-Fahimi and Mary Mederios Kent.“Challenges and Opportunities-The Population of the Middle East and North Africa” Population Bulletin 62, no. 2. Washington, DC: Population Reference Bureau, 2007.[cit. 2008-04-16]. ISSN 0032-468X. Dostupné na WWW:<http://www.prb.org/pdf07/62.2MENA.pdf>.

Okruhlik.,G. Rentier Wealth, Unruly Law, and the Rise of Opposition: The Political Economy of Oil States, Comparative Politics. New York: Ph.D. Program in Political Science of the City University of New York, 1999. [cit. 2008-03-29]. Dostupné na WWW:<http://www.jstor.org/sici?sici=0010-4159(199904)31%3A3%3C295%3ARWULAT%3E2.0.CO%3B2-%23>.

Business Info. Teritoriální informace – země. [online]. [cit. 2008-04-04]. Dostupné na WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/teritorialni-informace-zeme/1000540/>.

Population Reference Bureau. World Population Data Sheet. [online]. Population Reference Bureau,2006. [cit. 2008-04-12]. ISSN 0085-8315. Dostupné na WWW:<http://www.prb.org/pdf06/06WorldDataSheet.pdf>.

Hybášková, J. Islám. [online]. [cit. 10.4.2008]. Dostupné na WWW:<http://www.hybaskova.cz/hlavni/Islam/index.html>.

United Nations. Population Division.World Population Prospects: The 2006 Revision Population Database. [online]. United Nations, 2007. Aktualizováno 2007-08-20. [cit. 2008-04-15]. Dostupné na WWW:<http://esa.un.org/unpp/index.asp?panel=2>.

International Monetury Fund. Regional Economic Outlook: Middle East and Central Asia. [online]. Washington, D.C.: 2007, [cit. 2008-04-19]. ISBN 978-1-58906-669-4. Dostupné na WWW: <http://www.imf.org/external/pubs/ft/reo/2007/MCD/ENG/mreo1007.pdf>.

Sfakianakis, J. Qatar – gas-fired economy. [online]. Publikováno 2008-03-12. [cit. 2008-04-19]. Dostupné na WWW:<http://corp.gulfinthemedia.com/files/article_en/389322.pdf>.

Sklenář, P. Kam tečou miliardy dolarů za drahou ropu. Penize.cz. [online]. Publikováno 2008-02-28. [cit. 2008-04-19]. Dostupné na WWW:<http://www.penize.cz/41960-kam-tecou-miliardy-dolaru-za-drahou-ropu>.

75

UNDP. Statistic. Human development reports. [online]. [cit. 2008-03-31].Dostupné na WWW:<http://hdr.undp.org/en/statistics/>.

United Nations. Department of Economic and Social Affairs. Population Division: International Migration in the Arab Region: Challenges and Opportunities. [online]. Publikováno květen 2006. [cit. 2008-03-30]. Dostupné na WWW:<http://www.un.org/esa/population/meetings/EGM_Ittmig_Arab/P14_PopDiv.pdf>.

Jiříček, I., Rábl, V.: Ropa. [online]. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Ústav energetiky. Duben 2005.Aktualizováno 2006-03-06. [cit. 2008-03-29]. Dostupné na WWW:<http://www.vscht.cz/ktt/zdrene/1.3_Ropa.pdf>.

Library of Congress. Federal Research Division. Country Profile: Saudi Arabia. [online]. Září 2006. [cit. 2008-03-16].Dostupné na WWW: <http://lcweb2.loc.gov/frd/cs/profiles/Saudi_Arabia.pdf>.

Library of Congress. Federal Research Division. Country Profile: Bahrain. [online]. 1993. [cit. 2008-03-23]. Dostupné na WWW: <http://lcweb2.loc.gov/cgi-bin/query/r?frd/cstdy:@field(DOCID+bh0021)>.

Volek, S. Ropná krize v roce 1973. Penize.cz. [online].Publikováno 2002-11-08. [cit. 11.3.2008]. .Dostupné na WWW: <http://www.penize.cz/15178-ropna-krize-v-roce-1973>.

Heczko, S. Konjunkturní analýza světového trhu s ropou. Politikon.cz.[online].Publikováno 2006-05-01. [cit. 19.3.2008]. Dostupné na WWW: <http://www.politikon.cz/index.phpItemid=9&id=3245&option=com_content&task=view>.

Zemánek, J. Ropa a její budoucnost. Euroekonom.cz. [online]. Publikováno 2004-12-06. [cit. 2008-02-16]. Dostupné na WWW:<http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-ropa04.>.

Organization of the Petroleum Exporting Countries. [online]. Aktualizováno 2008. [cit. 2008-02-16]. Dostupné na WWW:<http://www.opec.org/aboutus/history/history.htm>.

Country studies, Persian Gulf States. Mongabay.com. [online]. [cit. 2008-02-13]. Dostupné na WWW:<http://www.mongabay.com/reference/country_studies/persian-gulf-states/HISTORY.html>.

Cooperation Council for the Arab states of the Gulf.[online]. [cit. 2008-02-23]. Dostupné na WWW:<http://www.gcc-sg.org/eng/index.php>.

European Institute for Research on Mediterranean and Euro-Arab Cooperation. OAPEC - Organization of Arab Petroleum Exporting Countries. [online]. Aktualizováno 2007-03-06. [cit. 2008-02-15]. Dostupné na WWW:<http://www.medea.be/index.html?page=2&lang=en&doc=153>.

Tesař, L. Ohniska napětí v Perském zálivu.[online]. Ministerstvo obrany ČR. Vojenské rozhledy 2003-1. Aktualizováno 2005-10-09. [cit. 23.3.2008-03-23]. Dostupné na WWW:<http://www.army.cz/avis/vojenske_rozhledy/2003_1/105.htm>.

Britské listy. Arabské euro. [online]. Publikováno 2007-12-10. [cit. 2008-04.08]. ISSN 1213-1792. Dostupné na WWW:<http://www.blisty.cz/2007/12/10/art37737.html>.

76

Britské listy. Politika založená na ropě. [online]. Publikováno 2003-11-05. [cit. 2008-03-18]. ISSN 1213-1792. Dostupné na WWW:<http://www.blisty.cz/2003/11/5/art15863.html>.

United States Government Accountability Office. Report to Congressional Requesters: Crude oil - Uncertainty about Future Oil Supply Makes It Important to Develop a Strategy for Addressing a Peak and Decline in Oil Production. [online]. 2007. [cit. 2008-04-02]. Dostupné na WWW: <http://www.gao.gov/new.items/d07283.pdf>.

PETROL magazín. Ropný vrchol: ropa dochází. Končí už éra levné ropy nebo ještě ne? [online]. PETROL magazín 1/2007. PETROLmedia, s.r.o. 2007. [cit. 2008-04-13]. Dostupné na WWW: <http://www.petrol.cz/magazin/pm012007/spektrum1_07.pdf>.

Svět ropy. Ropné bohatství někomu, drahé potraviny všem. [online]. Petrol.cz. Publikováno 2008-04-09. [cit. 2008-04-22]. Dostupné na WWW:<http://www.petrol.cz/ropa/clanek.asp?id=9917>.

Svět ropy. Boje na jihu Iráku ohrožují export ropy. [online]. Petrol.cz. Publikováno 2008-03-28. [cit. 2008-04-21]. Dostupné na WWW:<http://www.petrol.cz/ropa/clanek.asp?id=9873>.

Vondra, P. Irák po Saddámu Husajnovi. [online]. BBCCzech.com. Publikováno 2003-03-14. [cit. 2008-04-13]. Dostupné na WWW:<http://www.bbc.co.uk/czech/svet/030307_omnibus_iraq.shtml>.

Engdahl, William F. Confessions of an “ex” Peak Oil Believer. [online]. Publikováno 2007-09-14. [cit. 2008-04-18]. Dostupné na WWW:<http://www.engdahl.oilgeopolitics.net/Geopolitics___Eurasia/Peak_Oil___Russia/peak_oil___russia.html>.

The Oil Drum. The Hubbert Linearization Applied on Ghawar. [online]. [cit. 2008-04-12]. Dostupné na WWW:<http://www.theoildrum.com/node/3050>.

Yale University Library. Near East Collection. [online]. Yale University Library, 2005. Aktualizováno 2008-04-29. [cit. 2008-05-03]. Dostupné na WWW:<http://www.library.yale.edu/neareast/images/MiddleEast98.jpg>.

Zlom ropy. Thon Taddeo: Jaký je skutečný stav ropných zásob v Saudské Arábie?. [online]. Publikováno 2005-11-26. [cit. 2008-04-03]. Dostupné na WWW:<http://zlomropy.blogspot.com/2005/11/jak-je-skuten-stav-ropnch-rezerv_26.html>.

Kito de Boer, Turner,John M. Beyond Oil: Reappraising the Gulf States. [online]. Yale Global Online. McKinsey & Company, Inc. 1992-2007. Publikováno 2007-01-31. [cit. 2008-04-15]. Dostupné na WWW:<http://yaleglobal.yale.edu/display.article?id=8690>.

Sarkis, N. Oil Revenues and Economic Development in the Arab Countries, MERIP Reports, č. 31. říjen 1974. MERIP Reports 1974. Middle East Research and Information Project. [cit. 2008-04-06]. Dostupné na WWW:<http://www.jstor.org/sici?sici=0047-7265(197410)31%3C29%3AORAEDI%3E2.0.CO%3B2-L>.

Washington Institute. Maps and Graphics.Persian Gulf Oil (PDF). [online]. [cit. 2008-04-23]. Dostupné na WWW:<http://www.washingtoninstitute.org/mapImages/41f15c2b16183.pdf>.

77

Luke, W., Timothy.: Dependent Development and the Arab OPEC States. The Journal of Politics, Vol. 45, č. 4, listopad 1983.The Journal of Politics 1983, Southern Political Science Association. [cit. 2008-04-05] Dostupné na WWW:<http://www.jstor.org/sici?sici=0022-3816(198311)45%3A4%3C979%3ADDATAO%3E2.0.CO%3B2-P&cookieSet=1>.

Valadkhani, A.:An Analysis of Iran’s Third Five-Year Development Plan in the Post-Revolution Era (2000-2005). [online]. University of Wollongong. Faculty of Commerce. Journal of Iranian Research and Analysis, 17(2), 2001, 1-21. [cit. 2008-04-13]. Dostupné na WWW:<http://ro.uow.edu.au/cgi/viewcontent.cgi?article=1422&context=commpapers>.

78

PřílohyPříloha č.1: Blízký východ

79

Obrázek 3: Blízký východ

upraveno dle: Yale University Library 2008

Příloha č.2: Přehled světové produkce, spotřeby, nabídky a poptávky po ropě v roce 2006

80

zdroj: Energy Information Administration

Saud

ská

Aráb

ieRu

sko

SAE

Nors

ko Írán

Kuva

jtVe

nezu

elaNi

gérie

Alžír

sko

Mexi

koLi

bye

Irák

Ango

laKa

zach

stán

Kana

da

0

2

4

6

8

10

Graf 29: Největší světoví vývozci ropy v roce 20061000 barelů za den

zdroj:Energy Information Administrationzdroj:Energy Information Administration

zdroj: Energy Information Administration

Saud

ská

Aráb

ieRu

sko

USA

Írán

Čína

Mexik

oKa

nada

SAE

Vene

zuela

Nors

koKu

vajt

Nigé

rieBr

azílie

Alžír

sko

Irák

02468

1012

Graf 27: Největší světoví producenti ropy v roce 20061000 barelů za den

USA

Japo

nsko

Čína

Něme

cko

Jižní

Kore

aFr

ancie Indie

Itálie

Špan

ělsko

Tajva

nHo

lands

koSi

ngap

ore

Ture

cko

Tajsk

oBe

lgie

0

24

68

1012

14

Graf 30: Největší světoví dovozci ropy v roce 20061000 barelů za den

USA

Čína

Japo

nsko

Rusk

oNě

meck

oInd

ieKa

nada

Braz

ílieJiž

ní Ko

rea

Saud

ská

Aráb

ieMe

xiko

Fran

cieVe

lká B

ritán

ieItá

lie Írán

0

5

10

15

20

25

Graf 28: Největší světoví spotřebitelé ropy roce 20061000 barelů za den

Příloha č.3: Přehled produkce a spotřeby ropy v jednotlivých zemích Perského zálivu v různých obdobích

81

Graf 32: Vývoj produkce a spotřeby ropy v Bahrajnu ( v tisících barelů/den)

upraveno dle: Energy Information Administration 2008

Graf 31: Vývoj produkce a spotřeby ropy v Kuvajtu ( v mil barelů/den)

upraveno dle: Energy Information Administration 2006

Graf 33: Vývoj produkce a spotřeby ropy v Iráku (v mil barelů/den)

upraveno dle:Energy Information Administration 2007

E - odhad

Graf 34: Vývoj produkce a spotřeby ropy v Kataru (v tisících barelů/den)

zdroj:Energy Information Administration 2007

pozn.: Katar zpracovává také dovezenou ropu ze Saudské Arábie

82

Graf 35: Vývoj produkce a spotřeby ropy v Íránu (v mil barelů/den)

zdroj:Energy Information Administration 2007

Graf 36: Vývoj produkce a spotřeby ropy v Ománu (v tisících barelů/den)

zdroj:Energy Information Administration 2007

Graf 37: Vývoj produkce a spotřeby ropy v SAE (v tisících barelů/den)

zdroj:Energy Information Administration 2007

Příloha č.4: Vývoz a dovoz ropy

83

Obrázek 4: Světové ropné toky v roce 2003 (mil tun)

zdroj: Northeastern University. College of Computer and Information science. Dostupné na WWW:< http://www.ccs.neu.edu/home/gene/peakoil/node2.html >.

USA Kanada Mexiko J a Stř. Amerika Evropa a Euroasie Střední východ Afrika Asie a Tichomoří

Příloha č.5: RopaVznik ropy

O vzniku ropy existují dvě teorie:

anorganická - Ropa vznikla působením vody na karbidy kovů (např. acetylen vzniká působením

vody na karbid vápníku)

organická - Ropa vznikala rozkladem nahromaděného organického materiálů, převážně

živočišného původu.

Jelikož se jedná o kapalinu, která působením tlaků mohla migrovat na velké vzdálenosti a

procházet propustnými horninami, je obtížné identifikovat původní složení a místo vzniku. Dnes

se upřednostňuje organická teorie vzniku ropy. (Jiříček I., Rábl V. 2005)

Klasifikace ropy

Zdroje ropy se rozlišují na konvenční a nekonveční. Konvenční ropa je taková, která teče z

ropných ložisek. Nekonvenční ropa je označení pro ropu, která se získává z jiných typů surovin,

například z černých břidlic a ropných písků.

Důležitou charakteristikou ropy je její hustota, která se vyjadřuje ve stupních API (American

Petroleum Industry), které se počítají z hustoty ropy při 60°F (15,6°C).

Nejkvalitnější jsou lehké, tekuté sladké světlé typy ropy, které jsou vhodné a využívají se hlavně

pro výrobu benzinu. Ropy težké a kyselé, většinou nekonvenční, se využívají pro získáváni

asfaltu, protože obsahují velké množství odpadních látek. (V.Cílek 2007)

Ropné standardy

Vytěžená ropa se obvykle srovnává s nějakým

regionálním standardem, od kterého se odvíjí její

cena. Ropné standardy se liší °API, hmotnostním

procentem síry a bodem tekutosti. Například pro

Severní moře (Brent), Blízký východ (Dubaj),

Arabská lehká ropa pro Saudskou Arábii,

Ekofiks pro Norsko a další. (V.Cílek 2007)

Jednotky objemu

Pro měření objemu ropy se používá míry 1 barel.

1 barel = 42 amerických galonů = 35 britských galonů = 158,97 litrů.

Množství ropy se také někdy udává v tunách, jedné tuně odpovídá přibližně 7,33 barelů.

(Cílek, V. 2007)

84

Tabulka 12: Klasifikace ropy

zdroj: V. Cílek 2007

Klasifikace ropy

podle stupnice APIlehká >35°API sladkáběžná 25-35°API kyselá 3 – 4těžká <20°API

podle hmotnostního procenta síry

<1

Cena ropy

Podle Stanislava Heczka působí na ropný trh následující faktory:

globální hospodářský cyklus - ropný trh a světová ekonomika se navzájem ovliňují. S růstem

globální ekonomiky roste i poptávka po ropě a naopak kolísání cen ropy může ovlivnit světovou

ekonomiku i ekonomiku jednotlivých zemí (např. ropné šoky v letech 1973 a 1979).

významné politické události – např. příčina prvního ropného šoku v roce 1973 byla izraelská

válka nebo v roce 1979 svržení íránského šáha mělo podobný vliv na cenu ropy, stejně tak i

irácká invaze do Kuvajtu v roce 1990.

proměny ropného průmyslu - akvizice, fúze a spojování aktérů ropného trhu, např. v roce 1911

se na základě soudního rozhodnutí Standard Oil rozdělil na řadu menších samostatných firem

(např. Exxon, Mobil, Chevron nebo Amoco).

vztah k jiným trhům – vztah ropy k automobilovému průmyslu, k jiným zdrojům primární

energie (zemní plyn, uhlí, vodní energie, jaderná energie,...), k vývoji alternativních zdrojů

energie. (S.Heczko Politikon.cz 2006-05-01)

Energetická návratnost EroEI (Energy Return

on Energ y Invested)

Výroba energie stojí energii, která se využívá k

samotné těžbě, na výstavbu ropné infrastruktury a

k dopravě do místa spotřeby. Pro výrobu energie

musí platit, že energie získaná musí být větší než

energie, kterou jsme do výroby investovali. Jinak

je výroba energeticky nevýhodná nebo dokonce

ztrátová. Například u ropy z Blízkého východu je

energetická návratnost 30. To znamená, že s

energetickým nákladem jednoho barelu ropy je

možné získat energii, která odpovídá 30 barelů

ropy. Z tabulky číslo vylývá, že ropa je stále

nejvýnosnější zdroj energie, který zatím lidstvo

má a v současné době nemá zastoupení. Dále je

také zřejmé, že zásoby ropy na Blízkém východě mají největší energetickou návratnost. S

klesající těžbou ropy a využíváním ložisek méně kvalitní ropy lze předpokládat, že energetická

návratnost výroby energie bude také klesat. (V.Cílek 2007)

85

Tabulka 13: Energetická návratnost pro různé zdroje energie

zdroj: V.Cílek 2007

ropa v počátcích těžby 100ropa v Texasu kolem r. 1930 60ropa na Blízkém východě 30ostatní ropa 10 – 35přírodní plyn 20kvalitní uhlí 10 – 20nekvalitní uhlí 4 – 10vodní elektrárny 10 – 40větrná energie 5 – 10solární energie 2 – 5jaderná energie 4 – 5ropné písky 3bituminózní břidlice 1,5biopaliva (Evropa) 0,9 – 0,4

Příloha č.6: Vývoj světové ceny surové ropy od 70. let 20. století

86

Íránsko irácká válka

1947 – srpen 2007

Íránská revoluce

Válka Yom Kippur ropné embargo

USA – kontrola cen

Zvýšení těžební kvótyo 10 % v zemích OPEC,

asijská ekonomická krize

Válka v Perském zálivu

Snižování těžebních kvót OPEC (4,2 mld barelů)

Graf 38: Vývoj světové ceny surové ropy od 70. let 20. v cenách USD v roce 2006

upraveno dle: WTRG Economics. Dostupné na WWW: <http://www.wtrg.com/oil_graphs/oilprice1970.gif>

Íránsko irácká válka

Íránská revoluce

Válka Yom Kippur, ropné embargo

USA – kontrola cen Válka v Perském

zálivu

Válka v Iráku, růst asijských

ekonomik

Zvýšení těžební kvóty v zemích OPEC, asijská ekonomická krize

Snížení těžebních kvót v zemích OPEC

(4,2 mil barelů)

1947 – srpen 2007 Cena na světovém trhu Světový medián 26 $Světový průměr

32,23 $Americký průměr 29,08 $

Prvotní nákupní cena (USA)