1

PRÁVOA RODINA

RodinaManželství

Děti a mládežDědictví

č. 1/2015 – 17. ročník

� Oprávněný rodič a nástroje k realizaci stykůs nezletilým dítětem

� Péče o děti v dětské skupině v otázkách a odpovědích

� Dávky na bydlení v nezkolaudovaném bytě a další změny v dávkách

� Rozhodnutí o vyklizení nemovitosti po rozvodu manželství

Připravujeme:Zhodnocení ročních zkušenostís aplikací občanského zákoníku

Aktuální

Z nabídky témat roku 2015na 4. straně obálky

Právo a rodina v roce 2015Od chvíle, kdy zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vstoupilv účinnost a upravil v části druhé rodinné právo, některé právníinstituty zcela změnil a zavedl nové, například osvojení zletilého a další, uplynul právě rok. S jeho aplikací v praxi je tedy již řadazkušeností a připomínek, neboť došlo i k novelizaci všech souvisejícíchpředpisů. A právě této problematice, zejména ve vztahu k činnostiopatrovnických soudů a orgánů sociálně-právní ochrany dětí, sebudeme v tomto roce věnovat v praktických výkladech, zpracovanýchpředními odborníky na rodinné právo.

Z vybraných témat roku 2015:

� Zhodnocení roční zkušenosti s aplikací občanského zákoníku

� Střídavá péče a problémy s ní spojené

� Péče o děti v dětské skupině

� Prohlášení člověka za nezvěstného

� Rozhodování soudů o svěření dítěte do péče před osvojením a do předpěstounské péče

� Zjišťování názoru nezletilého v opatrovnických věcech

� Předběžná opatření ve věcech styku s dítětem a jejich změny

� Rozhodování v záležitostech významných pro dítě

� Přehodnocování rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům

� K obavě soudů rozhodovat o nařízení ústavní výchovy

� „Věčný student“ a další aktuální rozhodnutí Ústavního soudu k vyživovací povinnosti

� Možnosti omezení svéprávnosti nezletilého

� Haagská úmluva o mezinárodním vymáhání výživného

� Prošetřování poměrů dětí v zahraničí

� Cochemská praxe – mýty a fakta

� Problematika psychologického posuzování kvality výpovědi oběti

� Syndrom falešných vzpomínek na údajné sexuální zneužívání

� Novinky v teorii a přístupech k domácímu násilí

od 1. 1. 2015

PAR-1-OB 2.3.2015 10:34 Stránka 1

© Wolters Kluwer, a. s.

OBSAH strana

Vydává Wolters Kluwer, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3. Vychází 12x ročně.Roční předplatné 1 690 Kč včetně DPH.Objednávky předplatného a distribuce: Wolters Kluwer, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3, tel. 246 040 400, e-mail: predplatne@wolterskluwer.cz.Nedojde-li ke zrušení objednávky, trvá předplatné automaticky pro další rok. Zrušení předplatného je možné jen ke konci ročníku a musí být vždy provedeno písemně nejpozději do 30. listopadu.Nevyžádané příspěvky nevracíme. Přetisk a jakékoli šíření dovoleno pouze se souhlasem vydavatele.Sazba Radek Novotný, tisk PB-tisk s.r.o.

Dáno do tisku 17. 12. 2014. www.wolterskluwer.cz

Registrační číslo MK ČR E 8065 ISSN 1212-866X

PRÁVOA RODINA

Odpovědná redaktorka: PhDr. Daniela Schreibováe-mail: schreibova@wolterskluwer.cz

U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3,tel. 246 040 400, fax. 246 040 401

JUDr. Radim VypušťákOprávněný rodič a nástroje k realizaci styků s nezletilým dítětem . . . . . 1

JUDr. Jakub KavalírRozhodnutí o vyklizení nemovitosti po rozvodu manželství a přechodná ustanovení občanského zákoníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

JUDr. Karel SvobodaPoznámky k řízení o prohlášení člověka za nezvěstného (1.) . . . . . . . . . 9

Mgr. Adam KřístekPéče o děti v dětské skupině v otázkách a odpovědích . . . . . . . . . . . . . 15

JUDr. Andrea VašíčkováDávky na bydlení v nezkolaudovaném bytě a další změny v dávkách od 1. 1. 2015 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

Změny porodného od 1. ledna 2015 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

OTÁZKY A ODPOVĚDI

Ing. Antonín DaněkRegulační poplatky ve zdravotnictví od 1. 1. 2015 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

JUDr. Eva JanečkováMožnost vyloučení ze školy za šikanu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

PŘIPRAVUJEME V ČÍSLE 2/2015 A V DALŠÍCH ČÍSLECH

� Zhodnocení roční zkušenosti s aplikací občanského zákoníku� Rozhodování soudů o svěření dítěte do péče před osvojením

a do předpěstounské péče� Zjišťování názoru nezletilého v opatrovnických věcech� Několik poznámek k (ne)možnosti omezení svéprávnosti nezletilého

PAR-1-OB 2.3.2015 10:34 Stránka 2

Oprávněný rodič a nástroje k realizaci styků s nezletilým dítětemJUDr. Radim Vypušťák

Z § 891 odst. 1 občanského zákoníku plyne, že rodič, který má dítě v péči (dáletéž „povinný rodič“), a druhý rodič (dále též „oprávněný rodič“) se spolu dohod-nou, jak se rodič, který dítě v péči nemá, bude s dítětem stýkat. Nedohodnou-li serodiče, nebo vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině, soud stykoprávněného rodiče s dítětem upraví. Omezit či zakázat právo rodiče osobně sestýkat s dítětem může dle § 891 odst. 2 OZ pouze soud, a to tehdy, je-li to v zájmudítěte nutné. V praxi nicméně může dojít k omezení práva oprávněného rodičena styk s jeho dítětem nejen formou soudního rozhodnutí, ale též fakticky, kon-krétně z důvodů ležících na straně povinného rodiče, jenž buď nedodržuje pří-slušnou dohodu s oprávněným rodičem, nebo nerespektuje rozhodnutí soudu o styku oprávněného rodiče s dítětem.

Styk rodiče s dítětem je významnou společenskou, lidskou i právní hodnotou, jíž je poskytována ochrana na úrovni mezinárodního práva, ústavního pořádku i prosté legislativy, a přístup povinného rodiče, který do práva na styk mezi oprávněným rodičema jeho dítětem neoprávněně zasahuje, představuje ve své podstatě zásah do vzniku,udržování a rozvoje vztahu mezi oprávněným rodičem a potomkem a ohrožení rozvojetakového vztahu do podoby bezprostředního a celoživotního osobního pouta. Zvláštěto platí pro případy, kdy je bránění ve styku oprávněného rodiče s dítětem bezdůvodnéa opakované či trvalé.

Jakkoliv řízení ve věcech nezletilých spadá do rámce tzv. nesporných řízení,v nichž z hlediska procesních principů hrají důležitou roli princip oficiality a principvyhledávací, nemůže se oprávněný rodič, jehož právo na styk s dítětem není v rozporus dohodou rodičů či rozhodnutím soudu realizováno, spolehnout na to, že bude jehověc vyřešena bez jeho aktivní účasti v řízení.

Naopak, oprávněný rodič by měl z vlastní iniciativy využívat všech argumentů, nástrojů či oprávnění, které mu právní řád skýtá, a měl by rovněž důsledně požadovat,aby stát, zastoupený soudem či orgánem veřejné správy, zajistil nápravu závadnéhostavu a obnovení jeho práva na styk s dítětem. Některými možnostmi oprávněnéhorodiče se zabývá tento příspěvek.

Význam mezinárodního práva pro argumentaci oprávněného rodičeOprávněný rodič může za účelem dosažení realizace svých styků s dítětem s úspěchem

využívat argumentů plynoucích z faktu, že oboustrannému styku rodiče s dítětem jeposkytována ochrana na úrovni mezinárodních smluv o lidských právech, které majípo splnění dalších podmínek přednost před jakoukoliv národní legislativou, včetněústavní1).

Soudy, které řeší otázku realizace práva styku rodiče s dítětem, v důsledku toho nemohou postupovat pouze podle vnitrostátního práva, ale mají prvořadou povinnostposkytnout plný prostor uplatnění všech lidských práv oprávněného rodiče a dítěte.

PRÁVO A RODINA

1/2015 1

JUDr. Radim Vypušťák je advokátním koncipientem v advokátní kanceláři JUDr. Simona Corradiniová

Základní normou mezinárodního práva, která je v rámci českého soudnictví běžněaplikována v řízeních o úpravě styku rodiče s dítětem a hraje též značnou roli při posu-zování ústavních stížností Ústavním soudem ČR2), je Úmluva o právech dítěte3).

Uvedenou úmluvou se státy zavázaly mj. k tomu, že budou respektovat práva a po-vinnosti rodičů (čl. 5 úmluvy) a právo dítěte na zachování jeho rodinných svazků v souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů (čl. 8 odst. 2 úmluvy), stejně jako že budou uznávat právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičůudržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu sezájmy dítěte (čl. 9 odst. 3 úmluvy).

Oprávněný rodič může využívat rovněž Úmluvy o ochraně lidských práv a základ-ních svobod4), zejména její čl. 8, podle něhož má každý právo na respektování svéhosoukromého a rodinného života. Evropský soud pro lidská práva, který naplňovánítextu úmluvy v praxi sleduje, vydal stovky rozsudků5), jimiž konkretizoval, v čempodle jeho názoru spočívá právo na respektování soukromého a rodinného života garantované čl. 8 Úmluvy, a uvedl, že základním prvkem rodinného života je pro rodiče a dítě bytí spolu6).

Pro podporu svého práva na styk s dítětem může oprávněný rodič dobře využít argumenty, které Evropský soud pro lidská práva uvedl například ve věci Prodělalováproti České republice7), kde v bodu č. 60 uvedl, že z článku 8 úmluvy vyplývá právorodiče na to, aby byla přijata opatření, která mu umožní styk se svým dítětem, i po-vinnost vnitrostátních orgánů taková opatření přijmout. Ve věci Bergmann proti Českérepublice8) soud v bodu č. 62 uvádí, že nedostatek spolupráce mezi rozvedenými rodiči nezbavuje příslušné orgány povinnosti přijmout veškerá opatření, která bymohla umožnit zachování rodinných vazeb. Ve věci Zavřel proti České republice9)

uvedl soud, že nelze vyloučit použití donucovacích prostředků v případech zjevně nezákonného chování rodiče, se kterým dítě žije.

Kromě shora uvedených úmluv může oprávněný rodič, jehož právo na styk s dítětemje porušováno, operovat též Úmluvou o styku s dětmi10), která např. ve svém čl. 4 odst. 1 stanoví, že dítě a jeho rodiče mají právo navázat a udržovat vzájemný pravi-delný styk.

Všech shora uvedených argumentů může oprávněný rodič využít k tomu, aby působil na rozhodovací orgány, jež řeší porušení práva na styk s dítětem, a aby tytopřesvědčil o nutnosti zásahu státní moci způsobem, který oprávněný rodič považuje zapotřebný.

Nástroje k realizaci styků s nezletilým dítětemTvrdí-li oprávněný rodič, že realizace jeho styku s dítětem neprobíhá v souladu

s právem z důvodu, že povinný rodič realizaci takového práva bezdůvodně brání,může vedle argumentace neoprávněným zásahem do mezinárodně chráněných lidskýchpráv použít celou škálu dalších právních nástrojů, jež mají za svůj cíl obnovit stav sou-ladný s právem.

Základní výčet hmotněprávních nároků, které oprávněnému rodiči v uvedené situacimohou vzniknout, upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který je po zrušenízákona o rodině hlavní právní normou upravující oblast styků rodičů a jejich dětí11).Občanský zákoník upravuje v daných souvislostech nejen soubor práv a povinností rodičů mezi sebou či ve vztahu k dítěti, ale též předpoklady pro rozhodování ve věcech

PRÁVO A RODINA

2 1/2015

změny péče o dítě12), otázky odpovědnosti povinného rodiče za škodu způsobenouzaviněným zmařením styku dítěte s oprávněným rodičem či za škodu vzniklou poru-šením jeho prevenční povinnosti, odpovědnosti povinného rodiče za újmu způsobenouna přirozených právech člověka13) apod.

Nejužívanějšími nástroji, kterými se oprávněný rodič v praxi domáhá realizacesvého práva na styk s dítětem, jsou ty, jež upravuje zákon o sociálně-právní ochranědětí a zákon o zvláštních řízeních soudních. K nim se v silně vyhrocených situacíchpřidává aplikace trestní legislativy, jejíž využití je v tomto případě s tou civilní vidi-telně spojeno.

1. Nástroje podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětíPodle § 5 zákona se za přední hledisko sociálně-právní ochrany dětí považuje

zájem a blaho dítěte, ochrana rodičovství a vzájemné právo rodičů a dětí na rodičov-skou výchovu a péči.

Tvrdí-li oprávněný rodič, že povinný rodič bezdůvodně porušuje jeho právo na styks dítětem, je možné (po splnění dalších předpokladů) takovou situaci považovat zaohrožující příznivý vývoj dítěte, a v takovém případě lze uvažovat o přijetí opatřenísociálně-právní ochrany (§ 9a odst. 1 zákona).

V první řadě lze uvažovat o výkonu tzv. preventivní a poradenské činnosti, v jejímžrámci jsou úřady povinny mj. působit na rodiče, aby tito plnili své povinnosti vyplý-vající z rodičovské odpovědnosti [§ 10 odst. 1 písm. b) zákona], kam spadá mj. i právo obou rodičů na styk s jejich dítětem.

Povinný rodič je ze zákona povinen s orgánem sociálně-právní ochrany dětí spolu-pracovat při ochraně zájmů a práv dítěte, dostavovat se k osobnímu jednání, posky-tovat nezbytné informace atd. (§ 53 odst. 2 zákona). Pro případ, že by tyto povinnostineplnil, stanoví § 53 odst. 5 zákona možnost i opakovaně uložit pořádkovou pokutudo 20 000 Kč.

Uvažovat lze rovněž o uložení tzv. výchovného opatření (§ 13 zákona), kdy úřadmůže napomenout rodiče, který narušuje řádnou péči o dítě [§ 13 odst. 1 písm. a) zákona], uložit dítěti i rodičům povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, pří-padně i povinnost účastnit se prvního setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu tříhodin nebo terapie [§ 13 odst. 1 písm. d) zákona]. V případě, když by povinný rodičúmyslně ztěžoval nebo mařil výkon rozhodnutí o takovém výchovném opatření, do-pustil by se přestupku, za který lze uložit pokutu do 50 000 Kč.

Z hlediska oprávněného rodiče je třeba si uvědomit, že podněty, které předává orgánu sociálně-právní ochrany dítěte, jsou relevantní rovněž pro civilní soud, kterývede opatrovnické řízení. Takový soud totiž s odkazem na § 474 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, o vhodnosti a účelnosti navrženýchnebo zamýšlených opatření zpravidla zjišťuje názor orgánu vykonávajícího sociálně--právní ochranu dětí, který je obeznámen s poměry.

2. Nástroje podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudníchV režimu řízení ve věcech péče soudu o nezletilé dle § 466 zákona rozhoduje soud

mj. o péči o nezletilé dítě a o styku s nezletilým dítětem. V souladu s § 474 zákonasoud vede rodiče nezletilých k řádnému plnění povinností při péči o nezletilého, k nalezení smírného řešení a vůbec činí vhodná opatření stran péče o nezletilého.

PRÁVO A RODINA

1/2015 3

V případech, kdy dochází k nerespektování soudního rozhodnutí o úpravě styku dítěte s oprávněným rodičem (nebo soudem schválené dohody o péči o nezletilé dítěa o úpravě styku s ním), odpovídá soud rovněž za výkon takového rozhodnutí (soudemschválené dohody), přičemž má možnost postupovat několikerým způsobem.

V první řadě může soud povinnému rodiči adresovat tzv. výzvu ke splnění povin-nosti. S odkazem na § 501 zákona může soud vyzvat toho, kdo neplní soudní rozhod-nutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě a o úpravě styku s ním,aby soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu plnil, a poučí jej o možnostivýkonu rozhodnutí ukládáním pokut nebo odnětím dítěte.

V případě, kdy tento postup soudu nevede k požadovanému výsledku, poskytuje § 502 zákona možnost tzv. nařízení výkonu rozhodnutí, a to formou ukládání pokut14).Dle § 502 zákona platí, že soud nařídí (tj. je povinen nařídit) výkon rozhodnutí ulo-žením pokuty proti tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudemschválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním. Výkon roz-hodnutí uložením pokuty lze nařídit opětovně, ovšem jen za podmínky, je-li to účelné;výše jednotlivé pokuty nesmí přesahovat 50 000 Kč15).

Odnětí dítěte dle § 504 zákona představuje nejzávažnější způsob výkonu rozhod-nutí ve věcech nezletilých, k němuž v naprosté většině případů řešených soudem nenípřistoupeno a s nímž se v praxi setká jen minimum rodičů. Ustanovení § 504 zákonastanoví, že pokud zůstane postup soudu podle § 502 a § 50316) zákona bezvýslednýnebo je-li po zahájení řízení z okolností případu zřejmé, že by tento postup zjevně ne-vedl ke splnění povinnosti, nařídí soud výkon rozhodnutí odnětím dítěte proti tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a jeho předání tomu, komu bylopodle rozhodnutí nebo dohody svěřeno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohodapřiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu. Výkon rozhodnutí odnětímdítěte a jeho předání tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu, lze podle věty první nařídit ovšem jen ve výjimeč-ných případech.

3. Nástroje podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoníkJednání povinného rodiče, který bezdůvodně nerespektuje právo oprávněného

rodiče na styk s dítětem, není automaticky též trestným činem; podání trestního ozná-mení na povinného rodiče a následné absolvování úkonů před orgány činnými v trest-ním řízení může být z tohoto pohledu pro oprávněného rodiče zbytečnou zátěží, ježnepovede ke kýženému výsledku.

Případy, kdy povinný rodič nedovoleně ruší právo oprávněného rodiče na styk s jeho dítětem, se z hlediska trestního práva posuzují primárně prostřednictvím skut-kové podstaty trestného činu upraveného v § 337 trestního zákoníku, maření výkonuúředního rozhodnutí a vykázání, kdy platí, že kdo poté, co proti němu byla bezvý-sledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutísoudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, včetně úpravystyku s dítětem, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody, nebo kdo se dopustízávažného jednání, aby zmařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci týkajícíhose výchovy nezletilých dětí, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

Oprávněný rodič by měl zvážit, zda vůbec přichází trestněprávní odpovědnost po-vinného rodiče v úvahu, tj. zda zejména byly marně využity prostředky výkonu roz-

PRÁVO A RODINA

4 1/2015

hodnutí o styku s dítětem poskytované civilním právem, a zda se povinný rodič do-pustil maření výkonu soudního rozhodnutí nejen předtím, než proti němu byly použitynástroje civilního práva, ale zejména poté, co proti němu byla taková opatření bez-výsledně použita.

V případě, že si oprávněný rodič na tyto otázky odpoví záporně, měl by svou aktivitu obrátit daleko spíše do oblasti civilního procesu, neboť primárně tato oblast jepro dosažení realizace styků rodiče s dítětem určena.

4. Další nástroje oprávněného rodičeJak jsem již zmínil, oprávněný rodič musí být při domáhání se svého práva na styk

s dítětem velmi aktivní, a nemůže se spolehnout na jakousi automatickou ochranu poskytovanou orgány státu z úřední povinnosti. Měl by se proto v případě potřeby pokusit vstoupit i do takových záležitostí, jakými jsou řádnost ochrany práv dítěte zestrany kolizního opatrovníka, rychlost řízení, v němž se otázka styku s dítětem řeší,souladnost postupu soudu a orgánu sociálně-právní ochrany dětí s nosnými názoryÚstavního soudu, zjišťování názoru samotného nezletilého ze strany rozhodujících orgánů atd.

Všechny tyto otázky totiž mohou ve svém důsledku (spolu)rozhodovat o tom, zdabude právo oprávněného rodiče na styk s dítětem skutečně obnoveno a zda taková obnova povede ke splnění svého hlavního účelu, jímž je rozvoj vztahů mezi rodičema dítětem.

ZávěrOprávněný rodič, který hodlá bojovat o své právo styku s dítětem, se nachází

v obtížené pozici, jelikož donucovací mechanismy státu ve věcech nezletilých dětímohou mít dosti často i negativní dopad na dítě samotné a státní orgány proto musízvažovat, zda průchod práva oprávněného rodiče na styk s dítětem nezasáhne do tzv.nejlepších zájmů dítěte. Přesto se však vyplatí o právo styku s dítětem usilovat, jelikožpřípadné přechodné těžkosti mohou být vyváženy mnohem důležitější hodnotou, kterou je udržení a rozvoj vztahů rodiče a dítěte.

Poznámky:1) Podle čl. 10 Ústavy České republiky jsou vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal

Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodnísmlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

2) Srovnej např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014, nález sp. zn. I. ÚS 3304/13 ze dne 19. 2. 2014,nález sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. 4. 2013, nález sp. zn. II. ÚS 1835/12 ze dne 5. 9. 2012 (N 152/66 SbNU 289), nález sp. zn. II. ÚS 868/12 ze dne 12. 4. 2012 (N 80/65 SbNU 91), nález sp. zn.III. ÚS 3363/10 ze dne 13. 7. 2011 (N 131/62 SbNU 59).

3) Sdělení č. 104/1991 Sb. federálního Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o právech dítěte.

4) Sdělení federálního Ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících.

5) Autentická znění rozsudků Evropského soudu pro lidská práva lze nalézt na webu soudu na adresewww.echr.coe.int. Vybraná rozhodnutí soudu v překladu do češtiny lze nalézt na webu Ministerstvaspravedlnosti ČR, adresa http://portal.justice.cz/justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=390&page=1.

6) Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Havelka a ostatní proti České republice, č. 23499/06, 21. 6. 2007, bod č. 53.

PRÁVO A RODINA

1/2015 5

7) Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Prodělalová proti České republice, č. 40094/08,20. 12. 2011.

8) Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bergmann proti České republice, č. 8857/08,27. 10. 2011.

9) Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Zavřel proti České republice, č. 14044/05, 18. 1. 2007.

10) Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 91/2005 Sb.m.s. o sjednání Úmluvy o styku s dětmi. S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval.Úmluva vstoupila pro Českou republiku v platnost dne 1. září 2005.

11) Zákon stojí mj. na postulátu přirozeného práva člověka brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny a na zvláštní zákonné ochraně rodičovství (§ 3 odst. 2 OZ).

12) Podle § 889 OZ platí, že brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhémurodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičůmá mít dítě ve své péči. V důvodové zprávě k občanskému zákoníku se uvádí, že rodič, který má dítěv péči, má vůči poměru „druhý rodič – dítě“ vlastně postavení třetí osoby, která je vázána povinností,a to nejen negativní povinností nerušit (zdržet se rušení), ale pozitivně aktivně konat (totiž styk umožnit). Obligatorní sankcí pro případ neplnění je nové rozhodování soudu. Konsolidovaná verzedůvodové zprávy k novému občanskému zákoníku, s. 223, dostupná na http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf.

13) Viz též pravarodicu.cz či článek „Průlom: bránění ve styku s dítětem je zásah do osobnostních práv,řekly soudy“, dostupný na http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=11631.

14) Podle § 504 zákona platí, že pokud je po zahájení řízení z okolností případu zřejmé, že by ukládánípokut zjevně nevedlo ke splnění povinnosti (zde tedy k předání dítěte ke styku s oprávněným rodičem),je třeba, aby soud přistoupil rovnou k odnětí dítěte tomu, u koho nemá být.

15) Pokuty lze s odkazem na § 507 zákona využít jako nástroj k náhradě nákladů dítěte. Soud v takovémpřípadě na návrh zákonného zástupce nebo opatrovníka nezletilého dítěte rozhodne o čerpání peněžních prostředků k náhradě vynaložených a prokázaných nákladů, slouží-li k uspokojení nezbyt-ných potřeb dítěte, a to do výše částky vymožených pokut. Jistou formou pojistky proti tomu, aby sepokuty opět nedostaly do dispozice rodiče, který nerespektuje rozhodnutí soudu o úpravě styku s dítětem, je § 507 odst. 2 ZŘS, podle něhož platí, že soud čerpání peněžních prostředků zástupci nezletilého dítěte nepřizná v případech, pokud žadatel, kterému bylo uloženo plnit soudní rozhodnutínebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě a o úpravě styku s ním, toto rozhodnutí nebodohodu sám dobrovolně neplní.

16) Uvedené ustanovení upravuje činnost soudu zejm. v otázkách nařízení prvního setkání s mediátorem,odborníkem v oboru pedopsychologie a stanovení plánu navykacího režimu z hlediska umožnění postupného kontaktu dítěte s osobou oprávněnou ke styku s ním.

Upozorňujeme: V příštích číslech Práva a rodiny připravujeme:� Zjišťování názoru nezletilého v opatrovnických věcech – občanský zákoník

zavedl některé změny, mění se i praxe soudů. Dříve se dítěte nikdo neptal, nyní sevyjadřují stále mladší děti, zaměříme se proto i na vliv věku nezletilého na jehoprávo vyjádřit se k věcech, které se ho týkají.

� Předběžná opatření ve věcech styku s dítětem a jejich změny – stále častějise praxe setkává s otci, kteří chtějí dítě, ale soud jim vydá jakési „minimální“ před-běžné opatření a nechce ho dál měnit. Pokud to nevyhovuje otci ani dítěti, existujeněkolik zajímavých judikátů Ústavního soudu, které mohou otcům pomoci, jak na to.

� Rozhodování v záležitostech významných pro dítě – i když dítě žije jen s jednímz rodičů, má ten druhý stále právo spolurozhodovat o významným záležitostech;pečující rodič nicméně často toto vůbec nezohledňuje stylem „já se starám, já rozhoduji“.

PRÁVO A RODINA

6 1/2015

PRÁVO A RODINA

1/2015 7

Rozhodnutí o vyklizení nemovitosti po rozvodu manželství a přechodná ustanovení občanského zákoníkuJUDr. Jakub Kavalír

V soudní praxi stojíme před otázkou, jak správně aplikovat novou právníúpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v řízení o vyklizení nemovitostipo rozvodu manželství, a to včetně přechodných ustanovení k OZ, proto se tímbude zabývat následující příspěvek. Zřetelně zde totiž rovněž vyvstávají poměrněvýznamné odlišnosti mezi novou a předchozí právní úpravou. Všechny uvedenéúvahy jsou samozřejmě aktuální i v roce 2015. Rozhodovací praxe se neobejdebez použití přechodných ustanovení tam, kde manželství bylo rozvedeno ještěpřed 31. 12. 2013 (a tím tedy vzniklo právo domáhat se vyklizení), rozvedenýmanžel však nemovitost obývá i v současnosti.

Jednoznačné je přitom řešení otázky, jaká právní úprava se použije, pokud žalobcejakožto již rozvedený manžel podal (po předchozích marných výzvách) svou žalobu u okresního soudu ještě před skončením roku 2013.

Stále jde o situaci, kdy se žalobce domáhá vyklizení své nemovitosti (domu nebobytu) bývalou manželkou. Té však k užívání nemovitosti (ani její části) po rozvodumanželství nesvědčí již samozřejmě žádný právní důvod. A ani za užívání nemovitostivětšinou nic neplatí (a tím na její straně dochází také k bezdůvodnému obohacení, cožvšak nyní není předmětem posouzení).

Je tedy správné v tomto případě postupovat podle aktuálně platné právní úpravy(právní úpravy platné a účinné v době rozhodnutí)? Tedy rozhodnout dle ust. § 769OZ o povinnosti žalované bývalé manželky se vystěhovat? Eventuálně zvážit, pokudby bývalá manželka měla v péči nezletilé dítě, jakožto zákonný předpoklad, na základěkterého by jí soud k jejímu návrhu mohl založit právo odpovídající věcnému břemenibydlení (§ 767 odst. 2 OZ)?

Podle § 3028 odst. 1 OZ se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dnenabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídíse ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinnýcha věcných. Jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytíúčinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podleodst. 3 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměryvzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nichvzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytíúčinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran,že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jehoúčinnosti.

Občanský zákoník nestanoví v dalších ustanoveních jinou úpravu právních poměrůtýkajících se vyklizení nemovitosti.

Rozhodování soudu o vystěhování manžela po zániku manželství rozvodem podle§ 769 OZ je podle platné právní úpravy upraveno v části druhé OZ v rámci rodinného

JUDr. Jakub Kavalír je soudcem Okresního soudu v Hradci Králové

PRÁVO A RODINA

8 1/2015

práva. Při posouzení, podle které právní úpravy je třeba řešit spor, je proto třeba vy-cházet z přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 OZ, podle něhož vznik, jakož i právaa povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzujípodle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.platného do 31. 12. 2013.

Pokud tedy právo na vyklizení uplatnil žalobce proti žalované ještě za účinnostiobč. zák. č. 40/1964 Sb. a rovněž ještě v té době zahájil soudní řízení o vyklizení,nelze postupovat podle nyní platné právní úpravy. Účastníky řízení je tedy třeba mj.vést i k tvrzení a prokázání skutečností významných z hlediska předchozí právní úpravyi pokud jde o eventuální bytovou náhradu, jejímž zajištěním by mohlo být podmíněnovyklizení.

Podle předchozí právní úpravy (zák. č. 40/1964 Sb.) byla v případech, kdy bydleníjednoho z manželů bylo závislé na druhém manželovi, používána analogicky úpravav ust. § 705 a 713 obč. zák.1) Předchozí právní úprava přiznávala manželovi právo nabytovou náhradu, ledaže by byl shledán důvod pro její nepřiznání, naproti tomu platnáprávní úprava právo na bytovou náhradu nepřiznává (jen § 768 OZ), ale umožňuje zohlednit okolnosti případu a za určitých okolností, zejména s ohledem na nezletiléděti, zřídit i např. věcné břemeno bydlení. Uvedené vyplývá z ust. § 3028, § 769, § 767 odst. 2 OZ (a též z dosavadní rozhodovací praxe odvolacích soudů).

Bude zajímavé sledovat další vývoj judikatury ohledně zmíněných ustanovení,když dle důvodové zprávy „nic rovněž nebrání, aby soud v rámci náhrady určil třebataké povinnost přispívat na cenu nového bydlení manželovi, který obydlí opustil.“Nosným zřetelem zde je v každém případě ochrana slabšího partnera a dítěte svěře-ného do jeho péče. A doba, v níž je ochrana poskytována, nemusí být dle důvodovézprávy k OZ dána toliko časem, ale „obdobně jako dosud např. vázána na podmínkuzajištění (obstarání) bydlení, popřípadě náhrady za ně, zejména v penězích.“

Je zde však zřetelná neprovázanost právní úpravy v OZ s právem procesním, kde sebude rozhodovat ve sporném řízení, do kterého se logicky promítá dispoziční zásadacivilního řízení.

Nejde zde o věc, ve které by „z právního předpisu vyplýval určitý způsob vypořá-dání vztahu mezi účastníky“ (ust. § 153 odst. 2 o. s. ř.). Naopak jde o oblast (i pokudna ni pohlížíme optikou zásad, na kterých stojí nový občanský zákoník), kterou jetřeba považovat za oblast ryzí smluvní svobody účastníků. Jinými slovy řečeno, zákoni zde dává vždy přednost dohodě a tedy vůli smluvních stran. Proto i žalobce (žalob-kyně) bude povinen (povinna) v žalobě uvést konkrétní návrh, čeho přesně se v řízenídomáhá – a soud nebude moci pak tento návrh překročit.

Je totiž jen obtížně představitelné, že by účastníkům ve svém rozhodnutí soud„vnutil“ (byť veden ušlechtilou snahou chránit tu slabší stranu) jiné řešení, než si oběstrany představují (neboť soud je v řízení vázán podaným návrhem).

Poznámka:1) Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2000, sp. zn. 26 Cdo 1801/2000; i podle práv-

ního názoru, vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 26 Cdo 813/99,je nutno právní postavení rozvedeného manžela (nevlastníka), který má dům nebo byt vyklidit, při zániku jeho právního důvodu bydlení posoudit analogicky (§ 853 obč. zák.) podle ustanovení občan-ského zákoníku, které upravuje právní vztahy svým obsahem a účelem nejbližší. Tímto ustanovením jeustanovení § 713 odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb.

PRÁVO A RODINA

1/2015 9

Poznámky k řízení o prohlášení člověka za nezvěstného (1.)JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.

Řízení o prohlášení nezvěstnosti je novou procedurou, kterou zákonodárce zavedl do našeho právního řádu od 1. 1. 2014. Je proto vhodné věnovat mu bližší pozornost a pojmenovat úskalí, jimž bude muset čelit právní praxe při interpretaci ustanovení upravujících toto zvláštní řízení, které mimořádnýmzpůsobem zasahuje do právních poměrů člověka i jeho rodinných příslušníků.

Podstata řízeníPředmětem řízení o nezvěstnosti je rozhodnutí o návrhu, zda má být konkrétní

člověk (pohřešovaný) prohlášen za nezvěstného. Prohlášení o nezvěstnosti má konsti-tutivní účinky promítající se do hmotněprávního postavení nezvěstného, rovněž zkracuje lhůtu pro prohlášení nezvěstného za mrtvého na základě domněnky smrti.1)

Prohlášení nezasahuje do záležitostí osobního stavu pohřešovaného (§ 67 odst. 1 OZ).Účelem řízení je nastolení co nejvyváženějšího vztahu mezi zájmy nezvěstného a zájmy třetích osob, kterým nepřítomnost nezvěstného brání nebo podstatně ztěžujeprávní jednání, ke kterému má docházet za účasti nezvěstného (§ 67, § 69 OZ).

K právnímu zájmu navrhovatele K prohlášení člověka za nezvěstného dojde na návrh osoby, která na tom má právní

zájem, zejména manžela nebo jiné blízké osoby, spoluvlastníka, zaměstnavatele nebokorporace, na níž má tento člověk účast (§ 66 odst. 2 OZ).

Gramatické vyznění citované normy vede na první pohled k závěru, že manžel,spoluvlastník, zaměstnavatel nebo korporace, na níž má pohřešovaný účast, jsou vždyaktivně legitimováni k podání návrhu na prohlášení o nezvěstnosti. Normu je všaktřeba vykládat v návaznosti na § 67 odst. 1 OZ, který vymezuje právní jednání, kterámohou být důvodem pro podání návrhu. Uvedení konkrétních osob v ust. § 66 odst. 2OZ je tedy jen příkladným výčtem subjektů, o nichž zákonodárce předpokládá, žebudou pravidelnými navrhovateli. I tyto osoby navíc musí tvrdit, že již došlo nebo mádojít ke konkrétnímu právnímu jednání bez přítomnosti pohřešovaného, které lze pod-řadit pod taxativní výčet jednání uvedených v § 67 odst. 1 OZ.2) Aktivní legitimace jetedy dána nikoliv obecným právním vztahem navrhovatele k pohřešovanému, ale ažve spojení s konkrétním právním jednáním, které se odehrálo nebo má odehrát, naněmž pohřešovaný má právo spoluúčasti, avšak jeho spoluúčast nelze zabezpečitproto, že je reálně nezvěstný.

Právní zájem navrhovatele na prohlášení nezvěstnosti je dán, když ke konkrét-nímu právnímu jednání, pro které navrhovatel žádá prohlášení nezvěstnosti, je po-třebné udělení souhlasu, přivolení, odevzdání hlasu nebo jiného konání pohřešovaného.Pouze ve vztahu k takovým právním jednáním se totiž projeví účinky prohlášení nezvěstnosti, jež tkví v tom, že nepřítomnost nezvěstného při nich nezpůsobuje jejichprávní vadu.

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D., Krajský soud v Plzni, Právnická fakulta UP v Olomouci

Nezvěstnost lze prohlásit i tehdy, když pohřešovaný nemá natolik silné právní po-stavení, že by mohl sám zvrátit rozhodnutí o společné záležitosti. Je však věcí soudu,aby zvážil, zda je prohlášení nezvěstnosti adekvátním krokem za situace, kdy pohře-šovaný sice má právo účasti na rozhodovacím procesu, ale právní síla jeho hlasu jenepodstatná. Například zcela minoritní účast pohřešovaného v obchodní korporacizpravidla nebude důvodem pro jeho prohlášení nezvěstným, protože orgány obchodníkorporace budou bez výrazných komplikací usnášeníschopné i bez účasti pohřešova-ného. Případné obstrukce ostatních osob, které rovněž mají právo účasti na společ-ném právním jednání (například na hlasování), není samo o sobě důvodem pro pro-hlášení pohřešovaného za nezvěstného, protože mu nelze klást k tíži konání někohojiného.

Právní zájem na prohlášení nezvěstnosti není možné odůvodnit jen zkrácením lhůtypro prohlášení nezvěstného za mrtvého (§ 73, § 74 odst. 1 OZ), tedy zúžením pře-chodného období mezi vznikem reálné nezvěstnosti a prohlášením nezvěstného zamrtvého. Tento následek prohlášení nezvěstnosti je až sekundární a pro rozhodovánío návrhu na prohlášení nezvěstnosti bezvýznamný. Zkrácení lhůty pro prohlášení zamrtvého ze sedmi na pět let souvisí nikoliv s právním zájmem navrhovatele nebo po-hřešovaného na prohlášení nezvěstnosti, ale pramení ze skutečnosti, že před rozhod-nutím o nezvěstnosti soud aktivně zjišťuje, zda člověk je nebo není reálně nezvěstný.Proto v případném následujícím řízení o prohlášení za mrtvého není třeba vyčkávat s prohlášením nezvěstného za mrtvého celou standardní sedmiletou lhůtu.

Někteří autoři zdůrazňují, že česká legislativní úprava formuluje řízení o ne-zvěstnosti jako proces, který má zabezpečit především zájmy třetích osob, nikolivsamotného pohřešovaného.3) Přijmeme-li tento závěr, musíme zároveň odmítnoutúvahu, že soud by neměl návrh na prohlášení nezvěstnosti zamítnout, pokud by účinkyprohlášení o nezvěstnosti pohřešovaného pokládal pro pohřešovaného za nepřiměřené.Tento názor nesdílíme, protože se nevypořádává s existencí obecných ust. § 2 odst. 3,§ 3 odst. 3, § 6, § 8 a rovněž i § 67 odst. 1 věta druhá OZ. Také nebere v potaz, že ust. § 66 odst. 1 OZ sděluje, že soud návrhu na prohlášení za nezvěstného při splněnízákonem výslovně stanovených podmínek může, ale nemusí vyhovět. Soud má tedyvelmi široké oprávnění uvážit, zda je verdikt o nezvěstnosti dané situaci skutečně při-měřený, a to i s ohledem na zájmy pohřešovaného a na okolnosti, které ke vzniku fak-tické nezvěstnosti pohřešovaného vedly.

K existenci osoby oprávněné jednat jménem pohřešovanéhoPohřešovaný zpravidla nebude prohlášen za nezvěstného, existuje-li osoba, která

je na základě zmocnění pohřešovaného oprávněna právně jednat a zúčastnit se jehojménem na právních jednáních podle § 67 ZŘS, a to nejen za situace, kdy jde o správcemajetku pohřešovaného, ale i o jeho zmocněnce. Prezentovanému závěru lze oponovatexistencí ust. § 70 ZŘS, které předpokládá, že soud návrhu na prohlášení nezvěstnostimůže vyhovět i tehdy, když nezvěstný již dříve ustavil správce svého majetku. Nic-méně i zde zopakujeme, že smyslem řízení o nezvěstnosti je nejen ochránit zájem navrhovatele na nastolení účinků podle § 67 OZ (jímž by za takové situace bylo vy-loučení nejen pohřešovaného, ale i jím ustaveného správce majetku nebo zmocněnce),ale i potřeba ochránit vůli pohřešovaného spočívající v již existujícím ustanovenísprávce jmění nebo zmocněnce.4)

PRÁVO A RODINA

10 1/2015

PRÁVO A RODINA

1/2015 11

Jestliže je nezvěstný prohlášen za mrtvého, přestože existuje ochotný a schopnýsprávce majetku ve smyslu § 70 OZ, nedochází k následkům vymezeným v ust. § 67a § 69 OZ. Správa majetku tedy absolutně brání v uskutečnění právního jednání v ne-přítomnosti nezvěstného. V případě existujícího smluvního zastoupení pohřešovanéhomohou nastat dvě situace. První z nich je případ, kdy navrhovatel, v jehož zájmu bylanezvěstnost prohlášena, nevěděl a ani nemohl vědět o existenci smluvního zastoupení,a proto ve společné záležitosti právně jednal bez přítomnosti nezvěstného i jeho zmoc-něnce (§ 67, § 69 OZ). Za takových okolností jde podle našeho názoru o řádné právníjednání.

Pokud však navrhovatel věděl nebo musel vědět o tom, že nezvěstný má k danémuprávnímu jednání zmocněnce, nemůže konat bez toho, aby zmocněnci umožnil zúčastnit se na právním jednání a jménem nezvěstného projevit vůli k jeho uskuteč-nění nebo naopak popření. Při opačném výkladu by se navrhovatel jednající v nepří-tomnosti nezvěstného i jeho zmocněnce dovolával vlastní nepoctivosti (§ 6 odst. 1 OZ).5)

K podmínce faktické nezvěstnosti pohřešovaného Faktickou nezvěstnost pro účely řízení o nezvěstnosti definuje ust. § 66 odst. 1 věta

prvá OZ, podle něhož nezvěstným je člověk, který opustil své bydliště, nepodal o sobězprávu a není o něm známo, kde se zdržuje.

Podmínky pro vznik faktické nezvěstnosti jsou v ust. § 66 odst. 1 OZ formuloványkumulativně. Proto soud nemůže vyhovět návrhu na prohlášení nezvěstnosti, pokud o pohřešovaném sice není známo, kde se zdržuje, avšak on sám o sobě podává zprávy,i když v nich neuvádí, kde se zdržuje. Výklad, podle něhož nezvěstnost lze prohlásiti tehdy, když o nezvěstném jsou sice zprávy, ale aniž by z nich bylo zřejmé, kde sezdržuje,6) nemají oporu v dikci zákona.

Tento výklad ani nekoresponduje s faktem, že formální prohlášení o nezvěst-nosti má za následek, že se zkracuje lhůta k prohlášení za mrtvého ze sedmi napět let (§ 73 OZ). Takové zkrácení lze obhájit jen tehdy, když budeme faktickou ne-zvěstnost pojímat jako stav, kdy absentují jakékoliv zprávy o bytí pohřešovaného.Někteří autoři přiléhavě poznamenávají, že smyslem řízení o nezvěstnosti je řešit situaci, kdy člověk „zmizí“, aniž by byly naplněny podmínky pro jeho prohlášení zamrtvého, protože není jisté, zda je mrtev nebo zda se jen skrývá.7) Člověka nelze po-kládat za zmizelého, pokud komunikuje, a to ani za situace, kdy neprozradí místosvého aktuálního pobytu.

Za den vzniku faktické nezvěstnosti, který soud uvede do usnesení o nezvěstnosti(a tím den faktické nezvěstnosti konstituuje jako den právní nezvěstnosti), se pokládáden, v němž se pohřešovaný stal poté, co opustil své bydliště, pro své okolí nedosaži-telným a nebylo po opuštění bydliště nadále možné jej kontaktovat prostřednictvímběžných prostředků umožňujících komunikaci na dálku, jako je např. pošta, telefonnebo elektronická korespondence. Podmínkou pro ustavení právní nezvěstnosti jetotiž nejen opuštění bydliště ze strany pohřešovaného, ale i to, že o sobě po opuštěníbydliště nepodal zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje – tedy že s pohřešova-ným nelze navázat žádný kontakt. Pouhá přechodná nepřítomnost člověka v jeho byd-lišti nebo jeho i dlouhodobější nepřítomnost, která je pohřešovaným předem avizová-na a ohraničena (např. pobyt pohřešovaného v zahraničí z pracovních nebo osobníchdůvodů), nepovede k prohlášení nezvěstnosti.8)

PRÁVO A RODINA

12 1/2015

Ust. § 66 odst. 1 věta prvá OZ předpokládá nejen to, že pohřešovaný po opuštěnísvého bydliště sám aktivně nekomunikuje se svým dřívějším společenským nebo pra-covním zázemím, ale i to, že zůstává nekontaktní pro svůj neznámý pobyt i poté, co sejej pokusí nalézt soud nebo osoby jemu pracovně nebo společensky blízké (manžel,osoby spolužijící, zaměstnavatel, úřad obce, v níž má evidenční adresu apod.).

I když ust. § 66 odst. 1 OZ vychází z předpokladu, že k opuštění bydliště dojdez vůle pohřešovaného, z ust. § 75 OZ plyne, že za nezvěstného lze prohlásit i takovéhočlověka, který se stal reálně nezvěstným z neznámé příčiny nebo pro právní událost,kterou nemohl ovlivnit. K témuž závěru lze dospět i z logiky věci. Třetím osobám(např. manželu nebo spoluvlastníku) nelze upřít právo domoci se vyřešení právnísituace způsobené reálnou nezvěstností pohřešovaného podáním návrhu na za-hájení řízení podle § 50 a násl. ZŘS jen proto, že pohřešovaný je neznámého pobytunikoliv vlastním přičiněním. Soud je však za takové situace povinen s vyšší míroubedlivosti posuzovat, zda do práv pohřešovaného nebude případným prohlášením o jeho nezvěstnosti zasaženo nad míru přiměřenou daným poměrům. Kritéria pro vyhovění návrhu na prohlášení nezvěstnosti budou za takových okolností přísnější,protože pohřešovanému nebude možné klást za vinu, že se stal reálně nezvěstným, a jeho zájem na tom, aby ve smyslu § 67 OZ nebylo jednáno o něm a bez něho, je vícelegitimní a hoden ochrany, než když svoji nezvěstnost způsobí sám.

Skutečnost, že s člověkem nelze navázat kontakt z jiných příčin než proto, že je neznámého pobytu, není důvodem pro vyhovění návrhu na ustavení jeho právní nezvěstnosti.

K účinkům nezvěstnosti podle § 67 a § 69 OZZ ust. § 66 odst. 1 věta druhá OZ a § 67 odst. 2 OZ plyne, že účinky usnesení o pro-

hlášení za nezvěstného následkem § 67 odst. 2 OZ nemohou nikdy nastat dříve neždatem, které je jako den nezvěstnosti uvedeno v usnesení soudu o nezvěstnosti. Nastanou-li po tomto datu, je třeba odlišit dvě situace: a) Účinek vůči všem a všemu. K jednáním vyjmenovaným v § 67 odst. 1 OZ, jež se

uskutečnila bez přítomnosti pohřešovaného, došlo až po právní moci usnesení o prohlášení nezvěstnosti. Za takových okolností se k nepřítomnosti pohřešovaného(nyní již nezvěstného) nepřihlíží bez ohledu na to, zda ten, kdo jednal v nepřítom-nosti nezvěstného, sám podal návrh na prohlášení o nezvěstnosti, jemuž bylo dřívevyhověno. Usnesení o nezvěstnosti je totiž svými reálnými účinky rozhodnutím o osobním stavu, a proto se jeho existence může dovolat jakákoliv zainteresovanáosoba (srov. rovněž s § 27 ZŘS).

b) Individuální účinek. K některému z jednání vyjmenovaných v § 67 odst. 1 OZdojde ode dne, který je v usnesení soudu uveden jako den nezvěstnosti, do právnímoci usnesení o nezvěstnosti. Za takových okolností nepřítomnost pohřešovanéhopři právním jednání způsobuje neúčinnost jen konkrétního právního jednání usku-tečněného bez jeho přítomnosti, jestliže návrh na ustavení právní nezvěstnosti bylpodán „bez zbytečného odkladu“ po tomto jednání a v souvislosti s tímto jednáním.Jestliže soud návrhu na prohlášení nezvěstnosti vyhoví, předchozí právní jednáníuskutečněné bez přítomnosti pohřešovaného (nyní již právně nezvěstného) nabýváúčinnosti právní mocí tohoto usnesení. Pozitivní rozhodnutí o nezvěstnosti je totižodkládací podmínkou bezvadnosti tohoto právního jednání (§ 67 odst. 2 OZ).

PRÁVO A RODINA

1/2015 13

Pokud bude návrh na ustavení nezvěstnosti zamítnut nebo jestliže soud v usnesenío nezvěstnosti stanoví datum nezvěstnosti, které je pozdější než datum uskutečněníprávního jednání bez přítomnosti pohřešovaného, má se za to, že právní jednání usku-tečněné bez přítomnosti pohřešovaného je od právní moci usnesení jednou provždyneplatné nebo dokonce nicotné (podle konkrétní zákonné úpravy následků vad danéhoprávního jednání), pokud tato vada spočívá právě ve skutečnosti, že nebylo dosaženopotřebného kvora, případně jiného souladu osob, které mají jednat společně, a to se zohledněním, že pohřešovaný neprojevil s právním jednáním souhlas.

Návrhem na ustavení nezvěstnosti soud není vázán v té jeho části, v níž se navrho-vatel domáhá stanovení nezvěstnosti od určitého data. Datum nezvěstnosti totiž soudstanoví z úřední povinnosti (§ 66 odst. 1 věta prvá OZ).

Kdo byl prohlášen za nezvěstného, nemůže namítat neplatnost nebo neúčinnostprávního jednání učiněného za jeho nepřítomnosti, k němuž došlo za účinků tohotoprohlášení, proto, že se při nich projev jeho vůle nevyžadoval (§ 69 OZ). Právě před-nesenou normu lze odvodit již ze smyslu § 67 OZ, z něhož plyne, že určitá právní jednání, která se uskutečnila po právní moci prohlášení pohřešovaného nezvěstným a za určitých podmínek i před tímto prohlášením, netrpí počínaje právní mocí tohotosoudního prohlášení právní vadou spočívající ve skutečnosti, že se právní jednání ode-hrála bez přítomnosti pohřešovaného.

Ust. § 69 OZ je třeba vytknout, že používá ve srovnání s § 67 OZ jiných termínů.Například podle své gramatické dikce má dopadat na veškerá právní jednání uskuteč-něná za „nepřítomnosti“ nezvěstného, k nimž došlo „za účinků“ prohlášení. Ustano-vení už nedodává, že se jeho účinky projeví jen na taxativně uvedená právní jednání vymezená v § 67 OZ. Ust. § 69 OZ také nerespektuje existenci § 67 odst. 1 věty druhé,podle níž kdo jedná dotýkaje se záležitostí nezvěstného, musí tak činit s přihlédnutímk jeho zájmům.

Takže právní jednání, které se při splnění podmínek § 67 OZ odehraje bez přítom-nosti pohřešovaného, má své meze dané povinností jednajících respektovat zájem pohřešovaného a následkem porušení tohoto požadavku v extrémním případě můžebýt i neúčinnost právního jednání přítomných osob. Tento závěr navzdory mlčení ust.§ 69 OZ zastáváme s ohledem na soukromoprávní princip, podle něhož se nikdo nemůže s úspěchem domáhat vlastní nepoctivosti (§ 6 odst. 1 OZ). Ust. § 69 OZ s ohledem na výše uvedené pokládáme za spíše zavádějící, postačila by úprava hmotně-právních účinků prohlášení nezvěstnosti ustavená v § 67 OZ.

Dokončení příště:Vztah řízení o nezvěstnosti k ostatním řízením s obdobnými účinky

Poznámky:1) Účinky pravomocného usnesení o prohlášení nezvěstnosti lze rozdělit do tří skupin:

a) Hmotněprávní účinky definované v ust. § 67 a v § 69 OZ. Pokud soud návrhu na prohlášení nezvěstnosti vyhoví, nepřihlíží se k absenci nezvěstného při právním jednání, k němuž je třeba souhlasu, přivolení, odevzdání hlasu nebo jiného konání osoby prohlášené za nezvěstnou.

b) Procesněprávní účinky pro případ, že posléze dojde k zahájení řízení o prohlášení za mrtvého nazákladě domněnky smrti. Ust. § 73 OZ ve srovnání s ust. § 74 odst. 1 OZ stanoví kratší lhůtu, pojejímž uplynutí soud může prohlásit za mrtvého člověka, jehož nezvěstnost je nikoliv jen faktická,ale stvrzená usnesením soudu o nezvěstnosti. Tato lhůta není sedmiletá, ale pětiletá.

PRÁVO A RODINA

14 1/2015

c) Hmotněprávní účinky plynoucí z existence § 70 OZ. Prohlášením nezvěstnosti nezanikají práva a povinnosti již dříve ustanoveného správce majetku. Zmíněné pravidlo neplatí, pokud správce majetku není znám, odmítne jednat v zájmu nezvěstného, svá jednání v zájmu nezvěstného zanedbávánebo jednat vůbec nemůže. To znamená, že správa majetku pohřešovaného za určitých okolností zaniká právní mocí usnesení o prohlášení nezvěstnosti.

2) Podle § 67 odst. 1 OZ při posuzování jednání, k nimž je jinak potřebné udělení souhlasu, přivolení,odevzdání hlasu nebo jiného konání osoby prohlášené za nezvěstnou, se k této potřebnosti nepřihlíží;to však neplatí, jedná-li se o záležitost jeho osobního stavu. Kdo jedná, dotýkaje se záležitosti ne-zvěstného, musí tak činit i s přihlédnutím k jeho zájmům.

3) Viz Čuhelová, K., Podnikasová, T. v Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – § 654).Komentář. 1. vydání. Praha. C. H. Beck, 2014, s. 320.

4) Náš názor podporuje i úmysl zákonodárce, s nímž ust. § 66 a násl. OZ upravující možnost prohlášenínezvěstnosti soudem zavedl. V důvodové zprávě k § 66 až § 70 OZ se sděluje, že tento institut má do-padat na případy, kdy se člověk stal nezvěstným, aniž by provedl efektivní opatření o svém majetku.

5) I kdyby ust. § 70 věta prvá OZ neexistovalo, ust. § 67 OZ nepokládáme za lex specialis ve vztahu k § 448 OZ, ani ve vztahu k § 1439 a násl. OZ, která taxativně vyjmenovávají případy zániku zastou-pení nebo správy majetku. Nemyslíme si tedy, že by smluvní zastoupení nebo správa majetku zanikalyprohlášením o nezvěstnosti.

6) Frinta, O. ve Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha,Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 260.

7) Viz Čuhelová, K., Podnikasová, T. v Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – § 654).Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2014, s. 316.

8) Srov. s Frinta, O. ve Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I.Praha, Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 259.

Připravujeme: „Věčný student“ a další aktuální rozhodnutí Ústavního soudu k vyživovací povinnosti

Z pohledu aplikace ust. § 769, § 767 odst. 2 občanského zákoníku je dále významnéi to, kdy dítě rozvedeného manžela nabude trvale schopnost samo se živit. Aktuálněse k tomu vyslovil i Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 2121/14 ze dne 30. září 2014.Neakceptují se nadále tzv. věční studenti, jejichž studium je do značné míry samo-účelné a kteří si studiem pouze takzvaně prodlužují mládí. Uvedené problematice se proto budeme nadále věnovat, protože odborný měsíčníkPrávo a rodina se dlouhodobě zaměřuje na problematiku výživného pro zletilé dítěa na otázky, kdy tato vyživovací povinnost končí atd. Podle znění zákona vyživovacípovinnost trvá do té doby, než je dítě samo schopno se živit. V občanském zákoníkuani nadále (stejně jako v předchozí právní úpravě v zákoně o rodině) není uvedenažádná věková hranice, kterou by vyživovací povinnost rodičů k dětem byla limi-tována. Přesto například dosažení zletilosti dítěte má pro otázky, které se týkají dalšího trvání vyživovací povinnosti, určitý význam – v případě nezletilého dítěte může takébýt zahájeno řízení o výživném i z úřední činnosti, případně podaným návrhem nenísoud vázán apod. I za účinnosti nového OZ také platí že se předpokládá stav odkázanosti na straně dítěte. Více v příštích číslech Práva a rodiny.

PRÁVO A RODINA

1/2015 15

Péče o děti v dětské skupině v otázkách a odpovědíchMgr. Adam Křístek

V Právu a rodině č. 12/2014 jsme informovali o novém zákoně č. 247/2014 Sb.,o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů,který přináší nejenom nový druh služby hlídání dětí, ale rozšiřuje i možnosti rodičů a zaměstnavatelů – poskytovatelů této služby v denní péči o předškolníděti. Protože o nový zákon a péči v dětské skupině je značný zájem (rodiče mohouvyužít mimo jiné finanční výhody), připravili jsme přehledný stručný výklad formou otázek a odpovědí:

� Co je služba o dítě v dětské skupině?Jde o další novou formu poskytování denní péče o děti předškolního věku, která

doplňuje dosavadní možnosti, vyplývající ze školských předpisů (mateřská škola),živnostenských předpisů (péče o děti do tří let věku v denním režimu, činnost chůvypro děti do zahájení povinné školní docházky), popř. podle obecných předpisů, neboťplatí, že co není zákonem zakázáno, je dovoleno. Kromě věku dětí a poskytování péče(ve smyslu „zajištění potřeb dítěte“) je tato služba definována rovněž těmito znaky: 1. je poskytována mimo domácnost dítěte, 2. je poskytována v kolektivu dětí, 3. je za-měřena na výchovu, rozvoj schopností, kulturních a hygienických návyků dítěte. Službaje upravena v první řadě zákonem č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítěv dětské skupině a o změně souvisejících zákonů.

� Pro jaké děti je služba určena?Služba dětské skupiny je určena pro všechny děti do zahájení povinné školní do-

cházky. Možnost přijetí dítěte je omezena ovšem velmi nízko, jedním rokem věku dítěte.Ačkoli zákon předpokládá, že služba bude v tomto typu zařízení poskytována předevšímzaměstnavatelem dětem vlastních zaměstnanců, nebo jiným subjektem (viz dále) proděti zaměstnaných rodičů, nemusí být skutečnost, že by rodiče nebyli v pracovním poměru, žádnou překážkou a poskytovatel může přijímat do péče děti jakýchkoli rodičů,avšak pouze jde-li o „veřejnoprávního“ či „veřejně prospěšného“ poskytovatele.

� Může být obec zřizovatelem dětské skupiny?Ano, zákon vychází z předpokladu, že poskytovatelem služeb dětské skupiny bude

sice v první řadě zaměstnavatel rodiče dítěte (tzv. firemní miniškolky). Avšak dovolujezřídit dětskou skupinu i dalším právnickým osobám podle jejich formy, mj. takéúzemním samosprávným celkům nebo jimi založenou právnickou osobou, např. pří-spěvkovou organizací. Taková dětská skupina pak může poskytovat služby dětem bezohledu na to, zda jejich rodiče jsou či nejsou zaměstnanci poskytovatele, tedy napří-klad obce, nebo zda tu je dohoda o poskytování služby se zaměstnavatelem rodiče.

� Jakou má služba dětské skupiny právní povahu?Zákon vymezuje podmínky poskytování služby. Dětská skupina je tak samostatným

druhem služby a je obdobou sociálních služeb, případně živnosti. Dětská skupina na-proti tomu není obdobou školských služeb v tom smyslu, že by byla „zařízením“,které by muselo mít právní subjektivitu – dětská skupina ji tak na rozdíl od mateřskéškoly zásadně mít nebude.

Mgr. Adam Křístek působí na Ministerstvu práce a sociálních věcí

PRÁVO A RODINA

16 1/2015

� Jaké mohou využít finanční výhody rodiče? Byla zavedena nová sleva na dani z příjmů fyzických osob za umístnění dítěte pro

poplatníka, který za účelem poskytnutí péče o děti předškolního věku do sedmi letvěku využije služeb mateřské školy podle školského zákona nebo zařízení péče o dětipředškolního věku, a to včetně dětské skupiny, půjde-li o dítě vlastní, osvojené nebov péči nahrazující péči rodičů a také půjde-li o dítě druhého z manželů. Tato možnostplatí jednak do budoucna pro rok 2015, ale nejenže je plně účinná již od 29. 11. 2014,ale podle § 31 zákona č. 247/2014 Sb. je dokonce retroaktivní a platí zpětně pro celézdaňovací období roku 2014.

Výše této slevy na dani podle zákona odpovídá výši výdajů prokazatelně vynalo-žených poplatníkem za umístění vyživovaného dítěte v daném zdaňovacím období v zařízení péče o děti předškolního věku, pokud jím nebyly uplatněny jako výdaj nadosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů pro zjištění základu daně. Za každévyživované dítě lze uplatnit slevu maximálně do výše minimální mzdy, tzn. za rok2014 ve výši 8 500 Kč, v roce 2015 pak 9 200 Kč.

� Jaké výhody může využít poskytovatel služby nebo zaměstnavatel?Poskytovatel zásadně nemá nárok na nějaké příspěvky z veřejných rozpočtů. Služba

péče o dítě v dětské skupině je pak podle zákona poskytována bez úhrady nákladůnebo s částečnou nebo plnou úhradou nákladů, přičemž poskytovatel (například obec)je povinen stanovit kritéria, na základě kterých je v konkrétním případě určena výšeúhrady nákladů (tj. vydat ceník). Povinně písemná smlouva o poskytování služby péčeo dítě v dětské skupině musí jako povinnou náležitost obsahovat vždy také ujednání o výši úhrady nákladů poskytované služby a způsob jejího placení, je-li služba péče o dítě v dětské skupině poskytována s úhradou nákladů.

Vedle „školkovného“ se ovšem počítá i s úhradou nákladů ze strany zaměstnavatelerodiče. Tyto náklady mohou mít podobu buď výdajů na provoz vlastního zařízení péčeo děti předškolního věku, nebo příspěvku na provoz zařízení péče o děti předškolníhověku zajišťovaný jinými subjekty (např. obcí) pro děti vlastních zaměstnanců. V tomtodruhém případě pak uvedený „příspěvek“ bude dalším příjmem poskytovatele, a ná-kladem zaměstnavatele, který jej může uplatnit buď nedaňově (osvobození od daně),nebo jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů zaměstnavatele. Pro „dohodu“ jiného poskytovatele se zaměstnavatelem zákon nepře-depisuje žádné formální náležitosti, výše nákladů musí být ovšem samozřejmě proka-zatelná.

� Kdo může vykonávat přímou péči o děti v dětské skupině?Pečovatel musí splnit obvyklé podmínky, kterými je plná svéprávnost, věk alespoň

18 let a trestní bezúhonnost. Vedle toho musí splňovat též předpoklady odborné kvalifikace. Postačuje však kvalifikace např. zdravotnického ošetřovatele, pracovníkav sociálních službách (pečovatele) podle zákona o sociálních službách, učitele v mateřské škole, popř. profesní kvalifikace chůvy podle živnostenských předpisů.

� Musí poskytovatel zajistit stravování dětí?Ze zákona není zajištění stravování dětí v dětské skupině povinné, postačí tak na-

příklad pouze zajištění uchování, ohřevu a podávání stravy, kterou si dítě donese z domova. Zajištění stravování však není vyloučeno. V takovém případě jeho způsoba úhradu nákladů s ním spojených si poskytovatel a rodič dohodnou ve smlouvě

PRÁVO A RODINA

1/2015 17

o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, a to samostatně, neboť se součas-ně nejedná o náklad, na který by se vztahovala zmíněná sleva na dani.

� Je nějaký rozdíl v technických a hygienických požadavcích na prostory a provoz dětské skupiny v závislosti na její velikosti?

Ano, zákon rozlišuje „malou“ dětskou skupinu, která může mít nejvýše 12 dětí, a „velkou“ dětskou skupinu, která může mít 13, nejvýše pak 24 dětí. V případě dětskéskupiny do 12 dětí v první řadě postačí mít jednoho, od počtu 7 dětí pak 2 pečovatele(od 13 dětí jsou pak třeba 3 pečovatelé). Hygienické požadavky pro „malou“ dětskouskupinu jsou upraveny samostatně ve vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 281/2014 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz dětské skupiny do12 dětí, která obsahuje minimální požadavky, jež jsou např. proti mateřského školemírnější. Na „velkou“ dětskou skupinu se naopak uplatní obecná úprava předpisůz oblasti ochrany veřejného zdraví, zejména pak prováděcí vyhláška č. 410/2005 Sb.,o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovua vzdělávání dětí a mladistvých. „Velká“ dětská skupina tak musí splňovat požadavkystejné jako mateřská škola.

Je tak výhodnější zřizovat spíše „malé“ dětské skupiny. Přitom je možné zmínit, žejeden poskytovatel, například obec, může jistě zřídit i více dětských skupin. Je všakzřejmé, že pouze administrativní rozdělení „velké“ dětské skupiny na dvě, které byvšak fakticky fungovaly společně (např. v jednom objektu), by mohlo být označenojako obcházení zákona. Pokud je však provoz obou dětských skupin organizačně, provozně i z hlediska místa oddělen a skupiny tak fungují samostatně na dvou různýchmístech, nic takovému řešení nebrání.

� A jak lze dětskou skupinu „právoplatně“ zřídit?Podobně jako v případě jiných služeb je třeba službu dětské skupiny registrovat.

Zákon hovoří o oprávnění k poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, kterévzniká dnem zápisu fyzické nebo právnické osoby do evidence poskytovatelů. Totooprávnění je vydáváno ve správním řízení o žádosti, která se podává Ministerstvupráce a sociálních věcí, rozhodujícímu o zápisu do evidence v prvním stupni a kterétuto evidenci také vede. K žádosti, která se podává na předepsaném tiskopise, je třebapřiložit doklad o vlastnickém nebo jiném právu k objektu nebo prostorám, z něhožvyplývá oprávnění tento objekt nebo prostory užívat k poskytování služby péče o dítěv dětské skupině, závazné stanovisko krajské hygienické stanice o splnění hygienic-kých požadavků na stravování, prostory a provoz, v nichž bude poskytována službapéče o dítě v dětské skupině, opis smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu, neboťzákon ukládá povinnost takové pojištění uzavřít před započetím poskytování služby, a doklad o bezúhonnosti jak poskytovatele, tak pečovatelů.

� Dokdy je třeba požádat o zápis do evidence poskytovatelů?Žádost je třeba podat nejpozději do 12 měsíců ode dne účinnosti zákona, tzn. do

29. 11. 2015. Současně však platí, že ode dne 29. 11. 2014 do dne zápisu do evidenceposkytovatelů se dosavadní poskytovatel považuje podle zákona č. 247/2014 Sb. zaposkytovatele služby péče o dítě v dětské skupině podle tohoto zákona. Jinými slovy,nejen že je oprávněn po tuto celou dobu uvedenou službu poskytovat, ale mělo by býtsamozřejmě možné uplatňovat i výše zmíněné daňové výhody spojené s poskytová-ním služby dětské skupiny.

PRÁVO A RODINA

18 1/2015

Dávky na bydlení v nezkolaudovaném bytě a další změny v dávkách od 1. 1. 2015JUDr. Andrea Vašíčková

Právní úprava sociálních dávek byla v posledních letech dotčena řadou změn,další zásadní změny přináší novela zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotnénouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZPHN“), a novela zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále také„ZSSP“), od 1. 1. 2015. Poněkud se zpožděním reagují „dávkové“ předpisy na občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014,1) podle něhož může být předmětemsmlouvy o nájmu bytu i nájem jiného než obytného prostoru, který nebyl zko-laudován jako byt. V následujícím článku se proto pokusím shrnout nejdůleži-tější změny v doplatku a příspěvku na bydlení od 1. 1. 2015.

Dávky na bydlení v jiném než obytném prostoru a v rekreační chatěPodle § 2236 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 je předmětem

nájmu bytu místnost či soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Ujednají-li si však pronajímatel s nájemcem,že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor, jsou strany zavázány stejně, jakoby byl pronajat obytný prostor. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku zdůrazňuje,že: „Pronajme-li se jako byt k bydlení místnost (soubor místností) tvořící materiálněobytný prostor (tedy prostor k bydlení vhodný a zdravotně způsobilý), byť jej správnírozhodnutí za byt neoznačuje, půjde přesto z hlediska soukromého práva o chráněnýnájem bytu.“2)

Vzhledem k tomu, že ZSSP ani ZPHN ve znění účinném do 31. 12. 2014 neobsa-hovaly definici bytu pro účely dávek na bydlení (příspěvku na bydlení a doplatku nabydlení), bylo otázkou, zda mohl nájemci objektu nezkolaudovaného k bydlení, přesto však k bydlení fakticky užívaného a vyhovujícího, vzniknout nárok na příspěvekna bydlení a doplatek na bydlení. Zatímco Ministerstvo práce a sociálních věcí tutomožnost odmítalo, veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že nájemcem bytu proúčely dávek na bydlení je také nájemce jiného než obytného prostoru v případě, že jetento prostor k bydlení vhodný, úřad práce by tak neměl v těchto případech automa-ticky odpírat nárok na dávky na bydlení.3) Ochránce vycházel mimo jiné z rozsudkuNejvyššího správního soudu,4) podle něhož není možné na oblast státní sociální podpory mechanicky použít stavebněprávní vymezení bytu, jestliže má být zachovánúčel příspěvku na bydlení. Soud dovodil, že není vyloučeno poskytnutí příspěvku nabydlení v případě, že žadatel bydlí v objektu k individuální rekreaci.

Dávkové předpisy reagují na tyto situace poněkud se zpožděním. S účinností od 1. 1. 2015 se jak ZSSP, tak ZPHN doplňují o výslovnou definici bytu pro účely dávekna bydlení. Pro dávky na bydlení je bytem místnost nebo soubor místností, které svýmstavebně-technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány

JUDr. Andrea Vašíčková působí jako právnička v oddělení sociálního zabezpečení Kanceláře veřejného ochránce práv

jako byt.5) Připustil-li tedy Nejvyšší správní soud poskytnutí příspěvku na bydlenítaké v případě bydlení v objektu určeném k rekreaci, od 1. 1. 2015 mohou příspěvekna bydlení čerpat pouze vlastníci či nájemci zkolaudovaného bytu. Proti tomuZPHN nyní výslovně umožňuje, aby vlastník rekreační stavby, který ji využívák trvalému bydlení, získal doplatek na bydlení v případě, že se nachází v hmotnénouzi. Předpokladem pro to je, že stavba pro individuální či rodinnou rekreaci budesplňovat tzv. standardy kvality bydlení, jež zákon o pomoci v hmotné nouzi vy-mezuje.6) Aby tyto standardy rekreační chata splnila, musí mít mimo jiné neomezenýpřístup k pitné vodě, světlou výšku místností 2,5 m a záchod.

ZPHN nově reaguje na situace, kdy osoba užívá k bydlení jiný než obytný prostor(nezkolaudovaný jako byt), například bydlí v prostoru v suterénu domu. V případechhodných zvláštního zřetele může úřad práce přiznat jednotlivci či rodině v hmotnénouzi, kteří bydlí v jiném než obytném prostoru, doplatek na bydlení. Předpo-kladem rovněž je, že tento jiný než obytný prostor splňuje tzv. standardy kvalitybydlení, které na žádost úřadu práce kontroluje stavební úřad. K získání doplatku nabydlení by měl objekt mít mimo jiné podlahovou plochu obytných místností min. 8 m2, neomezený přístup k pitné vodě, světlou výšku místností 2,6 m, záchod a koupelnu, zajištěné denní osvětlení, větrání a vytápění s možností regulace vnitřníteploty.7)

Forma bydlení jako podmínka k získání doplatku na bydleníZPHN rozšiřuje okruh forem bydlení, který je podmínkou nároku na doplatek na

bydlení. Nárok na doplatek má při splnění dalších podmínek (osoba je v hmotnénouzi) vlastník bytu, který jej užívá, ale i jiná osoba užívající byt na základě smlouvy,rozhodnutí či jiného právního titulu (tedy například nájemce, podnájemce, osoba užívající byt na základě služebnosti bytu, na základě smlouvy o výpůjčce). Stejnývýčet právních titulů ZPHN obsahuje v případě užívání jiného než obytného prostoru.Právní titul k užívání bytu musí žadatel o doplatek na bydlení prokázat písem-ným dokladem (ideálně tedy smlouvou či rozhodnutím), čestné prohlášení nestačí.Úřad práce by měl posoudit smlouvu o užívání bytu podle obsahu, nejen podleoznačení.8)

Pokud i tak například žadatel o doplatek na bydlení předloží smlouvu označenoujako „podnájemní“, kterou uzavřel s vlastníkem bytu a která splňuje náležitosti nájemní smlouvy podle občanského zákoníku, měl by úřad nahlížet na smlouvu jakona smlouvu o nájmu bytu pro účely doplatku na bydlení. Přichází-li v úvahu více výkladů smluv, je třeba upřednostnit ten výklad, který nezakládá neplatnost smlouvy.9)

Od 1. 1. 2015 mohou doplatek na bydlení nově pobírat rovněž nájemci částibytu (dosud úřad práce přiznával dávku pouze podnájemci místnosti v bytě), a totehdy, pokud úřad práce dospěje k závěru, že jde o případ hodný zvláštního zřetele.Tato změna je pozitivní, neboť situace, kdy více osob sdílí větší byt, aniž by tyto osobyvedly společnou domácnost, nejsou ojedinělé s ohledem na to, že počet velkých bytůpřevyšuje nabídku malometrážních bytů. Pokud v bytě žije více osob, které se společně neposuzují, tj. nepodílejí se na úhradě svých potřeb, úřad práce určí nákladyna bydlení žadatele o doplatek na bydlení podílem z nákladů za celý byt. O vyloučeníspolubydlících z okruhu společně posuzovaných osob by měl žadatel o doplatek nabydlení úřad práce požádat, nevedení společné domácnosti může prokázat při návštěvě

PRÁVO A RODINA

1/2015 19

sociálního pracovníka v místě bydliště (prokáže, že spolubydlící užívá oddělenoumístnost, má oddělené potraviny, hygienické pomůcky apod.).

ZPHN nadále umožňuje získání nároku na doplatek na bydlení osobám v zařízeníchsociálních služeb (v azylovém domě, v domově pro seniory, v domově pro osoby sezdravotním postižením, v domově se zvláštním režimem, v chráněném bydlení,v domě na půli cesty, v terapeutické komunitě). Výhodou je, že úřad práce by nemělvést správní úvahu, zda dávku poskytne, ale měl by ji přiznat při splnění zákonnýchpodmínek (osoba je v hmotné nouzi), neboť tyto situace jsou vždy považovány za případ hodný zvláštního zřetele. Zůstává rovněž možnost poskytování doplatku nabydlení osobám užívajícím k bydlení ubytovací zařízení, pokud úřad práce určí, žejde o případ hodný zvláštního zřetele.

Pro všechny uživatele jiných než obytných prostorů a ubytovacích zařízení nověplatí povinnost hledat přiměřené standardní bydlení (nejlépe nájem bytu) za pomocisociálních pracovníků obecního úřadu. Pokud obec nabídne přiměřené bydlení a klientjej bez vážného důvodu odmítne, nárok na doplatek na bydlení nevznikne (úřad práceby měl posuzovat přiměřenost s ohledem na velikost bydlení, výši nákladů a osobnípoměry klienta).

Opatření proti předraženým a hygienicky nevyhovujícím ubytovnámNovela ZPHN má mimo jiné za cíl zamezit situacím, kdy provozovatelé ubytoven

pronajímali ubytovací zařízení mnohdy nevyhovující základním hygienickým stan-dardům za mnohonásobně vyšší ceny, než byly v místě obvyklé. Osoby v hmotnénouzi bydlící v ubytovnách10) mohou doplatek na bydlení získat tehdy, pokud ubyto-vací zařízení splňuje požadavky zákona o ochraně veřejného zdraví11) (úřad prácehodnotí až od května 2015) a bude-li s poskytováním doplatku na bydlení souhlasitobec, na jejímž území se ubytovací zařízení nachází. Pokud pokoj v ubytovně užívávíce osob, které nejsou společně posuzované, určí úřad práce vždy odůvodněné náklady za celou místnost (skutečné náklady, maximálně náklady obvyklé, eventuálně90 % normativních nákladů pro nájemní formu bydlení dle ZSSP) a žadateli o dávkuzapočítá pouze podíl z těchto nákladů. Hodnocení hygienických standardů a „rozpo-čítávání“ nákladů na bydlení mají jistě legitimní cíl. Otázkou ovšem je, jak na novouprávní úpravu zareagují provozovatelé ubytoven. Pokud by podmínky nepřizpůsobili,některé osoby v hmotné nouzi by musely hradit náklady na bydlení zcela či částečněz příspěvku na živobytí a byly by ohroženy ztrátou bydlení. Proti tomu nově stanovenápodmínka souhlasu obce, na jejímž území se ubytovací zařízení nachází, je zcela ne-koncepční a hodna kritiky. Jedním z důvodů pro kritické hodnocení je naprostá absence kritérií, podle kterých budou obce rozhodovat o udělení souhlasu, rozhodnutíse tak stanou fakticky nepřezkoumatelnými a odmítnutý žadatel o doplatek na bydleníbude mít odepřen přístup k obraně proti negativnímu rozhodnutí.12)

Získání doplatku na bydlení již není podmíněno trvalým pobytemPozitivní změnou je, že vznik nároku na doplatek na bydlení již není vázán na

trvalý pobyt žadatele o dávku v obci, v níž je byt. Nutno dodat, že v praxi bude úřadpráce přesto u vlastníka a nájemce bytu trvalý pobyt zjišťovat. Pokud by tito žadateléo doplatek na bydlení neměli v bytě hlášen trvalý pobyt, úřad práce je vyzve, aby sitrvalý pobyt na danou adresu nahlásili13) a podnikli tak kroky k získání příspěvku na

PRÁVO A RODINA

20 1/2015

bydlení, o který si musejí požádat v rámci povinnosti uplatňovat zákonné nároky a po-hledávky podle ZPHN. Nebudou-li mít prokazatelné překážky trvalý pobyt si nahlásit(překážkou může být, pokud nájemce bude mít důvodné obavy z toho, že mu prona-jímatel neprodlouží smlouvu uzavřenou na dobu určitou v případě, že si na adresubytu nahlásí trvalý pobyt bez jeho souhlasu), může úřad práce doplatek na bydlení snížit a následně jej po třech měsících odejmout.

Úřad práce hodnotí majetkové poměry žadatele o doplatek na bydleníÚřad práce nově hodnotí také u žadatele o doplatek na bydlení možnost zvýšit si

příjem vlastním přičiněním, tj. uplatněním nároků a pohledávek (například na výživné,na příspěvek na bydlení) a prodejem či jiným využitím majetku (nikoli ovšem nemo-vitosti, kterou klient využívá k přiměřenému trvalému bydlení). Změna právní úpravysouvisí s tím, že napříště již nebude možné (s jednou výjimkou), aby doplatek na byd-lení získal žadatel, který nebude současně příjemcem příspěvku na živobytí. Výjim-kou je, pokud tomuto žadateli nevznikl nárok na příspěvek na živobytí, avšak jeho příjem nepřevyšuje 1,3násobek jeho částky na živobytí.14) Naopak u příspěvku na bydlení novela ruší povinnost žadatele o dávku předkládat orgánu státní sociální podpory prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech. Toto ustanoveníbylo obsoletní, neboť nárok na příspěvek na bydlení je vázán na příjem rodiny a úřadpráce není oprávněn posuzovat majetek žadatele o dávku.

Na příspěvek na bydlení již klient nemusí čekat kalendářní čtvrtletíVýrazně pozitivní změnu přináší novela pro ty osoby, které se přestěhují a chtějí žádat

o příspěvek na bydlení. Podle dosavadní právní úpravy musely tyto osoby v případě,že v předchozím bydlišti nepobíraly příspěvek na bydlení, čekat na uplynutí kalen-dářního čtvrtletí tak, aby mohly prokázat náklady na bydlení pro příspěvek na bydlení.Nyní úřad práce v těchto situacích započítá 80 % normativních nákladů na bydlení a může za splnění zákonných podmínek přiznat příspěvek na bydlení neprodleně popřestěhování. Novela ZPHN přináší změnu v prokazování nákladů na bydlení také u doplatku na bydlení, příjemce dávky bude úřadu práce předkládat náklady na bydlení za předchozí kalendářní měsíc.

Zápočet 80 % příjmu z důchodu pro dávky pomoci v hmotné nouzi Novela ZPHN by měla přispět k řešení sociální situace některých důchodců, kteří

vzhledem k příjmu z důchodu nesplňovali podmínky pro poskytnutí dávek pomociv hmotné nouzi. Nově úřad práce započte příjem z důchodu pro dávky pouze ve výši80 %. Nutno dodat, že tato změna se prakticky dotkne pouze důchodců s nízkým důchodem.15)

ZávěrNovela nepřináší velké zjednodušení konstrukce výpočtu dávek, spíše naopak, a to

zejména u doplatku na bydlení, jehož se změny nejvíce dotýkají. Pro osoby v hmotnénouzi tak bude nadále složité se v právní úpravě dávek sloužících k řešení tíživé finanční situace zorientovat. Řadu novinek (možnost získat příspěvek na bydleníihned po přestěhování, zápočet příjmu z důchodu ve výši 80 %, v článku nezmíněnézrušení omezení výplaty dávek na bydlení na dobu sedmi let), je však třeba hodnotitpozitivně.

PRÁVO A RODINA

1/2015 21

PRÁVO A RODINA

22 1/2015

Poznámky:1) Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.2) Eliáš, Karel a kol.: Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem.

1. vydání. Ostrava, Nakladatelství Sagit, a. s., 2012, s. 851. 3) Zpráva o šetření veřejného ochránce práv ze dne 23. května 2013, sp. zn. 1490/2013/VOP/AV,

dostupná na www.ochrance.cz.4) Rozsudek NSS ze dne 6. října 2010, č.j. 3 Ads 23/2010-98, dostupný na www.nssoud.cz. 5) Ustanovení § 24 odst. 5 ZSSP a § 33a odst. 1 ZPHN ve znění účinném od 1. 1. 2015.6) Ustanovení § 33b ZPHN ve znění účinném od 1. 1. 2015 částečně odkazuje na vyhlášku č. 268/2009 Sb.,

o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů.7) V případě, že úřad práce doplatek na bydlení přiznal před 1. 1. 2015 (zahájil řízení o žádosti), bude

zkoumat splnění standardů kvality bydlení u jiných než obytných prostorů a rekreačních chat až odzáří 2015.

8) Podle § 555 odst. 1 občanského zákoníku se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. 9) Nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, dostupné na http://nalus.usoud.cz.

Srov. § 574 občanského zákoníku, podle něhož je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platnénež jako na neplatné.

10) Pokud je ubytování poskytováno na dobu delší než dva měsíce v období šesti měsíců po sobě jdoucích.11) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. 12) Viz též Tisková zpráva veřejné ochránkyně práv ze dne 21. října 2014, dostupná na

http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2014/navrhovana-pomoc-obcim-zbavit-se-ubytoven-povede-k-bezdomovectvi/.

13) Podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů, sinájemce může nahlásit trvalý pobyt i bez souhlasu pronajímatele, předloží-li ohlašovně oprávnění k užívání bytu.

14) Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2014 mohl doplatek na bydlení získat v případech hodnýchzvláštního zřetele i uživatel „jiné než nájemní formy bydlení“, aniž by splnil podmínky pro přiznánípříspěvku na živobytí.

15) Klient s důchodem ve výši 6 000 Kč by tak mohl získat příspěvek na živobytí ve výši 50 Kč.

Změny porodného od 1. ledna 2015Jak jsme již informovali v Právu a rodině č. 12/2014 na straně 10 až 12 v článku

JUDr. Jana Přiba „Dávky v mateřství a rodičovství v roce 2015 a změny u po-rodného“, nastaly od 1. ledna 2015 u porodného změny na základě zákona č. 253/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře,ve znění pozdějších předpisů.

Od roku 2015 se upravují podmínky nároku na porodné tak, aby na porodné dosáhlširší okruh rodin s malými dětmi (zvýšením koeficientu, jímž se násobí rozhodný příjem v rodině), a dále se zavádí nárok na porodné i z titulu narození druhého dítěte.Od roku 2015 má nárok na porodné žena, která porodila své první nebo druhé živédítě, nepřevyšuje-li rozhodný příjem v rodině součin částky životního minima rodinya koeficientu 2,70 (před rokem 2015 činila výše koeficientu 2,40). Výše porodnéhočiní 13 000 Kč na první dítě a 10 000 Kč na druhé dítě (druhým dítětem se přitom rozumí druhé živě narozené dítě, a to bez ohledu na to, při kolikátém porodu se totodruhé živě narozené dítě narodí). Nárok na porodné vzniká tedy na dvě děti bez ohleduna to, zda se narodily postupně nebo současně (dvojčata).

das

PRÁVO A RODINA

1/2015 23

Regulační poplatky ve zdravotnictví od 1. 1. 2015

Od 1. ledna 2015 mají být zrušeny ve zdravotnictví tzv. regulační poplatky. Co všechno se pod tímto rozhodnutímskrývá a podle jakých předpisů k tomudochází?

Kdo tedy bude v praxi regulační poplatky platit a kdo nebude?

Regulační poplatky související s po-skytováním hrazených zdravotních služebbyly do českého zdravotnictví zavedenyzákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaciveřejných rozpočtů, ve znění pozdějšíchpředpisů, se záměrem zajistit efektiv-nější čerpání zdravotní péče.

Nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 36/11 ze dne 20. 6. 2013 (č. 238/2013 Sb.) však byl konstatovánrozpor právní úpravy poplatku za posky-tování lůžkové péče ve výši 100 Kč s ně-kolika články Listiny základních práv a svobod, například s čl. 6 odst. 1, čl. 3odst. 1 nebo čl. 31. S tímto odůvodněnímbyl zmíněný poplatek 100 Kč s účinnostík datu 31. 12. 2013 zrušen.

Zůstává jen poplatek 90 Kč. Součástíprogramového prohlášení vlády Českérepubliky je i její závazek zrušit k datu 1. 1. 2015 regulační poplatek za recept a ošetření v ambulantní sféře.

Tento záměr byl naplněn přijetím zá-kona č. 256/2014 Sb. Podle novelizova-ného ustanovení § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších před-pisů, je pojištěnec, případně jeho zákon-ný zástupce, povinen s účinností od 1. 1. 2015 hradit poskytovateli regulačnípoplatek ve výši 90 Kč za využití lékař-ské pohotovostní služby nebo pohoto-vostní služby v oboru zubní lékařství.

Podle navazujícího § 16a odst. 2 cit. zákona se tento regulační poplatekneplatí:

a) jde-li o pojištěnce umístěné v dětskýchdomovech pro děti do 3 let věku, veškolských zařízeních pro výkon ústavnívýchovy nebo ochranné výchovy neboumístěné k výkonu ústavní výchovy v domovech pro osoby se zdravot-ním postižením nebo jde-li o pojiš-těnce umístěné na základě rozhodnutísoudu v zařízeních pro děti vyžadujícíokamžitou pomoc nebo pojištěncesvěřené rozhodnutím soudu do pěs-tounské péče, poručnické péče nebopéče jiné osoby podle jiného právníhopředpisu,

b) jde-li o pojištěnce, který se prokážerozhodnutím, oznámením nebo po-tvrzením vydaným orgánem pomoci v hmotné nouzi o dávce, která je muposkytována podle jiného právníhopředpisu, ne starším 30 dnů,

c) jde-li o pojištěnce, kterému jsou podlejiného právního předpisu (§ 48, § 49,§ 50 a § 52 zákona č. 108/2006 Sb.)poskytovány pobytové sociální službyv domovech pro osoby se zdravotnímpostižením, domovech pro seniory,domovech se zvláštním režimemnebo ve zdravotnických zařízeníchlůžkové péče, pokud u tohoto po-jištěnce po úhradě za ubytování a stravu činí stanovený zůstatek vevýši alespoň 15 % jeho příjmu méněnež 800 Kč nebo pokud nemá žádnýpříjem; tuto skutečnost prokazuje po-jištěnec potvrzením ne starším než30 dnů, které je na jeho žádost po-vinen vydat poskytovatel sociálníchslužeb.

Otázky a odpovědi

PRÁVO A RODINA

24 1/2015

novení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.,obdrží příslušná zdravotní pojišťovna odčervence 2014 měsíčně navíc 58 Kč.

Ing. Antonín Daněk

Možnost vyloučení ze školy za šikanu

Mého syna na gymnáziu šikanovalspolužák. Oba jsou ve druhém ročníkuosmiletého gymnázia. V současné chvílivedení školy řeší postih za tuto šikanu,přičemž s námi situaci konzultuje. Jemožné požadovat vyloučení spolužákaze školy?

Podle § 36 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb.,o předškolním, základním, středním,vyšším odborném a jiném vzdělávání(školský zákon), ve znění pozdějšíchpředpisů, trvá povinná školní docházkadevět školních roků, nejvýše však dokonce školního roku, v němž žák dosáhnesedmnáctého roku věku. To znamená, žežáci mají povinnost (a zároveň taképrávo) po devět školních roků docházetdo školy, ve které plní povinnou školnídocházku.

Ustanovení § 31 odst. 2 školského zákona stanoví, že žáka lze podmíněněvyloučit nebo vyloučit ze školy pouze v případě, že splnil povinnou školní docházku.

To znamená, že po dobu plnění povin-né školní docházky nelze žáka ze školypodmíněně vyloučit ani vyloučit, bezohledu na to, jaký druh školy žák navště-vuje či jaké důvody by ředitele školy k takovému kroku vedly. Potvrzení tohotozávěru lze dovodit i § 39 odst. 2 škol-ského zákona, podle něhož lze převéstžáka do odpovídajícího ročníku spádové základní školy, popřípadě jiné základníškoly, kterou zvolil zákonný zástupcežáka, pouze na žádost zákonného zástupcežáka nebo po dohodě s ním.

JUDr. Eva Janečková

Poplatek 90 Kč se neplatí ani tehdy,pokud ošetřující lékař shledal v rámcipohotovostní služby, že stav pojištěncevyžaduje hospitalizaci.

Regulační poplatek je příjmem posky-tovatele, který regulační poplatek vybral.Poskytovatel je povinen použít vybranéregulační poplatky na úhradu nákladůspojených s provozem a modernizacízdravotnického zařízení, ve kterém bylapohotovostní služba poskytnuta.

Poskytovatel je povinen vystavit po-jištěnci nebo jeho zákonnému zástupcina jeho žádost doklad o zaplacení regu-lačního poplatku, s uvedením čísla po-jištěnce, otiskem razítka poskytovatele a podpisem osoby, která regulační poplatekpřijala. Poskytovatel je dále povinen sdělovat zdravotním pojišťovnám v rámcivyúčtování poskytnutých hrazených služeb za příslušný kalendářní měsíc,nebo za příslušné kalendářní čtvrtletí informace o vybraných regulačních poplatcích. Pokud nejde výjimku, je po-skytovatel povinen regulační poplatekvybrat.

Výpadek příjmů poskytovatelů zdravot-ních služeb za zrušené regulační poplatkyje kompenzován i prostřednictvím na-výšení platby za tzv. státní pojištěnce, k němuž došlo zákonem č. 109/2014 Sb.s účinností od 1. července 2014.

Ve smyslu ustanovení § 3c odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. se s účinností od1. 7. 2014 zvýšil vyměřovací základ proplatbu pojistného státem za osoby, zakteré je plátcem pojistného stát, z částky5 829 Kč, platné od 1. listopadu 2013, na6 259 Kč. Platba pojistného za osobu, zakterou stát pojistné platí, se zvýšila od 1. 7. 2014 z dosavadní částky 787 Kč na 845 Kč měsíčně a nemění se ani po 1. 1. 2015.

To znamená, že za každou osobu, zakterou platí pojistné stát ve smyslu usta-

© Wolters Kluwer, a. s.

OBSAH strana

Vydává Wolters Kluwer, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3. Vychází 12x ročně.Roční předplatné 1 690 Kč včetně DPH.Objednávky předplatného a distribuce: Wolters Kluwer, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3, tel. 246 040 400, e-mail: predplatne@wolterskluwer.cz.Nedojde-li ke zrušení objednávky, trvá předplatné automaticky pro další rok. Zrušení předplatného je možné jen ke konci ročníku a musí být vždy provedeno písemně nejpozději do 30. listopadu.Nevyžádané příspěvky nevracíme. Přetisk a jakékoli šíření dovoleno pouze se souhlasem vydavatele.Sazba Radek Novotný, tisk PB-tisk s.r.o.

Dáno do tisku 17. 12. 2014. www.wolterskluwer.cz

Registrační číslo MK ČR E 8065 ISSN 1212-866X

PRÁVOA RODINA

Odpovědná redaktorka: PhDr. Daniela Schreibováe-mail: schreibova@wolterskluwer.cz

U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3,tel. 246 040 400, fax. 246 040 401

JUDr. Radim VypušťákOprávněný rodič a nástroje k realizaci styků s nezletilým dítětem . . . . . 1

JUDr. Jakub KavalírRozhodnutí o vyklizení nemovitosti po rozvodu manželství a přechodná ustanovení občanského zákoníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

JUDr. Karel SvobodaPoznámky k řízení o prohlášení člověka za nezvěstného (1.) . . . . . . . . . 9

Mgr. Adam KřístekPéče o děti v dětské skupině v otázkách a odpovědích . . . . . . . . . . . . . 15

JUDr. Andrea VašíčkováDávky na bydlení v nezkolaudovaném bytě a další změny v dávkách od 1. 1. 2015 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

Změny porodného od 1. ledna 2015 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

OTÁZKY A ODPOVĚDI

Ing. Antonín DaněkRegulační poplatky ve zdravotnictví od 1. 1. 2015 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

JUDr. Eva JanečkováMožnost vyloučení ze školy za šikanu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

PŘIPRAVUJEME V ČÍSLE 2/2015 A V DALŠÍCH ČÍSLECH

� Zhodnocení roční zkušenosti s aplikací občanského zákoníku� Rozhodování soudů o svěření dítěte do péče před osvojením

a do předpěstounské péče� Zjišťování názoru nezletilého v opatrovnických věcech� Několik poznámek k (ne)možnosti omezení svéprávnosti nezletilého

PAR-1-OB 2.3.2015 10:34 Stránka 2

1

PRÁVOA RODINA

RodinaManželství

Děti a mládežDědictví

č. 1/2015 – 17. ročník

� Oprávněný rodič a nástroje k realizaci stykůs nezletilým dítětem

� Péče o děti v dětské skupině v otázkách a odpovědích

� Dávky na bydlení v nezkolaudovaném bytě a další změny v dávkách

� Rozhodnutí o vyklizení nemovitosti po rozvodu manželství

Připravujeme:Zhodnocení ročních zkušenostís aplikací občanského zákoníku

Aktuální

Z nabídky témat roku 2015na 4. straně obálky

Právo a rodina v roce 2015Od chvíle, kdy zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vstoupilv účinnost a upravil v části druhé rodinné právo, některé právníinstituty zcela změnil a zavedl nové, například osvojení zletilého a další, uplynul právě rok. S jeho aplikací v praxi je tedy již řadazkušeností a připomínek, neboť došlo i k novelizaci všech souvisejícíchpředpisů. A právě této problematice, zejména ve vztahu k činnostiopatrovnických soudů a orgánů sociálně-právní ochrany dětí, sebudeme v tomto roce věnovat v praktických výkladech, zpracovanýchpředními odborníky na rodinné právo.

Z vybraných témat roku 2015:

� Zhodnocení roční zkušenosti s aplikací občanského zákoníku

� Střídavá péče a problémy s ní spojené

� Péče o děti v dětské skupině

� Prohlášení člověka za nezvěstného

� Rozhodování soudů o svěření dítěte do péče před osvojením a do předpěstounské péče

� Zjišťování názoru nezletilého v opatrovnických věcech

� Předběžná opatření ve věcech styku s dítětem a jejich změny

� Rozhodování v záležitostech významných pro dítě

� Přehodnocování rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům

� K obavě soudů rozhodovat o nařízení ústavní výchovy

� „Věčný student“ a další aktuální rozhodnutí Ústavního soudu k vyživovací povinnosti

� Možnosti omezení svéprávnosti nezletilého

� Haagská úmluva o mezinárodním vymáhání výživného

� Prošetřování poměrů dětí v zahraničí

� Cochemská praxe – mýty a fakta

� Problematika psychologického posuzování kvality výpovědi oběti

� Syndrom falešných vzpomínek na údajné sexuální zneužívání

� Novinky v teorii a přístupech k domácímu násilí

od 1. 1. 2015

PAR-1-OB 2.3.2015 10:34 Stránka 1