SUDOKOPYTNÍCI - PŘEŽVÝKAVCI

SUDOKOPYTNÍCI - PŘEŽVÝKAVCI

• Nejpočetnější skupina sudokopytníků• Žaludek rozdělen na 4 části (bachor,

čepec, kniha, slez)


ŽIRAFA• Žirafa je mohutný sudokopytník v

současnosti nejvyšší ze všech suchozemských živočišných druhů.

• Samci dosahují velikosti od 4,8 až do 5,5 metru a váží až 900 kilogramů.

• Samice jsou obecně trochu menší a lehčí.



• V zajetí se dožívá zhruba 25 let.• Žije ve skupinách, ale ty nejsou stále.• Za život vystřídá větší množství skupin.


Anatomie žirafy• Mezi význačné znaky patří velké oči a

uši,chůdovité nohy s velkými chodidly a tenký ocas s oháňkou, která slouží například k odhánění much.

• Na hlavě má žirafa dva až čtyři růžky (osikony), které jsou u samců větší než u samic.



• Tyto růžky jsou zpočátku chrupavčité, později zkostnatí.

• Žádné dvě žirafy nemají stejné kresby na srsti.

• Cévní systém umožňuje bránit průtoku krve,

• aby při sklonění hlavy nedošlo k poškození mozku hydrostatickým tlakem.



Rozmnožování• Samice se páří s dominantním samcem v

dané lokalitě.• Samci o dominantu bojují přetlačováním

se krky, někdy dokonce do sebe narážejí hlavami, často proplétají krky.

• Březost u samic trvá 457dní, po kterých se narodí 1mládě, jen výjimečně se narodí dvojčata.


• Obvykle se mláďata rodí v období sucha, těsně po narození váží mládě přibližně 70kg a měří okolo 2metrů.

• Přední nohy jsou delší než zadní.• Žijí v afrických savanách.



VELBLOUD• Došlapují na celou plochu posledních tří

článků třetího a čtvrtého prstu (ostatní 3 prsty scházejí), hmotnost těla spočívá na chodidle, zespodu kryté pružným mozolem.

• Dlouhé nohy, delší krk, neforemná hlava, mohutný, krátce osrstěný a rozštěpený horní pysk.



• typická chůze, vykračují najednou oběma pravýma, nebo oběma levýma nohama současně = mimochodníci (kolébavá chůze)

• velbloud dvouhrbý = drabař• velbloud jednohrbý = dromedár ( dnes

pouze domácí zvíře)


• Oči velbloudů chrání před zvířeným pískem silné řasy.

• Podobný účel mají i štěrbinovité, uzavíratelné a směrem nahoru posunuté nozdry, které navíc zabraňují většímu úniku vodních par z těla.



• Srst dosahuje velmi dobré kvality, je jemná a v zimě hustá, na některých místech těla dlouhá až 25 cm.

• Když po zimě velbloud líná, vypadává mu srst ve velkých chuchvalcích.



• Obývá nehostinné náhorní stepi a polopoušti v nadmořské výšce 1500 - 2000 m n.m., kde teploty vystupují k 50 °C v létě a klesají na - 25 °C v zimě.

• Výheň pouště dokáže velbloud snášet mnohem déle než jiní kopytníci srovnatelné velikosti.



• Značný význam ovšem mají fyziologické adaptace - zahuštěné výkaly a moč, nízká frekvence dýchání, denní kolísání tělesné teploty v rozmezí 6 - 7 stupňů či schopnost vydržet dlouhé týdny bez vody.

• Jejich metabolismus překoná až 20% úbytek vody v těle (člověka při 12% čeká smrt).


• Velbloudí potravu tvoří suchá trnitá pouštní vegetace, stepní a slanomilné rostliny.

• Prakticky jako jediný savec dokáže pít slanou vodu.

• Žijí ve stádech čítajících až 30 kusů. • Každou skupinu vede starý samec.



• V období říje samci často svádějí o samice urputné boje.

• Po 13ti měsíční březosti se rodí jedno mládě, prvních několik dní se pohybuje vratce a musí být matkou mnohdy podpíráno.

• Předpokládá se, že v poušti Gobi žije již jen několik málo stovek divokých velbloudů dvouhrbých (500 - 1000).



BIZON AMERICKÝ




ZUBR EVROPSKÝ




JELEN EVROPSKÝ


LOS AMERICKÝ



LOS EVROPSKÝ


SOB




KAMZÍK HORSKÝ



Tur domácí

Documents

SUDOKOPYTNÍCI - PŘEŽVÝKAVCI