Adax

Zařazení: třída – savci, řád – sudokopytníci, čeleď – turovití

Zeměpisné rozšíření: Afrika (kdysi celá Sahara, dnes malé území v S Nigeru)

Potrava: tráva, byliny, listy keřů

Zajímavosti: Adax žije v nehostinné a vyprahlé krajině pouští a polopouští. K životu v tom-to prostředí je ale výborně přizpůsoben – světlé zbarvení srsti mu pomáhá lépe snášet sluneční světlo a také dokáže perfektně hospodařit s vodou. Ne-musí totiž každý den pít a vystačí mu tekutiny obsažené v potravě – trávě a bylinách, které sní. Také pro pohyb v písku je skvěle přizpůsoben – má široká kopyta, která brání proboření. Adaxové žijí v málo početných skupin-kách, ve volné přírodě jsou na pokraji vyhubení.

Daman skalní

Zařazení: třída – savci, řád – damani, čeleď – damanovití

Zeměpisné rozšíření: jižní Afrika

Potrava: části rostlin (tráva, byliny, listy)

Zajímavosti: Damani tvoří samostatnou skupinu, která má vývojově blízko ke slonům. Vy-povídá o tom stavba mozku, drápů podobných kopýtkům a chrup s horními řezáky přeměněnými v krátké kly. Damani jsou velice obratná zvířata – dokážou se mrštně pohybovat po stro-mech i skalách. Špatně regulují svou tělesnou tepotu, a tak se v noci, když je chladno, všichni namačkají do jedné nory a ráno se zase rádi vyhřívají na slunci. Rodinné skupiny damanů jsou poměrně početné – čítají až 80 členů. Vedoucí samec často hlídkuje opodál „rodiny“ a ostrým hlasem upozorňuje zbytek skupiny na případné nebezpečí.

Hroznýšek pestrý

Zařazení: třída – plazi, řád – šupinatí, čeleď – hroznýšovití

Zeměpisné rozšíření: Afrika (Egypt až severní Tanzanie), Jemen

Potrava: malí savci a ještěrky (mláďata se živí hmyzem)

Zajímavosti: Hroznýšek dosahuje délky 1 m a je tak menším příbuzným hroznýšů, kteří žijí v Americe, Africe i Asii. Je to jeden z nejvýrazněji zbarvených zástupců hroznýšovitých – má žlutavou základní barvu a hnědé až rezavé skvrny. Není jedovatý. Dny tráví hroznýšek pod zemí a v noci vylézá za potravou.

Jeřáb panenský

Zařazení: třída – ptáci, řád – krátkokřídlí, čeleď – jeřábovití

Zeměpisné rozšíření: Afrika, Asie (Střední Asie od Černého moře po SV Čínu, zimuje v jižní Asii a severní Africe)

Potrava: rostliny i živočichové (semena, měkkýši a další bezobratlí)

Zajímavosti: Jeřábi mají štíhlé tělo, dlouhý krk a nohy, ostrý a rovný zobák. Jeřáb panenský má prodloužená ocasní pera a splývavá pera na hrudi a v týle.Jeřábi žijí v trvalých párech. Při cestách za potravou se jeřábi sdružují do hejn. Během migrace bývají loveni sportovními střelci. Jsou známí svými svatební-mi tanci v době námluv.

Manul

Zařazení: třída – savci, řád – šelmy, čeleď – kočkovití

Zeměpisné rozšíření: Asie

Potrava: hlodavci a jiní drobní obratlovci

Zajímavosti: Manul je jediná divoká kočka s dlouhou srstí. Barva srsti je žlutohnědá s říd-kými tmavými pruhy na hřbetě a ocasu. Vzrůstem je menší než běžná kočka domácí. Manul je skvěle přizpůsoben k pohybu v hlubokém sněhu, a to hus-tou a dlouhou srstí na břiše (2x delší než na hřbetě). V minulosti byli manuli loveni pro svou krásnou kožešinu. Dnes jsou zařazeni do Červeného sezna-mu ohrožených druhů.Manuli jsou samotářští. Během dne spí a v noci loví. Někdy přebývají i v opuštěných norách jiných zvířat.

Pštros dvouprstý

Zařazení: třída – ptáci , řád – pštrosi, čeleď – pštrosovití

Zeměpisné rozšíření: rovníková Afrika a západ jižní Afriky, vysazen v J Austrálii

Potrava: převážně tráva, semena a listy, občas hmyz a malí obratlovci

Zajímavosti: Pštros dvouprstý je největší žijící pták na světě. Je nelétavý, ale o to lépe je vybaven pro rychlý a vytrvalý běh. Dokáže vyvinout rychlost až 70 km/h,na delší vzdálenost vydrží běžet rychlostí 50 km/h. Pštrosi hnízdí na zemi, o vejce se stará samice se samcem společně. Vejce pštrosa dvouprstého jsou veliká kolem 15 centimetrů a váží až dva kilogramy.

Bércoun africký

Zařazení: třída – savci, řád – bércouni, čeleď – bércounovití

Zeměpisné rozšíření: JZ Afrika

Potrava: rostliny i živočichové (bezobratlí – hmyz)

Zajímavosti: Toto malé zvířátko není, jak by se mohlo zdát, příbuzné s hlodavci. Patří do samostatného řádu afrických savců, kteří mají vývojově blízko k chobot-natcům. Bércouni žijí samotářsky. Čiperní jsou hlavně ve dne, kdy hledají po-travu. K tomu používají svůj pohyblivý čenich, který slouží jako citlivý čichový nástroj. V noci se bércouni skrývají v mělkých podzemních chodbách.

Fenek

Zařazení: třída – savci, řád – šelmy, čeleď – psovití

Zeměpisné rozšíření: Afrika, Malá Asie

Potrava: především malí savci (hlodavci), ptačí i plazí vejce a hmyz

Zajímavosti: Fenek bývá nazýván také pouštní liškou. Je velice dobře přizpůsoben k živo-tu v poušti. Nejnápadnější jsou jeho velké uši, které slouží k regulaci tělesné teploty. Jeho světlé zbarvení mu pomáhá odrážet sluneční záření. Aktivní je v noci a za soumraku, kdy se věnuje lovu kořisti.Fenkové žijí v početných skupinách, které čítají až několik desítek jedinců. Každá skupina zpravidla obývá jednu noru.

Ibis skalní

Zařazení: třída – ptáci, řád – brodiví, čeleď – ibisovití

Zeměpisné rozšíření: Afrika, Střední východ

Potrava: rostliny i živočichové (sarančata, brouci a další hmyz, malé ještěrky, mláďata ptáků, výhonky vodních rostlin, semena)

Zajímavosti: Typickým znakem všech ibisů je dlouhý, mírně dolů ohnutý zobák, který pou-žívají k obstarávání potravy. Ibis skalní se od ostatních ibisů liší červenou kůží na obličeji a „čepicí“ z dlouhých per na hlavě. Dnes je ibis skalní na hranici úplného vymření, jeho populace se odhaduje na 250 jedinců. V 17. století hnízdil dokonce i v Alpách, dnes žije většina ibisů skalních v Maroku. Hromadné vymizení těchto ibisů v Evropě bylo pravděpo-dobně způsobeno klimatickými změnami a přeměnou krajiny.

Mangusta liščí

Zařazení: třída – savci, řád – šelmy, čeleď – promykovití

Zeměpisné rozšíření: jižní Afrika

Potrava: hlavně bezobratlí živočichové, občas i malí savci nebo ještěrky

Zajímavosti: Mangusty mají dlouhé štíhlé tělo, krátké nohy a malé uši. Svou podobou při-pomínají spíše lasičku než lišku, jejíž název se objevuje v jejich druhovém jménu. Mangusty mění srst v závislosti na ročním období – v létě mají srst krátkou a zabarvenou do červena, v zimním období světlejší a delší.Mangusty žijí v rodinných skupinách a obývají stálá území. Jsou aktivní ve dne, kdy se vyhřívají na sluníčku, a (podobně jako surikaty) vztyčeny na zad-ních končetinách pozorují okolí. Před nebezpečím se ukrývají v norách.

Medojed

Zařazení: třída – savci, řád – šelmy, čeleď – kunovití

Zeměpisné rozšíření: celá Afrika, Arabský poloostrov, Přední Asie

Potrava: ptáci, menší savci, hadi, mršiny zvířat, ovoce, hlízy, med a larvy včel

Zajímavosti: Medojed je malá šelma, která používá zajímavé obranné praktiky. Její dlouhé drápy jí pomáhají při potřebě se rychle zahrabat. Má volnou a silnou kůži s hustou drsnou srstí, která ji chrání před hadím uštknutím, včelím bodnutím, rohy antilop nebo zuby predátorů. Třetí obranou jsou nesnesitelně páchnou-cí výměšky análních žláz.Zajímavostí je soužití medojeda s medozvěstkou – malým ptáčkem, který se živí hlavně voskem a larvami divokých včel. Když medozvěstka objeví včelí hnízdo, křikem k němu zavede medojeda, který hnízdo rozhrabe a pochutná si na medu a hmyzu.

Surikata

Zařazení: třída – savci, řád – šelmy, čeleď – promykovití

Zeměpisné rozšíření: jižní Afrika

Potrava: hmyz (všekazi, sarančata, kobylky), štíři, hadi, ještěrky, hlodavci

Zajímavosti: Surikaty jsou společenská zvířata, která žijí v početných skupinách. V noci přebývají v podzemních norách namačkány jedna na druhou, aby zamezily ztrátě tepla. Během dne vždy několik členů kolonie vztyčeně na zadních hlíd-kuje, zatímco ostatní shánějí potravu.