UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Cyrilometodějská teologická fakulta

Katedra křesťanské výchovy

SOUČASNÁ SPOLEČNOST A SEKTY, KULTY

A ALTERNATIVNÍ NÁBOŽENSTVÍ

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Autor: Oldřich BAJER

Vedoucí práce: Mgr. Lukáš SOBEK

OLOMOUC 2016

1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a vyznačil

jsem veškeré použité prameny a literaturu.

V Olomouci 1.5.2016 ……………….

Oldřich BAJER

2

Děkuji touto cestou vedoucímu mé bakalářské práce panu Mgr. Lukáši

Sobkovi za cenné rady a spolupráci. Dále děkuji všem, kteří mi pomohli

s praktickou částí této práce.

……………………….

Oldřich BAJER

3

Abstrakt

Bakalářská práce bude věnována současné společnosti, náboženským

sektám, kultům a směrům. Teoretická část se bude zabývat jednotlivými pojmy

souvisejícími s tématem práce, dále obecnému zhodnocení náboženské situace

v České republice. Další kapitoly seznámí s tím, jakým způsobem jsou sekty

organizovány, jak fungují, jak sekty působí na své členy a jestli jsou sekty

nebezpečné. Praktická část bude zaměřená na bývalé členy sekt, jejich názory

a postoje.

Klíčová slova: náboženství, sekty, nebezpečí, Svědkové Jehovovi

Abstract

The bachelor thesis will be devoted to contemporary society, religious

sects, cults and directions. The theoretical part will deal with the various concepts

related to the topic of work, and a general appreciation of the religious situation in

the Czech Republic. Other chapters acquainted with how the sects are organized,

how they function, how to act on the sect's members and whether they are

dangerous sects. The practical part will be focused on the former sect members,

their opinions and attitudes.

Key words: religion, sect, danger, Jehovah's Witnesses

4

Obsah Abstrakt ................................................................................................................... 3

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................. 5

Úvod ........................................................................................................................ 6

1. Zastoupení církví a náboženských skupin v České republice .......................... 7

2. Sekty a nová náboženská hnutí ...................................................................... 12

3. Vývoj nových náboženských skupin .............................................................. 16

4. Fungování a činnost sekt ................................................................................ 21

5. Motivace ke vstupu do sekty .......................................................................... 24

5.1. Hledání autority a řádu ........................................................................... 24

5.2. Hledání smyslu života ............................................................................. 24

5.3. Problém dysfunkční rodiny ..................................................................... 24

5.4. Potvrzení významnosti ............................................................................ 25

5.5. Protest ..................................................................................................... 25

6. Dělení náboženských skupin .......................................................................... 26

6.1. Dle organizační struktury ....................................................................... 26

6.2. Dle náboženské tradice, ze které vychází: .............................................. 26

6.3. Dle kulturních prvků různého původu: ................................................... 27

7. Nebezpečí sekt ............................................................................................... 28

8. Náboženská společnost Svědkové Jehovovi .................................................. 31

PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................. 33

1. Cíl výzkumu ................................................................................................... 34

2. Metodologie ................................................................................................... 35

2.1. Metodologický rámec ............................................................................. 35

2.2. Metoda sběru dat ..................................................................................... 38

2.3. Průběh výzkumného šetření .................................................................... 40

3. Charakteristika respondentů ........................................................................... 42

4. Analýza zjištěných dat ................................................................................... 44

5. Shrnutí výzkumných šetření, srovnání s odbornou literaturou ...................... 55

Závěr ...................................................................................................................... 61

Resumé .................................................................................................................. 62

Seznam použité literatury a zdrojů ........................................................................ 63

5

TEORETICKÁ ČÁST

6

Úvod

Teoretická část práce se bude zabývat novými náboženskými skupinami

a sektami. První kapitola zhodnotí náboženskou situaci v České republice. Další

části práce se zaměří na základní rysy, vysvětlení jednotlivých pojmů

souvisejících s tématem práce. Dále se čtenář dozví, jakým způsobem jsou sekty

organizovány, jak fungují, jak sekty působí na své členy a jestli jsou sekty

nebezpečné. Poslední kapitola teoretické části se bude zabývat vybranou

náboženskou skupinou, Svědky Jehovovými.

Praktická část práce bude vycházet z několika rozhovorů, které byly

provedeny s bývalými členy náboženské skupiny. Cílem rozhovorů bylo dozvědět

se motivaci lidí ke vstupu do náboženské skupiny, dále pozitiva a negativa na

životě v náboženské skupině a současné postoje a názory na sekty.

7

1. Zastoupení církví a náboženských skupin

v České republice

Tradičním náboženstvím na území České republiky je bezpochyby

křesťanství. S prvními křesťany se na našem území setkáváme již koncem

8. stol. n. l. Během 9. stol. pronikalo postupně křesťanství na celé území Českých

zemí. 10. století znamenalo další upevnění katolické víry v zemi. Na jeho počátku

vzniklo pražské biskupství, prvním biskupem se stal Dětmar.1 Mezi významné

osobnosti tohoto období patří také svatá Ludmila a svatý Václav. Sv. Václav

zakládal kostely a přispěl ke christianizaci země. Pozici křesťanství v Českých

zemích upevnila roku 1039 tzv. Břetislavova dekreta, která zakázala mnohé

pohanské zvyky.2 K dalšímu upevňování křesťanství a šíření křesťanské kultury

přispělo zakládání klášterů (např. Hradisko u Olomouce).3

Ve 12. století již nebylo křesťanství považováno za něco cizího, běžně

probíhaly křty i svatby a pohřby v kostele. Do Českých zemí přicházely

náboženské řády např. Benediktýni. 13. a 14. století přinesl rozmach církve

a jejích institucí, upevnily a vyjasnily se vztahy mezi církví a panovníkem. Za

vlády Karla IV. bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství, prvním

arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic. Mezi prostým lidem vzrůstala zbožnost,

konaly se poutě.4

15. století se nese v duchu krize církve.5 Potřebu reformovat církev

pociťovalo stále více kněží. Na neřesti v církvi upozorňoval zejména Jan Hus.

Kritizoval vydávání odpustků, trojpapežství i násilí, kterým církev uplatňovala

svou moc.6 V roce 1415 byl povolán na koncil, na kterém byl odsouzen jako kacíř

a upálen. Jeho smrt vedla k radikalizaci jeho příznivců a následně k tzv.

husitským válkám. Po jejich skončení byla přijata Basilejská kompaktáta, která

umožnovala v Čechách přijímání pod obojí a České země byly nazvány

1 ČORNEJ, Petr. Dějiny českých zemí. 5. vyd. Praha: Fragment, 2013, s. 12. 2 ČORNEJ, Petr. Dějiny českých zemí. 5. vyd. Praha: Fragment, 2013, s. 12. 3 ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Malý přehled náboženství. Tišnov: Sursum, 1992, s. 59-60. 4 ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Malý přehled náboženství. Tišnov: Sursum, 1992, s. 59-60. 5 NODL, Martin, ed. et al. Zbožnost středověku. Vyd. 1.Praha: Filosofia, 2007, s. 37. 6 ČORNEJ, Petr. Dějiny českých zemí. 5. vyd. Praha: Fragment, 2013, s. 40.

8

Královstvím dvojího lidu. Ke konci 15. století se v náboženském životě objevuje

původně náboženská skupina – Jednota bratrská.7

V 16. století se v Českých zemích začaly objevovat nové náboženské

skupiny, z Německa přišlo luteránství, vznikly sekty Mikulášenců nebo

Novokřtěnců.8 Země byla nábožensky rozdělena, docházelo k potyčkám.

Rozbroje mezi oběma skupinami trvaly celé 16. století. Na nátlak vydal potom na

počátku 17. století císař Rudolf II. tzv. Rudolfův majestát, který potvrzoval

náboženské svobody.9 Paradoxně byl rozbuškou k dalším událostem, které

vyvrcholily v roce 1618 stavovským povstáním, bitvou na Bílé hoře a následně

třicetileté válce. Po porážce povstání se nese celé 17. století v duchu rekatolizace

a germanizace.10 Docházelo ke zvyšování vzdělanosti. Stinnou stránkou tohoto

období jsou čarodějnické procesy.11

18. století přineslo stabilizaci situace v Českých zemích, ubylo násilí,

konaly se poutě, kulturní život byl ovlivněn nastupujícím barokem. Reformy

Marie Terezie i Josefa II. přinesly náboženské svobody, byly rušeny kláštery,

církev byla reorganizovaná a dostala se pod kontrolu státu.12 V 19. století církev

přišla o školy a mimo církevní manželství bylo povoleno i státní. Církev se

v tomto období zaměřila na charitativní činnost, provozovala sirotčince,

chudobince i nemocnice.13

Na začátku 20. století se ke křesťanství hlásilo 95% obyvatelstva českých

zemí. Hrůzy a zklamání z první světové války znamenaly první masivní odklon od

náboženství a poprvé vzrostl počet obyvatel bez vyznání.14

Se vznikem Československé republiky vznikl také požadavek úpravy

církevněprávních a náboženskoprávních poměrů,15 což především znamenalo

vyřešit vztah státu k římskokatolické církvi, která se v českých zemích pokládala

7 ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Malý přehled náboženství. Tišnov: Sursum, 1992, s. 61. 8 ČORNEJ, Petr. Dějiny českých zemí. 5. vyd. Praha: Fragment, 2013, s. 70. 9 ČORNEJ, Petr. Dějiny českých zemí. 5. vyd. Praha: Fragment, 2013, s. 74. 10 KAVKA, František. Bílá hora a české dějiny. Praha: Garamond, 2003, s. 146. 11 ZLÁMAL, Bohumil. Příručka českých církevních dějin. V. Vyd. 1. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2008, s. 113. 12 ČORNEJ, Petr. Dějiny českých zemí. 5. vyd. Praha: Fragment, 2013, s. 92. 13 ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Malý přehled náboženství. Tišnov: Sursum, 1992, s. 63. 14 Obyvatelstvo podle náboženské víry. Czso.cz. online cit. 2016-02-26. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/29508960/1702201402.pdf/35de35a0-fb2d-4921-9416-7d01fb0c8e05?version=1.0 15 MAREK, Pavel. Česká reformace 20. století?: k zápasu Církve československé (husitské) o vizi moderního českého křesťanství v letech 1920-1924. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015, s. 44.

9

za oporu Habsburků a Rakouska.16 Odpor občanů se projevoval zejména

hromadným vystupováním z katolické církve pod heslem „Pryč od Říma“.17

Ztráta prestiže katolické církve se projevovala odchodem asi 1, 4 milionu věřících

z jejích řad a přispěla k vytvoření Československé církve18, která byla státem

uznaná v roce 1920.19 Po vzniku ČSR došlo k zvýšení počtu církví

a náboženských společností. K uznaným církvím a náboženským společnostem

patřily církev římskokatolická a řeckokatolická, církev evangelická, náboženská

obec židovská, církev starokatolická, církev islámského ritu hafenitského,

českobratrská církev evangelická, církev česko-bratrská, jednota bratrská,

pravoslavná církev a náboženská společnost unitářská.20

Postavení náboženství a náboženských hodnot od druhé světové války

v Evropě směřuje k poklesu významu tradic a sekularizaci společnosti.

Náboženské instituce a hodnoty ztratily svůj vliv na život většiny obyvatel.

Poklesla četnost náboženské praxe i počty členů tradičních církví a postupně se

ztrácejí i dosud obvyklá přesvědčení, zakotvená v náboženském názoru na svět.

Tomuto trendu nemůže vzdorovat ani určitá obnova náboženské víry v malých

netradičních komunitách. Sekularizace však podporuje náboženskou inovaci

a vznik a působení netradičních sekt a kultů, současně platí, že v rámci moderní

společnosti tyto nové náboženské organizace nezískávají ekonomický, politický

a kulturní význam.21

Církve a náboženské společnosti v České republice mohou být registrovány

podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, stávají se

tak z hlediska státního práva právnickými osobami speciálního typu.22 Na základě

16 PEHR, Michal a ŠEBEK, Jaroslav. Československo a Svatý stolec: od nepřátelství ke spolupráci (1918-1928).I.,Úvodní studie. Vyd.1.Praha:Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR, 2012,s.13. 17 KOUCKÁ, Ivana, ed. a PAPAJÍK, David. Politický katolicismus v nástupnických státech Rakousko-Uherské monarchie v letech 1918 - 1938: [sborník z konference "Postavení římskokatolické církve a politický katolicismus v nástupnických státech v letech 1918-1938" konané v Olomouci 10.-11.12.1996. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, s. 13-29. 18 Od roku 1971 přejmenovaná na Církev československou husitskou. 19 PETRÁČEK, Tomáš. Sekularizace a katolicismus v českých zemích: specifické rysy české cesty od lidové církve k nejateističtější zemi světa. 1. vyd. Ostrava: Moravapress, 2013, s. 77. 20 KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin. [Sv.] 2. Praha: Zvon, 1991, s. 241-242. 21 LUŽNÝ, Dušan. Náboženství a moderní společnost: sociologické teorie modernizace a sekularizace. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 90. 22 Zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech. Mkrc.cz. online cit. 2016-02-

26. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/cirkve-a-nabozenske-spolecnosti/pravni-predpisy/zakon-c--3-2002-sb---o-cirkvich-a-nabozenskych-spolecnostech-171526/

10

tohoto zákona bylo ke konci roku 2015 registrováno 38 církví a náboženských

společností.

Vývoj struktury obyvatelstva podle náboženské víry od roku 1991

vykazoval trvalý pokles podílu věřících osob. Během dvaceti let se jejich počet

snížil na polovinu, v desetiletí 2001 - 2011 byl ale úbytek počtu věřících ovlivněn

i vysokým počtem neuvedených odpovědí.23

Dle sčítání lidu, které proběhlo naposledy v roce 2011 je 3,6 miliónu

obyvatel bez vyznání nebo bez náboženské víry, tj. 34,2 % populace. K různým

církvím a náboženských společnostem se přihlásilo necelých 1,5 miliónů

obyvatel, tedy 13,9 %. Jako věřící, ale nehlásící se k žádné církvi ani náboženské

společnosti se označilo 707 tisíc osob, 6,7 %. Celkově se tak k nějaké víře či

vyznání přihlásilo 2,1 miliónů, tedy 20,6 % obyvatel Česka. Celkem 4,7 miliónu

obyvatel, tj. 45,2 % na tuto otázku neodpovědělo.24

Prvenství mezi církvemi si v České republice již tradičně drží Církev

římskokatolická. V roce 2011 se přihlásilo k římskokatolickému vyznání 73 %

všech věřících. V absolutním počtu se jedná bezmála o 1,1 milionu občanů.25

Druhé místo, co se týká počtu věřících, zaujímá Českobratrská církev evangelická

s počtem 51 000 věřících a třetí pozici drží Církev československá husitská, ke

které se přihlásilo 39 000 osob. Jedná se tedy o církve s dlouholetou tradicí na

území naší republiky. Navíc téměř 92 tis. osob uvedlo obecné nebo nepřesné

slovní odpovědi: např. katolík, evangelík, křesťanství apod., které neumožnily

konkrétní církev specifikovat.26 Uvedené tři církve patří k největším již od roku

1921. V průběhu let 1921 - 2011 se změnilo i pořadí církví podle počtu osob,

které je při sčítání uvedly. Do roku 1950 byla druhou nejpočetnější. Církev

československá husitská a počet členů trvale rostl, přičemž maxima dosáhl právě

23 Změny struktury obyvatel podle náboženské víry v letech 1991, 2001 a 2011. Czso.cz. online

cit. 2016-02-26. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014a01.pdf/1dc65aec-0fb6-4513-ab65-d3beb0141b35?version=1.0 24 Obyvatelstvo podle náboženské víry. Czso.cz. online cit. 2016-02-26. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/29508960/1702201402.pdf/35de35a0-fb2d-4921-9416-7d01fb0c8e05?version=1.0 25 Základní charakteristika vybraných církví. Czso.cz. online cit. 2016-02-26. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014a04.pdf/5c2d880d-2f08-489c-9a8f-ee68b0e3d750?version=1.0 26 Obyvatelstvo podle náboženské víry. Czso.cz. online cit. 2016-02-26. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/29508960/1702201402.pdf/35de35a0-fb2d-4921-9416-7d01fb0c8e05?version=1.0

11

v roce 1950 (téměř 1 mil. osob). Od roku 1991 byla Církev československá

husitská až třetí nejpočetnější a tuto pozici si zachovala i při úbytku osob, které se

k ní hlásily při sčítáních 2001 a 2011.27 Z křesťanských církví ještě stojí za

zmínku Církev řeckokatolická a pravoslavná.

Kromě křesťanských náboženství jsou v České republice registrované také

židovské náboženské obce a muslimské náboženské obce.

27 Základní charakteristika vybraných církví. Czso.cz. online cit. 2016-02-26. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014a04.pdf/5c2d880d-2f08-489c-9a8f-ee68b0e3d750?version=1.0

12

2. Sekty a nová náboženská hnutí

Nejdříve je třeba si ujasnit, co je a co není sekta. Samotné slovo sekta

pochází z latinského secta, původem je buď slovo seco, secare – sekat, nebo

sequor, sequi – následovat. Do evropských jazyků proniklo z latinského překladu

Bible, jako překlad řeckého hairesis – volba28. Hlavní je se vyvarovat zaměňování

různých významů, které toto slovo v češtině znamená. Řekněme tedy, že je řeč

o náboženském sektářství.

Nyní je také vhodné připomenout, že náboženské společenství je seskupení

lidí, hlásících se k některému náboženství. Ke stejnému náboženství se obvykle

hlásí více náboženských společností odlišujících se v obřadu, ve výkladu nauky

nebo ve vnitřním uspořádání. O církvi se potom mluví jako o souhrnu všech

křesťanů.29

Jistý problém představují náboženské společnosti mimo křesťanství, které

sami sebe označují jako církev např. Scientologická církev atd. Dále je třeba

počítat s tím, že se často používá označení církev, pro kteroukoliv náboženskou

společnost a to třeba i pro takovou, jejichž členům to není zrovna příjemné např.

židé, muslimové. O církvi musíme uvažovat i proto, že církev lze logicky

považovat za opak sekty.

Výrazem náboženská sekta označujeme nejčastěji seskupení, pro které je

výstižná jedna ze čtyř charakteristik.

1. Nové náboženské společenství vzniká ve snaze reformovat nauku nebo

praktiky větší a starší náboženské společnosti. Obvykle přijímá většinu

nauky původní skupiny, ale má i své specifické ideje. Protože porušila

stávající praktiky, panuje mezi nimi napětí. Mnoho takových sekt brzy

zanikne, další se však rozvíjejí do etablovaných náboženských skupin,

od kterých se zase odštěpují nové sekty. Jako sekta začínalo kdysi také

křesťanství.30

2. Podle některých názorů relativně nová, spíše menší náboženská

společnost, buď výslovně mimo křesťanství, nebo odmítající tradiční

28VOJTÍŠEK, Zdeněk. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. 1. vyd. Brno: L. Marek, 2005, s. 13. 29 ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Přehled religionistiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, s. 11. 30 ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Na nových stezkách ducha: přehled a analýza současné religiozity. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2010, s. 99.

13

pojetí křesťanství. V této spojitosti jsou označováni za sektu např.

adventisté, kvakeři, buddhisté, hinduisté, taoisté i muslimové.

3. Náboženská společnost, ve které převládají tendence jako autoritářství,

uzavřenost, fanatismus, nesnášenlivost, selekce informací.

4. Náboženská společnost, která svým stoupencům škodí tzv. vymýváním

mozků. Dále sem patří náboženské skupiny s násilnými, vražednými,

či sebevražednými tendencemi.31

S užíváním termínu sekta vznikají mnohé problémy. Může jít např.

o ohrožení dobré pověsti, právní komplikace, narušení rodinných a sociálních

vztahů. Je tedy třeba usilovat o přesnou terminologii. Jedná se zejména o tyto

obtíže:

1. S nedávno odštěpenými náboženskými skupinami se setkáváme

vzácně, v poslední době se jednalo zejména o rozdělení Církve

českobratrské evangelické. Naštěstí v této souvislosti nikdo

o sektářství nemluví.32

2. Některé názory definují sektu jako skupinu s problematickými

praktikami nebo dokonce ohrožující zdraví. Označují tak však většinou

všechny nekřesťanské nebo jinak křesťanské společnosti. Podle tohoto

názoru by pak většina lidstva byla organizovaná v nebezpečných

sektách.33

3. Pokud chceme označit nějaké praktiky jako podezřelé, je pak velmi

obtížné zachovat objektivitu. Podle některých názorů si můžeme

všimnout, že si těchto problematických jevů všímají pouze u malých,

nových, netradičních skupin. Přitom římskokatolická církev je také

uzavřená, autoritářská, uzavřená dialogu a často nesnášenlivá k jinak

smýšlejícím.34

4. Často se nerozlišuje mezi skupinou s riskantními tendencemi

a skupinou ohrožující životy. To potom vede k tomu, že na skupinu

31 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. 1. vyd. Brno: L. Marek, 2005, s. 21. 32 PROFANT, Vít, Štampach Ivan O.: Co je a co není sekta. Dingir. Časopis o současné náboženské scéně. Prosinec 2000, čís. 4, s. 5-6. ISSN 1212-1371 33 ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Sekty a nová náboženská hnutí: Naděje a rizika. 2. vyd. Praha: Oliva, 1995, s. 15. 34 ENROTH, Ronald. Průvodce sektami a novými náboženstvími. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 1994, s. 28.

14

označenou sekta je okamžitě pohlíženo jako na extremistickou,

násilnou. Tento názor je velmi snadno zneužitelný a může jednotlivce

poškodit nebo jim společensky ublížit.35

Zmatek, nepřesnost, nejednoznačnost a nedostatečnost v definici sekty

znamená, že netradiční a atypické náboženské skupiny, které by mohly být

i přínosem a povzbuzením pro ostatní, jsou vyřazovány, že se jim automaticky

připisuje nebezpečný nebo dokonce zločinný charakter. Je tedy třeba být

tolerantní, eliminovat v sobě neopodstatněnou zaujatost. 36

Zmatek plynoucí ze špatné definice termínu sekta vede k útlaku

náboženských menšin. Abychom tomu předcházeli, je třeba v opatrnosti používat

pojem sekta. Nejlepší je termín sekta téměř nepoužívat a nahradit tento pojem

jiným ekvivalentem:

1. Pro nedávno odštěpenou náboženskou skupinu používat termín

nové náboženství, nové náboženské hnutí, nová religiozita. Tyto

pojmy jsou ve svém obsahu daleko širší a zahrnují i skupiny, které

se odnikud neodtrhly, ale objevily se jako úplně nové.37

2. K označení nekřesťanské skupiny v křesťanské společnosti raději

používejme názvy alternativní náboženství/religiozita,

alternativní náboženské hnutí. Sám výraz náboženské hnutí

zahrnuje směry křesťanské i jiné, které mohou ve společnosti

fungovat vedle sebe, nemusí tedy nutně stát proti sobě.38

3. Skupině, ve které převládají znaky autoritářství, uzavřenost,

fanatismus, nesnášenlivost, bychom měli říkat

autoritářská/uzavřená náboženská skupina/organizace/církev

s ohledem na to, na jakou vlastnost chceme upozornit.39

4. Pokud nějakou skupinu vidíme jako nebezpečnou, můžeme použít

pojem destruktivní/škodlivá/nebezpečná náboženská

35 PORTERFIELD, Kay Marie. O sektách. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997, s. 17. 36 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. 1. vyd. Brno: L. Marek, 2005, s. 38. 37 PROFANT, Vít, Štampach Ivan O.: Co je a co není sekta. Dingir. Časopis o současné náboženské scéně. Prosinec 2000, čís. 4, s. 5-6. ISSN 1212-1371 38 LUŽNÝ, Dušan. Náboženství a moderní společnost: sociologické teorie modernizace a sekularizace. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 22. 39 PROFANT, Vít, Štampach Ivan O.: Co je a co není sekta. Dingir. Časopis o současné náboženské scéně. Prosinec 2000, čís. 4, s. 5-6. ISSN 1212-1371

15

skupina/organizace popř. destruktivní kult.40 Destruktivních

náboženských skupin je menšina, i když na sebe pochopitelně

poutají největší pozornost.41

40 PROFANT, Vít, Štampach Ivan O.: Co je a co není sekta. Dingir. Časopis o současné náboženské scéně. Prosinec 2000, čís. 4, s. 5-6. ISSN 1212-1371 41 PORTERFIELD, Kay Marie. O sektách. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997, s. 20.

16

3. Vývoj nových náboženských skupin

Pozice nových náboženských skupin ve společnosti je problematická.

Časem se buď ustálí, nebo zaniknou.42 Velké množství z nich končí proto, že

nedokázala získat dostatečný počet přívrženců. Některá hnutí zaniknou

rozdělením, když jejich následnické skupiny formulují zase nějakou novou

náboženskou myšlenku. Pouze minimum nových náboženských hnutí ve

společnosti přečká.43

Upevnění nových náboženských skupin nastává v důsledku jejich

transformace. Náboženské myšlenky, které byly vyřčeny při jejich vzniku, časem

již nejsou nové a skupina, která na základě této myšlenky vznikla, přestává být

protikladem ke způsobu náboženského života společnosti, ale stává se jeho

uznávanou součástí.44 Délka tohoto procesu trvá někdy i staletí. Směr rozvoje

nových náboženských skupin je téměř stejný: „od konfliktu k uznání, od napětí

k přijetí, od pohrdání k respektu, z periferie společnosti k jejímu centru. Tento

vývoj prodělala všechna tři náboženství: buddhismus, křesťanství a islám.

Všechna tři nesla při svém vzniku mnohé charakteristiky nových náboženských

hnutí“45. Všechna byla v napětí a konfliktu.

Nové náboženské skupiny jsou ovlivňovány stálými, rychlými a zásadními

změnami.46 První sféra změn, se týká jejich příslušníků. Ti totiž procházejí

životními proměnami, proměňuje se jejich sociální status a mění se i podmínky

jejich existence. Velký zvrat v životě mladých lidí představuje příchod dětí, a to

jak pro jejich rodiče osobně, tak pro celou skupinu, neboť s nimi pozvolna

přichází nezbytná generační výměna.47 Vývoj jednotlivých členů skupiny se týká

také proměn jejich fyzických schopností, emocionálního prožívání, pojetí sebe

42 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. 1. vyd. Brno: L. Marek, 2005, s. 45. 43 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. 1. vyd. Praha: Beta Books, 2007, s. 69. 44 VÁCLAVÍK, David. Religionistická typologie a taxonomie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 77. 45 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. 1. vyd. Praha: Beta Books, 2007, s. 69. 46 BLAŽEK, Roman, POKORNÝ, Vratislav a TELCOVÁ, Jana. Nebezpečí sekt. 1. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2002, s. 202. 47 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. 1. vyd. Brno: L. Marek, 2005, s. 61.

17

sama, sociální perspektivy, morálky i spirituality.48 Poměrně rychlé zvraty celého

nového náboženského hnutí může přivodit to, že značné množství jeho členů

přesáhne jistý stupeň svého duchovního rozvoje, obraz světa, který jim jejich nové

náboženské hnutí dosud předávalo, jim přestane vyhovovat, a jejich životní poměr

již nebude požadovat uspokojení ze zachovávání skupinových konvencí.49 Pokud

tito lidé ve hnutí zůstanou, mohou ho postupně zcela proměnit. S příchodem dětí

také souvisí skutečnost, že děti potřebují čas a prostředky, které rodiče by jim

měli poskytovat. Výchova dětí s sebou také přináší kompromisy ve vztahu

s okolím.50 Přirozená potřeba dát dětem dobré životní podmínky je vede

k přehodnocení vztahu k uznávaným společenským hodnotám a institucím

alespoň do té míry, že tento poměr děti přímo nepoškozuje.51 Význam příchodu

dětí je samozřejmě v některých hnutích podporován, zřizováním vlastních

vzdělávacích institucí apod.52

Další změny se týkají ekonomického postavení jejich příslušníků. Zatímco

studenti nebo absolventi jsou většinou hmotně podporováni rodiči, po založení

rodiny by se měli zcela postavit na vlastní nohy.53 To přispívá k jejich

samostatnosti a otvírá možnosti nezávislejšího vztahu ke hnutí. Např. ve

Spojených státech v 19. století vznikalo mnoho nových náboženských hnutí.54

Hnutí se stávala útočištěm jednotlivců nespokojených se svou sociální situací,

např. kvůli nedostatku financí k obživě nebo kvůli své pozici přistěhovalce.

V novém náboženském hnutí získali tito lidé motivaci k pracovitému

a skromnému životu v duchu teologie a díky vzájemné pomoci byli často schopni

dospět k ekonomické konjunktuře. Pokud zůstali součástí hnutí a v hnutí se

alespoň částečně prosadili na cestě k lepšímu společenskému postavení,

oslabovali počáteční radikalitu hnutí, a tím ho měnili.55

48 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. 1. vyd. Praha: Beta Books, 2007, s. 70. 49 BARRETT, David V. Sekty, kulty & alternativní náboženství. Vyd. 1. Praha: Ivo Železný, 1998, s. 364. 50 PORTERFIELD, Kay Marie. O sektách. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997, s. 47. 51 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. 1. vyd. Praha: Beta Books, 2007, s. 70. 52 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. 1. vyd. Praha: Beta Books, 2007, s. 71. 53 LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997, s. 37. 54 LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997, s. 30. 55 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. 1. vyd. Praha: Beta Books, 2007, s. 71.

18

Rychlost rozvoje nových náboženských hnutí do značné míry závisí na

zdaru jeho mise. Pokud je zcela neúspěšná, hnutí zaniká. Pokud je úspěšná, růst

počtu příslušníků hnutí přispívá k jeho změně. Bezprostřední a srdečné vztahy

jsou zčásti vystřídány vztahy formálními a odtažitými, vzniká hierarchie a ve

skupině přibývá byrokratických prvků. Nejzdlouhavější vývoj lze naopak

pozorovat u těch skupin, které na misijní činnost rezignovaly a které jsou

zaměřeny spíše do sebe.56

Schopnost vzdorovat změnám se zvyšuje u skupin, jejichž členové žijí

v komunitách. Pokud v těchto komunitách zakládají rodiny, jsou do určité míry

soběstační a odloučeni od společnosti, mohou změnám odolávat třeba i po několik

staletí. Např. společenství Amish, které si i v oděvu, způsobu obživy, dopravy

apod. zachovalo ráz života 17. století i v současných Spojených státech

a zachovalo se dodnes především v USA.57

Potomci prvních členů nových náboženských hnutí, tzv. druhá generace

může svému hnutí vyvolat výraznou transformaci a často to také koná. Druhou

generaci tvoří lidé, kteří v hnutí dospěli a kteří tedy nemuseli přinést žádné oběti

pro to, aby se stali jeho součástí. Málokdy proto projevují takové zanícení

a obětavost jako generace rodičů, kteří museli přemoct překážky nesouhlasu

společnosti vůči jejich hnutí.58 Nejpozději s druhou generací tak dochází v hnutí

ke větší míře pestrosti. Skupina postupně přestává být homogenní ve smyslu

generačním i ve smyslu společenského postavení. Tato pestrost oslabuje radikalitu

skupiny a umožňuje snadnější kontakty hnutí a okolí.59

Další velké změny je ale také možné očekávat ze strany vedení. Členové

hnutí již necítí tak akutní nutnost čerpat nepopiratelnost ze vztahu k vůdci.

Skupina vyžaduje spíše kvalitní byrokracii než charismatického vůdce.60 Do

vedení skupiny se proto dostávají zdatní úředníci. K velké změně dochází ve

většině nových náboženských hnutí po odchodu zakladatele a prvního vůdce.

56 LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997, s. 115. 57 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. 1. vyd. Praha: Beta Books, 2007, s. 73. 58 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. 1. vyd. Brno: L. Marek, 2005, s. 67. 59 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. 1. vyd. Praha: Beta Books, 2007, s. 74. 60 LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997, s. 1234.

19

Změny neprovází pouze nová náboženská hnutí, ale i společnost jako

celek. Někdy tuto změnu vidíme v přístupu společnosti k některému z nového

náboženského hnutí a je způsobena vnějšími okolnostmi, někdy tím, že si

společnost na nové hnutí prostě po čase zvykne, jako např. hnutí Hare Krišna61.

Od doby svého vzniku se západní společnost změnila, proces globalizace nás

naučil tomu, že v přítomnosti indické kultury a náboženství již nespatřujeme něco

nepatřičného62.

Změny jedinců ale i společnosti způsobují, že se nové náboženské hnutí

přestává striktně vymezovat vůči jiným náboženským společenstvím i společnosti

jako takové. Jako příklad může uvést mormonskou náboženskou společnost.

Vznik mormonů provázelo velké společenské napětí.63 První mormoni totiž

naplňovali všechny charakteristiky nového náboženského hnutí. Jejich idea byla

velice provokativní, komunita radikální, uzavřená a provokující svými tajnými

rituály.64 Jejich vztah k okolní společnosti byl odsuzující a členové společnosti

byli absolutně podřízeni charismatickému vůdci. Konflikty s okolní společností

byly velmi ostré a vyvrcholili tzv. mormonskou válkou s armádou Spojených

států.65 Druhá generace mormonů již spěla k míru. Z bojovníků proti americké

společnosti se tak stali její zákonodárci, ochránci a celkově podporovatelé. Dnes

jsou mormoni považováni za nositele tradičních konzervativních hodnot. Ostatní

Američané pozitivně hodnotí jejich sociální citlivost, vlastenectví i velmi dobrý

vztah k rodině a dětem66.

Některá hnutí se však změnám tvrdě brání např. tím, že vyvinou úsilí, jak

se šiřitelů případných změn mohou zbavit dříve, než by se pokusili je prosadit.

Snaha zabránit změnám a oddálit tak bezprostřední a postupné snižování napětí ve

vztahu s většinovou společností má mnohdy podobu radikalizace skupiny.

Radikalizace je možné dosáhnout několika různými způsoby, např. obnovení

smyslu pro mimořádnost času a uvedení nového učení o přicházející apokalypse

nebo o mesiášské postavě. Velmi účinným způsobem radikalizace je učení, které

61 NOVOTNÝ, Tomáš. Základní orientace v nových náboženských směrech. 3. vyd. Praha: Oliva, 1995, s. 35. 62 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. 1. vyd. Praha: Beta Books, 2007, s. 76. 63 NOVOTNÝ, Tomáš. Mormoni a Děti Boží. Olomouc: Votobia, 1998, s. 25. 64 NOVOTNÝ, Tomáš. Mormoni a Děti Boží. Olomouc: Votobia, 1998, s. 25. 65 NOVOTNÝ, Tomáš. Mormoni a Děti Boží. Olomouc: Votobia, 1998, s 43. 66 NOVOTNÝ, Tomáš. Základní orientace v nových náboženských směrech. 3. vyd. Praha: Oliva, 1995, s. 3.

20

si vyžaduje obětování života členů hnutí, které poukazuje na závažné vnitřní

ohrožení nebo vytvoří konkrétního nepřítele.67

67 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. 1. vyd. Praha: Beta Books, 2007, s. 79.

21

4. Fungování a činnost sekt

Sektářství se dotýká všech společenských vrstev a zapouští své kořeny do

nejhlubšího nitra jedince. Prevence, která by eliminovala touhu jedince vstoupit

do sekty, je obtížná. Proti sobě totiž stojí realita všedního dne utopie, kterou sekty

nabízejí. Nástroje a postupy těch, kteří proti sektám bojují, jsou stále nedostatečně

přizpůsobené povaze sekt.68

Fungování sekty je postaveno na velmi striktním hierarchickém

uspořádání. Skupinu vede často charismatický vůdce, často zakladatel a prorok

sekty, jež má absolutní moc.69 Finanční prostředky, které v sektě kolují, jsou

nejčastěji získávány od členů, kteří často jsou ochotni odkázat skupině celý svůj

majetek. V sektě často koluje mnoho peněz. Část je vložena na chod sekty a nábor

nových členů. Se zbytkem většinou neomezeně manipuluje úzká skupina vůdců.70

Základem fungování sekt je fanatismus a mesianismus. Členové sekty žijí

ve víře ve své spasitelské poslání, a že jen jejich prostřednictvím se lze dostat

k pravdě a dát životu smysl.71 To lze označit jako mesianismus. Fanatismus má

značnou sjednocovací schopnost, zejména když je sklouben s nenávistí proti

nepřátelům. Dalším rysem fungování sekt pocit, že svět okolo je nebezpečný.72

Z tohoto pocitu potom pramení uzavřenost sekt před okolním prostředím.

Z dalších principů fungování sekty můžeme jmenovat:73

- vůdce, který autoritativně vyžaduje naprostou oddanost

- vyznání a hodnoty jsou v protikladu k vyznání a hodnotám převládající

kultury

- pocit výlučnosti skupiny, jež disponuje „pravdou“

- zákonictví s množstvím pravidel a omezení

- důraz na pocity a emoce

- pocit pronásledování

- strach ze sankcí a trestů za neposlušnost

68 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. 1. vyd. Brno: L. Marek, 2005, s. 150. 69 LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997, s. 123. 70 BÜCHNER, Barbara. Co máme vědět o sektách. 1. vyd. Praha: Amulet, 1999, s. 69. 71 PORTERFIELD, Kay Marie. O sektách. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997, s. 10. 72 ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Sekty a nová náboženská hnutí: Naděje a rizika. 2. vyd. Praha: Oliva, 1995, s. 4. 73 HASSAN, Steven. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994, s. 82.

22

- tajnůstkářství74

Všechny sekty nemusí mít nutně všechny tyto znaky.

Činnost sekt je postavena na několika důležitých prvcích. Především jde

o protikladnost nahlížení na svět. Svět je viděn černobíle – my jsme dobro, okolí

je zlo. Kdokoliv by kritizoval sektu, dostává podobu ďábla. Sekty cílevědomě

budují ve svých členech představu nebezpečného nepřítele. Může jím být

kdokoliv a cokoliv, co sektu neustále pronásleduje a z čeho je potřebné mít strach.

Dále se jedná o absolutní závislost člena sekty na organizaci a jejím vůdci. Člen

sekty je veden k podřízenosti a naprosté poslušnosti k vůdci.75 Jeho „správný“

vztah se projevuje tím, že se snaží napodobovat vůdce, opakovat jeho slova.

Každá individualita osobnosti je podezřelá. Každé zaváhání o účelnosti setrvávat

v sektě je prezentováno jako vážné provinění proti vůdci.76 Není pochybnost, že

taková manipulace se snadněji uplatňuje na lidech, kteří se dostali do krizových

situací, v nichž si neví se sebou rady a na nevyzrálých osobnostech. Poslušnost ke

skupině bývá zcela dobrovolná, není vynucována.77 Do této poslušnosti jsou

členové sekty postupně vmanipulováni. Zajištěna je tak naprostá ovladatelnost

členů, včetně jejich soukromého života. Takové ovládání je paradoxně příčinou,

proč se lidé k sektám připojují. Nemusejí totiž o ničem rozhodovat a nést

odpovědnost. Sekta zbavuje své členy nutnosti přemýšlet, zbavuje je úzkosti ze

svobody a odpovědnosti. Členům sekty je vštěpována její výlučnost v řešení

problémů. Sekta je tak nadřazena všemu. Vysoká úroveň nadšení z práce v sektě

se časem vytrácí a bývá nahrazována tvrdou disciplínou a morálkou. Disciplína

a morálka jsou časem nahrazovány strachem z exkomunikace do světa „zla“.

Tento strach je stále obnovován a permanentně udržován. Není totiž legitimního

důvodu opustit sektu. Každému členovi sekty je vmanipulováno do mysli

přesvědčení, že kdyby odešel, postihl by ho strašný trest.78

74 ENROTH, Ronald aj. Průvodce sektami a novými náboženstvími. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 1994, s. 37. 75 MOYANO, Antonio Luis. Sekty - skrytá hrozba současnosti. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Alpress, 2011, s. 69. 76 HASSAN, Steven. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994, s. 120. 77 MOYANO, Antonio Luis. Sekty - skrytá hrozba současnosti. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Alpress, 2011, s. 28. 78 BÜCHNER, Barbara. Co máme vědět o sektách. 1. vyd. Praha: Amulet, 1999, s. 19.

23

Některé sekty mají destruktivní vliv na lidskou osobnost více, jiné o něco

méně, ale jejich působení – zvlášť dlouhodobější – poznamená člověka vždy.

Komunita, která formuje svého člena, jej také výrazně poznamenává.79

79 BARRETT, David V. Sekty, kulty & alternativní náboženství. Vyd. 1. Praha: Ivo Železný, 1998, s. 365.

24

5. Motivace ke vstupu do sekty

Motivace vstupu do skupiny je velmi odlišná. Hlavním motivem bude

pravděpodobně hledání štěstí nebo víry. Sekta nabízí lidem oporu a porozumění.

K víře vede člověka potřeba hledání smyslu života.80

5.1. Hledání autority a řádu

Lidé se snaží najít pro svůj život autoritu, jistotu a pevný řád a to jim právě

nabízí sekta. Celá skupina a hlavně vůdce skupiny přebírají odpovědnost za

jednání svých členů.81 Sekta nabízí jednoduchá řešení a jednoduché odpovědi.

Člen sekty není nucen přemýšlet nad dobrem a zlem, nemusí se sám rozhodovat.

Jsou daná pevná a nezpochybnitelná dogmata. Vůdce sekty chce naprostou

poslušnost a respektování norem, zákonů a dogmat. Odměněna je potom formou

skupinové identity a je považována za privilegium.82

5.2. Hledání smyslu života

Další příčinou vstupu do sekty může být hledání odpovědi na duchovní

otázky.83 Lidé pátrají po odpovědích na otázky, zda má cenu žít, když je na světě

tolik nenávisti, bolesti a nemocí. Lidé s takovými názory často podléhají sektám.84

Skupina jim dává pocit, že jejich řád a idea jsou dokonalé. Člověk získává dojem,

že se stal důležitou součástí dění a jeho život bude konečně mít smysl a umožní

mu pochopit a změnit svět k lepšímu.85

5.3. Problém dysfunkční rodiny

Jedinec, který vyrůstá v nefunkční rodině, je náchylnější k vstupu do sekty.

Takový člověk touží být milovaný a opečovávaný. V takových rodinách je často

problém s alkoholismem, fyzickým i citovým násilím nebo i pohlavním

80 BARRETT, David V. Sekty, kulty & alternativní náboženství. Vyd. 1. Praha: Ivo Železný, 1998, s. 365. 81 PORTERFIELD, Kay Marie. O sektách. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997, s. 43. 82 VÁGNEROVÁ Marie: Psychopatologie pro pomáhající profese. Variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál, 2002, s. 380. 83 WIEBUS, Hans-Otto. Sekty a lovci duší: lexikon náboženských sekt a ezoteriky. Vyd. 1. Plzeň: Nava, 2006, s. 33. 84 HASSAN, Steven. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994, s. 82. 85 VÁGNEROVÁ Marie: Psychopatologie pro pomáhající profese. Variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál, 2002, 380.

25

zneužíváním. Člověk, který vyrostl v takové rodině, mívá nízké sebevědomí.

Hledá chyby v sobě i ve světě kolem sebe.86 Jedinec je potom náchylný k tomu,

aby se dostal do sekty, která mu otevře milující náruč, dá mu pochopení, podporu,

lásku a pocit vlastní hodnoty. Tedy věci, které předtím nikdy nezažil. A že

skutečnost je jiná, si uvědomí často, až je pozdě.87

5.4. Potvrzení významnosti

Při náboru do skupiny a na počátku členství se většina sekt snaží o to, aby

potvrdila pocit vlastní významnosti u kandidáta a potom u nového člena. Všichni

mu dávají najevo, že si jej váží a je pro ně důležitý.88 Učení dané skupiny je vždy

prezentováno jako jediné správné a všichni členové mají potvrzenu svoji

jedinečnost a výjimečnost.89

5.5. Protest Sekty jsou u většinové společnosti považovány za nežádoucí. Díky tomuto

označení jsou právě o to přitažlivější pro mladé lidi. Pokud se stanou členem

zakázané nebo nežádoucí skupiny, vyjádří tím své odmítnutí konformní

společnosti. Není pro ně zajímavé učení sekty jako takové, ale to, že je

odmítána.90

86 PORTERFIELD, Kay Marie. O sektách. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997, s. 43. 87 VÁGNEROVÁ Marie: Psychopatologie pro pomáhající profese. Variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál, 2002, 381. 88 WIEBUS, Hans-Otto. Sekty a lovci duší: lexikon náboženských sekt a ezoteriky. Vyd. 1. Plzeň: Nava, 2006, s. 33. 89 VÁGNEROVÁ Marie: Psychopatologie pro pomáhající profese. Variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál, 2002, 381. 90 VÁGNEROVÁ Marie: Psychopatologie pro pomáhající profese. Variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál, 2002, 382.

26

6. Dělení náboženských skupin

6.1. Dle organizační struktury

Pyramidová struktura

Patří k nejčastějším formám. Umožňuje plíživý proces „vymývání mozku“

a posilování závislosti člena na skupině formou postupného zasvěcení

umocněného nějakou formou přechodového rituálu, kdy jedinec získává na

prestiži před ostatními členy.91 Může se tak dostat blíže vůdci a dosáhnout

některých výhod. Zajišťuje také potřebnou sounáležitost a loajalitu, kdy už jen

hrozba na sestup na nižší článek postačí k zajištění poslušnosti.92

Pavučinová struktura

S pavučinovou strukturou se setkáme u sekt s vyšším počtem členů,

protože lze vytvořit několik pyramidově organizovaných buněk, které se

vzájemně prolínají. Tímto opatřením je posílena kontrola nad členy a v případě

potřeby může být některá z částí pavučiny obětována či integrována pod jinou

část. 93

Hvězda

Všichni členové mají stejný přístup k vůdci, což je možné jen při menším

počtu členů v počátcích vzniku sekty. Vůdce stojí uprostřed a okolo něho jsou

rozprostřeni členové.94 V dalším vývoji skupiny se přechází k pyramidové

struktuře, kdy členové, co stáli v kruhu okolo vůdce, přejímají roli prvního patra

pyramidy a pod sebe získávají další nové členy.95

6.2. Dle náboženské tradice, ze které vychází96:

- inspirované židovsko-křesťanskou tradicí: odkazují na Bibli (jehovisté,

mormoni…)

91 ENROTH, Ronald. Průvodce sektami a novými náboženstvími. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 1994, s. 16. 92 ABGRALL, Jean Marie. Mechanismus sekt. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2000, s 63. 93 ABGRALL, Jean Marie. Mechanismus sekt. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2000, s 63. 94 ENROTH, Ronald. Průvodce sektami a novými náboženstvími. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 1994, s. 16. 95 ABGRALL, Jean Marie. Mechanismus sekt. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2000, s 64. 96 Srov.: Hora Ladislav (1995)

27

- s orientální inspirací: vycházejí z buddhismu, hinduismu a islámu,

vyhledávají mystické extáze organizované kolem mistra

- s gnostickou inspirací: odvozují svůj původ od praktik Orientu i západního

světa žijící z ezoterismu, alchymie, astrologie, numerologie, či mýtů

o mimozemšťanech.97

6.3. Dle kulturních prvků různého původu:98

- klasické vzešlé z historického protestantismu

- odvozené z křesťanství (Mormoni, Svědkové Jehovovi, Rodina lásky)

- okrajové proudy či paralelní církve prezentující se jako katolické či

pravoslavné (Katolická protireformace)

- proudy ezotericko-okultní (řády Chrámu)

- skupiny uzdravující a modlitební (IVI)

- ezoterické a iniciační moudrosti, gnóze

- tzv. školy moudrosti (Hnutí Grálu, scientologie, Nová Akropolis)

- skupiny či praktiky vycházející z okultismu, magie

- nové praktiky a noví mesiáši (Óm)

- skupiny duševního či tělesného zdraví

- ekologové

- novopohané99

97 ABGRALL, Jean Marie. Mechanismus sekt. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2000, s 65. 98 Srov.: Štapach (1998) 99 ABGRALL, Jean Marie. Mechanismus sekt. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2000, s 66.

28

7. Nebezpečí sekt

Náboženský terorismus je většinou motivován vírou, že nadpřirozené síly

přikázaly použití násilí. Násilné činy, které jsou vykonány ve jménu víry, budou

jejich aktérům odpuštěny a oni budou odměněni po smrti.100

Nebezpečnost náboženských sekt nezáleží pouze na jejím učení, či na

způsobu života jejích členů. Jednotlivce zbaví svobodného rozhodování, někdy

i majetku a vztahů s rodinou. Některé skupiny jsou schopny své členy poškodit

i tělesně. Největší nebezpečí skýtají skupiny, které se charakterizují závislostí na

vůdci a izolovaností členů. Závislost a izolace se mohou stát natolik extrémní, že

umožní i hromadné vraždy či sebevraždy. Skupiny s charakteristikami závislosti

a izolace jsou potenciálními ohnisky nebezpečí.101

Z médií je velmi známá kauza týraní dvou sourozenců jejich vlastní

matkou, tetou a dalšími lidmi tzv. kauza Kuřim, v jejichž pozadí je spatřována

sekta vedená Josefem Škrlou, která se odštěpila od Hnutí Grálu.102 Případ již

skončil u soudu. Osoba, které je připisován největší podíl na celém případu, se

k soudu nedostavila. (Josef Škrla), takže kauza i po vynesení rozsudku, není

dosud uspokojivě vyřešena. Na celém případu totiž zůstává neobjasněno několik

zásadních momentů: zmanipulovaní lidé, násilné jednání proti svým blízkým,

zpřetrhané sociální vazby a izolovanost, které by mohly nasvědčovat sektářskému

prostředí.

Na tomto případu můžeme vidět, že porušovat zákon mohou nejrůznější

náboženské skupiny, avšak riziko představují spíše menší skupinky žijící

v izolovanosti, o nichž se svět dozví až při výskytu nějakého problému. Nebezpečí

tkví v tom, že se stále objevují nové malé skupiny, které díky své izolovanosti

a nekontrolovatelnosti mohou být o to více nebezpečné.103

V České republice nenajdeme samostatné pracoviště či vyčleněnou

skupinu, která by se zabývala problematikou sekt a jejich potenciálních hrozeb.

100 LUŽNÝ, Dušan a kol. Nová náboženství a sekty. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, 1999, s 21. 101 MOYANO, Antonio Luis. Sekty - skrytá hrozba současnosti. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Alpress, 2011, s. 21. 102 Svobodová, Ivana: Kauza Kuřim: stopy vedou dál k šéfovi sekty Škrlovi. Tyden.cz. online cit.

2016-01-29. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/kauza-kurim/kauza-kurim-stopy-vedou-dal-k-sefovi-sekty-skrlovi_61752.html 103 MOYANO, Antonio Luis. Sekty - skrytá hrozba současnosti. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Alpress, 2011, s. 25.

29

Politika proti náboženskému terorismu může být v České republice

zabezpečována na dvou úrovních, a to na státní - Ministerstvo vnitra, Ministerstvo

kultury, Policie ČR a orgány podílející se na tvorbě legislativy umožňující

registraci náboženských společností nebo nestátní instituce,104 kterými jsou

nevládní organizace. Aktuální problémy řeší kriminální policie daného regionu.

Při řešení těchto případů je problematické obviňování z trestných činů a jejich

dokazovaní podezřelým osobám z důvodu neexistence paragrafů, které by tuto

problematiku řešily. Podezřelé osoby jsou pak obviňovány ze zástupných

trestných činů jako např. omezování osobní svobody, vydírání, narušování mravní

výchovy mládeže, atd.105 Objektem zájmu však nikdy není sekta jako celek,

neexistuje kolektivní odpovědnost, ale pouze jedinec (člen sekty), který spáchal

trestný čin. Sektu proto nelze stíhat jako celek a není ani možné ji zakázat. Kromě

státních orgánů se monitoringem sekt zabývá i Společnost pro studium sekt

a nových náboženských směrů, jejími hlavními představiteli jsou P. Remeš,

T. Novotný a Z. Vojtíšek. Cílem společnosti je studium náboženských skupin

a směrů, které se začaly na našem území objevovat po roce 1989 a informují

o nich veřejnost na internetové stránce sekty.cz.106

Otázkou zůstává, zda jsou sekty relevantní bezpečnostní hrozbou, a pokud

ano, tak vůči komu? Konflikt mezi majoritní společností a novým náboženským

hnutím mnohdy zapříčiní spíše nepřipravenost a netolerance většinové

společnosti.107 Sekty budí svou pozornost zejména díky odlišnému životnímu

stylu a odlišení se od okolní společnosti, např. oblečením nebo financováním

těchto skupin. Některé skupiny totiž požadují od svých členů odevzdání

majetku108. Psychická manipulace může vést k nepozorované ztrátě svobody

a k závislosti na sektě nebo vůdci. Další nebezpečí se týká odcizení od rodiny

a přátel. Vážnější důsledky má potom stav, kdy se celá skupina stane nebezpečnou

104 Kol. autorů: Role policie v boji proti rasismu a xenofobii, Praha, Ministerstvo vnitra, 2000, s. 56. 105 Kol. autorů: Role policie v boji proti rasismu a xenofobii, Praha, Ministerstvo vnitra, 2000, s. 56. 106 Kol. autorů: Role policie v boji proti rasismu a xenofobii, Praha, Ministerstvo vnitra, 2000, s. 56. 107 LUŽNÝ, Dušan a kol. Nová náboženství a sekty. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, 1999, s. 19. 108 VOJTÍŠEK, Z.: Sekty a extrémní náboženské skupiny – situace u nás. In: Konference prevence kriminality. Krnov 2003, s. 49.

30

pro své okolí a sama pro sebe. Velmi vážné důsledky mohou mít i výzvy

k nerespektování zákonů, pracovní a finanční vykořisťování.109

Není nic nebezpečného na vzniku nové náboženské skupiny, avšak je třeba

dávat pozor před jejich radikalizací, která poté může vést k nebezpečí. V České

republice existují hrozby, které by mohly vést k ohrožení bezpečnosti. První je

radikalizace náboženské společnosti, kdy členové dostanou příkaz k páchání

trestné činnosti. Druhá hrozba je v jednotlivci, který pod vlivem sekty z vlastní

iniciativy začne páchat trestnou činnost.

109 OPATRNÝ, Aleš.: Sekty jako pastorační problém i úkol.online.cit.2016-03-01. Dostupné z

http://www.knihovna.net/KNIHA/0063_t.htm.

31

8. Náboženská společnost Svědkové Jehovovi

Dle sčítání lidu z roku 2011 patří mezi největší náboženské skupiny

v České republice s cca 13 000 členy Svědkové Jehovovi.

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi (NSSJ, nebo jehovisté) je

křesťanská náboženská společnost, která vznikla mezi léty 1870 - 1879

v Pensylvánii v USA a rozšířila se do celého světa. Za zakladatele společnosti se

považuje Charles Taze Russell, který založil kroužek pro studium Bible, sami si

říkali biblisté.110 Tato skupinka nadšenců došla k závěru, že zatím Bibli správně

nikdo nepochopil a že oni byli první, kteří dostali Boží vnuknutí a odhalili pravdu.

Russell zemřel v roce 1916 a spolku hrozil rozpad. Moci se však chopil smírčí

soudce Joseph F. Rutherford, podařilo se mu odstranit všechny rivaly a byl zvolen

prezidentem hnutí. Nastolil osobní diktaturu nazvanou theokracie a pod heslem

Uvěř nebo zhyň, všechny své kritiky vyhnal. Na sjezdu v Ohiu v roce 1931

začala působit pod názvem Svědkové Jehovovi, podle jména které Mojžíšovi

zjevil Bůh v hořícím keři.111

Samotní Svědkové Jehovovi nepovažují své náboženství za nové, ale za

obnovení původního křesťanství. Celosvětově mají asi 16,5 milionu členů. Patří

mezi největší vyznání světa. Hnutí je řízeno centralisticky a teokraticky

úřadujícím prezidentem, který je volen na celý život. Presidentovi je podřízen

Řídící sbor skládající se ze třinácti mužů. Hnutí se člení na pobočky, obvody,

kroužky a shromáždění a je řízeno z centrály v Brooklynu.112 Svědkové Jehovovi

zamítají mnoho tradičních křesťanských principů, např. nevěří v nesmrtelnost

duše, peklo i očistec, odmítají nauku o Trojici, jsou přesvědčeni o brzkém konci

světa, kdy dojde k Armagedonu. Zavrhují některé tradiční křesťanské svátosti,

jako např. eucharistii tedy mši svatou. Odmítají také krevní transfúzi a dříve

i povinnou základní vojenskou službu. Neslaví žádné svátky, pouze tzv. památnou

večeří si připomínají Ježíšovu smrt. Také se nezapojují do politiky. Za svátečný

den považují sobotu. Jako povinnost každého člena je rozsáhlá propagace zejména

časopisy Strážná věž a Probuďte se! Jsou proslulí svou misijní činností,

110 ENGELHART, Vojtěch. Kdo jsou Svědci Jehovovi?. Řím: Křesťanská akademie, 1979, s. 11. 111 ENGELHART, Vojtěch. Kdo jsou Svědci Jehovovi?. Řím: Křesťanská akademie, 1979, s. 13. 112 BLEY, S. Malý slovník sekt: sekty a nová náboženská hnutí v kontextu tradičních církví. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998, s. 113.

32

duchovními a morálními zásadami. Členy, kteří nežijí dle přísných zásad

organizace, vyřazují. S bývalými členy je přísný zákaz stýkat se i mluvit nebo

pozdravit. Všechna tato jednání jsou často vnímána veřejností velice kriticky.

Osobně se mi líbí názory Svědků Jehovových v otázkách křtu. Protože si

myslím, že předpokladem křtu je nutná víra a tu těžko můžeme nalézt u malých

miminek. Svědkové Jehovovi tedy křtí až v dospělosti a dodržují Ježíšovu tradici,

tedy křest ponořením celého těla do vody. Křest nemá charakter svátosti, ale je

pouze symbolikou oddanosti Jehovovi.

33

PRAKTICKÁ ČÁST

34

1. Cíl výzkumu

Praktická část bakalářské práce navazuje na část teoretickou. Jejím cílem

je prozkoumat zkušenost respondentů se životem v náboženské skupině, v tomto

konkrétním případě v Náboženské skupině Svědkové Jehovovi. Pozornost bude

zaměřena na důvody, které byly hlavním motivem jejich vstupu do náboženské

skupiny, a pozitiva/negativa, která se svým působením v náboženské skupině

spojují. Závěry práce by mohly přispět k lepšímu pochopení situací a problémů,

které člověka přinutí vyhledat útočiště v náboženské skupině, a poukázat na

skutečnost, že se životem v ní nejsou spjata jen pozitiva, ale i řada negativ, která

nemusejí být na první pohled zřejmá. Jak ve své publikaci upozorňuje např.

Opatrný, je nezbytné o náboženských skupinách správně a střízlivě informovat,

aby každý člověk mohl racionálně uvážit, zda se skutečně jedná o tu správnou

cestu pro něj. „Vstup do náboženské skupiny bývá totiž vším jiným než výsledkem

racionálního procesu.“113

Výzkumné otázky:

Jaké byly příčiny pro vstup respondentů do náboženské skupiny?

Jaká nacházejí respondenti pozitiva na členství v náboženské skupině?

Jaká nacházejí respondenti negativa na členství v náboženské skupině?

113 OPATRNÝ, Aleš: Náboženské skupiny a destruktivní kulty v České republice: Zkušenosti se

náboženská skupinami a destruktivními kulty v pastoraci v České republice. Pastorace.cz online.

2002 cit. 2016-04-20. Dostupné z: http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Náboženské

skupiny-a-destruktivni-kulty-v-Ceske-republice.html.

35

2. Metodologie

2.1. Metodologický rámec

Vzhledem ke stanovenému cíli výzkumu, který je zaměřen na zkoumání

zkušeností se životem v náboženské skupině, byla zvolena kvalitativní metoda

výzkumu. Kvalitativní výzkum je aplikován v případech, v nichž by vzhledem ke

složitosti zkoumaných sociálních a psychických jevů by nebyl dostatečný přístup

kvantitativní. Uplatnění nalézá např. při zkoumání pocitů, prožívání, motivace

a etických hodnot apod. Nahlíží na člověka v souvislostech, usiluje o co nejlepší

poznání, negeneralizuje.114 Creswell in Hendl definuje kvalitativní výzkum takto:

„Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění založený na různých

metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému.

Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů,

informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přiměřených

podmínkách.“115 Miovský v souvislosti s kvalitativním výzkumem uvádí

následující klíčové termíny:

jedinečnost a neopakovatelnost (kvalitativní výzkum se zabývá

zkoumáním jevů, které jsou jedinečné a neopakovatelné a lidé je mohou

vnímat velmi odlišně a v různých kvalitách a rovinách);

kontextuálnost (v psychologii existuje jen málo obecně platných pravidel

či zákonitostí, většina z nich je vázána jen na určitý kontext);

procesuálnost a dynamika (zkoumaný fenomén vzniká, rozvíjí se a zaniká

během procesu, který se odehrává v čase, nemá lineární průběh a vlivem

různých faktorů se neustále proměňuje);

reflexivita (výzkumník participuje na procesech, které zkoumá).116

Vzor pro kvalitativní výzkum představuje interpretativní paradigma, které

zdůrazňuje aktivní roli individua sociální skutečnost permanentně vytvářejícího

a „konstruujícího“ (někdy se proto v této souvislosti používá označení

114 MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada), s. 35. 115 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, s. 50. 116 MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada), s. 18.

36

konstruktivistické paradigma).117 Hendl v této souvislosti uvádí následující:

„Interpretativní výzkum vychází z představy, že sociální svět je konstituován

interaktivním jednáním a je pro jedince i skupiny významově strukturovaný. Proto

je nutné ho vidět nejdříve očima sledovaného jedince nebo zkoumané skupiny.

Tato primární rovina popisu a rozboru se na vyšší úrovni překračuje hledáním

pravidel, kulturních norem a struktur, které interpretace prvního řádu ovlivňují

a jichž si není jedinec obvykle vědom.“118

Pří přípravě kvalitativního výzkumu hraje důležitou roli plánování. Důraz

je kladen na emergentnost takového plánu, tzn. schopnost pružně reagovat na

změny v procesu dotazování (rozpracovávání otázek původních, pokládání otázek

doplňovacích, konstrukce otázek nových). Se zohledněním skutečnosti, že

kvalitativní výzkum nemá lineární průběh, jak je tomu obvykle ve výzkumu

kvantitativním (vzorkování, sběr dat, analýza a interpretace jsou v tomto případě

ve vzájemném cyklickém vztahu), lze při plánování kvalitativního výzkumu

postupovat následovně:119

1. Stanovení účelu a zaměření studie.

2. Volba optimálního přístupu (kvalitativního, kvantitativního) jako hlavní

výzkumné strategie.

3. Stanovení výzkumného vzorku a místa, kde bude výzkum realizován.

4. Rozvržení výzkumu do fází.

5. Návrh způsobu sběru dat a jejich následné organizace.

6. Volba vhodného způsobu analýzy dat.

7. Plánování logistiky, časového rozpisu a financování.

8. Realizace opatření pro zajištění kvality celého postupu – hlavním

kritériem kvalitativního výzkumu je míra, jak se podařilo autenticky

zachytit a prezentovat pohledy zkoumaných jedinců. K zajištění

dostatečné kvality dat je vhodné řídit se následujícími postupy – saturace

(sběr dat ukončit až tehdy, když již nepřispívají k porozumění případu),

krystalizace (zohlednění různých aspektů dané problematiky), triangulace

(využívání několik zdrojů dat a více prostředků pro jejich sběr), kontrola

117 PETRUSEK, Miloslav. Teorie a metoda v moderní sociologii. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993, s. 133. 118 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum v pedagogice. Web.ftvs.cuni.cz online. 27. 7. 2006 cit. 2016-

04-18. Dostupné z: http://web.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/kvalvyzkpedhendl.pdf. 119 Srov. např. Lincolnová a Guba (1985) in Hendl (2006).

37

interpretací pomocí informantů, delší doba angažovanosti ve výzkumu

a poskytnutí úplné zprávy o výzkumu.120

K interpretaci výzkumu byla zvolena metoda tematické analýzy.

Tematická analýza (analýza témat) je nejstarší metodou obsahové analýzy vůbec.

Hlavní předností této metody je, že témata (obsahy) libovolného druhu jsou

tříděny do poměrně malého počtu kategorií, které musí být definovány před

započetím výzkumu. Analýza témat tím představuje výraznou redukci

informací.121 Braun a Clarke, které se problematikou tematické analýzy ve svém

článku detailně zabývají, definují tematickou analýzu jako „metodu pro

identifikaci, analýzu a interpretaci vzorů (motivy) v rámci dat. Je minimálně

organizována a popisuje příslušnou datovou sadu v (bohatém) detailu. Často však

tento rámec přesahuje a interpretuje různé aspekty výzkumného tématu.“122

Autorky považují tematickou analýzu za základní metodu pro kvalitativní

výzkum. Uvádějí, že se jedná o první kvalitativní metodu analýzy, kterou by se

výzkumní pracovníci měli učit, protože poskytuje základní dovednosti, které

budou užitečné pro provádění mnoha dalších forem kvalitativní analýzy. Důraz

kladou především na flexibilitu této metody. Kvalitativní analytické metody lze

podle flexibility při jistém zjednodušení rozdělit přibližně na dvě skupiny. V té

první se nacházejí metody, které mají určitou teoretickou nebo epistemologickou

pozici. Pro některé z nich – jako je například analýza konverzace (Hutchby

a Wooffitt, 1998) a interpretační fenomenologická analýza (Smith a Osborn,

2003) je charakteristická značně omezená variabilita, zejména co se způsobu

využití metody týče (analýza je vedena jedním postupem). Ostatní metody – jako

je například metoda zakotvené teorie (Strauss a Corbin, 1998), diskurzivní

analýza (Burmann a Parker, 1993) a analýza vyprávění (Riessman, 1993) mohou

nabývat různých projevů v širokém teoretickém rámci. Do druhé skupiny lze

zařadit metody, které jsou na teorii a epistemologii v podstatě nezávislé, a mohou

být použity v celé řadě teoretických a epistemologických přístupů. Spadá sem

i tematická analýza, která v důsledku výše popsané teoretické svobody

120 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum v pedagogice. Web.ftvs.cuni.cz online. 27. 7. 2006 cit. 2016-

04-18. Dostupné z: http://web.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/kvalvyzkpedhendl.pdf. 121 MERTEN, Klaus. Inhaltsanalyse: Einführung in Theorie, Methode und Praxis. 2., verb. Aufl. Opladen: Westdeutscher Verlag, 1995, s. 146. 122 BRAUN, Virginia and CLARKE, Victoria. (2006) Using thematic analysis in psychology. Qualitative Research in Psychology, 3 (2). pp. 77-101. ISSN 1478-0887. Dostupné z: http://eprints.uwe.ac.uk/11735/2/ thematic_analysis_revised.

38

představuje flexibilní a užitečný nástroj pro výzkum, který může poskytnout

bohaté a detailní, přesto komplexní informace o datech.

Vzhledem k tomu, že tematická analýza v pojetí Braun a Clarke byla zvolena jako

vhodný nástroj pro analýzu realizovanou v rámci praktické části této bakalářské

práce, v tabulce uvádím příslušný 6 - fázový postup.123

Tabulka č. 1: Fáze tematické analýzy124

Fáze Popis procesu

1. Seznámení se s daty Přepis dat (v případě potřeby), čtení a opakované čtení

dat, zaznamenávání počátečních nápadů.

2. Generování počátečních kódů Kódování zajímavých vlastností těchto dat

systematickým způsobem v celém souboru dat,

shromažďování dat týkajících se každého kódu.

3. Hledání témat Seskupování kódů do možných témat zahrnující

všechny údaje důležité pro každé potenciální téma.

4. Revize témat Ověřování témat ve vztahu ke kódovaným extraktům

(úroveň 1) a celé sadě dat (úroveň 2) vytvářející

tematickou „mapu“ analýzy.

5. Definování a pojmenování témat Upřesnění specifik každého tématu, generování jasné

definice a pojmenováni každého tématu.

6. Vytvoření zprávy Konstrukce finální analýzy, sestavení stručné,

soudržné, logické, neopakující se, jednoduché a

zajímavé výstupní zprávy. Výběr vhodných názorných

příkladů. Tvorba argumentů ve vztahu k výzkumným

otázkám.

2.2. Metoda sběru dat

Hlavní skupinu metod sběru dat v kvalitativním výzkumu tvoří

naslouchání vyprávění, kladení otázek lidem a získávání jejich odpovědí.

Dotazování obecně zahrnuje různé typy rozhovorů, dotazníků, škál a testů. Tyto

metody lze použít buďto samostatně, jako je tomu v dotazníkových šetřeních,

nebo v kombinaci s jinými metodami. Např. zúčastněné pozorování může být

doplněno neformálním rozhovorem nebo dotazníkem s cílem získat další

informace. Dvě krajní formy dotazování představují na jedné straně různé

dotazníky s pevně danou strukturou otázek a uzavřenými otázkami, vyplňované

samostatně nebo s cizí pomocí, na druhé straně volné rozhovory, jejichž struktura

123 např. Merten (1995) rozlišuje v procesu tematické analýzy 3 fáze: 1) vytváření kategorií, 2) vzorkování, 3) kódování. 124 BRAUN, Virginia and CLARKE, Victoria. (2006) Using thematic analysis in psychology. Qualitative Research in Psychology, 3 (2). pp. 77-101. ISSN 1478-0887. Dostupné také z: http://eprints.uwe.ac.uk/11735/2/ thematic_analysis_revised.

39

není předem dána a které mají v mnoha případech podobu volného vyprávění

subjektu. Pak existuje určitá střední cesta v podobě polostrukturovaného

dotazování, které se vyznačuje definovaným účelem, určitou osnovou a velkou

pružností celého procesu získávání informací.125 Tato se ukázala být pro výzkum

zkušeností se životem v náboženské skupině nejvhodnější.

Rozhovor126 patří k nejobtížnějším a současně nejvýhodnějším metodám

pro získávání kvalitativních dat. Při jeho zvládnutí se totiž nejedná pouze

o získání potřebných sociálních dovedností a citlivosti, ale také o kultivaci

schopností pozorovat a umění obě metody provázat a dokázat z nich pro výzkum

vytěžit maximum. Rozhovor polostrukturovaný dokáže řešit mnoho nevýhod

rozhovoru nestrukturovaného i plně strukturovaného, právě proto je

v kvalitativním průzkumu velmi rozšířen. Při jeho přípravě je obvykle vytvářeno

určité schéma, které je pro tazatele závazné. Toto schéma obvykle specifikuje

okruhy otázek, na které se tazatel bude respondentů ptát. Obvykle je možné

zaměňovat pořadí, v jakém bude jednotlivým okruhům věnována pozornost, což

je dle potřeby a možností obvykle realizováno s cílem maximalizovat výtěžnost

rozhovoru. Při polostrukturovaném rozhovoru je vhodné použít následné inquiry,

tzn. upřesnění a vysvětlení odpovědí respondenta. Tazatel si ověří, zda odpověď

správně pochopil a interpretoval, klade různé doplňující otázky a téma

rozpracovává do hloubky, do jaké je to užitečné vzhledem k cílům a definovaným

výzkumným otázkám. Pokračuje tak dlouho, dokud respondent poskytuje

smysluplné a pro účely výzkumu relevantní odpovědi nebo dokud nevyčerpá

časový limit. U polostrukturovaného rozhovoru je tedy definováno tzv. jádro,

minimum témat a otázek, které musí tazatel probrat. Na toto jádro se pak nabaluje

množství doplňujících témat a otázek, které se tazateli jevily jako smysluplné či

vhodně rozšiřující původní zadání. Při zpracování a analýze pak může tazatel

s touto „nadstavbou“ pracovat nebo ji ponechat stranou. Obvykle se však

doplňující otázky ukazují být velmi užitečné a přinášejí množství kontextuálně

125 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, s. 164. 126 V některých případech se lze setkat rovněž s označením interview, Miovský (2006, s. 156) jako interview označuje takový rozhovor, který je moderovaný a prováděný s určitým cílem a účelem výzkumné studie.

40

vázaných informací, které mohou tazateli pomoci s lepším uchopením problému,

který jej zajímá.127

Vzhledem ke stanovenému cíli a v souvislosti s výzkumnými otázkami

byly zvoleny následující okruhy otázek:

1. V jaké náboženské skupině jsou nebo byli činní?

2. Jaké byly hlavní důvody vstupu do dané skupiny?

3. Co je na náboženské skupině atraktivní?

4. Jaká byla pozitiva života ve skupině?

5. Jaké byly mínusy života ve skupině?

6. Zkušenosti a postřehy ze života v náboženské skupině?

7. Současný postoj k náboženským skupinám?

2.3. Průběh výzkumného šetření

Výzkumné šetření proběhlo během března a dubna 2016. Respondenti pro

výzkum byli získáni metodou záměrného výběru, což je nejrozšířenější metoda

výběru aplikovaná při kvalitativním výzkumu.128 Jako záměrný (někdy také

účelový) výběr výzkumného vzorku označujeme takový postup, kdy cíleně

vyhledáváme účastníky na základě jejich určitých vlastností. „Kritérium výběru je

právě vybraná (určená) vlastnost (či projev této vlastnosti) nebo stav (např.

příslušnost k určité sociální nebo jiné skupině). Znamená to, že na základě

stanoveného kritéria cíleně vyhledáváme pouze ty jedince, kteří toto kritérium

nebo soubor kritérií) splňují a současně jsou ochotni se do výzkumu zapojit.“129

V rámci záměrného výběru existuje několik různých strategií, které lze různě

kombinovat a doplňovat dle potřeby tazatele. V tomto konkrétním případě byl

127 MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada), s. 159 – 160. 128 Hendl (2005, s. 150 an.) v této souvislosti hovoří o výběru teoretickém. Ten vymezuje takto: „Teoreticky zaměřený výběr označuje proces sběru dat potřebných ke generování teorie, přičemž výzkumník svá data zároveň shromažďuje, kóduje a analyzuje a přitom se rozhoduje, která další data jsou zapotřebí a kde se dají získat. Sběr dat je řízen vznikající teorií.“ 129 MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada), s. 135.

41

zvolen výběr záměrný prostý, který představuje nejjednodušší variantu metody

záměrného výběru. Jeho princip spočívá v tom, že bez uplatnění dalších

specifických metod či strategií vybíráme mezi potenciálními účastníky výzkumu

(tj. účastníky splňujícími určité kritérium nebo soubor kritérií) toho, který je pro

účast ve výzkumu vhodný a současně s ní také souhlasí. Tento způsob výběru

nalézá uplatnění zejména v případech, kdy se nejedná o příliš velký potřebný

výběrový soubor a osoby náležející do základního souboru jsou poměrně snadno

dostupné. Jednotlivé rozhovory byly předem domluveny přes známé a kolegy

z práce. Formulace otázek závisela vždy na ochotě a schopnosti respondenta

odpovídat. Jednotlivé rozhovory probíhaly po vzájemné dohodě v příslušný den,

čas a na předem určeném místě. Délka rozhovoru trvala vždy kolem půl hodiny.

Rozhovoru předcházelo krátké představení a byla vysvětlena podstata šetření.

42

3. Charakteristika respondentů

Za účelem výzkumu byli osloveni 4 lidé, tři ženy a jeden muž, kteří byli

v minulosti činní v náboženské skupině Svědkové Jehovovi. Vzhledem

k požadavku anonymity respondentů směřujícímu k zajištění maximální

pravdivosti a objektivnosti jimi poskytnutých odpovědí jsou zde uvedeny pouze

údaje o jejich věku, nejvyšším dosaženém vzdělání, zaměstnání a rodinném stavu.

Křestní jména, s nimiž je pracováno za účelem snazší identifikace respondentů,

jsou smyšlená.

Alena, č. 1

Prvním respondentem byla žena ve věku 61 let, středoškolského vzdělání,

důchodkyně, rozvedená. V minulosti působila v náboženské skupině Svědkové

Jehovovi, do které vstoupila ve věku 38 let poté, co se rozvedla a zůstala sama

se dvěma dětmi. Skupinu opustila po cca 13 letech, kdy u ní došlo k jakémusi

„vystřízlivění“ a negativa života v ní převážila nad pozitivy.

Veronika, č. 2

Druhým respondentem byla žena ve věku 41 let, vysokoškolského

vzdělání, OSVČ, rozvedená. V minulosti působila v náboženské skupině

Svědkové Jehovovi, do které vstoupila ve věku 30 let, když byla na mateřské

dovolené se třetím dítětem. Skupinu opustila poté, co se rozvedla (po cca

8 letech), protože se musela naplno věnovat dětem, které zůstaly v její péči.

Simona, č. 3

Třetím respondentem byla žena ve věku 37 let, středoškolského vzdělání,

recepční, svobodná. V minulosti působila v náboženské skupině Svědkové

Jehovovi, do které vstoupila ve věku 26 let, kdy se nacházela ve fázi „hledání sebe

sama“. Ze skupiny byla vyloučena po cca 5 letech, když si našla partnera

„zvnějšku“.

Kamil, č. 4

Čtvrtým respondentem byl muž ve věku 40 let, středoškolského vzdělání,

technik, ženatý. V minulosti působil v náboženské skupině Svědkové Jehovovi,

43

do které vstoupil ještě v pubertálním věku, těsně před nástupem na střední školu.

Skupinu opustil po cca 10 letech, když se jeho názory začaly rozcházet s názory

jejích vedoucích představitelů.

44

4. Analýza zjištěných dat

Ke zpracování údajů získaných na základě polostrukturovaného rozhovoru

byla zvolena metoda tematické analýzy. Nejprve byly na základě extraktů

vytvářeny kódy, které se následně spojily do subtémat, která ve výsledku

zastřešila tři témata – Důvody vstupu do náboženské skupiny Svědkové Jehovovi,

Pozitiva spojená s působením v náboženské skupině Svědkové Jehovovi

a Negativa spojená s působením v náboženské skupině Svědkové Jehovovi.

Uvedená témata se vztahují k cíli, který byl vytyčen v úvodní kapitole výzkumné

části práce.

Téma č. 1 Důvody vstupu do náboženské skupiny Svědkové Jehovovi

Rodina

Nespokojenost s vlastním životem

Vlivy okolního prostředí

Téma č. 2: Pozitiva spojená s působením v náboženské skupině Svědkové

Jehovovi

Posílení sociálních vazeb

Vzájemné chování členů skupiny

Vnesení řádu do života

Téma č. 3: Negativa spojená s působením v náboženské skupině Svědkové

Jehovovi

Postavení v náboženské skupině

Povinnosti členů

Důsledky vystoupení (vyloučení) ze skupiny

Dopady na osobní a rodinný život.

45

Tabulka č. 2: Důvody vstupu do náboženské skupiny Svědkové Jehovovi

Subtéma Kódy

Rodina Dysfunkční rodina

Problémy v partnerských vztazích

Nespokojenost s vlastním životem

Vyhlídky na zlepšení neutěšené životní

situace

Stres a shon moderní doby

Psychické vyčerpání

Hledání sebe sama

Zvědavost

Potřeba někam patřit

Vlivy okolního prostředí

Souhra okolností

Aktivita členů skupiny

Pozitivní zkušenosti známého

Tabulka č. 3: Pozitiva spojená s působením v náboženské skupině Svědkové

Jehovovi

Subtéma Kódy

Posílení sociálních vazeb

Množství sociálních kontaktů

Náhrada chybějící rodiny a přátel

Podpora a pomoc při řešení nelehkých

životních situací

Vzájemné chování členů skupiny Vzájemná úcta a respekt

Budování pocitu výjimečnosti

Vnesení řádu do života

Absence kriminality

Stabilita a klid

Nalezení smyslu života

Oproštění od materiálna

Orientace na věci „skutečně“ důležité

Učení disciplíně

Náplň volného času

Nutnost podřídit se autoritám

Nedostatek času na projevy mladické

nerozvážnosti

46

Tabulka č. 4: Negativa spojená s působením v náboženské skupině Svědkové

Jehovovi

Subtéma Kódy

Postavení v náboženské skupině

Nerovné postavení majetných a

nemajetných

Nerovné postavení mužů a žen

Pouze řádoví členové

Povinnosti členů

Poskytování finančních příspěvků

Nemožnost vyjádřit vlastní názor

Omezování osobních práv a svobod

Práce pro skupinu bez nároku na plat

Přesvědčování nečlenů

Nutnost podřídit se autoritám

Důsledky vystoupení (vyloučení)

ze skupiny

Ignorace, projevy pohrdání

Odříznutí od přátel

Ztráta životních jistot

Dopady na osobní a rodinný život Rozvrácení rodiny

Nemožnost nalézt si partnera mimo skupinu

Téma č. 1: Důvody vstupu do náboženské skupiny Svědkové Jehovovi

Z analýzy rozhovorů vyplynulo, že důvody, proč lidé vstupují do nějaké

náboženské skupiny, jsou různé. Vždy záleží na povaze a individualitě jedince,

jak je schopen řešit situace a problémy, se kterými je v životě konfrontován.

Náboženské důvody se neukazují být v naprosté většině případů tím

rozhodujícím.

Subtéma č. 1: Rodina

První subtéma, které bylo stanoveno v rámci tématu „Důvody vstupu

do náboženské skupiny Svědkové Jehovovi“ je „Rodina“. Při vstupu do

náboženské skupiny totiž sehrávají významnou roli vztahy v rodině, ať již v té

nejbližší (nukleární), nebo širší. Obecně platí, že členové funkčních rodin jsou

vůči vábení nejrůznějších skupin (nejen náboženských) méně náchylní.

Kód „Dysfunkční rodina“: „... od 12 let jsem žila pouze s otcem a od 18 let

sama. V době, kdy jsem se přidala ke Svědkům Jehovovým, jsem byla i bez

partnera“ (Simona, č. 3). Kód „Problémy v partnerských vztazích“: „Zůstala

jsem sama po rozvodu s dvěma dětmi“ (Alena, č. 1).

47

Subtéma č. 2: Nespokojenost s vlastním životem

Druhé subtéma, které bylo stanoveno v rámci tématu „Důvody vstupu

do náboženské skupiny Svědkové Jehovovi“ je „Nespokojenost s vlastním

životem“. Náboženské skupiny, svědky Jehovovy nevyjímaje, jsou mnohdy

útočištěm lidí osamělých, špatně komunikujících, jinými nepřijímaných nebo lidí

různě radikálně orientovaných, někdy se značnou averzí vůči sobě samotným.

Klasický stoupenec náboženské skupiny tedy něčím v životě trpěl (někdy ani není

schopen formulovat, čím) a v náboženské skupině nalezl domnělý nebo skutečný

lék na svou bolest či nouzi.

Kód „Vyhlídky na zlepšení neutěšené životní situace“: „Asi jsem hledala

místo, ve kterém by se dalo žít v lepších podmínkách, na což mě také při prvním

setkání nalákali. Myslím si, že jsem při prvním rozhovoru s nimi svou samotu

dávala hodně najevo a fakt, že by zase mohlo být o něco lépe, mě hodně

přitahoval“ (Alena, č. 1). Kód „Stres a shon moderní doby“: „Neměla jsem čas

na žádný duchovní rozvoj, např. zvyšování si vzdělání, nebo jakékoliv jiné činnost

na rozvoji osobnosti“ (Veronika, č. 2). „Kód „Psychické vyčerpání“: „Byla jsem

bez práce a psychicky na dně“ (Alena, č. 1). „Z neustálého honění za výdělkem a

starosti o domácnost jsem byla psychicky vyčerpaná“ (Veronika, č. 2). Kód

„Pocity nedoceněnosti“: Tento pocit zažívala z respondentů pouze Veronika. Ta

v souvislosti s pozitivy života v náboženské skupině jmenovala zvýšení

sebevědomí a získání nových, milujících přátel. Na doplňující otázku, zda se

doma cítila méněcenná, reagovala takto: „To snad ani ne, ale znáte to…. Manžel

mě za nic nepochválil. Všichni mou péči považovali za samozřejmost. Děti zlobí,

ať se snažíte ze všech sil. Někdy je to nad obyčejnou ženskou moc. Tady mně

vždycky lichotili, považovali si mě. Chválili i za malé úspěchy.“ Kód „Hledání

sebe sama“: „Asi jsem se hledala. Svědkové Jehovovi nebyla moje první skupina,

ke které jsem se přidala. Jako mladistvá jsem se přidala k punkerům, nosila jsem

číro, nechala jsem si udělat tetování. Chvíli jsem žila i ve squatu. Pak jsem se

aktivně účastnila v boji za práva zvířat, proti potratům, pak jsem byla veganka.

Tento život věčného boje proti něčemu mě nenaplňoval“ (Simona, č. 3). Kód

„Zvědavost“: „Byl jsem mladý, nenaplněný a zvědavý“ (Kamil, č. 4).

48

Subtéma č. 3: Vliv okolního prostředí

Třetí subtéma, které bylo stanoveno v rámci tématu „Důvody vstupu

do náboženské skupiny Svědkové Jehovovi“ je „Vlivy okolního prostředí“. Vlivy

prostředí představují další významný faktor ovlivňující rozhodnutí lidí vstoupit či

nevstoupit do náboženské skupiny. Roli zde sehrávají především přesvědčování ze

strany členů skupiny a pozitivní zkušenosti přátel či známých. Z níže uvedeného

vyplývá, že jistou roli v tomto ohledu sehrává rovněž souhra okolností, resp.

náhoda.

Kód „Aktivita členů skupiny“: „Jednou u nás u dveří zazvonili a nechali

brožuru, Strážnou věž nebo jak se to jmenuje. Brožuru jsem si přečetl, ani nevím

proč. Jak říkám, víra mě vždycky zajímala. Přál jsem si, aby všechny ty pěkné

věci, o kterých píší, byly pravda. Bral jsem to jako pohádku“ (Kamil, č. 4). Kód

„Souhra okolností“: „Čekala jsem na vlakovém nádraží na zpožděný vlak a oni

zrovna stáli ve vestibulu. Nevím ani proč, ale vzala jsem si časopis a zapovídala

se s paní, která ho nabízela“ (Simona, č. 3). Kód „Pozitivní zkušenosti

známého“: „Vstoupila (kamarádka) k Jehovistům asi rok přede mnou. Předtím

proházela manželskou krizí a rozvedla se, byla na tom velice špatně. Jakmile

vstoupila k Jehovistům, úplně rozkvetla. Uklidnila se a přestala se stresovat

nepodstatnými věcmi a duchovně velice vyzrála. Záviděla jsem jí“ (Veronika,

č. 2).

Téma č. 2: Pozitiva spojená s působením v náboženské skupině Svědkové

Jehovovi

Jaká jsou pozitiva, která si bývalí členové náboženské skupiny Svědkové

Jehovovi s členstvím v ní spojují? Z analýzy rozhovorů vyplývá, že většina

považuje za hlavní přínos členství v náboženské skupině skutečnost, že dokáže

svým členům na určitou dobu generovat pocit, že někam patří. Jedinec zde může

navázat nová přátelství, členství ve skupině mu může vnést do života jistotu a řád.

V krizových situacích náboženská skupina nabídne potřebným pomocnou ruku

a pomůže jim překonat nelehké životní situace. Uvedená pozitiva však

z dlouhodobějšího hlediska nedokáží převážit níže uvedená negativa. Ta mají za

následek to, že někteří z respondentů (jmenovitě Alena a Simona), při zpětném

49

pohledu na své členství v náboženské skupině Svědkové Jehovovi žádná pozitiva

nespatřují.

Subtéma č. 1 Posílení sociálních vazeb

První subtéma, které bylo stanoveno v rámci tématu „Pozitiva spojená

s působením v náboženské skupině Svědkové Jehovovi“, je „Posílení sociálních

vazeb“. Této oblasti přikládají všichni respondenti velký význam – s působením

v náboženské skupině si spojují navázání nových přátelství, množství sociálních

kontaktů (možnost popovídat si, podělit se o své starosti) a pomoc a podporu

v nelehkých životních situacích.

Kód „Množství sociálních kontaktů“: Přišla jsem do kontaktu s jinými lidmi než

s dětmi doma“ (Alena, č. 1). „Setkávala jsem se s lidmi, mohla jsem si popovídat

a podělit se o své starosti“ (Veronika, č. 2). Kód „Náhrada chybějící rodiny

a přátel“: „Náboženská skupina mi nahradila chybějící rodinu a přátele“

(Simona, č. 3). Kód „Podpora a pomoc při řešení nelehkých životních

situací“: „Svědkové nabízí jednoduché řešení nelehkých životních situací“

(Alena, č. 1).

Subtéma č. 2 Vzájemné chování členů skupiny

Druhé subtéma, které bylo stanoveno v rámci tématu „Pozitiva spojená

s působením v náboženské skupině Svědkové Jehovovi“, je „Vzájemné chování

členů skupiny“. Byť by se toto subtéma mohlo zdát ve srovnání s ostatními

subtématy méně podstatné, opak je pravdou. Dnešní uspěchaná doba totiž rozvoji

mezilidských vztahů právě neprospívá, čehož jsou si náboženské skupiny vědomy

a staví na tom. Pro vzájemné jednání jejich členů je tedy charakteristická slušnost,

úcta a respekt, čehož si respondenti váží. V těch, kteří se cítí v běžném životě

nedoceněni, vzbuzuje vnitroskupinové jednání pocit výjimečnosti.

Kód „Vzájemná úcta a respekt“: „... aniž by mě znali, chovali se ke mně od

začátku přátelsky, zdvořile a ochotně“ (Alena, č. 1). „Ke mně se vždy všichni

včetně nejvyšších představitelů chovali slušně a s respektem“ (Veronika, č. 2).

Kód „Budování pocitu výjimečnosti“: „Fakt jsem si myslela, že jsem

výjimečná“ (Veronika, č. 2).

50

Subtéma č. 3: Vnesení řádu do života

Třetí subtéma, které bylo stanoveno v rámci tématu „Pozitiva spojená

s působením v náboženské skupině Svědkové Jehovovi“, je „Vnesení řádu do

života“. Vnesení řádu do života, nalezení klidu, míru a harmonie je většinou tím,

co lidé v náboženských skupinách hledají. Respondenti v tomto smyslu zmiňují

nalezení smyslu života, oproštění od materiálna a orientaci na věci, které jsou

v životě důležité.

Kód „Nalezení smyslu života“: „... byl to pro mě smysl života, něco, co mě

neskutečně naplňovalo. Cítil jsem, že nic než víru k životu nepotřebuji. Všechno

jsem podrobil Bohu a Bůh byl ke mně laskavý“ (Kamil, č. 4). Kód „Stabilita

a klid“: „Chtěla jsem stálého a věrného partnera a konečně klid“ (Simona, č. 3).

Kód „Oproštění od materiálna“: „Přestala jsem se zabývat materiálními

záležitostmi a začala jsem pracovat na svém duchovním rozvoji“ (Veronika, č. 2).

Kód „Orientace na věci „skutečně“ důležité“: „Přestala jsem se stresovat

maličkostmi, jako je např. neumyté nádobí. Utracené peníze se zase nějak

vydělají, a jestli jich bude o něco méně než dřív, mě už taky netrápí. V životě jsou

důležitější věci“ (Veronika, č. 2). Kód „Nutnost podřídit se autoritám“:

Někomu se může zdát výhodné, že v podstatě za ně skupina rozhoduje, diktuje mu,

co má dělat, jak má mluvit, jak má trávit volný čas“ (Simona, č. 3). Kód „Náplň

volného času“: „Trávil jsem spoustu svého volného času se svědky. Navštěvoval

jsem čtyřikrát týdně shromáždění, četl veškerou literaturu“ (Kamil, č. 4). Kód

„Absence kriminality“: „... u jehovistů prakticky neexistuje kriminalita. Nikdy

jsem se také u nich nesetkala s tím, že by někdo někomu něco ukradl nebo zatajil“

(Alena, č. 1). Kód „Učení disciplíně“: Alena jako pozitivum označuje i rozvoj

disciplinovanosti, a to i u malých dětí. „Možná ještě malé plus a to takové, že

jejich přednášek, které bývají především v neděli, se účastní i malé děti, které tak

zároveň učí disciplíně“. Na doplňující otázky, které směřovaly ke zjištění, o jak

malé děti se jedná, odpověděla, že o všechny věkové kategorie. I novorozenci

musí být při setkáních úplně zticha. Kamil (č. 4) v této souvislosti zmiňuje

nedostatek času na projevy mladické nerozvážnosti. „Neměl jsem čas na

vylomeniny, vyhnuly se mi drogy i alkohol a to jen díky lásce, kterou jak jsem

tehdy věřil, mi dává Bůh.“

51

Téma č. 3: Negativa spojená s působením v náboženské skupině Svědkové

Jehovovi

Z analýzy rozhovorů vyplynulo, že s působením v konkrétní náboženské

skupině je spojena celá řada negativ. Ta se týkají postavení v rámci skupiny,

povinností jejích členů, vystoupení ze skupiny i dopadů, které má činnost ve

skupině na osobní a rodinný život respondentů. Zkušenosti respondentů

s náboženskou skupinou Svědkové Jehovovi jsou negativní do té míry, že by již

znovu nezvažovali členství v ní. Nejrazantnější je v tomto ohledu Alena (č. 1),

která na základě své zkušenosti už nechce mít s náboženstvím nic společného.

Simona (č. 3) na otázku, jaký postoj v současnosti zaujímá k náboženským

skupinám, uvedla: „Ke Svědkům Jehovovým už zamítavý. Ostatním náboženstvím

se nebráním“. Veronika (č. 2) sice chápe lidi, pro které vstoupení do náboženské

skupiny představuje únik z každodenního stresu, avšak v současnosti zastává ten

názor, že procitnutí z prvotního opojení (pokud k němu vůbec dojde), je těžké

a bolestivé. Asi nejméně negativní stanovisko k této náboženské skupině zaujímá

Kamil (č. 4): „Pokud to někomu vyhovuje… Myslím, že jsem dost tolerantní. Ale já

jsem nyní spokojený a již bych se ke Svědkům Jehovovým nevracel.“

Subtéma č. 1: Postavení v náboženské skupině

První subtéma, které bylo stanoveno v rámci tématu „Negativa spojená

s působením v náboženské skupině Svědkové Jehovovi“, je „Postavení v rámci

náboženské skupiny“. Z rozhovorů s respondenty vyplývá, že i když to není na

první pohled patrné, uvnitř náboženských skupin existuje jistá hierarchie.

Rozlišováno je mezi bohatými a chudými, muži a ženami a odpovědi nastolují

i otázku existence jakési elity, vládnoucí třídy, mezi kterou se řadový člen nemůže

dostat ani po mnohaletém působení ve skupině.

Kód „Nerovné postavení majetných a nemajetných“: Veronika (č. 2) na

otázku, zda-li se vedení skupiny chovalo ke všem členům stejně uctivě, uvedla:

„Když se na to dívám zpětně, tak asi ne.“ Na doplňující otázku směřující k zjištění

důvodů nadstandardního chování vůči její osobě odpověděla: „Asi proto, že mé

dobrovolné příspěvky činily i desítky tisíc měsíčně“. Kód „Nerovné postavení

mužů a žen“: Na otázku, jaké bylo její postavení u svědků Jehovových, Veronika

52

(č. 2) uvedla: „Byla jsem řadovým členem. Právo kázat a vyučovat mají

u jehovistů pouze muži“. Na doplňující otázku směřující k identifikaci postavení

žen z pohledu svědků Jehovových odpověděla: „Viděla bych to podobně jak

u katolíků, tam se taky nesetkáte s farářkou. I když lze říct, že mají ženy nižší

postavení než muži“. Kód „Pouze řádoví členové“: „Byla jsem řadovým

členem“ (Veronika, č. 2). „Pouze jako řadový člen“ (Simona, č. 3).

Subtéma č. 2: Povinnosti členů

Druhé subtéma, které bylo stanoveno v rámci tématu „Negativa spojená

s působením v náboženské skupině Svědkové Jehovovi“, je „Povinnosti členů“.

Z rozhovorů s respondenty vyplývá, že s působením v náboženské skupině je

spojena celá řada povinností, které nejsou vždy zcela v souladu s ustanoveními

klíčových lidskoprávních a občanskoprávních dokumentů. Jedná se o nemožnost

vyjádřit vlastní názor, omezování osobních práv a svobod, nutnost podřídit se

autoritám, přesvědčování nečlenů, bezplatnou práci pro skupinu a poskytování

finančních příspěvků.

Kód „Poskytování finančních příspěvků“: „Mnozí lidé, kteří se stanou členy

Jehovistů, jsou schopni jim dát veškerý svůj majetek“ (Alena, č. 1). „Jakmile jsme

se rozvedli, přišla jsem o značné peníze, financování „mého koníčku“ začalo být

pro mě stále větší zátěží“ (Veronika, č. 2). Kód „Nemožnost vyjádřit vlastní

názor“: „Dokud člověk skáče, jak vedení sboru píská, je vyzdvihován a uznáván,

následně, jakmile začne upozorňovat na některé nedostatky a zbrzdí se odvod

financí, je naopak postupně vyčleňován, až zatracován, aby neovlivňoval

negativně ostatní“ (Veronika, č. 2). „Člověk ztrácí svobodnou vůli. Není

respektován jiný názor. Pokud jednou chcete prosadit svůj názor, je zle“ (Kamil,

č. 4). Kód „Omezování osobních práv a svobod“: „Neustálá kontrola ze strany

dozorců i mezi jednotlivými členy navzájem“ (Alena, č. 1). „Člen nemá nárok na

soukromí ani na dovolenou“ (Simona, č. 3). Kód: „Nutnost podřídit se

autoritám“: „Řadový člen nemá možnost o čemkoliv rozhodovat, pouze

poslouchá nařízení vedoucích členů“ (Simona, č. 3). „Řadový člen je pouze

ovečkou ve stádu, vše co dělá je jen pro blaho nejvyšších představitelů“ (Alena,

č. 1). Kód „Přesvědčování nečlenů“: Kamil (č. 4) považuje přesvědčování

nečlenů za asi největší negativum spojené s působením ve skupině. Doslova

53

k tomuto uvádí: „Úplně jsem nesnášel chození dům od domu a přesvědčování lidí

a kázání lidem, kteří o nás nejevili zájem.“ Na doplňující otázky směřující

k zjištění, jak toto přivádění k víře v praxi vypadalo, odpověděl, že si dopředu

připravovali scénky, kterými se následně prezentovali. „Když se ale lidé začali

hodně ptát a já jsem musel rychle hovořit a předat nějakou novou myšlenku,

koktal jsem a nešlo mi to. Tohle jsem nikdy neuměl,“ doplnil. Kód „Práce pro

skupinu bez nároku na plat“: Tuto problematiku nastínila v rozhovoru pouze

Alena (č. 1). „... spousta času odpracovaných bez platu“.

Subtéma č. 3: Důsledky vystoupení (vyloučení) ze skupiny

Třetí subtéma, které bylo stanoveno v rámci tématu „Negativa spojená

s působením v náboženské skupině Svědkové Jehovovi“, je „Důsledky vystoupení

(vyloučení) ze skupiny“. Z rozhovorů s respondenty vyplývá, že po opuštění

skupiny se setkávali jednak s negativními reakcemi bývalých přátel, kteří členy

zůstali (v lepším případě ignorace, v horším projevy pohrdání), někteří z nich

zažívali i pocity existenční nejistoty. Pouze Veronika (č. 2) nespojuje své opuštění

skupiny s žádnými negativními důsledky. „Nebyla jsem schopna takové finanční

podpory a ani jsem neměla čas se aktivně podílet na „misijní činnosti“. Myslím si,

že mě už nepotřebovali,“ uvádí.

Kód „Ignorace, projevy pohrdání“: Tento aspekt související s opuštěním

skupiny poměrně těžce nesla respondentka Alena (č. 1). „Nejhorší pro mě byly

situace, když jsem se po odchodu z náboženské skupiny s někým potkala třeba na

ulici. To, že se mně vyhýbali, to by nebylo tak strašné, i když ze začátku mě to

hodně mrzelo, protože jsem se se spoustou lidí dobře znala a byli jsme přátelé.

Nejhorší byla jedna zkušenost, když jsem šla po ulici a jeden z bývalých přátel na

mě plivnul. To byla pro mě ta největší potupa“. Na doplňující otázku směřující ke

zjištění, jak se potom cítila, odpověděla: „Jako odpad, který nikoho nezajímá“.

Kamil (č. 4) v této souvislosti uvádí: „Někdy se potkáváme na ulici, někteří mě

přehlížejí, což je většina a s jinýma si vyměníme pouze pozdrav. To je ale vše. Už

to není co dřív“. Kód „Odříznutí od přátel“: „Jakmile jsem vystoupila ze

skupiny, přišla jsem najednou o všechny přátele“ (Alena, č. 1). „Věděl jsem, že

o všechny kamarády a známé přijdu“ (Kamil, č. 4). Kód „Ztráta životních

jistot: „Jedinec, který nedobrovolně opustí náboženskou skupinu, stejně jako já,

54

ztrácí najednou své místo v životě, nemá ze dne na den za náboženskou skupinu

náhradu. Žije ve strachu, že ho společnost nepřijme, člověk je najednou sám“

(Alena, č. 1). „Nejvíc jsem měl strach z toho, že už nenajdu cestu k Bohu“ (Kamil,

č. 4).

Subtéma č. 4: Dopady na osobní a rodinný život

Čtvrté subtéma, které bylo stanoveno v rámci tématu „Negativa spojená

s působením v náboženské skupině Svědkové Jehovovi“, je „Dopady na osobní

a rodinný život“. Kromě Kamila, který hovoří o jistých problémech v této oblasti

pouze v souvislosti se vstupem do náboženské skupiny, všichni ostatní

respondenti uvádějí, že se členství v náboženské skupině negativně odrazil na

jejich osobním a rodinném životě.

Kód „Rozvrácení rodiny“: „Vlastní děti se ode mne odvracejí, nedůvěřují mi

a říkají, že jsem zatracená“ (Alena, č. 1). „Jehovisti mě odtrhli od rodinného

života. Přestala jsem se starat o rodinu, protože manžel nechtěl na víru přistoupit

a také nedovolil, abych s sebou brala děti. Zlobila jsem se na něj, tak jsem

odmítala péči o rodinu“ (Veronika, č. 2). Kód „Nemožnost nalézt si partnera

mimo skupinu“: „Našla jsem si přítele mimo svědky Jehovovi, žili jsme

sexuálním životem a to bylo nepřípustné“ (Simona, č. 3).

55

5. Shrnutí výzkumných šetření, srovnání

s odbornou literaturou

V této kapitole je shrnuto výzkumné šetření, z něhož vyplynula témata

Důvody vstupu do náboženské skupiny Svědkové Jehovovi (rodina,

nespokojenost s vlastním životem, vlivy okolního prostředí), Pozitiva spojená

s působením v náboženské skupině Svědkové Jehovovi (posílení sociálních vazeb,

vzájemné chování členů skupiny, vnesení řádu do života) a Negativa spojená

s působením v náboženské skupině Svědkové Jehovovi (postavení v náboženské

skupině, povinnosti členů, důsledky vystoupení (vyloučení) ze skupiny, dopady na

osobní a rodinný život). Výsledky praktické části práce jsou srovnány s poznatky

obsaženými v teoretické části práce a odborné literatuře.

Náboženské skupiny představují fenomén, který je v moderní společnosti

všudypřítomný. Jejich rozvoj je důsledkem pro současnou dobu

charakteristického shonu a stresu, které navíc provází vzájemné odcizení do

značné míry související s rozvojem používání komunikačních a informačních

technologií.

Praktická část práce prokázala, že důvody, proč lidé vstupují do

náboženské skupiny Svědkové Jehovovi, jsou různé. Vždy záleží na povaze

a individualitě jedince, jak je schopen řešit situace a problémy, se kterými je

v životě konfrontován. Z odpovědí respondentů vyplývá, že člověk, který

dobrovolně vstoupí do nějaké náboženské skupiny, je sám se sebou nebo se svým

životem nespokojený a hledá cestu, po které se má vydat. Tím, co hledá, je vnitřní

klid, řád, v některých případech i vůdčí autorita, které se lze podřídit. „Byla jsem

bez práce a psychicky na dně. Asi jsem hledala místo, ve kterém by se dalo žít

v lepších podmínkách“ (Alena, č. 1). „Z neustálého honění za výdělkem a starosti

o domácnost jsem byla psychicky vyčerpaná. Neměla jsem čas na žádný duchovní

rozvoj, např. zvyšování si vzdělání, nebo jakékoliv jiné činnost na rozvoji

osobnosti. Honili jsme se pouze za penězi, ale duše strádala” (Veronika, č. 2).

„Asi jsem se hledala... Ten život věčného boje proti něčemu mě nenaplňoval.

Chtěla jsem stálého a věrného partnera a konečně klid“ (Simona č. 3). Dalším

motivem jsou problémy v rodinném nebo partnerském životě. Každý tyto starosti

řeší jiným způsobem, někdo alkoholem, jiný může zase spadnout do drogové

závislosti. Někomu může přinést útěchu vstup do náboženské skupiny, která mu

56

může nahradit chybějící rodinu a porozumění. „Manžel mě za nic nepochválil.

Všichni mou péči považovali za samozřejmost. Děti zlobí, ať se snažíte ze všech

sil. Někdy je to nad obyčejnou ženskou moc“ (Veronika, č. 2). „Rodiče se rozvedli,

když jsem byla ještě malá, potom jsem žila s otcem v jednopokojové garsonce

a nechoval se vždy, jak by měl“ (Simona, č. 3). Svou roli hraje i frekventovaný

pocit nedoceněnosti a touha po uznání. „Manžel mě za nic nepochválil. Všichni

mou péči považovali za samozřejmost“ (Veronika, č. 2). Opomenout nelze ani

touhu po náboženství, přiblížení se k Bohu. „Jako dítě jsem chodil s prarodiči do

kostela, jsem i pokřtěný. Rodiče ale byli pouze matrikoví katolíci, což mi docela

vadilo. K víře jsem měl vždycky blízko” (Kamil, č. 4). Výsledky praktické části

práce korespondují se zjištěními z části teoretické. V té byly jako hlavní důvody

vstupu do náboženských skupin v souladu s klasifikací Vágnerové prezentovány

hledání autority a řádu, hledání smyslu života, dysfunkční rodina, potvrzení

významnosti a protest.130 Realizované šetření nicméně u žádného z respondentů

neprokázalo jako motiv protest, který je charakteristický pro mladé lidi vstupující

do náboženských skupin.131 Přestože jeden z respondentů se stal členem

náboženské skupiny Svědkové Jehovovi v pubertě, v tomto konkrétním případě

byl jeho důvod jiný – hledání víry. Náboženský aspekt jako samostatný důvod pro

vstup do náboženské skupiny sice v teoretické části práce zmiňován není, ale lze

jej zařadit pod motiv „hledání smyslu života“. Např. Opatrný připouští existenci

jakéhosi „hladu po religiozitě“ a uvádí, že řada lidí nějakým způsobem religiózní

dimenzi svého života hledá – a to i v náboženských skupinách.132 Výčty motivů

pro vstup do náboženské skupiny z pera dalších autorů se od představeného pojetí

Vágnerové na první pohled liší, některé jsou šíře pojaté, jiné mají naopak užší

zaměření, některé se týkají populace jako celku, jiné cílí spíše na konkrétní

skupiny (mládež, senioři). Např. dle Opatrného jsou ohroženi především lidé

z typicky špatného rodinného prostředí (dysfunkční rodina, alkoholismus v rodině

apod.), jednotlivci z rodin nábožensky povrchních, kteří v dospívání či rané

dospělosti zatouží po opravdovém a ne pouze zvykovém náboženském životě, 130 Srov. Vágnerová (2002, s. 380). 131 Dospívajícími, kteří hledají útočiště v náboženských skupinách, se v diplomové práci „Sekty v

ČR, možnosti poradenství na středních školách, prevence manipulativního působení na mládež“

z roku 2013 zabývá Knotková. 132 OPATRNÝ, Aleš: Náboženské skupiny jako pastorační problém i úkol: Orientace v pastoraci a

některé zkušenosti. Knihovna.net online. Změněno 18. června 2013 cit. 2016-04-29. Dostupné z: http://www.knihovna.net/ KNIHA/0063_t.htm.

57

odrůstající děti velmi autoritativních otců, které na prahu dospělosti hledají silnou

autoritu, děti z rodin citově chladných, jedinci, kteří touží po maximalistických

formách náboženství (elitní výběr členů apod.), které běžné církve neuspokojí

a lidé zklamaní nebo neuznávaní svým okolím.133 Při detailnějším zkoumání je

však brzy patrné, že výčty důvodů, byť odlišně pojaté, se do značné míry

překrývají.

Druhým tématem stanoveným v rámci praktické části práce byla pozitiva

spjatá s působením v náboženské skupině Svědkové Jehovovi. Na základě

odpovědí respondentů lze za hlavní pozitivum členství v náboženské skupině

označit skutečnost, že v ten daný moment nabídne pomocnou ruku a pomůže

jedinci překonat nelehké životní situace „Setkávala jsem se s lidmi, mohla jsem si

popovídat a podělit se o své starosti“ (Veronika, č. 2). Náboženská skupina

nabízí a na určitou dobu poskytne svému členovi duševní útěchu a naplnění

smyslu života. Lidé nachází v náboženské skupině smysluplnou činnost, umožní

jedinci být v klidu, studovat nebo rozjímat. Jedinec zde může nalézt pospolitost

bratří, organizaci života, životní jistotu nebo podporu. „…byl to pro mě smysl

života, něco, co mě neskutečně naplňovalo“ (Kamil, č. 4). K pozitivům lze zařadit

i absenci kriminality uvnitř skupiny a negativní postoj k některým nežádoucím

společenským jevům (alkohol, drogy apod.). „... u jehovistů prakticky neexistuje

kriminalita. Nikdy jsem se také u nich nesetkala s tím, že by někdo někomu něco

ukradl nebo zatajil“ (Alena, č. 1). „Neměl jsem čas na vylomeniny, vyhnuly se mi

drogy i alkohol...“ (Kamil). Jako poměrně významný pozitivní aspekt lze uvést

i úctu a respekt. „Tady mně vždycky lichotili, považovali si mě. Chválili i za malé

úspěchy“ (Veronika, č. 2). Z výsledků průzkumu nicméně vyplynulo, že projevy

uznání jsou úzce spojeny s finanční stránkou, resp. s objemem prostředků, které

člen náboženské skupině poskytuje. Méně majetným řadovým členům se

takových poct nedostává. Pozitiva života v náboženské skupině úzce souvisí

s důvody vstupu, které byly představeny výše. Odborná literatura v souladu

s trendem „démonizace“ náboženských skupin preferuje spíše výčty negativ

s členstvím v nich spojených. Jistá pozitiva prezentují ve své publikaci např.

Machová a Kubátová, které v souvislosti jmenovitě s náboženskou společností

Svědkové Jehovovi zmiňují funkci záchranné sociální sítě. Autorky hovoří rovněž

133 Srov. např. Opatrný (2002).

58

o proklamovaném odmítání drog, alkoholu, promiskuity, hazardu a spekulací,

prezentaci pozitivních etických hodnot. Jimi rovněž uváděné kladení důrazu na

harmonický rodinný život však na zkoumanou skupinu aplikovatelné není,

protože v naprosté většině případů se členství v ní negativně odrazilo na soukromí

respondentů.134 Jednoznačně negativně se k náboženským skupinám nestaví ani

Lužný: „Pro řadu dospívajících mohou (náboženské skupiny) v tomto

dramatickém období hledání sebe sama (které bývá často spojeno s odmítáním

všech tradičních vnějších autorit) představovat přijatelnou formu socializace.

Řada těchto skupin např. striktně odmítá sexuální promiskuitu nebo požívání drog

(včetně alkoholu a tabáku), nabízí jasnou a pevnou strukturaci času jedince

a místo bezobsažného „flákání“ předepisuje svým stoupencům nejrůznější formy

„práce“. Nová náboženství mohou být prostředím hledání odpovědí na otázky

smyslu existence a vytváření hodnotových orientací.“135

I navzdory existenci řady pozitiv členství v náboženské skupině praktická

část práce prokázala, že negativa převažují. Za nejvíc problematické lze označit

psychické dopady, které mohou být pro slabší individua zcela likvidační. Jedná se

o budování závislosti na náboženské skupině, manipulaci s lidmi, omezování

svobody myšlení, potlačování odlišných názorů apod. „Člověk ztrácí svobodnou

vůli. Není respektován jiný názor. Pokud jednou chcete prosadit svůj názor, je

zle“ (Kamil, č. 4). „Řadový člen nemá možnost o čemkoliv rozhodovat, pouze

poslouchá nařízení vedoucích členů“ (Simona, č. 3). Uvedené může mít za

následek rozvoj stresu, úzkostných stavů, únavy, deprese nebo ztráty sebedůvěry.

Bývalí členové náboženských skupin mohou mít narušené mezilidské vztahy,

které se musí naučit znovu navazovat, často se cítí osamělí, smutní, cítí vinu nebo

strach. Jedinec, který opustí náboženskou skupinu, má nezřídka kdy problémy se

znovuzapojením do obyčejného společenského života. Problémy vznikají i v jeho

nejužší rodině. „Vlastní děti se ode mne odvracejí, nedůvěřují mi a říkají, že jsem

zatracená“ (Alena, č. 1). Kromě dopadů psychických může mít náboženská

skupina dopad i na fyzickou stránku jedince (neplacená práce) a zohlednit je

nezbytné i stránku finanční (poskytování příspěvků). Viz např.: „... spousta času

odpracovaných bez platu“ (Alena, č. 1) a „mé dobrovolné příspěvky činily

134 MACHOVÁ, Jitka a Dagmar KUBÁTOVÁ. Výchova ke zdraví. 2., aktualizované vydání. Praha: Grada, 2015, Pedagogika (Grada). s. 123. 135 LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženství a sekty. Psychiatrie pro Praxi, Olomouc: SOLEN, 2010, roč. 11, č. 2, s. 85 -86.

59

i desítky tisíc měsíčně (Veronika, č. 2). Předmětná zjištění korespondují s údaji

uvedenými v odborné literatuře – např. Hubinková uvádí: „Představitelé sekt

a náboženských kultů a dalších podobných skupin často ve svých vystoupeních

hlásají tolerantnost vůči jiným názorům, proklamují svobodu vyznání, ale pokud

dojde k názorové konfrontaci, tak se o toleranci nedá hovořit, neboť uznávají

pouze svou pravdu“.136 Lužný v souvislosti s náboženskými skupinami

upozorňuje na možnost rozvoje deviantního chování (extremismus, intolerance,

kriminalita), které je pravým opakem hodnot, které navenek propagují. Dle autora

hlavní nebezpečí tohoto jednání spočívá v jeho náboženské legitimizaci, kterou

lze označit za nejsilnější způsob legitimizace vůbec (odkaz na Boží vůli, boj

Dobra a Zla, řád světa atd.). Tento negativní aspekt související s působením

v náboženské skupině se nicméně v odpovědích respondentů neprojevil. Další

negativa jmenovaná autorem však respondenty zmíněna byla: „Nové náboženské

skupiny mají větší tendenci k izolacionizmu, satanizaci okolní společnosti (včetně

jiných náboženství), fundamentalizmu, vytváření extrémně silných vazeb

(závislosti) jedince na skupinu a ke ztrátě kritického myšlení členů. Jedním

z nejčastějších (a nejmírnějších) dopadů těchto faktorů bývá rozpad rodiny

v důsledku konverze nebo velké náboženské „horlivosti“ jednoho z partnerů.“137

V souvislosti s dopady na fyzickou a finanční stránku jedince Hubinková uvádí,

že členové náboženských skupin jsou často využíváni jako bezplatné pracovní síly

na budování majetku a ekonomické síly náboženské skupiny, což rovněž

koresponduje s výsledky praktické části práce.138 Dle Chmelíka často náboženské

skupiny cílí na movitější občany. „V těchto případech je motivem jednání sekt

a zejména jejich vůdce touha po zisku, protože při vstupu občana do náboženské

skupiny pod vlivem psychického působení odevzdá do rukou vůdce náboženské

skupiny všechen svůj majetek, se kterým je dále oprávněn nakládat výhradně

vůdce.“139

136 HUBINKOVÁ, Zuzana. Psychologie a sociologie ekonomického chování. 3., aktualiz., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada, 2008, Psyché (Grada). s. 234. 137 LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženství a sekty. Psychiatrie pro Praxi, Olomouc: SOLEN, 2010, roč. 11, č. 2, s. 85 -86. 138 HUBINKOVÁ, Zuzana. Psychologie a sociologie ekonomického chování. 3., aktualiz., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada, 2008, Psyché (Grada). s. 234. 139 CHMELIK, Jan. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha: Linde Praha, 2001, s. 45.

60

Z výsledků praktické části vyplynulo, že členy náboženské skupiny

Svědkové Jehovovi se může stát prakticky kdokoliv. Jako hlavní motivy pro vstup

byly identifikovány hledání smyslu života, hledání autority a řádu a problémy

v rodině. Demografické faktory, tzn., zda se jedná o muže či ženy, lidi mladé či

staré, ekonomicky činné či neaktivní, vysokoškolsky vzdělané či absolventy

nižších stupňů vzdělávací soustavy se v tomto ohledu neukazují být rozhodující,

z čehož lze vyvodit doporučení pro praxi, že prevence by se neměla týkat jen

jedinců označovaných jako ohrožení ale celé populace. Dále považuji za nutné

upozornit na to, že náboženské skupiny automaticky nepředstavují riziko –

skutečné dopady jejich působení se odvíjejí od osobnosti konkrétního jedince.

Zatímco někdo může být členstvím ve skupině těžce poznamenán, jiný si může

odnést zajímavou zkušenost pro další život.

61

Závěr

Teoretická část práce se obecně zabývá novými náboženskými skupinami

působícími na území České republiky. Je zaměřena na vznik a vývoj nových

náboženských skupin, jejich dělení, činnost a fungování. Zabývá se také motivací

vstupu lidí do sekt nebo se věnuje otázce, zda-li a jakým způsobem jsou sekty pro

jedince nebezpečné.

Praktická část práce poté navazuje na část teoretickou. Jejím cílem je

prozkoumat zkušenost respondentů se životem v náboženské skupině. Pozornost

je zaměřena na důvody, které byly hlavním motivem jejich vstupu do náboženské

skupiny, pozitiva/negativa, která si s působením v náboženské skupině spojují.

Z výsledků praktické části lze vyvodit, že členem náboženské skupiny se

může stát prakticky kdokoliv. Jako hlavní motivy pro vstup byly identifikovány

hledání smyslu života, hledání autority a řádu a problémy v rodině. Demografické

faktory, se v tomto ohledu neukazují být rozhodující, z čehož lze vyvodit

doporučení pro praxi, že prevence by se neměla týkat pouze jedinců

označovaných jako ohrožená skupina, ale celé populace.

Závěry práce mohou přispět k lepšímu pochopení situací a problémů, které

člověka přinutí vyhledat útočiště v náboženské skupině a poukázat na skutečnost,

že se životem v ní nejsou spjata jen pozitiva, ale i řada negativ, které nemusejí být

na první pohled zřejmá.

62

Resumé

Tématem bakalářské práce byla současná společnost, náboženské sekty

a skupiny. Teoretická část se zaměřila na základní rysy sekt. Byly vysvětleny

pojmy, které souvisejí s tématem práce, poté byla zhodnocena náboženská situace

v České republice. Teoretická část se také zabývala, jakým způsobem jsou sekty

organizovány, jak fungují, jak sekty působí na své členy a jestli jsou sekty

nebezpečné.

Praktická část práce vycházela z rozhovorů, které byly provedeny

s bývalými členy náboženské skupiny. Z jednotlivých rozhovorů bylo možné poté

zjistit motivaci lidí ke vstupu do náboženských skupin, dále pozitiva a negativa na

životě v náboženské skupině a současné postoje a názory na sekty obecně.

Summary

The theme of the bachelor thesis was a contemporary society, religious

groups and sects. The theoretical part is focused on the basic features of sects.

Explained the concepts related to the theme of the work was then reviewed the

religious situation in the Czech Republic. The theoretical part also dealt with how

the sects are organized, how they work, how the sect operates its members,

whether they are dangerous sect.

Practical part was based on interviews that were conducted with former

members of religious groups .From individual interviews, it was possible then to

determine the motivation of people to enter into religious groups, as well as the

positives and negatives about living in a religious group and the current attitudes

and beliefs about sects in general .

63

Seznam použité literatury a zdrojů

1. ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Přehled religionistiky. Vyd. 1. Praha: Portál,

2008. 237 s. ISBN 978-80-7367-384-0.

2. ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Na nových stezkách ducha: přehled a analýza

současné religiozity. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2010. 261 s., [4] s. barev.

obr. příl. ISBN 978-80-7429-060-2.

3. ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Malý přehled náboženství. Tišnov: Sursum,

1992. 81 s.

4. ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Náboženství v dialogu: kritické studie na

pomezí religionistiky a teologie. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 205 s.

Studium. ISBN 80-7178-168-1.

5. ČORNEJ, Petr. Dějiny českých zemí. 5. vyd. Praha: Fragment, 2013.

127 s. ISBN 978-80-253-1980-2.

6. NODL, Martin, ed. et al. Zbožnost středověku.Vyd. 1.Praha: Filosofia,

2007.240 s.Colloquia mediaevalia Pragensia; 6. ISBN 978-80-7007-260-8.

7. ZLÁMAL, Bohumil. Příručka českých církevních dějin. V.Vyd. 1.

Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2008.414 s.ISBN 978-80-7266-301-9.

8. PEHR, Michal a ŠEBEK, Jaroslav. Československo a Svatý stolec: od

nepřátelství ke spolupráci (1918-1928). I., Úvodní studie. Vyd. 1. Praha:

Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR, 2012. 229 s. ISBN 978-80-

86495-73-6.

9. KOUCKÁ, Ivana, ed. a PAPAJÍK, David. Politický katolicismus v

nástupnických státech Rakousko-Uherské monarchie v letech 1918 - 1938:

[sborník z konference "Postavení římskokatolické církve a politický

katolicismus v nástupnických státech v letech 1918-1938" konané v

Olomouci 10.-11.12.1996. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001.

246 s. ISBN 80-244-0372-2.

10. MAREK, Pavel. Česká reformace 20. století?: k zápasu Církve

československé (husitské) o vizi moderního českého křesťanství v letech

1920-1924. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015.

386 stran. Monografie. ISBN 978-80-244-4830-5.

64

11. PETRÁČEK, Tomáš. Sekularizace a katolicismus v českých zemích:

specifické rysy české cesty od lidové církve k nejateističtější zemi světa. 1.

vyd. Ostrava: Moravapress, 2013. 132 s. ISBN 978-80-87853-05-4.

12. PROFANT, Vít, ŠTAMPACH, Ivan O.: Co je a co není sekta. Dingir.

Časopis o současné náboženské scéně. Prosinec 2000, čís. 4, s. 5-

6. ISSN 1212-1371.

13. KAVKA, František. Bílá hora a české dějiny. Praha: Garamond, 2003. 325

s. Prameny k moderní české historiografii; sv. 2. Historica. ISBN 80-

86379-52-3.

14. KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin. [Sv.] 2. Praha:

Zvon, 1991. 281 s. ISBN 80-7113-003-6.

15. PARTRIDGE, Christopher H., ed. a VOJTÍŠEK, Zdeněk, ed.

Encyklopedie nových náboženství: nová náboženská hnutí, sekty a

alternativní spiritualita. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2006. 446 s. ISBN

80-242-1605-1.

16. Obyvatelstvo podle náboženské víry. Czso.cz. online cit. 2016-02-26.

Dostupné z:

https://www.czso.cz/documents/10180/29508960/1702201402.pdf/35de35

a0-fb2d-4921-9416-7d01fb0c8e05?version=1.0

17. Základní charakteristika vybraných církví. Czso.cz. online cit. 2016-02-

26. Dostupné z:

https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014a04.pdf/5c2d8

80d-2f08-489c-9a8f-ee68b0e3d750?version=1.0

18. Změny struktury obyvatel podle náboženské víry v letech 1991, 2001 a

2011. Czso.cz. online cit. 2016-02-26. Dostupné z:

https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014a01.pdf/1dc65

aec-0fb6-4513-ab65-d3beb0141b35?version=1.0

19. ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Sekty a nová náboženská hnutí: Naděje a rizika.

2. vyd. Praha: Oliva, 1995. 15 s. Přednášky, studie a texty. ISBN 80-

85942-01-1.

20. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. 1.

vyd. Brno: L. Marek, 2005. 233 s. Pontes pragenses; sv. 39. ISBN 80-

86263-69-X.

65

21. LUŽNÝ, Dušan. Náboženství a moderní společnost: sociologické teorie

modernizace a sekularizace. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999.

183 s. Religionistika; sv. 6. ISBN 80-210-2224-8.

22. ENROTH, Ronald aj. Průvodce sektami a novými náboženstvími. 1. vyd.

Praha: Návrat domů, 1994. 186 s. ISBN 80-85495-29-5.

23. VÁCLAVÍK, David. Religionistická typologie a taxonomie. 1. vyd. Brno:

Masarykova univerzita, 2014. 103 s. ISBN 978-80-210-7099-8.

24. HORA, Ladislav. Problematika tzv. alternativní religiozity a jejího podílu

na formování životní orientace mládeže. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995.

228 s. ISBN 80-7184-106-4.

25. WIEBUS, Hans-Otto. Sekty a lovci duší: lexikon náboženských sekt a

ezoteriky. Vyd. 1. Plzeň: Nava, 2006. 295 s. ISBN 80-7211-224-4.

26. HASSAN, Steven. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Vyd.

1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. viii, 286 s. ISBN 80-

85880-03-2.

27. PORTERFIELD, Kay Marie. O sektách. Praha: NLN, Nakladatelství

Lidové noviny, 1997. 173 s. Linka důvěry. ISBN 80-7106-233-2.

28. BARRETT, David V. Sekty, kulty & alternativní náboženství. Vyd. 1.

Praha: Ivo Železný, 1998. 411 s., il. příl. ISBN 80-240-0066-0.

29. BLAŽEK, Roman, POKORNÝ, Vratislav a TELCOVÁ, Jana. Nebezpečí

sekt. 1. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky,

2002. 239 s. ISBN 80-86568-07-5.

30. Svobodová, Ivana: Kauza Kuřim: stopy vedou dál k šéfovi sekty Škrlovi.

Tyden.cz. online cit. 2016-01-29. Dostupné z:

http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/kauza-kurim/kauza-kurim-stopy-

vedou-dal-k-sefovi-sekty-skrlovi_61752.html

31. Kol. autorů: Role policie v boji proti rasismu a xenofobii. Praha,

Ministerstvo vnitra, 2000, 299 s.

32. VOJTÍŠEK, Z.: Sekty a extrémní náboženské skupiny – situace u nás. In:

Konference prevence kriminality. Krnov 2003, 56 s.

33. LUŽNÝ, Dušan a kol. Nová náboženství a sekty. Praha: Ministerstvo

školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, 1999. 32 s.

66

34. NOVOTNÝ, Tomáš. Základní orientace v nových náboženských směrech.

3. vyd. Praha: Oliva, 1995. 47 s. Přednášky, studie a texty Společnosti pro

studium sekt a nových náboženských směrů. ISBN 80-85942-00-3.

35. OPATRNÝ, Aleš.: Sekty jako pastorační problém i úkol.

online.cit.2016-03-01. Dostupné z

http://www.knihovna.net/KNIHA/0063_t.htm.

36. ABGRALL, Jean Marie. Mechanismus sekt. 1. vydání. Praha: Karolinum,

2000. 253 s. ISBN 80-7184-774-7.

37. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese:

variabilita a patologie lidské psychiky. Vyd. 3. Praha: Portál, 2002. 444 s.

ISBN 80-7178-678-0.

38. Zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech. Mkrc.cz.

online cit. 2016-02-26. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/cirkve-a-

nabozenske-spolecnosti/pravni-predpisy/zakon-c--3-2002-sb---o-cirkvich-

a-nabozenskych-spolecnostech-171526/

39. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. 1. vyd.

Praha: Beta Books, 2007. 210 s. Beletrie. ISBN 978-80-86851-64-8

40. BLEY, S. Malý slovník sekt: sekty a nová náboženská hnutí v kontextu

tradičních církví. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998. 143

s. ISBN 80-7192-246-3.

41. ENGELHART, Vojtěch. Kdo jsou Svědci Jehovovi?. Řím: Křesťanská

akademie, 1979. 67 s.

42. NOVOTNÝ, Tomáš. Mormoni a Děti Boží. Olomouc: Votobia, 1998. 168

s. Sekty/náboženství; 1. ISBN 80-7220-039-9.

43. BÜCHNER, Barbara. Co máme vědět o sektách. 1. vyd. Praha: Amulet,

1999. 127 s. Alfabet. ISBN 80-86299-02-3

44. MOYANO, Antonio Luis. Sekty - skrytá hrozba současnosti. Vyd. 1.

Frýdek-Místek: Alpress, 2011. 165 s. ISBN 978-80-7362-882-6.

45. LUŽNÝ, Dušan. Náboženství a moderní společnost: sociologické teorie

modernizace a sekularizace. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999.

183 s. Religionistika; sv. 6. ISBN 80-210-2224-8.

46. MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém

výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. 332 s.Psyché. ISBN 80-247-1362-4.

67

47. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1.

Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.

48. PETRUSEK, Miloslav. Teorie a metoda v moderní sociologii. 1. vyd.

Praha: Karolinum, 1993. 204 s. ISBN 80-7066-799-0.

49. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum v pedagogice. Web.ftvs.cuni.cz

online.. 27. 7. 2006 cit. 2016-04-18. Dostupné z:

http://web.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/kvalvyzkpedhendl.pdf.

50. MERTEN, Klaus. Inhaltsanalyse: Einführung in Theorie, Methode und

Praxis. 2., verb. Aufl. Opladen: Westdeutscher Verlag, 1995. 175 s. ISBN

9783531114422.

51. BRAUN, Virginia and CLARKE, Victoria. Using thematic analysis in

psychology. Qualitative Research in Psychology, 3 (2). pp. 77-101. ISSN

1478-0887. Dostupné z: http://eprints.uwe.ac.uk/11735/2/

thematic_analysis_revised.

52. MACHOVÁ, Jitka a Dagmar KUBÁTOVÁ. Výchova ke zdraví. 2.,

aktualizované vydání. Praha: Grada, 2015, 312 s. Pedagogika (Grada).

ISBN 978-80-247-5351-5.

53. LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženství a sekty. Psychiatrie pro Praxi,

Olomouc: SOLEN, 2010, roč. 11, č. 2, s. 85 -86. ISSN 1213 -0508.

54. LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. 1. vyd. Brno: Masarykova

univerzita, 1997. 181 s. Religionistika; sv. 3. ISBN 80-210-1645-0.

55. HUBINKOVÁ, Zuzana. Psychologie a sociologie ekonomického chování.

3., aktualiz., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada, 2008, 277 s. Psyché

(Grada). ISBN 978-80-247-1593-3.

56. CHMELIK, Jan. Extremismus a jeho pravni a sociologicke aspekty. Praha:

Linde Praha, 2001, 172 s. ISBN 8072012657.