Upload
vasad1540
View
462
Download
1
Embed Size (px)
Citation preview
Sociální důsledky
zavedení školného
na veřejných
vysokých školách
v ČR [Sociologická analýza.]
2012
PhDr. Zuzana Kubišová
PhDr. Ondřej Lánský, Ph.D.
2
Obsah
Úvod ..................................................................................................................................... 3
Stručný rozbor současného stavu financování .................................................................... 4
Poplatky za VŠ studium v EU – Velká Británie a Rakousko ............................................. 6
Nástin sociální situace a situace ve vzdělávání v ČR ........................................................12
Nerovnosti v přístupu ke vzdělávání ............................................................................................................... 12
Změny sociální struktury společnosti: ohrožené skupiny ................................................................................ 20
Závěr: Moţné sociální dopady zavedení školného a doporučení ........................................26
Přílohy .................................................................................................................................29
3
Úvod
Současná vládní koalice v návaznosti na předchozí vládu Mirka Topolánka
plánuje zavedení školného či jeho obměny na veřejných vysokých školách. Tato expertiza
je pokusem o stručnou analýzu moţných sociálních dopadů tohoto politického kroku
v České republice z hlediska sociální struktury a z hlediska prohlubujících se sociálních
rizik současnosti. V poţadovaném rozsahu této práce není moţné uskutečnit dostatečně
široké šetření tak, aby bylo zvolené téma prozkoumáno vyčerpávajícím způsobem. Jedná
se tedy spíše o základní vhled do tématu. Naším cílem je především poukázat na to, ţe
v přístupu ke vzdělávání panují jiţ v současném stavu nerovnosti, které by byly
zavedením školného pravděpodobně prohloubeny.
Jiţ v programovém prohlášení vlády se píše, ţe „[v]láda zavede finanční
spoluúčast absolventů vysokých škol na hrazení nákladů jejich studia formou tzv.
odloţeného školného s termínem zavedení od akademického roku 2013/2014, při
stropních nákladech 10 000 Kč na jeden semestr a při uplatnění zvýhodňujícího
koeficientu pro podporu klíčových studijních oborů s vazbou na strategické segmenty
průmyslové výroby a sluţeb. Školné bude školám zaplaceno ihned, za tímto účelem
student bude mít moţnost uzavřít půjčku garantovanou státem. Půjčka bude hrazena
občany v okamţiku, kdy jejich příjem překročí výši průměrné mzdy, coţ nevylučuje
moţnost dobrovolné dřívější úhrady přímým způsobem.“1 V průběhu času došlo
k několika změnám záměru vlády a obecně je moţné říci, ţe v tomto procesu změn
postojů vlády není snadné se orientovat. I z tohoto důvodu volí autoři této studie ten
postup, ţe se především pokusí ukázat dopady zavedení školného na veřejných vysokých
školách obecně. V návaznosti na publikované domácí i zahraniční výzkumy ukáţeme, ţe
zavedení školného (bez ohledu na jeho startovací výši) pravděpodobně zvýrazní jiţ
existující sociální nerovnosti v přístupu k terciárnímu vzdělávání.
V první části se tudíţ zaměříme na stručný rozbor současného stavu financování
veřejných vysokých škol. Ve druhé části se budeme věnovat seznámení se situací
školného ve Velké Británii a v Rakousku. Třetí část bude věnována nástinu sociální
situace v ČR a situace ve vzdělávání především z hlediska přístupu k němu. Poslední
část (závěr) shrnuje moţné dopady zavedení školného a stručně popisuje navrhovaná
řešení.
1 Viz <http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf>.
4
Stručný rozbor současného stavu financování
Rolí tohoto stručného rozboru financování veřejných vysokých škol je pouze
ilustrovat jednoduché mezinárodní srovnání a obecně ukázat podfinancovanost tohoto
sektoru v České republice. Podíl veřejných prostředků státního rozpočtu navrhuje vláda
a schvaluje parlament. Podle § 18 bodu 2 platného zákona o vysokých školách2 jsou
hlavními příjmy veřejných vysokých škol: a) dotace ze státního rozpočtu, b) poplatky
spojené se studiem, c) výnosy z majetku, d) jiné příjmy ze státního rozpočtu, ze státních
fondů a z rozpočtů obcí, e) výnosy z doplňkové činnosti a f) příjmy z darů a dědictví.
Veřejné vysoké školy sestavují svůj rozpočet vţdy na kalendářní rok a podle něj mají
hospodařit se svými finančními prostředky. Tento rozpočet má být sestavován jako
vyrovnaný. Veřejné vysoké školy jsou v důsledku financovány převáţně z rozpočtu
kapitoly 333 MŠMT. Mezi nejdůleţitější poloţky patří příspěvky a dotace, které jsou
základem tohoto rozpočtu.
Jaká je skutečnost z hlediska základních ukazatelů: celkových veřejných výdajů
na vzdělávání a z hlediska nastavení normativů3? V mezinárodním srovnání nevychází
Česká republika v ukazateli podpory vzdělávání vůbec dobře. Tabulka č. 1 v příloze jasně
indikuje, ţe Česká republika vydává relativně malou částku financí na vzdělávání
obecně. V roce 2008 to bylo pouze 4,08 % HDP, přičemţ průměr EU činí 5,08 % HDP. Zde
je navíc jasně vidět, ţe veřejné výdaje na vzdělávání od roku 2007 klesají. Graf č. 1
přehledně zobrazuje výdaje státního rozpočtu (včetně výdajů územních rozpočtů) na
terciární vzdělávání v letech 2004 aţ 2010 v nominálních hodnotách. V roce 2010 byly
výdaje na vysoké školství meziročně sníţeny o 6 %. Mezinárodní srovnání ilustrují také
schémata č. 1 a 2 v přílohách. Zde se přehledně ukazuje podprůměrná míra financování
vzdělávání v ČR ve srovnání s EU.
2 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).
3 Výše státního příspěvku na ţáka a studenta.
5
Tento trend zůstává nadále zachován. V této souvislosti je moţné se podívat na
vývoj výše normativů4 za roky 2010, 2011 a 2012, kdy nastoupila koaliční vláda Petra
Nečase. V roce 2010 byl průměrný normativ stanoven na 34770,- Kč (základní 29554,-
Kč). V roce 2011 byl sníţen o cca 1500 Kč a v roce 2012 je odhadován na 30546,- Kč
(základní normativ 24437,- Kč). V těchto třech letech se tedy jedná o sníţení o 12 %.
Takový krok nelze vnímat jinak neţ jako klasický příklad fungování politiky této vlády:
veřejné systémy dostat pod rozpočtový tlak a poté privatizovat jejich potenciálně
výdělečné prvky5. V tomto případě – tedy školství – jde o to, ţe zavedení školného umoţní
sníţit část financování vysokých škol z veřejných zdrojů.
Je tedy pravdou, ţe školství obecně a tudíţ také terciární vzdělávání je
v mezinárodním srovnání jednoznačně a dlouhodobě podhodnoceno (viz schémata č. 1 a 2
z přílohy). Hlavní zjištění – z těchto základních ukazatelů – je to, ţe současné politické
tendence (omezování rozsahu financování a snaha o prosazení školného/zápisného) tento
stav ještě prohlubují. Navrhované zavedení školného je doprovázeno stejným typem
argumentace, jaký se pouţívá v dalších privatizovaných oblastech6.
4 Výše státního příspěvku na ţáka a studenta.
5 V souladu s daňovou, sociální, zdravotní ad. politikou vlády. Především sníţení daní příjmově nejlépe situovaným
občanům a zároveň zvýšení DPH se níţe ukáţe jako jeden ze zdrojů problémů v této oblasti. V kapitole XXX ukáţeme, ţe
současné rozpočty domácností jsou natolik napjaté, ţe další dodatečné výdaje (školné apod.) jejich situaci mohou rapidně
zhoršit.
6 Viz např. analýzy a komentáře zde: <http://zasvobodnevysokeskoly.cz/>.
6
Poplatky za VŠ studium v EU – Velká Británie a Rakousko
Jeden z nejvýznamnějších trendů v evropském vysokoškolském vzdělávání
v poslední dekádě je nárůst počtu studujících – tj. růst tohoto sektoru. Tento nárůst je o
to významnější, ţe se týká slabších demografických ročníků, tj. počet obyvatel v dané
věkové kategorii klesá, ale počet studujících na vysokých školách roste. Například Česká
republika7 má mezi lety 2004 a 2008 nárůst 55 %. V souvislosti se zavedením školného je
v grafu signifikantní Rakousko (v grafu AT), kde změny počtu studujících souvisejí se
zavedením školného v roce 2000 a jeho (částečným) zrušením v roce 2009.
Graf č. 2: Tendence v počtech studujících v terciárním sektoru. Srovnání roků 2000 a 20088
7 V České republiky jsou mezi studujícími v terciárním vzdělávání počínání studující vysokých škol i vyšších odborných
škol.
8 Převzato z Modernisation of Higher Education in Europe: Funding and the Social Dimension 2011, s. 32. Počítáno podle
dat Eurostatu.
7
Z hlediska plateb za vysokoškolské studium9 je důleţité, ţe tyto platby mají celou
řadu forem, od poměrně nízkého zápisného, které například aktuálně existuje ve Francii,
aţ po školné, které se dnes například platí ve Velké Británii. Jde také o to, zda poplatky
platí všichni studující na veřejných vysokých školách či jen někteří. Například v České
republice platí platby za překračování standardní délky studia ex definitione pouze ti,
kteří standardní délku studia překročí. V České republice studenti zatím neplatí
zápisné, ale poplatky za úkony spojené s přijímacím řízením10, které Evropská komise
pravděpodobně začleňuje do statistik jako poplatky za studium. Existují i další rozdíly
v platbách spojených s vysokoškolským studiem, například v tom, zda se poplatky platí
ihned či aţ po absolvování VŠ. Pro plné pochopení plateb za studium je ovšem třeba se
dívat nejen na stránku plateb, ale rovněţ na stránku finančních příspěvků, na které mají
studenti nárok. Stejně jako v případě plateb, tak i v případě příspěvků existuje celá řada
forem těchto příspěvků, které mohou být jak nevratné (státní podpora), tak mohou
zahrnovat půjčky, které studující/absolventi musejí v určitý moment splatit. Z hlediska
poměrů mezi platbami a příspěvky, lze státy v EU rozdělit do čtyř skupin, které jsou
představeny v následujícím grafu.
Graf č. 3: Poměr mezi platbami a příspěvky (stipendii) u studujících na VŠ (první a druhý cyklus)
v akademickém roce 2009/1011
Do první skupiny patří ty země, kde jen menšina (případně ţádní)12 studujících
platí poplatky a zároveň má většina studujících nárok na finanční příspěvky. Druhá
skupina je tvořena těmi státy, kde menšina studujících platí poplatky a zároveň má
9 Zde vycházíme z Modernisation of Higher Education in Europe: Funding and the Social Dimension 2011. Materiál
Evropské komise. Education, Audiovisual and Culture Executive Agency, 2011, s. 45. ISBN 978-92-9201-205-2. Dostupné
na <http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/thematic_studies_en.php>.
10 Podle odstavce 1, § 58, Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o
vysokých školách).
11 Hlavní body ze zprávy Modernizace vysokého školství v Evropě 2011: financování a sociální dimenze. Dostupné na
<http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/thematic_studies_en.php>. Vzhledem k tomu, ţe v rámci Velké Británie se
liší situace ve Skotsku a v ostatních částech, tak v grafu figuruje samostatně Skotsko (UK-SCT) a zbytek Velké Británie,
tj. Anglie, Wales, Severní Irsko (UK-EWNI).
12 Ţádné poplatky za studium se neplatí v Dánsku, Finsku, Švédsku
8
nárok na příspěvky/stipendia jen menšina studujících. Tyto dvě menšiny se samozřejmě
nemusejí překrývat neboli ti studující, kteří mají nárok na příspěvky, nemusejí být
zároveň těmi, kdo platí poplatky. Třetí skupina v grafu je tvořena těmi zeměmi, kde
většina studentů platí poplatky a jen menšina studujících pobírá příspěvky/stipendia.
Sem patří i Česká republika. Do čtvrté skupiny patří ty země, kde většina studujících
platí poplatky, ale zároveň většina studentů získává určité finanční příspěvky.
Graf č. 3 však nevypovídá o výši poplatků, ani o výši příspěvků/stipendií. Pro tyto
údaje se je třeba podívat na situaci v jednotlivých státech. Zde uvádíme pár vybraných
zemí (graf č. 4).13
Graf č. 4: Platby a příspěvky u studujících na VŠ (první a druhý cyklus) v České republice v akad.
roce 2009/1014
Platby za studium v České republice jsou čtverého typu. Jednak zápisné, které
platí všichni studující na začátku kaţdého studijního cyklu (bakalářský, magisterský).
Ostatní platby za studium se týkají jen některých studujících. Jednak těch, kteří
překračují standardní délku studia. Dále povinnost hradit poplatek za další studium
vzniká studujícímu, který je jiţ absolventem studijního programu v daném cyklu a
studuje studijní program další v témţe cyklu. Další platby se týkají studia studijních
programů v cizím jazyce.
13 Výše poplatků i příspěvků jsou vyjadřovány ve standardu kupní síly (PPS).
14 Modernisation of Higher Education in Europe: Funding and the Social Dimension 2011, s. 70.
9
Co se týče finanční podpory studujících v České republice, tak existují stipendia
poskytovaná na základě studijních výsledků, stipendia poskytovaná na výzkumnou,
uměleckou a další činnost. Existuje rovněţ příspěvek na bydlení a sociální stipendia.
Další formu finanční podpory představují rodinné přídavky, na které má nárok část
rodin do 26 let věku dítěte, a slevy na dani, na které mají nárok rodiče studujících do 26
let věku studujícího.
Graf č. 5: Platby a příspěvky u studujících na VŠ (první a druhý cyklus) v Rakousku v akad. roce
2009/1015
V Rakousku je nyní studium bezplatné pro studující ze zemí EU a pro ty studující,
kterým jsou přiznána stejná práva jako studující z EU. Jedinou platbou je platba za
studium při překročení minimální doby studia o více neţ dva semestry. V tomto případě
studující platí 363,63 EUR za semestr. Všichni ostatní studující kromě výše uvedených a
kromě studujících z rozvojových zemí, které povinnosti platby zbaví univerzita, musejí
platit za studium ve výši 363,63 EUR za semestr.
Co se týče státní finanční podpory studujících v Rakousku tu lze rozdělit na dva
druhy. Za prvé se jedná o přímou podporu vyplácenou v hotovosti studentům. Výše této
podpory je určována na základě příjmu a počtu rodinných příslušníků studujícího a
maximální výše této podpory je 8 952 EUR. Další druh podpory se týká rodičů
15 Modernisation of Higher Education in Europe: Funding and the Social Dimension 2011, s. 85.
10
studujících a jedná se buď o rodinné přídavky (152,7 EUR) či slevu na dani (58,4 EUR na
dítě), na které mají rodiče nárok do 27-mi let věku studujícího.
Graf č. 6: Platby a příspěvky u studujících na VŠ (první a druhý cyklus) ve Velké Británii (Anglie,
Wales, Severním Irsku) v akad. roce 2009/1016
V rámci studií prvního stupně byla v akad. roce 2009/2010 vládou stanovena
maximální výše poplatků ve výši 3 785 GBP/rok, přičemţ většina vysokých škol vyţaduje
školné v maximální výši. Školné za bakalářské programy nemusí být placeno ihned
během studií, neboť studující mají moţnost vzít si na školné půjčku, kterou budou
splácet ve chvíli, kdy jejich příjem překročí 15 785 GBP/rok. Školné za studium ve
druhém cyklu a zároveň školné placené zahraničními studujícími a dálkovými
studujícími si určují přímo vysokoškolské instituce a maximální výše tohoto školného
není nijak stanovena. Existují poměrné velké rozdíly ve výši plateb, a to zvláště
v případě zahraničních studujících a dálkových studujících. V grafu jsou poplatky za
studium ve druhém cyklu počítány jen pro studující denního studia, kteří v učebních
programech (taught programmes) platí v průměru 4 955 GBP/rok a studující ve
výzkumných programech (research programmes) platí v průměru 3 990 GBP/rok.
Pro studující prvního cyklu existuje všeobecný a centrálně spravovaný systém
půjček na školné. Zároveň existuje systém příspěvků a půjček na ţivotní náklady a
specifická stipendia pro nízko-příjmové studenty. Pro studentu druhého cyklu v akad.
16 Modernisation of Higher Education in Europe: Funding and the Social Dimension 2011, s. 94-95.
11
roce 2009/2010 neexistoval všeobecný systém podpor a půjček na ţivotní a studijné
náklady. Existují programy zásluhových grantů (merit-based grants) a podpory
studujících specifických oborů, ale obecně platí, ţe většina studujících ve druhém cyklu si
studium hradí z vlastních zdrojů a nemá nárok na ţádné specifické studentské podpory
či půjčky. Podpory a úlevy na dani specificky zaměřené na rodiče studujících ve Velké
Británii neexistují.
12
Nástin sociální situace a situace ve vzdělávání v ČR
Tato kapitola sestává ze dvou částí. V první části představíme závěry výzkumů,
které se týkají panujících nerovností v přístupu ke vzdělávání. Druhá část textu se
zabývá seznámením s některými aspekty proměn sociální struktury v rozvinutých
ekonomikách. Základním zjištěním je zde to, ţe panující nerovnosti v přístupu ke
vzdělávání budou v souladu s měnící se sociální strukturou pravděpodobně zavedením
školného posíleny, anebo přinejmenším nebudou sníţeny.
Nerovnosti v přístupu ke vzdělávání
Pro analýzu sociálních dopadů zavedení školného na veřejných vysokých školách
v České republice je třeba nejdříve popsat aktuální situaci přístupu k vysokoškolskému
vzdělání v České republice. Při tomto popisu se zaměříme na to, jak významnými faktory
jsou pro studium potomka na vysoké škole vzdělání jeho rodičů, socioekonomický status
rodičů a kulturní kapitál rodiny.17 Po té, co popíšeme aktuální situaci, se zaměříme na
předpokládaný vývoj situace po zavedení školného na veřejných vysokých školách.
V rámci výzkumu sociálních nerovností v oblasti vzdělávání se sociologové věnují
otázce, jaké jiné faktory kromě inteligence a individuálního úsilí ovlivňují vzdělávací
dráhu jedince. V centru pozornosti stojí zejména faktory, které jedinec nemůţe nijak
ovlivnit svým úsilím (tzv. připsaný či askriptivní status). Jedná se o faktory jako
vzdělání rodičů, socioekonomický původ, etnicita, pohlaví, velikost bydliště apod. Jde
totiţ o to, ţe zatímco rozdíly v dosaţeném vzdělání, které jsou výsledkem rozdílné
inteligence a rozdílného individuálního úsilí jsou ospravedlnitelné, tak rozdíly ve
vzdělání, které vycházejí z připsaného statusu, neodpovídají ideálu rovnosti šancí.
Při analýze vzdělanostních nerovností je třeba sledovat jak distribuci vzdělání a
takalokaci vzdělání. Distribuce vzdělání je koncept, který popisuje, kolik procent osob
celkově z dané populace dosahuje daného stupně vzdělání. Například v roce 2008 bylo
17 Při tomto popisu vycházíme primárně z následujících zdrojů: Katrňák, T.; Simonová, N. Intergenerační vzdělanostní
fluidita a její vývoj v České republice v letech 1990 aţ 2009. Sociologický časopis. 2011, vol. 47, č. 2, s. 207-242; Katrňák,
T., Fučík P. Návrat k sociálnímu původu. Vývoj sociální stratifikace v české společnosti v letech 1989-2009. Brno: CDK,
2010.; Simonová, N.; Soukup, P. Stává se přístup ke vzdělání v České republice rovnějším/spravedlivějším? In: Maříková,
H.; Kostelecký, T.; Lebeda, T.; Škodová, M. (eds.). Jaká je naše společnost? Praha: SLON, 2010, s. 351-366; Simonová, N.;
Katrňák, T. Empirické přístupy v sociálně stratifikačním výzkumu vzdělanostních nerovností. Sociologický časopis. 2008,
vol. 44, č. 4, s. 725-743.
13
v České republice 15% osob s terciárním vzděláním na populaci ve věku 25-64 let.18
Jiným údajem o distribuci vzdělání můţe být počet zapsaných na VŠ ve vztahu k
populaci maturantů.19 Alokace vzdělání popisuje relativní šance potomků různých
sociálních skupin na dosaţení určitého stupně vzdělání. Například tedy šanci vystudovat
vysokou školu u dítěte, jehoţ rodiče jsou vyučeni, anebo šanci vystudovat vysokou školu
u dítěte, jehoţ rodiče jsou vysokoškoláci. A právě na alokaci vzdělání, a to se zřetelem ke
vzdělání rodičů a k socioekonomickému původu jednice se soustředíme v tomto textu.
Kulturní kapitál a vzdělanostní nerovnosti v celé školské soustavě
Existuje celá řada sociologických teorií, které na základě provedených
empirických šetření vysvětlují, proč a jak jsou vzdělávacím systémem zvýhodněni
potomci vyšších vrstev. Pro (nejen) českou situaci povaţujeme za velmi relevantní teorii
přenosu kulturního kapitálu od francouzského sociologa Pierra Bourdieho, který
kulturní kapitál definuje jako celek intelektuálních kvalifikací a dispozic a také
kulturních statků získaných v průběhu vzdělávání a individuálního ţivota.20 Podle jeho
zjištění platí to, ţe čím více je člověk zběhlý v dominantních kulturních kódech a
praktikách (např. ve způsobech interakce, ve způsobu mluvy, ve vysoké kultuře apod.) a
čím více jsou statky (např. obrazy, nábytek, knihy), které vlastní, hodnoceny v rámci
dominantních kulturních kódů a praktik jako ocenění-hodné, tím vyšší mnoţství
kulturního kapitálu má jedinec k dispozici.
Z hlediska fungování školského systému jsou zásadní dvě skutečnosti. Za prvé
mnohé dimenze kulturní kapitálu se přenášejí v rodinném prostředí. Například
rozvinutý lingvistický kód (kdy mluvčí uţívají rozvinutých vět, velké slovní zásoby,
obecné výrazy apod.), motivace ke studiu, vzdělanostní aspirace, obeznámenost
s vysokou kulturou apod. Děti z těchto rodin tak vcházejí do školy s většími znalostmi,
ale hlavně jsou poměrně snadno „schopni dekódovat pravidla skrytá pravidla ‘školní hry’,
lépe se adaptují a dále rozvíjejí kulturní dovednosti a záliby, které škola vyţaduje.
Takoví ţáci pak snáze zdolávají cestu vzdělávacím systémem aţ po jeho nejvyšší
stupně.“21
18 Statistika Eurostat, 2010; převzatá ze Statistického úřadu ČR.
<http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/6_osoby_s_ukoncenym_terciarnim_vzdelanim_mezinarodni_srovnani>.
19 Viz graf č. 7 dále v textu.
20 Definice kulturního kapitálu vychází z Bourdieu, P. The Forms of Capital. s. 241–258. In: Richardson, G. (ed.).
Handbook of Theory and Research for Sociology of Education. New York: Greenwood Press, 1986. Definice převzata a
citována podle Katrňák, T. Odsouzeni k manuální práci. Praha: SLON, 2004, s. 42. V češtině dostupný Bourdieho text o
vzdělanostních nerovnostech viz první dvě kapitoly v Bourdieu, P. Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998.
21 Simonová, N.; Soukup, P. Stává se přístup ke vzdělání v České republice rovnějším/spravedlivějším? C. d., s. 354.
14
Druhým zásadním momentem je to, ţe škola jakoţto instituce k ţákům a
studujícím přistupuje jako k individuím a tyto sociální diference nebere v potaz, resp.
ignoruje náskok, který mají děti z rodin s vyšším kulturním kapitálem, a jejich dobré
školní výsledky připisuje pouze jejich inteligenci a jejich individuálnímu úsilí. Obdobně
pak v případě dětí z rodin s nízkým kulturním kapitálem jsou jejich průměrné či
podprůměrné výsledky vysvětlovány opět individuálními faktory a nikoli sociálním
kontextem. Škola tak tím, ţe sama sebe pojímá jako neutrální prostředí, kde mají všichni
stejné podmínky a kde jsou výsledky jen záleţitostí individuálních proměnných
(inteligence, píle), a tím, ţe v rámci tohoto sebepojetí zároveň pomíjí sociální kontext, ze
kterého studující pocházejí (kulturní kapitál rodiny), podle Bourdieho působí ve velké
míře jako mechanismus sociální reprodukce, protoţe v ní dosahují úspěchu zejména
potomci z rodiny s vyšším kulturním kapitálem (potomci z vyšších vrstev), kterým školní
úspěch a dosaţené vysokoškolské vzdělání zajišťují lepší výchozí pozici na trhu práce a
následně pak rovněţ vyšší socioekonomický status. A naopak neúspěch ve školním
prostředí zakoušejí vesměs potomci rodin s nízkým kulturním kapitálem.
Výhody dané vyšším mnoţstvím kulturního kapitálu se neprojevují teprve aţ na
terciárním stupni vzdělávání, ale projevují se od začátku vzdělávací dráhy, přičemţ
zásadní je to, ţe děti z vysokoškoláků si z rodiny přinášejí vyšší vzdělávací aspirace, lépe
se orientují ve školním prostředí a dosahují lepších výsledků. Mají tak výhodu tedy nejen
v tranizici mezi sekundárním a terciárním vzděláváním, ale jiţ v tranzicích mezi
primárním a sekundárním stupněm, coţ v praxi znamená, ţe právě z vrstev z vyšším
kulturním kapitálem (a zároveň vyšším socioekonomickým statusem) se vesměs
rekrutují studenti gymnázií, a to zvláště gymnázií víceletých.22 Tuto situaci ilustrují
následující tři grafy. Všechny grafy pocházejí z kvantitativního empirického šetření
provedeného v roce 201023, kdy rodiče ve standardizovaných rozhovorech vypovídali o
činnostech, prospěchu a aspiraci svých dětí na druhém stupni základní školy. Graf č. 7
ilustruje vazbu mezi vzděláním rodičů a prospěchem ţáka ve škole. Graf č. 8 ukazuje, do
jaké míry je čtení (tedy činnosti, která je z hlediska školy jak povinná, tak doporučovaná
a kterou si jedinec zvyšuje vlastní kulturní kapitál) věnují děti z rodin vysokoškoláků a
děti z rodin dělníku. Graf č. 9 pak dokumentuje odlišnou strukturu vzdělanostních
aspirací u potomků dělnických rodičů a rodičů vysokoškoláků.
22 Viz Straková, J. Přidaná hodnota studia na víceletých gymnáziích ve světle dostupných datových zdrojů. Sociologický
časopis. 2010, vol. 46, č. 2, s. 187- 210.
23 Špaček O.; Šafr J.; Vojtíšková K. Rodiče a výchova 2010: Závěrečná zpráva z výzkumu. Praha: Sociologický ústav AVČR,
2010. (Dostupné z: <http://sdilenihodnot.soc.cas.cz/>). Problematikou rozdílného přístupu ke škole v dělnických rodinách a
v rodinách vysokoškoláků se v kvalitativním výzkumu zabýval Tomáš Katrňák ve svém výzkumu. Katrňák, T. Odsouzeni
k manuální práci. C. d.
15
Graf č. 724
Graf č. 8: Vliv kulturního kapitálu a vzdělání rodičů na rozvíjení aktivit, které škola vyžaduje a
podporuje25
24 Špaček O.; Šafr J.; Vojtíšková K. Rodiče a výchova 2010: Závěrečná zpráva z výzkumu. C. d., s. 11.
25 Tamtéţ, s. 8.
16
Graf č. 926:
Vzdělanostní mobilita
Termín vzdělanostní mobilita27 zde pouţíváme pro označení situaci, kdy mají
potomci vyšší vzdělání neţ rodiče. Na vzdělanostní mobilitě se podílí jednak celkové
fungování systému sociální stratifikace a zároveň také podoba a struktura vzdělávacího
systému. Z hlediska vzdělanostní mobility v lze České republice po roce 1989 pro
populaci ve věku 25 aţ 40 let lze konstatovat, ţe mezi lety 1990 aţ 2003 se šance na
vzdělání podle vzdělanostního původu (tedy alokace vzdělání) nemění, přičemţ existuje
silná vazba jak mezi vzděláním rodičů, resp. otce, a vzděláním potomků (viz graf č. 10),
tak mezi socioekonomickým statusem (vyjádřeným socioekonomickým statusem povolání
otce) a vzděláním potomků (viz graf č. 11). Vzdělanostní reprodukce v tomto období
přitom roste především zdola, kdy jsou to potomci rodičů niţších sociálních tříd, kteří
končí se stejně nízkým vzděláním jako jejich rodiče (viz graf č. 11). Od půlky prvního
desetiletí, se vzdělanostní mobilita zvyšuje, coţ v grafu č. 10 indukuje růst křivky „otec
bez maturity, potomek s maturitou“ a v grafu č. 11 pokles u křivek všech pěti kvintilů.
Zvyšování vzdělanostní mobility v posledních několika letech podle Katrňáka a
Simonové důsledkem zvyšujícího se počtu studujících na vysokých školách.
26 Tamtéţ, s. 15.
27 Definice vychází z Katrňák, T.; Simonová, N. Mezigenerační vzdělanostní fluidita a návrat k sociálnímu původu. In:
Katrňák T., Fučík P. Návrat k sociálnímu původu. Vývoj sociální stratifikace v české společnosti v letech 1989-2009. Brno:
CDK, 2010, s. 151. a ze Simonová, N.; Katrňák, T. Empirické přístupy v sociálně stratifikačním výzkumu vzdělanostních
nerovností. Sociologický časopis. 2008, vol. 44, č. 4, s. 725-743. Celá následující část, pokud není uvedeno jinak, vychází z
Katrňák, T.; Simonová, N. Mezigenerační vzdělanostní fluidita a návrat k sociálnímu původu. C. d,
17
Graf č. 10: Podíl osob s maturitou a vyšším vzděláním a osob s nižším vzděláním podle vzdělání
otce (věkové omezení 25-40 let)28
Graf č. 11: Vývoj vzdělanostní fluidity podle socioekonomického původu (kvintily ISEI otce) a
období (věkové omezeni 25–40 let)29
Graf č. 11 ukazuje, ţe čím niţší je socioekonomický status otce, tím menší je
vzestupná vzdělanostní mobilita jednice (resp. vzdělanostní fluidita, kterou autoři
měřili). Čím vyšší je hodnota na svislé ose grafu, tím je vzdělanostní mobilita (fluidita)
niţší, neboli tím více lidí z dané vrstvy má stejné vzdělání jako jejich otec. Jednotlivé
28 Katrňák, T.; Simonová, N. Mezigenerační vzdělanostní fluidita a návrat k sociálnímu původu. C. d., s. 176.
29 Tamtéţ, s. 175.
18
kvintily, do kterých byla rozdělena populace respondentů, jsou vytvořeny na základě
mezinárodního indexu socioekonomického statusu povolání (ISEI), přičemţ čím niţší číslo
kvintilu, tím se jedná o povolání s niţším socioekonomickým statusem. Jak je v grafu
vidět nejniţší vzdělanostní fluidita (a tedy nejvyšší počet osob se stejným vzděláním jako
jejich otec) je mezi lety 1993 aţ 2003 v prvním kvintilu, tedy mezi respondenty, jejichţ
rodiče pocházejí z niţších sociálních tříd.
Následující tabulka a graf (č. 12) dokládají, jak roste počet studujících na
vysokých školách, coţ je důsledek rozšíření terciárního sektoru vzdělávání.
Tabulka č. 3: Počet přihlášených a zapsaných na VŠ ve vztahu k populaci 18/19letých a k počtu
maturantů (v denní formě vzdělávání) v letech 1999/00–2011/12 (v tis.)30
1999/00 2000/01 2001/02 2002/03 2003/04 2004/05 2005/06 2006/07 2007/08 2008/09 2009/10 2010/11 2011/12
zapsaní v tis. 43,2 43,7 52,5 58,3 66,5 72,2 76,2 85,5 92,7 98,7 99,8 100,7 97,8
podíl na počtu 18/19letých* 30,60% 31,50% 37,60% 43,20% 49,00% 53,30% 57,30% 65,10% 68,70% 76,40% 75,30% 77,00% 79,10%
podíl na počtu maturantů 47,50% 124,50% 71,90% 78,70% 83,80% 88,40% 90,00% 100,10% 108,00% 110,70% 111,10% 108,80% 108,70%
18/19letí k 31.12.* 141,2 138,7 139,7 134,9 135,8 135,5 133,1 131,3 134,9 131,5 132,6 130,8 123,8
maturanti v předch. roce 91 35,1 73,1 74,1 79,4 81,7 84,7 85,4 85,8 89,2 89,9 92,5 90
* Do roku 2002 populace 18letých, od roku 2002 populace 19letých.
Graf č. 12: Vývoj počtu maturantů a studentů zapsaných na vysoké školy mezi lety 1980 až 2009 v
České republice31
Aktuální situace v České republice odpovídá teorii maximálně udržovaných
nerovností (Maximally Maintained Inequality – MMI) Adriana Rafertyho a Michaela
30 <http://www.msmt.cz/file/21578>.
31 Katrňák T; Simonová, N. Intergenerační vzdělanostní fluidita a její vývoj v České republice v letech 1990 aţ 2009.
Sociologický časopis. 2011, vol. 47, č. 2, s. 238.
19
Houta.32 Tato teorie zaloţená na empirických výzkumech provedených v Irsku tvrdí, ţe
v situaci, kdy je hlavním či jediným faktorem, který se mění v rámci vzdělávacího
systému, růst počtu míst na daném stupni vzdělávání (např. růst počtu míst na vysokých
školách), zůstávají rozdíly v alokaci vzdělání mezi jednotlivými sociálními vrstvami
konstantní aţ do té doby, neţ se nasytí poptávka po vzdělání u potomků nejvyšších
vrstev. Jinými slovy, jak je vidět v grafu č. 13, přestoţe distribuce vzdělání roste (v
populaci je stále více absolventů vysokých škol), tak šance potomka rodičů ze střední
třídy, ţe vystuduje vysokou školu, je stále o konstantu a niţší neţ šance potomka rodičů
z vyšší třídy. Konstanta a přestane být konstantou a začne se zmenšovat aţ ve chvíli,
kdy je nasycená poptávka po vzdělání u potomků vyšších vrstev. To ukazuje graf č. 14,
kdy je vidět, ţe teprve od momentu m, se rozdíl v alokaci vzdělání mezi třídou 1 a třídou
2 začíná sniţovat, zatímco rozdíl mezi třídou 2 a třídou 3 zůstává konstantní, protoţe
poptávka po vzdělání mezi potomky třídy 2 ještě plně uspokojena nebyla.
Graf č. 13: Stabilita třídních nerovností ve vzdělání podle teorie MMI33
32 S teorií maximálně udržovaných nerovností, kterou zde představujeme, v českém prostředí seznamují například články
Katrňák, T.; Simonová, N. Intergenerační vzdělanostní fluidita a její vývoj v České republice v letech 1990 aţ 2009. C d.;
Simonová, N.; Soukup, P.: Stává se přístup ke vzdělání v České republice rovnějším/spravedlivějším? In: Maříková, H.;
Kostelecký, T.; Lebeda, T.; Škodová, M. (eds.). Jaká je naše společnost? C. d., s. 351-366; Simonová, N.; Katrňák, T.:
Empirické přístupy v sociálně stratifikačním výzkumu vzdělanostních nerovností. C. d. Původní text viz Raftery, A. E.,
Hout, M.. Maximally Maintained Inequality: Expansion, Reform, and Opportunity in Irish Education, 1921–75. Sociology
of Education. 1993, vol. 66, č. 1, s. 41-62.
33 Katrňák, T. Jaký je mechanismus sniţování nerovných šancí na vzdělání podle sociálního původu? Sociologický časopis.
2009, vol. 45, č. 5, s. 1033-1037, s. 1036.
20
Graf č. 14: Snižování třídních nerovností ve vzdělání podle teorie MMI34
Situace popisované teorií MMI ovšem není nevyhnutelná. Vzdělávací politikou a
dalšími politicko-sociálními strategiemi je moţné docílit toho, aby se křivky třída 2 a
třída 3 začali přibliţovat křivce třída 1. Tato situace nastala například ve Švédsku, kde
„v v 80. a 90. letech 20. století se ekonomické třídní diference ve švédské společnosti
sniţovaly díky progresivnímu zdanění a redistribucím v rámci sociálního státu (přídavky
na děti, nejrůznější peněţní dávky a materiální pomoc rodinám niţších sociálních tříd).
Cílem bylo vyrovnat ekonomické podmínky dětí z rozdílných sociálních prostředí.
Společně s tím byly zrušeny veškeré poplatky spojené se středním a vysokoškolským stu-
diem. Stravu ve školách a zdravotní péči pro ţáky začal hradit švédský stát. Učebnice a
výukové materiály pro ţáky základních a střední škol začaly být dostupné zdarma.
Zkrátka v posledních desetiletích 20. století byla ve švédské společnosti zavedena taková
opatření, jejichţ cílem bylo rozpojit vazbu mezi vzdělanostními šancemi potomků a
ekonomickými zdroji jejich rodin původu.“35 Tím došlo ke zvyšování šance na vyšší
vzdělání u všech dětí z jiných neţ nejvyšších vrstev (křivky třída 2 a třída 3 nejsou
rovnoběţné s křivkou třída 1, ale této křivce se přibliţují, tj. rozdíly mezi křivkami
nezůstávají konstantní, ale zmenšují se) a ve švédské společnosti vzrostla vzestupná
vzdělanostní mobilita.
Změny sociální struktury společnosti: ohrožené skupiny
Dopady zavedení školného je obtíţné přesně predikovat, neboť sociologické
výzkumy jsou realizovány dlouhodobě a přesné sociologické analýzy sociálních dopadů
34 Upraveno na základě: Tamtéţ.
35 Tamtéţ. Katrňák odkazuje na studie Breen, R. Inequality, Economic Growth and Social Mobility. British Journal of
Sociology. 1997, vol. 48, č. 3, s. 429–449; Erikson, R. Explaining Change in Educational Inequality: Economic Security and
School Reforms. In: Erikson, J. R.; Jonsson, O. (eds.). Can Education Be Equalized? Boulder, CO: Westview Press, 1996,
s. 95-112.
21
opatření této vlády z let 2010 a 2011 nejsou v zásadě k dispozici. Přesto je moţné
vycházet z uskutečněných výzkumů a z dat ČSÚ, která se týkají především osob
ohroţených příjmovou chudobou.
Český sociolog Jan Keller se v některých svých posledních textech věnoval tématu
proměny sociální struktury v postindustriální společnosti36 a také tématu sociálních
rizik37. V těchto textech ukazuje, ţe v současné době dochází k přeměně sociální
struktury postindustriálních společností. Česká společnost prochází v současné době
obdobnou proměnou sociální struktury. V čem tato změna spočívá?
Je známo, ţe období zhruba 50. aţ 70. let 20. století – tzv. zlatá éra sociálního
státu – je v Západním světě obdobím institucionalizovaného sociálního kompromisu38
mezi kapitálem a prací. V této době se rozvíjí sociální stát keynesiánského typu a s ním
související organizace výroby spočívající ve fordismu. Z hlediska vývoje sociální
struktury dochází do 70. let k růstu ţivotní úrovně relativně širokých vrstev.
Avšak postupně od 70. let dochází k další změně, která spočívá v tom, ţe je tento
poválečný kompromis napadán neoliberálními reformami39 sociálního státu – jeho
destrukcí. Rozpad sociálního státu je zapříčiněn na jedné straně globalizačními procesy a
nad druhé straně poklesem míry sociálních transferů a změnou struktury práce. Ve
stručnosti jde o to, ţe společnosti rozvinutých ekonomik od sedmdesátých let postupně
přecházely k ekonomice zaloţené na sluţbách a nikoliv na rozvinuté industriální výrobě
(deindustrializace)40. Výroba byla přenášena do zemí s niţší cenou práce. V této
souvislosti dochází také k přeměně organizace práce: z pyramidální formy organizace se
firmy proměňují na sítě. Konkurence je tak přenášena na nejniţší články těchto sítí:
zaměstnané pracující a samostatně výdělečně činné. Ti mezi sebou soupeří o kontrakty a
„závodí“ v tom, kdo dokáţe nabídnout menší cenu vlastní práce. Politické kroky
jednotlivých vlád (v podstatě neoliberální reformy) je následně moţné vnímat jako snahy
o institucionální potvrzení rozpadu institucí industriálních společností. Sociální stát je
postupně redukován na pouhou svou karikaturu a jeho financování je postupně
svěřováno jen zaměstnancům. Velmi ilustrativní je v této otázce přesun finanční zátěţe
sociálního státu z firem na zaměstnance. (Graf č. 15 zobrazuje tento přesun na příkladu
36 Keller, J. Tři sociální světy. Sociální struktura postindustriální společnosti. Praha: SLON, 2010.
37 Keller, J. Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme. Praha: SLON, 2011.
38 Munck, R. Globalisation and Labour. The New ‘Great Transformation’. London & New York: Zed Books, 2002, s. 24-50.
39 „Jedná se o politiku, jejíţ ambicí je na úrovni makrosociální přeměna státu v obsluţnou instituci soukromých firem a na
úrovni mikrosociální modelování myšlení a jednání kaţdého člověka podle priorit těchto firem.“ Keller, J. Nová sociální
rizika a proč se jim nevyhneme. C. d., s. 9.
40 S tímto procesem souvisí fenomén nové mezinárodní dělby práce. Srov. s Munck, R. Globalisation and Labour. The New
‘Great Transformation’. London & New York: Zed Books, 2002.
22
Německa.) Výsledkem je to, ţe sociální struktura industriální společnosti se rozpadá a
vzniká společnost nesouměřitelnosti41.
Graf č. 15: Přesun daňové zátěže z firem na zaměstnance42
Jeden z důsledků, který nás na tomto místě zajímá, je proměna sociální struktury
společností, které prošli touto změnou – deindustrializací. Česká republika se jako
postkomunistický stát zapojila do těchto globálních procesů později, avšak v současné
době lze říci, ţe prochází podobnými změnami sociální struktury. Samozřejmě, ţe např.
deindustrializace se ve struktuře práce projevila jiţ dříve. Graf č. 16 ukazuje, jak v České
republice postupně ubývalo dělníků, coţ zásadně souvisí s procesem transformace od
reálného socialismu směrem k post-industriálnímu kapitalismu. Jestliţe v roce 1988
představovali dělníci téměř 45 % pracujících, tak v roce 2009 je to jiţ pouze necelých 29
%. To znamená, ţe třídní struktura ČR reagovala na změněné podmínky dělby práce.
41 Keller, J. Tři sociální světy. Sociální struktura postindustriální společnosti. C. d., s. 9-12
42 Srov. s Keller, J. Soumrak sociálního státu. Praha: SLON, 2005, s. 80.
23
Graf č. 16: Vývoj třídní struktury v letech 1988 až 2009 v ČR (6 tříd ESeC)43
Z hlediska moţného zavedení školného na veřejných vysokých školách je důleţité
si uvědomit, ţe jiţ dnes existují nerovnosti v přístupu na tento stupeň vzdělávání (viz
výše). Na následujících stránkách se pokusíme podpořit kvalifikovaný odhad, ţe tyto
nerovnosti by byly tímto krokem prohloubeny, neboť v České republice rostou skupiny
obyvatel, které se pohybují pod či těsně nad hranicí chudoby.
Přechod od industriální k postindustriální společnosti vedl k rozpadu dělnictva
jako jednotné síly, která je spojována podobnými socio-ekonomickými charakteristikami.
Část dřívějších dělníků se stala součástí niţších středních vrstev zaměstnanců převáţně
ve sluţbách a část samozřejmě zůstala na pozicích kvalifikovaných i nekvalifikovaných
dělnických profesí. Celkovým efektem je to, ţe „[…] společnost se stále výrazněji a podle
stále více kritérií diferencuje a rozpadá v mozaiku zcela odlišných sociálních a
kulturních skupin.“44
Český statistický ústav zveřejňuje dvě zajímavé statistiky, které mohou leccos
napovědět o vrstvě sociálně ohroţených. Kdyţ se podíváme na tabulku č. 2 z přílohy,
zjistíme, ţe pod hranicí 40 % mediánu národního ekvivalizovaného disponibilního příjmu
se v roce 2007 236 tisíc osob, zatímco v roce 2009 to bylo 230 tisíc osob. Avšak v roce 2010
43 Katrňák, T.; Fučík, P. Návrat k sociálnímu původu. Vývoj sociální stratifikace české společnosti v letech 1989 až 2009. C.
d., s. 71.
44 Keller, J. Tři sociální světy. Sociální struktura postindustriální společnosti. C. d., s. 94.
24
došlo ke strmému nárůstu na 298 tisíc osob, coţ představuje meziroční nárůst přibliţně o
30 %. Shodou okolností se v této době začaly realizovat některé z neoliberálních reforem
současné vlády.
Na 70 % mediánu národního ekvivalizovaného disponibilního příjmu se v roce
2007 podílelo 7,1 % pracujících, avšak v roce 2010 to jiţ bylo 8,3 %, coţ potvrzuje
stoupající trend, ţe zaměstnání přestává fungovat jako jistá pojistka před chudobou. (Je
třeba poznamenat, ţe se jedná o meziroční nárůst přibliţně 17 %). Zároveň tato data
ukazují, ţe existuje relativně široká vrstva obyvatel, kteří trpí určitou mírou chudoby (od
40 % po 70 % mediánu příjmů), jejíţ příslušníci se většinou „přelévají“ mezi těmito
kategoriemi, avšak v letech 2009-2010 došlo k rapidnímu zhoršení jejich situace.
Jan Keller se nadto dlouhodobě věnuje tématu rozkladu středních vrstev. Snaţí se
ukázat, ţe ani příslušníci středních vrstev nejsou uchráněni vlivu rozkladných procesů
sociálního státu. Naopak. Jejich situace je paradoxně v určitém smyslu horší. Prekarizací
práce jsou totiţ tyto vrstvy ohroţeny podobně nebo stejně jako vrstvy niţší: v situaci ČR
např. prostřednictvím oslabování pozice zaměstnance ve vztahu
zaměstnavatel/zaměstnance či tím, ţe obecně mizí plnohodnotná pracovní místa. Navíc
řada sluţeb, které dříve ve velké míře poskytoval sociální stát je stále více omezována či
zpoplatňována (veřejná doprava, kultura, zdravotnictví apod.), čímţ se zatěţují rozpočty
rodin a jednotlivců. Na druhou stranu jsou to však především právě střední vrstvy, které
musí na chod sociálního státu přispívat stále větší část svých příjmů (viz zvyšování DPH
a výše uvedený graf č. 15 apod.). Střední vrstvy se vytrácejí v tom smyslu, ţe se vytrácí
jistota, kterou jejich pozice dříve zaručovala. V tomto smyslu se pomalu přibliţují situaci
jiţ dnes deklasovaných sociálních vrstev.
Pokud se bude tato situace dále prohlubovat (přičemţ zavedení školného je přesně
tímto prohloubením), je pravděpodobné, ţe se příslušníci (či jejich děti) takto ohroţených
vrstev budou strukturálně hůře dostávat k veřejnému vzdělávání.
Tato současná proměna sociální struktury tedy spočívá ve třech vzájemně
propojených procesech:
1. v tom, ţe přibývá lidí, kteří sice pracují, ale jejich práce není dlouhodobou
zárukou toho, ţe si zajistí vše potřebné ke svému přeţití v situaci, kdy o
tuto práci z nějakého důvodu přijdou (v situaci nemoci apod.),
2. v tom, ţe se pravděpodobně rozpadá jednotný charakter středních vrstev
jako vrstev, které dostatečně chráněny před riziky,
25
3. v tom, ţe začíná vznikat vrstva lidí trpící opakující se nezaměstnaností,
která není přímo ohroţena chudobou, ale je této hranici velmi blízko.
Určitý stav nejistoty se postupně stává realitou stále širších vrstev společnosti a
práce jiţ není zárukou toho, ţe tuto nejistotu budou schopni odvrátit. Zavedení školného
jako dalšího nákladu by pravděpodobně vedlo k tomu, ţe ti, kteří se ocitají v této obtíţně
uchopitelné vrstvě, by na veřejné vysoké školy vůbec nenastupovali. Nerovnosti
v přístupu ke vzdělání by se tak pravděpodobně prohloubili.
26
Závěr: Možné sociální dopady zavedení školného a doporučení
Možné sociální dopady zavedení školného
Nelze předpokládat, ţe zavedení školného, ať jiţ s názvem školné či zápisné, by jakkoli
přispělo k odstranění existujících nerovností v přístupu k vysokoškolskému vzdělání.
Naopak k jiţ existujícím vzdělanostním nerovnostem zaloţeným na rozdílných objemech
kulturních kapitálu se přidá ještě ekonomická překáţka.
Tato ekonomická překáţka bude jednak dále snižovat atraktivitu
vysokoškolského vzdělání zvláště u rodin s niţším kulturním kapitálem, kde i
v současné době část těchto rodin nepředává svým potomkům vysoké vzdělanostní
aspirace (viz graf. č. 9).
Dále bude samozřejmě představovat ekonomickou zátěž, jiţ nyní napnutých
rozpočtů domácností (viz analýza Změny sociální struktury společnosti: ohrožené
skupiny a příslušné tabulky v příloze). Přičemţ samozřejmě i dnes, v situaci
bezplatného veřejného vysokého školství s sebou studium nese ekonomické náklady.
Jednak náklady přímé – učebnice, ubytování, ţivotní náklady, které je třeba hradit
bez ohledu na to, zde jedinec pracuje, studuje či je třeba nezaměstnaný – a dále
náklady nepřímé, které představuje odloţený (plnohodnotný) vstup na trh práce.
Celkově lze předpokládat, ţe zavedení školného by prohloubilo závislost dosaţeného
vzdělání na socioekonomickém statusu rodičů, tj. došlo by prohloubení jiţ
v současnosti existujících vzdělanostních nerovností.
Doporučení
Jakkoli to můţe znít banálně, tak zásadní doporučení zní: školné v žádné podobě
nezavádět.
Situace v Anglii a v Rakousku ukázala, ţe zavedení školného na veřejných
školách vede k zadluţování generace absolventů, přičemţ větší ekonomické
problémy mají samozřejmě lidé z niţších sociálních vrstev (lidé, jejichţ
rodiče mají niţší socioekonomický status), kteří nejsou schopni školné
zaplatit ihned z vlastních či zdrojů či ze zdrojů svých rodičů.
Jak ukázaly příklady v Anglii a v Rakousku, zavedení školného na
veřejných školách vede v průběhu následujících let ke zvyšování částky,
kterou musejí studující platit.
27
Jak ukázaly příklady v Anglii a v Rakousku, zavedení školného na
veřejných školách vede ke sniţování objemu financí, které veřejné vysoké
školy získávají ze státního rozpočtu, coţ školy nutí k tomu, aby se chovaly
jako firmy, tudíţ aby generovaly zisk (anebo alespoň minimálně pokryly
náklady na svůj provoz), namísto toho, aby se plně věnovaly výuce a
výzkumu, včetně výzkumu dlouhodobého, který nemusí v krátkodobém
horizontu přinášet ţádné ekonomické zisky. Vede to často k rušení tzv.
nerentabilních oborů.
Jak ukázal stručný nástin analýzy situace v České republice, jiţ nyní
existují nerovnosti v přístupu ke vzdělání na základě sociálního původu a
zavedení školného by tyto nerovnosti jen prohloubilo.
Předpokládáme, ţe cílem politické reprezentace je zajistit co nejrovnější přístup
k vysokoškolskému vzdělání bez ohledu na připsaný sociální status jednotlivce.
Zároveň předpokládáme, ţe politická reprezentace nechce jít cestou pouhého
zvyšování počtu studijních míst na veřejných vysokých školách, kterých je v České
republice jiţ stejně více neţ dost (viz výše tabulka č. 3 a graf č. 12). Za těchto
výchozích předpokladů je moţno dosáhnout cíle egalitárnějšího školského systému
jedině promyšlenou reformou celé vzdělávací soustavy, školských politik a
ostatních sociálních politik (doprava, zdravotnictví).
Inspirací pro takovéto reformy mohou být skandinávské státy. Jednak, jiţ výše (sekce
Nerovnosti v přístupu ke vzdělávání) zmíněné Švédsko, kde díky progresivnímu
zdanění a redistribucím v rámci sociálního státu; díky zrušení veškerých poplatků
spojených se středním a vysokoškolským studiem; a díky souvisejícím sociálním
politikám (zcela státem hrazená strava ve školách, zdravotní péči pro ţáky, učebnice a
výukové materiály zdarma pro ţáky základních a střední škol) byly odstraněny
socioekonomické překáţky pro vzdělávání na niţších stupních, coţ se pak pozitivně
projevilo i ve vyrovnání šancí na dosaţení vysokoškolského vzdělání u potomků
z niţších sociálních vrstev.
Nejinspirativnější vzdělávací systém má v současné době Finsko,45 kde
v sedmdesátých letech 20. století provedli zásadní reformu vzdělávacího systému, kde
došlo ke sjednocení dříve poměrně diverzifikovaného primárního a sekundárního
vzdělávání. Vznikl systém jednotné devítileté základní školy, tzv. Peruskoulu, který
45 Popis vzniku a fungování finského vzdělávacího systému viz např. Sahlberg, P. Finnish Lessons. What Can the World
Learn from Educational Change in Finland? New York and London: Teachers College Press, 2011; Hargreaves, A.;
Shirley, D. The Fourth Way. The Inspiring Future for Educational Change. Thousand Oak (CA) and London: Corwin
Press, 2009.
28
ve Finsku funguje dodnes. (Současný finský systém je zobrazen na schématu č. 2
v příloze.) Impulsem pro další fázi proměny finského vzdělávacího systému byla pak
ekonomická krize, kterou Finsko prošlo v počátku devadesátých let. Klíčové je, ţe jak
v sedmdesátých, tak devadesátých letech nebyly reformy neseny imperativem, co
nejvyšší výkonnosti a excelence, ale záměrem bylo dosáhnout rovnosti. Cílem
bylo, aby kaţdé dítě mělo stejnou šanci na vzdělání bez ohledu na svůj rodinný původ,
příjem rodiny, lokalitu, gender, etnický původ apod. Ke škole Finové přistupovali a
přistupují nikoli jako k systému, jehoţ cílem je vychovat elitu a pak taky dát určité
vzdělání všem ostatním, ale jako k instituci, která má přispívat k vytváření
společenské rovnosti. Základem finského vzdělávacího systému je jiţ zmíněný důraz
na rovnost a spolupráci, který se projevuje jednak tím, ţe učitelé mají velkou
samostatnost v tom, jak vedou své ţáky, přičemţ například jediným povinným testem
ve Finsku je výstupní maturita. Jinak je zcela na škole a na učitelích, jak budou
pojímat výuku. Ve škole se vzhledem ke studentům klade velký důraz na sdílenou
odpovědnost. Nejedná se tedy o rovnost formálních kritérií, kdy je všem bez ohledu na
jejich rozdíly měřeno podle stejných měřítek (stejné testy), ale o rovnost ve výsledku,
kdy jde o to, aby se všem bez ohledu na jejich výchozí podmínky dostalo co nejlepšího
vzdělání. Proto ve Finsku neexistuje aţ do konce povinné školní docházky dělení na
lepší a horší typy škol, jako je známe například v českém prostředí v rozdělování a
soutěţi mezi druhým stupněm základní školy a prvními ročníky víceletých gymnázií.
Nedílnou součástí finského systému je pak stejně jako ve Švédsku provázanost
s dalšími veřejnými sektory (zdravotnictví, zaměstnanost, doprava).
Aby obdobná reforma vedená ideálem rovnosti, kdy se má všem bez ohledu na jejich
výchozí podmínky dostat co nejlepšího vzdělání, byla dlouhodobě úspěšná, tak musí
probíhat za celonárodního konsensu, tj. po dlouhodobé celonárodní diskusi, které
se budou účastnit všichni dotčení, tj. vyučující všech stupňů, rodiče, studující, školští
úředníci, příslušné samosprávy atd. Je samozřejmostí, ţe výsledky reformy by se
neprojevily ihned, ale po několika letech fungování nového systému.
Aby takováto reforma byla vůbec moţná, je třeba v této souvislosti opustit politiku
neoliberálních škrtů a promyslet daňový systém a následnou redistribuci, a to
nejen ve školství, ale ve všech sektorech.
29
Přílohy
Schéma č. 1: Celkové veřejné výdaje na vzdělávání podle klasifikace vzdělávání ISCED
v procentech HDP z roku 201246
46 Metodika ISCED 97 aplikovaná v České republice vychází především z mezinárodní klasifikace ISCED 97 vydané
UNESCO a ji rozpracovávajících materiálů OECD a Eurostatu. Klasifikace byla v rámci přípravy české verze
porovnávána s uspořádáním úrovní a oborů vzdělání v českém školství a v detailech doplněna či upravena tak, aby byla v
ČR bez problémů pouţitelná. Tato klasifikace má tyto stupně: ISCED 0 – Preprimární vzdělání
ISCED 1 – Primární vzdělání
ISCED 2 – Niţší sekundární vzdělání
ISCED 3 – Vyšší sekundární vzdělání
ISCED 4 – Postsekundární neterciární vzdělání
ISCED 5 – Terciární vzdělání - první stupeň
ISCED 6 – Terciární vzdělání - druhý stupeň
Více viz <http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/mezinarodni_standardni_klasifikace_vzdelavani_isced_>.
30
Schéma č. 2: Celkové veřejné výdaje na terciární vzdělávání v % HDP v letech 2000 až 200747
47 Modernisation of Higher Education in Europe: Funding and the Social Dimension 2011. Materiál Evropské komise.
Education, Audiovisual and Culture Executive Agency, 2011, s. 36. Dostupné na
<http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/thematic_studies_en.php>.
31
Tabulka č. 1: Veřejné výdaje na vzdělávání v % HDP v časové řadě48
48 Eurostat, 25.11.2011.
32
Tabulka č. 2: Osoby ohrožené chudobou v letech 2007 – 2009 (2010 jako odhad)49
49 <http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/CB0030D2AF/$File/30121119.pdf>.
33
Schéma č. 3: Finský vzdělávací systém v roce 201150
50 Graf převzatý z prezentace „Finnish Lessons: What can British Columbia learn from educational change in Finland?“ od
Pasi Sahlberga představené 14.4.2011 na BCSTA Annual Meeting ve Vancouveru. Dostupné z:
<http://www.pasisahlberg.com/>.