Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Russkaja istoriografija antičnosti (do serediny XIX v.) by E. D. FrolovReview by: Radislav HošekListy filologické / Folia philologica, Roč. 93, Čís. 1 (1970), p. 73Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466295 .

Accessed: 16/06/2014 02:59

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.79.21 on Mon, 16 Jun 2014 02:59:25 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

REFERÁTY

Ε. D. Frolov, Russkaja istoriografija antič nosti (do serediny XIX v.)· Izdateťstvo

leningradskogo universiteta, 1967, str. 143.

Pod redakcí Κ. Μ. Kolobovové a Ε. D. Frolova začala universita v Leningradě vydávat Očerkl po antičnoj istoriografiji, jejímž prvním číslem je ruská historio grafie antiky do poloviny 19. století. Její autor rozdělil práci do tří kapitol podle století. První pojednává o době XI.—XVII. století (str. 9—39), druhá o století XVIII. (str. <8— 8) a třetí o první polovině století XIX. (str. 89—139). Práce je za končena podrobným ukazatelem jmen, a tím se stává cennou pro každého bada tele, který se zajímá o kulturu Ruska

zpracovaných dob a o kulturní vztahy této země s jinými kraji, především s By zancí, Německem a Francií.

Autor se zdarem ukázal na různé po pudy, jimiž se ruská kultura sbližovala s antikou, a dovede spravedlivě ocenit

význam Byzance, mnichů, německých ba datelů ар. a také náležitě odlišit jejich přínos od vlastního ruského zpracování. Pro nás jsou zajímavé i osudy těch antic

kých prací, které byly rozšířeny i v našich zemích, jako Trojánské kroniky, dále dě

jiny výkopů v Jižním Rusku a konečně završení celé epochy mnohdy složitých cest vývoje antického bádání na půdě akademie a universit, jež završuje vědecká a pedagogická činnost M. S. Kutorgy; ten

vytvořil — jako žák A. Bockha — na

petrohradské universitě školu pracující již kritickou metodou. Sám Kutorga se za

býval především rozborem skladby attic kého obyvatelstva.

Frolovova kniha najde jistě pokračo vatele a zajisté i doplňovatele; jemu však patří zásluha, že kriticky zpracoval, na mnoze zcela objevně, oblast významnou pro dějiny oboru i evropské kultury vůbec.

Radislav Hošek

Jaroslav Kadlec: Svatý Prokop, český strážce odkazu cyrilometodějského [kniž nice „Sůl země" sv. 2], Řím, Křesťanská akademie 1968.

Cenná knížka badatele Jaroslava Kad lece shrnuje vědeckopcpulárním způsobem naše dosavadní poznatky o prvním opatu Sázavského kláštera a vyzdvihuje jeho význam pro pokračování staroslověnské

liturgie v českých zemích. Proto autor

počíná líčením počátků křesťanství u zá

padních Slovanů, náboženského a kultur ního díla Konstantina-Cyrila a Metoděje a osudů slovanské bohoslužby v českých zemích od Metodějovy smrti do založe ní Sázavského kláštera. Podle úvodu je

Kadlecovým záměrem jednak zdůraznit nesmírný význam cyrilometodějské misie, jež podstatně přispěla к tomu, že expo nované západní Slovany nestihl osud je jich polabských soukmenovců, jednak ukázat, proč se stal českým světcem par excellence Prokop, u něhož naši předkové v průběhu devíti staletí hledali záštitu

„proti nepřátelům své duše a svého ja zyka". Autor dává za pravdu V. Chalou

peckému (Prameny X. století legendy Kristiánovy o svatém Václavu a svaté

Ludmile, Svatováclavský sborník II/2, Pra ha 1939, str. 412), že „Čechy až do pří chodu misse Metodějovy zůstaly převahou pohanské, stejně jako pohanským zůstal i přední rod knížat českých, Přemyslovci." Pokud jde o zprávu letopisů fuldských, že Ludvík Němec přijal (snad v Řezně) 13. ledna 845 čtrnáct boemanských vé

vodů, toužících přijmout křesťanské nábo ženství i „s jejich lidmi" (a dal je pokřtít), přiklání se Kadlec к mínění badatelů, kteří soudí, že mezi pokřtěnými byl sotva vladař vlastních Cechů z rodu

Přemyslova, že se nejstarší pronikání křesťanství velmi pravděpodobně netýkalo vlastního přemyslovského panství ve střed ních Čechách a že válkou mezi Čechy a Ludvíkem Němcem byl tento dílčí

úspěch bavorské misie asi zmařen. Podle autorova názoru je tedy skutečné po křestění Čech možno vztahovat až ke křtu

Bořivojovu Metodějem. V Čechách slovan ská liturgie nezanikla ani po vypuzení Metodějových žáků z Moravy a po pozděj ším pádu Velkomoravské říše. Kadlec je stoupencem těch badatelů, kteří pokládají existenci slovanské liturgie v Sázavském klášteře založeném půldruhého století po Metodějově smrti za organické pokračo vání slovanského křesťanství přeneseného do Čech tímto arcibiskupem a jeho žáky, a nedomnívá se, že by byla na Sázavu zavedena odněkud z ciziny. Pro trvání slovanské liturgie v Čechách v širším měřítku než jen na Sázavě uvádí autor sám některé důvody, např. existenci cír kevněslovanského penitenciálu českého

původu z 11. stol. zv. Někotoraja zapověď. Tato příručka pro zpovědníky se neměla laikům vůbec dostat do rukou; předpo kládá tedy početnější vrstvu slovanských kněží. Kadlec pak upozorňuje na obtíže

při výkladech o druhotném přenesení slo vanské liturgie do Čech z jiného území

(např. z Uher, Bulharska nebo Charvát

ska). Jiným dokladem kontinuity slovan ské bohoslužby v Čechách je pro něho úcta к sv. Klimentu v Čechách a na Mo

ravě, o níž svědčí kostely zasvěcené to muto světci, a česká historická tradice.

Druhý oddíl knihy líčí život sv. Prokopa podle různých pramenů a úvodem pojed

73

This content downloaded from 62.122.79.21 on Mon, 16 Jun 2014 02:59:25 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions