Rozmluvy s Bohem 7 (červenec - prosinec)

FRANCISCO FERNÁNDEZ-CARVAJAL

Rozmluvy s BohemRozjímání na každý den církevního roku

SVAZEk 7

Slavnosti a svátky (červenec až prosinec)

123

15. srpna

16. NANEBEVZETÍ PANNY MARIE*

Slavnost

I. Marie vzata s tělem i duší do nebe. Zamyšlení nad čtvrtým tajemstvím slavného růžence.

II. Přesvatá Panna se za nás z nebe přimlouvá a stará se o své děti.

III. Mariino nanebevzetí, naděje na naše slavné vzkříšení.

I. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím.1 Panna Maria se tak spojuje s kristem Spasitelem v boji proti ďáblu a společně nad ním nakonec vítězí. Od počátku měla Prozřetelnost tento plán vykoupení připra-ven. Taková je zvěst první knihy Písma svatého, v poslední pak nacházíme tuto úžasnou skutečnost znovu: Na nebi se objevilo veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy.2 Myšlena je Panna Maria, která na konci svého života mezi námi vstu-puje s tělem i duší do nebe, aby se jako Boží Matka nechala korunovat na královnu celého světa. Sám král touží po tvé kráse,3 zpívá responsoriální žalm.

124

Apoštol Jan, který byl jistě svědkem Mariina nanebevzetí – Pán mu ji svěřil, a nemohl tedy chy-bět – nám v evangeliu nic o Mariiných posledních okamžicích na zemi neříká. Ten, který tak zřetel-ně a dojímavě hovořil o Ježíšově smrti na Golgotě, mlčí o ženě, o kterou se staral jako o vlastní matku, Matku Ježíšovu a všech lidí,4 jako by vše byl sladký sen. Avšak „odešla z tohoto světa ve stavu bdělos-ti“, praví starověký pisatel5, v plnosti lásky. Pavel VI. potvrzuje, že „když se uzavřel běh jejího pozem-ského života, byla vzata s duší i tělem do nebeské slávy“6. Zde ji očekával její Syn, Ježíš, v oslaveném těle, jak jej viděla již po vzkříšení. Svou mocí se Bůh podílel na tom, že Mariino tělo bylo zachová-no v celistvosti, a nedopustil nejmenší porušení. Uchoval je v dokonalé jednotě a naprosté harmonii. Naše Paní „nakonec dostala jako korunu svých vý-sad, že byla uchráněna porušení v hrobě a – stejně jako její Syn po vítězství nad smrtí – byla s tělem i duší vyzdvižena do nebeské slávy“7. Soulad jejích privilegií tedy Marii v podstatě „předurčil“ ke ko-nečnému nanebevzetí.

O této výsadě jsme jistě mnohokrát přemítali ve čtvrtém desátku slavného růžence: „Matka Boží usnula. (...) Ale Ježíš chce mít svou matku s tělem i s duší ve slávě. A nebeský dvůr nasazuje všechny své možnosti a síly, aby přijal a oslavil Naši Paní. – Ty a já – opravdu jen děti – jsme uchopili za poslední cíp

15. srpna – nanebevzetí panny marie

125

přenádherný modrý plášť Panny, a tak můžeme lépe uvažovat o tomto divu. Nejsvětější Trojice přijímá a naplňuje poctami Dceru, Matku a Nevěstu Boží... A takový je majestát Paní nebeské, že andělé se táží s úžasem: kdo je Ona?“8 I my se radujeme spolu s anděly, kteří byli rovněž plni úžasu, blahopřejeme jí k dnešnímu svátku a pociťujeme hrdost, že jsme děti tak vznešené Paní.

Lidová zbožnost a mariánské umění často při ztvárňování tohoto tajemství zobrazují Marii ne-senou anděly a obklopenou oblaky. Svatý Tomáš Akvinský považuje přítomnost cherubínů ve vyobra-zení svatých, kteří již opustili zemi a směřují do nebe, za projev úcty, kterou andělé a všichni tvorové pro-jevují těm, kdo přebývají v těle již oslaveném.9 V případě Panny Marie je veškerá nádhera, kterou si dokážeme představit, málo, zhola nic ve srovnání s tím, jaká je skutečnost. Svatá Terezie vypráví, že jednou spatřila ruku, nic víc než ruku, našeho Pána oslaveného. Později se svěřila, že pět set tisíc zářících sluncí odrážejících se v nejčistším křišťálu je ve srov-nání s tím, co viděla, jen smutná a velmi temná noc. Jak tedy musí zářit kristova tvář, jeho pohled...? Pokud budeme věrní, uvidíme jednoho dne i my Ježíše a Marii, které v tomto životě tolikrát vzýváme.

II. Tys k sobě přijal blahoslavenou Pannu, Boho-rodičku Marii (...); ona je prvotinou tvé církve


126

a obrazem její budoucnosti, a sláva, kterou má u tebe, je nám nadějí a útěchou na cestě k tobě.10

Pohleďme na naši Matku, již na nebesích. „Jako pocestný, který si rukou stíní, aby zřetelněji viděl celé panorama, vyhlíží, zda není nablízku nějaká lidská bytost, která by mu o těch končinách pověděla něco bližšího, poznáváme a vítáme i my, oslněni při po-hledu na Boha jasným leskem, jednu ryze lidskou postavu, která stojí vedle jeho trůnu. Loď doplu-la do přístavu, cíl byl splněn, bylo dosaženo lidské dokonalosti. Při pohledu na Marii, mistrovské dílo vztahu Stvořitele k člověku, vidíme Boha zřetelněji a v celé vznešenosti.“11

Všechna Mariina privilegia souvisí s jejím ma-teřstvím, a tedy i s naším vykoupením. Maria Nanebevzatá je předobrazem církve, která je dosud na cestě do věčné vlasti. Z nebe „září před putujícím Božím lidem jako znamení jisté naděje a útěchy, do-kud nepřijde den Páně“12. „V tajemství nanebevzetí se na Marii definitivně splnily účinky jediného pro-střednictví Krista, Vykupitele světa a vzkříšeného Pána. (...) V tajemství nanebevzetí je vyjádřena víra církve, podle níž je Maria spojena s kristem ‘těsným a nerozlučným poutem’.“13 Ona je jistotou a důka-zem, že i my, její děti, staneme jednoho dne ve svém oslaveném těle po boku oslaveného krista. Naše naděje na věčný život dostává křídla, když si při roz-jímání uvědomujeme, že naše Nebeská Matka je tam


127

nahoře, odkud nás vidí a pozoruje pohledem plným něžnosti.14 Její láska je tím větší, čím potřebnější se jí jevíme. „Má též úlohu Prostřednice milosti, jaká je vlastní Matce, také při jeho konečném příchodu.“15

Maria je naší velkou orodovnicí u Nejvyššího. Pravdou je, že pozemský život je pro nás slzavým údolím, protože v něm není nouze o oběti a trápení (chybí nám především nebe). Pán nám však sou-časně dopřává mnoho radostí a naději ve věčnou slávu, která naši cestu naplňuje optimismem. Jedním z důvodů ke spokojenosti je i Panna Maria. Ona je život, sladkost a naděje naše a v životě křesťana je láska Matky patrná. Obrať k nám své milosrdné oči, modlíme se k ní. Oči Přesvaté Panny, stejně jako oči jejího Syna, jsou milosrdné a soucitné. Vždy podá pomocnou ruku tomu, kdo se utíká pod její ochra-nu. Nikdy nebylo slýcháno, že bys někoho opustila, kdo se utíkal pod tvou ochranu...16 Snažme se více vyhledávat přímluvu Marie, královny nebe a země. Vyhledávejme Útočiště hříšníků a říkejme jí: Ukaž nám Ježíše, neboť právě to nejvíce potřebujeme.

Jakou jistotu a radost má duše, která se za každých okolností k Přesvaté Panně obrací, prostě a s důvě-rou jako dítě k matce! „Přál bych si být připoután k panenské Matce,“ píše církevní otec, „a plně jí sloužit jako učenlivý nástroj v rukou Boha na výsos-tech. kéž mi to dopřeješ, Ježíši, Bože a Synu člověka, Pane všech věcí a Synu své Služebnice (...). Dej, ať


128

tvé Matce sloužím tak, abys mě přijal za služebníka, ona ať je mou Paní na zemi a ty mým věčným Pánem po smrti.“17 Nejprve však, „jsi-li hrdý na to, že jsi sy-nem Panny Marie, polož si otázku: kolikrát během celého dne, od rána do večera, projevuji úctu svaté Panně?“18. Například formou modlitby Anděl Páně, svatého růžence, třemi Zdrávasy před spaním...

III. Blahoslavená jsi, Panno Maria, neboť tys nosila Syna věčného Otce.19

Nanebevzetí Panny Marie je nádherným pře- dobrazem našeho vzkříšení a zakládá se na zmrt-výchvstání krista, který přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.20 Také svatý Pavel nám v dnešním druhém čtení při-pomíná21: Protože smrt přišla skrze člověka (hřích Adamův), přijde skrze člověka také vzkříšení mrt-vých (...). Pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus; pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci... Apoštolem zmiňovaný kristův příchod „neměl snad nastat v tomto ojedi-nělém případě (Mariině) výjimečným způsobem, takříkajíc ‘neprodleně’, tedy v okamžiku, kdy skončil její pozemský život? (...) Proto konec života, který pro každého člověka představuje smrt, nazývá tradi-ce v případě Marie spíše usnutím. Assumpta est Maria


129

in caelum, gaudent angeli! Et gaudet Ecclesia! Pro nás tento slavnostní den znamená jakési pokračování Velikonoc, Pánova vzkříšení a nanebevstoupení. Zároveň je symbolem a pramenem naděje na věčný život a budoucí vzkříšení“22.

Dnešní slavnost nás naplňuje důvěrou ve vyslyšení našich proseb. „Vystoupila do nebe naše přímluvkyně, aby jako Matka Soudce a Matka Milosrdenství zaří-dila naši spásu.“23 Ona nepřestává živit naši naději. „Doposud jsme poutníci, ale naše Matka nás už pře-dešla a ukazuje nám konec cesty. Opakuje nám, že lze dojít až na konec a že, budeme-li věrni, tam opravdu dojdeme. Přesvatá Panna není jen naším vzorem, je i pomocnicí křesťanů. A na naši prosbu – monstra te esse Matrem (liturgický hymnus Ave, Maris Stella) – neumí ani nechce odepřít svým dětem mateřskou péči (...). Cor Mariae dulcissimum, iter para tutum, nejsladší srdce Mariino, dej nám sílu a bezpečí na naší pozemské pouti, ty sama buď, Maria, naší cestou, pro-tože ty znáš nejlepší a nejkratší cestu, která skrze tvou lásku vede k lásce Ježíše krista.“24

1 Gn 3,15. — 2 ŘÍMSkÝ MISÁL, Vstupní antifona. Zj 12,1. — 3 ŘÍMSkÝ MISÁL, Responsoriální žalm. Ž 44,12. — 4 Srov. M. D. PHILIPPE, Misterio de María, Madrid 1986. — 5 SV. GERMAN kONSTANTINOPOLSkÝ, Homilie o Panně Marii, I. — 6 PIUS XII., apoštolská konstituce Munificentissimus Deus, 1. 11. 1950. — 7 Tamtéž. — 8 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER, Svatý růženec, 4. tajemství slavného růžence. — 9 Srov. SV. TOMÁŠ AkVINSkÝ, Summa Theologiae, příl.,


130

84, 1, 1. — 10 ŘÍMSkÝ MISÁL, Preface ke slavnosti Nanebevzetí. — 11 R. A. kNOX, Kázání o slavnosti Nanebevzetí Naší Paní, 15. 8. 1954. — 12 II. VATIkÁNSkÝ kONCIL, věroučná konstituce Lumen gentium, 68. — 13 JAN PAVEL II., encykli-ka Redemptoris Mater, 25. 3. 1987, 41. — 14 Srov. PAVEL VI., Proslov, 15. 8. 1963. — 15 JAN PAVEL II., encyklika Redemptoris Mater, 25. 3. 1987, 41. — 16 Modlitba svatého Bernarda. — 17 SV. ILDEFONS Z TOLEDA, Libro sobre la virginidad perpetua de Santa María, 12. — 18 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER, Výheň, 433. — 19 ŘÍMSkÝ MISÁL, Antifona k přijímání z vigilie dne 14. 8. Srov. Lk 11,27. — 20 Flp 3,21. — 21 ŘÍMSkÝ MISÁL, Druhé čtení. 1 Kor 15,20-26. — 22 JAN PAVEL II., Homilie, 15. 8. 1980. — 23 SV. BERNARD, Kázání o slavnosti Nanebevzetí Přesvaté Panny Marie, 1. — 24 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER, Jít s Kristem, Zvon, Praha 1995, 177–178.

* Již od prvních staletí (5.–6.) církev svorně vyznávala víru v Mariino nanebevzetí, s tělem i duší, do nebeského života, jak lze vyčíst z církevních dokumentů, spisů církevních otců a učitelů církve. Tuto všeobecnou víru potvrdil celý biskupský sbor v apoštolském listu z 1. května 1946, který vysvětluje důvody dogmatické definice stanovené Piem XII. 1. 11. 1950.


307

2. listopadu

40. VZPOMÍNKA NA VŠECHNY VĚRNÉ ZEMŘELÉ*

I. Očistec, místo očištění a „předsíň“ nebe. II. Duším v očistci můžeme hojně pomáhat mnoha různými

způsoby. Úkony zbožnosti za zesnulé. III. Naše vlastní očišťování v tomto životě. Touha jít do nebe

bez nutnosti očistce.

I. V měsíci listopadu nás církev vyzývá, abychom se naléhavěji modlili a obětovali úkony zbož-nosti za věrné zemřelé v očistci. Spolu se svými bratry a sestrami, kteří „také měli účast na slabos-tech vlastních každé lidské bytosti, cítíme povinnost a zároveň potřebu srdce poskytovat jim laskavou pomoc svými modlitbami, aby byl navždy vymazán jakýkoliv pozůstatek lidské slabosti, který by mohl oddálit šťastné shledání s Bohem“1.

Do nebe nesmí vejít nic poskvrněného, žádný, kdo se dopouští ohavnosti a lži, ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.2 Duše znetvořená nepra-vostmi a lehkými hříchy nemůže vstoupit do Božího příbytku. Pro získání věčné blaženosti je třeba

308

očistit se od všech vin. „Nebe nemá bránu,“ píše svatá kateřina Janovská, „může do něj vejít, komu je libo, protože Bůh je nejvýš milosrdný a čeká s otevřenou náručí, aby jej přijal do své slávy. Bůh je však natolik čistý, že když v sobě nějaká duše nalezne stopy nedokonalosti, uvědomí si, že očis-tec byl stvořen právě proto, aby podobné skvrny smyl. Proto do něj sama vejde a považuje přitom za velikou milost už jen to, že se může touto cestou očistit. Největší utrpení těchto duší pramení z vě-domí, že zhřešily proti Boží dobrotě a neočistily se ještě v pozemském životě“3. Očistec tedy nezname-ná mírnější peklo, ale „předsíň“ nebe, kde se duše očišťuje a získává na lesku.

Pokud duše za své viny nečinila pokání na zemi, musí o to více odčinit zde: lehké hříchy oddalující spojení s Bohem, nedostatek lásky a citlivosti vůči Pánu nebo i dispozici ke hříchu získanou při prv-ním pádu člověka a podpořenou našimi osobními hříchy... kromě toho také všechny hříchy a provině-ní odpuštěné ve svátosti smíření zanechávají v duši jistou nerovnováhu, kterou je třeba odstranit buď v tomto životě, nebo po smrti. Sklony k již odpuště-ným hříchům totiž budou v duši zakořeněny nejspíše i v hodině smrti, pokud nebyly odstraněny vytrvalým a velkodušným očišťováním v tomto životě. Při sko-nání je duše pociťuje zcela zřetelně, a protože touží dojít k Bohu, je hnána silnou touhou po osvobození

2. listopadu – vzpomínka na všechny věrné zemřelé

309

se od těchto návyků. V té chvíli je očistec jedinečnou možností, jak toho dosáhnout.

V tomto místě očištění duše zakouší velmi inten-zivní bolest a utrpení, prochází ohněm „bolestnějším než cokoliv jiného v tomto životě“4. Zakouší však také velikou radost, protože ví, že v bitvě definitivně zví-tězila a dříve nebo později ji čeká setkání s Bohem.

Duše, která musí do očistce, se podobá dob-rodruhovi na okraji pouště. Slunce pálí, je horko k zalknutí, voda téměř žádná... kdesi v dáli, na dru-hé straně pouště, se rýsuje silueta hory s ukrytým pokladem, kterou ovívá svěží vánek a kde může po-cestný navždy odpočívat. Proto vyjde s odhodláním urazit tu dlouhou cestu, na které ho dusivé horko znovu a znovu sráží k zemi. Rozdíl je v tom, že duše narozdíl od dobrodruha ví, že k hoře, která na ni v dálce čeká, zcela jistě dojde. Přestože slunce a písek cestu notně znepříjemňují, nemohou duši od Boha odloučit.

My zde na zemi můžeme těmto duším velmi po-moci, aby tuto poušť, která je dělí od Boha, přešly co nejrychleji. Stejně tak můžeme ukrátit cestu mís-tem očištění i sami sobě tím, že budeme odčiňovat své prohřešky a hříchy. Budeme-li s pomocí milos-ti velkorysejší v praktikování pokání, v obětování bolesti a v lásce ke svátosti smíření, budeme moci jít přímo do nebe. Tak činili svatí a i nás vyzývají k napodobování.


310

II. Mnoho a různými způsoby můžeme pomo-ci duším, které se připravují vejít do nebe a dosud pobývají v očistci v nevýslovném soužení a utrpe-ní. Víme, že „jednota poutníků s bratry zesnulými v kristově pokoji se nijak nepřerušuje, ba (...) ještě se posiluje vzájemným sdílením duchovních hodnot“5. Buďme nyní více sjednoceni s těmi, kdo nás předešli:

První čtení dnešní mše svaté nám připomí-ná, jak Juda Makabejský uspořádal sbírku a poslal do Jeruzaléma dva tisíce drachem, aby mohla být při-nesena oběť za hříchy padlých v bitvě, protože myslel na nádhernou odměnu, která je uchována těm, kdo zesnou ve zbožnosti. Vzápětí autor uznale dodává: Svatá a zbožná myšlenka! Proto dal vykonat smírnou oběť za mrtvé, aby byli zbaveni hříchu.6

Církev od počátku obětovala za věrné zemřelé modlitby a dobré skutky. Svatý Isidor Sevillský již ve své době zaznamenal, že přinášení obětí a modli-teb za věčné odpočinutí zesnulých je zvykem po celé církvi. Proto se má za to, že tento zvyk šířili již apoštolové.7

Mše svatá, která má nekonečnou hodnotu, je tím nejdůležitějším, co můžeme duším v očistci oběto-vat.8 Rovněž za ně můžeme přinášet odpustky získané zde na zemi,9 modlitby – zvláště pak svatý růženec –, práci, bolest, protivenství atd. Tyto úkony zbožnosti jsou nejlepším důkazem lásky k těm, kdo nás přede-šli a očekávají setkání s Bohem, přičemž v první řadě


311

se máme modlit za své příbuzné a přátele. Zejména rodiče mají v našich modlitbách vždy zaujímat čestné místo. Vždyť právě oni nám hojně pomáhají vyzískat duchovní dobra skrze společenství svatých. „Požehnané duše v očistci! – Z lásky, ze spravedlnosti a z omluvitelné sobeckosti – vždyť toho před Bohem tolik zmohou! – na ně velice pamatuj ve svých obě-tech a modlitbách. když o nich mluvíš, kéž můžeš říci: ‘Mí dobří přátelé, duše v očistci...’“10

III. Snažme se činit pokání již v tomto životě, jak vyzývá i svatá Terezie: „Jak sladce bude umírat ten, kdo konal pokání za své hříchy a nebude muset jít do očistce!“11

Duše v očistci během odčiňování hříchů ne-získávají již žádné zásluhy. Jejich úloha je velice nesnadná, obtížnější a bolestnější než kdykoliv před-tím na zemi: prožívají veškerá muka jako člověk zmírající na poušti..., avšak tím nerostou v lásce, jako by tomu bylo na zemi, kdyby přijímaly bolest z lás-ky k Bohu. Očistec ale není místem vzdoru. Jejich touha po očištění je totiž taková, že i kdyby v něm duše měly zůstat do konce věků, nezměnilo by se nic na jejich pozitivním postoji.

kromě toho, že můžeme duším ulevit v boles-tech a ukrátit dobu očišťování, máme možnost získat zásluhy i pro sebe a rychleji a účinněji se očistit od svých zvrácených sklonů.


312

Bolest, nemoc, utrpení jsou mimořádnou milostí od Pána k napravení našich chyb a hříchů. Pozemské putování, v naději, že jednou spatříme Boha tváří v tvář, by pro nás mělo být dobou očišťování. Díky pokání se duše omlazuje a připravuje na život v nebi. „Nikdy na to nezapomínejte: po smrti vás přivítá Láska. A v Boží lásce najdete i všechnu čistou lás-ku, kterou jste prožívali zde na zemi. Pán rozhodl, abychom trávili tento krátký čas svého života v práci jako jeho Jednorozený Syn a prokazovali dobrodiní (Sk 10,38). Zatím musíme být bdělí a naslouchat vo-lání, které pociťoval ve svém srdci Ignác Antiochijský, když se blížila hodina jeho mučení: Jdi k Otci (Svatý Ignác Antiochijský, Epistola ad Romanos 7, PG 5, 694), jdi ke svému Otci, který tě toužebně očekává.“12

Touha přijít do nebe, aniž bychom museli projít očistcem, je jistě velice dobrá a vznešená. Musí však být zároveň účinná v tom smyslu, aby nás s pomocí milosti Boží vedla k očištění našeho života. Pokud se upřímně rozhodneme učinit ze svého života spati-um verae paenitentiae, období nápravy za tolik zlých a neužitečných věcí, vyprosí nám k tomu naše Matka, Útočiště hříšníků, a tedy i naše, potřebné milosti.

1 JAN PAVEL II., Promluva na hřbitově Almudena, Madrid, 2. 11. 1982. — 2 Srov. Zj 21,27. — 3 Srov. SV. kATEŘINA JANOVSkÁ, Traktát o očistci, 12. — 4 SV. AUGUSTIN, Komentáře k žalmům, 37, 3. — 5 Srov. II. VATIkÁNSkÝ kONCIL,


313

věroučná konstituce Lumen gentium, 49. — 6 2 Mak 12,45-46. — 7 Srov. SV. ISIDOR SEVILLSkÝ, Sobre los oficios eclesiásticos, 1. — 8 Srov. TRIDENTSkÝ kONCIL, Zasedání 25. — 9 Srov. PAVEL VI., konstituce Sacrarum indulgentiarum recognitio, 1. 1. 1967, 5. — 10 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER, Cesta, bod 571. — 11 SV. TEREZIE OD JEŽÍŠE, Cesta k dokonalosti, Tiskárny Vimperk 1991, 40, 9. — 12 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER, Boží přátelé, 221.

* Po smrti nezanikají pouta mezi námi a těmi, kdo byli našimi druhy na pozemské cestě. Dnes obětujeme své modlitby za všechny, kdo v očistci ze své duše smývají stopy hříchu. kněží mohou dnes za ty, kdo nás již předešli, třikrát slavit mši svatou. Věřící mohou získat odpustky k dobru zesnulých.


443

Obsah

3. července 1. SVATÝ TOMÁŠ, APOŠTOL

Svátek ........................................................................................... 7 I. V Tomášově nepřítomnosti. II. Apoštolova nevěřícnost. III. Jeho víra.

5. července 2. SVATÝ CYRIL, MNICH, A SVATÝ METODĚJ, BISkUP, PATRONI EVROPY, HLAVNÍ PATRONI MORAVY

Slavnost ..................................................................................... 15 I. Evangelizace slovanských národů. II. Na nové pohanství je třeba odpovídat novou evangelizací. III. Podněcování a šíření křesťanského stylu každodenního života.

11. července 3. SVATÝ BENEDIkT, OPAT, PATRON EVROPY

Svátek ......................................................................................... 23 I. křesťanské kořeny Evropy. II. Potřeba nové evangelizace. III. Úkol pro každého. konejme, co je v našich silách.

444

16. července 4. PANNA MARIA kARMELSkÁ

Nezávazná památka ...............................................................31 I. Láska k Panně Marii a karmelský škapulíř. II. Zvláštní pomoc a milosti od naší Matky v hodině smrti. III. Škapulíř, symbol svatebního oděvu.

22. července 5. SVATÁ MARIE MAGDALENA

Památka ..................................................................................39 I. Učí nás hledat Ježíše za všech okolností. II. Poznává Ježíše, když ji volá jménem. Radost ze vzkříšeného krista. III. Pán posílá Marii k apoštolům. Radost všech učedníků.

25. července 6. SVATÝ JAkUB, APOŠTOL

Svátek ......................................................................................45 I. Pijme kalich Pána. II. Nenechme se odradit vlastními slabostmi. Utíkejme se k Pánu. III. Obracejme se v těžkostech na Pannu Marii.

26. července 7. SVATÍ JÁCHYM A ANNA, RODIČE PANNY MARIE

Památka ..................................................................................53 I. Domov rodičů Panny Marie. II. křesťanské rodiny. III. Výchova dětí. Modlitba v rodině.

29. července 8. SVATÁ MARTA

Památka ..................................................................................59 I. Důvěra v Mistra a láska k němu.

445

II. Ježíšovo Nejsvětější Lidství. III. Přátelství s Pánem nám usnadňuje cestu.

31. července 9. SVATÝ IGNÁC Z LOYOLY, kNĚZ

Památka ..................................................................................67 I. Vliv četby na obrácení svatého Ignáce. II. Význam duchovní četby. III. Dbejme na to, co čteme. Jak číst duchovní četbu.

1. srpna 10. SVATÝ ALFONS MARIA Z LIGUORI, BISkUP A UČITEL CÍRkVE

Památka ..................................................................................75 I. Alfonsova úcta k Panně Marii. II. Prostřednictví Panny Marie. III. Účinnost prostřednictví.

4. srpna 11. SVATÝ JAN MARIA VIANNEY, kNĚZ

Památka ..................................................................................83 I. Potřeba svatých kněží. Nesrovnatelná důstojnost. Láska ke kněžství. II. Potřeba kněží. Modlitba a umrtvování za kněze. III. kněz v Pánově jménu provází život člověka. Uznání těm, kteří nám tolik dali. Veliká důvěra v modlitbu kněze.

5. srpna 12. PANNA MARIA SNĚŽNÁ

Posvěcení římské baziliky Panny Marie Nezávazná památka ...............................................................91 I. Původ chrámu zasvěceného Panně Marii, Matce Boží, v Římě. II. Matka Boží a Matka naše. III. Maria je kanál, kterým k nám proudí všechny milosti.

446

6. srpna 13. PROMĚNĚNÍ PÁNĚ

Svátek ......................................................................................99 I. Pán utěšuje učedníky před blížícím se utrpením a smrtí. II. Sám Bůh nám bude odměnou. III. Pán stojí při nás, aby nám pomohl nést i ta nejobtížnější a nejtěžší břemena.

8. srpna 14. SVATÝ DOMINIk, kNĚZ

Památka ................................................................................107 I. Potřeba zdravého učení. Pomoc Panny Marie. II. Růženec, mocná zbraň. III. Úvahy o tajemstvích svatého růžence.

14. srpna 15. VIGILIE SLAVNOSTI NANEBEVZETÍ PANNY MARIE .................................................................................... 115 I. Maria, naše Paní. Archa Nové smlouvy. II. Naděje na věčný život. III. Vyplatí se být věrný.

15. srpna 16. NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

Slavnost .................................................................................123 I. Marie vzata s tělem i duší do nebe. Zamyšlení nad čtvrtým tajemstvím slavného růžence. II. Přesvatá Panna se za nás z nebe přimlouvá a stará se o své děti. III. Mariino nanebevzetí, naděje na naše slavné vzkříšení.

21. srpna 17. SVATÝ PIUS X., PAPEŽ

Památka ................................................................................131

447

I. Potřeba šířit učení církve za použití všech dostupných prostředků. II. klid a dobrá mysl v obtížích. III. Láska k církvi a papeži.

22. srpna 18. PANNA MARIA kRÁLOVNA

Památka ................................................................................137 I. Panna Maria, královna nebe a země. II. královské tituly Naší Paní. III. kralování Mariino na nebi, na zemi a v očistci.

24. srpna 19. SVATÝ BARTOLOMĚJ, APOŠTOL

Svátek ....................................................................................145 I. Setkání s Ježíšem. II. Velebení Pána. Ctnost upřímnosti. III. Upřímnost vůči Bohu, v duchovním vedení, ve vztahu k druhým. Ctnost prostoty.

27. srpna20. SVATÁ MONIkA

Památka ................................................................................153 I. Modlitba svaté Moniky za obrácení syna Augustina. II. Předávání víry v rodině. Rodinná zbožnost. III. Modlitba v rodině.

28. srpna 21. SVATÝ AUGUSTIN, BISkUP A UČITEL CÍRkVE

Památka ................................................................................161 I. Život jako neustálý proces obrácení. II. Začínat a začínat. III. Všímejme si maličkostí, které nás od Boha dělí. Panna Maria a obrácení.

448

29. srpna 22. UMUČENÍ SVATÉHO JANA kŘTITELE

Památka ................................................................................169 I. Janova statečnost. II. Mučednická smrt. III. Radostné snášení obtíží, které mohou přijít, následujeme-li věrně krista.

8. září 23. NAROZENÍ PANNY MARIE

Svátek ....................................................................................177 I. Radost v den narození Panny Marie. II. Dnešní svátek nás vede také k tomu, abychom s hlubokou úctou vnímali početí a narození každé lidské bytosti. III. Hodnota všedních dní.

14. září 24. POVÝŠENÍ SVATÉHO kŘÍŽE

Svátek ....................................................................................185 I. Původ svátku. II. Pán žehná křížem těm, které nejvíce miluje. III. Plody kříže.

15. září 25. PANNA MARIA BOLESTNÁ

Památka ................................................................................191 I. Mariina bolest se spojuje s bolestí Ježíšovou. II. Panna Maria Spoluvykupitelka. III. Posvěcování vlastních bolestí a utrpení. Utíkejme se k Marii, Těšitelce zarmoucených.

21. září 26. SVATÝ MATOUŠ, APOŠTOL A EVANGELISTA

Svátek ....................................................................................199

449

I. Odpověď svatého Matouše na Pánovo volání. Naše odpověď. II. Radost z povolání. III. Apoštolské povolání.

28. září 27. SVATÝ VÁCLAV Slavnost .................................................................................207 I. Mučedníci v dějinách a dnes. II. Odkaz svatého Václava.

29. září (i) 28. SVATÝ MICHAEL, ARCHANDĚL

Svátek ....................................................................................211 I. Poslání andělů. Tři archandělé, které církev zvlášť uctívá. II. Archanděl Michael. Jeho pomoc v boji s ďáblem. III. Prosme svatého archanděla o ustavičnou ochranu církve.

29. září (ii) 29. SVATÝ GABRIEL, ARCHANDĚL

Svátek ....................................................................................219 I. Svatý Gabriel, Boží síla. II. Zvěstovatel vznikajícího života. Hodnota každého stvoření. III. Děti – důvod k radosti.

29. září (III) 30. SVATÝ RAFAEL, ARCHANDĚL

Svátek ....................................................................................227 I. Postava Rafaela v Písmu svatém. II. Osobní povolání. III. Pomoc bližním nacházet cestu.

450

2. října 31. SVATÍ ANDĚLÉ STRÁŽNÍ

Památka ................................................................................235 I. Existence andělů. II. Ustavičná služba, kterou nám andělé strážní prokazují. III. Jednejme s nimi srdečně jako s přáteli.

4. října 32. SVATÝ FRANTIŠEk Z ASSISI

Památka ................................................................................243 I. Chudoba svatého Františka. Chudoba běžného křesťana. II. Zvláštní potřeba této ctnosti v současné době. Její projevy a způsoby, jak ji žít. III. Plody této ctnosti.

5. října 33. kVATEMBR – OBDOBÍ DÍkŮVZDÁNÍ A PROSEB

(ve Španělsku) .......................................................................251 I. Buďme vděčni. Napodobování Pána. II. Četné důvody k neustálému díkůvzdání. III. Prosme s důvěrou. Utíkejme se se svými prosbami k Panně Marii.

7. října 34. PANNA MARIA RŮŽENCOVÁ

Památka ................................................................................259 I. Růženec, mocná zbraň. II. Rozjímání o tajemstvích růžence. III. Litanie loretánská.

12. října 35. PANNA MARIA NA SLOUPU

Svátek (ve Španělsku) ...........................................................267 I. Úcta k Panně Marii na sloupu.

451

II. Maria stojí v čele každé evangelizace, každého osobního apoštolátu. Počítejme s ní. III. Vytrvalost a bratrská láska v šíření víry.

15. října 36. SVATÁ TEREZIE OD JEŽÍŠE, PANNA A UČITELkA CÍRkVE

Památka ................................................................................275 I. Potřeba modlitby. Její zásadní význam v životě křesťana. II. Čerpejme z Ježíšova Nejsvětějšího Lidství. III. Obtíže v modlitbě.

18. října 37. SVATÝ LUkÁŠ, EVANGELISTA

Svátek ....................................................................................283 I. Evangelium svatého Lukáše. Dokonalost naší práce. II. Co nám evangelista předává. Malíř Panny Marie. III. Čtěme svaté evangelium se zbožností.

28. října 38. SVATÍ ŠIMON A JUDA, APOŠTOLOVÉ

Svátek ....................................................................................291 I. Apoštolové neusilovali o osobní slávu, ale toužili všem přinášet kristovu zvěst. II. Víra apoštolů a víra naše. III. Láska k Ježíši předpokladem k bezprostřednímu následování.

1. listopadu 39. VŠECH SVATÝCH

Slavnost .................................................................................299 I. Svatí, kteří se posvěcovali běžným životem. II. Všichni jsme byli povoláni ke svatosti. III. Láska – poznávací znamení těch, kteří již došli blaženosti.

452

2. listopadu 40. VZPOMÍNkA NA VŠECHNY VĚRNÉ ZEMŘELÉ ....... 307 I. Očistec, místo očištění a „předsíň“ nebe. II. Duším v očistci můžeme hojně pomáhat mnoha různými způsoby. Úkony zbožnosti za zesnulé. III. Naše vlastní očišťování v tomto životě. Touha jít do nebe bez nutnosti očistce.

9. listopadu 41. POSVĚCENÍ LATERÁNSkÉ BAZILIkY

Svátek ....................................................................................315 I. Chrámy – symboly Boží přítomnosti mezi lidmi. II. Ježíš kristus skutečně přítomný v našich kostelích. III. Boží milost nás přetváří v živý chrám Boží.

21. listopadu 42. ZASVĚCENÍ PANNY MARIE V JERUZALÉMĚ

Památka ................................................................................323 I. Význam svátku. Mariino odevzdání se. II. Naše oddanost. Odpověď na milost. III. Napodobování Panny Marie. Obnova našeho odevzdání se.

30. listopadu 43. SVATÝ ONDŘEJ, APOŠTOL

Svátek ....................................................................................331 I. První setkání s Ježíšem. II. Apoštolát přátelství. III. Definitivní povolání. Odpoutanost a ochota následovat krista.

30. listopadu 1. den novény k Neposkvrněnému početí Panny Marie

44. HVĚZDA JITŘNÍ ................................................................. 339

453

I. Předpovědi Mariina narození a její předobrazy ve Starém zákoně. II. Maria – světlo, které osvěcuje a vede. III. „Hvězda mořská.“

1. prosince 2. den novény k Neposkvrněnému početí Panny Marie

45. DŮM ZLATÝ ......................................................................... 347 I. Panna Maria, chrám živého Boha, obdařená dary Ducha svatého. II. Dar rozumu, poznání a moudrosti projevující se v Marii. III. Dary rady, zbožnosti, síly a bázně Boží.


46. SLUŽEBNICE PÁNĚ ............................................................ 355 I. Mariino povolání. II. Bůh nás volá. III. Prostředky k rozpoznání Boží vůle.

3. prosince 47. SVATÝ FRANTIŠEk XAVERSkÝ, kNĚZ

Památka ................................................................................363 I. Apoštolská horlivost svatého Františka Xaverského. II. Získávání nových apoštolů pro krista. III. Apoštolská účinnost našeho života.


48. PŘÍČINA NAŠÍ RADOSTI.................................................. 371 I. Opravdová radost přichází na svět s Marií. II. Ona nás učí stát se příčinou radosti pro druhé. III. Zahánějme každý smutek.

454


49. RŮŽE TAJEMNÁ................................................................... 379 I. Vždy s Ježíšem. Život modlitby. II. Naučme se modlit. III. Ústní modlitby. Svatý růženec.


50. MATkA LÁSkYHODNÁ .................................................... 387 I. Ježíš nám dal svoji Matku jako Matku naši. II. Matka láskyhodná, přívětivá, soucitná. III. Naučme se naši Matku více a lépe milovat, utíkejme se k ní.

6. prosince 51. SVATÝ MIkULÁŠ, BISkUP

Svátek ....................................................................................395 I. Svatí, Boží přátelé, se za nás u něj přimlouvají. Svatý Mikuláš. II. Potřeba lidských a materiálních prostředků. III. Velkorysost a odpoutanost od statků. Utíkejme se ke svatému Mikuláši ve finančních potřebách.


52. ÚTOČIŠTĚ HŘÍŠNÍkŮ ....................................................... 403 I. Maria a svátost smíření. II. Její milosrdný postoj vůči hříšníkům. III. Naše útočiště.


53. BRÁNA NEBESkÁ ............................................................... 411 I. Skrze Marii se vždy setkáme s Ježíšem.

455

II. Přímluva Přesvaté Panny. III. Úcta k Panně Marii, znamení předurčení.

8. prosince 54. PANNA MARIA, POČATÁ BEZ POSkVRNY PRVOTNÍHO HŘÍCHU

Slavnost .................................................................................419 I. Panna Maria v tajemství kristově. II. Plnost milosti přijatá v okamžiku jejího neposkvrněného početí. III. Máme-li napodobovat Marii, je třeba se s ní setkávat. Úkony zbožnosti.

10. prosince 55. PANNA MARIA LORETÁNSkÁ ....................................... 427

Památka (ve Španělsku) I. Nazaretský příbytek. II. Domov Svaté rodiny – vzor domovů křesťanských rodin hodný následování. III. Zpříjemňujme život těm, se kterými se setkáváme.

12. prosince 56. PANNA MARIA GUADALUPSkÁ Nezávazná památka .............................................................435 I. Zjevení Panny Marie Janu Didakovi. II. Naše Paní připravuje cestu pro každý apoštolát a vytváří v duších správné dispozice. III. Nová evangelizace. Pán s námi počítá. Nepromarňujme příležitosti.

Documents

Rozmluvy s Bohem 7 (červenec - prosinec)