Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Rabstvoto v Trakija i Mizija prez antičnostta by Velizar VelkovReview by: Radislav HošekListy filologické / Folia philologica, Roč. 91, Čís. 3 (1968), pp. 324-325Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466246 .

Accessed: 14/06/2014 02:44

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.78.108.163 on Sat, 14 Jun 2014 02:44:27 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

REFERÁTY

čuje doplněk к CIL I2) nachází ještě čas, aby publikoval tyto články, plod vyzrálé zkušenosti. Je velmi vítané, že články vycházejí zároveň s fotografickými přílo hami (je to důležité také pro nápisy dříve

známé), z nichž většinu mu pořídili nebo

opatřili jeho žáci. I jinde je vidět, že emeritní ordinarius latinské epigrafie pra cuje za pomoci svých žáků a udržuje kon tinuitu vysoké úrovně, na niž především on v posledních desetiletích pozvedl la tinskou epigrafii v Itálii. Není bez zají mavosti, že nejčastěji se v tomto svazku

objevuje jméno M. Torelliho.

Je těžké říci, který článek a která po známka jsou nejdůležitější nebo nejzají mavější, protože důležitost bývá ceněna

podle zájmu. Úmyslně nevyzdvihujeme žádný článek ani neudáváme obsah; sva zek je třeba číst celý, zvláště nastupující epigrafikové a historikové by měli mít

Degrassiho Epigraphíca jako povinnou čstbu.

Ladislav Vidman Ladislav Vidman

Papiri Milanesi (Р. Med.) I. nn. 1—12. Seconda edizione a eura di Sergio Daris. —· Pubblicazioni dell'universitá cattolica del Sacro Cuore. Contributi, seria terza. Pubblicazioni di "Aegyptus" 1. Milano 1937. Str. 43, tab. 14.

Třebaže egyptské písky stále ještě vy dávají nové a znamenité dokumenty, jak literární, tak rázu administrativního, přece jejich počet není tak závratně veliký, jako býval na rozhraní století nebo i ještě mezi oběma světovými válkami. To umožňuje —

ba vynucuje si —, aby se badatelé věno vali po dlouhých letech hospodaření ex tenzívního jeho opaku, hospodaření inten zivnímu. Tím rozumím detailnější zpraco vávání materiálu již publikovaného. Přitom

výtěžky tohoto podrobnějšího bádání by mohly zaniknout v skrytu odborných ča

sopisů, často velmi odlehlých, kdyby čas od času nebyly publikovány souhrnně. Proto může být jen na prospěch věci, jsou-li příslušné dokumenty otištěny zno vu. spolu s materiálem do nové doby zjištěným. Tohoto typu je publikace, kte rou recenzujeme. Edice je to vzorná:

prvních 12 čísel milánské papyrologické sbírky je tu znovu otištěno in extenso s překladem a bohatými poznámkami —

a co hlavního: všech dvanáct dokumentů

ja reprodukováno fotograficky celkem na 13 tabulkách (ačkoli řada jich není ob zvláštního významu!) Zbývá těšit se na další série.

Ladislav Varcl Ladislav Varcl

Velizar Velkov, Rabstvoto v Trakija i Mi zija prez antičnostta. Sofija, Nauka i lz kustvo, 1967. Str. 153, cena 0,97 lv.

Autor si položil za cíl zpracovat dějiny otroctví na území dvou římských provin cií, Thrakie a Moesie, ale v podstatě se

omezuje na jevy vyplývající z materiálů, které se nacházejí jen na půdě dnešního Bulharska. Pro takové pojetí byl dobře

připraven řadou svých historických a epi grafických studií, zejména však knihou o thráckém a dáckém městě v pozdní antice (Graďt υ Trakija i Dakija prez k'sňata antičnost, Sofija 1959), která při nesla řadu zcela nových pohledů na pře žívání antických osad do doby byzantské.

V sedmi kapitolách sleduje Velkov v historickém sledu vývoj otroctví v těchto

krajích od nejstarších dob. Nejdříve se

vyrovnává s dosavadní literaturou a upo zorňuje, že marxistická studia tohoto pro blému se po r. 1945 objevují nejdříve v Bulharsku [Danou, Dimitrov, Gsrov), avšak že nabyla dovedena do konce. Druhá

kapitola, Otroctví u Thráků v době před římské (str. 14—25), ukazuje na to, že se v černomořských řeckých městech roz

víjí otrokářství řeckého typu, avšak že ve vnitrozemí se v důsledku neexistence měst otroci uplatňují jen při práci v dolech a při výrobě zbraní. Valná většina byla podle autora zaměstnána podobně, jako tomu bylo v Egyptě, tj. jako služebnictvo a při neproduktivní práci, např. při na vršování mohyl (dodnes převyšuje jejich zjištěný počet na území Bulharska 17.000!) anebo při stavbě opevnění. Tento stav se poněkud změnil v důsledku makedonské expanze, která vedla к založení Filippo pole (= Plovdivu) Filippem II. a Seutho pole thráckým králem Seuthem III., který Thráky zbavil makedonské nadvlády. Avšak thrácká společnost, alespoň kolem Seutha III., byla již helénizovaná, jak vidíme z toho, že Seuthopolis, před několika málo lety odkrytá při stavbě přehrady, byla jako ostatní helénistická města vybudo vána podle Hippodámova systému.

Thrákové upadali do otroctví především ve vzájemných kmenových srážkách, a

protože jich nebylo vítězům zapotřebí, prodávali je prostřednictvím černomoř ských měst jinam, především do Atén, kde se s nimi můžeme shledávat jako s divadelními postavami [Kratínos, Aristo

fanes, Eurípidés, Menandros) anebo při zavádění svých kultů [Bendíš). Této pro blematice věnuje autor třetí kapitolu, Thráčtí otroci v řeckých městech (str. 26—41). Přes výstižný výklad zůstává —

a asi zůstane — nevyřešena otázka, jak velký počat Thráků se v době aténského rozkvětu prostě do Středního Řecka pře stěhoval.

324

This content downloaded from 195.78.108.163 on Sat, 14 Jun 2014 02:44:27 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

REFERÁTY

Římskou problematikou se autor zabývá v kapitolách 4. Thráčtí otroci v Římě (str. 42—63), 5. Otroctví v Thrákii I.—III. stol.

(str. 64—90), 6. Otroctví v Moesii doby římské (str. 91—113) a v 7. Otroctví v pozdní antice v diecési Thrákii (str. 114—127). Podstatný rozdíl zde shledává v tom, že vývoj otroctví v Thrákii nava

zuje na předchozí helénistické poměry, kdežto v Moesii se zavádí otroctví řím ského typu proto, že noví usazenci zotro

čují přesídlence ze zadunajského břehu i staré domácí obyvatelstvo. Pro pozdní antiku je pak charakteristické to, že počet otroků stoupá, a to v důsledku nově po drobovaných kmenů, především Gótů. To

je také příčinou, že přechod do feudalismu

probíhá poměrně dlouhou dobu, a to po celé 5. a 6. století.

Své závěry dělá autor na základě zna lostí obsáhlého materiálu, který na mnoha místech sám poprvé vykládá anebo alespoň poprvé klade do širších souvislostí. Tak

využívá výzdoby kazanlycké hrobky pro dokreslení poměrů za helénismu, výzdoby hrobky z Durostora pro poměry v pozdní antice, nových nápisů z vesnice Gandanski

[IGIBR IV, pag. 243 nn.) pro osvětlení ob chodu s otroky, pro postavení otroků při náboženských slavnostech atd. Některé

interpretace zůstaly však i nadále jen prozatímní, např. výklad náhrobku sómat

empora z Amfipole (str. 66 п.), římský původ jména Magnus, v němž je třeba

spíše vidět Sýřana (str. 84), datování ná

pisů ze Sandanski, v nichž odečtením uvedeného data od letopočtu dostáváme rok 31 př. п. 1., který se zdá nasvědčovat na datování od Augustovy epochy. V knize se vyskytují i nedopatření. Vedle chybného přepisu řady cizích slov ruší zejména na str. 82 chybné datování, jde o r. 210 п. 1., nikoliv před п. 1., na str. 136, pozn. 36 je Platonova Ústava citována Plat. De ciuit. namísto Rep.

Kniha má sloužit vědecké potřebě (má poznámkový aparát), ale i širší veřejnosti. Tím lze vysvětlit její nenáročný popis stavby antického otroctví a výklad řady běžných pojmů. Naproti tomu stojí její nesporně vysoká hodnota, ta však zůstane mnoha čtenářům z jazykových důvodů uzavřena.

Radislav Hošek Radislav Hošek

F. Altheim—R. Stiehl, Die Araber in der Alten Welt IV.: Neue Funde. Walter de

Gruyter, Berlin 1967, 738 str., 200 DM.

titul Nové nálezy charakterizuje zaměřeni svazku jen zčásti; kromě nových nálezů v pravém smyslu slova (obšírného mandej ského olověného svitku přečteného, pře loženého a všestranně intepretovaného R. Macuchem na str. 91—203) přináší kniha nové čtení i výklad seleukovského

nápisu z Failaky (Ikaros) i četných ná

pisných památek z Hatry (str. 243—305) Vedle toho obsahuje i řadu doplňků к vý kladům podaným v předchozích dílech

(např. německý překlad obšírných partií etiopské verse Kyrillovy řeči к Theodo siovi II. na str. 363—491, srov. str. 640 až

699), několik studií prohlubujících dosa vadní pohled na postavení Arabů ve staro věkém světě, a konečně i několik prací, jež osvětlují závažné problémy antického a raně středověkého období, ale bezpro střední vztah к ústřednímu tématu knihy nemají.

Všimněme si blíže, čím obohacuje re

cenzovaný svazek dosavadní výklad o dě

jinách Arabů ve starověkém světě a čím

je zajímavý z hlediska studia řecké a řím ské antiky.

Pro vlastní dějiny Arabů je významným pramenem nápisný materiál z Hatry, na

jehož základě mohla být stanovena titu latura i posloupnost tamních arabských králů až к roku 240 n. 1., kdy bylo město

dobyto Šápúrem I. Zachované nápisy prozrazují existenci beduinského života u arabských kmenů žijících v okolí města.

Tyto poznatky vrhají jasnější světlo i na

původ římského císaře Filipa Araba a pro hlubují tak zprávy zprostředkované o něm

latinskými prameny. V souvislosti se studiem materiálu za

chovaného v Hatře řeší autoři knihy i do sud ne zcela jasnou otázku, ve které době

je u arabských kmenů průkazně dosvěd čena znalost a užívání koní, kteří měli v pozdějších arabských dějinách značný význam. Dospívají к názoru, že v jižní Arábii se koní užívalo teprve v římské císařské době, ale že v jiných krajích osídlených Araby je výskyt koní nepo chybně staršího data (v oblasti u Eufratu koncem 5. stol. př. η. 1., v nabatejském území v prvých desetiletích 1. stol. př. n. 1., ne-li také dříve).

Otázka pronikání křesťanství do jižní Arábie a do Nubíe (str. 306—333) posky tuje zajímavý doplněk к obecnému po hledu na šíření křesťanství v barbarském světě. V jižní Arábii došlo ke křesťanské misii v roce 337 nebo krátce poté; v Nubii sahá hlubší christianizace až do počátků 7. stol.

К hlubšímu osvětlení vztahů mezi antic

kým a arabským světem napomáhá publi kace dosud neznámého úryvku z Héra

kleita, který se zachoval v arabském pře kladu v díle Šahrastáního (str. 76—91).

Čtvrtý svazek Dějin Arabů ve starově kém světě se vyznačuje nejen velkým roz

sahem, ale i obsahovou různorodostí. Pod

325

This content downloaded from 195.78.108.163 on Sat, 14 Jun 2014 02:44:27 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions