Upozornn: slovn strnek v tomto pepisu neodpovd slovn strnek v titn knize. Rudolf Star

POTE S HLUBINNOU PSYCHOLOGIEsejistick studie o analytick psychologii C. G. Junga1. vydn samizdatov Edice Karavana 1985 2. vydn Nakladatelstv Prostor 1990 220 s., vz., ISBN 80-85190-03-6

Obsah vodem 1. Hledn ztracen due 2. Non siplex, sed duplex 3. Je lidsk pscha tabula rasa? 4. Neskutenost skutenosti (psychick projekce) 5. Stn 6. Sekularizace a psychick inflace 7. Kolik v jedinec? Zvrem Odkazy Jak Jung sprvn pedpovdl, vyznauje se souasn doba tm, e hled svou dui. zkost, zoufalstv, utrpen a dezorientace vnitnho ivota se hluboce vryly do tvnosti tohoto stolet. Jak nm vak ukazuje Kniha Jb, m nemoc a zoufalstv svou lohu v rmci kosmickho dn. Kdybychom mli odvahu piznat si a vnitn protrpt svj duchovn bankrot, pak bychom mon objevili innou a veobnovujc moc ducha psobcho skrze dui lovka Utrpen a zmatek due, tak asto a snadno odbvan slovem neurze, je fakt, jemu mme elit, a buto pijmeme tuto vzvu a staneme pevnma nohama na pd skutenosti dnen doby, nebo strvme zbytek svho ivota tm, e si budeme vymlet zpsoby, jak klamat sami sebe. -----------------e dui je teba dt monost promluvit a vyjdit se, znamen, e smujeme ke znovuobjeven jejch hodnot vdom, kdy jsme je vlastnili jako dar naivn, a potom ztratili. Je to nepochybn nejvt duchovn dobrodrustv souasnosti a vyaduje mobilizaci vech naich sil, jako i pochopen toho, e len due je mnohem univerzlnj problm, ne se nm me zdt, posuzujeme-li jej v kontextu lkask kliniky nebo psychologick ordinace. (Evangelia Christou, Slovo due /1/)

1

Pokud nkdy byla doba, v n se sebereflexe stala nm bezpodmnen nutnm a jedin sprvnm, pak je to nae katastrofln epocha. (2) ------------------------------------------------------------------VODEM Tuto studii, zaloenou na konfrontaci analytick, resp. archetypov psychologie vcarskho psychologa Carla Gustava Junga (1875-1961) s vdomm modernho, nebo jak bychom spe mli kat, novho lovka, jsem pvodn hodlal nazvat Hrzy hlubinn psychologie, v lehm stylu Les horrores de lamour. Nakonec jsem se spokojil s pouhmi Potemi, v klasitj tradici Das Unbehagen in der Kultur. Hrzy jen lekaj, a jakmile pominou, ulehen si vydechneme a sname se na n co nejrychleji zapomenout. Pote vak tak i onak nadle trvaj a tm, e ns nepestvaj znepokojovat a ruit v naem navyklm a zpohodlnlm nahlen na svt, mohou se stt podntem k innosti, by by to byla jen ona dajn druhoad innost duevn. Nejvt pot opravdov psychologie, t, kter je e due (psch-logos), je v tom, e nastavuje zrcadlo tomu v ns, co vtinou zstv skryto nkde hluboko pod povrchovou slupkou na civilizan fasdy a co bychom nejradji ponechali svmu osudu, kdyby to nebylo samo jdro na osobnosti, bez jeho oivujcch podnt bychom brzy zkamenli do podoby toho nejhorho dobovho a oficilnho vzezen. Co se nm pi zrcadlen na due nabz k spaten, nemus bt hned pery z anl psychiatrickch stav. Daleko nejvt hrza, kterou budeme provat, zadvme-li se do kaleidoskopu sv due, bude poznn, e vechno je jinak: my sami jsme jin, ne jsme si dosud mysleli nebo si sebe pedstavovali, ostatn lid jsou rovn jin, ne jak bychom je rdi vidli, a vbec cel svt je nekonen jin hlub, paradoxnj a bohat svmi vznamy, ne jak jsme si navykli na nj nahlet. Proti pokroku v sebepoznn nebude v zsad namtat ani ten nejpsnj objektivn materialista, chovajc jinak naprostou nedvru ke vemu, co je jen subjektivn, nitern a imaginativn. V kadm ppad si vak jist podr vsadn prvo rozhodnut, m se nech ze svho klidu vyruit a co prohls za pouh informan um (mimochodem snad nejkrsnj odborn termn tohoto siln nahluchlho vdeckotechnickho stolet). Mme-li jako intelektulov dostt svmu kolu a vymanit se z tivho seven falench dobovch ideologi, je nezbytn, abychom vyzkoueli i nkter mn obvykl cesty. Jedna z nich, pedznamenan v duchu fenomenologickho uzvorkovn dosavadnho vdn (a pedvdn) clem pivst mylen do bezprostedn blzkosti provan psychick zkuenosti, vede do oblasti modern psychologie. Nkolikalet studium Jungovy analytick psychologie m pivedlo k pesvden, e prv ona vytv pro tento kol nejlep pedpoklady. Vstoupit do jejho zornho pole toti znamen pouijeme-li Jungovch vlastnch slov ocitnout se mimo rmec obvyklch freudistickch a adlerovskch redukc a pestat se zabvat pouze tm, jak odstranit pekky brnc lovku vykonvat dn sv zamstnn nebo konzumovat manelstv, zato vak stanout ped kolem nalzt smysl, kter by mu vbec umonil t dl svj ivot smysl, kter by byl nm vc ne jen rezignac pramenc ze zklamanch nadji nebo truchlivmi vzpomnkami na zal asy (3). Praha 1982

2

Svt vis zejmna dnes na tenkm vlsku, a tm je lidsk due. (4) ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------(1) HLEDN ZTRACEN DUE Veker pote s hlubinnou psychologi pramen z toho, e ns nut vnovat svou pozornost nemu tak mlhavmu a prchavmu, jako je due (v homrsk etin znamen psch ivot nebo duch, kter pev fyzickou smrt lovka, cosi podobn tm pzraku; v eckm umn je psch asto zobrazovna jako motl). Prv tto dui, kter se asem promnila z jednoho z klovch existencilnch pojm antiky a kesanskho stedovku v pouhou bsnickou licenci, se Jungova analytick psychologie pokou zjednat opt to vsostn postaven, jak j v lidskm mikrokosmu a v kulturn antropologii oprvnn nle. V protikladu k dosavadn tradici, kter se podle Jungovch slov vyznaovala tm, e pstovala psychologii bez pschy, odvil se Jung pistoupit k dui jako k prvopoten a nejbezprostednj realit, kter je nm dna v podob psychologick zkuenosti, pp. proitku. V jeho pojet je due nejrelnj ze vech vc (das allerrealste Wesen), onticky plnohodnotn realita, patc k celku lidsk existence stejn nesporn jako duch a tlo. I ten zdnliv nejsamozejmj svt meme poznat nejprve jen jako pschu, tj. jako nmi provan a reflektovan dojmy, obrazy, pedstavy a mylenky tvoc obsah na primrn psychick zkuenosti. I to, co se s naprostou samozejmost oznauje jako hmota a co se zd bt zcela jednoduchou danost, jakmsi svtem nasnad, poznvme nejprve jako urit zakouen, provan a reflektovan obsah pschy, tedy jako cosi svou povahou nehmotnho, duevnho, a teprve ze vech smyslovch, rozumovch a intuitivnch danost tvocch obsah tto psychick zkuenosti meme usuzovat na to, co je objektivn skutenost hmoty. Kad iv a psobiv obsah pschy m proto pro ni stejnou platnost, i kdy rozdln vznam a vhu, je pro ni ve sv prvotn danosti jako jej psobiv obraz stejnou mrou reln: erven karkulka stejn jako Svatovtsk katedrla. Soudob materialistick svtonzor pokld dui, pesnji eeno, souhrn psychickch stav, jako je vnmn, pam, motivace atd., za pouh produkt i kopii fyziklnch a biochemickch proces. Pro tuto hypotzu vak podle Jungova pesvden neexistuj sebemen dkazy. etn fakta naopak dosvduj, k Jung, e due tlumo fyzikln procesy pomoc sledu obraz, kter s objektivnmi procesy asto tm nesouvisej. Materialistick hypotza je pli odvn a pen se pes empirickou zkuenost s metafyzickou troufalost. Nen nejmenho dvodu pokldat psychiku za druhoad i okrajov jev; je vak dost dvod chpat ji alespo hypoteticky jako faktor sui genesis, a to pinejmenm do t doby, ne se pesvdiv proke, e psychick proces lze vyrobit v pokusn zkumavce. (5) Zkladn podmnka jungovsk psychologie tedy spov v piznn svbytn reality psychickm jevm, a to vetn tch, kter se bn oznauj za nereln i iracionln a kter nelze vzthnout na dnou empiricky zjistitelnou realitu vnjho svta. Bludn pedstavy, zkreslen obrazy, marn nadje a podobn zdnliv jen halucinan jevy, vznikajc v prbhu kadodennho ivota v kad lidsk dui, jsou pro ni nepopiratelnou psychickou realitou, a o jejich realit ve smyslu innosti nen radno pochybovat. Jednostrann, hrub materialistick stanovisko, pokldajc za pouh obtisk reality dokonce i vdecky proven, a tedy sprvn mylenky a pedstavy, vak odmt uznat realitu psychickch obsah a piznat jim statut zvanho faktoru podlejcho se vedle tzv. materilnch faktor na utven individulnho a socilnho ivota.

3

Vlen hrzy a politick katastrofy tohoto stolet vak poskytuj dostatek pesvdivch dkaz o tom, e djinn proces si nelze vbec pedstavit bez podstatnho vlivu takovch psychickch projev, jako jsou touha po spse v podmnkch materilnho blahobytu, mytick pedstavy o rajsk blaenosti, rovnosti a spravedlnosti v ln modern davov kolektivity, bez nhlch vron nepochopiteln, ale o to svatj nenvisti vi celm socilnm a etnickm skupinm, zchvat megalomanie ve stylu pansk rasy nebo bohorovnosti ve stylu porume vtru, porume deti, stav fatln zaslepenosti a lehkovrnosti vi prostoduchm heslm, projev nezvldnuteln paniky, zkosti ze samostatn a odpovdn existence atd. Lze se dokonce odvit tvrzen, e vznam tchto psychickch faktor v modernm, nenboenskm svt vzrst. Vt ne vechna fyzick nebezpe, pe v tto souvislosti Jung, je gigantick vliv blud, jim vak dnen obecn povdom odmt piznat jakoukoli relnost. N rozum a nae vle tyto dv nejve oceovan vlastnosti soudob civilizace se vak prv pi stetnut s tmi nejmn sprvnmi mylenkami a nejlenjmi plny asto ukazuj jako zcela bezmocn. (6) Nejvlastnj a nejbezprostednj innost pschy je podle Junga obrazotvornost fantazie ili vytven fantasknch obraz (Phantasiebilder). Tato imaginativn innost je toton s plivem psychick energie. Obrazy fantazie jsou primrn a autonomn vtvory pschy a nelze je v dnm ppad pokldat za pouh reflexivn produkty smyslovch vjem nebo jen za jejich deformace. Imaginace je nepetrit tvoiv innost, bhem n pscha vytv svou realitu sui genesis a svm specifickm a nezastupitelnm zpsobem ji prov a reflektuje. Jungovo pojet psychickch obraz jako jedin reality, kterou jsme s to bezprostedn vnmat a provat, znamen pekonn tradin rozpolcenosti vdom a instinkt, je je obmnou descartovskho lenn skutenosti na res cogitans a res extensa a aristotelskho rozliovn ltky a formy rozpolcenosti, kter se ve Freudov psychoanalze konstituovala v podob vztahu mezi instinktivn slokou psch Id a mezi jejm vdomm protiplem Ego. Jung pokld obrazy a instinkty za dva rzn aspekty jedn a te archetypov struktury psychickch proces. Pedpokld, e kad vrozen spoutc mechanismus (instinkt jako nutkn k urit innosti /7/) vykazuje jednak urit vzorov, pp. modelov prbh, jednak v sob vdy zahrnuje urit psychick obraz (obraz fantazie), kter pedstavuje cl instinktu, usmruje jej a petv; jinmi slovy, tvo jeho psychick ekvivalent, jeho vznam (8). Proto dojde-li k oddlen instinktivnch a imaginativnch sloek pschy ili ztrat-li instinktivn pirozenost lidsk pschy styk s usmrujcmi a petvejcmi obrazy nebo pozbudou-li obecn platn obrazy, je jsou podkladem panujcho svtonzoru na sv inspirujc sle (pestane-li se na n vit), znamen to, e struktura vnitnho psychickho ivota byla vn naruena, a dsledkem toho me bt pak na jedn stran slep instinkt, na druh steriln vdom. Jungovo pojet jednoty psychickch (imaginativnch) a instinktivnch (tlesnch) proces se americk psycholog James Hillman, nejvznamnj pedstavitel soudob jungovsk archetypov psychologie, pokusil vyjdit takto: V oblasti mylen se instinkt jev jako obraz. V oblasti chovn se obraz projevuje jako instinkt. Chovn je vdy projevem fantazie, a fantazie se netk pouze toho, co se nitern odehrv v na hlav, nbr odr se v naich ivotnch postojch. Psychick procesy a chovn jsou zcela odlin jevy, jsou vak neoddliteln. Nelze ci, e by jeden byl sublimac druhho, ponvad jejich zpsob byt je koexistence. Brt instinkt nezvisle na jeho vzorovch obrazech by znamenalo uinit jej slepm a pokldat obrazy za nezvisl na instinktech by zase znamenalo zbavovat je vitality a nutnosti. Imaginace by se tak promnila z nstroje peit v jaksi sublimovan pepych. (9)

4

Jungova psychologick nauka krom toho e klade zvltn draz na specifick charakter psychick reality, kdy se za reln (wirklich) pokld to, co psob (was wirkt) (10), vyzvedv mimodn vznam fantazie v rmci ivotnch projev pschy (Fantazie se mi jev jako nejzetelnj vraz specifick psychick aktivity. /11/ a psychickho proitku. Provn nebo zakouen (Erlebnis, Erfahrung, experience) tvo jdro psychickho ivota, je to due ve vlastnm slova smyslu. Nelze ji ztotonit ani s tzv. bohatm citovm ivotem, bujnou pedstavivost nebo mnohostrannmi vztahy k lidem, ani s logoterapi ili rozumovmi analzami nebo udlenm moudrch rad. Ani ty nejkrsnj pravdy nejsou k niemu, k Jung, jestlie se nestanou nejvlastnjmi vnitnmi proitky jedince. (12) Psychoterapie, kter by se skldala pouze z teoretickch zvr a z pouen o tom, jak je teba se sprvn chovat, by byla co do svho inku bezcenn. Neme j proto nikdy jt jenom o ist intelektuln nzor na dan psychick problm, nbr mus se snait najt cestu k vnitnm, by nmm, iracionlnm proitkm. Ve na tto psychologii, pe Jung v zvru jedn sv studie, je v podstat proitek. (13) Skuten psychologii jde proto vdy o pochopen skrze proitek (Verstehen durch Erleben) a o spojen mylen a provn, o sebereflexivn mylenkov zvldnut provanch psychickch dj. Rozhodujc pi tom je, aby due mla monost sebevrazu, sebeprovn a sebepochopen, a k tomu jsou j nezbytn zapoteb pedevm obrazy, symboly, rituly, mty, dramata, vize a ideje. Poskytnout j msto toho pouh racionln, by sebeadekvtnj pojmov vysvtlen, znamen ohrozit ji v samch zkladech. V jedn sv nepublikovan pednce Jung k, e dostane-li se pacientovi vysvtlen napklad v podob diagnostickho zvru o jeho fixaci na matku a poda-li se mu namluvit si, e jeho vylen zvis jednodue na tom, zda se doke zbavit falench pedstav, kter si o matce vytv, pak podle Junga svou dui ji ztratil (14). Evangelia Christou, kter se ve studii nazvan Slovo due pokusil zformulovat zsady jungovsk psychologie na rovni metodologie vdy, klade pi vymezovn specifinosti psychick reality zvltn draz prv na pojem proitku. A u duchov existuj i nikoli, k Christou, a u nemoci, jimi trpme, skuten existuj i jsou jen fiktivn, rozhodujc je, e mohou bt jako takov provny, a v tomto smyslu jsou reln a tvo specifickou oblast jev. Psychologick proitek (psychological experience) je proto teba oste odliit od pouhch psychickch stav, jako je ctn, vnmn, chtn apod., kter jsou pedmtem zkoumn prodovdecky orientovan psychologie. Due jako stedn pojem jungovsk psychologie nen ani subjekt mylen, chtn i pn, ani vnmajc hmotn tlo, nbr subjekt zakouen, resp. proitku ili subjekt schopn psychologick zkuenosti. Ve zmnn studii Christou pe: jestlie lze smyslupln pout osobnho zjmena tak, e se ekne J chci, J si peji, J myslm nebo J vnmm, pak lze tak smyslupln ci J provm, a nemt pitom na mysli, e J si pouze peji, chci, myslm, nebo vnmm. Jakmile tento rozdl pijmeme, due pestane bt mysteriznm subjektem psychicko-mentlnch stav, kter je mimo dosah vdeck analzy; nebo psychologick zkuenost je bn fakt kadodennho ivota, jev, kter znme a v nm vdy ji ijeme, a proto je mon jej uinit pedmtem zkoumn a popisu. (15) Psychologick proitek se v Jungov pojet vztahuje jak na vnj dojmy zprostedkovan smysly, tak na nitern dojmy vyvolan innost fantazie. E. Christou tuto mylenku dovd k zvru o tech zdrojch psychologick zkuenosti, jej charakter vak zstv vdy homogenn (16). Zdrojem psychologickch proitk je za prv duevn oblast (mind), kam Christou zahrnuje krom mylen i dosti, voln projevy, city atd., za druh oblast smyslovho vnmn (body or physical world) a za tet zprostedkujc a neutrln oblast tzv. psychoidnch obraz, kam ad sny, vize, subjektivn mylenkov a bezprostedn smyslov dojmy, u kterch jde jen o to, aby splovaly podmnku relnosti v objektivnm smyslu. Prv tto tet oblasti byl dosud pevn pipisovn specifick psychick charakter a spolu s st proces uvdnch v prvn skupin tvoila tato oblast pedmt zkoumn 5

prodovdeck psychologie. Pedmtem tto tet oblasti byl dosud pevn pipisovn specifick psychick charakter a spolu s st proces uvdnch v prvn skupin tvoila tato oblast pedmt zkoumn prodovdeck psychologie. Pedmtem psychologickch proitk se vak mohou stt nejen bn duevn projevy, jako jsou napklad sny, dosti a vzpomnky, ale i politick udlosti, prodn dje nebo kadodenn ivot v nejirm smyslu: zitky, dojmy, radosti a zklamn, stejn jako mylenky a pedstavy, je si o sob a o svt vytvme a v nich se sebereflexivnm zpsobem poznvme. Z tohoto hlediska je mon, poznamenv Christou, aby lovk s velmi bohatou fantazi ml zcela nicotn psychologick proitky, jinmi slovy byl bez due. Naopak hlubok due me mt nevraznou a slabou fantazii. Podobn si lze pedstavit lovka pekypujcho inorodost, ani by byl s to individulnm proitkem vytit cokoli pro svj vnitn ivot. A naproti tomu lovka, kter svou dui mohl vyzskat v prbhu poklidnho ivota strvenho v mnisk cele. Proto je tak v zsad mon, aby se rozvjela oblast intelligibilia (zvyovn rovn vzdlanosti, rst objemu vdeckotechnickch informac, data-banky, myslc stroje atd.) i oblast sensibilia (rst spotebnch poitk, rozvoj turistiky, reprodukn techniky atd.), dokonce i oblast citovho ivota, ani by pi tom dochzelo k sebemenm pokrokm v oblasti existenciln provn ili k prohlubovn psychologick zkuenosti. Pojem psychologickho vznamu (meaning) je teba rovn dsledn vzthnout k proitku a jasn jej odliit od vznamu vyplvajcho z mylenkovch proces a od vznamu pikldanho smyslovm vjemm. Napklad vznam krajiny lze podle nzoru Christou zachytit pomoc objektivnho popisu nejrznjch prvk, z nich se skld, a tento popis me mt vznam pro meteorologa, biologa nebo umlce. Avak jen tehdy, k Christou, jestlie krajina vyjaduje psychologick proitek, meme hovoit o jejm vznamu pro dui. (17) Pokud jde o problm pozorovn psychologick zkuenosti, je zejm, e se neme dt stejnm zpsobem, jakm se napklad pozoruj pokusn zvata v rmci behavioristickho vzkumu. Pimen model pozorovn psychologick zkuenosti nachz Christou ve zpsobu, jakm sledujeme divadeln pedstaven nebo ritul. Sledovn Shakespearovy tragdie m svou vlastn logiku, kterou nelze pln vystihnout sebedokonalejmi fotografickmi nebo zvukovmi zznamy ani sebedkladnj introspekc toho, co vidme, ctme a jak hnut srdce a mysli pi tom provme. Pozorovn tohoto druhu pedpokld spoluast pozorovatele na tom, co se pozoruje, take pozorovatel se nedoke abstrahovat od fakt, je pozoruje, piem tato fakta ani nelze vyerpat popisem toho, co vid, sly, ct apod. (18) Vzhledem k tsn vzjemn podmnnosti pozorovatele a pozorovanho pedmtu nabvaj metodick postupy uplatovan v rmci takto vymezen proitkov psychologie zcela mimodnho vznamu. Pouit metodick postup je zrove vdy jak nstrojem zkoumn, tak i nstrojem rozvoje osobnosti. Jedno podmiuje druh. Je-li pravdiv ren, e le style c est l homme, lze v tomto ppad obdobn ci, e lovk sm, jeho osobnost je metodou poznn. E. Christou k tomu pe: ...co se psycholog dov o dui, ho kvalifikuje zcela jinm zpsobem, ne vdeck poznatky kvalifikuj vdce. Pro vdce je vdy mon, dokonce nutn, aby svou osobnost oddlil od zskanho poznatku i od jeho aplikace: pouit metoda na nm nezanechv dn stopy a jeho zkoumn se dje nikoli skrze jeho osobnost, ale sp pesto, e jako vdec je t lidsk osobnost. Na rozdl od nho psycholog, studujc svj svt, jej vytv souasn s tm, jak utv sm sebe. (19) Toto nov pojet psychologie, navazujc na tradici sahajc pes italskou renesanci (M. Ficino) a neoplatonismus (Pltnos) a k Platnov ei due, vyprouje pschu z zkho rmce prodovdn objektivovanch psychickch stav. Tak jako lidsk tlo roste a zraje, m 6

sv nemoci, z nich se je lkask vda pokou lit, a tak jako se rozvj mylen, tak i due m svj vlastn vvoj, smujc k psychick zralosti a plnosti. Je to vvoj probhajc v tsn nvaznosti na mylenkov a tlesn procesy nebo zdrojem psychologick zkuenosti mohou bt jak mylenky, sny nebo obrazy fantazie, tak i smyslov vjemy a pocity nelze vak tuto zkuenost na n zptn redukovat. Pot je v tom, k Christou, e zavedeme-li do naeho obrazu vesmru dui schopnou vlastn zkuenosti, hrout se tradin vdeckoracionalistick pedstava objektivnosti, osobn nezaujatosti a abstraktnosti, protoe i sama vdeck abstrakce je pak jednm z monch zdroj psychologick zkuenosti. (20) Jungova analytick psychologie buduje proto na pedpokladu, e krom tradinho kartezinskho esse in re a esse in mente existuje jet tet modus byt esse in anima. Pedpokld se tm, e povaha lidsk existence je trichotomn (jak ostatn soudila pedkartezinsk tradice) a e due je svbytn realita, majc sv vlastn poteby, vlastn logiku a doadujc se toho, abychom ji pinejmenm vbec brali vn na vdom. Vznik psychologie v dob reformace a modern psychologie na sklonku minulho stolet lze dt do souvislosti prv s faktem opomjen a zanedbvn due a niternho, psychickho ivota, pedevm vak s racionalistickou degradac sloit metafyzick a nboensk symboliky, s pesunem tradin stedovk pe o spsu due do sekularizovanch forem sebeuplatnn a v neposledn ad i s redukc pojmu ducha na pouh vdeck intelekt. Msto symbolickho obrazu vesmru, v nm Duch dky svm tvoivm, oivujcm a podajcm schopnostem se vtluje do Hmoty, a tak z n in ivou Dui, se prosadil dajn objektivn obraz (ve skutenosti jen jin, a je teba rovnou ci, e nesrovnateln chud), podle nj vdeck Intelekt dky svm operativnm schopnostem ovld, petv a zuitkovv Produ. Due se z tohoto obrazu vytratila. A nov lovk, vyrstajc v tomto zplotlm zenm vesmru, je skuten lovk bez due. M sice stle vyvinutj intelektuln schopnosti, alespo pokud jde o shromaovn a aplikovn vdomost, ale namsto due m u jen cosi na zpsob signln soustavy. Jungv psychologick pspvek k een sloit antropologick problematiky souasnosti byl vstin charakterizovn jako hledn ztracen due (jeden z prvnch sbornk jeho prac v anglickm pekladu z r. 1933 nesl nzev Modern lovk hled svou dui). Jak jet budeme mt monost se pesvdit, vechny zkladn skutenosti due jsou svou povahou paradoxn. Kesansk stedovk lovk ml dui pesto, e ji promtal (viz 4. kapitolu), tj. penel jej ivotn projevy, do soustavy metafyzickch symbol. Modern, nov lovk due pozbyl, protoe si tuto navenek projektovanou dui pivlastnil, pojal do sebe introjekc. Nsiln reabsorbce tradin symboliky u nho vedla ke vzniku inflace (viz 6. kapitola), tj. hypertrofie vdomho Ega, kter znamen vn naruen psychick rovnovhy a jejm dsledkem je krize modernho lovka. Charakteristickm projevem tto krize je jednak fachidiotismus, provzen nebetynou domlivost, jednak rozpad lidsk individuality (nkdejho obana) v amorfn davov fenomn a nstup totalitnho sttu (viz 7. kapitola). Vymezuje-li Jung dui v um smyslu (Anima) jako Beziehungsfunktion jako mediatrix ili zprostedkujc funkci mezi vdomm a nevdomm (21), pak due znovuzskan znamen z tohoto hlediska jasnj rozlien mezi individulnm a kolektivnm, konstituovn zprostedkujcho vztahu mezi vdomm a nevdomm a jejich vzjemnou kooperaci, rozpomnn na tradin duchovn koeny, navzn styku s nevdomm archaickm vnitnm lovkem, pedevm vak obnoven schopnosti provat svt jako drama, kter se ns osobn tk, ve kterm meme nachzet smyslupln souvislosti a kter se svm konenm vznamem ve na transcendentn skutenosti. Dui je tak vlastn teba neustle pstovat, vytvet si ji v prbhu celho svho ivota. J. Hillman oznauje proto zcela oprvnn za vsostn opus psychologie nabvn, pp. utven due. Cituje v tto

7

souvislosti vrok J. Keatse z dopisu jeho bratru Georgeovi: Chce-li, nazvej svt dolm utven due. Pak pochop, k emu je svt (22) Je sice pravda, e modern lovk objevil svou dui co se stalo nkdy na pelomu stolet jen dky jejm nemocem, vzpourm a zmatkm a e se s n poprv setkal v psychiatrickch ordinacch, nebo pinejmenm ve vypjatch a tragickch ivotnch situacch. To vak rozhodn neznamen, e by navdy mla zstat jen v pi psycholog a psychiatr. Jej msto je v kadodennm ivot a jej posln je v tom, e mu m dodvat barvu, vni a vechno to, bez eho ivot ztrc smysl. Je mnoho zpsob, jimi se zanedbvan a opomjen due zpotku hls o sv prva a o to, aby byla vbec brna na zetel; vtina z nich nepat prv k nejpjemnjm ivotnm situacm: jsou to neurzy, provzen obyejn nejrznjmi somatickmi pznaky, duevn krize, deprese, pocity absurdnosti a marnosti ivota, zchvaty paniky, zkosti apod. Z hlediska Jungovy analytick psychologie se modern psychoterapie jev jako dobov podmnn nouzov zsad do zanedbanho vnitnho ivota lovka, kter se ocitl v duevn krizi, protoe v dsledku chybn pojatho, jednostrannho a deformovanho ivota ztratil svou dui, tj. pozbyl schopnosti psychologickho proitku, a tm i psychick rovnovhy, duchovn orientace a konen i smyslu sv existence a promnil se v pouhho vykonavatele a uivatele, v lovka zcela novho, pokesanskho, a dokonce i pedpohanskho typu. (I dnenmu vzdlanci vtinou unik, e tzv. antick pohanstv se pmo hem mnostvm uctvanch boh a e estn msto v tomto panteonu zaujm i nkdej pozemsk dvka Psch, j po vech vytrpnch trapch sm nejvy vldce Zeus podal pohr nektaru, aby se j tak dostalo nesmrtelnosti a mohla ji navdy pebvat ve spolenosti boh na Olympu.) Pi tomto nouzovm psychoterapeutickm zsahu nejde pouze o to, navrtit pacienta do normlnho ili v podstat dosavadnho zpsobu ivota, tak aby jeho naruen ivotn funkce (pracovn, sexuln, citov atd.) mohly opt hladce a neruen probhat, ale rovn ne o to, poskytnout zjemcm o otzky vnitnho ivota monost identifikovat se s tou i onou psychologickou naukou, kter by nejlpe vyhovovala jejich psychickmu zaloen. Clem je zde mnohem sp probuzen a rozvjen vlastn psychologie, vlastnho slova o dui. Freuda a Junga ctme jako velk mistry psychologie nikoli proto, k Hillman, abychom je nsledovali a stali se bu freudisty nebo jungisty, nbr proto, abychom pstovnm zjmu o n sami nabvali smyslu pro psychologii. V tomto smyslu je psychologie nezbytn innost pschy, kter tm, e vytv nov a bo star ndoby (tj. obrazy, pedstavy, ideje apod. pozn. Aut.), prohlubuje a zintenzivuje lidskou zkuenost. (23) Podle bn panujcch pedstav spov kol psychoterapie v tom, zbavit lovka jeho komplex. Pojem komplex se dnes stal bnou soust konverzanho slovnku a zakomplexovanost jednm z nejhe pociovanch neduh dnenho lovka. Podle pvodnho Jungova pojet, je se formovalo na zklad jeho tzv. asocianch experiment, lze komplexy charakterizovat jako psychick fragmenty, kter se odtpily v dsledku traumatickch vliv nebo nesourodch tendenc...Komplexy k zmry vle a naruuj vdomou innost... Jednm slovem, komplexy se chovaj jako nezvisl bytosti... (24) Z antropomorfnho hlediska je komplex fragmentrn bytost nadan vlastnm ivotem, motivac a pamt; somaticky se projevuje zmnami nebo poruchami srden innosti, dchn, zabarven pleti apod.; z energetickho hlediska se komplex jev jako dynamick jdro, pitahujc stle nov stice, podobn jako magnet nebo jako molekula shromaujc kolem sebe dal atomov stice; patologicky se projevuje jako psychick rakovina nebo jako fixn, ve ostatn zastiujc idea, z n se asem me vyvinout paranoidn, iluzorn systm. (25)

8

Na zklad dlouholetch a strastiplnch zkuenost, pe Jung, jsme my psychologov dospli k zvru, e napomeme-li lovku, aby se zbavil svch komplex, pipravme ho o jeho nejlep ivotn sly. Skuten innou pomoc mu meme poskytnout jen tehdy, podpome-li jeho sil o co nejir a nejhlub uvdomn tchto komplex, a to tak, aby se s nimi dostal do vdomho sporu. (26) Clem jungovsk psychoterapie tedy nen vylit lovka z jeho komplex, alespo ne v tom smyslu, e by je z jeho psychickho ivota vymtila, a uinila tak z nho normalizovanho jedince podle pevldajcch dobovch parametr. Komplexy a jejich symptomy signalizuj existenci prv tch nejivotnjch sil v pse kadho lovka, a pedstavuj tak ty prvky psychickho ivota, kter determinuj chovn a mylen; zrove oznauj tu st lidsk pirozenosti, kter podobn jako ostatn iv proda tou po sebevyjden. Prvnm pedpokladem opravdov psychoterapie je proto navzn kontaktu prv s tmito dominantami psychickho ivota, projevujcmi se mnohdy tak bolestn a s tak zoufalou nalhavost; je teba nauit se jim naslouchat a nalzt pimen zpsob, pedevm vhodn jazyk, jak s nimi vstoupit do dialogu. Psychologie (psch-logos) ve svm pvodnm smyslu je slovo pronen o dui a due promlouvajc svm vlastnm jazykem o svch potebch, bolestech a tubch. Jazyk, kterm v nejirm mtku promlouv dnen doba, vybaven stle dokonalej telekomunikan a informan technikou, tuto pvodn psychologickou kvalitu bu zcela postrd, zejmna v objektivovan ei fakt, sel a popis, nebo ji obsahuje v podob, v n iv beztak ji nebezpen patologick sklony pschy, a to zvlt v podob propagandy a ilustrativnho pseudoumn. V dsledku toho ztrc due schopnost sebereflexivn objevovat sv koeny, svj potek a konec, svj smysl. A prv ztrta smyslu existence je podle Jungova nzoru veobecnou neurzou na doby: Psychoneurza je v podstat utrpn due, j se nepodailo nalzt smysl sv existence. (27) J. Hillman ve svm kritickm eseji o jazyku soudob psychologie pipomn, e psychick zdrav nkdej Tacitova a Ciceronova sanitas znamenala pvodn citliv jazyk, vhodn pouvn slov, a klade si otzku, zda fakt, e dnen psychologie ztratila schopnost promlouvat autentickm jazykem o dui a k dui, neznamen, e je sama zsti odpovdn za sv dnen neduhy. Nebo je situace jet vnj, te se dle, a due sama zcela pozbv schopnosti promlouvat svm vlastnm jazykem? a odpovd: Je-li tomu tak, pak jsou ohroeny samy zklady kultury. (28) Ke specifickm rysm due jako svbytnho modu lidsk existence esse in anima pat pedevm poteba vyjadovat svj emotivn ivot pomoc fantazie a provat svt v obrazech fantazie. A to jednak v takovch obrazech, kter jsou j obsahov nejadekvtnj, jednak v takovch, kter jsou jako iv, tj. psobiv, pesvdiv a dvryhodn. Somatick sloce lidsk existence, kter je dky smyslovmu vnmn schopna konfrontovat tyto obrazy s empirickou realitou, se mohou jevit jako nereln, zatmco noetick sloce mohou pipadat paradoxn a absurdn. Due vak ke svmu normlnmu ivotu potebuje reln iluze, jak se Jung odvil vyjdit (29). Bez nich nejenom sama ivo, ale jejich nedostatkem trp i ostatn mody lidsk existence, a to jednak tm, e v dsledku chybjcch spontnnch projev due jsou odkzny jen na vnj podnty, jednak tm, e jsou pak nuceny pejmat funkci ivotnho stedu. Tento kol vak nen s to splnit ani tlo se svm fanatismem pohybu, ani rozum se svmi sebeobdivuhodnjmi vkony openmi o modern techniku data-bank a myslcch potaovch stroj. Nejasn tuen, je mme dnes o rozdlnch stylech projevu zkladnch mod lidsk existence, bylo v dvjch dobch mnohem jasnj. Napklad Pltnos rozliuje mezi pohybem tla, pro n je charakteristick smovn kupedu, a pohybem due, pro ni je typick circumambulatio ili krouen stle dokola kolem njakho stedu (nap. kolem 9

jdra komplexu). Pro dui je tedy charakteristick opakovn stle stejnho motivu, omln stle tho tmatu, jakoby obehrvn stle stejn gramofonov desky: psobivou hudebn skladbu chceme slyet stle znovu, vdy nm m co ci. Tento krouiv pohyb kolem stedu je pro dui ivotn nezbytnost. (Mimochodem, podle nzoru M. Heideggera je charakteristickm rysem opravdov filosofie pohyb na mst. Pe: Pokud /filosofie/ zstv vrna sv podstat, nikdy nekr kupedu. Kr na mst, aby pemlela stle o tomt. Kret dl, toti dl od tohoto msta, je omyl... /O humanismu/.) Zakotven ve svt je pro dui mon jen ve form ritulu, vyjadujcho jej nejvy metafyzick pravdy. Sebevyjden a sebenachzen se u n dje formou nboenstv, umn a filosofick reflexe. Proto tam, kde due ztratila styk s nboenskm ritulem, nabv pro ni o to vtho vznamu umn, a tam kde ztratila i vznamov styk s umnm, kdy u nen s to chpat, co j umleck dlo sdluje a jak hluboce se j tk, mus ve nahradit nkter ze soudobch ideologi, nebo v lepm ppad modern psychologie. Zcela rozdln hodnocen vznamu fantazie, a to jak v obecn kulturnm ohledu, tak i v analytick a psychoterapeutick praxi, je zejm klov bod, jm se Jungova psychologie odliuje od Freudovy psychoanalzy a jm se pon zsadn zvrat ve vvoji modernho psychologickho mylen. Zatmco Freud pokldal fantazie svch pacient za zkreslen vraz (entstellter Ausdruck) skutench, potlaovanch motiv, tj. sexuality a infantility, lze o Jungov psychologii ci, e je bezmla apotezou tvoiv lidsk fantazie. Ji v r. 1929, ve svm stednm obdob, kdy formuluje sv nejdleitj koncepce, k Jung o fantazii: Pokldm ji posledku za maternln tvoivou slu muskho ducha. Fantazii nememe nikdy dost vysoce ocenit...Veker lidsk dlo m svj pvod v tvoiv fantazii. Tvoiv uplatnn imaginace vytrhv lovka z vzanosti ve svt nic ne a pozved ho na rove lovka hrajcho si. A lovk je, jak k Schiller, jen tam celm lovkem, kde si hraje. (30) Vznam tohoto pevratnho pojet fantazie pro praktickou psychoterapii si ji ve 30. letech pln uvdomil W. M. Kranefeldt, kter se je v rmci sv kritiky Freudovy psychoanalzy pokusil dle rozvinout. Podle jeho pesvden spov kl ke kadmu neurotickmu symptomu v jazyku, jm promlouv. Je to jazyk fantazie (Phantasiesprache), spontnn a svbytn vrazov prostedek, kter nelze jednodue standardizovat, jak to in prv psychoanalza formou svho odbornho argonu. Ten je ve srovnn s jazykem fantazie jen umlou jazykovou enklvou, korumpovanm umlm jazykem, kter v dsledku svch reduktivnch a egoistickch cl nen s to postihnout hloubku a bohatstv pirozenho jazyka. Podle Kranefeldtova nzoru si tm psychoanalza zatarasila cestu k dui a konstituovala se jako pouh nstroj, kter nepokld ji za dleit, co se dje v jeho obti, nbr jak se vi tomuto nstroji chov (31). Kranefeldt naproti tomu dochz k zvru, e zabvat se psychologickm ppadem znamen zabvat se pedevm fantaziemi, je s nm souvisej, naslouchat autentickmu jazyku danho symptomu a pokouet se z nj vyst skutkovou podstatu neurotickch pot. Analytick, prodovdeck rozum bude mt pravdpodobn vdy sklon pokldat imaginativn innost due, a u zvrcenou i normln, za vytven nerelnch, neobjektivnch nebo iluzornch systm. Avak co je iluze? klade si Jung piltovskou otzku. Z jakho hlediska meme nco oznait za iluzi?...Pro dui je to mon nesmrn dleit ivotn forma, nezbytnost, podobn jako kyslk pro organismus. To, emu kme iluze, je mon psychick skutenost mimodnho vznamu. Due se mon nestar o nae kategorie reality. J se jev jako skuten (wirklich), co psob (was wirkt). (32) Dve ne zaneme rozumov a eticky zkoumat dajn iluze, mli bychom tedy nejprve pozorn vyslechnout, jakou ivotn hodnotu maj pro lidskou dui. Zle pedevm na n sam, co ozna za iluzorn a scestn. Z jejho hlediska je iluz jen takov 10

obraz, kter pozbyl sv nkdej psobivosti, a tm i zdn skutenosti. Obraz, jemu due v a pokld jej za skuten, doke silou svho pesvden velmi asto vnutit i rozumu, kter msto toho, aby prohldl jeho iluzornost, mu jet dodv ideologick nebo logick zdvodnn ili racionalizuje jej. Kdyby tomu tak nebylo, zstala by nepochopiteln znan st na zkuenosti tkajc se dobovch ideologi a jejich vlivu na vechny sloky spolenosti bez vjimky: ideologick tvrzen asto ji na prvn pohled odporuj vem zjistitelnm faktm i zdravmu rozumu, a pesto jsou s to uvst do pohybu irok masy a probudit v nich titnskou energii. Dokud tedy due shledv obrazy fantazie psobivmi, nepokld je za iluze, nbr za skutenost nejskutenj. Teprve kdy pestanou psobit, kdy ona sama zjist jejich nesoulad se skutenost, teprve pak, po bolestnm procesu zklamn, odvrhuje tyto obrazy jako iluzorn a neskuten. Krom circumambulatio krouen kolem stedu (v em m mon svj pvod pirozen narcismus due) je tedy pro esse in anima jako specifick modus lidsk existence charakteristick cyklick stdn vzestupu a poklesu pi provn obraz fantazie. Std se obdob zaujatosti pro nov nebo modifikovan obrazy, ppadn pro obrazy s novm vkladem, s obdobm kritickho odmtn tchto obraz jako zastaralch a pekonanch. Stdaj se obdob velkho vzept vech optimistickch ivotnch sil s obdobmi rozarovn a veobecnho pesimismu; obdob vry a nevry; teismu a ateismu, pp. teologie a filosofie (M. Buber); filosofickho realismu a nominalismu. Nejprve jde Ulenspiegel do kopce a radostn si hvzd, potom jde s kopce dol a hoce ple. A nakonec sofista Kratylos, k Hrakleitv, unaven tmto monotnnm svtovm rytmem, u jen mlky zved svj prst nahoru a dol. Citovan Kranefeldt vid v tto cyklick pulsaci projev nevylitelnho bludu o smyslu vc (Wahn des Sinnes). Lidsk due se podle jeho nzoru neustle chyt do lky smyslu, a to tm, e v obrazech, je vytv, se pokou hledat njak smysl. Jeden vklad svta (svtonzor) nahrazuje druhm a v nm optn nachz ztracen smysl dn, jeho se astn. Kranefeldt se oprvnn te, zda by nebylo lep jednou provdy ukonit toto nekonen usilovn o smysl vc a odmtnou nejenom nynj vklad tohoto smyslu, ale smysl jako takov. V ivot pece neplat dn smysl, kter by dve i pozdji nebyl pekonn ivotem samm, jeho vlastnm pirozenm rytmem (33). Podobn mylenka zaznv i z Heideggerovy filosofie byt, zejmna z jeho kritiky metafyzickho mylen, kter podle jeho nzoru dosazuje na msto byt samho vdy jen jedno urit jsoucno, a tm se dopout falenho vkladu byt, opomj je ve prospch tohoto hypostazovanho jsoucna, a tak na n zapomn. Tento paliv a neeiteln problm tvo i jdro Schnbergovy nedokonen opery Moj a ron, v n ron pedstavuje nezkrotnou touhu lidsk due dt vnitnm, zvlt pak religiznm proitkm smyslov kvality, znzornit je a pisoudit jim urit asn smysl. Obraz Hospodina, kter se takto stv vbec vnmatelnm obrazem a nabv pro dui prav psobivosti, a tm i skutenosti a smyslu, je ji svou obrazovost odsouzen ke kritice a zavren, protoe se v prbhu dalho djinnho a individulnho vvoje vdy nakonec najdou nkter skutenosti, jim vytvoen obraz odporuje. Schnberg by chtl zachovat tento obraz-neobraz, stran Mojovi, avak Mojv jednotvrn, nepitaliv a nelidsk hlas, sp promlouvan ne zpvan, kterm ho skladatel obdail na rozdl od barvitho hlasu ronova, mluv v jeho neprospch. Lidskou du doke pohnout jen imaginativn imago Dei, i kdy se tm souasn vydv v nebezpe, e ve chvli slabosti ztoton tento obraz s tm, co se jm zobrazuje a propadne uctvn modly, napklad modern modly totalitnho Molocha. Abstraktn a neobrazn obraz Bo se vak naproti tomu me promnit ve vyprahl rozumsk pojem doktrin vry. Prastar spor rozumu a due (z n v souasn dob zstala namnoze u jen citov funkce, akoli pro biblickho lovka due znamenala jet celistvou lidskou bytost) m tak svou archetypovou personifikaci v postavch Moje a jeho bratra rona.

11

V Jungov psychologii tuto tendenci ukonit vkladov rytmus svta nikde nenachzme. Pokld tuto vrozenou touhu due naopak za zcela pirozenou a legitimn. Kdyby mla bt vykoenna nebo potlaena racionalistickm a statickm monismem, jak o to v podstat usiluje modern intelekt v duchu totalitskho egotismu, kter ji dvno zapomnl, co to je psychick laissez faire, laissez pazder, znamenalo by to peruen plivu novho ivota a ten by tak pozbyl hravosti, spontnnosti a charakteru vnho hledastv. Jungova odpov na otzku: Bu dosavadn duchovn tradice, nebo radikln odmtnut toto tradice ve jmnu novodobho vdeckotechnickho pokroku, tedy zn: Ani tradin, ji neiv dogmatismus, ale ani nov lovk, netuc svou fatln ohroenost, nbr nov vklad tradinch (dogmatickch) duchovnch koen, nov zpsob mylen a konn vyrstajc z tchto koen. Jungv problm spov tedy v tom, jak nov a adekvtnji peloit prastar a vn iv obrazy due, bez nich nen pro ni ivota, do jazyka souasn obraznosti a mylen. Pot je v tom, e ani obrazotvornost, ani mylen nen dnes na takov kol pipraveno. Hodnota imaginace pro vdom provn a poznvn svta je dnes zcela degradovna. Jist prosto se j sice ponechv i v soudobm oficilnm umn, zde vak jde v podstat jen o emesln odsmyslovn ideologickch tez, nikoli o spontnn projev tvoivch sil nevdom. Mylen samo je stieno konkretismem a doslovnost, kter byla prvem oznaena za snad vbec nejhor duchovn chorobu souasnosti. Ve spoleenskovdnm mylen pevauje pebujel filosofick realismus, vc na doslovnou realitu takovch abstraktnch kategori, jako je stt, spolenost, lid, vrobn vztahy, moc, sexualita apod. Je to pravdpodobn dsledek reakce na pehnan nominalismus novovk vdy, v n zcela pevldal aristotelsk pstup k vci jako pouhmu souhrnu definovanch znak. Platonismus vak nelze, jak se zd, jednou provdy sprovodit ze svta. Vyene-li se dvemi, vrac se oknem. Odmtne-li jej vdeck intelekt, zane o to vc psobit nevdom, zejmna v oblasti ideologickch pojm. Nejslad pomstou platonismu, smme-li to tak ci, je soudob vra v reality veho druhu. Naivn archaick lovk, kter v ns nikdy nepestal existovat, si zde pln pichz na sv. Aby se vyhnul zklamn plynoucmu z nominalistick kritiky, toti poznn, e vc, o ni jde, jen uritm zpsobem nejist a zkusmo pojal a pojmenoval, ili aby se vyhnul Ulenspiegelov cest z kopce, bere ji doslova a do psmene, jako by to byla jej definitivn, autentick, jednou provdy platn podoba. Aby mu vak tato vra vydrela, mus vechny vci nejprve zbavit tzv. ideologickho subjektivnho nnosu ili zredukovat je. Ze sloitho a pestrho svta lidsk obraznosti se po takovm redukcionistickm zsahu stv nic ne zkreslen sexualita; z komplexu hospodskho ivota, propletenho nesetnmi zjmy, nic ne ziskuchtivost; z ivho organismu socilnho ivota nic ne politick moc. Redukn operace se nakonec dovedou a k popen pvodnho principu realismu, take Aristoteles ji nen filosof ili cosi obecnho, nbr opt jen Aristoteles, nebo jakkoli obecnost by mohla ohrozit relnost jeho jedinenosti. Stt je opt jen stt, toti prv tento djinn konkrtn stt, moc je moc, sexualita je sexualita, konec je konec, nikoli tak potek neho novho. Z komplexnho djinnho nebo ivotnho fenomnu se uin partikularista a ta pak plat jako tzv. realita. Pak u zbv jen provst sebekastraci vlastn imaginace (viz Freudovo potlaen sexualita = zvrcen imaginace), aby realita zstala realitou, pokud mono jednou provdy, nebo jak se dnes s oblibou k, na vn asy. To je zrove okamik, kdy se v duchovnm horizontu rod pzrak bl velryby. Zlo nebo cokoli jinho, o co prv jde, je nyn bl velryba. Moby Dick, jedna partikulrn vc (pro psychologa se j me stt napklad motl jako prastar symbol due), a Ego se promuje v kapitna Achaba, jeho osudem je posedlost Moby Dickem, i kdyby to ml bt leviatan rozmr soudobho totalitnho sttu. Pot je v tom, e kastrace vlastn imaginace znamen definitivn zapomenut na dui a propadnut tomu nejhormu dobovmu pedsudku o bezpedsudenm, realistickm mylen (mylen v realitch). 12

Ji vc ne padest let vme nebo bychom mohli vdt, e vdom m svou nevdomou protivhu. . . Existuje nevdom psychick realita, Kter prkazn ovlivuje vdom a jeho obsahy. (34) ----------------------------------------------------------------------------------------------------------

(2) NON SIMPLEX, SED DUPLEXJednm z nejstarch, avak o to pokrokovji se tvcch pedsudk, na n nar analytick psychologie, je pedsudek o totonosti psychick reality s fakty vdom. J. Hillman rozvd tuto totonost do rovnice: pscha = rozum, rozum = hlava, hlava = Ego a pipomn v tto souvislosti doktora Guillotina s jeho na svou dobu pokrokovm popravm zazenm: Tm, e bylo mechanick, bylo objektivn; tm, e bylo objektivn, bylo demokratick a humnn. (35) V kadm ppad bylo v dokonalm souladu s nzory mozkov psychiatrie z pelomu 18. a 19. stolet na lidskou psychiku jako zvltn druh organick sekrece. Pesto, e vdy o lovku od t doby zaznamenaly pevratn vvoj, hrub materialistick pedstava o totonosti due, lidskho mozku a silnho, jednolitho Ega petrvv dodnes a my, podle Jungovch slov, stle jet myslme a jednme jako dv, jako bychom byli simplex, a nikoli duplex. V dsledku toho si u sebe pedstavujeme jako nevinn, rozumn a humnn bytosti. Nenapadne ns, abychom zapochybovali o svch pohnutkch nebo si poloili otzku, co soud onen vnitn lovk v ns o vcech, kter dlme ve vnjm svt. Je to vak od ns opravdu lehkomysln, povrchn a nerozumn, stejn jako psychologicky nehygienick, jestlie pehlme reakce a postoje nevdom. (36) Pot je v tom, e nae generace byla vychovna v osvcensko-hegelovskm nzoru, e ve skuten je rozumn a logick. Nyn stojme ped kolem vyrovnat se s faktem, e ve iracionln, nesmysln a chaotick je integrln soust skutenosti. Jak kdesi poznamenv Heinrich Heine, byl pr Voltaire u vytren nad vrokem jist dmy, kter prohlsila, e vechny vci, o kterch lovk neme naprosto nic vdt, jsou jist takov, e by mu nebylo nic platn, kdyby o nich nco vdl. Na rozdl od tto dmy se psychologie ji od Freudovch dob domnv, e je to nanejv douc. Proto se vemi monmi prostedky pokou dovdt co nejvc prv o tom, o em, psn vzato, nememe nic vdt, tj. o naem nevdom. Toto nevdom ije a vyskytuje se souasn s nam vdomm, ani jsme s to si je pmo uvdomovat. Paradoxn vdn o nem, o em vlastn nic nevme, je douc zejmna proto, e vdom a voln chovn pedstavuje jen nepatrn zlomek naeho celistvho psychickho ivota. Jung nejastji pirovnv nae vdom k ostrvku obklopenmu irm ocenem nevdom, piem toto nevdom je jeho matrix, z nj se postupn vynouje (nebo prvn lta dtte jsou zcela nevdom), z nj po celou dobu sv existence ije a do nj se poslze jakoby znovu navrac. Povaha na existence je tedy z psychologickho hlediska dvojak. Nejsme jednolit, zcela vdom a sv chovn beze zbytku ovldajc bytosti jak bychom se nejsp rdi vidli -, nbr jsme jen zsti vdom, s uritou mrou rozumov a voln kontroly, zrove vak i nevdom, zbaven do znan mry monosti urovat sv ivotn postoje, mylenky, city a chovn. Jung pe: Teoreticky nelze poli vdom stanovit dn hranice, ponvad je s to se do nekonena rozvjet. Avak z empirickho hlediska naraz vdy na sv meze, jakmile se stetne s nm neznmm, tj. nm, co neznme a co se tud nevztahuje k Egu jako stedu vdomho pole. Co neznme, se len do dvou skupin: pat sem jednak vechny vnj

13

objekty, kter lze vnmat smysly, jednak ty, kter jsou uvnit a lze je vnmat bezprostedn. Prvn skupina pedstavuje neznm vnj svt; druh neznm vnitn svt. Tuto druhou oblast nazvme nevdom. (37) Nevdom je tedy zcela reln a autonomn se projevujc faktor, kter se ve vztahu k vdom jev jako hlub, obshlej, star a svou povahou komplementrn a kompenzujc. Vyplv z toho, e kad n vdom in je do znan, a mnohdy rozhodujc mry tak nevdom, zejmna co do svch skrytch, nikdy pln nerozpoznanch motiv a co do neujasnnosti svch monch dsledk, nehled na to, e asto jsme pouhmi aktry zcela nevdomch proces: nevme, pro jsme se zachovali prv tak a ne jinak nebo pro jsme se zachovali prv opan, ne jsme zamleli. N jazyk ns zrazuje, nae gesta ns prozrazuj. Kad n vdom hlsan nzor nar v naem nevdom na zcela protichdn stanovisko. Prvodnm jevem seberacionlnj innosti je vdy jist pms nezamlen iracionality. Neexistuje proto ist vdom, stejn jako nelze pedpokldat irou nevdomost, j by chybl alespo zblesk tuen intencionality. Psoben nevdomch psychickch sil si podle Junga lze nejlpe pedstavit tak, jako kdyby njak jin osobnost opanho typu, ppadn hned nkolik dlch osobnost ovlivovali n vdom ivot. Msto abychom byli vhradnmi subjekty svho ivota, stvme se objekty nevdomch psychickch sil, kter nm vnucuj sv zmry a chtj si z ns uinit pouh agenty svch skrytch tendenc. Realistickm vchodiskem psychologickho, stejn jako filosofickoantropologickho mylen je proto fakt, e v na pse psob dva vzjemn se doplujc a zrove protichdn faktory: vdom a nevdom. Tento psychick dualismus znamen konec zjednoduujc racionalistick pedstavy jednolit, vhradn vdom a rozumn lidsk bytosti, pedstavy, je se rozhodujcm zpsobem podlela na formovn svtovho nzoru nai generace. Existenci jev, kter Freud v poten dob psychoanalzy zahrnul mezi tzv. psychopatologii vednho dne (peeknut, komolen jmen apod.), by snad bylo mon dnes ji pipustit, dejme tomu, jako dsledek momentlnho selhn normlnch vdomch funkc. Pote s tmito jevy vak vznikaj jednak tam, kde by se mlo uznat, e nco tak okrajovho, a tm chimrickho jako nevdom pscha me mt svtodjn dsledky, jednak tam, kde se za pvodnm psychoanalytickm pojmem nevdom zanaj rsovat dvno zapomenut, avak dodnes iv a stle psobc symboly, rituly a duchovn hodnoty evropsk kultury. V prvnm ppad mme co init s neobyejn krtkozrakm a nebezpenm pesvdenm, jako by zlo vznikalo ve spoleenskm ivot jen jako nsledek prosazovn vdom nihilistickch zmr zvrhlch jedinc i skupin. Obv-li se dnes lovk vtvor svch vlastnch rukou a svho vynalzavho ducha, je to dajn proto, e dosud existuj neptel ivota, kte vdom usiluj o to, by se zpronevili svmu zkladnmu lidskmu posln. Podle tto logiky lze jedinou nadji spatovat jen v tom, e tch, kte by chtli zneut pokroku lidstva k jeho zhub, je jen nepatrn hrstka (Lid. demokracie, 4. 4.1980). Na rozdl od tchto zlosyn mme my ostatn vdy jen ty nejulechtilej a nejhumnnj mysly, a co je rozhodujc, nedlme nikdy nic, co by bylo v rozporu s nam rozumem a svdomm a co by zcela nezamlen a bezdn mohlo vst k nedoucm a neblahm dsledkm. Jung o takovm postoji, postrdajcm sebemen petku sebereflexe, v jedn sv studii z r. 1945 napsal: Po posledn vlce jsme opt zaali doufat v rozum a stle v nj jet doufme. Ale zrove ns u fascinuj monosti skryt ve tpen atomovho jdra a ubezpeujeme se v pchodu Zlatho vku co je nejjistj zruka toho, e hrza z niiv katastrofy tentokrt pekon vechny meze. A kde je pina veho toho? V niem jinm ne v nekodnm (!), dvtipnm, vynalzavm a dojemn rozumnm lidskm duchu, kter 14

zstv nanetst propastn nevdom, pokud jde o dmonismus, jen se k nmu stle jet ve: A co je nejhor, tento duch dl vechno pro to, aby se nemusel sm sob podvat do tve, a my vichni mu v tom napomhme jako zbsil. Jen a ns nebesa chrn ped nm takovm, jako je psychologie ped tou zvrhlost, kter by ns nakonec jet mohla pivst k sebepoznn! To u radji vlku, za ni lze obvinit vdy ty druh a zstat pitom slep vi faktu, e cel svt se vrh do toho, emu chce v hrze uniknout. (38) Psychopatologie vednho dne, kter fenomenologicky i historicky (jako stejnojmenn Freudova studie) stoj na potku vzkumu nevdom, je nejnpadnj a nejnzornj v okamicch nhl ztrty sebekontroly, zpsobench obvykle prudkmi afekty. Co v takovch vzruivch chvlch vychz najevo, nem jen charakter pouhho vyboen z normlnho stavu ani nejde jenom o upadnut do njakho psychickho vakua, nbr vyjevuje se pitom sm zklad vekerch psychickch stav, i kdy v tomto ppad v syrovj, nesourodj a obtnji zvldnuteln podob. V takovch situacch nhlho vyboen z normality sah n jazyk k bohat zsob slovnch obrat, jimi bezdn dokld svrchovanou autonomii odvrcen strany lidsk pschy. kme, e nkdo ztratil hlavu, je mimo sebe, vichni erti s nm ij, nebo se ptme: Co to do nho vjelo? apod. Nejde vak jenom o bn se vyskytujc afekty naruujc psychickou rovnovhu. Projevy autonomnch psychickch sil maj mnohem sloitj povahu, kter umouje vyslovit hypotzu dlch psychickch systm. Tak toti Jung zpotku nazval komplexy, aby je pozdji personifikoval v tradin podob mtickch postav a jejich vn promnliv praobraz pojal jako tzv. archetyp. Proto tak se Jungova terminologie na rozdl od ostatnch smr modern psychologie vyznauje tm, e krom obvyklch prodovdnch pojm se zde v tme popisnm nebo explikativnm vznamu bn setkme s mytickmi, nboenskmi, literrnmi nebo vbec fantasknmi postavami. Tak pat k zkladnm pojmm tzv. individuanho procesu Stn (nap. Mefistofeles), Anima (nap. sfinga), Animuj (nap. bjn Siegfried), Mudrc (nap. Vilemn z Jungovy autobiografie), Velk Matka (nap. Dmtr) apod. Jung o tomto specifickm rysu sv psychologie k: Fakt, e nevdom spontnn personifikujeje dvodem, pro jsem pevzal tyto personifikace do sv terminologie a formuloval je jako jmna. (39) V Tavistockskch pednkch z r. 1935 vyjaduje sv stanovisko takto: Podle mho nzoru se jak nae osobn, tak i kolektivn nevdom skld z neuritho, protoe neznmho potu komplex neboli dlch osobnost Komplexy jsou tedy dl osobnosti. (40) Neurza vznik jako dsledek disociace osobnosti, podmnn existenc komplex. Mt komplexy je samo o sob normln; pote vznikaj, jakmile se komplexy stvaj inkompatibiln, nebo v takovm ppad se ta st osobnosti, kter se pli vzdlila vdom a it sti, odtpuje, aby vedla samostatn, na celku psychickho ivota do jist mry nezvisl ivot. Protoe vak odtpen komplexy jsou nevdom, mohou se projevovat jen nepmo, toti prostednictvm neurotickch symptom. Msto autentickho osobnho konfliktu trp pak lovk neurzou (41). Jako takov, tj. jako dl osobnosti jsou komplexy pociovny v okamiku, kdy ruiv vpadaj do normlnho psychickho ivota a kdy se v postupnm procesu uvdomovn antropomorfizuj. Dje se tak nejprve nepmo, a to formou projekce (penosu) do vnjch pedmt, lid a symbolickch postav. Mty, pohdky a umleck tvorba jsou pln tchto dlch psychickch systm v iv a nzorn podob dlch osobnost. Jsou to sktkov, erti, mluvc zvata, arodjov, vly atd. Osamostatnl prvky nevdom pschy tak nabvaj dky mtick a pohdkov imaginaci vdom (ve smyslu viditelnho obrazu), i kdy zpotku neuvdomovan podoby. Nevdom si tedy uvdomujeme dky rozpoznn, pochopen a pivlastnn obraz, je jsou jeho spontnnm vtvorem, a u na n narazme ve snech, mtech, pohdkch i v modernm umleckm dle. k-li Jung, e nevdom v sob skrv budoucnost, je v modern dob prv umn vrcholnm zvstovatelem toho, m zraje

15

svt. Je vak obyejn zapoteb del doby, ne je opravdov umleck dlo rozpoznno ve svm zvstovatelskm vznamu, a asto teprve djinn realita, jejm charakteristickm rysem je, e tiv dolh, nikoli ji jen ukazuje a naznauje, pod nzorn a vem pochopiteln vklad takovho stejnho dla. (Wagnerova hudba je toho vmluvnm pkladem.) Dnen nov lovk se podle Jungovch slov vyznauje tm, e zcela popr existenci tchto autonomnch dlch psychickch systm. Jeho skutenm nboenstvm je monoteismus vdom, posedlost vdomm (42). Domnv se, e vdeckoracionlnm, intelektulnm zpsobem se lze vypodat s celou dosavadn duchovn tradic lidskch djin. Pitom pln zapomn, k Jung, e pina toho, e lid vili na dmony, nem vbec nic spolenho s njakmi vnjmi faktory, nbr e spov jednodue v naivnm chpn mocnho, niternho psoben autonomnch dlch systm. (43) Tyto autonomn prvky nevdom jsou neustle inn, a u je modern intelekt ignoruje nebo je pomoc njakho novho termnu odkazuje do muzea zalch primitivnch kultur. Konenm dsledkem tohoto jednostrannho osvcenskoracionalistickho pstupu je, e ruiv projevy nevdom se paradoxn spatuj vlun ve vnjch relich, a ty se pak podrobuj sloit a dkladn vdeck analze, ani by se tuil skuten dvod, pro se vbec staly aktulnmi a nalhavmi problmy. Nzornm pkladem toho je v souasn dob iroce rozvinut hnut na ochranu ivotnho prosted. Soud podle agresivity, je je provz (samozejm jen v demokratickch podmnkch, kdy se vbec me projevit), doshla ohroenost nitern lidsk prody (naturae humanae) skuten kritickho stupn. Daleko vnjm dsledkem uvedenho pojet vak je, jak zdrazuje Jung, bludn pedstava, e pinu veho zla je teba hledat vhradn ve vnjch, nejsp ideologicky cizch realitch. Otevr to cestu vzniku paranoidnch zkost, z nich se pak rod nekontrolovateln agresivita ve vztahu k sousednm sttm, partnerm atd. (Nejnebezpenj lenci jsou, jak znmo, nikoli ti, kte jsou zmtni agresivitou, ale ti, kte trp strachem ze svho okol.) Jedna z nejvtch pot, ped ni pojem nevdom stav dnenho novho lovka, domnvajcho se, e jeho pscha je jen to, co je vdom a co m pod svou voln kontrolou, je poznn, e v psychologickm ohledu nen tak docela pnem ve svm dom (jak tuto okolnost obvykle vyjaduje Jung); e krom vnjch podmnek, pedstavujcch ppadn pekky jeho seberealizaci, jsou tu nasnad jet jin sly, kter ho ovldaj a omezuj zevnit; e to nejsou jenom afekty, pro n lze nakonec vdy nalzt njak tzv. rozumn vysvtlen v podob podmnnch reflex apod., ale e uvdn dl psychick systmy (komplexy) poukazuj smrem k nemu, co transcenduje jak vdom, tak i vli lovka, a na co je tedy teba brt vn zetel. Ignorovn nebo naopak respektovn nevdom velmi zce souvis i s tak zvanmi problmy filosofick antropologie, jako je napklad kadodenn praktikovan pojet skutenosti. Nen jist bezvznamn, co lovk pokld v bnm ivot za skuten a co za mtus nebo ir nesmysl. Jeho pstup ke svtu a k ostatnm lidem se o takov mlky zastvan pojet vdy bezdn opr. Za skuten se obyejn pokld to, co je v souladu s na vdomou pedstavou o svt: co ji znme, co jsme si ji zaadili do svho individulnho systmu a co ns proto u tolik neznepokojuje a neds. Vechno ostatn, vetn nejpdnjch fakt, co nejsme s to svm vdy tak i onak omezenm vdomm pijmout, pokldme za absurdn, nesmysln, a proto svm zpsobem neskuten. Odmtn pojmu nevdom je tedy obvykle spojeno se zvanou redukc skutenosti pouze na vdomou, tj. podle naich momentlnch racionlnch schopnost uznanou, pijatou a strvenou skutenost. Pro novho lovka tak tajemstv pestalo bt konstitutivnm prvkem skutenosti, ale chpe se u jen jako jaksi reziduum toho, co je vdom a poznateln. Pro tento pstup

16

me mt pojem nevdom smysl jen jako metaforick vystien toho, co dosud zstv nepoznno a nepekroilo prozatm prh vdom ili co je ped- nebo pod-vdom. Neme tedy jt o nco autonomnho a vn ptomnho, co nelze nikdy pln vyerpat a co zstane vdy mocnj ne nejmohutnj vdom a voln schopnosti lovka. Proto m suvernnj stanovisko v tomto ohledu lovk zaujm, tm vt strach z nevdom lze tuit za jeho postojem. Strach z nevdom dle zesiluje dobov racionalisticko-dirigistick tendence, o kter beztoho nen ve vku vry v komplexn zen spoleenskho ivota nouze. V tto souvislosti zvl vynik chorobn pedstava, e ve lze vdecky pedpovdt a naplnovat. Skuten novum, a u v djinnm i pouze ekonomickm nebo sociologickm smyslu, vak podle Jungova nzoru nikdy neodpovd vdommu zmru. Objev-li se nco osudov novho, k Jung, odpovd to jen zdka, nebo vbec nikdy vdommu oekvn, a co je jet pozoruhodnj, odporuje to i zakoennm instinktm, jak je znme, a pesto je to kupodivu vstin vraz celistv osobnosti lovka, vraz, kter by si co do plnosti nebylo mon vymyslet. (44) Skuten tvoivost je nemysliteln bez pekvapen, nepedvdatelnosti a nezamlenosti; bez spontnnho projevu toho, o em nevme, ba co dokonce ani netume, co nemme ve sv moci. Zdroj umleck a mylenkov tvoivosti vyhasn, jestlie se nevdom (v sociologickm ohledu autonomie a spontnnost dlch prvk spoleensk struktury) degraduje na cosi iracionlnho, nezdravho a spoleensky nebezpenho nebo jestlie se tvorba chce dt jen na zklad ist vdomho, plnovitho a volnho kalkulu. Takov tvorba se podob sp sriov vrob spotebnch pedmt, je bezduch a nen s to promlouvat k dui lovka. Pohlme-li na nevdom jen jako na cosi negativnho, co se nachz za nebo pod hranic jasnho dne vdom, mohlo by se zdt, e mu pisuzujeme pehnan dleitou lohu v lidskm ivot. Je teba si vak uvdomit, e negativn se nevdom jev prv jen z hlediska racionalistickho monismu a e i odvrcen strana lidsk pschy pat k celku ivota, tak jako ke dni pat noc a v tradin symbolice ke slunci msc, k muskmu prvku ensk, k apollinskmu prvku dionsovsk atd. Z hlediska due a jejho specifickho zpsobu provn svta, jak jsme o nm hovoili v pedchzejc kapitole, je nevdom a ve, co s nm souvis, tj. i tajemstv, spontnnost a nepedvdanost, pociovno jako pozitivn veliina. Bylo by proto fatln zaslepenost domnvat se, e individuln a pospolit ivot je urovn jen silami jasnho dne, tj. rozumem a vl. Jak znmo, eck bh prody Pn (a ve slovansk mytologii podobn i Polednice) se zjevuje prv v okamiku, kdy den se ocit na vrcholu sv moci. Ve temn, nejasn a neuchopiteln se svm zpsobem tak podl na utven naeho ivota. Tohoto problmu, kter oficiln filosofie dosud vesms odmt brt vn na vdom (hovo nap. o filosofech iracionality), se v citovan studii dotkl i E. Christou a formuloval jej neobyejn podntnm zpsobem. Podle jeho nzoru je teba vychzet z toho, e svt se utv, nebo je naopak nien stejn tak tm, co lovk zn, jako tm, co ignoruje, jinak eeno, stejn tak tm, co je poznateln, jako tm, co je nepoznateln, nebo akoli nepoznateln nelze poznat, je mon je zakouet, mt o nm zkuenost, take me mt na lovka vliv, kter nelze ignorovat. (45). Proto mimochodem nejsou pro ivot pschy nejdleitj sebelpe dokzan vdeck pravdy, je dal vvoj vdeckho poznn stejn dve nebo pozdji vyvrt a nahrad jinmi, nbr imaginativn vdom, zahrnujc jak svtl, tak temn strnky skutenosti. Pitom nejde o to, dokzat, e toto imaginativn vdom je vrnm odrazem empirickch fakt, a tm je kvalifikovat jako objektivn vdeck, nbr o odpov na otzku, zda jako urit zpsob vidn, provn a utven svta umouje jedinci smyslupln lidsk ivot. Jungova pedstava protikladnho a kompenzujcho psoben nevdom jako samostatnho psychickho faktoru otevr vhled i do oblasti, kter se zdaleka netkaj jenom psychick hygieny lovka, napklad problmu jeho rozpolcenosti, kdy jak to obrazn vyjaduje jazyk levice nev, co dl pravice. Nesrovnatelnosti mezi vdomou a civilizan 17

vytbenou strnkou lidsk pschy a jej nevdomou inferiorn st mohou mt pmo djinotvorn inky. Napklad pijet duchovn vyspl nboensk nebo jin svtonzorov soustavy me mt na instinktivn pirozenost lovka v dlouhodob perspektiv velmi podstatn a rozporn vliv a me se po tisci letech kulturnho vvoje projevit v podob nekontrolovatelnho vronu niivch instinkt, je se nepodailo v danm kulturnm kontextu integrovat a kultivovat. Tohoto problmu se Jung dotkl ji v knize Tajemstv zlatho kvtu z r. 1929. Nabd zde, aby evropsk nrody nezapomnaly na sv historick pedpoklady. Ty spovaj v tom, e teprve ped njakmi tisci lety se z nejhrubch potk polyteismu ocitly nhle na pd kesanstv ili vysoce vyvinutho orientlnho nboenstv, kter pozvedlo imaginativnho ducha tehdejho polodivocha na rove, jak v nejmenm neodpovdala stupni jeho vlastnho duchovnho vvoje. Chtl-li se udret na tto rovni, bylo nezbytn, aby svou pirozenou instinktivn sfru ml pevn v rukou a krotil jej projevy. Proto tak podle Jungova nzoru nabylo v Evrop pstovn nboenskho ivota a snm spjat morlky tak nsilnickho a zlovolnho charakteru. Co zstalo takto v podru voln kontroly, se ani nemohlo stt pedmtem kultivace, a v dsledku toho vegetovalo po dlouh stalet ve stavu pvodnho barbarstv. Maj-li se tyto potlaen a zanedban psychick prvky vyvjet, je teba jim dt nejprve monost, aby se v uritm uvolnnm, avak pevnm socilnm rmci mohly projevit, aby si je tak bylo mon co nejplnji uvdomit, vypstovat si urit zpsoby jejich realizace (rituln, hern, zdvoilostn apod.), a zskat tak vi nim nezbytn odstup (46). V knize Psychologie a alchymie se Jung k tto problematice znovu vrac, a to v souvislosti s dichotomi mezi navenek vyznvanmi nboenskmi nebo svtonzorovmi ideovmi soustavami a vnitnm lovkem. Skuten stav lidsk pschy nemus zdaleka vdy odpovdat tomu, co navenek veejn vyznv nebo pedstavuje. Vnitn lovk me teba i po dlouh stalet setrvvat na stle stejn archaick, primitivn rovni, zatmco vnj lovk pitom bude vyznvat a hlsat vzneen idely. Povlivm dsledkem takovho nesourodho vvoje je ztrta spojen mezi vdom zastvanm idelem a vnitnm psychickm ivotem ili ztrta vznamov souvislosti napklad mezi idelem spravedlnosti a jeho niternm provnm. Lidsk due me zstat zcela netknuta ideou spravedlnosti (zvlt pokud se te ostatnch) a pijmat bez odporu do nebe volajc nespravedlnosti, nebo naopak me o spravedlnosti pronet povznejc a uen vklady, a pitom zstat naprosto indiferentn vi praktikovanm metodm policejn zvle. Proto Jung pokld obnoven iv souvislosti mezi svtem idej, kulturnch hodnot, symbol a mylenek evropsk kultury a vnitn psychickou (proitkovou) zkuenost dnenho modernho lovka za kol prvoad dleitosti a lohu, kterou m pi een tohoto problmu plnit psychologie, oznauje za nezamnitelnou (47). Proto lze tak s jistm oprvnnm ci, e vztah mezi vdomm a nevdomm tvo zkladn osu, kolem n se otej vechny problmy hlubinn psychologie. Zvan kol, ped nm dnes stoj, je nalzt cestu a prostedky, pomoc nich by bylo mon pekonat propast, je se v prbhu evropskch djin rozevela mezi vdomou a nevdomou st psychickho ivota novovkho lovka. Vznik a roziovn pole vdom je histori jeho postupnho oddlovn a odliovn od prapvodnho, vezahrnujcho nevdom, provanho fenomenologicky nejprve jako maternalita, z jej bezpen, avak temn nrue se rodc se vdom dtte mus odpoutat, aby nabylo samostatnosti a individuality. Odpor rozvjejcho se vdom vi nevdom, tj. vi vemu, co je temn, chaotick, nerozlien a inertn, byl proto, jak Jung zdrazuje, z hlediska kulturn historickho vvoje zcela nezbytn. Psychologick problm modernho lovka vak spov v tom, e diskrepance mezi vdomm a nevdomm doshla stupn, kdy jsou ohroeny jeho zkladn ivotn funkce. S tm souvis i skutenost, e si vtinou u ani nen schopen zvanost tto psychick krize vbec uvdomit. Je to pedevm proto, e

18

pozbyl schopnosti bezprostednho psychologickho proitku, take ji nev, e pscha nen jenom zleitost rozumu, vle a pslunch odbornch znalost, nbr e je to autonomn, svbytn a veskch koenech nevdom mocnost. Dsledkem oddlen rozvinutho racionlnho kolektivnho nevdom je pedevm ztrta vrozench instinkt, a tm i pirozenho smyslu pro orientaci v bnch ivotnch situacch. Jakkoli volnj projev potlaovanho, znevaovanho a zapomnanho stnovho psychickho ivota vyvolv proto v modernm vzdlanm lovku panickou hrzu, zesilovanou obavami ze ztrty psychick rovnovhy. Analyzovat nevdom jako pasivn objekt, k Jung, to je innost, kter intelekt nijak neznepokojuje, ponvad je v souladu s jeho racionlnmi pedpoklady. Avak ponechat nevdom, aby se samo dlo, a provat je pitom jako cosi skutenho, na to ji prmrnmu Evropanovi nesta ani odvaha, ani schopnosti. (48) Vvoj jungovsky analytick psychologie vedl postupn k odhalovn hlubch vznamovch souvislost mezi pvodnm pojetm nevdom, chpanho zpotku pevn materiln, a mtem (oznaenm Jungem za jazyk kolektivnho nevdom), aktivn imaginac (v jejm prbhu uvoluje Ego do hry obraznosti, i kdy stle pod svou bdlou kontrolou, dosud potlaovan prvky nevdom), rozpomnnm (jeho klov vznam pro psychoanalzu objevil ji Freud, omezil vak proces anamnzy jenom na obdob dtstv, tj. na zk okruh osobnho nevdom), fantazi (umleckou, nboenskou, filosofickou, jej stedn vznam pro ivot pschy Jung nepestval zdrazovat) a pamt (v antickm smyslu memoriam, tj. fabulujcho rozpomnn na hlub psychick obsahy). J. Hillman, kter spatuje smysl cel dosavadn freudovsk i jungovsky fenomenologie nevdom v tom, e ns m pivst ke znovuobjeven imaginativnho ivota due, k tomu k: Jak imaginativn fantazmata Aristotelova, tak fantazie stoik a reminiscence platonik tvo vdy soust innosti nevdom. eeno dnenm jazykem: nememe bt vdom, ani bychom souasn byli nevdom; nevdom je vdy ptomn, stejn jako je vdy ptomn minulost. Jinak eeno: nememe chtt (voluntas), milovat (amor), vytvet pedstavy (notria) a chpat (intelligentia) (podle Augustina zkladn potenciality lidsk due pozn. aut.), ani bychom souasn zapojili i svou pedstavivost. Proto ani na okamik nepestvme promtat sv pedstavy. Bez pestn snme. Sen je neustle ptomen; nikdy jej nememe nechat zcela stranou. st due se neustle rozpomn pomoc mytopoetickho jazyka, neustle vid, ct a sly sub specie aeternitatis. Zkuenost se ve na vzpomnky a vyvolv reminiscence, kter jsme nikdy skuten neproili. Proto nm n ivot me v jednom a tme okamiku pipadat jako cosi jedinenho, individulnho a veskrze novho a zrove jako nco, co m pee minulosti, co je dj vue.(49) Vymezen nevdom jako memoriam pmo vnucuje souvislost s umnm pamti Marcela Prousta. Nen jist pouh vnj shoda okolnost, e Proust zasl prvn dl Hledn ztracenho asu redakci Nouvelle Revue Francoise v tme roce (1912), kdy Jung vydv knihu Symboly a promny libida, kter ho podle jeho vlastnch slov stla ptelstv s Freudem. Jung v n na zklad svch asocianch experiment dospl k zvru, e komplexy nemaj vdy svj pvod ve vytsnn, a e nelze tvrdit, e pacient ve vech ppadech vytsuje, co je mu nepjemn a co mu psob neurotick pote. Jevy tohoto druhu se toti objevuj nezvisle na na vli. Nevdom proto nelze pokldat jednodue za soubor kdysi vdomch a nyn odloench prvk psychickho ivota ili za jaksi skladit zavrench obsah nevdom. Nevdom je msi mnohem vc, je to zdroj veho toho, co se ve vdom m teprve objevit, je to matrice, jist druh zkladu vdom, kter m tvoiv charakter a je schopn autonomnho psoben a autonomnch vron do vdom (50). Charakteristickm rysem znan sti modernho umn je kyklopsk sil o znovunalezen tvr pamti, kter jako by zstvala zasuta pod nnosem dobovch a ji 19

znan obnoench a strnulch ivotnch a ideovch reli, a kterou bylo proto teba za kadou cenu znovu objevit a pivst k ivotu, jestlie se ml obnovit sm zdroj umleck tvorby. Vechny cesty vedouc k tomuto cli se zdly stejn dobr a ospravedlniteln: naivismus stejn jako infantilismus, primitivn nzory, sny, opium, bohmsk ivot nebo mnisk cela izolovan od ostatnho svta silnou vrstvou korku to ve mlo napomhat snahm o naruen dosavadnch, ji zastaralch mylenkovch a umleckch forem a soustedn na vnitn archeologii asu. Felliniho 8 1/2, jedno z vrcholnch umleckch dl souasnosti, nepestane ani ve 21. stolet uchvacovat divky tm, jak mistrovsky se mu podailo zachytit proces pozvolnho odpoutvn od vnjch, pedem stanovench a vlastnm provedenm dla u jen naplovanch forem ke stle volnjm sekvencm, v nich se tvrce odvauje nechat se bezprostedn vst svou pamt, i jungovsky eeno, svm uvolnnm tvoivm nevdomm. Jin velk umlec souasnosti, Henry Miller, tento Dionsos z Bronxu, jak bychom ho mohli nazvat, svou pam ve zmrtvlm prosted sv rodn newyorsk tvrti nadobro ztratil, take chtl-li dostt sv zoufal poteb sdlnosti a drunosti, jimi zamlel podobn jako Nashv Obchodnk s detm oivit sv okol, nezbylo mu, ne aby se nejprve po dlouhou adu let zbsilho tulckho a bohmskho ivota pokouel rozpomenout na svou dionsovskou minulost a aby j pak dal eruptivn vraz ve svm Obratnku raka. Kdyby nevdom bylo jen zsobrnou vytsnnch prvk nevdom, s nimi je nutn se njak vdom a morln vyrovnat, zejmna pro jejich infantiln a zvrcenou povahu a nesluitelnost s platnou normativn pedstavou slunho a dosplho chovn, nebo kdyby bylo jen pudov primitivn a zl, pak k Jung by situace byla jednoduch a cesta jasn. Pak bychom jen prost konali dobro a vyhbali se zlu. Nevdom je vak svou povahou dvojak a paradoxn. Zcela nezvisle na jakchkoli teologickch i metafyzickch hodnocench lze ci, e nevdom nen jenom prodn a zl, ale je souasn i zdrojem nejvych kulturnch a civilizanch hodnot a statk: Je nejenom temn, ale i jasn, nejenom zvec, nelidsk a dmonick, ale i nadlidsk, duchovn a bosk (v antickm smyslu slova). Alchymist, jejich dlo Jung v zsad pokld za paralelu psychickch proces nevdom zobrazovanch (projektovanch) pomoc ltkovch operac v bakch a kivulch, personifikovali nevdom v postav Merkuria, jeho povaha je podle nich duplex: vyznauje se paradoxnost a dvojakost, je to na jedn stran bel, pera a zve, na druh liv prostedek, Philips Philosophorum, Sapientia Dei a donum Spiritus Sancti. Nkte z nich ho srovnvaj pmo s Luciferem (etymologicky nositel svtla), nejkrsnjm padlm andlem Bom (51). Citliv a uven vztah k tvoivm a zrove nebezpenm a niivm silm nevdom je proto mimodn dleitou otzkou jak individuln psychick hygieny, tak i zdravho stavu spoleenskho ivota. Pehnan draz na rozum a vli me vst k umrtven tch zdroj vitality, z nich vyvraj vechny tvoiv impulzy a rod se iniciativa, nov mylenky a npady. Proto chtt ve jmnu vystupovan a zdnliv vdecky zdvodnn racionalizace poddit totln kontrole veker sociln procesy, ponaje hospodstvm a kone smlenm jedince, by znamenalo znevit a podvzat iniciativu kad skuten tvoiv a efektivn lidsk innosti. Jestlie se vak takto potla sm zdroj iniciativy jedince a socilnch skupin, je marn ji pak nejrznjmi halasnmi a nkladnmi prostedky znovu umle vyvolvat v ivot. Zneuznan a umrtven sly nevdom maj sklon mstt se v podob vron iracionlnch vesms nezvldnutelnch proces, kter mohou vystit a v pln roztpen socilnho ivota na dva soubn subsystmy jeden oficiln, druh poloilegln a bez jejich zvltn souinnosti je pak normln prbh hospodskho a spoleenskho ivota nemon.

20

Jung v tto souvislosti upozoruje na straliv zkon enantiodromie, jm rozum pvodn Hrakleitovu mylenku, podle n ve m po jist dob tendenci zvrtit se ve svj opak. Jde o regulujc funkci protiklad ili o vytven rovnovhy nhlm zbytnnm nebo pozvolnm rozvojem dve opomjench protichdnch tendenc. kad jednostrann racionalismus a snaha o totln ovldnut spoleenskho ivota nutn vyvolv opanou reakci v podob nejrznjch projev iracionality, nesouladu a chaosu. Spoleensk i individuln ivot mus proto podle Jungova nzoru plout mezi povstnou Skyllou a Charybdou vdomm a nevdomm. Vechny snahy vydit jednou provdy nevdom a iracionln ivot (pp. to, co se za nj pokld) skonily prozatm tragicky, kdy se po jistm ase znovu ocitly v zajet prv tch iracionlnch sil, o jejich vymcen tak radikln usilovaly. Vechno lidsk, zdrazuje Jung, je relativn, ponvad to spov na vnitn protikladnosti. Bez protikladnosti nen napt, a tedy ani psychick energie, nebo kad energie vznik v dsledku vyrovnvacho procesu mezi tm, co je hork a chladn, vysok a nzk atd. Radikln zavren vech dosavadnch hodnot bez rozdlu je proto stejn pemrtn a nebezpen jako jednostrann vyzvedvn jednch hodnot na kor jinch. Nikdy by tedy nemlo bt clem nietzschensk pevrcen hodnot v jejich protiklad, nbr vdy jen zachovn dosavadnch hodnot zrove s uznnm jejich protikladnosti. To ovem pedpokld pijmout fakt vnitn konfliktnosti a rozdvojenosti se sebou samm. Strach ped dvojznanost a paradoxnost ivota m vak obyejn za nsledek zavren jednoho z dvou pl itho protikladu. douc je pak ji jen jedna pravda, jedny smrnice, a ty mus ovem platit absolutn. V tomto fanatickm monomanismu se spatuje jedin zruka proti rozvratu, kter se tu vude kolem, jen ne v ns samch. Nejnebezpenjho revolucione vak chovme v sob samch, uzavr Jung svj vklad principu enantiodromie (52). Keovit snaha omezit ivotn projevy jenom na to, co je racionln a vli kontrolovateln, m za nsledek nejen prohlubovn propast mezi vdommi a nevdommi slokami pschy, m se ochromuj jej pirozen instinkty a pipravuje se jejich pozdj destruktivn projev, ale zesiluje se i sklon pschy k patologizaci. Tento sklon nelze pokldat za jednoznan negativn a zavrenhodn. Je to zvltn nouzov zpsob, kterm se ignorovan st pschy pokou navzat spojen s omezenm a strnulm vdomm. J. Hillman ve sv studii o patologizovn pschy (53) vyjaduje pochybnosti o platnosti lkaskho modelu lby pro diagnostick a terapeutick ely hlubinn psychologie (formulovan ji v knize Sebevrada a due /54/) a pokou se o ryze psychologick pstup k patologii psychickho ivota. Zavd pojem patologizovn a rozum jm autonomn schopnost pschy vyvolvat stavy nemoci, morbidnosti, nerovnovhy, abnormlnosti a utrpen v ktermkoli aspektu svho chovn a jej schopnost provat a pedstavovat si ivot skrze tuto deformovanou a nemoc poznamenanou perspektivu (55). Hillman tm dovd do dsledk pvodn Freudovu mylenku o symptomu jako skutenm potenm bodu psychoanalzy. Symptom je podle Freuda tm, co vc ne cokoli jinho vzdleno Egu. Zdrojem poznatk hlubinn psychologie je due in extremit ili ve stavu rozruen, nerovnovhy a utrpen. Nae komplex, k Hillman, nejsou jenom rny, kter ns pl, a sta, ktermi promlouvaj nae mty, nbr jsou to i oi, kter dok uvidt to, co zdrav a normln sti na pschy nevid. Je-li pravdiv nzor A. Gida, e nemoc otevr brnu do skutenosti, je zstv uzavena zdravmu pohledu, a e obdob djinnho padku jsou zvl bohat na kulturn vtvory a pronikavj psychologick rozbory, pak tot lze podle Hillman vzthnout i na psychologii individulnch neurz, depres, strnut apod. Patologizovn je zpsob, jak proniknout do steench hjemstv pschy, jak do nich alespo nahldnout ohniskem psychickch pot. Objev dosud odvrcen a skryt sti psychickho ivota je spojen s dezintegrac rozpadem monolitnho Ega na dv zcela rozdln a na prvn pohled nesluiteln oblasti. Pomoc patologizujc fantazie dezintegrace,

21

pe Hillman, se due pohybuje smrem od pli centralizovanch a silckch struktur, kter jsou ji natolik bn a normln, e ji neodpovdaj touze pschy po imaginlnch realitch (imaginal realities), je se nachzej v oblasti Ne-J (56) (Pojmem imaginln, jeho pvodcem je francouzsk religionista Henry Corbin, chce Hillman vystihnout svt obraz vytven imaginac, a to jak relnch psychickch entit, tedy nikoli pouze ehosi imaginrnho, co si lze rozumov pedstavit, ale emu se nepiznv reln existence). Vznik hlubinn psychologie zce souvis s probuzenm touhy po objeven tto druh skutenosti, kter dosud zstvala skryta za oficilnmi strukturami zformalizovanho spoleenskho ivota. V tomto smru korespondovalo sil psychoanalzy na potku stolet podivuhodn s modernmi proudy prosazujcmi se tehdy v hudb (Mahler, Stravinskij, Schnberg), malstv (Munch, Kubin, Kokoschka, Braque) a literatue (Tristan /1903/ a Smrt v Bentkch /1912/ Th. Manna, Zem snivc A. Kubina /1909/, Popis jednoho zpasu F. Kafky /1907/, Zmatky chovance Trlesse R. Musila /1906/ aj.). Zvl pozoruhodnm zpsobem se duch doby a zrajc v nm tendence promtly do Musilova romnu Zmatky chovance Trlesse. Trless, chovanec pednho vojenskho uilit, vede v nm jakousi provizorn, larv existenci, ani by to njak souviselo s jeho vlastnm bytm, kter m nastat teprve potom, po uplynut ble neuren doby. Jeho zkladnm ivotnm pocitem je pocit rozpolcenosti mezi dva pln odlin svty, kter jako by se vzjemn vyluovaly: jeden solidn mansk, ve kterm koneckonc probhalo vechno pece jen spodan a rozumn, jak na to byl zvykl z domova, a jeden dobrodrun, pln tmy a tajemstv, krve a netuench pekvapen. A pesto mezi tmito dvma svty existuje souvislost, zsti drdiv, zsti trapn. Pi nvtv strnouc prostitutky se Trless pistihuje, e zatmco se syt pohledem na ni, nedoke pitom nemyslet zrove na svou matku. Uvdomuje si, e jeho prostednictvm vyvstv mezi jeho matkou a prostitutkou souvislost, zatmco by tu mla existovat pmo propast z toho, jak nemaj nic spolenho: na jedn stran nepli povznejc pedmt pohlavnch dost, na druh neposkvrnn bytost, jasn a bez hlubin, jako hvzda mimo jakoukoli dost. Pocit rozpolcenosti se Trlesse zmocuje, zejmna kdy pobv v rud komoe, zapadl pdn mstnosti, vyloen krvav rudou vlajkovinou, kterou tajn sdl se svmi spoluky, Reitingem a Beinebergem. Kdy se jednomu z nich poda zjisti, e chovanec Basini se dopustil krdee, je jim tento ubok od tto chvle vydn na milost a nemilost a jejich cesta do druh skutenosti tohoto svta me zat. Prv Basiniho pestupek, ji pouh fakt, e k nmu vbec mohlo dojt ve svt, v nm vldne podek a slunost, pivd Trlesse k otesnmu poznn, e vechny necudnosti, je dosud provdl jen ve svch mylenkch a snech, se v okamen mohou stt skutenost. Jet vera byl Basini pesn takov, jako on sm. Po jeho morlnm zakolsn je tu nhle jin lovk. Trless si klade otzku: Bylo tedy nco, s m se doopravdy mus potat, ped m se lovk mus mt na pozoru, co nhle me vyskoit z mlenlivch zrcadel mylenek? Je-li tomu tak, pokrauje ve sledu svch vah, pak je mon i vechno ostatn. Spodan a rozumn svt nen jedin a nem ani definitivn platnost. Potom je taky mon, e ze svtlho dennho svta, kter jedin dosud znal, vede brna do jinho, temnho, bsncho, vnivho, nahho, zniujcho. e mezi onmi lidmi, jejich ivot se jak v prhledn pevn stavb ze skla a eleza pohybuje spodan mezi kancel a rodinou, a ostatnmi, zavrenmi, krvavmi, vstedn pinavmi, bloudcmi v zmatench chodbch duncch hulknm, nen jenom pechod, nbr e jejich hranice tajn a zblzka na sebe narej a e je lze v kad chvli pekroit Udlosti, je se vzpt zanou odehrvat v rud komoe mezi Basinim a trojic sptelench chovanc muen, poniovn, homosexuln zneuvn, vbuchy rlivosti

22

atd. dosvduj, e epiteta, jakch autor pouil k charakteristice onoho skrytho, a pece tak nebezpen blzkho druhho svta, nebyla nijak pehnan. Celm Musilovm romnem se proln hlubok proitek druhho, tajnho, nepozorovanho ivota vc, provzen vdomm rozpolcenosti dosud jednolitho svta na denn a non. Na Trlesse padalo jako lenstv, teme zde, tato nutnost vnmat vci, dje a lidi jako cosi dvojsmyslnho. Dokonce i za ustlenmi pojmy, bn pouvanmi napklad v matematice, Trless nhle objevuje cosi ivho a divokho, co pesahuje lidsk rozum a co je pojmovou formul zjevn jen zkroceno a spoutno. Pestaneme-li brt pojem nekonena jako samozejmou a pevn stanovenou matematickou veliinu a objevme-li za jeho vnj formou proitek nekonenho prostoru, pak tento prostor jako by tm oval a nabval na hrozivosti. Co Trlesse nepestv muiv zamstnvat, je souvislost mezi pvodnm proitkem a chpnm prv takovch dvojsmyslnch vc. slova, jak si uvdomuje, nejsou s to vyjdit paradoxnost pocitu, jen se ho zmocuje, kdy pozoruje tyto vci. Pesto ho neopout nutkav poteba nenavn hledat mosty, souvislosti, pirovnn mezi sebou a tm, co beze slov pocioval v duchu. Brzy pochop, e tato souvislost nen pasivnm nebo pouze mechanickm vztahem, nbr e v sob zahrnuje problm tvoiv asti poznvajcho vdom na pozorovan skutenosti, pedevm na vytven pojmovch nstroj, pomoc nich k n pistupujeme (hovo zejmna o mnliv duevn perspektiv). Dotk se tak problmu, kter lze oznait snad za vbec nejvznamnj tma modern psychologie a filosofick antropologie. V nejnpadnj podob jej Trless objev pi hodin matematiky, a to pi probrn teorie imaginrnch sel. Imaginrn sla psn vzato neexistuj, avak je mon si je nejenom myslet, ale dokonce s nimi i provdt vpoty a dospt k relnmu vsledku. Znamen to, e na potku a na konci takovho vpotu jsou skuten veliiny, ale oboj spolu souvis prostednictvm neho, co vbec nen! Nen to jako most, te se Trless, z nho existuje jenom poten a konen pil a kter pesto pejdeme tak bezpen, jako by byl cel? Sla, je v takovm vpotu vz, mu pipad tajemn a nebezpen: pesto, e je jenom imaginrn ili existuje jen v na pedstav, doke lovka penst pes zmnn most a dovst ho ke sprvnmu vsledku. Trlessv druh Beineberg, kter ho touhou vyut tto sly ke svm pochybnm magickm a mocenskm clm, formuluje tento problm nejradiklnji: Nae mylen je svou povahou diskontinuitn, nem dnou stejnomrnou, pevnou, jistou pdu, nbrkr pes mezery. Jakmile rozpoznme nedostatenost svho rozumu, nedokeme ji poprat existenci due, kter jako by ns drela pohromad a bere n rozum kadou chvli jako mal dt do ochrann nrue. Jestlie due existuje, k dle Beineberg, nememe mt velej tubu ne obnovit s n ztracen kontakt, bt s n opt dvrn, opt se nauit lpe vyuvat jej sly, zskat pro sebe st nadsmyslnch sil, dmajcch v jejch hlubinch. Otzky, jimi se trpil Trless a jeho druh, neztrcej dodnes nic ze sv nalhavosti a dsanosti. Nevdom je dnes i dky chovancm Musilova romnu nepopiratelnou zkuenost a nepestv stavt lovka ped stle nov paliv otzky, jejich magnetickm stedem je podl onoho druhho ivota vc na denn, viditeln a hmatateln podob naeho svta. Opr-li se i exaktn vda jako matematika tak povlivou mrou o imaginaci, co potom ci o vlivu lidsk pedstavivosti na utven kadodennch ivotnch situac? Nen pak onen svt, jeho pevn formy nejsou zdaleka tak pevn dny, jak na zklad svch zkuenost zjistil Trless, rovn relnm a hmatatelnm vtvorem imaginace? Nen jeho skuten podoba zvisl podstatn na tom, jak jej vidme, jak si jej pedstavujeme, co od nj oekvme, v co v nm doufme? A i kdyby to ve byly nakrsn jen chimry, copak imaginrn sla, umoujc reln vsledek, nejsou tak nm, co vlastn neexistuje? A nen ustlen podoba svta ve skutenosti jen krystalickou obdobou tedy nikoli pmou

23

realizac jedn z nesetnch variant, zvisejcch na tom, jakou imaginrn pedstavu si o sob lovk vytv, za koho se hodl povaovat zda za podobenstv obrazu Boho, nebo za mimodn schopnho potomka opiho rodu, pp. za animal rationale, vtvor vlastn prce, produkt djin apod.? Nepokldme-li literaturu za pouh estetick pvsek spoleenskch pomr, ale za rovnocenn duchovn tvar v celku jednotlivch paralelnch projev ivota, tvar, jeho podstatnm rysem je vyboen z asnosti do hlubch skutenost, pak meme v Musilovch Zmatcch chovance Trlesse spatovat mimodnou umleckou udlosti-svdectv jedn kapitoly kulturnch djin stedn Evropy. Jej zmatky maj dnes na svdom destky milion zniench a rozvrcench lidskch existenc,k vetn pomrn humnnho plivho nihilismu, porajcho jako mytick Saturn ve, co se pokou vymanit z jeho moci. Nae revolun epocha chtla setst ze sebe tyto zmatky tm, e co nejdkladnji zapomene na jejich trval zdroj v lidsk dui. Avak jak se bhem nkolika mlo desetilet ukzalo, zapomnat na sv vn bolesti, djinn traumata, nrodn komplexy, fixn ideje, stle stejn vzept a po nich nsledujc pdy znamen zapomnat na sv vn ptomn potky (archoi) a koeny, z nich ve skutenosti nikdy nepestvme t, a u v dobrm i ve zlm; znamen to t z nich tentokrt u zcela nevdom a neznat tak ani sv budouc konce (telos).

Ve, co je vnj, je i vnitn, lze ci s Goethem. Avak toto vnitn, je modern racionalismus Rd odvozuje z vnjho, m svou vlastn strukturu, Kter pedchz vdomou zkuenost a tvo dokonce apriori i zkuenosti nevdom. (57) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

(3) JE LIDSK PSCHA TABULA RASA ?heln kmen soudobho vdecko-racionalistickho svtonzoru tvo pedstava, podle n vechny formy vdom a vbec veker tzv. vnitn, psychick ivot vznik psobenm vnjho svta, je jeho odvozeninou, odrazem, pp. sublimac. Klasick, svm pvodem scholastick formulace tohoto stanoviska zn: Niil est in intellectu quod non fuerit in sensu. (V mysli nen nic, co by pedtm nebylo ve smyslech.) Filosofov 17. a 18. stolet, kte tuto tezi rozvinuli do podoby teoretickch systm, dsledn odvozovali vdom a jeho formy ze smyslovho vnmn, a psychick ivot (city, sny atd.) pokldali za pouhou reakci lidskho organismu na podnty vnjho svta. Z uvedenho hlediska si lidskou pschu lze pedstavit jen jako tabulam rasam, tj. jako przdn, nepopsan list papru, na kter je mon teprve prostednictvm poitk zprostedkovanch smysly vepsat rzn obsahy, jejich pvod je vhradn v realitch vnjho svta. Logickm dsledkem tohoto stanoviska byl zejmna sociln-ekonomick determinismus, pehnan optimistick vra v monosti vchovy a vzdln a v neposledn ad i modern sekularizovan ideologie spsy, zaloen na pesvden, e vechny dosavadn

24

formy socilnho zla bude mon jednodue odstranit tm, e se nejprve odstran vnj institucionln uspodn spolenosti, kter bylo jeho zjevnou pinou. Kdyby ovem tvrci a zastnci ideologie socilnho determinismu byli lpe obeznmeni s dosavadn utopistickou literaturou, pak by je mon byla zavas napadla hlub souvislost mezi utopickmi konstrukcemi idelnho lovka na jedn stran a hypotetickou pedstavou lidsk pschy jako nepopsanho listu papru na druh.l Tato pedstava je vlastn nezbytnm pedpokladem uskutenitelnosti Utopie jako takov. Kdyby tento pedpoklad platil, pak by bylo mon Utopii v zsad uskutenit. Jedin vc, na n by pak jet zleelo, by bylo disponovn dostaten velkou, pokud mono absolutn moc, kter by svm dritelm dvala monost pln se otisknout do przdn nebo uprzdnn lidsk pschy, a uinit tak z lovka svou vrnou, poslunou a snadno pouitelnou kopii. Vc lovka, tak jak j lze v kontextu zpadoevropsk tradice rozumt, by v takovm ppad byla definitivn ztracena. lovk by se v novch pomrech, vytvoench takovou modern absolutn moc, promnil z nkdejho imaginis Dei v imago potestatis: jeho nov, pokrokov podoba by se nyn utvela podle obrazu panujc moci, jej ideologie a socilnch instituc. Katastrofln idea, k o tomto svtonzorovm pedsudku Jung, e ve pichz do lidsk pschy zven a e se rod jako tabula rasa, je pinou scestn vry, e za normlnch okolnost je s lovkem ve v podku. Ten zatm vzhl ke Sttu v nadji, e se mu od nj dostane spsy, a nut spolenost, aby mu platila za jeho neschopnost. Mysl si, e smysl lidsk existence je v tom, aby kad dostal zdarma a a pod nos jdlo a oacen a aby ml svj vlastn vzVsledkem tchto pedsudk je, e jedinec se ct pln zvisl na svm okol a pozbv jakkoli schopnosti sebereflexe. Jeho mravn kodex je nahrazen vdomostmi o tom, co je dovoleno, co zakzno a co nazeno Nedochz mu, e on sm je schopen spontnnch etickch podnt a e jim me dt prchod svm chovnm dokonce i kdy se prv nikdo nedv. (58) Sledujeme-li postupn vvoj Jungovch filosoficko-antropologickch nzor, o n opr svou psychologickou nauku, zjiujeme, e od samho potku je s uvedenm osvcensko-racionalistickm stanoviskem v rozporu a e zejmna Jungova teorie archetyp, pokldan oprvnn za samo jdro jeho psychologie, pedstavuje zsadn popen tohoto stanoviska. Proto kad pokus o vklad Jungovch psychologickch nzor mus teorii archetyp vnovat pimenou pozornost. V prbhu sv psychoterapeutick praxe dospl Jung k poznn, e kolektivn nevdom vykazuje ve svch projevech urit typick rysy dovolujc zvr o trval zkladn struktue pschy, a prvky tto apriorn, vrozen struktury oznail pomoc antickho pojmu archetyp. Chtl jm vystihnout jednak typinost tchto zkladnch strukturlnch prvk, tj. fakt, e se objevuj ve zhruba stle stejn formln podob, piem jejich projevy maj velmi podobn prbh; dle jejich univerzlnost ili okolnost, e se vyskytuj u vech lid bez rozdlu vzdln, rasy a kulturn oblasti; a konen prapvodnost, souvisejc se zjitnm, e jejich vskyt sah a do nejstarch historickch dob a v uritch formch (nap. ritulnch) je pravdpodobn jet pesahuje. Cel Jungovo dlo je prostoupeno pokusy osvtlit z nejrznjch hledisek tento zkladn psychick jev. Shrneme-li pro ely prvotnho pehledu Jungovy nejdleitj charakteristiky, meme ci, e archetypy jsou apriorn dan, autonomn struktura psychick innosti; prapvodn obrazy (J. Burckhard), vyjadujc jednak formu innosti, jednak typickou situaci, v n se odehrv; typick obrazy a asociace nadan zvltn schopnost fascinovat, budit dojem, ovlivovat nebo zcela ovldnout vdom Ego;

25

numinzn, magick psychick obsahy kolektivnho nevdom, je pedel kultury nazvaly bohy, dmony, duchy, mana apod.; obrazy mytologick povahy, vtinou s uritm symbolickm vznamem; ryze formln vzory chovn (patterns of behaviour) vtiskujc formln zklad veker psychick innosti; modely nebo paradigmata psychickch proces, jist druh zhutnho dramatu; ryze formln krystalick mky, vyplujc se konkrtnm obsahem; facultas preformandi, kter je dna apriori a je s to se projevit v nejrznjch obsahovch podobch; reln, avak neviditeln koeny vdom; vd motivy umleck tvorby a vn ideje v platnskm smyslu, thnouc se jako erven nit djinami mylen; topoi typick msta, pp. tmata literrnch dl; dominanty vnmn, pp. horizonty vidn svta atd.

V nejbnj a nejnzornj podob se s archetypy meme setkat v mtech, pohdkch, folklru, nboenskch a politickch ritulech, filosofickch idejch a modelech vdy, v instinktivnm chovn zvat, opakujcch se djinnch udlostech a v tzv. vnch tmatech literrnch a umleckch dl. V oblasti umleck tmatiky jsou vraznmi archetypovmi postavami krl, princezna, hrdina, drak, potuln ryt, arodj, podvodnk, aek, moudr staec, dobr vla atd. Napklad archetyp hrdiny se vyskytuje skoro v kad pohdce, najdeme ho v nespoetnch mtech a povstech a vude se vyznauje uritm typickch chovnm (touha proslavit se vykonnm mimodnch in, odvn een nebezpen situace, zpas s krutm a mocnm protivnkem), typickm obrazovm ztvrnnm (socha antickho hrdiny, hrdina westernu, portrt stedovkho ryte) a typickm zpsobem mylen (vyhrann smysl pro spravedlnost, sebedvra, odvaha a rozhodnost) (59). Na potku hypotzy o archetypov struktue pschy ovem je, jak u modernch smr hlubinn psychologie ani jinak bt neme, objeven vznamov souvislosti patologickch projev duevn nemocnch a typickch motiv, ze kterch jsou upedeny pradvn mty a povsti. Npadn podobnost a formln pbuznost mezi nimi vedla nezbytn k zvru, e mtotvorn strukturln prvky nejsou zleitost odbyt temn minulosti kulturnho lidstva, ale e jsou trvalou soust ptomnho temnho nevdom dnenho civilizovanho lovka. V ppad patologickch vtvor pacient nemohlo ovem jt o znovuvytvoen ucelench mt, jak je znme z klasickho podn, ale jen o spontnn vskyt nkterch mytologickch komponent, je bylo mon oznait jako opakujc se typick motivy nebo primordiln obrazy a pro n nakonec Jung zvolil termn archetyp (60). V rmci obecn charakteristiky archetyp je metodologicky nezbytn vymezit nejprve vztah archetyp a instinktivn lidsk pirozenosti. Jung pokld archetyp a instinkt, na rozdl od pedchzejc filosoficko-psychologick tradice, za jevy stejnho ontickho du. Neodstrauje napt mezi nimi, odmt vak dosavadn schma, podle nj instinkt je dov cosi niho, tm zvecho a kultue v zsad neptelskho, zatmco vechny formy vdom jsou zdnliv hodnotov vy skutenosti, vznikajc bu nezvisle na instinktech (idealistick hledisko), nebo jejich transsubstancializac a sublimac represivn povahy (materialistick hledisko). Jung naproti tomu charakterizuje archetyp jako specifick zpsob, jakm instinkt nazr sm sebe nebo jako sebeobran instinktu (61). Archetyp a instinkt tvo podle Junga nejvt mon protiklady, kter se, jako vechny protiklady, vz