POLSKÁ ARMÁDA PŘI OSVOBOZOVÁNÍ ČESKOSLOVENSKA

V sestavě  1.   ukrajinského   frontu   se   v květnu  1945  účastnila   pražské  operace   i   2.   polskáarmáda (velitel divizní generál K. Swierzczewski). Tvořilo ji 5 pěších divizí (5.,7.,8.,9., a 10divize), přidělený 1. tankový sbor (brigádní generál J. Kimbar) a 4 nižší jednotky (16. tankovábrigáda, 5. pluk těžkých tanků, 28. pluk těžkého dělostřelectva a 2. dělostřelecká divize). Stav2. polské armády v pražské operaci činil 69 522 vojáků a její výzbroj 1034 děl a minometů a230   tanků   a   těžkých   děl.  Z výchozích   pozic   v oblasti  Kamenz   -  Königswartha   -  Klitten(severně od Budyšína) měla postupovat na pomocném operačním směru 1. UF a zajišťovatlevý bok  jeho hlavního  úderného seskupení.  Velitel  2.  polské  armády  se   rozhodl  provésthlavní úder svým pravým křídlem (3 pěší divize, veškeré tankové a dělostřelecké jednotky) nastrategickém směru Bischofswerda - Bad Schandau; na pomocném směru Budyšín - Neukirch- čs. státní hranice měly útočit jen levokřídelní útvary (2. pěší divize). Podle rozkazu velitele1. UF zahájila 2. polská armáda útok 7. května 1945. Při těžkých bojích prolomila první denhlavní   nepřátelskou   obrannou   linii   v celé   šíři   svého   útočného   pásma   a   dosáhla   čáryBischofswerda - Budyšín.8. května byl proti houževnatě se bránícímu nepříteli nasazen 1. tankový sbor, jehož čelníútvary v součinnosti s 5. a 9.pěší divizí pronikly v noci k Labi mezi Pirnou a Bad Schandau.Týž   den   v odpoledních   hodinách   8.   pěší   divize   na   pomocném   směru   vstoupila   veŠluknovském výběžku na čs. území, kde její 34. pěší pluk osvobodil první obce - Severní aLobendavu. Za tyto 2 dny postoupily polské jednotky o 42 km.8.   května   současně   dostal   velitel   2.   polské   armády   nový   úkol   -   pokračovat   v útoku   vpozměněném pásmu (vpravo podél Labe, vlevo k linii Ebersbach - Česká Lípa - Mělník) aběhem   dalšího   dne   dosáhnout   čáry   Děčín   -   Benešov   nad   Ploučnicí   -   Česká   Lípa.   Popřeskupení sil a přenesení hlavního těžiště útoku na levé křídlo zahájily 9. května ráno polskéjednotky útočnou činnost a v několika hodinách překročily čs. státní hranici. 5. pěší divize,útočící   podél   řeky   Labe,   musela   zdolávat   odpor   nepřítele   ve   velmi   členitém   terénu   apostoupila pouze o 18 km. Na středním úseku sváděla 8. pěší divize do odpoledních hodintěžké boje o obce Liščí a Mikulášovice; poté dosáhla až linie Děčín - Česká Kamenice. 1.tankový sbor a 7. pěší divize na levém křídle se po zdolání odporu v Rumburku střetávalys nepřítelem jen v dílčích bojích a do večera postoupily ve směru na Žandov do hloubky 34km.  10.   května,   kdy   německé   jednotky  už  nekladly   organizovaný   odpor   a   hromadně   sevzdávaly, 2. polská armáda  od ranních hodin pokračovala v útočné činnosti a mj. osvobodilaBenešov   nad   Ploučnicí,   Žandov,   Kravaře   a   Úštěk.   V průběhu   dne   div.   generál   K.Swierczewski s upřesněním úkolu určil i prostory, kterých měla  polská vojska dosáhnout. 1.tankový  sbor  10.  května   již  v poledních  hodinách  vstoupil  do  Mělníka  a  navázal   spojenís vedením partyzánských oddílů operujících v této oblasti. Ostatní polské jednotky během 10.a 11. května zaujaly určené prostory koncentrace: 5. divize v prostoru Valkeřice, Rychnov,Zubrnice; 7. divize - Liběchov, Štětí, Brocno; 8. divize - Konojedy, Úštěk, Liběšice; 9. divize-  Dobrná,  Benešov   nad   Ploučnicí,   Boletice   nad  Labem;   10.   divize   -   Zakšín,   Sukorady,Rašovice; 16. tanková brigáda a 28. pluk těžkého dělostřelectva v okolí Děčína.Polský průzkumný oddíl (3 tanky a 4 protitanková děla; velitelem ppor. H. Maruszak) proniklv ranních hodinách 11. května až k severním okrajům Prahy, kde v prostoru Čakovic a Ďábliczlikvidoval menší skupinu nepřátelských vojáků a poté symbolicky vjel do Prahy.Celkově 2. polská armáda, útočící v pražské operaci v pásmu širokém 25 až 35 km, zdolalaobranu nepřítele do hloubky 104 km a dosáhla konečné linie Úštěk - Mělník.  Při této operacipadlo   79   polských   vojáků,   17   jich   zůstalo   nezvěstných   a   přes   900   jich   bylo   raněno.Soustředění 2. polské armády v uvedených prostorech trvalo jen krátce; již 13. května 1945 sezačaly první jednotky vracet do Polska.

Citovaný zdroj: Český antifašismus a odboj / Slovníková příručka (Český svaz protifašistických bojovníků / Naše vojsko, Praha 1988)Faksimile tiráže, autorských údajů a slovníkového hesla (str. 356-357):

 

Tomáš Jakl: 2. polská armáda v Lužici a Čechách 1945 (HPM č. 5/96, str. 29-32)