Odborná metodika pro praxi školního psychologa nebo školního · TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY. SLONÍK

TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

Metodická zpráva č. 7

Témata: Odborná metodika pro praxi školního psychologa nebo školního

speciálního pedagoga.

Škola: ZŠ Sekaninova, Brno

Specialista

Jméno: Ivana Chatrná

Odborné zaměření: Školní psycholožka

Výše úvazku: 1,0

Metodik: Bohumíra Lazarová

Metody sběru dat:

Termín odevzdání: 31.1.2011


SLONÍK DUMBO A PRALESNÍ VÍLA Diagnosticko-intervenční program pro žáky 1. - 3. ročníku ZŠ

Školní psychologové jsou nezřídka vyzýváni, aby pomohli učitelům zlepšit klima ve třídě. Jde-li o děti s mentálním postižením, pak je třeba vybrat takové metody, které jsou pro žáky vhodné. V následujícím textu představujeme ucelený program (soubor metod), který realizujeme za účelem zlepšení klimatu ve třídě v základní škole praktické již na prvním stupni. Je využitelný také u dětí, které neumí číst a psát, včetně žáků s lehkou mentální retardací, je však možné jej využít i v běžných třídách. Program je ve velké míře založen na příbězích a využívá práci ve dvojicích. V menší míře jsou v něm zařazeny i prvky relaxačních technik. Účinnost programu se výrazně zvyšuje, pokud aktivně spolupracuje třídní učitel/ka, který/á může v návaznosti zařadit některé prvky z prováděných činností do výuky. Cíl programu Cílem programu je zlepšit vztahy ve třídě, naučit děti spolupracovat a řešit konflikty. Snížit napětí dětí za využití relaxačních příběhů. Zkušenost: V našem případě se na školní psycholožku obrátila třídní učitelka 2. ročníku s žádostí o pomoc z důvodů neustálých konfliktů mezi dětmi. Ve třídě se velmi často vyskytují hádky, vzájemné nadávky a posměšky, v menší míře i fyzická agrese. Do sporů se zapojují všechny děti, není zde patrné rozdělení na agresory a oběti, avšak celková atmosféra ve třídě není dobrá a výrazně narušuje výuku. Dosud se učitelka situaci snažila řešit sama, v případě konfliktů vždy na krátko přerušila činnost, situaci s žáky rozebrala, snažila se je vést k pochopení pravidel chování a vzájemné omluvě. V případě závažnějšího provinění používala trestů (zákaz oblíbené činnosti, poznámka apod.). Situace ve třídě se však nelepšila, proto požádala o pomoc psycholožku. Cílová skupina Program je určen pro žáky 1. - 3. ročníku ZŠ i ZŠ praktických i pro šikovné předškolní děti (děti nemusí umět číst a psát). Minimální skupina je cca 6 žáků, maximálně je možné pracovat asi s 20 žáky. Zkušenost: Program byl vytvořen a realizován ve třídě základní školy praktické, zapojeno bylo celkem 10 žáků (5 dívek a 5 chlapců). Všechny děti měly diagnostikovanou lehkou mentální retardaci, navíc jsou u většiny z nich přítomny i další rizikové faktory a obtíže (těžké poruchy řeči,


neurologické a psychiatrické obtíže, sociální znevýhodnění, zanedbání, zkušenosti s pobytem v dětském domově apod.). Časová náročnost Program realizujeme jedenkrát týdně jednu vyučovací hodinu po dobu jednoho pololetí. Jde celkově o 8 setkání. Zkušenost: V našem případě probíhal program od konce října do konce prosince, vždy jednou týdně v pondělí poslední vyučovací hodinu. Materiál

• Příběh o sloníkovi (viz. Příloha č. 1) • Hračka či obrázek slona (nejlépe pískací) • Arch s nakreslenými sloníky k diagnostice (viz. Příloha č. 2) • Samolepky se jmény všech žáků pro každé dítě • CD SORAD • Vlna • Rozstříhané obrázky slona a víly • Relaxační příběh (viz. Příloha č. 3) • Korálky a nit či provázek • Papírová přání ve tvaru srdce s předepsanými jmény dětí • Papíry, pastelky, lepidlo

Postup Úkolem prvních dvou setkání je motivovat děti ke spolupráci, zmapovat atmosféru ve třídě a vztahy mezi dětmi. Na úvodní diagnostiku pak navazuje 5 setkání, během kterých se děti učí spolupráci pomocí práce ve dvojicích. Dvojice jsou vždy sestavovány tak, aby oblíbenější a sociálně zdatnější děti byly ve dvojici s dětmi méně oblíbenými či problémovými. Pozornost je věnována také nácviku relaxace. Poslední setkání je pak věnováno ocenění dosažených pokroků a poskytnutí si vzájemné pozitivní zpětné vazby. 1. setkání

• Motivace pro spolupráci Pokud děti psychologa ještě neznají či s nimi ve třídě ještě nepracoval, je vhodné se krátce představit a pak srozumitelnou formou sdělit proč, kdy, jak často a dlouho se budou společně setkávat. Je dobré dětem také sdělit, že se spolu budou něčemu učit, ale ne číst a psát. Budou


se učit tomu, jak se k sobě navzájem hezky chovat, aby jim spolu ve třídě bylo dobře a byli dobří kamarádi, co si dokážou navzájem pomoci.

• Pohádka Sloník Dumbo Na úvod přečteme dětem pohádku Sloník Dumbo (srov. Kopasová, 2007) a vyzveme děti ke krátké diskusi o chování slonů v pohádce, s důrazem na prožívání nešikovného sloníka Dumba. U dětí je tak podporována citlivost k pocitům druhých a jsou vedeni k akceptování odlišností a nedostatků ostatních. Povídání zatím zůstává na úrovni sloníků (Text příběhu v Příloze č. 1).

• Hledání sloníka po zvuku Následuje jednoduchá odlehčující hra na motivy přečteného příběhu. Jedno z dětí odchází za dveře, mezitím dalšímu žákovi dáme malého pískacího plyšového slona, kterého schová za záda. Ostatní děti taktéž dají ruce za záda. Na zavolání se vrátí žák zpoza dveří a řekne: „sloníku kde jsi?“ Na tento povel žák zmáčkne slona, který zapíská. Úkolem je uhodnout, kdo z dětí skrývá sloníka. Poté se role vymění. Při této hře děti zůstanou v lavicích. Při variantě v kruhu, by hádající žák viděl, kdo sloníka má. V případě, že není k dispozici pískací hračka, můžeme hru modifikovat tak, že hádající žák bude mít zavázané oči a žák, kterému dáme nakresleného sloníka, bude pouze odpovídat: „tady jsem“. Tuto variantu lze pak hrát i v kruhu.

• Místo po mé pravici je volné a chci, aby si tam sedl Jde o známou hru, která posiluje pozitivní vztahy mezi dětmi. Zároveň je možné sledovat, kdo si koho pozve vedle sebe. Děti sedí v kruhu, kam se přidá jedna volná židle. Dítě, které má prázdnou židli, si na ni pozve někoho ze spolužáků s pozitivním zdůvodněním, například: „Chci, aby si vedle mě sedl Petr, protože je můj kamarád, rád si s ním hraji, půjčuje mi věci, když potřebuji, je s ním legrace“. Vedeme děti k pozitivním formulacím a povzbuzujeme ke konkrétním výrokům. Pokud děti opakují např. „protože je hodný“, je třeba je vést k jiným pozitivním výrokům vystihujícím danou osobu („půjčí mi věci, poslouchá, hraje si se mnou apod.“). Sociálně izolovaného žáka může v případě potřeby pozvat k sobě sám psycholog nebo vhodným způsobem podpořit děti k jeho volbě. 2. setkání

• Diagnostika vztahů ve třídě Na začátku hodiny je vhodné připomenout příběh o Dumbovi z předchozího setkání. Potom každé dítě dostane arch s předkreslenou řadou slonů, kteří se drží choboty za ocásky. Všechny děti dostanou pokyn, aby si představili, že jsou první slon a vybarvili ho stejnou barvou jakou má jejich tričko (mikina, svetr). Na vybarveného prvního slona pak nalepíme samolepku


se jménem žáka. Poté dostanou žáci pokyn, aby si rozmysleli, koho ze třídy by se při sloním pochodu pralesem k vodě chtěli držet za ocásek. Děti se podívají, co má vybraný kamarád na sobě a vybarví slona barvou jeho trička či svetru. Kdo má slona vybarveného, pošeptá psycholožce jméno daného kamaráda, a ta na příslušného slona opět nalepí samolepku se jménem zvoleného kamaráda. Děti je třeba instruovat, aby svůj výtvor neukazovaly ostatním dětem a jména vybraných kamarádů opravdu jen šeptaly. Problém může nastat v početnější třídě, kde je možné požádat o pomoc s lepením samolepek třídní učitele. Pokud děti už umí psát, mohou jména do slonů psát samy. Stejným způsobem pak děti vykreslí další dva slony - kamarády, se kterými by chtěly jít v řadě. Jakmile žáci vykreslí (a pojmenují) tři slony, následuje změna instrukce. Jsou vyzváni, aby nyní vykreslili slony odzadu, tj. – vyberou někoho, s kým by se za ocásek držet na cestě nechtěli. Je možné pak vyzvat děti k tomu, aby dále seřadily zbylé spolužáky, v početnější třídě to však patrně není možné: jednak je pro děti obtížné zapamatovat si, koho již umístily a koho ne, a také by celý proces byl příliš zdlouhavý. Na závěr lze děti požádat, aby do rohu nad slony přikreslily sluníčko, které se buď usmívá, nebo mračí, podle toho, jak se jim v jejich třídě líbí a jak se tam cítí. To může doplnit informace o atmosféře ve třídě a spokojenosti dětí v ní. K vyhodnocení je možné pro zjednodušení a názornost využít počítačového programu SORAD, ve kterém lze vyhodnotit sympatie dětí (první tři děti v řadě byly hodnoceny 1, poslední 5 a zbytek třídy 3). Aby bylo možné vyplnit a vyhodnotit sympatie, je nutné v programu nejdříve zadat data i pro vliv – u všech dětí je možné např. zadat číslo 3 (Slavíková, Homolová, Doležel, 2005)

3. setkání

• Sloní pochod pralesem Na počátku si s dětmi připomeneme aktivitu z minulé hodiny. Aby děti dostaly alespoň částečnou zpětnou vazbu, je možné zveřejnit jméno spolužáka, se kterým by se nejvíce dětí ze třídy chtělo držet za chobot a ocásek. Tohoto žáka pak pozveme k sobě před třídu a společně o výsledku mluvíme, ptáme se dětí, jak se daný žák chová, co dělá dobře, proč by se s ním při pochodu pralesem chtěly držet. Vybraného žáka se pak ptáme, jaký je to pocit, když ví, že je pro děti ve třídě tak důležitý. Dětem potom navrhneme, aby vytvořily řetěz a jako sloni v pohádce půjdou pralesem k vodě. Žák, který získal nejvíce sympatií, si zavolá některého ze spolužáků, vedle kterého by chtěl pralesem jít, ten pak zavolá dalšího, až jsou pozvány všechny děti a třída tvoří jeden velký řetěz. Je užitečné sledovat, do jaké míry jejich skutečná volba odpovídá předchozí diagnostice založené na kreslení slonů. Děti zůstávají v řadě, drží se za ruce a společně plní úkoly, které zadává psycholog (obejít třídu, přeskočit provázek natažený na zemi, přejít po něm, udělat několik dřepů, sednout si a


zase si stoupnout atd.). Při aktivitě je třeba dbát na bezpečnost dětí a při potížích ji dle potřeby přerušit. Na závěr s dětmi zhodnotíme, jak se nám hra dařila a líbila. Je možné, že se děti nedokážou domluvit a překřikují se, přesto je třeba snažit se vystihnout momenty, kdy se jim společné plnění úkolů dařilo. Je důležité, aby hodnocení nezůstalo pouze u kritiky, která jde často dětem lépe, a zakončit hru pozitivně. Je na psychologovi, jak se mu podaří řídit diskusi s tak malými dětmi a stimulovat je k pozitivním vyjádřením.

• Kresba sloních domečků Děti zůstávají v řadě a psycholog je rozdělí do dvojic (první s posledním, druhý s předposledním apod.). Dvojice dostanou za úkol společně nakreslit krásný dům pro slona Dumba. Psycholog pozoruje, jak děti spolupracují, kdo je ve dvojici dominantní, kdo odmítá kreslit atd. Na závěr si děti obrázky společně prohlédnou, každý z dvojice řekne, jak se mu pracovalo a ukáže, co konkrétně kreslil. Psycholog může sdělení dětí vhodně doplnit o postřehy z vlastního pozorování a opět vyzdvihnout kladné momenty. Obrázky si pak děti mohou vystavit na nástěnku. 4. setkání

• Tvorba obrazců z vlny Děti pomocí kousků vlny rozdělíme do dvojic. Psycholog drží ve středu dostatečně dlouhé kousky vlny – tolik kousků, kolik bude dvojic. Každému dítěti postupně dáme do ruky jeden z konců. Pak psycholog vlnu pustí a děti, které jsou spojeny stejným kouskem vlny, spolu utvoří dvojici. Dvojice si spolu sednou do lavice, psycholog pak kreslí na tabuli jednoduché obrazce a děti je mají pomocí svého kousku vlny napodobit. Obtížnost obrazců volíme podle schopností dětí, začínáme jednoduchými tvary (kruh, čtverec) a postupně nabízíme obtížnější obrazce (hvězda, domeček apod.). Na závěr žáky pobídneme k reflexi, ptáme se, jak se jim dařilo spolupracovat, zda se zapojovali oba dva či pracoval jen jeden z dvojice apod. Psycholog sdělení dětí shrnuje, doplňuje postřehy ze svého pozorování a vyzdvihuje kladné momenty, kterých si všiml, např.: „Líbilo se mi, že Petr a Hanka pracovali společně, Hanka držela vlnu, aby se nehýbala, a Petr tvaroval obrazec, pak se vystřídali. Líbilo se mi, že se Petr omluvil, když obrazec omylem rozbil.“

• Skládání rozstříhaného obrázku slona Děti zůstávají ve dvojicích, každá dvojice dostane rozstříhaný obrázek slona (počet dílků závisí na schopnostech dětí – my jsme využili 12 dílů). Na povel má dvojice slona co nejrychleji složit, může se domlouvat. Poté, co všechny dvojice dokončí svůj obrázek,


následuje reflexe. Jak se komu pracovalo, co jim při skládání pomáhalo, co je rušilo. Psycholog vhodně doplňuje sdělení dětí postřehy z vlastního pozorování a shrnuje sdělené. Poté se skládání i se závěrečnou reflexí opakuje, aby si děti mohly vyzkoušet ty způsoby chování, které napomáhají lepší spolupráci. 5. setkání

• Nácvik relaxace a kresba na motivy relaxační pohádky O víle (Müllerová, 2001, viz. Příloha č. 2)

Náplní tohoto setkání je seznámit děti s prvky relaxačních technik. Nejprve dětem přečteme příběh o víle z knihy Příběhy z měsíční houpačky, který lze upravit dle potřeby. Ještě před samotným čtením si s dětmi povídáme o tom, jak je důležité občas odpočívat. Ptáme se, kdy bývají unavené a jak odpočívají. Pak jim sdělíme, že si přečteme pohádku, u které si mohou trošku odpočinout. Kdo chce, může si lehnout na lavici, zavřít oči a poslouchat. Po skončení četby je pak třeba dát dětem chvíli času, aby se opět pomalu rozkoukaly. Ti žáci, kteří otevřou oči dříve, by měli být potichu, aby dali ostatním čas a nechali pohádku doznít. Může se stát, že žák při pohádce usne, je tedy třeba nechat ho spát, dokud se sám neprobudí. Po pohádce následuje krátká diskuze o tom, jak se příběh dětem líbil, zda byl poslech příjemný. V našem případě děti celou dobu pozorně poslouchaly a uváděly, že jim poslech příběhu byl příjemný. Relaxačních příběhů mohou následně využívat i učitelé dle potřeby ve výuce. Na závěr pak děti dostanou možnost své zážitky z příběhu nakreslit. 6. setkání

• Četba relaxační pohádky O víle Hodina opět začíná čtením relaxační pohádky O víle. Čím větší mají děti s relaxací zkušenost, tím lépe se pracuje. Reflexi již pak není třeba věnovat tolik času.

• Navlékání korálek jednou rukou ve dvojici Děti jsou pomocí barevných korálek rozděleny do dvojic. Každá dvojice dostane nit či tenký provázek s jedním navlečeným korálkem a k tomu dalších 9 korálek. Úkolem každé dvojice je pak co nejrychleji korálky navléci a vytvořit tak náhrdelník pro pralesní vílu. Úkol je ztížen tím, že každé dítě může používat pouze jednu ruku a společně se musí domluvit, jak budou postupovat. Na závěr opět následuje reflexe:- jak se jim spolu pracovalo, jakou použili taktiku, co se osvědčilo a co ne. Poté celou aktivitu znovu zopakujeme ještě jednou. 7. setkání

• Četba relaxační pohádky O víle


Děti pohádku již dobře znají, může ji v návaznosti využívat i třídní učitelka před či po náročnější práci. Pokud mají děti pohádku rády, opakování jim nevadí. Máme zkušenost, že při vytažení knihy si již automaticky hledají pohodlné místo k sezení a těší se na poslech.

• Skládání rozstříhaného obrázku víly ve dvojicích, lepení a vybarvování Vracíme se k aktivitě ze 4. setkání, pouze místo slona děti skládají pralesní vílu. Po složení obrázku všemi dvojicemi opět vedeme děti k reflexi. Potom má každá dvojice za úkol rozstříhaný obrázek nalepit na bílou čtvrtku a opět hovoříme o tom, jak se dětem ve dvojici spolupracovalo, jak si rozdělili práci, co je brzdilo. Na závěr má každá dvojice vílu vybarvit. Poté, co všechny dvojice práci dokončí, víly vystavíme na nástěnku a opět hovoříme o tom, co kdo kreslil, zda se žáci dokázali domluvit, zda jsou s obrázkem spokojeni. Psycholog opět přidává svoje postřehy z pozorování práce dětí a shrnuje sdělené. Tato technika je pro děti poměrně náročná, neboť se děti nejprve musí domluvit, jaké barvy použijí a kdo bude co vybarvovat. 8. setkání

• Klubíčko Jedná se o techniku popsanou v materiálu Hry a techniky v primární prevenci od R. Brauna (Braun, 2005). Děti sedí v kruhu a psycholog jednomu z žáků podá klubíčko vlny. Děti mají za úkol si klubíčko předávat a vždy zdůvodňovat svoji volbu. Každý z žáků odmotává kousek vlny a vzniká tak pavučina. Jedná se o jednoduchou hru podporující vztahy mezi dětmi. S touto hrou máme dobrou zkušenost a v našem případě byl vidět pokrok, neboť žáci dokázali již lépe zdůvodnit svou volbu a volili již také méně oblíbené žáky.

• Přání do Nového roku Naše poslední setkání proběhlo těsně před vánoci, a tak jsme vybídli žáky, aby si vylosovali jedno připravené přáníčko ve tvaru srdce. Na přáníčku bylo již předepsáno jméno spolužáka, kterému je určeno. Děti pak měly za úkol přáníčka vyzdobit pastelkami a rozmyslet si, za co by daného spolužáka pochválily a co by mu popřály do Nového roku. Poté, co děti přáníčka vykreslí a promyslí si přání, posadíme se do kruhu a postupně každý své srdíčko ukáže a předá danému spolužákovi se slovním doprovodem – vlastním přáním. Vyslovené přání do přáníčka vepíšeme a předáme tomu, komu bylo určeno. Tyto techniky velmi posilují pozitivní vztahy mezi dětmi a v našem případě pomohly k dobré atmosféře ve třídě. Zkušenosti a limity práce S realizací programu máme celou zkušenosti, které lze shrnou do následujících bodů:


• Po každé činnosti je třeba provést její reflexi, rozebrat s žáky, jak se jim ve dvojici pracovalo, co se jim dařilo a co ne, co se jim líbilo a co ne. U každé dvojice na závěr shrnout jejich spolupráci a přidat své postřehy.

• Užitečné je opakování podobných činností, aby děti dostaly příležitost zkusit si nový způsob chování, který se osvědčil a kterému se naučily. Při druhém opakování děti využívají toho, co zaznělo při reflexi, a vyvarují se chyb. Mají pak radost z úspěchu, který ovlivní klima ve třídě.

• Je třeba neustále zdůrazňovat a podporovat pozitivní naladění a pozitivní formulace, oceňovat i malé pokroky. Při reflexi se zaměřit hlavně na konkrétní pozitivní chování, dbát na to, aby se děti nezaměřovaly pouze na to negativní, aby se navzájem neobviňovaly a nehádaly.

• V našem případě bylo nejtěžší naučit děti všímat si kladného chování ostatních a popsat je. V případě, že se něco nedařilo, tak děti dokázaly barvitě popsat, co se dělo: „nadával mi…, nechtěl mi dát obrázek…, bral mi věci z ruky…, nechtěl pracovat…, žduchal mě…“. Ale v případě, když se dětem dařilo, dokázaly jen říci: „byli jsme hodní, šlo nám to dobře“. Zpočátku je třeba často přispívat vlastními postřehy a srozumitelně žákům říkat, co konkrétně udělali dobře: „rozdělili si práci…, omluvil se…, pracovali oba dva...“ apod.

• V prvním a posledním setkání dbát na to, aby nebylo některé z dětí vyčleněno. Je vhodné, aby se do hry zapojil i psycholog pokud vidí, že některé dítě ještě nebylo pozváno na volnou židli (1. setkání) nebo mu nebylo posláno klubíčko (poslední setkání). Má tak možnost udělat to sám. Když někdo z žáků váhá a neví, koho ocenit, lze jej vyzvat, aby klubíčko dal i někomu, o kom si myslí, že by ho od něj rád dostal nebo (nenásilně) upozornit na ty žáky, kteří ještě nebyli vyzváni.

• Chceme-li alespoň částečně zveřejnit výsledky „diagnostiky“, je třeba citlivě zvažovat zda, komu a co sdělit. Děti i třídní učitel zpravidla mají o výsledky zájem, mají potřebu zpětné vazby. Osvědčuje se uvést dítě, které je kladně oceňované a může fungovat jako pozitivní vzor. V případě třídního učitele je třeba citlivě zvážit, co si můžeme dovolit říci. Je možné upozornit na některé „rizikové děti“, které by učitel měl více podporovat a zapojovat do dění ve třídě.

• Užitečná je také spolupráce s třídním učitelem. Po hodině sdílíme s třídním učitelem postřehy, ten pak může pokračovat v podobném snažení a využívat při výuce i mimo ni některé prvky z programu (skládání matematických puzzle, společná práce v pracovních činnostech se stavebnicí, práce ve dvojicích apod.).

Po skončení programu je vhodné iniciovat evaluační schůzku s třídním učitelem a společně zhodnotit jeho výsledky. V našem případě byla třídní učitelka s programem velmi spokojena,


kladně hodnotila zejména zlepšení spolupráce mezi dětmi a nárůst jejich schopností řešit konflikty jinak než nadávkami či fyzickou agresí. Třídní učitelka také projevila zájem ve spolupráci dále pokračovat a v dalším pololetí se věnovat zejména rozvoji komunikačních schopností dětí. Z reakcí dětí v průběhu programu bylo patrné, že děti se na setkávání a společnou práci těší, v samotných hodinách se do činností zapojovaly rády a se zájmem. Celkově lze program považovat za bezpečný pro děti i pro učitele a v našem případě přinesl viditelné výsledky. Zdroje BRAUN, R. Hry a techniky v primární prevenci. Praha: AUDENDO, 2005. KOPASOVÁ, D. Intervenčný program rozvíjenia prosociálneho správania so zameraním na prevenciu závislostí u detí na 1. stupni ZŠ. Bratislava: VÚDPaP, 2007. MÜLLEROVÁ, E. O víle a kouzelném prameni. In Příběhy z měsíční houpačky. Praha: Portál, 2001, s. 21. SLAVÍKOVÁ, I., HOMOLOVÁ, K., DOLEŽEL, P.: SORAD (Sociometrický ratingový dotazník V. Hrabala). Praha: IPPP ČR, 2005.


Příloha č. 1 Nešikovný sloník Dumbo Byl jednou jeden malý sloník, který se jmenoval Dumbo. Žil se svojí velkou rodinou hluboko v pralese, mezi nebezpečnými bažinami a popínavými liánami. V pralese bylo mnoho takových slonů, jako byl Dumbo, ale on se s nimi nesetkával na jejich oblíbeném místě, ani neměl žádného kamaráda, protože nic neuměl. Když si sloníci hráli na schovávanou, Dumba vždy našli jako prvního, protože se neuměl ani pořádně schovat. Každý večer a každé ráno chodily celé sloní rodiny k vodě. Všichni sloni kráčeli jeden za druhým a drželi se choboty za ocásky těch před sebou. Všichni šli pěkně v řadě, jen malý Dumbo ne. Dumba se nikdo nechtěl držet chobotem za ocásek, protože Dumbo neuměl pořádně chodit po cestě jako ostatní sloni. Dumbo byl velmi smutný, že je takový nešikovný, a hlavně byl smutný, že nemá žádné kamarády. Jednoho dne bylo v lese slyšet zoufalé sloní troubení. Všichni sloni se seběhli k místu, odkud se troubení ozývalo. Našli tam malého sloníka, který byl zvědavý a spadl do močálu. Uvízl v blátě a troubil o pomoc. Všichni sloni se polekali a utekli, jen Dumbo ne. Opřel se zadníma nohama o strom a vylekanému sloníkovi podal chobot. Tahal celou silou a sloníka vytáhl. Představte si, že Dumbo ani nespadl, stál pevnýma nohama na zemi. Umíte si představit, jakou měli všichni sloni radost. Ale největší radost měl Dumbo, protože večer, když se vraceli od vody, se ho ten malý zachráněný sloník zeptal, jestli se ho může držet chobotem za ocásek. Od této chvíle měl Dumbo dobrého kamaráda, kterému nevadilo, že je Dumbo někdy nešikovný.


Příloha č. 2 O pralesní víle V pralese, kde žije sloník Dumbo a jeho rodina, žije také pralesní víla. Je krásnější než nejkrásnější princezna, má lehké šaty, na krku nádherné korále a zlaté vlasy. Má také jemná, třpytivá křídla, které potřebuje, aby se mohla starat o všechny barevné květiny v pralese. Létá velmi daleko, protože se chce dobře postarat o všechny své květiny. Pečuje o ně moc ráda. Sluníčko a déšť jsou jejími kamarády a pomocníky. Pomáhají jí o květinky pečovat, bez sluníčka a deště by nemohly žít. Na jedné louce uprostřed pralesa je pramen vody. Je to kouzelný pramen, vytéká ze země a teče až do malého jezírka. Z něj pak tečou potůčky a říčky až daleko do moře. Voda v kouzelném prameni je čistá, teplá a svěží. Malé jezírko, do kterého pramen teče, je obrostlé mnoha nádhernými a barevnými květinami. V tomto jezírku se víla velmi ráda koupe. Víla se protahuje v příjemně teplé vodě. I ty můžeš cítit, jak je voda příjemně teplá. Víla leží uvolněně ve vodě a zlehka se pohupuje ve vlnách, sem a tam, sem a tam. Její všední starosti šly spát. Víla je klidná a uvolněná. Je jí příjemně teplo. Je naprosto klidná. Nic ji neruší. I ty můžeš cítit příjemné teplo a klid. Voda z kouzelného pramene má kouzelný vliv. Když se víla trochu napije, rozjasní se jí tváře, její srdce se rozveselí, myšlenky se zklidní. Pak se jí dobře přemýšlí a dokáže také lépe zahnat strach a starosti. Kouzelný pramen na vílu působí, dodává jí sílu. Pramen je nevyčerpatelný. Vždy, když má víla starosti, když o něčem přemýšlí nebo když se něčeho bojí, jde ke kouzelnému prameni. Koupe se v příjemně teplé vodě. Uklidní se a uvolní. Cítí, jak všechny její starosti a strachy mizí. Nic už ji netrápí. Může v klidu o mnohém přemýšlet. Možná, že i ty hledáš místo, které by se ti líbilo, místo, kde se cítíš bezpečně, jistě a příjemně. Odtud pak čerpáš sílu, klid i teplo.


Příloha č. 3 Ukázky slonů

Documents

Odborná metodika pro praxi školního psychologa nebo školního · TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY. SLONÍK