ČTVRTLETNÍK POSLUCHAČŮ A PŘÍZNIVCŮ STANICE ČESKÝ ROZHLAS 3—VLTAVA2/09

od 2. 7. Démoni letní noci

18. 7. Den na Měsíci

28. 8. Den

s Bohuslavem Martinů

2/09

FOTO RENÉ MAGRITTE The Blank Page

1967, oil on canvas, 54 x 65 cm

© Charly Herscovici, with his kind permission – c/o SABAM-ADAGP, 2009

MILÍ POSLUCHAČIA ČLENOVÉ KLUBU VLTAVA,zdá se nám, že v posledních měsících vzrůstá váš zájem

o vysílání Vltavy. Hovoří o tom statistické výzkumy

i množství vašich ohlasů. Moc nás to těší! Velmi často

se ptáte, zda můžete získat nahrávku pořadu, třeba

stažením z internetu. V „Rádiu na přání“ je teď k dispozici

přes čtyři tisíce vltavských pořadů, zejména publicis-

tických. Mnohé ale na web „pověsit“ nesmíme. Jsou to

ty, v nichž je použita ve větším rozsahu hudba z CD,

literární text chráněný autorskými právy, herecký výkon

atd. U těchto pořadů se snažíme reagovat na vaše přání

tím, že je co nejdříve reprízujeme. Myslím, že se vyplatí

pravidelně sledovat naše stránky (www.rozhlas.cz/vlta-

va). Najdete tam vše o programu, kulturní zpravodajství,

spoustu četeb ve Čtenářském deníku, videozáznamy,

hudbu k downloadu a nově i projekt rAMpa - pódium

pro domácí virtuosy. Věřím, že se vám v našem kultur-

ním virtuálním světě bude dobře přebývat.

— LUKÁŠ HURNÍK —

PRŮVODCE SVĚTEM KULTURY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 38

PROGRAM STANICE ČRO 3 – VLTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 40

KLUB VLTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 46

PARTNEŘI KLUBU VLTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 47

08SALAMBO

10KRIMINÁLNÍ

KLÍČOVÁ DÍRKA

16ČESKÉ TÉMA

VE ŠVÉDSKU

23KRÁSNÉ STARÉ

STROJE

04BOHUSLAV

MARTINŮ

22JAZZOVÁ

SEZONA

11ROK EVROPY

24MINIMALISMUS

27ROZHOVOR

S JANEM SIMONEM

28MAZÁNÍ POTŘETÍ 32

LABUŽNÍK

34ČESKÁ CENTRA

35SVĚT RENÉHO

MAGRITTA

36PRAŽSKÁ

MUZEJNÍ

NOC

07ALOIS MUSIL

14DEN NA MĚSÍCI

20LATINSKÁ

AMERIKA

25BM V POLIČCE

26CONCERTINO

PRAGA

02RAMPA

18FESTIVALY

12DÉMONI LETNÍ

NOCI

STRANA 1

VV Netolicích i v Opavě, v Jedovnicích i v Plzni, v Pardubicích i v Děčíně. Jsou mezi nimi muži i že-ny, děti i senioři. Objevíte je mezi vysokoškolskými učiteli i soustružníky, mezi lékaři i stavaři, dokon-ce i mezi podnikateli! Vypadají nenápadně, ale je-jich síť je přitom hustá. Nebezpečně hustá… Jedi-né, co u nich nenajdete, je ten lehce zlověstný tón, se kterým je psán tento odstavec. To, co je pro ně podstatné, totiž vůbec nevěstí nic zlého, právě nao-pak! Nefalšovaná radost, nezkalené nadšení a láska k hudbě – to je to, co do našeho světa vnášejí hu-dební amatéři.

Jsou věci, které člověka při pohledu do sféry amatérského muzicírování přesto moc nepotěší: jak málo se o téhle oblasti ví, jak málo je obecně oceňo-vána a jak často je naopak považována za něco vlast-ně zbytného. Aby se tohle aspoň částečně napravi-lo, vznikl od jara nový projekt stanice Český roz-hlas 3 – Vltava nazvaný „rAMpa“. Má to být jakýsi startovací prostor pro všechny amatérské hudební soubory v České republice, které hrají klasiku ne-bo jazz; startovat se tam má hlavně směrem k větší známosti či dostupnosti jednotlivých souborů. Ne všichni mají možnost zajet si na koncert Mladobo-leslavského komorního orchestru nebo Jihočeské-ho lékařského kvarteta. „rAMpa“ by to měla ale-spoň do určité míry umožnit. Na tento interneto-vý portál (www.rozhlas.cz/rampa) mohou soubory dodávat nejen informace o sobě, ale hlavně ukázky ze svojí hudební činnosti. A to nejenom zvuky, ale i videa! Všichni, kdo stránky navštíví, pak mohou jednotlivé příspěvky hodnotit a komentovat, takže souborům přichází i jiná zpětná vazba, než na ja-kou jsou běžně zvyklé. Vybrané výkony se krom to-ho ještě dostanou v pravidelném čase do vysílání Vltavy. No, nezní to lákavě?

Vltavský projekt běží zatím jenom pár měsíců, ale některé zkušenosti, poznatky a zajímavosti, které snad mohou být zajímavé i pro vás, už bylo možné shromáždit. Přinášíme aspoň některé z nich.

JAK SE VLASTNĚ AMATÉRSKÉ HUDEBNÍ SOUBORY RODILY A RODÍ?Těžko popsat nějaký sjednocující impulz kromě už zmiňované lásky k hudbě. Pravdou ale je, že u ně-kterých orchestrů vzniklých před rokem 1989 hrála

K D Y Ž S E H U D—

B A N E D Ě L Á J A—

K O V E F A B—

R I C E

POZOR!Jsou všude mezi námi.

Přebývají na vesnici i ve městě,

v nížinách i v podhůří, v malebné

krajině i v ošklivém industriálu.

STRANA 2RAMPA

roli vazba na určitý podnik, ve kte-rém se podařilo prosadit, aby měl zá-jem o svoje hudební těleso. To je pří-pad dnešního Symfonického orchest-ru Frýdek-Místek, který vznikal jako soubor místních Válcoven plechu. Časté jsou také počátky v orchest-rech základních uměleckých škol či dřívějších lidových škol umění: když žáci odrostli, jejich učiteli (a jim dou-fejme také) přišlo líto, že by si už ne-zahráli. A hle, máme z toho komor-ní orchestr. Ale impulzem může být třeba i rekonstrukce varhan, která dá dohromady lidi s podobnými zájmy – kolem jednoho takového historic-kého nástroje nedávno vzniklo neto-lické Literátské bratrstvo. Najdou se ovšem i amatéři-matadoři, jejichž tra-dice sahá skoro 150 let zpátky a im-pulzy ke vzniku je třeba hledat ješ-tě v národním obrození. Tak třeba tá-borský Hlahol, založený v roce 1860, jehož spolkový prapor se světil za přítomnosti Bedřicha Smetany, v ro-ce 1868 se sbor účastnil položení zá-kladního kamene Národního divadla a v roce 1879 dirigoval jeden z jeho koncertů sám Antonín Dvořák.

JAKÝ JE VZTAH TAKZVANÝCH AMATÉRSKÝCH SOUBORŮ A PROFESIONÁLNÍCH HUDEBNÍKŮ?Zatím se zdá, že obě skupiny fungují ve zvláštní symbióze. Rozhodně ne-existuje jakékoli embargo, které by zakazovalo muzikantům-profesioná-lům, aby vstupovali do světa hudeb-ních amatérů. Někteří naopak přizná-vají, že si k nim rádi přicházejí „vy-venčit hlavu“. A z druhé strany: jen těžko si lze představit, že by se hu-dební amatéři bez profesionálů obešli. Skoro vždy je potřeba poradců ane-bo přímo profesionálních výpomo-

cí (hlavně v dechových nástrojích); koneckonců i mezi dirigenty amatér-ských souborů najdeme hudební pro-fesionály, třeba špičkového hornistu České filharmonie. A to jsme nezmí-nili zástupy sólistů-profesionálů, kte-ří s amatérskými hudebními soubory rádi a často hrají a zpívají.

CO JE NA AMATÉRSKÉM HUDEBNÍM SVĚTĚ OBDIVUHODNÉ…„Když si uvědomíte,“ říká dirigent Symfonického orchestru Frýdek–Mís-tek Jaromír Javůrek „že tito lidé ve svém volném čase, který by skuteč-ně mohli trávit úplně jinak, přijedou auty, vlaky, autobusy, přičemž někte-ří dojíždějí i víc než 30 kilometrů, hrají na své vlastní hudební nástroje

a nechávají na sebe křičet dirigenta, který není spokojený s tím, co hrají, a přemlouvají ho, proč se nehraje ně-co lehčího, tak je skutečně obdivuje-te. Možná je to všechno proto, že tady neplatí, že se hraje od 9 do 13 a pak padla, tady orchestr nesleduje sku-tečně nic jiného, než hudbu. U profe-sionálů se někdy chodí do orchestru jako do fabriky. To tady neplatí.“ Po-tvrzuje to i zástupce „profíků“, flét-nistka Markéta Klimánková; působí sice v Janáčkově filharmonii Ostra-va, ale v rodném Frýdku-Místku ob-čas vypomáhá: „Člověk sice u amaté-rů leckdy neví, ke komu se přeladit dřív, každý si rád poklepává ten svůj rytmus, ale to nadšení v očích, to se s profíky vůbec nedá srovnat.“

Petr Kadlec

PATERO O TOM, CO JE „RAMPA“

www.rozhlas.cz/rampa

1.Nový projekt stanice Český rozhlas 3 – Vltava určený amatérským hudebním souborům, tedy takovým, které vznikají z čirého nadšení a existují ne kvůli výdělku, ale pro radost.

2.Žánrové zaměření takového souboru by mělo odpovídat hudbě, kterou stanice Vltava vysílá. Převážně jde tedy o klasiku, případně jazz.

3.Když soubor – ať už jde o rodinné trio, lékařské kvarteto, literátské bratrstvo, komorní orchestr při základní umělecké škole, smíšený sbor, amatérský symfonický orchestr apod. – dodá fotografi e, audio, video a další informace o svojí činnosti, můžeme na stránkách „rAMpy“ představit jeho činnost. Průběžně lze dodávat i další aktuality. Kontaktní e-mail: rampa@rozhlas.cz

4.Všichni, kdo na portál „rAMpa“ zavítají, mohou pak jednotlivé příspěvky včetně audio a video nahrávek souborů hodnotit.

5.O aktualitách na portálu „rAMpa“ informujeme ve vysílání stanice Vltava pravidelně v sobotu od 15 hodin.

Bendův komorní orchestr

FO

TO

— A

RC

HIV

STRANA 3RAMPA

BBohuslav Martinů (8. 12. 1890, Polič-ka – 28. 8. 1959, Liestal, Švýcarsko) měl bezpochyby nejdobrodružnější a nejpestřejší životní osudy ze všech českých skladatelů dvacátého století. Je to dáno nejen častým stěhováním a cestováním skladatele, ale i vaz-bami a spoluprací s mnoha umělec-kými a nakladatelskými osobnost-mi. Americké období je jednou z nej-důležitějších životních etap a také můžeme říci i nejintenzivnějších ve smyslu společenského a „mediální-ho“ života. I když Martinů původně na odchod do USA vůbec nepomýš-lel, vypuknutí 2. světové války za-sáhlo hluboce do jeho života, tak jako všem ostatním v jeho okolí.

Z Československa odjíždí manželé Martinů po shlédnutí sokolského sle-tu v červenci roku 1938. V době pode-psání mnichovské dohody žil Martinů ve Švýcarsku v sídle dirigenta a me-cenáše Paula Sachera. Dokončil zde slavnou orchestrální skladbu – Dvoj-koncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány. V létě 1939 opět za-mířil z Paříže do Vieux Moulin (rodiš-tě jeho ženy Charlotte), kam za ním naposledy přijela skupinka nejbliž-ších přátel – Rudolf Firkušný, Rudolf Kundera, Marie Krausová a hlavně Vi-tulka Kaprálová – jeho žačka a život-ní láska. Za krátkou dobu složil Marti-nů ve Vieux Moulin sbírku pro smíše-ný sbor na texty lidových písní České

Bohuslav Martinů

emigrantem ve

Spojených státech

za 2. světové války

Bohuslav Martinů v Bostonu, říjen 1945, před premiérou Symfonie č. 3

FO

TO

— ©

CE

NT

RU

M B

OH

US

LA

VA

MA

RT

INŮ

, P

OL

IČK

A

STRANA 4VÝROČÍ

madrigaly. Na provedení nebyly samo-zřejmě podmínky, sblížení s Vítězsla-vou Kaprálovou je ale skryto v někte-rých textech lidové poezie prodchnu-té intimní milostnou lyrikou (Chceme my se chceme, ale potajemně).

Jakmile začala válka, přihlásil se Martinů jako dobrovolník do čes-koslovenské zahraniční armády, ale do zbraně nebyl povolán. Přichází za spisovatelem Jiřím Muchou, aby mu napsal text pro skladbu Polní mše (1939). Časopis Československý boj v únoru 1940 přinesl zprávu o něm pod titulem „Martinů zakázán v Pra-ze“: „Díla největšího žijícího skladate-le českého, Bohuslava Martinů, se od počátku tohoto roku již nesmějí hrát. To proto, že dlí v Paříži a že se, jak pra-ví výnos, do 25. ledna 1940 do Prahy nevrátil.“

V Paříži byl Martinů přítomen ješ-tě premiéry své Sonáty pro violoncel-lo a klavír č. 1 (1939) ve spolku So-ciété de la Musique Contemporaine. Zahráli ji jeho blízcí přátelé – klaví-rista Rudolf Firkušný a cellista Pier-re Fournier dne 19. května 1940. „Tu neděli po koncertě jsme se všichni ja-koby rozloučili, úplně spontánně, ja-ko bychom tušili, že to jsou poslední minuty, kdy hudba nám poskytla posi-lu a víru v pravé hodnoty,“ vzpomíná Martinů. K dalším koncertům ve spol-ku už nedošlo. Díky varování Rudolfa Firkušného se Martinů včas rozhodl opustit s manželkou svůj byt v Paříži a vydat se na jih Francie, stejně jako desetitisíce ostatních uprchlíků. Při této strastiplné cestě se Martinů dosta-lo zásadní pomoci od dirigenta Char-lese Muncha, který manželům poskytl na určitou dobu ubytování v městeč-ku Rancon (Haute-Vienne).

Získat v Marseille americké vízum bylo velmi obtížné, ale díky blízkému

příteli z pařížského období Miloši Ša-fránkovi se to podařilo. V mezidobí čekání žil Martinů v Aix-en Proven-ce a komponoval Sinfoniettu Giocosu pro manželku M. Šafránka, klavírist-ku Germaine Leroux. Čtyřvětá orches-trální skladba s klavírem byla napsá-na přímo pro ni ještě ve Francii v ro-ce 1940 s přípisem „poslední dárek z Francie“.

„Konečně 8. ledna 1941! Ještě dnes se vidím na ulici liduprázdné Marseille ve 3 hodiny ráno se svou ženou a s ce-lým naším majetkem v jediném zava-zadle se loučit s Francií.“ Přes Španěl-sko se manželé Martinů dostali do Li-sabonu a poté na loď, která je odvezla

do USA. Dne 31. března zaoceánský parník Exeter zakotvil v New Jersey, kde již čekal Miloš Šafránek, Rudolf Firkušný a český konzul. „Měli jsme opravdu štěstí, že jsme se zachránili z Evropy, ale zase to nebylo díky na-šim ,reprezentantům‘, kteří se hlavně z Paříže zachránili sami, a dnes, jako-by se nic nestalo, sedí zase pěkně na svých místech v Praze nebo na lega-cích po světě. Nebýti p. Sachera a lidí, kteří mě ani neznali, jen z kompozic, tak jsme se z Francie vůbec nedosta-li…“ (dopis rodině – 14. 12. 1945).

Český skladatel se musel uvést mezi krajany a do americké společnos-ti – recepce v League of Composers,

recepce v české čtvrti, interview pro New York Times, setkání s dirigen-tem Sergejem Kusevickým, který pro-vedl v USA jeho orchestrální skladbu La Bagare (Vřava) již v roce 1927. Ve Spojených státech měl již dobré přáte-le mezi významnými hudebníky, což mělo pro nový začátek v zámoří veli-ký význam: klavíristka Germaine Le-roux, klavírista Rudolf Firkušný, diri-genti George Szell, Arthur Rodzinski, Erich Leinsdorf, Eugen Ormandy, Leo-pold Stokowski.

Z partitur, co mohl Martinů or-chestrům nabídnout, se vynořilo pře-kvapivě orchestrální Concerto grosso, jehož kopii rukopisu měl u sebe diri-gent George Szell. Bylo tak provedeno v Bostonu a New Yorku bostonskými symfoniky se Sergejem Kusevickým. Již po půlroce Martinů ovládl anglič-tinu natolik, že četl knihy v originá-le, také přišla objednávka symfonie od Boston Symphony Orchestra. Během kompozice dostal nabídku od Sergeje Kusevického učit skladbu na prestiž-ním letním festivalu v Tanglewoodu (Massachusetts). Jeho předchůdci zde byli například Paul Hindemith a Igor Stravinskij. Skutečně zde Martinů pů-sobil poprvé v létě 1942.

„Musím ale říci, že nás zde přijali, jako kdybychom tu byli odjakživa, je to přece jenom ohromná země, já z ní znám vlastně jen malý kousek. (…) Je v nich ještě hodně toho, čemu říkáme pionýrství, je znát, jak se zde lidi mu-seli prát o život s přírodou a ostatní-mi lidmi, než se z nich stali ti milio-náři. A také nejsou všichni tak dobře situovaní, ale každý má stále možnost něco dokázat, nechá se ta šance, jen-že musí něco umět nebo dělat a ne jen mluvit, s tím zde moc daleko nedo-jde. Mají ovšem všeho hojnost a ten ži-votní standard je opravdu vysoký. (…)

Krátce pro příjezdu do USA, 1941, Bohuslav Martinů s manželkou Charlotte (zcela vlevo), a klavíristkou Germaine Leroux

FO

TO

— ©

CE

NT

RU

M B

OH

US

LA

VA

MA

RT

INŮ

, P

OL

IČK

A

STRANA 5VÝROČÍ

Je zde i veliká osobní svoboda a mno-ho se dělá ve prospěch celku. Nám ovšem všelicos připadá příliš uni-formní, mechanické, ale ono to při té ohromné rozloze mnoho usnad-ňuje život. Nám to ovšem přece je-nom schází, byli jsme zvyklí na jiný styl, ne tak intenzivní, rychlý a una-vující. (Z dopisu rodině do Poličky, 28. 2. 1946.)

Po úspěšné premiéře první symfo-nie následuje kompozice druhé a ná-sledně potom každý rok přibyde další symfonie. Sérii uzavírá Symfonie č. 5 (1946), šestá a poslední symfonie Mar-tinů byla dokončena potom po odml-ce až v roce 1953. Na šokující zprá-vu o vypálení Lidic Martinů reaguje orchestrální skladbou Památník Lidi-cím, která byla premiérována v New Yorku 28. 10. 1943. Potom následu-jí premiéry Koncertu pro dva klavíry a orchestr, Koncertu pro housle a or-chestr č. 2 věnovanému houslovému virtuózovi Mishovi Elmanovi. Z ame-rického období jsou i oblíbené a zná-mé Písničky na jednu stránku (1943) a Písničky na dvě stránky (1944).

Martinů měl ale s přechodem do nového prostředí od začátku velké problémy: „A věřte mi, ty nekoneč-né avenue a ulice New Yorku nejsou právě nejlepší inspirační zdroj. Pa-dají na vás, svírají vás a zdá se vám, že z nich nemůžete ven. Nemůžete si odpočinout, posadit se venku na tera-su nějaké malé kavárny jako v Paříži a nechat události a lidi defilovat před sebou v klidném oddechu a přemýšle-ní. Nikoli, musíte jít, jít stále kupředu, blok za blokem, nekonečně, a čím dále jdete, tím vaše myšlenky a uniformní ráz okolí vás nutí jíti rychleji a rych-leji, až přestanete myslet a začnete po-čítat bloky.“ Naštěstí velkou přátel-skou oporu měl v Čechoameričanovi

Franku Rybkovi, který mu našel vhod-ný a klidný podnájem na předměstí New Yorku zvaném „Jamaica“. Z ame-rického období nelze opomenout Martinů pedagogické působení. Ved-le Tanglewoodu vyučoval rovněž na Mannesově škole v New Yorku a také na univerzitě v Princetonu.

Konec války Martinů přivítal s obrovskou úlevou a odhodláním se co nejdříve dostat do Evropy. Lodě

byly ale beznadějně obsazené a také zprávy o politickém vývoji v Česko-slovensku ho znejisťovaly. Do Evropy se nakonec dostal až v roce 1948, a to do Francie. Na závěr citujeme opět úryvek dopisu pro příbuzné do Po-ličky, který je výstižným dokladem o skladatelových amerických zkuše-nostech: „Já si v každém případě mu-sím udržet možnost, abych se sem mo-hl vrátit, protože to bude nutné, abych

neztratil, co jsem si zde dobyl, a zde život běží rychle a lehce tu zapomí-nají, bylo by opravdu škoda té práce, co jsem tu udělal. (…) Ale Američa-ni jsou přímí a příjemní lidé, dobře vychovaní a věcní i důvěřiví, jenom když někdo ze sebe dělá příliš velkého chytráka, což naši vždycky dělají, tak to na Amerikány vůbec neplatí.“ (Do-pis rodině – 14. 12. 1945).

Lucie Berná

New York, Central Park, duben 1943, B. Martinů s klavíristou Rudolfem Firkušným (vlevo).

FO

TO

— ©

CE

NT

RU

M B

OH

US

LA

VA

MA

RT

INŮ

, P

OL

IČK

A

STRANA 6VÝROČÍ

K„Kdybych se kočovníkům nezdál být příslušní-kem některého jejich kmene, byl bych v nitru Ará-bie ztratil život. Díky znalosti řeči, mravů a zvyků se mně podařilo získat potřebnou důvěru a ochra-nu nejmocnějších kmenů. Mezi nimi mám své sta-ny, své velbloudy a sluhy, jsem bratrem a souse-dem vrchního náčelníka. Jako jeden z nich se stě-huji s kmenem, zúčastňuji se porad v náčelníkově stanu, pomáhám při válečných výpravách, jsem svědkem rodinných událostí a mám stejná práva a povinnosti. Náležím k náčelníkově rodině a je-ho příbuzní až do pátého kolena jsou povinni mne chránit, jako já chráním každého z nich.

Mezi pohromami způsobenými nelaskavou pří-rodou slídí člověk. Vyčíhá-li vhodnou oběť, oloupí ji bez nejmenší výčitky o veškerý majetek. I já jsem byl vícekrát napaden, raněn, zajat a okraden. Ze za-jetí jsem se dostával jedině díky strachu věznite-lů z mých mocných ochránců. (…) Nedivte se te-dy, že na své kočovníky nedám dopustit. Pomáhal jsem jim, kde se dalo, a budu tak činit i nadále. Ne-zkažený obyvatel pouště, který neumí číst ani psát, je sice svou povahou nedůvěřivý a krutý, ale vůči příteli spolehlivý a věrný,“ píše Alois Musil, autor beletrizovaných cestopisů, dobrodružných románů

a historicko-politických studií, orientalista, geo-graf, biblista a cestovatel, který u nás patří k opo-míjeným osobnostem, byť se jeho objevy vyrovnají svým významem objevům velkých západních obje-vitelů a cestovatelů (Alexandra David-Néel, Théo-dore Monod, Henri Lhote ad.). Jeho život je příklad-nou ukázkou píle, cílevědomosti, širokých zájmů a hlubokých znalostí.

Musil se narodil 30. 6. 1868 v Rychtářově u Vyš-kova. Pocházel z chudé selské rodiny. Po maturitě (1887) vstoupil do bohosloveckého semináře v Olo-mouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a začal působit jako katecheta na obecných a měšťanských školách. Významný pro něho byl rok 1895, kdy zís-kal v Olomouci doktorát a posléze odjel na dvoule-tý pobyt do dominikánské biblické školy v Jeruza-lémě, odkud podnikl své první výzkumné výpravy. Od roku 1897 působil na několika místech (Bejrút,

Olomouc, Londýn, Cambridge, Berlín, Vídeň), v le-tech 1898–1902 uskutečnil řadu cest na Arabský po-loostrov a na Blízký Východ (Jordánsko, Sýrie, Li-banon, severní Moab, jižní Palestina atd.), motivo-vaných zájmem nejen o starozákonní studium, ale i o lingvistiku, topografii a etnografii. Roku 1898 učinil významný objev: objevil letohrádek Kusejr Amra z 8. století, na jehož freskách dokazoval exis-tenci islámského figurálního malířství v raném is-lámu, v letech 1900–1902 při opakovaných návště-vách zdokumentoval památky i malby, kartografic-ké poznatky zpracoval v množství map a ukončil své první období výzkumných cest. Kniha Kusejr Amra (1902) se stala vědeckým přínosem v oboru starosemitské a římské archeologie, arabského ná-rodopisu i zeměpisu a přinesla Musilovi světové uznání.

Roku 1908 přešel Musil z Olomouce trvale na vídeňskou univerzitu, kde byl o rok později jme-nován řádným profesorem pomocných věd biblic-kých a arabštiny. V letech 1908–1912 opět cestoval po Arabském poloostrově, žil mimo jiné u kmene Ruálů, kde se stal spolunáčelníkem se jménem Mú-sa ar Rueili. Roku 1917 podnikl poslední cestu do Orientu (Cařihrad, Malá Asie, Sýrie, Palestina), při níž vedl vojensko-politickou misi.

Po vzniku Československé republiky se roku 1920 vrátil do vlasti a přijal místo profesora. Stal se jednou z nejvýznamnějších autorit světové orienta-listiky, v letech 1926–28 vyšlo Musilovo celoživot-ní vědecké dílo v šesti svazcích (Oriental Explora-tions and Studies). Roku 1938 odešel Alois Musil do penze, žil na svém statku, kde se vedle vědecké práce věnoval i zemědělství.

Rozsáhlý shromážděný dokumentární materiál zpracoval Musil v řadě beletrizovaných cestopisů, mládeži určil dobrodružně laděné prózy z orientál-ního prostředí, v nichž kromě napínavosti kladl dů-raz na úctu k odlišné kultuře, cit pro etnickou spe-cifičnost i porozumění pro emancipaci arabských národů. Část jeho díla zůstává dodnes v rukopise.Pořad z cyklu Schůzky s literaturou připravil Jaro-slav Havel. Režie Vlado Rusko.

Petr Turek

Schůzky s literaturou: 14. 6. 2009 ve 20.00 hod.

Alois

NA SVÉ KOČOVNÍKY

NEDÁM DOPUSTIT

MUSIL

Alois Musil

STRANA 7SCHŮZKY S LITERATUROU

B„Bylo to v Megaře, předměstí Kartá-ga, v Hamilkarových zahradách. Vo-jáci, jimž jeden ze dvou nejvyšších správních úředníků v Kartágu suffet Hamilkar předtím velel na Sicílii, si dopřávali bohaté hody na oslavu vý-ročního dne bitvy u Eryxu. Setníci se rozložili na ústřední cestě pod pur-purovou plachtou. Prostí vojáci se uložili pod stromy.

Středem vedla alej cypřišů tvoří-cí jakési dvojité sloupořadí zelených obelisků. Zcela v pozadí nad tím vším se tyčil na mocných základech s čtverým terasovitým poschodím pa-lác zbudovaný ze žlutě žíhaného nú-midského mramoru s mohutným pří-mým schodištěm z ebenového dřeva, jež neslo na rohu každého stupně zo-bec z přídě jedné dobyté galéry.“ Tím-to líčením prostředí, v němž se bude odehrávat příběh Salambo, začíná je-den z nejvýznamnějších románů fran-couzské prózy 19. století.

Gustave Flaubert psal svůj dru-hý román Salambo od září 1857 do dubna 1862; mezitím cestoval mezi

dubnem a červnem 1858 po místech, kde se jeho román odehrává. Po té-matu ukotveném v ovzduší všedních dní Francie půli 19. století, jež pojed-nal v předchozím románu Paní Bova-ryová (1856), se soustředil na látku odehrávající se 240 let před Kristem v Kartágu. Spisovatel vykonal řadu přípravných prací, inspiroval se vy-právěním řeckého historika Polybia (asi 200–120 př. Kr.) a přečetl řadu archeologických pojednání. Původní názvy románu zněly Kartágo a Žold-néři, teprve později autor knihu po-jmenoval Salambo, což je řecký pře-pis punského slova Šalambál, „obraz Bélův“, jak se nazývalo kterési z kar-taginských božstev předřímské doby. Flaubert nezpracovával historický či orientální námět poprvé, jak o tom svědčí tři verze Pokušení sv. Antoní-na (1849, 1856, 1874) nebo fantastic-ká próza Smarh (1839). Nedostatek exaktních dokumentů vztahujících se ke Kartágu Flauberta láká, ale i děsí

(v dopise J. Duplanovi z května 1857): „Jsou chvíle, kdy mě to téma Kartága děsí… svou prázdnotou…“ Přípravné práce na psaní Salambo se pak Flau-bertovi stávají spíše podnětem k sně-ní na dané téma než zdrojem zaruče-ných informací…

Flaubert se pokusil napsat ojedině-lou knihu: „Chtěl jsem tím, že na sta-rověké téma použiji metody moderní-ho románu, zachytit fatu morganu…“ (v dopise Sainte-Beuvovi, září 1862). Kompozice románu, v němž se prolí-nají historické události se soukromým milostným příběhem, se opírá o pro-pracované střídání pasáží epického vy-právění o bitvách a dramatických sráž-kách s pasážemi popisnými (prostře-dí, kulty) a dialogickými. Tyto složky jsou v románu sjednocovány zvláště v rovině jazykové: promyšlenou ryt-mizací, metaforikou, čerpající z exo-tičnosti a květnatosti orientálního

Flaubertova věčná

STRANA 8ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ

literárního stylu i z mystické poezie starověkých teogonií…

Právě skončila první punská vál-ka (264–241 př. n. l.) a před brana-mi poraženého a vyčerpaného Kartá-ga stojí armáda žoldnéřů žádajících svou mzdu. Salambo, dcera legendár-ního velitele Hamilkara Barky, pro ně uspořádá v zahradách otcova palá-ce usmiřovací hostinu. Zde ji poprvé spatří Matho, pozdější vůdce vzbou-řených barbarů. Tak začíná jeden z nejslavnějších historických váleč-ných románů. Chamtiví Kartagiňané nakonec žold nevyplatí. V následují-cím zdlouhavém a krvavém konfliktu je zoufalé Kartágo (dokonce obětovalo děti nejváženějších rodin bohu Molo-chovi) téměř zničeno. Především dí-ky vojevůdcovskému umění i politic-ké obratnosti Hamilkara je město na-konec zachráněno. Podíl na tom má i Hamilkarova dcera Salambo, která, donucena veleknězem Šahabarim, se vypraví do nepřátelského ležení a tam ve vůdcovském Mathonově stanu zís-ká pro Kartágo zpět zaimf – posvátný plášť bohyně Tanit – uloupený žold-néři. Mezi ní a Mathonem však vznik-ne osudový vztah…

Postava Salambo je cele výtvorem Flaubertovým. Žádná historická by-tost mu nemohla být modelem k této tajuplné postavě spoutané tajemnými kultovními představami, k postavě, jež zažehne očistný oheň vášně v srd-ci barbara a která stojí uprostřed straš-livého katastrofického děje románu.

TAKTO IMPOZANTNĚ VSTUPUJE SALAMBO NA SCÉNU:„Nejvyšší terasu paláce náhle zalilo světlo. Otevřely se prostřední dveře a na prahu se objevila Salambo, dcera Hamilkarova, oděná v černý šat. Se-

stoupila po prvním schodišti, které sbíhalo šikmo podél nejvyššího po-schodí, pak po druhém, po třetím a za-stavila se na poslední terase nad scho-dištěm galér. Bez hnutí, se skloněnou hlavou pohlížela na vojáky. Konečně sestoupila po schodišti galér.

Dík kštici, poprášené fialovým pískem a stažené do tvaru věže po způsobu kananejských panen, půso-bila mnohem vyšším dojmem. Šňůry perel, upevněné na spáncích, jí vise-ly až ke koutkům úst, růžových jako rozpuklé granátové jablko. Na prsou měla bohatou ozdobu ze zářivých ka-menů, které svým pestrým světélko-váním napodobovaly šupiny murény. Nahé paže, ozdobené démanty, vy-stupovaly z tuniky bez rukávů, pose-té jako hvězdami červenými květy na zcela černém podkladě. Kotníky mě-la spjaty řetízkem kvůli pravidelné chůzi a vláčela za sebou široký tem-ně nachový plášť ušitý z neznámé látky, který se vzdouval při každém jejím kroku, jako by za ní běžela ši-roká vlna.

Ještě ji nikdo neznal. Vědělo se jen, že žije v ústraní, zcela oddána bohoslužbám. Vojáci ji v noci vídali na střeše jejího paláce, jak klečí před hvězdami v kotoučích dýmu zapále-ných kadidelnic. Měsíční svit jí dodal bledosti a cosi božského ji obklopova-lo jako lehýnká pára. Jako by upírala zřítelnice kamsi do dálek za pozem-ské prostory.“

Flaubertův román překypuje bar-vami, je plný světel, záblesků i stínů, mistrně líčí bitvy a vojenská tažení, ohromuje davovými záběry i scéna-mi strhujícími svou krutostí. Zaujme nejen plastickým popisem tehdejšího prostředí, mystických kultů či přízem-ního obchodnického ducha kartagin-ské civilizace, ale i vzrušenou atmo-

sférou, a především tragickým milost-ným příběhem čisté a dojemně krásné Salambo a živočišného Mathona.

VELKOLEPÝ PŘÍBĚH KONČÍ STRAŠLIVĚ:„Matho dospěl těsně pod terasu. Sa-lambo se nakláněla přes zábradlí. Ty strašlivé zornice se na ni upíraly a mysl jí zaplavilo vědomí všeho, co pro ni vytrpěl. Ač byl v posledním ta-žení, viděla ho zase v jeho stanu, na kolenou, jak jí objímá rukama boky, uslyšela ta slova. Nechtěla, aby ze-mřel! V té chvíli se Matho strašlivě zachvěl. Chtěla vykřiknout. Klesl na-znak a již se nepohnul.

Jeden z Molochových kněží jed-ním řezem rozťal Mathonovu hruď, vyrval z ní srdce, položil je na lžíci a Šahabarim pozdvihl paži a obětoval srdce Slunci. Tu ve všech ulicích, na všech domech, na všech chrámech za-zněl jediný řev. Kartágo jako by se zmí-talo v křečích titánské radosti a neko-nečné naděje.

Narr Havas, opojen pýchou, ovi-nul levici kolem Salambina pasu, na znamení, že je jejím pánem, pravicí uchopil zlatou obětní misku a připí-jel géniu Kartága. Salambo povstala jako její manžel s pohárem v ruce, aby také připila. A vtom klesla, s hlavou zvrácenou nazad, přes opěradlo trůnu – zsinalá, s otevřenými rty, a její roz-puštěné vlasy splývaly až k zemi. Tak zemřela Salambo, dcera Hamilkarova, protože se dotkla Tanitina závoje.“

Čtrnáctidílnou četbu na pokračo-vání z překladu Jiřího Konůpka při-pravil Miroslav Stuchl. Režie Hana Kofránková.

Petr Turek

Četba na pokračování:

od 19. 6. 2009, vždy v 18.30 hod.

STRANA 9ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ

JJosef P. Ondok se narodil v jihočeských Mydlova-rech. Byl nadějným studentem teologie a filoso-fie na Masarykově univerzitě v Brně. Stal se čle-nem Kongregace bratří Nejsvětější svátosti – petri-nů a přijal řádové jméno Petr. Po zrušení seminářů tajně vysvěcen na kněze (1951), ale studium na fi-losofické fakultě už nemohl dokončit, neboť byl v témže roce zatčen a za organizování filosofic-ko-náboženských kroužků pro studenty odsouzen k trestu sedmnácti let vězení. V bolševickém krimi-nále strávil více než dvanáct let (Leopoldov, Mírov, Valdice), z toho čtyři roky na jáchymovském ura-nu. V roce 1963 byl podmínečně propuštěn a stal se dělníkem v JZD, později technikem v Botanic-kém ústavu v Třeboni. Po soudní rehabilitaci v ro-ce 1968 mu bylo povoleno dovršit studia filosofie a v letech 1968–1970 veřejně působil jako kněz. Z Botanického ústavu, kde se z technika postup-ně stal vědeckým pracovníkem, odešel v roce 1991 do důchodu a od té doby až do své smrti předná-šel na nově založené Jihočeské univerzitě (působil

současně na teologické i biologické fakultě). Plo-dem jeho vědeckého a pedagogického úsilí jsou knihy zabývající se vztahem přírodních věd a teo-logie, skvělé úvahy o křesťanské spiritualitě Čme-lák asketický, řada skript a desítky článků a úvah roztroušených po časopisech.

Své vzpomínky na pestrou kriminální anabázi Muklovský Vatikán sepisoval Ondok v době těžké nemoci a vydání se již nedožil. Příteli tehdy v dopi-se napsal: „Tři měsíce jsem měl chemoterapii s cy-tostatiky. Při ní vždy ztrácím hlas a trpím nespavos-tí, takže se dávám do nočního spisování.“ Výsled-kem těchto nočních sestupů do minulosti je proud vyprávění s pointovanými příběhy, přesnými a ne-sentimentálními pozorováními, sugestivními de-taily a pokusy o vhledy do duší ostatních muklů. Text má pevnou strukturu, nenese v sobě ani zrn-ko bolestínství; všechno je přijímáno s neobyčejnou vnitřní svobodou a kurtoazií. Nic se zde nekašíru-je ani neretušuje: píše se o bonzácích, kněžských selháních, kriminální rutině, úzkostných stavech. Podstatným kritériem výpovědi je úsilí o vnitřní pravdivost.

Cenné jsou v Ondokových kriminálních vzpo-mínkách dvě roviny, které se vzájemně protína-jí: mistrovství portrétu ve zkratce a originální hu-mor. Ondok portrétuje spoluvězně i bachaře. A činí tak z nečekaného úhlu, jiného než řada pamětníků před ním (A. Opasek, V. Tajovský, V. Vaško, D. Pec-ka, K. Otčenášek). Svůj průhled nazývá pohledem „klíčovou dírkou“, což není míněno jako šmírová-ní, ale jako otevřenost výpovědi; podobně nahlíží i sebe samého. Všímá si iluzí, selhání i statečnosti. A tam, kde ostatní pamětníci shovívavě mlčí či pro-blém přešli drobnou laskavou poznámkou, Ondok se pozastaví. Nevyhýbá se jistým stinným stránkám kněžského kriminálního společenství, píše o psy-chické labilitě i úzkostech a svěřuje textu své po-chyby (když kriminální dobu považoval v temných chvílích za ztracený a promarněný čas).

J. P. Ondok nechtěl psát ani dokument, ani ana-lýzu – „pouze“ svědčit, evokovat atmosféru souži-tí v kriminálech a vyprávět o setkáních s pestrou skupinou osobností. „Jsem jim v mnohém dlužen. Většina z nich zemřela dříve, než mohla vydat své svědectví…“ V jeho ohlížení se míhají nejen známé

KRIMINÁLNÍ

KLÍČOVÁ

DÍRKA

Nekatedrový vzdělanec, vtipný kreslíř

a karikaturista, římskokatolický kněz,

teolog, přírodovědec, esejista, mukl,

dělník – to jsou některá z povolání

Josefa Petra Ondoka (1926–2003),

neodmyslitelně spjatého s jihočeským

krajem.

STRANA 10OSUDY

Na německo-francouzské hrani-ci se dnes rozkládají země, jejichž dějiny jsou dějinami stále proměn-livých státních příslušností. Alsasko s hlavním městem Štrasburk je sice francouzské, ale německý vliv tu cítíme na každém kroku. Alsasko bylo po prusko-francouzské válce připojeno k německé říši, po 1. světové válce se stalo opět součástí Francie. Místní nářečí, pozů-statky řeči sta-rých Alemanů, je ovšem blízké spíše němčině a je v regionu spontánně udržová-no. Štrasburská univerzita je proslulá svými germanistickými studiemi a svobodomyslnou atmosférou. Významnými Alsasany byli dadaista Hans Arp a lékař Albert Schweitzer, který patří k velkým osobnostem štrasburské evangelické obce. Se spisovatelkou Alenou Wagnerovou jsme pátraly po Češích v Alsasku – a našly jsme básníka Julia Zeyera a barokního sochaře Josefa Brože. Jeho jméno a sochy hrají důležitou roli v povídce Jiřího Weilla Štras-burská katedrála, kde autor se svým společníkem hledá barokní sochy a během toho hledání se seznamuje s názory a atmosférou v Alsasku před 2. světovou válkou. Setkají se s Alsa-sany, zvyklými přizpůsobovat se kaž-dé vládě, ale i s nacistickými evange-lickými diakonkami. Alsasané považují Francouze za lenochy a kavárenské povaleče, ale s nacistickým Němec-kem se neztotožňují. Kdyby bylo potřeba, bojovali by, ale ne za Francii nebo Německo, ale za svoje Alsasko.

Bytostný regionalista Vladimír Fišera, rodák z Francie, Čech po rodičích a historik na štrasburské univerzitě, vykládá alsaskou identitu i z ná-boženských tradic a dějin zdejší vzdělanosti – nikoli náhodou totiž působil ve Štrasburku Johann Gut-

tenberg.Německé Sársko je nej-mladší a také nejmenší spol-ková země. Jeho území bylo až do francouzské revoluce roz-děleno mezi malá nezávislá knížectví. Roku

1792 dobyly Napoleonovy armády území a přičlenily je k Francii, ale po porážce Napoleona bylo Sársko zase rozděleno na tři části a přičle-něno k různým německým pan-stvím. Po prus-ko-francouzské válce se Sársko stalo součástí Německé říše.Po 1. světové válce bylo Sár-sko pod správou Společnosti ná-rodů, což zna-menalo de facto kontrolu Francie. Stalo se útočištěm německých antinacistů, prchajících před Hitlerovým režimem. V roce 1935 se však v referendu přihlásili Saarlanďané k Německu. Území Sárska bylo strategicky vý-znamné kvůli těžbě uhlí a výrobě oceli. Tuto průmyslovou historii připomíná Völklingenská huť, gigan-tický podnik, který od roku 1873 do

ukončení výroby roku 1986 rozho-dujícím způsobem určoval život i prostředí v širokém okolí. Dnes jsou haldy a výsypky zarostlé lesem a huť se stala průmyslovou kultur-ní památkou chráněnou UNESCO. O její zachování se zasloužila nejen vláda a památková péče, ale i ob-čanské sdružení, které pomohlo přesvědčit místní, zrušením prů-myslu sociálně otřesené obyvatele o nové šanci pro celý region. V Saarbrückenu sídlí při univerzitě i sársko-alsasko-lotrinsko-lucembur-ský literární archiv, který shromaž-ďuje literaturu v dialektech a díla regionálních autorů. V té souvislosti je zajímavá i postava Elisabethy Lot-rinské (1395–1456), sárské vévod-kyně a autorky rytířských próz a ro-mánů ve středověké němčině, která ve své době zprostředkovávala styky mezi německým a francouzským územím. Vévodkyně a spisovatelka

je pohřbena v protestant-ském kostele Sankt Arnual v Saarbrüc-kenu. Lotrinsko je dnes země venkoncem francouzská. Pohraničním překvapením je město Metz,

kde návštěvník cestující po železnici vystoupí na gigantickém nádraží ve slohu vilémovského císařského Ně-mecka: v tomto stylu je postavena i celá velká obchodní a správní čtvrť. Druhá tvář města je francouzská, s nádhernou středověkou katedrá-lou, v níž jsou vedle oken od starých mistrů i vitraje od Marca Chagalla.

Alena Zemančíková

ROK EVROPY — ZEMĚ DOTYKU osobnosti české církve a kultury (J. B. Bárta, J. Zvěřina, A. Mandl, S. Braito, V. Renč, A. Kaj-pr, F. M. Davídek, J. Zemek), ale i dosud přehlí-žené postavy Ondokových spolubratří (J. Holub, A. Čulík, J. Tomčík, J. Vrbík). Vzpomenut je na-příklad svérázný jihočeský redemptorista Ble-sík, skladatel tanečních písní, léčitel a feldku-rát prvorepublikové armády a oblíbený misionář burácivých kázání, široko daleko známý tím, jak se probořil z kazatelny, když o jakési slavné pou-ti hřímal na téma peklo.

Humor a smích Ondokovi umožňují nahléd-nout vážnost situace i její absurditu, nikdy však její bezvýchodnost. Sám o humoru napsal esejis-tickou knihu Bereme smích vážně? (vedle ese-je Karla Vrány Smysl pro humor další zajíma-vý příspěvek českých teologů k tomuto tématu) a v Muklovském Vatikánu o důležitosti smíchu letmo zauvažuje v pasáži, když popisuje svoje papundeklové maňáskové divadlo pro obvesele-ní ostatních vězňů. Tím jsou jeho vzpomínky pří-buzné memoárům jiných kněží a muklů stalin-ských lágrů Antonína Bradny a Jaroslava Sallera. Když Ondok například představuje spolumukla, stařičkého kněze olomoucké diecéze otce Huňky, neopomene dovyprávět: „Měl velký počet diop-trií, takže téměř neviděl. Postavou mi připomínal tak trochu herce Jindřicha Plachtu. (…) Vzpomí-nám na jednu příhodu z období jeho činnosti na olomoucké konzistoři. Byl jednou úředně vyslán za účelem ,bratrského napomenutí’ na jednu faru k farářovi propadajícímu v té době alkoholu. Ten ho s nadšením uvítal, a jak to ochmelkové dělají, nutil ho tak dlouho, až si s ním na uvítanou při-pil. Nakonec to dopadlo tak, že si s ním nejen za-vdal, ale nakonec se nechtěně opil. Otec Huňka při zpáteční cestě na nádraží spadl do příkopu a nebyl schopen dalšího pohybu.“

Ondokův Muklovský Vatikán patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo o životě v českých kri-minálech a koncentrácích padesátých let napsá-no. Sedmidílnou četbu ze vzpomínek J. P. Ondo-ka, vydaných před čtyřmi lety v brněnském na-kladatelství CDK, bude vysílat ČRo 3 – Vltava od 22. 6. vždy v 11.30 hod.

Miloš Doležal

STRANA 11ROK EVROPY

PPrávě na léto pro vás tradičně připra-vujeme tematické cykly her, jejichž hlavním účelem je, abyste se dobře pobavili. Letos jsme z bohatého ar-chivu rozhlasových her vybrali pří-běhy, při kterých vás bude příjemně mrazit.

Příběhy, v nichž hlavní roli sehrá-vá tajemství a děs, má nepochybně rád každý. Spisovatelé je od nepamě-ti a rádi pro své publikum psali, aniž by si lámali hlavu s jejich žánrem. Ne tak literární badatelé, ti pro podobné příběhy vymysleli celou řadu „termí-nových šuplíčků“ – například horor, krimi, detektivka, mystery, thriller.

My jsme se rozhodli pro jednodušší řešení a náš letní cyklus nazvali jed-noduše Tajemné příběhy.

Začínáme dramatizací povídky anglického spisovatele Edwarda Ge-orge Bulwer-Lyttona s více než slib-ným a příznačným názvem Strašidel-ný dům. Lytton byl především poli-tikem ze staré aristokratické rodiny, zastával četné úřady a získal mnohé pocty. Přitom byl také velmi plodným spisovatelem, v první polovině deva-tenáctého století dokonce velmi po-pulárním. Kupodivu v rodinné tradici pokračoval i jeho syn Edward Robert Bulwer-Lytton, diplomat a místokrál Indie a autor sbírek poezie i veršova-ného románu. Věhlasu svého otce však nedosáhl. Ten psal poezii i dramata, ale proslavil se především romantic-kými historickými romány – například Poslední dnové Pompejí a dobrodruž-nými, senzačními a hrůzostrašnými příběhy s nadpřirozenými jevy. Mezi ně patří i Strašidelný dům, klasický horor, kde se hlavní hrdina střetne se silou zla. Jak jeho souboj s tajemným mužem dopadne, se dozvíte, když si 2. července ve 20 hodin poslechnete Český rozhlas 3 – Vltavu.

Edgar Allan Poe byl nejenom vý-znamný básník a esejista, ale literární vědci ho považují za zakladatele žán-ru hororu a detektivky. Právě povídka Vražda v ulici Morgue (9. 7.) je jednou z prvních detektivek, které literár-ní historie zná. Poe v ní přišel nejen s originální zápletkou – takzvanou zá-hadou uzamčeného pokoje, ale stvořil v ní i postavu nadmíru inteligentního detektiva C. Augusta Dupina. Tato po-stava prý byla vzorem i A. C. Doylo-vi a jeho slavnějšímu Sherlocku Hol-mesovi. V hlavních rolích rozhlasové dramatizace uslyšíte Jiřího Adamíru a Jana Přeučila.

Dalším „otcem zakladatelem“ byl Joseph Sheridan Le Fanu. Tento uzná-vaný britský mistr gotického románu si získal své čtenáře zejména povídka-mi, v nichž se to hemží přízraky a du-chy, svou nejznámější novelistickou sbírku také opatřil výmluvným ná-zvem Duchařské povídky. Mezi jeho nejvýznamnější povídky patří Carmil-la, v níž poprvé uvedl do britské lite-ratury později tolik populární postavu upíra (přesněji řečeno upírky). V pří-bězích tohoto autora se často objevuje motiv tajemného přízraku, který děsí jeho protagonisty. Příkladem je povíd-ka Ten, který tě nespouští z očí (16. 7.), příběh námořního kapitána, který se na prahu soukromého štěstí stává cí-lem záhadného pronásledování.

Pro někoho možná překvapivě se v našem výběru objeví jméno klasika ruské literatury Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Jeho hrůzostrašná povídka Vij (23. 7.) ze sbírky Mirgorod je pa-rafrází lidové ukrajinské báje o čaro-dějce a mladém seminaristovi, který doplatí na její krásu. V povídce se mí-sí magické prvky lidového vyprávění s barvitou galerií vlkodlaků, ďáblů, běsů a dalších přízraků. Nejhrůznější je však sám Vij – trpasličí král s želez-nou tváří a ničivým pohledem.

Charlese Dickense známe přede-vším jako autora velkých realistic-kých románů, v nichž mistrně zob-razil společnost viktoriánské Anglie. Méně už je známo, že svoje umění zá-pletky a přesné charakteristiky postav využíval i v lehčích žánrech. Jeho Hlí-dač (30. 7.) je typickým příkladem po-vídky s tajemným přízrakem. Ten se pravidelně zjevuje traťovému hlídači. Proč, to už se dozvíte ve stejnojmenné dramatizaci z roku 1970.

Také druhý zástupce ruské litera-tury bude pro mnohé překvapením.

Už víte, kam pojedete

letos na dovolenou?

Ať už ji strávíte doma

nebo v zahraničí, díky

rozhlasovým vlnám

i internetu ji můžete

strávit ve společnosti

rozhlasové hry.

DÉMONI LETNÍNOCI

STRANA 12HRY

Na odkaz ruských lidových vyprávění navá-zal podobně jako Gogol i Anton Pavlovič Če-chov, a to v povídce Čarodějnice. Jde vlastně o malý psychologický horor. Hlavní roli zde hraje sice vztah dvou nesourodých manže-lů, ale neméně důležitá je i atmosféra tajem-ství, která je obklopuje. Pro rozhlas povíd-ku zdramatizovala Šárka Kosková, v hlav-ních rolích uslyšíte Valérii Zawadskou, Jana Hartla, Pavla Rímského a Milana Stehlíka. O tom, jaká kouzla spřádá Čarodějnice, se můžete poučit 6. srpna.

To další autor našeho cyklu je mezi mi-lovníky žánru pojmem. Jde o Roberta Ervina Howarda. Narodil se 22. ledna 1906 v ame-rickém městečku Peaster. První povídky za-čal psát v patnácti letech. Po skončení střední obchodní školy a několika zaměstnáních se dal na novinářskou dráhu. V té době prodal také svou první povídku, Wolfhead. Po krát-ké životní epizodě, kdy se živil jako drogista, se roku 1927 rozhodl věnovat psaní profesi-onálně. Psal vše, co šlo na odbyt – po čase se stal uznávaným autorem detektivek, wester-nů a dalších lehčích žánrů. To bylo na počát-ku třicátých let – v době, do které jsou dato-vány jeho nejznámější neconanovské příbě-hy. V anketě Britské společnosti pro fantasy literaturu, jež proběhla na konci sedmdesá-tých let, se právě povídky z této doby umís-tily na předních místech. Worms of the Ear-th (1932) získaly ocenění coby nejlepší fan-tasy povídka všech dob a Skull Face (1929) byl Brity vynesen na třetí místo v žebříčku hororů. Conan, poslední a nejznámější Ho-wardův hrdina, se poprvé objevil v povíd-ce Phoenix on the Sword. Život samotného Roberta E. Howarda byl dramaticky krátký. Poté, co se dozvěděl o nevyléčitelné nemoci své matky, na které byl velmi závislý, spáchal 11. července 1936 sebevraždu. V českém pře-kladu vyšly na počátku devadesátých let dvě sbírky povídek o Conanovi a sbírky povídek Tygři moře a Svatyně odpornosti. Vladimír Zajíc si pro svou dramatizaci vybral povídku Dračí sémě. Odehrává se na americkém jihu,

kde hrdinové příběhu najdou během lovu ta-jemný opuštěný dům. Na setkání odvážných mužů se starou křivdou a kouzly černošských kouzelníků se můžete těšit 13. srpna.

Tajemné příběhy nejsou typické ani pro tvorbu českého spisovatele (i když první práce psal německy) Karla Klostermanna. Naopak, právem bývá označován za před-stavitele realistického venkovského romá-nu. Původně studoval medicínu, krátce pra-coval jako redaktor ve Vídni, od roku 1878 působil třicet let jako profesor francouzštiny a němčiny na německé reálce v Plzni. V ro-mánech a povídkových knihách zachytil tra-dice, život i svérázné typy obyvatel Šumavy – dřevorubce, voraře, pytláky, ale také uči-tele nebo skláře. S psychologickou pronika-vostí vylíčil rozkladný vliv majetku, rozpad selských rodů a odcizení po odchodu z rod-ného kraje. K vrcholům jeho tvorby patří ro-mán Mlhy na blatech, v němž rozvinul rysy jihočeského selství a vylíčil přírodní zvlášt-nosti kraje. Dalo by se říct, že Šumava a její drsná příroda je důležitým a všudypřítom-ným hrdinou jeho díla. Próza Mrtví se ne-vracejí z roku 1915 je překvapivá svým až hororově mystickým laděním, i když jinak nese všechny typické znaky Klostermanno-vy tvorby. Proč se nevyplatí vracet se zpát-ky, se dozvíte, když si 20. srpna poslechnete dramatizaci této prózy.

Letní cyklus Tajemné příběhy uzavře opravdová lahůdka. Groteskní horor Edgar (27.8.) Ladislava Klímy je poslední dokon-čenou prací originálního českého filosofa a spisovatele. Ten ve svých literárních dí-lech často parodoval prostředky pokles-lé literatury. Boj nebohého snílka Edgara s hnusným a odporným umrlcem Benedik-tem, který ho za života trápil a vychovával k lotrovství, nepostrádá typicky klímovský metafyzický motiv rozporu mezi skutečnos-tí a snem. Přejeme příjemný poslech za let-ního šera.

Hynek Pekárek a Martin Velíšek

Dne 6. 6. na ČRo 3 – Vltava dojde k „vylodění stanice D-dur na březích Vltavy“. U příležitosti Dne-D-dur na Vltavě přinášíme několik zpráv o této sesterské hudební stanici.Stanice Český rozhlas D-dur vysílá nepřetržitě od 1. 5. 2005. Když jsme ji před čtyřmi lety vymýšleli, používali jsme spíše selský rozum než nějaké vědecké metody. Tušili jsme, že milovníci klasické hudby budou mít zájem o čistě hudební program, v němž budou znít celé skladby, ne jen části, a hlavním dramaturgickým kritériem bude princip kontras-tu. Rozhodli jsme se kompozi-ce ohlašovat a odhlašovat, aby D-dur bylo skutečným „rádiem“, nikoli jakýmsi klasickohudebním juke-boxem. Z ohlasů, anket a různých „sčítání lidu“ vyplynu-lo, že jsou posluchači se stanicí celkem spokojeni. Doba ale dozrála k tomu, abychom prefe-rence posluchačů prozkoumali exaktnějším způsobem, kterému se odborně říká metoda Focus-group. Sociologové vybrali dvě skupiny posluchačů, přizvali je k internetovému chatu, kladli jim sofi stikované otázky a zkoumali jejich reakce. Bylo to virtuál-ní setkání milovníků klasiky jak z nějaké science-fi ction. Všichni se sešli ve virtuální internetové „místnosti“, pozdravili se a živě komunikovali s moderátorkou i mezi sebou.K našemu potěšení i tento vý-zkum potvrdil, že D-dur bylo od počátku nastaveno víceméně

správně. Průvodní slovo má být stručné, spíše informativní než moderátorské, výběr skladeb co nejpestřejší. Dostali jsme ale ně-kolik tipů k vylepšení našich we-bových stránek, na které jsme hned zareagovali. Zjednodušili jsme je, přidali odkaz na zpravo-dajství z oblasti hudby. Z vysílání pak zcela zmizela znělka s robo-tím hlasem, který měl ve spojení s romantickou hudbou v určité nadsázce naznačovat vyspělou technologickou úroveň stanice. Milovníky hudby ale hi-tec kul-tura příliš nefascinuje, tak dostal chudák robot výpověď…Zkoumaní posluchači oceňovali i ony specializovanější segmenty vysílání D-dur, zejména večerní program pro zkušenější poslu-chače a internetové „speciály“ se soudobou nebo starou hud-bou v autentické interpretaci. Část posluchačů používá vysí-lání jako kulisu k práci, ale i oni často říkali: „Občas se přistihnu, že se soustředím víc na D-dur než na práci“.A ještě jeden poznatek nás za-ujal: publikum D-dur se v jedné věci podstatně liší od hudebního publika Vltavy. Vltavští poslu-chači dávají přednost „známým skladbám“, posluchači D-dur chtějí poznávat hudbu, kterou dosud neznali. Jeden z nich v chatu napsal: „Sem tam něco známého není špatné, člověk si zavzpomíná, zazpívá… ; ale nové věci … jéje, vždy je dobré

něco nového objevit!

Lukáš Hurník

POSLUCHAČI D-DUR VĚDECKY ZKOUMÁNI

STRANA 13DEN D-DUR

DEN NA MĚSÍCIPřed čtyřiceti lety, 20. července 1969 měsíční modul Eagle kosmické lodiApollo 11 s astronauty Neilem Arm-strongem, Edwinem Aldrinem a Mi-chaelem Collinsem přistál na Měsíci. Jako první člověk vstoupil na měsíč-ní povrch 21. července ve 3.56 stře-doevropského času Neil Armstrong, který poté pronesl větu, jež vstoupila do dějin: „Je to malý krůček pro člo-věka, ale velký skok pro lidstvo.“ Ale už dávno předtím se lidé vydávali na Měsíc v pohádkách, písních, verších a bláznivých fantaziích.

Luna byla v úplňku, nebe zcela jasné a devátá už odbila, když jsme se jednou večer vraceli do Paříže z nedalekého Clamardu a krátili si cestu všelijakými myšlenkami, na které nás tato šafránově žlutá koule přiváděla. A jak jsme tu velkou hvězdu upřeně pozorovali, začal ji jeden považovat za kulaté okénko do nebe, kterým je vidět na kousek slávy blažených duší, druhý zas, který věřil starověkým bájím, si představoval, že tam nahoře na nebi má asi Bakchus hospodu a že vy-věsil úplněk jakožto hospodský štít, další ujišťoval, že je to žehlicí kotouč, na němž Diana vypíná Apollonovy náprsenky, a ji-ný zas, že to může být samo slunce, že se večer vysvléklo z paprsků a teď se dívá tím otvorem, co se děje na světě za jeho nepřítomnosti. „I já“, pravil jsem nato, „se rád přidám se svými nápady k vašemu horování, nechci se však pouze bavit vtipnými smyšlenkami, kterými vy jen lechtáte čas, aby rychleji utíkal; já tedy soudím, že Měsíc je svět jako náš a že náš svět je mu Měsícem…“

(Cyrano de Bergerac)

Krajina, jíž ubíral se náš hrdina s mě-síčanem, byla ozářena prazvláštním, nevýslovně krásným magickým světlem, překonávajícím vše, čeho na obrazech svých v efektech světelných dostihli nesmrtelní mistři. Toto osvětlení sa-mo stačilo, aby vdechlo i nejvšednější krajině kouzelný půvab. Ale zde jevily se v těch čarovných svitech a stínech tvary a barvy, kterými na zemi ani nejbujnější tropická příroda nikdy neopojila zraky lidské. Stříbrné kmeny, nesoucí skvostné koruny ohromných listů smaragdových, přepodivně zpeřených, cípatých a řas-natých, svlačce, proplétající všechno jako démantoví a safíroví hadi, květy, podobající se zcela obrovským motý-lům, a motýlové, zcela podobní obrov-ským květům, perleťový vzduch, fi alové a pomerančové stíny lesní, z nichž svítily rubínové houby zvýši chalup, opálové tůně vodní s titánskými ametystovými rů-žemi báječných leknínů, jantarový opar, přecházející v dálce v ultramarínovou ml-hu s topasovým obzorem… „Á – á – to je krása!“ ulevil svému obdivu pan Brouček.

(Svatopluk Čech)

…Najednou se na skle objevily jasné ostrůvky, ty se pak rychle slévaly ve větší plochy, až se mlžný závoj, který našemu zraku skrýval svět na Měsíci, konečně zvedl. Vyhlédli jsme na měsíční krajinu. Při prvním pohledu se nám scenérie jevila úžasně divoká a pustá. Stáli jsme v ohromném amfi teátru, na rozsáhlé kruhové pláni, na dně obřího kráteru. Ze všech stran nás uzavíraly útesovité stěny. Od západu na ně dopadalo světlo slunce, skrytého dosud našim zrakům, sahalo až k samému úpatí a odhalovalo rozervané úbočí hnědé a šedavé skály, lemované tu a tam sněhovými závěje-mi a rozsedlinami. Bylo to všechno od nás snad tucet mil, ale žádné ovzduší z počátku ani v nejmenším neoslabovalo brilantní drobnokresbu, s jakou na nás zářil každý detail. Vše se jasně a oslnivě rýsovalo na pozadí hvězdnaté černi, která našim pozemským očím připomínala spíše slavnostně okrášlenou sametovou záclonu než vesmírnou oblohu.

(H. G. Wells)

Le Brete, ještě dnes

chci opál luny slézat,

a není potřebí

již strojů vynalézat.

Tam s duší spřízněnou

se mnohou sejdu dnes,

tam Galileo dlí

a tam je Sokrates…

(Edmond Rostand)

Ouplné lůny krásná tvář –

tak bledě jasná, jasně bledá,

jak milence milenka hledá –

ve růžovou vzplanula zář;

na vodách obrazy své zřela

a sama k sobě láskou mřela.

(K. H. Mácha)

Bělostný měsíc

Svůj bledý jas

Rozlévá v lesích,

Je slyšet hlas,

Jak listím padá…

(Paul Verlaine)

STRANA 14MIMOŘÁDNÝ PROJEKT

Jasmínu loubí. Sedím u vína,

Zve dobré druhy dobrá hodina –

A já jsem sám. Vtom náhle nad strání

Kulatý měsíc se mi uklání,

Já jemu. Se mnou v modrý nebes klín

Můj kývá stín.

Společnost poklonami nešetří –

Já byl jsem sám, a teď jsme tři.

Chce měsíc pít. Jak ti mám podat číš?!

Stín zdvíhá pohár. Copak nevidíš,

Že dneska za vás za oba

Pít musí moje hříšná nádoba?

(Li Po)

Říkalo se, že Země kdysi milovala Slunce, a jen proto, aby se mu líbila, točila se kolem něho rychleji, než měla. Ale Slunce nebylo stálé; proto se Zemi utrhlo srdce a z něho vznikl Měsíc. Tak zůstala Země bez srdce a pozemští milenci je od té doby hledají na Měsíci.

(Ludvík Aškenazy)

…Na všech stranách tam rostou květiny, třebaže je nevypěstoval jiný zahrad-ník než Příroda, a vydechují vůni tak sladkou, i když divokou, že probouzí čich a příjemně mu lahodí. Tmavorudá barva růže v šípkovém keři a jasná modř fi alky pod ostružiním vás tam necháva-jí na pochybách, které z nich máte dát přednost, takže nakonec usoudíte, že obě jsou krásnější jedna než druhá; tam se všechny roční doby podobají jaru; tam nevzklíčí jedovatá rostlina, aby hned v zárodku nezašla; potůčky v příjemném švitoření vypravují oblázkům, kudy na své cestě prošly; celý les zní lahodnou písní tisíce opeřených hrdélek a tře-potavé shromáždění oněch božských zpěváčků je tak početné, že se až zdá, jako by každý list v lese měl slavičí hlas i podobu; dokonce i ozvěna si v jejich nápěvech velice libuje, a kdo by slyšel, jak je zálibně opakuje, myslil by si, že se jim chce naučit.

(Cyrano de Bergerac)

K čtyřicátému výročí vstupu člověka na Měsíc uvede stanice Vltava v sobo-tu 18. července mimořádné celoden-ní vysílání „Den na Měsíci“. Kromě literárních a hudebních děl, inspiro-vaných Měsícem, v něm uslyšíte také besedu s astronomy a sestřih z auten-tických zvukových záznamů z cesty Apolla 11.

Jarmila Konrádová

Beránek měsíc v dálce nivvelkou stříž čeká trpěliv.Beránek měsíc.

Beránek měsíc uškub stvola jde k své pláni na vrchol.Beránek měsíc.

Beránek měsíc sní v svém snu:Jsem temnou skvrnou vesmíru.Beránek měsíc.

Beránek měsíc zrána zhas.Je bílý, slunce rudé zas.

Beránek měsíc.

(Christian Morgenstern)

Sotvaže vchází luna,Mizejí všechny zvonyA vynoří se stezkyK neproniknutí.

Sotvaže vchází luna,Zalije moře zemiA srdce připadá si Ostrovem v nekonečnu.(Federico García Lorca)

SEKCE STRANA 15MIMOŘÁDNÝ PROJEKT STRANA 15

PPro nás jako členy Evropského společenství je jistě příhodná otázka: Jak dalece se s ostatními známe, co víme například o literatuře jiných národů a co vědí oni o naší? V polovině roku se jistě jednou z velmi „viditelných zemí“ stane Švédsko, podívejme se proto tam. V posledních desetiletích silně a objev-ně zapůsobili zejména Václav Havel svými esejemi, Milan Kundera romány i esejemi a Ivan Klíma ro-mány a povídkami. Kdo se chce ve Švédsku začíst do novější české literatury, má k dispozici poměrně velkou škálu překladů, od spisovatelů produkují-cích v šedesátých letech, jako jsou Josef Škvorecký, Alexandr Kliment, Eva Kantůrková či Bohumil Hra-bal, k těm novějším jako Zuzana Brabcová, Daniela Hodrová, Jáchym Topol a Petra Procházková. Česko tu je přitažlivou kulturní zemí. Je to patrné z toho, že se u několika švédských spisovatelů a publicistů setkáváme s tématy, vytěženými z české skutečnos-ti. U některých – Margareta Strömstedtová, Carola Hanssonová či P. O. Enquist – jde o jednotlivá dílčí

témata. Stejně je tomu i u básníků, jako jsou napří-klad Johan Ludvig Runeberg, Carl Snoilsky, Oscar Levertin a ze současných Göran Sonnevi, Birgitta Trotzigová a Anna Rydqvistová. Dva spisovatelé dokonce českému tématu věnovali celé knihy. Ze současných je to Steve Sem-Sandberg, dlouholetý spolupracovník Svenska Dagbladet (a host letoš-ního květnového veletrhu Svět knihy v Praze), ze starších především Amelie Posse, provdaná Bráz-dová, která ve svých autobiografických knihách za-chytila počátky snah o zřízení samostatného česko-slovenského státu a sledovala pak vývoj Českoslo-venska od první světové války až do padesátých let minulého století.

Carola Hanssonová je velmi produktivní a zná-má švédská autorka. Můžeme se sice o ní dočíst i v českém Slovníku skandinávských spisovatelů, ale doposud od ní nebyla do češtiny přeložena žád-ná kniha. Je autorkou devíti románů a ve spolu-práci s Karin Lindénovou i dvou publicistických

knih, zaměřených na postavení sovětských žen ve společnosti. Většina románů Caroly Hanssonové se odehrává – alespoň částečně – mimo Švédsko. Pro nás je rozhodně zajímavá Cesta do modrého domu, protože druhá část románu se odehrává v Českoslo-vensku, konkrétně v Hradci Králové. Vypravěčkou příběhu je mladá Švédka Hanna, která se zamiluje do českého studenta Karla, studujícího v Kodani. Provdá se za něho a odstěhuje se do Hradce Králové, kde se jim narodí syn Ivan. Svazek se však rozpad-ne, neboť manželé nedovedou překonat překážky, které jim klade odlišné kulturní zázemí a nestejná mateřština. Nalézáme tu spisovatelčina základní témata: je to jazyk, jeho možnosti i ohraničenost, schopnost či neschopnost odít naše vzpomínky do slov, a také klamná paměť, která tak ráda skrývá a proměňuje pravou podobu našich zážitků. Sama autorka mimo jiné říká:

„Exilové téma se objevuje ve všech mých ro-mánech, a to jako základní pocit vyřazenosti. Podle mého chápání je tento stav silně propojen s jazy-kem. Začala jsem psát krásnou literaturu na základě poznání, že slova již dál nefungují jako zprostředko-vatel mezi vnějším a vnitřním světem. Hranice mezi těmito světy je uzavřena, neexistuje žádné oprav-dové spojení mezi našimi sny, myšlenkami, dojmy a vnější skutečností, vnějším životem. Lze to snad formulovat tak, že i slova jsou vykořeněna.“

Jeden z nejznámějších švédských spisovatelů a dramatiků Per Olov Enquist vydal v loňském roce další pozoruhodnou knihu. Jmenuje se Ett nytt liv, tedy Jiný život. Byla oceněna nejprestižnější švéd-skou literární cenou August a dokonce ji švédští čtenáři zvolili knihou roku. Enquist zde na několika stránkách vylíčil návštěvu Prahy v listopadu 1989. Je to líčení neobvyklé, krajně subjektivní a zcela po-znamenané tehdejší autorovou životní krizí.

„V noci bylo Václavské náměstí naplněno stati-síci lidí, pohybovali se jako stíny, v těsném závěsu, snad někam směřovali.

V těchto okamžicích se osvobozovala celá vý-chodní Evropa. Několik českých přátel ho popro-silo, aby přišel okolo desáté večer někam, kde asi byla tajná schůzka s disidenty. Ale v tomtéž okamži-ku mu zabzučel do ucha dobře známý hlas, které-mu už nemohl a ani si netroufal odporovat. Příteli,

VE ŠVÉDSKÉ

ČESKÉ TÉMA

LITERATUŘE

STRANA 16SCHŮZKY S LITERATUROU

nezapomeň, že už nejsi svobodný, tvé tělo obepínají řetězy. Ty statisíce, které kolem tebe zpívají a křičí, se tě už netýkají. Budou teď svobodní, ale ty svobod-ný být nemůžeš. Jejich život se netýká toho, kdo je spoután. Nemysli si, že jsi jedním z nich. Noc náleží jim, a především ráno, ale ani noc, ani zítřejší den nenáležejí tobě.“

Zážitky ze „sametového týdne“ v Českosloven-sku, z kontrastu mezi angažovaností a nadšením lidí a jeho ochablostí snad mohly trochu přispět k tomu, že se Enquist po devatenácti letech ze své závislosti na alkoholu osvobodil. Hned po pobytu v Praze od-jel na Island do protialkoholické léčebny. Neuspěl okamžitě, ale už v únoru 1990 začal znovu psát.

Steve Sem-Sandberg (nar. 1958), spisovatel a známý kulturní publicista, byl dlouhá léta šéf-redaktorem kulturních stránek prestižních novin Svenska Dagbladet. Je autorem esejí, knižních re-cenzí i řady románů, z nichž v některých se věnuje české problematice. Prvním takovým dílem je sbír-ka esejí Prag (No exit) z roku 2002. Sem-Sandberg zde píše o pražských lokalitách, například o Kam-pě, o kulturním a politickém klimatu v Česku a ze-jména o české literatuře. Nejvíc se zabývá Vladi-mírem Holanem, Bohumilem Hrabalem a Danielou Hodrovou. V textu se však objevují i Komenský, Sei-fert, Hašek, Karel Pecka a nechybí ovšem ani Franz Kafka. Čtenář hned pozná, že Sem-Sandberg české prostředí velmi dobře zná – v Praze totiž několik let žil. Zajímavé je, že na rozdíl od jiných švédských vykladačů Holanova díla, kteří zdůrazňovali jeho obtížnost, se Sem-Sandberg snaží Holanovy básně čtenářům přiblížit a věří, že cestou k porozumění je pozorné a pozvolné čtení: „Když čteme každou jeho báseň zvlášť, vnímáme sloku za slokou, verš za veršem, zjistíme, že jeho básně jsou překvapivě jednoduché.“

Další Sem-Sandbergova kniha věnovaná české tematice z roku 2003 se jmenuje Ravensbrück. Je součástí volné trilogie, v níž hlavními postavami jsou silné ženské osobnosti s mimořádným osudem. Zásadní postavou tohoto románu-dokumentu je no-vinářka Milena Jesenská. Autor nestaví do středu svého líčeni vztah Jesenské s Kafkou, ale prochází celým životem Jesenské a především pak se zabývá jejím statečným chováním v koncentračním táboře Ravensbrück. Kniha je založena na pečlivém studiu materiálů. Je k ní připojena imponující bibliografie s velkým množstvím českých knih; takovou biblio-grafii najdeme ostatně i v knize Prag (No exit), též založené na výborné znalosti materiálu.

Těmto i dalším autorům jsou věnovány Schůz-ky s literaturou „České téma ve švédské literatuře“. (Vybráno a upraveno ze scénáře k pořadu Miloslavy Slavíčkové.)

Vladimíra Bezdíčková

Steve Sem-SandbergPer Olov Enquist

Schůzky s literaturou: 28. 6. 2009

ve 20.00 hod.

STRANA 17SCHŮZKY S LITERATUROU

Mezi nejuznávanější hudební festivaly patří od roku 1920 Salzburger Fest-spiele. Festival se postupně zabydlel v mnoha prostorách Mozartova města a jeho slavnou historii, přerušenou pouze na dva roky během druhé světové války, psaly takové osobnosti jako Arturo Toscanini, Bruno Walter nebo Herbert von Karajan. Festivalová myšlenka Ri-charda Wagnera našla uplatnění od roku 1871 v Bayreuthu, kde byly v srpnu 1876 tetralogií Prsten Niebelungů zahájeny první Bayreuther Festspiele. Rovněž další slavný festival, krátce zvaný Proms, nebo BBC Proms, který se koná v Royal Albert Hall v Londýně, se ustavil jako každodenní původně promenádní kon-certy, konané v osmi letních týdnech poprvé roku 1895. Dnes existují desítky, ne-li stovky festivalů. K nejstarším patří například dva švýcarské, vzniklé kon-cem druhé světové války a krátce po ní: Luzern, který se specializuje na orches-trální umění, a festival v Montreux, který proslul hlavně jazzem.

Ve stejnou dobu se zrodil festival na jezerní scéně v rakouské Bregenzi a při-rozenými festivalovými centry se tak postupně staly nejen evropské metro-pole, jako je Berlín, Vídeň, Curych nebo Praha, ale místa přitažlivá i svými pří-rodními krásami či kulturními tradicemi: ať už je to pruská královská Postupim, Brucknerův Linec, Rossiniho Pesaro, festival v historických i přírodních pro-storách Šlesvicko-Holštýnska na břehu Baltického moře, festival staré hudby v Innsbrucku a celá řada krásných míst v rakouských a švýcarských Alpách, kde našli své místo pro léto s hudbou napří-klad Pablo Casals (Zermatt), Martha Ar-gerich (Lugano), Tibor Varga a Shlomo Mintz (Sion) či Yehudi Menuhin, kterému učaroval Gstaad. Evropským hudebním festivalům bude věnována řada deseti pořadů, vysílaných vždy ve všední den od 12:50 do 13:00 v rámci řady Rok v Evropě na stanici Český rozhlas 3 –Vltava od 8. do 19. června.

Jana Vašatová

Zatímco organizátoři mainstreamovýchakcí často nemají kam sáhnout, ať už s ohledem na neúnosné fi nanční poža-davky kapel nebo z čirého nedostatku, jejich kolegové zaměření na world music podobné problémy nemají, to spíš naopak. (Důležitou roli v jejich rozhodování sehrává návštěva každo-ročního světového veletrhu world music WOMEX.) Například Colours of Ostrava

už v dubnu hlásil prodej takřka třetiny vstupenek. Letos budou přitahovat po-zornost například kolumbijská kapela LA-33 se strhujícím podáním afro-ku-bánské salsy, famózní izraelská hlasová eskamotérka Victoria Hanna a vrcholný zážitek slibuje rovněž vystoupení kapely Speed Caravan, horkého želízka na poli elektro-arabské fúze s loutnou oud. Branou exotické hudby do Čech je také náš nejstarší festival world music, praž-ský Respect, který si políčil na anglic-kého kytaristu Justina Adamse (letitého parťáka Roberta Planta), který společně s gambijským griotem a hráčem na jednostrunné housle ritti Juldehem Camarou zvedá ze židlí snad úplně každého, podobně jako Issa Bagayogo z Mali s harfou kamalengoni napojenou na technobeaty, či naprosté zjevení sou-časné africké hudby, početný ansámbl Kasai All Stars z Konga. Osmidenní Fol-kové prázdniny v Náměšti nad Oslavou příští rok oslaví čtvrt století existence. Multikulturní akce nabízí v San Francisku žijící Indku Rupa Mayra s kapelou The April Fishes, vynikající kolumbijskou zpě-vačku Lucii Pulido nebo hráče na citeru valiha Rajery z Madagaskaru. Kouzlo world music objevily také jiné domácí festivaly: třídenní pražský freemaraton United Island, trutnovské doupě under-groundu Open Air Trutnov nebo alter-nativně zaměřený Litomeřický kořen. O hudebních ukázkách a dalším aktuál-ním děním okolo výše uvedených fes-tivalů vás pravidelně informují pořady na Vltavě, konkrétně Čajovna, takže bu-dete-li se rozhodovat, kam se letos vydat za world music, nezapomeňte si naladit Český rozhlas.

Jiří Moravčík

WORLD MUSIC

EVROPSKÉ

HUDEBNÍ FESTIVALY

Victoria Hanna Londýnská Royal Albert Hall

FO

TO

— C

HR

IS C

HR

IST

OD

OU

LO

U

DOMÁCÍ FESTIVALY

STRANA 18FESTIVALY

Prázdninové měsíce už dávno nejsou obdobím, v němž by múzy měly mít volno. Naopak. Stanice Vltava bu-de v některých případech při tom a v mnoha dalších může programy alespoň doporučit. Příkladem budiž pětice renomovaných letních festivalů.

Před šedesáti lety otevřela opera Dalibor festival Smetanova Litomyšl, který se od té doby ve sklada-telově rodišti soustřeďuje na operní inscenace, ale po roce 1990 i na další formy, v nichž je dominantou vokální umění. Stranou však nezůstává ani hudba symfonická, komorní a chrámová a prostor nachází rovněž balet a projekty přesahující do jiných žánrů. Letos se koná od 12. června do 6. července. Mezi skutečně hvězdnými koncerty má být letos stylové vystoupení Magdaleny Kožené a souboru starých nástrojů Private Musicke. Recitál bude mít pěvky-ně Susanne Rydén a při závěrečném galakoncertu hvězdná pěvkyně Annette Dasch. Novou inscena-ci Dalibora chystá režisér Luděk Golat. Dvořákova Rusalka, v níž Dagmar Pecková ztvárňuje Ježibabu i Cizí kněžnu, se v prvním a třetím dějství odehrá-vá v zámeckém amfiteátru, pro druhé dějství pře-jde publikum na zámecké nádvoří. Uvedena bude i opera – proces „Zítra se bude…“ Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila, uměleckými prostředky evoku-jící soudní líčení s Miladou Horákovou. Na zahajo-vacím koncertě mimo jiné zazní Smetanův kvartet Z mého života v orchestrální úpravě, jeho symfonic-ké básně z Mé vlasti jsou pak s další hudbou v pro-

gramu večera uspořádaného k předání evropského předsednictví z České republiky do Švédska. Oba tyto koncerty se objeví v přímém přenosu na Vltavě, stejně jako pak 28. srpna mimořádný externí kon-cert v Poličce, rodišti Bohuslava Martinů.

Letní slavnosti staré hudby jsou od založení v roce 2000 jedinou přehlídkou hudby historických uměleckých slohů v Praze a ve středních Čechách. Díky propracované dramaturgii představuje vysoké procento festivalových projektů novodobé premié-ry, a to často i v mezinárodním kontextu. Ojedinělý je pak festival přesahem do oblasti barokního diva-dla a tance s uplatněním dobových kostýmů, cho-reografie, gestiky a rétoriky. Desátý ročník se koná od 23. července do 11. srpna a za téma si vzal pro-měny lásky. Hudební a hudebně-divadelní progra-my představí rozličné duchovní a světské podoby lásky od středověku po romantismus, od různých forem dvoření a úcty až po prostopášné písně. Hlav-ním lákadlem bude Večer v Benátkách, poloscénic-ké představení při svíčkách s hudbou z benátských ulic a paláců a s věhlasným souborem Le Poeme Harmonique a v režii Benjamina Lazara.

Tváří osmnáctého ročníku Mezinárodního hu-debního festivalu Český Krumlov se stala americ-ká sopranistka Renée Fleming, sólistka newyorské Metropolitní opery. Vystoupí tam 18. července. Její operní galakoncert pod širým nebem v Pivovarské zahradě má doprovázet Symfonický orchestr Čes-kého rozhlasu pod taktovkou Johna Keenana. Na festivalu také vystoupí jako houslista a jako dirigent Shlomo Mintz, připravena je Dvořákova Rusalka, muzikálový program nazvaný Noc na Broadwayi, zahrát přijedou Kateřina Englichová a Lubomír Bra-bec, Dvořákův Koncert h moll zahraje violoncellista Kyrill Rodin.

Festival Prague Proms pořádaný agenturou Čes-kého národního symfonického orchestru se koná le-tos popáté. Nabídka je pestrou paletou hudebních žánrů. Začíná se „Dvořákovou nocí“, pokračuje se přes noc Francouzskou, Hollywoodskou a Karib-skou k Noci Jamese Bonda a Vesmírné noci. Tato dramaturgie umožňuje, aby zazněla i hudba k fil-mům Podraz, Sedm statečných, Vinnetou ad.

Jsme přesvědčeni, že téma A. Dvořák a Praha a Dvořák a Středočeský kraj je téma světové a záro-

veň navýsost české, prohlašují organizátoři festiva-lu Dvořákova Praha a chtějí z těchto lokalit učinit „kolbiště světových umělců“. Při letošním ročníku se na festivalu Dvořákova Praha objeví například dirigenti Vladimir Ashkenazy, Yan Pascal Tortelier a Paavo Järvi, Orchestr mladých Evropské unie, orchestry z Vídně, Frankfurtu a Bratislavy. Závěr přehlídky (21. srpna až 4. září) patří londýnskému orchestru Philharmonia. I Dvořákova Praha je fes-tivalem, na němž bude mít stanice Vltava mikrofo-ny – jak pro záznamy, tak pro přímé přenosy, jimiž mají být koncert Tomáše Netopila s rozhlasovými symfoniky a Jiřího Bělohlávka s Pražskou komorní filharmonií.

Petr Veber

V LÉTĚ MÚZYNESPÍ

Magdalena Kožená

FO

TO

— M

AT

HIA

S B

OT

HO

R /

DE

UT

SC

HE

GR

AM

MO

PH

ON

STRANA 19FESTIVALY

VV Latinské Americe jsem se ocitla poprvé před dva-nácti lety. Jela jsem do Mexika na delší stáž, na níž jsem překládala román mladé mexické spisovatelky Normy Lazo do češtiny a psala doktorát z lingvis-tiky. Latinská Amerika pro mě měla tehdy nádech něčeho tajemného, území, které jsem znala z knih Rulfa, Borgese, Sábata a Marquéze a o němž nám na přednáškách nadšeně vyprávěl profesor Černý, kterého jsme všechny tajně milovaly.

Mexiko mě zdrtilo. Svou nekonečností, pouští, pralesy, oceánem, indiánskou maskou, dekadent-ním slangem, našlapanými tančírnami, pornogra-fickými komixy a potoky krve, které tekly z každé stránky novin. Narkomafie, které plnily úlohu po-pravčích čet i sociálních sítí tam byly a jsou hlavní-mi pány a soudci zároveň. I po letech ve mně vzpo-mínka na Mexiko dokáže vyvolat temnou touhu se tam vrátit a zároveň strach to udělat. A mafiáni „nar-kos“ jsou častými postavami mých textů, tak jako Markus a Juan z povídky Nové šaty.

Sladký zvuk latinskoamerické španělštiny mě jak zrádná Siréna lákal zpátky čím dál častěji, pro-cestovala jsem jako novinářka a lingvistka téměř všechny latinskoamerické země, abych se vlastní fascinací tímhle kontinentem dostala mu pod kůži. Vracela jsem se při každé příležitosti, do některých zemí i několikrát – např. ze stejného místa v chil-

ské Patagonii, z Chaiténu, jsem napsala s odstupem sedmi let dvě velké reportáže. Naposledy jsem milo-vaný Chaitén, jedno z nejkrásnějších míst na světě, viděla letos v létě zničené a zasypané sopečným po-pelem. Žili tam poslední dva lidé – Cassandra a Ra-món a jim jsem věnovala povídku Štěstí v popelu.

Patagonie, kam se vždycky utíkalo, protože je to neprostupný a zapomenutý kout světa se svými sopkami, chladnými jezery, fjordy a podmořskými zemětřeseními, je rájem romanopisců – nikde jinde nenajdete tak lákavé náměty. Dodnes tam žijí po-tomci nacistů, kteří do Patagonie utekli, míchá se tady němčina se španělštinou a indiánskými jazy-

ky, lidé mají modré oči, protáhlé indiánské obličeje a vždycky máte pocit, že se v nich ukrývá nějaký příběh-poklad. O nich je povídka Kulaté rámy slov a Zvuk jména, které nám dali.

Pak jsem na delší dobu zakotvila u českých kra-janů v Brazílii, jako jejich učitelka. Nejdřív jsem učila v pralesní divočině státu Mato Grosso do Sul, kam přišli s Janem Antonínem Baťou Češi a postavi-li tady několik městeček. Učila jsem jejich potomky a rodinu vnučky Jana Antonína Bati Dolores Baťa Arambašičovou. Pak jsem se přesunula do mega-města Sao Paula a pokoušela jsem se tam nějaký čas žít, učit znova krajany a psát. V Sao Paulu se ale podle mě musíte narodit, abyste delší dobu vy-drželi nápor neustálé nejistoty, všudypřítomného pouličního násilí, propastných sociálních rozdílů a smogu. Přesto na to město dnes vzpomínám jako na elektrizující amalgám tropických vůní, černoš-ských rytmů vytloukaných na víka mastných ple-chovek, pouličních ohňů v chudinských čtvrtích a na nekonečné hodiny inspirace v tichu mé pra-covny v Českém krajanském spolku.

Po dvou letech v Brazílii jsem si dala od Latinské Ameriky pauzu. Myslela jsem, že navždycky. Byla jsem přesvědčená, že doma je doma a že je třeba začít se svým životem zacházet nějak vážněji, usazeněji a zodpovědněji. Stačil však jediný telefonát z Minis-

LATINSKOAMERICKÁ

TOUHA

STRANA 20POKRAČOVÁNÍ ZA PĚT MINUT

V prázdninovém vysílání Vltavy se během posledních let docela šťastně usadilo několik programových typů, ke kterým se rok co rok vracíme, protože – jak víme z četných ohlasů – dělají radost vám, poslucha-čům, a dělají radost i nám, redaktorům. Kromě Vý-letů s Vltavou, každodenní šansonové chvilky nebo Pokračování za pět minut, jsou to i letní ranní četby na pokračování. Ranní čtení! Jaký to luxus, který by si během roku mohl v chaotickém chvatu všedního dne dopřát jen málokdo! V létě to ovšem jde, aspoň na těch pár týdnů dovolené, kdy nemusíme spě-chat a k pozdní ranní kávě si můžeme pustit Roz-marné léto, Chrám Matky Boží v Paříži, Klapzubovu jedenáctku či jiné, většinou sice dobře známé, ale tím vítanější čtenářské – a ovšem i posluchačské – radůstky. I letos se k ranním četbám vracíme, a to už od pondělí 29. června, kdy začínají školní prázdniny. První je na řadě už zmíněný román Victora Huga ve výtečné, velmi barvité interpretaci Petra Kostky (v režii Hany Kofránkové). A hned potom vskutku roz-marná letní novela Vladislava Vančury, jejíž rozhla-sová podoba si v ničem nezadá se slavným Menzelo-vým fi lmem. Režisér Josef Melč natočil malý příběh z Krokových Varů v roce 1981 s Josefem Kemrem, Vlastimilem Brodským, Jiřím Adamírou, Danou Med-řickou, Jiřinou Jiráskovou… Co víc si ještě přát! Letní čtení na pokračování uvádíme každý všední den hned po skončení Mozaiky a ranní premiéře Výletů s Vltavou, tedy v 8.25. Hezký poslech!

V prázdninových Výletech s Vltavou křižujeme rok co rok všemi směry po celé republice; ale míst, která stojí za návštěvu – zvukovou i skutečnou – je tolik, že cyklus by mohl být nekonečný. Letos určí většinu vltavských letních a vý-letních tras zajímaví Evropané, kteří v našich krajích žili, nebo kteří tudy aspoň na čas prošli a zanechali po sobě výrazné stopy. A kam nás tedy stopy Evropanů zavedou? Na Střední Moravu se vydáme za slavnými hudeb-níky: do Vysoké za rodem Franze Schuberta, do Šumperku za pěvcem Leo Slezakem, do Javor-níku za Karlem Dittersem von Dittersdorf, dále do Šumvaldu, odkud pocházel rod Franze Lehára a nakonec do Olomouce za Leo Fallem. Budou to tedy výpravy plné hudby. V Karlových Varech, do nichž v historii výrazně pronikaly dodnes patrné evropské kulturní a společenské proudy, nás histo-rik Milan Augustin provede okolo některých opo-míjených a často dokonce i kuriózních pamětních desek pozoruhodných návštěvníků, kteří proslulé lázeňské město nějak poznamenali. Cesty po kraji východočeském pak budou velmi rozmanité, co se míst i osobností týče. Až na Labskou boudu se vydáme za italským botanikem P. A. Mattiolim, au-torem proslulého Herbáře, v Kuksu budeme – jak jinak – obdivovat díla Matyáše Bernarda Brauna, v Ratibořicích navštívíme krásnou a vzdělanou dámu Kateřinu Vilemínu Zaháňskou, nad Trutno-vem vystoupáme k mohyle rakouského generála Ludwiga Gablenze a konečně ve Svobodě nad Úpou se dozvíme, jak tu kdysi belgický průmysl-

ník Prosper Piette zakládal krkonošské papírny. Co osobnost, to jiný obor, ale zároveň vždy ona výrazná „evropská stopa“. Za neméně různoro-dou pěticí – od Jana Nepomuckého až k Josefu Skupovi – budeme putovat na Plzeňsku a za svatým Vintířem, zdaleka ne jen poustevníkem, se vydáme na Šumavu. Tolik aspoň malá nabídka z velkého letního itineráře Vltavy. Ani letos nebude samozřejmě chybět každodenní posluchačská soutěž, novinkou pak bude internetová stránka, na které – jak aspoň pevně doufáme – budete spolu-pracovat i vy, vltavští posluchači.

POZVÁNÍ

NA CESTY

terstva školství, abych se znova vypravila na konkurs na učitelku krajanů – tentokrát do Buenos Aires. Ne-mohla jsem odolat táhlému volání houpavého zvuku latinskoamerické španělštiny, tentokrát podbarveného zvukem bandoneonu a tanga. Jsem tady znova a dě-lám to co vždycky – učím a píšu. Buenos Aires s jeho širokánskou tmavě hnědou řekou a starými rezavými přístavy, plné nostalgie po něčem, co už dávno není a možná ani nikdy nebylo, mě drží ve svých sametových spárech. Je to silné město – město přízrak, s ulízanými vlasy, botkami ze třicátých let a rudou, vybledlou růží ve vlasech. Proto je pro něj v mých povídkách tolik místa. Po stejných ulicích jako já se prochází doktor Fa-varrolo, Svatá Leluyá a malý žebrák parkuje svůj vozík na nádraží Retiro, kde se každý den prodírám davem lidí a spěchám na metro. Možná, že mi právě on před několika měsíci ukradl z kapsy mobil.

Latinská Amerika je vtělená touha po něčem, co nikdy nepochopím. Čím víc se ji snažím poznat, čím víc o ní píšu politických analýz, reportáží, nebo lite-rárních textů, tím víc mi uniká.

Markéta Pilátová

FO

TO

— J

IŘÍ

SO

BO

TA

Pokračování za pět minut: Markéta Pilátová –

Příběhy z konce světa, pátek 7. 8. 2009, ve 20.00 hod.

Připravil a hudbu vybral Jiří Vondráček.

Režie Aleš Vrzák.

PRÁZDNINOVÉ

LETNÍ ČTENÍ

STRANA 21LETNÍ VÝLETY S VLTAVOU

KKompletní cyklus letošní Jazzové sezony Eurorá-dia, která sestávala z dvaceti přímých rozhlaso-vých přenosů či záznamů recitálů výjimečných ev-ropských, kanadských, amerických či mezinárodně smíšených hudebních seskupení, vyvrcholí v pátek 26. června 2009. Z pražského rozhlasového Studia A v Karlíně bude pro desetitisíce rozhlasových po-sluchačů v Evropě i za Atlantikem odvysílán zá-znam koncertu špičkové domácí kapely, která si ří-ká NUO multimusic minibigband, neboli Nuselský umělecký orchestr.

Tato personálně, nástrojově i stylovým zamě-řením unikátní skupina vznikla v květnu 2002 pů-vodně pouze pro potřebu absolventského koncertu tehdejšího žáka jazzového oddělení Ježkovy kon-zervatoře v Praze, klávesisty a skladatele Jakuba Zit-ka (studoval skladbu pod vedením pianisty Karla Růžičky). Z nekonečných nočních debat o tom, jak a co hrát po svém a jinak a jak uniknout standardům a pokorné úctě k mrtvým jazzovým velikánům, vy-krystalizoval nápad vytvořit generačně homogenní středně velký orchestr, který by se pokusil rozčeřit poněkud stojaté jazzové vody.

Jakub Zitko měl odjakživa sklony hrát vlastní hudbu a nekopírovat vzory, přitahovaly ho netra-diční hudební formy a neotřelé zvukové možnosti. Co se osobního vkusu týče, je stylově dosti neucho-pitelný – mezi svými oblíbenci nejčastěji uvádí jmé-na jako Charles Mingus, Medeski, Martin & Wood, Béla Bartók či Led Zeppelin. Postupem času přešel od klavíru k Hammondovým varhanám a Fender pi-anu, zkoumal možnosti sampleru, zkoušel nejrůz-nější nástrojové kombinace a zvukové efekty.

Hudba Nuselského uměleckého orchestru se v průběhu času vyvíjela dosti nepředvídatelným směrem díky všem muzikantským osobnostem, kte-ré se v kapele sešly a nasměrovaly svoji tvůrčí energii k jednomu společnému cíli. Na tváři kapely se výraz-ně podílejí bez výjimky všichni spoluhráči, výsledný zvuk se kroutí a proměňuje podle jejich momentál-ního rozpoložení, občas vibruje balkánskými pohřby i svatbami, detektivka z Harlemu mizí v příboji ku-bánské pláže apod. Začátkem roku 2007 se Jakub Zit-ko rozhodl realizovat nové autorské CD, které vyšlo koncem téhož roku u progresivně zaměřeného labelu Amplion Records pod názvem Dixie and The Gang.

Proč jsi svoji jazzovou kapelu pojmenoval

Nuselský umělecký orchestr?

To bylo v dobách, kdy většina muzikantů z kapely bydlela ještě v Nuslích a hodně jsme se tam setká-vali v hospodách. Napadlo mě to i jako legrační protiklad k Vienna Art Orchestra, což je samozřej-mě jedna z mých oblíbených kapel.

Jaký máš vztah k Botiči, který se pod Vyšehradem vlévá do Vltavy? V podstatě žádný speciální, ale samozřejmě za těch deset let, co zde bydlím, to tady mám už do-cela rád – celou tu oblast okolo Botanické zahrady až k Vyšehradu, samozřejmě včetně Nuslí.

Podle jakého klíče si vybíráš svoje spoluhráče? V první řadě si musíme rozumět i jako lidi. Jinak v podstatě ani nevím, jak ta sestava vznikla, vše vyplynulo tak přirozeně, že jsem nad tím ani nijak zvlášť nepřemýšlel. Každopádně to jsou muzikanti, kteří nejsou jen ortodoxní jazzmani, ale rádi se za-toulají i do jiných žánrů a nemají žádné předsudky.

Můžeš je nějak charakterizovat? Marcel Bárta (rozevlátý umělec), Oskar Török (ro-zevlátý umělec), Pavel Hrubý (rozevlátý umělec), Jan Jirucha (rozevlátý umělec), Jiří Šimek (rozevlá-tý umělec), Aleš Slavík (rozevlátý umělec), Roman Vícha (rozevlátý umělec), Ivan Acher (rozevlátý umělec), já (fotřík od tří dětí).

Jseš šťastnej chlap, když můžeš dělat svoji práci?Ano. Jsem štastnej, protože se živím tím, co mě baví – hraním muziky. Nic lepšího (kromě zdraví) si snad člověk ani nemůže přát. Kromě hraní ještě učím skladbu, což je někdy zábavné a někdy už míň, ale každopádně to přináší zase nějaké nové podněty a setkávání se studenty a jejich pracemi, což je také zajímavé. Teď čerstvě jsem se ještě na-močil do vytváření programu v novém klubu Jazz Dock, což mě také baví a doufám, že se nám tam po-daří vytvořit fungující progresivní scénu, která by byla zaměřena hlavně na mladé a originální kapely. V poslední době vůbec nestíhám, takže si říkám, že ani nemám čas na psaní muziky, ale asi si musím jen lépe zorganizovat čas a pít méně alkoholu.

Jiří Starý

MULTIMUSIC MINIBIGBAND ALIAS

NUSELSKÝ UMĚLECKÝ ORCHESTR

NUO

STRANA 22JAZZOVÁ SEZONA

Právě počátky elektronické hudby se zabývají v seriálu Krásné staré stroje Pavel Klusák a Tadeáš Haager. V obecném povědomí koluje názor, že prvními muzikanty skládajícími elektronickou hudbu byli němečtí Kraftwerk. Už ze samotného faktu, že hudební nástroj (v podstatě první noise generator na světě) pochází už z roku 1913 je patrné, že věci se ma-jí ve skutečnosti trochu jinak. Stejně tak Léon Theremin hrál na svou dů-myslně hučící anténu už ve dvacá-tých letech. Pavel Klusák společně

s T. Haagerem se vydali, co nejhlou-běji to šlo, a objevili zástup zapome-nutých hrdinů a múzických skautů a průkopníků, kteří stvořili žánr elek-tronické hudby prakticky z ničeho. Jen málo z těch, kteří dnes chodí za duněním sound systémů do luk ne-bo klubů, asi tuší, kdo to byli Wendy Walter Carlos, Raymond Scott nebo třeba Daphne Oram. A přitom prá-vě oni v padesátých letech s tehdy už dokonalejší technologií (CSIRAC, moog) skládali první elektronické ku-sy, které už nebyly jen experimentem,

ale i uměním. Jedni přitom ve služ-bách reklamního průmyslu a druzí pod záštitou veřejnoprávních médií. Podivné kořeny pro undergroundo-vé a nezávislé hudební hnutí, jak se dnešní elektronika chápe. Že? Tři hodiny putování hudebními dějina-mi vám osvětlí, že reklamní spoty na šumivé nápoje nebo stavebnice měly na svět kultury stejný vliv jako doku-menty o astronomii, pro které skládal soundtracky Philip Glass… že nevěří-te? Tak poslouchejte.

Tadeáš Haager

KRÁSNÉ

STARÉ

STROJE

Historie pípání je

mnohem zajímavější,

zábavnější, ale hlavně

starší, než byste

zřejmě čekali.

DAPHNEORAM

WENDYWALTERCARLOS

RAYMONDSCOTT

ČAJOVNA STRANA 23

SSoudobá hudba ve Spojených státech vzniká v podstatně jiných podmín-kách než v Evropě. Zdaleka není tak často podporována ze státních peněz, ale mnohdy nachází uplatnění při univerzitách – zde také působí celá řada specializovaných souborů – ne-bo je zaštítěna nadacemi financova-nými z prostředků bohatých jednot-livců. Američtí skladatelé jsou mož-ná pod silnějším komerčním tlakem, často píší pro tradiční nástrojové for-mace a jejich hudba bývá v Evropě někdy trochu opovržlivě přehlížena. Na druhou stranu zde vždy byly osob-nosti, které se rozešly s ustálenou provozovací praxí, vcelku radikálně se vůči ní vymezily a hledaly na no-vých základech postavený hudební projev. V anglosaském světě se v té-to souvislosti vžil termín „maverick“ – individualista jednající na vlastní pěst, který přehodnotil východiska své práce a vědomě se postavil pro-ti hlavnímu proudu. Tento přístup už má v Americe svou tradici. Na je-jím počátku stál skladatel, civilním povoláním pojišťovák, Charles Ives (1874–1954). Pracoval se čtvrttóny, polyrytmií i disonantní harmonií; evropskou tradici symfonické hudby spojil s vlivy americké populární kul-tury a dosáhl výsledků, které dodnes vyvolávají údiv. Do podobné skupiny „mavericků“ bychom mohli zařadit Henryho Cowella (1897–1965), Har-

ryho Partche (1901–1974), i new-yorské skladatele kolem Johna Cage (1912–1992). V podobném kontextu vznikala i raná díla dnes už široce přijímaných skladatelů Steva Reicha (1936) a Philipa Glasse (1937). Oba dva stáli v 60. letech u zrodu směru, pro který se vžilo označení minima-lismus.

Termín je vlastně vypůjčený z vý-tvarného umění. Není to náhoda: Hu-dební skladatelé byli od začátku v úz-kém kontaktu s výtvarnou scénou. Steve Reich se svým ansámblem vy-stupoval v prvních letech především

v galeriích, Philip Glass spolupraco-val s jedním z nejvýznamnějších mi-nimalistických sochařů Richardem Serrou. Celý směr bývá charakteri-zován redukcí užitých prostředků, ale možná by bylo příhodnější říci, že se vyznačuje znovupromýšlením základních prostředků. Výtvarníci a sochaři se zaměřili na jednoduché tvary, skladatelé se navraceli k tonali-tě a jasně čitelnému rytmu, intenziv-ně studovali hudbu mimoevropských kultur a zajímali se o jazz. Často se jednalo o vědomé vymezení se vůči dominující atonální hudbě serialistů

a Johna Cage. Když Steve Reich studo-val na Mills College v Kalifornii, jed-ním z jeho učitelů byl i Luciano Be-rio. Reich mu jednou přinesl ukázat skladbu založenou na dvanáctitónové řadě. Příliš důmyslně s ní ovšem ne-pracoval a řada se neustále opakovala v základním tvaru. Berio se podíval do partitury a zeptal se: „Když chce-te psát tonální hudbu, proč nepíšete tonální hudbu?“ Reich později dva-náctitónovou techniku odmítl úplně, stáhl se z akademického života a na čas se živil jako taxikář. Kolem polo-viny 60. let dokonce přestal psát pro hudební nástroje a místo toho začal nahrávat na magnetofonový pás mlu-venou řeč. Jak později přiznal, tajně natáčel i své zákazníky v taxíku. Se získaným materiálem začal experi-mentovat: vybral úryvky, které ho zaujaly svou melodickou a rytmickou kvalitou, a vytvářel z nich smyčky. Jednou se stalo, že taková smyčka bě-žela na dvou magnetofonech součas-ně. Jeden magnetofon se ovšem zpo-maloval a tak skladatel slyšel nahráv-ku dvakrát – poprvé v nezměněném tempu a podruhé, jak se od originálu postupně vzdaluje. Fázový posun, jak tento jev nazval, zaujal Reicha natolik, že s ním začal cíleně pracovat. I díky náhodě tak v roce 1965 vznikla prv-ní skladba svého druhu – It‘s Gonna Rain, založená na nahrávce černoš-ského kazatele Bratr Wlatera. Reicha fascinoval proces postupného posou-vání a možnost onen proces sledovat. Techniku fázového posunu užil opa-kovaně a později si ji vyzkoušel i na tradičních hudebních nástrojích. Svá stanoviska shrnul v roce 1968 v eseji nazvané Music as a Gradual Process – Hudba jako postupný proces. Tento text se stal jedním z nejdůležitějších teoretických textů minimalismu.

MINIMALISMUS

Steve ReichF

OT

O —

JE

FF

RE

Y H

ER

MA

N

INSPIRATIVNÍ

STRANA 24HUDEBNÍ FÓRUM

Za vůbec první minimalistic-kou skladbu bývá považováno Trio pro smyčce La Monte Younga (1935) z roku 1958, ale opravdu klíčovou kompozicí raného období bylo In C Terryho Rileyho (1935). Partitura je příznačně velice strohá a obsahu-je pouze padesát tři krátkých melo-dických frází a soubor instrukcí, jak s nimi naložit. Není specifikována konkrétní instrumentace a na prove-dení se může podílet libovolný počet hudebníků. Každý z nich postupně přehraje všech padesát tři frází a na každém z nich záleží, kolikrát jednot-livou frázi zopakuje. Když bylo In C v roce 1964 provedeno v San Fran-cisku poprvé, v ansámblu hrál i Steve Reich. Byl to právě on, kdo navrhl, aby byl do hudby zapojen pravidelně pulsující rytmus, který hudebníkům umožnil snazší orientaci. In C se do-dnes dočkalo mnoha nahrávek; na té z 60. let hraje na saxofon sám Terry Riley, existuje i verze pro symfonický

orchestr a jednu ze zatím posledních postavil Paul Hillier téměř výlučně na lidských hlasech.

Postupem času se každý ze skla-datelů vydal svou cestou, ale v raných dobách spolu často spolupracovali, podíleli se na provedení skladeb svých kolegů a nepochybně se vzájemně in-spirovali. Jakým směrem se později ubíral vztah Steva Reicha a Philipa Glasse výmluvně charakterizuje ná-sledující historka. Koncem 60. let na-psal Glass skladbu nazvanou Two Pa-ges for Steve Reich – Dvě stránky pro Steva Reicha. Později název zkrátil na pouhé Two Pages – Dvě stránky.

Možná trochu nečekaně se mini-malismus stal jedním z nejinspirativ-nějších směrů poválečné hudby a nale-zl ohlas u odlišně orientovaných tvůr-ců několika generací ze všech koutů světa. V kontextu symfonického or-chestru i velké opery rozvíjí potenciál myšlenek první generace autorů John Adams (1947). Se zajímavou, v har-monii podstatně komplikovanější od-povědí na podněty amerických tvůr-ců přišel Holanďan Louis Andriessen (1939). Vliv směru ovšem už dávno překročil hranice artificiální hudby a inspiroval autory ambientní hudby i mnohé dýdžeje. Za minimalistu bý-vá někdy označován také Michael Ny-man (1944), britský skladatel, autor hudby k filmům Petera Greenawaye, který se svou skupinou 7. července za-vítá na letošní ročník festivalu Colours of Ostrava. V následujícím týdnu, 16. července, vystoupí v pražském Kongresovém centru Philip Glass, a aby toho nebylo málo, v témže týd-nu můžete na Vltavě poslouchat mi-nimalismu věnovaných pět pořadů Hudebního fóra.

Josef Třeštík

Dne 28. srpna 2009 si hudební veřej-nost u nás i v zahraničí připomene 50. výročí úmrtí Bohuslava Martinů. Ro-diště skladatele – východočeské město Polička – bude v jubilejní den místem konání koncertu, pořádaného v kostele sv. Jakuba, v jehož věži se Bohuslav Martinů 8. prosince 1890 narodil jako syn místního pověžného. Mimořád-nému datu bude odpovídat i poměrně netradičně a velkoryse koncipovaný program koncertu tvořený výhradně díly Bohuslava Martinů. Podle slov Vojtěcha Stříteského, ředitele Komorní fi lharmonie Pardubice, bylo záměrem vytvořit dramaturgii jako oblouk vychá-zející od hudby Martinů s typicky folk-lorní inspirací přes výraznou kompozici s internacionálním ideovým rozměrem a s návratem opět k lidově laděnému a pozitivně vyznívajícímu opernímu pastorale. „Potkal jsem jeseň“ – titul celého ve-čera je citátem ze závěrečná pasáže kantáty Bohuslava Martinů Otvírání studánek na slova Miloslava Bureše, která zazní v úvodu koncertu násle-dována Selankou z kantáty Kytice. Internacionální prvek je v programu za-stoupen Polní mší, hluboce působivým dílem, reagujícím na události počátku 2. světové války. O kompozici, která předpokládá provádění nikoli v kostele, ale případně i v jakýchkoli válečných – „polních“ podmínkách, Martinů napsal: „… není to vlastně mše, je to jakási modlitba za vlast a touha po domově, kterou tlumočím v tónech… Je to modlitba klidná, doufající a plně věřící v budoucnost.“ Program vyvrcholí pro-

vedením líbezného pastorale Narození Páně z opery Hry o Marii. Interprety koncertu budou Komorní fi lharmonie Pardubice, Kühnův smíšený sbor a só-listé, dirigentem bude Marko Ivanović. Koncert, na jehož pořádání se podílejí Město Polička a Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, vysílá pří-mým přenosem Český rozhlas 3 – Vltava a v rámci cyklu Letní festivaly Eurorádia 2009 řada zahraničních rozhlasových stanic.

— dh —

JUBILEUM

BOHUSLAVA MARTINŮ

V POLIČCE

Michael Nyman

FO

TO

— ©

CE

NT

RU

M B

OH

US

LA

VA

MA

RT

INŮ

, P

OL

IČK

A

STRANA 25JUBILEUM

ZZimní klání rozhlasových snímků ano-nymních interpretů vyvrcholí vždy na přelomu jara a léta koncerty vítězů, laureátů a dalších oceněných, kteří obhajují své již dříve natočené výko-ny. Po dvou minulých ročnících Con-certina, kdy se utkávali sóloví hráči v různých oborech, otevíraly se letos zájemcům kategorie komorní hry, a to od dua po kvinteto.

Porota 43. ročníku zasedala v Pra-ze počátkem února a vyslechla nahráv-ky 14 souborů, z toho bylo 8 duí, 4 tria a 2 kvarteta; kategorie kvinteto nebyla obsazena. Členové poroty – předseda Jiří Bárta a Adam Skoumal z České republiky, Clara Novak z Itálie, He-lena Bondarenko z Ruska, Wolfgang W. Meyer z Německa, dále za Evrop-skou vysílací unii (EBU) Alina Velea z Rumunska a László Terdik z Ma-ďarska – hodnotili soutěžní snímky z osmi zemí: kromě nás z Bulharska,

Estonska, Lotyšska, Polska, Portugal-ska, Ruska a Řecka.

Český rozhlas zaznamenal letos velký úspěch českých účastníků, kte-ré vyslal do soutěže a jejichž snímky natočil v rozhlasových studiích. Čest-né uznání obdrželo Klarinetové trio Základní umělecké školy v Týništi nad Orlicí, které vede pedagog Pavel Plašil, ve složení Pavel Zemen, Pavel Plašil a Vojtěch Hájek. Kvarteto ZUŠ Bohuslava Jeremiáše v Českých Budě-jovicích pod vedením prof. Petra Rie-se získalo 1. cenu a titul laureáta; tvoří ho hráčky na flétnu Anežka Vargová, Zdeňka Hanzliková, Klára Škodová a klavíristka Barbora Brabcová.

Absolutními vítězi Concertina Praga 2009, vítězi v kategorii duo a laureáty soutěže se stali houslisté, bratři Matouš a Šimon Michalovi (na fotografii s předsedou poroty, světo-známým violoncellistou Jiřím Bár-

tou). Pocházejí z hudebnické rodiny z Police nad Metují a v současnosti oba studují u prof. Jaroslava Foltý-na na Pražské konzervatoři. Matouš a Šimon Michalovi jsou nositeli Ce-ny Heleny Karáskové, kterou předává ministr školství; ocenění nese jméno redaktorky, patřící v roce 1966 k za-kladatelské generaci dnes proslulé rozhlasové soutěže.

Český rozhlas 3 – Vltava připravil ve spolupráci s Producentským cen-trem, které organizuje mezinárodní soutěž, přímé přenosy a záznamy kon-certů mladých interpretů. Uskuteční se v červnu v pražském Rudolfinu a na Jihočeském festivalu Concertino Praga. V neděli 14. června se od 19 ho-din koná pražský přímý přenos kon-certu s moderací Lukáše Hurníka, jenž představí mladé hudebníky od nás, z Polska, Portugalska a Bulharska. Další přímý přenos, a to závěrečné-

ho koncertu, uvede Vltava v pátek 19. června; bude z Rytířského sálu zám-ku v Jindřichově Hradci a uvádí ho Jiří Hlaváč. Záznamy koncertů ze zámků v Českém Krumlově, Bechyni a z di-vadla v Třeboni uslyší pak rozhlasoví příznivci mladých komorních souborů o třech červencových středách.

Concertino Praga vymyslel kdysi v šedesátých letech minulého století redakční kolektiv především jako uži-tečnou a prospěšnou věc, upevňující kontakty mezi rozhlasy ve světě. Sou-těž slouží vynikajícím talentům, v ko-morních souborech pak o to víc, že jim dává poznat pocit sounáležitosti a odpovědnosti k ostatním. Mladí hu-debníci však zejména chtějí své umě-ní předávat publiku, chtějí v lidech probouzet radost, chtějí povznášet. Pojďme jim tedy naslouchat!

Stanislava Střelcová

CONCERTINO PRAGA 2009:TÝMOVĚ OD DVOU

DO ČTYŘ

Vítězové soutěže, bratři Matouš a Šimon Michalovi, s Jiřím Bártou

Mezinárodní rozhlasová soutěž mladých

hudebníků se opět dostala do fi nále.

FO

TO

— A

RC

HIV

ČR

O

STRANA 26SOUTĚŽ

KKdyž se stal ředitelem SOČRu, vstou-pil do neznámých vod a musel se na-učit řídit a nést odpovědnost za 120 lidí. Jeho míra empatie a znalost psy-chologie se zvýšila geometrickou řa-dou. Dnes je z něho špičkový hudební manažer.

Jak to vypadá s generačním profi lem

orchestru?

Myslím, že se nachází v optimálním stavu. Jsou zde jak zkušení matado-ři, kteří jsou na vrcholu tvůrčích sil, tak hodně perspektivních mladých mužů a žen, a to hlavně ve smyč-cových skupinách, kteří přinášejí nové pohledy. Konkursy ukazují, že technická hráčská úroveň se obecně zvedla. Na druhé straně je zřejmé, že studiu orchestrální hry je na našich školách, které vychovávají prioritně sólisty, věnována nedostatečná po-zornost. Ovšem ani úspěšný konkurs ještě nemusí být obecným měřítkem, jak se bude muzikant v rámci orches-tru vyvíjet.

Co si slibujete od nového stálého

dirigenta orchestru?

Jan Kučera fungoval dva roky jako asistent pana šéfdirigenta Vladimíra Válka, jehož je odchovancem, a vloni se stal stabilním členem týmu or-chestru. Má obrovský hudební poten-ciál, vize; je praktikem. Chceme mu dát příležitost, aby toto vše rozvíjel.

Jeho působení u orchestru je příno-sem s potenciálem pokračování stylu práce a všeho dobrého, co přinesl za 25 let stávající šéfdirigent. Záleží jen na něm, jak bude tuto šanci roz-víjet a jak se rozhodne, do jaké míry bude dirigentem. Jedná se totiž o člo-věka, který se kromě toho úspěšně věnuje i kompozici a aranžování.

Zkomplikovala rekonstrukce

původní budovy rozhlasu činnost

orchestru?

Většinu projektů realizujeme v kapa-citně menším studiu v Karlíně, a tím se nahrávací studiová produkce po-někud zúžila. Je to dáno omezením počtu nahrávajících hudebníků. Na-proti tomu se snažíme, aby veškerá veřejná vystoupení byla Českým roz-hlasem nahrávána a hodně kooperu-jeme se zahraničními veřejnoprávní-mi rozhlasy, například v Maďarsku, Srbsku, Chorvatsku, a s EBU. Musím dodat, že se orchestr na otevření vinohradské jedničky hodně těší. Studiová práce je pro rozvoj velmi užitečná – mikrofony jsou totiž neú-prosné a odhalí každou chybu. Navíc bude mít SOČR důstojné zázemí a studio zlepší svoji podobu a vyba-vení. Souběh koncertní a studiové práce je naší výraznou výhodou.

SOČR je také důležitým

ambasadorem české kultury.

Kdo vás uslyší v příští sezoně?

Budeme hrát v Německu, Rakousku, Itálii, Holandsku a Belgii. Pravidel-né zájezdy do Japonska a Řecka se bohužel kvůli financím posunuly o jeden rok.

Výkladní skříní orchestru je oblíbená

abonentní řada v Rudolfi nu. Jaká

bude sezona 2009–2010?

Samozřejmě nemůžeme pominout dvě výročí – Martinů a Mahlera. Hned na úvodním zářijovém koncer-tu uvedeme 1. symfonii od Martinů, v prosinci Inkantace s Ivo Kahánkem a Vladimírem Válkem, na mimořád-ném koncertu ve Španělském sále Pražského hradu zazní Památník Lidicím. Moc se těším na provedení Mahlerovy 2. symfonie „Vzkříšení“ v červnu 2010. Jeho hudbu budeme provozovat i mimo abonmá a v za-hraničí, takže bude v letech 2010 až 2011 určitým pilířem naší činnosti… Naše veřejnoprávní poslání napl-ňujeme prezentováním výrazných mladých umělců, jako jsou kromě Kahánka Irvin Venyš, Marek Štilec nebo Martina Bačová.

Co byste čtenářům z nové sezony

zvlášť doporučil?

Například Michaelu Fukačovou, bá-ječnou cellistku, která v Praze dlouho nehrála. V únoru příštího roku s ná-mi uvede Elgarův koncert. Koneckon-ců ten večer má pestrou dramaturgii, protože Elgara doplní Grieg, Ravel a Richard Strauss. Podobně je tomu s květnovým koncertem s hudbou Honeggera, Ravela, Milhauda, Gla-zunova a Čajkovského. Zajímavou perličkou bude březnové hostování Zdeňka Mácala. Moc se také těším na lednový koncert bývalého šéfa Belgického rozhlasového orchestru Ronalda Zollmana, který mě před 18 lety doprovázel coby laureáta sou-těže Královny Alžběty, a na prezen-taci reprezentativního opusu hudby 20. století – Hindemithovy symfonie Malíř Mathis. Příští sezona je obecně podle mě pestřejší než minulé, takže je z čeho vybírat.

Luboš Stehlík

Jan Simon

Ještě před osmi lety byl Jan Simon „jen“ jedním

z nejlepších českých klavíristů, byl odpovědný

pouze sám za sebe…

JAN SIMON A SOČR

FO

TO

— A

RC

HIV

STRANA 27ROZHOVOR

SSnaha likvidovat nahrávky se rozhodně netýka-la jenom ryze politických pořadů a projevů. S ne-menší intenzitou byly likvidovány pořady z oblasti takzvaného uměleckého slova i hudby. Málokterá redakce má tak pečlivě vedený archiv smazaných pořadů jako redakce rozhlasových her. Jen z let-mého nahlédnutí do křestních listů smazaných ti-tulů je zřejmé, že v druhé polovině 50. let se hry prvoplánově angažované sovětské dramatiky staly už neúnosnými. Roky 1956–57 přinesly velký po-čet smazaných her, jež nesly stopy počátku 50. let. Není pochyb o tom, že v tomto případě nešlo pou-ze o uvolňování pásků, šlo o likvidaci stop po dra-maturgii naivně propagandistické linie. Dělo se to často i za cenu mazání hereckých výkonů, které si nesporně zasloužily uchování, byť třeba „jen“ pro potřeby historiků, teatrologů.

(Několik příkladů: S. P. Antonov: Delegátka míruHráli: Jekaterina Ivanova Nikanorova, dojička krav – Antonie Hegerlíková,Předseda kolchozu – Jiří Suk, pastýř – Ludvík Řezníček, tajemník okresního výboru – Vladimír Čech… dále: Josef Červinka, Jaroslava Adamová, Světla Amortová, Dana Medřická…Přeložil a upravil Vlastimil Brtěk, režie – Oldřich Hoblík, Natočeno 1951, smazáno – 1956

S. Antonov: Jak se zpívá v Poddubí, zpracování povídky „Častušky z Poddubí“ Hráli: Rudolf Deyl ml, Světla Amortová,

Jiřina Švorcová, Jaromír Spal…Režie Jiří Horčička, natočeno 1953, smazáno 1956

Alexej Arbuzov: Setkání s mládímKomedie se vzpomínkami na válečná létaRež. Jiří Hořčička – Karel Höger v hlavní roliNat. 1953, smazáno 1958

Sovětská klasika Ďjakonov: Svatba s věnemPřevzato z Realistického divadla – rež. Rudolf Vedral, Nat. 1953, smaz. 1957)

Smazána byla takzvaná Divadelní okénka, kte-rá vznikala v první polovině 50. let. Byly to sice útvary převážně publicistické, určené k oslavě vý-ročí herecké, či režijní osobnosti, ale byly v nich zachyceny hlasy, které z hlediska teatrologie mě-ly vysokou výpovědní hodnotu (Marie Hübnero-vá, Otomar Krejča, Jiřina Petrovická…). Pořady by-ly mazány brzy po vysílání, nešlo tedy s největší pravděpodobností o „mazání stop minulosti“, ale o prosté uvolňování pásků.

Stejný důvod (tedy uvolňování natáčecího ma-teriálu) stál patrně také za skutečností, že se v archi-vu nedochovaly žádné z oblíbených pořadů, které ze svých cest připravovali Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Nikdo dnes už asi nezjistí, kdo ke smazá-ní těchto vzácných dokumentů dal pokyn, ale došlo k němu patrně ještě dříve, nežli se Jiří Hanzelka stačil vmísit do politického dění v roce 1968, motiv tedy nejspíš nebyl ideologický.

Druhá etapa mazání stop nastala v období po roce 1968. Zajímavé je ovšem zjištění, že první eta-pa mazání nastala už v druhé polovině roku 1968, nebo v první části roku 1969, v době, kdy se ještě první garnitura nejtvrdších normalizátorů moci ne-chopila. Dramaturgové, poučeni minulými léty, do-kázali dobře odhadnout, jaké tituly by jim následně mohly být přičteny ke zlu, a řadu z nich nechali

sami smazat. (Např.: Yehuda Amihai: Zvony, zvonky a vlaky. Hra poctěna 1. cenou v soutěži Kol Izrael a cenou Prix Italia 1962; byla zaměřena na otázky židovství, obsahovala reminiscence na válku, režie Petr Adler; hráli: Petr Haničinec, Blanka Waleská, Antonín Zíb, Světla Amortová, natoč. 1967, smazá-no – květen 1969; Olga Sheinpflugová: Bezcitkové, rež. Jiří Hořčička, natočeno 1966, smazáno 1969; smazána byla řada her chorvatského autora Zvoni-mira Bajsiče… atd.)

Když nastala doba prověrek a tvrdé normali-zace, začalo se mazat mnohem důrazněji. Tak na-příklad zmizely z brněnského archivu hry Jaromíra Ptáčka, které režírovala Olga Zezulová. Z Horčičko-vých inscenací byly nenávratně zničeny tituly jako Muž se psem (autor Zdeněk Jirotka, natočeno 1965), Pražské křižovatky (Arnošt Lustig, 1965), Horčičko-va vlastní hra Čtvrté nástupiště (1966). Mazání pod-lehla celá řada dalších kvalitních titulů.

JAKÁ BYLA KRITÉRIA TOHO, CO SE MAZALO? Řekněme rovnou – žádná systematická kritéria neexistovala. V mnohých rozhodnutích oněch let (ale i let mnohem pozdějších) převažovaly důvody ryze osobní. Osobní antipatie, nevraživosti, závist a zloba. Jistě – především byly k likvidaci určeny hry a další pořady autorů, kteří byli jakkoli svázá-ni s reformním procesem. (Smazána byla například hra Václava Havla Anděl strážný; po roce 1989 ji do archivu přinesl ve své soukromé nahrávce režisér Josef Melč. Smazána byla hra Ivana Klímy Porota, zatímco jiná Klímova hra, Ženich pro Marcelu, byla sice natočena v roce 1968, ale přežila uschována a své premiéry se dočkala až v roce 1990. Smazány byly povídky Alexandra Klimenta, ale třeba také Jindřišky Smetanové… a řada dalších.)

Smazáno pak bylo několik her, jež režíroval ně-který z rozhlasových režisérů, kteří byli angažování v rozhlasovém dění v průběhu roku 1968. Jedním

VĚC: MAZÁNÍ /3. ČÁSTTřetí a závěrečná část

materiálu o problematice

mazání rozhlasových

nahrávek

STRANA 28STUDIE

z hlavních, jehož jméno normalizátory popuzova-lo, byl Josef Henke, který byl z rozhlasu na začátku 70. let vyhozen. Přesto z jeho bohaté tvorby z ob-dobí 60. let zmizel v nenávratnu snad jediný titul – hra Ingmara Bergmana Malba na dřevě. (Hra byla znovu natočena v roce 2005 režisérem Vlado Rus-kem.) Ostatní významná díla (adaptace Máchova Kata, Dykova Krysaře, Kafkovy Proměny, Exupé-ryho Malého prince, a nebo inscenace původních her, jakými byly Vilímkovy Kořeny zla, Přidalovy Sudičky, anebo slavná dramatizace Čapkova Života a díla skladatele Foltýna…) byla včas převedena na dokumentární fond a jakkoli nesměla být v průbě-hu následujícího dvacetiletí reprízována, přečkala v archivu do dnešních dnů.

Probíráme-li jména autorů, kteří pro své „pro-hřešky“ nesměli být uváděni v žádném českém diva-dle a jejichž jména byla důsledně utajována, s pře-kvapením zjistíme, že jejich nejlepší hry, které pro rozhlas napsali v průběhu 60. let, zůstaly v archivu uchovány. Nejde jen o obsahově zcela nevinné ti-tuly, u kterých (z hlediska uvádění) vadilo vlastně jen jméno autorovo (například velké množství po-hádek a adaptací Františka Pavlíčka, nebo adaptace poetických her Topolových), uchovány zůstaly pře-kvapivě i hry, které byly zjevnými paralelami zne-užívání moci, totalitních přístupů, či manipulace s historickými fakty (za všechny například Uhdeho Výběrčí, nebo Vilímkův Neodvratitelný skon mara-tónského běžce, oceněný na Prix Italia 1969).

Všechny tyto tituly (a celá řada dalších) se v průběhu normalizačního dvacetiletí do vysílání nedostaly, přesto však byly k dispozici tehdy mla-dým a začínajícím dramaturgům a režisérům jako cenný studijní materiál. Nelze v tom spatřovat snad velkorysost normalizačních šéfredaktorů, kteří by jistě netrpěli přehnaným sentimentem vůči špič-kové rozhlasové dramatice. Je to spíš svědectvím o tom, že pokud měli tito šéfové záruku, že hry ne-proniknou do vysílání (a to bylo jištěno důkladným schvalovacím systémem), pak jim v zásadě byly tyto tituly lhostejné.

Tomu, že řada hodnotných pořadů ze 60. let zůstala zachována, kuriózně napomohla i skuteč-nost, že z rozhlasového archivu byli vyhozeni gra-duovaní archiváři (Ladislav Roubal, Vladimír Ježek,

Alexandr Bartoň) a vystřídali je diletanti. O zpří-stupňování fondu měli mlhavé povědomí, takže jen pár zasvěcených vědělo, pod jakou signaturou jsou snímky uloženy. Systematická katalogizace celého DF fondu začala až v polovině 80. let.

Kritérium takzvané „vysílatelnosti“ her bylo podrobeno mnoha dalším faktorům. Vysílat se ne-směla samozřejmě díla jakkoli jinotajná, hry a li-terární texty, jež měly vícevrstevnatý obsah, které mohly umožňovat různou interpretaci. Nepřijatelné byly tituly, jež vycházely z poetiky absurdního di-vadla (řada z nich byla v 60. letech natočena, repríz se dočkaly ovšem až po roce 89). Vysílat se nesměly ovšem nejen hry autorů, kteří se dostali na nikdy

oficiálně nezveřejněnou černou listinu, vysílat se nesměla ani díla, ve kterých hráli herci, kteří se zne-líbili. Pozoruhodné bylo, že v tomto směru vládla naprostá anarchie. Určití herci nesměli vystupovat v televizi, ale v rozhlase nevadili. V celé řadě pří-padů tomu bylo naopak. Jiná pravidla vládla opět v divadlech. Je pochopitelné, že o této „personální nezávadnosti“ rozhodovali jednak lidé z mocen-ských kruhů (v případě sdělovacích prostředků šé-fové patřičných oddělení na ÚV KSČ), do této selek-ce zasahovali ovšem často sami šéfredaktoři – a to jednak pod dojmem svých vlastních sympatií či an-tipatií, mnohdy ovšem také „dálkově řízeni“ vliv-nými osobami, které si do sdělovacích prostředků

J. Hanzelka, M. Zikmund

FO

TO

— A

RC

HIV

ČR

O

STRANA 29STUDIE

vyšlapaly soukromé cestičky. Z roz-hlasového prostředí je známa skuteč-nost, že po jistou dobu (v polovině 70. let) nesměla být obsazována valná část souboru Vinohradského divadla. Skutečnou příčinou nebyly ovšem žádné „politické přečiny“ herců, ale vliv, který na tehdejší šéfredaktorku Hlavní redakce literárně-dramatické-ho vysílání měla záští vůči kolegům naditá herečka Světla Amortová. Pa-radoxně byly i případy, kdy se titul se „zakázaným“ hercem či nepohodl-ným režisérem vysílal, jejich jména ale nesměla být uvedena v ohlášení.

Nejenže měly tyto zákazy herec-kého působení v mnoha případech naprosto iracionální zdůvodnění, na-víc se zákazy nevyzpytatelně měnily. Jednou herec směl být obsazen, jin-dy byla témuž vyslovena nedůvěra. Tato politika osobního vyrovnávání účtů měla ovšem svoje neblahé dů-sledky pro řadu již existujících na-hrávek. Pokud byl do některé ze star-ších rozhlasových inscenací obsazen herec, který se později znelíbil, hra se nemohla reprízovat po celou řadu let (třebaže její obsah byl zcela ne-závadný). A tak se často stávalo, že v okamžiku, kdy došlo na nezbytné mazání pásků (z oněch ryze praktic-kých důvodů) bylo rozhodnuto sma-zat nahrávky, ve kterých účinkovali tito „nežádoucí“ herci. A to ne snad proto, aby zmizely jejich hlasy a vý-kony, naopak z ryze jednoduché úva-hy – k čemu nám budou zabírat pro-stor na páscích nahrávky, které stejně nesmíme reprízovat?

(Dva příklady za mnohé – Věra Adlová: Slepý anděl z Anaberku, původní rozhlasová hra; natočeno – červen 1969, smazáno – duben 1980, režie Josef Melč, účinkovali: Dana

Medřická, Miloš Nedbal – oba vynikající herci patřili v 70. letech k tzv. nežádoucím;

Oldřich Daněk: Dialog ve spiráleNat. 1969, smazáno 1980, rež. Ludvík Pompe, úč. Ladislav Boháč, Miloš Nedbal)

Mazala se i klasika jen proto, že v ní vystupoval některý z nežádoucích herců. Často se však mazala i proto, aby se otevřela možnost nové realizace. Opět jen příklady:

(Gogol: Revizor nat. 1958 – režie Jiří Roll, hráli: Václav Voska, Josef Bejvl, Josef Kemr, Felix le Breux…smazáno 1969. Znovu natočeno 1972, režie Jiří Horčička, hráli Václav Postránecký, Martin Růžek…František Rachlík: Pozdrav pánbůh pan Randák – četba na pokr., v roce

1960 natočil Oldřich Hoblík s Janem Pivcem. Smazáno v roce 1972. Znovu natočeno v roce 1990, režie Alena Adamcová, účinkoval Lubor Tokoš)

Občas docházelo k absurdním kuri-ozitám – v prověřených a naprosto „nezávadných“ klasických titulech se hledaly možné nežádoucí asocia-ce. A tak např. z Tylova Strakonic-kého dudáka nařídil vedoucí dra-maturg (tehdy Vladimír Remeš) vy-střihnout větu hostinského, který se v cizí zemi podivuje nad příchodem Vocílky přibližně takto: „Vy jste ta-ky Čech? To musí být divná země ty Čechy, že tam odsud tolik lidí odchá-zí!“ – Tyl pochopitelně nemohl tušit, jakou asociaci tato věta vzbudí na za-čátku 70. let, poté, kdy došlo k velké vlně emigrace.

Konstatovali jsme už několikrát, že v rozhodování o tom, jaké pořady

budou smazány a jaké ne, hrály nej-podstatnější roli osobní vztahy. Dal-ším režisérem, který byl z rozhlasu v průběhu první poloviny 70. let vy-hozen, byl Jan Fuchs. Svému odcho-du Fuchs nezabránil tím, kdy se v po-čátku normalizace snažil poměrně horlivě natáčet takzvané angažované texty a do svých realizací obsazoval dost účelově prominentní herce oné éry. Kdosi z rozhlasových šéfů s ním měl své účty a Fuchs musel z rozhla-su odejít. A následně byla smazána velká řada jeho inscenací – jakkoli šlo o naprosto nevinné (a často vel-mi dobře natočené) pohádky. Fuchs však po změně režimu v roce 1989 do rozhlasu znovu nastoupil a většinu ze smazaných titulů přinesl ze svých soukromých nahrávek a opět je nabí-dl rozhlasovému archivu. Je to dobře – v řadě z nich jsou zachovány vyni-kající herecké výkony (Zdeněk Štěpá-nek, Eduard Kohout, Rudolf Deyl ml. a další). V jednom případě narážíme u Fuchsových režií, které vznikly v 60. letech a které byly v 70. letech smazány, na onen jev, o kterém jsme již mluvili a který se poměrně často opakoval – hra byla smazána, aby ji po jisté době jiný režisér znovu realizo-val. (V tomto konkrétním případě šlo o Svěrákovu pohádku Tiché šlapací království, jež se znovu objevila v no-vém nastudování pod názvem Kolo se zlatými ráfky.)

V začátku 70. let se houfně začaly vyrábět konjunkturální tituly, znovu nastal návrat k takzvané sovětské kla-sice, znovu se začaly připravovat hry s „pozitivním hrdinou, s dělnickým hrdinou“ atd... Dramaturgové těchto titulů (často osobně šéfové odděle-ní, kteří vystupovali převážně v roli úpravců takových textů) si byli dobře vědomi mizerné úrovně textů, proto je

Jiří Horčička

FO

TO

— A

RC

HIV

ČR

O

STRANA 30STUDIE

sami ochotně nechávali smazat poté, kdy hry spl-nily dva účely svého vzniku (jejich autoři dostali čárku za odvysílání „angažovaného“ titulu – a pak, a to především – honorář!)

(Příklad – Arkanov– G.Gorin: Pěj, slavíčku, pějkomedie, režie Josef Melč, nat. 1975,smaz. 1980, úprava – Vladimír Pech – pseudonym Vladimíra RemešeStejní autoři – Povolení k prohlídceRež. Josef Hajdučík, nat. 1975, smazáno – 1979, úprava – Vladimír RemešBohdan Drozdowski: Hon na Che GuevaruNat. 1972, smaz. 1985, z polš. Přeložil Oldřich Rafaj

Totéž se týkalo velkého množství původních her – mezi mnoha jinými: Lumír Dvořák: Klíč k miliónům, rež. Josef Hajdučík, nat. 1977, smaz. prosinec 1979…Ke stejnému datu byly smazány další hry stejného autora: Inzerát, Kriminálník, Předseda, Medajlónek, Havárie…)

Ty z titulů, které nebyly smazány v průběhu 80. let, byly houfně likvidovány na začátku let 90., tedy po dalším předělu v životě naší společnosti. I tehdy se mazalo ze tří hlavních důvodů – 1. uvolnit pásky, 2. odstranit hry, které už neměly šanci na reprízu (a to i za cenu, že v nich účinkovali kvalitní herci), za třetí a možná především – smazat stopy po vlast-ním působení.

Jednalo se jak o dramatiku sovětskou (jen namátkou – Alexej Alexin: Volejte a přijeďte, nat. 1976, smaz. 1991Samuil Aljošin: Diplomat, nat. 1982, smaz. 1991Afinogenov: Mášenka nat. 1972, smaz. 1991)… tak o autory jiných zemí, jejichž témata zapadala do požadovaného programového mustru:Ronny Ambjörnsson: V Berlíně vládne pořádekHra ze života Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta, Natočeno 1973, smazáno – 1991…Ale i velkou řadu her původních – opět jen pro ilustraci: Ivan Bednář: Tváří v tvář, Původní rozhlas. hra odkrývající hluboké společenské

rozpory současné Ameriky. Rež. Josef Hajdučík, nat. 1976, smazáno květen 1995…)

(Všechny uvedené tituly jsou jen příklady, ilustra-ce postupů a pohnutek, jež vedly k likvidaci na-hrávek. Kompletní soupis zmizelých pořadů by byl několikanásobně obsáhlejší. Jeho pořízení by by-lo obtížné, ne-li dokonce nemožné, protože velké množství nahrávek bylo zlikvidováno včetně pí-semných dokumentů, jež by o jejich někdejší exis-tenci svědčily.)

LIDSKÝ FAKTOROna složitě rozkrytelná síť důvodů a pohnutek, kte-ré vedly v minulosti k likvidaci nahrávek, skrývá v sobě především to, čemu se s určitou dávkou eu-femismu říká „lidský faktor“. Lidská závist, nepře-jícnost, žárlivost na úspěchy jiných, či prostě jen osobní antipatie jsou dodnes (vzdor vší demokra-tizaci společenského rámce) silnými popudy lid-ského jednání. Jakkoli jsou zahaleny do vzletných slov a objektivních důvodů, mívají často znatelně průhledné jádro. Bylo by výrazem přílišného opti-mismu, kdybychom tvrdili, že v budoucnu už tyto důvody nebudou sehrávat svou roli při rozhodová-ní o osudu lidské práce – v našem sledovaném pří-padě o osudu rozhlasových pořadů. V jednom však se situace po přelomu tisíciletí změnila. Týká se to technických možností a předpokladů.

Přechod na novou formu záznamu (digitální, využívající levné a prostorově nenáročné nosiče) odstranila onen argument, který vyplýval z nut-nosti šetřit materiál, prostor a prostředky. Nové archivní prostory vybudované v podzemí budovy v Římské ulici poskytují velkou skladovací kapa-citu. Postupné a systematické převádění nahrávek i textů do digitální podoby a jejich uchovávání na centrálních diskových jednotkách skýtá téměř ne-omezené možnosti v oblasti archivace. Logging na-bízí okamžité využití a reprodukci téměř všeho, co ve vysílání zaznělo.

Je možné uchovat a archivovat vše, co rozhlas natočí, odvysílá, vytiskne. Kapacity nových médií to dovolují, skladovací prostory tomu nebrání. Z hle-diska archivářů a historiků se jedná o velmi šťast-nou okolnost! Každý historik je si dobře vědom, že uchování si zaslouží každý materiál, byť se na první pohled a v dané době může jevit jako bezcenný.

Při představě totálního zmapování a archivová-ní veškerých pořadů, jež Český rozhlas na všech svých okruzích odvysílá, se přirozeně naskýtá otáz-ka – a kdo to kdy bude mít čas poslechnout, posou-dit, zhodnotit…? To je ovšem otázka, která přesahu-je rámec této úvahy. Podstatné je – situace v oblas-ti archivování se pronikavě zlepšila. Nezbývá než doufat, že postupně dojde i ke zkvalitnění onoho „lidského faktoru“.

Jiří Hubička

Světla Amortová

FO

TO

— A

RC

HIV

ČR

O

STRANA 31STUDIE

N„Na víno mě už v útlém dětství upozornili rodiče, když se přede mnou pokoušeli utajit, že si každý večer dávají Cechovní pohár“, vzpomíná na své první setkání s vínem skladatel a spoluautor pořa-du o víně na stanici Vltava Lukáš Hurník. „Litrovou láhev táta ukrýval mezi notami a nosil ji tak, aby ji před mým pohledem kryl tělem. Pochopil jsem, že ten nápoj musí mít nějaký zvláštní význam, když kvůli němu rodiče dělají tak legrační věci.“

Jaké byly začátky vašeho putování za vínem?

Skutečný zájem o víno se ve mně probudil před mnoha lety při zájezdu sboru Gaudium Pragense do Paříže. Na večeři mě k sobě domů pozval kole-ga sbormistr pan Lechevalier. Poprvé jsem u něho zažil promyšlenou, dramaturgicky vystavěnou degustaci vín, která gradovala od jednodušších vín k těm opravdu velkým. Pochopil jsem, že je to forma umění, kterému bych se měl trochu víc věnovat.

Kdo vám o víně nejvíc prozradil?

Dlouho jsem byl samouk, leccos jsem poznal v moravských sklípcích, i když jsem se někdy stal i obětí trochu přezíravého postoje moravských vinařů vůči Pražákům. Se sborem jsme ale vystu-povali v mnoha vinařských mekách Evropy, kde nás hostili svými božskými produkty: V Angers jsme pili skvělé sladké muškáty a růžové Anjou, na severu Itálie ve vinařství Villa Sandi nádherné Refosco, k němuž jsme si z kýty upnuté do stojanu ukrajovali pláty prosciuta cruda velké jak dlaň. Náš sbor je vůbec plný labužníků, takže si na zá-jezdech děláme vlastní ochutnávky. Každý koupí někde sedmičku, večer ochutnáváme a vyhlašuje-me vítěze. Tento systém motivuje sboristy k ná-

kupu stále kvalitnějších kousků, takže člověk za týden ochutná stovky místních vín.

Před třemi lety jsem poznal pana doktora Mejstříka, který mě pozvedl k novým labužnickým výšinám. Náš pořad na Vltavě a kniha, která na jeho základě vznikla, je ale zaměřen nejen na víno jako nápoj, ale hlavně na jeho historický, filozofic-ký a kulturní význam.

Která česká a moravská vína jsou podle vás světová?

Měl bych asi říct: „ta osobitá“. Ale s takovou odpovědí váhám. V poslední době se na Moravě hodně investovalo do nových technologií, které trochu sblížily naši produkci s evropskou. Tím naše vína možná trochu ztratila na svéráznosti, ale hodně získala na kvalitě a pitelnosti. Ono je někdy těžké rozhodnout, zda některé zvláštnosti mo-ravského vína, jako hodně vysoká kyselina, jsou projevem osobitosti nebo handicapem. Důležitá je pestrost. Morava dokáže vyrábět vína dokona-le harmonická i ta trochu kuriózní. Když k tomu přidáme české Žernoseky a Roudnici, otevře se před námi vějíř velmi rozmanitých výrazů vína. Narodili jsme se na dobrém místě.

Co vy a zahraniční vína? Vína z Nového světa?

Vína z Nového světa chutnají skoro každému a mně také. Jsou skvělá, když někoho přeučujete z piva na víno. Ale chybí jim ten kulturní rozměr, tradice. Hůř se o nich povídá. V některých se mísí hrozny z oblastí, které leží stovky mil od sebe. Pak v jejich chuti chybí informace, odkud pocházejí, na jaké půdě réva vyrostla.

Jaký největší zážitek jste jako milec vína prožil?

S partou několika dalších vínomilců jsme se na kole projížděli v okolí Saint Émilionu. K veče-ru jsme objevili chateau, kde nabízeli degustaci. Přijal nás – šest cyklistů v helmách – pan baron, v dokonalém obleku, majitel vinařství, provedl nás sklepy a v degustační místnosti prezentoval celou kolekci svých grand cru, pozpátku až do roku 1974. Strávil s námi několik hodin a přitom věděl, že si nic nekoupíme, protože takové víno se na nosiči nevozí. Mok to byl ohromující, i proto, že jsme ho pili tam, kde vznikl.

LABUŽNÍK

FO

TO

— A

RC

HIV

Lukáš Hurník je nejen labužníkem, ale také zapáleným cyklistou,

občas ho cesty zavedou až do vinice

STRANA 32POHYBLIVÝ SVÁTEK

Co na vínech oceňujete a co nemáte

z hloubi duše rád?

Na vínu kromě onoho kulturního rozměru oceňuji složitou strukturu chutí a vůní, kterou lze analy-zovat, přemýšlet o ní, pojmenovávat její složky. Víno se krásně popisuje hudebními pojmy. Už jsem se několikrát pokoušel zapsat chuť vína do not, jako akord. Jde to poměrně snadno.

Na víně mi vadí snad jen to, že si nedokážu zapamatovat, co všechno už jsem ochutnal a jaké to bylo. Mám dost špatnou paměť a nejsem syste-matik, abych si psal evidenci.

Jaké víno jste pil a řekl jste si:

No, to je ale snobárna!?

Snobárna se obvykle odehrává kolem vína, nikoli v něm. Ale občas se setkávám s víny kýčovitými.

Jsou vlezlá, povrchní a předstírají výjimečnost. Na vinětě jsou nesmyslné údaje a výkřiky typu Grand vin de Bordeaux, které z hlediska vinařské-ho nemají žádný význam, jen vypovídají o touze obchodníka po penězích.

Která vína si kupujete a máte pocit, že u nich

dobře funguje poměr cena – výkon?

Používám jednak metodu pokus-omyl, jednak cho-dím na ochutnávky, například do Viničního altánu v pražské Gröbovce. Zástupce vinařství nebo do-vozní firmy předvede 10–15 vzorků, vyberu si ten, který mi chutná a objednám bedýnku. Myslím, že je důležité koupit vždy více lahví najednou, aby se člověk mohl k vínu vracet a pít ho v různých si-tuacích – s přáteli, o samotě, na chalupě u krbu… Poměr cena – výkon je zajímavý parametr.

Nejlépe asi vycházejí některá sudová stáčená vína, když je nejprve ochutnáte. Do pražského Malého Platýzu například chodím na skvělý su-dový Monastrell a rakouský Veltlín. Problém je, že mi u sudovek strašně chybí ten obřad oteví-rání lahve, kochání se etiketou, nebo dokonce dekantování. Takže spíš dám přednost dostup-ným lahvinkám. Docela dobré zkušenosti mám se značkovými víny vyráběnými speciálně pro takové velké řetězce jako jsou Marks & Spencer, Tesco atd. Mají tam třeba moc dobré Chablis a no-vozélandský Sauvignon. A pak je ideální, když se skamarádíte s nějakým moravským vinařem, jehož produkce vám vyhovuje a který neprodává víno jen v PETkách. Mám to štěstí, že jsem tako-vého našel, který navíc o víně nádherně povídá a dokonce i zpívá. O jeho Veltlínu říkám, že je to roztok mé duše.

Co vy osobně máte k vínu rád za jídlo?

Sýry jasně vedou. A sušené šunčičky. Problém ale mám s exotickou kuchyní, kterou sám vařím. Ost-rá, silně aromatická jídla, pocházející z krajin, kde se víno nepije, dokáže vyvážit leda nějaké hodně vychlazené novosvětské Chardonnay nebo zase ten Sauvignon. Víno tu má své hranice, k thajské-mu karí mnohem lépe funguje čaj.

Ano, čaj je vaše další záliba. Napsal jste i Kantátu

o čaji. Kdy bude kantáta o víně?

Už to bylo na spadnutí, ale festival pak nenašel sponzora. Na umění. Na alkohol ano. Ve mně čaj a víno pořád tak trochu soupeří. Kdybych si měl vybrat jeden nápoj, který bych musel na pustém ostrově pít až do smrti, vybral bych si čaj. Ten má totiž oproti vínu ještě jeden rozměr navíc: musí-te si ho uvařit! Teplotou vody, délkou louhová-ní, množstvím čaje se můžete tvůrčím způsobem podílet na vzniku a kvalitě nápoje. U vína dostá-váte na stůl hotový produkt, jehož podobu můžete ovlivnit jen málo, a to spíše jen k horšímu. Třeba nevhodnou skleničkou. Nebo když si při pití čtete teorie pana prezidenta Sarkozyho…

Jolana Matějková

Lukáš Hurník s Jiřím Mejstříkem

FO

TO

— A

RC

HIV

STRANA 33POHYBLIVÝ SVÁTEK

SSoučástí programu je i šest zajímavých výstav. Jedna z nich, expozice sochařky Veroniky Richterové V PE-Tu TVÁŘE – PĚT LET PET-ARTu a Národní muzeum petlahví, se stala nejúspěšnější výstavou v historii tohoto Centra. Za necelý měsíc trvání ji navštívilo více než 5000 zájemců o současné umění.

K počátkům svojí tvorby s plastem se Veronika Richterová vyjádřila takto: „Dělala jsem na zahradě s horkovzdušnou pistolí plastiky ze železného šro-tu. Srpen, vedro, žízeň. Železo špinavé, fádní, re-zavé. Dopila jsem minerálku Magnézii a prázdnou petlahev ze zvědavosti jen tak trochu ofoukla tou pistolí. Láhev se teplem smrskla a najednou jsem uviděla nádherný tvar a nádhernou modrou. A v tu chvíli mně to bylo jasný: „To bude krásný pet-art!“

Další úspěch zaznamenala i dokumentární vý-stava výtvarníka, filmaře a autora knih pro děti i pro dospělé Petra Síse inspirovaná knihou Zeď / Jak jsem vyrůstal za železnou oponou. Byla instalovaná v replikách skutečných pouličních nástěnek, které

sloužily jako agitace komunistické propagandy před rokem 1989. Originální kresby, ilustrace a ob-jekty doprovázely autentické artefakty z 50. až 80. let – od pionýrského šátku až po úlomek z Berlín-ské zdi. Slavnostní otevření této působivé výstavy proběhlo za účasti jejího autora a spolutvůrců z na-kladatelství Labyrint.

Ve dnech 1. června až 31. července je na Českém centru Praha k vidění výstava nazvaná ART.PLAY. Jedná se o projekt, který vyzdvihuje tvůrčí potenciál interaktivních a mobilních technologií, který v na-šem prostředí dosud nemá obdoby. Prostor Českého centra bude zaplněn množstvím interaktivních her-ních mechanismů, jejichž úkolem bude především vtáhnout mladého diváka do světa počítače a rozví-jet jeho kreativitu. ART.PLAY zakončuje náš před-sednický program a plní současně roli oficiálního předání Předsednictví Švédsku v červnu 2009.

Jednou z nejdůležitějších akcí za předsednic-ký půlrok byl již třetí ročník projektu Noc litera-

tury. Letos proběhl 13. května. Záměrem akce bylo netradičním způsobem přiblížit české veřejnosti současnou evropskou literaturu prostřednictvím veřejných čtení, která probíhala na 12 zajímavých místech Prahy. Ta utvořila v centru Prahy pomysl-ný okruh, jehož středobod – České centrum Praha – sloužilo jako informativní a zároveň oddychové zázemí celé akce.

Ukázky z děl dvanácti současných evropských autorů zazněly v podání známých tváří české kul-turní scény. Výběr textů realizoval partner projek-tu Labyrint revue ve spolupráci se sdružením za-hraničních kulturních institutů EUNIC (European Union National Institutes for Culture). Na rozdíl od předchozích ročníků se k pražské Noci literatu-ry připojilo i 12 Českých center v zahraničí. Jedním z mediálních parterů byla i stanice ČRo 3 – Vltava a my jí tímto velmi děkujeme za podporu.

Martina Zuzaňáková, Radka Labendz

ČESKÉCENTRUMPRAHA

FO

TO

— T

OM

ÁŠ

AD

AM

EC

Pro první pololetí roku 2009

připravilo České centrum Praha,

které sídlí v Rytířské ulici v Praze,

speciální program na podporu

českého předsednictví v Radě

Evropské unie.

Z expozice Veroniky Richterové Petr Sís

STRANA 34ČESKÁ CENTRA

DDvaačtyřicet let po smrti belgického malíře René Magritta (1898–1967) naleznou jeho obrazy nový domov. Na Place Royale v Bruselu bude 9. června 2009 v neoklasicistní budově Altenloh otevřeno malířovo muzeum.

Surrealistický malíř René Magritte patří k nej-větším umělcům 20. století. K této „vrcholné“ pozi-ci se malíř propracovával velmi pozvolna. Jeho dílo je nyní předmětem mezinárodního zájmu, věnují se mu velké osobnosti moderních dějin umění, které mimo jiné nalézají zajímavé vztahy Magrittových obrazů k moderní poezii, hudbě, filmu i triviálnímu umění. O psychologických a filozofických souvis-lostech jeho obrazů napsali studie Henri Michaux a Michel Foucault.

Magritta ovlivnil dadaismus, obdivoval koláže Maxe Ernsta, znal se Salvadorem Dalím. V Paříži se sblížil se surrealistickou skupinou, s André Breto-nem, který o něm napsal: „Magritte je první, kdo se zaměřil, vycházeje z nejskromnějšího předmětu… na jeho úběžník a chtěl obsáhnout vše, co lze odha-lit v jeho zázemí.“ Pro belgický surrealismus a ze-jména pro Magrittovo dílo je charakteristický silný náboj provokace, absurdity a grotesknosti.

FANTOMAS A LUŠTĚNÍ ZÁHADMalíř vychází z předmětné skutečnosti, ale nikdy ji „nedeformuje“. Jeho obrazy jsou plné tajemství, reálné postavy a předměty běžného života uvádí do nečekaných kontextů a kompozic.

Sám malíř své dílo provázel vysvětlením, že se jeho prostřednictvím pokouší vyvolat stejný pocit tajemství, který tolik vzrušoval chlapce Reného Ma-gritta, když sledoval němé filmy Fantomas a New-yorská tajemství, v nichž si skutečnost bez zázrač-ných výjevů neumíme představit. „Magii malování vděčím za jedinečnou možnost „přeskupovat“ své dětské zážitky,“ prohlásil Magritte.

Po divákovi malíř chce, aby luštil záhady jeho obrazů. Může přemítat například o tom, proč z do-mácího krbu měšťanského bytu vyjíždí parní lokomo-tiva. Z jakého důvodu je skoro tekoucí dlouhý nos-chobot kuřáka ponořený do dýmky? Proč se buřinka chová jako její vlastník? Je normální, aby na stromu jako plod vyrostl srpek měsíce? Proč na zádech muže v buřince tančí éterická dívka z Botticeliho obrazu?

HRANICE STVOŘENÍ A NOVÉ BYTOSTISvět snu a realita se u Magritta prostupují a vytvá-řejí zvláštní bytosti. Lidské postavy se na jeho ob-razech proměňují v novodobé kentaury: hudební nástroj nebo partitura se stává organickou částí lid-ského těla (Magritte se zajímal zejména o klasickou hudbu, mezi jeho oblíbené skladatele patřil i Bed-řich Smetana), v podobné roli vystupují i živly: ob-sah těla tvoří obloha, ale například i klec s ptáky.

Malíř se s oblibou pohyboval na hranicích stvo-ření: stejně jako pro Maxe Ernsta jsou ptáci i pro něj obsedantním námětem. Na jednom Magrittově obra-zu sedící hejno ptáků evokuje záhon rostlin: ptáci mají zelená těla (zřejmě se „živí“ fotosyntézou) rozpí-nají zelená křídla, která ovšem připomínají podlouh-lé listy rostlin, zároveň se zapuštěnými kořeny přidr-žují země. Na jiném obrazu snadno poznáme, že jiní ptáci zase konzumují kamení. Plynutí času Magritte dodával vlastní rytmus, den se prolíná s nocí: plyno-vé lampy chabě osvětlují temnou ulici, která evokuje hororový příběh. A nad ponurou noční ulicí se klene zářivá letní obloha plná světla. Ocitli jsme v hrůzo-strašném příběhu, nebo takhle vypadá idyla? Hrůze a tajemství podle Magritta nikdy nechybí poezie.

PŘEKOMPONOVANÁ ŽENSKÁ TĚLADůležitou součástí Magrittova díla, jako ostatně i u dalších surrealistů, je erotika. Na jeho obrazech často nalézáme nahé ženské tělo. Umělec ho vše-lijak anatomicky překomponovává podle pravidel své fantazie nebo ho jednoduše nechá dorůstat do různých vegetativních, zvířecích nebo dokonce ne-organických podob. Ani hybridní ženská těla v po-době hudebních nástrojů nebo krajinných útvarů neztrácejí svou krásu, poezii a přitažlivost.

Jiří Kamen„Není pochyby, že čistý a silný

cit, označovaný jako erotismus,

mě uchránil před tím, abych propadl

tradičnímu usilování o formální dokonalost.

Mým hlavním zájmem je vyvolat

určitý emoční otřes.“

René Magritte

TAJUPLNÝSVĚT RENÉHO MAGRITTA

K pořadu dedikovaném otevření Muzea Reného

Magritta v Bruselu (Víkendová příloha stanice Vltava

20. červen 2009, 8.00–11.00 hod.)

FOTO RENÉ MAGRITTE

The Return, 1940, oil on canvas, 50 x 65 cm

© Charly Herscovici, with his kind permission – c/o SABAM-ADAGP, 2009

STRANA 35PROFIL

PPražská muzejní noc 2009, pořádaná 20. června od sedmi hodin večer do 21. června do jedné hodi-ny ráno, je unikátním kulturně prezentačním pro-jektem, který letos vstupuje do svého již šestého ročníku a navazuje tak na pětiletou bohatou tradi-ci. Projekt je organizovaný Národním muzeem ve spolupráci s Asociací muzeí a galerií ČR a Doprav-ním podnikem hlavního města Prahy.

Centrální ideou celé akce je volný vstup a do-prava zdarma do pražských muzeí, galerií a dalších paměťových institucí a prezentace domácího kul-turního dědictví v podobě muzejních a galerijních expozic v netradičním a návštěvnicky atraktivním nočním čase.

Letošní rok se o Pražské muzejní noci zdarma otevře padesát objektů více než dvaceti pěti praž-ských muzeí, galerií a dalších kulturních institucí.

Některá z muzeí budou otevřena o Pražské muzej-ní noci vůbec poprvé. Vedle netradiční noční pre-zentace domácího kulturního dědictví je Pražská muzejní noc charakterizována velkým množstvím unikátních doprovodných akcí, jako jsou filmová a divadelní představení, taneční vystoupení, před-nášky, autorská čtení, diskuze, herní aktivity, pre-zentace unikátních či kuriózních sbírek apod.

Dopravu speciálními autobusovými linkami mezi jednotlivými lokalitami během Pražské mu-zejní noci zajišťuje zdarma jeden z pořadatelů – Do-pravní podnik hl. m. Prahy. Speciální autobusové linky propojují expozice v centru města s muzei le-žícími v okrajových částech Prahy a umožňují tak nejen svobodný pohyb návštěvníků, ale i přenesení výjimečné atmosféry Pražské muzejní noci po celé metropoli.

První Pražská muzejní noc, která proběhla 5. června 2004, se setkala s nečekaným zájmem ná-vštěvníků a zaznamenala nečekaných 50 000 ná-vštěvnických vstupů. Návštěvnost byla více než dvojnásobně překonána při druhé Pražské muzejní noci, kdy bylo zaznamenáno 120 000 návštěvnic-kých vstupů. Při jubilejním pátém ročníku organi-zátoři napočítali přes 202 000 vstupů. Pražská mu-zejní noc se tak stala jednou z výjimečných a vy-hledávaných aktivit metropole, charakterizujících pražský kulturní a společenský život.

Pražská muzejní noc je finančně podporována Ministerstvem kultury České republiky a Magis-trátem hlavního města Prahy. Nemalou měrou se o její mediální podporu stará Český rozhlas, stanice Praha každoročně přináší reportáže, stanice Vltava zpřístupňuje posluchačům koncerty, stanice Leo-nardo vytváří informační zázemí a databázi.

Pražská muzejní noc, která inspirovala pořádá-ní řady podobných akcí po celé České republice, ale i na Slovensku, bude letos popáté součástí Festivalu muzejních nocí. Tato akce, pořádaná na celorepub-likové úrovni během května a června 2009, se sna-žila představit muzejní instituce v České republice v nezvyklé a atraktivní prezentační podobě. Pražská muzejní noc je přitom zakončením a vyvrcholením celého festivalu.

www.praha.muzejninoc.cz

PRAŽSKÁ MUZEJNÍNOC

STRANA 36DOPORUČUJEME

Symfonický orchestr

Českého rozhlasu

Abonentní koncerty, 83. sezona 2009 2010

Dvořákova síň Rudolfi na, 19.30 hodin|

pondělí 7. září 2009Dvořák - Martinů dirigent: Vladimír Válek

sólista: Michal Kaňka

pondělí 12. října 2009Falla - RavelMendelssohn-Bartholdy dirigent: Manuel Hernandez Silva

sólista: Hugues Leclère

sobota 24. října 2009Glinka - Chačaturjan - Hindemith dirigent: Jiří Malát

sólista: Václav Hudeček

pondělí 2. listopadu 2009Rossini - Weber - Brahmsdirigent: Amos Talmon

sólista: Irvin Venyš

pondělí 14. prosince 2009Suk - Martinů - Beethoven dirigent: Vladimír Válek

sólista: Ivo Kahánek

pondělí 21. prosince 2009Míča - Voříšek - Ryba dirigent: Marek Štilec

sólisté: v jednání

Pražský filharmonický sbor

pondělí 25. ledna 2010Suk - Mozart - Šostakovič dirigent: Ronald Zollman

sólisté: Robert Heger, Zdeněk Rys,

Tomáš Secký, Milan Muzikář

pondělí 1. února 2010Grieg - Elgar - Strauss - Ravel dirigent: Jan Kučera

sólistka: Michaela Fukačová

pondělí 15. února 2010Brahms - Mozart - Sibelius dirigent: Vladimír Válek

sólista: Marian Lapšanský

pondělí 1. března 2010Stravinskij - Straussdirigent: Zdeněk Mácal

pondělí 29. března 2010Hurník – Suk - Brucknerdirigent: Ondřej Kukal

sólistka: Martina Bačová

pondělí 19. dubna 2010Dvořák dirigent: Vladimír Válek

sólisté: v jednání

Český filharmonický sbor Brno

pondělí 3. května 2010Honegger - Ravel - Milhaud Glazunov - Čajkovskij dirigent: Jan Kučera

sólista: Felix Slováček

KONCERT VĚNOVANÝ 200. VÝROČÍ NAROZENÍ FRYDERYKA CHOPINApondělí 7. června 2010Kilar - Chopin - Janáček dirigent: Petr Vronský

sólista: Martin Kasík

pondělí 14. června 2010Mahler dirigent: Vladimír Válek

sólisté: v jednání

Pražský filharmonický sbor

MIMOŘÁDNÝ KONCERTVE ŠPANĚLSKÉM SÁLEúterý 6. října 2009Martinů – Bartók - Dvořákdirigent: Jiří Stárek

sólista: Thanassis Apostolopoulos

VEŘEJNÉ GENERÁLNÍ ZKOUŠKY proběhnou ve dnech

7. září, 12. října,2. listopadu, 14. prosince 2009,25. ledna, 1. února, 15. února, 1. března, 29. března, 19. dubna a 14. června 2010

VŽDY V 10.00 HODIN

bližší informace: www.rozhlas.cz/socr

Vltava_277x210.indd 2 5/5/09 10:40:39 AM

PRŮ– VODCE SVĚTEM KULTURY

TANEC PRAHA 2009

23. 5.–28. 6. 2009,

Praha a dalších 9 měst ČR

XXI. Mezinárodní festival současného

tance a pohybového divadla TANEC

PRAHA 2009 letos probíhá v nebývalé

délce do 28. 6. v Praze a dalších devíti

městech ČR. Vrcholem bohatého pro-

gramu se stane vůbec první hostování

slavného francouzského souboru Mon-

talvo-Hervieu 2. a 3. června v pražském

Hudebním divadle Karlín. Fascinující

Gershwinova hudba refl ektuje atmosféru

americké společnosti 30. let minulého

století od bezstarostnosti až k závaž-

ným společenským tématům své doby.

Autoři vtahují diváky do svých představ

pomocí skvělých tanečníků, hip-hoperů,

breakařů, stepařů a performerů, s využi-

tím velkoplošných projekcí a vizuálních

efektů v dokonalé provázanosti a sou-

hře. Na závěr pražské části pozve festival

26. června diváky do O2 areny. Je to po-

prvé, co věnuje samostatný gala-večer

českým tanečním umělcům. V průběhu

celého festivalu proběhnou představení

více než dvaceti souborů ze zemí celého

světa – od Brazílie po Island, od České

republiky po Rusko. K dalším zajímavým

souborům budou patřit například Com-

pagnie Drift ze Švýcarska, anoukvandijk

dc z Holandska či ElleDanse ze Slo-

venska. Tradiční součástí jsou Evropské

taneční laboratoře letos obohacené

o brazilsko-evropský večer.

www.tanecpraha.cz

RESPECT – WORLD MUSIC FESTIVAL 2009

1.–28. 6. 2009, Praha

Letos v červnu proběhne 12. ročník

world music festivalu Respekt.

Hlavní program se odehraje ve dnech

26.–27. 6. 2009, již tradičně především

na Štvanici a v pražském Paláci Akropo-

lis. Představí se jak nejžhavější novinky

daného žánru, tak uskupení, která již

dlouhá léta patří ke špičce svého hudeb-

ního stylu. Připraven je i doplňkový pro-

gram, prezentace mimoevropské kuchy-

ně (etnocatering), rukodělné dílny, hosté

z uprchlických táborů, workshopy a hry

pro děti ad. Nedílnou součástí open air

festivalu je již řadu ročníků i prezentace

nevládních neziskových aktivit jako např.

Člověk v tísni, Amnesty International,

Poradna pro uprchlíky, Berkat-Refufest

a další.

www.respectmusic.cz

FESTIVAL SPISOVATELŮ PRAHA 2009

7.–11. 6. 2009, Praha, Laterna magika

Devatenáctý ročník mezinárodního Fes-

tivalu spisovatelů Praha je největší ne-

komerční přehlídkou současné světové

literatury v Evropě. Tématem 2001 noc:

umění příběhu odkazuje přímo k po-

hádkám tisíce a jedné noci a jedenácté-

mu záři 2001. Staví proti sobě prastaré

civilizace Arábie a Číny s tradicí západu.

Představí čtrnáct světoznámých autorů.

Americký undergroundový komiks za-

stoupí Robert Crumb se svou excentric-

kou manželkou Aline a Gilbert Shelton,

anglosaskou literaturu také Anne Wal-

dman, Anne Michaels a Iain Banks, ně-

mecký protestsong písničkářská legenda

Wolf Biermann, české autory Jiří Suchý

a Jaroslav Rudiš, čínskou exilovou lite-

raturu trojice autorů – laureát Nobelovy

ceny Gao Xingjian, Ma Jian a Yang Lian,

arabský svět Mourid Barghouti, původem

z Palestiny, a nevětší arabsky píšící spi-

sovatel se syrskými kořeny Adonis.

Na programu jsou odpolední disku-

se, refl ektující literární, ale i závažná

společenská témata, a večerní autorská

čtení. Všechny festivalové události jsou

simultánně tlumočeny do češtiny, ang-

ličtiny a dalších jazyků a živě přenášeny

na internet.

www.pwf.cz

MHF KUTNÁ HORA 2009

7.–13. 6. 2009, Kutná Hora

Po loňském úspěšném ročníku, kdy

dramaturgie jednotlivých koncertů kon-

frontovala téměř výhradně dva autory

různých epoch, se festival drží stejného

modelu tentokrát s větší volností. Dra-

maturgii devíti koncertů opět připravil

violoncellista Jiří Bárta, těšit se můžeme

na vynikající interpretační provedení.

Bach – Martinů, Šostakovič – Schu-

mann, Dvořák – Čajkovskij, Eliott Carter

– Martin Smolka – Thierry Pécou –

James MacMillan – Górecki, Mozart –

Sommer, Haydn – Mendelssohn ad.

www.mfkh.cz

NA DVANÁCTI STRUNÁCH 2009

8.–24. 6. 2009, Jižní Čechy, Vysočina

V rámci 3. ročníku kytarového festivalu

Na dvanácti strunách se v termínu od

8. do 24. června 2009 uskuteční v Jiho-

českém kraji a v Kraji Vysočina celkem

devět koncertů. V letošním roce přichází

festival s trojím programem. Hlavní část

tvoří klasické koncerty, na kterých se

divákům v Českých Budějovicích a v Tře-

bíči představí renomovaná kytarová dua

a sólisté. Druhou částí festivalu je oslava

Světového svátku hudby. Třetím festi-

valovým proudem je koncert zpěvačky

Elen Sonenschein v jazzovém triu.

Na festivalových prknech v roce 2009

vystoupí Milan Zelenka a Ozren Mutak

spolu s cembalistkou Evou Tornovou,

kytarové duo Anna a Jan Hronovi, Pavel

Steidl spolu s Janou Kindernayovou,

Lorenzo Micheli a Matteo Mela,

STRANA 38PRŮVODCE

Štěpán Rak a Karel Fleischlinger spolu

s Janem Tuláčkem.

www.belidis.eu

ODCHÁZENÍ V ARŠE

18. 6.–2. 7. 2009,

Praha, Divadlo Archa

Nestihli jste navštívit zatím poslední

hru Václava Havla Odcházení? Úspěšná

inscenace, kterou ve světové premiéře

v Divadle Archa režíroval David Radok,

se i v letních měsících objeví na scéně

Archy. Devět představení proběhne od

18. června do 2. července 2009. Diváci

se mohou těšit nejen na originální a me-

taforickou jevištní poetiku, ale i hvězdné

obsazení s Janem Třískou a Zuzanou

Stivínovou v hlavních rolích.

www.archatheatre.cz

PHILIP GLASS: AN EVENING OF CHAMBER MUSIC

16. 7. 2009, 20.00 hod.,

Praha, Kongresové centrum

Proslulý americký skladatel a klavíris-

ta Philip Glass vystoupí 16. července

v pražském Kongresovém centru. Přijede

s programem své komorní hudby, při

kterém ho doplní také violoncellistka

Wendy Sutter, bývalá členka souboru

The Bang on a Can „All-Stars”, a per-

kusionista Mick Rossi. V programu

zazní sólové klavírní skladby z cyklů

Metamorphosis a Etudes, hudba z fi l-

mu Naqoyqatsi, část Closing z cyklu

Glassworks a skladby pro sólové violon-

cello z díla Songs and Poems for Cello,

které Glass napsal právě pro Wendy

Sutter. Letos dvaasedmdesátiletý Philip

Glass je jeden z nejvlivnějších sklada-

telů 20. století, průkopník minimalismu

v současné vážné hudbě.

www.charm-music.cz

BOSKOVICE 2009

17. ročník festivalu pro židovskou čtvrť

16.–19. 7. 2009, Boskovice

Od 16. do 19. července se v malebném

městě Boskovice v jihomoravském kraji

koná již 17. ročník festivalu pro židov-

skou čtvrť Boskovice 2009. Čtyřdenní

přehlídka nabitá letní pohodou a zají-

mavostmi z hudební, divadelní a fi lmové

scény, kde nechybějí výstavy, autorská

čtení, prohlídky židovské čtvrti s odbor-

ným výkladem, výtvarné dílny, stolní hry,

happeningy a mnoho dalších počinů.

Vystoupí zde Phil Shoenfelt & Southern

Cross, Monika Načeva & Michal Pavlíček

& DJ Five, Terne Čhave, Jablkoň, Lon-

gital (SK), NUO, Luboš Andršt Germania

Impact (CZ/D), Jan Steinsdörfer Q, Many

More Blues Experience, Jiří Míža, Troy

Von Balthazar (USA), DVA, divadlo Feige-

le, divadlo Letí, ANPU a mnoho dalších.

Boskovice nabízejí i další zajímavá mís-

ta a řadu krásných zákoutí. Židovský

hřbitov bude během festivalu veřejně

přístupný, v synagoze je k vidění stálá

expozice věnovaná židovské čtvrti a pro-

běhnou zde komornější projekty. Festival

je věnovaný propagaci jedinečné urba-

nistické památky – židovské čtvrti.

www.unijazz.cz, www.myspace.

com/boskovicefestival

MHF PETRA DVORSKÉHO

1.–15. 8. 2009,

Jaroměřice nad Rokytnou

Již po jedenácté se letos rozezní zámec-

ká zahrada v Jaroměřicích nad Rokytnou

a další historická místa kraje Vysočina

hudbou a zpěvem. Mimořádný zážitek

slibuje už zahajovací gala koncert v so-

botu 1. srpna se dvěma vynikajícími sólis-

ty –sopranistkou Adrianou Kohútkovou

a barytonistou Filipem Bandžakem.

Do komorního prostředí dalešického

pivovaru bude zasazen koncert Jany

Koubkové a jejího Quartetu v pátek 7.

srpna. Velkým lákadlem letošního roč-

níku se jistě stane jméno Evy Urbanové,

i když tentokrát královna české opery

možná mnohé překvapí výběrem reper-

toáru... Do období vídeňského klasicismu

nás přenese koncert v chrámu sv. Mar-

kéty v podání Českého fi lharmonického

sboru Brno a Českých komorních sólistů.

Letošní festivalovou novinkou se jistě

stane vystoupení slovenské a cappellové

skupiny Fragile na nádvoří zámku v Telči.

V závěru se programově multižánrový

festival vrátí opět ke klasice. Operním ga-

la koncertem jej uzavře jeho patron Peter

Dvorský, který představí publiku u nás

málo známou maďarskou sopranistku

Georginu von Benza. Chybět nebude ani

originální zpracování Vivaldiho Čtvera

ročních dob v podání ohňostrojného

mága Jaroslava Štolby.

www.arskoncert.cz

50. CHOPINŮV FESTIVAL

13.–22. 8. 2009, Mariánské Lázně

Rok 2009 je pro Chopinův festival jed-

ním z nejvýznamnějších za celou dobu

jeho existence. Bude totiž patřit nejen

oslavám 50. výročí založení festivalu,

ale také Mozartovým Requiem připo-

mene 160 let od úmrtí slavného básníka

klavíru. Festival v tomto roce získá také

novou podobu. Bude rozšířena doba

jeho konání i množství doprovodných

akcí. Nové vedení Společnosti Fryderyka

Chopina i Festivalu nerefl ektuje již pouze

Chopinův pobyt v Mariánských Lázních,

ale dalo si za cíl propagovat Chopinovu

hudbu na území celé České republi-

ky. Nový prezident Martin Kasík i ředitel

Ondřej Valenta chtějí dovést Chopinův

festival do společnosti nejprestižnějších

evropských festivalů a prokázat schop-

nost konkurence s významnými hudeb-

ně společenskými událostmi. Na této

cestě kombinují v dramaturgii již zave-

dené umělce s talenty, kteří jsou teprve

na počátku kariéry, a pomáhají tak šíření

dobrého jména mladých českých uměl-

ců ve světě.

www.chopinfestival.cz

LETNÍ LETNÁ 2009

19.–31. 8. 2009

Francouzský soubor Cirque Trottola se

vrátí po třech letech na mezinárodní

festival nového cirkusu a divadla Letní

Letná 2009, jehož šestý ročník proběh-

ne na konci srpna v Praze na tradičním

místě v Letenských sadech. Cirque Trot-

tola oslovuje jednoduchostí, ne velkými

efekty. Neokouzluje velkou podívanou,

ale sílou emocí a prožitků. Jejich nejno-

vější představení s názvem Volchok je

o rovnováze, padání a létání. Zaujme vý-

jimečnou poetikou, magií a tajemstvím.

Letní Letná nabídne opět bohatý diva-

delní program, představení a aktivity pro

děti a jejich rodiče, či prostě místo k od-

počinku i zábavě.

www.letniletna.cz

DÁLE DOPORUČUJEME

Expozice a aktuální výstavy:

Galerie Rudolfi num

www.galerierudolfinum.cz

Národní galerie v Praze

www.ngprague.cz

Galerie hlavního města Prahy

www.ghmp.cz

Museum Kampa

www.museumkampa.cz

STRANA 39PRŮVODCE

VÁŽNÁ HUDBAVedoucí Redakce vážné hudby Petr Veber (petr.veber@rozhlas.cz)

POŘADY SYMFONICKÉ,

OPERNÍ, KOMORNÍ

A DUCHOVNÍ HUDBY

82. KONCERTNÍ SEZONA

SYMFONICKÉHO ORCHESTRU

ČESKÉHO ROZHLASU

úterý 20.00

Vysílání záznamů vystoupení v abonentním cyklu

z Dvořákovy síně Rudolfina a dalších nahrávek

tělesa

9. 6. B. Martinů: Kytice

16. 6. W. A. Mozart: Koncert B dur |

A. Bruckner: Symfonie č. 4 Romantická

Záznam z 8. června. Sólista Jan Simon

(klavír), dirigent Christopher Seaman.

23. 6. Antonín Dvořák: Requiem

Záznam koncertu v Rudolfinu z 15. června.

Dirigent V. Válek.

SPECIÁLNÍ PROJEKTY 1. 6.–22. 10. Pauza s Haydnem.

Pondělí až pátek 16.30–17.00. Postupné

uvedení všech 104 symfonií.

6. 6. Den-D-dur. Vylodění hudební

stanice D-dur na březích Vltavy. 6.05–7.59,

11.00–12.59, 16.00–17.43, 23.15–24.00

simultánní vysílání digitální stanice D-dur

na stanici Vltava.

12. 6. 20.00 F. Mendelssohn-Bartholdy:

Italská symfonie | J. Haydn: Koncert pro

trubku | B. Martinů: Kouzelné noci |

B. Smetana/G. Szell: Z mého života

Přímý přenos zahajovacího koncertu

Mezinárodního operního festivalu

Smetanova Litomyšl. Hraje Symfonický

orchestr Českého rozhlasu.

15. 6. 20.00 F. A. Rössler-Rosetti |

F. Schubert | W. A. Mozart | A. Dvořák.

Zámecký koncert. Přímý přenos ze zámku

Chateau Béla u Štúrova vysílaný společně

se Slovenským rozhlasem.

Hraje Kaprovo kvarteto.

28. 6. 20.00 Wilhelm Stenhammar:

Excelsior! Koncertní předehra | Leif

Segerstam: Symfonie č. 199 „Koncem

II. století“ | Bedřich Smetana: Má vlast (výběr)

Přímý přenos koncertu festivalu Smetanova

Litomyšl k ukončení českého předsednictví

v Radě EU. Hraje Symfonický orchestr

hl. m. Prahy FOK, dirigent L. Segerstam.

28. 8. Den s Bohuslavem Martinů

s přímým přenosem koncertu Komorní

filharmonie Pardubice a Kühnova

smíšeného sboru z kostela sv. Jakuba

v Poličce. (Otvírání studánek, Polní mše ad.)

PRAŽSKÉ JARO 20091. 6. 20.00 Záznam písňového recitálu

Martiny Jankové ze 17. 5. (J. Haydn)

2. 6. 20.00 B. Martinů: Svatební košile |

P. I. Čajkovskij: Rokokové variace | I. Stravin-

skij: Svěcení jara. Přímý přenos koncertu

Pražských symfoniků. Dirigent Jiří Kout.

3. 6. 20.00 B. Martinů: Koncert č. 2 |

L. v. Beethoven: Symfonie č. 3 Eroica

Záznam koncertu Symfonického orchestru

Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku,

který se konal v Obecním domě 27. 5.

Sólista Frank Peter Zimmermann (housle),

dirigent Christoph von Dohnányi.

11. 6. 21.20 A. Caldara | C. Monteverdi |

A. Vivaldi ad. Záznam koncertu pěvkyně

Bernardy Finkové a souboru Il Giardino

Armonico, který se konal 25. 5.

14. 6. 16.30 J. B. Foerster | G. Enescu ad.

Záznam recitálu houslisty Ivana Ženatého

z 19. 5.

18. 6. 21.20 J. I. Brentner | J. D. Zelenka

aj. Záznam koncertu souboru Capella Regia

ze 17. 5.

20. 6. 16.30 B. Martinů: Legenda z dýmu

bramborové nati, Romance z pampelišek,

Mikeš z hor, Otvírání studánek. Záznam

koncertu Kühnova smíšeného sboru

ze 30. 5. v kostele sv. Šimona a Judy.

21. 6. 16.30 O. Mácha | J. Doubrava |

B. Martinů. Záznam matiné houslistky

Martiny Bačové z 23. 5.

28. 6. 16.30 J. Haydn | C. Debussy |

B. Martinů. Záznam recitálu – nokturna

klavíristy Libora Nováčka z 2. 6.

29. 6. 20.00 L. v. Beethoven: Coriolan,

Klavírní koncert č. 5 | L. Fišer: Symfonie |

B. Martinů: Sinfonietta La Jolla

Záznam koncertu Jihočeské komorní

filharmonie z 23. 5. Sólista Petr Jiříkovský

(klavír), dirigent Stanislav Vavřínek.

6. 7. 20.00 Gustav Mahler: Symfonie č. 3

Záznam koncertu Mládežnického orchestru

G. Mahlera z 19. 4.

13. 7. 20.00 B. Martinů: Rapsodie |

S. Rachmaninov: Koncert d moll |

A. Dvořák: Symfonie č. 7. Záznam koncertu

Lucemburského filharmonického orchestru

z 21. 5. Sólista Nikolaj Luganskij (klavír),

dirigent Emmanuel Krivine.

24. 8. 20.00 Bohuslav Martinů: Nonet,

Ronda | Albert Roussel: Divertissement |

Geraldina Muchová: Variace pro noneto |

Jan Novák: Baletti a 9

Záznam koncertu Českého noneta z 24. 5.

CONCERTINO PRAGA14. 6. 19.00 Přímý přenos koncertu

vítězů mezinárodní rozhlasové soutěže

Concertino Praga z Rudolfina v Praze

Uvádí Lukáš Hurník.

19. 6. 19.00 Přímý přenos z Rytířského

sálu zámku v Jindřichově Hradci

Závěrečný koncert Jihočeského festivalu

Concertino Praga s vystoupením

laureátů mezinárodní rozhlasové soutěže

Concertino Praga. Uvádí Jiří Hlaváč.

Záznamy koncertů Jihočeského festivalu

Concertino Praga (20.00)

1. 7. z Maškarního sálu zámku v Českém

Krumlově z 15. 6. 2009

8. 7. z Vokova sálu zámku v Bechyni z 16. 6.

15. 7. z Městského divadla v Třeboni z 18. 6.

KONCERTNÍ SEZONA pondělí 20.00

Nabídka z výměnné sítě Eurorádia, z abonmá

českých orchestrů a z tuzemských festivalů

8. 6. L. Janáček: Suita z opery Z mrtvého

domu | M. Kabeláč: Mysterium času |

A. Dvořák: Koncert h moll. Záznam

koncertu z festivalu Moravský podzim 22. 9.

v Brně. Hraje Symfonický orchestr Českého

rozhlasu. Sólistka Michaela Fukačová

(violoncello), dirigent Vladimír Válek.

PRO– GRAM

STRANA 40PROGRAM

22. 6. A. Ginastera: Estancia | P. Lieberson:

Nerudovy písně | A. Balakirev: Předehra na

tři ruská témata | S. Prokofjev: Koncert č. 3

Záznam koncertu z mezinárodního festivalu

v Aspenu (USA) z 8. 8. 2008. Hrají Yefim

Bronfman (klavír) a Komorní orchestr

z Aspenu, zpívá Kelley O‘Connor, dirigent

David Zinman.

20. 7. G. F. Händel: oratorium Jephta

Záznam koncertu z festivalu Styriarte ve

Štýrském Hradci ze 17. 7. Hraje Concentus

Musicus Wien, dirigent Nikolaus Harnoncourt.

S dalšími sólisty účinkuje Martina Janková.

27. 7. 20.30 B. Smetana: Předehra

k Prodané nevěstě | Bartók: Taneční suita |

B. Martinů: Koncert pro dva klavíry,

I. Stravinskij: Petruška. Přímý přenos

z londýnského festivalu BBC Proms. Hrají

Jaroslava Pěchočová a Václav Mácha (klavír)

a BBC Symphony Orchestra, dirigent

Jiří Bělohlávek

29. 7. Záznam koncertu na Lucernském

festivalu z 5. 9. 2008. Hraje festivalový

orchestr, dirigent Pierre Boulez (Berio,

Adámek, Carter, Stravinskij)

31. 8. Zoltán Kodály: Tance z Galanty |

L. Janáček: Sinfonietta | A. Dvořák: Koncert

h moll. Přímý přenos z festivalu Dvořákova

Praha. Hraje Symfonický orchestr Českého

rozhlasu, sólista Gautier Capucon

(violoncello), dirigent Tomáš Netopil.

OPERNÍ VEČERsobota

ČERVEN

6. 6. 19.30 Giuseppe Verdi: Simon

Boccanegra. Operní nabídka EBU – Vídeň

13. 6. 20.00 Jules Massenet: Werther

Operní nabídka EBU – Paříž

20. 6. 20.00 Richard Wagner: Bludný

Holanďan. Operní nabídka EBU – Londýn

27. 6. 19.30 Benjamin Britten: Sen noci

svatojánské. Operní nabídka EBU – Milán,

La Scala

ČERVENEC

4. 7. 20.00 Zdeněk Fibich: Šárka

Vysílání z rozhlasového archivu

11. 7. 20.00 Giuseppe Verdi: Traviata

Rozhlasová archivní nahrávka

18. 7. 19.30 Joseph Haydn: Svět na

Měsíci (Il mondo della luna)

25. 7. 19.30 Večer s operetou

Carl Zeller: Ptáčník (Der Vogelhändler)

Zpívají Anneliese Rothenberger, Gisela

Litz, Walter Berry, Adolf Dallapozza a další,

sbor Vídeňské státní opery, hrají Vídeňští

symfonikové, řídí Willi Boskovsky.

SRPEN

1. 8. 15.55 R. Wagner: Soumrak bohů

Přímý přenos z festivalu v Bayreuthu.

Dirigent Christian Thielemann.

8. 8. 19.30 G. Rossini: Cesta do Remeše

(Il viaggio a Reims). Operní nabídka EBU –

Milán, La Scala

15. 8. 19.30 St. Moniuszko: Strašný dvůr

Rozhlasová historická nahrávka.

22. 8. 19.30 B. Smetana: Braniboři

v Čechách. Rozhlasová archivní nahrávka.

AKADEMIE – STUDIO LIVEstředa 20.00–21.45

10. 6. Martinů v Paříži. Připravila

Markéta Vejvodová

17. 6. Studio live z Ostravy

24. 6. František Kovaříček. Připravil Jiří Pilka

22. 7. Připravil Ilja Hurník

19. 8. Zvony a zvonohry. Připravil

Radek Rejšek

26. 8. Bohuslav Martinů. Připravilo Brno

HUDEBNÍ FÓRUM S… pondělí až pátek 23.15–24.00

1.–5. 6. Hudební fórum

s Jaromírem Havlíkem

8.–12. 6. Hudební fórum

s Vítězslavem Mikešem

15.–19. 6. Hudební fórum

s Wandou Dobrovskou

22.–25. 6. Hudební fórum z Brna

29. 6.–3. 7. Hudební fórum

ze soudobé hudby

6.–10. 7. Hudební fórum z Ostravy

13.–17. 7. Hudební fórum

s Josefem Třeštíkem

20.–24. 7. Hudební fórum

ze soudobé hudby

27.–30. 7. Hudební fórum z Plzně

3.–7. 8. Hudební fórum ze soudobé hudby

17.–21. 8. Hudební fórum z Brna

22.–27. 8. Hudební fórum ze soudobé

hudby

RONDO pondělí až pátek 9.00–9.30

Kritické sondy do světa kompaktních disků. Pořad

pro zájemce o stříbrné nosiče a nahrávky klasické

hudby.

Výběr z plánovaných pořadů:

2. 6. První Janáčkova Bystrouška

na černých kotoučích

3. 6. Italské operní árie v podání

Juana Diega Flóreze

5. 6. Francis Poulenc: Dialogy karmelitek

9. 6. Další Smetana s Jitkou Čechovou

11. 6. Hraje Piotr Anderszewski

12. 6. Varhanní a chorální hudba

z dómu sv. Blažeje

16. 6. Haydn duchovní (mše s Marrinerem)

17. 6. Čajkovskeho Hamlet a Romeo

a Julie v podání Ruského národního

orchestru

19. 6. Jan Josef Ignác Brentner: Nešpory

a Hymnodia divina

23. 6. Ivan Ženatý hraje české houslové

sonáty

25. 6. Dixit Dominus Domenica Cimarosy

26. 6. Gianluigi Troversi a Claudio

Monteverdi – setkání staré a nové hudby

30. 6. Šumperští Motýli na koncertě

1. 7. Haasovo kvarteto hraje Beethovena

7. 7. Světlanov diriguje Šostakovičovy

symfonie

9. 7. Orchestre des Champs Elysées hraje

Schumannovy symfonie

14. 7. Joseph Haydn Martiny Jankové

21. 7. Haitink osmdesátiletý

28. 7. Mozartova divertimenta z Prahy

4. 8. Verdiho Don Carlos a Georg Solti

11. 8. Serenáda s Radkem Baborákem

18.8. Amadeovci hrají Haydna

25. 8. Julietta z České filharmonie

MATINÉ úterý až pátek 10.15–11.30

Dopolední hudební pořad naplněný známými

a posluchačsky přístupnými skladbami, který se

snaží být především příjemným společníkem při

práci i relaxaci. Průvodci týdenními bloky pořadů

budou hudební redaktoři Českého rozhlasu 3 –

Vltava i některé známé hudební osobnosti.

Výběr z chystaných pořadů:

9.–12. 6. Matiné z Brna

16.–19. 6. Matiné s Vojtěchem Babkou

23.–26. 6. Matiné s Wandou Dobrovskou

30. 6.–3. 7. Matiné s Jiřím Hlaváčem

14.–17. 7. Matiné s Markem Štilcem

21.–24. 7. Matiné z Ostravy

28.–31. 7. Matiné s Janem Mikuškem

18.–21. 8. Matiné se Sylvií Bodorovou

CD LASER neděle 21.00–23.00

ČERVEN

7. 6. Plácido Domingo a jeho čtyři

desetiletí v Metropolitní opeře v New Yorku

Výběr z operních árií a španělských písní.

21. 6. Beethovenovy symfonie č. 5 a č. 9

Nové nahrávky dirigentů Gustava Dudamela

a Franze Welsera-Mösta.

ČERVENEC

Mistrovství Josefa Suka (1–4)

Uvedeno k 80. narozeninám houslisty.

5. 7. B. Smetana: Z domoviny

J. Suk: Fantazie pro housle a orchestr g moll

L. Janáček: Putování dušičky

A. Dvořák: Koncert pro housle a orchestr

12. 7. J. S. Bach: Koncert pro dvoje

housle, smyčce a continuo d moll

A. Berg: Koncert pro housle a orchestr

L. v. Beethoven: Koncert D dur

19. 7. W. A. Mozart: Koncert pro housle

a orchestr č. 5 A dur

B. Martinů: Koncert–Rapsodie pro violu

a orchestr

J. Brahms: Koncert pro housle, violoncello

a orchestr a moll

26. 7. M. Bruch: Koncert pro housle

a orchestr č. 1 g moll

B. Bartók: Koncert pro housle a orchestr č. 1

L. v. Beethoven: Trojkoncert

SRPEN

Martinů – symfonik (1-4)

2. 8. Poločas (Petr Vronský) | Toccata

e due canzoni (Christopher Hogwood) |

Symfonie č. 1 (Václav Neumann)

STRANA 41PROGRAM

9. 8. Symfonie č. 2 (Paavo Järvi) | Dvoj-

koncert (Sir Charles Mackerras) | Symfonie

č. 3 (Jiří Bělohlávek)

16. 8. Památník Lidicím (Gennadij

Rožděstvenskij) | Sinfonietta La Jolla

(Ondřej Kukal) | Fresky Piera della Francesca

(Jiří Kout) | Symfonie č. 4 (Martin Turnovský)

23. 8. Symfonie č. 5 (Karel Ančerl) |

Paraboly (Karel Ančerl) | Symfonie č. 6

(Charles Munch)

Klíč od domova – Vokálně-instrumentální

tvorba B. Martinů (1–4)

30. 8. Česká rapsodie, Kytice

DUCHOVNÍ HUDBA neděle 8.00–9.00

ČERVEN

Italské oratorium raného baroka (1–4)

Připravil Stanislav Bohadlo

LITURGICKÝ ROK neděle 7.00–7.35 | repríza sobota 1.05–1.40

Liturgický rok na českých a moravských

kůrech v 19. století. Pětapadesátidílný

cyklus, který začal s církevním rokem

30. 11. 2008. Připravil Tomáš Slavický. Uvádí

Vojtěch Babka.

DALŠÍ HUDEBNÍ POŘADY

TRYLEK pondělí až pátek 13.00–13.30 | repríza (kromě soboty a neděle) druhý den 5.00–5.30

HUDEBNÍ GALERIE pondělí až pátek 13.40–15.00

SOUDOBÁ HUDBA pondělí až pátek 01.05–2.00

PARTITURY pondělí až neděle 6.05–6.50 | repríza druhý den 4.00–4.45

PASTICCIO pondělí až sobota 12.10–12.50

MUSICA ANTIQUA čtvrtek 21.20–22.45

Komentované záznamy koncertů z EBU

a z českých a moravských festivalů.

Komponované pořady z hudby středověku,

renesance, baroka a klasicismu.

ČERVEN

4. 6. Musica antiqua z Brna: Concentus

Moraviae. Záznam koncertu z 24. 6. 2008

v bazilice sv. Prokopa v Třebíči.

Karel Josef Einwalt: Vocalis Decalogus

Účinkuje soubor Societas Incognitorum,

Eduard Tomaštík (umělecký vedoucí).

11. 6. Pražské jaro 2009

Účinkují Bernarda Fink (mezzosoprán)

a soubor Il Giardino Armonico.

18. 6. Pražské jaro 2009

Účinkují Hana Blažíková (soprán) a Capella

Regia Praha (umělecký vedoucí Robert

Hugo).

25. 6. Musica antiqua z Plzně

Ohlédnutí za festivalem Haydnovy hudební

slavnosti 2008

ČERVENEC

2. 7. Letní slavnosti staré hudby 2008

Záznam koncertu ze 17. 7. v zámku Troja

v Praze. V dílech M. Maraise, F. Couperina,

J. Ph. Rameaua a dalších skladatelů.

Účinkují Jeffrey Thompson (tenor) a soubor

Stradivaria

9. 7. Henry Purcell: Oslava hudby

V pořadu zazní tři rozměrné skladby: Óda

k narozeninám královny Marie II. (1694),

Óda na den sv. Cecilie (1683) a Óda pro

společnost yorskhirských šlechticů (1690)

16. 7. „Když přijdeš s klíčem, budeš moci

vejít“. Hudba trubadúrů a minesängerů.

Připravila Markéta Cibulková, uvádí Helena

Černá.

23. 7. Anglické renesanční písně

Thomas Campion, Phillip Rosseter, William

Byrd. Připravila Markéta Cibulková.

30. 7. Letní slavnosti staré hudby 2008

Zarambeques. Záznam koncertu z 31. 7.

v letohrádku Hvězda.

SRPEN

6. 8. Varhanářství v českém baroku – 1/4

Nejstarší dochované památky

13. 8. Varhanářství v českém baroku – 2/4

Loketští a tachovští varhanáři

20. 8. Varhanářství v českém baroku – 3/4

Králičtí, vrchlabští a kutnohorští varhanáři

27. 8. Varhanářství v českém baroku – 4/4

Bedřich Semrád a Václav Pantoček

KOMORNÍ HUDBA pátek 22.00–22.47

VARHANY pondělí 17.00–17.30

DEPOZITÁŘ HUDEBNÍ GALERIE

pondělí 22.00–22.45

SÓLO PRO sobota 7.15–8.00

PROMENÁDNÍ KONCERT sobota 11.00–11.30

ODPOLEDNÍ KONCERT sobota 16.30–17.45

ZVONY neděle 12.00–12.05 | repríza v pondělí 0.00–0.05

KONCERT SYMFONICKÉHO ORCHESTRU

ČESKÉHO ROZHLASU neděle 12.10–12.50

KRÁSNÉ HLASY neděle 13.05–14.00

VÝROČÍ TÝDNE neděle 15.15–15.30

CONCERTINO PRAGA neděle 15.30–16.00

KOMORNÍ KONCERT neděle 16.30–17.45

HUDEBNÍ PUBLICISTIKA

TELEFONOTÉKA pondělí 10.15–11.30

Živě vysílaný hudebně-publicistický

pořad se soutěží o kompaktní desky

a s možností telefonických dotazů

posluchačů na hosty ve studiu, jimiž budou

v těchto měsících především interpreti

a organizátoři hudebního života, spjatí s po

prázdninách zahajovanými koncertními

cykly a letními festivaly – navštívíme např.

Smetanovu Litomyšl či Chopinův festival

v Mariánských lázních. Neopomeneme ani

nové kompaktní desky a hosty, o kterých

jsme přesvědčeni, že je posluchači rádi

přivítají. Ať už je to např. skladatel Juraj

Filas, violoncellista Michal Kaňka či klavírista

Zdeněk Hnát.

DA CAPO úterý 17.00–17.30 | repríza

ve středu 00.35–01.05. Rozjímání Lukáše

Hurníka a jeho hostů nad hudebními pojmy,

jevy, nad pravidly a záhadami skladatelské

a interpretační praxe. Díly odvysílané

v posledním roce, včetně cyklu Hudební

dějiny v kostkách, si můžete poslechnout

na internetové stránce stanice Vltava

www.rozhlas.cz/vltava

SLOVO O HUDBĚ středa 17.00–17.30

Hudebně-publicistická půlhodinka,

věnovaná aktuálním otázkám našeho

i zahraničního hudebního života, přiblíží

v neposlední řadě i zájmovou uměleckou

činnost našich amatérských orchestrů

a sborů, zajímavé premiéry nebo nové

nahrávky či knihy s hudební tématikou.

Ve vysílání se objeví rovněž záznamy

z našich i zahraničních hudebních festivalů.

STUDIO M čtvrtek 17.00–17.30 | repríza

v sobotu 0.35–1.05. Magazín mladých

muzikantů.

POSLUCHÁRNA pátek 17.00–17.30 |

repríza v úterý 00.35–01.05. Český rozhlas

3-Vltava zde bude pokračovat ve vysílání

cyklu pořadů s názvem Posluchárna, které

připravuje vynikající houslista, pedagog

a hudební popularizátor prof. Ivan Štraus

a vybírá sem skladby, zajímavé svým

postavením ve světě hudby i svými osudy.

Ve svém často pronikavém průvodním

slově se věnuje osudům skladeb i jejich

autorů – tentokrát speciálně Josepha

Haydna, jehož 200.výročí narození si letos

připomínáme – a nechybí zde ani paralely

s naší současností.

EUPHONIA sobota 13.00–14.00

V této programové řadě vysíláme

v premiéře rozsáhlý rozhlasový cyklus

o propojení české hudby, jejích interpretů

a tvůrců se zahraničním hudebním

životem – ať v dávné či nedávné minulosti.

Poslední kapitoly budou patřit Janu

Dismasu Zelenkovi (autor Václav Kapsa),

Petru Ebenovi (autorka dr. Eva Vítová),

Eduardu Nápravníkovi (ze zcela unikátních

podkladů připravuje Vjačeslav Grochovskij)

a Bedřichu Smetanovi, speciálně jeho

švédskému období (připravuje smetanovská

specialistka Olga Mojžíšová).

POŘADY PRO DĚTI A MLÁDEŽ

RANNÍ PÍSNIČKA pondělí až pátek | neděle 6.55–7.00

HLASY A HLÁSKY sobota 6.55–7.15

VLTAVA DĚTEM – SLUCHÁTKO neděle 9.00–9.32

Další programy dle aktuálního výběru!

STRANA 42PROGRAM

JAZZ, ALTERNATIVA, ETNO, WORLD MUSIC, FOLK, ROCKVedoucí Redakce jazzové a populární hudby Aleš Opekar (ales.opekar@rozhlas.cz)

JAZZOVÁ HUDBA

JAZZOFONvšední dny 9.30–10.00

PONDĚLÍ Projížďka v rytmu s Antonínem

Matznerem

ÚTERÝ střídavě Big Band Panorama Jana

Hály a Napříč jazzovými žánry s Otakarem

Svobodou

STŘEDA střídavě Swing session s Kamilem

Hálou, Swing z Brna a Swing z Ostravy

ČTVRTEK střídavě Pop-jazz s Petrem

Zvoníčkem a Ochutnávka z jazzových

kompaktů s Lubomírem Dorůžkou

PÁTEK klasický jazz uvádí Luboš Zajíček

JAZZOVÝ PODVEČERdenně 17.45–18.30

PONDĚLÍ střídavě Blues z hospody

i ze studia s Ondřejem Konrádem a Jazz

Update s Davidem Bradou

ÚTERÝ střídavě Jazzové mezníky s An-

tonínem Matznerem, Jazzkaleidoskop

s Vojtěchem Hueberem, Hudba bez hranic

s Petrem Zvoníčkem a Mezi proudy s Jiřím

Hlaváčem

STŘEDA střídavě Tour de Jazz s Alešem

Bendou, Electric Jazz s Václavem Vraným

a Jazzový pozdrav Michala Matznera

(červen), střídavě Jiří Starý, Martin Starý

a Petr Zvoníček uvádějí jazz na CD

(červenec a srpen)

ČTVRTEK střídavě Jazzová myš Pavla

Dostála a Jazz notes Martina Starého

(červen), střídavě Jiří Starý, Martin Starý

a Petr Zvoníček uvádějí jazz na CD

(červenec a srpen)

PÁTEK střídavě Jazz live z Prahy, z Brna,

z Ostravy i ze světa a cyklus Mezinárodní

festival jazzového piana, který připravuje

Vladimír Truc

SOBOTA Sladké je žít (jazz doprovází

poezii, poezie doprovází jazz)

NEDĚLE Jazzové lelkování

s Alešem Bendou

EURORADIO JAZZ SEASONpátek 22.30–24.00

Satelitní přenosy jazzových koncertů střídavě

z různých zemí Evropy i z USA

26. 6. Přenos jazzového koncertu z České

republiky. Účinkuje Nuselský umělecký

orchestr.

31. 7. Záznam jazzového koncertu

z Anglie. Účinkují Stan Tracey Octet, Tom

Bancroft 6-pack, Neil Cowley Trio.

28. 8. Záznam jazzového koncertu

z USA. Účinkují Hiromi‘s Sonicbloom, Dizzy

Gillespie All-Star Big Band, New York Voices,

Mingus Big Band, Evan Christopher/Tom

McDermont Danza Quartet, Pink Martini.

JAZZOVÁ SNÍDANĚvíkend 4.45–5.55

Střídavě z Brna, Ostravy a Prahy

JAZZOVÝ KLUBnoc ze soboty na neděli 0.05–1.30

K půlnočnímu setkání s jazzem a blues zvou

střídavě Jan Hála, Ondřej Konrád, Jana

Koubková a Otakar Svoboda.

NOČNÍ VLNA JAZZUkaždou noc 2.00–3.00 (v červenci a srpnu mimo sobotního rána)

OSTATNÍ HUDEBNÍ ŽÁNRY

ČAJOVNA 19.00–20.00

Hudba a styl nové generace

HUDEBNÍ FÓRUM víkend 23.15–24.00 | sobota – střídavě

Svět jiné hudby. Alternativní hudební směry

a mezižánrové fúze uvádí Petr Slabý.

Etnohrátky. Tematické pořady a záběry

z koncertů world music domácí

i zahraniční scény připravuje a uvádí Ivana

Radechovská.

NEDĚLE: Oáza. Hudbu pro relaxaci

a meditaci, povzbuzení i uklidnění, střídavě

uvádějí Vlastimil Marek a Jiří Mazánek.

MEZI DRAKEM A HADEM 3.00–4.00 (v červenci a srpnu mimo sobotního rána)

Magickou předjitřní hodinku s relaxační

hudbou k meditaci připravují Ivana Rade-

chovská s kolektivem externích autorů: Ele-

nou Kubičkovou, Jiřím Mazánkem, Petrem

Dorůžkou a Kateřinou Andršovou.

SPEKTRUM pondělí – pátek 15.00–16.00

Kulturní servis doplňují jazz, etnická

hudba a world music, kterou vybírají Ivana

Radechovská s kolektivem externích

autorů: Vladimírem Kouřilem, Petrem

Dorůžkou, Kateřinou Andršovou a Petrou

Svoboda.

LITERATURA A ROZHLASOVÁ HRAVedoucí Literárně-dramatické redakce Martin Velíšek (martin.velisek@rozhlas.cz)

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍdenně 18.30–19.00

2. 6.–11. 6. Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř

(10 částí)

12. 6.–18. 6. Rudolf Těsnohlídek: Příběhy

lišky Bystroušky (7 částí)

19. 6.–2. 7. Gustave Flaubert: Salambo

(14 částí)

3. 7.–10. 7. Karel Hynek Mácha: Cikáni

(8 částí)

11. 7.–20. 7. Jules Verne: Cesta kolem

Měsíce (10 částí)

21. 7.–29. 7. Mojmír Klánský: Filip (9 částí)

30. 7.–8. 8. Giovannino Guareschi: Don

Camillo a jeho svět (10 částí)

9. 8.–18. 8. Jan Čep: Hranice stínu (10

částí)

19. 8.–24. 8. Gustaw Herling-Grudzinski:

Ostrov (6 částí)

25. 8.–30. 8. Jiří Stránský: Štěstí (5 částí)

31. 8.–13. 9. Jung Changová: Divoké

labutě (14 částí)

OSUDYvšední dny 11.30–12.00 | repríza následující všední den 0.05–0.35

Rozhlasové memoáry

1. 6.–5. 6. Jarmila Šuláková (5 částí)

8. 6.–12. 6. Miloš Horanský (5 částí)

15. 6.–19. 6. Věra Chytilová (5 částí)

22. 6.–30. 6. Josef Petr Ondok:

Muklovský Vatikán (7 částí)

1. 7.–3. 7. Olga Scheinpflugová: Jak

vzpomínám (3 části)

6. 7.–10. 7. Miroslav Galuška (5 částí)

13. 7.–17. 7. Bohumila Grögerová:

Klikyháky paměti (5 částí)

20. 7.–31. 7. Jan Rokyta (10 částí)

3. 8.–7. 8. Bohumil Smejkal (5 částí)

10. 8.–14. 8. Ivo Vodseďálek (5 částí)

17. 8.–21. 8. Helena Haškovcová (5 částí)

24. 8.–26. 8. Anastáz Opasek: Dvanáct

zastavení (3 části)

27. 8.–28. 8. František Fajtl: Z Donína do

oblak (2 části)

31. 8.–4. 9. Petr Vopěnka (5 částí)

LETNÍ ČETBA NA POKRAČOVÁNÍvšední dny 8.25–9.00

29. 6.–17. 7. Victor Hugo: Chrám Matky

Boží v Paříži (10 částí)

20. 7.–27. 7. Vladislav Vančura:

Rozmarné léto (6 částí)

28. 7.–31. 7. Paul Verlaine: Má vězení

(4 části)

3. 8.–5. 8. Eduard Bass: Klapzubova

jedenáctka (3 části)

6. 8.–11. 8. Viktor Fischl: Psí život (4 části)

12. 8.–14. 8. Max Grünfeld: Příběhy

z kroměřížského ghetta (3 části)

17. 8.–28. 8. Gaston Leroux: Fantóm

opery (10 částí)

POKRAČOVÁNÍ ZA PĚT MINUTpátek 20.00–22.00

3. 7. Karel Michal: Rodný kraj

STRANA 43PROGRAM

10. 7. Tajemství rodinné hrobky

(Léon Clifton)

17. 7. Karel Čapek: Apokryfy

24. 7. Alphonse Allais: Kapitán Kap

31. 7. Jerome Klapka Jerome: Na jevišti

a mimo ně aneb Krátká kariéra jednoho

rádobyherce

7. 8. Markéta Pilátová: Příběhy z konce

světa

14. 8. Adalbert Stifter: Lesní pěšina

21. 8. Petr Šabach: Občanský průkaz

28. 8. Eugène Le Roy: Trhan Kuba

MODERNÍ POVÍDKAčtvrtek 16.00–16.30

4. 6. Finn Carling: Smrt papouška

11. 6. Milada Součková: Historická povídka

18. 6. Janusz Rudnicki: Smrt českého psa

25. 6. Karel Vysloužil: Návrat z kriminálu

2. 7. Stefano Benni: Velký Pozzi

9. 7. Petr Šabach: Jak potopit Austrálii

16. 7. Karel Michal: Balada o Vikýřníkovi

23. 7. Robert Graves: Důkaz blahobytu

30. 7. Ota Pavel: Běh Prahou

6. 8. Andrzej Szczypiorski: Hloupá ženská

13. 8. Ivan Vyskočil: Zlaté číslo

20. 8. Zdeněk Němeček: Vášeň

27. 8. Cyrille Fleischmann: Termofor života

POVÍDKAneděle 11.30–12.00

7. 6. István Örkény: Modlitba

14. 6. Josef Müldner: Petr

21. 6. Louis Pergaud: Guerriotčin osudný

údiv

28. 6. Washington Irving: Ženichův duch

5. 7. Vladislav Vančura: Zbraslavská

povídka o opatu Martinovi

12. 7. Matteo Bandello: Půjčka za oplátku

19. 7. Jaromír John: Teta Lála

26. 7. Witold Gombrowicz: Banket

2. 8. Jaroslav Putík: Uvolni hrdlo. Zpívej!

9. 8. Montague Rhodes James: Zahvízdej

a já přijdu

16. 8. Zdeněk Matěj Kuděj: Samotář

23. 8. Jean Moréas: Gugemer

30. 8. Edward Stachura: Pár skleniček

NOČNÍ BIBLIOTÉKAneděle 1.30–2.00

7. 6. Luigi Pirandello: Paní Frolová a její

zeť pan Ponza

14. 6. Fráňa Šrámek: Trojlist

21. 6. John Galsworthy:

Co vypravoval učitel

28. 6. Jan Neruda: Benátská zrcadla

5. 7. Jaroslav Durych: Sen Albrechta Dürera

12. 7. Ilona Ferková: Válek na nudle

19. 7. Edvard Valenta: Nejdražší jídlo světa

26. 7. Fráňa Šrámek: Rorejsova vojna

2. 8. Jakub Deml: Hrající revolver

9. 8. Milena Štráfeldová: Časový snímek

16. 8. Jaroslav Putík: Vídeňské botinky

23. 8. Josef Kopta: Milostný kruh

SCHŮZKY S LITERATUROUneděle 20.00–21.00

7. 6. Z deníku schovanky

14. 6. Alois Musil

21. 6. Harold Pinter

28. 6. České téma ve švédské literatuře

5. 7. Zprůsvitňování bolestí mě ještě čeká

(Jan Zahradníček)

12. 7. Podivuhodný svět Henriho Pourrata

19. 7. Klement Bochořák: Z druhé světnice

26. 7. Ruská Itálie

2. 8. Arne Novák v dopisech příteli

9. 8. Robert Musil: Portugalka

16. 8. Jan Čep: Oldřich Babor

23. 8. Kameny jsou paměť katedrál

30. 8. Avram B. Jehošua: Milenec

SOUZVUKneděle 9.32–10.30

7. 6. Roger Caillos: Kameny

14. 6. Na břehu ostrova Krku aneb

Čeští básníci na Jadranu

21. 6. Poutnická hůl se vrací do ticha

28. 6. Medem voněl strom

5. 7. Václav Daněk: Dva věnce sonetů

12. 7. Černý mrak v bílém

19. 7. Marceline Desbordes-Valmorová:

Což slunce bez deště by zotvíralo růže?

26. 7. Jan Neruda: Prosté motivy

2. 8. Torquato Tasso: Já přišel se

svým trápením

9. 8. Alexander Kliment: Šálek

čaje v polostínu

16. 8. Ivan Franco: Uvadlé listí

23. 8. Bohuslav Martinů: Listy domů

30. 8. Jiří Orten: Matce

SVĚT POEZIEsobota 22.45–23.00

6. 6. Ivan Jelínek: Básně

13. 6. Pavel Hoza: Uloupená duše

20. 6. Louise Glücková: Zahrada

27. 6. Petr Motýl: Kam chodí uhlí spát

4. 7. Josef Vachek: Když se stýská

11.7. Natalja Gorbaněvská:

Náměstí nesouhlasu

18. 7. Bratr Lun

25. 7. Jaromír Zelenka: Věřím v les

a v louku a noc, ve které roste obilí

1. 8. Primo Levi: V nejisté chvíli

8. 8. Jyrki Küskinen: Mapa oka

15. 8. Stanislav Zedníček:

Fragmenty poslední ruky

22. 8. Ivan Diviš: Vlajka pocákaná krví

NEDĚLNÍ VERŠEdenně 12.05-12.10

7. 6. Gabriela Mistralová: Chléb

14. 6. Jiří Kolář: Fragment ze sbírky

Mistr Sun o umění básnickém

21. 6. Czeslaw Milosz: To

28. 6. Josef Mach: Dva přípodotky

5. 7. Jan Zahradníček: Svatý Cyril

a Metoděj

12. 7. Vladimir Nabokov: Motýl

19. 7. Francis Bacon: Život

26. 7. Petr Křička: Vzpomínka

2. 8. Karel Toman: Srpen

9. 8. Vilém Závada: Slavnost léta

16. 8. Czeslaw Milosz: Lidské příběhy

23. 8. Jakub Deml: To jsi ty, světlo?

30. 8. Jiří Orten: Kam se nesmí

SNYneděle 0.00–0.05

Slova ze sna a do snů

7. 6. František Listopad

14. 6. Text z „Pražských pověstí“

Václava Cibuly

21. 6. Josef Kainar

28. 6. Dva sny Grahama Greena

o slavných osobnostech

5. 7. Gérard de Nerval

12. 7. Emanuel Frynta

19. 7. Henri Michaux I.

26. 7. Jan Koblasa

2. 8. Richard Wagner

9. 8. Václav Daněk

16. 8. Pierre Reverdy

23. 8. Jaroslav Vrchlický

ETICKÁ KNIHOVNAsobota 1.40–2.00 (červen)

6. 6. Karl Jaspers: O vině

13. 6. Marcus Aurelius Antoninus:

O správné cestě rozumu

20. 6. Marcus Tullius Cicero:

O povinnostech

27. 6. Platón: O síle slova a mravnosti

PSÁNO KURZÍVOUvšední dny 10.00–10.15

Úvahy a fejetony

SLADKÉ JE ŽÍTsobota 17.45–18.30

Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz

SLOVA NA ROZLOUČENOU aneb Putování opuštěnou literární krajinou

všední dny 13.30–13.40

ČERVEN

Cyklus portrétů českých a německých

spisovatelů 1. poloviny 20. století

ZPRÁVA ČTENÁŘE... všední dny 13.30–13.40

ČERVENEC + SRPEN

Pět minut s knihami, na které nesedá prach

STRÁNKY NA DOBROU NOCdenně 23.00–23.15

Krátké prózy a výňatky z próz

FONOGRAMYpátek 16.00–16.30

Návraty po stopách zvuku

OSTROV, KDE ROSTOU HOUSLEneděle 9.00–9.30

Připravuje a uvádí Pavel Šrut

STRANA 44PROGRAM

KLUB ROZHLASOVÉ HRYúterý 21.30

2. 6. Andrzej Mularczyk: Cirkus odjel,

lvi zůstali

9. 6. Felix Mitterer: Zpověď

16. 6. Péter Horváth: Čau, bambino

23. 6. Svetlana Makarovičová: Mrtvý

přichází pro svou milou

30.6. Katharina Schmitt: Knock-out

7.7. Eugène Ionesco: Plešatá zpěvačka

14.7. Iva Volánková: Konec

21.7. Andrea Sauter-Bernhard Studler:

A. je někdo jiný

28.7. Jiří Kratochvil: Babička slaví

99. narozeniny aneb Rozhlasová balada

o smrti a Jankovi

4.8. 2 x Ilja Hurník: Příliš mnoho

života + Ruce

11.8. Hilary Bellová: Vlčí ukolébavka

18.8. Wolfgang Altendorf: Dům na stráni

25.8. Heinrich Böll: Hodina v rodném

městě

HRA PRO TENTO VEČERčtvrtek 20.00

4.6. Pavel Kohout: Válka ve 3. poschodí

11.6. Pavel Kohout: Pech pod střechou

18.6. Pavel Kohout: Požár v suterénu

25.6. Georges Simenon: Maigret a přízrak

2.7. Edward George Bulwer-Lytton:

Strašidelný dům

9.7. Edgar Allan Poe: Vražda v ulici Morgue

16.7. Sheridan Le Fanu: Ten, který tě

nespouští z očí

23.7. Nikolaj Vasiljevič Gogol: Vij

30.7. Charles Dickens: Hlídač

6.8. Anton Pavlovič Čechov: Čarodějnice

13.8. Robert Ervin Howard: Dračí sémě

20.8. Karel Klostermann: Mrtví se nevracejí

27.8. Ladislav Klíma: Edgar

ROZHLASOVÉ JEVIŠTĚsobota 14.00

6. 6. Victor Hugo: Ruy Blas

13. 6. Vítězslav Nezval: Schovávaná na

schodech

20. 6. Johann Wolfgang Goethe:

Torquato Tasso

27. 6. Karel Pecka: Konfrontace, Jiří

Stránský: Bílé apartmá

4. 7. William Shakespeare: Král Jindřich V.

11. 7. Edvard Radzinskij: Poslední noc

posledního cara

18. 7. Edmond Rostand: Cyrano

z Bergeracu

25. 7. František Langer: Obrácení Ferdyše

Pištory

1. 8. Heinrich von Kleist: Kačenka

z Heilbronnu

8. 8. Molière: Tartuffe

15. 8. Bernard Shaw: Čokoládový hrdina

22. 8. Václav Štech: Maloměstské tradice

29. 8. Zdeněk Svěrák: Podzemnice olejná

ROZHLASOVÉ SERIÁLYneděle 10.30

7. 6. Robert Graves: Já, Claudius (8. část)

14. 6.–28. 6. Karel Kalenda: Vraždy

z archivu (3 části)

5. 7.–30. 8. Leo Rosten: Pan Kaplan má

stále třídu rád (1.–9. část)

DOKUMENTY, ZPRAVODAJSTVÍ A PUBLICISTIKAVedoucí Redakce dokumentu a speciálních projektů Jiří Kamen (jiri.kamen@rozhlas.cz)Vedoucí Redakce zpravodajství a kulturní publicistiky Antonín Pfeifer (antonin.pfeifer@rozhlas.cz)

ZPRAVODAJSTVÍ VLTAVY

všední dny v 6.00, 7.00, 8.00, 12.00, 15.00 a 17.30 | přehled hlavních událostí také v 10.15, 13.30,

16.00 a v 19.00

MOZAIKApondělí až pátek 7.00–9.00v červenci a srpnu 7.00–8.25

Informace, rozhovory, glosy, recenze, výběr

z kulturních stránek domácího i zahraničního

tisku, soutěže pro posluchače prokládané

hudbou minulých století a alternativních žánrů.

Mimořádný kulturní servis, s jakým se na jiných

stanicích nesetkáte. Součástí letní Mozaiky jsou

Výlety s Vltavou, putování po zajímavých místech

naší vlasti. Pořad doprovází soutěž o knihy.

SPEKTRUM

pondělí až pátek 15.00–16.00

Moderovaná hodina kulturních aktualit a reportáží

provázená jazzovou nebo etnickou hudbou.

V červenci a srpnu s reprízou dopoledních Výletů

s Vltavou.

SETKÁVÁNÍ

neděle 14.00–15.15

Profilový rozhovor s výraznou osobností

kulturního a společenského života.

VÍKENDOVÁ PŘÍLOHA STANICE

VLTAVA

sobota 8.00–11.00

Kulturně-publicistický týdeník. 180 minut

reportáží, rozhovorů, glos, fejetonů, dokumentů,

literárních ukázek a hudby jazzové i vážné

připravují a uvádějí Blanka Stárková a Jiří Kamen.

KRITICKÝ KLUBpondělí 16.00–16.30 | repríza čtvrtek 0.35–1.05

Diskuse odborníků o současné literatuře, filmu,

architektuře a výtvarném umění, které připravují

moderátoři: Pavel Janáček, Vladimír Hendrich,

Bibiana Beňová, Tomáš Dimter, Václav Jamek,

Eva Beránková a další.

FILMOVÝ MAGAZÍNúterý 16.00–16. 30 | repríza pondělí 0.35–1.05 (v červenci a srpnu se nevysílá)

Aktuality ze světa filmu připravují Tomáš Pilát

a Josef Vomáčka.

HISTORICKÝ KLUB

středa 16.00–16.30

Reflexe historických událostí, výročí, osobností,

novinek historické literatury apod. Připravuje

Jan Tůma.

HOVORY O VÍNĚ

každá druhá sobota v měsíci 16.00–16.30

O vinné kultuře rozmlouvají Lukáš Hurník a Jiří

Mejstřík.

RADIODOKUMENT středa 21.45

3. 6. Alena Kožíková – Tomáš Vondrovic:

Sám já chodívám rád …

10. 6. Miloš Doležal: Svítit v temnotách

plamenem

17. 6. Vladimír Remeš – Eva Högerová:

Zvukový portrét Karla Högera

24. 6. Lenka Jaklová: Judaismus

1. 7. Petr Slinták: Suchá Loz starosty B.

8. 7. Gabriela Albrechtová: Na

„Procházce“ v Národním

15. 7. Jakub Šiška: Poslední Buquoy

22. 7. Blanka Stárková: Cesta do Compostely

29. 7. Miroslav Buriánek: Santiniho

barokní klášter v Plasích

5. 8. Marie Poláková: Hlas ze šumavské

pouště

12. 8. Radim Nejedlý: Kořeny v kamenité

půdě

19. 8. Marek Janáč: Horké léto ’68

26. 8. Gabriela Albrechtová: Strýc Ota ze

Stockholmu

RADIOATELIÉRsobota 00.05

6. 6. Novinky z Evropské vysílací unie #1

– Pierre Henry: Gouttes d’eau 2

13. 6. Novinky z Evropské vysílací unie #2

– Andreas Bick: Frost Patterns

20. 6. Novinky z Evropské vysílací unie #3

– Emiliano López Rascón: Sol en la noche

27. 6. PremEdice – Tomáš Pálka:

Moijecroisque

4. 7. PremEdice – Tape-beatles: Sombre

Gertrude – Piece for trings

11. 7. PremEdice – Pavel Novotný: Lžička

18. 7. PremEdice – Eric Rosenzveig:

Nerozumím; česká politika

25. 7. PremEdice – Jaromír Typlt:

Zmutovaná radiofonická čtení

1. 8. PremEdice – Jiří Suchánek: PEC

8. 8. PremEdice – Arno Peeters: Fassile

Sounds, Memory Mining

15. 8. PremEdice – Miroslav Posejpal: Tři

kapitoly z knihy cest

22. 8. PremEdice – Miroslav Srnka: Zrod

29. 8. PremEdice – Jiří Adámek: Tiká tiká

politika

STRANA 45PROGRAM

Ať už přicházejí na svět jakkoliv, mají v sobě barvu, vůni, někdy i krutost, jindy humor, poezii – moudrost. Přesto některá v našich slovnících – tištěných i v přeneseném smyslu toho slova – pomalu stárnou, vycházejí z mó-dy, časem se pro nás dokonce stávají hádankou. Mizí z naší řeči, pomalu se ztrácejí ze slovníků. A přicházejí zase slova jiná... nová. Proč některá z nich nezachrá-nit před zapomněním? Když se pokoušíme zachraňo-vat ohroženou faunu a fl óru? Proč nebránit ohrožená slova? Pokoušeli a pokoušejí se o to v různých zemích. I v případě jazyků světových (Oxford University Press v Británii, Bernard Pivot ve Francii). Nechcete se pustit do zachraňování slov i vy? Stačí, když si vyberete někte-ré slovo nebo slovní spojení, které se – podle vašeho názoru – z jazyka vytrácí, a „adoptujete ho“. To zname-ná, že nám krátce popíšete, proč si vybíráte právě toto slovo nebo spojení, kde jste je objevili nebo stále ještě potkáváte (například v literatuře, v určitém místě apod.). Psát můžete na adresu Český rozhlas 3 – Vltava, Vino-hradská 12, 120 99 Praha 2. Na obálku připište heslo „slova“. E-mailová adresa: slova@rozhlas.cz. Jednou za čtvrt roku pak ve spolupráci s odborníky vaše slova probereme, vyložíme jejich „příběh“ a nejoriginálnějšího „zachránce“ odměníme – knihou nebo audioknihou.

O cestách na Měsíc bude Vltava vysílat v sobotu 18. července. Jednu z četných měsíčních utopií napsal proslulý básník, šermíř a učenec (a také hrdina Rostandovy komedie) Cyrano de Bergerac, který ve svém spisku Cesta na Měsíc už v polovině 17. století dosti výstižně popsal rozhlasové vysílání: „Když jsem skříňku otevřel, nalezl jsem uvnitř cosi kovového, podobajícího se téměř našim hodinám; byly to samé všelija-ké pružiny a maličká soukolí. Ve skutečnosti je to kniha, avšak zázračná kniha, bez listů i bez písma; zkrátka je to kniha, k jejímuž čtení jsou oči zbytečné; je zapotřebí jen uší. Když si tedy někdo přeje číst, ovine ten-to přístroj velkým množstvím všelijakých nitek, pak nařídí ručičku na ka-pitolu, kterou si chce poslechnout, a rázem se odtud ozvou zřetelně jako z lidských úst všechny ty rozličné tóny, které u měsíční šlechty slouží za vyjadřovací jazyk.“

Eva Hazdrová–Kopecká připravuje už třetí prázdninovou přehlídku slav-ných i docela nových šansonů, především samozřejmě francouzských. Ale uslyšíte také české a slovenské interprety a objevíte možná i některé právě vycházející hvězdy. Pět minut pro šanson vyhradíme ve vysílání každý den v 17.45.

Na začátku prázdnin se do vysílání Vltavy vrátí – alespoň na čas – malý, ale určitě velmi zajímavý pořad Zpráva čtenáře, ve kterém před několika lety představovaly známé osobnosti své nejoblíbenější knížky. V nově oživeném cyklu uvedeme reprízy některých starších pořadů a samozřej-mě připravíme také premiéry. Budete-li poslouchat Vltavu ve všední dny ve 13.30, najdete možná inspiraci i pro svá další čtenářská dobrodružství.

KLUB VLTAVA Klub Vltava je pro všechny, kteří poslou-

chají stanici Česky rozhlas 3 – Vltava

a k jejichž životním potřebám patří kontakt

s hudebním a slovesným uměním a kultu-

rou v tom nejširším slova smyslu. Je určen

těm, kteří chtějí víc než jen kvalitní rozhla-

sový program.

Klub Vltava nabízí možnost bližšího kon-

taktu mezi posluchači a tvůrci pořadů, účast

na natáčení přímých přenosů, organizuje

klubová setkání, besedy, předpremiéry roz-

hlasových pořadů, návštěvy kulturních akcí.

Klub Vltava vydává čtyřikrát ročně

čtvrtletník posluchačů a příznivců stani-

ce Český rozhlas 3 – Vltava, který přináší

inspiraci ze světa kultury a umění, exkluzivní

rozhovory, podrobné informace o pro-

gramu stanice, přehled partnerů Klubu,

členských výhod a slev, aktuální nabídky,

soutěže a další zajímavosti.

Klub Vltava nabízí možnost využívat

výhod sjednaných s partnerskými institu-

cemi, které vybírá tak, aby umožnil svým

členům ještě intenzivnějši kontakt s aktual-

ním děním ve světě kultury. Členské výhody

poskytují přední kulturní organizace po celé

České republice – hudební festivaly a sym-

fonické orchestry, divadla a divadelní festi-

valy, galerie, muzea, nakladatelství a další.

Jejich počet se stále rozšiřuje.

Aktuální nabídky, setkání, soutěže

a akce, stejně jako statut Klubu naleznete

na www strankách Klubu.

Osobní členství: roční členský příspěvek

činí 150 Kč. Rodinné členství: roční členský

příspěvek činí 290 Kč (obdržíte průkazy

člena Klubu Vltava i pro další dva rodinné

příslušníky).

Pro zaslání členského příspěvku si

vyžádejte individuální variabilní symbol.

Klub Vltava, Česky rozhlas 3 – Vltava

Vinohradská 12, 120 99 Praha 2

informační linka Klubu Vltava

tel.: +420 221 552 686, 221 552 677

e-mail: Klub.vltava@rozhlas.cz

www.rozhlas.cz/vltava/klubvltava

NA DVOJKU DO ÁČKA!Poslední klubový večer před letními prázdninami se koná ve čtvrtek 4. 6. v 19.00 hodin ve Studiu A, Český rozhlas, Hybešova 10, Praha 8. Tentokrát uvádí Eliška Závodná.

ČESKY ROZHLAS 3 – VLTAVA V CELÉ REPUBLICE NA VKV (FM)

BRNO — 102 BRNO-MĚSTO — 90,4 Č. BUDĚJOVICE — 96,1 HODONÍN 100,4 CHEB — 106,2 CHOMUTOV — 96,3 JESENÍK — 98,2 JIHLAVA — 95,4 KAPLICE — 105,9 KARLOVY VARY — 105,7 KAŠPERSKÉ HORY — 107,2 KLATOVY — 88,6 LIBEREC — 103,9 OSTRAVA — 104,8 PARDUBICE — 102,7 PÍSEK — 105,2 PLZEŇ — 95,6 PLZEŇ-RADEČ — 93,3 PRAHA — 105 PŘÍBRAM — 107 TRUTNOV — 101,9 ÚSTÍ N. LABEM — 104,5 VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ — 96,8 VARNSDORF — 88,4 VSETÍN — 98,3 ZLÍN — 94,8 ZNOJMO — 99,2 NEBO — WWW.ROZHLAS.CZ/VLTAVA

NALAĎTE SI… ZACHRAŇME SLOVA! ZPRÁVY

Vážení posluchači, rádi bychom Vás pozvali na koncerty Festivalu zakázané hudby Terezín 2009, který se koná od 21. do 28. 6. 2009. Pro členy Klubu Vltava opět zdarma zajistíme dopravu autobusem. Další informace na www.fzht.cz nebo na tel. +420 777 269 032, +420 221 552 677.

STRANA 46KLUB

HUDBA

PRAŽSKÝ KOMORNÍ ORCHESTR –

AGENTURA S. R. O.

20 % sleva na nákup vstupenek

na abonentní koncerty

Černokostelecká 6, 100 00 Praha 10

tel.: +420 274 772 697

www.pko.cz, agency@pko.cz

SYMFONICKÝ ORCHESTR

ČESKÉHO ROZHLASU

30 % sleva na dopolední veřejné generální

zkoušky. Cena vstupenky po slevě 50 Kč

Vinohradská 12, 120 99 Praha 2

tel.: +420 221 551 412, fax: +420 221 551 413

www.rozhlas.cz/socr, socr@cro.cz

ČESKÁ KULTURA S.R. O.

Pořadatel a spolupořadatel festivalů

konaných v rámci Českých kulturních

slavností.

Houskova 1876, 413 01 Roudnice n. Labem

tel: +420 606 269 016, +420 777 269 032

www.ceske-kulturni-slavnosti.cz

info@ceskakultura.cz,

krizanovsky.radek@volny.cz

COLLEGIUM MARIANUM

Pořadatel cyklu koncertů Letní slavnosti

staré hudby.

10% sleva z ceny vstupného.

Melantrichova 971/19, 110 00 Praha 1

tel.: +420 224 229 462, +420 731 448 346

www.letnislavnosti.cz,

vstupenky@collegiummarianum.cz

Jaké dílo složil Jan Dismas Zelenka ke korunovaci císaře Karla VI. na českého krále? První 4 výherci získají 2 volné vstupenky na koncert 23. 7. 2009 Amor Divino v kostele sv. Šimona a Judy.

ARS/KONCERT, SPOL. S R.O.

Pořadatel MHF Petra Dvorského. 30% sleva

z ceny vstupného na uvedený festival

Hybešova 29, 602 00 Brno

tel.: +420 543 420 951

www.arskoncert.cz, ars@arskoncert.cz

Které orchestrální těleso vystoupí na závěrečném koncertě MHF Petra

Dvorského 15. 8. 2009? Prvních 5 výherců získá 2 vstupenky na koncerty 1., 9. nebo 15. 8. 2009.

AGENTURA BELIDIS

Pořadatel festivalu Na dvanácti strunách

40% sleva z ceny vstupného na festival

Vrchlického nábř. 3, 370 01 České Budějovice

www.belidis.eu

50. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL FRYDERYKA

CHOPINA V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH

20% sleva z ceny vstupného

Rezervace na tel/fax: +420 354 622 617,

mob.: +420 602 143 273,

info@chopinfestival.cz

www.chopinfestival.cz

DIVADLA

NÁRODNÍ DIVADLO

Spolupráce s Klubem přátel opery

Národního divadla: besedy, speciální

představení, návštěvy festivalů, slevy

a mnoho dalšího pro příznivce opery.

Pro bližší informace kontaktujte Klub přátel

opery Národního divadla.

Ostrovní 1, 112 30 Praha 1 (5. patro provozní

budovy ND, místnost č. 522)

tel./fax: +420 224 901 390

www.narodni-divadlo.cz,

kpo@narodni-divadlo.cz

Činohra Národního divadla nabízí členům

Klubu Vltava vstupenky s 20 % slevou

na následující tituly:

Henrik Johan Ibsen: Nepřítel lidu,

19. 6. 2009 v 19 hod., Stavovské divadlo.

Lenka Lagronová: Pláč, 1., 8. a 18. 6. 2009

v 19 hod., Divadlo Kolowrat

Na jeden členský průkaz lze se slevou

zakoupit maximálně dvě vstupenky

na jeden titul.

Počet vstupenek je omezený.

Ovocný trh 6, 112 30 Praha 1

tel.: +420 224 901 419

www.narodni-divadlo.cz,

j.tycova@narodni-divadlo.cz

NÁRODNÍ DIVADLO V BRNĚ

10 % sleva z ceny vstupného na vybraná

představení pořádaná divadlem

Dvořákova 11, 657 70 Brno

tel.: +420 542 158 111

www.ndbrno.cz

DIVADLO KOMEDIE

20 % sleva z ceny vstupného na představení

pořádaná divadlem

Jungmannova 1, 110 00 Praha 1

tel.: +420 224 222 734

www.prakomdiv.cz, divadlo@prakomdiv.cz

DIVADLO ARCHA

10 % sleva ze vstupného na vybraná

představení, více na infolince klubu nebo

v Divadle Archa

Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1

tel.: +420 221 716 333

www.divadloarcha.cz,

pokladna@divadloarcha.cz

DIVADLO NABLÍZKO

50 % sleva z ceny vstupného

Představení se konají v hostitelských

divadlech.

tel./fax: +420 257 007 684

www.nablizko.cz, info@nablizko.cz

DIVADLO PONEC

30 % sleva z ceny vstupného

Husitská 24A/899, 130 00 Praha 3

tel.: +420 224 817 886 (9-17h),

+420 222 721 531 (17-20h)

www.divadloponec.cz, office@tanecpraha.cz

MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC

50 % sleva z ceny vstupného

Třída Svobody 33, 771 11 Olomouc

tel.: +420 585 223 533 (předprodej)

www.moravskedivadlo.cz,

pokladna@moravskedivadlo.cz

JIHOČESKÉ DIVADLO ČESKÉ BUDĚJOVICE

Slevy na představení a klubové akce ve spo-

lupráci s Klubem přátel Jihočeského divadla

Dr. Stejskala 23, 370 47 České Budějovice

tel.: +420 386 355 245

www.jihoceskedivadlo.cz,

jihocesledivadlo@iol.cz

PART–NEŘI KLUBU VLTAVA

Na uvedené otázky odpovídejte

výhradně na lince Klubu Vltava.

STRANA 47PARTNEŘI KLUBU VLTAVA

VÝTVARNÉ UMĚNÍ

GALERIE RUDOLFINUM

50 % sleva z ceny vstupného, ke každé

výstavě komentovaná prohlídka

Alšovo nábřeží 12, 110 00 Praha 1

tel.: +420 227 059 309 (pokladna)

www.galerierudolfinum.cz,

galerie@rudolfinum.org

Výstava s názvem Spodní proud / Undercurrent prezentuje tvorbu čtyř malířů. Znáte jména alespoň tří z nich? První 3 výherci získají 2 volné vstupenky na aktuální výstavu.

ČESKÉ MUZEUM VÝTVARNÝCH

UMĚNÍ V PRAZE

50 % sleva ze vstupného na aktuální výstavy.

Husova 19-21, 110 01 Praha 1

tel.: +420 222 220 218,

fax: +420 222 221 190

www.cmvu.cz, muzeum@cmvu.cz

GALERIE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY

20 % sleva ze vstupného na aktuální výstavy.

Výstavní místa: Městská knihovna, Dům

U Kamenného zvonu, Staroměstská

radnice, Dům U Zlatého prstenu, Trojský

zámek, Bílkova vila, Bílkův dům v Chýnově.

Mariánské nám. 1, 110 00 Praha 1

tel.: +420 222 310 489, +420 222 313 357

www.citygalleryprague.cz

PRAŽSKÝ DŮM FOTOGRAFIE – PRAGUE

HOUSE OF PHOTOGRAPHY, O. P. S.

30 % sleva z ceny vstupného

Václavské nám. 31, Praha 1

tel.: +420 222 243 229

www.phpweb.cz, php@ecn.cz

GALERIE AMU

Malostranské náměstí 12, 118 00 Praha 1

www.amu.cz

TOPIČŮV SALON

Vstupné dobrovolné.

Národní 9, 110 00 Praha 1

tel.: +420 224 232 500

topicuvsalon@volny.cz

GALERIE VERNON

Vstup zdarma

Janovského 23, 170 00 Praha 7

tel.: +420 774 155 591,

jana_tinab@mac.com

www.galerievernon.com

ARS VIVA CESTY ZA UMĚNÍM

Specializovaná cestovní kancelář.

Slevy až 12,5 % budou poskytnuty ve výši

uvedené u zájezdu dle katalogu.

Muchova 9, č. p. 223 (1. patro)

160 00 Praha 6, tel.: +420 233 324 099,

fax: +420 224 311 585

www.arsviva.cz, arsviva@arsviva.cz

KNIHY, ČASOPISY, CD

SPOLEČNOST FRANZE KAFKY

30 % sleva na veškerou knižní produkci

z nakladatelství

Široká 14, 110 00 Praha 1

tel.: +420 224 227 452

www.franzkafka-soc.cz,

mail@franzkafka-soc.cz

RADIOSERVIS, A. S.

Hudební a knižní vydavatelství Českého

rozhlasu, vydavatel Týdeníku Rozhlas.

25�% sleva v zásilkovém obchodě na vlastní

zboží, zájemcům zašleme zdarma katalog

10 % sleva na celý sortiment ve firemní

prodejně

Objednávky: Jeseniova 36, 130 00 Praha 3

tel.: +420 222 713 037, +420 221 551 384

eshop@rozhlas.cz,Vinohradská 13, Praha 2

tel.: +420 222 254 480

A2 KULTURNÍ TÝDENÍK

Americká 2, 120 00, Praha 2

tel.: +420 222 510 227

www.tydenikA2.cz

SANQUIS

Časopis o umění a zdravém životním stylu

20% slevu na předplatné a dárek pro nové

předplatitele (cena ročního předplatného

po slevě činí 680 Kč, možnost zaslání

ukázkového čísla zdarma). Při objednávání

uvádějte kód „Vltava“

www.sanquis.cz

NAKLADATELSTVÍ ROMEO

30 % sleva z ceny knih

Pod Bání 21, 180 00 Praha 8

tel.: +420 283 840 193, +420 605 960 211

www.jirijosek.com, jirijosek@volny.cz

NAKLADATELSTVÍ LIKA KLUB

až 25 % sleva na všechny publikace

Kostnické nám. 5, 130 00 Praha 3

tel.: +420 222 541 166

likaklub@volny.cz

NAKLADATELSTVÍ CARPE DIEM

Edice klubové poezie, Edice knih

doplněných o DVD

20�% sleva na veškeré tituly

Carpe diem, 691 11 Brumovice 175

tel.: +420 519 423 378

www.carpe.cz, carpe@carpe.cz

LIBRI, SPOL. S. R. O.

15 % sleva z ceny knih

Na Hutmance 7, 158 00 Praha 5

tel.: +420 251 613 113, fax: +420 251 611 013

www.libri.cz, libri@libri.cz

Ve kterém městě se 20. srpna 1796 narodil Václav Babinský? První tři výherci získají knihu Václav Babinský. Život loupežníka a loupežnická legenda.

ŽAKET – KARTOGRAFICKÉ VYDAVATELSTVÍ

30 % sleva z ceny všech map při přímém

odběru, Slánská 381/10, 163 00 Praha 6

tel.: +420 210 083 570

www.zaket.cz, info@zaket.cz

NAKLADATELSTVÍ ATLANTIS, SPOL. S R. O.

20 % sleva na produkci nakladatelství, při

objednávce dvou a více knih neplatíte

poštovné, PS 374, Česká 15, 602 00 Brno

tel./fax: +420 542 213 221

www.atlantis-brno.cz, atlantis-brno@volny.cz

NAKLADATELSTVÍ BASET

až 15 % procent sleva na vybrané publikace

redakce: Sokolská 66, 120 00 Praha 2 -

Nové Město, tel.:+420 244 402 705,

+420 244 402 707

expedice – prodejní sklad: Plovdivská 3400,

143 00 Praha 4, tel./fax: +420 244 402 706

www.baset.cz, baset@ok.cz

MLADÁ FRONTA A.S.

20% sleva z ceny knih

objednávky: prodej@mf.cz

tel.: 225 276 284. Při objednávce nad

600�Kč balné a poštovné zdarma.

Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4

www.bookcafe.cz, www.mf.cz

NAKLADATELSTVÍ LABYRINT

20 % sleva z ceny knih

redakce: Dittrichova ul. č. 5, 120 00 Praha 2

tel./fax: +420 224 922 422

www.labyrint.net, labyrint@wo.cz

NAKLADATELSTVÍ TITANIC

20% sleva na všechny knihy

Plzeňská 222, 150 00 Praha 5

tel.: +420 257 211 257, www.titanic.n.cz,

nakl-titanic@colny.cz

Členské výhody — Veškeré soutěžní plnění je

možné čerpat prostřednictvím informační linky

Klubu Vltava. Odpovědi volejte na klubovou

linku +420 221 552 686 nebo pište na e-mail:

klub.vltava@rozhlas.cz. Chcete-li využít

členských výhod u našich partnerů, uvádějte

při písemných objednávkách členské číslo. Při

osobním odběru se prokažte průkazkou Klubu

Vltava. Změna výhod partnerů a konkrétních

forem spolupráce vyhrazena.

MAGAZÍN KLUBU VLTAVA

Čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3 – Vltava – XIV. ročník, číslo 2, červen–srpen 2009

Vychází 4x ročně. Evidenční číslo MK ČR E 14038. – Šéfredaktor: Luboš Stehlík – Redakce: Marcela Hájková, Eva da Silva Melo

Grafická úprava a sazba: Colmo, www.colmo.cz – Tisk: Tiskárna Macík, s. r. o. – Distribuce: SEND, předplatné s. r. o. – Český rozhlas 3 – Vltava,

ředitel stanice Lukáš Hurník – Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, tel.: 221 552 677 – www. rozhlas.cz/vltava – e-mail: vltava@rozhlas.cz

STRANA 48PARTNEŘI KLUBU VLTAVA

A+A_leto 09_trimming.indd 1 18.5.2009 14:25:53Výtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková erná

další informace na www.dejiny.nln.cz

POTĚŠTE SEBE I SVÉ NEJBLIŽŠÍ!předplatné Dějiny a současnost

Předplatitelské výhody:– zvýhodněná cena– kartička Předplatitel 2009– 10% sleva při nákupu knih z produkce Nakladatelství

Lidové noviny ve Vinohradském knihkupectví– volné nebo zlevněné vstupné do muzeí, galerií a dalších partnerských institucí

Každý měsíc 52 stran poutavého čtení Zajistěte si předplatné za zvýhodněnou cenu!Objednávky: SEND, distribuce tisku, www.send.cz tel.: 225 985 225, fax: 267 211 305

Bacha... teď hrajete vyVyměňujte si MP3 a videa s ostatními hudebními amatéry na www.rozhlas.cz/rampaPoslouchejte také na Vltavě v sobotu po 15:00.

Vltava má 200 tisíc posluchačů. Zahrajte jim!

PR

OG

RA

MO

VÉ

TIP

Y S

TA

NIC

E Č

ES

KÝ

RO

ZH

LA

S 3

–V

LTA

VA

od

30. 6

.16

.00

ho

din

/ úte

rý

ČE

SK

Ý Ř

ÍM A

NE

B

V H

OS

PO

DĚ

U K

OL

OS

SE

A

PO

HA

NÉ

, KŘ

ES

ŤA

NÉ

Dev

ítidíln

é rozh

lasov

é pátrán

í po

český

ch

stop

ách v

e věčn

ém m

ěstě.

od

2. 7.20

.00

ho

din

/ čtv

rtek

DÉ

MO

NI L

ET

NÍ N

OC

I

Cy

klu

s příb

ěhů

, v n

ichž h

lavn

í roli

sehráv

á tajemstv

í a strach.

od

3. 7.18

.30

ho

din

/ de

nn

ě

K. H

. MÁ

CH

A: C

IKÁ

NI

Osm

idíln

é čtení n

a po

kračo

ván

í.

od

15. 7.19

.00

ho

din

/ střed

a

KR

ÁS

NÉ

ST

AR

É S

TR

OJ

E

Tříd

ílný

seriál o p

očátcích

elektro

nick

é h

ud

by

v červ

enco

vý

ch Č

ajov

nách

.

18. 7.

DE

N N

A M

ĚS

ÍCI

Mim

ořád

né celo

den

ní v

ysílán

í ke

40

. vý

ročí v

stup

u člo

věk

a na M

ěsíc.

7. 8.

20

.00

ho

din

MA

RK

ÉT

A P

ILÁ

TO

VÁ

: P

ŘÍB

ĚH

Y Z

KO

NC

E S

VĚ

TA

Po

kračo

ván

í za 5 m

inu

t.

28. 8

.D

EN

S B

OH

US

LA

VE

M

MA

RT

INŮ

50

. vý

ročí ú

mrtí B

oh

uslav

a Martin

ů.

29. 8

.S

ILV

ES

TR

V P

OD

ZE

MÍ

Rep

ríza třiadv

aceti ho

din

úsp

ěšnéh

o silv

estrov

skéh

o v

ysílán

í.