Neubauer, Zdenek - Vira a Zazraky (Novy Areopag)

8/7/2019 Neubauer, Zdenek - Vira a Zazraky (Novy Areopag)

1/12

v I R AAZAZRAKY

',!e!tfs iekl jim: Mejte viru BoH. Nebo amen pravtm v am ,kdoi by koli fekl hofe teto: Zdvihni se a VIZ sebou do more,a nepochyboval by V srdci svem, ale vefil by, ie se tak stane,coikoli di, stane se jemu tak, co by koli fekl.P ro to ie p ra vi m v am : Zae byste koli prosili, modiice se ,velte, ie vezmete, a stane se v a m .A kdyi se postavite k modleni, odpousteite,mate-li coproti komu, aby i Otec v a s nebeskyodpustil va m hfichy vase. "

Mk 11,22-25

97


2/12

Bezne se setkavame s problemem viryv zazraky, VetSinou je for-mulovan jako otazka, zda Iz e verit na zazraky, Dnesni clovek na zazraky neveri.Zazracne pffbehy a nadpfirozene udalosti jsou mu tak doklademneverohodnosti Pisma a nabozenskych zkusenostf vubec, Lide take dneshezne spojuji nabozenstvf prave se wi zazracnosti a nadpfirozenostf.Vira pro ne spl)iva s verenim na zazraky a must by!:proto vfrazern omylu, iluze,sebeklamu cipodvodu. Bezne pak l i de z ah rnu j f pod n a bo z e ns tv f v s e, co rna cocirrit snadprirozenem, od krest'anstvi pres magii, okultismus, parapsychologiia jine tzv. povery, ,Vericrno Cloveka obycejne takove povrchni smesovani vfry a poverypoburuje. Dnesnf kfest'an se proto snaZi dokazovat , ze vira nema s ne-

vedeckosti , i racionalismem a poverou nic spolecneho. Je presvedcen, ze vfravedeckemu chap ani sveta ni jak neodporuje . Podle tohoto pfesvedcen! takepostupne chape svtij vztah k viie a upravuje svtij zivot zvfry, Ospesne vyloucilvse magicke a zazracne z vlastni nabozenske praxe a zkusenost i, Vsechnyobrady, r ity, exoreismy, zehnanf, uctfvani svatych mist , objektu a dob, vcetnecharismatickych projevu visionafstvi, prorokovani a mocnych uCinku modlitbyvykazal moderni vefici do oblasti politovanfhodnych prezitku minulosti, kterepry nemaji spravym kres t' anstvfm, s jadrem Radostne zvesti nicspolecneho,Takovou oehotou pfizpusobit se tomuto svetu projevujf kfest 'ane napadnouspffznenost duSt s l idmi neveffcimi a chapou dokonee takove zakotveni v tzv."dnesnim svete", svil j strizl iry a prakticky "realism us" za zas luhu a poslanf ,Chteji zfejme ukazat svetu, ze krest'an je navzdory sve vlie Clovekem"normalnnn", 'ze jeho vi ra neni me fantastickeho, tajemneho, nybrz naopakneco vsem blfzkeho asnadno pfijatelneho. Toto usiltnachazf nekdysvuj vyrazdokonce v pfesvedceni, ze kfest'anstvi vlastne vubec neni nabozenstvim.(Druhy vatikansky koneil vyzyva k teto or ientaci ke svetu, k pfizpusobeni sejeho mentalite, nazorum a potfebam; toto "aggiornamento" jeden nas teolognedavno trefne oznacil j ako "vyprodej za snizene ceny"!)Proto rna dnesnf ver ici problem s virou vzazraky, Jakkoliv je tot ihymYtilze sveho Zivota a pojeti sveta, drn presto v ruce bibli, A v bibli se zazrakyhernzi natolik, ze je nelze docela pominout a pfehlednout, pfestoze jsme sednes naucili cist Pismo tak, Ze si zazrakf prili s nevsi rname a zamefuj eme sepfedevsfm na "smysl" piislusne zpravy a "zamer pisatele" (viz napi.komentare k vychazejfcfrnu Staremu Zakonu), Je pfece dost dobfe nemozneignorovat diiraz, ktery evangelia kladou na thaumaturgicke pusobenf PanaJense, nemluve uzvubec 0zazraku tistfednfm, Zazraku Velikonocnfm, vnemfpiece pro kfest'ana cele Pismo nachazf svu] srnysl a na jehoz pravdivostiveskera jeho vira spocfva (srv. 1 K 15, 14). A tak stojl dnesnf osviceny, tj, od"nabozenskych pover" oprosteny vefici pied problem em, jak sladit duveru veSlovo Bon se svym rozpacitym vztahem ke zpravam 0 "nadpfirozenychudalostech", 0 zazracfch. Pta se, zda se tak stalo skutecne, doopravdy, zda

99


3/12

tomu opravdu tak bylo, Jestlize ano, pta se, jakje to moine, kdy! se to pff~fpff rodnfm zakonum, i 'i idu sveta . Pokud ne, jak ma vlastne takovym zpravam .rozumet a jak je odlisit od "solidnfch" 6daju historickych?Tradicnf i'esenf novovekeho verfdho se ovsem vzdava porozumenf veprospech viry, spolehne se zcela na autoritu Bon: "StaCi proste vetit!" Viramne vybfzf pi'ijimat b ib li ck e z p ra v y tak, jak jsou: od toho je z a z ra k z a z ra k em ,ze je neeim jsoucim doslova "za zrakem", zrakem jak telesnjrn (smyslovym),tak duchovnim ( rozumovym), Zazrak je tedy nadsmyslovym a nad-r oz um o vym , j e tam, kammuzedosahnoutpouze zrak viry. Vfra tim dochaz isveho osvedcenr, v heroismu viry Abrahamovy (Gn 22), tj. v naproste-poslusnosti a Z k ob et i v la st n i zkusenosti a rozumu, k te r e j so u nejvyssimi statkymodernfho cloveka, skladajfcfho vne veskerou svou nadeji a j is totu. Ale t imje prave toto tradicnf lesenf opakem one v9se zmfnene sti'lzlive modernity:vei'ici se, alespoii v otazkach viry, vzdava sve pratelske otevrenosti svetu,Urputnost a pateticnost takoveho heroickeho postoje poslusne viry vs~navic prozrazujf vniti'ni rozervanost novovekeho cloveka, ktery tim, ze Jenucen obetovat rozum a zkusenost we, pouze doklada, ie tyto jehomohutnost i j ii tomuto svetu zcela nalezej]; a kde je jeho poklad , tam je ijehosrdce (Mt 6, 21). Vira vsak chce cloveka celeho, cele srdce, celou dusi aveskerou silu, Heroismus slepe viry ho vsak vede mimo svetjeho porozumeni,zkusenosti, usilf : Buh mUte inemozne, v dobach biblickych delal pro mne zamne tfeba izazraky - vZdyt ' je to davnol Ano, velmi davno, az "za onohoCasu", ja k zacfnavaly evangelijnf perikopy katolicke liturgie, A tento "onencas" chape dnesni vefid jako cas mythicky, tedy jako "onen svet"; to muumoZni se na tomto svete ffdit a zai'izovat podle rozumu a zkusenosti"vlastnf Oak se alespoii domnfva). Biblicke texty vsak nejsou zpravami 0"onom svete": jsou psany vpro nas a pro nasi spasu", " ...abyste uvefili ... aabyste drzel i ! ivo t vJeho jmenu" (J 20,31). Vzdyt' ke krest 'anske me bytostnemllez i, ze Zjeveni BoZl se deje v case h istor ickem, Z e Buh zije a pusobf vd e ji na ch s v et a naseho, sveta nasi zkusenosti a naseho porozumenfAvsak i tehdy , pf ij fma-l i dnesnf k i'est 'an bibl icke zazraky jako skutecneudalosti, jako neoddiskutovatelna fakta tohoto sveta, chape je jako neco zcelavY.jimecn6ho, ex definitione mimo-radneho. Chape zazrak jako zasah dosvetoveho poradku, do pifrodnfho denio Zazrak je tak necfm nad-prirozenym,tim se BUb legitimuje jako svrchovany vladce, svetu transcendentniStvotitel, ktery nepodleha zakonum vlastnfho vJtvoru. Zazraky proto mMeanit pouze Buh, jsou doslova jeho "privilegiem" (z lat. privus legium =zbaveny zakonu). Jako takove nepot i'ebu ji zazraky zadne vysvetlen i, jsou toprave "vyjimky potvrzujici pravidlo", nebot' prave toto "pravidlo", tj.nemennost svetoveho i 'adu a pri rodnich zakonu propujcu je zazrakum jej ichzavamost, jejich smysl jako projev samotneho Boha. Takoveto chapftnfziizrakil jako vjrazu a projevu transcendentality, supranaturality BoH

1 0 0

opraviiuje dnesnf krest 'any zastavat novoveky, vCdeckj nazor na svet, uvniti'nehoz nenf misto pro nic nadpl'irozeneho. Proto se citf opravneni popiratmoznost jakekol i vy jimky z pii rodnich zakonu , nenf-li legitimovana Bonautoritou, coz vetSinou znameaa Pfsmem, a nanejvys cirkevnim posouzenfm,a domnfva se, ze tak nalezl hraniei mezi virou a poverou. Toto kriterium sevsak pohybuje v kruhu: vZdyt'prave zazraky jsou zde chapany jako neco, co jesamo IegitimaciBoZi autorityt Protonezb)'vtl nez zakotvit toto chapanf zazrakuopet ve slepe vii 'ev autoritu Pfsma.Ale prave Pismo hovoi'i na mnoha mfstecho nadpri rozenych udalostech avykonech, ktere ev identne BoZi, autoritoulegitimovany nejsou. Vzpomefune napr, iIspesnou reprodukci Aronovych~inu egyptskymi kouzelniky (Ex 1, 11, 22; 8, 23), nebo vyvolani duchaSamuelova endorskou Carodfjnici (1 S 2 8). Bewyargument, ze ityto divyse "daly z Bozfho dopustenf'. je velmi vseobecny a trivialnf a spfse naszbavuje pi'esvedceni 0 vjhradmm Boztm "monopolu" na zazraky, Na jednestrane jaksi p fi jfmame, ze JeZiSovy zazraky jsou dokladem jeho boistvf , nadruhe strane se doeltame na mnoha mistech, ze zazraky Cinili i Jezisoviucednfc i , a j sm e u j is t' ov a ni samotn)'m Panem Jeffiem," ze Verlee v Neho ,budeme cini t sku tky jeste vel ii (J 14, 12). VZdyt'sila viry je Panem Jeifsempfimo !icena jako schopnost Cinit z az ra ky , a to ve smyslu nejmasivnejsfchzasahfl do s ve t a a je h o uspotadani (M t 17, 20 ; 21.21; Mk 1 1, 2 3) : Novy Zakonna nescetnych mistech zdiiraziiuje, ze zazraky, mocne tiny, svrchovanasvoboda v zasahovanf do sveta("'rokolivzadate" -Mk 1 1 , 2 3) z a vi sf na nasf we,a to nikoliv vBoha, ale "vii'e BoZl'" (T O THEO -Mk 11, 22), takove, jakou rn asam Bfih, totiz v duvei'e, ze se tal stane, "stanet ' sejemu tak, coz bykoli i 'ekl".Dokonce izazraky J ezisovy jsounejak umozn e ny duve r ou tech, k nirnz se jehosvrchovanost ( EXUS IA ) o br ae t, napi'. misto "I nemohl tu divu zadneho uciniti...ipodivil se jejich nevere" (M k 6, 5-6), vedle nescetneho mnozstvi vyroku"vira tva te uzdravila". V fif:o moci viry jsme opravneni videt samotnoupodstatu Radostneho Poselstee stane se nam dale klicem k problemu viry vzazraky, Zatfm pro nas pi'edstavuje daiSi doklad, ze Pismo nepovazujezazraky za "BoZi monopol" a tedyie nejsou vjrazem Jeho transcendence weisvetu,Modernimu, str fzl ivemu kfesfanovi tedy nezb) 'va nez odmftnout zazrakyjako takove. Pro biblicke zpravy nadprirozeneho charakteru se hledajf

bud' prirozena vysvetlenf, mho alegoricky vjklad. A tak nas potesi apovzbudi, kdy! se dovidame, Ze v egyptskych ranach mozno spat tovat beinepi' irodni jevy, ke kter) 'm na Nilndodnes dochazf, ze manna mohl b-ytvymesektamarysku ci lisejru'k atp. Pred lety mne dokonce jedna sestra s nadsenfmpi'esvedcovala 0 tom, Ze MojZiS byl vlastne proutkai'! A tam, kde si taktonepomuzeme, se' nabizi vyklad a1egorickY. Tak uzdraveni slepce naznacujezbaveni slepoty duchovni, ha dokonce Zmrtrychvstaru sarno rna "pouze"znamenat, ze duchovni odkazZaldadate le p iet rva l Jeho smrt a td. Tyto heine

1 0 1


4/12

formy upadle exegese jsou nesmfrne vymamnfm symptomem samotnehokoiene problemu viry v zazraky, Pokusme se porozumet bliZe tomu, co nasnut! k sebenasi lnej sfm vykladfim, na jedne st rane "prirozenym" a na druhestrane "alegorickym".Z eeho plyne nase spokojenost, nase zadostiucineni z prevadenf zazraknna pi irodni jevy? Zrejme nas t akovy vyk lad posiluje v j is tote, tol ik zkousenepochybnostmi a naporem vedeckych a historickych faktt i, ze "Bible rna piecejen pravdu" (jak zni nazev jedne slavne knihy), a to iv technejneverohodnejsfch pohadkovych zpravach, Je to podivne, zdalo by se, ze byvelfciho melo kazde podobne "vysvetlenf" spfse zklamat: vzdyt ' P ismo nemapravdu, pfipi suj e-Ii "pouhy plfrodnf de]" pii sobenf Boffmu. VZdyf se takv y tr ac f p r av e onen "vlastni, teologicky obsah", kteryjsme si j inak zvykIi tolikz d ur az i io v at . V e t si no u v s ak takto neuvazujeme a setrvavame pli uspokojeni, zeBuh se ve svem pusobenf nemusf uchylova t k "nadpfirozenym" zasauum, zemuze pfisobit prostrednictvim zcela "prirozenych sit". Ale co jsou to ony"prirozene sfly", na jej ichz ryluenosti tol ik lpime? Marne je spocitany, znameje? Zde jsme u j ednoho z koienii pfekazek vfry v zazraky, Spocfve v povsech-nem pfesvedcenf novovekeho cloveka, fe jeho porozumenf skutecnosti jenatoIik uplne, Ze vi, co j e mofne a co skutecnosti odporuje. S patentem narozum siprisvojujeme patent na skutecnostl Ones -narozdf1 od dob di' ivej sfch- jsme ochotni pfipustit, fe jiste "mnohe nedovedeme jest6 vysvetlit". Tonam dovoluje j is tou rezervovanou toleranci wei udalostem, ktere vzdorujfpfirozenemu vykladu. Vfdyf mnohe jevy, ktere dnes chapeme jako zcelaprirozene , napi . epidemie, za tmenf, zemetresent, se dlivejsfm Iidem zdalynecfm zazracnym; Pismo samo mezi obema "typy" mocnych skutkf BoZichnerozlisuje, Znacna cast soucasne "sci-fi" Iiteratury typu "vzpominek nabudoucnost" je vyrazem tohoto nahledu, A je to hluboky nahled. Znamenadvoji: jednak, fe hranice mezi rnofnostf a nemoznostt je posunutelna, ajednak, ze veskera zazracnost, vsechnymocne skutky, ktere jsou modernimclovekem upi rany Bohu a vykazovany ze sveta , z existence , jsou dovolenytechnice jako vyrazu lidskeho (ei antropoidnfho) dilmyslu, zameru, subjek-tivity a v teto technice take nachazejf sve "piirozen~ vysvetlenf'! Ziistaiimeza tfm pii zkusenost i, kte rou sc i-fi l ite ratura predvadf ad oculos: podle nfprave vedecky a technicky pokrok, jehoz jsme ucastnlky, svedef 0 tom, zeskuteenost neni totozna s zadnou nasi konecnou (napl . nynejsi) pl 'edstavouo nf. Presto je clovek vetsinou pfesvedcen, fe dnesnf jeho piedstavyobsahujf vsechny predstavy minule - nepfipoustl, ze poznanf je wovenzapomfnamm - proto ona paradoxalita symbolu ' 'vzpomfnek na...budoucnost"!Tato uvaha mis tak vede k hlubsi vrstve naseho pojetf "pi'irozeneho". Je jipodsta tna, zasadnf vysvet lite lnost, a to znamena, j ak mim to ukazuj e sei-fiIi tera tura, technicka vyutit elnost, ovlada telnost! Kol'enem problemu vfry

10 2

v zazraky je!ak pfesvedcenfdnesntho Cloveka, ze vse bezv9.jimky je v pod-state vysvetlitelne, tj. uchopitelne kategoriemi naseho vypoctraveho a instru-mentalnfho rozumu, ktery pievede vse zazracne (videm na dalku a skrzepredmety, chlazeni plamenem, inteIigentni chovanf neziveho) na nasik?nee~ou:, obvyklou, "do~ac.~' zkus~n~st . Nase sympatie k "pf irozenymvykladum tak v sobe skryvaJl zadostiucineni, ze na zazraku nenf vlastne niezazracneho,. divneho - fe mocny skutek Bozf neni hoden naseho podivu, ti ctya ~dec??stI ... a ~vsem, take bazne, Avsak pri rozeny postoj k mimo-radneuda:ostI jakozto zazracne, se naproti tomu nepohybuje v kategorifchmoznost -nem_otn?st, zda ajak. Udalost chapanajako zazrak je vz.dysmysluplna,~a vyznam, je vzdy oslovujfct, zavazujid, obdarovavajicf, je predevsnn pro-jevem - znamenfm (SEMEION). Pfirozeny vyklad ale znamena ex definit ioneodmitnutf o ta zk y p o smyslu udalosti. Tento smysl pak modernf veifd jenobtffne d?dat~cne piilepuje z~vn~ (pote co p f ir oz e n ym vykl a dem byl vnitinismysl ~da losh popfenl), obyceJne j ako tzv. "umysl sva topiscuv", ModernfQovek je zbaven zodpovednosti k projevum Bon pff tomnosti t im Ze ztratil?~ve~u ve sn:ysluplnost ~tvoleni. S touto duverou zt rati l i bazen pl'~d tim, coJeJ ~rekraeuJe: ~b~l mu jen s trach. Strach pied neznamym a absolutne cizfm,prot! ~emu bojuje jenom popfranfm - upfranfm existence a lpenfm na existencivl~stlll. A byl to tusfrn Epikuros, oslavitel existence jakozto pouhepflfozenos~, ktery ve svych listech navrhuje iadu vysvetlent ptirodnich jew,jako prost~edek zbavenf se strachu z bohu, piicemf je mu lhostejne, kterevysvetlenf je spravne,Rozli~eni mezi pfirozenym a nadpfirozenym saba hluboko do stiedovekes


5/12

Je to skoro banalnf poznanf je setkani se s necim jinym v porozumenf,a toto setkanf mne samotneho i moji schopnost poznava t a pfi jimat neustalepromeauje, .Teprve novoveky elovek chee mit ';ely svet pro sebe, chce podrobitveskerenstvo vlf tde sveho rozumu. p~ to povafuje svu.jrozum za nemenny,schopnost spravneho poznanf za vn .lOU a absolutni a redukuje proto vsebeze zbytku na popsatelnos t, vypoc.catelnost, ovladatelnost. Tento narokpredpoklada, ze veskerenstvo , vse, co j est, je vdosahu onoho lumen naturale~ pfirozeneho svetla, Cognitio naturalis - pfirozene poznanl se tak stavacognit io naturae - pffrodovedou. Pi froda je proto chapana jako podstatnavysvetl itelnost , vypocitatelnost - eil l zakonitos t, 'O'raz predpisu a pr~cipunapsanych matematickym jazykem. A tak je na usvitu novoveku pflp~anaBohu funkce jakehosi kvasi-I idskeho konstruktera veskerenstva a svet, j ehodflo, je pochopen, jako konstrukt, stroj. Tak je zajistena poznatelnost aovladatelnost j souena. Zaroven je vsak treba, aby boZsky konstrukter do svehovYrobku piilis nezasahoval, aby znstal nepfftomny, transcendentnf a pfenechaltuto mozno s t c lo v ek u , Avsak aby Clovek mohl poznavat principy -mechanismy,na jej ichz zaklade svet funguje ("pifrodni zakony"), a svobodne zasahova~ doskutecnosti ("vyuflvat, spoutavat .pi'f rodni si ly") , j e tfeba, aby sam by } mrmosvet, byl svetu transcendentnf a nebyl jen projevem jeho fungovanf jako ostatnfpffroda!Co to vsak znamena? Na jedne strane narok novoveke vedy na absolutnipoznanf v svet le 'pfi rozeneho rozumu predpoklada , ze pfiroda, pochopenajako vysvetlitelnost, je pasfvnfm objektem, souborem vyskytujicich -s e vecf,tedy"objektivni rea litou" v pods ta te (tj. co do substance a zakonu pohybu)nemennou, pfedstavujfcf fungujfci mechanism us, v nemz pro svebytnos t,spontaneitu, aktivitu, svobodu a tim mene pro zazraky nenf mfsta, a ze tatopifroda j e veskerenstvem vylucujfcfm vse .nadpfirozene, co by do ni mohlonekontrolovate lne zasahovat. Na druhe strane vsak.teore ticke a prakt ickevztahovanf se Cloveka k takto pochopene pffrode svobodu, spontaneitua .aktivitu p f ed pok la d a. No v ov e ky clovek, k te ry p o pf ra z az ra ky , p ro to z e my sl fjsoucno jako neco, co zazracnost vylueuje, ktery popfra ~se na~pfiro~ne,protoze mysl f pffrodu jako veskerenstvo, chape sam sebe jako zazrak, jakocosi nadpfirozeneho, jsoucno pfekracujfct, C i jak se iika "transcendentalnf".Moznost vedomeho (tj . re flektujfclho, sebeuchopujfc fho) svobodnehovztahovanf se ke skutecnosti nazval novoveky Clovek subjektivitou, Tuto

subjektivitu, ktera piivodne znamenala totez co podstatu (HYPOKEIMENON),tj . zdroj sveho vlastniho pohybu j ako spontannf, aktivnf zmeny, novov~kyelovek jednak zmonopolizoval, pfisoudiv jf vylucnou oblast, vedomou racio-nalitu, a jednak zabsolutnil, postaviv na jejim poli veskere sve chapaniSkuteenosti redukovane na o~ektivitu - piedmetnost. Tim ji vsak zarov~npopfe~ protoZe neodpovida jedinemu kriteriu jsoucnosti jeho totalni ontologle

1 0 4

- kriteriu objektivity! A tak se zpupne zboZStena lidska subjektivita, ackoliv jepolem veske~eho. naseho myslen] a chovani jako nejbezprostiednejSia nejsamozfejmejsf skutecnost a jistota, na niZ kazde vedeeke pochopeniskutecnosti teprve spociva a v niZ naleza sviij smysl , s tava ve svetle te~e vedycimsi nejsoucfm, pcuhym vyrazem fungovanf obj ektivnich (t j. soM nero-zume j f cf ch, s l epych ) n e rvovych mechanismu, r e sp , vy r azemje j ieh ehe-mismu.Na zaklade tohoto iracionalnfho blaznovstvt , j ez dalo vznik takove hybridnichimericke pseudopfeds tave skutecnosti, popfra modernf Clovek ve jmenuvedy, zkusenosti a zdraveho rozumu vse zazracne a nadpfirozenelNyni, kdyf jsme v novovekem ontologickem pfedsudku chapani jsoucnajako objektivi ty, ktery formuje nase mysleni , nase vzdelam, nase zkusenosti

a rozumu urcuje kri terium zdravf a obsahUm vedomi kri terium skutecnostina lez li kofen obtm vi ry v zazraky, pochopfme snadnej i vlastnf problem. C~t im mill ime, hledame-li jako vefid prirozene vysvetleni Bozfho zasahu?M in fm e z fe jm e : B ii h fidi be h pfirody, j e jf c h ov anf , a n iz by menil tento vytvorsam, asi tak jako my ovladame fungovam nejakeho meehanismu vcetne"mechanismu" vlastnfho tela! Odlisujeme tak holou fakticitu piirodnich jsoucenod jejich konkretrnch projevu a jejich vzajemnych souvislosn, Zaba jevseobecne uznavany fakt, stejne jako jej i schopnost mnozit se a pfemnozovat .Ze se tato sehopnost projevil a v obdobi sporu MojzfSe s fara6nem, j e praveono ffzenf Bozt, ktere j sme v ramci nas i preds tavy sveta jako objektivni reali tyochotn i p f ipu s ti t , Nahody a koincidenee piedstavuj ijakesi artikulace svetovehostroje , vstupy Prozrete lnosti do vlastnfho vytvoru. Ale lze si t akto nahoduviibec predstavit? "Nahoda" je pojem, j imz se radikalne zffkame otazky proc,at' ui protoze takova pfiCina je prakticky Ci zasadne nepoznatelna, neboprotoze nezname pficiny leZim imo ramec naseho lazaui a jejich objev bynikterak neprispel k celkovemu pochopenf , Prirozenym vykladem zazraku sevsak snazfme prave v nahode - z hlediska smyslu pojmu negativniho parexcellence - hledat smysl a poehopeni. Tento buh, vkradajfcf se zaludneUz~i sparami nevysve tli telna, je vskutku onen znamy "God of the gaps",buh, jehoz e lovek vyhanf do mezer vlastniho vedenf. Pfitom odporuje podstatezazraku, ze Bfih by se do skutecnosti nenapadne a se trne vtfral , Zazrak, kte rykona Buh, je ohromujfci, vse oti'asajicf udalost, vnfzse manifestuje slava Bozf!At' tak Ci onak, lze sijen S obtfzemi pfedstavit Boil zasah prirozenou eestou,tedy zasah, ktery by neznamenal zmenu fetezcu pfiCin neboli poprenfde terminismu, na kterem j e vybudovana novoveka pfedstava objektivnireality. Prirozeny postoj se vsak (zdanlive) snadno temto obtfzfm vyhne:krome vedeckeho chapanf skuteenosti jako pfedstavitelnosti (a tedyvysvetlitelnosti - to, co je pfed-staveno, je vy-svetleno svetlem nasehorOZllmu), chape, tj. zakOuSf tez skutecnost zevniti - jako zitou zkusenost. Beznevime, ze kaZdy l l < l S ein - od vyvolanf jaderne explose po zvednuti ruky Ci"pouhou myslenku" - je z.asahem do skutecnosti, je ovl ivnenim behu sveta,

1 0 5


6/12

ptebudovanfm kauzalnfch ietezcu obj ektivity. Presto obvykle (narozdil odfi losofu, napt, Kanta v Krit ice praktickeho rozumu) ne jen nevidime v nasempraktickem vztahu ke svetu nic zazracneho, ale dokonce povazujemetechnickou ovladnutelnost za kri terium pfirozeneho vysvetlenf, j akj sme vyseprokazali , Zaroveii j sme vsak videli, Ze na prakt ickem vztahovani ke sve tuneni nic pfirozeneho, ze pfedpoklada transcendenci subjektivity, kteraimpl ikuje radikalnf nepredstavit elnost. Subj ektivitu je nutno myslet weiobjektivni realite jako vpravde nadprirozenou a zazraenou. Tak vedomf zakousimejako byti nad prfrodou, ktere j i nezakousi pouze pasfvne jako bezpros tfednipusobeni, ale v jejfm celku, tj. v sirsich pojmovych souvislostech: dokauza lnfho re tezce nezasahuj i t ak, i .e j sem uvni tf neho, a le i .e mu rozumfmjako celku i s okolnos tmi, j ako z vysky pozoruj i krajinu, zatfmco kazda soucas tteto krajiny jakoby interagovala jen se svym bezprosti'ednim okolfm,Vedomi je te z cfmsi za-zracnjm, protoze zrak, videnf a vnfmanf uz jepredpoklada: to, Z e vZdyvidim neco, nelze vy sv e tl it z e s amo tn e f un k ce z ra ko ve h oorganul Tuto zitou, banalnf a tudiZ samozi'ejmou zkusenost nadpi'irozenosti,zazraenosti subj ektivity na jedne strane chapeme j ako zkusenost vlastnfhovedomt, na druhe s trane j i ztotoZiiujeme s nas i psychikou.Pro tuto "pfirozenou zazracnost" subjektivityzahrnujeme pod pfirozenyvyklad zazrakii ij eji ch prevod na alegorii s "duchovnim smyslem", jako vyse

zmfneny vyklad navraceni zraku s1epei C i "zmrtvychvstanf" duchovnihoobsahu. Na jedne s trane se velmi nalehave ujist 'u jeme, Ze na tomto vniti 'nim,duchovnim obsahu jedine zalezf; j sme hluboce pravdive pfesvedceni , ze tentovztah k vniti'nimu, neviditelnemu, duchovnimu bytostne naleZi k we. Nadruhe strane nase ujist'ovam zni tak trochu prazdne, pateticky, nepfesvedcive,protoze j e bezmocne wei "pouhe , lhostej ne fakt ic ite", d time, ze a legorickyvyklad neni vlastni duchovni smysl vys tupujtci z nitra zazraku jako znamenimocneho Bozfho cinu, ale ze je to nase defenzivni vysvetleni, ke kteremuse uchyluj eme a kte re nesvedc i 0moei Boz~ a le 0chabosti nasi viry! Opacnezasahy Bozi "do lidske psychiky" typu "Buh zatvrdil srdce" C i "vzbudil prorokaze sttedu lidu" za zazraky vnbec nepovazujeme, tj , nepoci t'ujeme nad nimirozpaky narozdi l od zasahf Bozich do sveta ved! J e to vlastne podivne: vnovoveke koncepe i sve ta prave a vyhradne lidska psychika je nadana aktivnisvebytnostf na rozdfl od vyskytovych jsoucen, vyznacujfcfch se poslusnoupasitivou. A co je vic: iidit beh udalostf ci lidske smysleni? Samozfejme todruhe, ffkame jako vefi'ci - avsak to znamena, ze se nase vira obejde bezzazraku, Pii sobeni Bozf bychom nejradeji omez ili na vnuknu tf: Buh necht 'poradi - clovek to udela za Nej !Tento postoj - jako kazdy lidskg postoj - ma dva koreny: zly a dobry.

Tim zlym je opel lidska HYBRIS - zpupnost: Clovek je jedinfmzprost i'edkova telem BoZiho pusoben~ jedinfm adresalem Jeho hlasu, tedymonopolnim zastupcem Boha ve svete! To souvisi s piesvedeenim

1 0 6

novovekeho cloveka, ze lidska subj ekt ivit a je jedinym pocatkem a zdrojemvseho smyslup lneho denio Osv icenec - ate ista must vyt rvat v presvedcent zeje sam ~rcem, vyrobcen: svych emu i,hnuti '~ysl i. (wIe, rozhodnuti, snahy), nakterych )cbo smysluplne jednanl spocfva. (Scientis ta, pro nejz vedomi a jeho?bsaby JSOU pouze produktem telesnych, prirozenych funkci, musf upi'it svemujednanf smysl: ruSl tak sice problem, ale tez narok sveho ptesvedceni nasm~sluplnost.) Ale iverici, je~uZ je vira duverou v to, ze Buh ostffhri jehomy~lenky, s lova a skutky, Slvzapetfptisvojuje jakjejich autorstvf , tak plodya zasIuhu!Onim do~rym, pravdivym koi 'enem naseho pfesvedceni , ze pusobem Bozfskrze psychiku nema ani v ramci zkusenosri soucasneho cloveka onen

charakter ncrnoznosti , nepoehopi telnost i, kte ry poci t'ujeme u pi'edstavyBo~iho pu~oben~ skrze faktieitu, je vlastni zkusenost subjektivity. Tato zivazkusenost , j akkoliv nema v novoveke p reds tave pffrody misto je nepopfratelna,~cni to pfitom zadna zkusenost "duchovnf" ve smyslu abstraktni, idea lnf,j e tovnaopak zkusenost konkretnf , telesna, vnitfnf , Postoj , ktery j i chape jako~t~vrenost svobodne 7;mene, V } ; ~e subjektivita nema povahu faktici ty, objek-tivity, TakovVY.,p~~t~J za~o~~l JIllYmo~us byt.l, byti svobodne, smysluplne,s~bcprOmenUJ1C1,zrve a tvurct. Tato zkusenost Je zkusenostf vztahu subjekti-vity k S?be samotne, nikoliv jen ke svym (objektivnfm) obsahum. V tetoper~pe,ktI~~vs.evsak stanou ityto objektivm obsahy zive, svebytne, smysluplne:nezjevi se JI Z j ako "obsahy" , ale jako projevy byti subjektivity. Prave tato jej ichsa~osta~nost, par tnerska autonomie vsak ukazuje jej ich " transcendenei" :nejen vjemy a poznatky, ale predstavy, sklony, myslenky, napady, po c ityroz~odnut~ a vsechna os.tatni "huuti. mysli" pfichazejf "odjinud", tj. vzchazeji:rodl se a jako takove jsou me a ja za ne odpovidam jako za dflo C i za detinebo partne~a! Neude!al jsem je, nevybral jsem je - to ony si spfse vybralym~~ - vstoupily ke m.ne, s taly se mnou, V odpovedne, partnerske a smysluplneyzaJemnos~l, ,vytv~reJfci paradox "svobod~ezavislosti", jejfmiz dvema projevyJ~o~ po.zna.ma , las~,a! Poz?~tek nezav~zuJe proto, zejeho pfedmet je "fakt" ,tj, ~e existuje sam 0 sobe a nezavisle na nas, ale zavazuje naopak protoze Je vykonem a darem zaroveii, ze je 0 sobe pro nas a my pro nej a tak6n~zav::ZUJeproto, = by byl nutne, jak)e tomu v niznycb formach id;al ismu,nybr~ ~ J~ho byti ? sob,e pro ~a~ je krehke a ohrozene, je bezbrannou,pom~jejlCIvy?anostI, nabidkou ajedinecnou, neopakovatelnou vyzvou, Postojk~~rypovazuje . .b~i toh~to tadu, radu subjektivity za pfirozene, rozumf vsakpnr.od~u .neco Jln~ho nez novoveka prfrodoveda. Mysli pifrodu, tj. pfirozenostsubJekh~ty, kte:a ~a povahu "FYSIS" nejstarsfch i'eckych mysiitelii. Titofi!.os~fove oznacoval~ tim to slovem, znamenajicim vznikani, povstavini, roz-VlJem s e, povahu veskerenstva (TO PAN) jako smysluplnou jednotu (TO~EN) svebytne roz~~nitosti (KOSMOS, LOGOS). V takovem svete bylclovek zahrnut spolecne s bohy, bofstvy, daimony a vsemi sHami nadanfmi

107


7/12

rozumnostf, ptirodnimi a dusevnfmi, protoze FYSIS je bozske, tj, subjektivnfpovahy: je to byt i, kde svebytna Ziva jsoucna spolu komunikujl , tj , pusobivzajemne na sebe na zaklade rozumejfcfho-rozumneho spolecens tvi smyslu(LOGU). Nutnost je v tomto pffpade nutnostf naplnent radu (LOGU) - dejse co dej -a nenf nutnosti ve smyslu modernim, ze cokoliv se deje, deje senutne! FYSIS sarna byla zazracna, a ftlosofie vzesla z udivu nad timtozazrakem. Biblicke zjeveni , ktere svet chape jako KTISIS - s tvorent, tedy opetjako zazrak, je mocny tvUrcfCinzjevujiciho se bozstvt Stvofitele, cin , ktery jeproto sam partnerskou, bozskou svebytnostf, Moderni c lovek, k tery nema veskutecnosti jako objektivni real ite pro to bozske , zazracne misto, ztra til samsve misto v kosmu, .sve ontologicke postaveni. Bloudi mimo jsoucno,upros tfed svych fantomatickych pfedstav, j sa sam sobe fantom em, trcfcfm donieoty v absurdit e a odcizeni. Subj ekt ivit a, ktera byla drfve zkusenostf bytij souena vubec , stava se nahle Cimsi "pouze subj ekt ivnfm", skomfraj fcfrnplamenkem smyslu, podmfnenyrn a ohrozenym masivnf nekonecnostf svetajako temne slepe fatality, sveta "pouhe objektivity".Kamenem urazu je jeho neochota pfipustit, ze by se pfisobenf Bozi

vztahovalo ina svet mimolidsky, sve t vecnosti , fakt iei ty. Lidska mysl muzedoznat svobodne, nekauzalni zmeny, protoze jejf obsahy jsou povahyneob jekt ivnf, neabsolutnf a nepodmfnene , "pouze psychick6". Svetu veci,faktu, "tvrde reality" nalen vsak uno absolutnf a fatalnf "tak a nejinak"!Pffrodni jsouena se nevztahujf k sobe, proto nejsou schopny rozumne arozumej icf sebepromeny, must se do nich jen zevne a nas il im zasahnout, Tatoptedstava pffrodnieh jsoucen jako hluche a pasfvni fakticity a preds tavapitsoben: jako man ipu lace v nas vyvolava rozpaky nad zazraky sensu s tr icto .A pfece nas nenechava Pismo na pochybach, ze ono "vnejSi pusobenf na sve tneni zadna nadpfirozena sila, zadne paky nasazene do sparu nahody akoincidence. Nebo lepe: piisobenf Bozi na pifrodu se deje toute!"nadprirozenou" silou jako Jeho pusobenf na lidskou mysl, jez je tezpfirozenym mediem vzajemnosti l idskych myslf: j e to Hlas, van Bozfho dechu,jeho Duch, tvilrc i a plodne , lasky-plne iv hnevu a prchl ivosti Boz i Slovol"Slovem Hospodinovym nebesa ucinena jsou, a duchem ust jeho vsechnovojsko jejich. Ont'shrnul jako na hromadu vody morske a slozil na pokladpropasti. Boj se Hospodina vsecka zeme, des teZ se pfed nim vsickni obyvateleokrslku zemskeho, Nebot' on i'ekl, a stalo se, on rozkazal, a postavilo se.Hospodin ruM rady narodu, a v nic obrad pfemyslovani l idska." (2 : 33, 6-10),Jednfm dechem a ve stejnem smyslu se v Pismu hovoff 0 piisobenf slovaBozfho na duse lidske a na veskere tvorstvo, v d ejinach a v prfrode; my"moderni" vsak cteme Pismo jen z hlediska dejin a hledisko ptirody, sveta,celeho stvoi'eni jsme se nauCili pi'ehlfzet, stalo se nam necfm metaforick)'m, jenMsnick} 'm pi' imereml A pi'i tom pnive tato stranka, stranka "ontologicka",inspirovala hermetickou tradici biblicke exegeze, kl' es t' anskou i zidovskou!

108

A stvoi 'eni se rozumejfctm zpnsobem vztahuje k pusobenf Bozfrnu: "Vsechnona t~ o~ekava, abys j im dalpokrm casem s vym , Kd yz jim davas, sbiraji; kdyzoteV1f~s ruku syou,.,na~yceni b~aJ~ dobrymi vecmi, Kdyz skr)'vas tvaf svou,rmoutl se; kdyz odJlmas ducha jejich, hynou, a v prach svUj se navracejf.Vysilas duc~~ sveho a zae stvofeni byvaj f, a obnovujes tvai' zeme." (1.104,27-30, s~ ~tez ~ 145, 15: Z ! -48, R ,8, 19) . Pusobeni hlasu vdejinach a v pffrodese prohna - n ejde 0dye pusobem! Teprve novoveky Clovek rozpoltil svetna "n~tura" a "cultura". "Pro pfftomnost Panovnika t rasla j sem se ja zeme,pro pntomnost Boha Jakobova" (Z 114,7). Neni tot iz pravda, jak se casto doo~rzenf opa~~je, ze pro biblicke Zjeveni je na rozdil od pohanske antikypnroda odbozstena, zmrtvena, Pffroda nenf objektivni realita, ale je Skutecnostve smyslu Bozich skutku, je Bozfm pusobenfm: "Hlas Hospodinuv nadvodami, Buh silny slavy hffrnanf vzbuzuje, Hospodin to cinf nad vodamimnohY~i. Hlas Hospodinuv s moei, hlas Hospodimiv s velebnostf, HlasHospodmuv lame ~e~ry LiMns,ke .r: Hlas Hospodinj iv rozkresava plameno~e. Hlas Hospod~?uv k ~o~es~l pnvodi poust ' . .. Hlas Hospodinuv to cini, zelan~ I?lodu pOZ?~aJl, obnazuje 1lesy.. .Hospodin nad potopou sedel , a buddse~etI ~O~POdlIl-,jsa krale~.~a veky. Hospodin silou lid svUj dai'i, HospodinRo~~hna,hd~sv~mu v pokop ,(1. 29) . Die Pfsma nenftedy hlas Bozinejakou,pnrodm, sllou. vnovovekem slova smyslu, tedy urcitelnou svou vypoc-ftatelnostt a libovolnou vyvoiatelnostf. Hlas Boff je skutecne van, dechJeho Slova, skrze ktere vsechno j e stvofeno a udrzovano , Duch, ktery "vanekam chce". A tomuto chtenf Stvoi 'eninasloucha vpokoi 'e aporozumenf Jinymis lovy: podle Pisma je Stvorent sarno subjektivnf povahy!, U!ist 'ovani moderni teologie, ze v Pismu nesmime hledat vypovedi 0 svele,nybrz . p~uze svedectvl pusobenf Bozfho v lidskych dejinach a zjevenidialogickeho, par tnerskeho vztahu Boha a cloveka, svedci 0 onom osudnemrozdelenf natury a kultury, objektivi ty a subjektivity. Veskere ontologickea kosmologicke vypovedi Pisma jsou pfitom sablonovite redukovanynajejich"vlastni teologicky obsah", tj, proklamaci suverenity Bon nad svetem, odenou~o obrazu "tehdejsfch mytickych pi'edstav". Tim se pry Ize vyhnout po-l itovanihodnym sponim mezi vedou a virou v minulost i, kdy si l ide dostatecneneuv.edomovali , ze Zjeveni a veda j sou vypoved 'mi zcela j ineho i 'adu; vei 'ici avedci plytvali energii v neplodnych polemikach misto aby si uvedomili zemezi vedou, jez. poznava sve t, jak je, a virou, kt~ra se obracf k j eho StvofitelinemMe bjt skutecneho sporu, mohou se spfse dopliiovat , VHid si to vetsino~pfedstavujf tak, ze veda, ktera poznava pi' irodu, dokazuje tim vlastne moudrosta ~i' lI~ysl jej iho Tv_Urce.Nuze, jakkoliv uznavam, ze ony historicke polemikyzejmena vv pokrocl .16m.novoveku, napi' , kolem evolucnich teori l, byly a j souvedeny casto veImt neJapne, odmi tam ryse zmineny "modus vivendi" j akoryraz povrchn~st i a Ihoste jnosti soucasne doby, jako symptom nepravosti ,neopravdovostI soucasne viry, Hlas im se ke vsem, ktei' f dtiJi nes lucitelnos t

1 0 9


8/12

pochopem sveta, knemuz sevztahuie veda, a pocho.~~m s~eta; 0 jak.em ?~mvypravi Zjevem a jaky predpoldada baSe vfra, nes~koJlli s~vagn~ rozli.sov~radu a rovin vypovedi a tuto nesluCitelnost bolestive pocit'ovali. Mezi svetemvedy jako "objektivrn reali t~u" a svete?I j~?zto stvorenim, j~z je subjektivrnpovahy, nadanym potentia oboedientialis - schopnostI naslou~h~t aposlouchat svobodny bias, neni vztah mdiference, nybd vztah radikaInihorozhodnuti. Alespoii pro ty, kdo pochopili, ze k sobe sarnotnym pfichazeji skrzesvet skrze vlastnf vteleni jez je chramem Bozim (1 K 6, 19; 2 K 6, 16).Protoze nase mysleni.' 0 svett~ jako objektivni realite odtrhlo akt S.tvofemod Zjeveni, zazrak jako zjeveni Bozf moci a vlady je pro nas n~pochopltel~ymdruhotnyrn ziisahem do sveta - stroje, j enz sam 0sobe funguje, Tvrdim vsak,

ze Stvofeni a Zjeveni jsoujedno a totez, Svet byl stvofen Bozfm hlasem, vsv~povstalo skrze Jeho Siovo. D~ch Bozi. tvofi ti~, . 'i.e~uh pr?mlo~v~. ~lov~ B,?zljest ucineno telern, Zazrak jako projev Bozi Je vzdy zaroven vypov~d', 0skutecnos ti , nebo lepe zantek toho, co skut.eenost jet Buhprece ne~I~Vl sVJ?UZjevenim 0 sobe, ale prave 0 Skutecnosti a skrze skutecnost! Je-l i pravymsmyslem" kosmologickych vYPovedf a zazracnych ~diilosti v P~smu .duraz ?asuverenitu Bozi nad svetem, pak svet , skutecnost je svobodnym pusobemrnBozim kazda udalost isvet sam je zjevenim Jeho suverenity. Pra.ve z Pisma sedozvid~me, ze prava skutecnost neni zadne "toto zde", zadny "te?t .o svet"lidskych pi'edstav, souhrn pred-stavitelne a inventarizovatelne fakticity. vNami pocit'ovana problernaticnost vfry v zazraky, neduvera ke vse?I~nadpfirozenemu je vYr~zem a mfrou nedostatku. n~sl vlry: Vyp


9/12

vyvedenf pat ria rchu) a ze vlada smrti , fatal ity jes t j iz zlomena! Vira je pii jetitohoto zazracneho sveta, ktery je mfstem, denim svobodne tvil.rci zodpovednesvebytnosti, Evange lium hlasi, ze slepe fa tum j e vlastne Pro-zretelnostt, holadanost plnost i daru, zakon vzdy novou smlouvou v lasce a porozumenf, zeveskera absolutnost neni bezpodminecnosti, ale naopak vykoupenim - vy-prostenfm (ab-solvo) z pout vsi faktieity, kazdy Cin je od-cinitelnym,odesla telnym pryc (srv, APIEMI = APO-HIEMI, odpoustfm, doslova"odesflam"), protoze se deje ve velke domacnosti iadu spasy (OIKONOMIAS6TERIAS -ekonomie , dosl. zakon domu). Proto j e radostna zprava 0 spasesveta ipso facto zpravou 0 odpustenf hiichU! Avsak pfesne proto j e z a ro v ei itataz zprava ryzvou k pokanf Jestlize je iad spasy fadem svobody, pak nenia nemuze b9t radostna zvest informacf 0nejake 0 sobe jsouci fakticite, 0niZse lze do nekonecna pfft "j e to tak, neni to tak", ale nabfdkou k svobodnernuprij etf. Pfi jet f svobodne nabidky vfry znamena osvobozeni se od "sveta",zbavent se veskere vm':jsi,0s ob e j so u cf f ak ti c it y, v se h o, co na s vaze a omezujezevne. Proto ono "rna vina", jeZ je pfedpokladem odpustent, j e v yr az emsvobodneho zodpovedneho vztahu k minulym skutkum, ktere tak prestavajfbytpouhymi "fakty", snimiz se neda nic delat , a stavaj i se svobodnymi, vlastnfrniskutky, ktere jsou "ustavicne pfede mnou" (Z 51, 5) a jsou stale k dispozieik promene; podle toho, jak wCi nim menfm smyslen], se promeiiuji. Protojsou - j akkol iv "minule" - sta te zde, tzn. ipso facto vykoupcne, vyprostene zevsi neodcinitelne pouhe faktici ty! Zpytovanf svedom f tak uvadi do vedomt,do svobodne subj ektivity, veskerou faktieitu, ktera ponechana sarna sobezak lada j en slepy fetez nasledku! Doznani viny, pfij et l na sebe, neznamenak on s ta ta c i k o ns tr uk te r sk e ho au to rs tv i, ale piijeti v es ke re z od po ve dn e s vo bo dy ,a tim imoei svazat a r oz v az a t, p o dr ze t a odeslat, moei, ktera je vlastnf radusubjektivity .. METANOIA je EXUSIA - moc od-cineni Cinu, jeho od-obj ekt ivizovant A zce la logicky je nabidka odpusten i, nabfdka svobody wCivsemu, co nas k fakticite vaze, podmfnena nasi villf a ochotou odstranit vse,c rm by mela b9t minulost, faktic ita zavazana nam, co nam zustala dluzna ."A o dp us t' n am nase viny ( dos l . z avazky , dluhy), jakoz i my o dpo us tfme v in fk iim(dluznfkum) nasim" (Mt6, 12), tato podminka modlitby Pane.jedina podmfnkadaru spasy a milost i, je jeste jednou durazne Panem.Jezfsem opakovana (Mt6, 14-15),j akoby j ejinejdu ldit ejSf cast! Tak pochopime, proc ihned po ryzve"Mejte vfru Bozi!" a prfsl ibu divotvorne mod nas leduje vyzva k odpustenf (Mt11,26).My vsak nemame dostatek vfry, abychom zcela, plne, ontologickyduverovali temto znamym novozakonnym vyzvam, Bereme je jako fakt,

normu, kterou se snaifme plnit , j ako neco Cis te psychologickeho, dusevmno,nedllverujeme jim vsak v jejich naroku ontologickem, jako ryzve k pfijetiskutecnosti, z niZ moraIka odpusteni vyplyva stejnc samozfejme jakomoralka prizpiisobeni a realismu v novoveke predstave sveta. Pokartf,

112

odpusteni j sou prece pouze subj ektivnf postoje , uZi tecne mozna pro onensvet. , A kfest'ane se pak l isi od osta tnfch real istu jen tim, ze se snaZi (do j istemi ry a ekonomicky) prizpusobi t j este jine objekt ivnf reali te, nei je ta dnesnf- zkratka mysli na zadncj si kolecka lMluvit vsak 0 techto Cis te mravnfch postoj ich jako svobode ke svetu nebo

dokonce jako 0 mod nad fakt iei tou, nad minulosti se zda intelektualnfmvt ipem, ne-Ii rouhanim! "Proc tak premysHte ve svj ch srdcfch?" taze se vsakPan JeiiS, "co jest snaze, rid ochrnutemu: Odpouste jf se ti hrfchy, Ci ffci:V~tan,vvezm~lo~e s~e a.ch~d'?'~ (Mk 2, 8 - 9). Sarno tajemstvf Zmrtvychvstanf~lam prece ,zJ~vuJe, ze~lC, vcetne tak extremne neoddiskutovatelnych fakt, jakoJeztr~skotam, utrpem, ba dokonce vlastni smrt, neni faktem, neCfm hotovym,odbytym, absolutnim, ale s talou nabfdkou, darem, pff lezi tost l - j sou zjevenim?vo~odne dim~nze jsoucna, jeho vykoupenfm! Zazrak Zmrtvychvstanf jesicejed inecna ~.~a lost vyk.oupe?i , ale jako t ak ov y j e z ar ov ei i zjevenf, jakaskutecnost JIZodevzdy Jest, tj. vykoupena, tzn, vtlei sobe samotne svobodnalProto je JeZis Kr istu s, h i sto ricky JeffS zaroven tenryz pfe de v se mi v ek y , jeAlfa a Omega, muze b9t jako j edinecna bytost plnostfBoZiho Zjeveni aj eho~pasny tin n.ovjm stvofenfrn, cinfcfm z Adamova padu, upadlos ti sveta pffmo?fastnou vmu (felix culpa)! Stvofena skutecnost nenf totiz vtlbec zadnyrojsoucnem, zadnyro souborem fakt jednoznacne umfstenych v casopros-torovem kontinuu objektivni reality, ale je stalyro z je vo va nfm s e s ob e s amo tn ev celku, je sebepromenou, v stalem uvedomovanf si sebe a zapomfnanf,sebezpntomriovanf ve zte lesiiovani , j e sta lou udalost t - creatio cont inuaB?ziho pusobenf Skutecnos t neni transcendentni jen vtom smyslu, zeje neNmnat? ne~onecne vzdaleny a cizfm, "0~obe", jak sij i pfedstavuje scientistickyracionalismus, skutecnos t transcenduje prave vsechny racionalnf C i mytickepredstavy a konstrukce, vsechny ony svetonazory, do kterych se clovek vzdyznovu tak rad zabydluje. A jeho zabydleni, absolutizaci nejakeho svetonazorua za ji st enosti Ize oznaci t za padlost svetu, totoznou s idolatrif, Pfitom vsakmythy, svetonazory a ontologie nej sou Cis te l idsky vytvor, konstrukce, a tedyp o u h e zdam, omyl! J e d no tl iv e s ve t ymythu jsou ztelesnenyrui projevy skutecnosti,jsou plne skutecnel Transcendence Skutecnosti spocfva v tom, ze pfekracuje(~ tedy men l, r us f, boif) v se c hn y s ve projevy. Skutecnost jest transcendencllJinak receno, byt f j soucna spoc iva v sebepromene.pfekonavanf vsech svychvt~lujidch se projevtl! Proto si toto byti nelze pfedstavit, ani za f ixovat n e jakympojmovym (vedeckym, filosofickym) apara tem, ne lze ho zobrazi t ale lze 0nem ucinit telesnou, konkretnf zkusenost: byti l ze prozft ve vedeni, ze jsme .~ ~oto nase pro~vani, toto zakousent byti, nazyvame subjektivitou. Subjektiv-It aJ e tak ontologlcka zkusenost , v niZ proZivame byti jsoucna, skutecnostnikoliv jenom jako jsoucno, tj. jej i projevy, ale skuteenost v j ejim bytf, t j. jakasarna v soM jest. V subjektivite rozumejicim zpllsobem zakouSimeskutecnost samu, nikoliv j ako "neco" (res, fakt!) za svjmi projevy, ale jako

113


10/12

projevovani se, jeveni se sobe samotne, jako jsouci pro sebe! Na ~e~o ceste .sebepoznanf (ne poznanl nas, ale onoho sebe - Selbst) poznavame, zeskutecnost je ve svem byti subjektivni povahy. Nase subjektivi ta - C i lepe onenpostoj, jenz nam dovoluje, v nemz se odvazujeme i'ici ono ':moJe", "nase" 0s u bj e kt iv it e , n am z a ro v e ii z j ev u je byti poznani , jez znamena nikoliv predstavu,popis nebo konstataci neceho j ineho, ale prave ucastensM - vstup dospolecneho smyslu bytf. A to je ptivodni, biblicke pojetf poznanf (JADAH),ktere znacl par tnerske, vzajemne oteviranf se, davam sebe sama ve sp~le~en-stvi, v plodnem setkanl, jakje patrno z obra tu "poznal zenu". Poznani, J~kovzajemne oteviranf se porozumeni, j ez je poca tkern, pocetirn (concept io)neceho zcela noveho (odtud conceptus> pojem!), je myslitelne jen uvnitfskuteenosti, j et j e sarna subjektivni povahy, jez je t ivou, sebepromenujici se vsmysluplne sounalezitosti,Zj evuj ici se smysl skutecnost i je vJanove Prologu oznaeen jako LOGOS(= slovo, smysluplna fee, fad, poj em, pojednanf atd.) (J 1, 1-14): :oqo~!ktery "byl na poeatkuv.je vladou a zakladem (ARCHE), skrze neJz vznikaJ~vsechna jsoucna". Bu h jest tfrnto svym vyslovenfm se. Toto vyslovenf se Bonje zjeventm, je jak svetlem, tak Zivotem. Toto zjeveni se deje vtelenfm, tj.sdilenfm naseho pobytu (spolecneho stanu, spolustolov{mim) a vydanim sesvetu tohoto urciteho, konecneho, uzavreneho zabydlenf se. Tato jeho casovaa prostorova urcenost nenf zadn9m "faktem" ve smyslu ve.ciC i udalosti ~ohot~sveta: konkretni zabydleni Jej "nepoznalo", nesdflelo s rum dimenzitranscendence rusici zabsolutnenf kazdeho sebepochopem, a nemohlo"pfijmout", tj: ucinit z jeho pifchodu "fakt" sveho inventafe, A piece jdeo faktum, dokonce usti'edru faktum Stvoi'eni , faktum v nejpuvodnejSim anejradikalnejstm slova smyslu: verbum caro factum est - jest cinem, vstu-povanfrn do j soucna(EGENETO - stalo se!; srv. Goe thovo "am Anfang wardie Tat" ve Faustu). Neni zadnou prostou danostt, ale darem pro ty, kdo hopfijali, poznali, darem bOZsM, mod cineni zazraku, one evangelicke EX- US~(dosl. stay nepodlehajfcf jsoucnu, transcendentnf vSi podstate), tedy pine mocinad t rvanfm, a pi'ekypujfcim nadbytkem byti , darern Zivota veCneho. J ehovtelenf je skutkem - skutecnostf v silnem slova smyslu, nikoliv davno minuly.od-bytYvYskyt, historicky fakt, ale stalou telesnou, vtelujici se pi' itomno~tf vsemtern, kdo duvefuj ice vJeho jmeno, schazeji se vNem, nebo konaj iJeho jmenemhody lasky na jeho pamatku, Duvera v J eho Jmeno znamena, ze nezalezi nazadne objektivite, ale na smyslu, ktery ztelestiuje a srym zteIesnenimzjevuje. Proto eucharistie je svatosti jako projev duvery, ze slovo, smysl nasehokonanf zaklada smysl j soucna, jest timto jsoucnem. Proto je t fmto smyslemtrans-substanciace, tedy bytostna, plnapfemena podstaty, nikoliv kouzelnickytrik neviditelne rymeny neviditelnych podstat, jak tuto zkusenost triumfuziveho smyslu nad vsim metafysickym trvanfm chtej f vysvetl it t radicnf teol-ogicke spekulace! A tato zkusenost, jez se deje v sounalezitosti, v sdflenf

11 4

(communio), je poznanfm, prije tim EXOSIE, svobody ode vsi podsta ty, ji zse Clovek stava svebytny , s v rchovany, tedy "z Boha" mluveno s Janem, nikolivpasfvnfm vysledkem nahody a nutnosti - kontinuity ("z krve" - EX HAlMA-TOS) C i kontingence pffrodnf (THELEMA SARKOS -ehoutka tela) C i zvnlelidske (THELEMAANDROS - touha mute).Vidime, jak je nam skutecnost tistrednfho tajemstvi kfest'anstvi, tajemstviVtelenf licena nejako fakticita, ale jako zjeveni, jez je j e vem , z d an lm (DOXA) ,ale toto zdanije slavou, plnosti pravdy a lasky, A skutecnost vteleni,jedinecnaudalost, se nam predstavuje j ako skutecnost wbee, jako Zivotv Bohu a SlavaBozf, jehoz Pravda je Cestou a Zivotem, neni vsobe , ale vp fijet i, je absolutnfvyzvou k duvei'e ve svobode a svebytne zodpovednost i, Za Pravdu se nelze"schovat" s tim, "ze to proste tak je", Pravda - Pravda skutecnosti,ontologickal - je zde smysluplnost nasi autenti city, vernost smyslu, kterysvym zivotem ztelesiiujeme, a verohodnost, zjevnost tohoto nasehovyjevovanf (= 0 vyznanf, svedeeru). Pravda nas osvobozuje, pravdou dosahujemeplnos t byti, nebot ' prave v tomto ztelesi iujlcim zjevovantjsoucna (a nikolivv pfetrvavajfct, sebepodmiiiujfcf vyskytovosti bytf) spoctval Tato vira vesmysluplnou skutecnost, duvera v ontologicky prozi tek subjektivity nasvybiz i a svobodne zavazuje k svobodnemu vztahu ke sve tu, vybfzi na s vyjft zotroctvf vSffakticity, samodanosti a fatality. Toto vyjiti (exodus) je vsak zaroveiiodchodem, vykoupeni je odpoutanfrn, propusteni je opustemm. Opustenfme gypt sk y ch h r nc u nasi z a j is t enos ti , s ve ta naSi navyk le zkus enos ti , ve k te r e j sm ese zabydlili, ktere j sme se pfizpusobili, ve ktere se vyzname ana jej iz fungovanfspolehame. Vzdat se pfedsudku objektivi ty znamena vxjft na poust ' v lastninezajistenosti a nevedet, kam jit a co nas ceka. Cesta viry je cesta dobezdomovi, cesta vzdam se vseho - predevsfm sebe sarna! To nesvede ten, kdoje bohaty at'majetkem, cti C i vedomostmi, vsemi temi s tatky, USIAI, ktere mudovoluji se vyznat, rozeznavat, co je dobre a zle, pravdive a nepravdive,mozne a nernozne, pfirozene a nadpfi rozene, jsouci a nejsoucfl Do svobodyodpfedsudku objektivity jsou zvani jen "synove svetla", jen ti, kdo se neohlizejf,co zanechavajf a cojej im kdo dluzen, ti, kdo jsou schopni se opet narodit, s tatse jako dfte, ktere svou nejpuvodnejsi zkusenost - zkusenost smyslu avyznamu - svobodne ztelesiiuje a ktere ji ve hie vZdy znovu zpfftomiiuj e.Nebot' ten, kdo prekonal predsudek objektivi ty, svod k zakotveni , vstupuje dosveta viry, do magi eke, tajemne, nevypocitatelne, hluboke skutecnosti, v nizkaZde jsoueno je totozne se svym smyslem, je otivle, osobni, mluvici ,pa rtne rske, a tim plne j souci, a zarove ii svobodne ke svemu vyskytu, jenz jepouze ve sluzbe zjevujfcfho se smyslu. Svet viry, nema me spolecneho se svetemst rt zliveho real ismu a vedeckeho objektivismu, jak nas ujist'uji modernfkfest'anel Je to naopak zazracny svet pohadek mythii, kamjej odkazujf realistea moudff tohoto sveta, a to zcela pravem, jakkoliv dnesnfho krest'anasmesovanf vi ry a vseho tajemna a nadpfirozena pobui 'uje, jak jsme i 'ekli na

115


11/12

zaca tku: Je to proto, ze pi'ij al ontolog ickou premisu protivnika , a tak se stavaautomaticky poplatny moudrosti tohoto sveta, dHv nez dojde k dialogu!Ztotoznil skutecnost se svetem.jak se ho naucil vnfmat a chapat od realisma hokynatu, od j eji ch skol , j e ji c h jazyka, jejieh vedy, j ej ich zkusenosti, a nyniv nem marne hleda ocima tohoto smysluzbaveneho sveta predmet sve vtry asnaZi se tuto Zitou vfru jazykem objektivi ty vyjadi' it a ospravedlnitl"Ale jakoz jest psano: co oko nevidelo, ueho neslychalo, ani na mysl

lidskou nepfislo, to pripravil Buh tern, kteti ho milujf' (1 L 2,9). VITa davapoznat, ze nejde 0zadny "onen svet", 0 zadnou jinou objektivnf realitu, ale 0svet naSi nejpuvodnejSizkusenosti - svet hrajfcfho si dftete. A takene jbezprostfedne jsf zkusenosti - svet nasi subj ektivity, svobodne hry c itu,tuzeb, preds tav a fantasie, hry smyslu zjevujfcfho se v porozumenf, hry, kterazaklada nas i bezpros ttednf sounalezitost se skutecnos ti , v n iz se veskery svetobjektivni reali ty nakonee ukaz.ejako druhotna pfeds tava a konstrukt ."Aby vfra vase nebyla na moudrosti l idske zalozena, ale na moudrosti Bozf,Moudrost pak mluvfme mezi dokonalymi, ale ne moudrost tohoto sve ta, an iz

knfzat tohoto sveta, kterazhynou. Ale mluvfme tu moudrost Bozf v tajemsrvfskrytou, kterouz Biih predulozil pied veky ke slave nasf" (1 K 2,5-7).Vira vzazraky neni vei 'enf na neuvefi telne udalost i, k tere se skutecne udaly

navzdory skutecnosti, VITaje duvera v skutecnos t jako ve spasene Stvorenl , t j.smysluplne medium nasI svobody. jezje par tnerske, subjektivni povahy, a tedypodsta tne zazracne, tj . j ako proj ev Bozfho LOGU poukazuje vZdy za kaMysvi ij konkre tnf projev, ke smyslu, jehoz konkretnfm vyjadfenim j e to kte rejsoucno. Cela skutecnost je tak zjevenim, zazrakem Bozfm - "plna je zemeHospodinovy milosti" (1, 33, 5). Skutecnost sarna je miraeulum kat' exo-chen, tedy Cimsi udivujfcim (mirare - zif ti v udivu), podivu-hodnym, je sarnaprodigium - necfm, coje pred-vadeno (prod-ago) pi' ed udiveny kontemplujfcizrak, je za-zrakem, protoze eokoliv pfed-vadi, pfed-stavuje vzdy to, coje jes tezajeho horizontem, to pfedmetne, coje nabfdkou, poukazem, projevem svehosmyslu, pffslibem toho, co tady j este nenfl Byti jsoucna je vzdy poukazemk nekonecne hluboke a nezbadatelne s tudnici mozaos tf , knovym horizonnim,novym svetum. A tento poukaz k nekonecnemu zdroji bohat stvf Bonmilosti-k superabundanci gratiae, zaklada smer, tedy smysl bytfkazdeho jsoucna, tensmysl, ktery kazde jsoueno svym bytfm zjevuje. Bez teto orientaee, tohotopoukazu k tajemstvf, jakozto zdroje svobodnych moznostf a prostoru zjevovanf,bez tohoto poukazu, ktery znamena zarover i sebepfekrocenf, sebevydanost ,ztrat ilo by vsechno, kazda vee sviij smysl , s tala by se pouze tim, eim "sama 0sobe" jest; pouhym vyskytem, kte ry k nicemu jinemu nepoukazuje, jen sam ksobe, nic nezjevuje. Je tedy necfm nesmysln9m. A tato stranka jsouena,hledisko jeho nesmyslnosti, je jedina, s nft se setkavame, kdykoliv re:dukujeme jsoueno jako zjevovani byti na "pouhy jev", C i Jepe na pouhosttohoto jevu, t j. prohlasime-l i Zivou skutecnost Bozfho pusobeni za objektivni

116

realitu, a kdykoliv prestava bft kriteriem pravdypoznani Ziva pi' irozena vnitfnfzkusenost ~s ta~a se j im racio~alnf konstrukt a umela zkuse~ost vnejSi -pokus.Je ~i'~ba, SI pitt0t;n uvedomit, ze redukee, konstrukce a manipulace jsoule~tlIl~ll1 mo~nostt , ktere se vkazdem autentickem setkanf otevirajf : procesobj ekt ivace je ?edflnou. soucast i kazdeho poznan i, protoze poznanf ie takevzdy _poehopem, ~e,dy m_ten~e. k uehopenf, drzenf, majetnietvi, uchovanj]KaZ~y pozn?tek mfh k objektivi te , k nezavis lost i na samotnem aktu poznamk svebytnostl. , V~dyt ' ~atda ref lexe je j ii sarna objektivaci; konkretum chee by!o~ecne ~latne, zJe~ne" chee bft dokazano (demonstratio = ukazanf) , a tak~e~eno jako otevrena moznost , opakovatelna zkusenost , vykonl (VsimnemeSI vs~k, .zev tom nenf roz~fl mezi matematickou vetou, novou hvezdou, novousioucen.lllou, ~~tente~ 6 fysikaJ~fm z~konen;t!). Predsudek objektivity vsakpostuluje nezavis lost j soucna ?a jeho z!evno~h, 9 .. na smyslu toho, co zjevuje,a ?nt~logle ~a nem postavena odtrhuje objektivitu od samotneho procesuobjektivace, tJ . vzchazeni j soucna k bytf. Ale prave toje tajemstvi zakus itelnepouze v "nadpfirozenem" svet le bezp rost rednt zive zkusenosti ke kte remup,:uk~jev~ kte~6,zjevuj~ lls ti 'edl_1f symbol nas i viry, . symb~l inkarnace,~ele~. Pnpomma, ze jsoucno ~e telem a jeho byn zivotem, jako projevzJe.vuJl~fho s~ smyslu, Slova, kte:e Je.sve.tIem, zafenfm. Odtrzeni objektivity odobJek~lvaee, jevu od tO~lO,co zjevuje (j ako byehom prohlasili psany text zaproste ~an?sy ce~n~, 6 obra~ za smes barevnychlatekl], vede k pe trifikac i,~bsoluttz~cl urciteho projevu - k zmrtvenf. Pohyb se stava fungovanfrn,j soucno vyskytem, tela telesem . .. Poznanf se tak s tava hromadenim poznatkupticemz se zapomnelo proc a nac, a zduraziiuje se pouze prakticky vyznamtechto poznatku,, Z ~oho ?Iuz.eme, pod le meho nazoru, pochopit bibl ickou v}'zvu, abychom'nemilovali tohoto sveta" (1 J 2, 15), ktera b9va ruzne as ruzn9mi rozpakyvykIad?na. Tfmto "svetem", od ktereho je treba se odpoutat, osvoboditodvrah~, ~vetem, ktery ~as n?navidi a pronasleduje (J 15,18, 17,14),je kazdy i'adspolehlive zabydlenosti -objektivnf realita. Protoze prava, Zivaskutecnost nenf: :tot? zdc :", n~?fv tomto s~~slu zadny "t~nto svet", To vsak neznamena , ze jeonIfU s,vetem ,:ue z.era~lk~e s~. nemuze stat objektem deikce (ukazovani)- a.m ~lfzke, am vzdaIene! Vfme JiZ proe: skutecnos t nenf vnejs f ( telesove,objektivni) povahy. Nemnze bft na ni ukazano: sama se ukazuje a j e tuntoukazovamm, vstupovanfm do zjevnosti, Cili,jak jsme i'ekli, je transeendencf.Tou transcendenci , klicfcfm Kralovstvfm Bozim, na kterem jedine zalezL Je totedy vz.dy tento svet, kazdy, jakykoliv " tento svet" pred nfmz jsme varovanio nemz je namv i 'ec~no, ~ejS?Ie v nem, ale nej sme ~neho (J 17,9-19). Ne proto:z~h~ mam~ prehhze t: z~. SI ho nemame vsimat - prave naopak, ale tak, jakoSI marne vSlmat s lova, reCI,obrazu - pIne, zeela svobodne semu otewit hIedfcena to, co zjevuje! Svet, katde j soueno je v tomto smyslu vtelenim Slov; Bol.fho("mimo Ne neni ani jedno Gedin6) co povstalo" - J 1,3): avsak vile, co jest,

117


12/12

dosahne pInos t sveho bytf, tj. zjevi plne Bozi Slavu jen tim, fe se vyda,promenf, zanikne a prekroct, pfekona tak svou "objektivitu". (proto jeplnos tf ucty k Nejsvetejs i Svatost i, pInou uCastf, prave pfi jetl , t j. konsum!)Tento zvmstni, dvojf vztah k svetu, vztah tidy , a le nikoliv zbomeni, vztahduvery, ale nikoliv spolehnutf, je vztahem poznavajfcfm, vztahem svobodnehoporozument, vztahem viry. Teprve zde, na rozdi1u mezi rozumejfct,prijimajici duverou a idolatrii, lze najft onen pfedel mezi nabozenstvtm abigotnostf C i fanatismem, mezi vfrou a poveroul A jako se rodi filosofie zudivu (THAUMAZElN) nad jsoucnem jakofto divem (TRAUMA) , pi'edstavujenabozenstvi ( religio) prave tis ilf 0bezprosti'ednf spojeni (re1igare), 0 plnouticast, spolecenstvf (communio) na teto "bozske komedii" zjevovanf, nazazraku jsoucna, 0 dokonale podilnictvf duse (part icipatio) na KralovstvfBoZim. Poslanfm vskutku ki'esfanske filosofie pak nema by t smfi'eni rozumovehopoznanf s veroukou, jak se to obvykle chape. Kazda filosofie je snaha 0smysluplne sdelovani ontologicke zkusenosti. Pro kresrana je (C i rna byt) toutoontologickou zkusenosti pa r exce llence prave zkusenost viry. Kfest'anskafitosofie ma bft vfpoved' 0 svete zjevujicim se vire, tj. rozumejfcf duvere, jakozjeveni , jako zazraku, mol uci t myslet skutecnost j ako smyslupInou, zivou azazracnou - rna Logem reflektovat to, co lidova moudrost cinila (plneji ahloubeji pomoci mythU) pohadkami. To vsak znamena vzdat se veskerepretence pri jf t na to, j ak se to se skutecnos tf "vposledku" rna. Vzdat sepokusunajft definitivnl odpovedi na svetove zahady, snah vybudovat dokonaly system.Ito souvisf sonfm odchodemdo bezdomoviviry, skresranskym pfekonavanfmmoudrosti tohoto sveta, Toto usilf osvobozenf se od pfedsudku objektivi ty, odveskereho "tak a nejinak" sve ta 0sobe se projevuje v soucasne filosofii vesnaze 0 "pfekonanf metafysiky", Filosofie vychazejfci ze zkusenosti vfrynemMe myslet skuteenos t, j aka je, ale pouze jak se n am v n asi zku se no sti d av a,tedy jako Gra tia . Protoze tato nase zkusenost je vZdy konecna, vazana na j evy(nase uchopovani darn je vZdy urcite), musf se porozumeni tohoto sebe-darovanf skutecnos ti dit prave vm ezich , v j ak fc h se nam daVli! Tento "principprinc ipu" fenomenologie vsak odpovtda onomu dvojfmu vztahu ke sve tu, knemuz nas evangelium vybizf. (Tato zkusenost vsak vzchazf iz luna samotnevedy, ktera si zaCfna bft ve svych spickovYch projevech vedoma, ze j soucnonelze myslet mimo jeho projev, pricemz od jeho projevu nelze oddelitmetodu a interpretaci pozorovani, ktera je opet zalozena na predchozimporozumeni poznavanehol) Fenomenologie je ontologii transcendentalnfsubj ektivity. Subjektivi ta je vsak pole ziveho, zj evuj fciho se smyslu, polezazracnos ti par excellence. Pro lidi tohoto svetaje toto pole svobody jen neeimsubj ektivnfm, pouhou fantaz ii , nepravdivouiluzi . Je to proto, Ze "oci majfa nevidi, usi majf a neslysf" jsouce v zajeti moudrosti tohoto sveta poutypredsudku objektivity. Pokusili jsme se ukazat, fe skutecnost je ve svetleZjeveni sarna subjektivni povahy, ze bytfj soucna spocfva v jeho zjevovani a ze

11 8

clovek se vztahuje k pravde do te miry, do jake se ji otevfra v lasce aporozumem, tedy tim vice, am vice se nazjevovani skutecnosti podfl i, Miroutohoto otevuant se v duvere 'je prave vira. Vfra proto neni v zadnem slovasmyslu patent na pravdu, ale citlivost k ontologicke zkusenosti ijejisvedectvi, J e odvahou k vydanf se sebepromene v svebytne odpovednostia v poslusne pffslusnosti. J e duverou, fe Cim v~tSi j e nase otevfenf se, pfi-j fmant, eim pravdivej si bude nase zkusenost , t im hlubsf , tajemnejsi , bohatst ,smysluplnejsf a svobodnejsi bude skutecnost, kterou budeme takto zakouset,Svet, vnemz stale, ted ', odjakZiva Zijeme, se vsemi vecmi, ktere j sou zde, nyni,na dosah ruky, senahle otevre, zjevi se naplnen poklady svobody nekonecnychmoznostf, poukazujicich k horizonti im nescrslnych svetii - j ako pohadkovy,zazracny svet - zazrak zazrakjil

11 9

Documents

Neubauer, Zdenek - Vira a Zazraky (Novy Areopag)