vedoucích od zpráv o světovém stavu přírodyaž k obtížím pana Tomana.

ZPRÁVA O STAVU DRUHOVÉPESTROSTIRozmanitost přírody čili biodiverzita není jenpobíhání antilop, gepardů a žiraf po televizníobrazovce, ale i let ptáků, tvary stromů, barev-nost rostlin, když vyjdeme do našeho okolí. Vševiditelné i neviditelné propojené nekonečnýmmnožstvím vazeb a na sobě závisející. Druhovápestrost nemá však jen svou biologickou hod-notu pro stabilitu ekosystémů nebo cenu užit-nou, kterou nám sdělují třeba báby kořenářky.Dělá též naše prostředí bohaté, nabité k prask-nutí podněty pro poznávání. Jediný porost naBraunových loukách skýtá zvídavým lidem stej-nou radost ze života i poznávání, jakou cítilCharles Darwin při plavbě kolem světa na lodiBeagle, jakou zažíváme při poslechu Beethove-novy Pastorální symfonie nebo sledování Atten-boroughova dokumentu. Dovedeme si vlastněvůbec představit lidské dílo, které by nebyloinspirováno přírodou?

Všechny snahy ochrany přírody bylyv posledních desetiletích tak či onak spojenyprávě s uchováním druhové pestrosti přírody.Každý jsme již viděli dokument o snaháchzaměřených na záchranu posledního skomírají-cího trsu rostliny či posledních přeživších jedin-ců živočichů. Přestože se jedná bezesporuo záslužné činy, pro ochranu druhové pestrostiznamenají s nadsázkou asi tolik, co kapka vodypro moře. Poslední zpráva o stavu biodiverzity(Living planet report, wwf 2012) tak kvalifiko-

�

I. ČÁSTPředložený text nezpochybňuje zjevný fakt, žezačlenění Krkonoš do soustavy Natura 2000poněkud změnilo pravidla ochrany přírody naúzemí Krkonošského národního parku, zejménapak v jeho 3. zóně a ochranném pásmu. Snaží sevšak ukázat, že uvedené změny mají svůj dobrýdůvod, snahu vyléčit naši přírodu z vážné nemo-ci – chronické ztráty pestrosti. Že však Natura2000 nepředepisuje k léčbě kladivo na místníobčany, jak si někteří myslí, ale úplně jinou recep-turu: ochranu zacílenou na vybrané biotopy, uží-vání jednoznačných pojmů a jasných čísel. Právěto jsou klíčové předpoklady, které umožňujínemoc jasněji rozpoznat, diagnostikovat a přiléčení se pak zaměřit na její příčiny, a nikolivsymptomy. Pokusíme se čtenářům ukázat, že léč-ba Naturou 2000 neznamená konec ochranář-ských kompromisů v Krkonoších, ale spíše změ-nu způsobu, jakým kompromisy vytvářet:s plným vědomím, co svým rozhodnutím získá-me, ale také ztrácíme.

Druhově bohaté smilkové louky samozřejměnejsou jediným předmětem hodným ochranyna území Krkonoš, stejně jako Natura 2000 neníjediným nástrojem ochrany zdejší přírody. Pro-to prosím tento text nechápejte jako pokuspodat souhrnné informace o způsobu ochranykrkonošské přírody. Ty je nutno hledat jinde(například v platném Plánu péče o KRNAPa jeho ochranné pásmo). Druhově bohaté smil-kové louky v Peci pod Sněžkou můžeme však nadruhé straně chápat jako kolbiště emocí dopro-vázejících střet mezi zájmy občanů a principyochrany přírody. Proto se právě na jejich příkla-du snažíme osvětlit řetězec příčin a následků, →

NATURA 2000padouch, nebo hrdina?

Někdy na sklonku léta předchozího roku nechal majitel pozemku v Peci pod Sněžkouzorat jeho velkou část, pokrytou do té doby druhově bohatou smilkovou loukou – pří-rodní hodnotou evropského významu a prioritním předmětem ochrany soustavy Natu-ra 2000. Cílem pana Tomana (jméno jsme změnili) bylo nechat z něj cennou loukuzmizet. Snažil se tak po svém vyřešit nezáviděníhodnou situaci, kdy mu její výskytprakticky vyloučil možnost výstavby rodinného domu na vlastním pozemku.

Absolutní zákaz výstavby ze strany Správy KRNAP je spíše vzácným úkazem, vstříc-ná kompromisní řešení lze snadno doložit, přesto kauzy podobné té předchozí ovliv-ňují silně povědomí zdejší veřejnosti. Bývají považovány za doklad přemrštěnýchochranářských snah Správy KRNAP nebo za důsledek příliš přísných předpisů úřední-ků z Bruselu, kterým „jde více o střevlíky než o lidi“. Esencí nesmyslně přísných pravi-del jsou podle některých obyvatel Krkonoš úřední procedury spojené s ochranou pří-rodních hodnot evropského významu pod značkou Natura 2000.

_1403_KRKONOSE_REDAKCE 26.02.14 7:50 Stránka 6

Pohled z pecké Stráně přes Zelený potok na Velkou Pláň. Příklad lokality přírodovědněhodnotných druhově bohatých smilkových luk. Místo, kde se hodnotné luční porostyuchovaly dodnes díky péči místních občanů a kde jsou zároveň stejné porosty ohrožo-vány pomalu, ale jistě postupující zástavbou. Foto Kamila Antošová, březen 2013

_1403_KRKONOSE_REDAKCE 26.02.14 7:50 Stránka 7

�

vaně odhaduje, že jen od roku 1970 ztratil svět30 % své druhové rozmanitosti. Tedy část řádo-vě podobnou ztrátám při extrémních katastro-fických událostech, ke kterým na planetě Zemidochází ma ximálně jednou za několik desítekmilionů let. Nejrychleji vymírají živočichovéa rostliny z tro pů a z mořských biotopů, kdejsou světová centra biodiverzity a zároveň malémožnosti, jak přírodu chránit před negativnímidů sledky lidské činnosti. Alarmující však je, žepodobné údaje přicházejí i z Evropy s její rela-tivně hustou sítí chráněných území. Podle zprá-vy Evropské komise z roku 2011 je v Evropěohroženo vyhynutím asi 25 % živočichů a ce lých65 % biotopů (tedy základních jednotek, nakteré se příroda člení) je v nepříznivém stavuindikovaném často právě úbytkem druhů.

Tyto změny se dějí pomalu a postupně, amožná proto si neuvědomujeme, že Česká re -publika není v trendu ztráty biologické rozmani-tosti výjimkou. Entomologové Martin Konvičkaa Lukáš Čížek z Přírodovědecké fakulty Jihočes -ké univerzity ve svých textech varují, že odminulého století nadobro zmizela znašeho úze-mí např. více než desetina druhů motýlů, 12 %z druhů kobylek, cvrčků a sa rančí a 19 % druhůvosovitých blanokřídlých. Jistý si však nemůžebýt ani běžný hmyz. Podle citovaných autorůdokládají výsledky systematického monitoringutřiceti nejběžnějších druhů motýlů evropskézemědělské krajiny pokles je jich po četnostio 30% za pouhých deset let! Jinými slovy, za párdalších desítek let se mohou i z dnešních běž-ných motýlů stát adepti vyhynutí. Z Krkonošpodobně podrobné záznamy nemáme, ale i zdeukazují předběžné výsledky průzkumu motýlůna podobné závěry. Odborný pracovník SprávyKRNAP Jan Materna namátkou vybírá tři druhymotýlů, kteří z krkonošských luk během posled-ních dekád vymizeli: jasoně červenookého, hně-dáska chrastavcového (oba jsou naturovýmidruhy) či modráska obecného.

A abychom nemluvili jen o hmyzu, podleposlední verze Červeného seznamu cévnatýchrostlin České republiky bylo u nás k roku 2012ohroženo kriticky, tedy v nejvyšší možné míře,více než 20 % původní flóry. Zoolog Jiří Flousektento neradostný výčet ukončuje upozorněnímna výsledky ornitologického monitoringu z roku2013: četnost ptáků evropské zemědělské krajinyklesla během posledních třiceti let na polovinua ve stejném období zmizelo z českých polí aluk 40 % skřivanů a 90 % koroptví a čejek! Čas-to medializovaný ná vrat velkých šelem do českéa potažmo krkonošské přírody je tak nutno vní-mat jako sice dobrou, ale přece jen ne úplněreprezentativní zprávu o stavu zdejší přírody.

ZPRÁVA O ROZLOZE STANOVIŠŤVšechny výše uvedené změny se v Evropě dějípřes dlouhodobé a intenzivní snahy o ochranuzdejší přírody. Co tedy dělají přírodovědci a ochranáři špatně? K odpovědi se přiblížímepřes analýzu příčin současného stavu. Podlehodnocení stavu biotopů z roku 2006, které jesoučástí renomovaného celosvětového projektuMillenium Impact Assessment, je zásadnímdůvodem poklesu rozmanitosti živočichů a rost-lin rozvoj lidských aktivit a s ním spojená ztrátapřirozených či tradičním způsobem obhospo-dařovaných stanovišť. Ptáte se, jak souvisí pest-

rost tropického pralesa či středo evropské loukys jejich rozlohou? Zásadně. Ekologové již mno-hokrát prokázali, že mezi počtem druhů přeží-vajících v určitém území a velikostí tohoto úze-mí existuje přímá úměra. Ta platí nejen pro ži -vočichy, ale i pro rostliny; pro nevěřící Tomášebyla potvrzena i výzkumem přímo na krkonoš-ských lučních enklávách – čím větší enkláva, tímvíce rostlinných druhů. Vysvětlení je v podstatěprosté: čím je enkláva větší, tím rozmanitějšípaletu přírodních podmínek pro různé organis-my skýtá a tím více druhů rostlin a živočichů naní může společně žít. Přesvědčme se třeba naobrovských Zadních Rennerovkách, kde si najedné enklávě zašpiníte boty od bahna v prame-ništi a rašeliništi, odřete si je o zídky z naskláda-ných kamenů a očistíte o trsy smilky tuhé. Většíenklávy též logicky hostí větší počet jedinců odkaždého druhu a díky tomu zvětšují pravděpo-dobnost jejich přetrvání na enklávě i přes ob -časné klimatické výkyvy, jakým může být napří-klad extrémně suché jaro, nebo přes občasnýnevhodný způsob hospodaření, jakým je napří-klad mulčování.

Albrecht Dürer: Velký drn, 1503. Kvaš a akvarel na papíře, 410 × 315 mmLuční porosty nás inspirují již více než 500 let

S tímto teoretickým základem nás už nepře-kvapí, že konkrétní čísla o ztrátách jednotlivýchsvětových stanovišť jsou podobně pesimistickájako čísla o ztrátách druhové pestrosti. Pro kon-krétní příklady nevratné ztráty biotopů čeká asivětšina z nás především exkurzi do tropů, zekterých přicházejí drastické zprávy o rychlémkácení tropických pralesů. Ale pozor! Mezi lety1950–1990 zmizel ze zemského povrchu takřkastejný podíl suchých tropických pralesů jakotrávníků a křovin mírného pásu, tedy stanovištězastoupeného i tradičně obhospodařovanýmiloukami České republiky. V obou případech jdeo ztrátu asi 16 % z jejich celkové světové rozlohy.S těmito hodnotami vé vodí tropické lesy a trav-ní ekosystémy smutnému že bříčku světovýchbiotopových ztrát (viz graf)! Porovnání dlouho-dobých údajů z Evropy dává přitom ještě pesi-mističtější výsledky: podle zprávy EU bylov Evropě ztraceno k roku 1950 asi 70 % luk a odté doby ubylo dalších 15 % jejich plochy (viz téžK+JH č. 6/2010). Čísla po tvrzují zkušenosti, kte-ré může předat každý starší obyvatel evropské-ho a potažmo českého venkova. Pokud chceme

ze s

bírk

y A

lber

tina,

Víd

eň

_1403_KRKONOSE_REDAKCE 26.02.14 7:50 Stránka 8

�

vidět, kam až může situace ve svém extrémudospět, zajeďme si třeba do Velké Británie. Cli-ve Hurford, welšský expert na monitoring luk,se při ná vštěvě Krkonoš nechal unést až k výro-ku, že v je ho domovině je i ta nejkrásnější loukaméně zajímavá než nejhorší louka, kterou vidělv Krkonoších (viz též K+JH č. 8/2012). Lučníchbiotopů tam zbývá několik jednotek procentz celkové původní rozlohy a zbylé porosty přeží-vají ve fragmentech menších než 2 ha.

Fragmentace biotopů však není specifikemVelké Británie. Vykácené pralesy v tropech čipřeměněné louky u nás tvořily nejprve v krajiněmalá a málo četná jádra, která se postupemčasu rozrůstala a množila a přirozeně členilaokolní biotopy, až se nakonec v ně kterýchoblastech situace obrátila a v krajině zůstaly jenostrůvky – fragmenty – původně převažujícíchbiotopů. Pro svou malou rozlohu jsou fragmen-ty luk náchylnější k eutrofizaci (obohacovánío živiny) od splachů hnojiv z okolních polí nebok náletům plevelných druhů. Po nějaké dobětak i na nich pravděpodobně převládne několikmálo konkurenčně zdatných druhů a zmizí pest-ré luční barvy. Alternativou je enormní ochra-nářské úsilí vynaložené na zachování každéhotakového kousku, které je dále ztíženo zejménanedostatkem květů pro obnovu jeho druhovépestrosti z okolí.

RECEPT NA UZDRAVENÍ ZNÁMECo tedy dělají ochranáři špatně, nebo jinak, comohou dělat lépe? V podstatě je to jednodu-ché: Důsledněji svými činy odrážet to, co už sedávno ví. Že skutečně efektivní ochrana přírodynespočívá pouze v mediálně vděčné záchranědruhů, které již mají tak říkajíc „na kahánku“a které mnohdy jen k prodloužení své agoniepotřebují celé podpůrné týmy a projekty, alezejména v ochraně jejich stanovišť. A že je pod-le podobné lékařské logiky efektivnější chránitstanoviště zdravá, tedy velkoplošná a přirozenědruhově bohatá, než nemocné fragmenty mířícído věčných stanovištních lovišť. Spíše tedy lou-ku než kohoutek luční, spíše vzájemně propoje-ný komplex luk než izolovaný porost.

Je zbytečné zdůrazňovat, že přesně tato pra-vidla ochrany přírody přinesla do České repub -liky Natura 2000. Rozčlenila evropskou přírodu

do téměř dvou set základních jednotek, tzv. sta-novišť: od písečných břehů trvale zaplavenýchmořskou vodou (stanoviště číslo 1110) přeszpevněné pobřežní duny s bylinnou vegetací(číslo 2130) až po finsko-skandinávské listnatébažinaté lesy (číslo 9080). Každé z těchto sta-novišť hostí svou specifickou družinu živočichůa rostlin a naopak, zachování celkové druhovérozmanitosti evropské přírody lze dosáhnoutskrze ochranu všech typů stanovišť. Důležitýmnásledným krokem bylo přidělení zodpověd-nosti za ochranu stanovišť do míst, kde to dávásmysl, tedy jak již víme, kde se stanoviště dosudvyskytují velkoplošně a v dobrém stavu.

Evropsky významná lokalita (EVL) Krkonošese tak stala územím, kde jsme výslovně zodpo-vědní za ochranu druhové pestrosti více než 20stanovišť (viz seriál Viery Horákové Natura2000 a Krkonoše v K+JH 2005), mezi nimi též třizá kladní typy lučních stanovišť, jejichž stav je

jinde po České republice i Evropě povětšinouzoufalý: extenzivní louky nížin a podhůří (číslo6510), horské sečené louky (číslo 6520) a druho-vě bohaté smilkové louky na silikátových podlo-žích v horských oblastech (číslo 6230). Říká sejim předměty ochrany evropsky významné loka-lity Krkonoše a o jejich rozšíření si můžete udě-lat představu z prezentované mapky. Psali jsmeo nich, o jejich rostlinách a živočiších i o důvo-dech jejich jedinečnosti již mnohokrát. Protozde vypíchněme jen to skutečně nejpodstat nější– druhově bohaté smilkové louky.

Krkonoše by jistě byly smutnějším místemk žití i bez společenstev teplomilných či vápno-milných lučních rostlin u Albeřic nebo na prvnípohled až nehmotných křehkých luk u Jestřabíči Poniklé. Teprve druhově bohaté smilkové lou-ky však z krkonošských luk dělají unikát prvnítřídy. Hostí totiž běžné luční druhy živočichůa rostlin, které najdete i v okolí Poniklé, Jestřabí

Ztráty přírodních stanovišť do roku 1950 a další ztráty v letech 1950–90

18

16

14

12

10

8

6

4

2

0

100 90 80 70 60 50 40 30 20

tundrajehličnaté lesymírného pásma

tropické a subtropickévlhké listnaté lesy

horské louky a křoviny mangrovy

tropické a subtropickésuché listnaté lesy

zaplavované louky a savany

tropické a subtropickélouky, savany a křoviny

louky, savany a křovinymírného pásma

tropické a subtropickéjehličnaté lesypouště a

xerotermní křoviny

lesyboreálního pásma

středomořskélesy a křoviny

listnaté a smíšené lesymírného pásma

dochovaný vegetační pokryv v roce 1950 v %

úbyt

ek v

lete

ch 1

950–

90 v

%

dle

Mill

enni

um E

cosy

stem

Ass

essm

ent,

2005

. Eco

syst

ems

and

Hum

an W

ell-b

eing

: Bio

dive

rsity

Synt

hesi

s. W

orld

Res

ourc

es In

stitu

te, W

ashi

ngto

n→

Na krkonošských loukách jen vzácně spatříte modráska jehlicového (Polyommatus icarus). Žije na téměř všech typech bezlesých biotopů, jakojeden z mála modrásků nepatří mezi ohrožené druhy. Živné rostliny jsou z čeledi bobovitých. Kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), rostlinasuchých okrajů cest a lesních lemů, silně ustupuje v důsledku změn v obhospodařování krajiny. Jasoň červenooký (Parnassius apollo) z širší oblastiKrkonoš vymizel na konci 19. a začátkem 20. století. Obývá suché výslunné svahy, skalnaté biotopy nebo kamenité pastviny, kde rostou rozchodníky

Jiří DvořákJan Vaněk Jan Vaněk

_1403_KRKONOSE_REDAKCE 26.02.14 7:50 Stránka 9

0 2,5 5 7,5 10 km

druhově bohaté smilkové loukyna silikátových podložích v horských oblastech

horské sečené louky

extenzivní sečené louky nížin a podhůří

produkční louky

Pec pod Sněžkou

Špindlerův Mlýn

Harrachov

Rokytnice nad Jizerou

Benecko

Černý Důl

Horní Maršov

nk nok nni nnitokykyto t ctkRoo tn aR tnR neko t iytoo cn cR nk n nRo acec nic adnn adniytnky dd zJizzzzJiJizJizddd reee

B kB kcecB kneeeB kken cB eneBB cecke cene kB nBB eeeeBeBeneBBenneenneB ee oeBe ee e

d SSS uuuSSSSSSSSSSSSSSS opp

r Mnní MMMMíínnío n

dp

Míí Mrníí Mí M v

ČČeČe nnernee neČ ýýČ ý ůDůDůlDý D lůýýý

��

↓ Rozšíření tří hlavních naturových lučních sta-novišť v Krkonoších podle mapování z let2000–2. Pro ukázku kontextu je zařazena téžkategorie produkčních luk neboli v textu zmíně-ných „travních políček“ bez velké přírodovědnéhodnoty. Často je poznáte podle žlutého pam-peliškového koberce, který je pokrývá na jaře

Rozlo ha? Podle údajů z mapování něco přes800 hektarů.

LÉČBA BUDE OBTÍŽNÁA zde někde, cítím, by mohli obyvatelé Krkonošpřestat číst: „Ano, chápeme, že pestrosti ve svě-tě ubývá, že ubývá luk, a že za ně máte zodpo-vědnost. Nikdo vám ji nebere. Ale neměli bystese spíše snažit dát krkonošským loukám, co po -

Žlutá galerie – příklady rostlin, jejichž výskyt byl před vznikem druhově bohatých smilkových luk vázán na přirozené bezlesí nad horní hranicí lesa:violka žlutá sudetská, prasetník jednoúborný, zlatobýl obecný alpínský a mochna zlatá

Jiří Dvořák (2)Kamila Antošová (2)

v Krkonoších či Pasek nad Jizerou, ale zároveňnávštěvníky z míst nad horní hranicí lesa odledovcových karů a nehostinných krkonošskýchhřebenů: zvonek český, violku žlutou sudetskou,

zlatobýl obecný alpínský, mochnu zlatou a další.Dohromady jsou jich desítky. Jedná se o vegeta-ci, která je svým složením a historickým vývojemna prosto unikátní. Proto ji také, na rozdíl oddalších dvou lučních stanovišť, nazýváme prio -ritním předmětem ochrany soustavy Natura2000, za jehož zachování máme před evrop-skou veřejností obzvláštní zodpovědnost.

_1403_KRKONOSE_REDAKCE 26.02.14 7:50 Stránka 10

��

Příklad degradovaného porostu na přírodovědně hodnotné luční enklávě na Zadních Rennerov-kách. Dominuje mu šťovík alpský (Rumex alpinus)

Braunovy louky, enkláva, na které dlouhodobá kontinuita hospodaření umožnila zachování špičko-vých druhově bohatých smilkových luk

jejich zastavění či přeměnu v „životaprosté gol-fové“ trávníky. Tam všude není důležitou pod-mínkou další existence druhově pestrých luk jenobhospodařování, ale aspoň nějaká míra regu-lace zástavby.

Věřte, že Správu KRNAP tato zapeklitá si tua -ce vůbec netěší. Vzdát ochranu exponovanýchluk mezi roztroušenou zástavbou na okrajikrkonošských obcí (druhově nejpestřejší loukylze totiž nalézt takřka vždy v blízkosti krkonoš-ských obcí, i když se třeba nejedná o špičkovélouky v Peci pod Sněžkou či Velké Úpě) a sou-

středit se na ochranu luk mimo ně by bylo jakopověstné noční hledání klíčů tam, kde je světlo,a ne tam, kde byly ztraceny. Opačný extrém,absolutní ochrana luk, by zase učinil z krkonoš-ských obcí skanzen, ze kterého se vytratí spon-tánní život.

Zajímá vás, jak se Správa KRNAP snaží pro -blém regulace zástavby řešit a jak naše řešenísouvisí se svízelnou situací pana Tomana? Ne -věříte, že by zástavba byla pro krkonošské loukytak velkým problémem? Čtěte příští číslo K+ JH.

Stanislav Březina

třebují nejvíce – pravidelné obhospodařování –,než se vozit po lidech, co si tu chtějí postavitpár domků? My se nesnažíme stavět ve vašíprvní a druhé zóně, tak nám zase vy neházejteklacky pod nohy v místech, kde se bydlí a žije.“Děkujeme za otázky. Ano, v Krkonoších se sku-tečně přes jejich pohnutou poválečnou historiia odchod původních německy mluvících hospo-dářů uchovalo více tradičně obhospodařova-ných luk než kde jinde. Tyto louky by tu častobez péče místních už ani nebyly a jejich dalšízachování opravdu péči vyžaduje.

Snahy Správy KRNAP o jejich obhospodařo-vání si však mohli nevšimnout pouze ti, kteří jividět nechtějí. Přírodovědně mimořádně hod-notné smilkové porosty ještě donedávna opuš-těně polehávaly v centrálních zónách národníhoparku na enklávách jako Zadní Rennerovkya Studniční Boudy. Po odchodu německy mluví-cích starousedlíků zde zarůstaly třtinou chloup-katou, šťovíkem alpským nebo borůvčím a míři-ly tak postupně do stadia klinické smrti (např.jako na obrázku vpravo nahoře). Ohniska dru-hové pestrosti se dařilo díky omezenému množ-ství financí udržovat spíše maloplošně, častotam, kde zarůstání pro nedostatek živin nepro-bíhalo tak rychle: mozaiky vřesovišť a smilko-vých porostů na Studničních Boudách, mezibotaniky slavné cestní lemy na Zadních Renne-rovkách nebo luční kousky u Dvoraček (zhod-nocení současného stavu luk se detailněji věno-val Albert Šturma v K+JH č. 6/2011).

V poslední době má však Správa KRNAPvíce možností nepříznivý trend skutečně zvrátita také se o to pokouší. S pomocí Natury 2000a jejích podpůrných dotačních programů(zejména programu life+ a jeho krkonošskéhovýhonku life corcontica) se snaží zarůstajícíenklávy přivést do stavu vhodného pro běžnýmanagement. Jména dalších podpůrných pro-gramů, ze kterých se Správa KRNAP snažízískat prostředky pro krkonošské louky, vámmožná budou znít povědomě: program péčeo krajinu, program obnovy přirozených funkcíkrajiny. Jména koordinátorů péče o louky,Andrey Svobodové a Tomáše Janaty, však větši-na krkonošských hospodářů zná určitě. A nejenoni – dlouhodobě poskytujeme příspěvkyi občanům, kteří třeba jen posečou pár arůhodnotné louky u svého obydlí. V roce 2012 pře-sáhl celkový počet žadatelů dvě stovky. Nepa-matuji se rovněž, že by kolegové kdy odmítližadatele o radu ohledně lučního hospodaření.Snaží se psát o loukách články, pořádají brigádypro děti, soutěž Miss louka s úmyslem propago-vat dobře obhospodařované louky…

Všechny tyto aktivity však k uchování lučního„rodinného stříbra“ Krkonoš nestačí. Proč? Pro-tože v některých oblastech není chybějící hos-podaření rozhodně tím největším problémem.Opravdové rodinné stříbro Krkonoš, druhověbohaté smilkové louky, které jsou druhověbohaté nejen podle jména stanoviště, ale i po -dle aktuálního stavu věcí, nalezneme dnespředevším na svazích údolí Úpy v okolí VelkéÚpy a Pece pod Sněžkou, mezi jejich roztrouše-nou zástavbou (na obrázku vpravo dole, rozší-ření viz na mapě). Všude tam, kde nepřetržitápřítomnost lidí a kontinuita ob hospodařovánízabránily jejich degradaci, ale kde zároveň sou-časná přítomnost lidí vytváří největší tlak na

Kam

ila A

ntoš

ová

Kam

ila A

ntoš

ová

_1403_KRKONOSE_REDAKCE 26.02.14 7:50 Stránka 11

Petr

Tom

an

��

Začneme tam, kde jsme minule slibovali –pokusíme se ukázat, že zástavba je skutečným,nikoliv z prstu vycucaným problémem krkonoš-ských luk v okolí krkonošských obcí. Ještěv nedávné minulosti přitom bylo i pro skalníochranáře silné kafe odmítat výstavbu penzionujen kvůli tomu, že ukrojí kus louky. Nemluvímepřitom o době předválečné, kdy stávalo leckdepo Krkonoších více roubenek než dnes a loukydíky zcela jinému způsobu péče i tak prospero-valy. Máme na mysli ještě i dobu normalizace,kdy byla výstavba rodinného domu či penzionumimo centrum krkonošských obcí spíše výjim-kou a občasný zábor louky nebylo třeba drama-tizovat.

Pak ale nastala devadesátá léta, ve kterýchnově nabytá svoboda podnítila podnikavosta doprovodný jev této podnikavosti – výstavbapenzionů, apartmánových domů i rodinnýchdomů – odstartovala postupnou ztrátu lukv okolí Pece pod Sněžkou, Špindlerově Mlýně čijinde. Přístup Správy KRNAP k povolování běž-né zástavby penzionů a rodinných domů se při-tom hned ne změnil, a to ani poté, co se v roce2004 Krkonoše staly součástí soustavy Natura2000 jako evropsky významná lokalita a tradič-ně obhospodařované louky byly pasovány zapředměty ochrany Evropského společenství.Provozovali jsme zaběhlý způsob rozhodovánío záměrech založený ve třetí zóně KRNAP

a jeho ochranném pásmu na vstřícném přístupuk žadatelům a na vyjednávání kompromisův každém jednotlivém případě. Tu jsme nechalizmenšit velikost zpevněných ploch, tamhle jsmezamezili terénním úpravám, někdy jsme samo-zřejmě objekt nepovolili vůbec. Ztráty luk způ-sobené jednotlivými baráčky však v té dobězačala evidovat jasnozřivá kolegyně Viera Horá-ková. Před pár lety jsme zábory sečetli a výsled-ná bilance? 40 ha ztrát za necelé desetiletí! Tedyplochy zvící padesáti fotbalových hřišť.

ZMĚNY SE ČASTO DĚJÍ „NEVIDITELNĚ“Tímto konstatováním jsme narazili na jedenz nejzapeklitějších problémů současné ochranypřírody, problém kumulativních vlivů výstižněshrnutý příslovím „stokrát nic umořilo osla“.Tam, kde by měl jednotlivý velkoplošný záměrnepatrnou naději na prosazení, proklouzlo vícenež dvě stě malých domečků tvořících zá boro stejné celkové rozloze takřka nepozorovaně.Malou útěchou nám může být, že s tímto problé-mem nejsou ochranáři rozhodně sami. Proč lidénezabránili takovým katastrofám jako nástupuautoritářských režimů, proč se z některých z násstávají na moci a alkoholu závislé trosky? A pročdopouštíme bezprecedentní úbytek pestrostinaší přírody? Nikoliv proto, že by chom nebylischopni činu. Jsem přesvědčen, že ve všech nad-hozených případech ochromuje naši vůli aktivněčelit změnám právě postupnost a nepostřehnu-telnost, s jakou se změny dějí v průběhu našichživotů. Ve chvíli, kdy lze nechtěnému vývoji za -bránit jednoduše, změny v podstatě nevidíme.Někdy neprozřeme vůbec, někdy až v momentu,když náprava vyžaduje tolik úsilí, že nás to odradí.

V případě vlivu lidské činnosti na krkonoš-skou přírodu je přitom problém nesnadnopostřehnutelných změn hned několikanásobný.Nejde totiž jen o postupné změny v množstvírodinných domků, penzionů a apartmánovýchdomů. Těžko rozeznatelné mohou být na prvnípohled i samotné změny, jakými zástavba půso-bí na své okolí. Výstavba domku či penzionuneznamená totiž jen zábor louky, která dřívebyla na jeho místě. S výstavbou jsou obvyklespojeny i různé terénní úpravy a těžké zásahydo okolí novostavby a zejména změny v tradič-ním způsobu obhospodařování okolní vegeta-ce. Z pestrobarevné louky se pod vlivem ne -vhodného obhospodařování často stává buďsytě zelený, ale monotónní nizoučký zahradnítrávník, nebo naopak vysoké po rosty s velkýmzastoupením lučních plevelů. Dle studie PavlaSovy jeví luční porosty známky degradace doprůměrné vzdálenosti 20 m od staveb. To zna-mená, že rozloha louky ovlivněná výstavboudomu a jeho provozem je asi desetkrát rozsá-hlejší než plocha louky pohřbená pod domemsamotným!

A aby obtíží s hodnocením kumulativních vli-vů nebylo málo – plíživé, a pro běžné občany,spoléhající se jen na svou paměť, obtížně zazna-menatelné, je i samotné ubývání přírodní pest-

NATURA 2000padouch, nebo hrdina?

← Idylicky působící krajina na Výsluní na svazíchÚpy je zároveň místem, kde cenné luční porostyutrpěly významné ztráty pod vlivem novodobézástavby. Postupně a nepozorovaně...

II. ČÁST

Předchozí díl našeho článku v minulém čísle K+JH začínal konstatováním, že pan Toman( jméno jsme změnili) nechal rozorat svůj pozemek v Peci pod Sněžkou s druhově boha-tou smilkovou loukou, prioritním předmětem ochrany soustavy Natura 2000, a pokračo-val vysvětlením, co jej k činu vedlo. Poté popisoval, proč Správa KRNAP vidí jako zásad-ní úkol druhově bohaté smilkové louky v Krkonoších zachovat a proč považuje za důleži-té pokusit se o jejich ochranu i poblíž center krkonošských obcí, v místech, kde se staví,bydlí a žije. V tomto díle (nebojte se, více už jich nebude) se snažíme ukázat, jak moczástavba krkonošským loukám vadí, jakým způsobem se Správa KRNAP zhostila jejíregulace, jak přesně došlo k politováníhodné situaci pana Tomana a jak se podobnýchsituací do budoucna vyvarovat.

_1404_KRKONOSE_REDAKCE 28.03.14 6:31 Stránka 18

�9

Problematika plíživé kumulace velkého počtumaloplošných záborů. Graf ukazuje celkovýúbytek plochy druhově bohatých smilkovýchluk v KRNAP v letech 2005–13. Plocha 39,2 hase skládá z 233 jednotlivých záborů

Zástavba neznamená jen ztrátu louky na místě domu samotného, ale i výraznou změnu lučníhoporostu okolo. Na letecké fotografii vidíme totální destrukci lučního porostu o velikosti minimál-ně 0,2 ha. Rozloha domu samotného? Asi desetkrát menší... Stav v roce 2007 a 2011

Jeden z mnoha příkladů změny využití a managementu původně lučního pozemku a schémaplošného rozsahu degradace luk v okolí zástavby vytvořené na základě podrobného studia vege-tace na čtyřech krkonošských hustě obydlených enklávách. Povšimněme si protažení zóny degra-dace pod objektem. Příčinou je typické umístění zástavby na svahu a převažující vyplavováníživin do míst pod objekty. Vyšší koncentraci živin zde pak využijí zejména vysoké luční „plevele“

rosti v průběhu let. Mnohé z nás by jistě znepo-kojilo zjištění, že z 80 druhů motýlů, které jsmeviděli loni poletovat při výletu do přírody, jichletos 30 zmizelo, nebo že kociánky a hořečky,které ještě včera porůznu zdobily okolní trávní-ky, nám dnes dávají sbohem. Taková je přitompodle entomologa Jana Materny a botaničky Jit-ky Zahradníkové v Krkonoších a jejich blízkémokolí realita. Jenom se změny neudály narázz roku na rok, ale postupně, v průběhu desetile-tí. Ať zvedne ruku, kdo si pamatuje, co kde léta-lo a rostlo byť jen před pěti lety! Možná se jed-ná o milosrdný princip zapomětlivosti. Komu bybylo příjemné poznání, že na místech, kde nasmysly našich dědů útočila armáda vjemů,setkáme se my dnes s jejich značně prořídlýmvojskem. Když ale změníme perspektivu, stejnýprincip nás nutí být lhostejný k tomu, že na mís-tech dnešního prořídlého vojska mohou našipotomci obývat jen monotónní krajinu po bitvě.A to bez vědomí, že něco cenného pro svůjživot ztratili. Není to jen plané strašení – vzpo-meňme například na informaci z minulého číslao hrozivém poklesu počtu i těch nejběžnějšíchdruhů motýlů v Evropě v posledních desetiletech. V K+JH č. 8/2012 shrnul zajímavě situacive Velké Británii Duncan Stone: „…obraz tétopestrosti [luk] stále sídlí kdesi vzadu v mé mysli.Ale většina mladých u nás už nemá bohužel anitento obraz. Neví, jak hezká louka vypadá.Díky modernímu hospodářství u nás mizí hmyz,ptáci, všechno. A v naší společnosti existujípouze pozůstatky paměti na tuto pestrost…“

NATURA 2000 JAKO ZRCADLOCo může tedy Správa KRNAP udělat pro to, abypřes všechny nářky stále ještě úžasně pestrésmilkové louky v okolí Pece pod Sněžkou, VelkéÚpy či jiných krkonošských obcí pomalu a ne -pozorovaně nestihl osud jejich britských příbuz -ných? Licitovat se staviteli domků dále o každýzastavěný metr čtvereční? To je jistě chvályhodnýa v mnoha případech nezbytný postup, ale výšejsme ukázali, kam až nás může bez doprovod-ných opatření zavést. Uzavírat dohody s majitelidomků o vhodném obhospodařování okolníchpozemků a finančně motivovat správný způsobhospodaření? Tyto nástroje využíváme často již

nyní (viz předchozí díl tohoto článku). Brát jejako základ ochranářské strategie na území krko-nošských obcí by od nás ale bylo nezodpovědné.Mnoho obyvatel Krkonoš má jistě dobrou vůli seo svůj pozemek starat tak, jak se patří. Kolikz nás je ale schopno v dnešní dynamické doběopravdu garantovat způsob pé če o svůj poze-mek třeba na deset let dopředu?

Po zvážení těchto a dalších argumentů jsmena Správě KRNAP došli k přesvědčení, že jedinýk přírodě opravdu zodpovědný způsob ochranyzdejších luk je stanovit jednoznačný a nepřekro-čitelný limit jejich úbytku. Pro vysvětlení všemeuroskeptikům či ochranářským skeptikůmobecně bych chtěl upřesnit: k tomuto rozhod-nutí jsme nebyli „donuceni“ Bruselem či Natu-rou 2000. Obecný úbytek přírodní rozmanitostiv Evropě stejně jako úbytek luk v Krkonoších jeprostým faktem, který by bylo nutno řešit, ať jižs Naturou, nebo bez ní. Klíčová role Natury2000 tkví v tom, že nám umožnila pochopit, jakzávažným problémem úbytek krkonošských lukje, a v tom, že nám dává potřebné nástrojek jeho praktickému řešení.

Za prvé tím, že převedla něco tak neuchopi-telného a abstraktního, jako je druhová diverzi-ta luk, na jasně srozumitelnou proměnnou –

plochu lučních porostů – a tím nám vůbecumožnila o způsobu nastavení limitů přemýšleta smysluplně diskutovat. Zatímco při ochraněvšech lučních živočichů bychom se rychle utopi-li v moři čísel a detailů (kdo by nastavoval limityjejich úbytku, kdo by všechny ty breberky pořádpočítal a kontroloval?), ochrana rozlohy luk jekoncepčně jednoduchou záležitostí. V minulémčísle K+JH jsme si přitom ukázali, že i z hlediskaekologického je plocha přírodních stanovišť tohlavní, oč při ochraně přírody běží. Zbude-liv Krkonoších pár maloplošných lučních frag-mentů, těžko v nich najdeme všechny ty modrá-sky a žluťásky, kobylky a ploštice, chřástalya hořečky, které na loukách bydlí. A naopak,udržíme-li v Krkonoších dostatečnou rozlohuluk a zajistíme-li jejich správné a různorodéobhospodařování, bude se nejspíše dobře dařiti všem jejich obyvatelům.

Za druhé nám Natura 2000 pomohla svýmdůrazem na pregnantnost ve vyjadřování apočítání, která nám umožňuje limity používatv praxi – úbytky luk evidovat, sčítat a kontrolo-vat. Každé „naturové“ stanoviště je jasně defino-váno svým druhovým složením, o rozloze a kva-litě každého máme nyní díky opakovanémuterénnímu mapování v Krkonoších přehled. Jen

0

5

10

15

20

25

30

35

40

20132012

20112010

20092008

20072006

2005

ha

10 m

→

Pave

l Sov

a

Kam

ila A

ntoš

ová

_1404_KRKONOSE_REDAKCE 28.03.14 6:31 Stránka 19

++

++

+++ +

+ +

+ ++ +

++

+

+++

+

doložený historický výskyt

hořeček pohřešován

současný výskyt

+

Jizer

a

Úpa

Labe

Bílé Labe

Malá

Úpa

0 105 km

+

zee

Bílé Lab+

La +

+alá

e +

++ ++++

+

+

++

každé samosprávné obci možnost dlouhodoběhospodařit s povolenými zábory nezávisle najiných obcích. Nechtěli bychom, aby byly zvý-hodněny ty obce, které vyčerpají „povolený pří-děl“ lučních záborů jako první, jak by tomu bylov případě, kdybychom úbytky sčítali dohromadypro celé Krkonoše.

Limity samotné ukazují, jaké procento z cel-kové rozlohy lučního stanoviště o dané kvalitěmůže být v každém území obce zlikvidováno,než zde Správa přestane vylučovat významnýnegativní vliv na EVL Krkonoše. Procentuálnílimity jsou pro všechny katastry obcí stejné, alecelková plocha se mezi nimi liší vzhledem k roz-dílům v celkové rozloze stanovišť v daném úze-mí. Jejich odstupňování odráží unikátnost luční-ho stanoviště a kvalitu porostu. Pohybují se od1 % (maximální zábor prioritních druhověbohatých smilkových luk s dobrou ochranář-skou kvalitou) po 9 % (maximální zá bor hor-ských sečených luk a extenzivních sečených luknížin a podhůří se sníženou kvalitou).

I stručný popis snad jasně ukazuje, že kon-cepce nepředstavuje ochranu luk na úkor oby-

��

díky tomu můžeme evidovat. Jen díky tomumůžeme dnes říci „ztraceno 40 ha“ a v plnémjasu vidět problém, který bychom dříve spíše jentušili. A jen díky pevnému odrazovému můstkutvořenému konkrétními fakty jsme se mohliodrazit k jeho řešení, anoncovaným limitům.

LIMITYVýsledkem snahy o nalezení k přírodě odpověd-ného a transparentního nástroje k regulaci zá -stavby na loukách se nakonec stala tzv. Koncep-ce limitů celkového úbytku lučních stanovišťv EVL Krkonoše (dále jen koncepce). Již jsme jipopisovali v časopise Ochrana přírody (článekKumulace vlivů zástavby na krkonošských lou-kách, č. 2/2011), ze kterého budeme v následují-cích dvou odstavcích hojně citovat. Detailnějšípopis koncepce naleznete též na www.krnap.cz/ natura-2000. Zjednodušeně řečeno, jdeo stanovení maximální plochy lučních stanovišť,která může být veškerou zástavbou v Krkono-ších „ukrojena“. Dokud zástavba stanovenéholimitu nedosáhne, může Správa KRNAP projednotlivé stavební záměry plánované na lučnístanoviště vylučovat vý znamný vliv (prostřed-nictvím onoho spoustě krkonošských obyvatelznámého „naturového“ vyjádření dle § 45ha i zákona č. 114/1992 Sb.) a realizaci stavbynebudou ze strany Natury 2000 hrozit žádnádalší omezení. Současně ale můžeme evidovatúbytky lučních porostů. Jakmile totiž dojdek překročení stanovené plochy úbytků (započí-távají se všechny úbytky od doby za členěníKrkonoš do soustavy Natura 2000, kdy začalabýt evidence vedena), naturové vyjádření Sprá-vy již významný vliv realizace projektu nevylou-čí. Tím se záměr posune do rukou ex pertůautorizovaných k jeho detailnímu hodnocení.Zpráva o překročení limitů u posuzovanéhozáměru by pak měla být pro experty tím, čím ječervený hadr pro býka, tedy vjemem na prvnísignální – pozor, zde je opravdový problém.

Úbytky luk sčítáme odděleně v každémz 29 území krkonošských obcí. Chceme tak dát

vatel Krkonoš, ale nechává krkonošským obcípotenciál k rozvoji. Námi stanovený nejpřísnější1% limit pro zástavbu druhově bohatých smilko-vých luk nejvyšší kvality je v západní Evropě po -važován za absolutní strop pro úbytek přírod-ních stanovišť. Několikanásobné navýšení tétohranice v případě ostatních lučních stanovišťtedy považujeme za výrazně vstřícný krok smě-rem ke krkonošským občanům. Znamená, žei obec tak obklopená cennými lučními spole-čenstvy, jako je Pec pod Sněžkou, měla ještěv roce 2013 k dispozici pro svůj rozvoj téměř10 ha tradičně obhospodařovaných luk. Lučníporosty přitom samozřejmě nejsou jedinýmmístem, kde se obce mohou rozvíjet. V okolívětšiny krkonošských obcí existují ona již zmi-ňovaná travní políčka s pampe liškami a vysoký-mi trávami, která do lučních záborů nezapočítá-váme. A to ještě dodejme, že v centru každévětší krkonošské obce v ochranném pásmu par-ku existuje takzvané území se sníženým přírod-ním a krajinářským potenciálem (v případěPece pod Sněžkou velké 75 ha), ve kterém Sprá-va KRNAP běžný typ zástavby neomezuje ani zamák ( jedná se o opatření přímo zakomponova-né do platného plánu péče). Reálným důsled-kem koncepce pro krkonošské obce a jejichobčany tedy bude spíše směřování rozvoje domíst mimo nejcennější luční biotopy než příméomezování výstavby. K omezení může dojítv ojedinělých případech, ovšem jen a pouzez důvodu maximální hodnoty dotčených luk.Pro zástavbu byly v Peci obětovány už 2 hatěchto luk (1 % z jejich celkové zdejší rozlohy);z nich v době schválení územního plánu Pecev roce 2011 zbývala nevelká plocha 0,29 ha,v roce 2013 se pak jejich limit definitivně naplnil.I na tak citlivé enklávě, jako je Velká Pláň v Pecipod Sněžkou, však limity zástavbě ještě úplněnebrání.

Jednoznačně nastavené limity též ukazujínaši snahu být při rozhodování o jednotlivýchzáměrech transparentní. Ani v nejmenším nenínaší snahou obyvatele Krkonoš použitím limitůpřekvapovat. S koncepcí byli seznámeni zástup-ci samospráv krkonošských obcí na zasedáníRady KRNAP v červnu 2012. K situaci, kdy všepůjde až do na plnění limitů hladce, a poté se„vyřádíme na chudákovi“, který je překročí, bynavíc nemělo vůbec docházet. Zejména proto,že naplňování nebo nenaplňování limitů zástav-

Dlouhodobý monitoring hořečku mnohotvarého českého na dvou krkonošských lokalitách doku-mentuje velké výkyvy početnosti v jednotlivých letech a jasný trend ubývání. Za pozornost stojípostupné prodlužování období absence hořečku na lokalitě u Černého Dolu. V letech 1996 a 2001zde nebyl nalezen kvetoucí jedinec po dobu jednoho roku, následovalo dvouleté období bezhořečků v letech 2003–4 a v roce 2010 opustil hořeček Černý Důl zřejmě definitivně

0

10

20

30

40

0

50

100

150

200

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Horní Albeřice Černý Důl

Hořečky (mnohotvarý český, německý pravý a několik poddruhů ladního) porůstaly před 2. světovouválkou pravděpodobně desítky až stovky luk a pastvin v Krkonoších. Ještě v roce 1969 Josef Šourek

napočítal 24 lokalit. V roce 1995 potvrdila Jitka Zahradníková přítomnosthořečků na posledních třech místech a od té doby ještě jedna

lokalita ubyla. Příklad o to varovnější, že záchraně hořečků věnují kolegové úsilí téměř heroické

Jana

Kal

ensk

á, L

udm

ila H

arča

riko

vá d

le ú

dajů

Jitk

y Z

ahra

dník

ové

Jitka

Zah

radn

íkov

á

_1404_KRKONOSE_REDAKCE 28.03.14 6:31 Stránka 20

��

by v konkrétní obci je podle našeho názoru úlo-hou pro územní plánování. Téměř každý územ-ní plán na území Krkonoš by měl být hodnocenv takzvaném procesu SEA (anglická zkratka prostrategické posuzování vlivů na životní prostře-dí) co do svého vlivu na přírodní a krajinářskéhodnoty území. Součástí této procedury jei hodnocení územního plánu z hlediska vlivu naNaturu 2000 a hodnocení kumulativních, tedysouhrnných vlivů všech posuzovaných záměrůdohromady. Je tedy plně v popisu práce expertaprovádějícího toto posouzení, aby srovnal po -žadavky občanů na výstavbu na tradičně obho-spodařovaných loukách s dosavadními záborya limity a podle stavu věcí navrhl případná ome-zení. Takovéto účetnické cvičení Správa KRNAPod hodnotitelů systematicky vyžaduje a zajišťujetak, aby všechny záměry schválené v územnímplánu „nenarazily“ na limity až v průběhu schva-lování samotného záměru. Tímto způsobembylo za dobu používání Koncepce od roku 2010schváleno již více než deset územních plánů(například Špindlerův Mlýn, Strážné, Vrchlabí).Za tu dobu se ani jednou nestalo, že by limitymístním zarazily výstavbu domu při územníma stavebním řízení, pokud byly ovšem tyto před-tím v naturově posouzeném územním plánuschváleny.

JAK TO BYLO V PECIPolitováníhodnou výjimkou je pan Toman aněkteří další občané v Peci pod Sněžkou. Územ-ní plán jejich obce byl schválen, prošel naturo-vým hodnocením, a přesto se o limitech výstav-by dozvěděli až při územním řízení. Jak je tomožné? Hlavní příčinou vzniklé situace je nej-spíše v mnoha směrech novátorský a inspirativ-ní územní plán, který si v roce 2011 občané Pecepod Sněžkou schválili. Jeho základní ideou jeliberalizace územního plánování. Tvůrci nechtěliobčanům ukazovat po způsobu všech ostatníchúzemních plánů v České republice, co a kdepřesně mají postavit, ale pomocí obecných re -gulativů nastavují pro jednotlivá území limityzástavby (například místním dobře známé regu-bliny sloužící k prostorové regulaci zástavbytím, že automaticky zamezují další výstavbě

Při našem setkání mi pan Toman sdělil, žesnad nejvíce na celé kauze nechápe, proč siSpráva KRNAP své limity „schovává“. Snadpředchozí odstavce pomohly pochopit, že scho-vávat limity není rozhodně naším záměrem.Přesto však musím dát panu Tomanovi za prav-du, že veřejnost se k běžným informačnímkanálům úředních institucí často nedostane. Nanepřímý popud pana Tomana tak vznikl tentočlánek. Navíc budeme celý proces ukrajovánía naplňování limitů a aktuální hodnoty zá borůuvádět od letošního jara na webových strán-kách Správy KRNAP. Za hlavní a spolehli vý způ-sob zisku informací o možných úskalích va šichprojektů doporučuji však předběžnou konzulta-ci s pracovníky Správy KRNAP ještě v do bě, neždo nich vložíte kus srdce nebo financí. Veškerédotazy související s Naturou 2000 můžete adre-sovat na autorovo jméno (e-mail:sbrezina@krnap.cz) či na jeho kolegyni VieruHorákovou (e-mail: vhorakova@krnap.cz).

Věřím, že obtížná situace pana Tomanabude v brzké době vyřešena například dohodous pů vodním majitelem pozemků. Doufám záro-veň, že s určitým časovým odstupem budouvšichni zúčastnění vzpomínat na rozorání loukyv Peci pod Sněžkou především jako na podnětke zlepšení vlastní práce. A byl bych konečněvíce než spokojený, kdyby tento článek pomohlpřed čtenáři obhájit důležitou roli Natury 2000v současné ochraně krkonošské přírody. Natura2000 není hysterka, která dělá zbytečné problé-my, ale bystrozraká účetní, která nám problémypomáhá vidět dříve, než nám přerostou přeshlavu. Bez jejího důrazu na ochranu biotopů,jejich jednoznačné vymezení a bez jejího hladupo přesných číslech o jejich rozloze a kvalitěbychom totiž ni kdy nedokázali dát dohromadypřesnou evidenci jejich úbytků. A bez výsledkůevidence (ztráta 40 ha!) bychom se zase nejspí-še nikdy neodhodlali k nepohodlnému a promnoho občanů Krkonoš těžko pochopitelnémučinu – vytvořit úbytkům jasný strop. Bez Natury2000 bychom ale také po několika desítkách letmohli konstatovat: ochrana krkonošských lukprobíhá zdárně, máme jen jediný problém – užtu žádné nejsou. Stanislav Březina

v myšlené bublině nafouknuté okolo stávajícíchobjektů). Jedním z limitů územního plánu bylyi naše známé limity pro zábor lučních stanovišť:územní plán nebude mít významný vliv na Na -turu 2000, pokud (mimo jiné) zdejší výstavbaneukrojí větší než limitní množství lučních sta-novišť (detaily viz na http://www.pecpodsnez-kou.cz/uzemni_plan_2011.php, část Vyhodnoce-ní vlivu na Udržitelný rozvoj území). Obsahověse tedy nejednalo o nic nového. Protože alepecký územní plán neobsahuje konkrétní zámě-ry, bylo třeba naplňování limitů hlídat až s tím,jak přicházely jednotlivé záměry ke schválení.Ukrajování lučních stanovišť měla evidovata naplňování limitů hlídat Správa KRNAP. Tatedy o roli peška ze známého říkadla nestála,ale byla k ní dotlačena specifickým nastavenímpeckého územního plánu. A tak jsme odečítali:první tři nové objekty umístěné do druhověbohatých smilkových luk nejvyšší kvality jsmeběhem let 2011 a 2012 nechali v souladu s limitní-mi hodnotami proklouznout. Předkladatelézáměrů i příslušný stavební úřad si mohliv našem vyjádření přečíst, že limity jsou těsněpřed naplněním.

Pan Toman byl v pořadí pátým nešťastní-kem, který se svým záměrem přišel pozdě, ažpo naplnění limitů. Navíc si zřejmě byl na zákla-dě způsobu nabytí pozemku jist možností vý -stavby. Takže se odhodlal svou situaci řešit radi-kálně. Přes veškeré pochopení, které pro situacipana Tomana lidsky mám, je nutno podotknout,že jeho šance na postavení domku se rozoránímcenné louky patrně nezvýšily. Čin pana Tomanaje nezákonný a Správa KRNAP s ním proto vedesprávní řízení, ve kterém na pře všechny sílyk prosazení revitalizace pozemku a jeho postup-nému uvedení do původního stavu. Vedle toho,že chceme obnovit několik set metrů čtvereč-ních zničené louky, nám jde i o samotný smysllimitů jako nepřekročitelné bariéry zabraňujícínám skutálet se od horských druhově pestrýchkrkonošských luk po nepostřehnutelně šikméploše neustálých ústupků až ke smutným lou-kám britským. Jako důležité zde vidím též posí-lení principu měřit všem stejně, zásadní pod-mínku důvěry mezi úřadem a občany.

Jiří D

vořá

k

Detail druhově pestré smilkové louky na Velké Pláni v červnu 2010 (vlevo) v sousedství smilkovélouky též druhově bohaté, nyní však rozorané a zplanýrované (stav z 11. září 2013)

Stan

isla

v B

řezi

na

_1404_KRKONOSE_REDAKCE 28.03.14 6:31 Stránka 21