Metodické pokyny ke sklizni semen z druhově bohatých ... · vzácné nebo endemické druhy rostlin, které vytvářejí životní prostředí pro řadu živočichů, jako jsou

Metodické

pokyny ke sklizni semen z druhově bohatých lučních

porostů

Obsah 1. Proč sklízet semena z druhově bohatých luk 3

2. Výběr zdrojové plochy pro sběr semen 3

2.1 Důležité typy druhově bohatých polopřirozených luk 3

2.2 Výběr zdrojového stanoviště a registr zdrojových stanovišť 5

3. Způsoby sběru semen z druhově bohatých luk 6

3.1 Sklizeň zeleného sena a sena 7

3.2 Kombajnová sklizeň porostu, výmlat sena a sklizeň porostu kartáčovým nebo vakuovým sklízečem 8

3.3 Odebírání svrchní vrstvy půdy a travních bloků 11

3.4 Hrabání a výdrolky sena 13

4. Hlavní chyby, kterým je potřeba se vyhnout 14

Autoři textu a organizace zapojené do projektu SALVERE

Metodické pokyny ke sklizni semen z druhově bohatých lučních porostů

3

1. Proč sklízet semena z druhově bohatých luk Druhově bohaté polopřirozené travní porosty zásadním způsobem přispívají k ochraně evropské biodiverzity. Jedná se o ekosystémy bohaté na původní, často vzácné nebo endemické druhy rostlin, které vytvářejí životní prostředí pro řadu živočichů, jako jsou ptáci a hmyz, významných z pohledu ochrany přírody. Významně přispívají rovněž ke kvalitě vody a zároveň snižují riziko půdní eroze. V posledních desetiletích však došlo ke značnému úbytku rozlohy druhově bohatých travních společenstev, jednak vlivem opuštění pozemků špatně přístupných mechanizaci a tedy obtížně obhospodařovatelných, ale také intenzifikací zemědělství, zejména zvýšením úrovně hnojení. Ochrana doposud existujících travních porostů má proto velký význam, stejně jako podpora zakládání nových ploch v oblastech se zemědělským i nezemědělským využíváním. Moderní ekologická obnova je proces asistované obnovy degradovaných, poškozených nebo zničených ekosystémů, který je založen na dvou hlavních principech: původní biodiverzita musí být chráněna tím, že se k obnově použije pouze

původní semenný nebo rostlinný materiál, rozmnožovací materiál musí pocházet ze zdrojové plochy, jejíž ekologické

charakteristiky jsou podobné těm na ploše určené k obnově.

Vhodným řešením, jak získat semena původních ekotypů odpovídajících ekologickým a biologickým podmínkám obnovované plochy, může být přímá sklizeň z polopřirozených travních porostů, zvláště ve velmi variabilních prostředích. K úspěšné realizaci této metody je důležitý výběr vhodné zdrojové plochy a správné použití sklizňové techniky. Další informace viz publikace Scotton et al. (2012), citovaná na zadní straně obálky.

2. Výběr zdrojové plochy pro sběr semen Výběr vhodného zdrojového stanoviště pro sběr semenného materiálu určeného k obnově narušených půd zahrnuje stanovení typu druhově bohatého porostu a nalezení konkrétního místa ke sklizni semen.

2.1 Důležité typy druhově bohatých polopřirozených luk Polopřirozené travní porosty jsou bylinná společenstva, skládající se z původních druhů a obhospodařovaná formou pastvy nebo kosení. Mezi hlavní typy polopřirozených travních porostů ve střední Evropě, které mohou být využity jako


4

potenciální zdrojová stanoviště pro ekologickou obnovu, patří řády Arrhenatheretalia, Molinietalia, Festuco-Brometalia a Nardetalia. Každý typ travního porostu je charakterizován specifickou kombinací půdních podmínek, klimatu a způsobu využívaní.

Louky řádu Arrhenatheretalia jsou obvykle hnojeny a koseny víceméně extenzivně s využitím biomasy jako krmiva. Pokud jsou hnojeny jen mírně, mohou být významným zdrojovým stanovištěm k získávání diaspor pro obnovu druhově bohatých travinobylinných porostů. Louky svazu Arrhenatherion jsou typické pro nízké a střední nadmořské výšky; jsou koseny 2-3krát ročně.

Nejdůležitějšími druhy jsou trávy Arrhenatherum elatius a Trisetum flavescens, jeteloviny Trifolium pratense a Medicago lupulina a další byliny (Galium mollugo, Leucanthemum vulgare a Knautia arvensis). Louky svazu Trisetion se vyskytují ve vyšších nadmořských výškách a jsou koseny 1-2krát ročně. Hlavními druhy jsou Trisetum flavescens, Festuca nigrescens, Alchemilla vulgaris, Silene dioica, Trollius europaeus a další druhy horských hřebenů.

Louky řádu Molinietalia se vyskytují na vlhkých půdách v aluviálních oblastech velkých řek, které jsou přirozeně hnojeny záplavovými vodami. Stelivové louky svazu Molinion se vyskytují na půdách kyselých až zásaditých, relativně chudých na živiny. Tradičním managementem je velmi pozdní seč jednou ročně na stelivo. Nejčastějšími druhy jsou Molinia caerulea, Succisa pratensis a Deschampsia

cespitosa. Louky svazu Cnidion se nacházejí v níže položených záplavových oblastech řek s relativně živinami bohatými minerálními půdami; jejich vegetace je adaptována na občasné letní vyschnutí. Jsou tradičně koseny 1-2krát ročně na krmivo. Jejich botanické složení je velmi variabilní v závislosti na klimatu a vodním režimu půdy.

Louky řádu Festuco-Brometalia jsou typické pro nízké až střední nadmořské výšky charakterizované suchými a zásaditými půdami na vápencových substrátech. Vzhledem k jejich extenzivnímu managementu (nehnojené louky využívané pouze jednou za rok) patří k druhově nejbohatším loukám vegetace střední Evropy s častým výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Jsou


5

charakterizovány výskytem Bromus erectus, Brachypodium pinnatum, Koeleria pyramidata, Anthyllis vulneraria, Salvia pratensis a často i vzácných orchidejí. Na relativně méně suchých stanovištích se vyskytují společenstva svazu Mesobromion, zatímco na stanovištích se suššími půdními a klimatickými podmínkami se vyskytují vzácné louky svazu Xerobromion.

Smilkové porosty řádu Nardetalia se nacházejí na kyselých půdách vznikajících hlavně na silikátových skalách. Tyto často druhově bohaté louky jsou charakterizovány výskytem Nardus stricta, Arnica montana a Calluna vulgaris. Obvykle nejsou hnojeny a jsou koseny jednou ročně nebo paseny. Louky svazu Violion caninae jsou typické pro nižší a střední nadmořské výšky a vyskytují se v nich druhy jako Festuca filiformis, Polygala vulgaris a Viola canina. Vegetace svazu Nardo-Agrostion tenuis se nachází ve vyšších nadmořských výškách a obsahuje také druhy typické pro přirozené louky nad horní hranicí lesa, jako jsou Campanula barbata a Geum montanum.

Výběr lučního typu vhodného ke sklizni následuje po analýze charakteristik obnovovaného stanoviště. Jeho vlastnosti musí být podobné vlastnostem zdrojového stanoviště. Porovnávají se podmínky klimatické (zejména teplota a nadmořská výška) a půdní (zejména obsah vody a živin, půdní reakce) a také management (úroveň hnojení, typ a četnost využívání). 2.2 Výběr zdrojového stanoviště a registr zdrojových stanovišť Poté, co bylo rozhodnuto o vhodném zdrojovém lučním typu, musí být vybráno konkrétní zdrojové stanoviště pro sklizeň, a to na základě kritérií, která chrání místní biodiverzitu a umožní snadné provedení sklizně:

zdrojové stanoviště musí být geograficky co nejblíže obnovovanému stanovišti, v každém případě ve stejné oblasti původu,

všechny druhy a poddruhy zdrojového stanoviště se musí vyskytovat také v geografické oblasti, kde budou sklizená semena použita k výsevu,

na zdrojovém stanovišti nesmí být v minulosti vysety směsi šlechtěných odrůd a nesmí se na něm vyskytovat exotické a invazní druhy,

zdrojová plocha musí být dostupná sklizňové technice, která je k dispozici.

Pro snazší výběr zdrojového stanoviště existuje v některých zemích tzv. registr zdrojových stanovišť. Tyto databáze druhově bohatých luk pro příslušné oblasti jsou obvykle přístupné on-line a uvádějí některé důležité údaje, např. polohu stanoviště, luční typ, botanické složení, přírodní hodnotu, přístupnost a proveditelnost sklizně.


6

Pokud registr není dostupný, jako je tomu v České republice, jsou zainteresovaní pracovníci odkázáni na své vlastní zkušenosti nebo znalosti místních expertů a měli by se sami pokusit vytvořit databázi potenciálních zdrojových stanovišť dostupných v regionu.

DŮLEŽITÁ POZNÁMKA Pokud se o založení druhově bohatého travinobylinného porostu uvažuje již při plánování infrastrukturálních prací, je vhodné již během tohoto stádia najít zdrojové stanoviště vhodné pro získání materiálu k obnově. Naopak, pokud ještě není známo obnovované stanoviště, ale je snaha uchovat materiál k obnově pro jeho možné budoucí využití, je vhodné provést výzkum pravděpodobných budoucích požadavků trhu v různých odvětvích, jako jsou infrastrukturální práce, zemědělství ap. To dovoluje odhadnout množství a kvalitu potřebných semen a tedy vybrat také vhodnější zdrojová stanoviště. 3. Způsoby sběru semen z druhově bohatých luk Každý typ polopřirozeného travního porostu, se v závislosti na stanovištních podmínkách a způsobu obhospodařování vyznačuje specifickým botanickým složením a množstvím a kvalitou vyprodukovaných semen.

Celkové množství semen vyprodukovaných na m2 za rok závisí na typu společenstva a může kolísat mezi několika tisíci a více než sty tisíci semen; např. travní porosty na živinami bohatších půdách (Arrhenatheretalia) produkují více fertilních prýtů a více semen než travní porosty na chudých půdách (Molinietalia, Festuco-Brometalia a Nardetalia).

Podobně jako nárůst zelené píce se také semenářská produkce uskutečňuje v jedné nebo více sečích podle úrodnosti půdy a délce vegetačního období. V travních porostech na úrodných půdách, které se kosí více než jednou ročně (Arrhenatherion), je produkce semen v první seči (červen-červenec) velmi vysoká a bohatá na obsah semen trav. Pokud je tedy požadován maximální výnos semen, je nejlepším řešením uskutečnit semenářskou sklizeň v první seči ve fázi maximální produkce semen (tj. v okamžiku, kdy má nejvíce druhů v porostu zralá semena). Semenářská sklizeň v následujících sečích (srpen-září) poskytuje sice nižší výnos, ale větší zastoupení jetelovin a ostatních bylin ve směsi. Pokud jsou zájmovými druhy jeteloviny a byliny, je vhodné sklidit semena také ve druhé seči nebo provést jen jednu sklizeň v první seči, ale v pozdním termínu.

Travní porosty na chudých půdách se obvykle kosí jen jednou ročně a semenářská zralost zde nastává později než na úrodných půdách. Na suchých až svěžích půdách (Festuco-Brometalia a Nardetalia) nastává fáze maximální produkce semen v červenci, zatímco na vlhkých půdách (Molinietalia) semena dozrávají po velmi


7

dlouhou dobu a řada druhů je z hlediska tvorby semen velmi pozdní; v tomto případě dosáhnou všechny přítomné druhy zralosti semen teprve koncem srpna až začátkem září.

Termín sklizně závisí na fenologii cílových druhů rostlin. Většinou je nemožné získat semena všech druhů rostlin v jedné sklizni; aby se získala semena většího počtu druhů, je nutné sklízet semena z téhož porostu několikrát za vegetační období.

Podle charakteru získaného materiálu mohou být sklizňové techniky rozděleny do skupin:

sklizeň zeleného sena a sena, kombajnová sklizeň porostu, výmlat sena, sklizeň porostu kartáčovým

a vakuovým sklízečem, odebírání bloků travního drnu a svrchní vrstvy půdy, jiné metody: výdrolky ze sena a hrabání. 3.1 Sklizeň zeleného sena a sena Při sklizni zeleného sena a sena je celá nadzemní biomasa včetně semen sklizena a použita jako zdroj rozmnožovacího materiálu. Sklizeň zeleného sena Travní porost se zralými semeny je pokosen a získané zelené seno je okamžitě po sklizni převezeno a rozprostřeno na obnovovanou plochu. Materiál obsahuje 0,2–2 % semen. Kosení může být provedeno traktorem s žací lištou nebo rotačním žacím strojem, nakládání a transport sběracím vozem a rozprostření na plochu rozmetadlem chlévské mrvy.

Výhody vysoká efektivita sklizně (až 100 % aktuální produkce semen porostu), nezbytné vybavení je k dispozici na většině farem, levná metoda sklizně, pokud může být použita běžná zemědělská technika, zelené seno představuje současně rozmnožovací i mulčovací materiál.

Nevýhody zelené seno nemůže být skladováno kvůli nebezpečí zahnívání, takže

rozprostření na obnovovanou plochu musí být provedeno okamžitě po sklizni, velká hmotnost a objem materiálu, který musí být transportován, biomasa nemůže být použita jako krmivo.


8

Závěr: Metoda je vhodná pro malé obnovované plochy v blízkosti zdrojových ploch, pokud může být obnova provedena okamžitě po sklizni a není k dispozici speciální mechanizace pro sklizeň semen.

Sklizeň sena Na zdrojové ploše je porost pokosen, hmota usušena během jednoho až tří dnů, jednou až třikrát obrácena, shrabána do řádků a slisována nebo volně naložena. Seno obsahuje 0,2–2 % semen a může být použito na obnovovanou plochu bezprostředně po sklizni nebo až po určité době skladování.

Výhody mechanizační vybavení je dostupné na většině farem, sklizeň může být provedena uživatelem lučního porostu, seno může být skladováno a rozprostřeno na obnovovanou plochu až za několik

měsíců po sklizni, seno představuje současně rozmnožovací i mulčovací materiál. Nevýhody střední až nízká efektivita sklizně (30–50 % aktuální produkce semen porostu), velká hmotnost a objem materiálu, který musí být transportován, seno je obvykle skladováno při nekontrolovaných podmínkách, takže semena

rychle ztrácejí klíčivost (seno je nutno využít do jednoho roku), seno nemůže být použito jako krmivo.

Závěr: Metoda je vhodná pro všechny typy zdrojových i obnovovaných ploch, pokud není k dispozici speciální vybavení pro sklizeň semen a sklizený materiál nemůže být okamžitě převezen na obnovovanou plochu. 3.2 Kombajnová sklizeň porostu, výmlat sena a sklizeň porostu kartáčovým nebo vakuovým sklízečem Při sklizni zeleného sena a sena je celá nadzemní biomasa včetně semen sklizena a

použita jako zdroj rozmnožovacího materiálu. Kombajnová sklizeň porostu Porost je sklízen kombajnem v době optimální zralosti semen. Ke sklizni mohou být použity velké kombajny pro sklizeň obilí nebo malé maloparcelové kombajny. Většina zralých semen je oddělena od vegetativních částí rostlin a shromážděna


9

v zásobníku. Materiál v suchém stavu obsahuje 25–60 % semen. Mláticí buben kombajnu musí být nastaven s malou mezerou od koše a proud vzduchu musí být udržován na minimu, aby se zabránilo odfouknutí semen ze stroje. Síta by měla být nastavena tak, aby dovolila většině semen propadnout, ale zároveň aby zadržela většinu stonků a listů. V hustém porostu se doporučuje nastavit výšku sečení na více než 30 cm, čímž se sníží množství pokosené hmoty a tím i ucpávání stroje. Jinou možností je pokosení porostu v časných ranních hodinách, protože díky ranní rose přilnou semena k rostlinám a materiál v pokosech pak může být vymlácen o 1–2 dny později (pak se již jedná o dvoufázovou sklizeň).

Výhody střední až vysoká efektivita sklizně (30–80 % aktuální produkce semen porostu), malý objem materiálu pro přepravu, vymlácené seno, které zůstane na ploše, může být použito jako krmivo, sklizený materiál může být okamžitě bez vysušení použit k obnově nebo po

vysušení skladován, sklizený materiál významně redukovaného objemu lze skladovat a osivo použít

i za několik let po sklizni.

Nevýhody sklízecí mlátička není k dispozici na všech farmách, vysoké náklady na techniku a její údržbu, práce s kombajnem a jeho seřízení musí být přizpůsobeny místním podmínkám

a vyžadují předchozí zkušenosti pracovníka (velikost ok v sítu, rychlost proudu vzduchu pro oddělení semen, pojezdová rychlost),

nevhodný pro příkré a nerovné terény.

Závěr: Metoda s vysokou efektivitou sklizně je vhodná na nepříliš svažitých zdrojových plochách. Materiál obsahující semena může být při správném uskladnění (chladno a sucho) použit i za několik let po sklizni. Výmlat sena Dvoufázová metoda sklizně, která zahrnuje sklizeň sena (viz výše) a jeho vymlácení na farmě. Mlácení může být provedeno stacionární mlátičkou nebo kombajnem. Protože směs semen obsahuje poněkud vyšší množství nečistot (zbytky listů a stonků), musí být seta ručně nebo před výsevem secím strojem nejdříve přečištěna.

Výhody po výmlatu může být seno použito jako krmivo, stacionární mlátička je levnější než kombajn,


10

sklizený materiál významně redukovaného objemu lze skladovat v chladných a suchých podmínkách a osivo použít i za několik let po sklizni.

Nevýhody velmi nízká efektivita sklizně (15–30 % aktuální produkce semen porostu) kvůli

ztrátám semen při senoseči a mlácení sena.

Závěr: Metoda je vhodná pro získání semen jako vedlejšího produktu zemědělského hospodaření, která mohou být skladována minimálně dva roky po sklizni. Sklizeň kartáčovým sklízečem

Při sklizni kartáčovým sklízečem se vyčesávají zralá semena z rostlin, zatímco nepokosený porost pokračuje v růstu. V době zralosti dalších semen stejného nebo jiného druhu je tak možné uskutečnit další sklizeň v témže porostu. Proud vzduchu vytvořený otáčejícím se kartáčem ukládá uvolněná semena do zásobníku za kartáčem. Sklizený materiál obsahuje asi 35-40 % semen. Ke sklizni může být použit sklízeč ruční, přívěsný nebo čelně nesený.

Nejčastěji se používá přívěsný typ, který má nastavitelnou výšku kartáčování a směr otáčení kartáče nahoru (u některých modelů také dolů).

Výhody střední efektivita sklizně (55–75 % aktuální produkce semen porostu) při sklizni

krátkostébelné vegetace přívěsným nebo čelně neseným typem, velmi nízké (ruční typ) nebo nízké (přívěsný nebo čelně nesený typ) pořizovací a

provozní náklady, semena ze stejné plochy porostu je možné sklízet několikrát za vegetační

období, sklizený materiál je možné skladovat v chladných a suchých podmínkách a osivo

lze použít i za několik let po sklizni.

Nevýhody nízká (< 30 %) nebo nízká až střední efektivita sklizně (20-50 % aktuální

produkce semen porostu) při sklizni vysokostébelné vegetace ručním, resp. přívěsným nebo čelně neseným typem.

Závěr: Levnější metoda sklizně střední efektivity je vhodná také na svažitých a nerovných zdrojových plochách. Získaný semenný materiál, může být skladován a použit i za dlouhou dobu po sklizni.


11

Sklizeň vakuovým sklízečem Vakuový sklízeč nasává semena podtlakem vytvořeným lopatkami motoru a ukládá je do jemného pytle ze síťoviny. Pytel musí být pravidelně vyprazdňován, aby sání dobře fungovalo. Dostupné modely jsou lehká, ručně nesená zařízení, původně vyrobená pro sběr spadaného listí, u nichž je sací jednotkou plastová trubice (10–15 cm v průměru), nebo jde o speciální těžší modely připevněné na traktor, kde je trubice nahrazena širším odsávacím zařízením (šířky více než 1 m).

Výhody ručními modely lze sklízet travní porosty i na příkrých a nerovných plochách, přítomné nežádoucí druhy mohou být ze sklizně vyloučeny, lze sklízet jakýkoliv porost, ale zejména druhy s jemnými vypadavými semeny

nízkého vzrůstu, po sklizni může být travní hmota posečena a použita jako krmivo, sklizený materiál je možné skladovat v chladných a suchých podmínkách a osivo

lze použít i za několik let po sklizni. Nevýhody vhodný pouze pro sklizeň malých ploch, nízká sklizňová efektivita.

Závěr: Metoda je vhodná pro sklizeň malých výměr jakéhokoliv typu porostu, zejména druhů s jemnými vypadavými semeny nízkého vzrůstu, hojně se vyskytujících na ploše. Ruční modely umožňují selektivně sklízet rostlinné druhy i ve smíšeném travním porostu.

3.3 Odebírání svrchní vrstvy půdy a travních bloků U odebírání svrchní vrstvy půdy a travních bloků jsou současně přenášeny kromě semen také živé rostliny.

Odebírání svrchní vrstvy půdy Svrchní vrstva půdy (do 20 cm), obsahující semena a živé rostliny, je odebrána zemními stroji a pokud možno v co nejkratší době rozprostřena na obnovovanou plochu. Aby byl získán materiál co nejbohatší na semena, mělo by být odebrání půdy provedeno po dozrání většiny rostlin v porostu. Na hlubokých půdách bez velkých kamenů může být ke shrnutí a převezení vrstvy půdy použita mechanizace: skrejpry (skrejpr - velký zásobník vybavený ve spodní čelní části


12

vodorovným ostřím, které seškrabává několik cm půdy a dopravuje ji do zásobníku, samohybný nebo tažený traktorem), kombinace buldozerů, nakladačů a nákladních automobilů, nebo bagry/rypadla a nákladní automobily. Na skalnatých půdách s velkými kameny je efektivnější práce s rypadly (k odstranění svrchních vrstev půdy) a nakladači (k uložení půdy). Půdu je možné uskladnit na haldách o výšce 1,5 m (max. 3 m).

Výhody vhodné na lokalitách s mělkou půdou, kde jsou záchrana svrchní vrstvy půdy a

její přemístění pro úspěšnou obnovu nezbytné, velmi užitečné pro vegetaci ve vysokých nadmořských výškách, kde je opětovné

použití rostlinného materiálu přizpůsobeného těmto těžkým podmínkám důležitou podmínkou pro úspěšnou obnovu.

Nevýhody

nákladná metoda, dlouhodobým skladováním se značně snižuje biologická hodnota odebrané

půdy (ztráta životnosti semen a rostlin), vegetace získaná po přenesení svrchní vrstvy půdy se může lišit od původní

vegetace před shrnutím (druhové složení půdní banky semen se může lišit od druhového složení aktuální vegetace).

Závěr: Metoda je vhodná pro plochy travních porostů narušených stavebními pracemi, které mohou být následně obnoveny použitím svrchní vrstvy půdy získané ze stejného místa před narušením.

Odebírání bloků travního drnu Neporušené travní drny jsou odebrány ze zdrojové plochy a přeneseny na plochu určenou k obnově. Drny o velikosti 40 × 40 cm s hloubkou 20 cm mohou být odebrány ručně rýčem. Větší bloky jsou odebírány rypadly a drny velkých rozměrů (obdélníky o straně 1–2 m) mohou být vyjmuty buldozery nebo rypadly vybavenými speciálním čelním zařízením pro odebírání velkých drnů. Drny je možné skladovat na

hromadách (1 m širokých a 0,6 m vysokých) nebo na paletách, v létě max. 3 týdny, aby nedocházelo k zahnívání či vysychání.

Výhody užitečné pro záchranu vegetace vysoké ekologické hodnoty nebo na plochách

travních porostů, které mají být po ukončení stavební činnosti uvedeny do původního stavu,

nízké až střední narušení přenášené vegetace.


13

Nevýhody velmi drahá metoda, odebírání drnů velkých rozměrů vyžaduje nadstandardní strojové vybavení.

Závěr: Metoda vhodná pro záchranu rostlinných společenstev, která by mohla být zničena stavebními pracemi. 3.4 Hrabání a výdrolky ze sena Hrabání a použití výdrolků ze sena jsou doplňkové metody použitelné v konkrétních situacích. Hrabání Při této ruční metodě je shrabována půda pokrytá nízkými rostlinami za účelem získání vegetativních částí mechů, lišejníků a vyšších rostlin, stejně jako semen a části semenné půdní banky. Používanými nástroji jsou hrábě s pevnými nebo pružnými zuby.

Výhody/Nevýhody/Závěr: Metoda je vhodná pro zdrojové suché travní porosty s řídkou nízkostébelnou vegetací bohatou na mechy a lišejníky, kde se rostlinné diaspory nacházejí blízko povrchu půdy. Tato metoda se však nemůže uplatnit na větších plochách a získání většího množství materiálu je obtížné. Výdrolky ze sena Tento způsob je možné využít jen v oblastech, v nichž jsou louky stále obhospodařovány tradičním způsobem a seno je skladováno v senících. Výdrolky, obsahující směs semen a zbytků listů a stonků, bývají z podlahy smeteny a použity k vysetí na obnovovanou plochu. Výdrolky byly v minulosti nejpoužívanějším materiálem k zatravnění. Měly by být ze seníku vymeteny každé jaro, a pokud nejsou skladovány v suchu a chladnu, měly by být použity v následujících měsících, aby nedošlo ke ztrátě klíčivosti semen. Zdrojové louky, odkud seno pochází, musí být polopřirozené travní porosty.

Výhody/Nevýhody/Závěr: Metoda je vhodná k levnému získání semen, ale je možná už jen velmi vzácně, protože seno dnes bývá skladováno většinou v balících ve slisovaném stavu. Sklizňová efektivita je extrémně nízká (10–20 % aktuální produkce semen porostu).


14

4. Hlavní chyby, kterým je potřeba se vyhnout

Efektivní sklizeň semen v polopřirozených travinobylinných porostech vyžaduje znalost hlavních ekologických aspektů zájmové vegetace a také technických aspektů sklizňových operací. Nevhodná implementace nezbytných znalostí může vést k neúspěchu. Hlavní chyby, kterým je potřeba se vyhnout, jsou tyto:

Zdrojová plocha je z botanického hlediska nevhodná pro sklizeň semen Hlavním důvodem pro nevhodnost plochy je v poměrně nedávné době provedený výsev směsi různých odrůd pícninářsky významných druhů a druhové složení tudíž není ještě plně renaturalizováno. I chudé druhové složení, vysoká úroveň hnojení a přítomnost plevelů nebo invazních druhů může být důležitým důvodem nevhodnosti využití.

Příliš časná nebo příliš pozdní doba sklizně Semena četných druhů polopřirozených luk dozrávají podle odlišného fenologického rytmu. Chybné načasování sklizně může tedy významně snížit počet druhů se zralými semeny a množství sklizených semen. Sklizeň by měla být realizována v době maximální aktuální produkce semen porostu, ale může být uspíšena, posunuta nebo při opětovném nárůstu vegetace provedena opakovaně v témže porostu, a to v závislosti na požadovaném druhovém složení směsi semen.

Nevhodné vybavení Aby byla semenářská sklizeň účinná, je potřeba zvolit podle charakteristik zdrojové plochy (výška porostu, stadium zralosti semen, druhové složení, atd.) odpovídající sklizňovou techniku, např. sklízecí mlátičku, kartáčový sklízeč atd. Nesprávná volba může vést k velkým ztrátám semen. Před sklizní celé plochy by se mělo dostupné vybavení vyzkoušet v porostu, aby se mohlo snadněji rozhodnout o optimální technice sklizně.

Autoři textu a organizace zapojené do projektu SALVERE

Michele Scotton, Antonio Timoni Università degli Studi di Padova, Dipartimento di Agronomia Ambientale e Produzioni Vegetali - Itálie (vedoucí partner projektu)

Bernhard Krautzer, Petra Haslgrübler, Wilhelm Graiss Höhere Bundeslehr- und Forschungsanstalt Raumberg-Gumpenstein - Rakousko

Christian Tamegger, Franz Jahn Kärntner Saatbau reg. Ges.m.b.H - Rakousko

Magdalena Ševčíková, Ivana Semanová, Petra Chalupová OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná stanice travinářská Rožnov-Zubří, Česká republika

Hochschule Anhalt (FH) - Německo

Rieger-Hofmann GmbH - Německo

Janka Martincová, Jozef Čunderlík Centrum výskumu rastlinnej výroby Piešťany - Slovensko

Piotr Goliński, Barbara Golińska Uniwersytet Przyrodniczy w Poznaniu – Polsko

Další informace o obnově druhově bohatých travních porostů a souhrnný přehled literatury k dané problematice jsou uvedeny v publikaci:

Scotton M., Kirmer A. and Krautzer B. (eds.) (2012) Practical handbook for seed harvest and ecological restoration of species rich grasslands. Published by Cleup, printed by Wallig Austria, 116 p.

a jejím českém překladu:

Scotton M., Kirmer A., Krautzer B. (eds.) (2012) Praktická příručka pro ekologickou obnovu travních porostů. Vyd. ČSOP Bílé Karpaty.

Metodické pokyny jsou dostupné ke stažení na www.salvereproject.eu

Metodické pokyny jsou výstupem projektu SALVERE, který je realizován v rámci Operačního programu Nadnárodní spolupráce (OPNS) Střední Evropa na podporu společných projektů a spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF).

Documents

Metodické pokyny ke sklizni semen z druhově bohatých ... · vzácné nebo endemické druhy rostlin, které vytvářejí životní prostředí pro řadu živočichů, jako jsou