Upload
livi
View
110
Download
0
Embed Size (px)
DESCRIPTION
LITERÁRNÍ TEORIE. Motiv: Leitmotiv: Téma: Námět:. nejmenší tematická jednotka motiv probíhající celým dílem hlavní myšlenka díla zaměření díla. Literární dílo. Literární druhy. LYRIKA - nedějová (nesyžetová) - zachycuje pocity, nálady, úvahy lyrického subjektu - PowerPoint PPT Presentation
Citation preview
LITERÁRNÍ TEORIE
Literární dílo
• Motiv:
• Leitmotiv:
• Téma:
• Námět:
nejmenší tematická jednotka
motiv probíhající celým dílem
hlavní myšlenka díla
zaměření díla
Literární druhy• LYRIKA - nedějová (nesyžetová)
- zachycuje pocity, nálady, úvahy lyrického subjektu
- lyrický subjekt = nejčastěji autor
- nadčasová
- většinou je psaná v ich-formě (1. os. sg.)
- většinou veršovaná
- název od lyry – původně verše doprovázené na
lyru
• Druhy lyriky:
- přírodní
- milostná
- reflexivní (přemýšlení, uvažování)
- meditativní (rozjímání, hloubání)
- vlastenecká
- náboženská
- …
• EPIKA - dějová (syžetová)
- je přítomné pásmo postav
- nejčastější formou je próza
- psaná v ich-formě i er-formě (3. os. sg.)
- ve středověku nejčastěji veršovaná - odvozeno z řeckého epikos =výpravný, dějový
• DRAMA - dějové
- určeno pro jeviště
- postavy vedou dialogy, monology
- může mít různou formu (klasické, lyrické,
epické, ....)
Mísení literárních druhů: - lyricko – epické žánry
- mají lyrické i epické znaky (děj, pocitová složka, líčení, napětí, ...)
Literární žánryŽánr = skupina děl vyznačující se určitými
společnými znaky (kompozice, forma, …)
• Lyrické žánry: - píseň
- óda
- žalm
- sonet
- ......
Sonet
Rýmové schéma: 4 + 4 + 3 + 3
1. sloka – teze: prvotní tvrzení
2. sloka – antiteze: popírá předchozí tvrzení
3. + 4. sloka – synteze: shrnutí předchozích slok
- alžbětinský sonet = 12 + 2
I teď, kdy mlčí vítr, nebe, zem
a spánek jímá zvěř i čeleď ptačí,
noc hvězdnatý svůj vůz kdy v kruzích stáčí
a moře bez vln dříme v loži svém,
bdím, dumám, planu lkám. Ta, jež mým zlem,
je stále se mnou, sladkou trýzní pláči,
hněv s bolestí dál ve mně krutě válčí,
ztiším se jen, když duchem u ní jsem.
Tak z jedné jasné studny tryskají
sladkost i hořkost, pokrm dnů a hodin,
jediná ruka hladí mě i drásá.
A že má muka konec nemají,
mřu stokrát za den, stokrát se zas rodím.
Tak daleka je stále moje spása.
Villonská balada
Rýmové schéma: 7 – 12, 7 – 12, 7 – 12, 4 -6
- všechny strofy končí refrénem
- refrén = verš opakující se na konci strof,
zdůrazní 1 myšlenku
- 4. strofa je ve vztahu k předešlým posláním
• Hymnus - píseň n. báseň vytvořená k oslavě bohů
• Žalm - obřadní smuteční píseň
• Óda - oslavná báseň
• Elegie - žalozpěv
• Tercina - tříveršové sloky, v nichž se střední verš
strofy shoduje rýmem s lichými verši následující strofy (aba –bcb – cdc - …)
• Sestina - šest šestiveršových strof + tříveršový
závěr; místo rýmu se shodují koncová slova, která si v každé strofě vyměňují pořadí (123456 – 615243 – 364125 - …)
• Gazel - 5 – 18 dvojverší; rým aa – ba – ca – da …
• Rondel - 13 – 16 veršů uspořádaných do 2 -3 strof;
1. verš se opakuje na konci poslední strofy;
rým abba – baab – abbaa
• Rispet - milostná lyrika; 3 strofy – 4 + 2 + 2 verše
• Epické žánry
- mýtus
- epos
- bajka
- legenda
- povídka
- novela
- romaneto
- román
•Mýtus
- pokus o výklad světa a jeho původu
- vystupují zde hrdinové, bohové
- sloužil k poučení, zábavě; často měl posvátný charakter
- mýty předávaly hodnoty, čímž propojovaly příslušná společenství
•Epos - rozsáhlá veršovaná skladba
- jádrem bývá jedna významná událost, kolem které se vrší řada epizod
- děj je bohatý a pozvolný
- námětem jsou hrdinské činy
- hrdinové jsou výjimeční
- směšnohrdinský epos = zesměšnění hrdinského eposu, hlavní postava je spíše parodií hrdiny
Druhy eposů:• Hrdinský: nejstarší eposy světa; sledujeme osudy
určitého hrdiny, v jehož prospěch či neprospěch zasahují mytologické postavy
• Středověký hrdinský epos: hlavním hrdinou je rytíř, šlechtic, bojovník, který oplývá všemožnými ctnostmi
• Dvorský rytířský epos: prostředí evropské vysoké šlechty; hrdina již není drsný bojovník, ale jemný dvořan, rytíř, který milostně touží po dámě svého srdce
• Bajka
- didaktický žánr; krátký příběh (prozaický i veršovaný), v němž vystupují zvířata nebo věci jednající jako lidé
- v závěru bajky bývá ponaučení
- postupem využívaným v bajkách je alegorie
- alegorie (jinotaj) = nepřímé zobrazení skutečnosti (kromě vlastního uměleckého textu jsou v díle zašifrovány další dva plány – první představují obecné morální principy, vztahy, druhý pak konkrétní realita)
• Legenda - průvodní list svatého
- zachycuje život výjimečného člověka, jeho mučednickou smrt a následné posmrtné zázraky (někdy nemusí být smrt mučednická, pokud byl dotyčný horlivým a pevným vyznavačem, někdy jsou zázraky konané i za života svatého)
• Novela - žánr středního rozsahu s poutavým dějem,
mnohdy vtipným, a nečekaným zakončením = pointou
- neobsahuje rozsáhlé popisy, s dějem seznamuje stručně, postavy se nevyvíjejí, děj bez odboček
• Povídka - žánr středního rozsahu s poměrně jednoduchým
dějem a možnými odbočkami
- obsahuje popisné pasáže, postavy se vyvíjejí
• Romaneto - žánr středního rozsahu (mezi románem a novelou)
- základem je fantastický příběh plný záhad, náboženských úkazů, mystických momentů, které jsou následně racionálně vysvětleny
- děj je velmi napínavý, důmyslně komponovaný, na konci výrazná pointa
- mísí se romantické postupy a realistické zobrazování skutečnosti
- hrdinové jsou výstřední
•Román - rozsáhlý epický útvar
-zachycuje kromě nosného příběhu dobu, vztahy mezi lidmi, společnost
- hlavní dějová linie má řadu odboček
- mnoho různých postav
- řada typů románu:• Pikareskní: hlavní postavou je šibal, který vede
tulácký život a využívá hlouposti svých pánů, aby je napálil
• Dobrodružný: poutavý, dramatický děj, překonávání nebezpečí
• Sága: román zahrnující osudy jedné rodiny po řadu generací
• Román – řeka: zachycuje život jedné hlavní postavy + společnost, dobu, …
• Francouzský nový román: chybí plynulý děj, v popředí popisy jevů bez souvislostí; skutečnost je nahlížena z různých úhlů; postavy jsou nezřetelné, bez psychické motivace
• Gotický: středověké náměty, atmosféra tajemna, napínavý příběh; děj se odehrává v kobkách, věžích, hradech, lesích, na hřbitovech; má u čtenáře vzbuzovat hrůzu a děs
• Historický: situován do minulosti, je vybudovaný na základě faktů a dobových reálií; děj představuje věrný obraz určitého historického období
• Psychologický: zájem o skutečnosti, které ovlivňují jednání postav
• Lyricko – epické žánry:
• Balada: skladba ponurého rázu s tragickým koncem a vážným obsahem
• Romance: skladba optimistická, nevážná, s dobrým vyústěním
• Poema (byronovská povídka): dějová veršovaná skladba doplněná o rozsáhlé lyrické popisy
• Epigram: drobný útvar, lyrický, epický či smíšený; má 2 části – expozici a pointu
•Dramatické žánry• Tragédie:
- vážný obsah, tragický konec
- od slova tragos = kozel
- klasické schéma:
expozice (seznámení s postavami, zárodek konfliktu)
kolize (střet, rozvoj konfliktu)
krize (vyvrcholení konfliktu, děj mění směr)
peripetie (náhlý obrat v ději)
katastrofa (tragické vyústění, většina postav umírá)
- zásada tří jednot – místa, času, děje
- deus ex machina –bůh ze stroje, vyřeší neřešitelnou situaci
• Komedie: hra s dobrým koncem
• Charakterová komedie: zaměřuje se na
lidské vlastnosti, zejména
negativní;pro 1 postavu je typická 1 vlastnost
• Báchorka: hra s pohádkovými motivy
• Fraška: jednoaktovka, často obhroublejší
humor
• Lyrické drama: oslabuje děj, důraz na
pocity, líčení prostředí
POEZIEZákladní pojmy:
- verš: základní jednotka básně (1 řádek)
- strofa = sloka
- rým – zvuková shoda na koncích veršů
- druhy: střídavý abca
sdružený abba
obkročný abab
přerývaný aabb
- rytmus: zákonité opakování zvukových jevů
- metrum: norma, podle které se řídí rytmus
- základní metrické stopy: daktyl - ᵕ ᵕ
jamb ᵕ -
trochej - ᵕ
- volný verš: nestejná délka veršů, chybí rým
Kompozice díla
- uspořádání tématických složek
- lineární = v časové posloupnost
- retrospektivní = s pohledem zpět
- rámcová = příběhy spojené výchozí situací
Vypravěč• Objektivní – vševědoucí, stojí nad
příběhem, do děje vstupuje jen svými komentáři, nebo do něj nevstupuje vůbec, všechny skutečnosti zná dopředu;
er – forma
• Subjektivní – vypravěč je součástí příběhu, nejčastěji hlavní postava;
ich-forma
Jazykové prostředky1. TROPY - všechny druhy obrazných a nepřímých
pojmenování
- metafora a její podtypy
- metonymie a její podtypy
- epiteton
METAFORA - přenesené pojmenování na základě podobnosti
(např. barva, tvar), rozměru, množství, vlastností, funkce
- př.: beránek, perla duše, pata hory, hrdlo láhve
- má blízko k hádance (čtenář hádá, jaký je význam metafory)
- od přirovnání se liší absencí spojky jako (mazaný
jako liška x je liška podšitá)
Druhy metafor:• Katachreze: podobná oxymoronu, jde o spojení logicky
nespojitelných pojmenování, většinou PJ a PřJ (ožehavý oříšek, hluboká mělčina, opřít se o pramen, …)
• Personifikace: zosobnění, neživým předmětům, zvířatům či
rostlinám se přisuzují lidské vlastnosti (kapky
zpívají, usmívající se květy)
• Synestezie: mísení smyslových vjemů (ostrá chuť, hedvábný tón,
sladký hlas, ledový pohled)
METONYMIE - přenesení významu na základě souvislostí
(k označení určité skutečnosti užijeme jinou skutečnost; mezi skutečnostmi musí existovat nějaký vztah)
• Metonymie strukturní: - děj přenesený na osoby vykonávající děj (hlídka,
vláda, obrana, rada, …)
- pojmenování děje se přenáší na věc (psaní, práce,
učení, čtení, ...)
- pojmenování děje se přenáší na místo děje (zatáčka, západ, vjezd, podchod, ...)
- pojmenování vlastnosti se přenáší na nositele vlastnosti (mládí, sladkost, dobrota, nečistota, ostří,
hloupost, …)
- pojmenování povolání se přenáší na místo jeho provozování (pekařství, řeznictví, cukrářství, …)
- pojmenování materiálu se přenáší na výrobky (zlato, hedvábí, liška, norek, porcelán, …)
- pojmenování nádoby se přenáší na její obsah (vypil dva poháry, snědl tři talíře, kouřil dýmku …)
• Metonymie kontextová - jméno autora se přenáší na název jeho díla (číst
Čapka, poslouchat Vivaldiho, …)
- zeměpisný název se přenáší na událost, která se tam stala (Waterloo, Bílá hora, Rubikon, …)
• Metonymie etymologická - antonomázie – osobní jména se stávají označením
typu, vlastnosti (donchuán, kasanova, venuše, titán, goliáš, lazar, jidáš, romeo, othello, donkichot, herodes, ahasver, švejk, …)
- vlastní jména se stávají označením věci (fyzikální jednotky – watt, newton, pascal, ohm; výrobky a vynálezy – rentgen, sendvič, bojkot, lynč)
- vlastní jména místní se přenášejí na věci, které se tam vyrábějím pěstují (damašek, manšestr, kašmír; bordó, šampaň, koňak, tokaj; ementál, eidam, parmazán, rokfór; míšeň, havana, panama, plzeň)
• Synekdocha
- celek je označen svou částí, popř. naopak (ulice se vzbouřila, vzali mu střechu nad hlavou, je chytrá hlava, uplynulo mnoho jar, živil sedm krků, v orchestru schází housle, Stůj, noho, posvátná …, dopadla na něj ruka zákona,…)
EPITETON - básnický přívlastek, má estetickou funkci• Epiteton constans:
- stálý básnický přívlastek
- není nový, zautomatizoval se (širé pole, udatný
hrdina, modré nebe, ..)• Epiteton ornans:
- zdobný básnický přívlastek
- známou vlastnost vyjadřuje neotřelým způsobem (věštecké ptactvo, večerní máj, …)
• Oxymoron:
- spojení nespojitelného (živá mrtvola, zborcené harfy
tón, strhané strůny zvuk, …)
2. FIGURY
- prostředky uměleckého jazyka, které mají okrasnou funkci
- nedochází k přenesení pojmenování
- odchylky od norem běžného jazyka
• Anafora –opakování slov na začátcích veršů• Epifora – opakování slov na koncích veršů• Epanastrofa – opakování slova na konci jednoho
a začátku dalšího verše• Epizeuxis – opakování slov v témže verši• Enumerace – hromadění pojmů• Apostrofa – oslovení• Elipsa – výpustka (je deset, klobouk dolů)• Apoziopeze – nedokončená výpověď• Inverze –obrácení pořádku slov• Hyperbola – nadsázka• Antiteze – přirovnání protikladem (on běží, ne, on letí)
• Aliterace – náslovný rým, slova začínající na stejnou
hlásku (potkal potkan potkana)• Eufonie (zvukomalba) – nahromadění hlásek, které
působí esteticky kladně (v zemi krásnou, zemi
milovanou, v vlast jedinou i v dědictví mi danou)• Kakofonie – opak eufonie, nelibozvučné vyznění
(kam tryskají krůpěje krve tyrana)• Gradace – stupňování; většinou řazením přídavných
jmen (mok zlatavý, rajský, přímo božský)• Paralela – dva podobné motivy vedle sebe (Bohatýr
Muromec – sokoli a tataříni)• Řečnická otázka
• Odchylky z větné stavby (běžně chybné): - zeugma – spažení vazeb (tato půda má nebo nabývá
luční ráz, ničení a šlapání po palubě je zakázáno), každý předmět má na sloveso odlišnou vazbu, ale pisatel využije jednu vazbu pro oba
- anakolut – vyšinutí z větné vazby (kdo si zapomněl nákup, je k vyzvednutí u pokladny; my dva, s námi to nedopadne dobře)
- atrakce – spodoba větná, tvar jednoho větného členu se bez ohledu na logiku přizpůsobí tvaru druhého členu (širší než delší x širší než dlouhý, vezmi kde vezmi x vezmi kde vezmeš)
- kontaminace – směšování vazeb (mimo Jendy =kromě Jendy + mimo Jendu, uvažuje se zavedením = počítá se zavedením + uvažuje o zavedení)
Ostatní postupy a prostředky
• Makarónská poezie: vtipný překlad cizojazyčného verše (Jezovitský marš)
• Symbol: konkrétní předmět slouží k označení abstraktního pojmu (srdce = láska, bílá = nevinnost)
• Ironie: jemný výsměch, vyjádření opakem (No, to se
ti povedlo!)• Parodie: postup, kdy zůstává forma díla, ale mění
se jeho obsah• Travestie: postup, kdy se zachová námět díla, ale
mění se prostředek zpracování (námět většinou vznešený, zpracování žertovné)