Jan Malát a jeho harmonizace lidových písní pro sólový

Univerzita Hradec Králové

Pedagogická fakulta

Hudební katedra

Jan Malát a jeho harmonizace lidových písní

pro sólový hlas a klavír

Bakalářská práce

Autor: Nikola Horská, DiS.

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice

Studijní obor: Hra na nástroj a sólový zpěv se zaměřením na vzdělávání

Hudební kultura se zaměřením na vzdělávání

Vedoucí práce: PhDr. Dana Soušková, Ph.D.

2017 Hradec Králové

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucí bakalářské

práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny, literaturu a internetové

zdroje.

V Hradci Králové dne

Poděkování

Děkuji vedoucí bakalářské práce PhDr. Daně Souškové, Ph.D. za odborné vedení,

za pomoc a rady při zpracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Karlu

Koldinskému za klavírní doprovod k písním, jejichž nahrávky jsou součástí této práce.

Anotace

HORSKÁ, Nikola: Jan Malát a jeho harmonizace lidových písní pro sólový hlas

a klavír. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2017. 45 s.

Bakalářská práce.

Bakalářská práce pojednává o hudebním skladateli Janu Malátovi, jeho díle

a harmonizacích lidových písní pro sólový hlas a klavír. Stěžejní kapitola je zaměřená

na Malátův Český národní poklad. Vybrané písně z této sbírky jsou porovnávány

s harmonizacemi lidových písní Jana Pavla Martinovského.

Klíčová slova: Jan Malát, Jan Pavel Martinovský, Karel Jaromír Erben, harmonizace

lidových písní, Český národní poklad.

Annotation

HORSKÁ, Nikola: Jan Malát and his harmonization of folk songs for solo voice

and piano. Hradec Králové: Faculty od Education, Univerzity of Hradec Králové, 2017.

45 pp. Bachelor Degree Thesis.

This bachelor degree thesis is focused on musician composer Jan Malát, his art and

his harmonization of folk songs for solo voice and piano. The main chapter is about

Malat´s Český národní poklad. Selection of songs from this collection is compared with

harmonization of songs by Jan Pavel Martinovský.

Keywords: Jan Malát, Jan Pavel Martinovský, Karel Jaromír Erben, harmonization

of folk songs, Český národní poklad.

Obsah

Úvod ............................................................................................................................ 9

1. Stav bádání ........................................................................................................ 11

2. Život a dílo Jana Maláta .................................................................................. 14

3. Sběr a harmonizace lidových písní v 19. století u nás ................................... 21

3.1 Sběr lidových písní ........................................................................................ 21

3.2 Harmonizace lidových písní .......................................................................... 23

3.3 Malátovy harmonizace pro sólový hlas a klavír ............................................ 24

3.3.1 Český národní poklad .................................................................................... 26

4. Harmonizace lidových písní Martinovského a Maláta .................................. 29

4.1 Komparace harmonizací Martinovského a Maláta ........................................ 30

4.1.1 Zmizelá láska/Louka široká ........................................................................... 30

4.1.2 Holubička/Já mám holubičku ........................................................................ 32

4.1.3 Slib milého/Kdyby se tatínek nevadil ............................................................ 33

4.1.4 Výstraha/Holka modrooká ............................................................................. 35

4.1.5 Otcovské naučení/Já do lesa nepojedu ........................................................... 37

Závěr ......................................................................................................................... 40

Použité zdroje ........................................................................................................... 42

Přílohy

Seznam příloh

Příloha A: Jan Křtitel Malát .......................................................................................................1

Příloha B: Malátův rodný kraj ....................................................................................................2

Příloha C: Rodokmen Jana Maláta .............................................................................................3

Příloha D: Fotografie z koncertu v Novém Bydžově (1856) .....................................................4

Příloha E: Dokument o Malátově přijetí jako učitele v Hořicích ...............................................5

Příloha F: Jan Malát, hořický učitel ...........................................................................................6

Příloha G: Anna Petrová Malátová ............................................................................................7

Příloha H: Jan Malát s manželkou a dcerami Oldřiškou a Aninkou (1883) ...............................7

Příloha CH: Článek v hořickém časopisu Lýra o Malátově první opeře Stáňa ..........................8

Příloha I: Malátův děkovný dopis adresovaný Měšťanské besedě v Hořicích...........................9

Příloha J: Článek v hořickém Časopisu Lýra o koncertě k Malátovu jubileu ..........................10

Příloha K: Článek v hořickém Časopisu Lýra s reflexí koncertu k Malátovu jubileu .............11

Příloha L: Plakát z koncertu konaného na oslavu Malátových sedmdesátin............................12

Příloha M: Dopis Janu Malátovi s udělením čestného občanství města Hořice .......................13

Příloha N: Poslední fotografie Jana Maláta ..............................................................................14

Příloha O: Parte Jana Maláta ....................................................................................................15

Příloha P: Pomník Jana Maláta na hřbitově v Malvazinkách ...................................................16

Příloha Q: Pamětní deska ve Starém Bydžově .........................................................................16

Příloha R1–R5: Notové materiály Karel Jaromír Erben ..........................................................17

Příloha S1–S5: Notové materiály Jan Pavel Martinovský .......................................................20

Příloha T1–T5: Notové materiály Jan Malát ............................................................................25

Příloha U1–U10: CD nahrávky ................................................................................................32

Příloha V: Seznam písní: Český národní poklad, Náš Poklad, Národní poklad hudební ........33

9

Úvod

Jan Malát, rodák ze Starého Bydžova, skladatel žijící v ústraní velkých jmen dějin

české hudby – jeho vrstevníků, jakými byli Bedřich Smetana, Antonín Dvořák a Zdeněk

Fibich. Přesto jde o skladatele s nezanedbatelným významem, zejména pro jeho zásluhy

o šíření lidových písní. Pedagogicky zaměřené práce Jana Maláta, a to zejména

houslové školy, byly hojně využívanými učebními materiály. Ani dnes neupadlo jeho

jméno v zapomnění. Po Janu Malátovi je od roku 2015 pojmenována Základní

umělecká škola v Novém Bydžově, kde se rovněž při příležitosti významných jubileí

konají hudební setkání pod názvem Malátův Bydžov.

Tohoto autora jsem si vybrala pro svou bakalářskou práci, protože mne jeho písně

provázely po celou dobu mé docházky na Základní uměleckou školu v Novém

Bydžově. Jeho harmonizace lidových písní jsem interpretovala také na svém

bakalářském koncertu. Motivací pro mne byl i zájem dozvědět se o tomto skladateli víc,

než co je dostupné v odborné literatuře. Pro svou práci jsem sbírala materiály v muzeích

v Novém Bydžově a v Hořicích, kde Jan Malát působil a také v archivu v Jičíně.

Kontaktovala jsem jeho potomky ve snaze se o tomto skladateli dozvědět co nejvíce

informací.

V první kapitole se zabývám stavem literatury o tomto skladateli. Druhá kapitola je

věnována Malátovu životu a jeho tvorbě pedagogické, skladatelské, literární

a harmonizátorské.

Třetí kapitola pojednává o sběru a harmonizacích lidových písní v 19. století.

V souvislosti s Malátovými úpravami lidových písní hovoříme o harmonizacích. Tento

termín mnohem přesněji specifikuje Malátovy zásahy do této oblasti lidové tvorby.

Úpravami v užším slova smyslu chápeme takový zásah do textu, melodie i doprovodu,

které zásadním způsobem zdůrazňují autentický svébytný charakter lidové tvorby se

zdůrazněním krajových odlišností a čitelným individuálním skladebným slohem

skladatele. Naproti tomu při klasicko-romantických harmonizacích s doprovodem

klavíru šlo zejména o celkové zachycení nálady, přitom se výrazně neměnil text.

10

Jednalo se o dobovou tendenci tehdy tvořících skladatelů, kterým šlo především

o rozšíření lidové písně mezi širší vrstvy obyvatelstva. Zde se rovněž podrobněji

zabývám Malátovou nejobsáhlejší jednohlasou vokální sbírkou Český národní poklad,

která obsahuje 700 harmonizací lidových písní s doprovodem klavíru.

Známým harmonizátorem lidových písní, komponujícím v první polovině 19. století,

byl Jan Pavel Martinovský. Ten je považován za jednoho z prvních harmonizátorů

lidových písní. Zásadním přínosem této práce bude analýza progresu harmonizací

v období 19. století na základě porovnání pěti vybraných lidových písní Martinovského

a Maláta. Oba autoři při harmonizacích porovnávaných písní vycházeli z nápěvů

ze sbírky Prostonárodní české písně a říkadla s přílohou Nápěvy prostonárodních písní

v Čechách Karla Jaromíra Erbena.

Cílem práce bylo zadokumentovat život a dílo Jana Maláta, s bližším zaměřením

na jeho harmonizace lidových písní pro sólový hlas a klavír.

11

1. Stav bádání

O skladatelích českého romantismu nalezneme mnoho publikací, ovšem o osobnosti

Jana Maláta se píše převážně pouze v souvislosti s jeho úpravami lidových písní,

s klavírní školou, na které se podílel se Zdeňkem Fibichem a v souvislosti s Bedřichem

Smetanou, z jehož oper zpracovával výtahy pro různá nástrojová obsazení. Jedinou

monografii o Janu Malátovi vypracoval Dr. Vratislav Vycpálek, který se detailně

zabýval jak skladatelovým životem, tak i podrobně zmapoval jeho skladatelskou

činnost. Vycpálkova kniha Jan Malát – Život a dílo1 vyšla v roce 1943 k stoletému

výročí narození skladatele Jana Maláta. Knize předcházela Vycpálkova disertační práce,

která obsahovala i notové ukázky Malátovy kompozice. Vycpálek psal také články

pojednávající o Malátovi do dobových periodik (Hořický obzor, Smetana, Mládí,

Ženské noviny, Pokrok, Cyril a Týden). Vratislav Vycpálek byl nadšencem tohoto podle

něj opomíjeného skladatele-pedagoga, kterého pomyslně staví ve svých publikacích

na rovnocenné místo mezi přední české skladatele. V tomto ohledu se jeho zaujetí

Malátovým životem a tvorbou jeví jako příliš subjektivní. Mládí Jana Maláta, Malátův

památník a Nejkrásnější vánoce Jana Maláta jsou dalšími publikacemi tohoto autora.

Vedle role harmonizátora lidových písní je Malát také znám jako upravovatel a šiřitel

Smetanových oper. Tímto tématem se zabývá diplomová práce Jana Lukáše s názvem

Recepce operního díla Bedřicha Smetany v úpravách Jana Maláta.2 Práce popisuje

šíření a popularizaci Smetanových oper v transkripcích Jana Maláta a zároveň sleduje

kulturní život 19. století, stejně jako podmínky a důvody vzniku těchto úprav. Další

diplomová práce, zabývající se přínosem starobydžovského rodáka, pojednává

o Malátových houslových školách. Autorka textu Markéta Muzikářová přistupuje

k hodnocení materiálů objektivně a shledává je pro dnešní potřeby učitele a žáka jako

nevhodné a zastaralé. Přesto oceňuje okolnosti vzniku, kdy jednu z tehdy

1 VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946.

2 LUKÁŠ, Jan. Recepce operního díla Bedřicha Smetany v úpravách Jana Maláta [online]. Praha, 2013

[cit. 2017-01-03]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy.

Vedoucí práce Marta Ottlová.

12

nejoblíbenějších učebnic napsal Malát jako nevystudovaný houslista, ale člověk

„multiistrumentalista“. I přes zastaralost Malátovy školy uvádí ve své práci: „Malátova

učebnice dodnes leží v nejednom archivu základních uměleckých škol, stále ji

doporučují některé školní osnovy a dokonce někteří starší pedagogové z ní neustále

používají určité výňatky.“3 Ovšem nelze souhlasit s autorčiným tvrzením, které se

vztahuje k mému tématu bakalářské práce, že byl Malát sběratelem lidových písní.

Veškeré harmonizované písně pouze přejímal z jiných tiskem vydaných sbírek.

Z Vycpálkových zdrojů čerpal Oldřich Pulkert, autor krátkého webového článku,

který se pokusil shrnout informace o Malátově životě a tvorbě. „Jako skladatel je

považován za osobitého eklektika, jehož dílo je prostoupeno smetanovským duchem.

Jeho skladatelský význam tkví hlavně ve sborových a v pedagogicko-instruktivních

skladbách, jeho nejcennější přínos je však v mnoha stech úpravách a harmonizacích

lidových písní a popularizacích klasických i dobových skladeb (např. operních melodií)

pro jednotlivé i soubory hudebních nástrojů.“4 Jako „ušlechtilého eklektika“ hodnotí

Maláta i Československý hudební slovník.5

Zmínku o Janu Malátovi nalezneme i ve světové encyklopedii Grove. Medailon

napsal John Tyrrell a také čerpal z Vycpálkových knih.

Sběrem a harmonizacemi lidových písní se zabývá několik publikací. Konkrétně

o Malátových harmonizacích lidových písní se v těchto publikacích nacházejí pouze

zmínky. K tomuto tématu jsem pro svou bakalářskou práci čerpala zejména

3 MUZIKÁŘOVÁ, Markéta. České houslové školy pro začátečníky [online]. Praha, 2013 [cit. 2017-01-

03]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy.

Vedoucí práce Jiří Tomášek. 4 Malát Jan Křtitel. In: Menší studie a medajlony [online]. Oldřich Pulkert, 2008 [cit. 2016-12-31].

Dostupné z: http://opres.blog.cz/0804/malat-jan-krtitel. 5 ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK, ed. Československý hudební slovník

osob a institucí: M–Ž. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965.

13

z Československé vlastivědy6 od kolektivu autorů československé akademie věd

a z novodobé publikace Lidová píseň a sborová tvorba7 od Stanislava Pecháčka.

Janem Malátem se do současné doby nezabýval internetový slovník Český

hudební slovník osob a institucí.

6 Československá vlastivěda. Díl IX, Umění, svazek 3, Hudba. Praha: Horizont, 1971.

7 PECHÁČEK, Stanislav. Lidová píseň a sborová tvorba. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-

1830-2.

14

2. Život a dílo Jana Maláta

Jan Křtitel Malát (Příloha A), se narodil 16. 6. 1843 ve východočeské vesnici Starý

Bydžov (Příloha B). K tomuto významnému skladateli vedou dva rody, Malátovi

a Štelclovi (Příloha C). Otec František Malát se oženil s ovdovělou Cecílií Volanskou-

Novákovou, která z prvního manželství měla již syna Antonína Nováka. Manželé

Malátovi měli celkem šest dětí, čtyři dcery a dva syny, mezi nimiž byl i Jan Malát.

Jan se poprvé setkal s hudbou v pěti letech v Šaplavě8, kam se na osm let s celou

rodinou museli přestěhovat kvůli otci, který zde získal učitelské místo. Otec záhy

rozpoznal synovo nadání a učil ho zpívat. Jeho první úspěšný debut přišel asi v devíti

letech, kdy si zazpíval sólo na mši v šaplavském kostele. V těchto letech se začal učit

hrát na housle. Prvním učitelem byl otec František a záhy Josef Simm ze Šumburka,

kam šel Malát „na handl.“9 Od roku 1854 chodil do čtvrté třídy hlavní školy a tři

následující roky do třídy reálné10

v Novém Bydžově. V tomto období se stal prvním

tenoristou ve zdejším kostele sv. Vavřince. Po ukončení reálky se Malátovi vrátili

do Starého Bydžova, protože otec František získal učitelské místo v místní škole.

Během následujících dvou let se Jan naučil hrát na několik hudebních nástrojů. Také

zkomponoval své první skladbičky – k příležitosti sňatku sestřenice složil kvartet

pro své čtyři sestry, dále drobnější skladby kostelní, ale zejména pak taneční kusy

starobydžovským muzikantům. Na studia Malát odešel do Prahy. Po absolvování

učitelského ústavu byl přijat do druhého ročníku Varhanické školy v Praze, kterou

v roce 1863 s vyznamenáním dokončil.

8 Obec Šaplava leží zhruba devět kilometrů severovýchodně od Nového Bydžova v okrese Hradec

Králové. 9 Handl: výměna dětí při jazykovém učení, PECH, Vilém. Velký slovník cizích slov, rčení a zkratek

v jazyce psaném i mluveném ze všech oborů lidského vědění a konání. Praha: Kvasnička a Hampl, 1948,

s. 264. 10

Reálka: bývalá střední škola podávající vedle všeobecného vzdělání průpravu k vyššímu vzdělávání

realnímu, PECH, Vilém. Velký slovník cizích slov, rčení a zkratek v jazyce psaném i mluveném ze všech

oborů lidského vědění a konání. Praha: Kvasnička a Hampl, 1948, s. 625.

15

Se zahájením nového školního roku 1863 se vrátil do Nového Bydžova, kde

nastoupil jako podučitel na hlavní chlapecké škole přesto, že si mohl vybrat jiné

učitelské místo.11

Vydržel zde po dobu tří let. V roce 1865 se stal místosbormistrem

místního pěveckého spolku Lubor12

. Významnějším kulturním zážitkem v tomto

maloměstě byl pro Maláta koncert uherského houslisty Eduarda Reményiho13

v září

1865, kterého na cestách doprovázel jeho žák Nandor Ploteyi14

. Malát se několikrát

s těmito virtuózy sešel. Za Reményiho pobytu v Bydžově bylo sestaveno kvarteto, jehož

obsazení stojí za zmínku: houslové party hráli shora uvedení uherští hosté,

na violoncello hrál Antonín Jahoda a na violu Jan Malát (Příloha D).

Malát byl v roce 1865 přijat na učitelské místo v nově zřízené dívčí škole v Hořicích

(Příloha E, F). Na toto místo nastoupil počátkem roku 1866 a profesi zde vykonával

deset let. Malát v Hořicích začal spolupracovat s dalšími spolky, jakými byly Ratibor15

,

Vesna16

a Dalibor17

. Ve školní budově, ve které měl svůj učitelský byt, bydlela i rodina

11 V té době mu byla nabízena tato učitelská místa – učitel IV. třídy v hlavní škole v pošumavském Planu

nebo varhanické místo v Praze. VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis,

1946, s. 17. 12

Lubor: pěvecký spolek založený v roce 1857 v Novém Bydžově, který prováděl především chrámovou

hudbu. 13

Ede Reményi znám také jako Eduard Hoffmann (1828–1898) byl maďarský houslista a skladatel.

Vystudoval vídeňskou konzervatoř. V mládí byl přítelem Johannese Brahmse. Několik let působil jako

sólista na dvoře císaře Františka Josefa, poté hodně cestoval jako koncertní virtuóz (Francie, Německo,

Belgie, Holandsko, Japonsko, Čína) a usadil se v USA. Zemřel při jednom ze svých koncertních

vystoupení. 14

O houslistovi Nandorovi Ploteyiovi se autorce práce nepodařilo dohledat žádné materiály. 15

Ratibor: „Pějte bratři! A mohutný Váš hlas ať vniká v srdce nejtajnější schránku a roztaje tam onu

kůru ledovou, jež mnohé srdce rodných našich bratří obepjala; buďte je k životu, by poznali opět vlastní

matku svou a vroucí láska poutala je k svému národu!“ (Městské muzeum v Hořicích, časopis Lýra,

ročník XXIX, 15. květen 1912, čís. 5). Takto v květnu 1862 vítala spisovatelka Anna Srbová-Lužická

nově vzniklý mužský zpěvácký spolek Ratibor v Hořicích. V tento významný den (31. srpna) byl zároveň

spolku předán prapor, který namaloval Josef Mánes. Podnět k založení spolku vzešel od místních učitelů.

V brzké době měl spolek devadesát členů.

16 Vesna: Tento ženský spolek vznikl v roce 1870 v Hořicích, věnoval se pěvecké činnosti a pečoval

i o vzdělávání žen. V současné době vede Ratibor i Vesnu sbormistryně Olha Kolody. Oba tyto spolky

spolu od počátku spolupracovaly. V roce 1881 se k nim přidal i další Hořický spolek (viz níže). 17

Uskupení Dalibor byl orchestrální spolek založený přibližně třiceti nadšenými hudebníky v Hořicích.

Je považován za jeden z nejstarších českých hudebních spolků. V době největšího rozkvětu měl padesát

členů a desítky dalších, kteří Dalibor podporovali finančně nebo mu darovali notový materiál. Členové

spolku Dalibor společně s Ratiborem a Vesnou pořádali koncerty vysoké umělecké úrovně, jejich

nejvýznamnější koncert se odehrál 24. března 1892. Svá díla zde předvedl i skladatel Antonín Dvořák,

kterému byl tento koncert věnován před odjezdem do Ameriky. Koncertu se tehdy účastnili i další známé

16

učitele Petra. Ten měl dceru Annu (Příloha G), velmi vzdělanou jak po stránce

všeobecné, tak i hudební. Jan se s Annou v roce 1974 oženil. Po roce jim zemřela

prvorozená dcera. Anna poté těžce onemocněla a následně manžele Malátovy postihla

další tragédie, když jim umřelo další dítě – dcera narozená jako třetí v pořadí (Příloha

H).

Malát toužil po životě ve větším městě, kde by se mohl lépe uplatnit. Po deseti letech

v Hořicích se v roce 1876 rozhodl odejít i s rodinou do Prahy, konkrétně na Smíchov.

Zde učil na První dívčí škole až do roku 1906. V roce 1904 byl zvolen jejím ředitelem.

Během svého učitelského působení si Malát v roce 1877 doplnil vzdělání v oboru

klavír, varhany a zpěv pro učitelské ústavy a střední školy. Studium ukončil státními

zkouškami a nastoupil na další učitelské místo v Truhlářské ulici na Novém Městě

pražském, kde vyučoval na gymnáziu zpěv.

V Praze se Malát dostal do povědomí veřejnosti svými články do hudebního časopisu

Dalibor18

. Jeho nejvýznamnější články spadají do let 1874–1882. Již dříve se věnoval

publikování svých článků v časopise Varyto19

. Dále od roku 1870 pravidelně

zveřejňoval pedagogické rady, odborné články, hudební kritiky a fejetony v časopisech

osobnosti, koloraturní pěvkyně Pavlína Erbanová, skladatel a houslista Jan Kubelík, skladatel Karel

Kovařovic atd., mezi nimi samozřejmě nechyběl ani Jan Malát. Hořický orchestr v současnosti hraje

převážně skladby populární, melodie z oper, muzikálů, árie z oper, předehry, ale i rozsáhlejší skladby.

Jeho uměleckým vedoucím je Jan Bílek. Dále se tento spolek věnoval informováním veřejnosti o hudbě,

a to vydáváním hudebního časopisu Lýra pod heslem „Hudba, toť živel náš“, ve kterém se psalo nejen

o kultuře místní, ale i o kultuře v Praze. Redakce Lýry se zasloužila o zbudování prvního pomníku

skladatele Bedřicha Smetany v Hořicích. Časopis byl poprvé vydán v roce 1883 a udržel se v prodeji

třicet let. 18

Časopis Dalibor byl český hudební časopis vydávaný v Praze v letech 1879–1913 a po šestileté odmlce

začal znovu vycházet od roku 1919 do roku 1927. Původní podtitul tohoto periodika zněl Časopis

pro všechny obory umění hudebního. Hlavními publicisty byli Otakar Hostinský, Václav Vladimír

Zelený, Emanuel Chvála a také Jan Malát. 19

Časopis Varyto byl moravský hudební list, zveřejňoval některé Malátovy práce, od roku 1880 se Malát

stal jeho pražským referentem.

17

Beseda učitelská20

a Mladý houslista21

, který od roku 1892 zároveň redigoval.22

V roce

1894 vyšly Malátovy Vzpomínky.

Vedle této publicistické je autorem několika hudebně pedagogických prací, je to

například Hudební slovník (1881, druhé vydání 1890), dvě Klavírní školy (1882 a 1883),

Zlatá pokladnice (dodatek ke Klavírním školám, 1882) Houslová škola (1884), Škola

na harmonium (1885) Stručná všeobecná nauka o hudbě (1892). Poslední jeho

pedagogickou publikací byl Zpěvník pro školy obecné a měšťanské (1895).

Od roku 1880 se o vydávání většiny Malátových prací postaral vydavatel František

Augustin Urbánek23

. Jejich spolupráci ukončil rozpor v roce 1887. Zřejmě šlo

o nesrovnalosti ohledně Urbánkova článku Prohlášení proti dosavadnímu pokrokovému

vedení Dalibora vydaného v době, kdy Urbánek přijal místo redaktora v časopise

Dalibor.24

Malát pak dále publikoval u Urbánkova bratra Velebína Augustina Františka

Urbánka25

. Jejich spolupráce však trvala poměrně krátce. Velebín Urbánek zemřel náhle

roku 1892 ve věku 39 let. Malát zůstal bez vydavatele a na krátký čas vydával svou

tvorbu sám. V Malátově edici vyšla například Praktická škola hry na housle (1892).

Malát byl ve své době znám i pro své úpravy děl Bedřicha Smetany. Malát byl jeho

obdivovatelem a svými úpravami přispěl k popularizaci Smetanových skladeb.26

20 Časopis Beseda učitelská byl vydáván v letech 1869–1914.

21 Časopis Mladý houslista vycházel pouze deset let (1890–1900). Obsahoval snadnější skladby pro jedny

a více houslí s doprovodem klavíru i bez doprovodu. Jednalo se o skladby původní a úpravy z děl

známých autorů. Vycházely zde články o houslařství, houslistech a houslařích. První a druhý ročník

redigoval Václav Juda Novotný, třetí až sedmý ročník Jan Malát a poslední ročníky Karel Weis. 22

Soupis všech Malátových článku a statí: Seznam Malátových článků a statí VYCPÁLEK,

Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s. 193–197. 23

František Augustin Urbánek (1842–1919) byl český hudební nakladatel, v roce 1871 si zřídil vlastní

závod, kde zpočátku prodával zejména pedagogické pomůcky. Malátovi vydával většinu jeho děl,

například jeho houslovou a klavírní školu. Jedenáct let byl redaktorem časopisu Dalibor. 24

VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s. 70. 25

Velebín Augustin František Urbánek (1853–1892) se vedle nakladatelské činnosti zasloužil o bohatou

organizační hudební činnost v Praze. Zemřel náhle na zástavu srdce. 26

Podrobněji o Malátových úpravách děl Bedřicha Smetany: LUKÁŠ, J. Recepce operního díla Bedřicha

Smetany v úpravách Jana Maláta [online]. Praha, 2013 [cit. 2017-01-03]. Diplomová práce. Univerzita

18

Od konce osmdesátých let 19. století, tedy po období své převážně upravovatelské

a pedagogické činnosti, začal Malát více komponovat. Do tohoto období Malátovy

tvorby patří Pohřební sbor mužský (1887), který mohl být jeho poslední skladbou,

jelikož Maláta zasáhla těžká ledvinová nemoc. Zkomponoval dále Dvě písně

pro baryton na slova Adolfa Heyduka27

(1889), cyklus V růžích sen na slova Růženy

Jesenské28

(1889), Čtyři písně na slova Růženy Jesenské (1890), cyklus Šestero písní

(1891), cyklus Sedm písní (1892), Písně národního tónu na slova Josefa Sládka29

,

(1894), z konce devadesátých let pochází sbírky V jasu i stínu a Květy různých barev

(tato sbírka obsahuje známou píseň Což neřekl Ti zrak můj tisíckrát, že mám tě rád,

1899). V roce 1911 byly vydány dva cykly písní pro vyšší hlas Fialky a Kytice

kosatců.30

Od roku 1890 Malát komponoval díla orchestrální, například Píseň beze slov (1891),

Nokturno (1891), Obkročák (1895), Slavností pochod (1895), Taneční rej (1895). Složil

také duchovní skladby například Veni sancte Spiritus (1890) a Anima Christi (1890).31

V letech 1896–1897 složil operu Svatojanská pouť na libreto Josefa Koláře32

, kterou

však nedopsal. Později z této opery použil pouze jednu sborovou scénu s názvem

Cibulička, kterou zakomponoval do své opery Veselé námluvy. První Malátovou

dokončenou operou byla jednoaktová komická Slavnost svatého Floriana (1898–1899),

na libreto Karla Kádnera33

. Před její premiérou v Národním divadle došlo ke změně

Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Marta Ottlová.,

VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s. 203–204. 27

Adolf Heyduk (1835–1923) byl český básník. Napsal přes šedesát sbírek básní. 28

Růžena Jesenská (1863–1940) využívala i dva pseudonymy Eva z Hluboké a Martin Věžník.

Vystudovala Státní ústav učitelek v Praze a učila v Mladé Boleslavi. 29

Josef Václav Sládek (1845–1912) byl český spisovatel a novinář. Je znám pro dětskou poezii. 30

Více k vokální tvorbě: Hudba vokální – Skladby pro jeden hlas s průvodem: VYCPÁLEK,

Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s. 160–167. 31

Úplný seznam Malátovy tvorby nalezneme v publikaci VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo.

II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s. 138–241. 32

Josef Kolář (1875–1937) byl znám zejména jako varhaník (čtyřicet let působil u sv. Jiljí v Praze). 33

Karel Kádner: (1859–1923) byl libretista, který vycházel ze známých českých literárních děl. Kromě

toho předkládal romány z cizích jazyků.

19

názvu na Stáňa podle jména hlavního hrdiny.34

Po šestém provedení nebyla vícekrát

uvedena na scénu pro její délku (Příloha CH, I). Za několik měsíců po premiéře Malát

získal další libreto od Karla Kádnera, na kterém poté pracoval čtyři roky (1899–1903).

Tříaktová zpěvohra s původním názvem Staří blázni byla přejmenována na Veselé

námluvy.

V závěrečném životním období (1909–1915) již Malát komponoval méně. Pokročilý

věk s sebou přinášel různá onemocnění a trvalé zdravotní problémy. Pro Malátovu

tvorbu ze závěrečného životního období je příznačné, že byla spíše oddechového

charakteru, „… vyhýbal se úmyslně vážným námětům, zvláště pokud šlo o větší díla,

a vyhledával vždy texty a podněty veselé, … odmítl několik textů k vážným nebo dokonce

tragickým operám,…“35

Kromě nemocí ho sužovala politická situace, blížící se první

světová válka, ve které padl jeho jediný syn Jaromír.

S blížícími se sedmdesátými narozeninami Jana Maláta uspořádaly spolky na jeho

počest hudební slavnosti. Ty se konaly v Praze (Příloha J, K) a zejména pak v Hořicích

(Příloha L). V Hořicích dále Janu Malátovi udělili čestné občanství (Příloha M)

a na jeho počest vybudovali Malátovu stezku mezi Hořicemi a obcí Dachovy. Právě

z Malátovy oblíbené obce Dachovy se dochovala i jeho poslední fotografie, pořízená

dva roky před Malátovou smrtí jeho synem Jaromírem (Příloha N).

Poslední skladby Jana Maláta vznikly rok před jeho smrtí. Jednalo se o klavírní

skladbičku Vesna na mé lesní cestě (1914). V té době dokončil i svou poslední vokální

skladbu, píseň Moje stráně (1915) na text Antonína Trýba36

.

Dne 2. 12. 1915 Malát podlehl třetí mrtvici. Pohřeb se konal v bazilice svatého

Václava v Praze a pochován byl na hřbitově v pražských Malvazinkách (Příloha O, P).

34„Stalo se na upozornění ředitele Fr. A. Šuberta, považoval za nevhodné uvádět jméno katolického

svatého v titulu komické opery.“ VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis,

1946, s. 135. 35

VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s. 114. 36

Antonín Trýb (1884–1960) byl povoláním lékař. Napsal několik románů a básní.

20

Ve Starém Bydžově, v místě, kde stál rodný dům Jana Maláta, byla v roce 1933

postavena pamětní deska, která prošla v roce 2014 rekonstrukcí (Příloha Q).

21

3. Sběr a harmonizace lidových písní v 19. století u nás

Koncem 18. století vzrostl v odborných kruzích zájem o písemnou dokumentaci

lidového hudebního dědictví. Tento zájem vyvstal z názoru, že je potřeba zachovat

lidové písně v jejich původní podobě, která se se vzrůstajícím podílem umělých písní

a do té doby převážně ústním předáváním lidové tradice, začala vytrácet z paměti

měšťanstva.

3.1 Sběr lidových písní

U nás začal sběr písní realizovat v poslední třetině 18. století Jan Jeník z Bratřic37

,

který shromáždil lidové písně z Vožicka. Potřebu sběru lidových písní propagoval

Václav Hanka38

a Pavel Josef Šafařík39

. Václav Hanka roku 1814 napsal článek

o nutnosti písemné dokumentace lidových písní v dobovém periodiku Prvotiny pěkných

umění, které v letech 1813–1817 vycházelo ve Vídni v českém jazyce.40

Rovněž

německý filozof a spisovatel Johann Gottfried Herder41

, který ovlivnil i české národní

obrození, propagoval myšlenku uchování lidové kultury, včetně písní. V roce 1819

vyšlo na základě žádosti vídeňské Společnosti přátel hudby rakouského mocnářství

nařízení k sestavení sbírek lidových nápěvů, textů, tanců a instrumentálních zápisů

ze všech zemí tehdejší říše. V Čechách byla taková sbírka dokončena po čtyřech letech.

Tyto tzv. guberniální sběry přinesly různé typy písní (kostelní, pijácké, kramářské

i erotické), které byly sestavovány do sbírek dalšími skladateli jako např. Friedrichem

Dionysiem Weberem42

v Kolovratském rukopise (obsahuje písně a tance české

37 Jan Jeník z Bratřic (1756–1845) se věnoval sběru a opisování literárních památek v době národního

obrození. 38

Václav Hanka (1791–1861) též známý jako Váceslav Váceslavič byl český básník, spisovatel,

jazykovědec, knihovník, publicista, slavista, překladatel, editor staročeských a staroslověnských památek. 39

Pavel Josef Šafařík (1795–1861) byl literární historik, spisovatel, jazykovědec a slavista. 40

PETÁKOVÁ, Lenka. Hudba a její obsah a význam v Hromádkových vídeňských prvotinách pěkných

umění [online]. Brno, 2013 [cit. 2017-03-05]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/180335/ff_m/. Diplomová

práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Miloš Štědroň. 41

Johann Gottfried Herder (1744–1803) je znám jako německý spisovatel a filozof. Kladl velký důraz

na jazykové a národní rozmanitosti v době vrcholného německého národního obrození. 42

Friedrich Dionys/Dionysius Weber také znám jako Bedřich Diviš Weber (1766–1842) byl český

hudební skladatel a pedagog. Setkal se s W. A. Mozartem. Byl prvním ředitelem pražské konzervatoře.

22

a německé) a Janem Ritterem z Rittersbergu43

ve sbírce České národní písně.44

Velký

zájem o lidovou kulturu projevovali i čeští literáti v první třetině 19. století, jako byl

například Josef Jungmann45

, Pavel Josef Šafařík a František Ladislav Čelakovský46

.

V polovině 19. století sběratelské snahy vyvrcholily sbírkami Karla Jaromíra Erbena47

,

Františka Sušila48

a Františka Bartoše49

. V této době však shromažďovalo lidové písně

také mnoho dalších autorů.50

Shromažďování lidových písní do sbírek pokračovalo i začátkem 20. století. V roce

1905 byla vyhlášena nová sběratelská akce s názvem Lidová píseň v Rakousku. Sběr se

týkal všech národů monarchie. Výbory s centrem ve Vídni měly za cíl zorganizovat sběr

lidových písní a hudby. Tato Rakouskem vyhlášená akce se stala základem

k novodobému pojetí institucionálního národopisného zkoumání lidové hudební tvorby

v Čechách na vědeckém základě. Český výbor pro sběr písní vedl Otakar Hostinský

a na Moravě Leoš Janáček. Další aktivitou, která si u nás kladla za cíl zpopularizovat

a uchovat lidovou kulturu, bylo pořádání Národopisné výstavy českoslovanské.

Národopisná výstava českoslovanská byla pořádána roku 1895 v Praze a probíhala

i regionálně v Čechách a na Moravě. Příprava této výstavy trvala tři roky. Byl zde

prezentován venkovský způsob života obyvatelstva, jejich tradice, hodnoty, a to ze 170

oblastí země. Na Národopisné výstavě zazněla také hudba Jana Maláta.

43 Jan Ritter z Rittersbergu (1780–1841) důstojník, dramatik a vydavatel českých národních písní.

44 Více o guberniálním sběru a prvních sbírkách: PECHÁČEK, Stanislav. Lidová píseň a sborová tvorba.

Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1830-2, s. 21. 45

Josef Jungmann (1773–1847), český spisovatel, překladatel a lexikograf. 46

František Ladislav Čelakovský (1799–1852) byl český básník a překladatel z období národního

obrození. Vydal třídílnou sbírku Slovanských národních písní a sbírku Litevských národních písní. 47

Více o Karelu Jaromíru Erbenovi v kapitole 4. 48

František Sušil (1804–1868) je znám zejména pro své dílo Moravské národní písně s nápěvy do textů

vřazenými, které obsahuje téměř 2400 lidových písní. 49

František Bartoš (1837–1906) byl pedagog, jazykovědec a jako sběratel lidových písní navázal

na Františka Sušila a vydal tři sbírky moravských a slezských písní: Nové národní písně moravské,

Národní písně moravské nově nasbírané, Národní písně moravské v nově nasbírané. Tuto poslední sbírku

vytvořil ve spolupráci s Leošem Janáčkem. 50

Podrobněji ke sběratelům lidových písní 19. století: PECHÁČEK, Stanislav. Lidová píseň a sborová

tvorba. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1830-2, s. 20–30.

23

3.2 Harmonizace lidových písní

Zapsáním lidových písní do sbírek se skladatelům naskytl nový materiál. Někteří

toho využili a začali písně opatřovat doprovodem, nejčastěji klavírním nebo kytarovým.

Harmonizace lidových písní vznikaly také pro mužské, později pro ženské a dětské

sbory. Skladatelé vytvářeli také orchestrální a instrumentální zpracování lidových

písní.51

„Ve své původní podobě prostého monodiálního výtvoru nemohla lidová píseň

vyhovovat měšťanské společnosti a byla proto přetvářena do typických struktur umělé,

melodicko-harmonické hudby.“52

Pro tyto harmonizace bylo příznačné, že nepřihlížely ke krajovým specifikům.

Skladatelům šlo zejména o rozšíření lidové písně mezi širší vrstvy obyvatelstva. Tento

klasicko-romantický přístup k lidové písni uplatňovali například autoři: Václav Jindřich

Veit53

, Zikmund Kolešovský54

, Emanuel Vašák55

. Za nejvýznamnějšího harmonizátora

lidových písní této generace je považován Jan Pavel Martinovský56

.

Nejvýraznější osobností v druhé polovině 19. století byl Jan Malát, kterým se

inspirovali jeho současníci Emanuel Chvála57

, Karel Weis58

, Ludvík Kuba59

, Václav

Štěpán60

a další.61

V časopise Hudební věda o tomto přístupu nalezneme zmínku:

51 Více o sborové a orchestrální harmonizaci lidových písní: Československá vlastivěda. Díl IX, Umění,

svazek 3, Hudba. Praha: Horizont, 1971, s. 169. 52

Československá vlastivěda. Díl IX, Umění, svazek 3, Hudba. Praha: Horizont, 1971, s. 168. 53

Václav Jindřich Veit (1806–1864) byl německý skladatel, který se česky naučil až ve svých 44 letech.

Známá je harmonizace Zastaveníčka Jakuba Jana Ryby, kterou upravil pro sbor. S využitím lidové písně

napsal Quodlibet pro čtyři mužské hlasy, sborové skladby Na Prahu, Pozdravení pěvcovo. 54

Zikmund Kolešovský (1817–1868). Český hudební pedagog a skladatel. Komponoval převážně

chrámovou hudbu. 55

Emanuel Vašák (1818–1891) vynikl zejména sborovými harmonizacemi písní pro mužský sbor.

Národní zpěv a ples, Lumír, Beseda… 56

Více o Janu Pavlu Martinovském v kapitole 4. 57

Emanuel Chvála (1851–1924). Český skladatel a hudební kritik. Psal články do hudebního časopisu

Dalibor. 58

Karel Weis(s) (1862–1944). Vystudoval varhanickou školu a zkomponoval např. opery: Polský žid

a Lešetínský kovář. Lidové písně nejen harmonizoval, ale také sbíral. Celkem vydal patnáct svazků. 59

Ludvík Kuba (1863–1956) byl český malíř, spisovatel a folklorista. Jeho nejznámější sbírkou lidových

písní je Slovanstvo ve svých zpěvech (1884). 60

Václav Štěpán (1889–1944). Český pedagog, muzikolog, klavírista a skladatel. Vydal několik sbírek

lidových písní pro jeden hlas nebo sbor, České národní písně, Národní písně…

24

„Ve druhé polovině 19. století se objevuje skutečná záplava doprovodů české lidové

písně s převahou průvodů vysloveně užitkového rázu malátovského typu.“62

Podle Pecháčka se v tomto období svými harmonizacemi lidových písní odlišoval

Pavel Křížkovský, který „svými hlubšími zásahy do melodické, rytmické, tonální,

harmonické i formální struktury písně přesáhl rámec prosté harmonizace.“63

Úpravy

lidových písní, při zachování jejich původního osobitého charakteru s individuálním

způsobem kompozice, prováděli od konce 19. století například Leoš Janáček64

a Vítězslav Novák65

.

3.3 Malátovy harmonizace pro sólový hlas a klavír

Začátkem osmdesátých let 19. století se Jan Malát začal zabývat lidovými písněmi,

které zpočátku upravoval do svých škol. Malátovou inspirací k využití lidové písně

se mohla stát jeho osobní zkušenost, o které se zmiňuje takto: „Cvičivo na housle

sestavil mi dědeček Václav Volanský z lidových písní, které se mi velice zamlouvaly

a jež jsem s velikým potěšením hrál.“66

61 Další skladatelé, kteří se zabývali harmonizacemi lidových písní: Československá vlastivěda. Díl IX,

Umění, svazek 3, Hudba. Praha: Horizont, 1971, s. 168, 169, 201. A PECHÁČEK, Stanislav. Lidová

píseň a sborová tvorba. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1830-2, s. 54–56. 62

Hudební věda. V (3), Praha: ČSAV, 1968, s. 353. 63

PECHÁČEK, Stanislav. Lidová píseň a sborová tvorba. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-

1830-2, s. 51. 64

Leoš Janáček (1854–1928) působil téměř celý život na Moravě. Jeho kompoziční tvorba byla v mnoha

ohledech novátorská. Užíval tzv. nápěvkovou mluvu (spjatost s intonací lidské mluvy, zejména dětí),

sčasovky (krátké melodicko-rytmické oživující prvky ve skladbě) a nevšedním způsobem pracoval

s instrumentací (originální nástrojové kombinace, vypjaté polohy nástrojů, nová artikulace). Janáčkovy

sbírky lidových písní: Slezské písně, Moravská lidová poezie v písních a Ukvaldská lidová poezie

v písních. Ve spolupráci s Františkem Bartošem vznikla sbírka lidových písní Kytice z národních

písní moravských. 65

Vítězslav Novák (1870–1949) byl český skladatel a pedagog. Slovenské spevy a Písničky na slova

lidové poezie moravské jsou příkladem jeho úprav lidových písní. 66

MALÁT, Jan. Malátův památník. I. Redigoval Josef Bartoš. Nový Bydžov: Grafické závody V. & A.

Janata, 1940, s. 27.

25

Malát zharmonizoval celkem přes 1500 lidových písní. Vedle zmíněných

nástrojových škol lidové písně zpracovával pro sbory a různá nástrojová obsazení.67

Sestavoval i tzv. směsi, ve kterých za sebou zařazoval různé lidové písně, které na sebe

svým námětem navazovaly.68

Pro sólový hlas s doprovodem klavíru vyšly vedle Českého národního pokladu pouze

tři Malátovy sbírky. Často byly doplněny o sborové harmonizace nebo umělé

kompozice.

Prvním zpěvníkem je Posvátný čas vánoční (1886), který vyšel ve třech sešitech

a obsahuje celkem 27 čísel – písně, hry a koledy pro jeden i více hlasů s doprovodem

varhan nebo klavíru. Z toho je 18 harmonizací lidových písní.69

Dvoudílný zpěvník

Vzpomínka na Prahu (1891) je složen celkem ze 40 sólových písní, z nichž je

31 lidových a 9 znárodnělých. Ve stejném roce pod tímto názvem vyšly i dvě verze pro

čtyřruční klavír a pro orchestr. Zpěvník škol obecných a měšťanských (1895) je zpěvník

o osmi svazcích. Každý svazek byl určen pro konkrétní stupeň tehdy povinné osmileté

školní docházky.70

Vyskytují se zde z jedné třetiny Malátovy harmonizace lidových

písní pro sólový hlas s doprovodem klavíru nebo pro sbor s doprovodem klavíru nebo

bez doprovodu. Zbytek tvoří jeho umělé písně a objevuje se zde i několik písní jiných

autorů.71

Aby zpěvník obstál u komise tehdejšího Ministerstva kultu a vyučování, musel

67 Podrobný seznam Malátových harmonizací lidových písní pro různá sborová uskupení nebo orchestr:

VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s. 197–203. 68

Směsí písní – Zpěvy lidu českého (1888, 1889, 1890, v osmi různých sborových verzích, obsahuje i dvě

verze instrumentální), Směs z národních písní (1892) pro mužské sbory, Směs z národních písní

českomoravských (1904), Směs písní (1898) pro ženský sbor, a povídka na lidové písně Jeník a Andulka

(1908). 69

V roce 1898 vyšlo upravené vydání 26 čísel s názvem Posvátný čas. Další vydání vyšlo v roce 1936

u nototiskaře K. Kische-Trojana v Nových Benátkách, který písně doplnil o houslový doprovod. 70

Popis jednotlivých dílů Zpěvníku škol obecných a měšťanských: VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát:

život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s. 191–192. 71

Malát pro své kompozice vyhledával vhodné texty v tvorbě českých básníků. Za zmínku přitom stojí,

že si vybíral ke zhudebnění texty těch básníků, jejichž díla dosud do své tvorby nepoužil žádný jiný

skladatel. Zhudebnil texty například Františka Sládka, Karla Václava Raise, Františka Ladislava

Čelakovského, Vítězslava Hálka, Adolfa Heyduka, Jana Nerudy, Elišky Krásnohorské a Mileny Jesenské.

VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s. 79–80.

26

Malát doplnit i několik písní vlasteneckých na texty Matěje Havelky72

a Matěje

Kováře73

.

3.3.1 Český národní poklad

Nejrozsáhlejší sbírkou Malátových harmonizací lidových písní je sedmidílný Český

národní poklad, který je zároveň považován za nejvýznamnější přínos Maláta v oblasti

písní pro sólový hlas s doprovodem klavíru. Osahuje celkem 700 písní74

, přičemž

v prvotním plánu Malát počítal s počtem 1000 písní75

. Podnětem pro vznik této sbírky

byl koncert v Olomouci v roce 1883, při kterém byly interpretovány tři národní písně

zharmonizované Malátem. Po tomto koncertu nabídl nakladatel František Urbánek

Malátovi spolupráci, jejímž výsledkem byla sbírka Český národní poklad.

Malát písně pro své harmonizace čerpal z těchto již vydaných sbírek: Moravské

národní písně (1860) Františka Bartoše, Prostonárodní české písně a říkadla (1864)

Karla Jaromíra Erbena, Dvanáctero prostonárodních českých písní s nápěvy

z okolí Strakonic (1873) od Františka Gregora76

, Slovenské spevy (1880) Jána

Kadavého77

. Později čerpal z novějších sbírek, a to z nově přepracované sbírky

Františka Bartoše Nové národní písně moravské (1882), dále pak ze sbírky Valašské

národní písně a říkadla s nápěvy do textu vřaděnými (1884) od Eduarda Pecka78

.

První díl Pokladu vyšel přibližně za rok po olomouckém koncertu, tedy v červenci

1884, a je dedikován Antonínu Dvořákovi. O dva roky později roku 1886 vyšel Malátův

díl druhý, dedikovaný Zdeňku Fibichovi. Dále se období mezi vydáváním dalších dílů

72 Matěj Havelka (1809–1892) byl český básník, politik a právník. Některé jeho básně zhudebnili Jan

Pavel Martinovský a František Pivoda. 73

Matěj Kovář (1840–1934) byl středoškolský pedagog, překladatel a spisovatel. 74

Seznam písní v tabulce – Příloha V obsahuje přesně 709 písní, jelikož Malát přiřadil k devíti

harmonizacím i druhou verzi otextování. Jedná se o osm písní ve čtvrtém dílu a jednu píseň v dílu šestém. 75

VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s. 50, 132. 76

František Gregor (1819–1887), skladatel a hudební pedagog, virtuózní hráč na flétnu, pozoun

a kontrabas. Byl ředitelem kůru ve Vodňanech a v Písku. Založil pěvecký spolek Otavan. 77

Ján Kadavý (1810–1883) byl slovenský hudební skladatel a pedagog. 78

Eduard Peck (1857–1934) znám zejména jako sběratel lidových písní.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Strakonice

27

zkracovala. Třetí díl vyšel za pouhý rok, i přesto, že tou dobou Malát prodělal vážnou

ledvinovou chorobu. Toto onemocnění upoutalo pozornost na Malátovu osobu i tvorbu.

Po roce 1887 byl zván do nejrůznějších hudebních spolků a společností. Čtvrtý díl

Pokladu je poněkud jiného rázu, protože obsahuje pouze písně společenské a pijácké

(opěvující nejčastěji pivo nebo víno), které autor věnoval Měšťanské besedě v Hořicích.

Poslední tři díly se svým charakterem podobají prvním třem dílům Pokladu. Díl pátý

je dedikován hudebnímu kritikovi Emanueli Chválovi. Podle Vycpálka působí velmi

precizním dojmem autorovo zpracování šestého dílu Českého národního pokladu, který

hodnotí jako jednotnou a nejhodnotnější sbírku ze série Českého národního pokladu.79

Malát šestý díl dedikoval básníku Adolfu Heydukovi.

Komplikovanější osud měl sedmý díl. Byl přijat v roce 1892 nakladatelstvím

Františka Urbánka, se kterým se Jan Malát i přes svou milou a přátelskou povahu

rozešel, a ukončil veškeré společné plány. Proto požadoval od Františka Urbánka

navrácení všech svých rukopisů. Ty mu byly vydány kromě posledního dílu Pokladu,

který poté vyšel až roku 1896, ovšem bez skladatelova souhlasu.

Z Malátova Českého národního pokladu čerpali písně do svých škol a sbírek další

autoři. Jako první využil dvě lidové písně z Malátova Českého národního pokladu jeho

současník Bohuslav Jeremiáš80

v učebnici Škola zpěvu (1907–1909). Tyto písně zde

použil bez harmonizací, pouze s nápěvem, ale na Malátovy harmonizace odkazuje.

Početnější Malátovy harmonizace nalezneme ve sbírkách písní Náš poklad I a II

(1911 a 1912) sestavené Ferdinandem Sládkem81

. Oba díly Pokladu obsahují celkem

79 Vycpálkovo hodnocení Českého národního pokladu: VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo.

II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s. 54–55. 80

Bohuslav Jeremiáš (1859–1918) pocházel z hudebnické rodiny (otec Otakar Jeremiáš, bratr Jaroslav

Jeremiáš) Byl hudební pedagog (např. Škola zpěvu, Učebnice zpěvu), a skladatel (například písně Zajmy,

Mně zdálo se, sbory Mužské sbory, Český prapor). 81

Ferdinand Sládek (1872–1943) vystudoval Varhanickou školu v Praze. Byl hudebním pedagogem

(v Českém Krumlově, v Proseku, Karlíně). Za čtyřicet let sesbíral 3000 lidových písní, ty pak vydal

ve sbírkách písní: Trocnovské, Třeboňské, Z Jiráskova kraje a Budějovické písně. Vydával i sborové

harmonizace lidových písní.

28

270 písní. Sbírky Náš poklad jsou převážně založeny na harmonizacích z Malátova

Českého národního pokladu (celkem 187 písní). V menším počtu jsou zde harmonizace

lidových písní Ferdinanda Sládka (66 písní), Václava Judy Novotného82

(8 písní), Jiřího

Pauera83

(4 písně), Otakara Zicha84

(2 písně), Methoda Doležila85

(1 píseň). U jedné

písně je místo autora uvedeno „dle Maláta“ a jedna píseň je bez autora. Sládek písně

přejímal v původním Malátově znění a sám je již neupravoval. Náš poklad od doby

prvního vydání do současnosti prošel několika reedicemi a je dodnes využíván.

Malátovy harmonizace lidových písní byly dále použity ve sbírkách s názvem

Národní poklad hudební I–III, které čerpají písně ze sbírek Náš poklad I a II Ferdinanda

Sládka. Po vydání prvního a druhého dílu sbírky Národní poklad hudební z roku 2014

následovalo v roce 2015 vydání dílu třetího. V těchto sbírkách jsou písně transponovány

do nižších tónin a jsou doplněny akordovými značkami u melodické linky. Došlo

i k redukci počtu písní z původních 270 obsažených v původních sbírkách Náš poklad

na 105.86

82 Václav Juda Novotný (1849–1922) byl hudební publicista (Dalibor) a skladatel.

83 Jiří Pauer (1919–2007) byl skladatel a manažer kulturních institucí. Po válce byl spoluzakladatelem

Městské hudební školy. Byl ředitelem a šéfem opery Národního divadla a uměleckým ředitelem České

filharmonie. Jeho čtyři harmonizace písní ve Sládkově Našem Pokladu se pravděpodobně poprvé objevily

až při pozdějším vydání. 84

Otakar Zich (1879–1934) hudební estetik (článek Esthetické vnímání hudby), skladatel (např.

harmonizace lidových písní: Ze srdce, 25 chodských písní) a pedagog na vysoké škole. 85

Method Doležil (1885–1971) hudební pedagog (učil zpěv na reálce v Holešovicích). Na pražské AMU

jmenován profesorem dirigování a vedoucím katedry zpěvu. 86

Příloha V této práce obsahuje podrobný soupis všech Malátem zharmonizovaných písní z Českého

národního pokladu, seřazených podle názvů písní v jednotlivých dílech. V této příloze rovněž nalezneme

seznam použitých písní, které Ferdinand Sládek přejal z Malátova Českého národního pokladu do dvou

dílů Našeho pokladu, ze kterého pak byly dále čerpány písně pro novodobou sbírku Národní poklad

hudební I–III. Z tabulky je patrné, že ve větším množství byly přejímány písně z prvního a druhého dílu

Českého národního pokladu.

29

4. Harmonizace lidových písní Martinovského a Maláta

Jan Pavel Martinovský a Jan Malát jsou považováni za významné osobnosti v oblasti

harmonizací písňového lidového repertoáru. Malát navázal na snahy Martinovského, ale

v jeho písních „už objevíme fakturu s vyššími uměleckými aspiracemi, zřetelně

inspirovanými klavírní sazbou smetanovskou.“87

Martinovský úzce spolupracoval s Karlem Jaromírem Erbenem, který po své

dlouholeté sběratelské práci vydával nejprve sbírky lidových textů bez nápěvů sám

pod názvem Písně národní v Čechách. V letech 1841–1845 vyšly celkem tři svazky,

které obsahovaly přes 500 lidových textů. Erben chtěl více vyhovět požadavkům doby,

a proto požádal Martinovského o vytvoření harmonizací88

lidových písní. První

společná sbírka vyšla v roce 1842 s názvem Nápěvy písní národních v Čechách. Celkem

vyšlo pět svazků po 100 písních v dlouhém časovém rozmezí 28 let.89

Erben v této

dlouhé časové prodlevě napsal v roce 1864 ke třetímu vydání Písní národních

v Čechách nové rozšířené vydání s názvem Prostonárodní české písně a říkadla

s přílohou Nápěvy prostonárodních písní v Čechách. Tato sbírka obsahuje nápěvy písní

bez harmonizací.

Martinovský i Malát vycházeli ze sbírek Karla Jaromíra Erbena, jejich přístupy se

ovšem liší. Zásadním rozdílem je, že Malát své harmonizace doplnil předehrami

a dohrami a charakter doprovodu více přizpůsobil obsahu textu. Dále jako název písní

začal používat textový incipit písně. Již neuvádí přesné místo sběru písně, ale její

lokální původ zobecňuje na kraj. Častěji transponoval písně do nižší polohy a u každé

písně na konci uvádí přesné datum, kdy byla píseň zharmonizována.

87 BAJER, Jiří, SYCHRA, Antonín, ed. Dějiny české hudební kultury 1890-1945. 1. díl. Praha: Academia,

1972, s. 251. 88

Martinovský také na žádost Erbena upravoval u některých písní text a doplnil nápěvy o dynamická

znaménka. 89

První tři svazky vyšly do roku 1847, čtvrtý svazek vyšel v roce 1861 a poslední pátý v roce 1870.

30

4.1 Komparace harmonizací Martinovského a Maláta

K porovnání rozdílů v přístupu obou harmonizátorů jsem vybrala pět lidových písní,

které vycházejí z Erbenovy sbírky Prostonárodní České písně a říkadla s přílohou

Nápěvy prostonárodních písní v Čechách. Další podkapitoly jsou pojmenovány podle

názvů písní, jak je použili tito harmonizátoři.90

Užité harmonické funkce jsou zapsány

v tabulkách v pořadí Martinovský se zkratkou MT a Malát se zkratkou Ma. Notové

materiály a nahrávky analyzovaných písní jsou v přílohách R, S, T, U.

4.1.1 Zmizelá láska/Louka široká

Erbenem zapsaná píseň Zmizelá láska pochází z Budějovicka. Nápěv v malé

dvoudílné formě je ve 3/4 taktu a v tónině B dur. Tempo Andante (volně krokem)

odpovídá charakteru písně.91

Notové materiály k této písní jsou v přílohách R1, S1, T1

a zvukové nahrávky v přílohách U1 a U2.

1. Louka zelená

sněhem se bělá:

kam ta naše láska,

kam se poděla?

V krátkým čase

zvrátila se,

za hory, za lesy

zaletěla.

2. „Kdož se tě prosil

za ty tvé dary,

které՚s mně nosíval

do komory?“

Já je nosil,

ty՚s je brala:

přeci՚s mě falešně

milovala!92

90 Jako první uvádím název písně podle Martinovského a poté podle Maláta, neboť tyto názvy se od sebe

vždy liší. 91

Erben i Malát v třináctém taktu vedou melodii v postupu rozloženého kvartsextakordu. Martinovský

tento takt upravil na vzestupný postup tří tónů v čtvrťových notových hodnotách. 92

ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla: S přílohou nápěvů. Nové vydání. Praha:

Alois Hynek, 1886, s. 219. Erben při zápisu nápěvu pozměnil dvě slova v první sloce „zelená“

za „široká“, v „krátkým“ za „krátkém“. Martinovský začíná píseň textem „Louka zelená“, Malát „Louka

široká“. Oba harmonizátoři použili do svých písní slovo „krátkým“.

31

U harmonizací Martinovského a Maláta dochází k několika rozdílům. Martinovský

zharmonizoval píseň v tónině A dur a použil pomalejší tempo Andante

noc tranquillezza (pomalu s klidem), které více odpovídá obsahu textu písně. Ve dvou

slokách se promítne krátký rozhovor dvou osob s námětem neopětované lásky chlapce.

Harmonická sazba písně je jednodušší, nechává tedy vyniknout pěveckou linku. K větší

dramatičnosti a naléhavosti sdělení slouží předepsané tenuto (vydržovaně).

V Malátově harmonizaci je předepsáno tempo Lento (rozvláčně, zdlouha) a píseň

je transponována do nižší tóniny As dur. Melancholie a smutná nálada skladby

je vyjádřena pomocí kompozičních prostředků klavírního doprovodu. Skladatel využívá

dlouhých tónů, prodlev, evokujících tíhu a bol, jež jsou obsaženy v textu. K dalším

kompozičním prostředkům patří užití synkopického rytmu. Dynamika je vypsána

v pěveckém i klavírním partu, v mezihře zvolil změnu tempa. Pětitaktová mezihra

Più mosso (více hybně) oživí jinak pomalý průběh skladby a působí naléhavějším

dojmem. V posledních dvou taktech se navrací do původního tempa zpomalením

ritardando molto (postupně velmi zpomalovat). Na rozdíl od Martinovského Malát více

respektuje pěvecké frázování.93

93 Píseň Louka široká Malát zharmonizoval 3. 12. 1886.

32

4.1.2 Holubička/Já mám holubičku

Nápěv pocházející z Bydžovska, Malátova rodného kraje, je u obou harmonizátorů

ve 3/4 taktu, ve stejném tempu Allegretto (poněkud vesele) a velmi podobné dynamice.

Harmonizátoři zachovali podle Erbena tóninu As dur.94

Notové materiály k této písní

jsou v přílohách R2, S2, T2 a zvukové nahrávky v přílohách U3 a U4.

Já mám holubičku,

Můj zlatej Jeníčku!

Já mám holubičku, mám:

přijď ke mně, můj milý,

až se den nachýlí,

já ti holubičku,

můj zlatej Jeníčku!

Já ti holubičku dám.95

94 Zvláštností na tomto nápěvu je formové rozdělení. Díl a je složen z čtyřtaktového předvětí, třítaktového

závětí a po čtyřtaktovém dílu b, následuje návrat dílu a. 95


Alois Hynek, 1886, s. 357–358. Erben při zápisu nápěvu pozměnil jméno „Jeníčku“ za lidovější

„Honzíčku“ a dále upravil text „přijď ke mně“ za „přijď si k nám“.

33

Text o lásce zpracoval každý z harmonizátorů jiným způsobem. Rozdíly jsou nejvíce

patrné v uplatnění agogických změn. Martinovský je ve využívání agogických proměn

střídmější. Píseň je harmonicky a rytmicky jednodušší. Jednodušší je i klavírní sazba,

v níž skladatel uplatňuje přiznávkový doprovod. Levá ruka v klavírním doprovodu

obsahuje souzvuky na první době v půlových notových hodnotách v rozsahu oktávy.

V Malátově harmonizaci je agogika propracovanější. Píseň obsahuje tempové

změny, jež by měly vycházet ze zpěvákovy iniciativy. Tyto změny podtrhují význam

textu a umožňují výrazové střihy nálad v pěveckém partu. Skladba působí hybnějším

a laškovným dojmem, který je dán tempem a agogickými proměnami. Klavírní part

je jednoduššího charakteru, skladatel využívá držených akordů a staccata. Dohra končí

zrychlením accelerando (znenáhla zrychlovat).96

4.1.3 Slib milého/Kdyby se tatínek nevadil

Kdyby se tatínek nevadil je Erbenem zapsaný nápěv z Prachenska v rozsahu čtyř

slok. Oba harmonizátoři zachovali tóninu G dur a 2/4 takt. Martinovský zharmonizoval

píseň podle Erbena v tempu Allegro (vesele, rychle), Malát v tempu Andante (volně

krokem). Notové materiály k této písní jsou v přílohách R3, S3, T3 a zvukové nahrávky

v přílohách U5 a U6.

1. Kdyby se tatínek nevadil,

řekla bych, kdo se mnou včera byl:

vaďte se, tatínku, nebo ne,

byl se mnou můj milej v hospodě.

2. Kdyby ten tatínek nebroukal,

řekla bych, co mně můj milej dal:

broukejte, můj zlatej tatíčku!

Dostala jsem od něj hubičku.

3. Kdyby se tatínek nedivil,

řekla bych, co hoch mi přislíbil:

divte se, tatínku, jak chcete,

ještě rád mne vdávat budete.

4. Slíbil mi můj milej, přislíbil,

když mne na rozchodnou políbil:

až se ta pšenička vymetá,

že mne pak u vás víc nenechá.

96 Píseň Já mám holubičku Malát zharmonizoval 21. 8. 1885.

34

V této písni se nejvíce projevují kompoziční rozdíly obou harmonizátorů.

V Martinovského písni je potlačen význam textu – píseň plyne v nepřerušeném

jednolitém proudu, text není podpořen agogickými změnami a pomlkami. Zpěvák

je poněkud omezen ve výrazové interpretaci, způsob harmonizace příliš nenabízí prostor

pro emoční vzruch. Klavírní part plní doprovodnou funkci a intonačně podporuje

pěveckou linku. Skladba má jednoduchou harmonickou sazbu.97

97 V posledním taktu písně Martinovský upravil původní Erbenův nápěv z tří sestupných sekundových

postupů h-a-g na postup a-h-g.

35

Malátova harmonizace písně směřuje k prokomponovanější úpravě. Každá sloka je

s ohledem na text zharmonizována odlišným způsobem. Píseň má sdělovací charakter.

Text pojednává o dívce, která rozmlouvá sama se sebou. Zpívá o tajné lásce, o které

otec neví. Malát předepisuje v každé sloce jiné agogické i dynamické změny.98

Sloky

jsou odděleny jednotaktovou mezihrou vycházející z předchozího taktu. V první sloce je

kladen větší důraz na pěveckou linku. Obsahuje nejvíce dynamických a agogických

proměn. Klavírní part podporuje pěveckou linku a sdělení textu. S ohledem na další

sloky písně je druhá sloka prokomponována nejvíce. Skladatel obohatil klavírní part

melodicko-rytmickými ozdobami. Třetí sloka je emočně naléhavější a neobsahuje příliš

agogických změn, které by zpomalily tok skladby. Čtvrtá sloka plynule navazuje

na sloku předchozí, není oddělena korunou v mezihře. Z výrazového hlediska má sloka

gradační charakter, který se projevuje nejen díky repetici, ale také pomocí závěrečné

dohry, která je tematická v tempu Allegro (vesele, rychle).99

4.1.4 Výstraha/Holka modrooká

Tento nápěv pocházející z Bydžovska v tónině G Dur, v 2/4 taktu, v tempu Allegro

moderato (mírně rychle) zachovali oba harmonizátoři. Notové materiály k této písní

jsou v přílohách R4, S4, T4 a zvukové nahrávky v přílohách U7 a U8.

98 Malát rozšířil nápěv o opakování taktů tři a sedm v každé sloce.

99 V první sloce Malát v levé ruce obohatil melodii o přírazy a skupinku not. Pravá ruka zde hraje

akordické souzvuky. Druhá sloha obsahuje v levé ruce delší skupinky not ozdobující melodii v basu

a pravá ruka hraje komplikovanější rytmus s menšími notovými hodnotami. Třetí sloka se způsobem

harmonizace v levé ruce podobá sloce první. V pravé ruce se v závěru třetí sloky objeví šestnáctinové

rytmické postupy. Závěrečná čtvrtá sloka se způsobem harmonizace podobá první sloce a v repetované

části sloce třetí. Následuje čtyřtaktová dohra, která je tematicky shodná. Píseň Kdyby se tatínek nevadil

Malát zharmonizoval 1. 1. 1885.

36

Martinovský zvolil jednodušší harmonizaci této písně.101

Skladba je kompozičně

vystavěna pouze na základních harmonických funkcích.102

Klavírní part doprovází

pěveckou linku. Výraznějším prvkem v písni jsou akcenty na zvolání „holka“

v dynamice forte. Název skladby „Výstraha“ vystihuje její obsah.

100 ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla: S přílohou nápěvů. Nové vydání. Praha:

Alois Hynek, 1886, s. 163. Erben odkazuje na možnost změny textu v druhé sloce. 101

Levá ruka hraje pouze unisono a v pravé ruce jsou akordické souzvuky s ostinátním tónem d1.

102 S výjimkou předposledního taktu, kde uvádí vedlejší druhý stupeň.

1. Holka modrooká,

nesedávej u potoka,

holka modrooká,

nesedávej tam:

v potoce je velká voda,

vezme-li tě bude škoda;

holka modrooká,

nesedávej tam!

2. Holka modrooká,

nesedávej u potoka,

holka modrooká

nesedávej tam:

v potoce se voda točí1)

podemele tvoje oči;

holka modrooká

nesedávej tam!

1) přijde na tě mysliveček,

připraví tě o věneček;

holka modrooká,

nesedávej tam!100

37

Malátovo pojetí harmonizace je bohatší. Využil alterovaných akordů, které zvyšují

napětí ve skladbě. Shodně s Martinovským Malát zvolil stejné akcenty na zvolání

„holka“ v dynamice forte (silně), které jsou umocněny následnou změnou dynamiky

do piana (slabě). Zpěvák tak může vyjádřit důraznější a varovnější charakter písně.

Kontrastní dynamické části umožňující větší výrazovost. Přiznávkový doprovod

v klavírním partu připomíná svou stylizací tanec polku.103

4.1.5 Otcovské naučení/Já do lesa nepojedu

Erbenův nápěv z Hradecka obsahuje celkem dvě sloky.104

Nápěv je ve 3/4 taktu,

u Erbena v tónině G dur v tempu Andante quasi allegro. Martinovský zharmonizoval

nápěv v E dur v tempu sousedské a Malát v D dur v tempu Moderato (mírně).105

Notové

materiály k této písní jsou v přílohách R5, S5, T5 a zvukové nahrávky v přílohách U9

a U10.

1. Já do lesa nepojedu,

já do lesa nepudu:

kdyby na mě hajnej přišel,

on by mně vzal sekyru.

Sekeřička za dva zlaty

a topůrko za tolar:

kdyby na mě hajnej přišel,

on by mi to všecko vzal.

2. Ty do lesa přec pojedeš,

ty do lesa přec pudeš:

jest-li na tě hajnej přijde,

nic se ho bát nebudeš.

Naší obci patří ten les:1)

což jsem jí v ní ňákej pes?

Jest-li krůvek ty odneseš:

hajnej na sta stěn odvez.

103 Malát píseň Holka modrooká uvádí čtyřtaktovou předehrou ve staccatovém charakteru. Ve spodním

hlase v pravé ruce se objevují prodlevy na d1. Píseň zakončuje devíti-taktová dohra. Tuto píseň Malát

zharmonizoval 15. 12. 1887. 104

Erben uvádí i verzi z Berounska, kdy se u druhé sloky může zpívat jiný text. V textu u Erbena,

Martinovského i Maláta se vyskytuje chyba u slova „tolar“, kterou autoři zaměnili za slovo „toral“. 105

Malát zachoval nápěv podle Erbena a v desátém taktu na první době zapsali dvě osminové noty stejné

výšky. Martinovský pozměnil melodii v tomto taktu na rozložený kvintakord.

38

1)Než bych já to dal hajnýmu,

dám to radší myslivci:

myslivec má hezkou dceru,

a hajnej má opici.106

Obě písně mají taneční charakter. Martinovského píseň je zapsána v tempu

sousedská107

. V duchu tohoto tance je zharmonizován i klavírní doprovod. Skladatel

častěji střídá harmonické funkce s využitím mimotonálních akordů.108

V interpretaci

píseň vyznívá více Pesante (zatěžkaně). Skladatel v závěru skladby předepsal Meno

mosso (trochu zpomalit). Využitím těchto prostředků se ještě více podtrhuje charakter

skladby. Pěvecká linka inklinuje k legatovému přednesu.

Malátova prostší harmonizace má veselý charakter a rytmickým zpracováním

připomíná tanec mazurku109

. Skladba má propracovanější rytmický doprovod


Alois Hynek, 1886, s. 436–437. Erben do nápěvu upravil slovo „sekeřička“ za „sekyra“, Martinovský

ho upravil na „sekýřička“ a Malát na „sekyrka“. 107

Sousedská: český lidový tanec ve 3/4 taktu a mírném tempu. 108

V Martinovského harmonizaci této písně se převážně v pravé i levé ruce vyskytují souzvuky dvou tónů

v čtvrťových či osminových hodnotách, přičemž horní hlas v pravé ruce je shodný s pěveckým partem.

Akordy v doprovodu jsou vystavěny zejména na hlavních harmonických funkcích a v jednom případě se

vyskytuje i mimotonální sedmý stupeň. 109

Mazurka: polský lidový tanec ve 3/4 taktu a mírném tempu. Tečkovaný rytmus na první době je

charakteristickým prvkem tohoto tance.

39

s využitím staccata a tečkovaného rytmu.110

S použitím těchto hudebních prostředků

skladba působí veselým a odlehčeným dojem. Píseň neobsahuje výrazné tempové ani

dynamické změny. Pravá ruka klavírního partu je propracována virtuózněji. Předehra

i dohra je tematická a vychází z hlavního tématu.111

110 Levá ruka hraje, kromě dohry, převážně souzvuky dvou tónů ve čtvrťových hodnotách. Pravá ruka se

pohybuje v menších rytmických hodnotách. Po předehře zaznívá šesti-taktový stejný rytmický motiv. 111

Píseň Já do lesa nepojedu Malát zharmonizoval 2. 11. 1888.

40

Závěr

Bakalářská práce se zabývá osobností a tvorbou hudebního skladatele Jana Maláta.

Byl nastíněn průběh jeho života a Malátova osobnost byla představena z různých

hledisek tedy jako pedagog, skladatel, publicista a harmonizátor lidových písní.

Největší pozornost byla věnována jeho harmonizacím lidových písní, které byly

vydány pod názvem Český národní poklad. Tyto sbírky zásadním způsobem obohatily

oblasti harmonizací lidových písní pro sólový hlas a klavír. V bakalářské práci jsou

objasněny okolnosti vzniku všech sedmi dílů Pokladu. K porovnání přístupů

v harmonizacích jsem si vybrala Malátova významného předchůdce Jana Pavla

Martinovského. Hlavním záměrem bylo charakterizovat způsoby práce obou těchto

skladatelů. Martinovský i Malát vycházeli ze stejné sbírky lidových písní Karla

Jaromíra Erbena Prostonárodní české písně a říkadla s přílohou Nápěvy

prostonárodních písní v Čechách.

Na základě analýzy u vybraných pěti písní obou harmonizátorů jsem dospěla

k závěru, že oba skladatelé harmonizovali lidové písně ve stylu klasicko-romantické

harmonie. Martinovský však k nápěvům nezkomponoval předehry ani dohry,

homofonní sazba je průhledná bez komplikovaností. V jeho doprovodech se objevují

delší plochy na jedné harmonické funkci s občasným využitím mimotonálních akordů.

V horním hlase doprovodu je mnohdy vedena stejná melodie, jako v pěveckém partu.

Martinovský užíval nekomplikovaný rytmus a minimum agogických změn v klavírním

partu. Převážně zachovával původní tóninu podle Erbena a písně netransponoval.

Naproti tomu Malát doplnil písně vlastními předehrami a dohrami. Harmonie se častěji

mění a je bohatší o vedlejší harmonické funkce, mimotonální akordy, alterované akordy

a jejich obraty. Malát použil chromatické postupy a melodičtější vedení basu. Užití

všech těchto kompozičních prostředků odpovídá charakteru písně. Ten ještě více

umocnil četnými agogickými a dynamickými změnami, které dají vyniknout obsahu

textu. Nápěvy byly v některých případech transponovány do nižší polohy, zřejmě

ve snaze zpřístupnit písně širšímu měšťanskému obyvatelstvu. Provedené analýzy

41

přispěly k pochopení, jakým způsobem Jan Malát harmonizoval lidové písně a v čem se

odlišoval od svého předchůdce Jana Pavla Martinovského.

Bakalářská práce je doplněna o přílohy, které obsahují obrazové a notové materiály.

Součástí příloh je podrobný soupis všech Malátem zharmonizovaných písní ze sbírek

Český národní poklad. Tabulka dokladuje, které písně byly přejaty do sbírek

Náš Poklad I a II Ferdinanda Sládka a do sbírky Národní poklad hudební I–III, které

byly vydány v letech 2014–2015. Dále je k práci přiložena zvuková nahrávka

analyzovaných písní.

Jan Malát je dnes považován zejména za harmonizátora lidových písní a pedagoga.

Dosud však chybí ucelený pohled na jeho kompoziční tvorbu. O tomto skladateli

existuje málo literatury a jediná monografie od Vratislava Vycpálka je staršího data.

Za zhodnocení by jistě stál Malátův odkaz skladatelský, především tvorba operní

a písňová.

42

Použité zdroje

BAJER, Jiří, SYCHRA, Antonín, ed. Dějiny české hudební kultury 1890–1945. 1. díl.

Praha: Academia, 1972.

ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK, ed. Československý

hudební slovník osob a institucí: A–L. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963.

ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK, ed. Československý

hudební slovník osob a institucí: M–Ž. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965.

Československá vlastivěda. Díl IX, Umění, svazek 3, Hudba. Praha: Horizont, 1971.

Český hudební slovník osob a institucí [online]. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické

fakulty Masarykovy univerzity, 2008 [cit. 2017-06-17]. Dostupné

z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/.

DVOŘÁK, Miloš. Místo posledního odpočinku Jana Maláta. In: Internetová

encyklopedie dějin Brna [online]. Milena Flodrová [cit. 2017-06-18]. Dostupné

z: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=238.

ERBEN, Karel Jaromír a Jan Pavel MARTINOVSKÝ. Nápěvy písní národních

v Čechách: zpěv a klavír. Nové doplněné vydání. Praha: Orbis, 1951.

ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla: S přílohou nápěvů. Nové

vydání. Praha: Alois Hynek, 1886.

HOSTOMSKÁ, Anna. Opera: průvodce operní tvorbou. 7. doplněné vydání. Praha:

Státní hudební vydavatelství, 1965, 824 s. ISBN 02-002-65.

Hudební věda. V (3), Praha: ČSAV, 1968.

43

LUKÁŠ, Jan. Recepce operního díla Bedřicha Smetany v úpravách Jana

Maláta [online]. Praha, 2013 [cit. 2017-01-03]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v

Praze, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Marta Ottlová.

MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha I. Praha: Fr. A.

Urbánek.

MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha II. Praha: Fr. A.

Urbánek.

MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha III. Praha: Fr. A.

Urbánek.

MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha IV. Praha: Fr. A.

Urbánek.

MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha V. Praha: Fr. A.

Urbánek.

MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha VI. Praha: Fr. A.

Urbánek.

MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha VII. Praha: Fr. A.

Urbánek.

MALÁT, Jan. Malátův památník. I. Redigoval Josef Bartoš. Nový Bydžov: Grafické

závody V. & A. Janata, 1940.

MIKOTA, Václav, ed. Hudba a národ: vydáno u příležitosti akce "Český hudební máj".

Praha: Svaz českých knihkupců a nakladatelů, 1940.

44

MUZIKÁŘOVÁ, Markéta. České houslové školy pro začátečníky [online]. Praha, 2013

[cit. 2017-04-06]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120124562.

Diplomová práce. Karlova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy.

Vedoucí práce Jiří Tomášek.

PECH, Vilém. Velký slovník cizích slov, rčení a zkratek v jazyce psaném i mluveném

ze všech oborů lidského vědění a konání. Praha: Kvasnička a Hampl, 1948.

PECHÁČEK, Stanislav. Lidová píseň a sborová tvorba. Praha: Karolinum, 2010. ISBN

978-80-246-1830-2.

PETÁKOVÁ, Lenka. Hudba a její obsah a význam v Hromádkových vídeňských

prvotinách pěkných umění [online]. Brno, 2013 [cit. 2017-03-05]. Dostupné

z: https://is.muni.cz/th/180335/ff_m/. Diplomová práce. Masarykova univerzita,

Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Miloš Štědroň.

PROKOP, Jaroslav. Nový Bydžov v proměnách staletí. I. Nový Bydžov: Tisk AS s.r.o.

Jaroměř, 2005.

PROKOP, Jaroslav. Zmizelé čechy: Nový Bydžov. I. Josef Bartoš. Praha: Paseka, 2007,

79 s. ISBN 978-80-7185-845-4.

SLÁDEK, Ferdinand. Náš poklad I: 270 národních písní pro zpěv a klavír. 2. vydání.

Praha: Supraphon, 1982.

SLÁDEK, Ferdinand. Náš poklad II: 270 národních písní pro zpěv a klavír. 4. vydání.

Praha: Supraphon, 1998.

Státní okresní archiv Jičín, Archiv města Hořice, inv.č. 1451, Hudební spolek Dalibor

1891–1940.

45

Státní okresní archiv Jičín, Archiv města Hořice, inv.č. 1452, Zpěvácký spolek Ratibor

a Vesna 1897.

Státní okresní archiv Jičín, Archiv obce Starý Bydžov, inv.č. 1426, Archiv obce Starý

Bydžov 1850–1945.

VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946.

1

Přílohy

Příloha A: Jan Křtitel Malát112

112 VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s. 16.

2

Příloha B: Malátův rodný kraj113


3

Příloha C: Rodokmen Jana Maláta114

114 Rodokmen vytvořila autorka této práce

4

Příloha D: Fotografie z koncertu v Novém Bydžově (1865)115

115 MALÁT, Jan. Malátův památník. I. Josef Bartoš. Nový Bydžov: Grafické závody V. & A. Janata,

1940, s. 24. Zleva: Eduard Reményi, Jan Malát, Antonín Jahoda, Nandor Plotenyi; sedící v čele: mydlář

Peřina, starosta spolku Lubor.

5

Příloha E: Dokument o Malátově přijetí jako učitele v Hořicích116

116 Archiv Městského muzea v Hořicích (H 2692).

6

Příloha F: Jan Malát, hořický učitel117


7

Příloha G: Anna Petrová Malátová118

Příloha H: Jan Malát s manželkou Annou a dcerami Oldřiškou a Aninkou (1883)119



8

Příloha CH: Článek v hořickém časopisu Lýra o Malátově první opeře Stáňa120

120 Časopis Lýra, ročník XVI, 15. září 1899, čís. 7, Archiv Městského muzea v Hořicích.

9

Příloha I: Malátův děkovný dopis adresovaný Měšťanské besedě v Hořicích121

121 Archiv Městského muzea v Hořicích (5080).

10

Příloha J: Článek v hořickém Časopisu Lýra o koncertě k Malátovu jubileu122

122 Lýra, ročník XXX, 15. říjen 1913, čís. 8, Archiv Městského muzea v Hořicích.

11

Příloha K: Článek v hořickém Časopisu Lýra s reflexí koncertu k Malátovu123

123 Lýra, ročník XXX, 15. listopad 1913, čís. 9, Archiv Městského muzea v Hořicích.

12

Příloha L: Plakát z koncertu konaného na oslavu Malátových sedmdesátin124


13

Příloha M: Dopis Janu Malátovi s udělením čestného občanství města Hořice125


14

Příloha N: Poslední fotografie Jana Maláta126

126 Poslední fotografie Jana Maláta na Malátově stezce pořízená jeho synem Jaromírem (1913), Archiv

Městského muzea v Hořicích (H 2681).

15

Příloha O: Parte Jana Maláta127


16

Příloha P: Pomník Jana Maláta na hřbitově v Malvazinkách128

Příloha Q: Pamětní deska ve Starém Bydžově129

128 DVOŘÁK, Miloš. Místo posledního odpočinku Jana Maláta. In: Internetová encyklopedie dějin

Brna [online]. Milena Flodrová [cit. 2017-06-18]. Dostupné z: http://encyklopedie.brna.cz/home-

mmb/?acc=profil_osobnosti&load=238. 129

Fotografii pořídila autorka této práce

17

Příloha R1: Nápěv K. J. Erben: Zmizelá láska/Louka široká130

Příloha R2: Nápěv K. J. Erben: Holubička/Já mám holubičku131


Alois Hynek, 1886, s. 91. 131


Alois Hynek, 1886, s. 43–44.

18

Příloha R3: Nápěv K. J. Erben: Slib milého/Kdyby se tatínek nevadil132

Příloha R4: Nápěv K. J. Erben: Výstraha/Holka modrooká133


Alois Hynek, 1886, s. 66. 133


Alois Hynek, 1886, s. 30–31.

19

Příloha R5: Nápěv K. J. Erben: Otcovské naučení/Já do lesa nepojedu134


Alois Hynek, 1886, s. 37–38.

20

Příloha S1: Harmonizace J. P. Martinovský: Zmizelá láska135

135 ERBEN, Karel Jaromír a Jan Pavel MARTINOVSKÝ. Nápěvy písní národních v Čechách: zpěv

a klavír. Nové doplněné vydání. Praha: Orbis, 1951, s. 218.

21

Příloha S2: Harmonizace J. P. Martinovský: Holubička136



22

Příloha S3: Harmonizace J. P. Martinovský: Slib milého137


a klavír. Nové doplněné vydání. Praha: Orbis, 1951, s. 210–211.

23

Příloha S4: Harmonizace J. P. Martinovský: Výstraha138



24

Příloha S5: Harmonizace J. P. Martinovský: Otcovské naučení139



25

Příloha T1: Harmonizace J. Malát: Louka široká140

140 MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha II. Praha: Fr. A. Urbánek,

s. 110.

26

Příloha T2: Harmonizace J. Malát: Já mám holubičku141

141 MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha I. Praha: Fr. A. Urbánek, s. 123.

27

Příloha T3: Harmonizace J. Malát: Kdyby se tatínek nevadil142

142 MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha I. Praha: Fr. A. Urbánek, s. 82–

84.

28

29

30

Příloha T4: Harmonizace J. Malát: Holka modrooká143

143 MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha III. Praha: Fr. A. Urbánek, s. 33.

31

Příloha T5: Harmonizace J. Malát: Já do lesa nepojedu144

144 MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha IV. Praha: Fr. A. Urbánek, s 65.

32

Příloha U: CD nahrávky145

U1 Zmizelá láska

U2 Louka široká

U3 Holubička

U4 Já mám holubičku

U5 Slib milého

U6 Kdyby se tatínek nevadil

U7 Výstraha

U8 Holka modrooká

U9 Otcovské naučení

U10 Já do lesa nepojedu

145 Zpěv Nikola Horská, klavírní doprovod Karel Koldinský

33

Jan Malát - Český národní poklad F. Sládek - Náš poklad Národní poklad

hudební

Název písně Díl Číslo písně Strana Díl Číslo písně Strana Díl Strana

1 A dybych já věděua I 40 50

2 A já vždycky, co mě má hlavička pobolívá I 92 118 I 8 13

3 A u Šaratic nade dvorem I 80 102

4 Ach, holka, holka I 67 86 II 2 4

5 Ach, není tu, není I 82 101 I 4 6 III 8

6 Ach, ovej, ovej I 98 125

7 Ach, prší, prší rosička I 5 8 I 5 10

8 Ach, synku! I 99 126 I 6 11 II 5

9 Ach, žalude, žalude I 4 6

10 Aj, hory, hory I 62 76 II 3 5

11 Andulko, huběnko I 30 38 I 9 15

12 Ani mňa nechceš I 54 66

13 Až já pojedu přes ten les I 48 60 I 17 24 I 10

14 Běžela ovečka I 100 127 II 7 10 II 12

15 Bože miuý, dobrý I 87 113

16 Co je ti? I 44 55 II 10 14 III 13

17 Co to máš, cerečko I 79 100

18 Což se mně, má milá, hezká zdáš I 88 114 I 19 26 III 14

19 Čekala jsem I 47 58 I 21 28 I 12

20 Černé oči I 89 115

21 Či's něbyl doma? I 36 44 I 23 32 I 16

22 Čí to husičky I 61 75 I 24 34 I 18

Příloha V: Seznam písní145


hudební


23 Čí to koníčky I 49 61

24 Dívča, dívča I 76 97 I 26 36 I 19

25 Dlouho, můj Jeníčku I 26 34 II 16 20

26 Dolina, dolina (z Moravy) I 90 116 II 17 21

27 Dybych já miel takovú panenku I 16 21

28 Ej, pověz, pověz I 78 99

29 Hajej, můj andílku I 22 29 I 28 40

30 Hajho, husy, ze pšenice I 93 120 II 19 23 II 14

31 Chodí šuhaj I 51 63

32 Chodila po včelínku I 19 24 I 34 47 I 24

33 Já bych šel za milou I 53 65 II 26 30

34 Já jsem se vyvolil za ochranku I 55 67 I 37 50

35 Já jsem z Kutny Hory I 25 33 I 38 51 II 17

36 Já mám holubičku I 96 123 I 39 52

37 Jeníčku, bloudíš I 18 23 I 43 59 I 25

38 Jenom ty mně, má panenko, pověz I 14 19 I 44 60 I 28

39 Ješče jsem s mó miló v nedělu stál I 10 14

40 Jetelka I 28 36

41 Kameňu, kameňu I 86 112

42 Každý se nám diví I 95 122

43 Kde pak jsi, má milá, tak záhy chodila? I 11 15 I 50 68

44 Kdyby mně to Pán Bůh dal I 68 88 I 54 72 III 27


hudební


45 Kdyby moje milá I 17 22 I 55 73 I 29

46 Kdyby se tatínek nevadil I 65 82 I 56 74 III 22

47 Když jsem já šel od mé milé I 37 46 I 58 79

48 Když jsem pléla len I 74 94 I 60 83 II 22

49 Když se ten ovísek vymetával I 59 72 I 61 85

50 Když tě vidím, má panenko I 24 31 I 62 87

51 Konvalinka roste pěkně zelená I 6 9 I 64 90

52 Krajino, krajino I 94 121

53 Kterak pak já nemám lítosť mít? I 34 42

54 Kudy, kudy, kudy cestička I 12 16 I 67 93

55 Lesti ťa, synečku, hlava bolí I 50 62 I 68 94

56 Liboce sa, liboce I 58 70 I 70 96

57 Lúbí sa mi, lúbí sa mi I 75 96

58 Má milá slouží za vodou I 15 20 I 72 99

59 Máš, máš, máš, sedláčku! I 72 92

60 Měla jsem chlapce I 1 3 I 75 103 I 32

61 Měła sem hołubka I 45 56

62 Můj klobúček křivo stojí I 35 43

63 Muzikanti, co děláte? I 42 52 II 58 66 II 29

64 Na to rozlóčení I 31 39 I 82 111

65 Nad Hluzovem je boží muka I 85 111

66 Nasela sem maryjánku I 64 81


hudební


67 Nejsi, nejsi, jak jsi se dělala I 8 11 I 83 112 I 38

68 Neviděli jste tu mé panenky? I 46 57 I 86 117 III 42

69 Otče, otče, otče, otče náš I 38 48 I 91 122

70 Pásla ovečky v zeleném háječku I 41 51 I 94 125

71 Pěknej obrázek mám I 81 103 II 55 63

72 Počkej, povím na tě I 69 89

73 Počkej, povím, žes na mně loudíval I 71 91 II 77 88 II 37

74 Pod našima okny teče vodička I 39 49 I 98 129 I 39

75 Pověz ty mně, hvězdičko má I 13 17

76 Překerak jsem já sem přišel I 23 30

77 Přišlo ně psáničko I 57 69

78 Proč si k nám nepřišeu? I 83 108 II 82 94

79 Proto jsem si kanafasku koupila I 70 90 I 103 134

80 Ptáčku jařabatý I 77 99

81 Pušperská šafářka I 91 117

82 Ráda, ráda, můj zlatej Honzíčku I 56 68 I 108 141 III 48

83 Roste stromek dubový I 29 37

84 Sedlák, sedlák I 66 85 I 111 144 III 50

85 Slibováłs mně I 52 64

86 Spadłla mi šablička I 7 10 I 114 147 I 44

87 Stanula dzěvucha I 43 54

88 Svítila mně hvězda I 97 121


hudební


89 Šlo děvčátko pro vodu I 84 110

90 Už mou milou do kostela vedou I 20 25 I 131 169 I 48

91 Už mou milou na oddavky vedou I 73 93 I 133 172

92 Už vás opouštím I 21 27 I

93 Veleť, vtáčko, veleť I 60 74 II 104 122 II 50

94 Voči, černé voči I 32 40 I 136 176

95 Voděnka studená jako led I 27 35 I 137 177

96 Vrať mi, milá, vtať mi ten dar I 9 12 I 138 178

97 Vylétela holuběnka ze skály I 3 5 I 140 181 III 56

98 Vždycky's mi, měsíčku, svítíval I 33 41

99 Zahučaly hory I 63 78 I 145 188

100 Žaly jsou travičku I 2 4

101 A kdy půjdu II 46 64

102 Adámku náš II 37 53 I 2 4 II 6

103 Ach, dolina, dolina II 24 37 I 3 5 III 12

104 Ach, můj Bože, co já zkusím II 11 17

105 Ach, můj Bože, já mám hoře II 45 62

106 Ach, vyletěl je z hory pták II 69 90

107 Aj, mezi dvěma vinohrady II 44 61

108 Anička, dušička II 27 40 I 12 18

109 Anička mlynářova II 49 67 I 13 20 I 8

110 Aničko, dzěvečko II 7 13 I 15 22


hudební


111 Až tady pojedu II 30 46

112 Běži voda, běži II 92 117

113 Byť pršelo, jen se lilo II 6 12

114 Co je po studýnce II 75 97

115 Copak k nám, synečko II 80 102

116 Copak tak, Aničko, smutná sedíš II 12 20

117 Co se tam svítí II 59 79

118 Co sem udělala včera II 31 47

119 Což je mně, holečku, po tobě II 26 39

120 Červená růžička rozkvetá II 88 113

121 Čí je to dívča II 100 126

122 Dobrú noc II 28 42 I 27 37 I 20

123 Dolina, dolina (ze Slovenska) II 82 106 II 18 22

124 Dyby mně dal pán Bůh děvče II 56 76

125 Dycky mně má milá slubovala II 50 68

126 Eště dnes II 33 49

127 Fuč, větričku II 84 108

128 Honzíčka mám ráda II 68 89 II 20 24

129 Hop hej! Cibuláři II 57 77 II 21 25

130 Hrály dudy u Pobudy II 32 48 I 33 46 II 15

131 Chodí šuhaj po dvore II 90 115

132 Chodieval bych ja k vám II 43 60


hudební


133 Já tu nebudu II 55 74

134 Jedna je cestička k Táboru II 48 66

135 Ješče sobě kole vody zajdu II 64 85

136 Ještě mě v kolíbce II 41 57 I 46 63

137 Jetelíčku, jeteli II 87 112 I 47 64

138 Jetelíčku náš II 25 38 I 48 65

139 Kdybych já se nebál II 21 33 I 52 70

140 Kdybych já věděl, kerý deň umřu II 23 36 I 53 71

141 Kdybys měla, má panenko II 22 34 I 57 77 I 30

142 Koulelo se, koulelo II 36 52 I 65 91 III 30

143 Křepelenka křepelala II 38 54 II 43 51 III 29

144 Kukačka v zelenom hájku kukala II 74 96

145 Kukulienka, kdze si bola II 29 45 II 44 52

146 Líto je mně, můj tatíčku II 54 73 II 47 55

147 Louka široká II 85 110

148 Lúčka zelená II 40 56 I 71 98

149 Má milá, má milá, černé oči máte II 1 5 II 50 58

150 Má milá mně vepovidá II 89 114

151 Mně se, mně se II 60 80 I 78 106

152 Moja nejmilejší II 10 16

153 Na Kroměřížském mostku II 97 122

154 Nad Slavikovice holuběnka líce II 17 27


hudební


155 Nechal si ma, nechal II 72 94

156 Nejednó sem obešel II 8 14

157 Není toho člověka v dědině II 86 111

158 Neplač, nenaříkej II 13 22

159 Okolo zahrádky II 58 78

160 Pásla má milá koníčky II 63 83

161 Petře, Pavle II 61 81 II 74 84

162 Počkej, má milá II 18 28

163 Pod naším okýnkem II 42 58

164 Pověz mi, děvečko II 53 72

165 Pověz mně, má milá rozmilá II 65 86

166 Pověz mně, och, má znejmilejší II 76 98

167 Prala som já na potôčku II 83 107

168 Před naše je pěkný hrubý trávník II 9 15

169 Před naše zahrada pletená II 5 10

170 Přes ty pusty lesy II 99 124

171 Prídi ty, šuhajko II 77 99 I 102 133

172 Proč, kalino, v struze stojíš II 93 118 I 104 135 I 40

173 Rostou, rostou II 71 93

174 Rozmarýn II 39 55

175 Sadila, sadila II 34 50 I 110 143 I 41

176 Sil jsem oves II 94 119


hudební


177 Slavikovský polečko malý II 19 29

178 Sloužila má milá II 79 101

179 Sviť, měsíčku, jasně II 15 24

180 Šaratice II 95 120

181 Těš se, má panenko II 81 105 II 95 113

182 Tluču, tluču II 51 69

183 To mňa mrzí, můj synečku, velice II 67 88

184 Tynom, tánom II 62 82

185 U panského dvora II 52 70 I 128 165

186 U studénky stála II 96 121

187 Umrem, umrem II 47 65 I 125 162

188 V naší vsi je nová brána II 91 116

189 Vširém poli stojí hruška II 16 26

190 Vím já hruščičku jednu II 70 92 II 105 123

191 Však já si ještě to dovedu II 3 8

192 Vyjdu si na vršíček II 78 100

193 Vždycky mně matička říkavala II 20 30 I 144 185

194 Zahrajte mně, muzikanti II 73 95 I/II 146, 116 191, 136 III 57

195 Zakukala zezulenka II 14 23 II 117 137 II 52

196 Zasadil som fialenku II 66 87

197 Zastavte, muziku II 35 51

198 Zda-li nám, panenky, povíte II 2 6 I 147 193 III 58


hudební


199 Zdálo mi se, zdálo II 4 9 I 148 195 I 51

200 Žení sa mi milý II 98 123

201 Aj, už je ráno III 59 91

202 Ančičko šáfářovic III 7 14 I 14 21 II 8

203 Ančičko, vstaň III 70 104

204 Až tady pojedu přes Budějice III 54 79

205 Bůh vás žehnej, můj tatíčku III 45 66

206 Co pak je ti III 94 130

207 Co sem sa pod okny nastáł III 14 23

208 Čí je to děvčátko III 18 30

209 Čí jsou to koníčky III 8 15 II 14 18 II 13

210 Čo mu, milá, čo mu vinšuješ III 60 92

211 Dievča, dievča, čože to máš III 74 108

212 Dlouho, Jeníčku III 28 44

213 Dybys byl k nám přišel III 55 80

214 Dycky mi povídal tatíček III 97 133

215 Dyž tys mě nechcela III 93 129

216 Ej, lásko, lásko III 100 136

217 Ešče jednú III 12 20

218 Falešné synečko III 90 126

219 Hlavěnka mě bolí III 92 128

220 Hlavička mě pobolívá III 87 123


hudební


221 Hněvaj sa ty, hněvaj III 91 127

222 Holka modrooká III 21 33 I 31 44 III 18

223 Hory, hory zelené III 43 64

224 Chodzila, chodzila III 48 70

225 Já nechci žádného III 29 46 I 40 53 I 26

226 Jak pak se, má milá, jak pak se máš III 9 16

227 Je cestička ušlapaná III 52 76

228 Jede Jeníček III 49 72

229 Jedna hodina s půlnoci byla III 3 8 I 41 55

230 K Radvanovu cesta III 5 11

231 Kam se půjdem projit III 86 122

232 Kde, lásko, kdes byla III 64 98

233 Kdo mně krmí koníčky III 65 99

234 Kdybys byl, Jeníčku, poslouchal matičku III 1 5 II 35 40

235 Když jsem já k vám chodívával III 22 34 I 59 81

236 Keď som šiel cez pole III 19 31

237 Kole Jarošova III 35 53

238 Kolem našich oken III 51 75

239 Kudy je, kudy je cestička k Vílovu III 30 48

240 Kukačka kuká III 6 12

241 Kysuca, Kysuca III 16 26

242 Letěł, letěł roj III 96 132


hudební


243 L'udia vravia, že som ja taký III 75 109

244 Majový vršečku III 39 58

245 Mám já pole III 36 54 II 51 59

246 Měj mě, Jeníčku, měj mě rád III 84 120 I 74 102

247 Měsíček svítí III 24 38

248 Milá, čo robíš v rose studenej III 38 56

249 Moje milá je z Rájova III 99 135

250 Můj milej, rozmilej III 25 40

251 Musíš, milá, zabývať III 40 59

252 Na zelelej pažiti III 56 82

253 Nad Podolí je hájíček III 57 84

254 Neďaleko od Ďanovej III 76 110

255 Nehněvejte se, matičko III 26 42

256 Není na světě bylina III 85 121

257 Nepůjdu k rychtáři III 71 105

258 Neříkej, má panenko III 73 107

259 Okolo hájíčka teče vodička III 88 124

260 Okolo Kláštera teče voda III 81 117

261 Okolo Kláštera zelený vršek III 47 69

262 Pase šohaj koně III 11 19

263 Po doline tichý vetrík povieva III 17 28

264 Pošiel milý, pošiel prečka III 98 134


hudební


265 Pověz mně, má milá, kam na trávu chodíš III 53 78

266 Pověz mně, má milá, máš-li mě ráda III 31 49

267 Před naše okny III 62 94

268 Před sousedy na potoce III 67 101

269 Před tím naším okenečkem III 10 18

270 Přes ten Slavíč čistá voda teče III 79 114

271 Pri Prešporku na Dunaji III 80 116 II 79 90

272 Prídi, Janík premilený III 46 68 I 101 132

273 Proč vy sem k nám, hoši, jdete III 82 118

274 Sama sem neráda III 37 55

275 Sedela Anička III 77 111

276 Sivá holubičko III 13 22 I 113 146

277 Slyšel jsem III 41 61 II 86 100

278 Svítila mně pěkná hvězdička III 89 125

279 Šla panenka k zpovídání III 78 112 II 89 104

280 Šla panenka pro vodu III 63 96 I 117 151 II 44

281 Ten panskej dvoreček III 83 119

282 Ty Podhajský kostelíčku III 58 86

283 Ty si myslíš, má panenko III 27 43

284 Ty Zvíkovské zahrady III 68 102

285 U Dunaja, u Prešpurka III 42 62

286 Už sa svadba dokonává III 95 131


hudební


287 V šírom poli holubička III 20 32

288 V tej naší zahrádce III 4 10

289 V tom Klášteře III 32 50

290 Vlaštovička lítá III 69 103 II 106 124 III 52

291 Všeci povídajú III 15 25 II 111 130

292 Vysoko lieta sláviček III 50 74

293 Vždycky mně říkají III 72 106

294 Za těma, za těma černýma očima III 66 100

295 Za vodou, za vodou III 44 65

296 Zabolela mě hlavička III 33 51

297 Zafoukej, větříčku, od východu III 61 93

298 Zakukala žežulička III 2 6 I 146 191 I 54

299 Zasazuj, Honzíčku III 23 36

300 Zelinko milá III 34 52

301 A vy kováři umounění IV 46 64

302 Aby nás pán Bůh miloval IV 100 124 I 1 3

303 Ach mi ubozí sirotci IV 9 14

304 Ach, synu, synu IV 12 18

305 Ale, pane, Bože, toje švanda IV 52 70

306 Alou, vivat IV 11 17

307 Bejvávalo, bejvávalo IV 8 13 II 6 9 II 10

* 308 Beznohej na hrušku leze/Slyšte, lidi, co nového IV 70 93


hudební


309 Blahoslavený sládek IV 53 71

310 Boly časy, boly IV 83 107 I 18 25

311 Bratří, bratří IV 7 12 II 8 11

* 312 Co, děvčátka, pravíte/Na tý louce zelený IV 99 123 II 63 73 III 36, 37

313 Co chce krkavec míti IV 48 66

314 Dej nám pán Bůh zdraví IV 2 6 I 25 35

315 Dobře mi je IV 4 8

316 Dokial' pivo neskysalo IV 10 16

* 317 Dybys měl byť, můj synečku, dobrý muž IV 87 111

318 Ej, hora, hora, hora vysoká IV 21 29

319 Ej, nedaj, Bože, abych umreu IV 84 108

* 320 Ešče já si kopu desek nařežu/Dybys měl byť, můj synečku, dobrý muž IV 87 111

321 Hejdumdá! hejdumdá IV 24 34

322 Chvála Bohu, má ženičko IV 85 109

323 Chytil táta sojku IV 27 38

324 Chytili jsme lososa IV 13 19 II 25 29

325 Ide Kuruc při Dunaji IV 50 68

326 Já do lesa nepojedu IV 47 65 II 27 31 III 20

327 Já mám chaloupku IV 30 42 II 28 32

328 Já mám koně, vrany koně IV 98 122 II 29 33 II 18

329 Já mam v Praze koupenej dům IV 69 92

330 Jak jsem já šenkýře vyfouk IV 44 62


hudební


331 Jdeme, jdeme IV 23 32

332 Jel sedlák vorati IV 22 30 I 42 57

333 Jen ty mně, šenkýřko, piva nalej IV 26 37

334 Jen ty mně, šenkýřko, piva nalej IV 29 40

335 Ještě jednou buďme zdrávi IV 77 101

336 Jináč není v posvícení IV 41 57 II 32 36

337 Jsou, jsou na potoce ráčata IV 25 36 II 33 37

* 338 Jsou mlynáři, jsou chlapíci IV 65 86

339 Juž sme se dost naspívale IV 82 113

340 Káča má šněrovačku IV 19 26

341 Kde je sládek IV 32 44 II 34 38

342 Kde's pak byl, kozlíčku IV 73 97

343 Kdyby nebylo pana starého IV 71 94

344 Když jsem já sloužil IV 66 88

345 Když jsem já ty koně pásal IV 43 59 II 38 44 II 19

* 346 Když jsi ty, sedláčku, pán/Sloužil jsem u sedláka IV 62 82

347 Když jsme se tak sešli IV 33 46

348 Když jsme se tak sešli IV 35 48

349 Když jsou naši pívávali IV 36 50

350 Když začne skřivánek povrzávat IV 61 81

351 Keby nám to Pámbů dal IV 81 105

352 Mám šedivou hlavu IV 31 43 II 52 60


hudební


353 Masopust držíme IV 37 52

354 Měla žena muže IV 54 72

355 Mládencom vínečko IV 34 47

* 356 Mlynáři jsou hodní chlapi/Jsou mlynáři, jsou chlapíci IV 65 86

357 Můj otec milý IV 76 100

358 My jsme tady dvá IV 18 25

* 359 Na tý louce zelený/Co, děvčátka, pravíte IV 99 123 II 63 73 III 36, 37

360 Napí se bratříčku IV 74 98

* 361 Náš pan Matěj/Strejček Nimra IV 94 118 II 87 101

362 Náš tatíček nebožtíček IV 55 74

363 Nehněvej se, roztomilej IV 80 104

364 Nepi, šuhaj, nepi IV 42 58

365 Nepi, šuhaj, nepi vody IV 28 39

366 Nepudem, nepudem IV 6 11

367 Nepudu domu IV 60 80 II 67 77 II 32

368 Nestarej se, ženo má IV 17 24

369 O naší veselce IV 68 91

370 Ó Velvary IV 78 102 I 92 123

371 Ovčáci, ovčáci IV 45 63 II 72 82 III 44

372 Pane bratříčku IV 58 77

373 Pec nám spadla IV 57 76

374 Pi, Ondriško, pi IV 39 54


hudební


375 Pí, synášku, pomalíčko IV 40 56

376 Pijme vínečko IV 90 114

377 Pime, chlapci, pime víno IV 15 21

378 Píme pivo s bobkem IV 16 22 II 75 85

379 Pite, chlapci, pite víne IV 38 53

* 380 Pivo, pivo/Trávo, trávo IV 92 116

381 Poslechněte, lidé málo IV 49 67

382 Proč bychom veseli nebyli IV 59 78 II 80 91 II 40

383 Skelnice skleněná IV 5 10

384 Skleničko skleněná IV 1 5

* 385 Skřivánek, malý pták/Skřivánek nevorá IV 3 7

* 386 Skřivánek nevorá/Skřivánek, malý pták IV 3 7

387 Slávo sladovnická IV 67 90

* 388 Sloužil jsem u sedláka/Když jsi ty, sedláčku, pán IV 62 82

* 389 Slyšte, lidi, co nového/Beznohej na hrušku leze IV 70 93

390 Staral se chudý s chudou IV 93 117

* 391 Strejček Nimra/Náš pan Matěj IV 94 118 II 87 101

392 Syneček se u muziky točí IV 20 28

393 Šel Jukel na pivo IV 64 84

394 Šel tudy, měl dudy IV 72 95

395 Šenkýři, šenkýři IV 75 99

396 Tancuj, tancuj IV 51 69


hudební


397 Tatíčku starej náš IV 56 75 II 92 109

398 Ten náš slouha IV 97 121

399 Travička zelená IV 82 106 I 123 160 III 54

* 400 Trávo, trávo! (z Čech)/Pivo, pivo IV 92 116

401 Trávo, trávo! (Z Moravy) IV 91 115 II 97 115

402 U Hosína IV 63 83

403 Už ho vedou Matina IV 79 103

404 V nedělu to se rád napiju IV 88 112

405 Vínečko, vínečko IV 86 110

406 Však nám tak nebude IV 95 119 II 110 129 III 55

407 Vždycky jsou se Hajdaláci divili IV 14 20

408 Zahrajte mně mou IV 96 120

409 A před te naše u lože V 18 22

410 A te naše koně V 91 115

411 A ty dzivče, co tam maš V 22 26

412 A ty Réhradice V 93 117

413 A v te naši zahrodce V 66 79

414 Aj, hora, hora V 39 46

415 Aj, za horú V 92 116

416 Aj, zerzaj, zerzaj V 50 60

417 Ani som si koníčka neosedlal V 11 15

418 Až tady pojedeš V 9 13


hudební


419 Boly časy, boly V 24 29

420 Bože, mne polituj V 42 50

421 Co jsi, můj holečku V 12 16

422 Co pak si myslíš V 58 69

423 Co to děvče povídá V 29 34

424 Což ten panský mostek V 88 110

425 Což ten slavíček V 71 85 II 11 15

426 Čie sú to kone V 25 30 II 13 17

427 Čo ja urobím V 41 49

428 Dobró noc V 26 31

429 Dočkaj, zastav V 99 124

430 Duša moja, moja mysel' V 49 59

431 Dyby byla kosa nabróšená V 32 38

432 Dy sem byla u maměnky svojí V 19 24

433 Dyž sem slúžil na téj fáře V 97 122

434 Ej, Janku, Janičku V 95 120

435 Hezká jsi, Andulko, bejvala V 17 21

436 Husička divoka V 68 82

437 Chodila po roli V 34 40

438 Chodí myslivec po hrázi V 76 94

439 Já jsem se oženil V 90 114

440 Já mám v levy noze trneček V 40 48


hudební


441 Já sem synek słobodný V 67 80

442 Já tam tou cestičkou V 33 39

443 Jaky bych srdce měl V 79 98

444 Jdi, má milá, jdi do lesa V 13 17

445 Jede syneček V 74 90

446 Jestli tě, má milá, hlava bolí V 1 5

447 Ještě se tam ta pšenička V 70 84

448 Ještě se tě, můj holečku V 14 18

449 Kdo mně krmí koníčky V 36 42

450 Když jsem šel k mej milej V 6 10

451 Koně, vrany koně V 16 20

452 Kudy, kudy…. do panské zahrady V 57 68

453 Letěla husička V 5 9

454 Letěla tady labutě V 85 106

455 Majerán, majerán V 23 28 II 49 57

456 Měl jsem hezkou milou V 87 104 I 73 100

457 Na vojnu nepůjdu V 81 101 II 64 74 III 38

458 Nad naším humenkem V 83 103

459 Nad Pušperkem je zelenej vršeček V 80 100

460 Nechoď, má milá, do lesa V 96 121

461 Nechoď tam V 30 36 II 66 76 III 40

462 Nic nedbám V 27 32 I 87 118


hudební


463 Nitra milá, Nitra V 7 11 I 88 119

464 Oj, lese, lese V 15 19

465 Okolo Třeboně V 48 58 I 90 121 II 36

466 Pekná moja miłá V 21 25

467 Petrovický zámek V 51 61 II 73 83 II 38

468 Počkej, šohajíčku V 20 24

469 Před naší je zahrádečka V 100 125

470 Před našima V 8 12

471 Preleteł slavýček V 64 77

472 Přeletěła łaštověnka V 89 112 I 106 137

473 Pršało, było tma V 75 92

474 Pusť mě, holka V 52 62

475 Ráda jsem, Jeníčku V 2 6

476 S pravéj strany hája V 77 95

477 Sedeła Anyčka V 55 66

478 Sedělo děvča V 59 70

479 Sedí milá za stolečkem V 94 118

480 Sedí vtáčik vo vrbine V 63 76

481 Slunéčko vychází nad ty lesy V 37 44

482 Spievaj si, slávičku V 35 41 I 115 148

483 Svítí měsíc pod zeleným dubem V 44 53

484 Synečku, synečku, kams poděl voničku V 46 56


hudební


485 Synečku, synečku, malované kvítí V 61 73

486 Šla má milá do háječka V 87 108

487 Štyri kone na dvore V 72 86

488 Ta moravska brána V 56 67

489 Ta naše lavečka V 3 7

490 Ťažko tomu síkorovi V 10 14

491 Těžko je mi V 4 8 II 96 114

492 To Velické čiré pole V 98 123

493 Túžení, túžení V 54 64

494 Ty hvězdičko tmavá V 60 72

495 U Kláštera je háječek V 62 74

496 Už chodníček zarůstává V 82 102

497 Už se Krumlovskej zámeček bourá V 38 45

498 V tom našem sádečku travička V 28 33

499 Věj, větričku, po dolině V 45 54

500 Vím já chaloupku V 73 88

501 Vletěla husička V 86 107

502 Vosy, vosy, vosy, sršáni V 69 83

503 Vyšla dívčina V 78 96

504 Zasial som žitko V 31 37

505 Zašeu mně šohajek V 53 63

506 Zatočil se slavíček V 65 78


hudební


507 Zazpívej, slavíčku, vesele V 43 52 II 119 140

508 Žádnej neví, co je kroužek V 47 57

509 Ach, Bože můj VI 50 66

510 Ach, dúbí, dúbí VI 38 50

511 A já vždycky pláču VI 9 13

512 Aj duby, duby VI 65 88

513 Ak ťa ja, moja milá nedostanem VI 47 63

514 Alou, páni muzikanti VI 3 7

515 Andulko, mé dítě VI 28 39 I 10 16 I 5

516 Aničko, Aničko VI 80 108

517 Bude vojna, bude VI 24 28

518 Co jsou nám Hosiňáci dokázali VI 31 43

519 Daj mi, Bože, vědět VI 62 82

* 520 Daleko, široko/Dyž sem já, Bože můj VI 71 95

521 Darmo se ty trápíš VI 52 68

522 Dievča, dievča, lastovička VI 57 77

523 Dolina, dolina VI 16 20

* 524 Dyž sem já, Bože můj/Daleko, široko VI 71 95

525 Ej, hora, hora, hájíček VI 69 93

526 Ej, hory, hory VI 14 18

527 Ej, klinčok, klinčok VI 8 12

528 Ešče sme byli za Dunajem VI 46 62


hudební


529 Hej, na prešovskej turni VI 97 130

530 Hlavička ňa bolí VI 77 104

531 Hopsa, hejsa VI 100 134

532 Hrejte mně, muziko VI 13 17

533 Husička divoká VI 33 45

534 Išiel cez lávku VI 91 123

535 Išła děvečka VI 70 94

536 Išły tři panny VI 25 36

537 Já bych tě, má zlatá VI 88 120

538 Karlíčku, Karle VI 11 15

539 Kdo to jde k nám VI 37 49

540 Kdyby mně máti na trávu dala VI 42 54

541 Když jsem si tě nevzal VI 36 48

542 Kůň vraný, sedlaný VI 67 91

543 Leť, můj poslíčku VI 29 40

544 Letěł, letěł kraholíček VI 2 6 I 69 95

545 Letěł, letěł roj VI 73 97

546 Líto, líto přichází VI 48 64

547 Mám ja lúčku VI 82 110

548 Maš, maš, ma miłá děvečko VI 86 118

549 Měla jsem milého VI 58 78

550 Měła sem, měła synečka VI 83 112


hudební


551 Moje mamka dycky płáče VI 99 132

552 Muj mily se hněva VI 95 128

553 Můj zlatej Honzíčku VI 98 131

554 Na Moravě šaty prala VI 22 26

555 Na osice lístek vadne VI 74 100

556 Na těch Klenovskejch paloučkách VI 89 121

557 Na téj našej kopanině VI 55 74

558 Naseła sem maryjánku všady VI 59 79

559 Nevdávej se, má panenko VI 92 124 I 85 115 I 34

560 Nic mi tu veselo néní VI 21 25

561 Oře šohaj, oře VI 45 60

562 Pod dubem, za dubem VI 5 9 I 97 128 I 36

563 Pod našima okenečky VI 60 80

564 Pořád se mne naši ptají VI 1 5 I 100 131

565 Před našém je jaloveček VI 39 51

566 Pred vaší je zahrádečka VI 51 67 II 78 89 III 46

567 Pred vaší je zahrádečka VI 61 81

568 Proč pak, synečku VI 35 47

569 Proč jsem, jdeš VI 79 107

570 Prší, prší, jen se lije VI 18 22

571 Prší, prší, len sa leje VI 87 119 I 105 136

572 Řekni, řekni, řekni jí VI 90 122


hudební


573 Rokyta, rokyta VI 30 42

574 Rozmarin, ruža, lelija VI 66 90

575 Rozmarýne zelené VI 76 103

576 Sedělatě na kopečku VI 32 44

577 Svoboděnko miłá VI 96 129

578 Šafáři, mlynáři VI 54 72

579 Šel zahradník do zahrady VI 63 84

580 Sła děvečka na jahody VI 12 16

581 Šohajíček koně zavírá VI 7 11

582 Špatná bych já byla VI 68 92

583 Tam dole, na dole VI 34 46

584 Tam hle je jablůnek VI 40 52

585 Teče voda skokem VI 72 96

586 Ten Řečický zámek VI 41 53

587 Tluču, tluču VI 44 58 I 121 158

588 To jsou dudy VI 4 8 I 122 159 I 46

589 Trávička zelená VI 10 14

590 Travičko zelená VI 75 102

591 Ty Klaštersky zvony VI 26 37

592 U Dunaja šaty prala VI 53 70

593 U těch našich dvířek VI 23 27 I 129 167 I 47

594 Už se mně ta láska zrušila VI 56 76


hudební


595 Už se mně ta láska zrušila VI 78 106

596 V čirém poli stojí jaloveček VI 81 109

597 V šírom poli VI 15 19

598 Vyletěl ptáček na jaloveček VI 43 56

599 Vysoko zornička VI 64 86

600 Vzkázala mně včera VI 17 21

601 Vždycky mi říkala moje milá VI 20 24

602 Vždycky se ptajou VI 94 127

603 Za Dunaj VI 85 116

604 Za padesát zlatých VI 93 126

605 Zahradka, zahradka VI 6 10

606 Zamykaj, maměnko VI 27 38

607 Zoťali brezu VI 19 23

608 Žádnej neví, jak je mně VI 84 114

609 Ženu, ženu VI 49 65

610 A mám já lóčičku VII 83 117

611 A okolo Prešova VII 42 58

612 A před vraty kameň zlaty VII 56 80

613 Ach, Bože, Bože, Bože můj VII 41 57

614 Ach, cestičko, cesto ušlapaná VII 76 108

615 Ach, dybych já byla tů bílú holubičkú VII 33 44 II 1 3 III 6

616 Aj, reža, reža VII 55 78


hudební


617 Aj, středo, středo VII 57 81

618 Aj, te vtáčko popeláčko VII 16 23

619 Ako že ten chudobný žije VII 87 123

620 Ani vy to sobě, rodičové moji VII 63 89 I/II 16, 5 23, 8

621 Co jsem se za tebou nachodil VII 13 20

622 Co mně, milý, co daruješ VII 86 122

623 Co's, má milá, co's myslila VII 68 96

624 Červené jablčko VII 96 133

625 Čia to devenka to žitko veje VII 82 114

626 Čí je to pachole VII 45 65

627 Čo máš do mňa zal'úbení VII 19 26

628 Dal sem ti pérko VII 24 33

629 Dej mi, Bože, ten dar VII 54 76

630 Děvče ze dvorečka hledí VII 3 7

631 Dolina, dolina VII 27 37

632 Do tej našej zahradočky VII 80 112

633 Dyby byla Morava VII 66 94

634 Dybych já věděla, čije sú to koně VII 93 129

635 Dy sem jo šel přes dzědzinu VII 35 47

636 Ej, javor, javor zelený VII 5 10

637 Ej, mamko VII 85 120

638 Ej, pod kostolom l'alija VII 26 36


hudební


639 Fijala, fijala VII 79 111

640 Hen to je ten šuhajko VII 37 52

641 Horela lipa, horela VII 70 98

642 Husičky, husičky VII 53 74

643 Chceme my sa, chceme VII 31 41

644 Chodzila po lesi VII 2 6

645 Já jsem se posekal VII 98 136

646 Jako si, môj milý VII 72 100

647 Janíčko, čo robíš VII 77 109

648 Jatelinko drobná VII 50 70

649 Jen se mně, má milá, dobře chovej VII 97 134

650 Jen ty nás, formánku, nezvrhni VII 29 39

651 Káčo, Káčo, Kačenko VII 15 22

652 Kdybych já se Boha nebál VII 11 17

653 Kdyby mně byl dal zlatej tatíček VII 25 34

654 Kdybys měl chaloupku VII 1 5

655 Když jsem šel okolo vrat VII 58 82 II 40 48 II 24

656 Když se to žítko VII 44 64

657 Ked' ja pôjdem k dievčaťu VII 47 67

658 Ked' sem išla z kostola VII 51 71

659 Kominíčku můj VII 94 130

660 Kopala studienku VII 7 12


hudební


661 Kosí Janko VII 38 54

662 Kterak pak já smutná řeknu VII 48 68

663 Letěl holúbek na pole VII 95 132

664 Měla jsem já milovníčka VII 17 24

665 Mládenci, co chcete u mého děvčete VII 28 38

666 Moje panenka na mě se hněvá VII 6 11 II 57 65

667 Muzikanti, muzikanti VII 100 138

668 Na prostried dediny VII 92 128

669 Na tom světě nic stálého VII 60 84

670 Na zeleném doubku VII 90 126

671 Načos' ma, mamičko, vychovala VII 21 29

672 Náš kohoutek kokrhá VII 81 113

673 Nebudu se vdávat VII 73 103

674 Nebyl bych se ženil VII 12 18

675 Nechci, nebudu k vám chodívávat VII 20 28 II 65 75

676 Nic mě tu nermoutí VII 64 90

677 Pod Muráňom v tej doline VII 84 118

678 Podlé luk a podlé pole VII 4 8

679 Polajko, polajko VII 36 50

680 Pověž mi, synečku VII 62 86

681 Poznám, poznám, poznám VII 74 104

682 Přišla je mi včera z rána VII 22 30


hudební


683 Rostó, rostó konopě za cestó VII 75 107 I 107 139

684 Sadila som bobovníčok VII 69 97

685 Sedaj na vůz VII 52 72

686 Slunéčko zachází VII 32 42

687 Stála je v zahrádce VII 30 40

688 Súsedova céro VII 8 13

689 Sviť, měsíčku, polehoučku VII 43 62 II 88 102

690 Šohajku, duša má VII 65 92

691 Šuhaj som já, šuhaj VII 99 137

692 Tamhle je háječek VII 9 14

693 Ten zdejší pan farář pěkně káže VII 78 110

694 Ty kutské hodziny VII 10 16

695 U Brněnské Boží moke VII 14 21

696 U našeho jezera VII 61 85 II 98 116

697 Už sme všecko zorali VII 89 125

698 Včera mi má milá odkázala VII 46 66

699 Vdávat se mám VII 39 55

700 Vedle našich u sósedó VII 88 124

701 Vesele zpívejte, kohouti VII 71 99

702 Vez mě, koníčku, vez VII 59 83

703 Voře má panenka na stráni VII 23 32

704 Vstávej, má milá VII 34 45


hudební


705 V Šaraticích jeden dům VII 49 69

706 Vzali mě na vojnu VII 91 127

707 Za naším humnem hajíček VII 67 95

708 Zaviau vetrik cez dolinu VII 40 56

709 Zeleňé se zeleňé VII 18 25

146

146 Tabulku zpracovala autorka této práce

Documents

Jan Malát a jeho harmonizace lidových písní pro sólový