Jak se vypořádat

s domácím násilím

Příručka pro muže, kteří se chtějí změnit

OBSAH

2

4

5

8

9

12

13

15

16

Příručka pro muže, kteří se chtějí změnit

Č. 1 Co se to děje ve vašem životě?

Č. 2 Jak se cítíte?

Č. 3 Jak vaše chování ovlivňuje ostatní?

Č. 4 Kam patříte, kam se hodíte vy?

Č. 5 Máte nad sebou větší kontrolu, než si myslíte

Č. 6 Kam směřujete?

Č. 7 Jak se rodí násilí?

Č. 8 Proč jsou vztahy tak důležité?

Č. 9 Jiní muži: jak se rozhodli?

Důležité kontakty

Kapitola 1

„Měl jsem skvělou

práci, bezvadný ži-

vot a společenské

kontakty - alespoň

jsem si to myslel.

Nedávno mi moje

žena Petra nečeka-

ně řekla, že odejde,

jestli se k ní nepře-

stanu chovat hrubě.

Nebyl jsem k sobě

úplně upřímný. Sám

sebe jsem přesvěd-

čoval, že jsou to Pe-

třiny představy a

přecitlivělost a že ji

to časem přejde.

Ale pak jsem si

všiml, že je Petra

uzavřená, a začal

jsem vnímat, jaký

to má vliv na syna

Martina.

Začal jsem si více

všímat, jak se

k Petře chovám

v soukromí. Asi to

bylo to nejlepší, co

jsem mohl v té

chvíli udělat. Nebil

jsem ji, ale uvědo-

mil jsem si, že ji

stále kontroluji.

Chtěl jsem s tím

přestat.“

Aleš, 40 let

Co se to děje ve vašem životě?

Tuto knížku možná čtete proto, že prožíváte ne-

čekané situace a obavy: Vadí vám, jak svým chováním ovlivňujete své děti,

nebo jste si uvědomil, že se vaše děti začínají chovat

jako vy;

Možná máte nepříjemný pocit z toho, co jste řekl

nebo udělal své partnerce;

Máte strach, že vás partnerka opustí;

Nebo vás partnerka právě opustila a vy se bojíte, že

se už nevrátí;

Byl jste vykázaný, ale rád byste se k partnerce zase

vrátil;

Aleš našel pomoc, kterou potřeboval. Než ji však vy-

hledal, musel sám pochopit, že se musí změnit. Možná,

že i vy procházíte něčím podobným, čím si prošel Aleš.

Aleš si uvědomil, že se choval k Petře hrubě. To, že ji

neuhodil, neznamená, že by ji neuhodil příště. Všiml si,

že Petra i Martin jsou uzavření. Petra dokonce Alešovi

řekla, že jestli se jeho chování nezlepší, tak od něj ode-

jde, a Aleš tomu věřil.

Všechny páry se občas neshodnou a hádají se. Aleš a

Petra nebyli výjimkou. Jenže tady už nešlo o běžné

hádky a dohady. Aleš svou věčnou kontrolou Petru tý-

ral, aby dosáhl svého. Mezi nimi se něco podstatného

změnilo.

Co se děje ve vašem životě právě teď?

Možná jste nedávno své partnerce ublížil? Možná od

vás odešla? Třeba jste rozzlobený, zažíváte pocity viny

a ztráty nebo se bojíte budoucnosti bez ní. Trápí vás,

jaké následky vaše agrese zanechala na dětech?

Možná jste své partnerce ještě neublížil, ale bojíte se,

že byste mohl?

„Tvrdě pracuju, 10

až 12 hodin denně.

Těším se na to, až

se zase po práci

uvidím se svými

kamarády.

Možná se na to

těším až moc. To mi

aspoň říká moje pří-

telkyně Štěpánka.

Taky mi tvrdí, že

jsem bezohledný

sobec a nezajímají

mě naše děti ani

ona. Někdy je pro

mě těžké vydržet

její tlak a příval

výčitek…

Jestliže se toho bojíte, odpovězte sám sobě na několik

důležitých otázek:

1. Nadáváte často své partnerce a neustále ji

kritizujete?

2. Pokoušel jste se někdy zabránit partnerce, aby

nedělala něco, co chtěla? (např. jít ven s přáteli,

chodit do práce, studovat atd.)

3. Kontrolujete rodinné finance a nedovolíte, aby

partnerka měla vlastní peníze pro své potřeby?

4. Vyhrožoval jste někdy partnerce, že po ní něco

hodíte nebo ji uhodíte?

5. Vyčítal jste partnerce, že si příliš všímala někoho

jiného?

6. Uhodil jste někdy svou partnerku, strčil do ní nebo ji

pevně sevřel, abyste dosáhl svého?

7. Naléhal jste někdy na partnerku, aby s vámi měla

sex, když nechtěla?

Jestliže chcete, aby ve vašem vztahu s partnerkou a

dětmi nebylo napětí, strach a násilí, nabízíme vám pro

začátek několik nápadů a doporučení:

Může existovat hodně věcí, na kterých se

s partnerkou neshodnete. V běžném partnerském

vztahu je vyřeší vzájemná diskuse. V atmosféře

neustálé kontroly a nedůvěry však nemůže proběh-

nout výměna názorů. Nejdůležitější je odstranit

z vašeho vztahu strach. Tyto neshody nemůžete

ve vztahu vyřešit ani o nich diskutovat, dokud se

s vámi nebude vaše partnerka cítit bezpečně.

Možná chcete vinu za to, co se s vámi děje, svést na

někoho jiného. To vám ale nepomůže. Soustřeďte se

na to, co můžete udělat JINAK právě VY, NE na to,

co chcete, aby DRUZÍ dělali JINAK.

Počítejte s tím, že trvalá změna vašeho chování si

vyžádá dlouhý čas. Jestliže se vás partnerka a děti

bojí, bude nějakou dobu trvat, než si všimnou, že

jste se změnil, a začnou se s vámi cítit bezpečně.

Vím, že se na ni

rychle naštvu. Teď

ale vím, že je

potřeba mnohé věci

napravit. Především

ale nechci, aby se

mě bála. Tuto

změnu chování

dlužím nejenom jí,

ale i sobě.“

Roman, 24 let

A hlavně…

Jestliže jste se skutečně rozhodl změnit své chování,

udělal jste důležitý krok. Překonal jste první těžkou

překážku! Projevil jste velkou odvahu, když jste se

dostal tak daleko.

Tato knížka vám přináší nějaké informace a nápady,

které vám pomohou udělat změny, které musíte

provést.

Vašimi průvodci mohou být Aleš, Tomáš a Roman

z této knížky, kteří zažili něco podobného. Možná vám

pomohou některé jejich zkušenosti.

Mnoho mužů, kteří se ke svým partnerkám chovají

agresivně, popisují svůj neklid a potřebu kontrolovat

situaci, i když nejsou s partnerkou. Možná prožíváte

něco podobného a uvědomujete si, jak jsou tyto pocity

nepříjemné a vyčerpávající.

Kapitola 2

„Jak někdo zaklepal

na dveře, když jsem

komandoval Nikolu,

okamžitě se ze mě

stal pan Hodný, ale

jakmile se za ním

zavřely dveře, tak

jsem v sekýrování

Nikoly plynule

pokračoval.“

Tomáš, 37 let

Jak se cítíte?

Mnoho násilných mužů říká, že cítí bezmoc, protože se

chtějí změnit, ale zdá se jim, že to sami nedokážou.

Někdy je zaskočí pocity viny, studu a výčitky svědomí,

když u svých blízkých zahlédnou ve tváři strach a

bolest.

Partnerky agresivních mužů říkají, že jsou stále jako

na trní – podrobují kontrole každou maličkost, kterou

udělají, a co řeknou. V myšlenkách se zaobírají tím, co

by tomu řekl partner. Žijí v neustálých obavách, v jaké

náladě zase přijde partner domů.

Průzkumy nyní ukazují na vážné dopady domácího

násilí na děti. Děti, které byly svědky domácího násilí,

se mohou projevovat nervózním a uzavřeným chová-

ním, slabými výsledky ve škole, nočním pomočováním

nebo agresivním vyjadřováním a jednáním.

Někteří lidé si myslí, že muži, kteří se chovají násilně a

agresivně, musí být psychicky nemocní. Považují je za

blázny. Někdy si to o sobě myslí i muži s agresivním

chováním. Ale většina násilných mužů vede normální

život. Nechová se násilně a nekontroluje na veřejnosti

své partnerky. Muži se sklony k agresivitě většinou

pečlivě zvažují, KDY, KDE A JAK SE BUDOU CHOVAT

NÁSILNICKY.

VŠICHNI MÁME MOŽNOST VOLBY.

Kapitola 3

„Martinova učitelka

se mě zeptala, jestli

je doma všechno

v pořádku. Prý má

v posledním půlroce

obavy z Martinova

chování. Vysvětlila

mi, že se syn

v hodinách přestal

snažit a hodně

vyrušuje. To mě

donutilo se zamys-

let, jak moc moje

chování syna

ovlivňuje.“

Aleš, 40 let

Jak vaše chování ovlivňuje

ostatní?

Možná si myslíte, že domácí násilí ovlivňuje jen dva lidi

– vás a vaši partnerku. Ale ono má dopad na všechny

členy rodiny - a zejména na vaše děti.

Někdo je přesvědčen, že děti nezajímá, když se doma

dva dospělí hádají. Věří, že děti rychle zapomenou na

věci, které viděly, jako je bití matky nebo když na sebe

rodiče doma křičí. Děti ale nezapomínají! Hodně trpí

tím, že jsou svědky násilí. Některé děti, obzvláště ty

starší, mohou vstoupit do hádky a snažit se pomoci své

matce, nebo zabránit jednání agresivního partnera.

Děti jsou často šokované tím, co doma zažívají.

Děti mají tendenci si myslet, že svět se točí kolem nich.

Mohou mít proto pocit, že násilí je jejich chyba a že to

způsobily svým chováním. Mohou se cítit provinile a

jsou zmatené svou láskou k otci, když se jim zároveň

nelíbí jeho násilí.

Děti vědí, jak se cítí uvnitř, ale může být pro ně těžké

říct to dospělým. Mohou být vyděšené, anebo neumějí

své pocity vyjádřit slovy.

Děti nemají sílu zastavit probíhající násilí. Nemají

na výběr, musí v tom žít, dokud se jeden z dospělých

nerozhodne odejít, nebo se změnit. Domov by měl být

místem, kde se dítě cítí bezpečně. Bohužel někdy je to

místo, kde se dítě nejvíce bojí…

Změny v chování vašeho dítěte

Všiml jste si, že se vaše dítě začalo chovat některým

z následujících způsobů?

zvýšená úzkost, obavy

nervózní chování, uzavřenost

málo zájmů, málo společenských aktivit nebo

neprospěch ve škole

noční pomočování

nesoustředěnost

bolesti hlavy, žaludeční křeče, astma nebo koktání

sklony k týrání zvířat

agresivní chování při hře

útěky z domova nebo vyhrožování útěkem

Děti se učí zvládat problémy podle toho, co vidí

u dospělých ve svém okolí. Jestliže rodiče řeší neshody

a konflikty křikem a zlostným chováním, tak je to

způsob, který se dítě naučí. Jestliže jsou děti trestány

bitím nebo pohlavkem či hrubou silou, nebo když vidí

podobné útoky proti matce, je to vlastně něco,

čemu se v rodině naučí a co v dalším životě považují

za správnou nebo „normální“ věc.

Vzory násilí a hrubosti se snadno napodobují a mohou

se stát vzory pro život. Jak děti rostou a navazují své

první vztahy, mohou se začít chovat tak, jak se naučily.

V tomto případě se násilné chování může předávat

z generace na generaci.

To, že přijímáte odpovědnost za své násilné chování

a začínáte s tím něco dělat, znamená, že máte

dobrou šanci prolomit tento vzor.

Další generace dětí včetně vašich synů a dcer

bude prosperovat z vašeho rozhodnutí, které nyní

učiníte.

Kapitola 4

„Nikdy jsem

nemyslel na to,

jak jsem Petře

komplikoval a

narušoval kontakty

s jejími přáteli.

Jak jsem jí bránil

mít víc času jen

pro sebe.

Teď si uvědomuji,

jak moc jsem ji

kontroloval. Proto

se Petra po celou

dobu pětiletého

vztahu cítila osamě-

le a izolovaně.“

Aleš, 40 let

Aleš se stále snaží

pochopit to, co

vlastně Petře

po dlouhou dobu

prováděl. Teď ví, že

je to násilnické

chování. Petra je

připravena dát mu

ještě šanci. Aleše

upozornila, že musí

být upřímný a mys-

let změnu vážně.

Jinak od něj odejde.

Kam patříte?

Domácí násilí je více než bití. Je to chování,

které vede k fyzickému, sexuálnímu a/nebo

psychickému poškození, nucené izolaci,

ekonomickému vydírání; je to chování, které

oběť udržuje v neustálém strachu.

Domácí násilí má mnoho podob. Zahrnuje:

fyzické násilí

údery pěstí, škrcení, facky, přetlačování, strkání, háze-

ní věcmi, rozbíjení věcí, ničení majetku, ubližování do-

mácím zvířatům a zastrašování, že tyto věci uděláte;

sexuální násilí

vymáhání si sexuálního styku proti vůli druhého part-

nera, vyhrožování fyzickým násilím během sexu nebo

nucení partnera k praktikám, které odmítá;

sociální násilí

bránění v kontaktu s přáteli, izolování partnera od rodi-

ny, bránění v používání auta nebo mobilu;

ekonomické násilí

převzetí veškeré kontroly a rozhodování nad rodinnými

financemi jedním partnerem tak, že druhá osoba ne-

disponuje žádnými penězi na své osobní potřeby;

psychologické a emocionální násilí

ponižování, výsměch, výhrůžky, zastrašování, vulgární

napadání a slovní násilí, urážky, obtěžování či neustálá

kritika.

„Jo, určitě byly

chvíle, kdy jsem

věděl, že Nikola

nemá zájem o sex.

Ano, snažil jsem se

ji přesvědčit, ale

když to nezabralo,

tak jsem na ni

křičel. Někdy jsem

ji vzal pod krkem a

vyhrožoval jí.

Nyní si uvědomuji,

že nemám právo

vyžadovat sex

po manželce proti

její vůli. Vůbec se

nedivím, že mě

opustila. Choval

jsem se k ní, jako

bych ji vlastnil.

Když jednala tak,

jak jsem chtěl já,

byla moje a všech-

no bylo v pohodě.

Teď už chápu, že

být spolu, znamená

něco jiného.“

Tomáš, 37 let

Vzpomeňte si na situaci, kdy jste se někoho báli,

opravdu jste se hodně báli, že vám tato osoba fy-

zicky nebo psychicky ublíží. Nyní si představte, že

byste šli domů a s tímto člověkem spali.

Necítí se náhodou podobně vaše partnerka?

Je důležité, že Tomáš dává Nikole prostor a nechává na

ní, aby se rozhodla. Bez ohledu na to, jak mizerně se

Tomáš cítí, přijímá fakt, že jejich vztah možná skončil.

Kapitola 5

„Jedna z nejlepších

věcí, které mi po-

mohly lépe porozu-

mět mému chování,

byla, že jsem se

naučil používat

„oddechový čas“.

Sylva a já teď mů-

žeme hovořit o na-

šich problémech víc

otevřeně. Zdá se,

že se mě méně bojí,

a všiml jsem si, že

se zlepšil i můj

vztah se synem.“

Roman, 24 let

Máte nad sebou více kontroly,

než si myslíte

Muži, kteří se chovali násilně ke svým partnerkám, čas-

to popisují, že se „nedokázali kontrolovat“, když se ná-

silí dělo. Také popisují, jak umějí „vypnout“ své agre-

sivní chování, když jsou okolo další lidé.

Můžete se daleko více kontrolovat, než si možná myslí-

te. V zápalu okamžiku si nejspíš neuvědomujete, jakou

máte možnost volby. Ale i ve vypjaté situaci jste scho-

pen se rozhodnout. Vybíráte si způsob, jak mluvíte a

chováte se k ostatním lidem. I v případě, že jste velmi

rozzlobený nebo rozrušený, se můžete rozhodnout,

jestli se budete chovat násilně nebo zvolíte jiný způsob,

jak situaci řešit.

Bojíte se, že doma ztrácíte kontrolu?

Jestliže jste se právě rozešel se svou partnerkou nebo

máte k rozchodu blízko, budete pravděpodobně rozru-

šený nebo dokonce zcela pohlcený svými pocity. A to

může být ve vztahu k násilí velmi nebezpečné.

Rozhodnutí, jak se budete chovat, jsou velmi dů-

ležitá pro budoucnost.

Jestliže jste násilný a hrubý, snižuje to šance na řešení

problémů s vaší partnerkou. Také to ovlivní dohodu o

kontaktech s dětmi nebo o majetku.

Jestliže jste zahlcený negativními pocity, vyhledejte

okamžitě pomoc od přátel, rodiny nebo profesionálního

poradce. S lidmi, kterým věříte, mluvte otevřeně o

tom, jak hrozně se cítíte. Neobviňujte svoji partnerku.

Pamatujte si, že prvním krokem ke zlepšení situa-

ce je uznání zodpovědnosti za vlastní chování. To,

že potřebujete pomoc a podporu ve vypjaté situaci,

není projev slabosti, ale je to normální a přirozené.

Využijte pro sebe „oddechový čas“!

Přestaňte řešit s partnerkou problém ve vypjaté situaci.

Využijte pro sebe „oddechový čas“. Může vám pomo-

ci, když si domluvíte schůzku s kamarádem. Možná cítí-

te, že byste si rád vzal volno z práce. To může být ně-

kdy složité zorganizovat, ale pamatujte si, že právě teď

není nic důležitějšího, než abyste se postaral sám o se-

be a vybral si svůj „oddechový čas“… Získáte tím

čas na přemýšlení o svém chování a o tom, jak tím

ovlivňujete děti a partnerku.

Co můžu udělat pro to, abych lépe pochopil, jak

se chovám ke své partnerce?

Uvědomujete si, že když kritizujete nebo srážíte svoji

partnerku, útočíte tím také na věci, které jsou pro ni

důležité a dělají ji výjimečnou? Jsou to ty samé věci,

které na ní obdivujete, když ji zrovna nešikanujete.

Tím, že jste vulgární, protivný, krutý a pomstychtivý

nebo tím, že používáte osobní informace, které part-

nerku zraňují, narušujete vážným způsobem váš vztah

a podkopáváte vzájemnou důvěru. Důvěra je nejdůleži-

tější podmínkou pro udržení si blízkého intimního vzta-

hu.

Emocionální násilí (týrání) se vyskytuje v mnoha podo-

bách a je pro vztah vždy ničivé. Zamyslete se, o co

vlastně svým jednáním usilujete. Opravdu chcete, aby

se vaše partnerka cítila špatně a měla pocit, že je ně-

co méně než VY? Buďte k sobě upřímný. I když ostat-

ní lidé nepostřehnou, že partnerce ubližujete tím, co ří-

káte nebo jak se k ní chováte, Vy to víte.

Výsledkem vašeho násilného chování bude pravděpo-

dobně to, že se vaše partnerka více uzavře a vzdálí se

vám. Chrání se tak před dalším zraňováním a ubližová-

ním. Je to opravdu to, co chcete?

Pravidlo sebekontroly:

Zastavte se – Přemýšlejte – Soustřeďte se!

Když se přistihnete, že chcete partnerce ublížit tím, že

ji budete kritizovat nebo použijete krutá a zraňující slo-

va, o kterých víte, že jí ublíží – ZASTAVTE SE!

Pětkrát se pomalu nadechněte – PŘEMÝŠLEJTE!

Chci opravdu ublížit osobě, která pro mě nejvíce zna-

mená? – SOUSTŘEĎTE SE!

Řiďte se pravidlem:

Musím kontrolovat sebe, ne ji.

Kapitola 6 Kam jdete?

Když partneři násilí ve vztahu přehlížejí, věci

se jen zhoršují. Dříve nebo později se to sta-

ne znovu… a znovu… a znovu…

Možná jste si všiml, že se chováte v jakýchsi cyklech.

Těchto cyklů si asi všimla i vaše partnerka. Kupujete

květiny nebo dárky, píšete dopisy, slibujete, že už se to

nikdy nestane, anebo slibujete, že se změníte. Pak se

ale násilí objeví znovu a vše začne nanovo.

Kapitola 7

„Přijdu domů una-

vený z práce. Sylva

se mě zeptá, proč

jdu pozdě a pak

chce, abych strávil

nějaký čas s dětmi,

než bude večeře,

prý „aby nezapo-

mněly, kdo je jejich

táta“. Přijde mi, že

mě jen provokuje a

sekýruje – vždycky

si něco najde.“

Roman, 24 let

Jak se rodí násilí?

Ve společnosti je stálý tlak na muže, aby byli silní, živili

rodinu, byli výkonní. Když někdo vyrůstá s podobnou

představou „správného muže“, může být pro něj těžké

se změnit.

Z historického pohledu se na ženy nahlíželo jako

na bytosti podřízené mužům. Na počátku 19. století

bylo legální, když muž bil svoji manželku, jedinou

podmínkou bylo, že k tomu použil hůl ne širší než jeho

palec. Časy se změnily. Nyní je napadení kohokoli

považováno za trestný čin, trestné je

i napadení partnera v soukromí.

Nerovnováha sil

Mnoho partnerů ve vztahu s něčím nesouhlasí a hádá

se. Nesouhlas je přirozenou a zdravou součástí vztahů.

Problém nastává, pokud se jeden z partnerů cítí zastra-

šený nebo vyděšený, když má říct svůj názor.

To zásadně narušuje rovnováhu sil.

„Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlel, dokud jsem neza-

čal chodit do skupiny pro muže, kteří se dopouštějí do-

mácího násilí. Mluvili jsme o tom, že násilné chování

může být i něco více než jen bití našich partnerek. Není

to jen fyzické násilí, kterým muži ovládají své ženy.

Nedával jsem jí peníze nebo jsem jí nedovoloval vídat

se s kamarádkami. Uvědomil jsem si, že to, jak jsem

Petře kontroloval život, ji přivádělo k šílenství. „

Aleš, 40 let

ARGUMENT DOMÁCÍ NÁSILÍ

„Často jsem za své

násilí obviňoval

„pití“. Pak jsem si

uvědomil, že někdy

přijdu domů a roz-

bíjím věci bez ohle-

du na to, jestli jsem

si předtím dal pár

skleniček s kamará-

dy, nebo jestli jsem

úplně střízlivý. Jedi-

ný rozdíl byl v tom,

že v opilosti jsem

toho většinou

rozbil víc. Opilý,

nebo střízlivý, na

Sylvu a děti mělo

mé násilí vždycky

stejný účinek –

děsilo je to“.

Roman, 24 let

Roman má nyní

příležitost si více

uvědomovat

dopady svého

chování

na Sylvu a děti.

Alkohol, drogy a násilí

Někteří muži věří, že jsou agresivní, jen když pijí. To

ale neznamená, že alkohol způsobuje násilí. Alkohol

pouze pomáhá vyhnout se zodpovědnosti za násilné

chování. Jinak řečeno - alkohol je pro mnohé snadnou

omluvou za násilí - „to ne já, to alkohol“. Někteří

muži, kteří svalují své násilnické chování na alkohol, se

násilně chovají i bez něj. Zkrátka existují i muži, kteří

jsou násilní a přitom nikdy alkohol nepili nebo neužívali

jiné drogy.

Existují ovšem také muži, kteří rádi pijí a nejsou nikdy

násilní. Pokud si myslíte, že pijete moc nebo že máte

problém s alkoholem nebo drogami, uvědomte si, že je

to vedle násilí váš další problém. Potřebujete pomoci

s oběma těmito problémy.

BÝT OPILÝ NEBO POD VLIVEM DROGY -

NENÍ NIKDY OMLUVOU PRO NÁSILÍ.

„Jednoho dne jsem

si uvědomil, že mu-

sím dělat něco víc,

než se jen omlouvat

a slibovat, že se už

násilí nebude opa-

kovat. Musel jsem

převzít zodpověd-

nost za své násilí a

pracovat tvrdě na

tom, abych změnil

své postoje a cho-

vání. Ulevilo se mi,

že jsem si v hlavě

urovnal myšlenky.

Byl bych na dně,

kdybych přišel

o rodinu nebo

měl záznam

v rejstříku trestů.“

Roman, 24 let

Roman začal pře-

mýšlet o dopadech svého chování na Sylvu a děti.

Proč jsou vztahy tak důležité?

Vzpomeňte si na poslední hádku s vaší part-

nerkou. Jak jste se po tom cítil? Jak to ovliv-

nilo zbytek vašeho dne?

Naše schopnost vyrovnávat se s každodenními výzvami

je ovlivněna i silou v našich vztazích a podporou od

svých blízkých. Silný a podpůrný vztah napomáhá

k prožití kvalitního života. Dobrý partnerský vztah je

proto důležitý.

Kapitola 9

Při čtení této bro-

žury jste narazili

na Romana, Aleše

a Tomáše. Podí-

vejme se, jak se

rozhodli a jak se

jim nyní daří.

Ostatní muži: Jak se rozhodli?

Roman, 24 let, se v průběhu roku zúčastnil dvou

terapií zaměřených na konfliktní vztahy. Kvalita jeho

rodinného života se výrazně změnila. Nyní si doma se

Sylvou více užívá společný čas. Sylva věří tomu, že

Roman své chování opravdu změnil. Oceňuje Romana,

jak se zlepšil ve vzájemné komunikaci. Nyní mohou

spolu diskutovat o nejrůznějších problémech, aniž by

se Roman rozčilil. Roman si uvědomuje, že má před

sebou ještě kus práce, aby si mohl být jistý, že se

nevrátí jeho „staré já“.

Tomáš, 37 let, navštěvoval soukromou manželskou

poradnu jednou týdně po tři měsíce. Po jednom

incidentu Nikola zavolala policii a policisté Tomáše vy-

kázali na 10 dní ze společného bytu. Soud prodloužil

policejní vykázání na jeden měsíc. Zároveň zakázal

Tomášovi jakékoliv kontakty s Nikolou. Soudní rozhod-

nutí Tomáš respektuje, Nikole dává prostor, aby si

rozmyslela, jak dál, dodržuje usnesení soudu a nekon-

taktuje ji. Pro Tomášovu rodinu bylo těžké uvěřit, že se

choval násilnicky. Tomáš si uvědomil, že rodičům tvrdil,

že za všechno může jen Nikola, tím, jak se k němu

chová, a všichni mu uvěřili. Rodinný poradce Tomášovi

sdělil, že snad někdy v budoucnu bude možné, aby se

s Nikolou setkal, ale musí na sobě pořádně zapracovat.

Nikola musí zvážit, zda v sobě ještě najde důvěru

v Tomáše a zda se s ním může cítit v životě bezpečně.

Nikola může vykázání a zákaz kontaktů s Tomášem

prodloužit u soudu až na půl roku.

Aleš, 40 let, toho hodně přečetl, než přišel do skupi-

ny pro konfliktní muže. Zjistil, že mu to pomohlo při-

pravit se na některé věci, o kterých potom ve skupině

mluvili. Už není vůči Petře tolik žárlivý a podporuje ji

v zapojení se do aktivit mimo domov. Jejich syn se ta-

ké cítí více v bezpečí. Petra a Aleš se rozhodli mít další

dítě.

„Říkal jsem si, že

půjdu na skupinu a

budu třeba jen po-

slouchat. Poslouchal

jsem, ale taky jsem

zjistil, že je pro mě

užitečné mluvit o

sobě. Přijde mi, že

nyní začínám více

chápat důsledky

svého chování.

Jsem rád, že jsem

se přihlásil do sku-

piny a můžu si

promluvit o tom, co

se mezi námi dělo.

Kdybych zůstal

takový, jaký jsem,

zničil bych všechno,

co je pro mě

důležité. Dal jsem

teď Petře, dětem i

sobě šanci

být spokojenější.“

Aleš, 40 let

Jaké jsou vaše možnosti?

Říci si o pomoc není jednoduché. Vyžaduje to hodně

odvahy přiznat si, co jste dělal své partnerce a dětem.

Časem zjistíte, že vám vlastně nic nebrání, abyste

změnil své násilné chování.

Jste připraven přijmout tuto výzvu?

Neexistují rychlá řešení, jak pomoci. Jestliže opravdu

chcete změnit své chování na celý život, vyžaduje to na

dlouhou dobu hodně tvrdé práce.

Mnoho mužů říká, že nepotřebují pomoc, že to celé

zvládnou sami nebo s pomocí partnerky. Domácí násilí

ale není o tom, že to „zvládnete se svou partnerkou“.

Je to o odvaze konfrontovat se s tím, jak jste ubližoval

svým milovaným, a něco s tím udělat sám.

Jestliže chcete převzít zodpovědnost za svoje činy, má-

te několik možností:

můžete si domluvit schůzku s odborníkem;

můžete se přihlásit do programu pro lidi, kteří chtějí

změnit své násilné chování. Tyto programy jsou čas-

to vedeny v rámci skupiny s jinými lidmi, kteří se

snaží také řešit své problémy. Zatímco některé muže

představa skupinové práce spíše odrazuje a leká, pro

většinu lidí je to užitečnější než individuální hovory

s odborníkem;

také můžete zavolat na tel. linku VIOLA

773 666 784 a anonymně si popovídat

s psychologem, který vás vyslechne a nabídne vám

možnosti, co můžete se situací dělat.

VŠECHNY FORMY DOMÁCÍHO NÁSILÍ JSOU

NEPŘIJATELNÉ A NĚKTERÉ JSOU DOKONCE

TRESTNÝM ČINEM.

Domácí násilí – týrání osoby blízké v soukromí je trest-

ným činem. Mezi trestné činy patří nebezpečné vyhro-

žování a pronásledování, fyzické útoky, ublížení na

zdraví nebo vynucování sexu.

Jestliže policie dostane trestní oznámení o vašem násil-

ném chování, začne případ prošetřovat. Policie může

zahájit vyšetřování i bez souhlasu vaší partnerky -

ohrožené osoby.

Od roku 2007 má Policie ČR oprávnění vykázat násil-

nou osobu na 10 dní ze společného obydlí. Soud může

policejní vykázání prodloužit až o půl roku. Policie ČR

může takto postupovat i bez souhlasu vaší partnerky.

SKUPINY PRO MUŽE

V hlavním městě Praze se můžete zapojit

do skupinových programů (SOS centrum Diakonie, Liga

otevřených mužů).

Mnoho mužů, kteří navštěvují podpůrné skupiny, mluví

pozitivně o užitečné podpoře a povzbuzení, které

dostali od ostatních účastníků ve skupině. Muži, kteří se

potýkají s problémem domácího násilí, se často cítí

osaměle, divně nebo si dokonce myslí, že jsou blázni.

Poznání, že nejste v potížích sami, může přinést důleži-

tou změnu do vašeho chování.

Pokud chcete další pomoc a radu, jak zastavit v rodině

domácí násilí nebo jak změnit své konfliktní chování,

zavolejte do poradny VIOLA – intervenční centrum,

na telefon 773 666 784.

Přeloženo z příručky „How to deal with domestic violence“,

s laskavým svolením od Family and Domestic Violence Unit,

Depart. for Child Protection, Government of Western Australia

Přeložili: Mgr. Jaroslav Vydra, Mgr. Jana Kreuzmanová

Úprava textu: Mgr. Zuzana Chomová, PhDr. Jaroslav Simon,

PhDr. Marie Šusterová

Vydalo CSSP, Intervenční centrum Praha, Praha 2014

DŮLEŽITÉ KONTAKTY

V CENTRU SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRAHA

VIOLA… tón pro jinou volbu

Informační a poradenské centrum pro muže a ženy, kteří mají konfliktní vztahy Tel.: 773 666 784 www.intervencnicentrum.cz Pražská linka důvěry Tel.: 222 580 697 nonstop