Iva Petrová

v rakvIčkách mozku

Iva Petrová_______________v rakvIčkách mozku

5

v rakvIčkách mozku

v rakvičkách mozku vzpomínka roste do nebe na ty žluté písničky co se mnou nemají nic společného.Pálí a žere mě vědomí že život můj od nynído před tím a vůbec celé retro mého žití je den po dni ale vážně k zblití.ti, co mi vrostli do srdce jako ty písničky s barevným peřím mi navždy oškubali křídla.

1988

7

Slovo

Přiletělo slovo ó božský ibisidávno zapomenutézaprášené.letělo okolotak jako kdysiv minulém životěkdyž někdo zazvonila za dveřmi nikdo nebyl.Byly totiž prohniléa neměly klikujen lebku na obrtlíku.to slovo je lepkavýa sladký jak chudobkaa teď se na mě přilepilokdyž jsem si řeklaže už mě nepotká.mám ho v krabičce od sirek.

1992

9

v toužení

Postel prázdná muž tu neníhvězdy na zdi tma jak v rancipřihořívá nohy k tanci milostnému připravenéjako kdysi když se stmívápo té chvíli co jsme pili víno z dlaní rozechvěníruka v ruce řekla zůstaň.hlava bloudí po polštářihledá vůni hvězdy zářístěny dusí slabé vzdechyspánek meškávolám duchy ku pomocijako v klecioči mhouřímtebe vidím.ruce leží, tisknou víruk bledé tvářiv slabikáři slovo mámašťastná zpíváže se může vídat s mužemmá ho rádaruka s vírou natažená k příští chvílijsem tvá žena.

2006

11

JanovI

Buněčnými membránamivšemi pórykůží celousaju toto představeníbýt tak malou chvíli s tebou.Skryta v davuvidět neníkazy vzorypřed tábory radostnými…pojďme domů… převtělení.ruka s rukouteple lnoutivším co mohourůže z poutiv němé chvíli vystřelená…mocný muž a mocná žena.

2009

13

Setkání

Setkalo se doopravdymnoho lží a mnoho pravdyvýznamy se scházelymálokdy ač jasné bylypohromadě vězely.Stáli jsme tu spolu lačnísametově doufaliže ten jeden prostý významz osidel jsme dostali.

2009

15

Doma

milostnými předehramiz ráje tóny vůlí něhoupila naše namlouváníbez tebe být nebo s tebou ptala jsem se v odevzdání.čas nelítostně sny mé kosilco milý nitro svoje k duši mojí nosila ze sna mého ubývánía z ráje tónů ticho květutys nevinný ač sen's můj dusilnevěda o tom a v lásky letu.a prázdnem nyní pohlcenaJsem stále více mocná žena.

2009

17

I.

tlukot hodin stíny na zdiryba z plechu vystřiženázprávy z novin už se pozdížádný muž a jedna žena.Sama spí tu v rytmu časukterý tikot hodin krájísama s rybou v svíci jasustíny z něho na zdi vlají.hlavou jde jí stesků víceten jeden však velký ježe jen pro ni hoří svíceže dvé srdcí tu nebije.

2010

19

II.

na obrázku od synáčkastíny tančí toporněflétničku tu chlapec mačkánad svící tu visí v tmě.tolik toho obraz říkáo něm o mně o nás všechžena hledíc za hřích pikás nocí malý tichý vzdech.Jména dětí… vysloví jena rtech něžně zahřejedo objetí tajně skryjejejich touhy naděje.

2010

21

III.

Další noci svíce záříco kol stojí ožijei suché květy na oltářico prádelníkem starým je.růže v džbánech měkce oblýchupomínkou na časymoje paměť přespává v nichkolik ještě?... říká si.Plamínek si v kouli ze sklaposkakuje bez cílehledím na něj slza lesklázdá se mi být motýlem.

2010

23

S anDěly

Dětská má očenkaze vnitřku i z venkaz zestárlé hlavy už hledí…tu se jim zazdá… hle andělé bledíbloudící okolo vypráví hladívidím jak starostí kloní se tadynade mnou nad celounad hlavou zemdlenous očima dětskýmaco duši bolavouchtěly by kolíbat…na roky… na dlouho.anděle! má touho!

2010

25

S nocí

o strop tu světlo opírá sezrozené z moci méz moci tmy viděné.v hlubině samé mne víra ses prázdnem střídáa v tichém stínu pohnutíse lítost křivdy přidáa tělo pláče k zalknutíkdyž světlo důkaz vydáo bez konce času plynutía věčném bolu z žitío marné touze splynouti……někomu náležeti.

2010

27

Po ceStě

cestou jsme plakali smáli se čekaliaž přijde Ježíšek… v něho jsme věřilive vlasech s mašlemi na léto mysliliod mámy pelíšek ustlaný mívalinež přišel život k nám od dětství oproštěnpak byl jsme každý sám z čistoty vyhoštěn.Ježíšek nechodí zůstal v snech uvězněnprokouklí pláčeme smát se nám nechtíváv pelíšcích bez mámy samota tíživá.Jak nebýt žalostný při tom všem plynutíbez mašlí… Ježíškaklidu jsme nenašli.

2010

29

SlIB

kolikpak toho ještě zvíme?o tom a o tom… o tamtom?co svět nám ještě nanutí?chtíc vědět co znát neumíme vyzývám srdce něžný tónať tajemství své vyjevíať konejšivý je a laskav tuzeby zpomalil mé tonutía zpráv těch dobrých po zásluzepředal mi… jen těch nejlepšíchže ještě dlouho budu s vámiže světlo najdem ve verších.

2010

31

o mámě

u plané u pláňkystromečku marnéhoosoba shrbenástávala u brankymávajíc na něhoočenka zamženáza ním se dívala.u plané u pláňkypusto dnes napořádmáma už nestávákde býval vždycky rád.I když ho k odchodům nutil svět šílenýnepřál si nevěřilže bude bez ženyjediné nejdražšío níž to nevěděldokud naň provždy užplaný strom nehleděl.

2010

33

47. narozenIny DoPIS neexIStuJícímu mužI

věk oblíbených číseluhlídal mne tak vzdálenoukéž by ses tiše přidal ke mně přišela zdvih mou hlavu zemdlenoupotom bys slabých vzdechů zaslechtrýznivých tak jak sotva snéstdoznívající v mihotavém echuk lítosti mohly by tě véstnad tím jak hoře s časem tížía málokdy se probarvív jas čirý jako kdesi mořeco v myslích našich vyprávío nekonečném času plutío nekonečném bolu v náso konečnosti našich žitío pravesmírném sólu krás.

2010

35

S nemocí

Jak konečně tě pojmenovatjak vyzvat zahnat napořádchorobo zlá…ty tichá zášti v krvi mojíjak s tebou neprohrátco s ránou když se nezahojíby jeden tu neuchřad.Sudice zlá se od kolébky šklebíkde sotva hledíc děvenka kdys leželapařátem chladným šátrá po nívšak místo děcka žena prozřelá.

2010

37

tak

Funus své nemocifunus jí vystrojímúzkosti odzvonípádem tím trvalenebude chvíle jižjediné zoufalékvětin a patosukvětin jí uvijuk cestě té ode mnepotom já ožijus díkem jí vyvedusluší se děkovatv toužení po řádunechci ji více znát !

2010

39

o čaSe

hodiny mé na zdi jdou si vyprávějí rytmickypříběh času jemuž sloužíbezdůvodně chronickystejně já mu sloužím věrněsmysl toho neznajícv hlavě mojí nepoddajnés každým dnem však nevím víc.

2010

41

S nocí zaS

Stínem tu klapotný zvuk překrývánz černí a šedí pláštík šitýtlumí zde času tón kryje ho ze všech stranstrachem mé tělo sytí.Jako by nebylo chmurného dostiuléhá na mě tu s nocí každodenněpřivírám oči choulím se na pelestistín černošedý… já a tma ve mně.

2010

43

Po čaSe

Plamen tu dávno nevlál na zdineb živého zde nebyločas na čas pro sebe se pozdila hlucho tichlo okolo.Dnes jiný obraz v prostor tištěnžena tu znovu spí i se svícía stíny znovu bijí do stěnona zas doma slastně kotvící.

2010

45

Proč?

v duši mám dnes poklizenoměkké kouty její zářív jasných křivkách kolébavýchandělové v svatozářinosí světlo jen se zdajído duše se neodvážíjako muži co mě znajístíny šedé v jejich tváříchs anděly si nezadají.Pročpak se mě všichni bojí?

2010

Iva Petrováv rakvIčkách mozku

Fotografie Jan vávra

Písek, 2010