Historie fotbalové taktiky Od prvních do posledních změn

Taktika a rozestavení ve fotbale není v žádném případě věcí novou. Už od počátku fotbalu byli hráči, diváci, trenéři, prostě všichni téměř posedlí rozestavením a stylem hry. Pojďme začít. Jen malé upozornění na začátek—budete překvapeni, kolik věcí vlastně není žádným vynálezem Josého Mourinha, Pepa Guardioly, nebo Karla Brücknera. Ti pouze použili už myšlenky v průběhu historie vyzkoušené. 1872 Historicky první mezistátní utkání mezi Anglií a Skotskem (vlastně ne tak úplně Skotskem—Skoty reprezentoval nejstarší skotský klub Queens Park, který dodnes existuje a chlubí se jednou z nejlepších mládežnických akademií v zemi Williama Wallace). Na první pohled zaujme obrovský počet útočníků. Rozestavení: Skotské 2-2-6 vs anglické 1-2-7. Herní styl: Skotské přihrávky vs anglické vodění míče až do brány (ve stylu rugby).

1878 Styly hry stále velmi rozdílné oproti současnému vnímání fotbalu—přihrávka byla stále spíše „něco navíc“ používaného ve chvíli, kdy už nebylo možné míč dále vést. Rozestavení: Poprvé slavilo úspěch 2-3-5, které bude vévodit

fotbalu následujících téměř 50 let (s drobnou modifikací téměř 80 let).

Herní styl: Driblovat, driblovat, driblovat.

1925 Historicky první změna rozestavení je způsobena změnou pravidla o offsidu. Pokud by přihrávka šla ve směru šipky, tak v sezóně 1924/1925 by se jednalo o offside, protože mezi bránou a mčem byly v době přihrávky na útočícího hráče pouze dva bránicí hráči (brankář a obránce). Po změně pravidla o offsidu v následující sezóně by akce mohla pokračovat dále, protože stačili pouze dva bránící hráči mezi bránou a míčem (stejné pravidlo o offsidu máme do dnešní doby s výjimkou posuzování aktivního a pasivního postavení útočných hráčů). Důvodem ke změně byl nízký průměr vstřelených branek.

1930 Herbert Chapman představil rozestavení W-M. To se stalo základním rozestavením na následujících 20-30 let. Rozestavení: W-M narozdíl od rozestavení 2-3-5 stáhlo středního

záložníka do obranné řady, takže číselně by mohlo být označeno jako 3-2-5 (nebo přesněji 3-2-2-3).

Stažení středního záložníka mělo za následek bizardní označení v anglicky mluvících zemích středního obránce jako „centre half“. Tento název se v 60.-80. letech uchytil i v českých zemích, avšak dnes je již u nás zapomenut (nahrazen pojmem „stoper“).

Zavedení číslování hráčů. Podle postu na hřišti měli hráči přidělená čísla (povinně!). Pravý obránce #2, střední obránce #5 (neboť se jedná o staženého středního záložníka), levý obránce #3, pravý záložník #4, levý záložník #6, pravý krajní útočník #7, pravý vnitřní útočník #8, střední útočník #9, levý vnitřní útočník #10, levý krajní útočník #11.

Herní styl: Hodně driblinku. Jednoduchý herní styl založený na max. 3

přihrávkách. Odkaz: Dokument o Chapmanově Arsenalu.

1930 Tradičně konzervativní Anglie se vyvíjela po svém, svět přišel na krásu přihrávky, kombinační hry a technických dovedností. Rozestavení: Sice nemoderní, ale na světových kolbištích běžné 2-3-5. Herní styl: Hodně driblinku a technická vytříbenost, avšak objevují se přihrávky s cílem překonat obranu soupeře. Jihoameričtí hráči odmítali hrát míč do křídelních prostorů a centrovat, odmítali také dlouhé odkopy. Celkově většina z nich za celou kariéru použila hlavu k odehrání míče pouze několikrát. Odkaz: Dokument o Uruguay 1930.

1945 Základy kolektivní hry, ve které přihrávka začala převažovat na driblinkem, neboli tzv. „passovochka“. Rozestavení: W-M. Chelsea velmi rigidní W-M, Dinamo Moskva

modernější, více svěží. Nadčasovým prvkem byla role středního útočníka, který nezůstával pouze na hrotu, ale chodil si pro míče hlouběji do pole a také středního obránce občas připomínajícího libera.

Herní styl: Driblink, ale hlavně přihrávky. Odkaz: Pouze velmi krátký záznam: Chelsea vs Dinamo

Moscow.

1941 Vraťme se o 4 roky nazpět do Brazílie k předchůdci 4-2-4 používaný několik místními týmy. Rozestavení: Něco mezi W-M a 4-2-4. Herní styl: O preferencích a improvizaci hráčů. Prakticky opak rigidního anglického stylu hry.

1953 Konzervativní Anglie dostala ránu, neboť zjistila, že jinde se fotbal dělá lépe. Rozestavení: Anglické W-M proti maďarskému hybridu, který se nejvíce podobal 4-2-4. Herní styl: Anglie—jednoduchá hra na málo přihrávek a hodně

driblinku. Maďarsko—výměna pozic, útočení krajních obránců,

mix přihrávek a driblinku. Odkaz: Celé utkání: England vs Hungary. Jedná se o jedno z nejznámějších utkání historie

fotbalu—první prohra Anglie na domácím hřišti.

1958-1962 Brazilský zlatý věk. Rozestavení: 4-2-4. Herní styl: Technická vytříbenost především v driblinku, ale brazilci uměli použít i jednoduché kombinace. Improvizace a kreativita.

1966 Jedinkrát v historii se Anglie oprostila od konzervatismu a zajistilo jí to titul mistra světa. Kredit je nutné přičíst Siru Alfu Ramseymu, avšak zčásti i zranění miláčka fanoušků Greavese, díky kterému mohl nastoupit Hurst Rozestavení: Německo—4-2-4 Anglie 4-4-2 s vnitřními krajními záložníky (tzv.

„shuttling wingers“). Herní styl: Anglie—přihrávky převažují nad driblinkem, objevují

se i delší přihrávky (nákopy na Hursta) Odkaz: Celé utkání: England vs Germany. Dokument o Anglii 1966.

1966 Argentinská klasika—vznik od té doby klasického argentinského rozestavení. Cílem vzniku bylo zařazení dostatečného počtu kreativních hráčů a jejich vyvážení defenzivním záložníkem. Rozestavení: 4-3-1-2. Herní styl: Improvizace, kreativita, přihrávky. Odkaz: Celé utkání Argentine vs Spain.

1967 Počátky presinku a fyzické přípravy v podání Dynama Kyiv Viktora Maslova. Celý koncept byl v letech 1975-1999 propracován do většího detailu Valeriem Lobanovskyim. Rozestavení: 4-4-2. Herní styl: Zónová obrana a presink několika hráčů na hráče s

míčem s cílem zisku v určitém prostoru a přechodu do rychlého protiútoku.

Odkaz: Celé utkání—finále PMEZ Dynamo Kyiv vs

Ferencvárosi TC.

1967 Italský pragmatismus v podání Helenia Herrery zvaný „catenaccio“. Přestože se jednalo o velmi defenzivní taktiku, tak v podání Internazionale to nebyla tak úplně pravda. Až další týmy, které kopírovaly styl Herrery a nedodali do něj dostatek TOP kreativních hráčů způsobili, že „catenaccio“ bylo bráno veskrze negativně. Rozestavení: Něco mezi 4-4-2 a 5-3-2 s liberem. Původ libera je datován do r. 1938 do Švýcarska, odkud se dostalo do Itálie a přetransformovalo se do podoby v jaké je používání v „catenacciu“. Herní styl: Hluboký obranný blok, osobní obrana a rychlé protiútoky. Odkaz: Celé utkání: Celtic vs Internazionale.

1973 „Totaalvoetbal“ v podání Ajaxu. Rozestavení: 1-3-3-3, nebo 4-3-3 s liberem. Herní styl: Vertikální výměna pozic (krajní obránci se záložníky a

útočníky). Útočení i obránců, bránění útočníků. Libero s úkolem vyvézt míč a podpořit útok (oproti

„catenacciu“ , kde měl především obranné úkoly. Zónová obrana a presink několika hráčů. Odkaz: Celé utkání—finále PMEZ Ajax vs Juventus.

1977 Liverpool vedený Bilem Shanklym proti 3-5-2 v podání něměcké Borussie Mönchengladbach. Bill Shankly vyhrál s Liverpoolem mnoho trofejí díky trpělivé kombinační hře důrazu na sociální vazby mezi členy týmu. V Anglii byl Shankly jeden z posledních manažerů držících se tohoto stylu hry. Od konce 70. let se začala prosazovat nakopávaná hra tzv. „kick and run“, se kterou slavily úspěchy Watford a Wimbledon. Rozestavení: 4-4-2 Liverpool. 3-5-2 Borussia. Herní styl: Liverpool—trpělivá kombinační hra. Odkaz: Celé utkání—finále PMEZ Liverpool vs Borussia Mönchengladbach. „Kick and run“ v podání Wimbledonu.

1982 Vznik klasického brazilského 4-2-2-2. Rozestavení: Brazílie 4-2-2-2. Itálie „catenaccio“. Herní styl: Klasická Brazílie s vytříbenou technikou, driblinkem i

přihrávkami. Cílem je uvolnit 2 ofenzivní záložníky, 2 útočníky a

oba krajní obránce k útočení a toto vykompenzovat dvěma defenzivními záložníky.

Odkaz: Celé utkání—Mistrovství světa 1982 Itálie vs Brazílie.

1986 Libero na vrcholu—ve finále Mistrovství světa hrály oba týmy s liberem. Rozestavení: 3-5-2 Borussia. Herní styl: Osobní obrana. Odkaz: Celé utkání—finále Mistrovství světa Argentine vs West Germany.

1989 Arrigo Sacchi a poslední mozaika historie taktiky fotbalu. AC Milán se pod vedením Sacchiho zcela oprostil od specialistů na hřišti a přešel k úplnému týmovému pojetí. Každý hráč útočil, každý bránil, všichni věděli co a kdy na hřišti dělat. Rozestavení: 4-4-2. Herní styl: Zónová obrana, presink a offsidová past. Všichni útočí, všichni brání. Dokonalá taktická připravenost—každý hráč věděl, co

na hřišti v danou chvíli dělat. Odkaz: Celé utkání—Semifinále PMEZ AC Milan vs Real

Madrid.

1989—současnost Ústup ze slávy 3-5-2. Hra na jednoho útočníka. Hra na nula útočníků. Konec #10. Budoucnost Konec #9. Moderní libero, alias #4. O historii 1989—současnost a o budoucnosti zase někdy příště. Zdroje: Jonathan Wilson—Inverting the Pyramid. Michael Cox—Zonal Marking.

Jan Lokaj