Nzev: A pesto ci ivotu ano Autor: Viktor E. Frankl Nakladatelstv: Karmelitnsk nakladatelstv, 1996 Stav: * * * A pesto ci ivotu ano Viktor E. Frankl Karmelitansk nakladatelstvi Viktor E. Frankl je profesorem neurologie a psychiatrie na vdesk univerzit a zrove je profesorem v USA na Mezinrodn univerzit v San Diegu v Kalifornii. Je zakladatelem logoterapie, nebo, jak je nktermi autory tak nazvn, tetho vdeskho smru psychoterapie (po psychoanalze a individuln psychologii). Frankl ale tak obdrel profesuru na Harvardsk a Stanfordsk univerzit a na univerzitch v Dallasu a Pittsburghu. Pednkov turn vedla Frankla do Ameriky, Austrlie, Asie a Afriky. Jen na pednky do Ameriky podnikl 94 cesty. Franklovch ticet knih bylo peloeno do 22 jazyk, vetn ntiny a japontiny. Franklova prvn publikace se vak objevila ji roku 1924 v Mezinrodnm asopise pro psychoanalzu, a to na vslovn doporuen Siegmunda Freuda. svt, roku 1976 se stal estnm obanem msta Texasu. Po dvacet pt let byl profesor Frankl pedsedou vdesk neurologick kliniky a od jejho zaloen byl prezidentem Rakousk lkask spolenosti pro psychoterapii. Psycholog prov koncentran tbor. Nejde tedy o njakou faktografii, nbr o vylen proitk. M zde bt prezentovno to, co tiscerm rznm zpsobem provaly miliony: koncentran tbor vidn zevnit. Nechci se zde zmiovat o velkch ohavnostech (mnoho se toho o nich u namluvilo a kdo jim uvil?), nbr o spoust malch trpen, anebo jinmi slovy o tom, co se ve vedn den odehrvalo v dui bnho vzn. Pedem budi eeno, e proitky, k nim se vztahuj dal dky, se nezabvaj tak procesy v proslulch velkch lgrech, jako spe tm, co se dlo v jejich neblaze znmch fililkch. Je ovem znm, e prv tyto men lgry byly vyhlazovac. Nebude zde tedy e o utrpen a umrn velkch hrdin a muednk, jako spe o malch obtech a o mal smrti velik masy. Nebudeme

se zabvat tm, co vytrpl nebo o em by uml vyprvt njak dlouholet kpo nebo jin prominentn vze, nbr paijemi neznmho vzn. Na nj prv, na obyejnho vzn, kter nenosil na pai dnou psk, se napklad kpov dvali spatra. Zatmco on hladovl nebo hladem umral, nevedlo se kpm, alespo co se te vivy, patn, ba dokonce mnohmu kpovi lpe ne v celm jeho dosavadnm ivot. Psychologicky a charakterologicky musme tyto kpovsk typy posuzovat jako SS, poppad jako vzeskou str. S n se tyto zmnn lidsk typy asimilovaly, s n kolaborovaly. Dosti asto byly kpov ostej ne vzesk str a byli hormi muiteli bnch vz. Tak je napklad tloukli mnohem vce ne SS. Veobecn byly za kpa vybrni jen takov vzni, kte se prv ke zmnnm vcem hodili, poppad byli ihned sesazeni, jakmile nevyli s vlky dostaten. Nezasvcen lovk, kter nikdy v dnm koncentranm tboe nebyl, si vtinou udl o pomrech v lgru falen obraz, protoe si ivot v koncentranm tboe pedstavuje sentimentln a pli hezky, pokud nic netu o tvrdm vzjemnm boji o ivot, kter prv v mench lgrech zuil mezi vzni. V tomto boji o denn chlb nebo o udren i zchranu ivota to a pli asto jde bez rukaviek. Neltostn tu probh boj o vlastn zjmy, a u osobn nebo zkho kruhu ptel. Pedpokldejme teba, e jde prv o transport, kter m, dajn, pevzt urit poet vz do jinho lgru. Tu se, a ne neprvem, e se jede do plynu, e zmnn transport je tzv. selekce nemocnch nebo slabch lid, tj. e se tu vybraj prv neschopn jedinci uren ke znien v plynovch komorch a krematorich nkterho z velkch centrlnch lgr. V tu chvli vypukne boj vech proti vem, resketive vzjemn boj uritch skupin nebo klik. Kad se sna ochrnit ped transportem ty, kdo mu jsou nejble, poppad je v posledn chvli z transportn listiny jet vyreklamovat. e za kadho zachrnnho mus zaskoit nkdo jin, je jasn vem. Obecn jde jen o slo - o slo vz, kte mus vyplnit transport. Kad pak doslova a do psmene reprezentuje jen slo. Na listin jsou vlastn napsna jen sla vz. Pomysleme jen, e napklad v Osvtimi bylo ihned po pjmu vzni odato vechno, co ml, a on zde stl bez jakhokoli dokladu. Proto ml kad monost si pisvojit jakkoli jmno, povoln atd. lo o monost, j se z rznch dvod bohat vyuvalo. Zde plat jedin slo vzn (ve vtin ppad vytetovan). To je to jedin, co lgrov ady zajm. dnmu strci nebo dohliteli by nenapadlo ptt se na vzovo jmno, kdyby ho chtl dt do hlen - vtinou pro lenost. Spe se takov strce podv na slo, kter mus mt kad vze podle pepisu na

uritch mstech vyit na kalhotch, kabtu a plti, a poznamen si ho (vc pro sv dsledky nemlo obvan). Vrame se nyn k tomu, e m dojt k transportu. K vahm absolutn normlnm nem v tto situaci vze ani as ani chu. Kad mysl jen na to, udret se naivu pro sv lidi, kte na nho doma ekaj, a zabezpeit v lgru ty, s nimi se ct bt njak spojen. Nech tud do transportu zaadit bez velkch vah nkoho jinho, njak jin slo. Z naznaenho u vyplv, e kpov reprezentovali jaksi druh negativnho vbru: na toto msto se hodila jen ta nejbrutlnj individua, piem vdom odhlme od vjimek, kter byly natst pirozen i zde. Ale vedle toho aktivnho vbru provdnho SS byl jet vbr pasivn: mezi vzni, kte se zdrovali mnoho, mnoho let v lgrech, chodili z jednoho do druhho a nakonec jich mli za sebou tucty, se v prmru naivu udreli jen ti, kdo byli v tomto boji o udren ivota bez skrupul a nezalekli se ani nsil, ba dokonce ani krdee kamardstv. My vichni, kdo jsme tiscermi astnmi nhodami nebo Bomi divy (nazvejte si to, jak chcete) z toho vyvzli ivotem, my to vme a meme klidn ci: ti nejlep se nevrtili! Pokou-li se nyn slo 119104 vylit to, co tento vze v koncentranm tboe zail, pak musme pedem upozornit na to, e ovem nebyl v koncentranm tboe inn jako psycholog, ba ani ne jako lka (krom poslednch tdn). To je o to dleitj, e zde nejde o vylen jeho osobnho zpsobu ivota, nbr o zpsob, jak proval koncentran tbor prv jako obyejn vze. A j km, ne bez jist hrdosti, e jsem nebyl nic vce ne takov obyejn vze - toti nic vce ne pouh slo. Vtinu asu jsem dlal kope na stavb drhy. Zatmco nkolik mlo mch koleg mlo to tst, e smli v trochu vytopench, improvizovanch ambulancch dlat z paprovch odpadk obvazy, musel jsem j jednou pln sm pod silnic hloubit tunlek pro vodovodn rouru. Ani to pro mne nebylo nedleit. Jako uznn za tento vkon jsem krtce ped Vnocemi 1944 dostal dv takzvan prmie. To jsou poukzky vydvan stavebn firmou, j jsme byli sprvou lgru doslovn prodn za otroky (firma musela kadodenn za vzn sprv lgru platit urit obnos). Prmiov poukzka stla firmu padest fenik a vymovala se, vtinou a po tdnech, v lgru za est cigaret. Nu, a j jsem byl te majitelem protihodnoty dvancti cigaret! Dvanct cigaret se vak rovnalo dvancti polvkm a dvanct polvek a pli asto skuten zchran ped smrt hlady piblin na dva tdny. Cigarety si mohl vykouit jen kpo, kter ml nkolik prmiovch poukzek tdn zaruench, nebo vze, kter byl vedoucm njak

lgrov dlny nebo skladu a za urit protisluby byl odmovn cigaretami. Vichni ostatn, obyejn vzov, obvykle cigarety, k nim se dostali pes prmiov poukzky a tm i pes ivotu nebezpen pracovn vkony, mnili za potraviny, ledae se vzdali dalho ivota, protoe povaovali svou situaci za bezvchodnou a tak se rozhodli, e si alespo poslednch pr dn trochu uij. Jakmile nkdo z kamard zaal svch pr cigaret kouit sm, tu jsme vdli, e u nev v to, e to pjde dle, a to tak skuten nelo. Tolik k ospravedlnn a vysvtlen titulu knihy. Ptejme se vak po jejm smyslu. Faktografi o koncentranch tborech vylo u dostaten. Zde vak maj bt prezentovna fakta jen pokud jsou proitkem jistho mue, nakolik jde o zitek skutenho dn. Pro zitek ovem jako takov plat tyto psychologick snahy. Maj dvoj smysl podle toho, zda ten koncentran tbor proil a zn tud ivot v nm z vlastn zkuenosti, anebo ne. Pro prvn skupinu ten se zde pokusme podle poslednch vdeckch metod vysvtlit to, co oni sami proili. A to, co chceme vysvtlit skupin prvn, to chceme zpstupnit i skupin druh. Pjde tedy o to, zpstupnit i nevzni zitky druhch, aby porozuml zpsobu vzovch proitk. Tak nm nakonec pjde o pochopen toho procentuln malho potu peivch bvalch vz v jejich, z psychologickho hlediska, zvltnm postoji k ivotu, kter je novum. Nebo pochopit tento postoj nen tak samozejm. Slchvme, jak dotyn lid stle kaj: Neradi mluvme o svm zitku. Kdo sm byl v njakm lgru, tomu nemusme nic vysvtlovat. A kdo tam nebyl, ten stejn neporozum tomu, jak to v ns vypadalo a jak to i jet dnes vypad. Co do metodiky se takovmu psychologickmu pokusu ovem stavj do cesty urit pote. Psychologie vyaduje vdeck odstup. M vak lovk, kter proil lgr, nebo dokonce kdy jej prv proval, m tedy v dob svch jednorzovch pozorovn tento nutn odstup? Ten, kdo stl mimo, odstup ml, snad a pli velik. Stl mimo proud onoho ivota, ne aby mohl udlat jakoukoli platnou vpov. Kdo vak v tom byl, m snad odstupu pli mlo, ne aby mohl podat posudek zcela objektivn. Jen on vak z vlastnho proitk v, o jde. Je pirozen nejen mon, nbr dokonce pmo pravdpodobn, e ona mra, jakou vcem pikld, je sama pokroucen. Tomu se nelze vyhnout. Jde jen o to, pokusit se vude, kde je to jen mon, o vylouen veho privtnho. Kde vak to nutn je, tam pak mt k vylen osobnho proitku nleitou odvahu. Nebo vlastn nebezpe takovho psychologickho pojednn nespov v tom, e bude mt osobn zabarven, nbr pouze v tom, e bude tendenn. Klidn tud penechvm druhm, aby to, co zde napi, jet jednou, a teba k pln neosobnosti - pedestilovali a nechali z tohoto extraktu

osobnch zitk vykrystalizovat objektivnm teorim. Psychologick teorie, o n tu asi pjde, budou pravdpodobn pspvkem k psychologii resp. psychopatologii zpsobu vznn, kter trv u nkolik desetilet, prakticky u od prvn svtov vlky. U tehdy vstoupil do naeho povdom obraz nemoci zvan Stacheldrahtkrankheit (barbed wire disease) - nemoci z ostnatho drtu. Jde o chorobnou duevn reakci, kterou meme pozorovat v zajateckch tborech. Druh svtov vlce bylo vyhrazeno dle obohatit psychopatologii mas, smme-li ut variace titulu znm LeBonovy knihy: pedn tedy proto, e nm tato vlka nadlila tzv. vlku nerv, a za druh, protoe nm dala k dispozici bohat proitkov materil z koncentranch tbor. Na tomto mst bych rd poznamenal, e jsem tuto knihu pvodn nechtl vydat pod svm jmnem, nbr pouze s udnm mho vzeskho sla. Smrodatn pro mne byl odpor ke vemu zitkovmu exhibicionismu. U jsem ml ve v rukopise hotov, kdy jsem se teprve dal pesvdit, e by takov anonymn uveejnn bylo znehodnoceno, prv tak jako naopak odvaha k vyznn zvyuje hodnotu poznatk. (tak ve mn pemohla odvaha k vyznn bze ped exhibicionismem), m jsem si sm trochu zavail. Pokusm-li se uspodat to mnostv materilu sloen z pozorovn sebe i druhch, vechny ty koncentrnick proitky a zkuenosti, pokusm-li se o jejich hrub roztdn, pak lze co do psychickch reakc vz na lgrov ivot rozliovat ti fze: fzi pijet do tbora, fzi vlastnho ivota v lgru a fzi po proputn, resp. po osvobozen z lgru. Prvn fze se vyznauje msi, co by se dalo oznait jako ok z pijet, piem si musme uvdomit, e psychologick inek oku me za uritch okolnost pedchzet formlnmu pijet. Jako tomu bylo napklad s nmi, s onm transportem, s nm jsem pijel do Osvtimi j? Pedstavme si: Transport patncti set osob je u nkolik dn a noc na cest, ve vlaku, v jeho vagnech polehv na svch zavazadlech (poslednm zbytku svho majetku) osmdest lid. Voln je nejsvrchovanj st oddlovho oknka. Naskldan batohy, taky atd. tedy dovoluj vyhldku do asnho svtn. Vechno nasvdovalo, e transport jde do njakho zbrojnho podniku, jemu jsme pidleni na nucen prce. Vlak te zastavuje, jak se zd, na trati mimo msto. Nevme dobe, zda jsme jet ve Slezsku nebo u v Polsku. Z ostrho hvizdu lokomotivy jde strach. Je to jako jeiv voln o pomoc personifikovan lokomotivou, voln lidsk masy veden do velikho netst. Zatm vlak zan posunovat ped njakou

zejm velikou stanic. Nhle vkik z ustraenho mnostv lid ve vagonu: Tady je tabule: Osvtim! V t chvli ct kad, jak se mu zastavuje srdce. Osvtim - to byl pojem sloen z nezetelnch a o to hrznjch pedstav o plynovch komorch, kremanch pecch a masovm vradn. Vlak se pomalu sune dle, jakoby vhav, jako by chtl pozvolna a zrove etrn postavit ten svj neastn lidsk nklad ped skutenost: Osvtim. Te u je vidt vce. Rozednilo se u a vpravo i vlevo od trati se rsuj cel kilometry obrysy lgr obrovskch dimenz. Nekonen mnohonsobn ploty z ostnatho drtu, strn ve, svtlomety a dlouh kolony lidskch postav v hadrech, e v rann edi se pomalu, unaven sune pustmi, jako ra rovnmi ulicemi lgru, nikdo nev kam. Tu a tam se ozv hvizd jednotlivch komand, nikdo nev pro. Ten i onen z ns u m hrzn vidiny. J jsem napklad ml za to, e vidm nkolik ibenic s obenci. Zachvtil mne ds a to bylo dobe: my vichni jsme museli bt vteinu po vtein, krok za krokem uvdni do velik hrzy. Konen jsme vjeli do stanice. Jet se nic nehbe A u je to tu: povely dvan na zvltn zpsob skehotavm, hrubm kikem, kter ns ekal ve vech lgrech vdy znovu a znovu a kter se podob poslednmu vkiku vradnho lovka, a pece je jin: zasten, chraptiv, jakoby vychzel z hrdla mue, kter mus stle a stle kiet, kter je vradn znovu a znovu ... A u se rozltaj dvee vagonu a dovnit se t mal smeka vz v bnm pruhovanm odvu. Jsou osthan dohola, ale na prv pohled vypadaj, e jsou vysloven dobe iveni. Mluv vemi monmi evropskmi jazyky, vichni jsou nramn oviln, co v tto chvli a situaci psob jaksi groteskn. Jako kdy se tonouc stbla chyt, tak se chyt tohoto faktu mj zsadn optimismus, kter mne od t doby zachvacuje vdy v nejtch situacch: vdy tihle lid nevypadaj patn. Maj zejm dobrou nladu a dokonce se smj. Pro bych se nemohl do tto pomrn pzniv a astn situace tchto vz dostat i j? Psychiatrie zn chorobu zvanou len vra v omilostnn (Begnadigungswahr): k smrti odsouzen je prv v poslednm okamiku pesvden, e ho v posledn chvli ped popravou zastihne milost. Tak jsme se i my keovit chytali nadje a a do posledn chvle jsme vili, e to nebude, e to prost neme bt tak zl! Hle, ty naducan, erven tve tchto vz! Zatm jsme jet nic nevdli o tom, e lo o elitn oddl vz vyvolench k tomu, aby denn (po lta!) pijmali tiscihlav transporty na osvtimskm ndra, tj. vetn zavazadel a se vemi cennostmi v nich ukrytmi: s pedmty kadodenn poteby, kter byly vzcnost, a s propaovanmi perky. Osvtim byla v tto dob beze sporu jedinenm centrem v Evrop v pozdn etap vlky: kolik zlata, stbra, platiny a briliant

se tam shromdilo nejen v obrovskch magaznech, nbr i v rukou SS, jako i v rukou vzesk pijmac skupiny, bylo prost ojedinl! Bezprostedn ped dalm transportem do mench lgr jedenct set vz v jednom jedinm barku (myslm, e byl uren tak nanejv pro dv stovky vz), postv nebo dep na hol zemi, mrzne a hladov, ne vichni si mohli sednout, o leen nemohlo bt ei. Zatmco jsme jednou za tyi dny dostali kousek chleba (asi 150 gram), slyel jsem napklad, jak se blockleiter tohoto barku dohaduje o koupi platinov a briliantov jehlice do kravaty s vznm z onoho elitnho oddlu. Pevn st z toho byla nakonec pevedena na alkohol. Nevm u ovem, kolik tisc marek tehdy stlo to kvantum koalky, kter mlo zajistit vesel veer. Vm jen jedno: tito dlouholet vzov potebovali koalku. Nebo kdo komu me zazlvat, chce-li se v takov situaci, vnitn i vnj, opt? Odhlme-li od on skupiny vz zamstnanch v plynovch komorch a v krematoriu, kte zcela pesn vdli, e pjdou cestou tch obt, jejich katovskmi pacholky nucen byli, a je pijde podle turnusu vystdat jin skupina. Tto skupin byl dn k dispozici alkohol samotnmi SS - do sytosti. Vcemn vichni z naeho transportu jsme byli posedl takovou lenou mylenkou, e ve dobe dopadne. Nebo se te mlo odehrt cosi, eho smysl jsme jet nebyli s to pochopit. Ten smysl se nm ml vyjasnit teprve veer. Bylo nm eeno, e vechna zavazadla mme nechat ve vagonu, e mme vystoupit a zformovat se do musk a ensk kolony, abychom poslze mohli defilovat ped njakm vym dstojnkem SS. Ml jsem tu pozoruhodnou kur, e jsem si pod svj mantl jak - tak skryl svj chlebnk. Tu vidm, jak se moje kolona bl mu za muem k dstojnkovi SS! Kalkuluji: Jestlie zpozoruje ten tk chlebnk, kter m thne po stran, pak dostanu pinejmenm rnu, e vletm do blta. To jsem znal u odjinud. Spe instinktivn stle vce rovnm sv tlo, aby tento mu nezpozoroval, e skrvm njak bemeno. A u pede mnou stoj: velk, thl fek, v bezvadn a blytiv uniform, elegantn pstn lovk zachovvajc pln odstup od ns bdnch, nevyspalch a opravdu zpustlch. Nonalantn tu stoj, prav loket si opr o levou ruku a ukazovkem sv pravice velmi sporn dv nepatrn pokyn - tu vlevo, tu vpravo, mnohem vcekrt vpravo. dn z ns nic netuil, co toto nepatrn hnut lidskho ukazovku znamen. Te pichzm na adu j. Krtce pedtm mi kdosi poeptal, napravo (z naeho hlediska) se jde na prci, nalevo do tbora pro prce neschopn nebo nemocn. Poroum se osudu, te poprv a potom jet mnohokrt. Chlebnk m thne doleva, vypnm se, abych vypadal rovn. SS-mann se na

mne zpytav podv, zd se, e asne nebo e pochybuje, pokld mi ob ruce na ramena. Snam se stt rovn jako bych spolkl pravtko. Pak pomalu pooto mmi rameny, take pjdu doprava - a u doprava mizm. Veer jsme u vdli, co tato hra s ukazovkem znamen: byla to prvn selekce! Prvn rozhodnut o byt a nebyt. Pro obrovskou vtinu naeho transportu, asi 90%, znamenala rozsudek smrti. Byl vykonn v nejblich hodinch. Kdo byl posln nalevo (z naeho stanoviska), ten pochodoval z ndran rampy pmo k budov krematoria, kde si mohl, jak mi tamn zamstnanci kali, pest npisy ve vech evropskch jazycch, kter oznaovaly budovu lzn. Pak bylo vtisknuto vem astnkm transportu, odkomandovanm nalevo, do ruky kus mdla (RIF). O tom, co se odehrvalo potom, smm pomlet, protoe to oznmily u zprvy autentitj. Nm, tehdej transportovan minorit, to bylo oznmeno jet t den veer. Ptal jsem se kamard, kte byli v lgru u dle, kam asi piel mj kolega a ptel P. Byl posln na druhou stranu? Ano, km. Pak ho tam uvid, kaj mi. Kde? Jaksi ruka mi ukazuje komn nkolik set metr vzdlen, z nho hrzn leh k irmu, edmu polskmu nebi nkolik metr vysok plamen a pechz v ponur kouov oblak. Co je tam? Tam se tvj ptel vzn k nebesm, znla hrub odpov. J stle jet nerozumm, ale brzy zanm rozumt, jakmile jsem zasvcen. Tm vm vak jen pedbhm. Z psychologickho hlediska jsme jet mli, od vylenho rna ped ndram a do prvnho spnku v lgru dlouhou, pedlouhou cestu ped sebou. Cesta na kolony od ndra byla vykonna poklusem za dozoru SS-mann s pukou pipravenou k vstelu. Tato cesta vedla mezi ostnatmi drty nabitmi elektrickm proudem vysokho napt lgrem do dezinfekn lzn. Pro ns (pi prvn selekci) vyvolen lo alespo o skutenou lze. A nae omilostovac lenstv opt dostalo potravu: ten esesk se jevil vysloven jako mil. Brzy jsme vak zpozorovali: byl k nm mil, pokud vidl na naem zpst hodinky. Dobromyslnm tnem ns pemlouval k pedn, kdy jsme stejn u pedtm museli odevzdat vechno, co jsme u sebe mli. Kad z ns si myslel: co je ztraceno, to je ztraceno, pro by tedy neml privtn ty hodinky dostat tenhle relativn mil lovk? Teba pozdji lovka njak zvhodn. Te ekme v barku, kter je pedsn k desinfekci. Objev se SS s dekami, do nich se mus nahzet vechny konzervy, vechny hodinky, vechny skvosty. Mezi nmi jsou jet naivkov, kte se k pobaven starch mazk, kte tu pomhaj, ptaj, zda si smj ponechat na pamtku alespo snubn prstnek nebo medailku nebo njak talisman. Stle jet nikdo neme uvit tomu, e tu je

lovku odebrno doslova vechno. Pokusm se zskat si dvru jednoho ze starch vz. Piourm se k nmu, uki mu na paprov svitek v nprsn kapse svho plt a km: Dej pozor! Tady mm u sebe vdeck rukopis - j vm, co ekne, j vm: vyvznout ivotem, zachrnit hol ivot, to je to krajn, co je mono si od osudu vyprosit. Ale j si nemohu pomoci. Jsem prv natolik megalomanick, e chci vce. Chci si ponechat tento rukopis, njak jej zachovat - je v nm cel m ivotn dlo. Rozum mi? Zan chpat, ovem: pusa se mu rozkleb od ucha k uchu. Nejdve spe soucitn, pak pobaven posmn, vsmn, a na mne s grimasou zave a jedinm slovem mi odpov na mou otzku. Slovem hojn uvanm ve slovnm pokladu vzn. Zave: Scheisse!!! A tu vm, jak se vci maj. Udlm to, co je vrcholem cel tto prvn fze psychologickch reakc: cel svj dosavadn ivot podtrhuji rou. Nhle ve shluku bezradn debatujcch kamard z transportu, jejich bl tve vypadaj hrzn, nastv pohyb. Opt chraptiv vyvvan povely. Vichni jsou v poklusu a za etnch ran zahnni do vlastn pedsn. Stojme v hale, v jejm stedu ek esesk, a bude cel nae skupina pohromad. Pak zane: Dm vm dv minuty. Dvm se na hodinky. Za tyto dv minuty muste bt zcela svleeni. Vechno na mst odhodte, nic si nesmte vzt s sebou, krom bot, psku nebo l, brl a samozejm vetn klnho pasu. Stopuji tedy dv minuty - te! Nepedstaviteln rychle si lid z tla strhvaj ve, co maj na sob. m vce se bl lhta ke svmu konci, tm nervznji a bezmocnji ze sebe rvou sti odvu a prdla, psy i emnky atd. atd. A u se tlesk, bkovce tancuj po nahch tlech. Pak jsme zahnni do jin mstnosti. Tam ns osthaj. Nejen lebku: na celm tle nesm zbt ani chlup ... Pak jsme hnni do sprch. Rozestupujeme se. Sotva se navzjem poznvme. Ale s potenm, ba vrcholnm tstm zjiujeme, e ze sprch kape skuten voda. Zatm co jet ekme na sprchu, provme dn svou nahotu. To, e u nemme skuten nic jinho krom svch nahch tl (po odeten vech vlas a chlup), e u te nevlastnme nic krom - doslovn - hol existence. Co nm zbylo jako pojtko k naemu dvjmu ivotu? Mn napklad brle a ps. Ten jsem vak musel pozdji vymnit za kus chleba. Pro majitele klnho psu bylo veer jet zvltn vzro: blockleiter naeho barku ujistil ve svm uvtacm projevu na sv estn slovo kadho, kdo by ml ve svm klnm psu zait dolary nebo ulechil kovy, e ho osobn na tomhle trmu tady (a ukzal na nj) obs. Pyn prohlsil, e k tomu m podle lgrovch pravidel jako blockleiter prvo. Boty jsme si sice zsadn mohli ponechat, ale ani to nebylo jen tak. Kdo ml kvalitn boty, tomu je nakonec stejn vzali a dostal

za n njak pr, kter na jeho nohu nebyl. Kdo ale poslechl dobe mnn rady starch mazk, jich se v pedsni kdekdo ptal na vechno mon, a sv vysok kanadsk nrovac boty na motorku pizl tm, e vrek odzl a k zaretuovn tohoto sabotnho konu pomazal ez mdlem, ten se neml co smt: na to toti SS zejm jen ekali, protoe ns te nechali nastoupit ke kontrole bot. Kdo byl pi n podezel z odznut vrku bot, ten musel nastoupit do mal vedlej mstnosti. A za chvli bylo opt slyet, tentokrt dlouho! - rny bejkovcem a ev trznn obti. Tak se rozplvala jedna iluze za druhou, kterou snad ten i onen z ns jet choval. Te vtinu z ns zachvacuje cosi neekanho: ibenin humor! Vme, e nemme co ztratit, krom tohoto smn blho ivota. Kdy u voda ze sprchy tee, volme jeden na druhho vtipn (nebo alespo rdoby vtipn) poznmky a keovit se sname vtipkovat o sob samch, pak vak i o sob navzjem. Nebo jet jednou: ona ze sprch skuten tee voda. Krom ibeninho humoru se ns zan zmocovat i jin pocit: zvdavost. J ji osobn znm jako zkladn postoj reakce na zvltn ivotn okolnosti z jin oblasti. Kdykoli jsem byl v nebezpe ivota, tedy u dve, kdy jsem teba pi plhn v horch se ztil, tu jsem v tch minutch znal (poppad v pouhch zlomcch sekund) vdy jedin postoj vi nhle probhajcmu vnjmu dn: zvdavost - zvdavost na to, zda z toho vyvznu ivotem, s roztpem lebky nebo se zlomeninou jinch kost. I v Osvtimi pevldala tato nlada tm chladn zvdavosti objektivizujc svt a distancujc se lovka. Nlada pihlen a oekvn, do n se v takovm okamiku due stahuje a sna se zachrnit. Byli jsme zvdav na to, co vechno se te bude dt a jak to bude mt dsledky. Byli jsme zvdav napklad na to, co vyplyne z toho, kdy te budeme naz, jak ns Pn Bh stvoil, a jet ze sprch mok stt pod irm nebem, v chladu pozdnho podzimu. A zvdavost bude v ptch dnech vystdna pekvapenm, napklad pekvapenm z toho, e lovk nedostane ani rmu. Ale takovch trivilnch pekvapen vykvete nov pchozmu vzni jet mnoho. Lka se pedevm pou o jednom: uebnice lou! Kdysi se kdesi kalo, e lovk bez spnku nevydr dle ne tolik a tolik hodin. Zcela chybn! lovk si stle namlouv, e to nebo ono neme dlat nebo bt. e lovk neme spt, jestlie ..., e se ned t bez toho a onoho. V Osvtimi jsem prvn noc spal v poschoovch postelch s trojm podlam. A na kadm podla (asi tak 2x2, 1x2 m) leelo pmo na prknech po devti osobch. A k pikryt mlo kad poschod (tedy devt lid) dv deky. Leet se dalo pirozen jen na boku, na sebe

natlaeni, co nebylo vzhledem k venkovn zim a vzhledem k tomu, e se v barku netopilo, zase tak pli nevhodn. Do tchto tzv. box jsme nesmli v botch. Jen krajn ilegln jich tu a tam nkdo pes blto na nich pouil jako nhrady za poltek. Jinak nm nezbvalo nic jinho, ne si poloit hlavu na pai tm vymknutou. Peze vechno spnek lovku odejme vdom a tm vymae i bolesti tto polohy. Z dalch podobnch pekvapen o tom, co vechno lovk me, budi uvedeno: bt po celou dobu pobytu v koncentranm tboe bez itn zub a pes zaruen nedostatek vitamn v potrav mt lep dsn ne kdykoli pedtm (vetn doby nejzdravj vivy). Anebo: mt na sob pl roku jednu a tut koili, e je a, pi nejlep vli, k nepoznn. Vodovod je v umvrn asto po cel dn zamrzl a nikdo se neme ani trochu omt, a pesto nikomu nezhnis rna na rukou, kterou utril pi pozemnch pracech (oveme jen tak dlouho, dokud si sv polnko nepiloil mrz). Nebo: lovk, kterho dve probouzel i ten nejti elest v sousedn mstnosti, take u nemohl usnout, le te tsn vedle kamarda, kter mu nkolik mlo centimetr od ucha chrpe, jako kdy se dv ee, a pesto hluboce sp, sotva si lehne. Tu si pak dn uvdomujeme, jakou pravdu ml Dostojevsk, kdy definoval lovka jako bytost, kter si zvykne na vechno. Kdyby se ns nkdo zeptal, zda a nakolik si lovk me zvyknout na vechno, pak bychom mu odpovdli: ano, ale neptejte se ns, jak ... Ale jet probh n psychologick vzkum a jet jsme tak pli nepokroili v dji, kter se odehrv kolem ns i s nmi. Stle jet jsme v prvn fzi psychick reakce. Situace je bezvchodn, denn, hodinu co hodinu, minutu co minutu na ns h nebezpe smrti. Umrn druhch, vtiny, je tak blzko. Proto je vlastn samozejm, e snad kad, by sebe krat dobu, myslel na sebevradu. Na zklad svho nazrn svta, o nm se na jinm mst jet zmnm, jsem prvn veer v Osvtimi ped usnutm udlal slib, e nabhnu do drt. Tak se v lgru bn nazvala metoda sebevrady v lgru bn: dotknout se ostnatho drtu nabitho elektinou vysokho napt. Nejt do drt - toto negativn rozhodnut - nebylo ovem lovku v Osvtimi pli tk: pokus o sebevradu tam byl koneckonc celkem bezpedmtn. Prmrn tamn vze podle potu pravdpodobnosti nemohl potat s tm, e by patil k tomu nepatrnmu procentu tch, kdo peij vechny mon druhy selekc, kter je jet ekaj. Vze je v Osvtimi jet ve stadiu oku a smrti se naprosto neboj. V prvnch dnech jeho zdejho pobytu pro nj ztrc plynov komora svou hrzu. Je v jeho och jen nm, co mu uet sebevradu. Opravdu smm ci, e m osobn, podle opakovanch vpovd

nepedpojatch kamard, pijmac ok srazil pli hluboko. Pesto jsem se mohl jen usmt (a to docela upmn!), kdy se dopoledne po prvn noci v Osvtimi odehrlo toto: Pes psn zkaz vychzen z barku, kter platil pro kadho, kdo k tomu neml vslovn povolen, se do naeho barku propaoval jeden znm kolega, kter pistl v Osvtimi u ped nkolika tdny. Chtl ns uklidnit, pouit a potit. Byl u tak vyhubl, e jsme ho nejprve vbec nepoznali. Ten nm dal spn s veselou bezstarostnost, vce mn hranou, nkolik typ: dn strach! Selekc se nebojte! Dr. M. (SS a vrchn lka lgru) dr na lkae. (Nebyla to pravda. Nechci se tu ble zabvat tm, jak to nebylo pravda a z jak belskch dvod il tento lka kolem sebe tento dojem. Vm jen toto: jeden blokov lka, vze, mu asi edestetilet, mi lil, jak u Dr. M. orodoval za svho syna urenho do plynov komory. Dr. M. jakoukoli pomoc chladn odmtl.) Jen o jedno vs prosm, radm vm, abyste se holili pokud mono denn, mkoli, teba stepinou skla nebo dejte teba posledn kousek chleba tomu, kdo vs ohol. Budete pak vypadat mlad a pi prohldce budou vae tve rovj. Jen neonemocnt, jen nevypadat nemocn! Chcete-li zstat naivu, pak k tomu je jen jedin prostedek: budit dojem, e jste schopni prce. Tady sta, kdy mte njak, teba jen banln porann, teba odenou nohu, a kulhte. Jakmile vs uvid SS kulhat, zavol si vs a pt den jdete zaruen do plynu. Vte u, emu se tu k muslim? Muslim je bdn a zchtral postavika churav vypadajc, vyhubl, tk prce neschopn. Kad muslim putuje cestou dlouhou nebo krtkou (vtinou krtkou!) do plynu. Proto jet jednou: holte se, chote i stjte vdy tramcky! Pak se nemuste bt plynu. Vy vichni, jak tu pede mnou stojte, jste sice v lgru teprve tyiadvacet hodin, ale pece jen u v lgru. Prost, dn z vs nemus mt strach z plynu, snad krom jednoho, snad krom tebe (a ukzal na mne). Nu, nezlob se na mne! km vm ale oteven: nanejv tenhle (a hlavou opt ukzal smrem ke mn). Ten jedin by nanejv z vs vech pichzel v vahu pro selekci. Uklidnte se tedy! Psahm: tenkrt jsem se usml a jsem pesvden, e by na mm mst kad toho dne udlal tot. vcmi neztrat rozum, ten nem co ztratit. V abnormln situaci je abnormln reakce prv normlnm chovnm. I jako psychiati oekvme, e m je lovk normlnj, tm abnormlnji bude reagovat na to, e se dostal do abnormln situace (e byl teba pijat do stavu pro choromysln). I reakce vzn na pijet do koncentranho tbora je abnormln, ale sama o sob normln - a jak se uke, typick reakce, pokud se na ni dvme v souvislosti s danou situac.

Zpsob reakce, jak jsme o n mluvili, se zan bhem nkolika dn mnit. Po prvnm stadiu oku sklouzne vze do druhho stadia, do stadia relativn apatie. Pozvolna dochz k vnitnmu odumrn. Odhlme-li od diverznch afektovch reakc, o nich jsme u mluvili, prov velmi trzniv novek v prvn dob ivota v lgru jet jin hnut mysli a vechny se je sna v sob umrtvit. Pedevm tu je bezmezn touha po drahch doma. Touha tak paliv, e lovk ct, e na ni mus zajt. Pak tu je hnus. Hnus nade v oklivost (u po strnce ist vnj), kterou je vze obklopen. Je obleen jako vtina kamard do takovch hadr, e strak v poli je proti nmu hotov elegn. Mezi barky nen v lgru nic ne blto a m vce se na jeho odstrann pracuje, na planrovn, tm vce se s nm pijde do styku. Prv novek bv s oblibou pedlovn k pracovnm kolonm, kter se zamstnvaj itnm latrn, odvozem movky apod. Pi odven obvykle movka na kostrbat pd vystkne do oblieje. Jestlie sebou postien trhne nebo se pokus ott si tv, pak dostane rnu hol od kpa, kterho takov zmkilost drd. Umrtvovn normlnch citovch hnut pak stle pokrauje. Na zatku se vze nedv, kdy je nakomandovn k apelu a povinn m pihlet trestnmu cvien njak skupiny. Jet nesn pohled na sadisticky trznn lidi, pohled na kamardy, kte mus po cel hodiny padat do blta a opt vstvat. Poru-li kdo tempo, dostane bit. Za pr dn nebo tdn se mu vak u da jinak. asn rno, je jet tma, stoj vze na jedn z lgrovch ulic ped branou, v pracovn kolon pipraven k odchodu. Tu sly kik. Podv se a vid, jak je njak kamard stle a stle sren k zemi, znovu se zved a znovu je sren. Pro? Protoe m horeku. Dostal ji vak teprve v noci, take nemohla bt v as pekontrolovna na ambulanci a on se nemohl hlsit marod. Te je trestn za to, e se pokusil o vc tak jako tak beznadjnou. Chtl bt u rno pipsn k nemocnm a nejt na prci. Vze, kter u je ve druhm stadiu svch psychickch reakc, se u nedv jinam. Je natolik otupen, e klidn pihl. Anebo: kdy stoj v nabit ambulanci veer on sm v nadji, e by pro porann, otok, z hladu nebo pro horeku mohl bt na dva dni uznn a tak nejt po ty dva dny do roboty, pak klidn pihl, jak sem pinej dvanctiletho chlapce, pro nho se v lgru nenaly boty a on tud musel stt cel hodiny bosma nohama ve snhu, a u pi apelu nebo na prci. Te mu u nohou umrzly prsty a ambulann lka mu je, odumel, zernal, odlamuje pinsetou. N pozorovatel se v t chvli u nezme ani na hnus, zden, soucit, rozhoen. Trpc, nemocn, umrajc, mrtv - to ve je po nkolika tdnech v lgru pohled tak bn, e nikm ani nehne.

Njakou dobu jsem leel v barku, kde byli pacienti se skvrnitm tyfem, vesms ve vysokch horekch. Blouznili a mnoz umrali. Prv zase umel jeden. Co se opakuje x-krt, prv e x-krt, to u dnou citovou reakci nevzbuzuje. Co se dje? Vidm, jak jeden kamard po druhm b k mrtvole jet tepl. Jeden ulov pr zbylch ukoptnch brambor od obda, druh zjistil, e devky na mrtvole jsou o nco lep ne jeho vlastn a tak si je vymuje. Tet udl tot s kabtem mrtvho, dal m radost, e ukoistil kus pagtu - pravho pagtu! Nezastnn tomu pihlm. Konen se vzchopm a ukldm oetovateli, aby z barku (zemljanky!) mrtvolu odstranil. Odhodl se k tomu. Chytne mrtvolu za nohy, nech ji skulit do zk uliky mezi dvmi adami prken (kde le padest horekou rozplench lid) a pak ji vl na kostrbat podlaze ke dvem barku. Tam jsou dva schdky vedouc ven, co je pro chronicky vyhladovl vdy problm: bez pomoci rukou, ani se jimi opeme o veeje, se nikdo z ns, kdo jsme u nkolik msc v lgru, nedostane silou pouhch nohou a svou vlastn vhou o 22 centimetr ve. Te pichz mu s mrtvolou. S nmahou vlee sm sebe a pak jet vl mrtvolu ven. Nejprve nohy, pak trup, a konen i hlavu, kter dsn zachrast o oba schdky. Ihned nato nesou k barku soudek s polvkou, kter se ihned rozdluje a shltne. Mm msto proti dvem na druhm konci barku vedle oknka, kter je tsn nad zem. Studenma rukama objmm horkou misku s polvkou. Zatmco chtiv srkm jej obsah, pokukuji pleitostn k oknu: venku civ mrtvola prv vynesen ztrnulma oima oknkem dovnit. Ped dvma hodinami jsem s tmhle kamardem jet mluvil. Srkm polvku dle. Kdybych nebyl z profesionlnho zjmu nad svou nepohnutost udiven, vbec by mi tento zitek v pamti nezstal: tak mal citovost tu existovala. Apatie, otupen citu, vnitn netenost a lhostejnost (pznaky druh fze psychickch reakc vzn), vzn kter t brzy otup proti dennmu, ba hodinovmu bit. Tato necitlivost je krajn nutn panc, kter na sebe vzova due vas navlk. Rny v lgru pr z tch nejnicotnjch dvod, ale i bez jakhokoli dvodu. Napklad: pracuji na staveniti. Rozdv se chlb. Stavme se za sebe do ady. Vze za mnou musel kousek vyboit stranou a eseskovi se to (asi z optickho smyslu pro symetrii) nelbilo. Z disciplinrnho hlediska lo jist o vc nedleitou a zbytenou, stli jsem pece na nerovnm, nezplanrovanm ternu, pesto se mu to nelbilo. J ovem jsem neml ani potuchy o tom, co se za mnou v ad dje, ani o tom, co se odehrv v dui stre. Nhle jsem vak uctil dv prudk rny na lebku. Teprve pak jsem si viml, e strce stl vedle mne a e uil klacku. Tlesn bolest zpsoben ranami nen to podstatn, u ns

dosplch vz ostatn prv tak jako u trestanch dt. lovku v t chvli duevn bol rozhoen nad nespravedlnost, po ppad bezdvodnost. I jde-li takov rna vedle, me za uritch okolnost bolet vce. Jednou napklad stojm za snhov boue v kolejiti. Prce se pesto nesm peruit. U jen proto, aby mi nebylo zima, podbjm piln prace trkem. Na chvli se v prci zastavm, abych si vydechl, a opu se o krump. Nanetst se v tu chvli ohldne str a pirozen si mysl, e se flkm. Pes otupen mne nebol ani hromobit ani bit, kter bych ml inkasovat, nbr: pro strce nen tahle rozedran postavika, sotva u pedstavujc postavu lidskou, hodna nadvky. Co udl? Jako by si hrl, zvedne ze zem kmen a prat ho po mn. Ctil jsem, nelo to jinak, e takto se pipomn njakmu domcmu zveti, co m dlat; zveti, k nmu m nkdo tak nepatrn vztah, e ho u ani netrest. Na ranch je pochopiteln tm nejbolestivjm vsmch, kter je provz. Jednou vleeme pes zledovatl koleje tk, dlouh drn prace. Pd me bt velmi nebezpen nejen pro uklouznuvho, nbr i pro jeho kamardy, kte s nm praec nesou. Jeden kolega, mj star ptel, m vrozen vyklouben kyelnho kloubu. Pesto je rd, e me chodit na prci, protoe tlesn postien ek selekce a tm fakticky jist smrt v plynu. Nyn pajd s pracem obzvlt tkm pes koleje. Pr krok ped clem vidm, jak vrvor. Je nebezpe, e se zt a strhne druh s sebou. J zatm dn praec nemm, a proto automaticky piskom, abych ho podepel a trochu mu pi nesen pomohl. A u svit na moje zda obuek a hrub kik m vykazuje zpt. Ped nkolika minutami vak nm t dozorce vsmn vytkal, e jsme prasata, v nich neexistuje duch kamardstv. Jindy zanme pi minus 20oC pod nulou kopat v lese nejsvrchnj vrstvu tvrd umrzl pdy pro vodovodn po-trub. V t dob jsem byl u tlesn velmi oslaben. Pichz naducan ervenolc dozorce s vepovm obliejem. M zvidnhodn tepl rukavice a koenou bundu poditou koeinou. My v t zim stojme bez rukavic. Chvli se na mne nm kouk. Netum nic dobrho, protoe pede mnou le hromdka pesn kontrolovateln vykopan zem. A pak spust: Ty prase jedno! Na tebe u koukm hezkou dobu! Tebe naum makat! I kdybys ml tu zem rvt rukama! Ty tu chcpne, o to se u postarm! Do dvou dn t oddlm. Tys cel ivot nic nedlal, to je na tob hned vidt! m jsi byl, ty svin? Obchodnk? Co? Mn je u vechno jedno. Jeho pohrku ovem, e mne v krtkosti zlikviduje, musm brt vn. Tak se napmm a podvm se mu zpma do o. Byl jsem lka. Odborn lka. Coe? Ty jsi byl lka? Jen jsi tahal lidem penze

z kapes, to vm! Pane vedouc, nhodou jsem vtinou pracoval bezplatn, v ambulancch pro chud. To vak bylo eeno a pli. Te se mne vyt, sraz m k zemi a ve jako posedl - vbec nevm co. Ale j jsem ml tst. Kpo mho pracovnho oddlu mi byl velmi zavzn. Uzavel m do svho srdce od t doby, kdy jsem pi dlouhm pochodu na pracovit cel hodiny se zejm profesionlnm porozumnm naslouchal jeho vyprvn o milostnch pbzch a manelskch konfliktech. Pak jsem na nj udlal dojem tm, e jsem mu udlal terologickou diagnzu a dal mu nkolik psychoterapeutickch rad. Od t doby mi byl vdn. Jeho vdnost se mi u ped nkolika dny velmi vyplatila. Spovala v tom, e mi v na kolon, v n bylo dv st osmdest lid, rezervoval msto v prvn ptici pmo vedle sebe. To pro m mlo velik vznam. Je nutno si to pedstavit: asn rno, jet je tma, se adme. Kad se chvje, aby nepiel pli pozd a tak nestl v nkter z poslednch ad. Bylo-li teba lid pro jin, nepzniv, neoblben pracovn komando, tu se objev (obvan chvle!) lgrov starina a odvel na n potebn poet mu z poslednch ad. Ti pak mus jt na njakou, z njakho obzvl obvanou, neznmou a neobvyklou prci. Tak se vak stv, e lgrov starina, aby udlal spekulantm ru pes rozpoet, chmtne prv do prvnch ptic. Jakkoli ebronn nebo jakkoli protest je umlen nkolika pesn menmi kopanci a obti jeho vbru jsou za evu a ran hnny na apelplatz. Dokud trvaly vlevy mho kpa, nemohlo se mi nic takovho stt. Ml jsem estn msto vedle nho zaruen rezervovan. Avak jet nco: jako skoro vichni vzni, trpl jsem i j v t dob tkmi otoky z hladu. Nohy jsem ml tak otekl a ki na nich tak napjatou, e jsem nohu v kolen nemohl podn ohnout. Boty jsem si nemohl zanrovat, protoe bych se oteklma nohama do nich neveel. Vloky nebo ponoky (kdyby nco takovho bylo existovalo), by se nebyly vely dovnit. Tak byly m polonah nohy vn mokr a v botch jsme stle ml snh. Z toho by byly pirozen co nejdve vznikly omrzliny, oteven rny. Kad jednotliv krok se doslova stval malou pekelnou trzn. Mimoto se na defektnch botch vytvej pi pochodu snhov nlapky. Kadou chvli nkter z kamard upadne a dal padaj pes nj. Pak zane pochod vznout, kolona se roztrhne, ne vak nadlouho. Nebo ihned pisko nkdo z doprovodu a kolbou puky opt kamardy vzpru, aby se opt rychle zaadili. m jsi v kolon vce vpedu, tm men je nebezpe tchto poruch, tm mn se mus zastavovat a pak poklusem, pes bolest v nohou, ve dohnt. Jak to tst, e jsem sml jako lka due i tla ctnho pana kpa pochodovat vedle nho v prvn ad, a tud pravidelnch tempem. Ani nemluv o dodatenm vkonnostnm honori pi polednm rozdlovn polvky na pracoviti. Kdy

jsem piel na adu, tu zalovil sbrakou trochu hloubji a vylovil ode dna pr hrk navc. Tenhle kpo, nkdej dstojnk, tu ml dokonce tolik civiln odvahy, e rozezlenmu parkovi bokem poeptal, e m jinak zn jako dobrho pracovnka. Nic to nepomohlo, ale pece jsem si opt jednou zachrnil ivot: ten kpo m druhho dne prost propaoval do jinho pracovnho komanda. Co chci touto, z vnjku a relativn vidnou, nekodnou epizodou ukzat? Jen to, e i v lovku dosti otuplm, se me vzedmout vlna rozhoen, a to vbec ne z njak vnj hrubosti nebo z tlesn bolesti, nbr z vsmchu, kter to ve doprovz. Tehdy se mi nahrne krev do hlavy jen proto, e jsem musel poslouchat, jak m hodnot mu, kter neml ani potuchy o mm ivot; mu tak sprost a brutln psobc, e by ho m stanin sestra v nemocnin ambulanci nebyla vpustila ani do ekrny. Byli vak i parci, kte s vmi souctili a dlali ve, co bylo v jejich silch, aby nm situaci alespo na pracoviti pokud mono ulehili. I oni nm sice pedhazovali, e normln dlnk udl za mnohem krat dobu mnohem vce prce ne my. Byli vak pstupn, kdy jsme jim nadhodili, e normln dlnk neije z 300 gram chleba (teoreticky, prakticky to bylo mn) a litru vodov polvky denn. e normln dlnk neije pod takovm duevnm tlakem jako my, kte nic nevme o svch blzkch, kte byli zavleeni do lgru jako my a mon ihned zplynovni. e normlnmu dlnkovi nehroz den co den, ba hodinu co hodinu ohroen ivota jako nm atd. atd... Ped jednm dobromyslnm parkem jsem se mohl jednou odvit udlat tuto poznmku: Jestlie se vy, pane vedouc, ode mne naute za nkolik tdn dlat mozkov punkce prv tak dobe, jako jsem se j od vs nauil pracovat se zem, pak vechna est! A on se usmval. Apatie jako hlavn symptom druh fze je nutn ochrann mechanismus pschy. Skutenost je ztlumena. Vechna snaha a tm i cel citov ivot se koncentruj na jedin kol: pet - sm i s druhmi. Tak jsme vdy znovu a znovu slchali, jak si kamardi v lgru po denn prci typickm zpsobem povzdechli: No, zase jeden den za nmi! Je a pli dobe pochopiteln, jestlie v tto psychick situaci a pod tlakem nutn koncentrace na bezprostedn udren ivota, je cel duevn ivot omezen na urit primitivn stupe. Psychoanalyticky orientovan kolegov mezi kamardy asto mluvili o regresi lovka v lgru, o kroku zpt na primitivnj formu duevnho ivota. Tato primitivita pn a snah se zeteln uke na typickch snech vz. O em sn vze v lgru nejastji? Nejastji se mu zd

o chlebu, dortech, cigaretch a o dobr tepl koupeli ve van. Kdy odpadlo uspokojen tch nejzkladnjch poteb, prov jejich naplnn v primitivnm snu. Co takov snn spi zpsob, kdy se probud ke skutenosti ivota v lgru a poct ten pern kontrast mezi snovou iluz a lgrovou skutenost, to je kapitola sama pro sebe. V dnm ppad nikdy nezapomenu, jak jsem se jedn noci probudil, protoe se mj spc soused pehazoval a hlasit stnal, zejm pod dojmem njakho hrznho snu. Chci k tomu pedem jet poznamenat, e jsem mval odjakiva obzvltn soucit pro lidi trpen zkostnmi pedstavami. U u jsem chtl svho trznnho kamarda probudit. V tu chvli jsem se vak ulekl svho pedsevzet a rychle jsem nazpt sthl ruku, kter se u vztahovala k tomu, aby spe vzbudila. Nebo v t chvli jsem si jasn uvdomil, e dn sen, ani ten nejstranj, neme bt hor ne realita, kter ns v lgru obklopovala a k jejmu bdlmu vdommu provn jsem nkoho u u chtl probudit. Na jakkoli pomylen velik podviva vz je samozejmou pinou toho, e stedem v t primitivn pudovosti, k n duevn ivot v lgru regraduje, je pud po-travn. Pozorujeme-li nkdy vt skupinu vz stojc pohromad na pracoviti a nikm prv oste nehldnu, ihned mluv o jdle! Tu se jeden zane svho souseda vyptvat na jeho oblben jdlo. Pak si zanou vymovat recepty na vaen a sestavovat jdelnek pro den, kdy se vzjemn sezvou k mal slavnosti doma, po osvobozen. A nemohu si tyto vci nevykreslovat, dokud nhle neb pkopem avzo, vtinou dan skrytou formou (nap. uritch sel), e pichz str. Vdy jsem si myslel, e jsou tyto pmo nutkav hovory o jdle (v lgru se jm kalo aluden onanie) na povenou. Organismus, kter se u znan peladil na krajn nzk porce poppad kalorick hodnoty, by se neml provokovat tak intenzivnmi a afekty nabitmi pedstavami lahdek a podobnch vc. Ty zjednaj momentln levu psychickou, jsou to vak iluze, kter fyziologicky urit nejsou bez nebezpe. V posledn dob byla denn stravou vodov polvka podvan jednou denn a uveden pdl chleba. K tomu pistupovalo tzv. nadlepen: 20 gram margarinu nebo pltek mn hodnotnho salmu nebo kousek sra nebo umlho medu nebo lce tekut marmeldy atd. To se mnilo kad den. Strava to byla kaloricky nedostaujc, obzvlt vzhledem k tk prci a mrazm, navc v nedostatenm odvu. Nemocn na marodce, kte nemuseli chodit na prci mimo lgr, na tom byli jet he. Kdy byly spotebovny posledn zbytky podkonho tuku, vypadali jsme jako skelety potaen k a nkolika hadry. Tehdy jsme mohli pozorovat, jak se tlo samo zaalo stravovat: organismu spo-tebovval sv vlastn blkoviny,

mizela svalovina. Te u tlu chybly vechny obrann sly. V barku umral jeden po druhm. lovk si mohl celkem pesn vypotat, kdo bude pt na ad a kdy pijde na adu on sm. Z pestrho pozorovn nm u byly dostaten znmy symptomy, kter umoovaly dost pesn prognzy: Ten tu dlouhou nebude, nebo Te je na ad tenhle, tak jsme si eptali navzjem. A kdy jsme veer ped spanm pi odvivovn vidli sv vlastn tlo nah, tu si kad myslel piblin tot: Tohle tlo, moje tlo, je vlastn u jen mrtvola. Co byl lovk jet? Nepatrn st velk masy lidskho masa. Masy za ostnatmi drty, napchovan do nkolika podzemnch prostor. Masy, z n zcela urit procento zanalo denn hnt, protoe pestalo t. Mluvili jsme u o nutkavm charakteru mylenek na jdlo nebo na jednotliv oblben jdla, kter se velmi vnucuj, sotvae m trochu asu nebo ve vdom kousek volnho msta. Tak lze pochopit, e prv ti nejlep z ns touili po dob, kdy se budou alespo ponkud normln stravovat, ne vak tak kvli dobrmu jdlu, jako spe pro ukonen tohoto lovka nedstojnho stavu, kdy se ned myslet na nic jinho ne na jdlo. O duevn drsavch vnitnch konfliktech, o bojch vle hladovjcho, si tko me udlat pedstavu ten, kdo nic takovho neproil. Tko pochop, co to znamen stt v pkopu, kutat a pitom stle naslouchat, zda u sirna neohls pl devt, pop. deset hodin. Stle ekat, kdy u bude plhodinov poledn pestvka na jdlo. Stle a stle se ptt parka (pokud nen vyloen nepjemn) nebo kolemjdoucch civilist, kolik je hodin a v kapse kabtu nn ohmatvat mrazem zkehlmi prsty kousek chleba, kousek z nho ulomit a pak ho donst a k stm, a potom, s krajnm vyptm vle, jej zase spustit do kapsy: vdy jsme se dnes rno zapsahali, e vydrme a do poledne. Zabvali jsme se nekonenmi debatami, zda jsou rozumn nebo nerozumn urit principy ohledn rozdlovn nepatrnho pdlu chleba vydvanho v posledn dob jednou denn. Vytvoily se dv velk skupiny. Jedna byla pro to okamit snst ve, co lovk dostal. To mlo dvoj vhodu. lovk alespo jednou denn nakrtko uspal ten nejkrutj hlad. A za druh, porce byla zachrnna ped krde nebo jinou ztrtou. Protistrana disponovala opt jinmi argumenty. J jsem k n nakonec pebhl. Ml jsem k tomu svj osobn dvod: nejstranj okamik ze tyiadvaceti hodin lgrovho ivota bylo probuzen. Kdy ns jet za tmy troj ostr hvizd nutil vstvat. Kdy ns tak nemilosrdn vyburcoval ze sn plnch naplovanch tueb, z osvivho spnku. Kdy bylo nutno podstoupit boj s mokrmi botami, do kterch se porann a otekl nohy nechtly vejt. Kdy se v tchto prvnch minutch bdlho stavu ozvalo nakn a nadvn nad potmilost vc, napklad drtu, kter ml

nahradit tkaniky, ale te se lmal. Kdy kamardi, jinak staten, plakali jako mal dt, protoe se jim vlhk boty pes noc smrskly. Te je nesly v ruce a oni museli bos vybhnout ven na snh apelplatzu, v tch pernch minutch jsem ml jednu slabou tchu, vythl jsem si z kapsy kousek chleba od veera uetenho a s velkm poitkem jsem jej pozel. Podviva vede k tomu, e primitivn pudovost (uchvacujc vzn v lgru ve druhm stadiu jeho vnitn adaptace) posunuje do vdomho poped pud potravn. A tat podviva je hlavn pinou toho, e pohlavn pud veobecn ml. Odhlme-li od potenho oku, bije psychologovi v muskch hromadnch ubytovnch do o toto: zde se, na rozdl od jinch hromadnch ubytoven (nap. kasren), neprase. Ani sny vz nemvaj tm nikdy sexuln obsah. U pevn vtiny prmrnch vz se primitivn pudovost (ono trval, nutn soustedn na udren holho ivota) projevuje v radiklnm znehodnocovn toho, co neslou tomuto exkluzivnmu zjmu. Z toho se d vysvtlit ta absolutn nesentimentalita, s n vze obvykle posuzuje vci. Drasticky jsem si to j, pomrn nezkuen, uvdomil tehdy, kdy jsem byl petransportovn z Osvtimi do Bavorska, do jedn fililky koncentrku v Dachau. Vlak, kter ns vezl (asi dv tiscovky vz), jel pes Vde. Projdli jsme jednm vdeskm ndram. Bylo po plnoci. Jeli jsme dle kolem ulice, kde jsem se narodil a kde jsem a do sv deportace po cel desetilet bydlel. Byli jsme rozdleni po padesti v malch vzeskch vagonech. Kad z nich ml dv mal, zamovan kvry. Jen nkte z ns mohli sedt na zemi. Ostatn museli stt a ti se vtinou tlaili ke kvrm. I j jsem byl mezi nimi. To, co jsem mezi hlavami pede mnou memi ze svho rodnho msta zahldl, stl jsem na pikch, bylo nesmrn straideln. My vichni jsme ctili, e jsme vce mrtv ne iv. Mlo se za to, e vlak jede do Mauthausenu. Potali jsem tedy s jednm nebo dvma tdny ivota, ne vce. Vidl jsem ulice, nmst, domy mho dtstv; byl to zeteln pocit jako bych bval prv umel a jako mrtv z onoho svta, sm straidlo, jsem shlel dol na straideln msto. Te vlak po mnohahodinovm ekn vyjd ze stanice. Te pijde ta ulice - m ulice! A tu zanm kemrat: pro mladky po mnoha letech koncentranho tbora je takov cesta pln dojm a zitk. Ti nyn pozorn civ mezerou. Prosm je, aby m na chvilku te prv pustili dopedu. Snam se jm dt na srozumnou, co prv te pro mne znamen podvat se ven. Napl hrub a doten, napl vsmn a opovrliv je vak m prosba odmtnuta. Je kvitovna poznmkou: Tolik let es tu bydlel? No, pak jsi to ve u dobe vidl!

Tato nesentimentalita dlouholetho vzn koncentranho tbora je jednm z citovch vraz znehodnocen veho toho, co neslou primitivnmu zjmu - peit. Vechno ostatn vzni nutn pipad jako luxus. To vede k redukci vech spiritulnch otzek, ke staen vech vych zjm. Veobecn v lgru vldne jaksi kulturn zimn spnek. Z tohoto vce nebo mn zkonitho jevu jsou vyaty jen tyto dva zjmy: pedn politick zjmy (pochopiteln) a za druh - (co je pozoruhodn!) - zjem nboensk. V lgru se politizuje vude a tm nepetrit, i kdy jde jen o dychtiv pijmn a pedvn prosklch povst, teba o momentln vojensk situaci a podobn. Povsti si vak vtinou protie a tyto protiec zprvy se vzjemn rychle stdaj, proto jsou nakonec v duch vz spe soust drsav vlky nerv. Nebo stle vce a stle astji byly zklamvny nadje na brzk konec vlky (o nm mluvily zprvy optimistick), a jednotlivci zaali upadat do definitivn beznadje. Prv ti zsadn optimist to byli, kdo nm pitom li nejvc na nervy. Nboensk zjem vz, jakmile vzkl, je nad vechno pomylen vrouc. Nov pchoz obyvatel tbora bv asto pekvapen ivost a hloubkou nboenskho ctn, e to jm otese. Nejpsobivj jsou v t vci improvizovan modlitby a bohosluby, jak jsme je mohli zat v kout barku nebo v temnm, zarglovanm dobytm vagon, v nm jsme byli unaven, hladov a zmrzl dopravovni po prci ze vzdlenho pracovit v promoench hadrech zpt do lgru. V zim a na jae 1945 onemocnli, jak znmo, tm vichni obyvatel lgru skvrnitm tyfem. Odhlme-li od velk mrtnosti mezi vyslenmi, a do posledn chvle tce pracujcmi, pak nanejv nedostaten ubytovanmi a po strnce lk a oeten zanedbanmi nemocnmi, mla tato nemoc nkter velmi nepjemn prvodn jevy: skoro nepekonateln odpor ke kadmu soustu (opt jedno ohroen ivota navc!) a straliv deliria. Abych se jim vyhnul, dlal jsem tot, co mnoz jin. Snail jsem se bt po vt st noci bdl. Cel hodiny jsem v duchu enil. Pak jsem si zaal na nepatrn lsteky stenograficky zachycovat hesla a tak rekonstruovat onen rukopis, kter jsem musel v osvtimskm desinfeknm barku odhodit. To nejt, co mi kdy bylo ohledn deliri leno, si musel prot mj kamard, kter pi skvrnitm tyfu vdl, e je smrti blzko a chtl se modlit. Nemohl vak v horenatm deliriu najt slova ... Tu a tam se i v lgru rozpede vdeck debata. Ano, jednou jsem v lgru dokonce proil cosi, co mi bylo profesionln blzko a co jsem pesto ve svm dvjm, normlnm ivot nepoznal - spiritistickou seanci. Vrchn lgrov lka ve mn ctil

fachmana, a proto mne pozval k vysoce tajnmu pedstaven v zkm kumblku, kde bydlel. Tam se krajn ilegln shromdil mal krouek, mezi jinmi i sanitn poddstojnk naeho lgru. Jeden zahranin kolega zaal jakmsi druhem modlitby vyvolvat duchy. Revrn psa sedl ped przdnm listem papru a ml na nm dret tuku bez jakhokoli vdomho myslu nco pst. Bhem deseti minut (pak bylo sezen pro dajn selhn duch nebo mdia zrueno) udlala zcela pomalu jeho tuka na papr pr ar. Bylo to zeteln vae v.. Tvrdilo se, e se psa nikdy neuil latin a e slova vae victis (bda poraenm) nikdy neslyel. J osobn bych k tomu ekl: nevdomky je teba u nkdy ve svm ivot zachytil (slyel je teba s pekladem) a duch (jeho podvdom) v na tehdej situaci, nkolik msc ped osvobozenm, myslel asi prv na tato slova. Pes vechnu primitivitu, do n je lovk v koncentranm tboe vren, nejen co do ivota vnjho, nbr i vnitnho, jsou tu patrn nbhy, by sporadick, k citovmu prohlouben. Citliv lid, kte jsou z domova zvykl na il duchovn ivot, budou tud pes svou pomrn mkkou mysl provat obtnou situaci v lgru sice bolestn, ale pece jen to na jejich ducha bude psobit mn destruktivn. Nebo prv oni maj ze stranho okol oteven dvee k nvratu do krlovstv spirituln svobody a k vnitnmu bohatstv. Tak a jen tak dochzelo k paradoxu, e leckdy lid s nnj konstituc lpe pevali lgr ne lid robustnj pirozenosti. Abych takov proitek alespo trochu zpstupnil, jsem opt nucen bt osobn. Jak jen to bylo, kdy jsme tenkrt asn rno pochodovali na pracovit? Zazn povel: Pracovn komando Weingut, pochodem - pochod! Lev - dva - ti - tyi, lev - dva - ti - tyi! Lev - dva - ti - tyi a epice dol! Tak mi to ve vzpomnce dodnes zn v uch. Pi povelu epice dol prochzme lgrovou branou. Jsou na ns zameny svtlomety. Kdo nen ve sv ptici dn vyzen a nejde dost rovn, me potat s kopancem. Jet he je na tom ten, kdo si pro zimu pes ui nathne epici dve, ne je mu to rozkazem dovoleno. Te pajdme tmou dle pes velik kameny a metrov loue, kter jsou na pjezdov silnici k lgru. Stre ns neustle sevvaj a pohnj ns pabami puek. Kdo m nohy pli bolav, zavs se do pae svho souseda, jeho nohy tak nebol. Slovo mezi nmi tm nepadne. Nen radno mluvit v tom ledovm vtru ped vchodem slunce. Mj soused si kryje sta zdvienm lmcem a nhle zamuml: Ty, kdyby ns te vidly nae eny ... Snad se jim v jejich lgru da lpe. Snad o tom nemaj ani tuen, jak se da nm! Tu stoj pede mnou m ena.

Kloptme tak jet kilometry, brodme se ve snhu, kloueme na zledovatlch mstech, stle jet se vzjemn podprme, zachycujeme a vlme dle. Nepadne u ani slovo, ale my v t chvli vme: kad z ns te mysl na svou enu. as od asu vzhlm k nebi, na nm blednou hvzdy anebo tam, kde za stnou mrak zan svtat. Ale mj duch je te naplnn postavou, kter je v nm zafixovna onou stran bdlou fantazi, jakou jsem v normlnm ivot vbec nepoznal. Hovom se svou enou. Slym, jak mi odpovd. Vidm ji, jak se usmv, vidm jej vyzvav vzpruujc pohled, a a tlesn nebo netlesn, jej pohled te z vce ne slunce, kter prv vychz. Tu mnou projd mylenka: Poprv ve svm ivot zakoum pravdu toho, co tolik myslitel povaovalo za trest: moudrost vydestilovanou z jejich ivota. Pravdu toho, co opvovalo tolik bsnk. Pravdu, e lska je njak posledn a nejvy, k emu se lovk me vzepnout. Chpu te smysl toho poslednho, toho krajnho, co me vypovdt lidsk mylen, bsnictv a - vra: vykoupen lskou a v lsce! Chpu, e lovk, i kdy mu u na tomto svt nezbv vbec nic, me bt blaen (by i jen na okamik), je-li ve svm nejhlubm nitru oddn obrazu milovanho lovka. V krajn tristn situaci, do n je lovk postaven, kdy se u neme realizovat vlastnm piinnm. V situaci, v n jeho jedin vkon spov v opravdovm utrpen, ryzm utrpen. V takov situaci je lovk s to sm sebe naplnit milujcm pohledem, kontemplac duchovho obrazu milovanho lovka, kter v sob nos. Poprv jsem byl ve svm ivot s to pochopit, co se mysl, k-li se: andl jsou blaen v nekonen lskyplnm paten na nekonen slavnou Krsu ... Jeden kamard pede mnou pad, ti za nm padaj pes nj. A u je tu str a bu do nich. Na pr sekund je m kontemplace peruena. Ale v miku se m due opt vzepne. Opt se zachrauje z pozemsk bdy vzesk existence na onen beh a znovu navazuje rozhovor s milovanou bytost: J se ptm, ona odpovd. Ona se pt, j odpovdm. Zastavit - stt! Jsme na pracoviti. Vichni pro nad. Kad si vezme krump a lopatu! A kad se t do boudy, kde je tma jako v pytli, aby ulovil njak ikovn r nebo pevn krump. Nerili byste dlat rychleji, vy prasata? A u jsme opt v pkopu, kad na tom mst, kde stl vera. Zledovatl zem se drol pod hrotem krumpe, jiskry ltaj. Mozky jet neroztvaj, kamardi jet ml. A mj duch stle jet lp na obrazu milovan eny. Jet s n mluvm, jet mluv ona se mnou. Tu mi cosi napad: Vdy j vbec nevm, zda m ena jet ije! Jedno vak vm, prv te jsem se tomu nauil: lska zdaleka neznamen jen tlesnou existenci lovka. Ve sv nejvt hloubce mn duchovou bytost milovanho lovka, jako so-sein (jak

kaj filozofov), take jeho da-sein, to, e je prv u mne, ba jeho tlesn existence, to, zda je naivu, je mimo jakoukoli diskusi. ije ten milovan lovk jet anebo ne? To nevm, ani to nemohu vdt (po celou dobu pobytu v lgru jsme nesmli potu pst ani dostvat), ale v tto chvli je to jaksi bezpedmtn. Zda ten milovan lovk ije nebo ne, nepotebuji to jaksi te vbec vdt: m lsce, mmu lskyplnmu vzpomnn, lskyplnmu paten jeho duchov podoby to vbec neme kodit. Kdybych byl tehdy vdl, e m ena zemela, myslm, by m toto poznn vbec nebylo rozruilo a j bych se byl s nemen oddanost oddval tto lskypln kontemplaci. Tento duchovn rozhovor by byl bval prv tak intenzivn a prv tak naplujc. Tak v tomto okamiku vm, co znamen pravda: Pilo mne k svmu srdci jak peetidlo ... Nebo silnj ne smrt je lska (Velepse 8,6). Mon citov prohlouben, k nmu dochzv u disponovanch vz v koncentranm tboe, vede tak k tomu, e z pustoty a przdnoty, z obsahov chudoby ptomnho ivota, se vze utk do minulosti. Penechn sm sob, vrac se ve sv fantazii k tomu, co bylo, ale ne k nemu velikmu, nbr jeho mylenky krou kolem nejnicotnjch udlost, kolem nejvednjch vc minulho ivota. A ty se pak v nostalgick vzpomnce jev vzni jako promnn. Odvrcen od okol a ptomnosti, obrcen do minulosti, zskv jeho vnitn ivot zvltn rz. Svt a ivot jsou jakoby v dlce. Duch po nich touebn sah do minulosti. Jedu tramvaj, pichzm dom, odemykm, zvon telefon, zvedm sluchtko, otm vypnaem, mstnost je osvtlena. Takovto zdnliv smn detaily vzn pi jeho vzpomnn pmo hlad. Ano, z takov nostalgick vzpomnky mu vhrknou slzy do o! Tato tendence k citovmu prohlouben vede u mnoha vz pleitostn k mimodn intenzivnmu provn umn nebo prody. A takov zitkov intenzita zaene cel okoln svt s jeho hrzou do zapomenut. Kdo by byl vidl, jak nm nadenm z tve, kdy jsme pi pevozu z Osvtimi do bavorskho lgru hledli zamovanmi kvrami vzeskho vagonu na vrcholky hor ve svtle zapadajcho slunce, ten by byl nikdy nevil, e to jsou tve lid, kte svj ivot prakticky uzaveli. Pesto, nebo prv proto, je tak strhl po lta odpran pohled na krsu prody. A jet i v lgru pleitostn upozorn pi prci ten nebo onen svho plahocho se kamarda na njak skvostn obraz, kter se jejich zraku naskt, teba uprosted bavorskho lesa (kde se stavly obrovsk podzemn tovrny pro zbrojn ely), mezi jeho vysokmi kmeny teba zapadajc slunce svt prv tak, jako na znmm Drerov akvarelu. Anebo, jednou veer jsme u byli v barku nataeni na zemi, kad

v ruce misku s polvkou. Byli jsme po prci a k smrti unaven. Tu dovnit vbhne kamard a vyzv ns, abychom si pospili na apelplatz a pes zimu i vlastn navu si nenechali ujt mimodn zpad slunce. A kdy jsme pak venku uvidli ty ponue hnouc mraky na zpad a cel obzor oiven mraky nejfantastitjch stle se mncch tvar v nadzemskch barvch, od ocelov modr a ke hnouc krvav erven, a pod tm vm (jak kontrast!) pust ed zemljanky lgru a molovit apelplatz, v jeho louch se jet zrcadlila ohniv z oblohy, pak se jeden druhho po minutch dojatho ticha ptal: Jak jen by mohl bt ten svt krsn! ... Anebo: stoj v pkopu pi prci. Rozednvn kolem tebe je ediv. ediv je snh v mdlm rannm psvitu. ediv jsou jejich tve. A ty opt zan hovoit s milovanou bytost. Anebo vysl u po tisc svj nek a otzky k nebesm. Potisc zpas o njakou odpov, bojuje o smysl svho utrpen, sv obti, o smysl svho pomalho umrn. V poslednm vzept proti neuten smrti, kter na tebe ek, nhle ct, jak tvj duch pror celou tu e, kter t obklopuje. A v tomto poslednm vzept ct, jak tvj duch pronik na cel tento beztn a nesmysln svt ven, a tob na tv posledn otzky o poslednm smyslu odkudsi js vtzn Ano! A v tomt okamiku se v okn vzdlenho bavorskho statku rozsvt svtlo, ve statku, kter na obzoru stoj jako kulisa uprosted v t beztn edi probouzejcho se bavorskho rna, et lux in tenebris lucet (a svtlo svt v temnotch). A zase jsi kopal cel hodiny zmrzlou pdu, a zase kolem tebe prv pela str, aby se ti trochu vysmvala, a ty opt zan hovoit s milovanou bytost. Stle vce ct jej ptomnost; ct: Ona je tu. M dojem, e se j me dotknout, e sta jen nathnout ruku a vzt ji za ni. Zcela siln t zachvt pocit: Ona je zde! Zde, v tme okamiku, co je to? Bezhlesn pilet ptek a sed si na hroudu bezprostedn ped tebe, na hroudu, kterou jsi z pkopu vydobyl, a upen na tebe bez hnut hled. Mluvili jsme u o umn. Umn v koncentranm tboe - je vbec nco takovho? ... Nu, to se d tm, co pojmem umn myslme. Kadopdn se, as od asu, provdly improvizovan kabarety. Jeden bark se pechodn vyklid, dovnit se natah (nebo stlue) pr lavic a sestav se program. A veer pijdou ti, kdo to maj v lgru pomrn dobr, napklad kpov nebo ti, kdo nemusej na prce mimo lgr. Ti pichzej, aby se trochu zasmli nebo si trochu poplakali, ale kadopdn: aby trochu zapomnli. Zpv se pr psniek, recituje se nkolik bsn, padne nkolik vtip i se satirickou tendenc na ivot v tboe. To vechno m pomoci

k zapomnn. A pomh dokonce natolik, e jednotliv neprominentn, obyejn vzov, kte se pes denn strdn odebraj do kabaretu, riskuj to, e pijdou o pdl polvky. Nemlo bylo zvidt tomu, kdo ml skuten dobr hlas. V plhodinov poledn pestvce se v prvnch dobch mho pobytu v lgru rozdvala polvka na pracoviti (polvku platila firma, kter stavebn prce provdla, a proto j lo o to, aby polvka na moc nevyla). O tto poledn pestvce jsme se tedy smli shromdit v jet nedostavn strojovn. Pi vstupu dostal kad plnou sbraku vodov polvky. A zatmco jsme ji my chtiv srkali, stoupl si nkter kamard na sud a pedzpvoval nm italsk rie. My jsme mli rozko z hudby, on ji zato ml z dvojit porce polvky, kter byla ode dna, tj. dokonce v n plaval hrch. Mzda se v lgru vyplcela, ale nejenom za umn, nbr i za potlesk. J bych byl ml pinejmen protekci (natst j nebylo teba) u toho nejstranjho kpa v lgru, kter obecn byl, jist z nejednoho dvodu, jmenovn vraedn kpo. A pro? Jednou veer se mi dostalo t neuviteln cti, e jsem byl pozvn do te ubikace, kde se konala ona spiritistick seance, o n jsme mluvili. Opt se hovoilo v intimn spolenosti vrchnho lkae (rovn vzn) a opt to bylo za vysoce ilegln ptomnosti sanitnho poddstojnka. Do mstnosti vstoupil nhodou i vraedn kpo. Ihned ho prosili, aby dal k lepmu jednu ze svch bsn, jimi v lgru daleko iroko proslul. Ten se nedal dvakrt pobzet a pinesl si cosi jako denk. Z nho pak zaal pednet sv pokusy o poezii. Pi poslechu jedn z jeho milostnch bsn jsem si div nerozkousal rty, abych nevyprskl smchy. Zachrnilo mi to vak ivot. Nadto jsem neetil potleskem a bvalo mi by to jist zachrnilo ivot, kdybych byl bval pidlen k jeho pracovnmu komandu. Stalo se to do t doby jen jednou, na jeden jedin den, a u toto jedenkrt mi stailo. Pro vechny ppady vak bylo dobr nezstat vraednmu kpovi v dobrm smyslu neznm. A tak jsem tleskal, co jsem mohl, i kdy v jeho milostn bsni se stdala do rmu slova jako lska a pska. A to bylo na vem jet to nejmn smn. Ovem e je en gros na kadm umleckm provozu v lgru mnoho grotesknho. Ano, skoro bych ekl, e vlastn zitek veho toho, co njak s umnm souvis, vyplv ve skutenosti ze straidelnho kontrastu mezi podvanm umnm a beztnm pozadm ivota v lgru. Nikdy nezapomenu na to, jak mne druhou noc v Osvtimi probudila z hlubokho spnku - hudba. Starina bloku cosi slavil ve svm kamrlku, kter byl pmo u vchodu do barku, a opil hlasy vyvvaly odrhovaky. Pak se nhle rozhostilo ticho - a njak housle kvlely nekonen smutn, zdka hran, neotel tango ... Housle plakaly a ve mn lkalo nco s nimi. Nebo toho dne bylo komusi prv tyiadvacet let. A

ten nkdo leel v njakm barku osvtimskho lgru, tedy jen pr set nebo tisc metr ode mne, a pece byl tak nedosaiteln, ten nkdo byla m ena. Pro lidi stojc stranou je dosti pekvapiv, e v koncentranm tboe existuje nco takovho, jako umleck nebo prodovdeck zitky. Jet vce je pekvap, kdy eknu, e tam existuje i humor. Oveme zase jen spe v nznacch a kdy vbec, pak jen nkolik sekund nebo minut. I humor je zbran due v boji o peit. Mimodn pozitivn role humoru v lidskm ivot je znm. Humor dovede vytvet odstup a postavit lovka nad situaci, by i jen na sekundy, jak u eeno. Jednoho ptele a kolegu, kter vedle mne pracoval, jsem co do humoru pmo drezroval: navrhl jsem mu jednou, e si udlme navzjem zvazek a budeme den co den vynalzat njak vesel pbh, teba nco, co by se mohlo stt po osvobozen a naem nvratu. Byl to chirurg, asistent na chirurgickm oddlen v nemocnici. Tak jsem se jednou pokusil ho pimt k smvu napklad tm, e jsem mu vykreslil, jak se po svm nvratu dom, ve svm dvjm fochu nebude moci zbavit lgrovch nvyk. Zde musm poznamenat, e pi inspekci vedoucho na pracoviti se dozorce pokou vas zrychlit tempo pracujcch tm, e bn vol: Pohyb, pohyb! A nyn jsme svmu kamardovi vyprvl: Jednou bude zase stt v operanm sle a bude provdt obtnou operaci aludku. A najednou do slu vpadne sluha a bude volat: Pohyb! Pohyb! - co bude znamenat: Pichz prim! asto i sami kamardi vynalzali takov legrcky zamen na budoucnost. Prorokovali napklad toto: Kamard je pozvn na veei a sed ve spolenosti. Pan domu nabr polvku a tu se kamard zapomene, a kdy dojde na nj ada, pak pros, jako kdysi v poledne kpa: Prosm, odspodu, aby mu v tali plavalo pr hrk nebo dokonce plka brambory. Je-li vle k humoru jako pokus vidt vci v jaksi komick perspektiv jen trikem, pak to ale je trik pesn ve smyslu umn t. To, e nco takovho je mon i v koncentranm tboe, je dno tm, e ivot v lgru je pln kontrast, a pedpokladem tchto kontrastnch ink je opt jist relativita veho utrpen. Obrazn se d ci, e lidsk utrpen se podob plynnmu skupenstv: urit mnostv plynu napumpovan do njakho dutho prostoru, lhostejno zda je velk nebo mal, se v nm vdy rovnomrn rozlo a zcela jej vypln. A prv tak vypln utrpen lidskou dui, vdom lovka, lhostejno, zda jde o utrpen velk i mal. Z toho vyplv, e prv velikost lidskho utrpen je cosi naprosto relativnho, a z toho dle vyplv, e i nco samo o sob nepatrnho me zpsobit mimodn velikou radost. Jak jen to bylo tenkrt, kdy ns napklad vezli z Osvtimi do

Bavorska, do fililky v Dachau? Veobecn se mlo za to, a my jsme z toho mli strach, e se jede do Mauthausenu. Byli jsme stle napjatj, kdy se vlak blil onomu mostu pes Dunaj, pes nj se, podle dlouholetch zkuenost starch mazk, mus jet do Mauthausenu, jakmile vlak odbo z hlavn trati. Kdo nic analogickho neproil, ten nikdy nepochop, pro jsme radost doslova tanili, kdy jsme zpozorovali, e transport jede jen do Dachau. A jak bylo po pjezdu do fililky Dachau? Po jzd, kter trvala dva dny a dv noci? Pi n, jak jsme si u ekli, se zdaleka vichni nemohli v malm vzeskm vagonu sednout na zem. Vtina musela tu dlouhou cestu absolvovat vestoje a jen mlokte si mohli, podle turnusu, sednout na trochu slmy proskl lidskou mo. Urit jsme byli vce ne unaven, kdy jsme dorazili. Prvn dleit informace starch obyvatel tohoto pomrn malho lgru (nejvy poet vz tu byl dva tisce pt set) znla, e tu nejsou dn kamna, tj. e tady nen krematorium ani nejsou plynov komory. A to znamenalo, e muslim neel rovnou do plynu, nbr teprve tehdy, a bude sestaven takzvan transport nemocnch do Osvtimi. V tom smru nm tedy u nehrozilo bezprostedn nebezpe. Jak dobrou nladu jsme mli z toho radostnho pekvapen, e nm bylo dopno toho, co nm pl blokov starina v Osvtimi, abychom co nejrychleji pili do lgru, kde nen (jako v Osvtimi) komn. Ano, z tto vesel nlady jsme se smli a dlali vtipy, pes vechno, co jsme si museli v nejblich hodinch prodlat: pi opakovanm potn len naeho transportu stle jeden chybl. Museli jsme v deti a studenm vtru stt na apelplatzu tak dlouho, a se ten jeden mu nael. Nali ho nakonec v jednom barku, jak tam zcela vyerpn tvrd sp. Nato se zdlouhav stac apel zmnil v trestn apel: museli jsme celou noc, promoen a promrzl stt na apelplatzu, po trapci t dlouh a obtn jzdy. A pesto - vichni jsme byli prodchnuti krajn radost! Vdy - v tomhle lgru nebyl komn a Osvtim byla daleko Anebo, jak to bylo, kdy kolem ns na pracoviti pochodovala skupina trestanc? Jak se tu ukazovala relativita kad bolestn situace! Jak jsme krancm zvidli jejich relativn spodan, relativn zabezpeen, relativn hygienick ivot! Ti se jist mohou pravideln vykoupat, mysleli jsme si smutn. Ti jist maj sv kartky na zuby, karte na aty, sv palandy (kad pkn sm pro sebe) a svou msn potu. Vd, kde jsou jejich draz, vd, zda jsou vbec naivu. To vechno jsme my u dvno nemli. Anebo, jak jsme zvidli tm z ns, jim se naskytla ance, chodit do njak tovrny a pracovat tam v krytch prostorch! Jak

kad z ns touil po takov anci, kter mu mohla zachrnit ivot! Ale ebek relativnho tst jde dle. I mezi nmi, kdo jsme museli na prci venku, byly rozdly. Jeden mohl bt zaazen do horho komanda a zvidl druhmu jen proto, e jeho nepotkalo to netst brodit se v hlubokm mazlavm blt na pkrm srzu a dvanct hodin denn vyprazdovat na kolejnikch peklpc vozky. Na tomto komandu dochzelo denn k vtin smrtelnch raz. Na jinch nepznivch komandech byl ostr dozorce, kter neetil ranami. Proto mohl mluvit o tst, ten, kdo k nmu nebyl trvale pidlen. Jednou jsem neastnou nhodou spadl do takov pracovn skupiny. Dozorce m speciln zpracovval dv hodiny. Natst ns leteck poplach pinutil peruit pedasn prci. Pak bylo nutn peskupen. Nebt toho, urit jsem se tehdy vezl zptky do lgru na tch sanch, na nich leeli mrtv nebo kamardi umrajc vyerpnm. V kadm ppad: slyet v takov situaci poplachovou sirnu, to byl takov pocit vykoupen, jak si nedovede pedstavit ani boxer, jeho v posledn chvli zachrnil ped K.O. zvuk gongu. lovk byl vdn u za to, e byl ueten malch hrz. Byl rd, kdy se mohl veer ped spanm odvivit, samo o sob to dn rozko nebyla, protoe to znamenalo svlci se do naha v nevytopenm barku, v nm (uvnit!) visely od stropu rampouchy. Jak vak byl lovk rd, kdy se pi tom napklad nerozjeely poplachov sirny, take se nhle nemuselo zhasnout, a odviven se mohlo dothnout do konce. Peruen odviven stlo toti lovka plku nonho klidu. Pirozen, e tyto uboh radosti lgrovho ivota jsou tstm jen v Schopenhauerov negativnm smyslu. Jsou toti absenc utrpen a i to ve smyslu krajn relativnm. Pozitivn radosti - i pranepatrn - byly pro ns vzcnost. Pesto si vzpomnm, e jsem si kdysi dlal jakousi bilanci rozkoe, a to s tm vsledkem, e jsem za mnoho, mnoho tdn proil jen dvakrt okamik skuten radostn. Bylo to po nvratu z pracovit do lgru, kdy jsem po dlouhm postvn byl vputn do vvaovny a pidlen ke kolon dirigovan ke kuchai, vzni F. Stl u velikho kotle a nalval z nho polvku do misek, kter mu nastavovali kamardi rychle defilujcc kolem. Byl vak ze vech kucha jedin, kdo se nedval na to, kdo mu prv misku nastavuje. Byl to jedin kucha, kter rozdloval polvku doslova bez ohledu na osobu. Rozdloval ji rovnomrn a nedval pitom pednost svm osobnm ptelm a krajanm tm, e by z n byl pro n lovil brambory a druhm erpal zeshora istou vodu ...

Jsem vak dalek toho, abych lmal hl nad vzni, kterm lo nade ve o jejich vlastn skupinu. Kdo chce jako prvn hodit kamenem po lidech, kte dvaj pednost svm ptelm v situaci, kdy jde o ivot? Nikdo by neml zvednout kmen dve, dokud se sm sebe naprosto poctiv nezeptal, jak by v podobn situaci jednal on sm. Dlouho po tom, co jsem opt mohl spodan t, tedy dlouho po osvobozen z lgru, mi kdosi ukazuje obrzek z njakho ilustrovanho asopisu, na nm jsou vyfotografovni vzni v koncentranm tboe, namakni na svch patrovch lcch a tup hledc na pozorovatele. Nen to stran, tyhle hrozn tve, to vechno? Jak to? ptm se, a skuten nechpu. Nebo se ve mn v tu chvli rod jin obrzek. Pt hodin rno! Venku je jet temn noc. Lem na tvrdch prknech zemljanky, v n je asi sedmdest uznanch marod, a ti dnes nemusej na prci. Dokonce nemusme ani na apel. Meme si cel den na svm zkm plcku v barku lenoit, podimovat a ekat na svj denn pdl chleba, pirozen snen, a na obzvlt mal pdl polvky, pro tuto kategorii extra vodov. Jak jsme ale spokojen, ba astn, pes to vechno! Natlaeni na sebe, abychom pedeli kad zbyten ztrt tepla, apatit a ln pohnout ktermkoli dem, pokud to nen bezpodmnen nutn, slyme z venku, z apelplatzu ostr hvizd palek a voln povel, nebo non smna prv pipochodovala. Nhle se rozlet dvee, do barku pronik vnice a v n dovnit vrvor zasnen postava vyerpanho kamarda, kter si chce na pr minut sednou na prkno. Ale blokov starina ho vyhod, protoe je bhem stacch apel zakzno vpustit na marodku kohokoliv. Jak mi je toho kamarda lto! Jak jsem v tu chvli rd, e nejsem v jeho ki, nbr e jsem marod a e se mohu na marodce dle klimbat. Co to znamenalo pro zchranu ivota bt uznn na dva dny a pak jet mt pidan dva dni k tomu ... Ml jsem vak tehdy jet mnohem vce tst. Kdy jsem ml bt po tyech dnech zaazen na non smnu (bylo by to pro mne znamenalo jistou smrt), vpadl nhle do barku vrchn lka a vyzval mne, zda bych se nechtl dobrovoln pihlsit jako lka na tyfov oddlen. Navzdory dtklivm radm mch ptel a v rozporu s vypotavm chovnm tm vech mch ostatnch nezamstnanch koleg jsem se ihned rozhodl kladn. Vdl jsem, e na prci ve velmi krtk dob zajdu - a kdy u umt, tak alespo trochu smyslupln. Smt svm nemocnm kamardm alespo trochu jako lka pomoci se mi rozhodn jevilo smysluplnj, ne vegetovat a nakonec zajt jako krajn neproduktivn kop, jm jsem tehdy byl. To pro mne byla naprosto jednoduch matematika a vbec ne njak heroick obtavost.

Sanitn poddstojnk vak potaj nadil, e ti dva lkai, kte se dobrovoln pihlsili na tyfov oddlen, smj a do svho odchodu zstat na marodce. Asi jsme vypadali tak, e se bl, aby neml msto dvou lka, kte se mu dali k dispozici, jen dv mrtvoly navc. To vechno ped mm vnitnm zrakem vykouzlil ten obrzek z koncentranho tbora. A to ve jsem vyprvl, dokud neporozumli, co mm na mysli, kdy km, e ve scnce na obrzku nevidm nic tak stranho, a e si velmi dobe dovedu pedstavit, e ti lid na nm vbec nemuseli bt neastn. U na zatku jsme mluvili o znehodnocen, jemu, s nkolika mlo uvedenmi vjimkami, pad za ob vechno, co nesouvis bezprostedn s udrenm vlastnho ivota a se ivotem tch nejblich. Toto znehodnocen se vak nezastav ani ped lovkem, ped jeho vlastn osobou. I ona je vtaena do onoho duchovho vru, kter jakoby strhval vechny hodnoty do propasti a tam na n psal otaznk. Pod sugesc okolnho svta, kter u dvno nic nev o hodnot lidskho ivota a dstojnosti lidsk osoby, kter udlal z lovka jen vlun objekt vle sv vyhlazovac politiky, aby z nho jet ped zvrenou likvidac vymakal posledn zbytek fyzick sly, pod touto veobecnou sugesc nutn dozn i nae vlastn j znehodnocen. lovk v koncentranm tboe (pokud se tomu s krajnm vzeptm smyslu pro vlastn dstojnost nevzpouz) ztrc cit pro to, e je vbec jet subjektem, nato duchovou bytost s njakou vnitn svobodou a osobn hodnotou. Prov sebe samho spe jako nepatrnou steku velik masy, jeho existence kles na rove existence stdov. Lid bez vlastnho mylen a vle jsou hnni tu sem, pak tam. Bu jsou hnni dohromady anebo jsou rozehnvni, pesn jako stdo ovc. Vpravo i vlevo od tebe, vpedu i vzadu, h mal, ale ozbrojen sadistick smeka, kter t stle ene vped nebo vzad evem, kopanci, pabami puek. Pipadali jsme si tu jak stdo ovc, kter znaj a chtj jen jedno, kter mysl jen na jedno: jak se vyhnout tokm ps, jak mt trochu klidu a smt se trochu napst. A jako se ovce bzliv tla do stedu stda, pesn tak se snail kad z ns dostat do stedu ptice, a pokud mono doprosted cel kolony, aby tak nejsp uel zubm vlk krejcch vedle kolony vpravo i vlevo, ped n i za n. Navc mlo toto stedov postaven jet jednu vhodu: lovk tam byl nejlpe chrnn ped vtrem, co nebylo zanedbateln. Proto zmizet v mase nen pro lovka v koncentranm tboe jen sugesce, nbr i pokus o zchranu ivota, zmizet v pticch, to u brzy dl vze mechanicky. Vdom se vak sna vnoit do masy, aby splnil jeden z nevych pkaz lgrov sebezchovy, toti: jen nebt npadn, jen nevzbudit dnou, ani sebemen, pozornost SS!

Oveme existuj obdob, v nich je nutn i mon bt mimo dav. Je znmo, e bt ustavin v mnostv spolutrpcch, bt s nimi pod a v nejbanlnj kadodennosti, zplod v lovku neodolatelnou touhu vypadnout z tto nucen spolenosti, alespo nakrtko. Je to pn bt sm, bt sm sebou, s vlastnmi mylenkami. lovka zachvt touha po troce samoty. Kdy jsem byl pesunut do jinho bavorskho lgru, tzv. etcho lgru, v nm jsem pak sml bhem velk tyfov epidemie psobit jako lka, tu jsem ml to tst, e jsem se alespo na minuty mohl sthnout do samoty. Za nemocninm barkem, byla to zemljanka, v nm bylo namakno asi padest blouzncch kamard s vysokou horekou, bylo v rohu mezi plotem z dvojitho ostnatho drtu tich msteko. Tam byl postaven z nkolika kolk a ty jaksi stan, do nho se hzelo (denn!) pl tuctu mrtvol z naeho malho lgru. Byla tam tak achta s podzemnm vodovodem, zakryt devnou deskou. Na tu jsem si sedal, kdykoliv jsem byl jako lka v barku postradateln. Tam jsem sedval a hledl, obklopen obligtn vintou ostnatho drtu, ven, daleko do bavorsk krajiny s jejmi zelenmi rozkvetlmi nivami a vzdlenmi modrmi pahorky. Tam jsem sedval a snil sv touebn sny a poslal sv mylenky daleko na sever a severovchod, kde jsem tuil lidi milovan - nyn tam ale bylo vidt jen mraky velmi bizardnch a nepjemnch tvar. Tch pr zavivench mrtvol vedle mne neruilo. Ze sn m vytrhvaly jen kroky stre, patrolujc as od asu po-dl ostnatho drtu, nebo hlas, kter m volal do nemocninho barku, abych tam vyfasoval fungl novou dvku lk pro mou karantn stanici. Bylo to pt, jednou snad i deset tablet nhraky Aspirinu nebo Cardiazolu - pro padest pacient na nkolik dn. Po pevzet liv jsem dokonce udlal jakousi vizitu: el jsem od kamarda ke kamardovi, zmil jsem jim puls, velmi tkm ppadm jsem dal po pl tablet, tm vbec nejtm jsem nedal vbec nic, protoe by pro n byl lk zbyten a byl by chybl pro ty, kdo jet mli vyhldku na zchranu. Lehm ppadm jsem, krom dobrho slova, nemohl dt nic. Tak jsem se vlel od kamarda ke kamardovi, sm krajn oslaben a tlesn sel, protoe jsem sm byl bezprostedn po skvrnitm tyfu. A pak jsem se opt na chvilku sthl do sv samoty a posadil jsem se na devn vko podzemnho hydrantu, kter ostatn jednou zachrnil tem kamardm ivot. Krtce ped osvobozenm byly sestavovny masov transporty (dajn do Dachau) a je pochopiteln, e se do nich tem kamardm nechtlo. Ti si te vlezli do hydrantov achty a skryli se tak ped str, kter prohledvala cel tern. J jsem v tchto pohnutch minutch klidn sedl na vku a piln

jsem ignoroval nedviv enichajc stre, kter sice byly v prvn chvli jaty podezenm a chtly zvednout desku, ale pak si to rozmyslely a ly kolem mne dle. Sedl jsem s dobromyslnm pohledem, nekodn jsem se tvil a s spn hranou bezstarostnost jsem hzel kamnky na drtnou m. Jen na sekundu na mne pohledem utkvl jeden strce. Ihned se vak odzbrojen otoil a spchal dle. Tm tem v hloubce jsem vak rychle oznmil, e hlavn nebezpe u pominulo. O radikln bezcennosti jednotlivho lidskho ivota v lgru si me udlat pojem jen ten, kdo tam sm il. Ten nejotuplej si tuto nectu k lovku nejastji uvdomoval pi expedici transportu nemocnch. Na dvoukolcch taench vzni cel kilometry ve vnici do jinho lgru byla vyzbl tlo transportovanch prost nahzena. Byl tu njak mrtv? Pak ho pihodili k nim: listina musela souhlasit! Listina je hlavn. lovk je dleit jen potud, pokud m vzesk slo, doslova je jen slem. Mrtv nebo iv, to u zde neplat. ivot sla nem dnou dleitost. A to, co je za tmto slem, za tmto lidskm ivotem, to je jet bezvznamnj: osud - minulost - jmno. V nemocninm transportu napklad, s nm jsem jel jako lka z jednoho bavorskho lgru do druhho, byl jeden mladk, kter by byl musel opustit svho bratra, protoe ten na listin nebyl. Mladk ebronil u lgrovho stariny tak dlouho, a se rozhodl vymnit jednoho vzn, kter na listin byl a v posledn chvli se mu nikam nechtlo, za bratra. Listina vak musela klapnout! Nic nad to nebylo lehho: druh bratr prost pijal vzesk slo, kestn jmno i pjmen kamarda, kter ml zstat na mst a naopak. Nebo, jak u bylo eeno, osobn doklady u dvno v lgru neexistovaly a kad byl astn, kdy neml jin jmn neli tento svj organismus, kter pes vechno jet dchal. Vechno ostatn, pesnji eeno vechno, co viselo na zsinal ki tchto lidskch koster, vechny hadry a cry, to patilo do zjmov sfry zstvajcch: odchzejc muslimov byli odbornm okem a s neskrvanou zvdavost sledovni, zda snad jejich boty nebo kabty nejsou pece jen o nco lep ne jejich vlastn. Jejich osud byl zpeetn. Tm vak, kdo smli zstat v lgru, tm alespo trochu prceschopnm, bylo dobr vechno, co zvyovalo jejich anci k peit. Sentimentln nebyli ... Ztrta citu, e vze je jet lidskm subjektem, je podporovna tm, e se lovk v koncentranm tboe nezakou jen jako objekt zvle str, nbr i jako ob - objekt - samho osudu, jako jeho m na hran. Vdy jsem si myslel a tak jsem to kal, e lovk v obvykle a po pti nebo deseti letech, k emu bylo to nebo ono v jeho ivot dobr. Koncentran tbor m pouil lpe: u po pti nebo deseti

minutch jsme tam asto vdli, k emu bylo to nebo ono dobr. U v Osvtimi jsem si stanovil princip, jeho sprvnost se brzy prokzala a vtina mch kamard si jej vzala k srdci. Otzky jsem zodpovdal obecn podle pravdy. Na co se m ale nikdo neptal, o tom jsem mlel. Kdy se mne nkdo zeptal, kolik je mi let, ekl jsem to. Kdy se m nkdo ptal na zamstnn, pak jsem ekl lka, zamlel jsem vak, e jsem odborn lka, kdy se m na to nikdo vslovn neptal. Prvn dopoledne v Osvtimi piel na apel dstojnk SS. Ti, jim nebylo jet tyicet let, museli nastoupit zde, ti nad tyicet tam. Dle byli zvl vytdni automechanici, kovi atd. Pak jsme si museli spustit kalhoty a prohleli, zda nemme klu, a opt byli nkte kamardi vylenni. Jedna skupina pak byla hnna k jinmu barku a tam nastoupila k novmu apelu. Byl jsem v n. A znovu jsme byli tdni a po krtk zn odpovdi na otzku St?, Povoln? jsem byl postaven k mal skupin stranou. A opt byla tato m skupina hnna k jinmu barku, kde jsme byli opt jinak peskupeni. A tak se to prkrt opakovalo, a jsem z toho byl pln neastn, protoe jsem se ocitl mezi cizinci mluvcmi jazyky mn neznmmi. Tam dolo k posledn selekci a j jsem byl s naposled vytdnmi hnn k poslednmu barku. A tu jsem nhle zpozoroval: byl jsem mezi svmi starmi kamardy, mezi svmi krajany a kolegy. Byl jsem v barku, z nho jsem vyel! A tm se ani cel ta tvanice, cel to intermezzo nezpozorovalo. J jsem vak tuil, o kolik monch osud jsem se bhem tch nkolika mlo minut otel ... Kdy u byl zmnn nemocnin transport do etcho tbora sestavovn, dali na listinu i m jmno, resp. moje slo: lka bylo teba. Nikdo si vak nemyslel, e by ten transport opravdu el do njakho etcho tbora. U se o tom vtipkovalo. T transport byl u vyhlen ped nkolika tdny. A u tehdy se mlo veobecn za to, e se nejede do etcho tbora, nbr do plynu. Pak nhle pilo avzo: kdo nechce, me se dt z listiny marod vykrtnout, pokud se dobrovoln pihls k (tak obvan) non smn. Ihned to udlalo dvaaosmdest kamard. Za tvrt hodiny byl pak transport odtrouben. Pro vtinu z nich to v ptch trncti dnech znamenalo smrt. Te tedy byl transport do etcho tbora sestavovn podruh. Te u pirozen nikdo nevdl: byla to jen finta, byl to jen trik, jak z nemocnch vymakat posledn zbytek pracovn sly, i kdy jen na trnct dn. Anebo se jde do plynu nebo snad skuten do etcho tbora? Vrchnmu lkai jsem nebyl nesympatick. Ve ti tvrti na deset veer mi tajn ekl: ekl jsem v pisrn, e se sm odhlsit, m monost do deseti hodin! Dvm mu na srozumnou, e mi to

nesed, e jsem se spe nauil chodit rovnmi cestami, anebo, chcete-li, dt osudu voln prchod. Nu, j u te zstanu u svch marod, km mu. Z jeho o mne zashne soucitn pohled, jako by tuil ... Beze slova mi podv ruku, jako by nelo o rozlouen natrvalo, nbr jako by lo o mj ivot ... Jdu. Pomalu krm zpt do svho barku. Na mm mst smutn sed jeden dobr ptel. Ty skuten chce jet? pt se mne. Ano, jedu ... Dej pozor, Otto: jestlie se nevrtm dom, ke sv en, jestlie se ty s n shled ... pak j ekne - dvej pozor: Pedn, e jsme o n mluvili denn, ba hodinu co hodinu, vzpomn si? Za druh: Nikdy jsem nemiloval nikoho vce ne ji. Za tet: ta krtk doba naeho spolenho manelstv, to tst vyvilo vechno, i to, co jsme museli prot zde ...! Otto, kde jsi te? ije jet? Co se s tebou od t on posledn hodiny stalo? Nael jsi opt svou enu? Vzpomn si jet na to, jak jsem t tehdy pes tvj dtsk pl nutil nauit se nazpam, slovo za slovem, mou zv? Druh den rno jsem odjel s transportem. Tentokrt nelo ani o fintu ani o trik. Tenhle transport opravdu neel do plynu, nbr do etcho tbora. A ti, kte se mnou mli takov soucit, ti zstali ve starm lgru, v nm zuil hlad jet he, ne v naem novm lgru. Mysleli si, e se zachrauj a pitom se tili do zhuby: po mscch, u po osvobozen, jsem se setkal s jednm kamardem, policistou, ze starho lgru, kter z hrnce vylovil onen kus masa, kter chybl v tch dnech v onom lgru na hald mrtvol ... Nebo v onom lgru, z jeho pozdjho pekla jsem vyel, vypukl kanibalismus. Komu by pitom nenapadla phoda o smrti v Tehernu? Bohat, mocn Peran se jednou prochzel se svm sluhou po zahrad svho domu. Tu zane sluha nakat, e prv te vidl smrt a ta e mu hrozila. pnliv pros sluha svho pna, aby mu dal svho nejrychlejho oe, aby se mohl co nejrychleji vydat na cestu a prchnout do Tehernu, kde by mohl bt toho dne veer. Pn mu kon d a sluha odcvl. Kdy se pn vrac do domu, sm potkv smrt a pt se j: Pro jsi tak vydsila mho sluhu, pro jsi mu tak hrozila? A smrt k: J jsem mu vbec nehrozila. A vbec jsem ho nechtla dsit. Byla jsem jen udivena, e ho vidm zde, kdy ho mm dnes veer zastihnout v Tehernu! Pevldajc pocit, e je lovk jen mkem, zsada nehrt si sm na osud, nbr ponechat osudu, kde jen mono, volnou ruku a k tomu vemu hlubok apatie, kter se lovka v lgru zmocuje, to vysvtluje, pro se tento lovk sna vyhnout kad iniciativ a boj se kadho rozhodovn. Bhem ivota v lgru jsou rozhodnut, k nim mus dojt nhle, v nkolika okamicch, a jsou to asto rozhodnut o byt a nebyt. Vzni bv

nejmilej, kdy ho osud uet rozhodovn. Nejvraznj je nik ped rozhodnutm, zda m vze utci nebo neutci: v onch minutch, a jde vdy jen o minuty, kdy se mus rozhodnout, prov vze ve svm nitru pekeln muka. M se pokusit o tk nebo nem? M na sebe vzt riziko nebo ne? I j jsem proil tento oistec pln napt. Kdy u byla fronta za humny, naskytla se pleitost k tku. Jeden kamard, kter musel konat lkaskou slubu v barcch mimo lgr, byl pro tk. Chtl prchnout bezpodmnen se mnou. Pod zminkou konsilia u jednoho nevzn, k nmu jsem dajn jako odborn lka musel, jsme se dostali z lgru. Venku nm chtl dt tajn len cizho odbojovho hnut uniformy a falen papry. V posledn chvli se vak vyskytly technick pote a my jsme jet jednou museli do lgru zpt. Tto pleitosti jsme vyuili: vybavili jsem se nkolika shnilmi bramborami jako proviantem a hlavn poteboval kad z ns ruksak. Proto jsme pronikli do przdnch bark enskho tbora, jeho bval obyvatelky byly ped nedvnem petransportovny do jinho lgru. V barku byl nepedstaviteln nepodek. Vechno tu leelo pt pes devt a bylo zejm, e mnoho en uteklo. Leely tu hadry a slma, zkaen zbytky jdla a rozbit ndob. Ale nechtl jsem si vzt ani eus, v lgru jinak vysoce cenn. Vdli jsme toti a pli dobe, e se tchto misek neuvalo v posledn dob, kdy vldly v lgru pomry naprosto dezoltn, jen na polvku, nbr i jako umvadla a non vzy. (Existoval toti psn zkaz uvat v barku jakoukoliv ndobu pro konn poteby. Tento zkaz museli obchzet bhem tyfov epidemie vichni, kdo tu leeli s vysokou horekou a ani s ciz pomoc pro slabost nedoli k latrn.) J dlm ze, mj kolega se vpl do enskho barku. Za chvli vychz ven, z radost a pyn ukazuje na ruksak skryt pod kabtem. Vidl tam jet jeden a pro ten si te mm jt j. Tak dl ze zase on a j jdu do barku. Zatmco prohledvm tu hromadu krm, nachzm jet ped ruksakem star kartek na zuby. Nhle vidm uprosted narychlo oputnch vc - mrtvolu eny ... Pak bm do svho barku, abych rychle pobral vechno, co mm: mj eslek", pr rozbitch palk, kter jsem zddil po jednom zemelm pacientovi na tyfovm oddlen, pr tuct lstek, na nich jsem se, jak u uvedeno, pokouel stenograficky zachytit heslovit obsah mho vdeckho rukopisu, o kter jsem piel v Osvtimi. Spn dlm jet jednou vizitu. Jdu podl prav ady pacient, kte le na prohnilch prknech po obou stranch stedn uliky. Pitom pichzm k jedinmu krajanovi, kter je u tm na umen a kterho jsem po celou tu dobu chtl ze ctidosti pece jen zachrnit. tk musm rozhodn dret v psn tajnosti.

Pesto se zd, e mj kamard nco vt (snad jsem byl ponkud nervzn), ale kadopdn se mne mdlm hlasem zept: Ty tak vythne paty? Popu to. Ale nemohu se tak snadno odtrhnout od jeho pohledu. Po vizit jdu k nmu znovu. A opt na mne dopad ten pohled beznadje a j jej vnmm jako vitku. Stle vce se ve mn prohlubuje onen nedobr pocit, kter m pepadl ihned potom, co jsem vyslovil souhlas ke spolenmu tku s kolegou a tm jsem prolomil svj star princip - nehrt si na osud. Nhle se rozhoduji. Vychzm ven z barku a jdu ke svmu kolegovi na nemocnin revr a hlsm mu: J s tebou nemohu. Sotvae jsem mu to s rozhodnost vysvtlil, e nemohu s nm jt, sotvae jsem rozhodl, e zstanu se svmi pacienty, byl v tu chvli ten nedobr pocit ten tam! Co pinesou pt dny, nevm. Jsem vak vnitn klidn jako nikdy pedtm. Vracm se pevnm krokem do svho tyfovho barku, sedm si na prkno k nohm svho kamarda, snam se ho potit, pak si jdu povdat s dalmi, kte ho horekou, a uklidovat je. Pak nadeel posledn den v naem lgru. Skoro vichni jeho obyvatel byli pro blc se frontu pemstni do jinch lgr. Bonzov tbora, kpov a kuchai utekli. Toho dne se kalo, e do veera mus bt cel tbor zcela evakuovn, i od poslednch zbylch vz, vesms nemocnch s hrstkou lka, poppad oetovatel. Dle se kalo, e v noci bude tbor podplen. Ale nklaky, kter mly odvet nemocn, se ani odpoledne neobjevily. Msto toho byl tbor nhle co nejpsnji uzaven, ploty z ostnatho drtu co nejpsnji steeny, take se u nikdo nemohl pokusit o nik na mstech, kter byla u napl v ostnatm drt pipravena. Te byla situace ponkud hrzn. Zejm tu byl mysl nechat lgr zlikvidovat v plamenech. Po druh jsem se te s mm ptelem rozhodli k tku. Mme za kol pohbt za ostnatm drtem ti dnen mrtvoly. Krom ns dvou u toti nen v lgru nikdo, kdo by k tomu jet ml slu. Tm vichni le v deliriu vysok horeky v tch nkolika jet obsazench barcch. Rozhodujeme se takto: s prvn mrtvolou propaujeme ve starch neckch, kter nm nahrazuj rakev i mry, ptelv ruksak, s druhou mrtvolu mj ruksak a pi tet pak zmizme sami. A tet mrtvole plnme svj program. Pi tet mrtvole vak musm trochu ekat: kolega toti ekl, e se pokus jet narychlo splait kus chleba, abychom mli pt dny v lese co jst. ekm - minuty utkaj, jsem stle nervznj - stle jet nepichz. U jsem si to tak krsn maloval, jak te - poprv po tech letech - budu chutnat svobodu a my pobme front vstc. Teprve pozdji jsme se dozvdli, jak nebezpen by tento bh bval byl. Nedolo k nmu. V tom okamiku, kdy se ke

mn konen mj kolega t, v tomt okamiku se otvr brna lgru a ndhern aluminiov auto s velkmi ervenmi ki pomalu vjd na apelplatz: objevil se delegt mezinrodnho ervenho ke v enev a bere lgr a jeho posledn obyvatele pod svou ochranu. Kdo by te jet pomlel na tk? Z nitra auta se vykldaj bedny s lky, jsou rozdlovny cigarety, jsme fotografovn a vude kolem jsot. Te u nemusme na sebe brt riziko a bet vstc bojujcm frontm. Delegt se ubytuje v jedn selsk usedlosti nedaleko tbora, aby byl pohotov i v noci, pro vechny ppady. V nvalu prvn radost jsme u na tet mrtvolu zapomnli. Te ji vynme, abychom ji uloili v mlkm hrob, kter jsme pro ni sami vyhloubili. Str, kter ns doprovz a m nad nmi dozor, je nhle zcel