Dvory a rezidence ve st"redoveku III.

Vednf a svätecni ivot na stredovekych dvorech

Mediaevalia Historica Bohemica 12,2009,

Supplementum 3

Ceremoniäl v dzZe Hinkmara z Remese Lenka Blechovä

Ceremony in Writing of Hincmor

of Reims. The subject of article is an idea about ideal court, integrating with other conception: universal celestial and world order. Hincmar of Reims (806

- 882), the most remarkable Franconian bishop in IX.

century, is considered as the main source of our knowledges

about form and functioning of Charlemagne's court. The article summarizes all Hincmar's main thoughs which illustrate his firm

conviction about the form of ideal

court and ruler. Key words: Franconian empire, Charlemagne's court, order, Hincmar's De ordine palatii

Nejznämejsi francky arcibiskup IX. stoleti Hinkmar z Remese (8o6-882) pochäzel ze vznes"eneho rodu. Jak bylo v tech dobäch bei- ne, v ütlem veku byl poslän jako puer oblatus do k1ä"stera St. Denis, v jehoi cele stäl uceny opat Hilduin. 1 Tento mui mel nejvetsi zäsluhu na Hinkmarove vzdeläväni ajeho duchovni karieie. Vyvolil si nadaneho mladika za sve- ho prüvodce a spolupracovnika. Kdyi byl Hilduin roku 81g povolän na dvür Ludvika Zboineho, aby zde vykonäval Mad arcikapla- na, mlady Hinkmar ho näsledoval av paläcove skole na cisaiskem dvoie pokracoval ve svem vzdeläväni. Roku 830 upadl Hilduin jakoito spoluücastnik vzpoury prod cisaci Ludvikovi v nemilost, spojenou s jeho vykäzänim ze dvo- ra do klästera Corvey. Jeste tehoi roku doslo ke smiieni mezi panovnikem a opatem. Hilduino- vi byl

�vräcen" klä"ster St. Denis, dvorsky Mad v"sak nikoliv. Ai po smrti Ludvika Zboineho se Hilduin vrätil na dvür, tentokrät Lothariiv,

jako arcikanclei (8¢¢-855). Podporou Lothara ovsem znovu ztratil opatstvi St. Denis, ktere se ocitlo v dribe Karla Holeho. z

Hinkmar sdilel ucitelüv osud v klä"steie Corvey i St. Denis. Soude podle jeho

spisü, jejich pouto bylo velmi läskyplne a plodne. Hinkmar byl obdivovate- lem Hilduinovych my"slenek, ktere teoreticky rozvijel a snail se je prosazovat iv praxi. I kdyi sejejich politickä stanoviskajednoho dne rozesla - Hinkmar podpofil Karla Holeho, zatimco Hilduin spojil svüj osud s hvezdou cisare Lothara -, pravdou z$stävä, ie Hilduin mel na Hinkmara nesmirny lidsky a intelektuälni vliv.

i Hilduin ze St. Denis (opatem 8t4 -t 855/861) by[ arcikaplanem Ludvika Zbointho a pri- vrzencem ißske jednoty. V letech 844-855 by[ arcikanclerem na dvore Lothara, srov. Franz B RU NHÖ LZ L, Geschichte der lateinischen Literaturdes Mittelalters i, München 1975, s. 410-414 a 565; Jan PRELOG, Hilduin von. St. Denis, in: Lexikon des Mittelalters V, München 1gg1, sl. 2o; Werner OHNSORGE, Hilduin von St. Denis, in: Acta Diplomatica I, München 1955, s. 117-128.

2 Zträtu opatstvi melo Hilduinovi zrejm6 nahradit jmenoväni kollnsk9m arcibiskupem roku 842. Po Lotharov6 abdikaci se Hilduin stähl do kIä tera v Prümu, We doiil svdj iivot v tistrani.

Mediacvalia Historica Bohemica 12, soog, Supplcmentum 3 73

Lenka Blechovä

V bouTlivych dobäch bojü o trün, ktere näsledovaly po smrti Ludvika Zboi- neho, si Hinkmar ziskal svoji vernosti korune a oddanosti myglence jednoty Tige düveru Karla Holeho. Po prevzeti moci si Karel Holy vyvolil Hinkmara za sveho eelneho rädce. Hinkmar püsobil na jeho dvoTe ai do doby, kdy byl roku 845 na synodu v Beauvais, jiste ne bez panovnikova prispeni, zvolen arcibiskupem Remege. Tim byla ukoncena sedisvakance tamniho biskupskeho stolce, präzdneho od dob sesazeni posledniho arcibiskupa Ebbona, jednoho ze stranik$ Lotharovy vzpoury protijeho otci Ludviku Zboinemu 3 Hinkmar pievzal diecezi v nedobrem stavu: piedevgim se musel vypoTädat s opozici Eb- bonovych privriencü a zjednat si autoritu, kterä mujako metropolitovi näleiela. Primat si take muse! uhäjit pied näroky arcibiskupü Treviru a Sensu; Hinkmar si neochvejne trval na stanovisku, ie jakoito remegsky arcibiskup podlehä jen pTimo papeii. Na druhe strane usiloval o zmirneni zavislosti metropolitü na Sva- tem stolci, zejmena za apogtolätu Mikuläge I. (858-867) a Jana VIII. (872-882), kteTi usilovali o omezeni metropolitske moci a vetgi cirkevni centralizaci.

Hinkmar z Remege byl plodnym spisovatelem. Jeho spisy zahrnuji giroke rozpeti temat: pojednäni dogmatickä, kanonistickä, politickä, de"jepisecke price i literärni tvorbu (poezii). 4 Nis v tomto krätkem pTispevku budou zaji- mat zejmena jeho politicke a epistolärni spisy, ve kterfth popisuje politicky system, ve feudälni spolecnosti tesne spjaty s okolim panovnika. V techto dilech poskytuje adresätüm z fad korunovanych hlav, nästupnik$m Karla Velikeho, nävod na ücinnou vlädu. Co si pod pojmem dobre vlädy pTedstavoval? Jakou düleiitost v systemu vykonne moci prisuzoval ceremonialu? A zejmena, co vgechno povaioval zajeho sou6äst? 5

Tematu ceremonialu se Hinkmar dotykä v rämci vetgich celkü spi"se mimo- chodem, presto vgak je cennym pramenem üdaj$ o dvoTe Karla Velikeho a jeho personälni a organizacni struktuTe i politicke vizi, ktere se do ceremonialu promitaly. To plati zejmena o dile Usporäddnipaldce, urcenem mladickemu kräli

3 Lothar I. (795-855) byl nejstar"sim synem Ludvika Zbozneho. Od roku 814 byl krälem Bavor- ska, roku 817 se stal cisarem. Podle Ordinatio imperii mel dbät o jednotu fige a byl nadi"izen bratrüm. Kdy"z vgak Ludvik Zboinjr po narozeni Karla Holeho (z druheho manzelstvi) porugil dohodu a pokusil se o p"rerozdelenf drzav, zastänci figske jednoty Wala (bratr Adalharda, Hinkmarova literärniho pramene), Hilduin, Agobard a Ebbo (Hinkmarüv pfedchüdce v arci- biskupske hodnosti) napomohli Lotharovi ke spoluvladaistvi; vzäpeti doglo k udälostem, ktere vyüstily ve vzpouru nespokojenych Ludvikovych synü proti otci. Po Ludvikove smrti Lothar znovu vznesl näroky na svä präva vyplyvajici z Ordinatio, roku 841 byl vgak v bitve u Fontenoy (Fontanetum) porazen na hlavu svymi bratry Ludvikem Bavorem a Karlem Holm a roku 843 byl donucen uzav"rit s nimi Verdunskou smlouvu.

a Souhrnne vydäni Hinkmarovjrch spisü poskytuje edice Patrologia Latina 125 a 126. s VyZerpävajicim zpüsobem podal üdaje o Hinkmarove celoiivotni dräze jean DEVISSE,

Hincmar, archeveque de Reims 845-882 ! -/!!, Travaux d'histoire ethico-politique 29, Geneve

1975-1976. Hinkmarove püsobeni v Zele remegske dieceze venuje znai`. nou pozornost kronikä"r FLODOARDUS RH EM EN SI S, HistoriaRemensisecclesiaelll, kapitola1-3o, Patrologia Lati- na 135, sl. 137D-262A. Hinkmarovu literärni Zinnost nejpodrobneji zachytil Max MANITIUS, Geschichte der lateinischen Literatur des Mittelalters 1, München 1959, s. 339-354.

74 Mediaevalia Historica Bohemica i2,2009, Supplementum 3

Ceremonial v dile Hinkmara z Remege

Karlomannovi 6 Ackoli si Hinkmar z Remege z onech dob steif mohl vybavo- vat vice nei ütrikovite vzpominky z de"tstvi, jeho ütly spisek De ordine palatii [Uspoiädäni krälovskeho palace] je nejvyznamnejs"im pramenem informaci o podobe dvora Karla Velikeho (768-814) 7V edici Patrologia Latina je näzev dila girgi: Ad proceres regni, pro institutione Carolomani regis, et de ordinepalatii [Pona- uceni pr"edäküm a pi-irucka pro kräle Karlomana ao uspoi"ädäni krälovskeho palace]. Zde se upiesnuji osoby adresätli, tedy vysoka franckä glechta, jejii piirozenou funkci bylo spoluzajis"fovat sprävu zeme, a samotnä osoba noveho vladace Karlomanna. V roce 882 padla na bedra tohoto gestnäctileteho mladika zodpovednost za sprävu rozsählych driav. Hinkmar psal sve dilko v obaväch o dalsi osud zeme; ostatne se nemylil, nebof Karlomann zemTel negfastnou nähodou pii lovu ui roku 884. $ V krätkem spisku z roku 882 je dvür Karla Velikeho zobrazen jako vzorovy model stätni sprävy, piicemi Hinkmar ne- ustäle zdüraznuje nutnost co nejvetgiho vlivu cirkve na vladaiovu osobu, jeho bezprostiedni okoli a politiku. Bylo to posledni dilo vzesle z pera biskupa, uvykleho pobytu na cisarskem dvoie. Vyznenim, nalehavosti a stylizaci misty pi-ipominä politicky testament, kterym odkazuje Karlovym näsledniküm raison d'etre jejich livota: jednotu i`is"e a stätni kiesfanske ideologie. 9 Hinkmarovi se nästup Karlomanna na tr$n musel jevit jako nanejvy"s symbolicky: syn vlädce vychodni cästi kige, Ludvika Bavora, byl korunovän za kräle cästi rige zäpadni. Nenabizela se tu snad nesmelä nade"je na opetovne sjednoceni iige, nävrat do castii Karla Velikeho? Välkami byli jii vs"ichni unaveni, byl as otevrit novou kapitolu - soudil stary' Hinkmar.

Jak Hinkmar prohlaguje, vychäzel z nedochovaneho spisku Adalharda z Cor- bie, Karlova bratrance a rädce, opata vyznamneho benediktinskeho klägtera v Corbie. Tohoto vlivneho mule (interprimosconsiliariosprimum), tehdy jii kmeta (senem), potkal Hinkmar v dobäch zacätkü sveho pasobeni na dvoie Ludvika Zboineho, tedy v letech 822-826.10 0 pravdivosti Hinkmarova üdaje neni

6 Karlomann (vlädcem zäpadni cästi ffge 882-884), narozen asi 866, byl synem Ludvika II. Bavora (8o5-876) a mlad?; fm bratrem Ludvika 111. (t 882). 7 Pfi pfeklädäni dila byla pouiita komentovanä edice Hincmarus De ordine polatii (editio

altem), Monumenta Germaniae Historica, Fontes iuris Germanici antiqui in usum scholarum separatim editi III, Thomas Gross - Rudolf Schieffer (edd. ), Hannover198o. Ostatnf Hinkmarovy spisy byly pouiityz vydäni Patmlogialatina. Pfeklad dila: HINKMAR Z REMEýE, Uspoi-adanf palace, Lenka Blechovä (pfeklad), v tisku.

s Laetitia BOEHM, Rechtsformen und Rechtstitel der burgundischen Königserhebungen im IX. Jahrhundert (Zur Krise der karolingischen Dynastie), in: Königswahl und Thronfolge in fränkisch-karolingischer Zeit, Eduard Hlawitschka (Hg. ), Darmstadt 1975, S. 331-332.

9 Vznik spisku umisfuji editofi do doby mezi 5. srpnem (smrt Ludvika I11. ), event. 9. zäfim (pfevzetf moci Karlomannem v Quierzy) a 21. prosincem 882, srov. Hincmarus De ordine polatii, Einleitung, s. lo. io Srov. Hincmarus De ordine polatii, s. 54. Sv. Adalhard z Corbie/Korvey (asi 751-826) byl

jednim z pfedstavitelü tzv. karofinske renesance. jeho svätek p"ripadä na 2. leden a slavi se v prfslugne diecezi. Podle svedectvf soui=asnikil me1 Adalhard vjrznamnjr podil na zpüsobu utväfenf ceremoniälu na dvofe Karla Velikeho, srov. Paul BAUTERS, Adalhard van Huise

Mcdiacvalia Historica Bohemict 12,2009, Supplcmentum 3 75

Lenka Blechovä

pochyb, otäzkou je jen mira, ve ktere z Adalhardova spisku vychäzel. Krätke vety kapitol IV VII ukazuji na od Adalharda prejaty text, protoie Hinkmarüv styl se vyznaeoval dlouhou, kvetnatou a vzletnou vetou, jii vznosnost easto ubirä na srozumitelnosti. ll Z Adalharda naopak zcela jiste neni pievzata pasäi o apokrisiäiovi, ktery' v Hinkmarove pojeti byl zaroven papeiovym zästupcem a nejvyssim duchovnim hodnostäiem dvora, ve skuteenosti vsak se v tomto üiade v popisovanem obdobi tyto funkce neslueova1y. 12 Dal"si interpolace pochäzi z predchozich Hinkmarovych de"1- nektere pasäie se opakuji v nekolika dilech soueasne. De ordine palatii je jen doplnenä kompilace a neni vyloueeno, ie starci s jejim sestavovänim pomähal nektery' zjeho iäk$. 13 Novy neni ani vyber hojnych citätü z Bible a cirkevnich otc$: Cypriana, Gelasia, Augustina; stejne se opakuji iv piedchozich spisech.

Bezprostr"ednim popudem k sepsäni dila byla iädost nejmenovanych �dob- ry'ch a moudry'ch muiü", kteri Hinkmara jakoito pametnika poiädali, aby zveenil sve videni dvora Karla Velikeho, zprostiedkovane mu primymi üeast- niky, ktere Hinkmar osobne znal. Piedpoklädäme, ie iadateli byly osoby z konzervativnich dvorskych kruh$, ktere sijako politicky cil kladly obnoveni a uhäjeni Francke rise v rozsahu a easovem bodu, kdy v jejim eele stäl Karel Veliky. Hinkmar, v te dobe jii kmet na odpoeinku, se tedy ükolu ujal, aby jeste jednou Sir"il myslenky, ktere cely iivot zamestnävaly jeho mysl: Karlovu ri"si je treba obnovit v püvodnim rozsahu a systemu fungoväni. Toto renovatio imperii je nejen moine, ale i nutne v situaci, kdy se rozpadlä rise dale hrouti pod näjezdy Normanü a je ohroioväna i vnitinim rozkolem. Vläda Karla Velikeho byla vseobecne povaioväna za neobyeejne üspes"nou a zlomovou v pozitivnim slova smyslu. Podivejme se, jak na ni nahliieli dalsi Hinkmarovi soucasnici, jmenovite kronikäi Nithard (800-845), Karlüv vnuk: �jak tedy dsarKarel blahe pamiti, ktereho viechny ndrodyprdvem zvaly Veliky, skonal, dozivse vysokeho viku, piiblizne o treti hodine denni a zanechal celouEvropu plnou blahobytu; 14 nebofto byl muz, kterypredc"tl ostatni soucasniky mimorddnou moudrosti a viemi ctnostmi. Jeho autorita byla tak velkd, ze

(750-826), Abt van Corbie en Corvey, Oudenaarde 1964; Henri PELTIER, Adalhard, Abbe de Corbie, Boulletin des Antiquaires de Picardie 969, Supplement in: Memoires 52, Amiens 1969. Od roku 781 byl vyznamnym hodnostärem na dvoie Karlova syna Pipina a znovu v letech 811-814 na dvo"re Bernharda v Pavii. Za vlädy Ludvika Zboineho byl krat§i eas drien v klä tere Noirmutier, pate zastäval hodnost na krälovskem dvore ai do sve smrti roku 826. Sv. Adalhard je patronem proti horeece a infekenfm onemocnenfm, srov. Heinz LÖWE, Hinkmar von Reims und derApocrisiar, in: Festschrift für Hermann Heimpel 3, Göttingen 1972, s. 197; Lexikon für Theologie und Kirche 1, Freiburg 1957, sI. 124. i1 M. Manitius, Geschichte der lateinischen Literatur, s. 353. 12 Hincmarus De ordine palatii, s. 56-58; H. LÖWE, Hincmar von Reims, s. 203,197. is Dila, v nichi najdeme eästi Hinkmarova De ordinepalatii: HINCMARUS RHEMENSIS, De fide Carolo regi servanda, PL 125, sI. g61C-g84C; ID EM, Ad episcopos, PL 125, sl. 1oo7C-1o18A; IDEM, Epistola ad Carolum regem, PL 125, sI. 49A-56A; IDEM, De regis persona et regio ministerio, PL 125, sl. 833B-856D; I DEM, Ad Ludovicum Balbum regem, PL 125, sI. 983D-99oB; IDEM, Hincmaro Laudunensi coepiscopo nostro, PL 126, st- 325D-326B. 14 Karel Velikj' zesnul 28. ledna 814.

76 Dicdiacvalia Historica Bohcmica 12,2009, Supplemcntum 3

Ceremonial v dale Hinkmara z Remege

vsem poddanjm nahdnela strach, ale zdrovei Karla milovali a obdivovali. Podle vseobecne prijate'ho minenivlddl cestne a zemi ku prospechu. ze vseho, co dokdzal vykonat a co je podle meho soudu hodno uzndni, si nejvice cenim toho, ze sdm, spomocf umirnene strachovlddy, zkrotil krutd a zatvrzeldsrdceFrankü a barbarü, ktera si nepodrobila ani rimskd moc. Primel je kposlusnosti, takzese neodvazovali otevr"ene podniknout cokoli, co by bylo v rozporu s obec- njm prospechem a blahobytem. 9t'astne kraloval tr"icet dva let ajako ct'sar trimal oteze rüske vlddynemenenezitrndctlet. "15 Nithard bohuiel bliie neurcuje, jak piesne Karel prostrednictvim dvora vlädnul; v dal"sich pasäiich knihy naznacuje snad jen pilligny vliv obh'bencü. Tento üdaj se ale podle historikü vztahuje spige na okoli Ludvika Zboineho. Mä vyzdvihnout klady Karlovy vlädy; nedvojsmyslne dävä najevo, ie byla velmi energickä, tvrdä, ale politicky a ekonomicky prospegnä, coi o Ludvikove vläde neplatilo v plnem rozsahu. Nithard ovsem nebyl knez a jak säm v üvodu sveho diskursu pnznäval, psal velmi klopotne a zdlouhave, a tak se ve sve kronice nepougtel do obecnejs"ich üvah, vyiadujicich lehke pero. 16 Hinkmara s Nithardem pojila nejen prislugnost ke stejne generaci i spolecenske vrstve, ale i vazba na dvür jak Ludvika Zboineho, tak Karla Holeho. Karlu Holemu oba autoii venovali svä dila. Oba vnimali vlädu Karla Velikeho jako zlaty vek ilse a pocifovali hluboky smutek nad bratrovraiednou välkou, kterou mezi sebou vedli jeho potomci. Dalgich välek se Nithard nedoiil; Hinkmar ale do poslednich dnii sveho pohnuteho, dlouheho a plodneho iivota sledoval, jak se Karlova iise droll a upadä. Nehodlal ovgem züstat necinnym p"rihliiite- lem. 17 �Nelitoval jsem ndmahy, abych castjmi pochody, slovem mluveny'm i psanym pr"ispel svouhr"ivnou", n'kä o sobe. l$

Klicovymi pojmy nageho v}rkladu jsou obsahy vyrazü palatium, ordo a ceremo- niäl. Vyraz palatium miiie znamenat krälovsky paläc s piilehlymi nemovitostmi,

is �Karolus bone memorie et merito Magnus Imperator ab universis nationibus vocatus,

hora videlicet plus minus diel tertia, in senectute bona decedens omnem Europem omni bonitate repletam reliquit, vir quippe omni sapientia et omni virtute humanum genus suo in tempore adeo praecellens, ut omnibus orbem inhabitantibus terribilis, amabilis pariterque et admirabilis videretur, ac per hoc omne imperium omnibus modis, ut cunctis manifeste claruit, honestum et utile effecit. Nam super omne, quod admirabile fateor fore, Francorum barbarorumque ferocia ac ferrea corda, quae nec Romona potentia domare valuit, hic

solus moderato terrore ita repressit, ut nihil in imperio moliri, praeter quodpublicae utilitati congruebat manifeste auderent. Regnavit feliciter per annos duos et XXXta imperiique

gubernacula nihilominus cum omni felicitate per annos quattuordecim possedit", Nithardi historiarum libri 1/1), 1,3, MGH Scriptores rerum Germanicarum in usum scholarum separa- tim editi XLIV, Ernst Müller (ed. ), Hannover- Leipzig19o73, s. 1-63. Pfeklad dfla: NITHARD, DJjiny 1-IV, Lenka Blechovb (pfeklad), v tisku. Srov. Meg LEJA, The making of Men, not Masters, Comitatus 39,20o8, s. 5. 16 Nithardi historiarum libri 1111, s. i. 17 �In auxilio igitur proebeamus arma divina ... ut non effundatur sanguis Christianus sedi- tionali certamine inter fratres et cognatos ... sicut iam fuisse factum in Fontanido dolemus", HIN CMARUS RH EM EN S1S, De fide Carolo regi servanda, PL 125, sl. 964A. is ... pro modulo meo frequentibus itineribus, verbis etscriptis laboravi', Hincmarus De ordine palatii, Prologus, s. 32.

Mcdiaevalia Historica Bohcmica 12,4oog, Supplcmentum 3 77

Lenka Blechovä

ktere byly soucästi krälovskeho fisku. V tomto smyslu, smyslu budovy, pouiivä vyraz Rehoi z Toursu. 19 V obdobnem vyznamu se pouiival za Karlovych dob take vyraz aula regia, uiivany mj. Karlem samym vjeho korespondenci, nebo

' Hinkmar uplatnil na rüznych mistech a ktery' je vyraz sacrum palatium, ktery byzantskeho püvodu. 20 Palatium v Hinkmarove dile je zpravidla vyraz obec- nejgi povahy: ieceno dnegni terminologil, mohli bychom ho podle kontextu

preloiit take jako �vläda" ve smyslu vrchniho vykonneho orgänu. V krälovskem paläci, okolo krälovy osoby, se piece soustiedili nejvysgi stätni üiednici, kräl

v"sak sidelni, mesta mohl stiidat. Ve smyslu pohybliveho sprävniho stiediska chäpeme vyraz palatium take proto, ie je znämo, ie dvür Karla Velikeho byl casto na cestäch, i kdyi samozr"ejme hlavnim rezidencnim mistem se stale stoupajicim poctem mesicü cisaiova pobytu byly Cachy. Rozumelo se samo sebou, ie dvür mela take krälovna. 21 Spojeni sacrumpalatium ov"sem znamenä bez vyjimky panovniküv dvür jako takovy präve proto, ie pochäzi z Byzance, kde cisai po staleti sidlil vjednom meste a byl zäroven i hlavou cirkve. 22

Latinsky vyraz ordo püvodne znamenal �poiädek", � iäd" ei �sled". V tomto smyslu je uiivän ve stiedoveku napi. ve spojeni ordo coronationis, coi byl typ preskriptu, typizovany predpis pro postup pii korunovaci. Takovy preskript sepsal Hinkmar pro Karla Holeho pod näzvem Coronationes regiae [Krälov- ske korunovace]. Ve spisku popisuje postup pri korunovaci Karla Hole- ho (Mety 869), Ludvika II. (Compiegne 877), Karlovy dcery Judity (856), provdane za anglickeho kräle, ajeho choti krälovny Hermintrudy (866). 23 Nositelem jineho vyznamu je spojeni ordo palatii, ktere v Hinkmarove dile znamenä funkcni uspoiädäni kralova dvora jakoito sprävniho stiediska iige: system vlädy. 24

Hinkmarovu mysl zamestnävaly politicke a teologicke problemy, nezabyval se dvornim protokolem do podrobnosti. Hlavni politicky ükol vide! v jednote

19 GREGORIUS TURONENSIS, Historia Francorum, in: PL71, sI. 232A; IBIDEM, sI. 339C; IBIDEM, sl. 475A. 20�... in nostram regalem aulam", CAROLUS MAGNUS, Epistolae g8, sI. g11C; �Hilduini ab- batis sacri palatii clericorum summi', HI C MA RU S RH EM EN SIS, Epistola XXIII. ad Carolum imperatorem, PL 126, sl. 154A; I DEM, Epistola XVI. ad clericos palatii, PL 126, sI. 99B; Georg OSTROGORSKI, Geschichte des byzantinischen Staates, München 1963, S. 12. Aula regia v nejuzgim pojeti terminu müze ovsem znamenat take krälovskou pfijimaci mistnost, srov. Daniel HAG ERMANN, Karel Veliky, Praha 2002, s. 548. 21 HINCMARUS RHEMENSIS, EpistolaXVI. ad clericos palatii, PL 126, sI. 99C. 22 Karl-Heinz SPIESS, Rangdenken und Rangstreit im Mittelalter, in: Zeremoniell und Raum, Residenzenforschung 6, Werner Paravicini (Hg. ), Sigmarinen 1997, s. 43. 23 HINCMARUS RHEMENSIS, Coronationesregiae, PL125, sl. 803-818. O franckgch koru-

novacich a jejich ohlasech v eeskem prost"redi srov. Josef CIBULKA, (fesky fad korunovaönf

ajeho püvod, Praha 1934, s. 16; Alain DIERKENS, Krönung, Salbung und Königsherrschaft in karolingischen Staat und in den auf ihn folgenden Staaten, in: Krönungen. Könige in Aachen - Geschichte und Mythos I, Mario Kramp (Hg. ), Mainz 2000, s. 135. 24 Josef FLECKEN STEIN, Die Strukturdes Hofes Karls des Grossen in Spiegel von Hinkmars De ordine palatii, Zeitschrift des Aachener Geschichtsvereins 83,1976, S. 5-22.

78 Mcdiacvalia Historica Bohemica ts, soog, Supplementum 3

Ceremonial v dile Hinkmara z Remege

iise, hlavni teologicky v rozhodujicim vlivu cirkve na veiejny iivot. Spoje- nim obou koncepci mel byt ideälni stav, ve kterem by panovnik a cirkev iili v harmonickem vztahu. K tomuto vztahu je moino dospet pomoci iädu, ordo. Rad, kterym se�... ridttentosvit, posvdtnd vd. znostkneii i krdlovskd moc", se vztahuje i na po"radi a zpüsob vykonu üýadü. �Stejnijako se lüi ndzvy üradü, dochdzi k deleni uvnitrkaide tridy a kaideäo pouoldnia vymezeni povinnostispojenych s vykonem jednotlivych hodnosti ̀ 25 Hinkmar se ve svem dile casto vraci k vysvetleni sveho pojeti ordo jakoito hlavniho operneho sloupu sveta. V dopise svemu synovci a budoucimu oponentovi Hinkmarovi z Laonu vysvetluje, ie takjako na nebesich existuji rüzne iädy andelü, mezi kterymi panuje naproste srozumeni o postaveni kaide- ho z nich, tak i na zemi je tieba zachovavat a ctit iädy vjejich rüznosti. Pod terminem ordo si tedy Hinkmar piedstavuje hierarchii. Tuto hierachii povaiuje za poiädajici spolecensky prvek. 26

Ceremonial je vyraz, ktery' mel v antice a rannem stiedoveku ponekud jiny obsah nei dnes. Jednä se o slovo snad etruskeho püvodu, latinsky caerimonia, �posvätnä

ücta", �näboiensky ob"rad", �uctiväni boistva" -v tomto smyslu pouiival termin napi. Cicero. V pozdni latine vyraz nepatiil k casto pouiiva- nym slovüm. Podle Isidora ze Sevilly se vyraz ceremonia odvozoval od slovesa carere, �posträdat", protoie �... to, co se piii posudtnjch obfadech obituje, lide pozdeji postrddaji pro svou potrebu". 27 Etymologie se ujala take v karolinske literatuie, napi. u Hrabana Maura2$

Ceremonial v dnes uiivanem smyslu, tedy protokol stätnich aktü, byl ovsem soucästi panovnikova iivota vsech dob - byl to jeden z obsahü slova ordo. Obsah dvorskeho ceremoniälu se v rüznych dobäch menil, jeho cil ale z$stäval stejny: dodat slavnostnim aktem vladaiove osobe co nejvetsi moinou düstojnost a vzbudit u poddanych üctu k majestatu, vytvoiit zboiny odstup, samoziejme i zajistit ochranu osoby panovnika ajeho rodinnych piislusni-

25 �In quibus personis, s/cut ordinum sunt divisa vocabula, ita sunt et divisa in unoquoque ordine ac professlone ordinationum offlcla", HINCMARUS RHEMENSIS, Ad episcopos, PL 125, sI. 1007C- 26 �Ad hoc diversae dispositionis provisio gradus diversos et ordines constituit esse distinctos,

ut durn reverentiam minores potioribus exhiberent et potiores minoribus dilectionem impen- derent una concordiae fieret... contextio, et recte officium gerere administratio singulorum: neque universitas alia poterat ratione subsistere, nisi huiusmodi magnus eam differentiae

ordo servaret. Quid vero creatura in una eademque aequalitate gubernari vel vivere non potest, caelestium militiarum exemplarnos instruit; quid dum sint angeli, sint archangeli, licet

quiae natura aequales sunt, sedin potestate et ordine ... differt alter ab altero, HI NCMARU S RHEMENSIS, Hincmaro Laudunensi coepiscopo nostro, PL 126, sl. 325D-326B. 27 ISIDORUS SEVILLENSIS, Etymologiae Vl, kap. 1g, 38, PL 82, sI. 255B. Citovany preklad Daniel Korte in: ISIDOR ZE SEVILLY, Etymologioe Vl-VlI - Etymologie VI-VII, Praha 2004, S. 143. 23 MARCUS TULLIUS CICERO, De haruspicum responso oratio, in: Marcus Tullius Cice- ronis scripta quae manserunt omnia XXI, Tadeusz Maslowski (ed. ), Leipzigig8i, s. 99; IDEM, In Verrem orationes sex, Alfred Klotz (ed. ), Leipzig 1923, s. 36; HRABANUS MAURUS, De universo, PL 82, sI. 255B"

Mediaevalia Historica Bohemica ts, soog, Supplemcntum 3 79

Lenka Blechovä

kü. Krome krälova dvoianskeho okoli, do ktereho spadali i cetni duchovni, tento respekt posilovaly jeste cetne relikvie: v majetku paläcove kaple se napii. nachäzel vzäcny pläst - cappa - sv. Martina. 29 Hinkmar si byl vyznamu ostatktl pro üctyhodnost trünu dobre vedom. Jeho dopisy doklädaji zäjem o stare rukopisy (pieklad iivotopisu sv. Dionysia z pera znämeho Anastäzia Knihovnika poslal Karlu III. darem präve on) a ostatky svatych. Rozhodujici merou pTispel k prosazeni Remese jako mista svateho pomazäni näslednika trünu, kdyi tvrdil, ie vlastni lahvicku se svatym olejem, kterou kdysi nebeskä holubice vloiila do rukou sv. Remigiovi, verozvestovi Frank11.30 V majetku merovejskych a karolinskych kräIu se nachäzely cetne vyznamne ostatky, ktere byly opatroväny a piedäväny z pokoleni na pokoleni.

Protokol byl conditio sine qua non fungujiciho dvora. Bez promy"slene orga- nizovaneho dvora nemüie byt Tec o dobie fungujici iisi. Hinkmar vychäzel z piedstavy, ie dviir a krälovo okoli vytväieji piedobraz, ktery'm se iidi celä iise. Uspoiädany a co do personälu i rozpoctu ücelny dvür, ve kterem bude kaidy pr"esne znät a bezchybne plnit sve povinnosti, bude dobie piipraven na sloiitä jednäni s politickymi protivniky, zahranicnimi poselstvy, papeiskymi legäty. Zäroven bude, soudnim a bernim systemem, vyvijet tlak na prohlubo- väni stability a bezpecnosti v cele zemi. Hinkmar tento stav popisuje vzletneji, v souladu s poiadavky na literärni eleganci: ,,... abyseznovu naprimila lesta zavedl mir v cirkvi ipoMdek v krdlovstvi. "31

V ceremoniälu, jak ho Hinkmar popisuje, bylo patrno vice vlivü - nejvice byzantsky a francky. Karel Veliky byl nositelem titulu patricius Romanorum, ale ve sve politice usiloval o odpoutäni se od Byzantske ri"se. Jeho myslenka univerzälni francke kiestanske iise ovsem vzesla z byzantske stätni ideologie. Byzantsky vliv je patrny v nomenklaturäch üiedniktii - säm näzev nositele üiadu, officiarius, byl byzantsky. Totei plati o titulu sacellarius, strike krä- lovske pokladnice. 32 Francky vliv odräiel mnohe zvyklosti rodove glechty,

29 Od vyrazu cappa je odvozen näzev cape/la, �soukromä krälovskä modlitebna", jejii vyznam samozrejme p"resahoval üzke liturgicke urteni. Kaplani, knezi povefeni v9konem bohosluzeb v capelle, byli soutasne take notäfi krälovske kanceläfe a vjrznamnj+mi prislui; niky dvora. Srov. Gerrit Jasper SCHENK, Zeremoniell und Politik, Köln - Weimar - Wien 2003, S. 333; Josef FLECKENSTEIN, Die Hofkapelle der deutschen Könige 1, Stuttgart 1959, s. 14-15. 3o HINCMARUS RH EM ENSI S. EpistolaXXlll. adCarolumimperatorem, PL 126, sI. 153D-154C; ID EM, Vita S. Remigii XXXVI 11, PL 125, sI. 116oC; I DEM, Coronationes regiae. Coronatio Caroli Calvi, PL 125, sI. 8o6; Franz D6LGER, Byzanz und die europäische Staatenwelt, Darmstadt 1964, s" 354; Cambridge medieval history 11l, John Bagnell Bury (ed. ), Cambridge 1868, s. 528. O sv. Remigiovi srov. Bibliotheca sanctorum X, Roma 1868, sI. 104-113. 31 ,,... ad reerectionem honoris et pacis ecclesiae acregni ordinem ecclesiasticum et dispositi-

onem domus regiae in sacro palatio, demonstrem" [aby se znovu napfimila test a byl zaveden mir v cirkvi a cirkevni miry fßi, vylozim nävod na sprävu krälovskeho dvora ve svatem paläci], Hincmarus De ordine palato, Prologus, s. 33- 32 Werner OHNSORGE, Konstantinopel und der Occident, Darmstadt1966, s. 14-17,28,296; Peter CLASS EN, Karl der Grosse, das Papstum und Byzanc, Sigmarinen 1885, s. 32-34,71-74" Smysl nove cisarske ideje byl vyjädren v praxi tak, ie jako cisaf v Byzanci dosazoval na trOn

gp Mediaevalia Historica Bohemica is, soog, Supplementum 3

Ceremonial v Me Hinkmara z Remege

consuetudines, tedy tradieni zvykove prävo francke feudälni spoleenosti. Toto püvodni prävo ui ovsem v popisovane dobe melo jen vyznam präva pod- p$rneho tam, We si moderni prävo nevedelo rady. Näroky s"lechty, zvykle rozhodovat na pravidelnych fissl. ych snemech o osudu zeme, nebylo moino opomijet. Na ceremonial mely rozhodujici vliv take stätni reformy Karla Velikeho. Koneene Hinkmar do sveho vftladu o uspofädäni a fungoväni krälovskeho dvora vklädä vlastni piedstavy, piedevsim potiebu co nejvetsiho vlivu cirkve na stätni zäleiitosti. Hinkmar tak eini zejmena v üvodni eästi a podepirä sve myslenky hojnymi citäty z Bible. Neiikä tu tedy na prvni pohled nic noveho, co by jii nepravilo Pismo svate. Ve skuteenosti ale prosa- zuje dalsi myslenku, ktere slouiil cely iivot: üsili o vets"i nezävislost cirkve na krälovske moci.

Ceremonial, ordo, byl v Hinkmarove chäpäni soubor pravidel od morälnich ai po organizaeni. Pod morälni sloikou si Hinkmar pr"edstavoval vlastnosti, ktere opravnuji jejich nositele k vykonu zodpovednych funkci: bezühonnost, eestnost, slechetnost a zboinost: Düleiitä byla i spravedlnost. Svrchovanost boiiho soudu nad lidslry'm v praxi znamenala, ie cirkevni prävo bylo nadfa- zeno prävu civilnimu a duchovni osoby byly vynaty z pravomoci svetskeho soudnictvi 33 Organizaeni sloikou ceremoniälu bylo napi. pravidlo cirkulace, o kterem bude fee dale.

Düleiitou sloikou ceremoniälu je take otäzka poiadi. V dile De ordine palatii povaiuje Hinkmar za nutne zdüraznit, ie,,... v rztznych zdlezitostech nebo potrebdch ostatnich zadatelü nemili ür"ednici ke krdli pristup stejnou merou, ale kazdy mel vymirene pole püsobnosti a tam, kdesi to okolnosti iddaly, poprosil o zprostredkoväni nekoho dalsiho". 34 Prostfednikem mezi krälem a ostatnimi üfednfky, popfipade" rüz- nymi iadateli, kteii se na neho obraceli jakoito na vrchniho soudce, mel byt

apokrisiäi. Pfesto vsak v oprävnenych pfipadech kräl, piedem obeznämeny s pfedmetem supliky, tyto iadatele pfijimal osobne. 35 Neni vyloueeno, ie Hinkmar ve spisu nevenoval ceremoniälu tolik pozornosti, protoie, jak sam na vice mistech ukazuje, na Karlove dvoie byl poeet laickych a duchovnich

vlastniho syna, tak na zäpade pape2, jako2to vrchni cisai; korunoval sveho adoptivniho syna na cisai"e; pape2skä korunovace byla zäkladnim kamenem zäpadniho cisa`rstvi. Od teto cisa"rsk@ ideje Karla Velikeho se odklonil a2 cisai" Ota I., ktery' odmitl Konstantinovu donaci a vyloueil tak pape2e z korunovace. Papei pak posvecoval u2 zvoleneho vladai"e. 33 Zdüvod'noväni zäsady autonomie cirkevniho präva a cirkevnich subjektü je locus commu- nis celeho Hinkmarova dila, srov. nap% HINCMARUS RHEMENSIS, Expositiones, PL 125, st. 1064D; IBIDEM, sI. 1o65C. RozlMeni svetskjrch zäkonii - leges mundanae a consuetudines, srov. ID EM, De divortio Chlotharii et Tetbergae reginae, 5, PL 125, sl. 65813.0 titul u sacellarius, Hincmarus De ordine palatii, s. 64. Srov. G. OSTROGORSKI, Geschichte des byzantinischen Staates, s. 83-

34 ,,... non tarnen omnes (ministri) aequaliter de ceteris rebus vel ceterorum necessitatibus regem adibant, sed mensura sua quisque contentus erat, ubi vel ubi ratio poscebat, solatium alterius requirebat", Hincmarus De ordine palatii, s. 68. 35 Hincmarus De ordine palatii, s. 68; K. -1-1. SPIESS, Rangdenken, s. 40.

Mediacvalia Historica Bohemica is, soog, Supplcmentum 3 8i

Lenka Blechovä

hodnostHü vyvaieny. 3fi Ai na dvorech Karlovych nästupcü doglo k närüstu zastoupeni duchovnich a tim se dostal do popr"edi i ceremonial, ktery' ma v cirkvi nesmirnou düleiitost a byl vyznamnou sloikou uplatnoväni jeji hegemonie. K faktorüm, ktere piispivaly k posileni vedomi o düleiitosti ceremoniälu, patiila i skutecnost, ie po desetiletich stiidani sidel se panovnik stale vice uchyloval do rezidence v Cächäch, kterou roku 8o6 ucinil svym trvalym sidlem. 37 Po Karlove smrti si pomery v Hsi znovu vynutily vetgi mobilitu krälovskeho dvora. Vetgi ustäleni mista pobytu za dob vlädy Kar- la Velikeho a Ludvika Poboineho vgak trvale napomohlo i ustäleni norem, ktery'mi se dvür iidiI. Hinkmarüv zäjem o ceremonial je patrny iv jeho dal- "sich dilech: Obzvlästni düleiitosti pii slavnostnich stätnich aktech, z nichi nejdüleiitejgim byla präve korunovace na kräle, mela otäzka umisteni (po pravici ci levici), sledu (vzdälenost od trünu), poiadi. Pro cirkev byla navic podstatnä otäzka sufragänstvi. Proto Hinkmar ve spisu o korunovacich nevä- ha vysvetlit düvody vyberu jednotlivych prelätü, kteH mu pfi aktu asistovali, a konecne i düvody, pro ktere byl präve on tim, jeni roku 869 v metskem kostele sv. Stepäna vloiil Karlu Holemu korunu na hlavu a stvrdil tak jeho akvizici Lotrinska. 3ß O tom, ie ohledne techto otäzek musela vyvstat nejakä nedorozumeni, svedci i jeho slova, ktery'mi svüj komentäi piedesilä: ,,... abyse snad nekomu nezddlo, zejsme [jednali] nepatr"icne a ponekud neskromne. " Dale vysvet- luje, ie ostatni biskupove delegovali sve pravomoce na nej, ajak sam uvädi, poiadoval, aby tito biskupove potvrdilijeho slova pied piitomnym shromäide- nim. 39 Podobne spory o prvenstvi a poiadi budou proväzet cirkev po cely stiedovek. äo

36 Josef FLECKENSTEIN, Karl der Grosse, Göttingen 1962, s. 69. 37 Dietmar FLACH, Pfalz, Fiskus und StadtAachen, Zeitschrift des Aachener Geschichtsvereins 98/99 1,1992/1993, s. 38; LThK X, sI. 1438-1439" 38 0 korunovaci a jejich dobovych souvislostech srov. Walter SCHLESINGER, Zur Erhebung Karls des Kahlen zum König von Lothringen 869 in Metz, in: Königswahl und Thronfolge, E. Hlawitschka (Hg. ), Darmstadt 1971, s. 287-324. 39 �Ne alicui forte videaturincongrue ac prae sumptiose me ac provinciae nostrae venerabiles coepiscopos facere, quoniam de altera provincia ordinationi et causis huius provinciae nos immiscemus, sciat nos contra canones sacros non agere, quoniam Rhemensis et Trevirensis ecclesiae in hac regione Belgica ... sicut auctoritas ecclesiastica et antiquissima demonstrat consuetudo: ac per hoc unanimi consensu et synodalia judicia exercere,... debent concorditer custodire, hac privilegii conditione servato, ut qui prior de Rhemensis et Trevirensi episcopis fuerit ordinatus, prior etiam habeatur ", HIN CMARU S RH EM ENSIS, Coronationes regiae. Coronatio Caroli Calvi, PL 125, sI. 8o4D a sl. 8o5C; W. SCHLESINGER, Zur Erhebung, s. 287-324. 40 Pfikladü tr chto tienicje opravdu mnoho, uved'me alespoh sporn prvenstvf fuldsk9ch opatü, fevnivost biskupü mohui`skeho a kolinskeho. Srov. Karl LÜBECK, Der Prim at derFuldäerÄbte im Mittelalter, Zeitschrift für Reichsgeschichte, Kanonistische Abteilung 33,1944, s. 277-301; JOHANN Z VIKTRINGU, Libercertarumhistoriarum/, Franz Schneider (ed. ), MGH Scriptores, Hannover - Leipzig 1gog, s. Sog; K. -H. SPIESS, Rangdenken, s. 52-53; Winfried WEBER, Der Erzbischof von Trier, in: Krönungen. Könige in Aachen - Geschichte und Mythos I, Mario Kramp (Hg. ), Mainz 2000, s. 113-118; Klaus MILITZER, Der Erzbischof von Köln und die Krönungen der deutschen Könige, in: IBIDEM, s. 1o6-no.

82 Mediaevalia Historica Bohemica v2,2009, Supplementum 3

Ceremonial v dile Hinkmara z Remes"e

Vymezeni obsahu terminü je pro nage tema dülezite zejmena proto, ze hrälo velkou roli u Hinkmara, bylo soucästi jeho politickeho konceptu.

�Vtechto ülohdch dochdzfk roztrideni näzvzc; ste, f nejakselisi ndzvy, dochäzi uvnitr"kazde tridy a kazdehopoaoldni k vymezeni pouinnosti, spojenjch s rry'konem jednotliuych üradü", rikä v üvodu De ordine palatii. 41 Znovu se zde dostävä ke slovu Hinkmarovo piesvedceni, ze vgechny oblasti lidskeho konäni a mygleni, jazyk nevyjimaje, prostupuje univerzälni fäd. Timto rädern vysvetluje Hinkmar i püvod a obsah dvorskkch titulatur.

Ceremonial je vyjädfeni moci, jeji formälni, viditelnk a cilene näpadnk vkraz. Mocjako obecnä kategorieje v Hinkmarove pojeti dvoji: posvätnä, tedy knezskä, a svetskä, tedy krälovskä. Svetske moci narok na atribut posvätnä nenälezi 42 Temto dvema slozkäm moci, jak Hinkmar nekolikrät opakuje, je ovgem nadfazena moc bozskä. Nikoli nähodou se Hinkmar v teto pasazi

' byl jednim z prvnich zastän- odvolävä na papeze Gelasia I. (492-496), ktery cü teorie o dvoji vläde: papeiske a cisafske. Hinkmar se take ve svem tvrzeni opirä o akta cirkevniho synodu ve Fismes (881), jemuz pfedsedal. Synod ve Fismes, oznacovank Hinkmarem jako synod u hrobu sv. Makry, se ohradil proti svetskkm zasahüm do voleb duchovnich osob. 43 Stanovisko zapadä do dobovfth udälosti: S aktivni ücasti kräle Ludvika III. ve znovuobsazeni biskupstvi Noyon Tournai (879) a Beauvais (881) Hinkmar ostfe nesouhlasil. Domnival se, le krälova role se ma omezit na pouhk souhlas s jiz probehlou volbou. 44 O supremaci duchovni moci nemüze bkt pochyb, nebof je pfece dana Pismem svatkm. Biskupove jsou näsledniky apo"stolü. Recke slovo pro biskupa, episkopos, ma vkznam �dohli°itel". Biskupovkm ükolem je dohlizet na jemu svefenk lid, kräle nevyjimaje.

Pokudjde o svetskou vlädu, v Deordinepalatii se pfedstavuje system karlovske mocijako skloubeni dvou prvk$: vlädy (regnum) a administrativni sprävy (palati-

um). Vläda byla zajigfoväna pravidelnym poiädänim snemü vojenske glechty,

spräva panovnikovkm bezprostrednim okolim. Temto lidskkm principüm je

ovgem nadiazen bozi princip - zäsada svrchovanosti boziho soudu (anteposito

semperetubiqueDeiiudicio). 45 Proto se take od casü Karla Velikeho formule �zBozi

41 �! n quibus personis, sicut ordinum sunt divisa vocabula, ita sunt et divisa in unoquoque ordine ac professione ordinationum officia", Hincmarus De ordine palatii, s. 42. 42 Hincmarus De ordine palatii, s. 42; IDEM, Epistola XX ad Ludovicum 111 regem, PL 126, si. 119C; Werner H EN N EKE, Idee und Gestalt des Heiligen Reiches, Leinfelden - Stuttgart 1967, s. 214, pPeklädä Hinkmarovo spojeni auctoritas pontificum jako bischöfliche Gewalt.

43 �Quod distinctae Sint potestas regia et auctoritas pontificum" [�Moc krälovskä a knezskä

majf rozdilnou povahu'], HINCMARUS RHEMENSIS, Capitula in synodo apud s. Macram ab Hincmaro prromulgata, PL 125, sI. 1o69A-1o71B. Stejne tak mluvi o Gelasiove koncepci v dile De fide Carolo regiservanda, PL 125, sI. 992C, kde odkazuje na Gelasiüv dopis cfsa"ri Anastasiovi. Srov. IDEM, Die Briefe des Erzbischofs Hinkmar von Reims 1, MGH Epistolae VII1,1, Karolini aevi VI, Ernst Perels (ed. ), München 1985, e- 108, s. 53. 44 �... in electione episcopi assensio regissit, non electio", HiNCMARUS RHEMENSIS, Epi- stola XIX. ad Ludovicum lll, regem 111, PL 126, sI. 112B; J. DEVISSE, Hincmar ll, s. 984- 4s Hincmarus De ordine palatii, s. 54.

Mediaevalia Historica Bohemica t2,2009, Supplementum 3 83

Lenka Blechovä

milosti" stala soucästi krälova titulu. Jednalo se o püvodne byzantsky atribut theosteptos, �Bohem

korunovany ̀. 46 V tomto smyslu vyznivä i Hinkmarovo kniieci

zrcadlo pro Karla Holeho Deregis persona etministerio [0 krälove osobe a sluibe]. Hinkmar se zde zabyvä tematem vlastnosti iädoucich u panovnika, nabädä k peclivemu vyberu rädcü a pronäsi politicke üvahy na tema oprävnenosti välek, zejmena dobyvacnych, ktere v duchu risske ideologie schvaluje 47

V dalsim zrcadle, tentokrat adresovanem Ludv2'ku Koktavemu, rozsii"uje sve rady o historicke exkursy (o Pipinovi, Karlu Velikem, bitve u Fontenoy a udälostech po Lotharove smrti), ktere maji mlademu kräli slouiit jako zdroj ponauceni. Nejdüleiitejsim pocinem noveho panovnika, zdüraznuje, af je krome vyberu dobry'ch rädcü räzne zakroceni proti moinym rozbrojüm mezi ri"sskymi piedäky. Sezve-li panovnik vzäpeti po korunovaci celne opaty a vel- moie a posili-li pocit vzajemne sounäleiitosti mezi nimi a trünem, docili nejen politickeho konsensu, ale take uchräni stätni pokladnici pred rozchväcenim bohatstvi. Jako program rokoväni tohoto prvniho snemu navrhuje Hinkmar otäzky upevneni vlädy, ubräneni cirkevniho majetku, zajisteni bezpecnosti v zemi, zamezeni drancoväni, ktere se poväilive rozmohlo, nastoleni svornosti v rigi a dobry'ch sousedskych vztahü s bratranci. Konecne dodävä, ie krälovi rädci maji mit moinost beze strachu vyjädi-it sve näzory. Nikdo neni, tvrdi, tak moudry', aby se obesel bez rädcü. Take o osobnosti rädce ma Hinkmar zcela pr"esnou predstavu: musi byt bohabojny, neovlivnitelny, neüplatny, bezpodmi- necne oddany kräli a korune48 Ani Lothar, ani Ludvik Bavor nemeli totii tak teikou pozici jako Karel Holy, ktery' byI v prvnich letech vlädy zcela zävisly na slechte. Jen s pomoci biskupü se mu podai"ilo omezit diktat predäkü, musel ov"sem biskupüm postoupit cäst vlivu. Proto mu take Hinkmar nevähal bez obalu pripomenout slova z evangelia: �... nevybraljste uy mne, ale jä vas... pod

46 Constantini Porphyrogeniti imperatoris De cerimoniis aulae byzantinae 1, Johann Jacob Reiske (ed. ), Bonn 1829, s. 59. 47 HINCMARUS RHEMENSIS, De regis persona et regis ministerio. Ad Carolum Calvum regem, PL 125, sl. 833-856; Hincmarus De ordine palatii, s. 42- 4s HINCMARUS RH EM ENSI S, Ad Ludovicum Ba/bum regem. Nov! regis instructio adrectam regni administrationem, PL 125, sl. 983-990; �Consiliarii... prima... Dominum timerent... [Ut]... excepta vita aeterna nihil regi et regno praeponerent: non amicos, non inimicos, non paren- tes, non munera dantes, non blandientes, non exasperantes, non sophistice vel versute out secundum sapientiam solummodo huius saeculi, quae inimica est Deo sapientes, sed illam

sapientiam et intelligentiam scientes, qua il/os, qui in supradicta humana astutia fiduac/am

suam habuissent, pleniter periustam et rectam sapientiam non solum reprimere, sed funditus

opprimere potuissent" [Av"sak rädcove ... meli na prvnfm mfste v bäzni Päna a byli kräli a ff9i

oddäni natolik hiuboce, le nic jineho, ovgemie krome zivota veeneho, pro ne nemohlo byt d8le2itej9f: ani prätel@, ani neprätele, ani rodice, ani dobrodinci, dävajfcf dary, ani Iichotnfci, ani stväci, ani mudrci, kte"rf vyznävali sofistiku nebo spekulativnf mygIenf nebo präzdnou svetskou ueenost odporujfcf bozfmu ucenf; v jejich mysli mela mfsto jen spravedlivä a sprävnä moud- rost, s jejfz pomocf byli s to nejen potlacit, ale z ko"rene vyvrätit v"sechny, ktei"f se uchylovali k neirestnemu jednäni], Hincmarus De ordine palatii, s. 86.

84 hiediaevalia Historica Bohemica 12,2009, Supplementum 3

Ceremonial v dile Hinkmara z Remege

podminkou, zebudetectit nutnezdkony! "49 Präve proto vliv biskupü na dvor"e Karla Holeho dale vzrüstal ajejich podpora mela byt näleiite odmenena.

Shrnuti Hinkmarovych rad korunovanym hlavam je odpovedi na otäzku, ktere jsou podstatne sloiky ceremoniälu: Je to piedevsim hlubokä ücta, jii si kräl zjednävä nejen korunou a iezlem, ale svymi vlastnostmi, ktere ho piiroze- ne opravnuji k vedeni statu. Kräl je povinen ve sve osobe dbät na düstojnost sveho jmena a dociluje toho mimo jine i prostiednictvim ceremonialu. Tento ükol mu nadto usnadnuje dozor duchovnich autorit a peclive vybranych rädcü. Hinkmar ve svem pomerne obsählem traktätu o rozvodu kräle Lotha- ra dokäzal slovy i skutky, ie sve posläni biskupa - dohliiitele na kiesfanske mravy - mini väine. so

Na rozdil od ostatnich Hinkmarovych kniiecich zrcadel, ci del adresovanych korunovanym hlaväm, se ve spisu De ordine palatii obraci na kräle - chlapce, ktery' stäl pied obrovskym ükolem. sl Mladickemu kräli jsou adresoväna slova o Alexandrove vychovateli, od ktereho Alexandr pochytil nepekny zlozvyk (zbrklou chüzi), av textu je o Alexandrove veku uiito slova pueritia, , ijinosstvi", jei nenechävä nikoho na pochybäch o ütlem veku adresata. 52 Cilem pasäie je

samoziejme piesvedcit noveho kräle, aby dal na rady moudry'ch a zkusenych rädcü, pokud moino z duchovniho stavu. Na pohrdäni radami duchovnich doplatily mnohe pomazane hlavy iivotem: Saula uvedl Hinkmar jmenem, na Lothara jen naraie1.53 Z techto slov je ziejme, jake Hinkmar, zkuseny prelät blizky vlädnouci dynastii, videl prioritya jakymi prostiedky jich hodlal docilit.

Byly to prostiedky politicke, k jejichi uplatneni se klonily zejmena vzdelanejsi dvorske kruhy; naopakjim ne vidy präla välkychtivä "slechta, bränici ohrozene

pohranicni cästi zeme. I ze spise povsechnych poznämek, jake Hinkmarvenuje ceremonialu, vidime

jeho konkretni projevy. Hinkmar se problematice protokolu nevenuje mj. i proto, ie u adresäta, ktery' vyrostl v prostiedi dvora, piedpokladä jeho znalost. Z De ordine palatii vyplyvä, ie se üzkostlive dbalo napi. na splneni vsech näleiitosti spoje- nych s ubytovänim krale na cestäch. Z tohoto düvodu bylo nutno, aby hostitele byli - prostiednictvim kralova ubytovatele neboli kvartyrmajstra -o krälove

49 Jan 15,16;,,... non vos me elegistis, sed ego vos elegi... sub conditione debitas leges servan- di", HINCMARUS RHEMENSIS, Epistola XX ad Ludovicum /it regem Vll, PL 126, sI. 11gD; J. FLECKENSTEIN, Die Hofkapelle 1, s. i6o a 163- 5o Lothar II. (855-869) byl druhym synem Lothara I. Jeho man2elstvf s Theutbergou bylo bezdetne, proto se Lothar pokusil uzäkonit sv8j svazek se soulo2nici Walradou, se kterou mel syna. Narazil v9ak na prudky odpor tvrdeho kPidla francke cirkve, vedene Hinkmarem. Srov. HINCMARUS RHEMENSIS, De divortio Chlotharii et Tetbergae reginae, PL125, sI. 61gA-772D; REGINO PRUMENSIS, Chronicon DCCCLXVII, PL 132, sI. 87B-98D; Ernst DÜMMLER, Geschichte 11, Leipzig 1887, s. 15-17. si Karlomanna, srov. pozn. 4- 52 Historka o Alexandrove vychovateli Leonidovi je pfevzata z Quintilianova dila lnstitutio oratorio 1, i, 9; k tomu Zäklady retoriky, Väclav Bahnik (pfeklad), Praha 1985. 53 Hincmarus De ordine palatii, Epilogus, s. g8.

Mcdiaevalia Historica Bohcmica iz, soog, Supplcmentum 3 85

Lenka Blechovä

piijezdu uvedomeni s predstihem, aby nedoslo k poruseni protokolu. Pod timto

nedodrienim protokolu se chäpal napf. pn'bytek nevhodny pro kräle. Dalsi krä- lüv üiednik, senesal, se pak postaral primo na miste, aby byly splneny vsechny poiadavky na krälovo ubytoväni. Düraz na vcasne zpraveni hostitelü o pr"ijezdu kräle a jeho druiiny (familia) svedci o tom, ie se ocekävalo, ie kräl bude näleiite uvitän v branäch mesta 54

Dbalo se na ücelny chod dvora: napi. aby nenastala nouze o ubytoväni, bylo potieba nekumulovat na dvoie hosty ve stejny cas. Zejmena to platilo o poselstvech, kterä Karel pravidelne piijimal. Byli to piichozi z rüznych koutü iise, kteri piichäzeli ,,... jen na zdvorilostnf ndvstivu, nebo slozit vazalskou prisahu", 55 ale take poselstva byzantskeho cisaie (ei v Karlove dobe cisaiov- ny) a dalsi zahranicni hoste, jejichi ubytoväni a piijeti bylo jiste nelehkym a citlivym ükolem. Piijeti muselo probehnout, zdüraznuje Hinkmar, düstojne (honeste). Pod düstojnym piijetim si piedstavoval dostatecny pocet hodnostäHü piitomnych v kaidem case na dvoie, jakysi �pohotovostni pocet" tech, kteii byli schopni vyjit vstiic nähle vzniklym situacim a zajistovat hladky chod dvora. Tato myslenka se objevuje ui v Hinkmarovych zäpisech o synodu ve Fismes (881), ve ktery'ch razi zäsadu, ie na dvoie by vidy meli byt piitomni alespon tfi rädcove. 56 Pod pohotovostnim poctem tedy rozhodne nebyl minen kdokoli z dvoianü, kdo by byl po ruce - musel to byt nekdo vyznam- ny a kompetentni, schopny vest jednäni. Ostatni v dane chvili piitomni byli temto korune blizkym osobäm k sluibäm, ale o düleiitych zäleiitostech nerozhodovali. SouCästi piijimaciho protokolu bylo take udileni darü a jiste i jejich piijimäni. 57

Za soucäst ceremoniälu karlovskeho dvora povaiujeme take obecnä pravidla, ktery'mi se iidil. K temto patfilo pravidlo rovnomerneho zastoupeni dvoianü ze vsech cästi iise, jimi melo byt zajisteno, ieceno spolu s Hinkmarem,,,... aby tyto zeme chovaly ke krdlovskemu paldci düveru a aby se v tamnim obyvatelstvu pistovalo vedomi, zejejich rody a krajane maji na dvoresve misto". 58 Dalsim v Karlove dobe casto uplatnovanym pravidlem bylo pravidlo cirkulace. Jii jsme se zminili o tom, ie se dbalo, aby dvür nikdy neopoustelo vice hodnostäi-ü a dvor"anü najednou,

54 Hincmarus De ordine palatii, S. 74-76; G. J. SCHENK, Zeremoniell und Politik, s. 64. 55 �... ut qualiscunque legatio, sive speculandi sive etiam subdendigratia veniret", Hincmarus De ordine palatii, s. 78. s6 �Nullo autem umquam tempore sine tribus de sapientioribus et eminentioribus consiliariis esse patiebatur", HIN CMARUS RH EM ENSIS, Capitula in synodo apud s. Macram, PL 125, sl. 1o84D-io85A; �... semper esset ornatum palatium et consiliariis condignis nunquam desti- tutum", ID EM, Hincmarus De ordine palatii, s. 78. 57 Hincmarus De ordine palatii, s. 78; D. HAG ERMAN N, Karel Ueliky, S. 491-492; John Bagnell BU RY, History of the Eastern Roman Empire from the Fall of Irene to the accession of Basil 1, London 1912, s. 307-332; E. DÜMMLER, Geschichte ll, s. 337"

58 ,,... qualiter familiarius quaeque regiones palatium adire possent, dum suae genealogiae vel regionis consortes in palatio locum tenere cognoscerent", Hincmarus De ordine palatii, s. 66.

86 Mediaevalia Historica Bohemica 12, soog, Supplementum 3

Ceremonial v dile Hinkmara z Remege

nei kolik bylo ünosne. Jinymi slovy, fungoväni palace muselo byt za kaidych okolnosti zaji"steno, pocet personälu zachovän. Vlastni cirkulace se pak uplat- novala v piipade obsazoväni nejvyggiho üiadu - hodnosti apokrisiäre.

Titul apocrisiarius je odvozen od i"eckeho substantiva apokrisis, �odpovedd', ci slovesa apokrinomai, �vybiräm", �posuzuji", a nese jasne stopy byzantske dvorske nomenklatury. 59 Jednalo se o krälovskeho üiednika, ktery' byl sträi- cem pecete a pozdeji ho uiivali kralovgti zmocnenci pro cirkevni zäleiitosti. Apokrisiarovi totii v Karlovych dobäch takovy rozsah ingerenci nenäleiel (pasäi piedstavuje Hinkmarovu vlastni vsuvku) 6° Ani obsah apokrisiärovy hodnosti jakoito kaplana nebo straice dvora, nadiizeneho dvorskemu kleru, neni jinde doloien, a je tedy povaiovän spige za Hinkmarovo zboine piani. Shrneme-li vs"echny apokrisiarovy kompetence, dospiväme k zäveru, ie v Hin- kmarove pi"edstave byl nejen papeiüv zästupce, ale take nejvyggi duchovni zeme. Arcikaplan dale vykonäval nebo byl oprävnen vykonävat funkci krälova kanclere a zasedal v krälovske rad"e, byl sträicem dvora, nebo lepe i"eceno jeho vrchnim dohliiitelem61 Hinkmar v De ordinepalatii rikä o vrchnim kaplanovi, ie �... omnem clerum palatii sub cura et dispositione sua regebat", a ma na mysli Fulra- da, popiipade samotneho Adalharda, jakoito Fulradova nästupce v üiadu. 62 Sam Hinkmar jeden cas tuto funkci zastäva1.63 A präve tento vysoky ürad byl obsazovän tak, ie se v nem stiidali jednotlivi biskupove ze vgech iigskych die- cezi - cirkevnich provincii. 64 Od tohoto pravidla se pozdeji upustilo, protoie silil tlak na plneni rezideneni povinnosti biskupü. Biskupove se v düsledku

rezidencni povinnosti nemohli vzdalovat ze svych diecezi na dobu potrebnou k vykonu nejdüleiitejgiho üi-adu 65

se Constantini Porphyrogeniti imperatoris De cerimoniis II, s. 259. 6o Srov. H. LÖWE, Hincmar von Reims, s. 115. 61 Hincmarus De ordine palatii, s. 68 a s. 88. 62 Fulrad (poprve zminen749 -t 781), opat St. Denis, arcikaplan Pipina a Karla Velikeho, vüdci osobnost franckeho duchovenstva, srov. Josef FLECKEN STEI N, Fulrad von St. Denis und der fränkische Ausgriff in den süddt. Raum, Forschungen zur Oberrheinischen Landesgeschichte 4, 1957, s. 9-39; IDEM, Fulrad, in: LM IV, sI. 1024-1025; IDEM, Die Struktur, s. 20; IDEM, Die Hofkapelle 1, s. 47; Hincmarus De ordine palatii, s. 62.

63 HINCMARUS RHEMENSIS, Epistola ad Nicolaum papam, PL 126, sl. 82A; J. FLECKEN- STEIN, Die Hofkapelle 1, s. 73. 64 Popsang rozsah kaplanovgch nebo arcikaplanovych kompetenci neodpovidä konkretnimu casovemu bodu, ale shrnuje vlastne vsechny pravomoci, ktere mel apokrisiäf ui ad dob Kon- stantina Velikeho. Z techto pravomoci jig nektere byly v Hinkmarove dobe minulosti. Näpadn9 nesoulad je patrng napi: v tvrzeni, 2e by arcikaplan byl zäroven vrchnim kanclefem (summus cancellarius) krblovske kanceläfe. Ve skuteenosti je dolo2eno, 2e tehdy byl titul kantle"re oznacovän jen jednim slovem, cancellarius, a 2e byl arcikaplanovi podfizen; jednalo se tedy o dva rüzne üiady. Srov. Harry BRESSLAU, Handbuch der Urkundenlehre für Deutschland und Italien :, Leipzig 19122, s. 374,379; J. FLECKENSTEIN, Die Struktur, s. lo. 65 0 üfadu arcikaplana ve smyslu duchovni hodnosti se zminuje Nithard. Titul summus cancellarius je dolofen a2 ad let panoväni Ludvika Zbo2neho, konkretne od roku 820. Srov. H. BRESSLAU, Handbuch, s. 379; J. FLECKENSTEIN, Die Hofkapelle 1, s. 45.

Mcdiacvälia Historica Bohcmica t4,4oog, Supplementum 3$ 7

Lenka Blechovä

K ceremoniälu patii i vnejgi dojem. Taktoje tieba chäpat Hinkmarova slova o tom, le paläc musi byt vidy nälelite vyzdoben a vybaven, ei slova o krälov- nine ükolu dohliiet na krälovy �okrasy" (ornamentum regale), pod ktery'mi si müieme piedstavit vge od gatu ai po krälovske klenoty. 66 Nejvice mista venuje Hinkmar ceremoniälu v pasäii o snemech. Je znämo, le v Karlove dobe se dvakrät do roka konaly snemy, na ktery'ch se vynägela usneseni, tzv capitularia, o zäleiitostech stätniho vyznamu. Podle Hinkmara prvni snem reagoval na aktuälni situaci; proti usnesenim tohoto snemu nebylo odvoläni. Sjiidela se na nej vysokä i niigi glechta, duchovenstvo vgech stupnü. Na tomto prvnim snemu se take odevzdävaly dary - povinne cirkevni kontribuce panovnikovi, ktere Hinkmar na jinem miste nazyvä pravym jmenem - vectigalia, dane. 67 Na druhy snem se sjiideli jen velmoii a vyznamni rädci, easto preläti. Zde se projednävaly vojenske a politicke pläny na pii"sti rok, vytväiela se zde dlouho- dobä strategie. Ueastnici tohoto druheho snemu museli zachovävat naprostou a bezpodmineenou mleenlivost o vgem, co bylo piedmetem jednäni.

Z hlediska ceremoniälu bylo zajimave, le na snemu probihalo rokoväni nikoli spoleene, ale oddelene: duchovni se nemisili s laiky (absque ulla laicorum commixtione), obe skupiny rokovaly odloueene. Pote co si za rozbiesku navzä- jem prokäzali pocty (jistele ceremoniälne), odloueili se üeastnici od ostatniho houfu, dokud nenastal eas, aby, v piitomnosti kräle nebo bez nej, byla zahäjena porada. At ui se snem konal na otevr"enem prostranstvi nebo v sale, piedsta- vitele glechty a duchovenstva sedeli zvlägt. Z Hinkmarova lieeni tedy vyplyvä, le se laikove a duchovni radili vjakychsi �klubech"; pote bylo shromäideni znovu spojeno, glechta a duchovenstvo zaujala oddelenä mista, ale usneseni snemu bylo jednotne, bylo plodem kompromisü. Oddeleni obou rokujicich kiidel pfitom nebylo projevem kastovnictvi, ale spige praktickou potiebou. Projednävaly se piece zälelitosti cirkevni i necirkevni, k jejichi rozhodoväni nebyl kaidy ze snemujicich kompetentni stejnou merou. Ostatne Hinkmar sam poznamenavä, le oddelene rokoväni bylo otäzkou dohody a nebylo zävazne, spis"e se jednalo o zvyklost (consuetudo). Kräl se snemu, konaneho zpravidla v jednom z jeho palacü, züeastnil, jen kdyi jeho p"ritomnost byla lädouci. Ve zbyvajicim ease se venoval svym zälelitostem. Lide niigiho stavu nemeli na snemy pr"istup.

Zminili jsme se o Hinkmarove opakovanem zd$raznoväni vlastnosti, ktere ma mit dobry' panovnik. Jednim z techto poiadavkü byla panovnikova spra- vedlnost. Kräl byl totii zäroven vrchnim iigskym soudcem. Hinkmar, kteremu se piipisuje redakce aktü synodu ve Fismes, interpoloval do textu mj. vynos Karla Holeho, podle ktereho se tento panovnik zavazuje, le budejednou tydne poskytovat slygeni ve spornych piipadech a vynäget rozsudky. 68 Jestliie tedy

68 Hincmarus De ordine palatii, s. 94,78. 67 IBIDEM, s. 78-80- 68 ,... nos in omni hebdomada unum diem ad causas audiendas et iudicandas sedere volumus", HINCMARUS RHEMENSIS, Capitula, Caroli Calvi, PL1z5, sI. lo8oC.

88 Mediaevalia Historica Bohcmica is, 2009, Supplementum 3

Ceremonial v dile Hinkmara z Remege

pfislugnik prosty'ch vrstev nemel iädnf pristup na snemy, v soudnictvi mel kaidf zaruceno, alespon proklamativne, spravedlive slyseni u soudce i vrchniho soudce, tedy kräle - posledni instance. Ostatne tato tradice byla ve franckem prostfedi take spojena s osobou Karla Velikeho, mime-li vefit Einhardovi: Rozhodoväni beinfch soudnich pH näleielo falckrabimu (comes palatit), ve sloiitfch pr"ipadech si vs"ak cisaf rezervoval vynägeni rozsudk$ pro sebe. 69

Hinkmar näm ve svfch spisech ukazuje dv$r jako svet, ve kterem panovala kastovni pravidla. 6asto pouiivä sociälni terminologii, typickou pro tento zpiisob mys"leni: protiklad maiores, seniores - minores, inferiores (nikoli ve smyslu vekovfch kategorii), atributy typu nobilis, condignus. Pr"esto ale dävä najevo, jak velice si viii hlavniho rysu Karlova dvora, soucinnosti vsech jeho sloiek. 70 Pokud bychom zobrazovali tento svet graficky, nakreslili bychom soustfed- ne kruhy, v jejichi srdci stäl panovnik ajeho familia (druiina), oznacovanf J. Fleckensteinem jako vlastni Hof. 71 Tento nejuigi kruh zahrnoval nejvyggi dvorske hodnostäfe a preläty: sene"sala, dvorniho cignika, dozorce stäji, krä- lova zpovednika. Uvedenf okruh hodnostäiü byl s panovnikem v düvernem vztahu. Druhf kruh zahrnuje vgechny pfime podfizene hodnostäru: sene"sal- kovfm pomocnikem byl kvartfrmajstr (mansionarius), komofimu (camerarius) byli k ruce dvefnik (ostiarius) ci sträice pokladny (sacellarius) apod. Tfeti kruh tvofi podle Hinkmara dalgi tfi tfidy: dvofane bez urcite hodnosti (ktefi byli bezpochyby cekateli na uvolnenä mista), iäci a vazalove. Pfitomnost vgech u dvora mela sve opodstatneni. Zäci napf. tvofili intelektuälni dorost, budouci figske duchovenstvo, oporu koruny. Düleiite vgak je, ie kruhy se Wily däl ai po posledni, ktery' tvofil nejnii"si stau Ri"se byla tedy, v pfedstave Hinkmara, pevne semknuta okolo jednoho stfedu, panovnika. Jednotlive kruhy nebyly neprostupne uzavfene, zejmena ve vecech spravedlnosti bylo moino - jisteie pies dalgi hodnostäfe, ale pfesto - dospet ai pfed samotneho kräle, jak to Hinkmar nekolikrät opakuje. 72 Välecne üspechy byly dalgi cestou, jak urychlit

69 EGINHARD US, VitaCaroliMagnis¢, PL97, sI. 49A. 7o Tento pohled potvrzuje take NOTKER BALBULUS, Gesta Karoli i, », MGH Scriptores rer. Germ., Nova series XII, Hans F. Haefele (ed. ), Berlin ig5g, s. 16. 71 J. FLECKENSTEIN, Die Struktur, s. t5. Historiograficke bädänf potvrzuje vnfmänf 091ho kruhu okolo panovnika a giaihO dvora (curia minor, curia major) ve stredoveku, srov. Dana DVORAtKOVA-MALA, Panovnicky dvOr ve stfedoveku. Struktura, prostor a reprezentace, in: Dvory a rezidence ve st`redoveku U. Skladba a kultura stfedoveke spolecnosti, Mediaevalia Historica Bohemica, Supplementum 2, Dana Dvo'r`ackovä-Malä - Jan Zelenka (edd. ), Praha 20o8, s. 16-17- 72 �Et ut ex quacunque pane totius regnj, quicunque suffocatus seu cetera his similia, quae nunc enumerare perlongum est, maxime tarnen de viduis et orphanis, tam seniorum quamque et mediocrium uniuscuiusque secundum suam indigentiam vel qualitatem, dominorum vero misericordiam etpietatem semperad manum haberet perquem singuli adpias aures principis perferre potuissent" [Velmi diilezite koneents bylo, aby lide ze vkch krajd Me, kdokoli zoufaly, oloupeny", zadluz"eny', dfky necf pomluve uvfzljr v bezvychodne situaci di postiienjr nejakjrm ne§testfm (vyEet podobnych pohrom byzabral pPflig mnoho mfsta) a zejmena to platilo o vdo- väch a sirotüch, mahl podle potrebnosti nebo stavu spolehat na zäKtitu hodnosti>, "rü vyggfch

hicdiacvalia Historica Bohemica ts, soog, 5upplementum 3 89

Lenka Blechovä

osobni karieru u dvora: �Podobne ti, kteri si dlouhou sluzbou zasluhovali byt odmeneni - ak tomu se iasto naskytla pi"ilezitost, protoze ze dvora nikdo z výle uvedenjch zadatelü neod- chdzels prdzdnou - podlejejich kvalit byli pnpomfndni vladari. A toto nedelali samotni ucha- zeci o odmenu, ale vjse zmineni hodnostdri, kteri tak prosazovali zdsady vernosti a vdecnosti. Aby prvni misto vjejich srdcich zaujimala touha nalezt zalt3eni v Bozich ocich tim, ze budou spravedlivi a soucitni; addle, aby prokdzali üsluhu tem, kteiz vytroali ve vojenskjch sluzbdch, verne a neochvejne; konecne, aby vi celerisi panovalo radostne a uvolnene ovzduii. "73 Hin- kmar zdüraznuje soudruinost a hospodärnost Karlova dvora, ochotu spojit sily v zajmu spolecne veci - piedevsim välky, ve ktere jiste dobra organizace panovnikova okoli pfedstavovala obrovskou vyhodu.

Dvür franckfth panovnik6 mel ui od dob merovejskych krälü skolu; takovou navstevoval ui Karel Velik}. Tyto �paläcove" "skoly mely za ükol skolit budouci stätni ürednictvo. 74 V dramatickych casech po Karlove smrti se vsak zdälo, ie dopady snah o sifeni vzdelanosti a vytvoieni site gkol vyznely napräzdno. Ze syntz Ludvika Zboineho byl Karel Holy jedinym, ktery' navstevoval vyznamnejsi dvorskou skolu podobneho typu. 75 Ackoli tedy tito iäci (pueri palatintý nezauji- mali na dvofe vyznamne postaveni, vedelo se, ie se jednä o prozatimni stav a ie jednoho dne tito elevove budou svedky a pisateli stätnich aktü, vyznamnymi preläty, duchovnimi otci a düverniky vyznamnych slechticü, jak tomu ostatne bylo iv Hinkmarove piipade".

Pohotovostni pocet tech, kteii byli na dvofe a mohli a chteli kdykoli pfiloiit ruku k dilu, uzavirala skupina vazalü. Hinkmar iikä, ie kaidy, kdo je umel vest a vydriovat bez pfestupkü (tj. bez raboväni a loupeii), si hledel ziskat jejich näklonnost. 76 Vazaly i chasu nazyvä �tfetim stavem" a podotykä, ie se deli na minores a maiores.

Dilko Hinkmara z Remese De ordinepalatii je nejspolehlivejsim pramenem nasich poznatkü o dvoie Karla Velikeho, a tedy i dvorskem ceremoniälu. Jednotlive zminky o ceremoniälu je v"sak moino sledovat v pnir"ezu celeho Hinkmarova rozsähleho dila, jehoi poslednim vyhonkem je De ordine palatii. Ceremonial je v Hinkmarove piedstaväch formälnim projevem moci a tato moc je pozemskym vyjädfenim nebeskeho univerzälniho rädu. Hinkmar, kteremu bylo v dobe Karlovy smrti osm let, näm cisar"sky dvizr pfedstavuje v idealizovane, ale v jadru verne podobe, jako ideälni mocenske stfedisko, ktere diky dokonale souhr"e vs"ech jeho sloiek zajisfovalo vs"echny dizleiite funkce stätniho aparatu nanejvys uspokojivym zpüsobem. Tato soucinnost byla ovsem

i ni2sich a na jejich velkorysost a kfestanskg soucit; zäsluhou techto p"rimluvc8 se toti2 mohla jejich p"re donest a2 k vladarovu laskavemu sluchu], Hincmarus De ordine palotii, s. 78. 73 Hincmarus De ordine palatii, s. 78-80. 74 Karl SEI LER, DerErziehungstaat Karl des Grossen, Erlangen 1937, s. 32. 75 J. FLECKENSTEIN, Die Hofkapelle 1, s. 159. 76 Raboväni jako2to zdroj ob2ivy vojenskgch oddilü se ve Francke fisi povä2live rozmähalo zejmena za Hinkmarovgch dob. Hinkmar venoval teto problematice celou kapitolu v zäpisech o synodu ve Fismes. Srov. HINCMARUS RHEMENSIS, Capitula in synodo apuds. Macram, PL 125, sl. 1073D-1o77B; Hincmarus De ordine palatii, s. 82.

go Mediaevalia Historica Bohemica 12, soog, Supplementum 3

Ceremonial v dile Hinkmara z Remege

nemyslitelnä bez ceremoniälu. Protokol, ktery se zaklädal na bezvyhradne ücte k hierarchii, zahrnoval organizacni metody i pravidla choväni, udrzoval rovnovähu mezi jednotlivymi zäjmovymi skupinami, vymezoval kompetence dvo"ran$ a zajistoval reprezentaci dvora navenek. Hinkmar z Remese näm tedy poskytuje solidni zäkladni piedstavu o tom, co mel podle dobovych meritek ceremonial obsahovat a zajisfovat.

Mediaevalia Historica Bohcmica 12,4oog, Supplementum 3 91

Lenka Blechovä

Ceremony in writingofHincmarofReims

Hincmar of Reims (806-882), the most remarkable Franconian bishop in IX. century, is consi- dered as the main source of our knowledge about form and functioning of Charlemagne's court. Hincmar's conception of right order, or the golden age of empire, is embodied by the figure of Charlemagne, who is repeatedly held up as the protector of the common good a and harmony. Such a laudatory portrait of the king clearly discloses Hincmar's belief, that Charlemagne's

memory has been neglected by his fellow nobles, being expressesed between the lines of this prolific author, in particular in his mirrors for princes and his tract De ordine paiotii. Emperor Charlemagne, or his court, is offered as a model to which Hincmar hoped his lords, especially Charles the Bald and Carlomann, could adhere. Charlemagne's ideal government issued from the term ordo. Permeating the celestial world, ordo creates the same counterpoise in the earthly world. It reflects hierarchy and justice, presenting, in the same moment, the most benefiting

and efficient model to the Franconian realm. In this way, in Hincmar's religious and moralistic thoughs penetrates the political component. Examining the texts composed by Hincmar, we can reveal perceptions of Franconian nobility as being withholder of more ecclesiastical influence

upon the sovereign.

92 Mediaevalia Historica Bohemica 14, soog, Supplementum 3