Embed Size (px)
Citation preview
DUDES &BARBIES
O průšvizích, nezdarech a všem, co se nepovedlo. O tom, že nikdo není dokonalý. Dokonce ani Přemek Forejt.
Věděli jste třeba, že neumí bramborový salát...? září
+ ř
íjen
2
019
#dbnewsfeed
D & B V O L . 1 7 D & B V O L . 1 7
2
EditorialAhoj všichni,
zatímco obvykle bývá čest mít rozhovor v našich novinách,
když jsem tentokrát respondentům prozradila, že si budeme
mimo jiné povídat o fuckupech, ztuhl jim úsměv na rtech.
Jen si to představte, má o vás vyjít článek v novinách a místo
úspěchů se máte “chlubit” tím, co se nepovedlo… Brzy jsem
pochopila, že tenhle nápad připadá báječný jenom mně
a z tohohle čísla mohl být jeden velký fuckup…, ale naštěstí
se nad sebe nakonec všichni uměli povznést a svěřili se svými
životními a pracovními průšvihy, ale i s tím, jak z nich vybruslit,
zasmát se jim nebo co si z nich vzít.
Dozvíte se třeba, že si Přemek Forejt vylámal zuby na něčem
zdánlivě tak banálním, jako je bramborový salát, jak naše
produkce omylem uspořádala párty pro seniory nebo kde
a v kom doslova bouchly saze!
Na jednom se ale nakonec všichni shodli: Když už se něco
posere, je nejdůležitější se z toho neposrat.
Krásné září a říjen a co nejmíň průšvihů,
Katka z D & B crew
Sepsala: Kateřina AndrlováZa foťákem stál: Vojta TesárekDala do kupy: Andrea Davalos & David TschornVytiskli: PressTerminal
Chcete nás z jakéhokoliv důvodu kontaktovat? Nebo napsat feedback? Neváhejte a pište na [email protected].
.03Odpustky z Papavery
.04Přešlapy z produkce
.09Rozhovor s Přemkem Forejtem
.11Nová káva v našich kavárnách
.16Kdo poslouchá NobodyListen
.12Patrik Kriššák a osudový fuckup
.07Spojení malého a národního pivovaru
.13Kocovinové snídaně
.17Ven z průšvihu s Contagious
.19Co jsme podělali my
.15Klasick Wheels: Šlápni do toho
.23Zvířecí říše Adama Jílka
.05Dozvuky Colours
.21Faily z Footshopu
Vnitr
oblo
ckKa
várn
a co
hle
dá jm
éno
D & B V O L . 1 7 D & B V O L . 1 7
43
Papavera: Pojďme to vyžehlit!
Taky jsou na vás po všech těch letních svatbách kladeny daleko vyšší nároky? Ať už vaše přítelkyně chytla kytku letící od nevěsty nebo ne, očekávání jsou vysoká! A všechny průšvihy tak můžou vypadat daleko větší…
Máme pro vás ale poměrně jednoduché, avšak o to účinnější
řešení. Jakkoli banálně může znít, ano - je to kytka!
Naše květinářství Papavera rozjelo službu, kterou ocení kaž-
dý notorický průšvihář stejně jako nenapravitelný romantik -
měsíční předplatné, díky kterému uděláte radost svojí drahé
polovičce hned čtyřikrát, myslet na to ale musíte jen jednou!
Každé pondělí vám zazvoníme na zvonek s novým pugétem,
který dokonale rozzáří byt, nudnou kancelář nebo třeba
zasedačku!
Doručujeme po celé Praze. Cena za 4 krásné kytice včetně
dopravy je 2500 korun. Víc se dozvíte na www.papavera.cz
A stavte se u nás pro čerstvou kytku (nejen cestou z Kavárny co hledá jméno). Když řeknete heslo: “Mám průšvih”, dostanete od nás do konce října 15 % na všechny řezané kytky!
Filmařský FUCK-UPY
Existuje taková fi lmařská pověra, že čím lepší atmosféra na place, tím horší výsledný fi lm.Něco na tom bude.
Průsery, nezdary, problémy a fuck-upy k tvorbě čehokoliv neodmy-
slitelně patří stejně jako ponožky do sandálů a vemte jed na to, že
kolosální průser na place bolí amatérského režiséra stejně jako toho,
který pracuje s několika milionovým budgetem.
Jak se jednou nechal slyšet režisér Kmotra, Francis Ford Coppola:
,,Natáčení fi lmu není o ničem jiném, než o řešení problémů. Vyřešíte
problém s nedostatkem fi nancí a pak se dozvíte, že váš hlavní herec
si oholil plnovous, který ve scéně předtím ještě měl. Umělý plnovous
vypadá extrémně blbě a vám tak nezbyde nic jiného, než si dát vlh-
kou žínku na čelo, nějaké barbituráty, posadit ho do tmy a snímat ho
po zbytek fi lmu zezadu. Nějaký fi lmový teoretik vás pak poplácá po
zádech za inovátorský přístup v práci s antagonistou. Ty nejlepší fi lmy
prostě vznikají v potu a krvi režiséra.’’
Francis ví, o čem mluví. O natáčení jeho snad nejlepšího fi lmu, Apoka-
lypsa, vznikl samostatný dokument - V srdci temnoty - a stojí fakt za to.
Tam jsou všechny eskapády a úskalí během produkce tohoto válečné-
ho fi lmu vidět a musím říct, že to nebyla procházka růžovým sadem.
V jedné chvíli dokonce hlavní herec Martin Sheen, otec Charlieho
Sheena, dostal ve svých 39-ti letech vyčerpáním infarkt ve fi lipínské
džungli. Naštěstí se z toho dostal a fi lm mohl dokončit, ale tím se pří-
sun problémů nezastavil. Od hvězdných manýrů Marlona Branda po
zničení všech kulis hurikánem.
Produkce tak přesáhla několikrát svůj rozpočet a producenti byli lo-
gicky nakrknutí. Na Francise toho bylo moc a v jednu chvíli si dokonce
držel zbraň u hlavy. Naštěstí spoušť nezmáčkl, ale o sebevraždu se
během produkce fi lmu údajně pokoušel třikrát.
Tohle období hodnotí takto: ,,Můj fi lm není o válce ve Vietnamu! To
natáčení bylo přesně takové, jaká byla ta válka! Byli jsme na tom úpl-
ně stejně, jako ti američtí vojáci. Byli jsme v džungli. Bylo nás až moc
a měli jsme přístup k hrozně moc penězům, vybavení a postupem
času jsme přícházeli o rozum.’’
Ve výsledku se fi lm hodně liší od své knížní předlohy i scénáře. Fran-
cis byl logicky nucený improvizovat a upravovat scénář podle na-
stávajících průserů. Díky jeho talentu a několika výborným umělec-
kým rozhodnutím, se mu ale podařilo vytvořit neuvěřitelně kvalitní
a kulervoucí fi lm, který si svůj kultovní status, Oscary, Zlaté palmy
a další ceny zasloužil.
Zkrátka problémy, kterých na fi lmovém place bude vždy dost, nutí
tvůrce přemýšlet, experimentovat a improvizovat a jen tak se, podle
mého názoru, docílí skutečné tvůrčí invence, která je pak na výsled-
ku vidět. Pak už jen záleží na silné osobnosti režiséra, jak moc dobrý
výsledek bude.
Jasně, že s mnoha problémy příjdou i pochyby o vlastních dovednos-
tech, jak ale říká Francis: ,,Nemyslím si, že kdekoliv na světě žije jaký-
koliv kvalitní umělec, který by o sobě nikdy nepochyboval.’’
Pokud jste začínající tvůrce, nebo jste zrovna v bolestivém procesu
tvorby, mým cílem vás není odradit, ale naopak! Přijměte problémy za
vlastní a vychovejte z nich skvělé nápady.
Pointou je, že umění musí bolet. ▪
Filip Štoček je dokumentarista zabý-
vající se sociálními tématy. Pro inter-
netovou televizi playtvak.cz (nyní kino.
idnes.cz) natočil dokumentární sérii
o prostituci - Jiné tváře lásky. Jeho za-
tím posledním projektem je dokument
Bez domova, pro Televizi Seznam. Také
je spolu s architektem Františkem
Bosákem jedním z tvůrců PidiKina,
které najdete ve Vnitroblocku.
D & B V O L . 1 7
5
D & B V O L . 1 7
6
Spojení, které se dost povedlo!
Vzpomínat na letní fesťáky, když už nám na okna
klepe podzim a v dálce vidíme přicázející Vánoce?
Jo! Musíme. Protože tenhle fesťák po sobě něco
zanechal. A teď nemluvíme o zážitcích ve vzpomín-
kách návštěvníků…
O realizaci a produkci letošní H&M zóny
se totiž postarala produkce Dudes & Bar-
bies. Ano, ti týpci a bárbíny, co stojí třeba
i za Vnitroblockem, Kavárnou co hledá jméno nebo
Radlickou. A teď už můžeme říct, že jejich nápad
nevypadal skvěle jen na papíře. Skvěle zafungoval
na Colours i pár měsíců po nich…
Unikátní dvoupodlažní stavba, kterou navrhli archi-
tekti z Dudes & Barbies, byla vybudovaná z dílů
tzv. dočasné mostní konstrukce a byla symbolic-
ky rozčleněna na “chrámy” Vody, Vzduchu, Ohně
a Země.
Stavba trvala 9 dní…
Nápor návštěvníků zvládla H&M zóna bez problémů, měsíce pečlivých
příprav se tak ve finále zúročily. Samotná výstavba H&M zóny ve festi-
valovém areálu Dolních Vítkovic zabrala 9 dnů. „Stavba probíhala nad
očekávání dobře. Z velké části kvůli tomu, že celá akce byla velice kom-
plikovaná a nikdo z týmu si nedovolil podcenit přípravu. Kromě toho od
každé věci existoval výkres, takže všichni věděli, co přesně mají dělat
a jak má co vypadat. Nejkritičtějším momentem bylo asi osazování be-
tonových skruží. Na staveništi bylo málo prostoru, spousta komplikací
a při každém pohybu hrozilo, že se skruž rozbije,“ prozrazuje spoluau-
tor nevšedního konceptu architekt František Bosák z Ateliéru Horizon.
...a vydrží navěky
Colours trvají jen pár dní, ale celá stavba byla z materiálů, které jsou
věčné. Kde skončily? Po demontování v Ostravě nic nepřišlo nazmar!
„Konstrukci jsme vrátili na původní místo, použité dekorační látky
putovaly do návrhářské školy, kde z nich studenti vyráběli prototypy
svých oděvů, květiny šly do holešovického Vnitroblocku s tím, že byly
nařízkovány a na další z akcí Plný Block si je lidé mohly zdarma odnést
domů a betonové skruže našly další využití u nás v Radlické kulturní
sportovně,“ upřesňuje Kateřina Šandová z Dudes & Barbies Producti-
on.
A teď už je celý produkční tým připravený na realizaci třeba vašeho
vánočního večírku! S vašimi, i těmi zdánlivě nemožnými, požadavky se
obracejte na [email protected]
No dobře, ne vždycky to jde hladce… Protože je tohle číslo o fuckupech všeho druhu a nebojíme se střílet
i do vlastních řad, nechali jsme i Káču Šandovou z Dudes & Barbies
Production zavzpomínat i na to, co se tak úplně nepodařilo.
Hodně retro párty
“Ráda vzpomínám na to, jak jednou vyšla pozvánka v Deníku Metro
na naši akci Balkan Bashavel. Nedopatřením tam totiž stálo: 8. dubna
Retro party v Radlické kulturní sportovně, akce zaměřená na období
od 50. do 90. letech - móda, hudba, dobroty, na které si někteří z nás
pamatují z dětství. Nebudu lhát, Deník Metro nečte zrovna naše cí-
lovka a od rána k nám chodil jeden důchodce za druhým. Ráda bych
řekla, že jsem získali nové, pravidelné zákazníky, ale bohužel jim náš
prostor příliš neučaroval. :-D“
Luxusní večeře potmě
“Měla to být luxusní večeře o několika chodech. Chuť jednotlivých
chodů byla skutečně výborná, na talíř hosté ale příliš neviděli.
Během večeře totiž rovnou šestkrát spadly pojistky, protože je přetížily
náročné přípravy v kuchyni. Naštěstí ale spadly vždycky předtím, než
se měl servírovat další chod a hosté si tak brzy začaly myslet, že je to
součást programu, aby je to, co najdou na talíři, opravdu překvapilo.
A nakonec - kdy naposledy jste vy zažili černou hodinku? Bylo to do-
cela dobrodružný!”
Co dělá (obvykle dobře) Dudes & Barbies Production :
• věnujeme se eventům jak v našich prostorách (Kavárna co hledá
jméno, Vnitroblock, Radlická kulturní sportovna) tak i mimo ně
• vytváříme akce na klíč - od zajištění místa, kreativy, cateringu,
třeba až po kompletní architektonické řešení, jak jste mohli vidět
v článku o HM zóně
• jsme schopni uspořádat akce jakéhokoliv druhu od narozenin,
release značky, firemních a vánočních večírků až po víkendový
festival
• taky jsme pracovití, mladí, šikovní a nadšení
• silní a krásní
• skromní
• už jsme říkali, že se fakt rádi věnujeme eventům :-) ?
D & B V O L . 1 7
7
D & B V O L . 1 7
8
Když se spojí národní a malý pivovar
Popularita minipivovarů a nových piv je záležitostí posledních let.
Pro koho jsou vlastně tato piva, často neobvyklých chutí tak zajímavá?
Pavel Palouš, Cobolis: Pijí je hlavně ti, co rádi objevují nové chutě.
V době vzniku ležáku byla všechna ostatní piva a jídla divoká a nakou-
řená. Najednou přišla někdy v polovině 19.století ležáková revoluce.
Ležák, jako naprosto čisté pivo, tehdy stávající piva převálcoval. No
a dnes se ta situace zase mění, všechno je čisté, uhlazené a unifi ko-
vané. A lidé zase chtějí objevovat něco „divočejšího“. Z piva se stává
sexy nápoj.
Aleš Dvořák, Budvar: Dříve to byla piva pro hipstery, kteří je pili často
i demonstrativně. V poslední době jejich chuť objevuje i zbytek popu-
lace.
Budvar uvolnil ve svých hospodách pípy právě pivům
z minipivovarů, proč?
AD: Kdo jiný než my, národní pivovar, by měl pomáhat posouvat české
pivovarnictví dál. To, že máme na našich pípách místo i pro minipi-
vovary je cesta, jak rozšířit naše vlastní portfolio. Budvar je ležácký
pivovar, to je naše doména. Zákazníkům chceme ale ukázat, že nejen
s českým ležákem se dá udělat díra do světa.
PP: Spolupráce je to logická. Vždyť Budvar je vlastně největší český
craftový pivovar který dokáže uvařit velké množství ležáckého piva.
My v Cobolisu, stejně jako v ostatních minipivovarech, sice nejsme
schopni zažehnat žízeň všech, co mají rádi pivo, umíme ale nabídnout
rozmanité pivní styly a chutě.
Jak vůbec došlo ke spojení Budějovický Budvar - Cobolis?
AD: Posledních patnáct let jezdím dělat porotce na Word Beer Cup
do USA, kde jsem se s craft přístupem seznámil blíž. S Pavlem jsme se
potkali asi před osmi lety na odborné konferenci a zjistili, že jsme stej-
ná krevní skupina. Od té doby uplynulo v našich půllitrech mnoho piv
a vzájemně se inspirujeme dodnes.
PP: Důležité je také vysvětlit rozdíl mezi craft a minipivovarem. Mi-
nipivovar je jednoduše malý pivovar, ale craft pivovar je ten, který
ctí poctivé řemeslo a vaří pivo tradičním způsobem. Proto je Budvar
náš největší český craftový pivovar. Craft prostě není o velikosti varny
nebo sklepa, ale o přístupu k řemeslu.
Budvar nedávno představil vaše nové pivo Společné z Budvaru. Proč
se urodilo a jak vznikalo?
PP: Nejdřív jsme si společně ve větší pracovní skupině ujasnili, jak by
pivo mělo chutnat a kdo by měl být jeho typický zákazník. Pak jsme
hledali nejlepší suroviny a postupy.
AD: Snažili jsme se, uvařit typický český ležák výjimečné chuti. Chtěli
jsme lehké osvěživé pivo na letní sezonu. Toho jsme dosáhli jednak
zajímavým německým, trochu extrémním chmelem Polaris, typickým
českým sladem a sladem Red X. Zajděte třeba k Pavlovi do Cobolisu
v Praze na Ládví a ochutnejte sami.
My Češi máme tendence se utvrzovat v představě, že máme nejlepší
pivo na světě. Vnímají naše pivo takto i v zahraničí?
AD: Pokud budeme mluvit o ležáku, tak rozhodně ano. České ležá-
ky patří pořád i v zahraničí mezi absolutní špičku. Na druhou stranu
v zahraničí na rozdíl od nás vědí, že existují také jiné druhy piv a ležák
je jedním z mnoha.
PP: Ležák tak jak ho děláme Čechách, je technologicky vůbec nejslo-
žitější. Všechny americké craftové pivovary, které zkoušeli různoro-
dé navoněné druhy piv, teď přicházejí s ležáky. Náš problém spočívá
v tom, že si kvalit našich ležáků často ani nevážíme a chováme se
k nim macešsky. Kdežto v Anglii, v Německu i USA je český ležák ne-
smírně uznávaný. Dokonce i v těch méně tradičních pivních zemích,
jako je třeba Rusko, se těší české pivo výsostné pozici. Když má ruský
pivovar české suroviny, nebo v něm působí český sládek, chlubí se
s tím moc rád. ▪
Jeden je pivovarníkem už od studií, druhý si našel cestu k pivovarnictví až po kariéře v IT. Aleš Dvořák je obchodním sládkem národního pivovaru Budějovický Budvar, kdežto Pavel Palouš působí jako sládek pivovaru Cobolis. Oba sládci i pivovary spolu mají společného mnohem více, než se na první pohled může zdát.
9
D & B V O L . 1 7 D & B V O L . 1 7
10
Přemek Forejt: Jídlo tvoříme jako umělecké dílo
Začnu zvostra! Co máš doma v ledničce?
Já vlastně doma prakticky vůbec nevařím. Ale je fakt, že ve chvíli, kdy
budu mít hotovou kuchyň a bude konečně podle mých představ, tak
se asi rozvařím!
Ale máš malou dceru, ne? Ani pro ni doma nevaříš?
To je pravda, mám malou Stellu. Pro ni občas špagety se sýrem
a kečupem uvařím. Ona je úplně stejná jako já jako dítě, taky skoro
vůbec nic nejí.
Vnímáš vaření jako umění?
Asi jsem to tak začal vnímat až v Anglii, kde jsem pár let pracoval v těch
nejlepších restauracích. Tam jsem zjistil, jak se dá s jídlem strašně hrát.
A teď v Entrée opravdu každé jídlo které tvoříme bereme jako umě-
lecké dílo. Teď třeba máme na lístku jídlo, které je inspirované Jackso-
nem Pollockem. A má to i opodstatnění, protože je to druh tresky,
který se v angličtině jmenuje polock cod. Celý to jídlo je zašvihaný
brokolicovým pyré a žlutým kari a černýma olivama, takže je opravdu
pestrobarevný. A jmenuje se to Final touch, takže tu poslední kapku si
tam dávají hosti sami a ve chvíli, kdy to sní, tak mají za úkol nám na ten
prázdný talíř ze zbytků ještě prstem něco namalovat.
Máš nějaký nejoblíbenější jídlo z dětství?
Já jsem miloval krupicovou kaši a sladký věci obecně, ale jinak jsem
nějaký vztah k jídlu moc neměl.
Tak co tě vůbec táhlo do učení “na kuchaře”?
Já jsem prostě moc nevěděl, co vlastně chci dělat, tak jsem šel na
kuchaře. Vařil jsem v Brně a můj kamarád, Jiří Nedorstek se vrátil po
roce z Londýna a hrozně o tom básnil, jaké jsou tam restaurace.
V Česku tehdy vlastně ještě nebyla restaurace, která by měla Micheli-
na a já jsem zatoužil si práci v takové restauraci vyzkoušet.
Jak dlouho to trvalo přetavit sen ve skutečnost?
Já jsem začal nejdřív takovým jazzovým clubu, tam jsem pracoval
asi rok a pak jsem rozeslal životopisy do různých restaurací, co měly
hvězdu. Z jedné se mi ozvali. Teda ozvali se mi z více, ale já jsem šel
hned do té první, a tam mě to úplně chytlo. Ono vlastně vůbec není
těžký se dostat do kuchyně, co má michelinskou hvězdu, protože se
tam hrozně řve a je tam stres, takže životnost kuchaře je tam třeba dva
tři měsíce a oni tak neustále někoho shánějí. Opravdu se tam tvrdě
dře od rána do noci a to moc lidí nevydrží.
Když někdo večer odcházel a bral si s sebou nože, tak jsme vždycky
věděli, že už se nevrátí…
A ten šéfkuchař, který vás takhle trápil v Londýně, byl se teď podívat na
tvoji restauraci v Olomouci?
Ne, my nejsme v kontaktu. Já ho sleduju na Instagramu, on mě asi
ne. Jednou jsem mu posílal zprávu, kde dělám, ale asi ho to nějak
nezajímalo…
Myslíš, že by tě vaření bavilo, i kdybys nebyl kuchařská hvězda?
Jó….. No, vlastně... ne. Já jsem se chtěl vždycky ukazovat. Byl jsem
třídní šašek… Takže mě to, co je teď kolem toho, vlastně hrozně baví.
A je to vlastně splnění mých snů.
Jaký jsi šéf ty?
Já jsem hodnej! Když je to potřeba, tak samozřejmě kluky okřiknu, ale
není to tak, že bych se po nich vozil… Rozhodně to není to, co jsem
já prožíval v Londýně. A kuchaři u nás mají taky daleko větší život-
nost. Teď mám zrovna i jednoho čerstvě vyučenýho učně, je mu asi 19
a nemá to lehký. Je to strašně moc nových informací a dostal hned
na začátek na starost docela zajímavou a těžkou sekci, takže v tom teď
trochu plave, ale kdybych věděl, že na to nemá, tak tam není. Takže je
to teď jen na něm, jak se k tomu postaví.
Jak ten talent u takovýho kluka poznáš?
To jsou takový ty jiskry v očích, kdy vidíš, že ten člověk opravdu strašně
chce. Je sice zmatenej, neví co, nemá ještě ty návyky, ale chce dělat,
chodí dřív, aby všechno stihnul…
Máš nějaký guilty pleasure ve stravovacích návycích?
Já zbouchám všechno, jsem hrozný prase! Miluju fast foody! A tím, že
dost často nestíhám a jsem pořád v autě, tak je jím fakt hodně.
Neunikneš ani ty, Přemku. Téma tohohle čísla novin jsou totiž fucku-
py… Takže i tebe se musím zeptat, jestli nějaký na kontě máš.
Já toho podělal… Třeba můj poslední fuckup byl, že jsme měnili menu
a já jem chtěl udělat bramborovej salát. A říkal jsem si, že bramborovej
salát je přeci nejvíc easy! Ale pak jsem si uvědomil, že jsem ho vlastně
nikdy nedělal. Ale říkal jsem si, že to zvládnu s prstem v nose. Udělal
jsem tři verze a všechny tři byly úplně hrůzostrašný! A schválně jsem
to dal zkusit připravit i klukům ode mě z kuchyně, oni taky udělali víc
verzí a taky to nebylo dobrý. Už jsem si říkal: Co to s náma sakra je? To
vážně nezvládneme udělat podělanej bramborovej salát? Tak stojíme
za h*vno? Pak už jsem vážně nevěděl, co mám dělat a zavolal jsem
svýmu kamarádovi, který se specializuje na tyhle klasiky a ten řikal:
Čumáčku, ty seš bezradnej! Ale řekl mi, jak na to a já to udělal podle
něj a ten bramborovej salát je úplně skvělej.
Prozradíš mi, co v něm je? Vánoce se blíží, viď…
Klidně! Ten salát je na bázi vege a rybí! Normálně se zalívá hovězím
vývarem, ale my ho zalíváme zeleninovým a servírujeme s ním uze-
nýho jesetera a sardinky. Pak jsou tam šalotky, hořčice, marinovaný
okurky naslano a libečkovou pěnu k tomu! Je to úplně bomba!
A přitom je to taková blbost… ▪
Chtěl být hercem, ale divadelní prkna nakonec vyměnil za hrnce a pánvičky. Obdiv publika a záři reflektorů si ale užívá i tak. Jídla v jeho olomoucké restauraci Entrée jsou totiž malá umělecké díla a lákají hosty z celé republiky.
Díky porotcování v soutěži MasterChef se Přemek Forejt postavil i před televizní kamery a podařilo se mu tak všechny jeho vášně skloubit. A na českém nebi konečně zase září výrazná kuchařská hvězda.
D & B V O L . 1 7
12
D & B V O L . 1 7
11
Fiftybeans: Odkud je káva, kterou u nás pijete?
Na začátku jsem šel do kávového byznysu s myšlenkou, že stačí kávu
nechat někoho upražit, hezky zabalit a prodá se úplně sama. Docela
mě však vyvedlo z míry zjištění, že to úplně tak jednoduché nebude...
Když jsem s kávou před 7 lety začínal koketovat, byla na trhu jen hrstka
lokálních pražíren, které se daly vzít za vzor. Můj zrak se tehdy upí-
ral směrem k „věhlasným“ italským pražírnám. Na googlu jsem si v té
době našel nejlépe hodnocené kavárny v okolí Brna a Prahy a ty jsem
pak navštěvoval. Ristretto s troškou cukru bylo samozřejmostí. Cílem
bylo zjistit, v čem je to „italský kafe tak dobrý“ a proč ho jedni připravují
lépe a druzí o něco hůř.
Postupně jsem přicházel na to, že spíš než o kafi, jehož kvalita byla
tehdy mizerná, je to o pocitu a atmosféře. A tu vytváří hlavně lidé. To
bylo moje hlavní ponaučení do dalších let.
Časem se změnily tři věci: přestal jsem si dávat cukr do kafe, italské
pražírny přestaly patřit mezi mé oblíbené a kávový koníček se promě-
nil v životní poslání.
Zprvu jsem si nechal kávu pražit a balit na zakázku a zásoboval hlavně
kanceláře. Zvídavost, osobní realizace a touha po vyšší kvalitě mě ov-
šem donutily nakupovat a pražit si zrno sám.
A na světě bylo Fiftybeans.
Pražírna od té doby urazila pěkný kus cesty. Jádro firmy dnes tvoří
5 lidí. Snažím se obklopovat profesionály z různých odvětví, aby vše
fungovalo tak, jak má a já se mohl soustředit na to, co mě naplňuje ze
všeho nejvíce - pražit kafe a komunikovat s našimi zákazníky.
Udržet v dnešní době krok s konkurencí okolních pražíren není vůbec
jednoduché, ale tenhle „souboj“ mě na tom právě baví. Musíte neu-
stále inovovat. Jak v nabídce káv a technologií, tak v poskytovaných
službách. U mě to prodejem kávy nekončí. Naopak, tím to teprve začí-
ná. Mnoho pražíren dodá kavárnám kávu a tím mají vyhráno. Já chci
vědět, jak s ní kavárna pracuje. Jak ji nabízí svým zákazníkům a jak se
při její konzumaci zákazníci cítí.
Prostě nestačí své zákazníky navštěvovat na instáči a fejsbůku, musíte
k nim po svých.
Všechny tyto poznatky mi poskytují obrovský feedback a mám pak
možnost se velmi rychle přesvědčit, jestli to, co s pražírnou aktuálně
podnikám, má smysl.
Ze začátku jsem si kávový „byznys“ představoval úplně jinak. Jednou
věcí jsem si ale jistý - neměnil bych! Chutná vám kafe, které právě při
čtení pijete? Tak to je pro mě největší odměna!
Roman Nejedlý
Jak Patrik Kriššák vymyslel novou techniku malování?
Pravidelně zpovídáme umělce, kteří mají v některém z našich prostor
vernisáž a výstavu. Tentokrát se nám do hledáčku dostal experimentál-
ní malíř Patrik Kriššák. Téma fuckupů, kolem kterých se točil náš roz-
hovor, mu sice neudělalo úplně radost, nakonec jsme ale zjistili, že mu
jeden výrazně změnil život a v podstatě definoval uměleckou cestu…
Patriku, kdy Ti došlo, že máš talent a jak?
Třeba na střední jsem zůstával po škole a tisknul grafiku. Suché jehly
a linoryty, hrozně mě to bavilo. Tak asi spíš, než bych přemýšlel nad
talentem, jsem dělal co mě baví.
Máš za sebou nějaký fuckup?
Je spousta malých zaškobrtnutí a minitraumat, které za sebe můžeme
poskládat. Já ale věřím, že i zdánlivě bezvýchodná situace má nějaké
světlo. Většinou se to nějak vyřeší.
Jsou fuckupy běžnou součástí umělecký práce?
Za úspěchy stojí nezdary. Ty jsou součástí umělecké praxe.
Tak ať jsme trochu konkrétnější: Stal se ti nějaký průšvih, ze kterého jsi
nakonec vlastně vytěžil?
Asi největší, nebo spíš nejdůležitější fuckup, který se mi v tvorbě stal,
měl za následek “vynalezení” autorské techniky malování, tzv. ne-
-štětcové malby, kdy místo štětců používám jenom skleněné nádoby.
Jednou v noci, krátce po studiích, kdy jsem malování ještě kombinoval
s normální prací, jsem chystal výstavu pro galerii 35M2. Maloval jsem
plátno asi 150x150cm, na kterém mělo být zelené pozadí, ale v té době
jsem maloval inženýrsky konstruovanou kresebnou malbu založenou
na systému rýsovaných šrafur, takže jsem jaksi nedisponoval širokými
stětci pro malbu větších ploch.
Po nějaké době útrpného malování jsem začal vypočítávat, jak dlouho
to ještě potrvá, než zamaluju celou plochu obrazu... A bylo to až příliš
dlouho na to, jak pozdě jsem v tom ateliéru byl. Proto jsem plácl celou
lahví dnem nahoru přímo na plátno a začal kroužit po plátně, které
jsem měl položené na zemi. Radost vystřídalo zklamání, protože barva
ve skleničce rychle ubývala a s ní i moje trpělivost. Než bych si znovu
namíchal stejnou barvu a konzistenci, rozhodl jsem se radši jít domů.
Druhý den, když jsem se na rozmalované plátno podíval, blesklo mi
hlavou, že tohle je regulérně nová technika malování! Postupně jsem
tuhle iracionální myšlenku začal racionálně následovat a teď je to už
řada let, kdy se právě touto technikou prezentuju.
Na čem pracuješ právě teď?
Zrovna teď, v čase psaní těchto odpovědí, pracuju na více projektech.
Za několik týdnů mě čeká výstava “Color blocking” kterou připravuju
ve spolupráci se sochařkou Ivankou Pavlíčkovou pro Ostravskou ga-
lerii Dole. Pak se chystám do Bratislavy, kde budu mít samostatnou
výstavu v galerii Flat a účast mám také jako finalista v soutěži Maľba –
Cena Nadácie VÚB za maliarske dielo pre mladých umelcov. Výstava
finalistů proběhne v galerii Nedbalka v Bratislavě.
Následují 4+4 Dny v pohybu v Desfourském paláci, ve spolupráci
s Andreou Mikyskovou a Ivankou Pavlíčkovou. Bude to náš v pořadí
třetí společný výstavní projekt.
Následuje taktéž ve stejném složení i v říjnu výstava “VIRTUAL FRIEND”
pro Basement gallery v Olomouci.
No a nakonec se těším k vám- do Vnitroblocku, kde budu mít výstavu
“Goose bumps”! (Finger crossed).
Jak se odreagováváš?
Žehlení? Miluju!
Myslíš, že je důležitější talent, vzdělání nebo vášeň?
Myslím, že nejlepší to bude v kombinaci. Ale vášeň, respektive nadše-
ní, mi umožňuje u věcí zůstat a pokračovat. Jak už jsem říkal, existuje
spousta malých zaškobrtnutí, které od tvorby odpoutávají pozornost,
ale nadšení mě k práci vrátí, je to jako magnet. ▪
D & B V O L . 1 4
13
D & B V O L . 1 7
14
Snídaně do postele
Je takový to líný ráno a ty máš kluka/holku v posteli, kde dospává fakt tažkou kocovinu. Tak jestli aspoň tobě vyzbyde nějaká ener-gie, uzdrav ho/ji skvělou snídaní do peřin! Máš tu na výběr ze sladkých i slaných, extra jed-noduchých i náročnějších. Třeba mýmu příteli je celkem jedno, kterou přinesu, hlavně když jsem u toho nahá. Takže tak.
Mimosa
Ano. Opět alkohol. Ale ten sexy název? A v minutě hotový?
Tak to chceš, ne? Jako vyprošťovák!
Příprava: 1 minuta
1 litr pomerančového džusu
1 lahev prosecca nebo jiného perlivého suchého bílého vína
Prosecco s džusem naliješ do skleničky v poměru 1:1.
Snídaňový burger
V tomhle receptu slanina supluje pořádný koláč mletého masa,
a proto mu říkáme snídaňový. Jestli je tvůj milý masožravec, dej tam té
slaniny požehnané množství!
Příprava: 20 minut
2 housky (kaiserky)
100 g anglické slaniny
2 vejce
hrst rukoly
hořčice nebo kečup
Slaninu osmahneš dokřupava a na stejné pánvi, na tom tuku, uděláš
volská oka. Housky podélně rozřízneš a potřeš kečupem nebo hořčicí.
Na spodní stranu dáš plátky slaniny, připlácneš ji volským okem a při-
dáš hrst rukoly. Nakonec to všechno přiklopíš druhou půlkou kaiserky.
Easy.
Česnečka
Tohle není úplně sexy jídlo. Ale on taky není sexy, když se včera
večer tak opil! Ty se ovšem o tu jeho bolavou hlavu postaráš!
Příprava: 1 hodina
1 palice česneku
1 cibule
3 brambory
1 litr vývaru
majoránka
pepř a sůl
Na lžíci sádla necháš zpěnit najemno nakrájenou cibuli. Když zesklo-
vatí, přiliješ vývar a také oloupané a na kostičky nakrájené brambory.
Vaříš asi 10 až 15 minut, dokud nejsou brambory měkké.
Mezitím si můžeš nastrouhat sýr a nakrájet slaninu. Tu pak opečeš na
pánvi dozlatova. I chléb si pokrájíš na kostky a na sádle ho hezky ope-
češ dokřupava.
Polévku dochutíš solí, pepřem a majoránkou. V hrnečku si rozkvedláš
vejce, promícháš polévku, aby se v ní udělal vír, a za stálého míchání
do ní vliješ vejce. Polévku ještě alespoň minutu vaříš i s vejci. Vylisova-
ný česnek přidáš až na úplném konci, dlouhým vařením by ztratil chuť.
Česnečku podávej posypanou kostičkami opečené slaniny a pořádně
zasypanou sýrem. Krutony raději servíruj zvlášť, ať se ti v polévce ne-
rozmočí.
100 g sýra typu eidam
100 g anglické slaniny
3 krajíce chleba
2 vejce
sádlo
BEZ BUCHET SE NEVDÁŠ!Kuchařka a zápisník
Kuchařka plná báječných českých i svě-
tových receptů, bez kterých se žádná
holka (nejen ta na vdávání) neobejde!
Na stránkách knihy se rozepsaly tři ge-
nerace žen do osmi nabušených kapi-
tol. V kuchařce najdete recepty snadné
i obtížnější, všechny napsané jasně a s
jasným cílem – dojít k oltáři!
A jak s oblibou říkáme: „Nevyšlo sexy
prádýlko? Tak zkus dobrý žrádýlko!“
D & B V O L . 1 7
D & B V O L . 1 7
15
D & B V O L . 1 7
16
Klasick Wheels: Šlápnout na to vs. šlápnout do toho
Někdy mám pocit, že cesta k úspěšnému projektu je vydlážděná nekonečnou řadou fuckupů.
Jistě, je to velmi individuální pohled, nicméně vychází z reality. Mno-
ho úspěšných podnikatelů říká, že kdyby věděli, co vše je na té cestě
čeká, tak by se do toho nikdy nepouštěli. Přesto se často po hlavě vr-
hají do dalších a dalších. Překážky jsou zkrátka samozřejmou a důle-
žitou součástí našich životů. Bez chyb a všemožných jiných nástrah
bychom se daleko nedostali. Pochopitelně nejtrnitější cesty si užívají
lidé, kteří se vydají na stezku zatím neprošlápnutou. Zároveň po tako-
vých výpravách bývá odměna nejsladší.
Když tyto věty sepisuji, tak se zároveň připravujeme na náš největ-
ší event “Klasick Race 2019”. Když tyto řádky čtete, máme již akci za
sebou. Byl to další fuckup, nebo to byl dokonalý poslední víkend léta
a celý náš projekt to popostrčilo zase o kus dál?
Ať to dopadlo jakkoliv, buďte si jistí, že do příprav Klasick Racu 2020 se
opřeme zase naplno!
Btw, hlavně se z toho nepo... Checkněte naše sítě!
www.klasickwheels.cz
Z Klasick Wheels Jakub Frey
Hudebníka, producenta a organizátora legendárních party Addict Jakuba Stracha možná neznáte. A co jeho umělecký pseu-donym NobodyListen? Je vlastně dneska, kdy jsou jeho party nejnavštěvovanější v ČR, ještě aktuální?
Nobody
Jakube, pořád Tě nikdo neposlouchá?
Řekl bych že už je to trochu lepší! :) Vtipný je, že ta moje přezdívka
není anglicky správně, ale to jsem za prvé ve svých čtrnácti letech
nevěděl a za druhé to vlastně ani nemělo mít význam. Měl to být spíš
název. Ale i tak to spousta lidí bere doslovně, což mi ve finále přijde
celkem dobrý.
Co Tě právě teď baví, co připravuješ?
Momentálně to je už asi 2 roky můj projekt Addict. Eventy & parties
v Praze i různě po republice. Stal se z toho naprosto neuvěřitelnej
fenomén, daří se mi bookovat skvělý jména, hledáme originální lo-
kace, na kterých stavíme zajímavý stage, instalace, ten nejlepší zvuk,
co může bejt. Je to takovej komplexní zážitek a teď se nám povedlo
dostat do bodu, kde jsem s tím opravdu spokojenej. Podařilo se nám
taky dát dohromady naprosto geniální team lidí, který v tom jedou
s náma. Bez nich by to bylo dost složitý. Takže tohle mě poslední do-
bou baví nejvíc. Připravujeme velkej Addict #20, kde se stane něco, co
není v ČR úplně zvykem. Nemůžu se dočkat. A k tomu taky konečně
chystám novou hudbu - už je zase na čase! Jenom je občas těžký to
skloubit, hlavně časově.
Potkal Tě za Tvoji kariéru i pořádnej přešlap?
Průměrně tak 2 - 3x denně! Většinu se mi podaří nějak vyřešit, některý
mi změní plány a musím je přijmout. No a z nějakejch si dokážu něco
odnést a některý se mi naopak dost často opakujou - sem trochu ne-
poučitelnej.
Tuhle otázku neber moc psychologicky, ale kde se vidíš za deset let?
Rád bych z Addictu udělal fungující platformu na vydávání hudby,
pořádání eventů a koncertů. Taky bych se rád dál věnoval produkci
a hudbě. A i DJingu. Takže jsem vlastně připraven dělat úplně to stejný
co teď! :)
Za co seš na sebe nejvíc pyšnej?
Určitě celkově projekt Addict. Je to neuvěřitelnej pocit vytvořit něco,
co je vlastně jednou z nejdůležitějších záležitostí v rámci klubový hud-
by v ČR za posledních 10 let. Nechci znít nějak egoisticky, ale tohle
tady prostě nemá obdobu. Asi málo komu se povedlo vyprodat event
za 24 h bez oznámení místa nebo jediného jména z line upu. Ta značka
prostě skvěle funguje a jsem rád, že je zatím vidět ten neuvěřitelnej
kus práce.
A určitě i můj projekt VR/NOBODY. Začli jsme dělat hudbu, která v té
době nebyla v ČR moc známá a povedlo se nám vydat 2 desky, 1 vinyl
přes Český Rozhlas, vyprodat náš první koncert a dostat nominaci na
cenu Anděl.
Jak na sobě pracuješ?
Pracuju na sobě každý den. Nemám žádný recept, prostě se snažím
každý den co nejvíc makat na všech projektech a věcech. ▪
D & B V O L . 1 7
17
D & B V O L . 1 7
18
Cesta ven z prů...švihůMáme září, volné letní dny končí a na scénu přichází tvrdá práce a po-
vinnosti, ať už školní, pracovní nebo jiné. Naštěstí se ale můžete vždy
tu a tam zastavit, dát si kávu, dort a pěkně v klidu si ve svém oblíbeném
podniku přečíst Dudes & Barbies.
Tentokrát se zabýváme tím, co všechno se může pokazit. Nějaký ten
fuck-up občas zažíváme všichni. A kolosální průšvihy se nevyhýbají ani
těm největším světovým značkám, spíše naopak.
Co je ve chvíli, kdy se zkrátka všechno pos*re, nejdůležitější a obecně
platné? Zaprvé bychom se z chyb měli poučit, jedině tak nás posílí,
a za druhé je z nastalé situace nutné chytře a svižně vybruslit. A chytrá
řešení jsou v Contagious denním chlebem.
Marketing není zrovna exaktní věda, přesto je jasné, že dříve nebo později budeme pykat všichni. Přitom správně vyřčené „promiň“ vyžehlí i velké průšvihy.
James Swift Contagious UK
Možná je to proto, že značky šíří obrovské množství obsahu napříč
různými kanály a chybička se občas prostě vloudí. Navíc smysluplné
vztahy se zákazníky, na které dnešní doba tolik apeluje, znamenají pro
značky nové závazky. Ať už to je jakkoliv, omluva je běžná věc a nezdá
se, že by se to mělo brzy změnit.
Na fuck-upech je nejhorší jejich nepředvídatelnost. Britský pekárenský
řetězec Greggs dostal co proto za adventní kalendář, v němž Ježíše
nahradil párkem v těstíčku. Facebook je nyní na pranýři kvůli destabili-
zaci západní demokracie. Nikdy zkrátka nemůžete dopředu vědět, kdy
se do průšvihu dostanete, svoje reakce ale pod kontrolou mít můžete.
Když pak dojde na lámání chleba, může mít dobrá omluva zásadní vliv
na to, zda bude následovat čerstvý start, nebo skončíte se skvrnou na
reputaci zažranou tak hluboko, že ji nevypere ani Tide a spol.
5 kroků k nápravě:
Kdy:
Intuitivně platí čím dříve, tím lépe. Omluva, která přichází příliš pozdě,
vypadá spíš jako kapitulace než jako účinná lítost. V některých situa-
cích je to dobré pravidlo. Dobré načasování omluvy někdy ale bývá
velmi jemná práce. Frank Partnoy, autor knihy Wait: The Art and Sci-
ence of Delay, tvrdí, že načasování omluvy by se mělo řídit závažností
přestupku. Když se máte omluvit za něco hrozného, dejte postiženým
čas, aby zpracovali a vyjádřili svou zlobu, až potom si nasypte popel
na hlavu.
Kde:
Tady je odpověď jednodušší: když se omlouváte za reklamu, která ně-
koho urazila, nebo za nějaký menší přešlap, stačí lítost vyjádřit na so-
ciálních sítích. Když se vám ale podaří udělat pořádnou botu, je dobré
kontaktovat všechny, jichž jste se dotkli, a omluvit se přímo, včetně
tištěné verze. Když k tomu vyjde celá strana poníženého plazení se
v prachu v novinách s vysokou čteností, ukážete, že krizi berete do-
statečně vážně. Pokud spácháte něco skutečně - strašně - odpor-
ného… třeba praskne, že jste systematicky podváděli zákazníky nebo
jste zapříčinili smrt několika z nich… budete nejspíš muset do televize,
nejlépe, abyste si zaplatili vstup během vysílání Ordinace v růžové za-
hradě nebo vyhlášení další řady Star Dance. Přímo na televizních ob-
razovkách se už omlouvali takoví hříšníci jako Uber, Wells Fargo nebo
Facebook.
Doporučení: Do omluvného spotu nejlépe obsaďte vašeho ředitele
a zařiďte, aby se tvářil absolutně zkroušeně. Studie publikovaná ve
vědeckém časopise Organizational Behavior and Human Decision
Processes analyzovala 29 omluvných videí s řediteli a sledovala vývoj
akcií daných firem. Čím více se ředitel usmíval, o to víc se propadly
akcie dané společnosti. Naopak ty nejzroušenější a nejdojímavější vý-
kony si dokonce vysloužily mírný nárůst ceny akcií – takže, vzpomeňte
si na praktiky z Šíleně smutné princezny, na cibuli nešetřete a přidejte
i křen!
Jak:
Aaron Lazare, autor knihy On Apology, dělí úspěšné omluvy do čtyř
částí: uznání chyby, vysvětlení, pokání a náprava. Omluvě také nesmí
scházet upřímnost, pokání a změna. Většina značek ale upadne hned
na první překážce. Wells Fargo i Facebook ve svých omluvách nedo-
statečně vyjádřily lítost. Veřejnosti pouze připomněli, proč je lidé mají
rádi, stručně prolétly své „údajné prohřešky“ a většinu času se věno-
valy slibům o nápravě. Uber se ničemu, co by omluvu jen vzdáleně
připomínalo, ani nepřiblížil.
Řetězec KFC ve Velké Británii obrátil nedáv-no PR katastrofu ve vítězství v podobě zís-kaných médií tak, že mírně upravil své logo a jako omluvu je poslal do novin. V únoru totiž musela firma zavřít přes 900 restaurací kvůli nedostatku kuřecího masa. V omluvné rekla-mě, která vznikla ve spolupráci s londýnskou agenturou Mother, byl pouze obrázek prázd-ného kyblíku s nápisem „FCK“.
Na Ježíška v jesličkách v podání britského
pekárenského řetězce Greggs nečekalo
zrovna vřelé uvítání...
Kreativní omluva:
Vzhledem k současnému množství všemožných přešlapů není moud-
ré, se za každou cenu snažit omluvu vaší značky kreativně vyšperko-
vat – s jedinou výjimkou: pokud jsou ve hře logistické okolnosti nebo
okolnosti na straně dodavatele, máte volnou ruku. Například omluva
britského KFC za výpadek v dodávkách kuřat v podobě dnes už le-
gendárního sloganu „FCK“ byla naprosto dokonalá. Ještě předtím se
značce Johnson & Johnson podařilo po výpadku dodávek tamponů
získat srdce zákaznic zpět humornou, amatérsky osobní, milostnou
písní.
Žádný univerzálně aplikovatelný vzorec ale neexistuje. Důležité je ale
nezapomínat, kolik lidí chce váš produkt. To by mohlo sloužit jako ta
nejúčinnější pobídka ke kreativnímu riskování.
Nechcete se omlouvat?
Dobře, pak můžete světu jednoduše vzkázat, ať se bodne. Když skupi-
na Portman Group obvinila BrewDog, že obaly Dead Pony Club poru-
šuje pravidla pro marketing alkoholických nápojů, pivovar zareagoval:
„Omlouváme se za to, že to, co tvrdí Portman Group, máme u p*dele“.
BrewDog si to ale mohli dovolit, protože jsou etablovaní punkeři a sází
zkrátka na to, že nějaká Portman Group je jejich zákazníkům srdečně
ukradená. Většinou ale platí, že lepší je s upřímnou omluvou neváhat.
Můžete víc získat, než ztratit.
Z Contagious vás zdraví a co nejméně průšvihů přeje Lucie Svatošová.
P.S.: Podobné články vychází každý týden na našem blogu:
contagious.cz/news-and-views/
Novinky přidáváme také na sociální sítě:
FB: Contagious CZ/SK
IG: contagiousczsk
Pokud vás zajímá členství v Contagious a chcete mít přístup do online
platformy s nepřeberným množstvím případových studií marketingo-
vých kampaní i dalších materiálů, pište na [email protected]
D & B V O L . 1 7
19
D & B V O L . 1 7
20
Kavárno co hledá jméno a Vnitroblock: Série průšvihů, které milujemeZnáte to, každému se sem tam něco nepovede. Nám tedy častěji, než jiným, ale o to větší sran-da to je. A tak vám chci vyprávět pár z příběhů, které nás někdy stojí i nějakou tu vrásku navíc nebo vlas míň...
JAK NÁS VYDUSIL KOMÍN
Venku bylo sychravo, žádná velká zima, ale zájemců o horkou kávu
nebo svařák plná kavárna. Topit centrálním topením je samozřejmě
jednoduché, ale to tradičně není cesta, kterou bychom si vybírali. A tak
jsme i v tomhle případě vsadili nejen na funkčnost, ale i na atmosféru,
a nechali nainstalovat kamna na dřevo. Toho dne jsme přikládali, roz-
nášeli kakao a nic nenasvědčovalo apokalypse.
V nestřeženém okamžiku se naše kamna ale začala klepat a výhrůžně
brblat, v zápětí i komín. To už celý tým zbystřil, ale v tu chvíli se ozva-
la rána, špunt od komína vyletěl a přistál mezi kávou a dortem pána
u nejbližšího stolu. Ten k překvapení všech jen smetl popel ze své kníž-
ky a nerušeně pokračoval ve své čtení a pití kávy.
Kavárnu mezitím zavalil takový dým, že nebylo vidět na krok. Kolega,
který měl ten den velení, promptně zahájil evakuaci a větrání, avšak
byl na tom sám. Nikdo z hostů neměl v úmyslu zvednout se ze svého
místa. Jakoby dělali, že se jich celá situace vůbec netýká. Toho dne
jsme poznali, že není katastrof, které by nám odradily zákazníky od
kávy.
JAK JSME HLEDALI BARISTU
Jsme parta mladých (ano, i po letech tomu stále věříme) lidí, kteří dě-
lají, co je baví. Ale i to má svoje uskálí. Představte si situaci, kdy dora-
zíte do práce se svými kolegy a připravujete kavárnu k otevření. Že se
jeden z kolegů zpozdí, se právě díky mládí a nočnímu společenskému
životu může stát (a stává..).
Když ale nedorazí vůbec, kavárna se vám plní lidmi a vy děláte práci za
dva, začnete lehce panikařit, a tak mu do toho všeho voláte v naději,
že zvedne telefon a i on zpanikaří a v nejkratší možné době dorazí. Po
čtyřech hodinách už zbyde z paniky jen vztek a naděje pohasíná.
Lehce vzplane v momentě, kdy do kavárny dorazí bratr nezvěstného
kolegy. A definitivně umře, když vám i tenhle člověk oznámí, že nemá
tušení, kde je, ale že se v noci nebál žádného drinku navíc. Pak už se
jen smíříte s tím, že toho ,,zmetka” už dneska neuvidíte, ale až ho uvi-
díte, tak si to vypije.
To by se ovšem v ten moment nesměly otevřít dveře z půdy, kde jako
papež na balkóně stál onen nezvěstný barista s kšiltovkou šejdrem, ro-
zespalým výrazem a klidným hlasem a zatímco na něj všichni kolegové
a bratr nevěřícně civěli, pronesl v poledne ,,Přečo ste ma nevzbudili?”
Asi vás nepřekvapí, že od té chvíle říkáme našemu půdnímu Creative
labu ,,Tomášův pokojíček”.
JAK JSEM DOSTAL NA STAROSTI KAVÁRNU
Že jsme měli půl roku zavřeno ví hodně z vás. Co ví ale málokdo je,
co zavření kavárny (ne, že by to byl důvod, ale náhoda je to nakonec
vtipná) předcházelo.
Toho roku si potřebovala manažerka koncem září už pořádně odpoči-
nout, a tak svěřila na týden kavárnu Jakubovi a odjela na dovolenou
s velkými sny o vypnutém telefonu a čtení si na pláži. (To čtení nako-
nec vyšlo, jen to nebyly knížky, ale e-maily a smsky, ale zpátky
k příběhu…)
Jakub tedy neohroženě přebral velení nad Kavárnou co hledá jméno.
Už první den se stal takový menší zádrhel. Někdo nám ukradl přijímací
anténu k internetu (kdo, je nám záhadou dodnes).
Druhý den ovšem přestal fungovat kávovar, což je pro kavárnu pre-
kérka poněkud větší. Třetí den, v domnění, že horší to být nemůže, byli
všichni vyvedeni z omylu návštěvou z hygieny. Ta sice žádné pochybe-
ní nenašla, ale člověku tak nějak nepřidá už to, že vůbec přišli.
Jak se říká, neštěstí nechodí po horách.... a pro Kubův drobný oddych
se usadilo v naší druhé kavárně, ve Vnitroblocku, a kávovar přestal
fungovat tam.
Člověk si říká, že už se nemůže téměř nic horšího stát, protože to by
byla za 4 dny už podezřelá smůla. Pak přišel první říjnový den a s ním
informace, že Kavárnu už neotevřeme. Nejlepši týden to teda nebyl,
co si budem... ▪
21
D & B V O L . 1 7
22
D & B V O L . 1 7
Když Footshop šlápne vedle
I mistr tesař se někdy utne a dělat chyby je lidské, i když je udělá právnická osoba. Svoje o tom ví i Footshop, který občas udělá nějaký ten fuck up, přestože je jedničkou na trhu. Důležité je se z chyb poučit a udělat kroky k jejímu napravení, což je i fi remní politika Petera Hajdučka, CEO Footshopu. Pojďme se podívat na tři příklady, kdy český e-commerce retailer šlápl vedle.
Slevový armageddon
K letním měsícům se pochopitelně vážou i slevy skrz celým módním průmyslem. Když
Footshop tyto slevy spustil v srpnu 2018, menším nedorozuměním slevil nejen předem
plánované produkty, ale taky úplně všechny ostatní. Trvalo celou noc, než se na sle-
vový armageddon přišlo a zákazníci za tu dobu stihli udělat okolo 3 000 objednávek.
Veselé Yeezy Vánoce
Ještě než Footshop zavedl platformu releases.footshop.com pro limitované modely,
zájemci se o ně museli poprat online nebo instore, kde v zásadě platilo pravidlo, kdo
dřív přijde, ten dřív bere. Problém nastal v prosinci 2017, kdy na sklad přišel nový model
Yeezy od Kanyeho Westa. Prodej tohoto releasu byl až nad očekávání. Do košíku spad-
lo neuvěřitelných 2 500 párů. Chybou v systému bylo možné udělat více objednávek,
než bylo reálně na skladu. Zákaznická podpora Footshopu tak musela trochu upravit
obsah jejich vánočních přání pro některé ze zákazníků.
Rumunská (ne)dobírka
V jedné menší vesnici v Rumunsku žily tehdy třináctileté holky, které se velmi rychle
naučily, jak výhodně nakupovat. Když přebíraly své objednané zboží na dobírku, nikdo
po nich nechtěl ani korunu, a tak se s ušetřenými penězi vydaly zpátky na e-shop
Footshopu pro novou objednávku. I ta byla kvůli chybě v dobírce na účet Footshopu.
Kdo ví, za jak dlouho by se na ni přišlo... Ale naštěstí rumunská děvčata byla natolik
nenasytná našimi produkty, že svou poslední objednávku poněkud přestřelila a sama
tak na sebe upozornila.
Abychom ale nemluvili jen o přešlapech, je tu taky jedna věc, která se dost povedla:
Converse společně s Renew kolekcí recyklují plasty
Tenisky značky Converse s více jak 100 letou tradicí, která se vyznačuje především jed-
noduchým designem a ikonickou hvězdou v kolečku, měl alespoň jednou na noze
snad každý. Z původně basketbalových tenisek se stal lifestylový kult, který jde s trendy,
což potvrdil i s novou kolekcí Renew Canvas na modelech All Star Chuck.
Více informací o kolekci se dozvíš blog.footshop.cz
Satira ze zvířecí říše Adama JílkaKolem mladého umělce Adama Jílka (1989) bylo letos ruš-
no. Tomuto talentovanému malíři, který si i přes svůj relativ-
ně nízký věk stačil vyvinout jasně rozpoznatelný vizuální styl,
se úspěšně daří překračovat hranice klasické malby. Před
nedávnem se například podílel na letní kolekci šatů ve spolupráci
s návrhářkou Beatou Rajskou, kterou jste mohli poprvé spatřit
na fi lmovém festivalu v Karlových Varech. Letos je také zařa-
zen do přestižního žebříčku časopisu Forbes 30 pod 30. Jeho
díla jsou zastoupena ve sbírkách po celém světě a v průběhu
září a října můžete ta nejnovější vidět právě ve Vnitroblocku!
V historii umění byla zvířata po většinu času opomíjena. To je jeden
z důvodů, proč jsou ústředním prvkem Adamovy tvorby právě motivy
zvířat, kterým ale podobně jako v bajkách propůjčuje lidské vlastnosti
a občas také výrazy ve tváři. Dokáže bravurně propojovat paralely mezi
těmito dvěma světy a satiricky tak upozorňovat na různé nešvary lid-
ské říše.
Nejnovější Adamova výstava ve Vnitroblocku zachycuje tři ústřední
cykly, které spolu úzce souvisí. Prvním z nich je již zmíněná kolek-
ce zvířat zachycující pohled na dnešní společnost s nadsázkou, ironií
a vtipem. Dalším motivem je pomíjivost, kdy se v obrazech určité frag-
menty a motivy záměrně vytrácejí. Třetím cyklem je pak jakýsi život
v pohádce, který nám dává zrcadlo reálného světa.
Ačkoliv je každý obraz nositelem konkrétního příběhu, Adam rád ne-
chává diváka, aby na sebe nechal obrazy působit a sám si v nich nalezl
svůj vlastní význam. Je podle něj velmi cenné dávat naší fantazii pod-
něty, aby mohla dále kvést.
Výstavu Adama Jílka můžete vidět až do 22. října ve Vnitroblocku.
