DUDES &BARBIES

Do světa fantazie a alternativního divadla s Antonií Formanovou. Možná přijde i Malý princ...

listo

pa

d +

pro

sin

ec

20

19

#dbnewsfeed

D & B V O L . 1 8 D & B V O L . 1 8

2

EditorialAhoj,

udělat číslo pojednávající o fantazii je trochu bič na

šéfredaktora, protože fantazie je přesně to, co nejvíc dochází

s blížící se uzávěrkou! A teď se navíc blíží i konec roku, takže

se nedostatek fantazie projevuje ve více aspektech života.

Třeba jaké vybrat originální vánoční dárky? Kde na ně ukrást

peníze? Jaké si následně zařídit alibi? Člověk aby pořád něco

vymýšlel!

Teď ale - aspoň na chvilku - nemusíte. Dejte si svařák,

všechno jsme totiž vymysleli za vás. Konkrétně: na jaké jít

vernisáže (Malý princ Elišky Podzimkové a výstava Derecka

Harda!), co upéct (bez cukru a mouky...), kam zajít na skvělou

večeři (to jen tak Bockem) nebo ještě lepší mejdan (Radlická

totiž žije).

Vy už jen vymyslete, kde na to všechno vzít čas.

Krásný (před)adventní čas.

Katka z D & B crew

.03Eliška Podzimková

.04Kavárna: Na co nového k nám přijít

.09Rozhovor: Antonie Formanová

.11KlasickWheels fantazii meze neklade

.15Contagious: Pojďte si hrát

.12Malý princ a Knihkopec

.08Taneční fantazie v Sectoru

.13Fantastické filmy z Pidikina

.17Výstava Derecka Harda

.18Hořký ležák z národního pivovaru

.14(Pod)zimní fantazie z Papavery

.05Radlická žije a její DJs taky!

.19Novinky z restaurace, která je Bockem

Kavá

rna

co h

ledá

jmén

oVn

itrob

lock

Sepsala: Kateřina AndrlováZa foťákem stál: Vojta TesárekDala do kupy: Andrea Davalos & David Tschorn

Chcete nás z  jakéhokoliv důvodu kontaktovat? Nebo napsat feedback? Neváhejte a pište na noviny@dudesandbarbies.cz.

D & B V O L . 1 8 D & B V O L . 1 8

43

Eliška Podzimková: Malý princ tělem, duší i tvorbouVýstavu Malý princ ve Vnitroblocku můžete vidět od 25. října až do konce prosince. Málokterý čas je spojený se sněním a fantazií tak, jako období kolem Vánoc. Aby se tu zasnili dospělí a na chvíli se zase stali dětmi, je snem autorky ilustrací (a animací) Elišky Podzimkové.

Eliško, co jsi pro Vnitroblock připravila?

Připravila jsem výstavu Malýho prince ke knížce, protože jsem ho ilu-

strovala. Já sama jsem si k tý knížce našla vztah až při tom procesu.

Rozhodla jsem se, že z těch ilustrací, který mám doma a mají třeba 70

centimetrů v průměru, bych udělala výstavu. Na výstavy moc nejsem,

ale říkala jsem si, že tohle by mě bavilo a že bych chtěla vytvořit něco,

kam člověk přijde a pořádně si vyhraje! A tím myslím i dospěláky! Pro-

tože se sice říká, že knížka Malý princ je pro děti, ale já si to úplně ne-

myslím. Myslím, že je spíš pro dospělý, protože ten příběh člověk po-

chopí, až když je starší. Takže můj ideální scénář je, aby přišel dospělák,

ale toho dospěláka nechal za dveřma a vevnitř si hrál jako malý dítě.

Budou tam různý instalace, kam si člověk může strčit ruce, bude tam

zvuková i čichová kulisa, zároveň jsou všechny ilustrace naanimovaný

přes speciální aplikaci, takže na obrázek namíříte svůj telefon a on se

začne hýbat! Výstava je vytvořená přímo pro tenhle prostor a cíl je, aby

člověk vešel do takového světa Malého prince!

Jak se to stalo, že ses dostala k ilustrování Malého prince, i když jsi k

němu dříve vztah neměla?

Oslovilo mě nakladatelství s tím, že vypadám jako Malý princ a tak ho

musím dělat (smích)! Moc dlouho jsem ale neváhala. Sice jsem se

bála, protože je to přeci jen Malý princ a já to vždycky přirovnávám

k tomu, že je to stejný jako natočit znovu Harryho Pottera.

Byla to pro mě fakt veliká zodpovědnost. A já jsem si řekla, že celou tu

dobu, co to budu dělat a fotit na Islandu, tak tu knížku neotevřu. Ne-

chtěla jsem se nechat ovlivnit a znervóznit ještě víc.

Jak tahle práce probíhala? Bavilo Tě to?

Mě to hrozně bavilo! Já jsem hned na začátku řekla, že chci, aby ty

fotky byly z Islandu. Což většina lidí nechápala, protože Malej princ se

odehrává na sahaře v Africe…

Pro mě byl ale Malej princ náladově spojenej s tou melancholickou

náladou na Islandu a zároveň se dá na Islandu najít i ta poušť! A i když

jsem tam předtím v životě nebyla, tak to bylo přesně tak, jak jsem si

vysnila.

V sedmadvaceti letech jsi udělala něco takhle signifikantního! Co to

bude příště? Kralická bible?

(Smích) Nevím, co bude příště! Teď jsem měla hodně knižní období, tak

to zase budu potřebovat změnit. Mě to pak nebaví, když je ta práce po-

řád stejná. Teď se chci věnovat Plešounům. To je seriál pro onkologicky

nemocné děti. Sama jsem deset let po onkologický léčbě a vím, co mi

tehdy chybělo, nebo co bylo nepříjemný. Došla jsem k tomu, že by bylo

nejlepší udělat kreslený seriál pro onkoděti, který by vysvětloval, co se

během procesu léčby děje. Že padají vlasy, nechodíš do školy, protože

nemáš imunitu a tak…. Primárně by to bylo pro pacienty a jejich rodiny,

ale i pro širokou veřejnost. Já to vždycky přirovnávám k tomu starýmu

francouzskýmu seriálu Byl jednou jeden život.

Jaký jsou reakce na knížku?

Vlastně vesměs pozitivní! Lidi berou to, že jsem šáhla do takovýhle

knížky a líbí se jim to! Ale dostala jsem i jeden hejt: Proč Malej princ

jede na tý lišce a proč ji má přivázanou, že jsem asi vůbec nepochopila

tu myšlenku toho ochočení lišky...

Jinak špatný reakce bývají spíš na to, že jsem lesba a vypadám jako

kluk, než na moji tvorbu, což je vlastně dobrý! Takže tomu se většinou

zasměju a hodím to za hlavu.

Útěk od reality do Kavárny co hledá jméno

Venku se ochlazuje, dříve se stmívá a všichni začínáme mít chuť z téhle sychravé reality tak trochu utéct a to nejlépe ke krbu pod deku s horkým kakaem nebo senzačním svařákem v ruce. U nás najdete tohle všechno a ještě mnohem víc v novém menu.

#utekodreality

Potkat se s námi můžete i mimo Kavárnu! Už počtvrté budeme sou-

částí akce Korzo Národní. Jako jeden z hlavních stánků tu budeme 17.

listopadu připomínat výročí 30 let svobody!

Oslavte svobodu a demokracii s námi a stavte se pro kávu i na pokec!

D & B V O L . 1 8

5

D & B V O L . 1 8

6

Radlická žije! A kdo s ní?Tvůrci a DJové těch nejlepších mejdanů - Radlická žije - se většinou vyjadřují spíš hudbou, tentokrát jsme jim ale dali prostor, aby o sobě i něco řekli. A za klávesnicí jim to šlo překvapivě skoro stejně dobře, jako za mixážním pultem.

DJ Akvamen

Dj Akvamen se vůbec poprvé za gramofony objevil před 10 lety na

snowboardovém mejdanu ve Špindlerově Mlýně a od té doby patří

k předním Djs ve sféře underground/freestyle mejdanů. V podsta-

tě ihned po prvních vystoupeních se s Akvamenovými mejdany, na

kterých míchal zdánlivě nesmíchatelné hudební styly, strhla lavina,

která se nezastavila dodnes. Během uplynulých deseti let jste mohli

Akvamena zaznamenat prakticky na většině snowboardových, skate-

boardových, či action sports eventech v roli afterparty makera, za-

hrál si ve většině předních českých klubů a na všech velkých letních

festivalech. Jako dvorní Jägermeister Dj se nejčastěji pohybuje na

sportovních akcích, festivalech, všemožných afterparties, unikátních

večírcích a vernisážích. Akvamenovi není cizí ani spojení se živými hu-

debníky, díky čemuž jste jej již mohli vidět vystupovat s osmi členným

smyčcovým orchestrem, s bubeníky, kytaristy, zpěvačkami, či houslis-

tou. Jeho cit pro míchání skladeb bez jakýchkoli zbytečných parádi-

ček, či nepřesných skrečů a především jeho spojení old-school hudby

s nu-school pojetím, baví návštěvníky již celou dekádu, což dokazuje

na každé akci, kde se objeví. Jeho schopnost rozhýbat v mžiku parket

plný lidí, zatímco si ostatní Djs odskočí na cigáro a pak koukají, co se

v jejich krátké nepřítomnosti všechno stalo, je dechberoucí.

Životní motto: „Jedna vlaštovka jaro nedělá“. „I tlustý holky

potřebují lásku“.

Oblíbený setup: Gramofon, mix, !!!Odposlech!!!

Zajímavost: Nikdy v životě nepoužil funkci SYNC.

V 5-ti letech přeskočil vzteklého útočícího jezevčíka na BMX kole.

Top 3 tracks:

Kool shen –Two shouts IV My People

Pachelbel – Canon in D

Paolo Nutini – Iron Sky

Co pro tebe znamená Djing?

Osobně především seberealizaci a zábavu. Nikdy jsem nehrál, pro-

tože bych úplně musel – už od začátku jsem si držel Djing jen jako

vysněného koníčka, hrál jen o víkendech a doteď to tak mám. Živí

mě klasická práce a jsem hrdý na to, že jsem nikdy nemusel nikomu

o hraní napsat, doprošovat se, či bombardovat lidi s tím, že bych si

chtěl/měl zahrát tam a tam. Nikdy jsem se nikam necpal a můj progres

se vyvíjel jen na základě dojmů, které jsem svým hraním po sobě za-

nechal. Vždy jsem hrál jen tam, kde mi sami od sebe řekli „my tě tam

chceme“. Když se však Djingem chceš živit, nemůžeš si dovolit nemít

hraní a čekat, až někdo zavolá, tak chápu, že někteří jedinci si hraní

dost vehementně vyjednávají, možná až vymáhají – četl jsem hodně

e-mailů od aktivních českých Djs, kteří psali do „vyšších pater“ českých

eventových agentur věci ve stylu „jaktože tam hraje ten a ten, tam

bych měl hrát jedině já, apod.“, nicméně asi i právě proto pro mě Djing

oproti ostatním stále znamená svobodu a né jenom nutnost někde

žebrat o termíny, abych se pak mohl pochlubit, kolik hraní jsem měl.

Na to Djing měří jen blbci.

Na akci „Radlická žije“ hráváš pravidelně. Co bys chtěl návštěvníkům

sdělit?

Snažíme se dělat mejdan pro Vás, hrát hudbu pro Vás a veškerý servis

podřídit Vám. Nechceme Vás nutit poslouchat tisíckrát ohrané hity

z rádií a nechceme, abyste si na Radlické říkali „to už jsem někde sly-

šel“. Vaše spokojenost je naší prioritou a já za Radlická Djs Crew můžu

s čistým svědomím tvrdit, že po hudební stránce udělám vše, co je

v mých/našich silách, abyste neodcházeli nespokojení.

DJ Forrest Pine

Ahoj, jmenuje se Forrest Pine, jako DJ jsem vyrostl na Radlický, kde

jsem na první akci poustěl písničky z tabletu. Pak mě djing začal zají-

mat víc a objevil jsem soutěž Red Bull 3style. První video, který jsem

viděl, byl vítězný set Eskei83 z Baku 2014, a tehdy jsem si řekl, že přesně

tohle chci dělat. Přišly první půjčky, první technika, měsíce na salátech,

rohlících a čínských polívkách, hodiny trénování na prázdné Radlické

do noci. Dnes už toho mám za sebou víc, 2. místo s DJ Buldog v čes-

kém finále soutěže IDA, kde jsme soutěžili se svým projektem Double

Jam a 3. místo v českém finále Red Bull 3style. Podařilo se mi zvítězit

v soutěži Rádia SPIN, kde si mě následně vybral Marpo na hraní v rámci

jeho koncertu v O2 Aréně. Nově spolu s DJ ONDRASH rozjíždíme pro-

jekt PlayOF, který je zaměřen na elektronickou hudbu a prvně jste nás

mohli slyšet na Beat For Love na hlavní stage, na Colours of Ostrava

v HM zóně nebo na HIGHJUMP. V současnosti mě podporují Red Bull,

Jägermeister a Represent, takže mě můžeš vidět i na jejich akcích.

Životní motto: Všechno, co je před ALE, je zbytečný / Karma

Oblíbený setup: Dvakrát Gramofon Technics nebo dvakrát Pioneer

CDJ 2000. Mixpult Pioneer DJM S9 /

Zajímavost: Na jedné akci mi ukradli Mac. Za rok a půl mi ve 3 hodiny

ráno zazvonil telefon a ozvalo se “Ahoj, mám tvůj počítač”

Top 3 tracks:

Pink Floyd - Wish You Were Here

Mac Miller - Stay

Chaozz - Vodopády

Jak se změnily mejdany v ČR po dobu, co scénu sleduješ?

Pro mě se změnily hlavně tím, že se někam hýbu, začíná mě bavit

i hudba, kterou bych asi před 5-6 lety neposlouchal. Tím se i aktuálně

dostávám na akce kde jsem vůbec nebyl, takže je pro mě těžký soudit,

jak se změnily. Ale myslím, že hlavně energií, za to může hlavně vývoj

hudby. Energie není menší nebo větší, lepší nebo horší, ale spíš prostě

jiná. NobodyListen někde říkal, že dnes se netancuje, dnes se skáče,

a je to pravda.

Na akci „Radlická žije“ hráváš pravidelně.

Co bys chtěl návštěvníkům sdělit?

Pro mě je “Radlická žije” něco víc než jen akce. Je to pro mne vzpo-

mínka na to, jak se z toho tenkrát na začátku stal životní styl. S lidma,

co tvořili Radlickou, jsme se viděli každý den, makali tam na věcech,

řešili problémy, chodili společně na akce a jídla. A tyhle akce, jako

Radlická žije, byla taková naše odměna, kde jsme si to všechno mohli

užít. A mám hroznou radost, že se to zase rozjelo po znovuotevření!

Celé to pokročilo, naučili jsme se dělat věci trochu jinak, hlavně asi víc

profi. Ale základ zůstává pořád stejný. Stará drážní budova, kde jsem

za ty roky potkal spoustu skvělých lidí, zažil mejdany, o kterých asi ne-

můžu ani vyprávět, a budovu která mi pomohla dělat to, co mě baví!

Kačka, Adam a pár DJů se pro vás snaží dělat mejdan nejlíp jak můžou,

tak doufám, že vás to bude bavit, protože nás určitě jo.

D & B V O L . 1 8

7

D & B V O L . 1 8

8

Probuď svoji taneční fantazii v Sectoru!Impro/choreo je tak trochu jiná lekce. Jak už samotný název napovídá, jedná se o skloubení improvizace a choreografie. Co si pod tím ale představit? To už prozradí taneční lektorka Klaris, která se na vás v Sectoru právě na lek-cích Impro/choreo bude těšit!

Klaris, jak Tvoje lekce vypadají?

Část mé lekce je věnována improvizaci na určité téma, například

„ztvárnění malého/velkého prostoru“, „pohyb ve vodě“, „náměsíčný

tanec“, „dovyprávění příběhu pohybem“ a podobně. Témat je nepře-

berné množství, takže každou lekci můžete čekat něco jiného.

V choreografické části se pak můžete těšit na sestavu, která je kom-

binací výrazového tance, contemporary a street dance stylu. Jde

v podstatě o spojení tance a jisté dávky herectví. V určitých pasážích

choreografie dávám také prostor pro improvizaci, kde může tanečník

svobodně pracovat se svou pohybovou nápaditostí a zařadit ji do dané

choreografie.

V čem je to dobrý pro ty, kteří lekce Impro/choreo navštěvují?

V tanečníkovi objevuji jeho vlastní originální pohyb, nápad, pocit, ná-

ladu. Hlavním smyslem této práce je hlavně podpořit taneční sebe-

vědomí, odstranit strach z improvizování před ostatními a ukázat na

jedinečnost pohybů každého tanečníka.

V neposlední řadě se v lekcích snažím nabídnout feedback, jednak můj

vlastní, jednak vzájemný mezi samotnými tanečníky, který v tanečních

open classech pro veřejnost nenajdete. Tanečník je zvyklý přijít, rych-

le se naučit choreografii a jít domů. Bez reakce, bez komentáře, bez

odezvy. Právě proto se hlavně v improvizační části tancuje po menších

skupinách.

Jsou Tvoje lekce i pro úplné začátečníky?

Jasně, na lekcích jsou vítání jak začátečníci, tak pokročilí, kteří se ně-

kdy v rámci svého tancování zamýšleli nad některými z následujících

bodů:

Chci se cítit víc sebejistý/á

Neustále se srovnávám s ostatními tanečníky

Cítím se na lekcích neviditelný/á

Chodím na lekce pravidelně, ale jsem demotivovaný/á, nebývám vy-

brán/a do předváděcí skupinky

Chci do tance vložit sebe sama

Na lekcích si stoupám raději dozadu

Mám strach tancovat před zraky ostatních/před kamerou

Mám obavy z improvizace

Chci dostat upřímný feedback

DJ Ondrash

Ahoj, moje umělecké jméno je DJ ONDRASH. Jsem hudebník, který

ke své tvorbě používá gramofony nebo playery a mixážní pult. Díky

své kreativitě jsem zvítězil v národním finále celosvětové soutěže

RedBull Music 3Style. Díky tomu jsem mohl reprezentovat Českou

republiku v Taipei, Tchaj-Wan. Pár úspěchů jsem vybojoval i v tech-

nických soutěžích DMC a IDA, ve kterých získal dva tituly vicemistra.

Kromě hraní v klubech, na festivalech a jiných hudebních eventech

pracuji na tvorbě vlastní hudby a za podpory RedBull CZ a Jägermeis-

ter CZ se podílím na různých skupinových projektech.

Životní motto:

Tvoje objevená i neobjevená přání máš již v hlavě. Stačí jim jít naproti.

Oblíbený setup: Dvakrát Gramofon Technics nebo dvakrát Pioneer CDJ 2000. Mixpult

Pioneer DJM S9.

Zajímavost:

Během jednoho roku jsem stihl koupit a následně ztratit tři počítače,

z čehož jeden jsem nechal na střeše auta, když jsem jel na akci (nikdy

se nevzdávej, i bez zálohy dat).

Top 3 tracks: Illa J. - Spiders

Chance The Rapper - No Problem

J. Cole - Love Yourz

Co je pro tebe znamená Djing?

Djing je životní styl. Je to práce, koníček, vášeň, motivace, vše dohro-

mady. Baví mě ho studovat jako předmět. Studovat jeho historii, vývoj,

dosah i přesah. Je to způsob jak komunikovat s lidmi, se kterými si

třeba nemáte co říct. Spojuje lidi, dokáže vyvolat kladné i záporné

emoce. Je to taková hudební “manipulace” s lidmi.

Jak se změnily mejdany v ČR po dobu, co scénu sleduješ?

Dnešní doba je rychlá. I hudba se tomu přizpůsobuje. Lidi rádi ská-

čou, tvoří tzv. mosh pit. Záleží na typu mejdanu. Snažím se jít s dobou

a objevovat hudbu, kterou bych dříve ani neposlouchal, natož hrál.

Nicméně i tak si vybírám to kvalitní, protože nuance mezi poddruhy

jednoho žánru jsou tenké.

DJ Fuuse

DJ, tanečník a beat maker.

Jako tanečník se více než 10 let věnuju streetovým stylům jako hi-

phop, lockin’, poppin’, house dance a dalším. Paradoxně byl tanec

tím, co mě přivedlo k hudbě a díky tomu jsem ji začal vnímat jinak,

více do hloubky. Tenhle zájem o poznávání hudby se zanedlouho roz-

šířil o chuť sdílet svou radost z hudby s ostatními (převážně taneční-

ky). Tak jsem začal v roce 2015 na tanečních kempech po večerech

hrát ostatním a postupně tak začal vyhledávat lidi, kteří na hudbu na-

hlížejí stejně. Shodou okolností byl prvním člověkem, který mi v téhle

cestě k DJingu začal pomáhat, právě Forrest Pine.

Již druhým rokem jsem koncertním DJem Bena Cristovao, kterého

jsem dříve doprovázel jako tanečník, dnes jako hudební support na

všech jeho koncertech. Hraju také většinu zásadních tanečních battlů

v ČR. Život tanečníka se odráží i v mojí selekci. Hudební sety se tak

vezou hlavně na vlně hiphopu, funku, soulu, ghetto funku, ale i dan-

cehallových rytmů či příjemné housové hudbě.

Slyšet jste mě mohli v pražských klubech jako je Chapeau Rouge, Pa-

lác Akropolis, La Loca Music Bar, M1 Lounge, Fancy Lounge, Nakashi

Private Lounge, ACE Club (dříve One Club), Radlická Kulturní Spor-

tovna, KU Bar & Lounge, MOON Club nebo na královéhradecké Ná-

plavce.

Životní motto:

Každý den není posvícení. Život je moc krátký na to, abychom řešili

hlouposti a malichernosti.

Oblíbený setup:

Mix, gramofony, Maschine

Zajímavost:

Nejpomaleji se balící člověk na světě. (pozn. DJe Ondrashe)

Top 3 tracks:

Aretha Franklin - Rock Steady

Michael Jackson - Heal the world

Mac Miller - What’s the use

Co je pro tebe znamená Djing?

V první řadě to, že jsem hudbu začal zkoumat i z jiného úhlu pohledu

než jako tanečník . Pro mě jako tanečníka, DJe a začínajícího produ-

centa má teď muzika úplně jiný rozměr než dříve.

Možnost vytvářet dobrou atmosféru skrze hudbu, kterou hraju.

Na akci „Radlická žije“ hráváš pravidelně. Co bys chtěl návštěvníkům

sdělit?

Tuhle akci vnímám jako sešlost lidí, kteří už jsou za ty roky s Radlickou

neodmyslitelně spjatí a proto je tam vždycky super vibe!!!

Chci proto vzkázat všech lidem, kteří tuhle akci ještě nikdy nezažili,

aby tuhle mezeru brzy doplnili. ;)

9

D & B V O L . 1 8 D & B V O L . 1 8

10

Antonie Formanová: Dělám, co mě baví, a jako bonus za to dostávám peníze

Se studentkou DAMU a mladou herečkou Antonií Formanovou jsme se potkali ve Vnitroblocku. Prý se tu už jednou učila na zkoušku z dějin divadla (dopadla dobře!) a provázela tu hosty vernisáže Elišky Podzimkové v roli Malého prince…

Vzpomeneš si, kdy jsi četla Malého prince vůbec poprvé?

Byla jsem vážně malá. Bylo mi tak osm, devět…

Myslíš, že je to knížka pro děti?

Pro mě to byla knížka pro děti, ale přestala být! Je to ta knížka, kterou roz-

hodně stojí za to si přečíst i jako dítě, i jako dospělej. Protože jako dospělák

to člověk vnímá úplně jinak. Jako dítě příběh vnímá jako pohádku- vidí

tu fantazii a obrázky! Já si pamatuju, jak mě to fascinovalo, protože jsme

doma měli tu verzi, kde ilustrace byly ve 3D- dalo se s nimi různě hýbat.

Později jsem si to přečetla a teď nedávno znovu, když právě vyšla kni-

ha s ilustracemi Elišky Podzimkové a člověk to najednou vnímá úpl-

ně jinak. Vidí tam všechny ty paralely a to, jak se to vlastně vztahuje

k dnešní době.

Ty budeš vystupovat na vernisáži Eliščiny výstavy Malý princ, jaká tam

bude Tvoje role?

Já povedu loutku Malýho prince, kterou vyrobila Eliščina maminka.

Ještě vlastně přesně nevím, co tam budu dělat. Ale trochu vlastně

provedeme lidi tou výstavou.

Bude to unikátní číslo, připravené jen pro tuhle vernisáž. Uvidíme, jestli

to bude mít úspěch a pak třeba i nějaké pokračování.

Jaký to je, pracovat s takovou látkou, jakou je Malý princ?

No, mám k tomu respekt! Hrozně oceňuju Elišku, jak zvládla zpracovat

tu knížku, protože vím, že z toho taky měla strach, protože je to oprav-

du velkej fenomén. Musím to ještě pořádně nastudovat, abych měla

pohyby jako Malý princ.

Studuju na DAMU, teď jdu do třeťáku a máme to tam loutkoherectví

jako předmět, ale samozřejmě ještě nejsem žádnej zkušenej loutko-

herec.

Jak to, že padla volba zrovna na Tebe?

My se s Eliškou známe úplně od dětství. Jako malý jsme si hrávaly,

ještě s mýma ségrama. Takže se známe dlouho a Eliška ví, co studuju,

proto mě oslovila, jestli bych nechtěla tohle dělat s ní. Vzešlo to tedy

spíš z přátelství.

Co děláš, když zrovna nejsi Malý princ nebo studentka?

Teď budu zrovna zkoušet nové představení, aktuálně nic netočím. Tak-

že jsem vlastně především ta studentka. To mi zabírá nejvíc času, zvlášť

teď, když mám poslední rok před bakalářkou.

Jsi pilná studentka?

Snažím se! Ale především mě to baví, takže jsem hlavně zaintereso-

vaná studentka. Budu pak asi pokračovat v magisterském studiu. To

se uvidí.

Když hraješ divadlo, bereš to tak, že “jdeš do práce”?

Ne. Beru to tak, že můžu dělat něco, co mě baví a bonus je, že za to

dostanu peníze. Ale v Dejvickém divadle mám teď brigádu a jsem tam

šatnářka!

Ty jsi obklopená samými kulty! Malý princ, Dejvické divadlo, Tvoje

příjmení!

To je pravda. Je to pro mě všechno velká čest!

V jednadvaceti letech jsi toho stihle už celkem dost…

Pořád to nějak nepobírám. Vlastně od té Dukly, co jsem točila, když mi

bylo osmnáct, si pořád nemůžu zvyknout, že mám takový štěstí!

Nečekala jsi, jaký ohlas bude film Dukla mít?

Já jsem si říkala, že to hodně lidí zasáhne. Líbilo se mi to a věděla

jsem, že to David Ondříček udělá hezky. Trochu mě ten úspěch ale

stejně překvapil, ale myslím, že je to dobře a že je to zasloužený! Byl to

můj první velkej projekt. Když jsem šla na konkurz, řekla jsem to doma

a když mě vzali, musela jsem to konzultovat s pedagogy ve škole. Ale

vlastně jsem neváhala, jestli tu roli přijmout.

Přesvědčilo Tě to téma filmu, nebo spíš lidi, kteří na filmu pracovali taky?

Asi obojí. Tým mi byl hodně sympatickej a scénář se mi líbil. Tím, že to

byl první velký projekt jsem k tomu přistupovala hlavně tak, že to bude

zajímavá zkušenost. Pak přišly ještě nějaké zajímavé nabídky, ale já

jsem dala hodně přednost škole. Občas jsem to zkoušela zkombino-

vat, ale dodělat školu je priorita.

Nezáviděli Ti spolužáci, že jsi dostala takovou příležitost?

Nevím, jesstli mi záviděli. Jestli jo, tak mi to nepřiznali. Ale přijde mi, že

mi to spíš přáli. A mám i nějaké spolužáky z Ostravy, takže jsem měla

ten přízvuk z první ruky!

Kde se odreagováváš?

Trávím hodně času s kamarádama a spolužákama z DAMU. Ale vlastně

je to pořád stejně prostředí… Často taky jezdím právě za Eliškou (Pod-

zimkovou) a rodinou.

Jak strávíš Vánoce?

Vánoce vždycky trávím s rodinou! Scházíme se všichni. Sejdeme se

s holkama, mýma ségrama, a mámou a den předem chystáme jídlo.

My to nijak neošulíme! Máme dva druhy bramborovýho salátu a kapra

a taky různý vsuvky ze zahraničí. Jako foie gras a šneky s nádivkou…

A já dělám tiramisu jako dezert.

A pak pozorujeme andělíčky! Když jsem byla malá, koukali jsme z okna

a táta se strejdou házeli prskavky a my jsme koukali a mysleli, že už letí!

Lákali Tě už nějaké seriálové produkce?

Lákali, ale já zatím odolávám. S tou školou je to náročné skloubit něja-

ký dlouhodobý projekt. A hlavně chci dělat spíš divadlo, takže sestřička

v Ordinaci zatím nebudu (smích).

Jak je dneska důležitý pro herečku dělat si promo na sociálních sítích?

Já si sama dělat PR vůbec neumím. A když se mi stane, že za mnou

třeba někdo přijde a chce ode mě podpis, tak to ještě vůbec nepobí-

rám. Chápu, že je to pro některé lidi důležité, protože by bez toho asi

nepřicházely nabídky, ale v téhle fázi ještě nejsem. Mám svoje zázemí

a nabídky přicházejí.

Být herečkou byla Tvoje první volba?

Úplně jako malinká jsem chtěla být zvěrolékařkou. Ale pak už si pama-

tuju, že jsem vždycky říkala, že chci být herečkou. Tím, že jsem vyrůs-

tala v uměleckém prostředí a hrála v nějakém dětském představení,

tak se mě to nepustilo ani na gymplu.

Dala bys nám nějaké “podpultové” kulturní tipy, co bychom neměli

v Praze minout, i když se o tom moc nemluví?

Určitě bych doporučila Vladaře v Komedii, to dělali absolventi herectví

a režie na DAMU a je to absolutně skvělý představení, co stojí za to.

A určitě skupina Osm lidí, to je taky skupina, co vznikla na DAMU

- u nás na alterně. A já dneska zrovna jdu na představení Moje děda

Tvoje děda do NoD. Jsem na to zvědavá, ale nebojím se to předem

doporučit, protože si myslím, že to bude super (smích).

A můžete taky přjít na DAMU podívat se na naše klauzury!

No a další tip je třeba zajít na pivo do Lokálu nebo do Dvou Kohoutů,

protože mám ráda pivo.

D & B V O L . 1 8

1211

Do světa fantazie nemusíte na hřbetu jednorožce...Svět custom mopedů je rozhodně jedno z míst, kde se mocné síly fan-

tazie koncentrují. Každým dnem tomuto úžasnému světu propadají

další nadšenci, kterým čím dál více, v tom běžném světě motorů, fan-

tazie začíná scházet. Z logických důvodů už také navždy scházet bude.

Vždy mě fascinuje, co všechno lidé vymyslí na svých přestavbách mo-

torek. Kolik nádherných podob může mít jeden “obyčejný” stroj. Je

skvělé zároveň pozorovat proměnu člověka, který propadne kouzlu

“custom culture” světa. Mnoho lidí si to na začátku nejspíš ani neu-

vědomuje, ale pořízení takového jedinečného stroje, je něco jako

otevření dveří od kouzelné zahrady. Jakmile těmi dveřmi projdete,

začnou se dít ve vašem životě nenápadné změny, na jejichž konci sto-

jí vaše nové já. Vaše cesty do práce a z práce už budou navždy jako

výlet...

Jakub Frey / Klasick Wheels

Malý princ a Knihkopec

Jednoho dne, zrovna venku pršelo, vrzly dveře a do Knihkopce vešel

Malý princ. Vlasy měl zplihlé a kabátek urousaný, ale stejně jsem ho

poznal, protože Malého prince zná každý.

„Dobrý den,“ řekl „Mohl bys mi dát knihu?“

Jsem knihkupec, raději knihy prodávám, ale nechtěl jsem ho zklamat,

zeptal jsem se tedy, jakou by si přál.

„Chtěl bych takovou, jaká se vejde na mou planetu,“ zamyslel se. „Rád

bych z ní četl svojí růži každý den, proto by měla mít silný příběh, aby

se nám neomrzel, přitom ale vyprávěná jemným hlasem, jaký mají

rády květiny a děti. Také mám rád obrázky.“

Musel jsem se zasmát. „Ale taková je přesně o Tobě od pana Saint-E-

xupéryho, cos ho potkal kdysi v africké poušti!“

„Opravdu?“ užasl.

„A nejenom jedna! Jsou jich tisíce vydání ve 300 jazycích a dialektech!

Človíčku, vaše setkání Antoine de Saint-Exupéry napsal a nakreslil tak

lehce a čistě, že tu knihu milují lidé po celé planetě. Mohou jí číst stále

znovu a nacházet prostou moudrost, že je dobré dívat se srdcem. Málo

umělců si troufá na vlastní verzi, přesto jsou některé velmi povedené.“

„Ukážeš mi je?“ zvědavě se rozhlédl po řadách knih.

„Rád,“ potěšil mne. „Například tohle vydání je nejvíc podobné tomu

prvnímu, které vyšlo v New Yorku v roce 1943,“ podal jsem mu knihu

s papírovým přebalem.

„Tuhle ilustroval Vladimír Fuka, náš slavný kreslíř. V šedesátém šestém

vyšla ve skvělém překladu doktorky Stavinohové. A tady je kniha plná

dokreslovaných fotografií Elišky Podzimkové,“ dlouze jsem si ke strán-

kám přivoněl.

Vzal si je pozorně do rukou a tiše se zasmál.

V knihkupeckém zápalu jsem se začal štrachat po štaflích a vytahovat

další knihy.

„Podívej se na tu nádheru!“ volal jsem nadšeně z výšky a mával reprin-

tem vydání, které si po sebe krasopisně přepsala a úžasně ilustrovala

tehdy sedmnáctiletá výtvarnice Věra Jandourková. „Jen si představ,

jak ji ten příběh musel uchvátit.“

„Dávej pozor, ať z toho nesletíš!“ upozornil mě.

„Chtěl jsem Ti ještě ukázat,“ omluvně jsem se usmál, „jak o Tvém pří-

teli a vašem příběhu kreslí a píše Petr Sís ve své knize Pilot a Malý

princ, nebo jakou práci si dal Antonio G. Iturbe zdokumentovat dobro-

družství letecké pošty ve 30.letech a Saint-Exupéryho život v románu

K otevřenému nebi…“

Stydlivě se ošil. „Víš, mé vzpomínky už růže zná a nerad bych ji nudil.

Chtěl bych vědět, jaké příběhy píší lidé.“

A tak jsme si začali povídat o knihách, z hrnečků s beránkem jsme pili

levandulový čaj a venku pršelo.

Nakonec se nesměle zavrtěl a trochu posmutněle řekl: „Tvoje knihy

jsou krásné, děkuji Ti, ale přeci jenom jsou velké a na mou planetu se

nevejdou. Nemohu si je všechny vzít.“

„Tomu rozumím,“ pokrčil jsem rameny, „lidé, kteří rádi čtou, mají velké

knihovny a často jim stejně nestačí.“

Náhle se však zarazil a pak radostně zatleskal. „Raději si vezmu jen

pexeso s obrázky mého přítele, budeme s nimi hrát a u toho si vy-

právět a malovat příběhy, jako jsou v tvém knihkupectví. To nás určitě

neomrzí.“

Zasmál se, zívl a byl pryč. ▪

Přijďte si i vy pro knihu, můžete ji věnovat své růži nebo berán-

kovi, nebo sobě. Sněte. KNIHKOPEC je domeček v parku, hned

naproti Vnitroblocku, určitě trefíte!

D & B V O L . 1 8

D & B V O L . 1 4

13

D & B V O L . 1 8

14

D & B V O L . 1 8

Film je sen!Nevím, jak to mají ostatní, ale já když byl malý pískle (což bylo podle

mojí - dnes třináctiletý - sestry pravděpodobně někdy v období paleo-

litu), dostal jsem se ke starým VHS kazetám s nepřeberným množstvím

kvalitních filmů s jednohlasným rychlodabingem, kterých můj otčím,

z nějakýho důvodu, vlastnil celou skříň.

Pamatuju si na první moment, kdy jsem viděl Hvězdné války, kde se

snažil uvanený ‘’dabér’’ pokrýt celou škálu hlasů.

Venku pršelo, mně bylo osm a měl jsem zakázáno na ty filmy koukat,

protože bylo dost možný, že mezi nima mohlo být schovaný i zápa-

doněmecký péčko a nikdo nevěděl kde (no dobře, já to věděl), ale

nikdo nebyl doma a mně to po chvilce začalo být jedno. Já tam totiž

byl! Letěl jsem těma jejich vesmírnýma stíhačkama a žral jsem každou

scénu, kterou mi film nabídl a až závěrečné titulky mě vrátily zpátky.

To film ještě uměl.

Byl jsem dítě a věřil tomu. Jednou jsem se proháněl s dinosaurama

v Jurském parku, pak jsem se smál s kadetama z Policejní akademie.

Když jsem poprvý uviděl v džungli Predátora, hrklo ve mně, ale byl tam

Arnold a ten se o to postaral.

Film mě vcucnul a nepustil a rád na to období nostalgicky vzpomínám.

Podobně jako v příběhu filmu Hook, od Stevena Spielberga, kde se

z Petera Pana stane dospělý člověk a zapomene na svý kamarády ze

Země Nezemě (což jsem jako malý obrečel), tak i já jsem vyrostl a na

film se začínal dívat víc kriticky.

Začal jsem obdivovat italský neo-realistický režiséry jako Vittoria De-

Sica nebo Roberta Rossellini, nechal si narůst vousy a na všechno říkal

hovadiny jako: ,,Hmm, dobrý, ale narativně si to bere až moc z novýho

Hollywoodu, ale autor s tím neumí pracovat.’’

Sžil jsem se s většinovou představou, že film je umělecký tvar, který

má člověku přinášet intelektuální a morální obohacení a filmy, které

toto nesplňují, jsou nízké a brakové.

Takže jsem třeba odsoudil Policejní akademii. Protože jsem byl kokot.

Teď už vím, že to je jeden z mnoha tvarů filmu.

‘’Nexistuje špatný nebo dobrý film. Existují prostě filmy, které se líbí někomu a pak ty, které se líbí někomu jinýmu.’’

Dobrý je vrátit se na začátek. Někdy do období konce devatenáctýho

století, kdy se film zrodil. Protože si myslím, že v tomhle období je pri-

mární smysl filmu nejvíc vidět.

Legendární je historka, kdy diváci, kteří přišli někdy v roce 1895 na před-

stavení filmu Vlak přijíždí na vlakové nádraží od bratří Lumiérů, s hrůzou

utíkali pryč z kina, protože byli přesvědčeni, že je ten vlak zajede.

Představte si to dneska.

Lumiéři ale brali film jako pouťovou zábavu. Snímali reálie běžné-

ho dne a tak víc než sen film připomínal dokumenty. Pak ale přišel

Georges Meliés, potulný kabaretní kouzelník, který se do té kouzelné

krabičky, která uměla zaznamenávat ale i promítat obraz, zamiloval.

Natočil Cestu na měsíc, fantaskní dobrodružný film podle Julese Ver-

nea a poslal přímou čarou lidi do fantazijního světa, kde bylo všechno

možný a tak to je v pořádku.

Myslím si, že díky tomu se stal film celosvětově oblíbeným a postupně

se přenusul z cirkusových stanů do specializovaných míst. V Americe

se jim říkalo třeba Nickleodeony, protože filmy stály niklák a člověk

jich viděl i pět za sebou. Fantazii se meze nekladly a než se do toho

vložil byznys, tak film byl záležitostí několika snílků.

Když se posuneme o desítky let dopředu, jeden takový snílek přetváří

tvář filmového světa na mainstreamové úrovni s pravidelností jeden

film za tři roky.

Jmenuje se Quentin Tarantino a jeho poslední snímek – Tenkrát v Ho-

llywoodu – zamotal hlavu nejednomu recenzentovi a divákovi.

Tarantino pochopil, že film pracuje s čistě fikčním a fantazijním světem,

který ale tady prolíná s tím skutečným a spousta lidí je z toho poprávu

zmatena.

Ale stejně jako Georges Meliés vytvořil svoji vizi kosmických cest, i Ta-

rantino vytváří svůj ideální svět, kde jeho Sharon Tate neumře a krimi-

nálníci, kteří ji v tom reálném světě zavřaždili i s nenarozeným synem,

dostanou od Brada Pitta pořádně přes držku.

Pochopil, podobně jako to udělal třeba ve filmu Hanební pancharti,

kde parta nacibijců rozstřílí Hitlera na mikročástice, že film nemusí být

pouze plochou a otrockou adaptací reality. On si může dělat co chce,

protože je autor, a nikdo nemůže říct ani popel.

Myslím si, že to je neduh velké většiny dnešních autorů. Všechny ty hy-

perrealistické filmové adaptace skutečnosti z diváků pravidelně vytla-

čují to malé dítě, které je v každém z nás, které se chce prostě jen bavit.

Odpověď na fundamentální otázku, na kterou se v podobě filmové te-

orie snaží lidstvo někdy od 60. let najít odpověď “Co je to vlastně film?”

se podle mého názoru nachází přímo před našima očima.

Myslím, že to řekl francouzský filmový teoretik André Bazin: ,,Film je

sen, který v jeden a ten samý moment sníme všichni společně.’’

Líp to za celých padesát let nikdo jiný neřekl.

Pokud hledáte nějaké autentické místo, kde byste mohli společně snít,

třeba s kamarády nebo partnerkou, PidiKino je pro vás jasnou volbou.

Místečko vytvořené s láskou k filmu mimo pravidelných sobotních

projekcí od 19:00 pořádá také krátké přednášky o filmech a historii.

Nesmíme ani vynechat informaci o tom, že si nás můžete pronajmout

a strávit tak příjemný večer v soukromí nejmenšího kina v republice.

Filip Štoček / Pidikino

(Pod)zimní inspirace z Papavery

Věnec nepatří zdaleka jen k adventu! Navíc je tak jednoduchý, že vám

nezabere víc než dvě minuty, proto můžete mít na stole klidně každý

týden jiný. Diana z květinářství Papavera připravila fotonávod, jak na

to!

Potřebujete:

Šípky

Břečťan

Plamínek

Asparágus

Obruč

Obruč jednoduše omotáte břečťanem a všechen ostatní materiál už

jen zasunujete pod něj. Báječně jednoduché, ne? Ale pokud by se vám

do toho stejně nechtělo, stavte se u nás v Papaveře a my pro vás vyro-

bíme dekoraci, jakou si budete přát.

D & B V O L . 1 8

15

D & B V O L . 1 8

16

Pojďte si hrát!

Máte nějakou oblíbenou hru? Třeba něco, co hrajete na telefonu v metru, deskovou hru, která vždy zachrání pokulhávající zábavu na domácím večírku nebo oblíbené hry, které doma hrajete s dětmi? A nebo jste propadli podmanivému kouzlu světa počítačových her? Hry jsou úžasná věc, pouštějí uzdu fantazii a slouží jako skvělý relax. A také jako extrémně úspěšný marketingový nástroj. Jenže...

Herní marketing je v reklamní branži tak trochu přehlížený gigant. Přitom se - vtaženi do

hry, mnohdy opět cítíme jako děti a to je pro značky velká příležitost, kterou by měly chytit

za pačesy. Vybaví se vám ještě televizní reklamy na hračky, když jste byli malí? Kdo z vás

je pak kreslil třeba do dopisu Ježíškovi? Dospělí v sobě vždy mají kousek dětské duše, jen

ji musí objevit. A pokud se ten kus dítěte v dospělých povede objevit značkám, vznikají

kampaně s úžasnými výsledky.

Proč reklamní průmysl přehlíží jednu z největších a nejvýznamnějších cílových skupin vůbec?

Ronan Patrick, datový stratég britské agentury BBH

Představte si, že se chystáte na pohovor. Ucházíte se o přijetí do pro-

fesionálního marketingového programu pro absolventy. Jedná se

o program, který hledá „digitální průkopníky, kteří ovlivní společnost,

produkují aplikace a řadí se mezi členy generace Z…“ no však to znáte.

A představte si, že tam nakráčíte a prohlásíte, že Instagram a Snapchat

jsou podle vás jen takové výstřelky nebo že se neorientujete v hudeb-

ních ani filmových trendech. Nejspíš by vás se smíchem vyprovodili

ještě dřív, než byste se dostali k přednesení své pečlivě připravené

řeči o tom, jak značky mohou svými aktivistickými sliby a následnými

skutky oslovit mileniály po celém světě.

A co by se stalo, kdybyste na takovém interview utrousili, že nevíte

zhola nic o hraní videoher a nemáte ani nejmenší zájem na tom co-

koliv měnit? Pravděpodobně nic - v pořádku. Tak funguje ironie prů-

myslu, který slintá při sebemenším náznaku pojmů „mileniál“ nebo

„generace Z“ a přitom klidně ignoruje skutečnost, že více než polo-

vina lidí ve věku 16 až 24 let hraje počítačové a další hry. Tak funguje

branže, která tvrdí, že „jde za penězi“, zatímco přehlíží statistiky, které

dokládají, že herní průmysl je větší, než filmový a hudební dohromady.

V reklamě jsme přímo posedlí trendy na Instagramu, Facebooku,

Snapchatu nebo Tik Toku. Přitom herní trendy necháváme zcela stra-

nou, i když se hraní videoher možná těší větší popularitě, než všechny

jmenované sociální platformy.

Jen pro zajímavost - heslo „Fortnite“ padlo ve Spojeném království

do vyhledávačů během minulého roku častěji než „Trump“, „Brexit“,

„Avengers“ nebo „Hra o trůny“. Zároveň je ale důležité pochopit, že

hry nejsou aktuální trend ani budoucí velký hit; jsou neuvěřitelně po-

pulární už několik desetiletí. Herní svět v sobě skrývá moře kreativních

možností a příležitostí a značky mají potíže s jejich správným využitím.

Hlavně proto, že k nim přistupují naprosto nevhodně.

Na úvod: „hráč“ možná není takový, jak si ho představujete. Možná

vás udiví, že ve většině případů nejde o asociálního chlapce se sídlem

někde ve sklepě, kde pravděpodobně hltá Reddit a chystá se na další

raid ve World of Warcraft. Nejspíš je to několikanásobná matka, která

hraje Bubble Witch, když zrovna vychytá trochu volna mezi uspáním

dětí a začátkem Výměny manželek.

Za druhé, nepotřebujete vytvořit hru. Jedná se o několik let starý

trend, kdy vznikaly značkové hry. Byl to propadák, protože je nikdo

nehrál. Všichni jsme přece dávno měli Candy Crush! Myslíte si snad,

že pokud byste pod vlajkou nějaké značky natočili seriál s draky, zís-

kali byste popularitu Hry o trůny? Tak proč tak přistupujete k hernímu

světu?

„Společnosti a jejich značky, které se úspěšně usídlily ve světě her jsou většinou ty, které s herním světem zacházejí jako s mediálním prostorem pro skvělé kreativní nápady.“-- BBH Lab

Podívejte se třeba na Samsung: Loni v létě začlenili do hry Fortnite

Galaxy skin. Jediným způsobem, jak ho odemknout, bylo koupit si mo-

del S9. Lidé se mohli zbláznit. Samsung musel vyškolit zaměstnance,

aby věděli, jak vyhnat hráče z obchodů - někteří se totiž snažili odemk-

nout skin na vystavených telefonech.

Nejpopulárnějšímu hernímu streamerovi poslal Samsung realistický

Fortnite loot box. Šlo o jednoduchý, ale přesto skvělý nápad, který

k uvedení nového modelu Note 9 přilákal 9 milionů zhlédnutí.

Koneckonců, rolí plánovače je vyhovět zájmům mileniálů i jejich ná-

sledovníků… Má ale takový planner přehled o tom, kolik peněz lidé

utratí za hry v porovnání třeba s hudbou nebo filmy? Tuší kolik hodin

spolu s dalšími uživateli tráví ve virtuálních prostorách, ze kterých mo-

hou značky těžit? Pokud ano, následuje jediná otázka: „Kde všechny

ty značky jsou?“

P.S. Podobné články vychází každý týden na našem blogu:

contagious.cz/news-and-views/

Novinky přidáváme také na sociální sítě:

FB: Contagious CZ/SK

IG: contagiousczsk

Pokud vás zajímá členství v Contagious a chcete mít přístup do onli-

ne platformy s nepřeberným množstvím případových studií marketin-

gových kampaní nejen ze světa videoher i dalších materiálů, pište na

info@contagious.cz

D & B V O L . 1 8 D & B V O L . 1 8

18

Dereck Hard přetvořil Kavárnu co hledá jméno na svou nadcházející výstavu

Přední český fotograf Dereck Hard, známý svými inscenovanými pop artovými fotografiemi, měl letos nabitý a úspěšný rok. Vyhrál na třech mezinárodních soutěžích a po sólo výstavách nejen v České republice, ale i v USA nebo Rusku si na listopad připravil svou již letošní devátou. Zahájíme jí 8. listopadu v Kavárně co hledá jméno. Má krátký a prostý název - 9.

Proč devět? 9 je totiž jméno jeho zbrusu nové série. Jedná se o ins-

cenovanou fotografii s autorským fiktivním příběhem, rozděleným do

devíti fotek, a to zcela záměrně. Každá fotografie zachycuje mladou

ženu v jednom měsíci během jejího těhotenství. Modely jsou přímo

autor a jeho partnerka, se kterou toho času opravdu čekal dítě. Jejich

příběh byl o mnoho šťastnější než ten vyobrazený, ale možná i ten

dojde k vytouženému „happy endu“. Nebo ne?!

Autor, který ve své volné tvorbě vytváří série ve stylu pop art photo-

graphy, často kritizující současnou společnost i sám sebe, nyní přichází

s velice intimním a osobním tématem narození vlastního potomka.

Dereck nenásleduje současné trendy a na svých sociálních sítích již

dávno nesdílí důležité osobní momenty jeho života. O to víc je pře-

kvapivé, že celou sérii věnoval těhotenství své milované partnerky

a příchodu na svět zbožňované dcery Emy.

Přijďte společně s Mariou a Dereckem oslavit tento radostný okamžik

jejich života a pokochat se výtvarně i obsahově působivými fotografie-

mi, které byly komplet nafoceny přímo v prostorách Kavárny co hledá

jméno. Můžete tak hledat zákoutí a místa, které se na fotkách objevují.

V den vernisáže se navíc celé místo promění do atmosféry, kterou uvi-

díte na vystavených snímcích. ▪

Kurátor: Vojta Fiala

Hlavní partneři: Megapixel / Makro

Výstava: 9.11.2019-15.12.2019

Vernisáž: 8.11.2019 od 19:00

Dress code: v uměleckém duchu „all black“

Značka: Děti vítány

Spojení slov „hořký“ a Budvar vždy znělo jako protimluv. V únoru tohoto roku se to změnilo. Národní pivovar uvedl na trh nový hořký ležák Budvar 33. Co je to za pivo, jaký příběh se skrývá za jeho recepturou a co obnáší pozice sládka národního pivovaru nám prozradí Adam Brož.

Jaké má Budvar 33 vlastnosti a proč se tak jmenuje?

Budvar 33 je hořký ležák. A podle toho jsme mu dali i jméno. Má to-

tiž právě 33 jednotek hořkosti a to především díky českému chmelu

Agnus, který patří k jedněm z nejvíce hořkých odrůd vůbec. 33 je za-

jímavá i sladem Crystal Light, který se používá především do svrchně

kvašených piv. Díky tomu, že jsme se ho nebáli přidat do typického

českého ležáku, získalo naše pivo zajímavou barvu a příjemnou chu-

ťovou uhlazenost.

Receptura je originální?

Ano. Tvořili jsme ji v Budvaru s celým technologickým týmem. Je prů-

mětem mých osobních zkušeností a zkušeností všech mých kolegů.

Nebyl to jednoduchý úkol, protože pole ležáků nejenom českých, ale

i ve světě, je polem velice obsazeným. Tvořit originální pivo není snad-

né. Vyzkoušeli jsme si to na experimentálních várkách. Naším cílem

bylo dosažení harmonické receptury, abychom uvařili pivo, po kterém

dostáváte chuť na další napití.

V pivovaru pracujete dvacet let, za tu dobu jste vystřídal řadu pozic,

doslova od sklepa po varnu. Nyní v pivovaru působíte jako sládek. Se-

znam sládků v celé historii národního pivovaru představuje poměrně

malý počet. Je nějaké know-how, které si předáváte z generace na

generaci?

Počet, který jste zmínil, je číslo deset. Vzhledem k historii pivovaru

dlouhé 123 let to skutečně není vysoké číslo. Můžeme je naopak ozna-

čit jako nízké, což představuje velkou výhodu konzistence myšlenek

a dostatku času si uvědomit, kde skutečně jsou ony pilíře, které tvoří

základ. Nejde o to si předat do ruky seznam věcí, ale o to, jak se po-

znávali sládci v překryvu svého působení a sdělovali si, co je léty pro-

věřeno a jakou zkušenost udělali. Jde o to pochopit, co je cenné, co je

nebezpečné měnit a co lze zkoušet, pokud bude sládek chtít.

Co by se měnit nemělo?

Je zde zásada použití kvalitních, excelentních surovin, tu bych jako

sládek porušit nechtěl. Pokud se z nekvalitní suroviny pokoušíte udě-

lat kvalitní pivo, mizí z pivovarnictví veškerá radost. Pak je to samotný

proces, ale ten se odvíjí od toho, jaký má mít pivo chuťový profil. Pokud

bychom se měli držet českých ležáků, tak nelze uhnout z dekokčního

způsobu vaření, stejně jako ze studeného kvašení a dlouhého zrání.

Budějovický Budvar začal loni spolupracovat s minipivovary. Proč?

Piva z minipivovarů dokáží velmi vhodně doplnit naše stávající port-

folio. Chceme zákazníkům ukázat, že pivovarství je oborem hravým

a kromě skvělých ležáků existují i jiné, objevováníhodné pivní styly

a kategorie. Sám ochutnávám craft beers velmi rád. Minipivovary se-

hrály fantastickou úlohu na českém trhu, co se týká rozmanitosti piv-

ních kategorií a stylů i chutí včetně českého ležáku, který také vaří.

To skýtá širokou platformu a pole pro výměnu zkušeností nejenom

v obchodě, ale i z hlediska technologie vaření piva.

Hořký ležák z národního pivovaru: Budvar 33

17

D & B V O L . 1 8

20

Bockem, ale ve středu děníOndřej Kynčl, šéfkuchař a autor konceptu Bockem - restaurace, o jejíž krupicové kaši si šušká celá Praha, shrnuje po pár měsících pro-vozu, jak se jemu a celému týmu daří nastavit snídaňovou kulturu a co plánují dál.

Ondro, už máte otevřeno od jara, jste pořád na začátku?

Od otevření jsme urazili pořádný kus cesty. Sice to je pořád ještě začá-

tek, ale to je ta nejdůležitější část, kdy se nastavují pravidla, standardy

a která předurčuje, zda daný směr smysl má, nebo ne. A to je věc, kte-

rou jsme trefili. O snídaně je zájem a pomalinku se rozjíždějí večeře,

takže práce máme od rána do večera víc než dost.

Za co by ses pochválil?

Musím říct, že se nám vyloženě daří stavět tým lidí, kteří mají vyso-

ké profesní znalosti a hlavně zájem se zdokonalovat a mají smysl pro

týmovou práci. Tím posouvají limity všeho, co děláme dál a dál. Jak

servis, tak i výrobu a výzkum nových věcí. Jednoduše řečeno: Máme

mezi sebou pohodu a navzájem se podporujeme. Je to na týmu znát

a i hosté to cítí, proto jsou u nás spokojení.

Jaké plánujete novinky?

V říjnu jsme začali servírovat večeře o sedmi chodech kombinované

s vínem nebo domácími limonádami. Považuji to za veliký zlom, proto-

že z večerních jídel můžeme vycházet i do skladby snídaňového menu

a čeká nás těžká část - rozšířit večeře na celý týden, protože zatím je

nabízíme v pátek a sobotu. V listopadu je chceme rozšířit i o čtvrtek,

ale ač se to nezdá, je to spousta logistiky, od najmutí dalšího kolegy,

přes konzultace s dodavateli masa, zeleniny, ovoce, vinari, someliéry,

aby vše ladilo a zároveň nás to uživilo.

Co Vánoce, budete mít nějaké speciální menu?

No jo, pak tu máme Vánoce! Pro mě to je nejdůležitější období v roce

a paradoxně nejhektičtější období pro restaurace. Mám v hlavě pár

nápadů na pokrmy, které jsou s tou dobou spojeny, takže v prosinci

budeme nabízet šneky, máme vyzkoumaná líčka s pomeranči, badyá-

nem a skořicí, nebo ravioly s popelem a šalvějí.

Každopádně v sobotu 21.12. odvaříme poslední večeře v roce.

V neděli se tým s rodinami a kamarady sejde, uděláme si kapra, řízek,

salát, popijeme a na týden zavřeme, abychom načerpali energii, užili

zimu a hlavně se vyhnuli té konzumní panice, která všechny přemáhá.

V lednu začneme nanovo pěkně se snídaněma a večeřema... ▪