Doba železná

starší – halštat 750 – 400 př.n.l.

mladší – latén 400 – 0 př.n.l.

přechod od bronzu k železu

• nejstarší zpracování železa v Anatolii (Turecko, naleziště Catal Huyk) ve 2.tis. př.n.l.

• železo je v přírodě hojnější• tepané železo, tedy ne ocel (Fe+0,02-

1,7%C), je měkčí než bronz, ale na druhou stranu lze brousit, kdežto bronz vyžaduje přetavení

• vyšší teplota tání než měď

kovové nástroje

z tepaného železa

Důsledky užívání železa• poprvé v historii se dostaly zbraně do

rukou masám lidí, což mělo za následek ohromné přesuny obyvatel a dobývání území

• železo se vyskytuje hojněji než např. měď nebo cín, proto se vytvořila v okolí jeho nalezišt větší a dlouhodobější, moderněji vybavená sídliště

• používání železa naprosto změnilo tvář tehdejší Evropy a Asie

Železo a rozvoj společnosti

• dostupnější železné nástroje vedly k jejich masovému užití při obdělávání půdy, což zvýšilo celkovou efektivitu zemědělství a tím růst bohatství společnosti

• roste moc kmenových náčelníků také jako důsledek častých válek a ovládání větších území a podmaňování obyvatelstva na dobytých územích

• dvoukolové vozy tažené koňmi

Doba halštatská 750 – 400 př.n.l.

U nás je toto období určitě spojeno s nálezem bronzové sošky býčka, podle které je nazvána i jeskyně - Býčí skála. Archeolog Jindřich Wankel zde objevil a popsal obětiště z doby halštatské.

doba halštatská

• název období podle naleziště v Hallstattu v Rakousku, k bohatství tamních obyvatel přispíval solný důl – sůl byla vyhledávaným obchodním artiklem

• etnika: Keltové nebo Illyrové

• honosné hroby kmenových náčelníků

• válečné vozy, zlaté a bronzové šperky

• náboženské obřady, sošky býčků

laténské období

• podle naleziště La Téne na břehu Neuchatelského jezera ve Švýcarsku, vojenská základna kmene Keltů

• nejvýznamnější kultura mladší doby železné

• kultura je charakteristická svým vyspělým zdobným kovotepectvím a stavbou opevněných sídlech zvaných „oppida“

Keltové

• kultura se začala rozvíjet v oblastech ovládaných Kelty a oni byli také jejími šiřiteli při svých výbojích (Španělsko, Balkán, Británie ad.)

• živý obchod se Středozemím (vyváželi cín, měď, zlato, jantar, kožešiny a naopak dováželi víno a luxusní zboží)

• železné radlice a kosy

opevněná sídliště – ‘oppida’

oppidum• z lat. ob pedes – obydlené místo• jedná se o protourbální sídliště keltského

obyvatelstva, název oppidum je římské označení, vlastní keltské slovo se nezachovalo

• sídliště má složitý půdorys, odděluje akropoli od předhradí, dále má ulice, shromažďovací prostor

• u nás Závist u Zbraslavi, Hrazany, Stradonice u Berouna

opevnění – hradba, příkop

oppidum Mont Vully ve Švýcarsku

rekonstrukce

první mincovníci - duhovky• ve středním laténu se u nás začaly razit první

mince. Z počátku šlo o napodobeniny mincí Alexandra Velikého, které přivezli Keltové z dobyvačných tažení na Balkán a do Malé Asie. Později se začínají objevovat mince s vlastními, mnohdy abstraktními motivy. Mince se vyráběly v takzvaných mincovních destičkách (např. nález ze Závisti). Byla to hliněná destička, v níž byli vyraženy důlky, do kterých se vkládalo přesně navážené množství zlata, které se posléze dalo do pece a roztavilo.

• Po vyjmutí z pece se nechalo zlato utuhnout a potom se vkládalo do razidel zhotovených ze železa nebo bronzu. Razidla bývala oboustranná a proto se současně razilo na revers i avers mince. Tyto mince se u nás vyráběly v druhém a prvním století př. n. l., podle některých autorů již ve třetím století. Ražba mincí byla prováděna většinou na oppidech nebo ve větších průmyslových aglomeracích, jako například na Kladensku.

V době římské vlivem kulturního úpadku u nás téměř přestala těžba zlata nebo o ní neexistuje moc dokladů, nejspíš byla pouze lokálního charakteru.

ukázka hliněné formy k výrobě zlatých mincí