1

DĚJINY KNIHOVEN A KNIHOVNICTVÍ

STUDIJNÍ OPORA PRO STUDENTY 2. ROČNÍKU MATURITNÍHO PŘEDMĚTU KNIHOVNICTVÍ

POČÁTKY KŘESŤANSKÝCH KNIHOVEN

Křesťanské náboženství se zpočátku šířilo jako projev společenských rozporů pozdní antické společnosti

v nižších společenských vrstvách1. Rovnoprávným náboženstvím se křesťanství stalo roku 313 v Miláně, kdy

římští císaři Konstantin a Licinius vydali prohlášení nazvané edikt milánský.

Křesťanství se označuje jako náboženství literární, protože vychází z poznání zaznamenaného písmem (z Bible).

Značný rozvoj křesťanského písemnictví proběhl ve 3. a 4. století. Raní křesťané si osvojovali ty oblasti antické

vzdělanosti, které pokládali za slučitelné se svým náboženstvím. Vznikaly tak první raně křesťanské knihovny,

které se velmi lišily od antických soukromých i veřejných knihoven. Křesťanské knihovny sloužily výhradně

náboženství. Vedle teologické (náboženské) literatury v nich byla zastoupena i díla řeckého a římského

písemnictví, ale pouze v míře nezbytné k polemikám s tímto zanikajícím světem. Mezi takové knihovny patřily

knihovna věroučné školy v Alexandrii a palestinské Caesareji, soukromou sbírku vlastnil sv. Jeroným,

překladatel Bible do latiny (tzv. Vulgáty).

Ve 4. století byla forma svitku nahrazena praktičtějším kodexem. Současně pergamen definitivně nahradil

papyrus. Přechod k pergamenovému kodexu významně ovlivnil způsob čtení a podobu interiérů a později i

budov středověkých knihoven.

Jádrem fondů středověkých knihoven byla Bible. Bible vznikala několik století ve starověku. Její název vznikl

od slova byblos (= papyrus) podle prastarého syrského města Byblos, fénického obchodního střediska, kde se

vyráběl papyrus. Bible se skládá ze dvou stěžejních částí: Starý zákon se vytvářel z pramenů ústního podání

téměř po celé tisíciletí před Kristem. Obsahuje příběhy a mýty, líčení historických událostí a je věroučným

základem židovství. Starý zákon je rozdělen na 27 knih, což odpovídá počtu písmen hebrejské abecedy. Nový

zákon obsahuje 27 knih o Kristově učení a učení jeho prvních učedníků a apoštolů. Skládá se ze čtyř evangelií,

skutků apoštolů, listů a Zjevení.

Původní rukopisy Bible se nedochovaly, ale jen kopie kopií. Nejstarší opisy Starého zákona byly nalezeny r. 1947

v Kumránu na břehu Mrtvého moře, označují se proto Rukopisy Mrtvého moře. Bible je přeložena téměř do

všech světových jazyků a je nejcitovanější knihou společenských věd. Inspirovala obrovské množství

uměleckých děl a formovala naši západní kulturu.

KNIHOVNY A KNIHOVNICTVÍ V EVROPSKÉM STŘEDOVĚKU

Datace středověku: roky 500 až 1500 (tradičně se uvádí rok 1492 Objevení Ameriky)

Krize římské říše vyústila ve 4. a 5. století v období válek a stěhování germánských a slovanských kmenů

na území Evropy. Na troskách římské říše postupně vznikaly raně feudální státy.

Feudální společnost fungovala jako systém ekonomické, sociální a politické organizace založený na svazcích

mezi vládci a držiteli půdy (feudály) a poddanými.

Hlavní duchovní náplní středověku se stalo křesťanství. Od 4. století se stalo státním římským a postupně

kosmopolitním náboženstvím. Ve středověku dochází k osidlování hornatých, lesnatých a chladnějších oblastí

Evropy a jejich kultivaci.

1 Dobu popisuje román H. Sienkiewicze Quo Vadis?

2

MNIŠSKÉ ŘÁDY A KLÁŠTERY

Mnišské řády byly původem z Egypta. První evropské kláštery byly zavedeny ve francouzské Provence.

Po misiích sv. Patrika ve 2. pol. 5. stol. v Irsku.

Roku 529 založil sv. Benedikt z Nursie klášter Monte Cassino v Lombardii (Itálie) a stal se zakladatelem řádu

benediktinů. Je autorem slavné řehole, která předpokládá existenci knihoven v benediktinských klášterech a

nastolila v klášterním životě rovnováhu mezi přísností a umírněností.

Obrázek 0-1 Klášter Monte Cassino

Postupně vznikaly další řády, např. kartuziáni (1084), cisterciáci (1098), premonstráti (1120, Milevsko, opat

Jarloch). Od počátku 13. století vznikla nová generace mnišských řádů, pro něž je typické působení ve

středověkých městech (františkáni, dominikáni).

Kláštery byly budovány jako komplexy budov s kostelem, hospicem (nemocnicí), hospodářskými budovami.

Vedle své duchovní (misijní) funkce hráli kláštery i úlohu hospodářskou (zemědělství), intelektuální, uměleckou,

politickou a vojenskou.

Z hlediska knižní kultury jsou kláštery významné svými knihovnami, skriptorii a školami.

KNIHA A KNIHOVNY VE STŘEDOVĚKU

Středověká kniha ve formě kodexu psaná na pergamen latinsky se postupně měnila z posvátného předmětu

v pracovní nástroj v rukou myslícího člověka. Příčinou byl zejména rozvoj vzdělanosti a škol.

Knihovny v období raného středověku se vyvíjely v rámci církevních institucí: v kostelích, klášterech a na

církevních úřadech (biskupstvích, arcibiskupstvích, kapitulách apod.).

Zpočátku vznikaly neorganizované sbírky liturgických knih, tj. knih sloužících k bohoslužbám. V kostelích a

klášterech tak byly skříňky, truhly či výklenky ve zdi blízko oltáře nebo kněžiště, kam se knihy ukládaly.

Knihy se obvykle vykládaly na lavicích, čtenář docházel do lavic, aby mohl knihu číst. Rukopisné knihy, které byly

vzácnými a drahými uměleckými předměty, připoutávaly se k lavicím řetězy (libri catenati).

3

Obrázek 0-2 Libri catenati

Knihy mniši opisovali ve skriptoriích. Osamocenost klášterního života a dostatek času umožnil mnichům, aby

rukopisy krasopisně opisovali a zdobili. Iluminátoři zdobili knihy ornamenty, rubrikátoři malovali červené

iniciály a znaménka a miniátoři malovali miniatury a knižní ilustrace. Knihy k opisování si kláštery půjčovaly

mezi sebou, tradičními způsoby získávání nových knih byly dary od šlechticů či z mateřského kláštera, případně

výměna knih mezi kláštery.

Raně středověcí knihovníci klášterních knihoven byli lidé pověřeni, aby střežili nad knižními poklady. Proto se

jim latinsky říkalo custos (dozorce, strážce), curator (pověřený obstarávání knih), repositor (strážce pokladu);

později bibliothecarius (knihovník), librarius (od liber = kniha) či armarius (od armarium = skříň).

Obrázek 0-3 Skriptorium

Nejvýznamnější křesťanskou knihovnou je již od raného středověku papežská knihovna v Římě (Vatikánská

knihovna).

První prokázaná klášterní knihovna fungovala v klášteře Vivárium v Kalábrii, který byl založen roku 540.

Vlna drancování v Evropě se vyhnula Irsku a v zemi vznikla řada klášterů navazující na tradici sv. Patrika, který

do Irska přinesl křesťanství. Na pergamenech z ovčí či kravské kůže vznikaly kodexy vysoké umělecké úrovně.

Irové vytvořili vlastní styl knižní výzdoby, kde uplatnili abstraktní motivy a ornamenty z keltské mytologie.

4

Nejslavnějším irským kodexem je Evangeliář z Kells.

K největším irským klášterům s knihovnami patřily Clonard, Finnians a Iona. Kláštery i s knihovnami zničili v 9. a

10. století Vikingové.

Obrázek 0-4 Zdobení Evangeliáře z Kells (Book of Kells)

V západní Evropě se v 5. století usadily germánské kmeny Franků. Na přelomu 8. a 9. století tu vládl francký král

Karel Veliký (768-814), který dbal na rozvoj vzdělanosti. Za jeho éry, zvané karolínská renesance, se značně

rozvinulo písemnictví a vznikl nový středověký vzdělávací systém, jehož středisky byly kláštery a jejich knihovny.

Symbolem doby byla palácová knihovna v Cáchách spojená s palácovou školou.

V karolínských knihovnách a skriptoriích došlo ke kodifikaci (sjednocení) spisovné latiny a vytvoření

jednoduchého a praktického písma – karolinské minuskule. To způsobilo urychlení šíření vzdělanosti.

Obrázek 0-5 Minuskule z 11. století

5

Knihovny vrcholného středověku

Ve 12. a 13. století bohatla města, posilovala pozice středověkého měšťanstva a rostla potřeba vzdělaných lidí.

Správa měst vyžadovala vzdělané úředníky a písaře, lékaře a právníky. V 11. a zejména 12. století se začaly

zakládat městské školy. Školy potřebovaly ke své činnosti sbírky knih. Vysoká cena kodexů však zabraňovala

jejich masivnímu budování. Větší sbírky vlastnily významné a bohaté školy při katedrálách a velkých chrámech

jako např. knihovna při Notre Dame (Paříž), v Rouenu, v Yorku, v Cantebury či Bamberku.

Proces vzdělanosti ve středověku vrcholil zakládáním univerzit. Mezi první založené univerzity v Evropě patří

pařížská Sorbonna. Při ní existovala knihovna, která byla největší sbírkou knih svého druhu v Evropě. V roce

1289 byla knihovna uspořádána do dvou částí: Libraria magna (velká knihovna) obsahovala knihy

k prezenčnímu půjčování připoutané k lavicím řetězy. Libraria parva (malá knihovna) zahrnovala duplikáty a

méně významná díla. Knihy bylo možno zapůjčit si mimo prostor knihovny! To byl významný pokrok zhledem

k dosavadní uzavřenosti církevních knihoven, předzvěst budoucích veřejných knihoven.

Univerzity se významně zasloužily o laicizaci středověké vzdělanosti (vzdělání se dostalo do širších

společenských vrstev). Vedle teologie se stále více rozvíjela medicín a právo, ale i přírodní věda, matematika a

astronomie. To vše se projevilo ve změně funkcí knihoven univerzit. Knižní sbírky měly stále více studijní a

pracovní charakter. Nejvíce knihovny kolejí univerzit, tedy kolejní knihovny, příkladem může být knihovna při

Karlova koleji (později Karolinum).

STŘEDOVĚKÉ KNIHOVNY V ČESKÝCH ZEMÍCH

Období staromoravské

Od poloviny 9. století se na území Velké Moravy objevovali knižní jednotliviny, zejména liturgické knihy v latině,

které byly na Velkou Moravu dovezeny. Latinu po roce 863 postupně vytlačovala staroslověnská hlaholice

zavedená Cyrilem a Metodějem při jejich křesťanské misii. Původní písemné památky z tohoto období nejsou,

až na nepatrné zlomky, dochované.

Doba jednotlivých knih a menších knižních souborů

Podle svatováclavských legend se první liturgické knihy objevily ve škole v Budči, kde sloužily ke vzdělání knížete

Václava.

Předpokládá se, že menší knižní soubor vlastnili mniši v Sázavském klášteře. Menší knižní soubory byly i

v katedrálních kostelech. Knihovny se rozvíjely v souvislosti s vznikem klášterů, které byly hlavními

středověkými středisky vzdělanosti.

Jako první mnišský řád přišli na naše území benediktýni. V roce 967 byl založen ženský klášter sv. Jiří na

Pražském hradě a v roce 973 mužský klášter v Břevnově. U obou klášterů byla budována knihovna. Roku 1030

kníže Břetislav založil Sázavský klášter (sv. Vojtěch) s významnou písařskou školou. Nejstarší dochované literární

památky zde jsou Pražské zlomky psané hlaholicí a Zlomek evangeliáře psaný cyrilicí – dnes uložený v Remeši.

VÝZNAMNÉ RUKOPISY:

Humpoldova legenda o sv. Václavu – nejstarší česká literární památka, 100 pergamenových listů, malý rozměr,

zlatá a karmínová barva. Uloženo v Zemské knihovně ve Wolfenbütelu (Německo).

Kodex vyšehradský – vznikl pravděpodobně v Břevnovském klášteře, zachycuje korunovaci českého krále

Vratislava v roce 1085 a úlomky ze 4 evangelií. Jedná se o bohatě barevně iluminovaný reprezentační rukopis.

Uložen v Národní knihovně v Praze.

6

Kodex gigas – Podlažická („Ďáblova“) bible – podle pověsti byl sepsán jediným hříšným mnichem za jednu noc.

Pochází ze 13. století z benediktýnského kláštera v Podlažicích. Rozměry 92 x 50,5 cm, dřevěné desky,

312 pergamenových listů, je složen z více textů (Starý a Nový zákon, Židovská kronika, opis Kosmovy kroniky,

traktáty, zaklínadla, dobové záznamy). Rukopis je bohatě iluminován.

Obrázek 0-6 Kodex gigas (Ďáblova bible z 13. století)

Klášterní knihovny a soukromé sbírky 12. a 13. století

Ve 12. století dochází k rozmachu řeholních hnutí. Řeholní řády přichází do Čech z Německa, zakládají kláštery a

při nich skriptoria a opisovačské dílny. Do konce 13. století došlo ke ztrojnásobení počtu klášterů a logicky se

tak zvedla poptávka po písemnostech.

Ve 12. století založili premonstráti Strahovský klášter s významnou knihovnou a školou. Na vzniku knihovny se

významně podílel olomoucký biskup Jindřich Zdík, který založil i skriptorium při katedrálním kostele v Olomouci.

Knihovna přečkala požár, vyplenění husitskými a švédskými vojsky za 30leté válce a je budována dodnes.

K dalším významným knihovnám patřily:

Klášterní knihovna v Plasech

Vyšehradská kapitulní knihovna

Knihovna cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě

Cisterciácký klášter na Zbraslavi – Zbraslavská kronika

Písařská a malířská dílna na Pražském hradě – Pasionál abatyše Kunhuty

Panovníci (Přemysl Otakar II. a Václav II.) a bohatí feudálové shromažďovali knihy a vznikali tak první

soukromé sbírky knih na našem území.

Knihovny a knižní kultura ve 14. století (doba Karla IV.)

V době vlády Karla IV. dosáhly české země kulturního a hospodářského rozmachu. Karel IV učinil Prahu

císařským sídlem. Do Prahy proudí významné rukopisy z celé Evropy a pronikají sem vlivy italské renesance.

Karel IV. zakládal v Čechách a zejména v Praze nové kláštery (v klášteře Na Slovanech tvořili literatur ryze

slovanským písmem). V roce 1348 Karel IV. založil v Praze univerzitu.

V Praze studovalo mnoho cizinců, a tak se Praha stala velkým knižním exportním střediskem, protože studenti si

knihy nejen přinášeli, ale i ve velkém odnášeli. Od první poloviny 14. století nabývá převahy papírový rukopis.

Papír se do Čech dovážel z Itálie a posléze z papírny v Norimberku.

Rozvíjela se zábavná a vzdělávací literatura psaná v národních jazycích. Knihy a knihovny tak pronikají ze

šlechtických kruhů i do vrstev měšťanstva. Z této doby se dochoval rukopis tzv. Dalimilovy kroniky. Sbírky knih

7

vlastnili samozřejmě církevní hodnostáři (první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic) či významné politické či

literární osobnosti (kancléř a literát Jan ze Středy). Osobní sbírky knih vlastnili i panovníci. Karel IV svým

bibliofilstvím ovlivnil i své duchovní rádce Arnošta z Partubic a Jana ze Středy či biskupa Albrechta ze

Šternberka. Král Václav IV. nejen knihy shromažďoval, ale sám je i aktivně užíval a pořídil řadu překladů

německých a latinských děl do češtiny. Knihovny se i nadále budují při klášterech a katedrálních kapitulách.

Seznamy knihoven pražské a olomoucké kapituly byly vnitřně členěny podle obsahu, což svědčí o knihovnické

péči o knižní soubory. Objevuje se už i první knihovní řád a to v listině z roku 1389 pro farní kostel v Bavorově.

Obrázek 7 Dalimilova kronika

Nejvýznamnějšími knižními celky se staly knihovny související s pražskou univerzitou. Nejdůležitější byly

knihovny jednotlivých kolejí, které tvořily intelektuální zázemí celé univerzity. Nejvýznamnější kolej založil roku

1633 sám Karel IV a nesla jeho jméno – kolej Karlova. Po smrti význačného bibliofila oné doby Viléma

z Lestkova zakoupil jeho knihovnu (114 svazků!) a v roce 1370 ji daroval koleji.

Nelze opomenout rozsáhlé knihovny členů české reformace, jejíž jádro tvořila knihovna při Betlémské kapli

v Praze a zejména knihovna Mistra Jana Husa. Knihy se stále množily opisováním v specializovaných

opisovačských dílnách. Dochovala se informace, že kazatel Milíč z Kroměříže diktoval svá díla až deseti písařům

najednou.

Obrázek 8 Mistr Jan Hus při kázání

V tomto období vznikají též zárodky světských šlechtických a měšťanských knihoven. Příkladem jsou

rožmberská knihovna a osobní knihovna vzdělance Tomáše ze Štítného (zemř. před rokem 1409). V obou

typech knihoven se objevovali ve zvýšené míře knihy psané českým jazykem.

POUŽITÁ LITERATURA

CEJPEK, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002. 247 s. ISBN 80-246-

0323-3.