Deinstitucionalizace: co naznačuje mezinárodní

výzkum?

Jan Šiška, PedF UK

Cíl

Nastínit trend deinstitucionalizace v mezinárodním kontextu

Shrnout výsledky vybraných mezinárodních komparativních výzkumů

Proč změny?

Proč změny?

Úmluva o právech osob s postižením, OSN, 2006

Stejné právo pro všechny osoby s postižením žít v

společenství se stejnými možnostmi volby na

rovnoprávném základě s ostatními.

Možnost volby místa pobytu, i toho, kde a s kým

budou žít.

Aplikace čl. 19 Úmluvy do praxe

Podpora není určena typem budovy, ale potřebami jednotlivce a tím, co uživatelé potřebují k tomu, aby žili na místě a způsobem, které si zvolí

člověk s postižením má kontrolu nad

službou, kterou využívá. Služby se organizují a poskytují tak, aby vyhovovaly jeho osobním aspiracím a preferencím.

Ústavní péče I

Praxe personálu v ústavním prostředí se vyznačuje: depersonalizací (absence znaků a symbolů individuality a lidskosti) zavedenou a relat. neměnnou rutinou

skupinovým zacházením

sociálním odstupem (symbolizující rozdílný status pracovníků a obyvatel)

(King, Raynes a Tizard, 1971).

Ústavní péče II

Důsledky ústavní praxe:

• sociální vyloučení

• nedostatek příležitostí k rozhodování a individuálnímu rozvoji

• ztráta individuality a riziko zneužívání

• posilování stigmatizace a negativních postojů vůči lidem s mentálním postižením "nejsou jako my"

(Wolfensberger, 1975; Bogdan & Taylor, 1989).

• Převládají materiální podmínky, které běžná populace hodnotí jako nepříznivé

(Mansell & Beadle-Brown, 2010).

Změny - jak rychle?

Included in Society, 2005

Odhadovaný počet osob v ústavní péči v EU

(hrubý odhad s využitím různých zdrojů)

• více než 1.45 mil. lidí s postižením žije v pobyt. zařízeních

• více než 70% z nich žije v zařízeních s kapacitou vyšší než 30

• poměr počtu osob v ústavech na 100.000 obyvatel

• velké rozdíly od 0 (Švédsko) přes 500 (Estonsko, Litva)

(DECLOC, 2009)

Srovnání – život v komunitě vers. ústavní péče

„Není žádných pochyb o tom, že lidé s mentálním postižením mají prospěch z deinstitucionalizace“

(Mansell, Ericson, 1996)

„Co se týče kvality života lidí s postižením, v průměru nabízejí komunitní služby lepší výsledky než ústavy“ (Mansell, Beadle-Brown, 2010)

2010)

Srovnání – život v komunitě vers. ústavní péče

Výzkum naznačuje lepší výsledky života v komunitě oproti ústavní péči, zejména v oblastech:

sebeurčení více přátel přístup k veřejným službám účast na společenském životě příležitosti k osvojování a udržení dovedností častější kontakt se zaměstnanci a větší zapojení

personálu do činností lepší materiální vybavení lepší přijetí ze strany komunity spokojenost obyvatel a jejich rodin

(Kozma, Mansell, Beadle Brown 2009)

Deinstitucionalizace není (jen) stavění

Pouhý přechod od ústavní péče na komunitní služby není záruku lepších výsledků…. ….neboť praxi institucionální péče je možné „přestěhovat“ či obnovit v nových podmínkách.

„Některé postupy zaměstnanců, které lze obvykle nalézt v institucích, jsou občas uplatňovány v komunitních modelech služeb s negativními dopady na uživatele“.

(Clement & Bigby, 2010; Bigby et al, v tisku;. Sinason 1993).

Trendy a doporučení

- deinstitucionalizace není dobrodiní, nýbrž je otázkou lidských práv - kvalita služby v komunitě je vyšší než v ústavní péči

- personál a kultura zařízení hrají významnou roli

Trendy a doporučení Podpora deinstitucionalizace v oblasti sociálních

služeb a psychiatrické péče (EU, národní politik)

Potřeba zachovávat a podněcovat nespokojenost ústavní péče

Sledovat hledisko nákladů a výsledků

„V České republice hrozí vysoké riziko návratu k ústavnímu modelu sociálních služeb, neboť je levnější jen proto, že poskytuje nekvalitní službu těm, kteří je užívají.“ (Šiška, Beadle-Brown 2010)

Děkuji za pozornost

jan.siska@pedf.cuni.cz