David Krátký

Parazit ve městě

semestrální úkol

zimní semestr 2017/2018

zadání

hlavní téma:

parazit ve městě

lokalita:

volná (radius 500m od Rudolfina)

podklady:

dle lokality, vlastní rešerše (pojmy a termíny k tématu), katastrální mapa,

data z geoportálu

výstupy:

rešerše: analýza, skicy, film, literatura, vlastní fotoalba

postupy: koncepční návrhy ve volné přesvědčivé grafické podobě, model

texty: volný textový doprovod jednotlivých návrhů

prezentace – rozpracovanost, generálka, finál (situace, koncept, kon-

strukční systém, detaily, materiály, …)

termíny:

prezentace zadání – 5/10/2017

Prezentace rozpracovanosti, tři koncepty řešení – 2/11/2017

Prezentace zimního semestru – 21/12/2017

lávka nad hřbitovem

semestrální úkol

zimní semestr 2017/2018

Nad místem, kde se zastavil čas, kde se půda proměnila

v rozeklanou skálu a kde mrtví odpočívají v řadách nad

sebou, se vznáší most. Proplétá se korunami stromů skoro

jako živočich. Vlní se a ohýbá podle toho, co mu přijde do

cesty. Působí křehce a ohebně zároveň. Občas se lehce po-

hne společně s prudším poryvem větru. Při pohledu zdola

se zdá, že propouští teplé světlo, jako když prsty tvojí ruky

prosvítí žárovka.

Nikdo o něj nestál. Ale teď když tu je, zkracují si přes něj

lidé cestu. Každý, kdo na něj vkročí, se po cestě alespoň na

chvíli zastaví, pozoruje to, co je kolem a pod ním, z neob-

vyklé a nové perspektivy, která se mu nabízí.

navigace

Pomalu jdu směrem k řece. Ale ještě než k ní začnu sestu-

povat, podivím se nad tím, že si můžu vybrat mezi dvěma

cestami. Jedna lehce klesá jako vždy, druhá zůstává stále

ve stejné výšce. Zvolím si tu novou, neprozkoumanou. Po-

kračuji po této úzké zdi, která nepřerušena dělí nábřeží na

dvě poloviny. Tu a tam ji lze opustit schodištěm po straně

a sejít dolů. Udělám to a zjišťuji, že je protkána otvory a

klenbami, kterými můžu procházet na obě strany. Pokra-

čuji chvíli podél této dlouhé zdi, než se zase vrátím po

schodech nahoru. Zeď plná otvorů vede od jednoho mostu

ke druhému. Opouštím nábřeží a přemýšlím, co se to prá-

vě stalo u řeky.

šátek

Ve vzduchu je doteď cítit nervozita. Okolí hotelu vzápětí

po incidentu obsadily televizní štáby. Situace se postup-

ně zklidňuje. Po jiných evropských městech se ta zvlášt-

ní věc objevila i v Praze. Pamatuju si to přesně, byl jsem

zrovna u kyvadla, když se to stalo. Bylo teplo, poslední

záchvěv léta. Foukal vítr, trhal mraky na kusy a vzduchem

poletovaly pavučiny, které občas na někom ulpěly. Seděli

jsme na schodech a o něčem diskutovali, když to někdo

z naší skupiny zpozoroval. Vypadalo to docela jako mra-

ky, takže mi chvíli trvalo najít to správné místo na obloze.

Až když ta věc překryla Slunce nad našimi hlavami, bylo

jasné, že nejde o mrak. Bylo to podobné tenkému bílému

šátku upuštěnému do větru, ale podle pohybu šlo poznat,

že rozměry té věci jsou mnohem, mnohem větší. Jak se

vlnila, odlesky na povrchu hrály všemi barvami. Zdálo se,

že se jenom nechává unášet větrem, ale já si myslím, že

sledovala určitý směr. Jakmile byla přímo nad námi, najed-

nou nabrala na rychlosti a začala strmě padat na Čechův

most. Jako by si to na poslední chvíli rozmyslela, před do-

padem prudce změnila směr a dopadla na hotel President.

Během několika vteřin ho celý obemkla svým tkaninovým

tělem a uzavřela pod sebou. Dívali jsme se na to nevěřícně,

nikdo nic neříkal. A pak začal ten zmatek kolem. O těchto

zvláštních tvorech se neví skoro nic. Neví se ani jestli jsou

žíví či nikoliv, ale rozhodně se tak chovají. Jediné co víme

z předchozích případů (řekněme případů napadení), je, že

tento šátek obalí celou budovu a využívá ji jako svého hos-

titele. Je pak obtížné a nákladné ho po takovém přisednutí

odstranit. Neví se čím se živí, ale již krátce po usídlení se

začíná s budovou podivně propojovat. Jakmile toto za-

počne, v řádu několika let z budovy úplně zmizí nenosné

prvky. Zůstane jen konstrukce. Možná že to zní skoro až

hrozivě, ale asi tomu tak není. Má to totiž svá pozitiva.

Šátek v budově vytvoří a udržuje konstantní klima, které

je pro lidi velmi příjemné. Budova se díky němu stává té-

měř soběstačnou. Co jsem slyšel, ale čemu je těžké uvěřit,

je to, že někdy šátek dokonce mění samotné uspořádání

budovy a že tato změna bývá změnou k lepšímu. Přetváří

prostory tak jak uzná za vhodné. Zdá se, že tento tvor

dokáže vnímat architekturu a přemýšlet o ní. Samotný

povrch budovy, tedy tělo šátku, spousta lidí považuje za

krásný. Kromě toho, že není stálý a pohybuje se zrovna

tak, jak se právě hýbe vzduch, proměňuje se jeho vzezření

myriádami jemných odlesků barev a skoro vždy vás pře-

kvapí, jak vypadá v různých denních a ročních dobách.

Fyzice moc nerozumím, ale prý to má něco společného s

nanočásticemi a s vlnovou délkou světla. Zkrátka někdy

se stane, tak jako třeba v Paříži nebo Kodani, že občanům

města se nová podoba budovy zalíbí natolik, že považují

tuto “architekturu” za hodnou obdivu a nedají na ni do-

pustit. Těžko předvídat jak tomu bude tady, ale je skoro jis-

té, že to nebude naposledy, co jsme byli něčeho takového

svědky. Trochu mi z toho běhá mráz po zádech.

CV David Krátký

* 11. dubna 1993

Praha

kratky.dav@gmail.com

+420 732 108 202

Lucemburská 2014/26

Praha

130 00

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Architektura 4

2017—nyní

Fakulta Architektury ČVUT

2012—2014

Gymnázium Botičská

2008—2012

atelier architektura 4

2018