Embed Size (px)
Citation preview
CS. UPRCHLICKÝ VÝBOR V NÉMECKU
A R CHA MNICHOV 1959, SVAZEKl - 2
Ročník 2 /34/ . A R C H A Čísl. 1/2 /1959/
Jana M. H 0 R S ,K 1 :
KRAJ POD HOSTÝNEM
Rodný můj kraj, nepravidelný trojúhelník!
Bystřice pod Hostýnem Kroměříž . Přerov Tisíckrát se k Tobě vracím a rukou dáním. -slibuji Ti věrnost.
Nikdo z velkýcii básníků -nevzeěel z Tebe
můj kraji pod Hostýnem Kostelci 1 Pohádko mého dětství, příteli mých studentských lásek, otče mých kataleptickýpli exilůí
Dnes,, a,no - právě dnes, jako jis tisíckrát hledím do Ťebef do• Tvých kopulí, můj kraji -;kraji pod Hostýnem,»
2 Dr. Antonín K R A T O C H V I L :
SEDESÍTINY OTAKARA ODLOŽILÍKÁ.
Na kolika universitách působí' jako vysokoškol-ští učitelé českoslovenští exulanti ! Z histo-riků dosáhli světového ohlasu především dva -dr Prantišek Dvorník, bývalý profesor theolo-gické fakulty Karlovy university, dnes ředitel. ustavu pro studium byzantské historie a kultu-ry na Harwardské universitě - a profesor dr Otakar Odlošilík. Otakar Qdložilík se narodil přeď. šedesáti lety dne 12* ledna 1899 v Kostelci u Holešova. Po stránce historickp—ideové vyšel ze školy pro-fesora Václava Novotného,' po kterém přejal ta-ké profesuru českých dějin na filosofické fa-kultě Karlovy university. Zájem profesora Ota-kara Odložilíká se soustředil především; na dvě epochy českých dějin - na českou reformaci a na české baroko - přesněji řečeno na „exulanty barokní doby", jak napsal Arne Novák* První vě-decké práce Otakara Odložilíká byly .monografie, která připravovaly velký •synthétický obras hu-sitské doby* Jmenujme především monografii „Jan Milí8 z Kroměříže,r, »kterou vydal Odložilík v roce ,1924, a „H. Štěpán s Kolína11, rovněž vy-danou v roce 1924 ;a studii „Z počátku husit-ství na Moravě"f která si všímala především o-sobnosti Šimona z Tienova» Tato studie vyšla roku 1925> A konečně v roce 1932 vyšla soubor-ná studie „Rozkvět a zánik reformace". Vyvrcholením Odložilílcovýoh osobitých prací o exulantech pobělohorských, jejichž korespon-denci utřídil a vydával, je „heuristikou bc-^ hatá a podáním plastická" monografie „Karel
§tarší ze .Zerotína", meditativní esej „Odvěký uděl", napsaný v předvečer národní-tragedie ro-ku 1938 a s neobyčejnou kulturou slova zachyce-ný lidský profil Mistra Jana Kampana - Yodnans-kého. Z dalších prací rozebírajících historickou thematiku exilovou, která jako by předznamenávat la budoucí osudy mladého historika, je nutno jme-novat alespoň: „Z pansofických studií Jana Amose Komenského " -/1.928/ - „Komenský a anglický parla-ment" /1928/ - „Komenský a Harwardská kolej" / 1929 / - „Moravští exulanti Jiří a Jan Veselští Laetóvé1' /L930/ - i,Bratři na Slovensku" A93Í/
a „Pobělohorská emigrace" /I940/. Od .jednotlivých historických ineéailonů přešel Odložilík k synthetickým přehledným obrazům čes-kých dějin epochy gotické a reformační / 1273 až 1419. / a období barokního / 1526 — 164-8 / v 0obu
koslovenské vlastivědě* Tyto studie shrnul a do-plnil v knize „Ná.stin československých dějin" > která vyšla po prvé v roce 1937« Byla to velká historická synthese plná nových progresivních po-hledů jak v periodisaci č.eských dějin a v rozvrhu látky - „tak i v důmyslném vystopování paralel mezi vývojem českým a. slovenským" <» /Arne Novák/ Pó nacistické okupaci, uprchl Otakar Odložilík do Anglie a do Spojených států - z tohoto neklid-ného období plného bojů a přednášek vytěžil pro-fesor Odložilík několik vynikajících studii. Na-příklad „Povstalec a emigrant", která zachycova-la několik symbolických úseků z třicetileté vál-ky* eseje „Na předělu dob" a „Maják nad vodami11» Samostatně.stojí vynikající studie přeložená do řady jazyků „Céští misionáři v Mexiku". Odložilík sám nazval původně tuto studii o vyohovatelské práci českých jezuitů v Mexiku „Kapitola z dějin české touhy po .světě". Ve své poslední knize, která vyala-loni o vánocích ve Švédsku a jmenuje se „Obrázky dvou.světů", se znovu vraoí k otázoe českých misionářů-v Mexiku a uvažuje nad jejioh
4. obě tmi, které končívaly smrtilaSeraoa horeč-kou11 a nad prací jejich vrstevníků - členů té-hož řádu u nás a poznamenává* Mffa těchto životních příbězích nejlépe změříš ; hloubku oe^ké tragedie a rozpětí mezi jedním ': a-druhým polem českých duchovních dějin.....11. Otakar Odložilikř který se vždy otevřeně hlásil • •k- českému protestantství, -'nejlépe v této stu-., dii a v řadě studií o Karlu IV a prvním praž-ském arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic a jiných praaeoh - doložil svou velkou historickou ob-jektivitu - jak velmi pěkně o něm zdůraznily dnes v Československu vězněný básník a drama-•tik-historik a snad i jeho bývalý posluchač dr Václav Renč. Po 'komunistickém puči o dasei profesor Odlcáilík ópět do exilu, aby na svobodném Západě, přede-vším v akademických kruzích, burcoval svědomí a ukazoval na tragedii českého národa» Sám napsalr „Jsem vojákem, na akademické frontě.11 Přes svou vyčerpávající pedagogickou, a vědeckou činnost nejprve na Kolumbijské universitě a dnes na Pensylvánské university ve Philadelphii, pracoval profesor. Odložilík neúnavně pro zinten-zívněni kulturního života československého tře-tího exilu. Vydává sborníky NÁHODNÍ KLENOTNICE, ve kterých přetiskuje pro naše politické uprch-líky díla národních klasiků a také díla uvězně-ných. básníků a spisovatelů. Z jeho ^sainostátných knih, které v třetím exilu vydal, je-nutno v prvé řadě jmenovat „listy z dějin rodného kra-'-je", v nichž se zahloubal do dějin rodné Mora-vy, dále monografie \„Mistr Jan Hus" a „Tomáš G* Masaryk" a esej „Dni malých začátků" / 0 Pa-lackém a Šafaříkovi A Avšak to zdaleka není vše-chna činnost profesora Odložilíka-ť Stará se o na-še studenty, radí a pomáhá mladým historikům-exulantům v jejich práci a ochotně jezdí i stovky
. 5. kilometrů přednášet na národních oslavách a vzpo-mínkových večerech* „Historie je opět vychovatelkou a svědomím náro-da na jeho dějinné křižovatce - z ní mladší ge-nerace musí hledat posilu pro věrnost půdě*1'
& & &
X)r Pavel Ž E L I V A U
LITERATURA KATOLICKÝCH EXULANTÖ V DOBĚ HUSITSKÁ,
/Roku 1413j kolem dubna, král. Václav IV« zvláštním dekretem /Documenta 510-511/ vypověděl'2 českého království a jeho příslušenství čtyři katolické profesory bohosloví jako „původce rozbrojů v ze-mi 11 • Vyloučil je 2 university, zbavil je kanonie kátů, prebend a kolegiatuř* V královském dekretě M. Stanislav ze Znojma, M* Petr se Znojmar M, Jan Elíšů a M. Štěpán z PálSe jsou výslovně nazýváni uprchlíky /*rtprofugorum% Doc*.5Ii /• Tito první -katoličtí exulanti se pravděpodobně uchýlili na Moravu / Doo. 282 /* Páleč našel možná dostateč-J íiou ochranu u Jana Železného, biskupa v Litomyš-li* Stopy M. Jana ElíŠů a Petra ze Znojma mizí úplně» M, Stanislav odešel nejpravděpodobněji na panství paní Kateřiny Plumlovské. Zde napsal je-den ze svých největsich traktátů „Proti 45 Wikli-fovým článkům" / „Tractatüs contra 45 articulos Wiclef11 /• /Cf« Jan Sedlák - Stanislav ze Znojma na Moravě Hlídka 24/190? - 173-177;255-258./ Na, cestě do Kostnice zemřel Stanislav v Jindřicha vě Hradci*
x
Ani 11* Štěpán z Pálče v dočasném exilu nezahá-lel, Opatřil si velký Husův sjiis „0 církvi11 a napsal nan rozsáhlou a důkládnoti odpověá, již nazval.též „Traktát o Církvi" / Třactatus de ecclesia/* Ještě dříve než zapal spisovat své největší ekklesiologické dílo, pustil se do polemické odpovědi na Husův spis „Proti Pál-čovi,f * Pálčova replika se jmenuje „Antihus" „ Uveřejnil ji Jan Sedlák v Hlídce* Z Traktátu o Církvi byly uveřejněny jen historicky důle-žité části v Sedlákově životnínf díle „ Mistr 4an Hus"*
x
V Kostnici zastupovali české katolíky mimo "biskupa Jana Železného a Michala z Brodu^ ře-čeného „de CausisM, dva pražští mistři i Ště-pán z Palce a ])5ařík, kterého na koncilu nazý-vali „z Prahy11 / de Praga /; v Čechách je znám přídomkem Rvačka* 1*Štěpán se už na koncilu po Važoval za exulanta«* 'Viděl totiž jasně po udá-lostech roku 1416, že se do Prahy vrátit nemů-že. Zachoval se nám jeljo dopis M* Křišíanu z Prachatic / Doc. 670-73 / a velká reformní řeč ke koncilii na téma rí0 nutnosti církevní refor-my11 /Cf* Mansi 28, 571-593 t «De emendatione ecclesiae mat ur and a seriao" /
x ' • \
Mistr Mařík Rvačka,, druhý^ vynikající Čech na koncilu, napsal za svého- pobytu v exilu hodně děl* Všechna svědčí o jeho oddanosti reform-ním ideálům a o velké vyrovnanosti• Zachovaly . se nám tyto jeho spisy, řeči a listy:
a/ Závěry /„Conclusiones"/* Vydal Je Pi-jalek ve své studii „Jakob z Paradýza11, Krakov 1900 III, 243
' 7. b/ Reč ,}Mám mnoho mluyiti k vám" - Jn 16,12
• Vydal Hansi 28, 593 n* c/ Ree „Mějte se' na pozoru před nepravými
• proroky" - Mt 7,15 d/ Re 5 ,|A ta byla vdovou" - Lk 7,12 e/ Hec #fHle, posílám k vám proroky11 Mt
• 23,34 /latinské názvy čtyř řečí:
b/ Habeo vobis dleere c/ Attendite a falsis prophetis d/Haeö. vidua erat e/ Ecce ego mit to /
f/ List Zikmundovi^ uherskému králi, píroti přijímání pod obojí; '
• g/ List paní" Elišce a- Rožmberka.] \; h/ Traktát proti přijímání pod obojí způso-
bou / M9fractatuá' tfóhtra .oommunionem sub • utraque specie11-' / .v \ r. -v: • • : •• -v *
" f/ "Traktát, -proti' "'Janu z Bomberka: / n5?i*acta-tus contra Jo aim em de Botitberga^ /
x * Po ukončení kostnického sněmu Mařík a Páleč se uchýlil do Polska. Vímé. z kázání mnicha Jana Že-livského, že v Polska nezaháleli a bojovali slo-vem proti husitství, které se šířilo na všechny strany. Maříkova .stopa: nám mizí* 0 Pálčovi víme sice málo, ale přece něco. Zachoval se nám frag-ment Pálčovy řeči o nebezpečí české herese pro Polsko.. Řeč pronesl český exulant na' provinciál-ní synodě polského.duchovenstva roku 1420 v Ka-liši. , U příležitosti vášnivých polemik proti hu-sitským naukám o církvi a o svátostech sepsal Páleč odděleně tři krátší, ale-zato naukově hut-ná pojednání:.
1 / 0 Církevní autoritě / tlDe auctoritat® ' eccleeiaé11 / • ..
2/ O moci klíčů. / „De potestate clavium" /; 3/0 pekelných branách / „De portis Infe-
ri" A ' Toto třetí pojednání se též nachází v rukopi-sech pod názvem „Replika proti čtyřem pražským artikulům" / „Replication contre 4 articulos Hussitarum" /. Později Páleč svá theologická pojednání spojil v jeden spis, opatřil je úvo-dem a věnoval celek hnězdenskému arcibiskupu Mikuláši Trabovi. Dnes známe tuto ekklesiologic-kou trilogii jako Trojdílný traktát o církvi / „Tractatus tripartitus de ecclesia" /. Mimoto se v krakovská jagellonské universitní knihovně vyskytují tato Pálčova díla:
a/ Traktát o universáliich / „Tractatus : de universalibus" /j
b/ 0 ideách / „De ideis" /$ c/ 0 stavbě lidské bytosti a o čase.
/ „De compositione hominis ac de tem-pore" /.
Ve Lvově hraběcí knihovna „Osoíinski" vlastni-la rukopis Pálčova díjLka o modlitbě: „Proč a z jakého důvodu má se člověk modlit v Boží cír-kvi k Bohu" /„Quare et propter quod hömo in ec-clesia Dei debet orare Deum"/.
x Jiný význačný představitel katolického pravo-věří v Čechách musel též opustit' domov. Uchýlil se na západ, tentokrát do Lipska. Je to M. On-dřej z Brodu, známý nejen jako velký vlastenec, nýbrž i jako věrný obhájce katolické víry, ne-ust upný odpůrce Husových novot, proti nimž na-psal už doma několik traktátů. Nevíme přesně, kdy odešel do německa, kde jej v letech třicá-tých patnáctého století nalézáme jako profeso-ra bohosloví na,mladé lipské universitě. Zde
9. také napsal svůj spis „O vzniku Husitů" / „De origine^Hussitarum" /. Rukopisně se nám zacho-vala ještě jedna jeho řeč, kterou promluvil před universitou:.„Pro potvrzení saského vévody Be-dřicha" / „Pro confirmátione Frederic!, ducis Saxoniae" /. Ve svém spisu o vzniku Husitů líčí M. Ondřej s nesmírnou bolestí a s vybičo,váným citovým napětím náboženské, mravní a politické pohromy v Cechách v době husitské revoluce. Ani zde nezapře v sobě vzdělaného theologa. Neulpí-vá jen na realistickém třebas hutném a sumárním popisu vnitřní revoluce české, nýbrž vidí hlou-běji a nalézá mravní souvislost mezi současnými událostmi a předcházejícími poměry a úpadkem, je-hož Husitství je plodem i trestem.
I ostatním katolickým miptrům Karlovy universi-ty - nejen pražským a kostnickým svědkům proti Husovi - bylo záhy opustit Čechy* Někteří odešli hned po smrti Husově, jiní roku 1417, kdy utrak-visté nabyli rozhodného vrchu nad katolíky; os-tatní pak opustili rodnou zem roku 1420. 0 j'e-jich exulantských osudech toho víme velmi málo. Něco se dovídáme z rukopisné sbírky listů, kte-rá se. nám zachovala v pražské kapitulní knihov-ně 0 5 0, fol. 114a - 122a. Jsou to dopisy, jež katoličtí exulanti, posílají známým'do Cech nebo meái sebou v exilu, Z těchto exulantských epiš-tol se dovídáme, kam se uchýlili nasi uprchlíci. Sídlem a druhým domovem byly jim Žitara, Budyšín a Lipsko. Autory těchto prostých,ale historicky • i lidsky vzácných listů jsou Jan Peklo, kdysi ka-zatel u sv. Jiljí v Praze a jeden z pražských svědků proti Husovi roku 1414 / Documenta 178n./ a vyše jmenovaný profesor theologie M. Ondřej z Brodu. K doplnění.lze uvést ještě dva listy Mis--tra Prokopa z Kladrub, které se nacházejí v praž-
10.
ském kapitulním archivu. Prokop je v Lipska a píše do Budyěína, nejspíše Jana Peklovi.
x Zajímavou .exulantskou postavou hasitské doby je pražský mnich Jan Jeroným* kamaldulské řeho-le. Vystudoval v Praze filosofii a theologii a stal se strahovským premonstrátem. Záhy však odešel do Polska, kde na dvoře krále Vladisla-va zastával úřad zpovědníka. Kolem roku 1410 naložil nóv.é premonstrát ské opatství v Novém Sači. Nějaký čas byl činný jako- misionář v po-hanské Littě, nejspíš ve Zmudi. Kolem roku 1413 odešel do "Itálie a vstoupil ke kamaldolským ;• poustevníkům. Když se začal, basilejský koncil a mělo být vyjednáváno s Öeehy o jejich sjed-nocení se všeobecnou církvíf povolali kardiná-lové Jeronýma do Basileje. Použili jej jako vy-slance k polskému králi Vladislavovi. Jeroným . se .vrátil do Itálie.. Za* svého života, navštívil Palestinu, Cařihrad a Řecko. Jeroným byl lite-rárně' velmi čiriný. Zachovala se nám tato díla:
1/ Cyklus nedělních kázání „Linea salutis aeternae"; .. «
2/ Cyklus postních kázání „Quedragena da-lutis aeternae";
3/ Cyklus kázání o svatýoh „Exemplar salu-tis aeternae11;
4/ Řec o klášterních visitacích / MIn vi-sitation© monasteriorum" /; 5/ Seč nad rakví kamaldolského generální-
ho představeného Safaela de Boncianis; 6/ První řeč na sienském koncilu / „Sermo
modernus ad clerum - 1.11 /} 7/ Druhá řeč na sienském koncilu / „Sermo
modernus ad clerum - II.n /\ 8/ Epilog ke knize £jevení sv. Anděly z
.Poligno / „Epilogue in libro revelatio-num beatae Angelas de Pulgineo" /;
11 • 9/ Epilog k života sv. Kateřiny se Sieny
/ „Epilogus'in vita beatae Catharinae de Siena11 / 5
10/ 0 poustevnickém životě / „Linea salutis he remit arum11 Zi -
ll/ Životopisná řeč o sv. Jiří / „Sermo mo-dernus in festo s. Georgii de Slavonie,
• Cappadecum tribuni11 /; 12/ Životopisná řeč o sv. Romualdovi /„Ser-
igo modernus in vitam s. Romuald i11 /; 1 3 / Životopisná řeč o sv. Vojtěchu / „Sermo
modernus in vitam s. Adalberti11 J\ 14/ 0 pravém, a lichém pokání / „De vera et
falsa poenitéiitia'® /f 15/ Řec o sv. Jeronýmovi ze Slavonie / „Sér-
mo: de s Híeronymo de Slavonia" /$ 16/ Traktát proti čtyřem Českým artikulům
v-' : / „Tracta tus contra quaior aHióulós , • • • • .Bohémopum? ./| - — 17/ O těle KristoVs;/ irí)e borpore Chťisti1!1 /} 18/ Trakt át o reformě církve /. „De. reforma-
tione eoöiesiäe11 /j ;
19/ Epilog ke knize nazývané orloj věčné mou-drosti / „Epilogus libri qui vooatur ho-rologium aeternae sapientiae" /}
2D/ Ree k mnichům sv. "Benedikta / „Sermo mo-dernus ad monachos de sancto Benedicto4,/{
21/ Spis o zázraku v zemi Saracénů / „Mira-culum noviter factum in terra Sarraceno-rum" /;
22/ Reo o sv. Blažeji ze Slavoiiíe / „Sermo in festo s. Blasii de Slavonia" /}
23/ Traktát proti pýše / „Liber tractatus contra ambitionem11 /;
2 4 / Traktát proti Čtyřem řeckým bludům • / „Tractatus contra quator errore Graeco-rum,r /.
x
12* Literatura katolických exulantů v době husit-ské má převážně povahu theologickou a polemic-kou* Větěinou se pohybuje na úrovni tehdejší' scholastiky. Některé traktáty Pálčovy a Maří-kovy a ovšem i Jeronýmovy přesahují obvyklou uroven a řadí se k nejlepším spisům tehdejší doby, -Svědčí o tom skutečnost, že jsou často opisovány. Mimo tento vědecký, mravní a nábo-ženský obsah exulantských spisů nás zajímají pochopitelně historické zprávy o tehdejším sta-vu Öech a poměru ciziny k Oechám. Je zajímavé, že i tehdy krátkozraká a utrilitaristická poli-tika určovala většinou chování vladařů k čes-kým katolickým exulantům. Jejich spisy a epiš-toly nám dávají nahlédnout hlouběji do duse. .Ryzí věrnost katolickému náboženství jako in-tegrálnímu křesťanství se pojí & opravdovými, realistickými snahami po důkladné reformě*- Set-káváme se ü našich 1 exulantů s velkou láskou ke ztracenému domovu, hlavně k'Präze* Útěchou tvr-dého a nelítostného 'exulantského osudu je vzá-jemné přátelství emigrantů. Odloučenost, nejis-tota, hmotná bída /někdy museli prodat i své. knihy/, nemoce atd* jsou jejich denním chlebem, Ondřej z Brodu v listě svému příteli píše o hod-notě přátelství: „Jestliže bohatým se připisuje přátelství ke slávě, pak chudým znamená peníze, nám však exulantům je vlastí-a slaoým posilou". / „Mam si divitibus amicitia pro gloria compu-tet ur, pauperibus tarnen pro censu, nobis autem exulibus pro patria, necron imbecillibus pro virtute11 - Epi exulum, I65 /• 'Všechnu naději i bídu katolických exulantů shr-nul M, Ondřej z Brodu do modlitby k Matce Boží:
X • „O1 nejsvětejší Panno, o nejmilejší matko, vždy připravená utěšitelko ubohých, 'Maria * Již přebýváš v nebeských zahradách
se svým jediným
13. <\ nejmilejsím Synem, oplývajícím veškerou
radostnou krásou a nesmírnou něžností: Rač se - prosím - nás ujmouti ! Nebot Tys potřela hlavu hadaf Tys zahubila rod zmijí, Tys jediná veškeré herese v celém světě
přemohla. Zdolej i tuto sketu wiklifskou, Tobě se protivící,
Aby utlačení nezhynuli, Aby slabí se nezakymáceli, Aby věřící se nestrachovali, Aby exulanti neztratili důvěru, Aby proradní se ze své zloby nepySnili. Amen I : 7 Panno Maria ílr
/De origine Hussitarum, 353/ x ' • " • "
Literatura poukazující na. katolický exil v době husitské..: PALACKÝ - Documenta, Praha 1869; BIDLO - Čeští" emigranti v Polsku v době husitské
a mnich Jeronýn Pražský - ÖÖM 1895.118n.; FIKRLE - Cechové na koncilu kostnickém - CCH 9
: 1903/I78nc HÖPLER - Geschichtsschreiber der hussitischen • • Bewegung, 3 vol. - Wién 1856 n.{
SEDLÁK - Po stopách Husových odpůrců - Studie a texty Ir, 141-48 ;
. ŽELIVAU - Exulanti v: době husitské - Archa 1/33 1958 - č.l str. 11-20$
ŽELIVAN - Mistr Štěpán z Pálče v Polsku - Studie* 1958, č.l str. 76-85.
&' & &
14. Jaroslav D E E I S L E R i
NAVRATILEC P. KAPKA V LIDOVŽDEMOKRATICKE PRAZE
/ I. /
Dílo Pranze Kafky je nevelký, ale hluboký les. •̂ Dá se" v něm najít, co kdo hledá, anebo co při-nese náhoda. .Sladké jahody, plané růže, jedo-vatý rulík, tajemné půlnoční květy, léčivý ji-trocel, pavučiny na rány, záludné průrvy a zrádné srázy tam nachází poutník. Nějednoho příliš zvědavého, ale nepřípadně vyzbrojeného badatele, který strkal nos, kam nemel, už čer-ná v kafkovském pralese zahnala na strom, že o vlas ušel špičákům. - Snad je to tak, že kaž-dý může v Kafkovi objevit tolik dimensí, kolik jich má sám v sobě. Dvojrozměrnému, papírovému spisovateli, se i Kafka jeví v ploše. Ale do-opravdy byl spoluzakladatelem neeuklidovské literatury. Zavádí nás do x-tého rozměru. Ne-známou v předchozí větě musíme sami vlastním úsilím hledět udělat největším číslem. - Kaf-ka dovede na dálku rozezvučet mnohé nástroje. Předpokladem je, že jsou v čtenáři. Odtud ne-návist prázdných, kterým se Kafka jeví prázd-ný. Kafka není álej, kde by se procházely vyfin-těné prvničky, ani, stromořadí pro nedělní kor-* zo počestných měštanostů. Je to drama života, světa, duše, Boha.' Asi je kus pravdy na tom, co napsal Willy Haas, že Kafku mohou plně po-chopit jen ti, kdo se narodili v Prase, a to jen v letech 1890 nebo 1880. Ale i my z imo-hem mladších ročníků a z jiných měst, které
15. pronásleduje ve vyhnaneckých snech makavě nere-álný přízrak města nad Vltavou, máme jisté, byí podmíněné domovské právo, hlásit se k světu Fran-ze Kafky jako k jedné ze svých vlastí. Pod pří-krovem tmy "beznaděje, hvězd naděje.
MARXISTICKÁ INTERPRETACE
Když známý americký novinář Harrison Salisbury navštívil na podzim 1957 Prahu, mluvil tam v přestávce mezi dvěma letadly s tuctem spisovate-lů a po návratu domů referoval o svých dojmeoh v listě The New York Times. Salisbury byl před tím v.Moskvě, kde Kafka je v Kremlu dosud v klat-bě. Proto s tím větším, zájmem zaznamenal zjiště-ní Ladislava Fikara, že český překlad Kafkova „Procesu" je právě v tisku. Americký novinář k tomu poněkud zjednodušěne poznamenal, že.je to pravděpodobně nejhlubSI dílo., které kdy byló na-psáno proti diktatuře. A z jeho zjednodušení vy-plývá naše zjednodušující.otázka, zda' Franz Kaf-ka, ted v roli politického, barometru, věští tla-kovou níži nebo výši. Každopádně je to nová situace. - Ještě za Kaf-kova života překládala ai uveřejňovala některé jeho prózy jeho přítelkyně Milena Jesenská a po-zději většinu jeho prací zčeštil Pavel Eisner, Za nacistů byl Kafka zakázán. Po druhé světové válce, kdy do Československa doléhala ze západu Kafkova světová sláva, vyšlo o něm v Praze něko-lik zasvěcených esejů, především z pera Eisnero-va, ale Kafka se nepublikoval. Rok 1948 přinesl striktní zákaz. Teprve v roce 1957 začínají vy-cházet první kafkovské studie a ̂ publikují se znovu jeho prózy. Pozdní navrátilec je po dlou-hých letech dvojího exilu zase v Praze. Kafka nezaujímal ve svém díle politická stano-viska, ale v některých soukromých rozhovorech
16. dával jasně najevo, co si myslí o vnějším světě své doby. Po této stránce stačí připomenout ně-kolik slov z „Hovorů s Kafkou" od Gustava Ja-noucha, o jejichž autentičnosti nelze pochybo-vat, Na adresu bolševické revoluce Kafka řekl, Se ffse brzy vypaří a zanechá za sebou jen sse-dlinu nové byrokracie11. Nejednou takto drobným, ale přesným aforismem periskopoval Kafka vzdá-lenou budoucnost, jíž se nedožil. Ve chvíli, kdy se'další setrvávání Franze Kaf-ky na indexu nedalo zdůvodnit, bylo třeba, aby k otázce zaujala stanovisko komunistická stra-na. Stalo se tak v článku, který^nám bude prv-ním převlekem v podivné maškarádě, do nichž je Kafka dnes strkán v lidovědemokratické metanior-foze své vlasti. Je nadepsán „Společenská pro-blematika v Kafkových románech" / Nová mysl, I./58 / a jeho'autorem je Pavél Reimen. Nezabý-váme se jím proto, žé by o Kafkovi vypověděl něco.nového, ale že svědčí o postalinské*tem-' peratuře lidové., demokracie» 0 Kafkovi bylo os-tatně napsáno tolik nesmyslů, že by se z toho dala sestavit hezká příruční knihovnička. . Svého času byl dokonce Kafka vydáván jak na západě tak v Moskvě za předchůdce, ne-li dokonce za teoretika fašismu. Svou interpretací není tedy "Reiman originální vzhledem ke Kafkovi -9 nýbrž jen ve vztahu lc Československu těchto let0 Paul Reiman není'jen tak někdo. Pochází z té-hož pražského židovsko-německého prostředí ja-ko Kafka, ale je mladší a do literatury vždj. zasahoval * jen jako amatér, byí s tím větší uřed ní autoritou. Pomocí Rudolfa Slánského se stal po komunistickém guči zástupcem kulturně propa-gačního referátu/ustředního sekretariáty ÜV KSČ, byl členem ústřední ediční rady a utočil proti spisovatelům, kteří se údajně odchýlili od stranické linie. Tak chtěl jako „buržoasiií
17» nacionalisty» odpravit slovenské spisovatele 3 T aí a r k u^ ^^eníffiPosudu neza-sedí se Slánským na lavici obžalovaných, ale v
procesuje objevil jako svědek. Varoval'prý už dávno pred činností sionistů v 1ÍV KSÖ. Když byl
P°uhým Pracovníkem Žístavu dějin ESCj byl v tisku několikrát napaden. Tak se mu vytýkalo, že byl v ediční radě prodlouže-
. nou rukou za slánskiády odstaveného oSstava Ba-í?™* Z eJn 0 tÍ a^ 0T4 Bezručových Slezských písní a děl Jráni Šrámka, a „nemaje potuchy o slovenské literatuře, že do Íí neomaleně zasaho-val, využíval dogmatismu, talmudismu a vuleari-??/? otázkách" / literární no??ny T a k o yy je politický,profil tohoto kafkovského „znalce". • Kafkovu výchozí pozici opisuje.Reiman / dnes b jedním n" / takto: „Jde o představitele oné vrstvy buržoasní inteligence, která si začíná
k a P i t a ^ l c k é h o Mdu, ne-ní vsak jeste schopná vyvolovat z pozorování ie-
Kafky postupovat dvo-
1. baí by mohla Kafku bez milosti odsoudit právě proto,, že „z prohnilosti kapitalia-tickeho světa nevyvodil socialistické dů-sledky anebo
2. by mohla kafkovy „omyly" zvážit, srovnat Je s jeho „zásluhami" a nakonec jel pře-ce jen prověřit. . • J J P
Pavel Reiman se pokusil, o druhý způsob. Tak t>ra-J Í ^ S V ?°VÍd
nCe « T r n í" ***** nezastřeně
lečenqWnh6 ^ í 1 ? ^ ! 1 v džungli vládcnoucich spo-mahu S S p o m e r &' s e v nich přes veškerou ná-Sími V y Z 1^ t f ! e s e n e m ů ě e vyrovnat s život-ními problémy. Tím, že to byl veřejný park, v němž
18. zabloudil, nikdo mu nepřispěl na pomoc, ani hlí-dač, rozšiřuje se tento subjektivní zážitek v kritiku stávajících společenských poměrů". V dalším dochází sice Reiman k názoru, že „Kafka neviděl druhou stranu vývoje, kterou lidstvu odhalili Marx a Engels11 f nicméně stále znovu se vrací k jeho omývání. Tak o „Procesu11 praví; „Celá koncepce Kafkova nejvýžnamějšího románu dokazuje, že autor zde samostatně přistupuje ke kritice měšíácké společnosti.11 Okrajově Rei-man poznamenává, že také „Zámek".je zajímavý s třídního hlediska, když „činí dějištěm česícou vesnici, rozpolcenou na dvě části - vrchnost a sedláky"o Je příznačné, že o „Zámku11 uvádí Reiman jen to-to stručné konstatování. Říci víc, znamenalo by. se. pustit na.tenký led« Jak ukázal Max Brod, byl Kafka k „Zámku" inspirován.„Babickou" Bo-ženy.Němcové a tak antagonismus „vrchnost -sedláci" má zřejmě1kořeny tu a xie v teoriích, třídního boje. /Petr Den uvažuje v článku „Kaf-kovo putování labyrintem světa11 /„Dohě proti srsti", Nový York 1958/, zda Kafka v „Zámku" a , v „Procesu11 nebyl inspirován též Komenským. Podobnou tézi naznačuje Gustav René Hocke/„Die Welt als Labyrint", Hamburg 1957 / A Max^Brod připomenul* jak často-srovnával Kafka svůj ro-mán „Amerika" s Dickensovým „Davidem Copperfiel-dem". Tyto vesměs známé věoi opakujeme jen pro-to, aby plastičtěji vyvstalo, která literatura mohla Kafku inspirovat a která ne./Metodou Pav-la Reimana by se na příklad dalo „dokázat", že prvním dialektickým materiallstou byl vlastně Stvořitel, protože stvořil máterli./ Protože také náboženská interpretace Pranze Kafky, podobná interpretaci Maxe Broďa, hr̂ j.e dnes v Československu určitou roli, alespoň stručný'citát, jak se s ní vypořádává Reiman:
„Ve své druhé velké přáci „Víra a učení Franze Kafky" činí Máx Brod ž Kafky židovského náboSen«-škého -proroka a stoupence sionistického „spásné-ho učení" přestože je všeobecně známo, že Kafka přirovnával židovské náboženské obyčeje k obyče-jům divokých afrických kmenů a označoval je za hrubé pověry." Ne všichni Kafkovi vykladači v Československu zastávají tento názor. - Jaké je tedy jádro Reimanova článku? Snad toto i až na další se Kafka může tisknout. Bývalo by bylo jed-nodušší říci to přímo takto. Závěrem ještě per-lička: Re iman vypočítává různé „kafkovské legen-dy", sionistickou, katolickou, protestantskou, existe.ncialistickou a psychoanalytickou, a dodá-vá k.nim: „Ty se však samy navzájem potírají, nebot zástupci všech-těchto proudů'vytrhávájí z Kafkova díla jeho jednotlivé stránky a tak ma-jí oponenti, kteří si osobují právo na Kafku, často velmi snadnou práči, aby jejich pojetí vy-vrátili ," .Jak ještě uvidíme, je také marxistic-kých kafkovských legend hned několik, A právě ony dělají to, co Reiman připisuje západním vy-kladačům Kafky. Kolik marxistů, tolik marxismů.
/ Pokračování „ /'":"', & & &
Karel E R B A U :
otIZKÝ DNEŠKA. A ZÍTMA
V hlavním městě afrického státu Ghana skončila nedávno panafrická konference, jíž se účastni-li, delegáti 62 organisací, které, jak mluvčí této konference ohlašovali, zastupovali na 200
; 2o. milionů Afričanů z 20 různých zemí. V rámci diskusí se vystřídali zástupci různých poli-tických směrů, ale zajímavé při tom bylo, že plavní dorozumívací řečí těchto Afričanů byla «angličtina. Konference schválila po šestiden-ňím jednání resoluci, v níž se formulovaly ty-
tužby afrického obyvatelstva: okamžitá upíná svoboda, jakož i suverenita pro afric-ké národy. Zřízení afrického Společenství ná-rodů. Resoluce odmítá imperialismus a kolo-'hialismus a svobodné africké národy vyzývá, aby podporovaly osvobozovací hnutí těch, kte-ré se ještě samostatnosti nedomohly. Afrika je sice zeměpisnou jednoutkou, ale ži-ije v ní na sta různých národů a kmenů, které jee podstatně liší po stránce národnostní, kul-iturní a zejména pokud jde o stupen civilisa-ce. Nebude tedy snadné předvádět tyto odliš-nosti na společného jmenovatele tím méně, že je zde také mnoho různých směrů, pokud jde o blízké cíle^politické. Vedle států^ které se vyvíjely k úplné politické neodvislosti, ja-ko na příklad Egypt, Tunis,^ libye či Sudaň, jsou zase jiné, které po zralé úvaze dávají před-nost zůstat i nadále v rámci země, jež kdysi byla jejich koloniálním vládcem. Nová fran-couzská ústava dala africkým državám na vybra-nou, aby se rozhodly<bud pro uplnou samostat-nost, anebo pro zapojení do rámce francouzské unie. Až na jedinou Guineu se tyto státy roz-hodly zůstat ve společenství s Francií. Stát . Ghana, který byl hostitelem panafrické konfe-rence, zůstává ve svazku britského společen-ství národů. Bývalá francouzská država Guinea se rozhodla vystoupit z rámcé francouzské unie, ale slučuje se zase ve federaci s Ghanou, kte-rá zůstává stále v rámci Společenství národů britských. Předseda panafrické konference Tom Mboya vyzý-
21.
val koloniální moönosti, aby s národy ařrio-kými spolupracovaly. Taková spolupráce mezi bývalou kolonií a mateřskou zemí se již pro-jevila častéji v5nedávné historii. NěkdejSí koloniální mocnosti se starají často usilovně samy, aby usnadňovaly koloniálním národům ces-tu k samostatnému státnímu životu. Velká Bri-tanie se z vlastní vůle státnicky rozhodla dát po druhé květové válce- svobodu národům Indie, Pákistánu, ̂ Burmy, Malajska, ö vedl© toho velkorysého ustupu z koloniálních posic v Asii, uvolňuje cestu k samostatnosti také národům africkým. Holandsko se dohodlo po do-brém s národy, své někdejší východoindické dr-žavy a důsledkem této dohody byl vznik nového státu Indonesie. Stejný proces pokračuje i v někdejších državách francouzských. V rámci to-hoto historického vývoje dostala již téměř je-dna miliarda obyvatel různých ras a různých ná-rodů státní nezávislost z rukou někdejších ko-loniálních vládců. - • ' Národům, které žijí v politické nesvobodě, se často zdá, že v okamžiku, kdy se ustaví jako • nezávislý stát, budou rozřešeny všechny jejich problémy. Ve skutečnosti se tyto problémy te-prve v takové chvíli objeví v celém svém dosa-hu. Tyto národy mají vesměs touhu zíti ve spo-lečenství demokratickém, ale demokracie, která je riejpokrokovější společenskou soustavou, kla-. de zároveň největší nároky na občanstvo a na' jeho politickou vyspělost# Demokracie předpo-kládá vysokou míru politické zrálosti, má-li úspěšně fungovat. Demokracie klade vysoké náro-ky 21a zodpovědnost nejen jednotlivců, ale ce-lého národního společenství. V Evropě trvalo ce-lá staletí* než dnešní moderní demokracie vy-střídala staré samovlády. A demokracie Spoje-ných státůp ke které mnohé z nových národů vzhlí-ží jako ke svému vzoru, má nejsfcarší demokra-
22 tiokou psanou ustavu. Jak Spojené státy, tak i všechny demokracie evropské, prodělaly dlouhou a tuhou politickou Školu* Není proto divu, když národy, jejichž nový po-litický vývoj se datuje teprve od mála let, se jdnes setkávají při budování svého nového zří-zení s velkými nesnázemi. Nejde totiž jen o. to nabýt nezávislost a politickou svobodu. Problé-mem je budovat hospodářství samostatného státu Zaručit vyšší životní míru obyvatelstvu, které a© právě v těchto nových státech rychle množí a zabezpečit zejména nově získanou státríí samo-statnost proti nebezpečí zvenčí,. Tímto nebezpe-čím není'již starý kolonialismus, ale sovětská rozpínavost a komunistické snahy o infiltraci i rozvracbvání politického života nových států» Předseda vlády státu Ghana, doktor $|£řuma pro-nesl na panafrické konferenoi tato Významná slova i ̂ Nezapomínejme', že kölönialismus a im-perialismus přichází v nejrůznějším přestroje-ní a že proto musíme být ve stálém střehu pro-ti jeho novým formám." V poslední době se nesnáze řady nových těchto mladých demokracií projevily velmi žřejmě. V některých těchto státech vystřídala demokra-tické zřízení vojenská diktatura. Došlo ke stát nímu převratu v Pákistánu, kde se vlády ujal generál Mohamed Khan. Y Barmě nastoupila vlá-da generála Ne Wina, v Slamu se vlády'zmocnil marSál Sarid Thonarat, vrchní velitel armády a v Sudanu zase řádnou vládu odstranil armádní šéf Ibrahim Abboud. V Indonésii je vláda dnes v Podstatě pod kontrolou armády, v Jraku vládne vojenská diktatura, jako důsledek nedávného ar-mádního puče a egyptský diktátor Nasser vděčí nutí 2 0 d n e S n í Postavení vojenskému špik-Tyto zjevy až zdánlivě různé, mají v podstatě
23 obdobné příčiny. Nové státy se zmítají ve vý-voj ovém,procesu, který postupuje příliš rych-le a na který neměly dosti času dozrát» Pro-buzené národy se doJädijji vyšší životní a ci-vilisační úrovně a je těžko řešit v rozpětí několika let, co se jinde budovalo po celá sta-letí. Předseda panafrické konference Tom Mboya mluvil proto velmi prozíravě, když žádal od ně-kdejších koloniálních mocností spolupráci. Je nepochybně ciYilisačním posláním západních de-mokracií, aby podaly pomocnou ruku národům, které vstupují,do nového období svých dějin. Bez takové účinné pomoci, by se nově nabytá svoboda mohla, stát jen krátkou episodou.
& . . & . &
ÖKIA • '* ' • .: ; ' - " . . .. ; '
ZEMŘEL BÁSNÍK J M KÁKTTÍK« Dne 2?/ prosince ze« mřel spisovatel Jan Kárník /vlastním jménem dr Josef Svítil/, 'jeden z nejstarších moravských spisovatelů* Kárník byl jeden z předních funk-cionářů olomoucké Družiny literární a umělecké a dlouholetý člen redakční rady ARCHY, v níž otiskoval své memoirové vzpomínky „Listy z ar-chivu"1 • Umřel na prahu požehnaného věku - do-žil se osmaosmdesáti let - který vyplnil ne-všední houževnatou tvůrčí pracít jež svým cha-rakterem upomíná na buditelské úsilí básníků a prozaiků minuléhp věku. Jako umělec i jako člověk měl dr. Svítil-Kárník tři silné inspi-rační zdroje: Boha, svou ,domovinu a Slovans-tvo. Y jeho knihách se tyto tři inspirační zdro-je nustále prolínají, stejně jako určují směr-nice jeho života veřejného i soukromého. Básník Jan Kárník prosel lumírovskou školou a stal se
24 předním básnickým representantem Katolické "moderny* Klidným, tradičním veršem, který střídá notu lyrickou a epickou, sleduje Kár-ník život svého milovaného Horáčka, které se stává jevištěm i jeho nejintimnějších osudů. Do literatury vstoupil sbírkou „Chudobná žen", po níž následuje „Moravská symfonie'*"2 roku • -1919ř v níž básník vyslovil svůj básnický nesou-hlas s válečným dobrodružstvím, které mál pří-ležitost na frontě poznat» Ve dvacátých le-tech Kárník básnicky vyzrává a odevzdává tři sbírky, které patří k tomu nejzávažnějšímu,co napsal. Jsou to knihy „Večery u krbu", „Čer-vená a bílá" a „Závětří11. Folkloristickým od-razem jeho milovaného kraje je sbírka „Srdce z pouti". Vroucí vzpomínkovou knihou je sbír-ka „Dooráno", která vychází k jeho sedmdesátce v roce I94O, kde láskyplný pohled do doby mi-nulých je spjat s pokorně odevzdaným zahledě-ním do míst, z nichž není návratu. Z milované Vysočiny si bere Kárník látku k svému jediné-mu prozaickému dílu, románu „Soumrak rodu "Jam-borova", který je důležitým uměleckým obrazem ze života selského živlu z počátku devatenác-tého století. Kárníková láska ke Slovanstvu se projevila zejména v jeho práci překladatelské. Je au-torem dvou významných antologií z polských básníků, nazvaných „Z polského Parnasu" a „Poesie svobodné Polsky". Za tyto své práce obdržel Kárník řád Polonia řestituta. Umělecký profil Jana Kárníka zachytil něko-likrát jeho osobní přítel profesor Arne No-vák a konečně i Josef Pekař. Práce osvětová, publicistická a literárne-životopisná doplňu-je dílo tohoto tichého moravského básníka.
& & &
25. KOgUNiar ICKE ÚTOKY ITA ARCHU * Za osm městců své existence se stala revue ARCHA centrem útoků komunistické tisku v Československu. Obvyklé rekvisity z propagačního arsenálu nenávistných nadávek, od „zaprodanců Američanů11 až řtpo padě-lání kultury" nechyběly. Jeden utok nás však po-Ijavil zvláště: Bratislavský PREDVOJ / vydavatel Ústřední výbor KSS / - obdoba pražské TVORBY, napsal v čísle" 41.V 9..října 1958 / v Slánku „Namiešto dolárovjópovrhnutie", že „skupina emigrantů okolo Archy.by si přála obdobu hitle-rovské Říše se všemi koncentráky» jen kdyby v ňí^naSli bezpracná místečka". V Arše prý byl u-veřejněn článek, v němž si obnovu hitlerovské Říše přejeme. Naši čtenáři nechí sami posoudí, jestli jsme něco podobného v Arše.kdy napsali. Konečně nový důkaz o „serioznosti komunistické-ho tisku", jak se jej snaží V poslední době rů-~ zní koexistenční bonzové vykreslit. Je opravdu velmi dojemné, že právě,komunisté nám připomí-nají koncentrační táborý^-. k',s,0P soudruzi v Před-voji vaše koncentráky rv^Sésíěm čísle Archy jsme vám otiskli část sbírky r,Přadénko z drátu11, kterou sestavili vězňové z koncentračních,tábo-rů na Jáchymovská - táborů vpravdě vyhlazovacích - adresujte své články na správnou adresu - ta zní; Ministerstvo vnitra, Praha - Letná, Obránců míru •• 85 • Bohužel * "Archa**'má'eVé 'prxzii'ivee- i v éxLlovvch kruzích. « " A _ " ' • • & & & Ne.
NA HOD BOŽÍ VÁNOČNÍ dožil se sedmdesátipěti let "bohatou^praóí naplněného života profesor Emanuel MASAK, známý spisovatel a dlouholetý spol-uredaktor ARCHY a předseda olomoucká Dru-žiny literární a umělecké. Pracoval literárně již od let studentských, později vytříbil svůj vkus a rozšířil rozhled intenzivním studiem a překlady-mesianistických básníků polských, aby
26 vyzrál posléze od drobnějších beletristických obrázků k rozsáhlejším skladbám románovým. Z^ četných jeho publikovaných prací vyniká jemně psychologicky prokibeslený kněžský román z po-převratových dob „Šimon Stylita" a po stránce literárně historické dobře fundované „Dějiny Dědictví sv. Cyrila a Metoděje v Brně".^Dlouhá léta obětavě a se zdarem redigoval různé ča-sopisy. Ad multos annoB l
: & & &
\ 1 .
Fé X. H A Y If í Č E ;K , i
/Úryvky z rukopisného románu o Mistru Třeboňském./
Michael spatřil u vchodu do pracovny dvě posta-vy. . , -Zas ho někdo ruší ? Ale to byl jenom okamžik. Zvolal pak radostně! • jjProboSté... Beneši ! Heureka, .mám to... Po-dívej se 1!" - Michael běžel ke stolu. Od dve-ří zvolna postupoval ke stolu probošt Beneš, napjatý v očekávání toho, co "má uvidět."Pešek -'ho následoval.... Michael se sklonil nad stolem a vzal mezi prsty a do dlaně hrst tenkých dřívek, sotva jako prst • dlouhých špejliček. „la deskovém oltáři budou obrazy řešeny syme-. trálnš, na krakorcovitých závěsech. Rozložení
27. už jsem vyřešil. Zde je první pár obrazů..." a položil prviií dvě dřívka konicky proti sobě. „T-oto je obraz „Kristus na hoře Qlivecké" a tento druhý je „Vzkříšení", jenž právě zde načrtnul..." „A na rubu?" přerušil ho Beneš. „Sem musí být voleni svatí, kteří mají k těmto obrazům vztah!" hájil církevní a katechické vztahy probošt. „0 tom jme už hovořili, probošte. K prvnímu obrazu se napojí Svatý Jakub, Svátý Bartolo-měj a Svátý. Filip a ke druhému Svatá Kateři-na, Svatá Magdalena a Svatá Markétka." „To jsou vlastně dvojpáry, ano ? A který je ten další .?". „Tak pozor !." soustřeďoval se Michael a zamě-řil dalšíto . dřívkem do -těsného sousedství již "•••;• dříve položených |?ejliöekv Odhadoval přféňě - • polohu, drže dřívko neznatelně: nížko tíad "sto-lem. Pák náhlé dřívko UpufeťilY Souměrně a ním ' pak položil protisměrně další .. •
' •- ' " " t . - " ' . „To jsou. další; dva. Další dva .obrazy» „Naroze-ní Páně" § „Ukřižovánítf. -la těch dvou si musím dát zvlášt záležet !11 brumlal pro* sebe Michaelo A tak padala další a další dřívka místo obra-zů,- až zde leželo přede všemi na stole schema , celého d eskového olt áře» tfA kde bude patron našeho chrámu, Svatý Jiljí?" připomínal Beneš, „la toho nelze zapomenout l11 Soustředil pozornost na rozložená dřívka na sto-le i na ta v .hrsti"Michaelově• Ytom Michael popadl další špejlku a spustil ji právě do styedu celého schématu« i,Svatý Jiljíf Svatý /Řehoř a Svatý 'Jeroným! A na líci tohoto obrazu „Kladení do hrobu11 • Spoko-jen ?rř otázal öe Michael a. zahleděl se tázavě jak na Beneše, tak ria Peška* Jeho otázka se vSak
28, rozbila o stěny. Oba klášterní Augustiniáni 'hleděli upřeně na.Michaela, tu a tam se po-dívali po sobě navzájem,, pokývli a opět ul-.pěli na Michaelově výkladu. • Ještě dlouhou chvíli padala,dřívka, znázorňu-jící obrazy, na desku stolu-a pak si Michael náhle všechno rozmyslil. Hrábnul do dřívek a rozházel vše jako šachové figurky po vyhraném boji. Zahleděl se na vylekané obličeje. Přihlí-žející nabyli patrně dojmu, že celé rozvrstve-
; ní obrazů je rozmetáním schématu ztraceno. Mi-chael pochopil. „Nemusíte mít strach! To vše už mám přesně ta-dy, v hlavě, sroynáno... " a ukazoval na. své čelo. „Tohle není zdaleka^všeehno. Technický plán pro oko není tó nejdůležitější* To je jen architéktura oltáře. J&óu zdě ještě důležitěj-ší elementy*. Komposice,, výtvarné zvládnutí o~ brazuP barevnost, . šěrošvit f . Michael při tom hmátl po stole, někam docela stranou, kam se zatoulal náčrtek obrazu „Vzkříšení11 na perga-menu. . „Připadám si jako omráčen, Michaeli® Opravdu, nemohu překvapením ani promluvit. Taková, pří-prava. Tady roste ohronné dílo!11 - la Benešo-vi bylo znát vzrušení. Mocné vzrušení, jaké může být vyvoláno jen u člověka, který má hlu-boké porozumění pro věc. „Vyprávěj, Michaeli, vyprávěj!" povzbuzoval spěšně Beneš. Michael držel stále mírně zkroucený pergameno-•vý náčrtek a rozhovořil sei „Lidská postava bude na každém obraze a bude těžit z naturalismu mých dobrých učitelů v Nea-poli, ve Florencii, Římě i v Avignonu. Zde však objevím tradiční kanón gotický ve štíhlých,
29 ohebných tělech a ve Vláčných pohybech údů. Svo-dům živočišnosti neobětuji nikde duchovní obsah a smysl obrazů. Ani v jeho částech I Postavy $ s ohledem na krajinné prostředí, v odpovídajícím poměru. A co hlavního ?! Y každém úderu štětcem musí se zračit optická jednota prostoru i tvaru. Všechny předměty musí být perspektivně pojaty..." Pešek stál a přešlapoval. Řád by byl řekl, že to vse je zázračné. Nebyl však Bchopen slova» Ko-nečně se ohlédl, jako na spásu, na probošta, kte-rý promluvili . „Michaeli, ty mne zavaluješ poznatky, jež jsou pro. mne sice poťjhópitelné, ale dosud nevídané! Neslýchané! Ta úžasná Kombinace. Tvé obrazy jsou napěchovány mistrovstvím převzatého a nasáklého od tvých západních učitelů, ale zároveň hovoříš o celé.řadě znaků nových, vývojově dosud neodů-vodněných, dosud nevídaných. A toto ohromné kul-turní bohatství bude patřit našemu agustiniáns-kému klášteru !" - Beneš by byl Michaela nejra-ději objal. . „To stále ještě není všechno, probošte. Zde se mohu rozmáchnout ! Rozkvést 1 Světlo a stín! To-likrát jsme o nich hovořili ! Probošte, ale co neznáš, to je - šerosvit !" v
„Sérosvit?" - Beneš se zatvářil , . nechápa-vě. „Možná, že šerosvit mohu. popsat jenom já sám. Protože jej vidím, a dovedu jej zachytit jen já ria věcech kolem. Možná, ba zcela jistě, že jej vidí stovky dalších malířských mistrů, ale je-nom já jej dovedu zachytit..." probíjel se k vysvětlení tohoto pojmu Michael. „Co je to šerosvit?" otázal se znovu Beneš. „Jak bych ti'to řekl...Představ si noc. Je tma. Nic nevidíš a přece rozeznáváš: domy, rybníky, les, srny....Vše, co za noci Vidíš, má stříbrně
30* namodralý lesk a můžeš pomocí šerosvitu i ta-kovou krajinu přenést barvami na lipovou desku, lebo večer, když zapadá slunce, vše je zlato-žluté..." rjTo znamená možnost malovat i pozdě večer, možno zachytit barvami i noc !n obdivoval se BeneS* ,rI večerr i ráno, i noc ! Proč bych si však nemohl představit vyprahlou, do hnědá žhavým ' sluncem spálenou krajinu pod Olivecköu horou!? Yše v takovém teplehnědém příjemném tónu ! Takovou proteplenou směsí barev, jež vtiskne zahnědlou, ztěží pozorovatelnou náladu celému obrazu!" - Zdálo se, že prvý, kdo pochopil vý-klad, byl probošt Beneše „Rozumím-li dobře, Michaeli, tvému vykladu,•je. šerosvít důsledné podmalování všech tvarů jed-notným barevným charakterem, který odnímá míst-ním tónům základní barevnostc Ta éjednocuje vše-,chny barvy na jednotné tonové základně!11 A pro-bošt odpočítával jednotlivé věty svého výkladu podle jejich významu na prstech své ruky, aby celý postup v pochopení patřičně rozdělil. Dí-val se pří tom velmi výrazně na Peška, který však chápal, soudě poáLe jeho výrazu, 'jen zce-la omezeně. „Můj obdiv patří tobě, probošte! Přesně tak to je,. Oblékl jsi můj poznatek dokonale. Ani já' .bych to nedovedl lépe stanovitf"polichotil Mi-chael proboštovi. . • „Já to umím sice popsat, určit, ale ty to vše umíš, ty to vše namaluješ!11
li A taky namaluji !1,1 - Tolik vnitřní radosti a uspokojení bylo v těch slovech. „Michaeli, ty jsi dokonalejší sebe sama. Ty jsi bojoval za prosazení svého vidění světla
a stínu. Tato'; však lodelota-la dosud místní tón jen jeho světel váním ve výši a jeho zatemněním ve hloubce modu lace. Ty však přicházíS s ještě dokonalejším a dosud; neznámým"1,šerosvitémíw-"Ůdiv a' obdiv proboš" • ta -seznal, mezí.»-¥ tomto okamžiku Michael zakolísal• le vy znal _ se .dobře.: v' měřítku* jaké Beneš' pil» " Podle jeho'. hlasové modulace 'nebylo" možno •'/ správně rozpoznat, zda vše obdivuje nebo zda j® to vše,, o ěem^vykládá, '„příliš-mnoho pro' jeho . po sluchace, kteří; ,toto velké' sousto nemohou, strá-vit.» „Domníváš se snad* probošte, žé šerosvit je v malbě něco .nepřijatelného ?" otázal se nesměl©:, áž bázlivě Michaet. Měl strach, že pověděl pří*-liš mnoho novostí ze své malířské brašny a že tím.může vyvolat nedůvěřivost a pochyby.
Michaeli. Ty nevíš, jaké poklady vé svých o8íš nosíš ! Což to necítíš? Kdybys mi metho-du a techniku" šerosvitu tak přesně nepopsal, ne 'mohl bych něco takového prostě ani pochopit.Ně-co takového nelze vidět ani na Karlštejně, v dí lech mistrů z Říše, Francouzska Si Vlasska. Pro stě nikde dosud na celém světě !H - Beneš pro svůj obdiv a nadšení nenalézal dalších slov« „Ted mám zde velkou příležitost. Tecí vprobojuji svou-věc až do konce i * . ! !ri vzkřikl štastně Mi-chael.
»
.„Michaeli, tvé obrovské ' přípravě se- to musí po-'„dařit". Tvému geniu se to podaří!'11', „Musí se podařit *..,f
& tib &
32 .ZRCADLO DOMOVA
SMÍCH PŘI PREMIÉŘE JAHÁČKOVY JEJÍ PASTORKYNĚ : - V MOSKVĚ :
6. prosince 1958 byla na scéně Velkého diva-dla v Moskvě premiéra Janáčkovy Její pastor-kyně* Na uvedení Janá-čkova díla pracovali přední čeští operní u-mělci, dirigent-národ-ní umělec Zdenek Chalá-bala, režisér Oskar lán-hárt, choreograf Jiří Měrnéceky výtvarník Ka-rel Svolinský^a další* Jiří Bayer v uvodníku 1 Divadelních novin :konm-tuje premiéru v Moskvě ttěmito slovy.í ltÚvod opery nepře svěd-čilo Těžko říci proč. Orchestr pod Chalabalou hrál od první noty s ne-slýchaným enthusiasmem a dosáhl už v exposici vynikající interpretač-ní úrovně. Pěvci - s vý-jimkou A o Iljina /Stěvy/1 zpívali skvěle - a stejně tak sbor. - Přesný,zvu-kově plastický. Publikm chtělo víc:poznat blíže ty bujné synky a děvu-ohy moravské vesnice, kteří mluvili takovým zvláštním jazykem,Chtě-lo než mohli pěvci dáte"
Ti se zatím pohybo-vali na scéně přesně tak, jak určil Oskar LinhartKa^d ou chví-li hledali ukradkem publikum, kterému zvy-kli hledět z přímá dó očí, z nejmenší . možné vzdálenosti< Starý zvyk se střehl s novým scénickým u~ kolem - výsledkem byl zatím nepřesvědčivý kompromis»To je pří-čina .neuspěchu první-, ho dějství - ale také první velké vítězství obecenstvaD "Silný u^ děr kotlů na počátku druhého dějství pole-kal několik poslucha-čů* V sadních řadách se zavlnil i rozpači-tý smích, rychle se < rozšířil dopředu* na galerii - vzápětí ce-lé hlediště v nejdxo-matičtějsím aktu qpe-ry 99 srdečně smála neočekávanému efektu* Pianissimo orchestru v. na stálém hluku ne-Bylo vůbec slyšet„ Krit i oká minuta 1 A právě zde jsem defi-nitivně uvěřil, že
33*
Janáček a tohoto obe-censtva určitě vyhrajeé Jaké nádherné obecens-tvo má moskevské operní dMdlot Přímé, upřímné, bezprostředně reagující, vděčné zá každý silný, umělecký zážitek. Čím tragičtěji se vyvíjel osudný konflikt kostel-ničky a Jenůfy,tím ry-chleji umlkalo a měni-lo hledišt ě. S ohledem na obecenstvo zvolil Ohalabala poněkud jinou -interpretační koncepci* V orchestru vypracoval . detaily partitury, aby ani sebenepatrnějsi me-lodie nepřišlá nazmar. A pěvcům dovolil odstou-pit od přísně' deklamač-ního stylu, který jim zřejmě činil určité po-t íže. Nepatrnými úpra-vami v textu pozměnil charakter kostelničky v duchu Janáčkova humani-stického cítění: zdůra-znil zřetelněji tragiku nenaplněného života že-ny, která hledá spásu ve fanatickém nemilosrden-ství k Jenůfě, Števovii dítěti. Vcelku dosáhl, co zamýšlel. Opera str-hlá temperamentem,lyri-cno st1, na1éhavým vy sio-.vením otázek lidskosti, •• —
zločinu, trestu i vy-koupení. Kolik myšle-nek blízkých ruskému srdci tu bylo hudbou 'i děj em řečeny. • Význa-mný podíl na úspěchu, představení měli něk-t eří, pěvci, před e: vším: představitelka kostel-ničky Irina Arohipoyo-vá. Byla první ze všech, kteří pochopili veli-kost a hloubku Janáč-kových postav, byla 1 ne j usp ě šně j š í v je j i ch scénické realisaoi. Co byl na představení Oha-líbala za dirigentským pultem, to byla Arohi-povová na scéně: sou-, střěáovala na sebe ne-ochabuj ící pozornost-všech ostatních jedna-jíc ich osob,-zapalova-la je a strhávala. Ži-la na jevišti. Svým vý-konem zapůsobila na os-lý soubor, který vydal všechno, co. v něm. pro-budil režisér." / DIVADELNÍ: NOVINY, č. '11, 24» prosince 1958 - str. 1 /
X yjRYTME NÁŠ HO ŽIVOTA V redakčnom clánku
34 pod týmto nadpisoM sa orgán Svazu 'slovenských spisovatelov Kulturny život pozastavuje nad faktom, že účastníci an-kety y usporiadanej z pří-ležitosti „Knižnej žatvy 1958", označili za naj-lepšiu knihu roka Dob--šinekého „Pro st onárod-né '.slovenské pověsti", naplsjané v XH« st or očí.: V Slánku sa okrem, iné-h'o píšet ttUž iste dávno neljola slovenská literatura v takých rozpakoch,ako po skončení Knižnéj -ža-li vy 1958i, Taij vyšlo na-javo, že najuspešne^šou knihou slovenskej povod-né j tvorby v uplynuloni roku boli Dobšinského Prostonárodné pověsti slovenské z XIX * stero-č i a c- i t. N e cha jme b okom problematičnost alebo vieryhodnost"sucasného čitatelského -vkusu a priznajme si radšej^že Itentor^z bol Čitatel ;aspoň upřímný, keá už jnie celkom sudny a spra-ívodlivý* A v každom prí-jp^de je to nieleij. facka sučasnej literature,ale I aj istý druh výstrahy , Ved bolo z čbho vybe-. ra;i, vyšlo predsa vyše
20 knih novej prózy a poezie!11
KULTURNÍ ŽIVOT, • 3o januára 1959, str» 1'/
OTAZNÍK NAP JEDNÍM FESTIVALEM
^Události, sliboval ' být Mezinárodní fes-tival zábavné a ta-ne chí hud by f kt e rý'v Praze uspořádal Ös« rozhlas* Ale dopadlo to jako v většinou současných festivalů - zklamáním«,' V usnesení konferen-ce spojené s festi-valem se mluvili o džezu* Velmi nejasně hudební redaktoři li-dově d emo kra t i c ký oh rozhlasů hovořili o jakýchsi nekonkrét-ních „kladných .prv-cích" , ale rozhodně odsoudili „určité směry džezu)patholo-gic kého c hára kt era ř skládaného často di-letanty "V* Nikdo néřekl,co pod tím přesně myslí',ale
35 gast o se v sou^islos--ti s těmito frázemi läu-vilo o Hulánově „Studiu 5 % jez spolu s Bromo-vým orchestrem vystou-pilo na nejhodnotnějším Koncertu festivalu.I .já" se domnívám, že „Studio 5« na festival nepatři-lo. Ne pro „pathologic-ky charakter11., ale pro-to, Se Hulaiiovci dělají umění. '• Tady .jsem u kořenu po-chybnosti festivalu i konference, tady jsem u stále živého problému džezu u nás, o'němž se už moc napsalo, ale v němž j ešt ě nebylo nic uděláno. Dokud budeme chápat džez jako horší odrůdu komerční taneční muziky, nevyjdeme ze slepé uličky. Nelze,aby se méně „zásadní -redak-toři" zastávali dobrého džezu jako „zajímavého experimentu11. Takové „milostivé* -pochopení džez taká nepotřebuje. A to nepíšu o některých názorech, které, z Hulaná
ft
div neudělaly prodlou-ženou ruku imperialis-mul. •. V * Jsem přesvědčen o tom, že moderní džez je vel-kým citlivým barometrem lidských nálad a že je tudíž hluboce humanis-tickým a dnešním uměním. Ne taneční hudbou. Jak neobyčejným estetickým , zážitkem je třeba po-slech Hniličkovy „Egyp-tské suity'1, kterou hrál BPomův .orchestr ? Tím, že festival bez-ohledně smíchal dobré komerční zboží s kýčem a skutečným uměním,stal se událostí, nad níž ne-můžemfe než zakroutit hlavou.11 , / Z článku podepsané-ho značkou „soe", ' který otiskl mSsíS-
; nik KVĚTEN, Cp(14» pro-
: sineo 1958 - str* . 827'- /
&
la ukončený první /33*/ ročník ARCHY vydáme pů-vodní celoplátené desky. / DM 3,- plus poštovné, nebo ekvivalent v kterékoliv měně/
36. Knihkupectví INTERPRESS Ltd., které má na skladě veškerou exilovou literaturu, boha*-tý antikvariát knih z první republiky i sou-časná knižní novinky, vyřizuje objednávky • do všech světadílů. Adresa: INTERPRESS ltd«, Montagu Str* ř LONDON W .1, ENGLAND* - Napište
si o nové seznamy ! & & &
HLAS EXILU - Na dotazy čtenářů odpovídáme; Kompletní vázaný HLAS EXILU / 1954-1957 / máme na skladě ještě v několika exemplářích* / cena: DM 20,- '/.-. Dále máme svázané jedno-tlivé ročníky / 1956 a 1957 /. Cena : DM 8,-
plus poštovné«.'
& & &
„POUTNÍK NEZNÁMÝCH 0CEÍN&' - románovou pří-lohu Archy / 300 stran / si můžete ob jednat za DM 5*-- o /Brožované J /
& & &
AUTOŘI PRVNÍHO A DRü'HSHÖ SVAZKU ARCHY: Karel EBB AN /.Mnichov / - Jaroslav DRESLER / Mnichov / HAVLÍČEK / Mnichov / -Jana ffi. HORSKÁ / Tübingen / - Drf Antonín KRATOCHVIL /Mnichov/ - Dr. Pavel ŽE1IVAN /Benevento /
& & &
ARCHU řídí Dr. Antonín KRATOCHVIL, odpověd-ný redaktor Josef Němecek* Vydavatel ÍS. uprchlický výbor v Německu, Mnichov, Tivoli strasse 1/2« Toto číslo vyšlo 31* l^dn^
1959*
.Návrh obálky na tento ročník "ARCHY" provedl
