Česká jména ptáků v Klaretově Fysiologiáři

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Česká jména ptáků v Klaretově FysiologiářiAuthor(s): Vladimír ŠmilauerSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 67, Čís. 3/4 (1940), pp. 383-394Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23457799 .

Accessed: 15/06/2014 05:22

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.72.154 on Sun, 15 Jun 2014 05:22:32 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23457799?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Adjektivum vzácný. 383

knihovny v Praze sign. XVII D 21). — Staročeské Životy svatých Otcův

(vydal E. Smetánka, Čes. ak. 1909). — Tkadleček (vydali H. Hrubý a F. Ši

mek, Čes. ak. 1923). — Tovačovská kniha ortelů olomouckých (vydal V. Prá

sek, v Olomouci 1896). — Výbor z literatury české; díl I. v Praze 1845, díl II.

(Erbenův) v Praze 1868. — Žaltář kapitulní (vydal pod názvem Der alt tschechische Kapitelpsalter, Prag 1928, E. Rippl).

Vladimír Šmilauer:

Česká jména ptáků v Klaretově Fysiologiáři. I. Mezi problémy, před které nás staví Klaretovo slovnikář

ské dílo, zcela zvláštní místo má problém názvosloví ornitholo

gickégo. Názvy tyto nejsou totiž uloženy jen v Bohemáři a Glos sáři, nýbrž i jako glossy v latinském Fysiologiáři vedle popisů nositelů těchto jmen: tím je umožněna přesná identiíikace toho,

co se tím nebo oním názvem myslí. Co do počtu jmen stojí Fysiologiář mezi oběma veršovanými

slovníky: a) Glossář obsahuje v kapitole 5. (De altilibus do

mesticis) a 6. (De volatilibus campestribus), v. 203—302, celkem 211 jmen ptáků. Do toho počtu nejsou ovšem pojata v těchto ka

pitolách obsažená jména hmyzu, částí zvířecího těla, zvířecích

produktů, kotců, ani různé vycpávky. —

b) Bohemář má v ka

pitole 5. (De volatilibus), v. 88—134, takových jmen jen 82. —

c) Fysiologiář, uspořádaný podle počátečních písmen latin

ských názvů, má latinských hesel 139. Z toho je 12 jmen hmyzu a netopýra (14. apes, wczela; 15. apum rex, wczegela vel matka;

16. asillus, trup; 17. asilla, oss; agmen apum, rog; 36. culex, komár;

52. fugus, sczmel; 82. musea, mucha; 88. noctiluca, rzerzatek (sva

tojanská muška); 111. papilio, motýl; 135. vespis, sryssen; 136.

vespertilio, netopyrz); u tří jmen není český překlad (23. colum bus; 24. b. columba iugulata; 96. ontropulus); u dvou hesel je po dvou českých jménech (100. parix, sýkora a její druh brzezo

hlawka; 110. piscecula, rybak, alio nomine porzyečznyčzek). Je

tedy celkem českých jmen ptačích 126. V tom jsou obsažena vše

chna jména Bohemáře; naopak v Glossáři jsou všechna jména

Fysiologiáře (mimo 107. pulli, kurzy). Co má Glossář navíc, jsou jen z malé části jména lidová (sembola, brhel 286; verex, czwik 253; trzasochwost, tropa 288) nebo jména mláďat (holubie 218, lunaczye 262, skrzywanczye 262, sovie 261, straczye 261, wrabie

218, wranie 261); většinou jsou to uměle tvořená jména (dariaca, beznohá 258; gosturdus, bezran 266; butorius, chitron 279 . . . wihonir 284, zdyr 284, zross 249, zviediele 299), к jejichž dešifro vání třeba vyjiti z latinské středověké nomenklatury ornitho

logické. II. Zabývajíce se ornithologickým názvoslovím Fysiologiáře,

musíme míti na mysli, že jsou tu tři řady prvků (představy jistých



384 Vladimír Šmilauer:

ptáků, více méně zdařené zachycené v popisech Fysiologiáře;

jména latinská; jména česká, většinou lidová). Vztahy mezi členy různých řad nejsou nijak ustálené a pevné: a) Význam řeckolatin

ských jmen byl velmi kolísavý. Vzdychl si Balbín (Miscell. I. cap. 45.148; v. ČČM. 1839,115): tantae in avibus percensendis contro versiae a scriptoribus excitantur, ut media pars dubiis nominibus

appelletur, ac forte cum graculum vocavero, monedulam mihi

quispiam supponet, pro tinnunculo galgulum, pro garrulo ampe lidem. b) Spojování latinských jmen s jmény českými je hodně neustálené: graculus je u Ivlareta sojka, u Veleslavína kavka,

u Rohna havran, v moderní terminologii přírodovědecké je to

orientální druh špačka; ficedula je u Klareta jiřice, u Veleslavína cvrčala nebo dlask, u Rohna sluka, v Kochově terminologii je to budníček (Phylloscopus L.). c) Lidové názvy jsou velmi pestré, značně rozdílné podle krajů a málo přesné: pal'ašník je mlynařík i rákosník, vodní kos je ledňáček i skorec, kozlík je parukářka

(podle růžků), sluka otavní (podle zvuku) i dudek (podle zápachu); jako babka, babče, babčice atp. označují se nejen dva druhy babek, Parus palustris a Parus atricapilla, ale téměř všechny

ostatní druhy sýkor. Vědecká pak terminologie svým klikatým

vývojem leckdy zmatek zvětšuje: morčák znamená v lidovém

názvosloví racka, u Dobrovského, Presla, Filcíka kormorána, od

let padesátých však (Palliardi, Frič) rod Mergus. III. Doporučuje se tedy zkoumati vždy jen vztahy mezi

dvěma řadami prvků, a to nejdříve jen v jedné soustavě jmen: zde se budeme zabývati vztahem mezi popisy Klaretova Fysiolo

giáře a mezi českými jmény, t. j. budeme zjišťovati, které ptáky označují české glosy Fysiologiáře.

Nejprve třeba ovšem vyloučiti některá jména „literární",

české překlady jmen cizích, leckdy báječných ptáků v středo

věkých fysiologiářích. Jsou to tato jména:

2. wyssohniezdek, alcio: české jméno vzniklo povrchním ety

mologisováním (altus = vysoký; viz edici II. 508), ačkoliv alkyon podle popisu hnízdí v mořském písku;

3. hornuch, amiram (hamraham Lactifer): avis orientis, qui nidificat super montes;

25. srydogyedek, coredulus: avis sicud aneta cor edens;

44. ohnaczek, fenix: igne datus renovatur vivificatus; 53. wyetrozyl, gamalion: aere subtili vivit; 54. wlassecz, galander, caldarvis (caladrius Lactifer): podle

Flajšhanse II. 500 spojením gal- s Gallus, Vlach; 60. noh, gripho: už starší; 63. drzyewolusczka, herbatica, barliates, brevesca: de arbore

crescit sicud pirum; kachny, které se prý líhly z mušlí vilejše stvolnatého; nově berneška, Branta bernicla; barliates překládá Gl. 301 „kobyena"; Tomáš Cantimpr.: „Barliates ... de ligno



Česká jména ptáků v Klaretově Fysiologiári. 385

crescunt avesque sunt, quas bernescas vulgus appellat" (zpráva

prof. B. Ryhy); 67. ohňa, carista: ignibus inposita remanet illesa; 91. bukomor, onocraculon: avis in partibus Orientis. Dum

edere voluerit, ponit caput in aquis et bombit; v moderní termi

nologii identifikováno s pelikánem (Pelecanus onocrotalus); 129. gyskrnacz, tigridus: maior quam vultur, sed de genere

eius; sentit bellům ad CC miliaria; 132. morna, visidula: sicud auca in mari. Et quacunque die

non videret aquam, moreretur.

Sem patří i cizí ptáci: 97. sedyper, pellicanus; cana penna bene splendens; podle

staré etymologie;

103. papuch, philunda: viridis sicud gramen; je to alexandr, Palaeornis torquata, zelený papoušek africký a indický, známý již Pliniovi;

116. strus, strucio: už starší.

Ostatní, domácí druhy seřazujeme podle moderní systema

tiky (berouce tu za základ oficiální nomenklaturu Ornithologické společnosti a knihu O. Štěpánka-J. Bauma, Jak poznám naše zví

řata 1939). Popisy Fysiologiáře byly srovnány s popisem v uve dené knize; uvádíme toto srovnání jen tam, kde jde o identifikaci

jména dnes neužívaného, nebo kde jsou nějaké rozpory. Soustava

jmen byla dále srovnána se soustavou lidových jmen ptáků, jak byla zachycena Bartošem, Šírem atp.; kde u Klareta chybí jméno

pro ptáka lidovému názvosloví známého, uvádí se to výslovně. —

Ze systematického tohoto srovnání vyplývá zajímavý fakt, že se

v některých skupinách stará terminologie velmi pevně udržuje

(čeleď 1., havranovití), v jiných se značně mění (9. sýkory) nebo se jednotlivé druhy ne dost přesně rozlišují (bahňáci, čel. 41—44).

Zkratky:

В. = II. díl Štěpánkovy-Baumovy knihy („Ze života"); BJ. I.—IV. = Brehmův život zvířat, vyd. Ottovo, překlad J. Jandy,

1926—1928; citují se svazky 3. dílu (Ptáci); Bt. = Fr. Bartoš, Dialektologie moravská II. 1895, 492—497; F. = V. Flajšhans, Klaret a jeho družina I. II. 1926—1928; Gl. = Glossář zde otištěný, I. str. 73—202; citují se verše; J. = J. Jirsík-K. Svolinský, Ptáci I. 1937; Kn. = K. Kněžourek, Velký přírodopis ptáků I. II. 1910; Kott = Fr. Š. Kott, Česko-německý slovník; Dodatky a Příspěvky,

I,—X. 1878—1906; Š. = I. díl Štěpánkovy-Baumovy knihy(„ Klíč"); Šír = L. Šír, Čeští ptáci, 1890 (cituji většinou podle excerpt Kottových); T. = J. Tálský, Názvy ptáků z moravského Valašska, Čas. Mus. spoL

olomoucké III. 1886, 75 п., 115 п. Α.—Z. jsou řády; 1—50 čeledě. U latinského názvu se uvádí autorské

jméno jen tehdy, není-li Linnéovo.

Listy filologické LXVII. 1940. 25




a) Pěvci.

1. Havranovití.

61. krykan, geria: krkavec velký (Corvus corax); tvar „krkán" dnes kopaničársky Bt. 493;

27. wrana, cornix: vrána šedá (Corvus cornix); 26. hawran, corvus: havran polní (Corvus frugilegus); 77. kawka, monedula: kavka obecná (Coloeus monedula); 105. straka, pica: straka obecná (Pica pica); 58. sogka, graculus: sojka obecná (Garrulus glandarius); není

kavka (F. II. 449).

2. Špačkové. 108. spaczek, psitacus; 121. sskworecz, sturnus: špaček obecný

(Sturnus vulgaris). Sturnus sicut psitacus totaliter et quidam di cunt idem esse. Sešly se tu dva názvy téhož ptáka, starší, všeslo

vanský (rus. skvorec, bulh. skorec, sch. skvorac), a novější, zá

padoslovenský (polské szpak); v. J. Janko, ČMF. 24, 1938, 370.

3. Ž1 uvy. 79. wlha, merops: žluva obecná (Oriolus oriolus). Přes shodu

i latinského jména (vlha evropská, Merops apiaster) jde určitě 0 žluvu. Merusis nutritur; facit sibi mirabilem nidum = v době, kdy dozrávají třešně, přilétá na ně do zahrad; staví si umělé hnízdo v podobě prodlouženého košíčku, B. 36. Vlha naproti tomu

loví hmyz a staví hnízda v holých svazích. Žluva se jmenuje vlhou

1 na Moravě (Bt. 495, T. 117, Šír II. 52), v ruštině (ivolga), polštině (wilga), srbocharv. (vuga).

4. Pěnkavovití.

84. dlask, nasica: dlask obecný (Coccothraustes coccoth

raustes); 31. konopacz, canapeus: zvonek zelený (Chloris chloris)? Minor

quiscula, qui canapum comedit = křídla křepelky 104—117 mm, zvonka 87—90. Na Moravě: konopík, zelený konopík, T. 118.

Je ovšem zvláštní, že není zmínky o nápadném zbarvení; 28. Stehlecz, cordulus, corduellus: stehlík obecný (Carduelis

carduelis); 32a. czyž, ceix: čížek obecný (Carduelis spinus); 48. konopnik (Gl. 217 konopnyczek), fulica: konopka obecná

(Carduelis cannabina); 72. czeczetka, lactago: čečetka obecná (Carduelis linaria); 93. hwyzd, ortagon: zvonohlík zahradní (Serinus canaria)?

Minor ceice; luteus; quinque pueros habet; sonát tenui voce =

křídla 72—75 mm (čížek 73—75); hlava na temeni žlutá, spod těla žlutavý, Š. 73; 4—5 vajíček, tenký hlásek, J. XIX; na Beskydách „hvizdek", Т. 118. Tvrdí se ovšem, že se „v Čechách objevil teprve, jak se zdá, v polovině minulého století"; ale v XIV. stol. mohl zde

býti a až později na čas se ztratit;



Česká jména ptáků v KJaretově Fysiologiáři. 387

118. hyl, spagus: hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula); 35. krziuonos (Gl. 300 krzywonosecz), creon: křivka obecná

(Loxia curvirostra). Sunt duplices: virides et rubee = samec svrchu

červený, samice zelenavá, Š. 69;

124. peňkawa, truncula: pěnkava obecná (Fringilla coelebs); 125. gykawecz, turdus: jíkavec severní (Fringilla montifrin

gilla). Dit„comedo"; cum luteo rostro = vydává krátce vyrážený zvuk „jék" (slyšeno jako „jém"); zobák na podzim jako vosk

žlutý, BJ. IV. 381; 99. wrabecz, passer: vrabec domácí (Passer domesticus) a polní

(P. montanus). Sunt triplices: domestici (domácí), arundinales (rákosník, Acrocephalus, v. čeleď 13: Rohn I. 126: rákosník,

passer arundineus, Rohrspatz) et surdi (polní; hlas méně proni

kavý, B. 42); 46. strynud, frigellus: strnad obecný (Emberiza citrinella); 38. tok, diculus: strnad luční, propáska (Emberiza calandra)?

Sicud frigellus fuscus, sed máge pallidus . . . semper clamat = vy hlíží celkem jako skřivan; i čtvrt hodiny znějící „cik cik cik cik trililililili" jako hrčení punčochářského stavu, J. XVI. — Velmi

nejisté. 5. Skřivani. 6. skrziuanecz, alauda: skřivan polní (Alauda arvensis); 64. cžcžet (Gl. 266 ssczet), yberus: skřivan lesní (Lullula

arborea)? Avicula sicut alauda et grisea, que pulcre cantat in

pratis et in silvis. Sed in cavea inclusa non vult cantare = zbar

ven podobně jako skřivan polní, Š. 78; krásná píseň, B. 46; ale

zpívá i v kleci, BJ. IV. 552; 7. drlyczye, annoda: chocholouš obecný (Galerida cristata).

De genere alaude; capite coronata; quando habet pullos, cantat

supra volando etinfra cadens prope nidum; dicit„pacior" = hlava

zdobena špičatou chocholkou, Š. 77. Na vých. Moravě trpělka

(„trpím"), Bt. 492. Polsky dzierlatka. Viz Flajšhans, Nft. 24,

1940, 38. Ovšem to, co se vypráví o zpěvu, platí o skřivanu pol

ním, ne o chocholouši, jenž v letu zpívá jen zřídka, BJ. IV. 548.

6. Konipasovití. 115. spyczye, raptela: linduška lesní (Anthus trivialis). Sicud

frigellus (strnad) coloris alaude; habet parvum caput, sed acutum

nasum et os magnum = dlouhá 17cm jako strnad; celkový vzhled

podobný skřivanímu, Š. 79, útlejší že prý než skřivan, Kn. 1.138.

V Zubří na Moravě „špica", proto zobák ráda sedává na „špici" stromů a zpívá, T. 77. Ale jméno se vztahuje spíše к útlému zo báku;

122. konypass, sicapus: konipas bílý, třasořitka (Motacilla alba). Maior passere, sub pectore collinarus, in dorso subniger, circa greges videtur = délka 20, vrabec 15 cm; část hrdla bílá, ostatek černý, hřbet šedv, všude na polích, Š. 81; na pastvinách .J. V.

25*




Není jména pro konipasa lučního (Motacilla ílava). 7. Šoupálek (Certhia) — není jména. 8. Brhlik (Sitta) — není jména (Gl. 286 brhel, sembola). 9. Sýkory. Identifikace dost nejistá. 100. sýkora, parix, est duplex: a) irea (pruhata), discolor, cum magno capite; dicitur brzezo

hlawka; koňadra obecná (Parus major), největší naše sýkora;

b) minor, que cantat: uhelníček lesní (Parus ater)? 40. czrych (Gl. 217 czrh), davicerula: modřinka obecná (Parus

caeruleus)? Sicud parix; semper in multitudine volat et clamat = v zimě se toulá v hejnu po kraji, B. 52;

21. lebduska (Gl. 292 lebdussie), benedula: parukářka lesní

(Parus cristatus). Sicud alauda grisea, sed habet conum (Gl. 2159

kleynot, 89 ssessel) in capite — hřbet hnědý, narezivělý, letky a rýdovací pera šedohnědá, na hlavě špičatá chocholka, Š. 85.

Dle výkladu v ČČM. 13, 1839, 114„linduška (leptuška), alauda silvestris", ale ani skřivan lesní, ani linduška chocholky nemají; Lactifer označuje jako „parva avicula luteo colore";

71. zakornik, larificus: babka luzní (Parus atricapillus). Paulo maior pistrico; colore sicud parix, qui facit nidum retro corticem = dlouhá 133 mm, střízlík 100 mm; hnízdí v dutých stromech, B. 53. Zlínské „zákorník", Bt. 496, je brhlik.

37. vpolniczek (Gl. 271 vpolnik), damarulus: mlynařík dlou hoocasý (Aegithalos caudatus). Sicud pistricus; habet plattam albam in capite; diversi coloris; habet semel XVI pullos exiguos et capite decoratur = dlouhý 146 mm; hlava až к týlu bílá, týl,

šíje, hřbet černé s bělavými načervenalými skvrnkami atd., Š. 83; snáší 7—10, ba 17 vajec, BJ. IV. 500. Nemůže býti náš úpolník, vrabec polní. Bohn I. 130 uvádí sýkoru „oupolníka" vedle „mli

náříčka"; v Lactiferu je to „melancoriphus" („černohlávek"). Podle toho by vpolniczek byl uhelníček (ale ten má jen 6—9 va

jíček, J. XIX); 4. zlatohlawek, auriceps: králíček obecný (Begulus regulus).

Capite est quasi aurea; grisea; minor est pistrico = temeno s oran

žově žlutým pruhem uprostřed, hřbet šedozelený; dlouhý 95 až

100 mm, střízlík 100 mm. Dodnes hojně zván zlatohlávek, Bt.

496, Kott V. 520. 10. Tuhýci. 104. strakopud, picus: ťuhýk šedý, veliký (Lanius excubitor).

Minor quam pica, subniger. Persequitur picas et parvas aviculas; rapit et vorat = dlouhý 26 cm, straka 45 cm; záda jednobarevně

šedá, Š. 87; z ťuhýků drobnému ptactvu nejnebezpečnější, pře padá i ptáky dospělé, B. 56. Mor. strakapúd, T. 117, ČMSOl. XIV. 162, Šír II. 119; rus. sorokoput, sch. srakoper. — Náš strakapoud (Dryobates), pro nějž by svědčilo latinské jméno (picus) a jemuž by neodporoval ani popis, není lupičem; jen vzácně se odváží na

ptačí mládě.



Česká jména ptáků v Klaretovč Fysiologiári. 389

11. Brkoslav (Bombycilla) — není. 12. Lej sek (Muscicapa) — není. 13. Pěnicovití. 30. penyczye, canapellus: pěnice popelavá (Sylvia communis

Lath.); 99. wrabecz, passer arundinalis: rákosník obecný (Acrocepha

lus scirpaceus), v. čeleď 4. Budnlček (Phylloscopus), pěnice černohlavá (Sylvia atrica

pilla) a sedmihlásek (Hippolais icterina) jmen nemají. Něco snad

patří mezi druhy 30. penyczye : 1. cavealis; 2. surda; 3. cinerea

quasi passer. 14. Drozdovití. 75. drozn, merula: drozd zpěvný (Turdus philomelos Brehm).

Tvar drozen ie ve vvch. Čechách i na Moravě, Kott IX. 45, F. II. 267;

62. czwrcžala (tak F. II. 251), garruncula: cvrčala obecná

(Turdus musicus); 50. koss, frendula: kos Černý (Turdus merula); 45. ludaczka, fraudiola: rehek zahradní (Phoenicurus phoeni

curus)?? Quasi passer subcinerea, sedens in via deludit viatores = samice rehkova je šedohnědá (samec je pestřejší), J. obr. 41, Š. 97. V Lactiferu ludacžka je rubecula, avis subruffa (= červenka). Polské ludarka, Kn. I. 13, znamená také červenku;

114. czrymak, ruffillus: červenka obecná (Erithacus rubecula). Lid. Čermák; podle Jungmanna I. 277 Veleslavín, Tomsa a tur

novský usus (Ant. Marek) mají za synonyma; Komenský liší:

červenka, Rothkehlchen, Erithacus; Čermák, Rothschwanzchen,

Phoenicurus;

102. slawyk, philomena: slavík obecný (Luscinia megarhyn clios Brehm).

U dvou ptáků této čeledě není shoda mezi popisem a dneš

ními nositeli jména: 127. brawnyk, truciele: paulo minor columbo et subniger;

manet in gregibus circa pecora et sedet super ea et in turba pro cedit (odtud i sch. bravar). Náš brávník obecný (Turdus viscivorus) je značně menší než holub, křídla 140—158, holub okolo 230; je rezavě žlutý s tmavými skvrnami, Š. 95; je spíše plachým obyva telem lesních samot, B. 65; společnost dobytka však vyhledává

(informace p. dr. O. Štěpánka); 20. kwyczala, buccigarus. Maior merula, livida, quanto minor,

tanto melior ad caveam, clamat horribiliter quasi rideret homo, et flet sicud sus; clamat perterrens plurima. To platí jen se znač

ným omezením o kvíčale obecné (Turdus pilaris). Dále nemají jmen bramborníček (Saxicola) a řídký modrák

obecný (Luscinia suecica). 15. Pěnice horské — nejsou. 16. Střízlíkovití.




109. stryežyk, pistricus: střízlík obecný (Troglodytes tro

glodytes). Dicitur regulus, in sepe servatur = lid. králíček, Κπ. I.

94, plotníček, T. 76. Není jména pro skorce obecného (Cinclus cinclus). 17. Vlaštovky. 65. wlastowiczye, yrundo: vlaštovka obecná (Hirundo rustica); 51. gyrziczye, fiscedula: jiřička obecná (Chelidon urbica). Subli

vida pennis = svrch těla černomodrý, Š. 100. Cum senescit, tunc

sub ventre rubcscit?

Není jména pro břehuli (Riparia riparia).

b) (18) Rorýsové. 120. gyrziczek, spicedulus: rorýs obecný (Apus apus). Paulo

maior yrundine et niger. Rostrum habet sicut nisus (krahujec) cum brevibus pedibus et longis alis. Si sedet in terra, non potest evolare cito = stejně dlouhý jako vlaštovka, ale křídla 165 až 170 mm, vlaštovka 120—127, celé tělo černé, zobák zahnutý, kra

tičký běhák, Š. 101; na zemi se pohybuje velmi neobratně, B. 74. Pol. jerzyk.

c) (= 19) Lelkové. 87. lelek, nictimen: lelek obecný (Caprimulgus europaeus).

d) (= 20) Vlhy. 134. zluwa, vericendula: v lha evropská (Merops apiaster)?

Sicut graculus (sojka) grisea sub ventre, lutea et eciam in pedibus; excipit apes de alveo = spod těla modrozelený, hrdlo žluté, Š.

102, nohy narudlé, plení úly, BJ. III. 156.

e) (= 21) Dudkové.

130. dedek, upupa: dudek chocholaiý (Upupa epops).

f) (= 22) Mandelíci — nejsou.

g) (= 23) Ledňáčkové — nejsou.

h) (= 24) Datlové. 117. datel, spix; triplices : nigři maiores, diversiíicati medio

cres, grisei vero minimi: a) datel černý (Dryocopus martius), dlouhý 47—50 cm;b ) žlunazelená(Picus viridis), 31 cm, křídla nad 16 cm; c) žluna šedá (Picus canus), 30 cm, křídla pod 15 cm;

96. — (Gl. 270 vigehlawek) ontropulus: krutihlav obecný (Tynx torquilla); lid. vijohlav, vijihlav, Sír II. 103, T. 76.

Není jména pro strakapouda (Dryobates) srv. čel. 10.

i) (= 25) Kukačky. 326. zezhule, cuculus: kukačka obecná (Cuculus canorus).

j) (= 26) Sovy. 86. svowa, noctua : sova obecná, puštík obecný (Strix aluco);

85. sycz, nocticorax: sýc obecný (Athene noctua Scop.); 119. kalus, sparulus: kalous ušatý, kulich (Asio otus)??



Česká jména ptáků v Klaretově Fysiologiáři. 391

Značné rozpory: místo „maior merula" (větší než drozd) lze

snad čisti „maior menula" (než čírka), neboť než drozd je kalous dvakrát větší; ale má býti „niger", kdežto kalous je světle hnědý, světlejší než výr. Je to yšak sova, jak svědčí slova „aves perse ■cuntur" a užívání při čižbě. Ale která? Nejspíše ještě pusíovka obecná tmavá (Asio flammeus Pontopp.), rezavě hnědá s tmavými

skvrnami, Š. 108.

18. wyr, bubo: výr veliký (Bubo bubo).

к) Dravci.

27. Sokolovití. 43. sokol, falco : raroh velký (Falco cherrug Gray); 41. raroh, errodius: dřemlík obecný (Falco columbarius

Tunst.); 42. sahan, frondius: sokolstěhovavý (Falco peregrinus Tunst.). К této identifikaci vede:

a) těchto tří druhů se užívalo v sokolnictví podle Klareta

a podle B.J. I. 469 atp.; b) errodius minor accipitre, maior niso, similis niso in colore

pennarum, in dorso subniger — střední velkost křídel samce

jestřába 325, dřemlíka 199, krahujce 188; dřemlík má svrch těla

popelavě šedý, spod černě skvrnitý, krahujec svrch tmavošedý,

spod skvrnitý;

c) frondius paulo (!?) maior erodio, třes rivos nigredinis per oculos, circa nasum et inter eos subalbet — sokol střední délka

křídel 360 mm, široká černá, dolů sbíhavá páska po stranách

zobáku, Š. 110; d) falco modicum differt ab errodio in colore — raroh svrchu

šedohnědý, spod těla bílý s hnědými skvrnami, stř. délka 385 mm·, 66. ostrzyess, karex: ostříž obecný (Falco subbuteo); 113. poštolka, rustula: poštolka obecná (Falco tinnunculus). 28. Orlovití. 1. orel, aquilla: orel (Aquila), různé druhy; 68. kanye, larus, triplices: a) albe, capiunt mures, b) nigre,

■cineree ad caudam et prope anum subalbe, vorant mures, c) si

miles milvis, vorant aves et lepores: káně lesní (Buteo buteo); svrch těla černý až černohnědý; jedinci zbarvením se velmi liší,

Š. 118; jsou fase bělavá, černá, hnědá, Kn. I. 567; 5. yastrzab, accipiter: jestřáb obecný (Accipiter gentilis); 83. krahugyecz, nisus: krahujec obecný (Accipiter nisus);

u obou se uvádějí tři stupně podle velikosti; ale to neznamená různé druhy;

74. luňák, milvus: luňák hnědý (Milvus migrans Bodd.); 133. sup, wltur: sup hnědý (Aegypius monachus L.). Vedle „jiskrnáče", o němž jsme mluvili u cizích jmen, uvádí

se 131. kvoba (Gl. 276 koba); vago; maior milvo, nasum valde

spissum; vypráví se o ní, že umí svá vejce učiniti neviditelnými.




Může to býti jen některý druh orla nebo supa; jen oni jsou větší

než luňák hnědý. Jméno souvisí (proti BEW. I. 536) s r. kobec, sch. kobac, koba, p. kobiec, kobuz, jmény různých druhů dravců.

1) Kráčiví.

29. Čápové. 22. czap, .ciconia: čáp bílý (Ciconia ciconia); 30. Ibisovití — jen jako vzácní hosté. 31. Volavky: 8. wolawka, ardea, quedam livida, quedam alba; 126. czyepye, turdela, est iuvenis ardea alba, quedam alba,

quedam subalba; podle toho jde o větší a menší exempláře dvou

druhů; volavka bílá (Egretta alba); popelavá (Ardea cinerea); 19. bukacz, buccinus: bukac velký (Botaurus stellaris). Pedes

virides =noha světle živě zelená, BJ. I. 166.

m) (= 32) Plameňáci — velmi vzácně.

η) Vrubozobí.

33. Kachnovití. 29. labut, cignus (olor): labuť velká (Cygnus olor); 10. huss, auca; 9. huser, anser; 11. hussenczy, anseruli: husa

domácí (Anser anser domestica); 13. kacziczye, aneta; 12. kaczer, anetarius; 128. kaczye,

tintarus: kachna domácí (Anas platyrhyncha domestica); 80. czyerka, menula: čírka obecná (Anas crecca); 76. krzecharz, mergus: morčák velký a prostřední (Mergus

merganser, serrator). Maior columbo, niger et in fine alarum

albus; circa aquas; duplex, parvus et magnus. Magnus est aqua ticus anetarius; capit pisces = záda černá, rýdovací pera šedá;

hřbet a část křídel černé, ostatní peří bílé, S. 123; loví hlavně

ryby, B. 105.

o) Veslaři.

34. Kormoráni. 35. Pelikáni —zřídka (viz 97. sedyper, 91. onocraculon).

p) Trubkonosí. 36. Buřňáci — velmi vzácní.

r) Potápěči. 37. Roháči, 38. Potáplice —mimo roháče černokrkého

(Podiceps nigricollis) vzácní.

s) (=39) Holubi.

23. -(Gl. 25 holub), columbus; 24. holubyczye, columba; holub domácí (Columba domestica);

106. hrzywnačz, palumbus: doupňák obecný (Columba oenas). Columbus silvestris lividus, quandoque niger; in arboribus nidum facit = peří šedé až šedomodré, Š. 135; hnízdí ve stromech,

B. 108;



Česká jména ptáků v Klaretově Fysiologiáři. 393

47. semenule, fursanus: hřivnáč obecný (Columba palumbus). Sicud columbus grisea, in fine alarum alba, šata futarur, semina

colligít (odtud české jméno, asi umělé) = peří šedé, až šedo modré, na břiše šedé, přes křídlo bílá podlouhlá skvrna, Š. 135;

pravidelně navštěvuje pole. Nebo jsou „hřivnáč" i „semenule" označením téhož druhu, hřivnáče?

123. hrdliczye, turtur: hrdlička divoká (Streptopelia turtur).

t) (=40) Stepokurové — velmi vzácný jediný druh.

u) Bahňáci.

41. Dytíci, 42. Běhulíci — vzácní. 43. Kulíkovití. Jednotlivé druhy nejsou dost přesně

rozlišeny. 73. kulyh, luscinula: kulík říční (Charadrius dubius Gm.).

Neloví však ryby; 94. czyegka, odula: čejka chocholatá (Vanellus vanellus)?

Dicit semper „libros, libros" = kivít, knihy, Kn. II. 376; odtud i jméno kniha, knihatka, kníhora, Kott I. 711, IX. 29, 111. Parva avis sicud merula (drozd) — neshoduje se; drozd dlouhý 22 cm, čejka 34 cm;

70. blatnyk, lučina: jespdk obecný (Calidris alpina)? Avis sicud merula, in luto maculatur, capit culices etc. = křidla

107—117 (drozd 115—120), Š. 146, živí se hmyzem, hnízda u bažin, B. 112;

81. plych, marturian: vodouš rudonohý (Tringa totanus)? Sicud luscinula; cum . ad silvam venerit, tunc semper clamat =

křídla 145—160, Š. 143; rozlehlé močálovité vody, loví hmyz, B. 112; jeho hlas je jasný, daleko slyšitelný hvizd, BJ. II. 268.

110. rybak, porzyečznyčzek, piscecula: ρ i si к obecný (Tringa hypoleucos). Sicud merula niger, sed albet in cauda, oculos

magnos habet, íil flumine, pisces querit currens per aquam =

svrch těla hnědý, střední rýdovací pera bíle obroubená, Š. 142; nad vodou létá docela nízko, takže se zdá, že se konci křídel do

týká hladiny, B. 113; 69. sluka, ladům: sluka lesní (Scolopax rusticola). Paulo

minor columbo, grisea; facit sibi nidum in trunco cum rostro =

délka 32, holub 34 cm; zrzavě hnědá; místo pro hnízdo za starým

pařezem, mezi kořeny, BJ. II. 288; 92. kozlyk, orthogrameta: sluka*otavní, bekasina (Capella

gallinago). Clamax sicud edus (haedus) = při letu dolů vznikne chvěním ocasních per hlasitý zvuk, který bývá srovnáván se za

mečením. Pol. koziolek, sch., sin. kozica atd.

v) (= 44) RackovitL

33. pliska, corriga: rybák obecný (Sterna hirundo). A vis

aquatica sicud columbus et subalba, pisces predans = délka 40, holub 34 cm, svrch těla šedý, spod bílý, Š. 147; loví hmyz nebo



394 VI. Šmilauer: Česká jména ptáků v Klar. Fysiologiáři.

malé rybky. — Poznámka „quedam parva sicus passer" týká se

asi ptáka zcela jiného, z čeledi 6., konipasa bílého, třasořitky (Motacilla alba); křídla 87—90, vrabec 76—83, bývá také u vod a lidově se jmenuje pliska, Bt. 495 atd. Pod. pol. pliszka, sch.

pliska. Ovšem u Klareta jmenuje se 122. konypass. Není jména pro racka (Larus).

x) (= 45) Alkovití. — jeden, velice vzácný druh.

y) Krátkokřídlí.

46. Dropové. 90. dropiva, olor: drop velký (Otis tarda). 47. Jeřábové.

59. rzerzab, grus: jeřáb popelavý, zorav (Megalornis grus). 48. Chřástalové. 39. chrastěl, dumifex: chřdstal polní (Crex crex); 78. lysska, merges: lyska černá (Fulica atra).

z) Kurovití.

49. Tetřevovití. 89. letrzew, ornix: tetřev hlušec (Tetrao urogallus). Rubeas

pennas in palpebra = nahé obočí, skládající se z jednotlivých tenkých plátků, je světle červené, BJ. II. 134.

Není jmen pro tetřívka obecného (Lyrurus tetrix), ani jeřábka lesního (Tetrastes bonasia; bonosa Gl. 286 slenka).

50. Bažantovití. 57. slepyczye, gallina; 34. kwoczniczie, cemina; 55. kokot,

gallus; 56. kapuň, gallinacius s. capo; 95. kurzye, ocnus; 107. kurzy, pulli: kur domácí (Gallus domesticus);

98. ραιυ, pavo: páv (Pavo cristatus); 49. bažant, fasianus: bažant kolchický (Phasianus colchicus); 101. kuroptwa, perdix: koroptev polní (Perdix perdix); 112. krzepeliczye, quiscula: křepelka obecná (Coturnix co

turnix). Rej střik.

První číslo — pořadové číslo gloss ve Fysiologiáři; druhé číslo = zara

•dění v tomto článku; při tom: A. neptáci; B. ptáci báječní a cizí; 1—50 čeledě domácích ptáků.

1: 28; 2, 3: B; 4: 9; 5: 28; 6, 7: 5; 8: 31; 9—13: 33; 14—17: A; 18: 26; 19: 31; 20: 14; 21:9; 22: 29; 23, 24: 39; 25: B; 26, 27; 1; 28: 4; 29: 33; 30: 13; 31, 32a: 4; 32b: 44; 33; 44; 34; 50; 35: 4; 36: A: 37: 9; 38: 4: 39: 48; 40: 9; 41—43: 27; 44: B; 45: 14; 46: 4; 47: 39; 48: 4; 49: 50; 50: 14; 51: 17; 52: A: 53, 54: B; 55—57: 50; 58: 1; 59: 47; 60: B; 61:1; 62: 14; 63: B; 64: 5; 65: 17; 66: 27; 67: B; 68: 28; 69, 70: 43; 71: 9; 72: 4; 73: 43; 74: 28; 75: 14; 7(5:33; 77: 1; 78: 48; 79: 3; 80: 33; 81: 43; 82: A; 83: 28; 84: 4; 85, 86: 26; 87: 19; 88: A; 89: 49, 90: 46; 91: B: 92: 43; 93: 4; 94: 43; 95: 50; 96: 24; 97: B; 98: 50; 99: 4, 13; 100: 9; 101: 59; 102: 14; 103: B; 104: 10; 105: 1; 106: 39; 107: 50; 108: 2; 109: 16; 110: 43; 111: A; 112: 50; 113: 27; 114: 14; 115: 6; 116: B; 117: 24; 118:4; 119: 26; 120: 18; 121: 2; 122: 6; 123: 39: 124, 125: 4; 126: 31; 127: 14; 128: 33; 129: B; 130: 21; 131: 28; 132: B; 7-33:28; 134:20; 135, 136: A.



Documents

Česká jména ptáků v Klaretově Fysiologiáři