B y r o k r a c i e

LIBERÁLNÍ INSTITUT

děkuje za podporu tohoto projektu

Liberty Fund

Ludwig von Mises■ ■ ■

B y r o k r a c i e

Ludwig von Mises

B y r o k r a c i e

Praha 2002Překlad z anglického originálu Bureaucracy, Center for Futures Education, 1983[1969, 1944].Vydal: Liberální institut, Spálená 51, 110 00 Praha 1jako svou 44. publikaciČeský překlad: Tereza Urbanová (vedoucí překladatelského týmu, souhrnnárevize textu)(Na překladu se dále podíleli: Lenka Buňatová , Miloš Ducheček, Ivan Fritz,Daniela Kratochvílová, Bronislava Kumpeová, Lucie Machová, MiroslavNěmec, Simona Oberreiterová, Libuše Princová, Josef Šíma, Ondřej Šulc, PetrVymětal)Překlad dodatku: Štefan Paluba (část I), Alena Benešová (část II), Petr Mach (část III)Česká předmluva: Josef ŠímaRejstřík zpracovala: Tereza UrbanováOdborná korektura: Josef ŠímaJazyková korektura: Ivana Mergerová, Zdeňka TalábováSazba a grafická úprava: Proxima Studio s. r. o., Velehradská 19, 130 00 Praha 3Obálka: Daniel Purmann

ISBN 80–86389–22-7

O B S A H

Moc argumentů proti argumentu moci (Josef Šíma) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Předmluva k vydání z roku 1962 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

Předmluva k vydání z roku 1944 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

Úvod

1. Hanlivý význam pojmu byrokracie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

2. Obžaloba byrokratismu z pohledu amerického občana . . . . . . . . . 34

3. Byrokratismus z pohledu „pokrokářů“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

4. Byrokratismus a totalitarismus. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

5. Dvě alternativy: ziskový management, nebo byrokratický manage-

ment . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

I. Ziskový management

1. Fungování tržního mechanismu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

2. Ekonomická kalkulace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

3. Řízení v podmínkách ziskového systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

4. Personální říze ní v prostředí svobodného pracovního trhu . . . . . 67

II. Byrokratický management

1. Byrokracie pod despotickou vládou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

2. Byrokracie v rámci demokracie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

3. Základní znaky byrokratického managementu . . . . . . . . . . . . . . . 76

4. Problém byrokratického managementu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

5. Byrokratický personální management . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

III. Byrokratický management státních podniků

1. Neuskutečnitelnost úplné státní regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

2. Státní podnik v rámci tržního hospodářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

IV. Byrokratický management soukromých podniků

1. Jak vládní zásahy a narušení ziskového motivu vedou

podnikání k byrokratizaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

2. Zásahy týkající se výše zisku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

3. Zasahování do výběru pracovníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

4. Neomezená závislost na rozhodnutích státních úředníků . . . . . . 102

V. Sociální a politický význam byrokratizace

1. Filozofie byrokratismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

2. Byrokratická úslužnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

3. Byrokrat jako volič . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

4. Byrokratizace myšlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

5. Kdo by měl vládnout? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

VI. Psychologické následky byrokratizace

1. Německé mládežnické hnutí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

2. Osud dospívající generace v byrokratickém prostředí . . . . . . . . . 127

3. Autoritativní opatrovnictví a pokrok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

4. Volba diktátora. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133

5. Vymizení kritického ducha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

VII. Existuje nějaký lék?

1. Minulá selhání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

2. Ekonomie versus plánování a totalitarismus . . . . . . . . . . . . . . . . 140

3. Prostí občané versus profesionální propagátoři byrokratizace . . 145

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

Dodatek: Tři Misesovy esejeI. Cíle ekonomického vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157

II. Ekonomická svoboda a intervencionismus . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

III. Laissez faire, anebo diktatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189

MOC ARGUMENTŮ PROTI ARGUMENTU MOCILudwig von Mises na „politickém trhu“

■ ■ ■

Josef Šíma

„Kdo není schopen svým spoluobčanůmsloužit, ten se jim snaží vládnout.“

Ludwig von Mises

Ludwig von Mises (1881–1973) patří mezi největší světové eko-nomy. V roce 1920 ve svém slavném článku „Ekonomická kal-kulace v socialistickém společenství“1 teoreticky zdůvodnil,proč nutně musí dojít k rozvratu hospodářství socialistickýchekonomik a proč obyvatelstvo zemí, které se vydají na cestu so-cialistického experimentu, skončí v chudobě. V roce 1924, kdyžmu bylo nabídnuto místo v představenstvu jedné z největšíchevropských bank – banky Creditanstalt, odmítl se slovy: „Ne-chci, aby moje jméno bylo spjato s krachem této banky.“ Věděltotiž, díky vlastní originální teorii hospodářského cyklu, jak do-padá hospodářství, které je inflační politikou centrální bankyhnáno do umělého boomu, a byl proto schopen předpovědět pří-chod velké hospodářské krize v době, kdy – stejně jako v 90. le-tech, ale i dnes – se většina ekonomů rozplývala nad stabilitoua prosperitou, kterou centrální banka zajišťuje.2 V době, kdy té-

9

1 Mises, Ludwig: Economic Calculation In The Socialist Commonwealth, Mises Institute,1990 [1920].

2 Tento přístup vynikne obzvláště v porovnání s životními osudy Misesova kolegy, ro-dáka z Třešti, a později slavného harvardského profesora Josepha A. Schumpetera.

měř všichni autoři odsuzují principy laissez faire klasického li-beralismu a hledají přinejlepším třetí cestu mezi kapitalis-mem a socialismem, píše Mises monografii Liberalismus3, osa-moceně hájí principy svobody a ukazuje jejich aplikaci naširoké spektrum společenských aktivit – ukazuje na nenávista nepřátelství, které pošlapání liberálních zásad vytváří mezinárody, odhaluje skrytý socialismus v dílech „liberálních“myslitelů v čele s J. S. Millem a také ukazuje na nemožnostexistence stabilní „třetí cesty“. V době, kdy autoři hlavníchučebnic ekonomie koketují se socialismem a opěvují úspěchyplánování v Sovětském svazu4, píše jedno z nejucelenějšíchpojednání o ekonomii „v širších souvislostech“, které kdyspatřilo světlo světa – Human Action. V době, kdy metodolo-gy věd svedlo „kouzlo“ pozitivismu, rozvíjí a dále upřesňujeapriorní zakotvení ekonomické vědy.5 Mises neplul s prou-dem – byl ryzí vědec usilující o poznání pravdy bez ohledu namódní podobu otevřeného, či skrytého socialismu a socialis-tické propagandy, jež ovládala jeho dobu.

Proti veškeré této šílené agitaci existuje jen jednadostupná zbraň: rozum. Pouhý zdravý rozum stačík tomu, aby zabránil člověku propadnout klamnýmpředstavám a prázdným frázím. (str. 154)

10

3 Mises, Ludwig von: Liberalismus, Liberální institut, 1998.4 Viz smutný příklad Paula Samuelsona, který v roce 1948 publikoval první vydání své

základní učebnice ekonomie a později se přiznal, že byl pod velkým tlakem jak sil-ných levicových, tak i konzervativních kruhů. „Mohl jsem dosáhnout úspěchu pouzetak, že budu eklektický a centristický,“ píše Samuelson. Co ale znamenalo být centri-stický v době, kdy světem zmítala vlna socialismu a etatismu? Proto padala vřelá slo-va o plánování a úspěších Sovětského svazu. Viz Samuelson, Paul: „Credo of a LuckyTextbook Autor“, Journal of Economic Perspectives, sv. 11, č. 2, jaro 1997, str. 159; a Skou-sen, Mark: „The Perseverance of Paul Samuelson's Economics“, Journal of EconomicPerspectives, sv. 11, č. 2, jaro 1997; Rothbard, Murray: „Paul Samuelson's Economics“v idem., The Logic of Action II, Edward Edgar, 1997.

5 Podrobné pojednání o základních pilířích Misesova učení a jeho přínosu lze najítv Hoppe, Hans-Hermann: „Ludwig von Mises a Liberalismus“, doslov ke knize Mi-ses, Ludwig von: Liberalismus, Liberální institut, 1998.

Touto nadčasovou tezí Mises končí knihu, již právě držítev ruce; knihu, která navzdory své útlosti a „populárnosti“představuje jeho další primát. Knihu Byrokracie Mises vydáváv roce 1944. Tato doba se vyznačuje tím, že poté, co ekono-mové ve své většině zavrhli laissez faire a vyslovili se pro ak-tivní politiku státu,6 začali z jakéhosi důvodu předpokládat, ževláda bude konat dobro a zjedná nápravu všech nepříznivýchjevů (zabrání hospodářským krizím, odstraní nezaměstna-nost...) – bude se jednat, jak říkával Keynes, o „vládu ekono-mické aristokracie“. Mises ale na rozdíl od těchto lidí znal eko-nomii a věděl, že ekonomie je vědou o lidském jednání. Jehopraxeologie, která v sobě zahrnovala i ekonomii, nebyla pouzeo dělnících či o kapitalistech, ani výlučně o lidech v nestátnímsektoru. Předmětem jejího zkoumání byli všichni lidé, tedyvčetně úředníků, politiků a ministrů. Mises proto nemusel,tak jako o mnoho let později činili ti lepší z mainstreamovýchekonomů, doplňovat analýzu chování lidí na trhu o speciálnípohled na jednání v politice. Analýza povahy politickýchvztahů byla logickou součástí Misesovy praxeologie – ekono-mie. Ekonomie je zde, aby nám vysvětlila, zda jisté opatřenípovede k bohatství, či chudobě, aby ukázala, zda předkláda-ná politika bude mít následky, jež se od ní čekají. Pouze dobrýúmysl (je-li vůbec dobrý) nestačí. Ekonomické zákony platístále bez ohledu na barvitost rétoriky, která dané opatření do-provází, a předpokládat konání dobra je neuvěřitelně naivní.

Ekonomie nám umožňuje zachovat si celistvý obrázek o vzá-jemných společenských souvislostech. Mises dobře věděl, že sa-motná byrokratizace s sebou nese jisté problémy (a přesto byro-kratickou správu jistých oblastí – např. policie – považoval zanutnou). Uvědomoval si však také, že jakmile se byrokratizace dá-

11

6 Podstatu „nového“ přístupu skvěle vystihuje výroční přednáška prezidenta Americkéekonomické společnosti I. Fishera, jenž je pokládán za velikána „tržní“ ekonomie. Fis-her chválí regulaci cen, vyzývá k socializaci průmyslu, zdanění dědictví, „demokrati-zaci“ rozdělování bohatství. Zkrátka ekonomové se měli stát konečně „přáteli lid-stva“. Viz Fisher, Irving: „Economists in Public Service: Annual Address of thePresident“, The American Economic Review, sv. 9, č. 1, březen 1919.

le rozšiřuje, stává se sama zdrojem své další expanze. Byrokrat to-tiž nemá nástroj, který by mu umožnil poznat, zda svou aktivitoubohatství tvoří, nebo jím plýtvá. Argument o nemožnosti racio-nální ekonomické kalkulace za socialismu zde ukazuje svou plat-nost v oblasti analýzy byrokracie. Jak poeticky vysvětluje Mises:

Podnikateli v kapitalistické společnosti vydávávýrobní faktor prostřednictvím své ceny varování:Nedotýkej se mě, jsem vyčleněn pro uspokojení ji-ných, naléhavějších potřeb. Ale v socialismu jsou ty-to výrobní faktory němé. (str. 61)

Jelikož byrokrat své služby neprodává, a neví proto nic o tom,zda vůbec prospívá ostatním lidem (zda jim nebere víc, než dá-vá), je připraven o měřítko své užitečnosti ve vztahu k aktivitámostatních lidí. Ztrácí tolik důležitou vazbu na zbytek společnos-ti. Je sám a neví – nemůže vědět, co má dělat, aby neškodil. Ne-může pracovat tak, aby neplýtval. Chybí-li mu vazba na ostatníspolečenské procesy, soustřeďuje se na svůj malý výsek světaa nezajímá se o zbytek. Snaží se hledat problémy ve svém polizájmu a těm se věnovat. Pakliže je řeší, řeší je izolovaně (a nikdynemůže jinak). Jelikož neví a nestará se o to, jaké ztráty působí,když využívá zdroje z donucení odevzdané lidmi ve formě da-ní, neví nic o nákladech své činnosti. Problém v jeho očích vy-padá následovně: V odvětví X je potřeba zvýšit výdaje na službu Y.Je na mně, abych to zajistil. Řešení těchto problémů úředníky jeuniverzální – více peněz, které z rozpočtu utratí.7 V této situaci

12

7 „...každá služba může být zlepšena pomocí zvýšení výdajů. Bez ohledu na možný skvělýstav nemocnic, podzemní dráhy či vodovodních služeb by manažer vždy dokázal tyto služ-by zdokonalit, jen kdyby měl k dispozici potřebné prostředky. V žádné oblasti lidských přá-ní nemůže být dosaženo úplného uspokojení takovým způsobem, že by žádné další zlep-šení již nebylo možné Odborníci se zabývají zvýšením uspokojení potřeb pouze v jejichkonkrétním druhu činností. S hranicemi růstu jim svěřeného podniku, které jsou dány ome-zením uspokojení jiných druhů potřeb, si nedělají a ani nemohou dělat hlavu. Není úkolemředitele nemocnice vzdát se zlepšení městské nemocnice v případě, že toto zlepšení by za-bránilo zdokonalení systému podzemní dráhy a naopak. Právě důkladný a poctivý mana-žer bude usilovat o zlepšení služby svého zařízení, jak jen to bude možné.“ (str. 92–93)

ale úředník nemůže konat dobro, i kdyby chtěl! Jak může ekonomněco takového předpokládat! Mises, na rozdíl od zaslepenýchobhájců státních zásahů, předpověděl, co v této situaci nastane.

Podrobné zkoumání takové politiky z hlediskaekonomické teorie musí nutně prokázat její bezvý-slednost. Z tohoto důvodu je ekonomie byrokratytabuizována. Naproti tomu vlády požadují takovéspecialisty, kteří své bádání omezí na úzkou sféru,aniž by se starali o další souvislosti té které politiky.Teoretik trhu práce se zabývá pouze bezprostřední-mi výsledky politiky zaměstnanosti, teoretik v ob-lasti zemědělství zase jenom navýšením zeměděl-ských cen. Oba dva sledují problematiku pouze zezorného úhlu té zájmové skupiny, která bude z da-ných opatření bezprostředně těžit, a nedbají celko-vých společenských dopadů. Nejsou ekonomové,ale vykladači státních aktivit v rámci jednotlivéhoúseku státní správy.

Pod vlivem zásahů vlády do soukromého podni-kání se jednotnost vládní politiky už dávno rozpad-la do špatně sladěných částí. Pryč jsou dny, kdy byloještě možné o nějaké vládní politice hovořit. Ve vět-šině zemí dnes každé ministerstvo sleduje jiné cílea brání tak jiným ministerstvům v jejich snahách. Mi-nisterstvo práce se domáhá vyšších mzdových sazeba nižších životních nákladů. Ministerstvo zeměděl-ství téže vlády však usiluje o vyšší ceny potravina ministerstvo obchodu se pokouší ceny tuzemskéhozboží prostřednictvím cel zvednout. Některé úřadypotírají monopoly, jiné úřady jsou posedlé tím, abypomocí cel, patentů a jiných prostředků vytvořilypodmínky, které jsou pro vznik monopolu potřebnéKaždý úřad se přitom zaštiťuje názory expertů sespecializací v daných oborech. (str. 115–116)

13

Jak snadné je říci: Sem trh nepatří, tady je třeba uspokojovatdůležité lidské potřeby. Ty zajistí stát! Trh ale není zdivočelé zví-ře, které ze všeho nejraději připravuje lidi o práci a plodí chu-dobu. Trh je pouhým označením pro mírumilovné dobrovol-né aktivity lidí, kteří vzájemně směňují plody své práce, abysi spoluprací pomohli uspokojit více svých potřeb. Tato spo-lupráce dává vzniknout penězům a cenám, které slaďují veš-keré lidské aktivity takovým způsobem, že omezují plýtvání.Nevládne-li někde trh, pak tam nevládne dobrovolnost, aledonucení, a následkem toho neexistují ceny, a proto docházík plýtvání a chaosu. Hospodářství se rozpadá na oblasti, kdenevládne trh – moderními příklady jsou zdravotnictví, škol-ství, silnice atd., tedy oblasti, kam údajně trh nepatří. Mise-sův argument o nemožnosti kalkulace se zde vynořuje na po-vrch a čeká na vyřešení. Kdo chce obhajovat byrokratickéřízení namísto trhu, musí se s ním vypořádat.

Všem odborníkům, ať již podnikatelům či ostatním,je zcela jasné, že jsou závislí na přáních spotřebitelů.Každodenní zkušenost je učí, že v kapitalismu je jejichhlavní úlohou sloužit zákazníkům. Takoví specialisté,kteří základní společenské otázky opomíjejí, cítí tako-vé „nevolnictví“ jako ponižování a chtějí být osvobo-zeni. Vzpoury vyvolané takovýmito prostoduchýmiexperty jsou jednou z největších sil, které pohání vše-obecnou byrokratizaci kupředu. (str. 120)

V zestátněných systémech se totiž problémy budou množit.Jak jsme řekli, dobrý úmysl nestačí, je potřeba, aby se v jedno-tlivých odvětvích neplýtvalo a aby existovala možnost porov-nání naléhavosti potřeb v jiných odvětvích. To však bez cennení možné. Proto se bude dále plýtvat a problémy se budouřešit stále většími výdaji z veřejných rozpočtů To se však po-stupně začne líbit podnikům, které se stanou součástí státníhobyrokratického systému, jelikož budou žít ze státních zakázek

14

v prostředí, kde neexistuje trh – tedy konkurence a tlak na zvy-šování kvality a snižování nákladů. Samy tyto skupiny začnoupožadovat další a další regulaci.

Charakteristickým rysem nynější politiky je trendk nahrazení svobodného podnikání vládní regulací.Vlivné politické strany a zájmové skupiny v rozsáh-lé míře žádají státní regulaci všech ekonomickýchaktivit, úplné vládní plánování a zestátnění podni-kání. Jejich cílem je plná vládní kontrola vzdělávánía socializace zdravotnictví Neexistuje sféra lidskéčinnosti, kterou by nebyli připraveni podřídit auto-ritativní kontrole. V jejich očích je státní regulacevšelékem na jakoukoli nemoc. (str. 36)

Tím státní, případně státem regulovaný sektor roste. Inhe-rentní problém byrokracie začíná vytvářet podmínky k dal-šímu zvýšení byrokratizace. Firmy začínají volat po státníregulaci a mnohdy také po vyšších daních, clech apod.

Daň z příjmu jim zabraňuje nahromadit více kapi-tálu, zatímco začátečníkovi brání nahromadit vůbecnějaký kapitál. Je tedy odsouzen k tomu, být vždy jenmalým podnikatelem. Velké firmy jsou tak chráněnyproti nebezpečí, které hrozí ze strany vynalézavýchzačátečníků. Nejsou ohrožovány konkurencí. (str. 46)

Tím se však podnikání dále dostává do područí byrokra-tického managementu. Finanční úřady začínají rozhodovato tom, co jsou oprávněné náklady,8 podniky se začínají starat

15

8 „Je-li jednou přijat princip, že finanční úřady mají právo stanovit, zda jisté náklady, sráž-ky či ztráty jsou oprávněné, či nikoli, omezí se tím též moc podnikatelů nakládat s ostat-ními nákladovými položkami. Pak se management, před tím, než se pustí do jakékolizměny, nezbytně bude muset ujistit, zda daňové úřady požadované výdaje schválí. Vý-běrčí daní se stanou lidmi, kteří budou mít hlavní slovo ve věcech výroby.“ (str. 100)

více o to, aby si zajistily přízeň státních úředníků, než o zá-kazníka, a jmenují na nejvyšší posty osoby spřízněné s lidmiu moci, kteří zase přinášejí svou špetku byrokratismu dosoukromých firem.9 Čím více lidí se do těchto vztahů zapo-juje, tím silněji začíná ve společnosti převažovat byrokratic-ké myšlení, a tím více sílí moc státu. A situace se zhoršuje.Stále je tu totiž proces, pomocí něhož jsou voleni vládci– dnes je jím demokracie.

Byrokrat není jenom zaměstnancem státu. Nazákladě demokratické ústavy je současně voličem a ja-ko takový součástí státu, tedy svého zaměstnavatele.Nachází se ve zvláštní situaci: je jak zaměstnavatelem,tak i zaměstnancem. A jeho finanční zájem jakožto za-městnance převyšuje jeho zájem jakožto zaměstnava-tele, neboť mnohem více peněz z veřejných zdrojů po-bírá, než kolika sám na daních přispívá.

Tento zdvojený vztah se stává tím významnější,čím více lidí se na výplatní listině státu nachází. By-rokrat jako volič usiluje mnohem více o zvýšení pla-tu než o udržení vyrovnaného státního rozpočtu. Je-ho hlavní snahou je co možná nejvíce nafouknoutobjemy výplat… Žádná zastupitelská demokracie ne-může obstát, jestliže velká část voličů stojí na výplat-ní listině státu. Jestliže se poslanci nepovažují více zavěrné zmocněnce daňových poplatníků, nýbrž zapředstavitele příjemců platů, mezd, subvencí, pod-por v nezaměstnanosti a jiných dobrodiní z daňové-ho hrnce, pak je s demokracií amen. (str. 111–112)

16

9 „Tito lidé se ani trochu nestarali o prosperitu firem. Byli navyklí na byrokratický ma-nagement a podle toho měnili styl fungování firem. Proč se trápit uváděním lepšícha levnějších produktů, můžeme-li se spolehnout na podporu ze strany vlády? Zajíma-li se především o státní zakázky, účinnější celní ochranu a jiné výhody ze strany státu.Za takováto privilegia platili příspěvky do rozpočtů politických stran, do fondů urče-ných k šíření státní propagandy a dopomáhali ke jmenování lidí sdílících sympaties vládnoucími stranami do vysokých postů.“ (str. 101–102)

V co se nám přetvořil onen zbožštělý stát, který má napra-vovat „selhání trhu“, „dolaďovat ekonomiku“...., jak to navr-hují Misesovi kolegové – uznávaní a oslavovaní profesořiekonomie? V co se proměnily jejich zářné zítřky, které jejich„ekonomická aristokracie“ měla zařídit? Mises svou logic-kou a srozumitelnou analýzou ukazuje, že se jednalo od sa-motného počátku o utopii, která si nezadá s utopií marxistic-kou. Intervencionismus a státní regulace nenastolí řád– stejně jako jej nemůže nastolit přímý socialismus. Nastolu-jí pouze „plánovaný chaos“. Vidíme, že jsme se ocitli v systé-mu, který sám dále degeneruje. Státní úředníci požadují dal-ší regulace, firmy při svém srůstání se státem volají ponových regulacích, voliči chtějí větší přerozdělování a usilujío zaměstnání ve státní správě, sociální dávky apod. Politicijejich požadavkům rádi vyhoví.10 Nade vším trůní „sektorovíexperti“, kteří trousí rady o nutnosti „stabilizační“ politikyv zemědělství i průmyslu, o potřebě vyjmout zdravotnictvía výstavbu bytů z působnosti trhu, obhajují státní dotace přizakládání podniků a přesvědčují veřejnost o nutnosti bojemonopolní centrální banky proti inflaci regulací úrokovýchměr a tištěním peněz. Vzdělávací systém, který vybavuje stu-denty poznatky o světě, v němž žijí, jim neukazuje alternati-vu. Je totiž také v rukou byrokratů – centrálně řízen a finan-cován. Byrokraté dobře znají jeho význam. „Univerzitydláždily diktátorům cestu“ (str. 118), podotýká Mises.

Kruh se uzavřel. Společnost se zcela byrokratizuje. Moti-vace uvnitř tohoto systému jsou nastaveny tak, že obratk lepšímu nelze očekávat. Od občanů přes firmy k demo-kratickému politickému systému – vše jen plodí další a dal-ší státní regulaci. Tak končí svět na doporučení profesorůekonomie, kteří Misese označovali za doktrináře. Smutnápodívaná.

17

10 „Žádný kandidát na post v parlamentu, zemské nebo obecní radě nemohl podstoupitriziko postavit se proti touze zaměstnanců veřejného sektoru po zvyšování platů. Nej-různější politické strany se snažily vzájemně se předhánět ve velkorysosti.“ (str. 111)

Mises a teorie veřejné volbyLudwig von Mises tak daleko dříve než ostatní ukázal

na plytkost a nebezpečí naivního technokratického pohle-du ostatních ekonomů. Až několik let po jeho zásadníchpříspěvcích k ekonomické vědě se začala z ekonomickéhomainstreamu vydělovat tzv. teorie veřejné volby. Ta „pře-kvapivě“ sdělila světu, že úředníci jsou lidé, a nikoli an-dělé, a při svých rozhodováních sledují vlastní zájmy. Žeexistují zájmové skupiny, které prosazují prostřednictvímstátu své zájmy. V důsledku těchto tvrzení byla zařazenana okraj názorového spektra a označena za projev „ex-trémního liberalismu“. Ten, kdo četl Misesovy knihy a kni-hy ostatních rakouských ekonomů, se musel jen usmívatnad „objevností“ tohoto poznatku a „radikálností“ učeníteorie veřejné volby. Teorie veřejné volby ale bohužel přessvůj pozitivní přínos k popularizaci poznatku, že vláda jeomylná, nese velký podíl na zamlžení některých konceptůa vystavení mylných a zavádějících paralel mezi státema trhem. Misesův jedinečný přístup k jednotlivým státnímaktivitám skrze argument nemožnosti kalkulovat byl pře-tvořen teorií veřejné volby do argumentu „vládního selhá-ní“. To je následně stavěno do protikladu k nesmyslnémupojmu „tržní selhání“, jejž užívá ekonomie hlavního prou-du, a obě tato „selhání“ jsou poté poměřována, aby „eko-nom“ mohl rozhodnout, zda v konkrétní situaci je „lepší“trh, nebo státní regulace. Principiální rozpor mezi trhem(tj. dobrovolností) a státní regulací (tj. donucením) je navíczamlžen novátorskou terminologií teoretiků veřejné volby,kdy hovoří o „ekonomickém trhu“ a „politickém trhu“.Násilný vznik moderního státu byl nahrazen neudržitel-ným a ahistorickým konceptem společenské smlouvy; sa-motný stát, který v důsledku svých mocenských nástrojůzískává zdroje konfiskací majetku (zdaněním), označila te-orie veřejné volby za firmu; snahu dostat se do privilego-

18

vaných mocenských pozic označila za produktivní aktivi-tu,11 jež je obyčejnou součástí (politického) trhu.

Ve světle těchto „novátorských“ myšlenek jsou ostatníanalýzy zájmových skupin, hlasování, veřejných financí,které do velkých detailů teoretici veřejné volby rozpraco-vali, pouhými nevýznamnými technikáliemi. Důležité jižbylo vyřčeno: stát je firma, politika je trh. Co si může státníúředník a jakýkoli etatista, který se snaží obhájit své místove státní mašinerii, více přát. „Radikální liberální ekono-mové“ vše řekli za něj. Jakoukoli pravomoc, kterou se mupodaří jakýmkoli způsobem uchvátit (začne regulovat ná-jemné, znárodní banku, zmonopolizuje měnu, zvýší daněatd.), lze označit za „produkt trhu“, tj. to, co si lidé přáli.Vždyť přece daný znárodňovací dekret odhlasovali demo-kraticky poslanci v parlamentu, tj. jednalo se o výsledekvzniklý na politickém trhu, což znamená, že šlo o svobod-nou vůli lidí. Jestliže je totiž všechno trh („ekonomický“ ne-bo „politický“), pak i jakékoli opatření je produktem trhu.Jakoukoli existující situaci je možné označit za to, co si lidépřáli!12 Jinými slovy, každý úředník je přesně na tom místě,

19

11 „Jak trh, tak i stát představují způsoby, jejichž prostřednictvím je umožněna a organi-zována spolupráce. Lidé spolupracují prostřednictvím směny zboží a služeb na orga-nizovaných trzích a tato spolupráce je pro všechny vzájemně prospěšná. Jednotlivecvstupuje do směnného vztahu a tím, že poskytuje zboží či službu, ze které má jedinecna druhé straně tohoto smluvního vztahu přímý prospěch, sleduje svůj vlastní zájem.…Při politickém či kolektivním jednání dochází v podstatě k témuž. Dva či více je-dinců zjišťují, že je pro ně vzájemně výhodné spojit své síly za jistým společným úče-lem. Doslova si „vyměňují“ vstupy při zajišťování společně sdíleného výstupu.“ Bu-chanan, James M. a Tullock, Gordon: The Calculus of Consent, University of MichiganPress, 1962, str. 19.

12 James Buchanan tak například píše, že instituce statu quo vždy zosobňují existujícíimplicitní společenskou smlouvu, a to „...i tehdy, když původní smlouva nebyla nikdyuskutečněna, i když současní členové komunity necítí žádnou morální či etickou po-vinnost dodržovat její podmínky, které jsou určeny statem quo, a... i když takovásmlouva... byla mnohokrát porušena. Status quo je výsledkem smlouvy, která existuje.Bez ohledu na její minulost s ní musí být nakládáno, jako kdyby vznikla jako výsledeksmluvního vztahu.“ Buchanan, James: The Limits of Liberty: Between Anarchy and Levi-athan, University of Chicago Press, 1975, str. 84–85.

kde si ho lidé svobodně přáli mít, každý neplatič daní jez rozhodnutí svobodných lidí ve vězení, každý cizinec, kte-rý nezískal pracovní povolení, je nezískal, neboť si to lidépřáli; každá daň, každý zákaz prodeje určitého výrobku,každé clo, povinná vojenská služba, každé vyvlastnění ve„veřejném zájmu“ stejně jako euro a Evropská unie jsouproduktem svobodné vůle lidí – výsledkem hladkého fun-gování trhu.

Který byrokrat a politik by poté s radostí neudělil teoreti-kovi veřejné volby Nobelovu cenu?! Vždyť najednou zjistil,že on, odvěký odpůrce „klasického“ trhu, je rázem – v no-vém pojetí – jeho zastánce. Kdo by poté s maximální rozko-ší neprohlásil v reakci na výtku ohledně fungování svéhoúřadu: „Vždyť i ti extrémní liberální ekonomové chápou, žestát je trh a lidé můj úřad a všechny regulace, které vymýšlí,prostě chtějí.“

Co s tím?Každý polovzdělanec může použít bič a přinutit

ostatní lidi k poslušnosti. Ale sloužit veřejnosti vy-žaduje inteligenci a pečlivost. Jen několika lidem sepodaří vyrábět boty lépe a levněji než jejich konku-rentům. Cílem neefektivního odborníka bude vždydomáhat se nadřazeného postavení byrokracie. Jemu úplně jasné, že v tržním hospodářství nemůžeuspět. Pro něj je všeobjímající byrokracie útočištěm.Obdařen úřednickou mocí bude za pomoci policieprosazovat svá nařízení. (str. 122)

Diktátorský expert na výživu chce své spoluobča-ny krmit v souladu se svými vlastními představamio zdravé výživě. Chce s lidmi zacházet jako krmičdobytka s kravami. Nevšímá si, že jídlo není cíl, aleprostředek k dosažení jiných cílů. Sedlák nekrmí svékrávy, aby byly šťastnější, ale kvůli dosažení cíle, ke

20

kterému dobře vykrmené krávy slouží. Jsou různémetody, jak krmit dobytek. Kterou zvolí, záleží natom, jestli chce získat co nejvíce mléka, masa neboněčeho jiného. Každý diktátor plánuje chovat svéspoluobčany, krmit je a drezírovat jako sedlák svůjdobytek. Jeho cíl není učinit národ šťastným, aleuvést lidi do takového stavu, který udělá šťastnýmjeho, diktátora. Chce národ ovládat, postavit jej naúroveň dobytka. (str. 121)

Odstranění všudypřítomného byrokratismu není jedno-duché. Nedostaví se totiž samo. Svým vlastním fungovánímsi vytváří nový prostor pro své účinkování. Poukazování nanedostatky byrokratického systému a na „selhání vlády“,tak jak to činí teorie veřejné volby, není cestou. Mises vy-světluje:

To, co se nazývá nedostatky a chybami administ-rativy, jsou její nezbytné vlastnosti. Úřad není zisko-vým podnikem, nemůže používat žádných ekono-mických kalkulací. Musí řešit takové problémy,které jsou podnikovému vedení neznámé. (str. 79)

Vláda nutně selhává, tápe a plýtvá. Proto je třeba vyhnatstátní úředníky z oblastí, kde nemají co dělat. K tomu je alenutné, aby si lidé uvědomili, že je jejich byrokratičtí správ-cové „drezírují jako sedlák svůj dobytek“. Musí poznat, na-vzdory přesvědčení mnoha lidí a univerzitních profesorů,že svěření některých problémů do „péče“ státu není cestouk jejich vyřešení. Mises nám přesvědčivě ukazuje, že i kdy-bychom ponechali stranou skutečnost, že státní úřednícinemohou konat dobro kvůli problému kalkulace, lidé sivůbec „nepřipouští možnost, že všemohoucí stát jejich uto-pie by mohl usilovat o takové cíle, které oni sami odmítají“ (str. 138).

21

Stát, který zasahuje do takového množství lidských akti-vit, jako je tomu dnes, plodí spoustu problémů, které lidépociťují, ale jejichž příčinu nejsou schopni identifikovat.

Nezaměstnanost velké části těch, kteří chtějí pra-covat, se prodlužuje rok od roku; monopoly, eko-nomické krize, všeobecná omezení produktivníhoekonomického úsilí, ekonomický nacionalismusa války jsou nevyhnutelnými důsledky vládníchintervencí, které hlásají obhájci třetí cesty. Všechnatato zla, za která socialisté obviňují kapitalismus,jsou právě produktem této nešťastné, údajné „po-krokářské“ politiky. Katastrofy, které jsou vodouna mlýn radikálních socialistů, jsou výsledkemmyšlenek lidí, kteří říkají: „Nejsem proti kapitalis-mu, ale.“ Tito lidé ve skutečnosti udávají krok so-cializaci a důkladné byrokratizaci. Jejich neznalostplodí katastrofy. (str. 149)

Objevit skutečné příčiny hospodářských problémů mů-že objevit jen obecná ekonomická věda, jež nebude naiv-ní, vyumělkovaná, odtržená od skutečnosti našeho světa.Tou byla a zůstává Misesova praxeologie. Proto je třebašířit ekonomické vzdělávání. Ve věku demokracie je všakk uskutečnění změny potřeba, aby si skutečné příčinyproblémů a následky byrokratizace společnosti osvojilynejen elity, ale také masy. K tomu je nutné, aby teoreticképoznatky mohly být ilustrovány na příkladech z každo-denního života. Aby to však bylo možné, musí se lidé zba-vit své představy o zbožštělém státu a myšlenky, že pa-novník je dobrý, jen má špatné rádce, tj. musí se setkávats nejvyššími byrokraty při svých každodenních záležitos-tech. Byrokraté nesmí být příliš daleko, tj. byrokratickáspráva nesmí být centralizovaná. Obyčejný člověk musímít možnost zblízka vidět a porovnávat. „Pro systém

22

vládní regulace podnikání je přirozené, že směřuje ke ko-nečné centralizaci“ (str. 38), varuje Mises. Čím centralizo-vanější vláda, tím méně lidé pochopí důsledky regulací.Vše jim bude připadat příliš složité a vzdálené. Teoreticképoznatky bude složité podpořit srozumitelnými příklady.Odstranění byrokracie bude proto komplikovanější nežkdy předtím.

Před ekonomy a všemi, kdo si uvědomují rizika byrokra-tizace, stojí dva úkoly: (1) pomocí ekonomického vzdělává-ní rozkrývat logiku komplexních ekonomických jevů a uka-zovat lidem, jaké jsou skutečné důsledky vládních aktivit;13

a (2) stavět se všemi prostředky proti politické centralizaci(tj. dnes např. proti projektu Evropské unie), která zatemňu-je skutečné dopady státních intervencí, znemožňuje srovná-ní a vzdaluje úředníky od míst a lidí, na něž jejich rozhod-nutí dopadají.

Věřím, že Misesova Byrokracie pomůže oživit kritickéhoducha, který se vytrácí pod vlivem milionů korun věno-vaných na státní propagandu byrokracie, jež je v posled-ní době rozšířena o propagandu Evropské unie. Jak námsám Mises praví, „vytrácení kritického ducha představu-je vážnou hrozbu pro zachování naší civilizace. Kdekdopak může tahat lidi za nos.“ Kvalitní kniha, což Miseso-va Byrokracie dokládá, nám má oproti jiným „moderním“knihám tolik co říci i po více než padesáti letech po svémsepsání, přestože je z oblasti dynamicky se vyvíjejícíchspolečenských věd. Mises věděl, že ekonomické zákonyjsou nadčasové – neustále platné. Moderní počítačea ekonometrické modely na nich nic nezmění. Jen ev-ropští zastanci socialismu za padesát let změnili jménaa praktiky. Již se svým socialismem tolik nehonosí, aleschovávají se za jiné nálepky. Chtějí stále totéž. A stejněse bojí pravdy, jako jejich odvážnější soukmenovci, kteří

23

13 Viz Misesův článek „Cíle ekonomického vzdělávání“, který je uveřejněn v dodatku té-to knihy.

se ke svému socialismu hlásili otevřeně. Mises nám uka-zuje, jak je rozpoznat, a vysvětluje, k čemu jejich myšlen-ky vedou.

Snad nám Misesova klasika přinese do současnosti ales-poň špetku starých dobrých časů.

„Tyto staré časy ale nebyly tak dobré, jak by se moh-lo zdát našim současníkům. To, co bylo dobré, byla dů-věra v postupující pokrok zabudovaný v systému svo-bodné tržní ekonomiky. Lidé tehdy nevěřili v božskoupovahu státu. V tom byla jejich sláva.“ (str. 147)

listopad 2002

24

Literatura:Buchanan, James M. a Tullock, Gordon: The Calculus of Con-

sent, University of Michigan Press, 1962Buchanan, James: The Limits of Liberty: Between Anarchy and

Leviathan, University of Chicago Press, 1975Fischer, Irving: „Economists in Public Service: Annual Ad-

dress of the President“, The American Economic Review, sv.9, č. 1, březen 1919

Hoppe, Hans-Hermann: „Ludwig von Mises a Liberalis-mus“, doslov ke knize Mises, Ludwig von: Liberalismus,Liberální institut, 1998

Mises, Ludwig von: Liberalismus, Liberální institut, 1998Mises, Ludwig von: Byrokracie, Liberální institut, 2002Mises, Ludwig von: „Cíle ekonomického vzdělávání“

v idem. ByrokracieMises, Ludwig von: „Ekonomická svoboda a intervencionis-

mus“ v idem. ByrokracieMises, Margit von: My Years with Ludwig von Mises, Liberta-

rian Press, 1984Mises, Ludwig: Economic Calculation In The Socialist Com-

monwealth, Mises Institute, 1990 [1920]Samuelson, Paul: „Credo of a Lucky Textbook Autor“, Jour-

nal of Economic Perspectives, sv. 11, č. 2, jaro 1997Skousen, Mark: „The Perseverance of Paul Samuelson's Eco-

nomics“, Journal of Economic Perspectives, sv. 11, č. 2, jaro1997

Rothbard, Murray: Ludwig von Mises: Scholar, Creator, Hero,Ludwig von Mises Institute, 1988

25

PŘEDMLUVA K VYDÁNÍ Z ROKU 1962

■ ■ ■

Lze nalézt dva způsoby organizace lidských aktivit ve spo-lečnosti, tj. dva způsoby mírové mezilidské spolupráce. Jed-ním je byrokratické řízení (byrokratický management)a druhým je řízení vedené za účelem dosažení zisku (zisko-vý management).

Je všeobecně známo, že v dnešní době je ziskový manage-ment velmi nepopulární. Lidé se usilovně snaží nahraditpřednostní postavení spotřebitelů, kteří jsou těmi, kdo roz-hodují, co se bude v tržní ekonomice vyrábět, za všezahr-nující plánování centrálního úřadu (tj. za socialismus).Zároveň si ale titíž lidé velmi stěžují na nedostatky byrokra-tického řízení. Nevidí, že když volají po potlačení podniká-ní vedeného úsilím o dosažení zisku, sami ve skutečnostipožadují další a další byrokracii a v konečném důsledkuusilují o úplnou byrokratizaci všech sfér lidského života.

Existují oblasti lidského života, kde se nelze spoléhat naziskové motivace a kde musí být využito byrokratickéhomanagementu. Policejní oddělení nemůže fungovat a pou-žívat metody řízení, které jsou typické pro běžné podniká-ní za účelem zisku. Například pekárna slouží omezenémupočtu lidí (svým zákazníkům), kterým prodává své jedno-tlivě výrobky. A právě důvěra těchto zákazníků dodává je-jich podnikání společenskou legitimitu (ziskovost). Policej-ní oddělení ale své „výrobky“ nemůže prodávat. Jejichpřínos, bez ohledu na to jak je hodnotný a možná i nezbyt-ný, ale na trhu žádnou cenu nemá, a proto jej nelze srovná-

27

vat s celkovými náklady, které na jejich dosažení byly vy-naloženy.

Tento text byrokracii neodsuzuje ani neobviňuje. Pouze sesnaží vysvětlit, co byrokratický management znamenáa v čem se od ziskového managementu liší. Dále se v knizelze dočíst o tom, ve kterých oblastech je byrokratický mana-gement jediným možným způsobem organizace lidskýchaktivit. Nakonec se pokouší vysvětlit důsledky, ke kterýmnutně vedou současné pokusy vlád a politických stran na-hradit soukromé podnikání státní regulací a k čemu tyto ak-tivity povedou v budoucnosti.

Pochopení těchto problémů nám poskytne základ pro kva-lifikované posouzení dvou zmíněných systémů ekonomickéorganizace ve společnosti – tržní ekonomiky a socialismu.Pomůže nám také odhalit význam Leninova programu„zorganizovat celé národní hospodářství jako poštovnísystém“, učinit z celé společnosti „jeden úřad a jednu to-várnu“ a přeměnit všechny občany „na placené zaměstnancestátu“.1

Tato kniha byla sepsána a poprvé publikována v roce1944. Proto také odkazuje na okolnosti a osobnosti té doby.Další vývoj se v jistých ohledech změnil a některé z osob-ností roku 1944 již ztratily svou aureolu. Podstata politic-kých problémů, o kterých jsme hovořili, se však nezměnila.Mohutný dějinný konflikt mezi individualismem a kolekti-vismem rozděluje lidstvo do dvou nepřátelských táborůstejně jako před osmnácti lety. Proto i zkoumání rozdílů me-zi byrokratickým řízením a svobodným podnikáním na trhuje stále naprosto klíčové.

New York Cityleden 1962

28

1 Srovnej s Lenin, V. I.: State and Revolution, International Publishers, 1932, str. 44, 83 a 84[1917].

PŘEDMLUVA K VYDÁNÍ Z ROKU 1944

■ ■ ■

Hlavním problémem současných společenských a politic-kých konfliktů je to, zda by se člověk měl či neměl vzdátsvobody, soukromé iniciativy a individuální odpovědnostia podřídit se poručnictví gigantického aparátu útlaku a do-nucení, který je představován socialistickým státem. Mělyby být individualismus a demokracie nahrazeny autoritativ-ním totalitarismem? Měl by se z občanů stát pouhý předmět,který bude podřízen všezahrnující armádě nuceně pracují-cích, již jsou povinni bezvýhradně poslouchat příkazy svýchnadřízených? Měl by být člověk připraven o nejcennější pri-vilegium, které má, jež mu umožňuje volit prostředky a cílepři cestě vlastním životem?

Dnes jsme svědky vítězného tažení socialistických myšle-nek. Před půl stoletím pronesl přední britský politik sir Wil-liam Harcourt: „Dnes jsme již všichni socialisty“2 V té doběbyl ale tento výrok, alespoň co se týče Velké Británie, poně-kud předčasný. Ovšem dnes to v této zemi, jež byla svéhočasu kolébkou moderního pojetí svobody, platí téměř doko-nale. O kontinentální Evropě platí samozřejmě totéž. Spoje-né státy stále ještě stojí na křižovatce. Rozhodnutí, které svo-bodně učiní Američané, určí, jakým směrem se vydá celélidstvo.

Problémy, jež s sebou nese rozpor mezi socialismem a ka-pitalismem, lze analyzovat z řady úhlů. V současnosti se

29

2 Srovnej s Trevelyan, G. V.: A Shortened History of England, Londýn, 1942, str. 510.

zdá, že nejvhodnějším způsobem, jak k této úloze přistou-pit, bude zkoumat rozrůstání byrokratických institucí. Ana-lýza byrokratismu totiž nabízí skvělou příležitost uvědomitsi základní problémy tohoto rozporu.

Přestože vývoj byrokratismu byl v posledních letech vel-mi rychlý, nejsou jím Spojené státy v porovnání s ostatnímsvětem stále příliš postiženy. Lze v nich nalézt pouze něko-lik málo rysů byrokratického řízení. Pojednání o byrokratis-mu v této zemi by proto nebylo úplné, kdyby se nezabýva-lo některými aspekty a následky tohoto vývoje, jež lze zatímpozorovat pouze v zemích, kde se byrokratismus rozvíjí podelší dobu. Zkušenosti z klasických byrokratickýchzemí, jako je Francie, Německo nebo Rusko, nám pomohoumnohé věci osvětlit.

Příležitostné odvolání se na situaci v Evropě ale nemá zacíl zamlžit základní rozdíl, který, co se týče byrokratizace,mezi politickou a sociální mentalitou ve Spojených státecha v kontinentální Evropě existuje. Americkému myšlení by-la a je cizí myšlenka tzv. Obrigkeit (vrchnosti), tedy existencevládnoucí moci, jež není odvozena od přání lidí. Je dokonceznačně obtížné vysvětlit člověku, jehož zdrojem politickéhovzdělání jsou texty Miltona a Peineho, Prohlášení nezávis-losti, Ústava a Gettysburské prohlášení, co zahrnuje němec-ký termín Obrigkeit a co je to Obrigkeit-Staat. Snad nám ná-sledující dva citáty pomohou tyto koncepty objasnit.

15. ledna 1838 prohlásil v odpovědi na petici občanů jed-noho pruského města pruský ministr vnitra G. A. R. von Ro-chow: „Člověku nenáleží používat svého nedostatečného in-telektu k posuzování činů státníka a osobovat si ve svépovýšené nestoudnosti právo na hodnocení jejich spravedl-nosti.“ Toto prohlášení bylo učiněno v době, kdy německýliberalismus zpochybňoval absolutismus a veřejné míněníneslo velmi nelibě tuto ukázku byrokratické namyšlenosti.

O půlstoletí později byl německý liberalismus zcela mrteva nahrazen etatistickým systémem vládního zasahování do

30

podnikání a agresivním nacionalismem, císařovou Socialpo-litik. Nikdo nic nenamítal, když rektor Imperiální univerzityve Štrasburku v poklidu označil německý systém vlády tak-to: „Naši úředníci nikdy nedopustí, aby jim někdo vyrvalz rukou moc, a obzvláště ne nějaká většina v parlamentu,neboť s nimi si umíme skvěle poradit. Žádné nařízení nenítak bez problémů strpěno a přijato tak vřele jako nařízenípřicházející od úctyhodných a vzdělaných státních úřední-ků. Německý stát je státem, kde vládne úřednictvo – doufej-me, že to tak zůstane.“3

Něco takového by žádný Američan nikdy nevyslovil. Zdeby takový výrok zaznít nemohl.

31

3 Georg Friedrich Knapp ve svém prezidentském projevu předneseném 1. května 1891.Tento projev byl mnohokrát otištěn na řadě míst. Uvedenou citaci lze nalézt na str. 86Die Landerbeiter in Knechtschaft und Freiheit ve vydání z roku 1909.

ÚVOD■ ■ ■

1. Hanlivý význam pojmu byrokraciePojmy byrokrat, byrokratický a byrokracie jsou jednoznačně

nadávkami. Nikdo nenazve sám sebe byrokratem nebo ne-použije pro svoje metody řízení a správy přívlastek byro-kratické. Tato slova jsou vždy spojena s hanlivým význa-mem. Pokaždé znamenají opovržlivou kritiku osob, institucínebo postupů. Nikdo nepochybuje, že byrokracie je veskrzešpatná, a v dokonalém světě by proto neměla existovat.

Urážlivý smysl těchto pojmů se neobjevuje jen v Americea dalších demokratických státech. Jde o univerzální jev. Do-konce i v Prusku, které je prototypem autoritářské vlády,nikdo nechtěl být nazýván byrokratem. Vrchní vládní rada(Wirklicher geheimer Ober-Regierungsrat) pruského krále bylhrdý na svoji ctihodnost a na moc, kterou disponoval. Jehosebevědomí podporovala vážnost, kterou vzbuzovalu podřízených a veřejnosti. Byl naplněn ideou své důleži-tosti a neomylnosti. Ale považoval by za nestydatou uráž-ku, jestliže by někdo měl tu drzost nazvat ho byrokratem.On sám o sobě neuvažoval jako o byrokratovi, ale jakoo služebníkovi občanům, zmocněnci jeho Veličenstva, stát-ním funkcionáři neochvějně sloužícím dnem i nocí pro bla-ho národa.

Je pozoruhodné, že ti „pokrokáři“, kterým kritici byro-kracie dávají za vinu její rozšíření, se neodvažují byrokra-tický systém hájit. Na druhou stranu se při zavrhování by-

33

rokracie spojují s těmi, kterými jinak opovrhují jakožto„zpátečníky“. Tvrdí totiž, že tyto byrokratické metody jsouzcela nepodstatné pro ideál, o jehož dosažení usilují. Říka-jí, že byrokracie je jen nepříliš vhodný způsob, který kapi-talistický systém používá k vyrovnání se s existencí trenduk jeho vlastnímu vymizení. Neodvratným konečným tri-umfem socialismu nebude pouze odstranění kapitalismu,ale také odstranění byrokracie. Ve světě světlých zítřků,v ráji prostoupeném všezasahujícím plánováním, jižnebudou žádní byrokraté. Nejdůležitější bude obyčejnýčlověk. Lidé budou sami dohlížet na všechny své záleži-tosti. Pouze úzkoprsí maloměšťáci mohou propadnoutomylu, že byrokracie je ukázkou toho, co má pro lidstvopřipraven socialismus.

Vypadá to tedy, že každý souhlasí s tím, že byrokracie jezlo. Ale stejně tak platí, že se dosud nikdo nepokusil použi-tím jednoznačného pojmosloví stanovit to, co byrokracieskutečně představuje. Slovo byrokracie je všeobecně užívá-no velmi neurčitě. Mnoho lidí by uvedlo do rozpaků, kdybyse jich někdo zeptal na přesnou definici a vysvětlení. Jak te-dy mohou odsuzovat byrokracii a byrokraty, když ani nevě-dí, co tento pojem znamená?

2. Obžaloba byrokratismu z pohleduamerického občana

Američan, kterého požádáte, aby specifikoval své výhradyvůči zlu postupující byrokratizace, odpoví nejspíše něco ja-ko:

„Náš tradiční americký systém byl založen na oddělenostizákonodárné, výkonné a soudní moci a na spravedlivémrozdělení soudních pravomocí mezi unii a jednotlivé státy.Zákonodárci, nejvlivnější představitelé výkonné moci a vět-šina soudců byli vybíráni prostřednictvím voleb. Lidé, voli-či, tedy hráli hlavní úlohu. Kromě toho, žádné z těchto tříramen státu nemělo právo zasahovat do soukromých záleži-

34

tostí občanů. Občan dbající zákonů byl svobodným člově-kem.

Nyní se již ale několik let, a zvláště od dob New Dealu, vliv-né instituce chystají nahradit tento původní a ověřený de-mokratický systém diktátorskými pravidly nezodpovědnéa arbitrární byrokracie. Byrokrat není do úřadu zvolen voli-či, ale jmenován jiným byrokratem. Osobuje si tak množstvízákonodárné moci. Vládní komise a úřady vydávají naříze-ní a regulace, čímž přebírají řízení a usměrňování všech strá-nek života občanů. Nejen že regulují věci, které byly až dodneška ponechány úsudku jednotlivce, ale nevyhýbají se aninařizování toho, co je ve skutečnosti řádně přijatými zákonyzakázáno. Prostřednictvím této kvazilegislativy si úřady při-svojují moc rozhodovat o mnoha důležitých otázkách podlesvého vlastního mínění o tom kterém případu, což je na-prostá svévole. Rozhodnutí a nařízení úřadů jsou vynucová-na federálními úředníky. Údajné justiční přezkoumání je veskutečnosti pouhou iluzí. Každý den byrokraté uchvacujívíce moci; velmi brzy budou spravovat celou zemi.

Nemůže být pochyb o tom, že tento byrokratický systém jev podstatě neliberální, nedemokratický a neamerický, že jev rozporu s duchem a zněním Ústavy a že se jedná o kopieStalinových a Hitlerových totalitních metod. Je naplněný fa-natickým nepřátelstvím vůči svobodnému podnikání a sou-kromému majetku. Ochromuje podnikání a snižuje produk-tivitu práce. Marnotratnými výdaji mrhá národnímbohatstvím. Je neefektivní a představuje plýtvání. Ačkoliv setváří, že plánuje, nemá žádný závazný plán ani žádný cíl.Postrádá ucelenost a konzistenci, různé úřady a agenturysvou činností usilují o protichůdné cíle. Výsledkem je roz-drobení celého společenského fungování výroby a rozdělo-vání a v konečném důsledku chudoba a rozvrat.“

Tato silná obžaloba byrokracie v podstatě odpovídá, i přesdosti emotivní vylíčení, současnému trendu v americké vlá-dě. Zapomíná však na to podstatné. Činí totiž byrokracii

35

a byrokraty zodpovědnými za vývoj, jehož příčiny musejíbýt hledány někde jinde. Byrokracie je pouze důsledkema příznakem skutečností a změn, jejichž kořeny naleznememnohem hlouběji.

Charakteristickým rysem nynější politiky je trend k na-hrazení svobodného podnikání vládní kontrolou. Vlivné po-litické strany a zájmové skupiny v rozsáhlé míře žádají stát-ní regulaci všech ekonomických aktivit, úplné vládníplánování a zestátnění podnikání. Jejich cílem je plná vládníkontrola vzdělávání a socializace zdravotnictví. Neexistujesféra lidské činnosti, kterou by nebyly připraveny podříditautoritativní kontrole. V jejich očích je státní regulace všelé-kem na jakoukoli nemoc.

Tito nadšení obhájci všemocné vlády jsou velmi mírnív hodnocení své vlastní role, kterou ve vývoji směrem k to-talitě hrají. Tvrdí, že trend socialismu je neodvratný. Je to ne-zbytná a nevyhnutelná tendence historického vývoje. Spolus Karlem Marxem hájí názor, že socialismus jistě přijde ja-ko „neúprosný přírodní zákon“. Soukromé vlastnictví vý-robních prostředků, svobodné podnikání, kapitalismusa tržní hospodářství jsou odsouzeny k záhubě. „Vlna bu-doucnosti“ nese člověka směrem k pozemskému ráji plné-mu vládní kontroly. Zastánci totalitarismu nazývají sami se-be „pokrokáři“ právě proto, že dělají, jako by pochopiliposelství této předzvěsti. A zesměšňují a znevažují jako„zpátečníky“ všechny ty, kteří se snaží vzepřít působení sil,jež – jak říkají – žádné lidské úsilí nedokáže zastavit.

Díky této „pokrokové“ politice vyrůstají nové úřadya vládní agentury jako houby po dešti. Byrokraté se množía starostlivě, krůček za krůčkem, omezují svobodu jednotli-vých občanů. Mnozí občané, zejména ti, kterými „pokro-káři“ pohrdají jako „zpátečníky“, cítí odpor k takovýmzásahům do svých záležitostí a vyčítají byrokratům nekvali-fikovanost a rozhazovačnost. Ale těchto odpůrců byla do-sud pouze menšina. Důkazem toho je, že neuspěli v minu-

36

lých volbách. „Pokrokáři“, neoblomní nepřátelé svobodné-ho podnikání a osobní iniciativy a fanatičtí zastánci totalitnívládní kontroly podnikání, je přehlasovali.

Je skutečností, že politiku New Dealu voliči podpořili.Ani zde není žádných pochyb, že tato politika by byla zcelaopuštěna, kdyby přišla o jejich přízeň. Spojené státy americ-ké jsou stále demokratické. Ústava je stále nedotčená. Volbyjsou stále svobodné. Voliči neodevzdávají své hlasovací líst-ky pod nátlakem. Proto není správné tvrdit, že byrokratickýsystém vítězí pomocí neústavních a nedemokratických me-tod. Právníci mají možná pravdu, když pochybují o zákon-nosti některých druhořadých bodů. Ale jako celek byl NewDeal Kongresem podpořen. Kongres vytvořil zákony a vy-členil peníze.

Amerika samozřejmě čelí jevu, který tvůrci Ústavy ne-předvídali a nemohli předvídat: dobrovolné zřeknutí seKongresu svých práv. Kongres v mnoha případech předalúkoly legislativy vládním agenturám a úřadům a uvolnilsvoji rozpočtovou kontrolu, a umožnil tak rozsáhlé přídělyna výdaje, o kterých poté do detailů rozhodovala vláda. Prá-vo Kongresu dočasně delegovat některou z jeho pravomocína jiný orgán je nepopiratelné. V případě National RecoveryAdministration to Nejvyšší soud prohlásil za protiústavní.Ale delegování pravomocí prováděné obezřetnější cestou jeběžné. Při jakékoli míře delegování však takto jednající Kon-gres až dosud nejednal v rozporu s deklarovanou vůlí vět-šiny suverénních lidí.

Na druhé straně si musíme uvědomit, že delegování pra-vomoci je hlavním nástrojem moderní diktatury. Vždyť nazákladě delegování moci se stalo, že Hitler a jeho minister-ská rada vládnou Německu. Je to právě delegováním moci,že britská levice chce ustavit svoji diktaturu a přetvořit Vel-kou Británii v socialistické společenství. Je zřejmé, že dele-gace moci může být užita jako kvaziústavní maska diktatu-ry. To ale rozhodně není současný případ Spojených států.

37

Kongres má nepochybně stále zákonná práva a ve skuteč-nosti může všechna jím delegovaná práva převzít zpět. Vo-liči mají stále právo a moc dosadit zpět senátory a zástupce,kteří se zásadně staví proti jakémukoliv předávání moci mi-mo Kongres. Ve Spojených státech amerických tedy byro-kracie vychází z ústavních základů.

Není správné považovat za protiústavní ani pokročilé sou-středění jurisdikční pravomoci v rukách centrální vládya z toho vyplývající snížení důležitosti jednotlivých států.Washington si otevřeně nepřisvojuje žádné pravomoci. Rov-nováha v rozdělování moci mezi federální vládu a jednotli-vé státy, tak jak je zakotvena v Ústavě, byla však vážně na-rušena, protože nové pravomoce získala z velké části Unie,a ne jednotlivé státy. Nejedná se o následek hrozivých intrikčásti tajemných washingtonských klik, prahnoucích po po-tlačení států a utužení centralizace, ale o důsledek toho, žeSpojené státy jsou hospodářský celek s jednotným měno-vým a úvěrovým systémem a s volným pohybem zboží, ka-pitálu a pracovní síly mezi jednotlivými státy. V takovétozemi musí být regulace podnikání centralizována. Bylo bynemožné nechat ji na jednotlivých státech. Pokud by mělkaždý ze států volnost v regulaci podnikání podle vlastníchzáměrů, jednota domácího trhu by se rozpadla. Regulacepodnikání ze strany jednotlivých států by byla uskutečnitel-ná, jedině pokud by byl každý stát schopen oddělit své úze-mí od zbytku národa pomocí obchodních a migračních bari-ér a pokud by také měl autonomní monetární a úvěrovoupolitiku. Stejně tak, jako nikdo vážně nenavrhuje rozpadhospodářské jednoty národa, je také potřeba pověřit regula-cí podnikání Unii. Pro systém vládní regulace podnikání jepřirozené, že směřuje ke konečné centralizaci. Autonomiestátů, tak jak je garantována Ústavou, je uskutečnitelná pou-ze v systému svobodného podnikání. Při hlasování provládní regulaci podnikání voliči nepřímo, byť nevědomky,hlasují pro větší centralizaci.

38

Ti, kteří byrokracii kritizují, dělají chybu, když zaměřujísvé útoky pouze proti jejím příznakům a ne přímo proti„sídlu zla“. Nezáleží na tom, zda je nespočet rozhodnutíovlivňujících všechny stránky ekonomických aktivit občanůvydáván přímo zákonem, náležitě schváleným Kongresem,či komisí nebo vládním výborem, kterému byla pravomocsvěřena zákonem je doprovázena vybavením peněžnímiprostředky. Lidé si ve skutečnosti stěžují na to, že se vládado této totalitní politiky pustila, a nikoli na technický způ-sob, jaký přitom vládní orgány využívaly. Byl by v tom jenmalý rozdíl, kdyby Kongres nevybavil tyto výbory funkcíkvazi-legislativců a měl vyhrazena práva vydávat veškeránařízení požadovaná pro jejich funkci pro sebe.

Jakmile je regulace cen vyhlášena za úkol vlády, musí býtstanoveno blíže neurčené množství cenových stropů, z nichžřada musí poté být dle změn okolností znovu a znovu upra-vována. Tato pravomoc je právně dána Úřadu pro správucen (Office of Price Administration – OPA). Vliv Kongresu najeho byrokraty by ale nebyl podstatně narušen, jestliže by by-li nuceni při uzákoňování těchto stropů získat souhlas Kon-gresu. Kongres by však byl zaplaven spoustou návrhů záko-nů, jejichž náplň by přesahovala rozsah jeho schopností.Členové Kongresu by neměli dostatek času ani informací naseriózní prověření návrhů vypracovaných různými podod-děleními OPA. Nezbyla by jim jiná možnost než důvěřovatvedoucímu úřadu a jeho zaměstnancům a hlasovat en blocpro návrhy, nebo zrušit zákon dávající administrativě pra-vomoc tyto ceny regulovat. Pro členy Kongresu by bylo ne-možné prozkoumávat tyto návrhy se stejnou pečlivostía svědomitostí, s jakou běžně rozmýšlejí o politice a záko-nech.

Parlamentní postupy jsou přiměřené pro vytváření rámcůzákonů potřebných pro společnost založenou na principechsoukromého vlastnictví výrobních faktorů, svobodnéhopodnikání a spotřebitelské suverenity. Jsou však nevhodné

39

pro spravování záležitostí pomocí všemohoucí vlády. Tvůr-cům Ústavy se nikdy ani nezdálo o vládním systému, ve kte-rém by úřady musely určovat ceny paprik a pomerančů, fo-toaparátů a žiletek na holení, kravat a papírových ubrousků.Ale kdyby je tato možnost napadla, jistě by považovali zabezvýznamnou otázku, zda tyto regulace mají být vydáványKongresem, nebo byrokratickým úřadem. Měli by jednodu-še za to, že vládní regulace podnikání je jednoznačně neslu-čitelná s jakoukoliv formou ústavní a demokratické vlády.

Není pouhou nešťastnou náhodou, že socialistické zemějsou spravovány diktátorským způsobem. Totalita a vládalidu jsou vzájemně neslučitelné. Situace v Německua v Rusku by nevypadala jinak, kdyby Hitler a Stalin před-kládali všechny své výnosy k rozhodnutí svým „parlamen-tům“. Při vládní kontrole podnikání parlamenty nemohoubýt nic jiného než shromážděním lidí hlasujících „pro“. Stej-ně tak nelze hledat chybu v tom, že úředníci byrokratic-kých úřadů nejsou voleni. Volby výkonných činitelů jsourozumné pouze v případě vrcholných pozic. Zde si mohouvoliči vybrat mezi kandidáty, jejichž politický charaktera názory znají. Bylo by absurdní užívat stejnou metodu projmenování spousty neznámých lidí. Toto má smysl, kdyžobčané hlasují pro prezidenta, guvernéra nebo pro starostu.Bylo by nesmyslné nechat je hlasovat pro stovky a tisícedruhořadých úředníků. V takových volbách by voliči ne-měli na výběr, ale podpořili by seznam navržený jejich stra-nou. V podstatě není rozdíl mezi tím, zda řádně zvolenýprezident nebo guvernér navrhne všechny své spolupra-covníky, nebo zda budou voliči hlasovat pro seznam obsa-hující jména všech těch lidí, které si jejich preferovaný kan-didát vybral za poradce.

Odpůrci totalitních trendů mají pravdu, když tvrdí, že sebyrokraté rozhodují svobodně podle svého vlastního uváže-ní a řeší otázky podstatné pro život jednotlivých občanů. Jepravda, že pak již držitelé úřadu nejsou služebníky občanů,

40

ale bezohlednými a svévolnými pány a tyrany. To alenení selhání byrokracie. Je to výsledek nového systémuvládnutí, který omezuje svobodu jednotlivců rozhodovato jejich záležitostech a ukládá více a více úkolů vládě. Viní-kem není byrokrat, ale politický systém. Svrchovaní lidé alemají stále dost svobody na to, aby tento systém zavrhli.

Je také pravda, že byrokracie je naplněna nesmiřitelnouzáští vůči soukromému podnikání a tržní ekonomice. Za-stánci tohoto systému ale považují právě tento rys za chvá-lyhodný. Ani zdaleka se nestydí za svou protipodnikatel-skou politiku, jsou na ni pyšní. Usilují o plnou kontrolupodnikání vládou a vidí v každém podnikateli, který sechce této kontrole vyhnout, veřejného nepřítele.

A konečně je pravda, že nová politika, ačkoliv z čistě for-málního hlediska není protiústavní, jde proti duchu ústavy,že je překonáním všeho, co bylo vzácné starší generaci Ame-ričanů, že musí vyústit v odstranění toho, čemu lidé říkalidemokracie, a že je v tomto smyslu neamerická. Ale ani ta-to výtka neznevažuje „pokrokové“ tendence v očích jejíchzastánců. Dívají se na minulost jinýma očima než jejich kri-tici. Pro ně jsou dějiny celé společnosti až do dnešních dnůzáznamem lidského ponížení, utrpení a bezohledného vy-kořisťování lidu vládnoucími třídami. To, co je nazýváno„individualismem“ v americkém jazyce, je podle nich „ho-nosný termín pro lačnost po penězích proměněnou ve ctnosta stavěnou na odiv.“ Úmyslem bylo „dát volnou ruku pe-něžním dravcům, bystrým podvodníkům, burzovním spe-kulantům a ostatním zlodějům, kteří jsou živi z rozkrádánínárodního důchodu“.4 Americký systém je odsuzován jakopochybná „demokracie postavená na Listině práv“ a Stali-

41

4 Woodward, W. E.: A New American History (New York, 1938), str. 808. Na přebalu kni-hy čteme: Každý správně smýšlející současný rodič, dobře obeznámený se všemi fak-ty, by pravděpodobně shledal Benedicta Arnolda většinou daleko více přijatelnějšímvzorem pro svého syna, než Lincolna.“ Je zřejmé, že ti, kdo zastávají tento názor ne-objeví žádné selhání v ne-američnosti byrokracie.

nův ruský systém je pak přehnaně uctíván jako jedinýopravdu demokratický.

Hlavní otázkou současných politických snah je, zda byspolečnost měla být organizována na základě soukroméhovlastnictví výrobních prostředků (kapitalismus, tržnísystém), nebo na základě veřejné kontroly výrobníchprostředků (socialismus, komunismus, plánované hospo-dářství). Kapitalismus znamená svobodné podnikání, su-verenitu spotřebitelů v hospodářských záležitostech a su-verenitu voličů v politických otázkách. Socialismusznamená plnou státní kontrolu všech oblastí života jedno-tlivců a neomezenou převahu vlády, která funguje jakoústřední rada pro řízení výroby. Mezi těmito dvěma systé-my neexistuje žádná možnost smíru. Oproti hojně se vy-skytujícímu omylu zde neexistuje žádná střední cesta,žádný třetí systém myslitelný coby model trvalého spole-čenského řádu.5 Občané si musí vybrat mezi kapitalismema socialismem nebo, jak říká mnoho Američanů, meziamerickým a ruským způsobem života.

Kdokoliv je v tomto sporu na straně kapitalismu, musí takčinit otevřeně a přímo. Musí podporovat soukromé vlastnic-tví a svobodné podnikání. Nestačí spokojit se s napadánímněkterých opatření navrhovaných k přípravě půdy pro ná-stup socialismu. Je zbytečné potírat pouze doprovodné fe-nomény, a ne vývoj směrem k totalitě jako takový. Nelze seproto zabývat pouze kritikou byrokracie.

3. Byrokratismus z pohledu „pokrokářů“„Pokrokoví“ kritici byrokratismu vedou svůj útok v prvé

řadě proti zbyrokratizování velkých firem. Jejich argumen-tace je následující:

„V minulosti byly podniky většinou malé. Podnikatelmohl mít přehled o všech částech svého podnikání a činit tak

42

5 Viz dále strana 146–149

všechna důležitá rozhodnutí osobně. Náležel mu veškerýinvestovaný kapitál nebo přinejmenším jeho největší část.Osobně byl zainteresován na úspěchu svého podniku.Snažil se proto ze všech sil hospodařit co možná nejefektiv-něji a vyhnout se plýtvání.

S příchodem nezadržitelného trendu hospodářské kon-centrace se však podmínky radikálně změnily. Dnes v hos-podářství dominují velké korporace. Jejich zákonní vlastníci– akcionáři – se ale nikdy na vedení společnosti neúčastnípřímo: nemají žádný bezprostřední vliv na řízení společnos-ti. To je přenecháno profesionálním správcům. Podniky jsoutak velké, že jejich činnost a fungování musí být svěřeno jed-notlivým oddělením a podřízeným jednotkám. Správa pod-niku se tak stává byrokratickou.

Dnešní zastánci svobodného podnikání jsou prý romanti-ci, obdobně jako ti, kdo opěvují středověké umění a řemes-la. Jsou zcela na omylu, když mamutím podnikům přisu-zují přednosti, které měly kdysi malé a střední podniky.O rozštěpení velkých koncernů na malé jednotky nemůžebýt ani řeč. Naopak prý vítězí tendence k další koncentra-ci ekonomické moci. Monopolizovaný velkoprůmysl sepřeměnil v byrokratismus. Jeho manažeři, kteří nejsou ni-komu odpovědni, se změnili v dědičný aristokratickýklan. Stát se poté stává pouhou loutkou tohoto všemohou-cího klanu.

Je nezbytné držet moc této manažerské oligarchie na uzděprostřednictvím státních regulací. Námitky proti státním zá-sahům jsou neopodstatněné. Za daného stavu věcí existujepouze volba mezi vládou nezodpovědných manažerů – by-rokratů – nebo vládou zvolenou lidem.“

Apologetičnost takovéhoto způsobu argumentace je zřej-má. Co se týká všeobecné kritiky rozšiřování státní byrokra-cie, „pokrokáři“ a zastánci New Dealu odpovídají, že byro-kracie se neomezuje pouze na stát. Je to prý univerzální jev,který se objevuje současně jak v hospodářství, tak ve státě.

43

Jeho všeobecná příčina spočívá v „nesmírné velikosti orga-nizace“.6 Jedná se proto o nevyhnutelné zlo.

Tato kniha se snaží ukázat, že žádný podnik, který se ori-entuje na dosažení zisku, bez ohledu na svou velikost, nenínáchylný k tomu, aby se v něm prosadil byrokratismus,pokud jeho management nemá ruce svázané státními zása-hy. Podnikání nemusí ve svém vývoji nutně směřovat k by-rokratické strnulosti. Ta je výsledkem státního vměšování sedo hospodářství. Jedná se o následek politických opatření,která spočívají v odstranění role, jež hraje motiv ziskuv rámci hospodářské organizace společnosti.

Těmito úvodními poznámkami chceme zdůraznit pouzejeden aspekt populárních výhrad proti rostoucí byrokratiza-ci hospodářství. Byrokracie, říkají lidé, vzniká z „nedostatkukompetentního a efektivního řízení“.7 Je prý třeba „kreativ-ní řízení“.

V oblasti politiky si na nedostatečnost řízení stěžují všich-ni zastánci diktatur. V jejich očích spočívá největší nedosta-tek demokratických států v neschopnosti zplodit velké„Führery“ a „Duce“.

V oblasti hospodářství se kreativní řízení projevuje tím, žese výroba a rozdělování a technická zlepšení se přizpůsobu-jí potřebám lidí měnícím se vztahům mezi nabídkou a po-ptávkou a přizpůsobením technických zlepšení potřebám li-dí. Úspěšným obchodníkem je pouze ten, kdo vyrábí vícezboží, které je lepší a levnější, ten, který lidem jako pionýrpokroku nabízí zboží a služby, jež jim byly dosud neznáménebo se nacházely mimo dosah jejich možností. Mohli by-chom ho považovat za vůdce, protože nutí své konkurentyiniciativou a podnikavostí buď následovat jeho vzor, nebopodnikání opustit. Jeho neúnavná vynalézavost a sklonk inovacím brání všem hospodařícím subjektům v tom, aby

44

6 Srovnej s Dimock, Marshall E. a Hyde, Howard K.: Bureaucracy and Trusteeship in Lar-ge Corporations, TNEC Monograph No. 11, str. 36.

7 Srovnej s Dimock a Hyde, loc. cit., str. 44, a články jimi citované.

propadly těžkopádné byrokratické rutině. Ve své osobě ztě-lesňuje ustavičnou dynamiku a pokrokovost, které ke kapi-talismu a svobodnému podnikání patří. Říci, že v dnešníAmerice je takovýchto kreativních osob nedostatek, by jistěbylo přehnané. Mnoho hrdinů amerického hospodářství stá-le žije a drží nadále otěže svého podnikání pevně v rukou.Bylo by ale ožehavé vyjádřit názor o kreativitě těch mlad-ších. Aby bylo možné správně ocenit jejich výkony, je po-třebné zachovat určitý časový odstup. Skutečný génius je to-tiž svými vrstevníky uznáván jen velmi zřídka.

Ke vzniku a rozvoji vynalézavého člověka nemůže společ-nost ničím přispět. Tvůrčího génia nelze vychovat. Neexis-tují žádné školy tvořivosti. Génius je přesně ten člověk, kte-rý vzdoruje všem školám a pravidlům, který vybočujez tradičních rutinních cest a otevírá nové cesty do dříve ne-poznaných oblastí. Génius je vždy učitelem, nikdy žákem.Nachází vždy svou vlastní cestu. Laskavosti mocných nicnedluží. Na druhé straně může stát vytvářet takové pod-mínky, které ochromují úsilí o rozvinutí kreativních schop-ností a odrazují takové lidi od toho, aby poskytovali užiteč-né služby.

A přesně to se dnes v podnikání děje. Podívejme se na je-den případ – daň z příjmu. Když kdysi někdo začal podni-kat, měl do začátku jen skromný peníz; byl chudý, jeho fi-nanční prostředky byly malé a většina z nich bylavypůjčená. Když zaznamenal první úspěchy, nezvýšil svojispotřebu, ale investoval většinu zisku zpět do podnikání.Takto jeho podnik rychle vzkvétal. Stal se nejúspěšnějšímv celém odvětví. Stal se konkurencí, která ohrožovala staré,velké a bohaté firmy či společnosti, a nutil je přizpůsobitchod jejich podniků podmínkám, které byly vyvolány jehoinovativností. Nemohly ho ignorovat a nemohly si dovolitutápět se v byrokracii. Před takovýmito nebezpečnými no-vátory se musely mít dnem i nocí na pozoru. Když nedoká-zaly v managementu firmy najít nikoho, kdo by mohl s tím-

45

to nováčkem soutěžit, musely s ním zfúzovat a podrobit sejeho vůdcovství.

Dnes však daň z příjmu pohlcuje 80 a více procent počá-tečních zisků takového podnikatele. Nemůže tak nahroma-dit žádný kapitál, nemůže své podnikání rozšířit. Jeho pod-nik se nikdy nestane velkou firmou. Nedokáže konkurovatstávajícím velkým firmám. Staré firmy a společnosti již znač-ný kapitál vlastní. Daň z příjmu jim zabraňuje nahromaditvíce kapitálu, zatímco začátečníkovi brání nahromadit vů-bec nějaký kapitál. Je tedy odsouzen k tomu být vždy jenmalým podnikatelem. Velké firmy jsou tak chráněny protinebezpečí, které hrozí ze strany vynalézavých začátečníků.Nejsou ohrožovány konkurencí. V podstatě požívají privile-gia, dokud jejich podnik zachovává tradiční výrobu a tra-diční velikost.8 Jejich další rozvoj je přirozeně omezen. Ne-přetržitý odliv jejich zisků kvůli daním znemožňuje rozšířitjejich podnikání nad to, co sami mají. Tak vzniká tendenceke strnulostem.

Ve všech zemích jsou dnes daňové zákony psány tak, jakoby hlavním cílem daní bylo zabrzdit hromadění nového ka-pitálu a zabránit zlepšením, která by mohla být tímto dosa-žena. Stejná tendence se objevuje v mnoha jinýchoblastech veřejné politiky. „Pokrokáři“ se mýlí, když si stě-žují na nedostatek kreativního řízení v podnikání. Nechybílidé, ale instituce, které by vznikly, aby lidem umožnily vy-užít jejich talent. Moderní politika nováčkům svazuje rucea má stejné následky jako středověký cechovní systém.

4. Byrokratismus a totalitarismusV této knize si ukážeme, že byrokracie a byrokratické me-

tody jsou velmi staré a že jsou nutně přítomné ve správěkaždého státu, jehož moc se rozprostírá na velkém území.

46

8 Toto není esej o společenských a hospodářských následcích zdanění. Nepotřebujeme sezde zaobírat účinky dědické daně, jejíž následky můžeme ve Spjených státech již řadulet pozorovat. Naproti tomu jsou výše popsané účinky daně z příjmu nedávným jevem.

Již faraóni starého Egypta a čínští císaři zřídili obrovské by-rokratické mašinérie. Všichni ostatní vládci udělali totéž.Středověký feudalismus byl pokusem zorganizovat správuvelkých oblastí bez byrokratů a byrokratických metod.V tomto úsilí naprosto selhal. Vedl k úplnému zničení poli-tické jednoty a k anarchii. Feudální pánové byli původnědržitelé úřadů a jako takoví podléhali pouze centrální vládě.Poté se ale stali – v podstatě nezávislými – knížaty, kterámezi sebou skoro stále bojovala a popírala úlohu krále, sou-dů a práva. Od 15. století se stalo nejdůležitějším úkolemrůzných evropských králů udržet na uzdě troufalost jejichpoddaných. Moderní stát je zřízen na troskách feudalismu.Nahradil nadvládu nesčetných malých knížat a hrabat byro-kratickou správou veřejných záležitostí.

Nejdále byli v tomto vývoji francouzští králové. Alexis deTocqueville ukázal, jak se bourbonští králové neochvějněsnažili odstranit nezávislost mocných poddaných a oligar-chických aristokratických skupin. V tomto ohledu dosáhlaFrancouzská revoluce jen toho, co již započali absolutističtíkrálové. Odstranila svévoli králů, zákon postavila na nej-vyšší místo v oblasti správy a omezila oblast záležitostí, kte-ré byly závislé na výlučném úsudku držitelů úřadů. Neod-stranila ale byrokratický management: jen jej postavila nazákonnou a ústavní bázi. Francouzský správní systém 19.století byl pokusem co možná nejvíce pomocí zákonů zkro-tit svévoli byrokratů. Sloužil jako model pro všechny ostatníliberální národy, které – kromě oblasti anglosaského Com-mon Law – dbaly na to, aby zákony a zákonnost byly hlav-ním způsobem vedení státní správy.

Není příliš známé, že pruský správní systém, který je vel-mi obdivován obhájci silné státní moci, nebyl ve svých ra-ných počátcích ničím jiným než napodobeninou francouz-ských institucí. Fridrich II., „velký“ král, převzal odkrálovské Francie nejen metody, ale dokonce i personálk vykonávání správy. Svěřil správu daňových a celních po-

47

platků štábu několika stovek francouzských byrokratů. Mi-nistrem pošt jmenoval Francouze a dalšího Francouze dosa-dil na místo prezidenta Akademie. Prusové v 18. století mě-li ještě lepší důvody nazývat svůj byrokratismusnepruským, stejně jako ho dnešní Američané nazývají nea-merickým.

Zcela viditelně se od zemí kontinentální Evropy odlišujesprávní činnost v zemích anglosaského Common Law. JakBritové, tak Američané byli zcela přesvědčeni, že jejichsystém poskytuje nejúčinnější ochranu proti svévolným zá-sahům státní správy. Zkušenosti posledních desetiletí jasněprokázaly, že preventivní opatření nejsou nikdy natolik sil-ná, aby kladla odpor trendu, jejž přináší mocná ideologie.Populární opatření jako zásahy vlády do hospodářstvía socialismus prolamují hráze, které postavilo dvacet an-glosaských generací proti přílivu svévolné vlády. Mnohointelektuálů a nesčetně voličů, kteří jsou organizovániv zájmových seskupeních zemědělců a v odborech, zneva-žuje tradiční americký státní systém a označuje jej za „plu-tokratický“. Touží přejímat ruské metody, které jednotlivcinezaručují vůbec žádnou ochranu před svévolnou mocíúřadů.

Totalitarismus je víc než jen pouhá byrokracie. Znamenápodřídit život, práci a volný čas jednotlivce nařízení těch,kteří jsou u moci a zastávají veřejný post. Znamená poni-žování lidí na úroveň jakéhosi ozubeného kola ve všeza-hrnujícím stroji donucování a útlaku. Nutí jedince zříci sekaždé činnosti, kterou stát neschvaluje. Netoleruje žádnýodlišný názor. Znamená přeměnu společnosti na přísnědisciplinovanou armádu pracujících (jak říkají zastánci so-cialismu) nebo na káznici (jak tvrdí jeho odpůrci). V kaž-dém případě to znamená zlom ve způsobu života, na kte-rém lpěly v minulosti civilizované národy. Nejedná seo pouhý návrat lidstva k orientální despocii, k tomu, jakpoznamenal Hegel, že jeden jediný člověk byl svobodný

48

a ostatní byli otroci; neboť tito asijští králové nezasahovalido každodenního života svých poddaných. Jednotlivýmrolníkům, chovatelům dobytka a řemeslníkům zůstala čin-nost, při jejímž výkonu je král ani jeho stoupenci neobtě-žovali. Požívali jisté autonomie uvnitř vlastních domác-ností a svých rodin. S moderním socialismem je to jinak.Je totalitní v pravém smyslu tohoto slova. Od kolébky ažk hrobu drží jednotlivce přísně na uzdě. Každou minutusvého života je „soudruh“ udržován v bezvýhradné po-slušnosti vůči nařízením nejvyšších úřadů. Stát je muochráncem i služebníkem v jednom. Stát určuje jeho prá-ci, obživu a jeho přátele. Stát mu říká, na co má mysleta čemu má věřit.

Byrokracie k realizaci takových plánů přispívá. Je nespra-vedlivé obviňovat jednotlivé byrokraty z nedostatků systé-mu, jak to někteří lidé dělají. Vina neleží na mužích a ženách,kteří sídlí na úřadech a v kancelářích. Nejsou oběťmi nové-ho způsobu života o nic méně než všichni ostatní. Špatný jesystém, ne jeho podřízení. Stát nemůže bez úřadů a byro-kratických metod existovat. A protože společenská spolu-práce nemůže fungovat bez občanského státu, je určitá mírabyrokracie nezbytná. To, co se lidem nelíbí, není existencebyrokratismu jako takového, nýbrž proniknutí byrokraciedo všech oblastí lidského života a činností. Boj proti útlakubyrokracie je v podstatě vzpourou proti totalitní diktatuře.Je nevhodné označovat boj za svobodu a demokracii jako bojproti byrokracii.

Nicméně obecné námitky proti byrokratickým metodáma způsobům práce mají jisté opodstatnění. Jejich chyby totižukazují na podstatné nedostatky každé socialistické a tota-litní metody. Když důkladně prozkoumáme problémy byro-kracie, musíme nakonec odhalit, proč jsou socialistické uto-pie zcela neproveditelné a v praxi vedou nejen k všeobecnéchudobě, ale také k úpadku společenské spolupráce –k chaosu. Proto je studium byrokracie dobrým východis-

49

kem pro studium obou systémů společenské spolupráce, ka-pitalismu a socialismu.

5. Dvě alternativy: ziskový management, nebo byrokratický management

Abychom zjistili, co byrokracie opravdu znamená, musí-me začít s analýzou účinků motivu zisku v rámci kapitalis-tické společnosti. Podstatné rysy kapitalismu nejsou o nicméně známé než rysy byrokracie. Falešné legendy, které by-ly rozšířeny mezi lid demagogickou propagandou, prezen-tují kapitalistický systém zcela zkresleně. Kapitalismus umízvýšit bezpříkladným způsobem materiální blahobyt mno-ha lidí. V kapitalistických zemích je počet obyvatel vyššínež na začátku „průmyslové revoluce“ a každý občan těch-to zemí se těší mnohem vyšší životní úrovni, než měli zá-možní lidé v minulých dobách. Velká část veřejného míněnípřesto vidí svobodné podnikání a soukromé vlastnictví vý-robních prostředků jako ponuré instituce, které škodí pře-vážné většině národa a které podporují jen sobecké třídní zá-jmy malé skupiny vykořisťovatelů. Politici, jejichž jedinouzásluhou je omezování zemědělské výroby a kladení překá-žek technickým zlepšením způsobů výroby, označují kapita-lismus jako „nedostatkové hospodářství“ a hovoří o tom, jaksocialismus přinese hojnost a blahobyt. Předáci odborů, je-jichž členové jezdí v luxusních autech, nadšeně jásají nad ro-zedraným a bosým ruským proletariátem a oslavují svobo-du, které požívají pracovníci v Rusku, kde odbory bylyzrušeny a stávky se staly trestným činem.

Není nutné tyto lži zevrubně rozebírat. Nechceme nic vy-chvalovat, ani odsuzovat. Chceme vědět, jaké jsou stávajícísystémy, jak fungují a jak slouží potřebám lidí.

Přes všechny nejasnosti kolem termínu byrokracie existujeshoda, že věci lze dělat dvěma způsoby: tak, že věci vyko-návají občané, nebo že jsou vykonávány státními úřady čiměstskou správou. Nikdo nepopírá, že principy, podle kte-

50

rých funguje policejní oddělení, jsou zcela a radikálně odliš-né od těch, které používají podniky orientující se na zisk. Bu-de proto vhodné začít s objasňováním metod, které oba ty-py těchto institucí používají, a porovnat je s ostatními.

Byrokracii, jejím přednostem a nedostatkům, způsobufungování a zacházení může být porozuměno pouze tehdy,když bude porovnávána s fungujícím systémem, založenýmna motivu zisku v kapitalistické tržní společnosti.

51

I. ZISKOVÝ MANAGEMENT■ ■ ■

1. Fungování tržního mechanismuKapitalismus či tržní hospodářství je takový systém spole-

čenské kooperace a dělby práce, který je založen na soukro-mém vlastnictví výrobních prostředků. Hmotné výrobnífaktory jsou vlastněny individuálními občany, kapitalistya vlastníky půdy. Podniky a farmy jsou řízeny podnikatelia farmáři, tj. jedinci či skupinami jedinců, kteří vlastní kapi-tál a půdu sami, nebo si je vypůjčili či pronajali od původ-ních vlastníků. Svobodné podnikání je charakteristickýmrysem kapitalismu. Cílem každého účastníka – ať již podni-katele nebo zemědělce – je vytvořit zisk.

Kapitalisté, podnikatelé a farmáři hrají klíčovou roli při ří-zení ekonomických záležitostí. Stojí u kormidla a řídí loď.Nejsou ale svobodní při určování kurzu. Nevelí, jsou pouzekormidelníky povinnými bezvýhradně uposlechnout kapi-tánových rozkazů. Kapitánem je spotřebitel.

Ani kapitalisté, podnikatelé a ani farmáři neurčují, co semá vyrábět. To určují spotřebitelé. Výrobci neprodukují prosvoji vlastní potřebu, ale pro trh. Jsou odhodláni prodat svévýrobky. Jestliže spotřebitelé nekupují nabízené výrobky,podnikatel nemůže vynaložené náklady získat zpět. Ztrácísvé peníze. Je-li při přizpůsobování svého podnikání přánímspotřebitelů neúspěšný, bude brzy ze svého významnéhopostavení u kormidla odsunut. Nahradí ho jiní, kterým sedařilo lépe uspokojovat poptávku spotřebitelů.

52

V kapitalistickém systému tržního hospodářství majíhlavní slovo spotřebitelé. Svým nakupováním či zdrženímse nákupů rozhodují, kdo by měl vlastnit kapitál a říditpodniky. Rozhodují o tom, co by se mělo vyrábět, v jakémmnožství a kvalitě. Jejich postoje vedou jak k ziskům pod-nikatelů, tak i k jejich ztrátám. Dělají z chudých mužů bo-haté a z bohatých chudé. Jsou nároční. Jsou plní rozmarůa vrtochů. Jsou proměnliví a nepředvídatelní. Ani trochuje nezajímají minulé zásluhy. Jakmile je jim nabídnuto ně-co, co se jim líbí více nebo je to levnější, opouštějí své sta-ré dodavatele. Nekalkulují s ničím jiným než se svýmvlastním uspokojením. Nezajímají je otázky politickéhovlivu podnikatelů ani osudy dělníků, kteří ztratí svou prá-ci, když spotřebitelé nebudou dále kupovat to, co dřívekupovali.

Co znamená, když řekneme, že výroba určité komodityA nevynáší? Ukazuje to na skutečnost, že spotřebitelé nejsouochotni platit výrobcům komodity A dost na pokrytí cenypotřebných výrobních faktorů, zatímco v té samé době jinívýrobci budou získávat příjmy převyšující jejich výrobní ná-klady. Spotřebitelská poptávka slouží jako nástroj k alokacirůzných výrobních faktorů mezi různá odvětví vyrábějícíspotřební statky. Spotřebitelé takto rozhodují, kolik surovina práce by mělo být užito na výrobu komodity A a kolik navýrobu jiného zboží. Je tudíž nesmyslné rozlišovat mezi vý-robou pro zisk a výrobou pro užití. Motiv zisku nutí podni-katele dodávat spotřebitelům takové zboží, které žádají nej-naléhavěji. Jestliže by podnikatel nebyl přinucen řídit semotivem zisku, mohl by vyrábět více komodity A, přestožespotřebitelé preferují získání některé jiné komodity. Motivzisku je přesně tím faktorem, jež nutí podnikatele poskyt-nout nejefektivnějším způsobem komodity, které spotřebite-lé chtějí spotřebovávat.

Kapitalistický systém výroby je tudíž ekonomickou demo-kracií, v níž každý haléř s sebou přináší právo volit. Spotře-

53

bitelé jsou naprosto suverénní lidé. Kapitalisté, podnikateléa zemědělci jsou zmocněnci těchto lidí. Jestliže neuposlech-nou a nedokáží vyrábět při nejnižších možných nákladechto, co spotřebitelé žádají, ztrácí své posty. Jejich úkolem jesloužit spotřebitelům. Zisk a ztráta jsou nástroje, prostřed-nictvím nichž spotřebitelé udržují na uzdě všechny obchod-ní aktivity.

2. Ekonomická kalkulacePřednostní postavení kapitalistického systému vyplývá ze

skutečnosti, že pouze on je systémem společenské koopera-ce a dělby práce, který umožňuje užívání metod účtovánía výpočtů při plánování nových projektů a oceňování uži-tečnosti operací vyrábějících podniků, farem a dílen. Neu-skutečnitelnost všech systémů socialismu a centrálního plá-nování je třeba spatřovat v neproveditelnosti jakéhokolidruhu ekonomické kalkulace za podmínek, ve kterých nee-xistuje soukromé vlastnictví výrobních prostředků, a tudížani tržní ceny těchto faktorů.

Při řízení ekonomických záležitostí řešíme následujícíproblém. Existuje nespočetně druhů materiálních výrob-ních faktorů. Uvnitř každého druhu se od sebe tyto výrob-ní faktory odlišují jak svými fyzickými vlastnostmi, takmístem, na němž jsou dostupné. Existují miliony a milio-ny pracovníků, kteří se od sebe velmi odlišují svou schop-ností pracovat. Technologie nám poskytuje informaceo nesčíslných možnostech toho, čeho by mohlo být využi-tím zásob přírodních zdrojů, kapitálových statků a lidsképráce při výrobě spotřebních statků dosaženo. Kteréz těchto potenciálních postupů a plánů jsou nejvýhodněj-ší? Který plán by měl být realizován, protože přispívá nej-více k uspokojení nejnaléhavějších potřeb? Který by mělbýt odložen či zavrhnut, protože jeho provedení by od-vedlo výrobní faktory od jiných projektů, jejichž realizaceby přispěla více k uspokojení naléhavých potřeb?

54

Je zřejmé, že tyto otázky nemohou být zodpovězeny žád-nou kalkulací fyzického množství. Do výpočtu nelze zahr-nout různé věci, aniž by pro ně existoval společný jmenova-tel.

V kapitalistickém systému je veškeré plánování a projek-tování založeno na tržních cenách. Bez nich by všechny pro-jekty a plány inženýrů byly pouhými akademickými krato-chvílemi. Ukázali by, co by mohlo být uděláno a jak. Alenebyli by schopni rozhodnout o tom, zda by realizace urči-tého projektu opravdu zvýšila materiální blaho, či by ho sní-žila tím, že by přetáhla vzácné výrobní faktory z jiných obo-rů, a neohrozila uspokojení naléhavějších potřeb, tj.takových potřeb, které za potřebnější považují spotřebitelé.Ekonomické plánování je možné jen díky existenci tržní ce-ny. Tržní ceny samotné mohou odpovědět na otázku, zda re-alizace projektu P vynese více, než on sám stojí, tj. zda budeužitečnější než realizace jiných možných plánů, které nemo-hou být uskutečněny, protože požadované výrobní faktoryjsou použity na provedení projektu P.

Často bylo namítáno, že orientace ekonomické aktivity namotiv zisku, tj. orientace podle měřítka, zda výnosy převýšínáklady, neklade zřetel na zájmy národa jako celku, ale po-čítá pouze se sobeckými zájmy jednotlivce, které jsou odliš-né a často i v rozporu se zájmy národními. Tato myšlenka jezákladem pro veškeré plánování v totalitních státech. Za-stánci autoritativního řízení prohlašují, že státní regulacepodnikání pečuje o národní prosperitu, zatímco svobodnépodnikání, řízené výhradním cílem tvorby zisku, národnízájmy ohrožuje.

Takový případ lze v současnosti ilustrovat na problémuumělého kaučuku. Německo za vlády nacionálního socia-lismu rozvíjelo výrobu umělého kaučuku, zatímco VelkáBritánie a Spojené státy, kde „vládlo“ zisk hledající svo-bodné podnikání, se nestaraly o neziskové zpracování takdrahých náhrad. Takto zanedbávaly důležitou položku vá-

55

lečné připravenosti a vystavovaly svou nezávislost vážné-mu nebezpečí.

Nic nemůže být pokrytečtější než takovéto uvažování. Ni-kdo nikdy netvrdil, že vedení války a příprava národních ar-mádních jednotek na nebezpečí války je úkol, který by mohlnebo měl být ponechán na aktivitě jednotlivých občanů.Obrana národního bezpečí a kultury proti agresi, jak ze stra-ny cizích nepřátel, tak domácích zločinců, je první povin-ností každé vlády. Jestliže by všichni byli mírumilovní a po-čestní, jestliže by nikdo nebažil po tom, co patří jinému,tak by nebylo potřeba žádné vlády, žádných armád a ná-mořnictev, policistů, soudů a vězení. Je úkolem vlády býtpřipraven pro případ války. Žádný jednotlivý občan anižádná skupina či třída občanů nemůže za to, když vládav těchto snahách neuspěje. Vina spočívá vždy na vláděa v důsledku toho, v demokracii, na většině voličů.

Německo zbrojilo na válku. Protože německý generálníštáb věděl, že by bylo pro válčící Německo nemožné dová-žet přírodní kaučuk, rozhodl se podporovat domácí pro-dukci umělého kaučuku. Není třeba se ptát, zda byly či ne-byly britské a americké vojenské instituce přesvědčené, žeby jejich země, a to i v případě nové světové války, bylyv pozici, kdy by spoléhaly na kaučukové plantáže Malajsiea Holandské Indie. V každém případě nepovažovaly za ne-zbytné naplnit domácí sklady přírodním kaučukem, či sepustit do výroby umělého kaučuku. Někteří američtí a brit-ští podnikatelé sledovali rozvoj ve výrobě umělého kaučukuv Německu. Protože však byly náklady umělého produktumnohem vyšší než u přírodního kaučuku, nemohli si dovo-lit příklad Němců napodobit. Žádný podnikatel nemůže in-vestovat peníze do projektu, který nenabízí perspektivu zis-kovosti. To je přesně ta skutečnost, která dělá spotřebitelesuverénními a nutí podnikatele vyrábět to, co spotřebitelénejnaléhavěji žádají. Spotřebitelé, tj. americká a britská ve-řejnost, nebyli připraveni platit ceny umělého kaučuku, kte-

56

ré by učinily jeho produkci ziskovou. Nejlevnější cestouk zajištění kaučuku pro anglosaské země byla výroba jinéhozboží, například motorových vozidel a jiných strojů, jejichprodej do zahraničí a následný dovoz zahraničního přírod-ního kaučuku. Kdyby bývalo bylo možné, aby londýnskáa washingtonská vláda předvídaly události z prosince 1941a ledna a února 1942, byly by obrátily svou pozornostk opatřením zajišťujícím domácí výrobu umělého kaučuku.Pro problém je nepodstatné, kterou metodu by byly vybralypro financování této části obranných nákladů. Mohly bysubvencovat zainteresované podniky nebo by prostřednic-tvím cel mohly zvýšit domácí cenu kaučuku na takovou úro-veň, při které by se byla domácí produkce umělého kauču-ku stala ziskovou. V každém případě by byli lidé donuceniplatit za to, co by bylo vyrobeno.

Jestliže vláda neučiní opatření nutná k obraně země, žád-ný kapitalista či podnikatel tuto mezeru nevyplní. Vyčítatněkterým chemickým korporacím, že nezvýšily výrobuumělého kaučuku, není o nic rozumnější než obviňovat au-tomobilové závody za to, že ihned po vzestupu Hitlerovymoci nepřeměnily své podniky na letecké závody. To by-chom pak mohli obviňovat vědce, že plýtval časem na psaníknih o americké historii či filozofii namísto toho, aby věno-val veškeré své úsilí na trénování sebe sama pro svou bu-doucí funkci v expediční armádě. Jestliže vláda neuspěje vesvém úkolu vyzbrojit národ k odražení útoku, individuálníobčan nemá žádnou jinou možnost, jak napravit zlo, než kri-tizovat úřady pomocí oslovení toho, kdo skutečně vládne –voliče – v proslovech, článcích a knihách9.

Mnoho lékařů popisuje způsoby, jak jejich spoluobčanéutrácí své peníze naprosto hloupě a v rozporu se svými

57

9 Tyto připomínky nenaznačují žádnou kritiku předválečných politik prováděných britskýmiči americkými institucemi. Pouze ten člověk, který by měl znalosti o válečných událostechv letech 1941–43 mnoho let předtím, než se odehrály, by měl právo vinit ostatní lidi z ne-dostatku předvídavosti. Vlády nejsou vševědoucí, jak by nám plánovači chtěli namluvit.

skutečnými potřebami. Říkají, že lidé by měli změnit svouvýživu, omezit spotřebu alkoholických nápojů a tabákua věnovat svůj volný čas rozumnějším aktivitám. Tito lé-kaři mají pravděpodobně pravdu. Úkolem vlády ale nenízlepšit chování svých „poddaných“. Není to ani úkolempodnikatelů. Nejsou ochránci svých zákazníků. Jestliževeřejnost preferuje alkoholické nápoje před nealkoholic-kými, tak podnikatelé musí zabezpečit splnění jejich přá-ní. Ten, kdo chce polepšit svého krajana, se musí uchýlitk přesvědčování. To je demokratický způsob vyvolánízměn. Jestliže člověk neuspěje ve svém úsilí přesvědčitostatní lidi o hloubce svých myšlenek, měl by z toho vi-nit svou vlastní neschopnost. Neměl by volat po vytvoře-ní zákona, tj. po nátlaku a přinucení prostřednictvím po-licie.

Konečným základem ekonomické kalkulace je oceněníveškerého spotřebního zboží všemi obyvateli. Je pravda, žetito spotřebitelé jsou omylní a že jejich úsudek je někdy za-vádějící. Můžeme předpokládat, že kdyby byli lépe infor-mováni, ocenili by různé komodity odlišným způsobem.Z charakteru lidské povahy bohužel plyne, že neexistujemožnost nahradit lidskou plytkost rozumem vševědoucí in-stituce.

Netvrdíme, že tržní ceny mají být považovány za vyjádře-ní nějaké trvalé a absolutní hodnoty. Neexistují takové věcijako absolutní hodnoty, nezávislé na subjektivních preferen-cích chybujícího člověka. Odhady hodnoty jsou výsledkemlidské libovůle. Odrážejí všechny nedostatky a slabosti jejichautorů. Nicméně jedinou alternativou k určení tržních cenreprezentujících všechny spotřebitele je určení hodnot vy-cházejících z úsudku malé skupiny lidí, ne méně náchylnék chybě a nezdaru než většina, nehledě na fakt, že se nazý-vají „autoritou“. Nezáleží na tom, jak jsou hodnoty spotřeb-ního zboží určeny, zda jsou stanoveny rozhodnutím diktá-tora nebo vyplývají z volby všech spotřebitelů – veškerých

58

lidí. Hodnoty jsou vždy relativní, subjektivní a lidské, nikdyne absolutní, objektivní a božské.

Musíme si uvědomit, že v tržní společnosti organizovanéna základě svobodného podnikání a soukromém vlastnictvívýrobních faktorů se ceny spotřebního zboží věrně odrážejív cenách různých faktorů potřebných na jejich výrobu. Takje možné zjistit prostřednictvím přesné kalkulace, kteréz neurčitého množství myslitelných výrobních postupůjsou více výhodné a které méně. „Více výhodné“ znamenáv tomto spojení: použití výrobních faktorů takovým způso-bem, že produkce spotřebního zboží, které spotřebiteléžádají naléhavěji, převáží nad produkcí komodit, které spo-třebitelé žádají méně naléhavě. Ekonomická kalkulaceumožňuje ekonomice přizpůsobovat produkci poptávcespotřebitelů. Na druhé straně v jakémkoli druhu socialismuústřední státní plánovací komise ekonomickou kalkulaciprovádět nemůže. Tam, kde nejsou trhy a následkem tohoani tržní ceny výrobních faktorů, nemáme žádné prvky kal-kulace.

Abychom zcela pochopili problémy s tím spojené, musí-me pochopit charakter a původ zisku.

Uvnitř hypotetického systému, v němž neprobíhají žád-né změny, by zisk ani ztráta neexistovaly. V takto nehyb-ném světě, ve kterém se nic nového nepřihodí a veškeréekonomické podmínky zůstávají stále stejné, by celkováčástka, již výrobci musí utratit za požadované výrobní fak-tory, byla shodná s cenami, které za své výrobky získají.Ceny placené za materiální výrobní faktory, mzdy a úrokyza investovaný kapitál by absorbovaly celou cenu koneč-ného výrobku. Na zisk by nic nezbylo. Je zřejmé, že v ta-kovém systému by nebylo třeba podnikatelů a zisk by ne-měl žádnou ekonomickou funkci. Jsou-li dnes vyráběnypouze takové věci, jaké se vyráběly včera, předevčírem,minulý rok a před deseti lety, a bude-li toto pokračovatdonekonečna, neobjeví se žádné změny v nabídce a po-

59

ptávce ani spotřebitelských, ani producentských statků,ani v technických postupech, neboť všechny ceny jsou ne-měnné, neexistuje žádný prostor pro jakoukoli podnikatel-skou činnost.

Ale skutečný svět je světem neustálých změn. Velikost po-pulace, její potřeby a preference, nabídka výrobních faktorůa technologických metod je v neustálém pohybu. Existujepotřeba nepřetržitě přizpůsobovat výrobu změněným pod-mínkám. A právě zde je místo pro podnikatele, ty, kdo usi-lují o dosažení zisku a stále takovou příležitost hledají. Jak-mile objeví, že poměr mezi cenami výrobních faktorůa očekávanými cenami výrobku takovou příležitost nabízí,pustí se do díla. Jestliže byl jejich odhad všech skutečnostísprávný, dosáhnou zisku. Okamžitě však začíná působittendence směřující ke zmizení takových zisků. Výsledkemzahajování nových projektů je, že ceny příslušných výrob-ních faktorů rostou a na druhé straně ceny výrobků začína-jí klesat. Zisky jsou trvalým jevem pouze proto, že v trž-ních podmínkách a v metodách výroby existují změny. Ten,kdo chce dosáhnout zisku, musí stále objevovat nové příle-žitosti. Při tomto hledání ziskových příležitostí přizpůsobu-je výrobu poptávce společnosti, která mění svou strukturuspotřeby.

Na celý trh výrobních faktorů a práce můžeme nahlížet ja-ko na veřejnou dražbu. Podnikatelé jsou nabízejícími. Nej-vyšší nabídky jsou omezeny cenami, u nichž očekávají, že jespotřebitelé budou ochotni za výrobky zaplatit. Spolunabí-zející soupeřící s těmi, jež musí přelicitovat, jestliže nechtějíodejít s prázdnýma rukama, jsou ve stejné situaci. Všichnitito nabízející jednají jako zástupci spotřebitelů. Každýz nich ale reprezentuje odlišný aspekt spotřebitelskýchpotřeb, buď nějaký výrobek, nebo určitý způsob výroby stej-né komodity. Konkurence mezi různými podnikateli jev podstatě soutěží mezi různými možnostmi, které jedin-cům slouží ke zvýšení jejich uspokojení. To se děje prostřed-

60

nictvím získávání spotřebních statků. Rozhodnutí určitéhočlověka o koupi ledničky a o odložení nákupu nového autaje určujícím faktorem při formování cen automobilů a ledni-ček. Konkurence mezi podnikateli odráží tyto ceny spotřeb-ního zboží při tvorbě cen výrobních faktorů. Různé potřebyjedince, které jsou mezi sebou z důvodu nevyhnutelné vzác-nosti výrobních faktorů v rozporu, jsou reprezentovány natrhu různými soutěžícími podnikateli. Tato skutečnost máza následek vznik cen faktorů, které činí ekonomickou kal-kulaci nejenom proveditelnou, ale i nezbytnou. Podnikatelé,kteří nekalkulují nebo neberou výsledky kalkulace v úvahu,by velmi brzo zbankrotovali a ze své manažerské funkce bybyli odstraněni.

Uvnitř socialistické společnosti, ve které je pouze jedenmanažer, však neexistují ani ceny výrobních faktorů, aniekonomická kalkulace. Podnikateli v kapitalistické společ-nosti vydává výrobní faktor prostřednictvím své ceny varo-vání: Nedotýkej se mě, jsem vyčleněn pro uspokojení jiných,naléhavějších potřeb. Ale v socialismu jsou tyto výrobnífaktory němé. Nedávají plánovači žádné pokyny. Technolo-gie mu nabízí mnoho různých možností řešení téhož problé-mu. Každý z nich vyžaduje náklady různých druhůa množství různých výrobních faktorů. Ale socialistický ma-nažer je nemůže převést na společný jmenovatel a nemůžezjistit, který z nich je nejvýhodnější.

V socialismu by nebyl rozeznatelný zisk ani ztráta. Tam,kde není kalkulace, neexistuje prostředek k získání odpově-di na otázku, zda byl naplánovaný či uskutečněný projektten, který se nejlépe hodil k uspokojení nejnaléhavějších po-třeb. Úspěch a nezdar zůstávají nerozeznány ve tmě. Obháj-ci socialismu se vážně mýlí, považují-li absenci zisku či ztrá-ty za znak dokonalosti. Jedná se naopak o základní vadujakéhokoli socialistického managementu. Není výhodou ne-vědět, zda je či není to, co dělám, vhodným prostředkemk dosažení požadovaného cíle. Socialistický management

61

by byl něco jako člověk přinucený strávit život se zavázaný-ma očima.

Namítá se, že tržní systém je zcela nevhodný v podmín-kách rozsáhlých válek. Jestliže by byl ponechán pouze tržnímechanismus, bylo by pro vládu nemožné získat veškerépotřebné vybavení. Vzácné výrobní faktory, potřebné proprodukci výzbroje, by byly vyplýtvány pro civilní užití, kte-ré je ve válce považováno za méně důležité, ba dokonce zaluxusní a neúčelné. Z toho prý vyvstala nutnost uchýlit sek systému vládně stanovovaných priorit a k vytvoření ne-zbytného byrokratického aparátu.

Chyba v takovém uvažování spočívá v neuvědomění si,že nutnost předat plnou moc vládě v otázkách rozhodovánío tom, na jaké typy výroby by měly být rozličné surovinypoužity, není výsledkem války, ale výsledkem metod využí-vaných při financování válečných výdajů.

Jestliže by celá částka peněz potřebných na vedení válkybyla vybírána na daních a vypůjčením od veřejnosti, pak bybyli všichni nuceni drasticky omezit svou spotřebu. S pe-něžním příjmem (po zdanění) o mnoho nižším než předtímby spotřebitelé přestali nakupovat řadu statků, které ještěpřed válkou kupovali. Protože výrobci jsou řízeni motivemzisku, přerušili by výrobu takového civilního zboží a přesu-nuli by výrobu na produkci zboží, které bude vláda, nynív důsledku přílivu daní největší kupující na trhu, připrave-na koupit.

Nicméně velká část válečných výdajů se financovala zvý-šením množství peněz v oběhu a výpůjčkou od komerčníchbank. Na druhou stranu, cenová regulace způsobí, že zvy-šování cen komodit je nelegální. S vyššími peněžními příj-my a s neměnnými cenami komodit by lidé nesnižovali, alezvyšovali nákupy zboží pro svou vlastní spotřebu. Aby-chom se tomu vyhnuli, bylo nezbytné zavést přídělovýsystém a vládou uvalené priority. Tato opatření byla potřeb-ná, protože předchozí vládní zásahy, které paralyzovaly čin-

62

nost trhu, vedly k paradoxním a vysoce neuspokojivýmpodmínkám. Nikoli nedostatky tržního mechanismu, ale ne-adekvátnost opatření předchozích vlád vměšujících se dotržního systému učinila systém priorit nezbytným. V tomto,jako i v jiných příkladech, vidí byrokraté v selhání svýchpředcházejících opatření důkaz, že další zásahy do tržníhomechanismu jsou nezbytné.

3. Řízení v podmínkách ziskového systému Všechny obchodní transakce jsou přezkoumávány přes-

ným vyčíslením zisků a ztrát. Nové projekty podléhají peč-livé kontrole šancí, které nabízejí. Každý krok směrem k je-jich realizaci se odráží v zápisech do účetních knih a na účty.Výkaz zisků a ztrát ukazuje, zda byl či nebyl celý projekt ne-bo některá jeho část zisková. Údaje z hlavní knihy slouží ja-ko vodítko pro řízení celého podniku a každé z jeho divizí.Pobočky, které se nevyplácí, jsou zrušeny, ty, které přinášejízisky, jsou rozšiřovány. Nepřichází v úvahu držet se nezis-kových odvětví podnikání, pokud neexistuje v nepřílišvzdálené budoucnosti šance, že se tato odvětví stanou zis-kovými.

Podrobné metody moderního účetnictví a podnikové sta-tistiky poskytují podnikateli důvěryhodný obraz všech jehooperací. Má možnost se dozvědět, jak byla každá z jehotransakcí úspěšná či neúspěšná. S pomocí těchto výkazůmůže v jakémkoli rozsahu prověřit aktivity všech oddělení.Nepochybně existuje možnost do určité míry volně rozdělitrežijní náklady. S výjimkou toho ale údaje poskytují věro-hodný obraz všeho, co se děje v každé pobočce či oddělení.Účetní knihy a rozvahy jsou svědomím podniku. Jsou rov-něž podnikatelovým kompasem.

Pomůcky jako vedení účetních knih a účetnictví jsou pod-nikateli natolik známé, že ani nepozoruje, jak úžasným ná-strojem jsou. Bylo zapotřebí velkého básníka a spisovatele,aby ocenil jejich pravou hodnotu. Goethe nazval podvojné

63

účetnictví „jedním z nejúžasnějších vynálezů lidské mysli“.Vypozoroval, že pomocí něho může podnikatel v kterémko-li okamžiku zkoumat celek bez toho, aby se musel nechatmást detaily.10

Goetheho charakteristika ukázala na jádro věci. Přednostkomerčního řízení spočívá právě ve skutečnosti, že manaže-rovi poskytuje metodu zkoumání celku a všech jeho částíbez toho, aby se utopil v detailech a maličkostech.

Podnikatel je schopen oddělit kalkulaci každé části svéhopodniku takovým způsobem, že může určit roli, kterou tatočást v rámci celého podniku hraje. Pro veřejnost je každá fir-ma či korporace nedělitelnou jednotkou. Ovšem v očích její-ho vedení je složena z různých sekcí, z nichž na každou jenahlíženo jako na oddělenou entitu a je oceňována podle po-dílu, kterým přispívá k úspěchu celého podniku. V rámcisystému podnikové kalkulace reprezentuje každá sekce uce-lený subjekt, jakoby hypoteticky nezávislý podnik. Předpo-kládá se, že tato sekce „vlastní“ určitou část celkového kapi-tálu podniku, že kupuje od jiných sekcí a prodává jim, že mávlastní výdaje a příjmy, že její jednání vyúsťuje v zisk či ztrá-tu, která je připisována jejímu vlastnímu řízení věcí, odděle-ně od výsledků dosažených ostatními sekcemi. Takto můžegenerální manažer celého podniku ponechat vedení každésekce velký díl nezávislosti. Není zapotřebí, aby se generál-ní manažer zabýval malými detaily vedení každé sekce. Ma-nažeři různých sekcí mohou mít volnou ruku při řízení „in-terních“ záležitostí svých sekcí. Jediným příkazem, kterýgenerální manažer dává lidem, které pověřil vedením růz-ných sekcí, oddělení a poboček, je: Dosahujte co největšíhozisku. A kontrola účtů mu ukáže, jak úspěšní či neúspěšnípři plnění tohoto příkazu byli.

Ve velkém podniku produkuje mnoho sekcí pouze částivýrobků nebo meziprodukty, které nejsou přímo prodává-

64

10 Viléma Meistera léta učednická, kniha I, kap. X

ny, ale jsou užívány jinými sekcemi k výrobě konečnéhoproduktu. Tato skutečnost nemění popsané podmínky. Ge-nerální manažer srovnává náklady plynoucí z výrobytěchto částí výrobků a meziproduktů s cenami, které by zaně musel zaplatit, kdyby je musel kupovat od jiných pod-niků. Vždy stojí před otázkou: Vyplatí se produkovat tytověci v naší vlastní provozovně? Nebylo by přijatelnější ku-povat je od jiných podniků specializujících se na jejich vý-robu?

Takto může být v rámci podniku usilujícího o zisk rozdě-lena odpovědnost. Každý manažer na nižší úrovni řízení jeodpovědný za chod svého oddělení. Je mu ku prospěchu,pokud účty ukazují zisk, a je jeho nevýhodou, pokud uka-zují ztrátu. Jeho vlastní sobecké zájmy ho tlačí kekrajní opatrnosti a vypětí při řízení záležitostí jeho sekce.Pokud skončí ve ztrátě, bude její obětí. Bude vyměněn ji-ným člověkem, o kterém generální manažer předpokládá,že bude úspěšnější, nebo bude celá sekce zrušena. V kaž-dém případě bude propuštěn a ztratí své zaměstnání. Po-kud bude úspěšně dosahovat zisků, zaznamená růst svéhopříjmu nebo mu alespoň nebude hrozit jeho pokles. Neníani tak důležité, zda manažer oddělení je či není oprávněnpodílet se na zisku svého oddělení vzhledem k osobnímuzájmu, jejž na výsledcích činnosti svého oddělení má. Jehoosud je rozhodně úzce spojen s osudem jeho oddělení. Bo-juje o něj, nepracuje pouze pro svého nadřízeného, ale taképro sebe.

Bylo by neuskutečnitelné omezovat rozhodování takto od-povědného manažera na nižší úrovni řízení příliš mnoha de-tailními zásahy. Pokud je výkonný, takovéto zasahování byv lepším případě bylo zbytečné, pokud ne škodlivé, svazo-vání jeho rukou. Pokud není výkonný, neučinilo by to jehoaktivity úspěšnějšími. Pouze by mu to poskytlo chabou vý-mluvu, že jeho neúspěch byl způsoben nevhodnými in-strukcemi jeho nadřízeného. Jediná žádaná instrukce je po-

65

chopitelná a nemusí být zvlášť zmiňována: dosahovat zisku.Navíc, většina detailů může a musí být ponechána vedoucí-mu každého oddělení.

Tento systém se zasloužil o rozvoj moderního podnikání.Velkovýroba ve velkých výrobních celcích a zřizování dce-řinných společností ve vzdálených částech země a v zahra-ničí, rovněž obchodní domy a řetězce jsou všechny postave-ny na principu odpovědnosti podřízeného manažera. Totov žádném ohledu neomezuje odpovědnost generálního ma-nažera. Podřízení jsou odpovědní pouze jemu. Neosvobo-zují ho od povinnosti nalézt toho pravého člověka pro kaž-dou práci.

Jestliže newyorská firma zřídí pobočkové obchody nebotovárny v Los Angeles, Buenos Aires, Budapešti a Kalkatě,hlavní manažer stanoví pomocný vztah k centrále nebok mateřské společnosti jen v dosti obecné rovině. Všechnyvedlejší otázky mají spadat do rozsahu povinností lokálníhomanažera. Oddělení auditu centrály bedlivě zkoumá finanč-ní transakce pobočky a informuje generálního manažera,jakmile se objeví něco neobvyklého. Jsou přijímána opatřenízabraňující nevratnému plýtvání kapitálem investovanýmv pobočce, poškození dobrého jména a reputace celého kon-cernu a střetu politik pobočky a centrály. Ovšem v ostatníchohledech je lokálnímu vedení ponechána volná ruka. Jemožné dát důvěru šéfovi pobočky, oddělení nebo sekce, pro-tože jeho zájmy i zájmy celého koncernu se shodují. Pokudby chtěl utratit příliš mnoho za běžné operace nebo opome-nout příležitost k ziskové transakci, ohrozil by nejen ziskykoncernu, ale i svou pozici. Není jednoduše najatým úřední-kem, jehož jedinou povinností je svědomité uskutečnění ur-čitého zadaného úkolu. Je sám obchodníkem, jakoby mlad-ším partnerem podnikatele bez ohledu na to, jaké jsousmluvní a finanční podmínky jeho zaměstnání. Musí všemisvými schopnostmi přispět k úspěchu firmy, se kterou jespojen.

66

Protože tomu tak je, není nebezpečné ponechat důležitározhodnutí v jeho pravomoci. Nebude plýtvat penězi na ná-kup výrobků a služeb. Nezaměstná nekompetentní asistent-ky a pracovníky, nepropustí schopné spolupracovníky, abyje nahradil nekompetentními osobními přáteli nebo známý-mi. Jeho chování je předmětem nezkorumpovatelnéhoúsudku neúplatného tribunálu: výkazu zisků a ztrát. V ob-chodě je jen jedna věc, na které záleží: úspěch. Neúspěšnýmanažer oddělení je ztracený bez ohledu na to, zda neús-pěch zavinil on, nebo ne, nebo zda bylo možné, aby dosáhluspokojivějšího výsledku. Nezisková pobočka podniku mu-sí být – dříve nebo později – zrušena a její manažer ztratí svézaměstnání.

Svrchovanost spotřebitele a demokratické fungování trhuse nezastavují přede dveřmi velkého podnikového koncer-nu. Proniknou do všech oddělení a poboček. Odpovědnostvůči spotřebiteli je zdrojem životní síly podniku a podniká-ní ve svobodné tržní společnosti. Ziskový motiv, s jehož při-spěním jsou podnikatelé směrováni k tomu, aby sloužilispotřebitelům dle svých nejlepších schopností, je zároveňprvořadým principem vnitřní organizace jakéhokoli ko-merčního nebo průmyslového celku. Spojuje maximálnícentralizaci celého koncernu s téměř úplnou autonomií jehočástí, uvádí do shody úplnou odpovědnost centrálního říze-ní a vysoký stupeň zájmu a pobídek podřízených manažerůsekcí, oddělení a pomocných sil. Dává systému svobodnéhopodnikání onu mnohostrannost a adaptabilitu, jejímž vý-sledkem je neochvějná tendence ke zdokonalování.

4. Personální řízení v prostředí svobodnéhopracovního trhu

Zaměstnance velkého moderního podniku někdy tvořímnoho stovek tisíc úředníků a pracovníků. Tvoří vysoce di-ferencovaný útvar od generálního manažera nebo preziden-ta po uklízečky, poslíčky a učně. Zacházení s takovýmto ob-

67

rovským tělesem vyvolává mnoho problémů. Nicméně, tymohou být vyřešeny.

Bez ohledu na to, jak velký koncern může být, centrální ve-dení jedná pouze se sekcemi, odděleními, pobočkami a dce-řinnými společnostmi, jejichž role může být přesně určenapodle důkazů, jež poskytují účty a statistiky. Samozřejmě, žene vždy účty ukazují, co může být v sekci špatného. Ukazu-jí pouze, že je něco špatně, že se něco nevyplácí a musí to býtzměněno nebo zrušeno. Rozsudky, které takto vynáší, jsouneodvolatelné. Odhalují peněžní hodnotu každého odděle-ní. A je to právě peněžní hodnota, na níž na trhu záleží. Spo-třebitelé jsou nemilosrdní. Nikdy nenakupují, aby prospěliméně výkonnému výrobci a aby ho ochránili proti násled-kům jeho neschopnosti provádět lépe řízení. Chtějí být obs-louženi, jak nejlépe to jde. A působení kapitalistického systé-mu nutí podnikatele uposlechnout požadavky danéspotřebiteli. Podnikatel nemá moc rozdělovat dotace nanáklady spotřebitelů. Vyhodil by své finanční prostředky,kdyby použil své vlastní peníze k takovému účelu. Jedno-duše nemůže zaplatit nikomu více, než je schopen realizo-vat z prodeje svého výrobku.

Stejný vztah, který existuje mezi generálním ředitelem a je-ho přímými podřízenými, vedoucími jednotlivých sekcí,prostupuje hierarchií celého podniku. Každý vedoucí sekcehodnotí své přímé podřízené podle stejného principu, dlekterého je hodnocen on hlavním manažerem, a stejně takmistr aplikuje podobné metody při hodnocení svých podří-zených. Jediný rozdíl je v tom, že v jednodušších podmín-kách nižších jednotek nejsou vyžadována žádná kompliko-vaná účetní schémata pro stanovení peněžní hodnotykaždého člověka. Nezáleží na tom, zda jsou vypláceny úko-lové mzdy nebo hodinové mzdy. V dlouhém období pracov-ník nikdy nemůže dostat více, než spotřebitel dovolí.

Žádný člověk není neomylný. Často se stane, že nadřízenýchybuje při hodnocení podřízeného. Jednou z vlastností po-

68

třebných pro vyšší pozici je právě schopnost správně odhad-nout lidi. Ten, kdo v tomto ohledu neuspěje, ohrožuje své šan-ce na úspěch. Poškozuje jak své vlastní zájmy, tak zájmy těch li-dí, jejichž výkonnost podcenil. Protože je tomu tak, není třebahledat zvláštní ochranu pro zaměstnance proti svévoli jeejichzaměstnavatelů či zaměstnavatelových zástupců. Svévole je přijednání se zaměstnanci, v podmínkách svobodného ziskovéhosystému, útokem, který udeří zpět na svého iniciátora.

V prostředí neregulované tržní ekonomiky je ocenění úsilíkaždého jednotlivce odděleno od jakýchkoli osobních úvah,a tedy nemůže obsahovat ani předsudky, ani antipatie. Trhposkytuje soudy o produktech, nikoli o producentech. Oce-nění producenta je automatickým výsledkem ocenění jehovýrobku. Každý spolupracovník je hodnocen podle výšesvého přínosu do procesu výroby statků a služeb. Platya mzdy nezávisí na svévolných rozhodnutích. Na trhu prá-ce je každé množství a kvalita práce oceňována částkou, kte-rou jsou spotřebitelé za její produkty ochotni zaplatit. Neníto laskavost ze strany zaměstnavatele, že platí mzdy a platy,je to obchodní transakce, nákup výrobního faktoru. Cenapráce je tržním fenoménem určovaným spotřebitelskou po-ptávkou po zboží a službách. Prakticky každý zaměstnava-tel vždy hledá levnější pracovní sílu a každý zaměstnanechledá lépe placené zaměstnání.

Samotný fakt, že v kapitalismu je práce komoditou a že jejako komodita prodávána a kupována, osvobozuje mzduvydělávajícího člověka od jakékoli osobní závislosti. Vydělá-vající člověk je stejně jako kapitalisté, podnikatelé a země-dělci závislým na libovůli spotřebitele. Ale spotřebitelskévolby se netýkají lidí podílejících se na výrobě. Týkají se vě-cí, ne lidí. Zaměstnavatel není v pozici, aby si liboval v kli-entelismu nebo v předsudcích s ohledem na zaměstnance.Pokud tak činí, skutek sám přinese svou odplatu.

Právě tato skutečnost, a nikoli pouze ústavy a listiny práv,činí příjemce platů a mezd v rámci svobodného kapitalistického

69

systému svobodnými lidmi. Jako spotřebitelé jsou suverénnía jako výrobci jsou, stejně jako jiní občané, bezpodmínečněpředmětem zákonů trhu. Při prodeji výrobního faktoru, tedysvého potu a dřiny, na trhu za tržní cenu každému, kdo jepřipraven jej koupit, neriskují své postavení. Nedluží svémuzaměstnavateli poděkování a podlézavost. Dluží mu určitémnožství práce určité kvality. Zaměstnavatel na druhoustranu nehledá sympatizující lidi, kteří se mu líbí, ale vý-konné pracovníky, kteří stojí za peníze, které jim platí.

Tato chladnokrevná racionalita a objektivita kapitalistic-kých vztahů není, samozřejmě, realizována ve stejné míře nacelém poli podnikání. Čím blíže je úloha člověka ke spotře-bitelům, tím více sem zasahují osobní faktory. V obchoděslužbami hrají určitou roli sympatie a antipatie, vztahy jsouvíce „lidské“. Neústupní doktrináři a neoblomní štváči pro-ti kapitalismu jsou připraveni toto nazvat výhodou. Ve sku-tečnosti to omezuje osobní svobodu podnikatele a jeho za-městnanců. Vlastník malého krámku, holič, hospodskýa herec nejsou tak svobodní ve vyjadřování svého politické-ho a náboženského cítění jako vlastník přádelny nebo dělníkv továrně na výrobu oceli.

Tyto skutečnosti ale nevyvracejí celkovou charakteristikutržního systému. Je to systém, který automaticky oceňujekaždého člověka podle služeb, jež poskytuje mase suverén-ních spotřebitelů, tj. svým spoluobčanům.

70

II. BYROKRATICKÝMANAGEMENT

■ ■ ■

1. Byrokracie pod despotickou vládouNáčelník malého primitivního kmene je v postavení, kte-

ré mu umožňuje koncentrovat veškerou legislativní, správnía soudní moc v jeho rukou. Jeho vůle je zákon. Je ztělesně-ním výkonné i soudní moci.

Role náčelníka se mění spolu s růstem velikosti jím ovlá-daného území. Postupně přestává být schopen efektivně ří-dit své území, a tak je nucen přesunout část své moci na svépodřízené. Ti pak v rámci jimi spravovaných území jednajíjménem panovníka. Ve skutečnosti se stávají vůči mocnémupanovníkovi, který je na jejich místa dosadil, podřízenýmijen naoko. Na svých územích vládnou dle své vlastní vůle.Mocný panovník má sice pravomoc nahradit neposlušnéhopodřízeného jiným, ale ani jmenování nástupce není lékemna neposlušnost. Nově jmenovaný správce se většinou stanenejnezávislejším na centrální moci. Někteří kritici zastupi-telské demokracie mylně prohlašují, že lidé jsou suverénnípouze v den konání voleb. To je pravda pouze v případě ta-kového despotického systému, kde král je na svém územísuverénní pouze v den, kdy jmenuje nového vladaře.

V čem se liší pozice správce provincie od manažera po-bočky soukromé společnosti? Manažer soukromé firmy pře-dává určitý úsek nově nastupujícímu manažerovi pobočky

71

s jediným příkazem: Ať je pobočka zisková. Dodržování to-hoto pravidla, které je navíc průběžně kontrolovatelné pod-nikovým účetnictvím, vede k situaci, kdy se naše pobočkastává užitečnou součástí celého podniku. Manažer pobočkytak následuje cíle shodné s cíli podniku jako celku. Ale jest-liže vládce, pro kterého jsou jeho arbitrární rozhodnutí jedi-nými principy vládnutí, dosadí správce do určitého správ-ního celku svého území se slovy: „Buď zmocněncem mévlády na tomto území,“ slovo zmocněnec pak na tomto úze-mí představuje nejvyšší zákon. Panovník se dočasně zřeknevlastní moci ve prospěch svého zmocněnce.

Aby vládce omezil dosud neomezenou moc svého zástup-ce nad jím spravovaným územím, vydává za tímto účelemřadu nařízení a instrukcí. Zákony, dekrety a ostatní nařízenípředepisují správci a jeho podřízeným, co a jak mají dělatv případě vzniku určitého problému. V tomto okamžiku jevolnost rozhodování správce omezena, jeho prvořadou po-vinností je plně vyhovět regulačním opatřením panovníka.Pravda je, že svévole správce je nyní omezena v rozsahu,v jakém jsou panovníkova regulační opatření aplikována.Současně se ale mění charakter správcova jednání: Už nenímotivován vynakládat maximum svých schopností v kaž-dém okamžiku a v každém případě. Už není motivovánk hledání nejlepšího řešení pro každý vzniklý problém. Jehohlavní starostí se stalo úzkostlivé dodržování pravidel a re-gulací vydaných panovníkem, bez ohledu na to, zda jsoupřiměřené, odůvodněné, nebo naopak v rozporu s tím,proč byly vydány a k čemu byly určeny. Prvořadou ctnostísprávce se tak stává pouhé slepé dodržování dekretů a naří-zení. Tak se ze správce stává byrokrat.

2. Byrokracie v rámci demokraciePro demokratickou vládu v zásadě platí výše zmíněný

proces vzniku byrokracie. Všeobecně se říká, že byrokratic-ký management je neslučitelný s demokracií a demokratic-

72

kými institucemi. To je ale omyl! Demokracie ctí zákon jakonejvyšší moc. Pokud by tomu bylo jinak, pak by státní úřed-níci byli nezodpovědní a svévolní despotové, nestálí soudcia vrtošiví hulváti. Dva pilíře demokratické vlády jsou nad-řazenost práva a rozpočet.11 Nadřazenost práva, ve smyslukladení nejvyššího důrazu na zákon, znamená absenci mocijakéhokoli soudce či vysokého státního úředníka rušit zájmyjedince, aniž by ho k takovým krokům opravňoval zákon.Nulla poena sine lege, žádné tresty, pokud nejsou nařízeny zezákona. Je to především neschopnost nacistů pochopit důle-žitost tohoto základního principu, jež je kvalifikuje jako an-tidemokratické hnutí. V totalitním systému hitlerovskéhoNěmecka musí soudci rozhodovat v souladu s das gesundeVolksempfinden, tj. se zdravými pocity lidí. Protože soudcemusí sám rozhodovat o tom, co to jsou zdravé pocity lidí, jepři svém rozhodování suverénní obdobně jako náčelník pri-mitivního kmene.

Je ale špatné, když kvůli nedokonalým zákonům zločinecujde trestu. V porovnání se svévolí soudce se ale jednáo menší zlo. Pokud legislativci uznají nedokonalost zákona,mohou jej zdokonalit. Jsou zmocněnci panovníka; lidmi,kteří jsou v tomto smyslu nadřízení a odpovědní voličům.Jestliže voliči nesouhlasí s metodami a návrhy prosazova-nými jejich zástupci, mají možnost v příštích volbách zvolitjiné zástupce, kteří budou lépe vědět, jak své činy přizpůso-bit vůli většiny.

Totéž platí o výkonné moci. I v této oblasti existuje alter-nativa mezi svévolí vlády despotických úředníků a vládoulidí nucených dodržovat ustanovení zákona. Je pouhýmeufemismem nazývat státem blahobytu stát, ve kterém pa-novníci mohou přijímat taková opatření, jež oni sami po-

73

11 Toto není definice demokratické vlády, ale popis správních technik v demokratickéspolečnosti. Definice demokratické společnosti je: Systém vlády, ve kterém jsou obča-né schopni přímo v referendu, nebo nepřímo ve volbách ovlivnit provádění moci zá-konodárné, výkonné a výběr nejvyšších úředníků.

važují za nejlepší ve jménu veřejného zájmu, ve srovnání sestátem, ve kterém jsou pravidla výkonu moci vymezena le-gislativou a občané mohou svá práva proti nelegálním stát-ním zásahům vymáhat u soudu. Tento takzvaný stát bla-hobytu je ve skutečnosti tyranií panovníků. (Mimochodemnesmíme zapomenout, že dokonce ani despotická vládanemůže fungovat bez regulací a byrokratických nařízení,nemá-li se zvrhnout v chaotický režim místních politic-kých vůdců a rozpadnout se v bezpočet bezvýznamnýchdespocií.) Cílem ústavního státu je také veřejné blaho. Cha-rakteristickým znakem, jenž odlišuje ústavní stát od des-pocie, je, že nikoliv autority, ale řádně volení zástupci lidumají rozhodovat o tom, co nejlépe slouží obecnému blahu.Díky tomuto systému mohou být lidé nezávislí a jejich prá-va na sebeurčení jsou chráněna. Lidé žijící v tomto systé-mu jsou suverénními nejen v den voleb, ale i v období me-zi volbami.

Vláda v demokratické společnosti není omezena pouzezákony, ale také rozpočtem. Demokratická kontrola je kon-trolou rozpočtu. Zástupci lidu mají klíče od státní pokladny.Ani haléř nesmí být utracen bez souhlasu parlamentu. Je ne-legální užívat veřejné fondy pro jiné účely, než pro jaké je ur-čil parlament.

Byrokratický management v demokracii znamená řízenív přísném souladu se zákonem a rozpočtem. Nemůžeme sedotazovat soudců a lidí pracujících v administrativě, co bymělo být vykonáno pro veřejné blaho a jak by mělo být na-loženo s veřejnými prostředky. To je úkol pro suverénní lidia jim odpovědné zástupce. Soudy, různé stupně administra-tivy, armáda a loďstvo vykonávají pouze to, co jim přikazu-je rozpočet. Nikoli oni, ale pouze nezávislí občané pomocísvých zástupců vytvářejí politiku.

Většina despotů, tyranů a diktátorů je upřímně přesvědče-na, že jejich vláda je lidem prospěšná, že jejich vláda je vlá-dou pro lidi. Není třeba zjišťovat, zda jsou takové výroky Hit-

74

lera, Stalina a Franka opodstatněné, či nikoli. Každopádnějejich systém není ani vládou lidí, ani vládou pro lidi. Nenídemokratický, ale autoritářský.

Tvrzení, že byrokratický management je nepostradatelnýnástroj demokratické vlády, je paradoxní. Mnozí budou pro-testovat proti tomuto výroku. Jsou totiž zvyklí považovatdemokratickou vládu za nejlepší systém vlády a byrokratic-ký management za jedno z největších zel. Jak mohou být ty-to dvě protikladné věci spojeny?

Nicméně Amerika je zemí s dlouhou tradicí demokraciea řeč o nebezpečích byrokracie je v této zemi novým feno-ménem. Až v posledních letech si lidé začali uvědomovathrozbu byrokracie a začali považovat byrokracii nikoli zanástroj demokratické vlády, ale naopak za nejhoršího nepří-tele svobody a demokracie.

K těmto námitkám musíme dodat, že byrokracie samao sobě není ani špatná, ani dobrá. Je pouze prostředkem vlá-dy, jenž může být užit v rozličných sférách lidské činnosti.Existují oblasti, především efektivní řízení vládního aparátu,ve kterých jsou byrokratické metody nezbytně vyžadovány.Co ale dnes mnoho lidí považuje za zlo, není byrokracie ja-ko taková, ale expanze sfér, v rámci kterých je byrokratickýmanagement prováděn. Tato expanze je nevyhnutelným ná-sledkem postupujícího omezování osobních svobod, dálepak následkem vnitřních trendů ekonomických a sociálníchpolitik, směřujících k potlačení osobní iniciativy a nahrazo-vání této iniciativy vládními zásahy. Lidé viní byrokracii, aleco mají skutečně na mysli, je úsilí změnit svobodný stát vestát socialistický a totalitní.

V Americe byla byrokracie vždy. Řízení celních úřadůa zahraničních služeb bylo vždy podřízeno byrokratickýmprincipům. Co je ale typické pro současnou dobu, je proni-kání sféry vládní do oblasti podnikání, do sféry soukroméa do sféry občanské. A právě to vede k nahrazování zisko-vého managementu managementem byrokratickým.

75

3. Základní znaky byrokratickéhomanagementu

Právníci, filozofové a politici pohlížejí na nadvládu záko-na z jiného úhlu pohledu než tato kniha. Podle jejich názo-ru je hlavní funkcí zákona omezovat moc autorit a soudů zaúčelem omezování zel páchaných na jednotlivci a za účelemomezení svobody jedince. Jestliže je určité autoritě dána mocvěznit nebo zabíjet lidí, pak tato moc musí být také omeze-na a jasně vymezena. V opačném případě by se úředník čisoudce změnil v nezodpovědného despotu. Zákon vyme-zuje, za jakých podmínek by měl mít soudce právo a povin-nost vynést rozsudek a policista střílet. Zákon chrání občanyproti svévoli úředníků.

V této knize na daný problém nahlížíme poněkud odlišně.Zacházíme zde s byrokracií jakožto s principem správníchtechnik a organizace. Na pravidla a regulace hledíme nejenjako na opatření na ochranu lidí a uchování práv a svobodobčanů, ale jako na opatření výkonu vůle nejvyšší autority.Potřeba omezit svobodu podřízených je přítomna v každéorganizaci. V případě absence takových omezení by se ja-kákoli organizace rozpadla. Naším cílem je zkoumat zvlášt-ní charakteristiky byrokratického řízení a jeho odlišnosti odřízení uplatňovaného v tržním hospodářství.

Byrokratický management je řízením, které spočívá v pod-řízení se podrobným pravidlům a regulacím, jež stanovujenadřízený orgán. Úkolem byrokrata je činit to, co mu tatonařízení a pravidla přikazují. Jeho vůle chovat se dle svéhonejlepšího přesvědčení je těmito pravidly silně omezena.

Management v podnikání neboli ziskový management jemanagementem vedeným ziskovým motivem. Jeho cílem jedosažení zisku. Míra dosažení tohoto cíle může být zjišťová-na prostřednictvím účetnictví, zpracovávaného nejen za ce-lý podnik, ale také za každou jeho část. Tak je možná de-centralizace managementu a účetnictví, aniž by bylaohrožena jednota operací a dosažení cíle. Odpovědnost mů-

76

že být rozdělena. Neexistuje potřeba omezovat svobodnouvůli podřízených jakýmikoli pravidly či regulacemi, s vý-jimkou běžného podnikatelského omezení – učinit podniká-ní ziskovým.

Cíle veřejné správy nemohou být měřeny peněžními uka-zateli a nemohou být měřeny účetními metodami. Jako pří-klad uveďme národní policejní systém F.B.I. Neexistuje do-stupné měřítko, na základě kterého bychom mohli zjistit,zda peníze vynaložené tou kterou pobočkou nebyly nadby-tečné. Výdaje vynaložené policejní stanicí nejsou placenytěm, kdo stanici řídí, a neliší se podle míry dosažených ús-pěchů. V případě, že by vedoucí celého úřadu ponechalsvým podřízeným vedoucím jednotlivých poboček volnouruku v nakládání s peněžními výdaji, výsledkem by byloznačné zvýšení nákladů způsobené snahou každého z nichco nejvíce zlepšit služby svojí pobočky. Pak by bylo pro nej-vyšší výkonnou moc nemožné udržet výdaje v rozmezícentrem přidělených prostředků či vůbec v jakémkoli roz-mezí. Není to kvůli puntičkářské přesnosti, s jakou regulacestanovují, kolik může každý úřad utratit za úklid, opravynábytku, osvětlení či topení. V rámci obchodních koncernůmohou být takovéto věci bez váhání ponechány na rozhod-nutí místních manažerů. Neutratí více, než je nezbytné, ne-boť utrácí své peníze. Jestliže plýtvá podnikovými penězi,ohrožuje dosahování zisku té části podniku, s jejímiž peně-zi hospodaří, čímž nepřímo ohrožuje své vlastní zájmy.V případě místního vedoucího vládní organizace je to všakjiné: Utratí-li více peněz, může, přinejmenším velmi často,zlepšit výsledky své činnosti. Šetrnost tak na něm musí býtvynucována dozorem. Ve veřejné správě neexistuje pojítkomezi příjmy a výdaji. Veřejné služby pouze utrácejí peníze.Nevýznamný příjem odvozený ze zvláštních zdrojů je více-méně náhodný. Např. prodej tiskových materiálů vládnímvydavatelstvím. Daňové a celní příjmy nejsou výsledkem„produkce“ správního aparátu. Jejich zdrojem je zákon, ni-

77

koli aktivity celníků a výběrčích daní. Není to zásluha vý-běrčího daně z příjmů, že jsou rezidenti náležející do jehookrsku bohatší a platí vyšší daně než třeba jiní v ostatníchokrscích. Čas a námaha vynaložené na administrativní vyří-zení vratek daně z příjmu nejsou přiměřené objemu zdani-telných příjmů.

Ve veřejné správě neexistuje tržní cena za dosažené úspě-chy, a tak je nezbytné provozovat veřejné úřady na základěprincipů naprosto odlišných od těch, jež se aplikují v pod-mínkách ziskového motivu.

Nyní můžeme poskytnout definici byrokratického mana-gementu: Byrokratický management je metoda řízení uplat-ňovaná v oblasti správních vztahů, jejíž výsledek nemá natrhu peněžní hodnotu. Pamatujte, že neříkáme, že úspěšnénakládání s veřejnými záležitostmi nemá hodnotu. Říkáme,že nemá hodnotu na trhu, že jejich hodnota nemůže být zjiš-těna tržními transakcemi a následně nemůže být vyjádřenav penězích.

Srovnejme podmínky dvou zemí, řekněme Atlantis a Thu-le. Můžeme zjistit mnoho důležitých statistických charakte-ristik: rozlohu země, počet obyvatel, míry porodnosti, míryúmrtnosti, počet negramotných, počet spáchaných trestnýchčinů a mnoho dalších demografických údajů. Můžeme určitsumu peněžních důchodů všech obyvatel, peněžní hodnotuspolečenského produktu za rok, peněžní hodnotu zboží do-vezeného a vyvezeného a mnoho dalších ekonomických dat.Ale nemůžeme stanovit aritmetickou hodnotu systému vlá-dy a administrativy. To ale neznamená, že popíráme důleži-tost či hodnotu dobré vlády. To pouze znamená, že neexis-tuje měřítko, kterým bychom byli schopni tyto věci měřit.Nelze je vyjádřit pomocí číselných údajů.

Je možné, že ta nejlepší věc v Atlantis je dobrý systém jejívlády. Může být pravda, že Atlantis dosahuje prosperityprávě díky ústavním a správním institucím. Nejsme aleschopni tyto instituce porovnat s thulskými takovým způ-

78

sobem, jakým můžeme porovnávat ostatní věci, např. úro-veň mezd nebo cenu mléka.

Byrokratický management je řízení vztahů, které nemůžebýt ověřováno ekonomickou kalkulací.

4. Problém byrokratického managementuProstý občan srovnává práci úřadů s činností ziskového

systému, který je mu více známý. Zjišťuje při tom, že byro-kratický management je nehospodárný, neefektivní, pomalýa zatížený zbytečnou administrativou. Nemůže jednodušepochopit, jak rozumní lidé mohou existenci takového škod-livého systému dovolit. Proč nepoužívat prověřené metodysoukromého podnikání?

Takovýto způsob kritiky nicméně není rozumný. Překru-cuje charakteristiky, které jsou pro veřejnou správu typické.Nebere v úvahu základní rozdíly mezi státní správou a sou-kromým podnikáním, jehož cílem je dosahování zisku. To,co se nazývá nedostatky a chybami administrativy, jsou jejínezbytné vlastnosti. Úřad není ziskovým podnikem, nemů-že používat žádných ekonomických kalkulací. Musí řešit ta-kové problémy, které jsou podnikovému vedení neznámé.Byrokratickou správu nelze zdokonalit tím, že ji přetvořímepodle vzoru soukromého podnikání. Je chybou srovnávatschopnost ministerstva s činností subjektu podnikajícího natrhu.

Ovšemže jsou ve veřejné správě každé země zřejmé ne-dostatky, které oko každého pozorovatele upoutají. Lidéjsou občas šokováni rozsáhlostí špatné správy. Když seale někdo pokusí zjistit původ těchto nedostatků, častozjistí, že nejsou výsledkem trestuhodné nedbalosti nebonedostatkem schopností. Občas vznikají jako důsledekspecifických politických a institucionálních podmínek ne-bo jako pokus dospět k rozhodnutí o problému, pro kterýnemůže být nalezeno uspokojivější řešení. Hloubavý ba-datel se při podrobném zkoumání všech překážek může

79

přesvědčit, že by ani on sám za daného stavu politické si-tuace nemusel vědět, jak záležitost řešit méně problema-tickou cestou.

Pokusy reformovat byrokratickou správu dosazenímpodnikatelů do vedoucích pozic různých resortů jsou mar-né. Kvalita podnikatele není dána jeho osobností, nýbrž po-stavením, které v rámci tržní společnosti zastává. Bývalýpodnikatel, který je dosazený do vedení vládního úřadu, jižv této funkci není obchodním manažerem, ale stává se byro-kratem. Jeho cílem už nemůže být zisk, ale dodržování pra-videl a předpisů. Jako vedoucí úřadu může mít pravomocměnit některá drobnější pravidla a některé záležitosti týkají-cí se vnitřních postupů. Vymezení činnosti úřadu je však ur-čováno pravidly a předpisy, které nespadají do jeho pravo-moci.

Velmi rozšířená je myšlenka, že efektivnost vládních úřa-dů by mohla být zlepšena vedením inženýrů a jejich meto-dami vědeckého řízení. Takovéto plány však vycházejíz mylného výkladu účelu státní správy.

Tak jako jakýkoli druh inženýrství, je i inženýrské řízenípostaveno na možnosti využívat metod kalkulací. Takovémetody se používají v podnikání za účelem dosažení zisku.Tady je nejdůležitější výkaz zisků a ztrát. Problémem byro-kratického managementu je ale právě to, že zde takovétometody kalkulací chybí.

V oblasti ziskového podnikání je cíl aktivit inženýrskéhořízení primárně určován ziskovým motivem. Jeho úkolem jesnižovat náklady bez poklesu tržní ceny produktu nebo re-dukovat náklady více, než je následné snížení tržní cenyproduktu, nebo zvýšit tržní cenu produktu o více, než je po-žadovaný růst nákladů. V oblasti státní správy ale produktna trhu žádnou cenu nemá. Nekupuje se ani neprodává.

Vezměme si nyní tři příklady:Úkolem policejního oddělení je ochrana vládních budov

proti sabotáži. Tento úkol má plnit třicet hlídek ve službě.

80

Zodpovědný komisař nepotřebuje radu odborníka na efek-tivnost provozu k tomu, aby se dozvěděl, že mohl ušetřitpeníze, kdyby zredukoval hlídky pouze na dvacet mužů.Otázkou ale je: Vyváží tato úspora zvýšení rizika? V sázcejsou závažné věci: národní obrana, morálka ozbrojených sila civilistů, odezvy v oblasti zahraničních záležitostí, životymnoha pracovníků. Tyto hodnoty nemohou být oceněnypenězi. Odpovědnost leží plně na parlamentu a na výkon-ném odboru vlády, jak přidělí požadované dotace. Nemo-hou se jí vyhnout tím, že rozhodnutí nechají na nezodpo-vědném poradci.

Jedním z úkolů finančních úřadů je konečné určení splat-ných daní. Povinností tohoto úřadu je vyložit a použít plat-né zákony. Není to pouze úřednická práce, je to druh justič-ní činnosti. Každý daňový poplatník, který s výklademzákona nesouhlasí, může vznést u soudu žádost, aby částku,kterou zaplatil, dostal zpátky. K čemu může být pro řízenítěchto záležitostí užitečný podnikový ekonom či inženýrs jeho studiemi časového a pohybového managementu?Kanceláře úřadu nejsou pro jeho činnost tím nejvhodnějšímmístem. Je zřejmé, že za jinak nezměněných okolnostíje úředník, jenž pracuje rychleji, více žádoucím zaměstnan-cem než ten, který je pomalejší. Hlavním problémem je alekvalita výkonu. Jen zkušení, služebně starší úředníci majítakové zkušenosti, které jim umožní hodnotit výkony jejichspolupracovníků. Duševní práce nemůže být měřena a hod-nocena mechanickými nástroji.

A nakonec uvažme případ, ve kterém se neobjevují aniproblémy „vyšší“ politiky, ani ty, jež se týkají správnéhopoužití zákona. Úřad je odpovědný za kupování veškerýchzásob, které jsou nutné pro technické zabezpečení kancelář-ských prací. Jedná se o poměrně jednoduchou práci. V žád-ném případě to ale není práce mechanická. Nejlepším úřed-níkem není ten, kdo udělá nejvíce objednávek za hodinu, aleten, kdo nakoupí nejvhodnější materiál za co nejnižší cenu.

81

Není tudíž správné prosazovat časové a pohybové studieči jiné nástroje vědeckého managementu, „které s přiměře-nou přesností ukazují, kolik času a úsilí je třeba pro každouz možných metod“, a tudíž „mohou ukázat, které z mož-ných metod a postupů vyžadují nejméně času a úsilí.“12

Všechny takovéto činnosti jsou téměř zbytečné, neboť je ne-můžeme vztáhnout na kvalitu provedené práce. Samotnárychlost není měřítkem intelektuální práce. Nemůžete „mě-řit“ doktora podle času, který věnuje kontrole jednoho pří-padu. A nemůžete „měřit“ soudce podle času, který potře-buje k vynesení rozsudku jednoho případu.

Vyrábí-li podnikatel nějaký výrobek určený na vývoz dozahraničí, snaží se snížit počet pracovních hodin, které sestráví při výrobě různých částí tohoto výrobku. Povolení,které je požadováno pro přepravu tohoto zboží do zahrani-čí, však není součástí zboží. Vláda, která povolení vydává,se na výrobě, marketingu a přepravě tohoto zboží nijak ne-podílí. Její úřad není dílnou, ve které se vyrábí jedna z částípotřebných pro dokončení výrobku. To, oč vláda usiluje, jepomocí poskytování vývozních povolení omezit vývoz.Chce snížit celkové množství vývozů nebo množství vyvá-žené nežádoucími vývozci či množství zboží prodaného ne-žádoucím kupujícím. Vydávání licencí není účelem, ale tech-nickým prostředkem k dosažení těchto cílů. Z pohleduvlády jsou licence, které byly odmítnuty nebo o které neby-lo zažádáno, mnohem důležitější, než ty, které uděleny byly.Proto by nebylo účelné zavést „celkový počet pracovníchhodin strávených při vydávání licencí“ jako standard výko-nu úřadu. Bylo by nevhodné „vydávat licence... jako na vý-robní lince“.13

Najdeme i jiné odlišnosti. Jestliže se v průběhu výrobníhoprocesu výrobek zničí nebo ztratí, je výsledkem určitý přes-

82

12 Juran, J.M.: Bureaucracy, a Challenge to Better Management, New York, 1944, str. 75. 13 Juran, J.M., loc. cit., str. 34, 76.

ně vymezený nárůst výrobních nákladů. Když se ale ztratížádost o licenci na úřadě, skutečnou škodu nese občan. Zá-kony sice mohou postiženým jednotlivcům bránit žalovatúřad o náhradu škody, nicméně je tady ale stále politickýa morální závazek vlády s těmito žádostmi nakládat velmiobezřetým způsobem.

Řízení státních záležitostí se liší od průmyslových procesůasi tak, jako se soudní stíhání, usvědčování a odsuzovánívrahů liší od pěstování kukuřice či výroby bot. Vládní efek-tivnost a průmyslová efektivnost jsou zcela jiné věci. Vedenízávodu se nemůže zdokonalit tím, že si vezme za vzor poli-cejní oddělení, a daňový úřad se nemůže stát výkonnějšímtím, že převezme metody automobilového závodu. Leninbyl na omylu, když dal průmysl vládním úřadům za vzor.Ti, kteří ale chtějí správu úřadů porovnávat s managemen-tem v továrně, se mýlí úplně stejně.

Ve vládní administrativě je mnoho věcí, které je třeba změ-nit. Ovšem, všechny lidské instituce musí být znovu a zno-vu přizpůsobovány novým změnám podmínek. Žádná re-forma ale nemůže státní úřad transformovat na nějaký typsoukromého podniku. Vláda není podnikem vytvářejícímzisk. Správa jejích záležitostí nemůže být kontrolována po-mocí výkazu zisků a ztrát. Její výkon nemůže být měřen pe-nězi. Tento poznatek musí být základem pro jakoukoli léčbuproblémů byrokracie.

5. Byrokratický personální managementByrokrat se od nebyrokrata liší právě tím, že pracuje v ob-

lasti, ve které není možné hodnotu lidského úsilí ocenit pe-nězi. Národ vydává peníze na údržbu úřadů, na mzdy a výplaty a na nákupy veškerého potřebného vybavenía materiálu. Ale to, co za vynaložené výdaje získá – vykona-nou službu, nemůže být oceněno penězi, jakkoli je tento„výstup“ hodnotný a důležitý. Jeho ocenění závisí na úsud-ku vlády.

83

Je pravda, že ocenění různých komodit prodaných a kou-pených na trhu nezávisí o nic méně na úsudku. Jedná se aleo úsudek spotřebitelů. Protože jsou ale spotřebitelé ohrom-né masy různých lidí, anonymní a beztvaré, jsou jejich roz-hodnutí zmražena do neosobního jevu – tržní ceny, a jsou tu-díž oddělena od jejich svévolného původu. A co víc, ceny sevztahují k výrobkům a službám jako takovým, ne k jejich vy-konavatelům. Vztah mezi prodávajícím a kupujícím, stejnějako vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, je v zis-kovém podnikání pouhou neosobní skutečností. Je to ob-chod, ze kterého čerpají výhody obě strany. Obě si navzájemvylepšují své živobytí. S byrokratickou organizací je to alejiné. Vztah mezi nadřízeným a podřízeným je osobní. Podří-zený je závislý na osobním úsudku nadřízeného, ne na svépráci. Dokud úředník může doufat, že má zároveň šanci zís-kat práci v soukromém sektoru, nebude závislost na nadří-zeném natolik tíživá, aby poznamenala úředníkův charak-ter. Za současného vývojového trendu k všeobecnébyrokratizaci je tomu ale jinak.

Američané ještě před pár lety neznali byrokrata jakozvláštní druh lidské bytosti. Vždy zde byly úřady a nutněbyly řízeny byrokratickými způsoby. Nebyla zde ale žádnápočetná třída lidí, která považovala práci ve státních úřa-dech za své výlučné poslání. Existovalo zde nepřetržité pře-lévání personálu mezi zaměstnáním ve státní správěa v soukromém sektoru. Podmínky služby ve státní správěumožnily vznik kariérních úředníků. Jmenování do úřadumuselo být podloženo zkouškami a nezáviselo již na politic-ké příslušnosti uchazečů. Mnoho lidí zůstalo ve státníchúřadech po celý život. Podrželi si ale svou osobní nezávis-lost, neboť se vždy mohli vrátit do soukromé sféry.

V kontinentální Evropě to bylo jiné. Zde byrokraté podlouhou dobu tvořili jednotnou skupinu. Prakticky jen párvýjimečných lidí se mohlo vrátit do neúřednického živo-ta. Většina byla s úřady spjata na celý život. Osvojili si vlast-

84

nosti, které byly příznačné pro jejich trvalé odtržení od svě-ta ziskového obchodu. Jejich intelektuální perspektivou by-la hierarchie, její pravidla a regulace. Jejich osud byl úplnězávislý na přízni jejich nadřízených. Podléhali jejich mocii mimo službu. Bylo pochopitelné, že jejich soukromé aktivi-ty – a také aktivity jejich manželek – musely být náležité dů-stojnosti jejich postavení a zvláštním – nepsaným – záko-nům chování, která se vztahují na Staatsbeamter nebofonctionnaire. Očekávalo se, že budou schvalovat politickéstanovisko ministerského kabinetu, které panovalo v době,kdy byli ve funkci. Jejich svoboda v jakékoli míře podporo-vat opoziční stranu byla citelně omezena.

Postupný vznik velké třídy takovýchto lidí se stal skuteč-nou hrozbou zachování ústavních institucí. Byly učiněnypokusy ochránit jednotlivého úředníka před libovůlí stranyjeho nadřízených, ale jediným dosaženým výsledkem bylo,že došlo k uvolnění disciplíny a neustálému zhoršování vevýkonu pracovních povinností.

Amerika je na poli byrokracie nováčkem. V této oblastimá mnohem méně zkušeností, než získaly klasické byrokra-tické země jako Francie, Německo, Rakousko a Rusko. VeSpojených státech stále převládá trend přeceňovat užiteč-nost regulací státní správy. Takové regulace vyžadují, abybyli žadatelé určitého věku, absolventy určitých škol a abysložili určité zkoušky. Pro postup do vyšších funkcí a získá-ní vyšších platů je požadován určitý počet let strávenýchv nižších funkcích a složení dalších zkoušek. Je zřejmé, ževšechny tyto požadavky se týkají věcí, které jsou více či mé-ně povrchní. Není třeba ukazovat, že navštěvování školy,zkoušky a roky strávené v nižších pozicích nutně člověkanekvalifikují k lepší práci. Tato mašinérie výběru občas pře-káží v činnosti schopnějším lidem, a ne vždy zabrání jme-nování do funkce naprosto neschopných lidí. Ale tím nej-horším důsledkem je, že hlavním zájmem úředníků se stalasnaha vyhovět těmto či jiným formalitám. Zapomínají však,

85

že jejich prací je splnit stanovený úkol nejlépe, jak je to jenmožné.

V řádně uspořádaném státním systému výkonu státníslužby závisí postup do vyšších funkcí primárně na počtulet strávených ve službě. Vedoucími úřadů jsou obvyklestarší lidé, kteří vědí, že za několik let půjdou do důchodu.Tím, že strávili větší část života v podřízených pozicích,ztratili ráznost a iniciativu. Vyhýbají se inovacím a zdoko-nalování. Na každý plán reformy se dívají jako na narušeníjejich klidu. Jejich strnulý konzervatismus maří všechnysnahy ministra přizpůsobit práci změněným podmínkám.Na ministra nahlížejí jako na nezkušeného laika. Ve všechzemích s trvalou byrokracií lidé říkávají: „Vlády přicházejía odcházejí, ale byrokracie zůstává.“

Bylo by chybou přičítat frustraci evropského byrokratismuintelektuálním a morálním nedostatkům personálu. Vevšech těchto zemích bylo mnoho dobrých rodin, jejichž po-tomci si vybrali byrokratickou kariéru, protože byli vážněoddaní službě svému národu. Ideál chytrého chudéhochlapce, který chtěl dosáhnout lepšího postavení v životě,byl připojit se ke správnímu personálu. Mnoho nadanějšícha vznešených členů inteligence pracovalo na úřadě. Prestiža sociální postavení vládních úředníků zdaleka překonalyostatní třídy populace, s výjimkou armádních důstojníkůa členů starších a bohatších aristokratických rodin.

Mnoho státních zaměstnanců publikovalo znamenité spi-sy řešící problémy administrativního práva a statistiky. Ně-kteří z nich byli ve volném čase skvělými spisovateli nebomuzikanty. Jiní vstoupili na pole politiky a stali se význam-nými politickými lídry. Převážná část byrokratů byla ovšemspíše průměrnými muži. Nemůže být ale zpochybněno, žeby se v řadách vládních zaměstnanců nenalézalo značnémnožství schopných lidí.

Selhání evropské byrokracie určitě nebylo způsobeno ne-schopností personálu. Byl to výsledek nevyhnutelné slabos-

86

ti jakékoli správy veřejných záležitostí. Nedostatek standar-dů, které by nesporně mohly zajistit úspěch nebo neúspěchvýkonu oficiálních úkolů, vyvolává neřešitelné problémy.Zabíjí ambice, ničí iniciativu a podněty dělat více, než je mi-nimálně požadováno. Nutí byrokrata sledovat instrukce, ni-koli podstatný a skutečný úspěch.

87

III. BYROKRATICKÝMANAGEMENT

STÁTNÍCH PODNIKŮ■ ■ ■

1. Neuskutečnitelnost úplné státní regulaceSocialismus, tj. úplná státní kontrola veškerých hospodář-

ských činností, je neuskutečnitelný. Socialistické společnostiby totiž chyběl nepostradatelný intelektuální nástroj ekono-mického plánování: ekonomická kalkulace. Samotná myš-lenka centrálního plánování prostřednictvím státu je vnitřněrozporná. Státní plánovací komise by při plánování výrobyvzhledem k řešenému problému byla zcela bezmocná. Ni-kdy nebude vědět, zda jsou zvažované projekty výhodné,nebo zda by jejich realizace měla za následek plýtvání do-stupnými prostředky. Socialismus musí vést k úplnémuchaosu.

Marxistická tabu bránila po dlouhé roky poznání tétopravdy. Jedním z hlavních přínosů marxismu k úspěchusocialistické propagandy byl zákaz studia hospodářskýchproblémů v socialistické společnosti. Taková studia bylav pojetí Karla Marxe a jeho přívrženců znakem tzv. klamné-ho „utopismu“. „Vědecký“ socialismus – jak Marx a Engelsnazývali svou verzi socialismu, se nesmí takovémuto neuži-tečnému zkoumání oddávat. „Vědečtí“ socialisté se musíukájet myšlenkou, že socialismus nevyhnutelně přijde a že

88

nastolí ráj na zemi. Nesmí být tak pošetilí, aby se ptali, jakbude socialistický systém fungovat.

Jednou z nejpozoruhodnějších skutečností intelektuálníchdějin devatenáctého a začátku dvacátého století je naprostéuposlechnutí tohoto marxistického verboten. Těch pár ekono-mů, kteří se odvážili zákazu vzdorovat, nebylo bráno vážněa brzy upadli v zapomnění. Teprve před přibližně pětadva-ceti lety se okouzlení vytratilo. Podařilo se nevyvratitelnýmzpůsobem prokázat nemožnost ekonomické kalkulace v so-cialistickém systému.

Někteří neústupní marxisté samozřejmě vznesli námitky.Museli sice připustit, že ekonomická kalkulace je nejvážněj-ším problémem socialismu a že byla ostuda, že socialisté bě-hem osmdesáti let fanatické propagandy mařili svůj čas ma-ličkostmi, aniž by tušili, v čem spočívá hlavní problém. Svéznepokojené přívržence ale ujišťovali, že najít uspokojivé ře-šení bude snadné. Různí socialističtí profesoři a autořijak v Rusku, tak v západních zemích skutečně předložili ná-vrhy ekonomické kalkulace v socialismu. Tyto návrhy seukázaly jako naprosto scestné. Pro ekonomy nebylo složitéodhalit jejich omyly a rozpory. Socialisté úplně ztroskotalipři svých zoufalých pokusech odmítnout důkazy o tom, žeekonomickou kalkulaci nelze v žádném socialistickém systé-mu provést.14

Je zřejmé, že socialistický management by také usilovalo zásobování společnosti zbožím v takovém množstvía kvalitě, jaké bylo možné vyrobit při existujících podmín-kách nabídky výrobních faktorů a technologických znalostí.Socialistická vláda by také usilovala o využití dostupnýchvýrobních faktorů na výrobu takových statků, kterých dle

89

14 Podrobnější analýzu tohoto základního problému lze nalézt v Mises: Socialism, an Eco-nomic and Sociological Analysis, New York, 1936, str. 113–122, 131–142, 516–521; Mises:Nationalekonomie, Ženeva, 1940, str. 188–223, 634–645; Hayek: Collectivist EconomicPlanning, Londýn, 1935; Hayek: „Socialst Calculation: The Competitive Solution”, Economica, VII, str. 125–149.

jejího názoru bylo nejvíce potřeba, a chtěla by ukončit výro-by takových statků, jež považovala za méně potřebné. Ne-proveditelnost ekonomické kalkulace ale znemožní nalézt,které metody výroby potřebných statků jsou nejhospodár-nější.

Socialistické vlády Ruska a Německa působí ve světě, v je-hož větší části stále funguje tržní hospodářství. Mohou pro-to ve své ekonomické kalkulaci využívat zahraničních cen.Pouze v důsledku znalosti těchto cen jsou schopny kalkulo-vat, vést účetnictví a plánovat. Situace by se zcela změnila,kdyby byl socialismus přijat ve všech zemích. Pak by již ne-existovaly žádné ceny výrobních faktorů a ekonomická kal-kulace by nebyla možná.

2. Státní podnik v rámci tržníhohospodářství

Obdobná situace nastává, když státem vlastněný popř. stá-tem či místní vládou provozovaný podnik působí v zemi,kde většina ekonomických aktivit je řízena na tržním zákla-dě. Ani jim nečiní ekonomická kalkulace problémy.

Nemusíme si klást otázku, zda by bylo, nebo nebylo mož-né řídit takový státní či městský podnik stejným způsobemjako soukromý podnik. Je totiž pravda, že úřady se většinouod řízení na základě zisku odklánějí. Nechtějí své podnikyprovozovat za účelem dosažení co největšího zisku. Dosaže-ní jiných úkolů považují za důležitější. Jsou ochotny se kvů-li jiným cílům zříci celého zisku či jeho části, nebo dokonceutrpět ztrátu.

Bez ohledu na to, které cíle sledují, je výsledkem této poli-tiky vždy dotování jedněch lidí na úkor druhých. Když stát-ní podnik pracuje ve ztrátě nebo dosahuje jen části zisku,kterého by mohl dosáhnout, kdyby se výhradně orientovalna zisk, omezuje tím rozpočet, což má vliv na daňové po-platníky. Když například městem vlastněný dopravnísystém stanoví zákazníkům tak nízké přepravní ceny, že ji-

90

mi nepokryje ani provozní náklady, daňoví poplatníciv podstatě dotují ty, kteří městskou dopravu používají.

V knize věnované problémům byrokracie se ale nemusí-me těmito finančními hledisky zabývat. Budeme analyzovatjiné důsledky.

Jakmile podnik není provozován v souladu se ziskovýmmotivem, musí být řízen jiným způsobem. Městské úřadynemohou vedoucím jednoduše nařídit: nestarej se o zisk.Musí mu dát konkrétnější a přesnější příkazy. Jaké příkazyto budou?

Zastánci státních a městských podniků mají tendenci odpo-vídat na tyto otázky velmi naivně: povinností státního podni-ku je poskytovat společnosti potřebné služby. Ale problém ne-ní tak jednoduchý. Každý podnik má jediný cíl, poskytovatpotřebné služby. Co ale tento výraz znamená? Kdo rozhodu-je v případě státního podniku, zda je daná služba potřebná?A co je mnohem důležitější: jak zjistíme, že cena poskytnutéslužby není vysoká, tj. že výrobní faktory využívané při po-skytování této služby nejsou odejmuty z ostatních způsobůvyužití, ve kterých by mohly vykonat hodnotnější službu?

V případě soukromého podniku usilujícího o zisk je tentoproblém řešen skrze chování veřejnosti. Důkazem užiteč-nosti poskytnutých služeb je, že dostatečné množství lidí jeochotno za ně platit požadovanou cenu. Nelze pochybovato tom, že spotřebitelé považují služby poskytované pekařemza užitečné. Jsou připraveni platit za chléb požadovanou ce-nu. Při této ceně se výroba chleba zvyšuje do doby, než do-sáhne nasycení trhu, tj. do doby, kdy by další zvýšení odej-mulo výrobní faktory z odvětví, jejichž výrobky spotřebitelépoptávají intenzivněji. Tržní podniky využívají ziskový mo-tiv jako vodítko, dle kterého přizpůsobují své aktivity přá-ním veřejnosti. Vidina zisku žene každého podnikatele k po-skytování takové služby, která je v očích spotřebitelůnejdůležitější. Ceny na trhu jim ukazují, do kterých výrob-ních odvětví mohou investovat.

91

Funguje-li státní podnik bez ohledu na zisk, neposkytu-je chování veřejnosti žádné kritérium jeho užitečnosti.Kde můžeme hledat kritérium potřebnosti poskytova-ných služeb, když státní popř. místní úřady jsou ochotnydále pokračovat v činnosti, přestože provozní nákladypřevyšují obdržené platby od spotřebitelů? Jak můžemezjistit, zda deficit není příliš velký s ohledem na množ-ství poskytnutých služeb? A jak může člověk odhalit, žese schodek nemůže zmenšovat, aniž by se hodnota službyzhoršovala?

Soukromý podnik je odsouzen k zániku, když jeho provo-zování přináší jen ztrátu a není možné nalézt cestu, která byzlepšila toto jeho postavení. Jeho neziskovost je důkazemskutečnosti, že spotřebitel tento podnik nepotřebuje. Sou-kromý podnik nijak nemůže čelit verdiktu veřejnosti a dálepokračovat v činnosti. Manažer ztrátového podniku můževysvětlovat a omlouvat příčiny neúspěchu. Tyto omluvy muvšak nijak nepomohou. Nemohou nijak zabránit ukončeníneúspěšného projektu.

V případě státního podniku je situace odlišná. Objeveníztráty zde není považováno za důkaz neúspěchu. Manažernenese za tuto skutečnost žádnou zodpovědnost. Je úmys-lem jeho nadřízeného – vlády – prodávat za tak nízkou cenu,že se ztráta stává nevyhnutelnou. Kdyby ale vláda přestalastanovovat prodejní ceny a nechala veškeré rozhodování namanažerovi, dala by mu do rukou neomezenou moc dostatse k penězům ze státní pokladny.

Je důležité si uvědomit, že náš problém nemá co do činěnís nutností zabránit manažerům zneužívat jejich pravomocí.Vycházíme z toho, že stát, popř. město, jmenoval poctivéhoa výkonného manažera a že morální klima země, popř. měs-ta a organizace daného podniku poskytuje uspokojivouochranu proti záměrnému porušování povinností. Náš pro-blém leží někde jinde. Vyvstává ze skutečnosti, že každáslužba může být zlepšena pomocí zvýšení výdajů. Bez ohle-

92

du na možný skvělý stav nemocnic, podzemní dráhy či vo-dovodních služeb by manažer vždy dokázal tyto službyzdokonalit, jen kdyby měl k dispozici potřebné prostředky.V žádné oblasti lidských přání nemůže být dosaženo úpl-ného uspokojení takovým způsobem, že by žádné dalšízlepšení již nebylo možné. Odborníci se zabývají zvýšenímuspokojení potřeb pouze v jejich konkrétním druhu činnos-tí. S hranicemi růstu jim svěřeného podniku, které jsou dányomezením uspokojení jiných druhů potřeb, si nedělají a aninemohou dělat hlavu. Není úkolem ředitele nemocnicevzdát se zlepšení městské nemocnice v případě, že toto zlep-šení by zabránilo zdokonalení systému podzemní dráhya naopak. Právě důkladný a poctivý manažer bude usilovato zlepšení služby svého zařízení, jak jen to bude možné. Ná-klady s projektem spojené by se staly značným břemenempro veřejné rozpočty, jelikož takový manažer není ome-zován úvahami o finanční výhodnosti. Stal by se člověkem,který nezodpovědně utrácí peníze daňových poplatníků.Protože toto nepřichází v úvahu, musí vláda věnovat pozor-nost mnoha detailům vedení podniku. Musí přesně stanovitkvalitu a množství poskytovaných služeb a prodávanýchkomodit. Dále musí vydat detailní návody týkající se metod,jež mají být používány při nákupu materiálních výrobníchfaktorů a při najímání a odměňování pracovníků. Jelikož vý-kaz zisků a ztrát není považován za kritérium úspěchu či ne-úspěchu způsobu řízení, jediným prostředkem, jak učinitmanažera odpovědným jeho nadřízenému – státní pokladně– je omezit jeho svévoli pomocí pravidel a předpisů. Do-mnívá-li se manažer, že je účelné utratit více prostředků, nežtyto pokyny umožňují, musí podat žádost o zvláštní přídělpeněz. V takovém případě je rozhodnutí přenecháno jehonadřízenému, vládě, popř. městské správě. Manažer v žád-ném případě není výkonným ředitelem firmy, ale byrokra-tem, tj. úředníkem, který se musí řídit nejrůznějšími předpi-sy. Kritériem dobrého managementu není schválení

93

zákazníky, jehož následkem jsou vyšší příjmy než náklady,nýbrž přísné podřízení se množství byrokratických pravi-del. Uposlechnutí těchto pravidel je nejdůležitějším pravi-dlem byrokratického managementu.

Vláda, popř. radní se budou samozřejmě snažit tato pravi-dla a předpisy sepsat takovým způsobem, aby kvalita po-skytovaných služeb a výše deficitu dosahovala jimi požado-vané úrovně. To však neodstraní byrokratickou povahuřízení a rozhodování. Rozhodující stále zůstává, že manage-ment se musí podřídit vydaným předpisům. Manažer ne-může být hnán k odpovědnosti, byla-li jeho rozhodnutív souladu s těmito předpisy. Jeho hlavní úkol nemůže býtefektivnost jako taková, nýbrž efektivnost v mezích dodr-žování těchto nařízení. Jeho postavení neodpovídá pozicivýkonného pracovníka v podniku orientovaném na zisk,ale vykonavateli veřejné služby, tj. řediteli policejního oddě-lení.

Jedinou alternativou podnikání orientovaného na zisk jebyrokratický management. Bylo by zcela neproveditelné dátjakémukoli člověku či skupině moc čerpat neomezeně veřej-né prostředky. Je nutné omezit moc manažerů státních neboměstských podniků byrokratickými nástroji, nemají-li začítnezodpovědně utrácet veřejné prostředky a nemá-li jejichčinnost rozvrátit celý rozpočet.

94

IV. BYROKRATICKÝMANAGEMENT

SOUKROMÝCH PODNIKŮ■ ■ ■

1. Jak vládní zásahy a narušení ziskovéhomotivu vedou podnikání k byrokratizaci

Žádný soukromý podnik se nikdy nestane kořistí pro by-rokratické metody managementu, jestliže usiluje o jediný cíl– dosažení zisku. Již jsme si ukázali, že při existenci zisko-vého motivu se každý podnik, bez ohledu na svou velikost,snaží organizovat celý podnik a každou jeho část takovýmzpůsobem, aby jej duch kapitalistického zisku prostupovalod střechy až po podlahu.

Žijeme ale ve věku všeobecného útoku na ziskový motiv.Veřejné mínění jej zavrhuje jakožto vysoce nemorální a prospolečnost nesmírně škodlivý. Politické strany a vlády prah-nou po jeho odstranění a chtějí jej nahradit tím, co nazývají„službou“ veřejnosti a co ve skutečnosti je byrokratický ma-nagement.

Není nutné se detailně zabývat tím, čeho v tomto ohledudosáhli nacisté. Nacisté uspěli v úplném odstranění ziskové-ho motivu z vedení podniku. V nacistickém Německu již ne-existuje soukromé podnikání. Již neexistují soukromí podni-katelé. Dřívější podnikatelé se stali pouhými Betriebsführer(vedoucími podniku). Při výkonu své práce nejsou svobod-

95

ní, musí bezvýhradně poslouchat příkazy vydávané Říš-ským ministerstvem průmyslu, Reichswirtschaftsministerium,a jeho podřízenými krajskými zastoupeními a pobočkami.

Vláda nestanovuje jen ceny, zápůjční a výpůjční úrokovémíry, výši platů a mezd, množství, jež mají být vyrobena,a metody, které se mají při výrobě používat. Každému ob-chodníkovi přiděluje určitý příjem, což z něj vlastně činí pla-ceného státního zaměstnance, tj. vykonavatele veřejné služ-by. Tento systém nemá, až na stejné názvosloví, nicspolečného s kapitalismem ani s tržní ekonomikou. Jednáse jednoduše o německý typ socialismu, Zwangswirtschaft.Od ruského modelu socialismu, tj. systému úplného zestát-nění veškerých podniků, se liší pouze technickými jednotli-vostmi. A je to samozřejmě, stejně jako ruský systém, režimsocialistické organizace, který je čistě autoritářský.

Ve zbytku světa nešel vývoj věcí až tak daleko. V anglo-saských zemích soukromé podnikání stále existuje. Aleobecná tendence dnešní doby je nechat vlády, aby zasahova-ly do soukromého podnikání. A tyto zásahy v mnoha pří-padech vnucují soukromým podnikům byrokratický mana-gement.

2. Zásahy týkající se výše ziskuVláda může uplatňovat různé metody, aby omezila zisky,

kterých podnik může dosáhnout. Nejčastější metody jsou:I. Zisky, které je možné z určitých činností získat, jsou ome-

zené. Přebytek je buď odevzdán úřadu, např. městu, ne-bo je rozdělen na prémie zaměstnancům, anebo musí býtodstraněn snížením cen, jež jsou účtovány zákazníkům.

II. Úřad je oprávněn stanovit ceny, jež si podnik smí účtovatza prodávané statky či vykonané služby. Úřad využívásvé moci k ochraně před tím, co nazývá nadměrnými zis-ky.

III. Podnik si nemůže za prodávané zboží a vykonané služ-by účtovat víc, než jsou jeho skutečné náklady plus při-

96

rážka, kterou určí úřad buď jako procento z nákladů, ne-bo jako fixní částku.

IV. Podnik si může vydělat tolik, kolik umožňují tržní pod-mínky. Ale pohybuje-li se nad určitou částkou, daně po-hltí celý zisk, nebo jeho větší část.

Všechny tyto příklady spojuje skutečnost, že podnik již ne-má zájem na zvyšování svých zisků. Ztrácí motivaci snižo-vat náklady a vykonávat svou činnost co nejefektivněji a nej-levněji. Na druhou stranu veškeré překážky zdokonalovánívýrobních postupů a pokusů snižovat náklady zůstávají. Ri-ziko spojené s využitím nových úsporných opatření dopadána podnikatele. Stále musí řešit spory související s požadav-ky zaměstnanců na vyšší mzdy a platy.

Veřejné mínění, ovlivněné falešnými báchorkami socialis-tů, ukvapeně obviňuje soukromé podnikatele. Tvrdí se, že jeto právě jejich nemorálnost, která má za následek snižující seefektivnost. Kdyby podnikatelé byli tak svědomití a od-daní podpoře veřejného blaha, jako jsou nesobečtí státníúředníci, usilovali by neochvějně podle svých nejlepšíchschopností o zlepšení služeb a nestarali by se sobeckyo pouhé dosažení zisku. Pouze jejich chtivost a lakota ohro-žuje funkčnost podniků, kde existují jen omezené možnostidosažení zisku. Proč by se člověk neměl snažit pracovat conejlépe, i když nemůže za dobře vykonanou práci očekávatžádné osobní výhody?

Těžko si lze představit něco absurdnějšího, než takto dávatbyrokrata podnikateli za příklad. Úkolem byrokrata neníusilovat o zdokonalení. Jeho povinností je řídit se pravidlya nařízeními jeho nadřízených. Nemůže se pustit do inova-cí, jestliže tato činnost není schválena jeho nadřízenými. Je-ho povinností a jeho ctností je poslušnost.

Vezměme si příklad armády. Armády jsou dozajista neji-deálnější a nejdokonalejší byrokratické organizace. Ve vět-šině zemí jsou řízeny důstojníky, kteří jsou oddáni jen jed-nomu cíli – zajistit co nejefektivnější fungování státních

97

ozbrojených sil. Nicméně pro řízení vojenských záležitostíje typické tvrdošíjné nepřátelství vůči každému pokusuo zlepšení. Říká se, že generalita je vždy připravena na mi-nulou válku, nikoli na válku budoucí. Každá nová myš-lenka naráží na neoblomný odpor ze strany lidí odpověd-ných za řízení. Lidé přinášející nové myšlenky dobyrokratických struktur mají ty nejhorší zkušenosti. Nenítřeba se těmito skutečnostmi dále zabývat, neboť jsou kaž-dému známy.

Důvod tohoto neuspokojivého stavu je zřejmý. Pokrok ja-kéhokoli druhu je vždy v rozporu se starými a zaběhlýmipostupy, a proto také s předpisy, které na jejich základěvznikly.

Každý krůček kupředu je formou změny přinášející velkárizika. Je jen pár lidí, obdařených mimořádnými a nevšední-mi schopnostmi, kteří mají dar plánovat nové věci a rozpo-znávat jejich přínos. V kapitalismu se inovátor může poku-sit uskutečnit své plány i přes neochotu většiny ocenitpřínos těchto plánů. Stačí, když se mu podaří přesvědčit ně-jakého člověka, aby mu do začátku půjčil. V byrokratickémsystému je nezbytné přesvědčit nadřízené, jimiž jsou větši-nou lidé staří, zvyklí dělat věci předepsanými způsoby, při-čemž většinou nejsou otevřeni novým myšlenkám. V situa-ci, kdy prvním krokem je získání souhlasu takovýchto lidí,nelze očekávat žádný pokrok či reformu. Průkopníci novýchmetod jsou pokládáni za rebely a je s nimi také tak jednáno.Pro byrokratickou mysl je nejvyšší ctností poslušnost záko-nům, tj. lpění na zvycích a zažitých praktikách.

Říci podnikateli, jehož projekt má omezenou naději na do-sažení zisku: „Chovej se jako svědomití byrokraté,“ je stejné,jako mu říci, aby se vyhýbal jakékoli reformě.

Nikdo nemůže být správným byrokratem a inovátoremzároveň. Pokrok je přesně to, s čím předpisy a nařízení ne-počítají. Nevyhnutelně tedy stojí mimo okruh byrokratic-kých aktivit.

98

Předností ziskového systému je, že za zlepšení přináší od-měnu dost vysokou na to, aby motivovala k vysoce riziko-vým aktivitám. Je-li tato odměna odstraněna nebo výrazněsnížena, pokrok přestává připadat v úvahu.

Velké podniky utrácejí značný obnos za výzkum, protožetouží po ziscích pramenících z nových výrobních metod.Každý podnikatel vždy hledá zlepšení, usiluje o vyšší ziskbuď cestou snížených nákladů nebo zdokonalování svýchvýrobků. Veřejnost spatřuje pouze úspěšnou inovaci a ani sineuvědomuje, kolik podniků neuspěje, protože přijetím no-vých postupů učinily chybu.

Je zbytečné žádat podnikatele, aby se při neexistenci zis-kového motivu pustil do všech zlepšení, kteréá by býval za-vedl, kdyby se mohl následně těšit z dosaženého zisku. Svo-bodný podnikatel rozhoduje na základě důkladnéhoa opatrného prověření všech kladů a záporů a na základězvážení nadějí na úspěch. Zvažuje možný zisk oproti možnéztrátě. Neboť ztráta či zisk dopadnou na něj samotného. Toje klíčové. Zvažování rizika ztráty vlastních peněz oprotimožnému zisku vlády či ostatních lidí zcela mění úhel po-hledu.

Je zde však něco důležitějšího. Nesprávná inovace určitěnepostihne pouze investovaný kapitál, ale zrovna tak nutněsníží budoucí zisky. Kdyby bylo dosaženo zisků, pak by je-jich větší část odtekla do státní pokladny. Nižší zisky potéovlivní výši státních příjmů. Vláda nedovolí podnikateli ris-kovat to, co ona považuje za své vlastní příjmy. Vláda se do-mnívá, že je neospravedlnitelné ponechat podnikateli právovystavit riziku ztráty něco, co jsou v podstatě peníze státu.Omezí podnikatelovu svobodu rozhodovat o „jeho“ záleži-tostech, které ve skutečnosti již jeho nejsou. Má je pod kon-trolou stát.

Něco takového již můžeme vidět. V případě smluv, jejichžcena je stanovena přirážkou k nákladům, se vláda snaží při-jít si na své nejen dohledem nad tím, zda smluvní stranou

99

vykazované náklady byly skutečně vydány, a o nic méněi nad tím, zda byly za smluvních podmínek přípustné. Kaž-dé snížení vykazovaných nákladů považuje za samozřejmé,ale neuznává výdaje, které nejsou dle názoru jejích zaměst-nanců – úředníků – nezbytné. Výsledek je následující: Pod-nikatel utratí určitý peněžní obnos se záměrem snížit výrob-ní náklady. Je-li úspěšný, výsledkem při použití metodypřirážky k nákladům je snížení jeho zisku. Není-li úspěšný,vláda mu tyto jeho výdaje nenahradí a on opět dosahujeztráty. Každý pokus podnikatele cokoli v tradičním způso-bu výroby změnit se musí obrátit proti němu. Jediná cesta,jak se vyhnout trestu, je nic neměnit.

V oblasti zdanění jsou omezení uvalená na mzdy počát-kem sledu dalších událostí. Tato omezení se v současnostitýkají pouze vyšších platů. Ale sotva se na tomto bodě za-staví. Je-li jednou přijat princip, že finanční úřady mají prá-vo stanovit, zda jisté náklady, srážky či ztráty jsou oprávně-né, či nikoli, omezí se tím též moc podnikatelů nakládats ostatními nákladovými položkami. Pak se management,před tím, než se pustí do jakékoli změny, nezbytně bude mu-set ujistit, zda daňové úřady požadované výdaje schválí. Vý-běrčí daní se stanou lidmi, kteří budou mít hlavní slovo vevěcech výroby.

3. Zasahování do výběru pracovníkůKaždý vládní zásah do fungování soukromého podnikání

má za následek stejně katastrofické následky. Ochromuje ini-ciativu a plodí byrokratismus. Nebudeme se zabývat všemipoužívanými způsoby. Postačí, vybereme-li si jeden ob-zvláště škodlivý příklad.

Dokonce i v 19. století, v době vrcholného evropského li-beralismu, nebylo soukromé podnikání nikdy tak svobodnéjako kdysi ve Spojených státech. V kontinentální Evropěkaždý podnik a obzvláště každá korporace byla v mnohaoblastech závislá na rozhodnutích státních orgánů.

100

Úřady mohly vážně poškodit jakýkoli podnik. Aby se ma-nagement tomuto nebezpečí vyhnul, musel dobře vycházets lidmi u moci.

Nejpoužívanějším způsobem bylo vyhovět přání vládyohledně složení rady ředitelů. Ve Velké Británii dokoncerada ředitelů, ve které nebylo zastoupeno několik šlechti-ců, nebyla považována za hodnu uznání. V konti-nentální Evropě, a obzvláště ve východní a jižní, byliv těchto radách hojně zastoupeni bývalí ministři a generá-lové, politici, včetně bratranců, švagrů, spolužáků a jinýchpřátel vysoce postavených lidí. Po těchto ředitelích nebylypožadovány žádné obchodní schopnosti nebo zkušenostis vedením podniku. Přítomnost takovýchto ignorantů by-la v radách ředitelů celkem vzato neškodná. Většinou jenpobírali své peníze a podíly za zisku. Byli zde však jiní pří-buzní a přátelé lidí u moci, kterým se nepodařilo na ředi-telské funkce dosáhnout. Pro ně zde byly placené pozicev nižších funkcích. Tito lidé byli mnohem větší přítěží nežpřínosem.

Se vzrůstajícími státními zásahy do podnikání bylo ne-zbytné vytvořit nové pozice, jejichž držitelé měli za úkolurovnávat problémy s úřady. Nejprve to byl pouze jeden vi-ceprezident „ve věcech týkajících se státní administrativy“.Později se hlavním úkolem prezidenta a všech viceprezi-dentů stalo být zadobře s vládou a politickými stranami.Nakonec si žádná korporace nemohla dovolit „luxus“ mít vevýkonné funkci člověka, který by nevyhovoval vládě, odbo-rům a velkým politickým stranám. Nejvhodnějšími kandi-dáty na výkonné pozice se stali bývalí státní úředníci, ná-městci a radové nejrůznějších ministerstev.

Tito lidé se ani trochu nestarali o prosperitu firem. Byli na-vyklí na byrokratický management a podle toho měnili stylfungování firem. Proč se trápit uváděním lepších a levněj-ších produktů, můžeme-li se spolehnout na podporu ze stra-ny vlády? Zajímali se především o státní zakázky, účinnější

101

celní ochranu a jiné výhody ze strany státu. Za takováto pri-vilegia platili příspěvky do rozpočtů politických stran, dofondů určených k šíření státní propagandy a dopomáhali kejmenování lidí sdílících sympatie s vládnoucími stranamido vysokých postů.

Pryč jsou doby, kdy personál velkých německých korpora-cí byl vybírán dle obchodních a technologických schopností.Bývalí členové politicky spřízněných studentských klubůměli často lepší šance na zaměstnání a kariérní postup nežschopní experti.

Americké podmínky jsou velmi odlišné. Tak jako v každéoblasti byrokracie, „zaostává“ Amerika taktéž ve sféře byro-kratizace soukromého sektoru. Je otázkou, zda měl ministrIckes pravdu, když řekl: „Každý velký podnik je byrokra-cií.“15 Pokud má ministr pravdu, nebo alespoň si lze jeho vý-rok tak vykládat, pak se nejedná o výsledek vývoje soukro-mého podnikání, ale o nárůst státních zásahů do podnikání.

4. Neomezená závislost na rozhodnutíchstátních úředníků

Každý americký podnikatel, který měl možnost poznatekonomické podmínky jižní a východní Evropy, shrnul svépoznatky do dvou bodů: Podnikatelé v těchto zemích se ne-starají o efektivnost výroby a vlády jsou v rukou zkorum-povaných skupin. Tato charakteristika je celkem vzatosprávná. Nechává však stranou skutečnost, že jak výrobníneefektivnost, tak korupce jsou výsledky provádění státníchzásahů do soukromého sektoru v těchto zemích.

V takovém systému má vláda neomezenou moc zničit kaž-dého soukromého podnikatele nebo jej učinit terčem svépřízně. Úspěch či neúspěch každého podnikání závisí zcelana vůli lidí u moci. Není-li podnikatel občanem silného za-hraničního státu, jehož diplomatický či konzulární zástupce

102

15 The New York Times Magaine, 16. ledna 1944, str. 9.

mu poskytne ochranu, je dán na milost státní administrativěa vládnoucí straně. Mohou mu odebrat veškerý majetek či jejzatknout. Na druhou stranu chtějí-li, mohou z něj učinit bo-háče. Vláda stanovuje výši cel a přepravní sazby. Uděluje čiodnímá dovozní a vývozní licence. Každý občan či rezidentje povinen prodat vládě veškeré devizy za jí stanovenou ce-nu. Na druhé straně je vláda jediným prodávajícím deviza je oprávněna ad libitum odmítnout komukoli devizy pro-dat. V Evropě, kde skoro každá výroba závisí na dovozu za-řízení, strojů, surovin a polotovarů ze zahraničí, znamenátakové odmítnutí uzavření továrny. Konečné stanovení da-ňové povinnosti je ponecháno prakticky na libovůli úřadů.Vláda může použít jakoukoliv záminku pro zabavení jaké-hokoliv podniku či obchodu. Parlament je loutkou v rukouvládnoucích sil. Soudy nefungují.

V takovém prostředí se podnikatel musí uchýlit ke dvě-ma prostředkům: diplomacii a úplatkářství. Tyto praktikymusí používat nejenom ve vztahu k vládnoucí straně, aleo nic méně také ve vztahu k pronásledovaným a mimo zá-kon postaveným opozičním skupinám, které se mohoujednoho dne chopit žezla. Jedná se o nebezpečný způsobdvojího zacházení. V takovémto prohnilém prostředí mo-hou přežívat pouze lidé zbavení strachu a zábran. Podni-katelé, kteří vyrostli v liberálnější době, se neuplatnía jsou nahrazováni dobrodruhy. Západoevropští a američ-tí podnikatelé, zvyklí na prostředí, kde vládne zákonnosta korektnost, se neobejdou bez pomoci lidí znalých míst-ních poměrů.

Tento systém samozřejmě nenabízí příliš podnětů k tech-nologickým zdokonalením. Podnikatel uvažuje o dodatečnéinvestici pouze tehdy, může-li si koupit zařízení na úvěr odzahraniční firmy. Být v roli dlužníka společnosti z některézápadní země je považováno za výhodu, neboť lze očekávat,že příslušní diplomaté zasáhnou a věřitele ochrání, čímž po-mohou také dlužníkovi. Nová výrobní odvětví zahajují svou

103

činnost pouze v případě, že jim vláda udělí takové výhody,které zajistí dosažení ohromných zisků.

Bylo by chybou vinit za tuto korupci systém státních zása-hů a byrokratismus jako takový. Máme zde co do činěnís byrokratismem, který zdegeneroval do podoby systémuzaloženého na vydírání, který ovládají amorální a zkorum-povaní politici. Musíme si ale uvědomit, že tyto země by setomuto zlu vyhnuly, kdyby se bývaly nepřipravily o systémsvobodného podnikání. Poválečná hospodářská obnovatěchto zemí musí začít radikální změnou prováděných poli-tik.

104

V. SOCIÁLNÍ A POLITICKÝVÝZNAM BYROKRATIZACE

■ ■ ■

1. Filozofie byrokratismuOdpor, který lidé vyjadřovali v dřívějších bojích za svobo-

du, byl prostý a každému srozumitelný. Na jedné straně by-li tyran a jeho pomocníci a na druhé zastánci vlády lidu. Po-litické konflikty byly představovány boji různých skupino převahu. Otázky byly: Kdo by měl vládnout? My, nebooni? Několik málo vyvolených, nebo větší množství lidí?Despota, šlechta, nebo lid?

Dnes je tato otázka pitvána módní filozofií – statolatrií. Po-litické konflikty jsou spíše než boji dvou skupin lidí bojemdvou principů – dobra a zla. Dobro ztělesňuje zbožštělý stát,zhmotnění věčné ideje morálky, a zlo představuje neotesanýindividualismus sobeckých lidí. V tomto sporu je právovždy na straně státu a jednotlivec se vždy mýlí. Stát je zo-sobněním všeobecného blahobytu, spravedlnosti, kulturya vyšší moudrosti. Oproti tomu jednotlivec je ubohý lotra zlomyslný hlupák.

Pokud Němec říká „der Staat“ nebo když marxista říká„společnost“, vyslovuje tato slova s hlubokou úctou. Jak jenvůbec může někdo být tak zvrhlý a zpochybňovat úlohu té-to Nejvyšší bytosti?

Ludvík XIV. byl velmi otevřený a upřímný, když říkal: Jájsem stát. To moderní etatista je uvědomělý: Jsem služebník

105

státu, ale – míní – stát je bůh. Je možné revoltovat proti bour-bonskému králi a Francouzi tak činí. Nelze se však bouřitproti božskému státu, proti těmto pokorným, úslužným li-dem, proti byrokratům.

Neptejme se na upřímnost držitele úřadu, jehož záměryjsou dobré. Je zcela naplněn ideou, že jeho svatou mocí jebojovat za svoji modlu, a to proti sobeckosti chátry. Vesvých vlastních očích je průkopníkem věčných zákonů.S pozemskými zákony, které byly do zákoníků vloženyobhájci individualismu, se necítí být morálně spjat. Člověkpřece nemůže opravdové božské zákony – zákony státu –nijak měnit. Pokud by jednotlivý občan porušil zákony svézemě, stal by se zločincem a byl by potrestán. Jednal byv zájmu své osobní výhody. Ale je něco zcela odlišného,pokud držitel úřadu podle státem přijatých zákonů jednáve prospěch „státu“. Podle názoru „reakčního“ soudu bymohl, viděno čistě technicky, být obviněn z přečinu. Alepodle vyššího principu mravního jednal správně. Porušilsice pozemské zákony, ale nejednal proti zákonům bož-ským.

Toto je jádrem byrokratické filozofie. Psané zákony jsouv očích funkcionářů překážkami vybudovanými na ochra-nu lotrů před oprávněnými požadavky společnosti. Proč byměl ujít kriminálník potrestání jen proto, že „stát“ při jehopronásledování porušil několik nevýznamných formalit?Proč by měl člověk platit nižší daně jen proto, že jsou v da-ňových zákonech mezery? Proč by si měli právníci vydělá-vat na své živobytí radami lidem o tom, jak využít nedoko-nalostí psaných zákonů? K čemu slouží všechna taomezení, která jsou upřímným, na blaho lidu zaměřenýmčinnostem státních úředníků ukládána zákony? Kdyby takjenom neexistovala ústava, lidská práva, zákony, parlamentani soudy! Žádné noviny a žádní právníci! Jaký by to bylkrásný svět, kdyby bylo jen na „státu“ všechny zlořády na-pravovat!

106

Takovou mentalitu dělí už jen krůček od naprosté totalityv podání Stalina nebo Hitlera.

Je zřejmé, jaká odpověď musí být těmto byrokratickým ra-dikálům dána. Občan může odpovědět: Můžete být vynika-jícími a vznešenými lidmi, mnohem lepšími, než jsme myostatní. Nezpochybňujeme vaše schopnosti a inteligenci.Nejste ale na zem sesláni bohem jménem „stát“. Jste služeb-níky zákonů, řádně přijatých zákonů naší země. Vaším úko-lem není zákon kritizovat a už vůbec ne jej překračovat. Tím,že překračujete zákony, jste škodlivější než většina zločinců,ať už byly vaše úmysly jakkoli dobré. Neboť vy jste jmeno-váni, hájeni a placeni, abyste dodržování zákonu vynucova-li, a ne je obcházeli. I ten nejhorší zákonů je lepší než byro-kratická tyranie.

Podstatný rozdíl mezi policistou a vrahem dětí nebomezi daňovým úředníkem a zlodějem spočívá v tom, že po-licista a daňový úředník jsou poslušni zákonů a sjednávajíjejich naplnění, zatímco vrah dětí a zloděj je porušují. Pokudby byl zákon odstraněn, bude společnost zničena anarchií.Stát je jediné zřízení, které je oprávněno používat nátlaka moc a jednotlivce poškozovat. Tahle silná moc nemůže býtpřenechána libovůli několika lidí, ať by se již cítili jakkolikompetentní nebo chytří. Používání této moci je za všechokolností omezeno. To je úkolem zákonů.

Držitelé úřadů ani úředníci nejsou stát. Jsou to lidé vybra-ní pro aplikaci zákonů. Člověk by mohl tyto názory nazývatortodoxní a doktrinální. Ve skutečnosti jsou vyjádřením sta-ré moudrosti. Ale alternativou k vládě zákonů je vláda des-potů.

2. Byrokratická úslužnost Úkolem úředníka je služba veřejnosti. Za zřízení svého

úřadu vděčí – přímo či nepřímo – legislativnímu aktu a po-skytnutí nutných prostředků k činnosti z rozpočtu. Je vyko-navatelem zákonů své země. Vykonáváním svých povinnos-

107

tí se osvědčuje jako užitečný člen společnosti, dokoncei když jím realizované zákony neslouží k všeobecnému bla-hobytu. On není odpovědný za jejich kvalitu. Na vině jsousuverénní lidé, a ne ti, kteří svědomitě naplňují vůli lidu.Tak jako paliči kořalek nejsou odpovědní za opilost, nemo-hou být ani státní úředníci obviňováni z nežádoucích ná-sledků nedokonalých zákonů.

Na druhé straně není zásluhou byrokratů, že jejich jedná-ní je v mnoha ohledech blahodárné. Pokud činnost minis-terstva vnitra způsobí, že občané jsou dobře chráněni protivraždám, loupežím a krádežím, nezavazuje to zbytek náro-da k větší vděčnosti policejním úředníkům než jiným obča-nům, kteří vykonávají užitečné činnosti. Policisté ani hasičinemají větší nárok na vděčnost veřejnosti než lékaři, želez-niční inženýři, svářeči, námořníci nebo výrobci libovolnéhoužitečného zboží. Dopravní policista nemá větší důvod k je-šitnosti než výrobce semaforů. Není jeho zásluhou, že mu je-ho nadřízení uložili úkol, při jehož vykonávání denně hodi-nu co hodinu zabraňuje dopravním nehodám, a tímzachraňuje životy mnoha lidí.

Je pravda, že společnost by bez služeb policistů, výběrčíchdaní a soudních úředníků nemohla fungovat. Stejně tak jeale pravda, že velká škoda by plynula také z toho, že by ne-byli žádní metaři, kominíci nebo umývači nádobí. V rámcispolečenské dělby práce závisí každý občan na výkonechvšech ostatních. Výborný chirurg a vynikající hudebník bynikdy nemohli všechno své úsilí koncentrovat na chirurgiia hudbu a stát se vynikajícími specialisty, pokud by je dělbapráce neosvobodila od zajišťování mnoha maličkostí. Velvy-slanec ani strážce majáku nemají větší nárok na označeníopora společnosti než vrátný nebo uklízečka. Neboť při exi-stenci dělby práce spočívá struktura společnosti na rame-nech všech mužů a žen.

Jsou samozřejmě muži a ženy, kteří altruistickým a zcelanezištným způsobem poskytují své služby společnosti. Bez

108

hrdinství a sebeobětování ze strany elit by lidstvo nikdy ne-dosáhlo současného stavu civilizace. Každý krok kupředuna cestě ke zlepšení duševně-morálních podmínek byl zá-sluhou lidí, kteří byli připraveni své vlastní blaho, zdravía život obětovat pro věc, kterou považovali za spravedlivoua dobročinnou. Konali to, co považovali za svou povinnost,aniž by se ohlíželi na to, zda nebudou šikanováni. Tito lidénepracovali kvůli odměně, sloužili své věci až do smrti.

Němečtí metafyzikové a obdivovatelé státu zcela záměrněvšechny lidi ve státních službách oděli aureolou takovéhoaltruistického sebeobětování. Ve spisech německých etatistůse objevuje státní úředník jako svatý mudrc, jako druh mni-cha, který si odříká všechny pozemské radosti a všechnoosobní štěstí, jen aby sloužil ze všech sil zástupci boha: kdy-si Hohenzollernům, nyní Vůdci. Staatsbeamte nepracuje zaplat, protože žádný plat není přiměřenou odměnou neoce-nitelných a bezplatných dobrých skutků, které si od něj spo-lečnost bere. Společnost mu nedluží žádnou odměnu, pouzepříjem úředníka, který je vyměřen jeho pozicí v rámci ofici-ální hierarchie. Nazývat tento příjem platem je špatnou vol-bou slov.16 Tento špatný výraz používají pouze liberálové,kteří jsou prý zabráni do předsudků a chyb komercialismu.Pokud by Beamtengehalt (příjem poskytovatele státní služby)byl opravdovým platem, bylo by jenom správné a přirozenézajistit držitelům úřadů vyšší příjmy než komukoliv mimooficiální hierarchii. Při vykonávání svých povinností je prýkaždý úředník místodržitelem svrchovanosti a neomylnostistátu. Jeho svědecké výpovědi platí více než výpovědi neú-ředníků.

Tohle vše byl čirý nesmysl. Ve všech zemích jsou lidéstátními úředníky většinou proto, že plat a penze úřední-ků byly větší, než jaké mohli očekávat v jiných zaměstná-ních. Svou činností pro vládu se ničeho nezříkají. Státní

109

16 Viz Laband: Státní právo německé říše, I, 5. vyd., 1911, str. 500.

služba pro ně bylo nejziskovější zaměstnání, jaké mohlinajít.

Podnětem pro vstup do státní služby nebyla v Evropě jenvýše platu a penze. Mnozí uchazeči, a nikoli ti nejlepší, bylipřitahováni nenáročností práce a jistotou. Státní zaměstnáníje zpravidla méně náročné než v privátním sektoru. Kromětoho jmenování do funkce platilo doživotně. Zaměstnanecmohl být propuštěn jen tehdy, pokud byl v soudním řízeníshledán vinným ze zanedbání své povinnosti. V Německu,Rusku a Francii nastupovalo každý rok mnoho tisíc mla-dých mužů, jejichž život byl zcela naplánován, na 1. stupeňstředoškolského vzdělání. Školu dokončili, získali zaměst-nání v některém z mnoha úřadů, sloužili třicet nebo čtyři-cet let a poté odešli do důchodu. Život pro ně nepřipravilžádná překvapení ani senzace, vše bylo předem jasné a zná-mé.

Rozdíl mezi společenskou prestiží zaměstnání ve stát-ních službách v kontinentální Evropě a v Americe můžebýt ozřejmen na jednom příkladu. V Evropě nabývalaspolečenská a politická diskriminace menšin takové podo-by, že osobám z těchto skupin byl odepřen přístup kevšem státním zaměstnáním, ač šlo třeba o málo významnépozice s nízkým platem. V Německu, Rakousku-Uherskua mnoha dalších zemích byla všechna podřadná zaměst-nání, která nevyžadovala žádné zvláštní schopnosti nebovzdělání (jako hlídači, soudní zřízenci, listonoši, domovní-ci), zákonem rezervována pro bývalé vojáky, kteří aktivnědobrovolně sloužili v armádě déle, než předepisoval zá-kon. Tato zaměstnání byla brána jako vysoce hodnotné od-měny pro poddůstojníky. V očích veřejnosti byla prácevrátného v kanceláři privilegiem. Pokud by v Německubyla skupina svým statusem odpovídající postavení ame-rických černochů, nikdy by se její členové nemohli odvážito taková zaměstnání ucházet. Věděli by, že takový cíl jepro ně nedosažitelný.

110

3. Byrokrat jako voličByrokrat není jenom zaměstnancem státu. Na základě de-

mokratické ústavy je současně voličem a jako takový sou-částí státu, tedy svého zaměstnavatele. Nachází se ve zvlášt-ní situaci: je jak zaměstnavatelem, tak i zaměstnancem.A jeho finanční zájem jakožto zaměstnance převyšuje jehozájem jakožto zaměstnavatele, neboť mnohem více penězz veřejných zdrojů pobírá, než kolika sám na daních přispí-vá.

Tento zdvojený vztah se stává tím významnější, čím více li-dí se na výplatní listině státu nachází. Byrokrat jako voličusiluje mnohem více o zvýšení platu než o udržení vyrov-naného státního rozpočtu. Jeho hlavní snahou je co možnánejvíce nafouknout objemy výplat.

Politická struktura Německa a Francie byla v posledníchletech, která předcházela pádu jejich demokratických ústav,ve velké míře ovlivněna okolností, že pro značnou část voli-čů byl stát zdrojem příjmů. Bylo zde nejen ohromné množ-ství zaměstnanců ve veřejném sektoru a těch, kteří bylizaměstnáni v zestátněných odvětvích národního hospodář-ství (železnice, pošty, telegrafní a telefonní úřady), ale taképříjemců podpor v nezaměstnanosti a plateb ze sociálníhopojištění, jakož i rolníků a některých jiných skupin, které státpřímo nebo nepřímo dotoval. Jejich hlavní úsilí směřovalok tomu, aby obdrželi více veřejných prostředků. Nestarali seo „idealistické“ otázky o svobodě, spravedlnosti, nadvládězákonů a dobré vládě. Chtěli více peněz, to bylo vše. Žádnýkandidát na post v parlamentu, zemské nebo obecní raděnemohl podstoupit riziko postavit se proti touze zaměst-nanců veřejného sektoru po zvyšování platů. Nejrůznějšípolitické strany se snažily vzájemně se předhánět ve velko-rysosti.

V 19. století se jednotlivé parlamenty snažily veřejnévýdaje co možná nejvíce omezovat. Nyní se ale spořivostíopovrhuje. Jak strana u moci, tak i opozice se štědrostí do-

111

máhají popularity. Vytváření nových úřadů s novými za-městnanci je označováno jako „pozitivní“ politika a každýpokus zamezit rozhazování veřejných peněz je hanlivě na-zýván „negativismem“.

Žádná zastupitelská demokracie nemůže obstát, jestliževelká část voličů stojí na výplatní listině státu. Jestliže se po-slanci nepovažují více za věrné zmocněnce daňových po-platníků, nýbrž za představitele příjemců platů, mezd, sub-vencí, podpor v nezaměstnanosti a jiných dobrodiníz daňového hrnce, pak je s demokracií amen.

Toto je jeden z rozporů dnešního chápání ústavních práv.Dopustil, že mnoho lidí nad budoucností demokracie zoufá.V míře, ve které jsou přesvědčeni o nevyhnutelnosti vývojesměrem k větším zásahům státu do hospodářství, směremk více úřadům s více zaměstnanci a k větším podporámv nezaměstnanosti a subvencím, nemohli nic jiného nežztratit důvěru ve vládu lidu.

4. Byrokratizace myšleníModerní trend směřování ke státní všemoci a totalitaris-

mu by byl v zárodku potlačen, kdyby se jeho zástupci ne-postarali o to, aby mladým lidem vnutili svoji doktrínua zamezili jim důkladně se obeznámit s ekonomickýmučením.

Ekonomie je teoretická věda a jako taková neříká nico tom, jaké hodnoty by měl člověk mít a o jaké cíle by mělusilovat. Nestanovuje žádné konečné cíle. To není úlohamyslitelů, to je úloha jednajících lidí. Věda je produktemmyšlení, jednání je produktem vůle. V tomto smyslu může-me říci, že ekonomie – jakožto věda – je neutrální vzhledemke konečným cílům lidského snažení.

Avšak jinak je tomu v případě prostředků, které majíbýt k dosažení stanovených společenských cílů použity.Zde je ekonomie jediným spolehlivým vodítkem jednání.Chtějí-li lidé při sledování společenských cílů uspět, mu-

112

sí své chování přizpůsobit výsledkům ekonomickéhomyšlení.

Nejvýznačnějším rysem intelektuálních dějin v posled-ních sto letech je boj proti ekonomii. Obhájci státní všemocise nepouštěli do žádné diskuse o věcných problémech. Urá-želi ekonomy, podezírali je z nekalých motivů, zesměšňova-li je a proklínali.

Není úkolem této knihy zabývat se tímto jevem. Omezímese pouze na popsání role, kterou v tomto vývoji sehrála by-rokracie.

Ve většině zemí evropského kontinentu jsou univerzityřízeny státem. Podléhají dozoru ministerstva školství, pří-padně ministerstva vzdělávání, stejně jako je policejnístráž podřízena vedoucímu policejního oddělení. Docentijsou zaměstnanci státu, tak jako jimi jsou pořádkoví poli-cisté a celníci. Liberalismus 19. století se pokoušel omezitprávo ministerstva školství na zasahování do svobodyuniverzitních profesorů. Přesto když vláda jmenovala pro-fesory, jmenovala toliko důvěryhodné a spolehlivé osoby,tzn. osoby, které souhlasily s názory vlády a byly připra-veny zavrhnout ekonomii a vyučovat doktrínu státní vše-moci.

Stejně jako ve všech ostatních sférách byrokratizace byloNěmecko 19. století také v tomto ohledu daleko předostatními zeměmi. Nic nevystihuje ducha německých uni-verzit lépe než jedna pasáž z proslovu, který přednesl fy-ziolog Emil du Bois-Reymond, zastávající dvě funkce – rek-tora Berlínské univerzity a prezidenta Pruské akademievěd, v roce 1870: „Umístěni v dohledu královského zám-ku, jsme my, Berlínská univerzita, od dob našeho založeníintelektuálními strážci rodu Hohenzollernů.“ Představa, žetakový věrný služebník krále by mohl dávat najevo názory,které by odporovaly zásadám vlády, jeho zaměstnavatele,byla pruskému myšlení nepochopitelná. Obhajování teo-rie, že existuje něco jako ekonomické zákony, bylo považo-

113

váno za způsob povstání. Kdyby totiž ekonomické zákonyexistovaly, nemohly by být vlády považovány za všemoc-né a jejich politika by nemohla být úspěšná, pokud by se tě-mito zákony neřídila. Proto němečtí profesoři společen-ských věd usilovali o odsouzení skandálního „bludu“, žev ekonomických jevech existuje určitá pravidelnost. Výukaekonomie byla dána do klatby a na její místo byly dosaze-ny wirtschaftliche Staatswissenschaften (ekonomické aspektypolitických věd). Jediné kvality, které byly od učitele soci-álních věd požadovány, byly podceňování působení tržní-ho systému a zanícená podpora státního dozoru. Za císařenebyli radikální marxisté, otevřeně hájící revoluční povstá-ní a násilný pád vlády, jmenováni řádnými profesory.Tato diskriminace byla Výmarskou republikou v podstatěodstraněna.

Ekonomie se zabývá působením celého systému spole-čenské kooperace, změnami všech jeho pohnutek a vzá-jemnou závislostí různých odvětví národního hospodář-ství. Nemůže být rozbita na oddělené části, jimiž by sezabývali odborníci a zanedbávali části zbylé. Je prostě ne-smyslné studovat peníze nebo práci nebo zahraniční ob-chod se stejným způsobem specializace, který používajíhistorikové, když rozčleňují lidské dějiny na různé oddí-ly. Dějiny Švédska mohou být zpracovány téměř bez vzta-hu k dějinám Peru. Ale není možné zabývat se mzdový-mi sazbami bez současného braní zřetele na ceny zboží,úrokové sazby a zisky. Každá změna, která se objeví v ně-kterém z elementů hospodářství, ovlivňuje všechnyostatní elementy. Člověk nikdy neodhalí, jaké účinky ur-čitá politika nebo určitá změna přináší, jestliže zkoumánízůstane omezeno na jeden speciální výřez z celého systé-mu.

Právě tuto vzájemnou závislost nechce vláda vidět, kdyžse vměšuje do ekonomických vztahů. Vláda předstírá, že jeobdařena mystickou mocí rozdávat z bezedného koše hoj-

114

nosti. Prý je nejen vševědoucí, ale také všemocná. Umí prýkouzelnou hůlkou vytvořit štěstí a nadbytek.

Pravda je, že vláda nemůže dát nikomu nic, co by někomujinému nevzala. Žádná subvence není nikdy placena vládouz jejích vlastních prostředků. Stát poskytuje subvence vždyna úkor daňových poplatníků. Inflace a zadlužování – dnesupřednostňované metody státní štědrosti – na množstvípoužitelných zdrojů nepřidají. Některé lidi obohacují, ale jenv míře, v níž jiné ochuzují. Zásahy do trhu, cen zboží,mzdových a úrokových sazeb určovaných nabídkou a po-ptávkou, mohou v krátkém období směřovat k tomu, o covláda usiluje. V dlouhém období ale přivádějí taková opat-ření vždy stav, který je – z hlediska vlády – méně uspokoji-vý než předchozí stav, který hodlala změnit.

Není v moci vlády udělat každého zámožnějším. Můžezvýšit příjmy zemědělců tím, že násilně omezí vnitřní země-dělskou produkci. Avšak vyšší ceny za zemědělské výrobkyjsou placeny spotřebiteli, nikoli státem. Protikladem k vyššíživotní úrovni zemědělců je snížení životní úrovně ostatníchlidí. Vláda může chránit maloobchod před konkurencí ob-chodních domů, ale také zde za to zaplatí spotřebitelé. Státmůže zlepšit podmínky části zaměstnanců vydáním zákonaúdajně příznivého pro pracovníky, nebo tím, že dá volnouruku tlaku a moci odborů. Avšak pokud tato politika neníprovázena odpovídajícím nárůstem cen výrobků – čímž re-álné mzdové sazby opět klesnou na tržní úroveň – tak způ-sobí nezaměstnanost značné části těch, kteří si prací chtějívydělávat.

Podrobné zkoumání takové politiky z hlediska ekonomic-ké teorie musí nutně prokázat její bezvýslednost. Z tohotodůvodu je ekonomie byrokraty tabuizována. Naproti tomuvlády požadují takové specialisty, kteří své bádání omezí naúzkou sféru, aniž by se starali o další souvislosti té které po-litiky. Teoretik trhu práce se zabývá pouze bezprostřednímivýsledky politiky zaměstnanosti, teoretik v oblasti země-

115

dělství zase jenom navýšením zemědělských cen. Oba dvasledují problematiku pouze ze zorného úhlu té zájmové sku-piny, která bude z daných opatření bezprostředně těžit,a nedbají celkových společenských dopadů. Nejsou ekono-my, ale vykladači státních aktivit v rámci jednotlivého úse-ku státní správy.

Pod vlivem zásahů vlády do soukromého podnikání sejednotnost vládní politiky už dávno rozpadla do špatněsladěných částí. Pryč jsou dny, kdy bylo ještě možné o ně-jaké vládní politice hovořit. Ve většině zemí dnes každéministerstvo sleduje jiné cíle a brání tak jiným minister-stvům v jejich snahách. Ministerstvo práce se domáhá vyš-ších mzdových sazeb a nižších životních nákladů. Minis-terstvo zemědělství téže vlády však usiluje o vyšší cenypotravin a ministerstvo obchodu se pokouší ceny tuzem-ského zboží prostřednictvím cel zvednout. Některé úřadypotírají monopoly, jiné úřady jsou posedlé tím, aby pomo-cí cel, patentů a jiných prostředků vytvořily podmínky,které jsou pro vznik monopolu potřebné. Každý úřad sepřitom zaštiťuje názory expertů se specializací v danýchoborech.

Studenti tak již nejsou zasvěcováni do ekonomickéhoučení. Studenti se učí protichůdná a nesouvisející faktao nejrůznějších vládních opatřeních, vzájemně se křížících.Jejich doktorské práce a jejich výzkumy se nezabývají ná-rodním hospodářstvím, ale různými tématy z hospodář-ských dějin a různými typy příkladů vládních zásahů dohospodářství. Takovéto detailní a dobře dokumentovanéstatistické studie podmínek bezprostřední minulosti (kte-ré jsou často chybně nazývány jako studie „dnešních“podmínek) mají velkou cenu pro budoucí historiky. Ne-méně důležité jsou pro profesní úkoly advokátů a úřední-ků. Určitě ale nejsou náhradou za chybějící výuku ekono-mie. Je zarážející, že se Stresemannova doktorská prácezabývá podmínkami obchodu s lahvovým pivem v Berlí-

116

ně. V podmínkách učebního plánu německých univerzitto znamenalo, že značnou část své práce na univerzitě vě-noval studiu prodejních technik piva a pitných zvyklostíobyvatel. Toto byla intelektuální výzbroj, kterou dal vyso-ce vychvalovaný německý univerzitní systém muži, kterýpozději – v kritických letech německých dějin – působil ja-ko říšský kancléř.

Po smrti starých profesorů, kteří získali svá místa na ka-tedrách v krátkém období rozkvětu německého liberalismu,bylo nemožné se na říšských univerzitách cokoliv o ekono-mii dovědět. Už nebyli žádní němečtí ekonomové a díla za-hraničních ekonomů nebyla v univerzitních knihovnáchdostupná. Profesoři sociálních věd nenásledovali příkladuprofesorů teologie, kteří své studenty obeznamovali s prin-cipy a učením jiných církví a sekt a s ateistickou filozofií,protože se snažili tato – z jejich pohledu kacířská – učenívyvrátit. Vše, co studenti sociálních věd od svých učitelů zís-kali, bylo, že ekonomie je špatná věda a že takzvaní ekono-mové, jak říkal Marx, jsou patolízalští obhájci neospravedl-nitelných třídních zájmů buržoazních vykořisťovatelů, kteříjsou připraveni prodat lid velkým podnikům a finančnímukapitálu. Absolventi opouštěli univerzity jako přesvědčenístoupenci totalitarismu, buď nacionalistické varianty, nebomarxistického typu.

Podmínky v jiných zemích byly obdobné. Nejpřednější in-stitucí francouzského vzdělávacího systému byla École Nor-male Supérieure v Paříži. Její absolventi obsazovali nejdůleži-tější místa ve veřejné správě, v politice a na vysokýchškolách. Tato škola byla ovládána marxisty a jinými zastán-ci úplné státní regulace. Carská vláda v Rusku nenechala nauniverzitách pracovat nikoho, kdo byl podezřelý ze zastá-vání liberálních idejí „západní“ ekonomie. Na druhé stranějmenovala na tyto posty mnohé marxisty „loajálního“ kříd-

117

17 Citováno podle Chamberlin, W.H.: Collektivism, a False Utopia, New York, 1937, str. 43.

la marxismu, tzn. takové, kteří šli revolučním fanatikůmz cesty. Tímto způsobem přispěli sami carové k pozdějšímutriumfu marxismu.

Evropský totalitarismus je výsledkem mocnějšího postave-ní byrokracie v oblasti výchovy a vzdělávání. Univerzitydláždily diktátorům cestu.

Jak v Rusku, tak i v Německu jsou dnes univerzity nejdů-ležitějšími baštami systému jedné strany. Nejen sociální vě-dy, dějiny a filozofie, ale také všechny ostatní oblasti vědy,umění a literatury jsou sjednocovány a usměrňovány. SamiSidney a Beatrice Webbovi – ač jinak naivní a nekritičtí ob-divovatelé sovětů – byli šokováni, když objevili, že Journalfür marxistisch-leninistische Naturwissenschaft stojí za hesly:„za stranu v matematice“ a „za čistotu marxisticko-leninis-tické chirurgie“ a že časopis Sowjetische Bote für Venerologieund Dermatologie se snaží všechny jím diskutované problémypojímat z hlediska dialektického materialismu.

5. Kdo by měl vládnout?V každém systému dělby práce je nutný princip, podle

kterého lze koordinovat činnosti mnoha specialistů. Úsilíspecialisty by bylo bezcílné a neúčelné, kdyby nepo-važoval přání veřejnosti za vodítko. Samozřejmě jediným cí-lem výroby je sloužit spotřebitelům.

V tržním hospodářství je hlavním principem motiv zis-ku. V totalitě je to disciplína. Neexistuje třetí možnost. Po-kud člověka nebude hnát přání vydělat na trhu peníze, pakmu musí být předepsáno zákonem, co má dělat a jak to mádělat.

Velmi často je proti liberálnímu a demokratickému kapita-listickému systému vznesena námitka, že tento systém zdů-razňuje pouze práva jednotlivce a že zanedbává jeho povin-nosti. Lidé trvají na svých právech a zapomínají na svépovinnosti. Ve skutečnosti jsou ze společenského ohledu dů-ležitější povinnosti než práva, která lidé mají.

118

Není žádný důvod na tomto místě podrobně přetřásat po-litické a ústavně-právní aspekty této protidemokratické kri-tiky. Lidská práva, tak jak jsou v různých listinách lidskýchpráv zákonně určena, byla proklamována na ochranu jedno-tlivců proti státní zvůli. Bez nich by byli všichni lidé otrokydespotických tyranů.

V ekonomické sféře není právo vlastnit a vyrábět statkyžádným privilegiem. Je to princip, který zaručuje nej-lepší uspokojení přání spotřebitelů. Kdokoliv by chtěl maje-tek získat a vlastnit, musí sloužit spotřebitelům. Touha pozisku je prostředkem, jak učinit z veřejnosti nejvyššího ar-bitra. Čím lépe se někomu podaří postarat se o spotřebitele,tím větší budou jeho příjmy. Je výhodou každého, že tenpodnikatel, který vyrábí boty za nejnižší náklady, zbohatne;většina lidí utrpí ztrátu, pokud zákon omezí jeho právo zbo-hatnout. Takový zákon by zvýhodňoval pouze jeho méněvýkonné konkurenty. Tak by ceny bot neklesaly, nýbrž stou-paly.

Zisk je odměnou za nejlepší splnění povinností, kterých seněkdo dobrovolně zhostil. Je to nástroj, který umožňuje ma-sám vládnout. Obyčejný člověk je zákazníkem, pro kteréhopracují všichni kapitáni průmyslu a jejich pomocníci.

Bylo namítáno, že toto bude platit jen do doby, než se zač-ne jednat o velkopodnikatele. Spotřebitel prý nemá žádnoujinou volbu než takové podnikatele podpořit, nebo se vzdátuspokojení základních potřeb. Je nucen souhlasit s každoucenou diktovanou podnikateli. Velkopodnikatelé již prý ne-budou dodavateli ani nabízejícími, ale pány. Nic je nebudenutit zlepšovat a zlevňovat své služby.

Uvažme případ železnice, jež spojuje dvě města, která ne-jsou spojena žádnou jinou železniční tratí. Můžeme dokon-ce opomenout skutečnost, že ostatní dopravní prostředkyjsou pro železnici konkurencí: autobusy, auta, letadla, lodě.Za těchto předpokladů je jasné, že každý, kdo si přeje cesto-vat, bude nucen za železnici platit. To ale nijak nezmenšuje

119

zájem podnikatelů na dobrých a levných výkonech. Nevšichni, kdo o cestování uvažují, musí za daných podmínekcestu uskutečnit. Počet jak obchodníchj tak ostatních cestují-cích závisí na efektivitě a ceně služeb. Někteří z nich poje-dou v každém případě. Jiní pojedou jen tehdy, pokud proně cesta bude atraktivní svou rychlostí, kvalitou a nízkou ce-nou. Tedy právě zájem této druhé skupiny způsobuje rozdílmezi dobrým a špatným způsobem podnikání. Pokud tytoargumenty platí pro železnici a příklad s takovými extrém-ními předpoklady, jaké jsme nastínili výše, pak naše argu-menty o to více platí o jakémkoliv jiném odvětví podnikání.

Všem odborníkům, ať již podnikatelům či ostatním, je zce-la jasné, že jsou závislí na přáních spotřebitelů. Každodennízkušenost je učí, že v kapitalismu je jejich hlavní úlohousloužit zákazníkům. Takoví specialisté, kteří základní spole-čenské otázky opomíjejí, cítí takové „nevolnictví“ jako poni-žování a chtějí být osvobozeni. Vzpoury vyvolané takový-mito prostoduchými experty jsou jednou z největších sil,které pohání všeobecnou byrokratizaci kupředu.

Architekt musí přizpůsobit své návrhy těm, jejichž důmstaví; v případě nájemních domů jejich majitelům, kteříchtějí vlastnit stavbu odpovídající vkusu budoucích obyva-tel, a tím také lépe pronajatelnou. Není třeba zkoumat, jestlise architekt nemýlí, když věří, že ví lépe než neznalý laikbez vkusu, jak má takový pěkný dům vypadat. Může pěnitvztekem, když je přinucen zkazit své báječné představy, abyvyšel vstříc zákazníkovi. Touží po ideálním stavu, v němžby mohl stavět domy podle svých uměleckých měřítek.Dychtí po státním stavebním úřadu a ve svých snech vidísám sebe na jeho špici. Pak by navrhoval byty podle vlastní-ho vkusu.

Tento architekt by byl nanejvýš uražen, pokud by jej někdonazýval rádoby-diktátorem. Má jediná touha, odpověděl by,je dělat lidi šťastnými tím, že budou vybaveni lepšími domy.Protože tihle lidé neví, co by zajistilo jejich vlastní blaho,

120

a odborník se o ně – pod dohledem státu – musí starat. Mělby tudíž vydat zákon zakazující ošklivé stavby. Ale zeptejmese: Kdo by měl rozhodovat o tom, který architektonický stylje dobrý, a který špatný? Náš architekt odpoví: Samozřejmějá, odborník. Směle pohrdá skutečností, že dokonce i meziarchitekty jsou značné názorové rozdíly, co se týče stylůa umělecké hodnoty.

Nechceme zdůrazňovat, že tento architekt – dokonce aniv podmínkách byrokratické diktatury či totality – nebudesvobodně stavět podle svých nápadů. Bude se muset klanětvkusu svých byrokratických představených a ti zase naslou-chat rozmarům vrchního diktátora. Ani v nacistickém Ně-mecku nejsou architekti svobodní. Musí se podřizovat plá-nům frustrovaného umělce Hitlera.

Ještě důležitější je následující: V oblasti estetiky neexistuje– stejně jako ve všech ostatních oblastech lidského snažení –žádné absolutní kritérium pro to, co je krásné, a co ne. Po-kud člověk nutí své spoluobčany podřídit se jeho vlastnímuměleckým měřítkům, neudělá je to šťastnějšími. Oni samise dokáží rozhodnout, co je činí šťastnými a co se jim líbí.Tím, že přinutíte člověka, který by chtěl vidět Abie’s Irish Ro-se, jít na Hamleta, nezvětšíte jeho pocit štěstí. Můžete sesmát jeho ubohému vkusu. Přesto ale on je tím hlavním, kdoo svém vlastním uspokojení může rozhodnout.

Diktátorský expert na výživu chce své spoluobčany krmitv souladu se svými vlastními představami o zdravé výživě.Chce s lidmi zacházet jako krmič dobytka s kravami. Ne-všímá si, že jídlo není cíl, ale prostředek k dosažení jinýchcílů. Sedlák nekrmí své krávy, aby byly šťastnější, alekvůli dosažení cíle, ke kterému dobře vykrmené krávy slou-ží. Jsou různé metody, jak krmit dobytek. Kterou zvolí, zále-ží na tom, jestli chce získat co nejvíce mléka, masa nebo ně-čeho jiného. Každý diktátor plánuje chovat své spoluobčany,krmit je a drezírovat jako sedlák svůj dobytek. Jeho cíl neníučinit národ šťastným, ale uvést lidi do takového stavu, kte-

121

rý udělá šťastným jeho, diktátora. Chce národ ovládat, po-stavit jej na úroveň dobytka. Také sedlák je shovívavý des-pota.

Otázkou je: Kdo by měl vládnout? Měli by si lidé svobod-ně volit svoji cestu ke štěstí? Nebo by měl diktátor své lidiposouvat jako figurky na šachovnici, aby učinil šťastným se-be samotného?

Rádi bychom dodali, že někteří specialisté souhlasí s ná-zorem, že většina lidí se při hledání štěstí chová nerozumně.Ale člověk nemůže udělat nikoho šťastným tím, že mu budeporoučet. Odborníci z různých státních institucí jsou určitěušlechtilí lidé. Ale nemají žádné právo cítit se uraženi, kdyžlegislativa nebude odpovídat jejich pečlivě vypracovanýmplánům. K čemu reprezentativní vláda, ptají se; pouze mařínaše dobré úmysly. Ale jediná otázka je: Kdo by měl vést ze-mi? Voliči, nebo byrokraté?

Každý polovzdělanec může použít bič a přinutit ostatní li-di k poslušnosti. Ale sloužit veřejnosti vyžaduje inteligencia pečlivost. Jen několika lidem se podaří vyrábět boty lépea levněji než jejich konkurentům. Cílem neefektivního od-borníka bude vždy domáhat se nadřazeného postavení by-rokracie. Je mu úplně jasné, že v tržním hospodářství ne-může uspět. Pro něj je všeobjímající byrokracie útočištěm.Obdařen úřednickou mocí bude za pomoci policie prosazo-vat svá nařízení.

Podstata celé této fanatické obhajoby plánovitého hospo-dářství a socialismu neleží na ničem jiném než na uvědomě-ní si své vlastní méněcennosti a neefektivnosti. Člověk, kte-rý si je vědom své neschopnosti uspět v konkurenci,opovrhuje tímto „bláznivým konkurenčním systémem“.Kdo není schopen svým spoluobčanům sloužit, ten se jimsnaží vládnout.

122

VI. PSYCHOLOGICKÉNÁSLEDKY BYROKRATIZACE

■ ■ ■

1. Německé mládežnické hnutíMnozí intelektuálové ohrnují nos nad filozofií Horatia Al-

gera. Nicméně právě tento člověk nejlépe ze všech identifi-koval klíčový prvek kapitalistické společnosti. Kapitalismusje systém, ve kterém má každý příležitost zbohatnout. Kaž-dý má neomezené možnosti. Ne každý má samozřejmě v ži-votě štěstí. Jen pár lidí se stane milionáři. Každý ale ví, žehouževnatá práce a nic jiného než houževnatá práce nepři-náší plody. Bystrý mladý člověk má otevřeny všechny dve-ře. Je optimistický při vědomí si své vlastní síly. Je sebevě-domý a plný naděje. Časem dospívá a uvědomuje si, že řaduz jeho plánů se mu nepodaří uskutečnit. Nemá však důvodsi zoufat. Jeho děti začnou znovu a on nemá důvod se do-mnívat, proč by neměly uspět tam, kde se to jemu samotné-mu nepodařilo. Život má smysl, neboť je plný naděje.

Tento přístup byl typický pro Spojené státy. Ve staré Evro-pě stále přežívaly mnohé překážky tomuto vývoji z ancienrégime. Dokonce i v dobách rozkvětu liberalismu usilovalyšlechta a vládní kruhy o udržení svých privilegií. V Ameri-ce ale takovéto pozůstatky temného středověku nenajdeme.V tomto smyslu byly Spojené státy mladou zemí – a zemísvobodnou. Neexistovaly zde ani sektorové regulace, ani ce-chy. Thomas Alva Edison a Henry Ford se nemuseli potýkat

123

s žádnými překážkami vytvořenými krátkozrakými vláda-mi a veřejným míněním pod vlivem předsudků.

Dospívající generace je v těchto podmínkách hnána kupře-du průkopnickým duchem. Rodí se do rozvíjející se společ-nosti a je si vědoma toho, že jejím úkolem je čímsi přispětk rozvoji lidstva. Budou svět měnit, přetvářet ho dle vlast-ních představ. Nemají času nezbyt. Patří jim zítřek a musí sepřipravit na všechny ty velké věci, jež na ně čekají. Zbytečněnemluví o svém mládí a o právech mladých – jednají přesnětak, jak mladí jednat musí. Nechvástají se vlastní „dynamič-ností“. Jsou mladí a dynamičtí, a proto tuto vlastnost nemu-sí zdůrazňovat. Nevymezují se vůči starší generaci arogant-ními řečmi. Chtějí ji porazit svými činy.

Při sílící vlně byrokratizace je tomu však zcela jinak. Za-městnání ve státní správě nenabízí příležitost pro uplatněníosobního talentu a nadání. Předpisy a poslušnost iniciativuubíjejí. Mladý člověk od své budoucnosti moc neočekává. Ví,co ho čeká. Dostane práci v jednom z nesčetných úřadů, bu-de pouhým kolečkem velkého stroje, který funguje více mé-ně automaticky. Zaběhlé byrokratické postupy otupí jehomysl a svážou mu ruce. Bude se těšit jistotě. Tato jistota sevšak bude podobat spíše jistotě vězně ve vězeňské cele. Ni-kdy nebude moci činit svobodná rozhodnutí a utvářet svůjosud. Navždy bude člověkem, o němž rozhodují jiní lidé.Nikdy se nestane skutečným člověkem, jenž spoléhá navlastní síly. Třese se při pohledu na velké budovy státníchúřadů, v jejichž útrobách nalezne svůj hrob.

Krátce před 1. světovou válkou došlo v Německu, kterébylo zemí, v níž byrokratizace postoupila nejvíce, ke vznikudosud nevídaného jevu – mládežnického hnutí. Divoké gan-gy neupravených hochů a dívek se potulovaly zemí, tropilyhluk a ignorovaly školní docházku. Bombastickými výrokyohlašovali příchod nové doby. Tvrdili, že všichni z předcho-zích generací byli prostě idioti a jejich neschopnost přeměni-la zem v peklo. Nastupující generace ale není ochotna trpět

124

gerontokracii – nadřazenost impotentních a slabomyslnýchstarců. Přijde doba vlády úžasného a skvělého mládí. Zničívše, co je staré a nepotřebné. Odmítnou vše, co je drahé je-jich rodičům. Zastaralé a mylné ideologie kapitalistickéa buržoazní civilizace nahradí novými, skutečnými a zásad-ními hodnotami a ideologiemi. Vybudují novou společnosthrdinů a supermanů.

Nabubřelá mluva těchto adolescentů byla jen slabou ná-hražkou nedostatku idejí a neschopnosti zformulovat kon-krétní program. Nedokázali nic víc než říci: Jsme mladí, a te-dy vyvolení. My neseme na svých bedrech budoucnost.Jsme nepřáteli na život a na smrt prohnilé buržoazie a filiš-tínských. A našel-li se někdo, kdo měl odvahu se zeptat najejich plány, měli jen jednu odpověď: Naši vůdci vyřešívšechny problémy.

Úkolem nové generace je vždy usilovat o změny. Typic-kým znakem mládežnického hnutí však bylo, že nemělo aninové myšlenky, ani plány. Své hnutí nazvali mládežnickýmprávě proto, že neměli žádný program, který by jejich hnutímohl dát název. Ve skutečnosti však od svých rodičů pro-gram převzali zcela. Nepostavili se trendu vedoucímuk vládní všemohoucnosti a byrokratizaci. Jejich revoluční ra-dikalismus nebyl ničím jiným než nestydatostí let přerodudítěte v dospělého. Šlo o jev zastydlé puberty, v němž nelzehledat ideologický obsah.

V čele mládežnického hnutí stáli duševně nevyrovnaníneurotici. Mnozí z nich byli postiženi chorobnou sexuálnos-tí – byli buď promiskuitní, nebo homosexuální. Nikdo z nichv ničem nevynikal, ani ničím k lidskému rozvoji nepřispěl.Dnes už jejich jména nikomu nic neříkají. Jedinou stopou, jižzanechali, je pár knih a básní propagujících sexuální perver-zi. Jejich následovníci však již byli jiní. Měli jen jeden jedinýcíl: získat co možná nejdříve zaměstnání ve státní službě. Tiz nich, kteří nezahynuli ve válkách a revolucích, jsou dnespedantskými a bázlivými úředníky v nesčetných úřadech

125

německé Zwangswirtschaft. Jsou poslušnými a věrnými Hit-lerovými otroky. Nebudou však o nic méně poslušní a věrníslužebníci Hitlerových následovníků, ať již to budou němeč-tí nacionalisté, či lidé dosazení Stalinem.

Mládežnické hnutí se z Německa rozšířilo do ostatních ze-mí. Italský fašismus se skrýval pod označením mládežnickéhnutí. Jejich stranická hymna „Giovinezza“ je mládežnickouhymnou. Jejich Duce, kašpar stojící v čele, se i ve věku blíží-címu se šedesátce vychloubal svou mladickou svěžestí a ta-jil svůj věk jako koketná dáma. Jedinou starostí prostého fa-šisty bylo získat místo ve státní správě. V době etiopskéválky žádal autor tohoto textu po studentech jedné prosluléitalské univerzity vysvětlení jejich nenávisti vůči Franciia Velké Británii. Odpověď byla zarážející. Říkali, že „Itálienenabízí dostatek míst pro inteligenci. Chceme dobýt fran-couzské a britské kolonie, abychom v jejich správě mohli zís-kat místa, která mají nyní v držení francouzští a britští byro-kraté“.

Mládežnické hnutí bylo výrazem nejistoty, kterou mladí li-dé pociťovali s ohledem na chmurné vyhlídky, jež jim nabí-zel všeobecný trend k byrokratizaci celé společnosti. Šlovšak o předstíranou rebelii, jež byla odsouzena k nezdaru.Netroufla si totiž postavit se vážně proti rostoucímu nebez-pečí úplné vládní kontroly a totalitarismu. Divocí rádobyvzbouřenci nemohli ničeho dosáhnout, jelikož byli v podru-čí totalitárních předsudků. Oddávali se buřičskému žvaněnía zpěvu ohnivých písní, ale ze všeho nejvíc si přáli získatteplé místo ve státním úřadě.

Dnes je mládežnické hnutí mrtvé v zemích, které nejvícepokročily na cestě k totalitarismu. V Rusku, Německu a Itá-lii jsou děti a adolescenti důkladně začleněni do všezahrnu-jícího aparátu státní kontroly. Děti jsou od útlého věku členypolitických organizací. Všichni občané jsou od kolébky dohrobu podřízeni systému vlády jedné strany. Musí poslou-chat. Na otázky není prostor. „Soukromá“ sdružení a spolky

126

nejsou trpěny. Oficiální státní aparát netoleruje žádnou kon-kurenci. Oficiální ideologie nepřipouští možnost jiného ná-zoru. To je realita byrokratické utopie.

2. Osud dospívající generace v byrokratickémprostředí

Mládežnické hnutí představovalo nepodařenou a k nezda-ru odsouzenou revoltu proti nebezpečí byrokratizace. Muse-lo skončit neúspěchem, neboť neútočilo na zdroj zla – na-stoupený trend byrokratizace. Nebylo v podstatě ničímjiným než zmateným projevem nespokojenosti. Nemělo nos-nou myšlenku ani konkrétní plány. Revoltující mládež bylazcela pod vlivem vábivých socialistických myšlenek, že jed-noduše nevěděla, co chce.

Je zřejmé, že mládež se stala první obětí vývoje vedoucí-ho k byrokratizaci společnosti. Mladí lidé jsou tímto vývo-jem připraveni o možnost utvářet své osudy. Ztrácejí nadě-ji. Jsou ve skutečnosti „ztracenou generací“, jelikož se jimnedostává nejvzácnějšího práva každé nastupující generace– práva přispět civilizaci něčím novým. Heslo Lidstvo dosáh-lo stavu dospělosti pro ně představuje zhoubu. Co je to zamladé lidi, když nemají naději něco změnit a zdokonalita jejich jedinou vyhlídkou je pomalu postupovat od nejniž-šího stupínku byrokratického žebříku vzhůru, přičemž stá-le musí přesně dodržovat pravidla stanovená jejich staršíminadřízenými? Z jejich pohledu znamená byrokratizace pod-řízení mladých diktátu starších. Jde v podstatě o návrat ka-stovního systému.

Před nástupem moderního liberalismu a jeho potomka ka-pitalismu byla po staletí ve všech státech a civilizacích spo-lečnost založena na statutu. Země byla rozdělena na kasty.Existovaly privilegované kasty, např. králové a šlechta, a ne-rovnoprávné kasty, např. nevolníci a otroci. Člověk se do ně-jaké kasty narodil, zůstal v ní po celý svůj život a odkázaltento kastovní status svým dětem. Člověk, který se narodil

127

do jedné z nižších kast, byl navěky zbaven práva dosáhnoutkvality života, jež byla vyhrazena privilegovaným. Libera-lismus a kapitalismus veškerou tuto diskriminaci odstranilya zrovnoprávnily všechny lidi před zákonem. Nyní máv podstatě každý možnost usilovat o každý post ve společ-nosti.

Odlišně se na úspěchy liberalismu dívá marxismus. Nos-nou myšlenkou učení Karla Marxe je nesmiřitelný konfliktmezi ekonomickými třídami. Kapitalistická společnost jeprý rozdělena do tříd, jejichž zájmy jsou antagonistické. Pro-to je nevyhnutelný třídní boj. Ten vymizí pouze v budoucísocialistické beztřídní společnosti.

Nejpozoruhodnější skutečností ohledně této teorie je, ženebyla nikdy explicitně objasněna. V Komunistickém manifes-tu jsou pro vysvětlení třídního boje použity příklady kon-fliktu mezi kastami. Poté Marx dodává, že v moderní bur-žoazní společnosti vznikly třídy nové. Nikdy ale neřekne, coto třída je a co má na mysli, když hovoří o třídách a třídnímantagonismu a přirovnává třídy ke kastám. Celé jeho učeníse točí okolo těchto nespecifikovaných termínů. Přes svouneúnavnou snahu psát knihy a články plné sofistikovanýchdefinicí a scholastického hnidopišství Marx nikdy jedno-značně nevysvětluje, čím se vyznačují ekonomické třídy,o nichž hovoří. Po jeho smrti, třicet pět let po vydání Komu-nistického manifestu, zůstává rukopis třetího svazku jehohlavního díla, Kapitálu, nedokončený. Je příznačné, že tentorukopis končí právě v okamžiku, kdy měl Marx vysvětlit zá-kladní koncept celé své filozofie. Takže ani Marx, ani nikdoze spousty marxistických autorů nám není schopen říci, cospolečenská třída znamená, a už vůbec ne, zda takové spo-lečenské třídy skutečně ve společnosti hrají úlohy, jež jimmarxismus přisuzuje.

Z pohledu logiky je samozřejmě přípustné klasifikovat vě-ci dle jakéhokoli zvoleného rysu. Otázkou pouze je, zda tří-dění na základě zvoleného rysu přispívá ke zvětšení a rozší-

128

ření našeho poznání. Nejde tedy ani o to, zda marxistické tří-dy ve skutečnosti existují, ale zda mají ten význam, jejž jimMarx přisoudil. Marxovi se nepodařilo přesně definovatkoncept společenské třídy, který ve svých dílech používal vel-mi volným a neurčitým způsobem. Jeho přesná definice bytotiž odhalila neupotřebitelnost a bezvýznamnost tohotokonceptu při vysvětlování ekonomických a sociálních pro-blémů a prokázala absurdnost přirovnávání marxistickýchtříd ke společenským kastám.

Typickým znakem kasty je její strnulost. Společenské třídy,jež Marx označoval jako kapitalisté, podnikatelé a příjemcimezd, se naopak vyznačují flexibilitou. Ve struktuře těchtotříd dochází neustále ke změnám. Kde je dnes konec potom-kům těch, které Marx označoval za podnikatele? A co asi dě-lali za Marxova života předkové dnešních podnikatelů?Každý v moderní kapitalistické společnosti má otevřený pří-stup na jakýkoli post. V souladu s logikou lze nazvat sená-tory Spojených států třídou. Bylo by však mylné přirovnávatje ke kastě dědičných monarchů, třebaže někteří senátořimohou být potomky dřívějších senátorů.

Již jsme pečlivě vysvětlili, že anonymní síly působící na tr-hu neustále znovu určují, kdo by měl být podnikatelema kdo kapitalistou. Spotřebitelé svými hlasy určují, kdov ekonomickém systému obsadí vysoké posty.

V socialismu nenajdeme ani podnikatele, ani kapitalisty.V tomto marxistickém smyslu třídy skutečně nebudou exi-stovat, a proto lze hovořit o beztřídní společnosti. To námale v ničem nepomůže. Budou existovat jiné rozdíly ve spo-lečenských funkcích. Budeme tedy moci opět hovořit o tří-dách o nic méně smysluplně, než to činil Marx. Najdeme zdelidi vydávající příkazy a lidi, kteří je musí bezpodmínečněposlouchat. Budou existovat lidé, kteří sestavují plány, a li-dé, kteří je naplňují.

Kapitalismus se ale odlišuje jednou zásadní věcí. Každý jev něm strůjcem svého osudu. Mládenec, který si chce polep-

129

šit, se musí spolehnout na vlastní síly a dovednosti. Spotře-bitelé vynášejí rozsudky bez ohledu na konkrétní osoby.Hodnotí se výsledek, který člověk vytvoří, a nikoli jeho oso-ba. Jedině dobře provedená práce a úspěšně vykonaná služ-ba jsou cestou k úspěchu.

V socialismu je tomu naopak. Začátečník se musí zalíbittěm, kteří jsou ve svých pozicích již po nějakou dobu. Těm seale nováčci s dobrými nápady příliš nelíbí. (Nelíbí se ani jižzavedeným podnikatelům, ale vládne-li rozhodnutí spotře-bitel, nemohou se takové konkurenci vyhnout.) V socialis-tické byrokratické mašinérii může přízeň nadřízených zajis-tit úspěch. Po kvalitě výsledku se nikdo neptá. Mladík jezcela závislý na dobrém rozpoložení starších. Přicházejícígenerace je odkázána na milost a nemilost generací starších.

Tuto skutečnost si nemá smysl zastírat. V socialistické společ-nosti nejsou marxistické třídy. Dochází ale k nesmiřitelnémukonfliktu mezi zastánci Stalina a Hitlera a mezi jejich odpůrci.A je prostě lidské, když diktátor upřednostňuje lidi se stejnýmnázorem, kteří oceňují jeho práci, před svými odpůrci.

Nijak nepomohlo, že italští fašisté si za svou stranickouhymnu zvolili hymnu mládeže a že rakouští socialisté učiliděti zpívat: „Jsme mladí, a to je báječné.“ Není vůbec báječ-né být mladý v byrokratickém systému. Jediné právo, kterév tomto systému mladí mají, je být poslušný, pokorný a od-daný. Neexistuje prostor pro vzpurné inovátory s vlastnímimyšlenkami.

Nemluvíme zde o pouhé krizi mládí. Máme tu co do čině-ní s krizí pokroku a civilizace. Je-li mládež zbavena mož-nosti pozměnit společnost dle vlastního uvážení, je lidstvoodsouzeno k záhubě.

3. Autoritativní opatrovnictví a pokrokPaternalistická vláda ctnostných a moudrých mužů, elity

vznešených byrokratů, má jednoho významného obhájce:Platóna.

130

Platónův ideální a dokonalý stát má být ovládán nesobec-kými filozofy. Jsou neúplatnými soudci a nestrannýmisprávci, kteří se striktně drží věčných a neměnných zákonůspravedlnosti. To je totiž zvláštní znak Platónovy filozofie:nevěnuje pozornost rozvoji společenských a vědec-kých podmínek a změnám lidského chápání prostředkůa cílů. Podle něj existuje neměnný vzor dobrého státu a kaž-dé odchýlení podmínek od tohoto ideálu nemůže znamenatnic jiného než rozklad a úpadek. Řešení problému spočívátedy jednoduše v tom, nastolit dokonalou společnost a ná-sledně ji chránit před každou změnou, jelikož změna před-stavuje úpadek. Společenské a hospodářské instituce jsoustrnulé. Představa vědeckého pokroku, rozvoje technologic-kých metod, způsobů hodnocení a společenské organizacejsou Platónovu myšlení cizí. A také všichni pozdější uto-pisté, kteří formovali koncepty svých pozemských rájůpodle Platónova příkladu, věřili stejným způsobem v ne-měnnost lidských záležitostí.

Platónův ideál vlády elity uskutečnila katolická církev.Římskokatolická církev je ve své protireformační podobě,kterou získala po tridentském koncilu, dokonalou byrokra-cií. Odstranila úspěšně nejchoulostivější problém každéhonedemokratického vedení, kterým je výběr nejvyšších funk-cionářů. V zásadě každý chlapec má zcela volný přístupk nejvyšším církevním hodnostem. Místní farář se vynasna-ží připravit nejinteligentnějším mladým lidem své obce ces-tu k výchově – vyškolení v biskupském semináři. Poté, cojsou takto vybráni, závisí jejich kariéra zcela na jejich cha-rakteru, píli a intelektu. Mezi preláty najdeme mnoho po-tomků šlechtických a zámožných rodin. Za svou funkci všaknevděčí svému rodokmenu. Musí soupeřit se syny chudýchrolníků, dělníků a nevolníků. Knížata katolické církve, opa-ti a učitelé katolických univerzit tvoří skupinu vynikajícíchmužů. Dokonce i ve vyspělých zemích jsou vážnými soupe-ři nejlepších učenců, vědců, filozofů a politiků.

131

Na tento zářný příklad se odvolávají autoři veškeré mo-derní socialistické utopie. Zvlášť zřetelné je to u dvou před-chůdců současného socialismu: hraběte Henri de Saint-Si-mona a Augusta Comta. Ale do značné míry se to týká právětak většiny ostatních socialistických autorů, ačkoliv ze zřej-mých důvodů nepoužívali jako model církev. Žádný podob-ný případ dokonalé hierarchie kromě katolické církve nelzenalézt.

Odkaz na církev je však zavádějící. Křesťanské království,které spravuje papež a ostatní biskupové, nepodléhá žádnézměně. Je postaveno na trvalém a neměnném učení. Víra jeurčena navždy. Neexistuje žádný pokrok a vývoj. Existujepouze poslušnost zákonů a dogmat. Metody výběru převza-té od církve jsou velmi vhodné pro vedení společnosti, kterálpí na nepopiratelném a neměnném souhrnu pravidela předpisů. Jsou dokonalými metodami pro volbu strážcůvěčného pokladu nějaké doktríny.

V případě lidské společnosti a státního řízení je tomu všakjinak. Nejcennějším lidským privilegiem je neustále usilovato zdokonalování a bojovat stále lepšími metodami proti pře-kážkám, které příroda staví proti lidskému životu a blahu.Tato vrozená hnací síla změnila potomky primitivních jes-kynních lidí v civilizovanější lidi naší doby. Lidstvo ale ještěnedospělo do stavu dokonalosti, kdy by další vývoj nebylmožný. Síly, které vytvořily naši současnou civilizaci, nejsoumrtvé. Pokud nejsou spojeny se strnulým systémem spole-čenské organizace, budou fungovat dále a přinášet dalšízlepšení. Výběrovým kritériem, podle kterého katolická cír-kev určuje své budoucí vůdce, je neochvějná odevzda-nost náboženské víře a jejímu dogmatu. Nehledá žádné no-vátory a reformátory, žádné průkopníky nových idejíradikálně se stavící proti starému. Toho lze dosáhnout jme-nováním budoucích hlavních představitelů prostřednictvímstarých a osvědčených současných vládců. Byrokratickýsystém nemůže uskutečnit nic jiného. Ale právě tento neo-

132

třesitelný konzervatismus způsobuje, že byrokratické meto-dy jsou naprosto nevhodné pro vedení společenských a hos-podářských záležitostí.

Byrokratizace je nutně strnulá, protože následuje existujícípravidla a praktiky. Avšak ve společenském životě vede str-nulost ke zkostnatění a smrti. Je velmi příznačné, že stabili-ta a bezpečnost jsou nejoblíbenějšími hesly dnešních „za-stánců reforem“. Kdyby si pravěcí lidé vytvořili principystability podle svého, nikdy by se nedočkaliy bezpečnosti.Dávno by již byli vyhubeni dravou zvěří a mikroby.

Němečtí marxisté tvrdili: Je-li socialismus proti lidské přiro-zenosti, musí se lidská přirozenost změnit. Nezpozorovali, žezmění-li se lidská přirozenost, člověk přestane být člověkem.Ve všeobsáhlém byrokratickém systému by nezůstali ani by-rokraté, ani jimi ovládaní lidé nadále skutečnými lidmi.

4. Volba diktátoraVšichni obhájci spasení pomocí vlády ušlechtilých despo-

tů se v dobré víře domnívají, že nemůže být pochyb o tom,kdo by měl být oním vznešeným vládcem nebo vládnoucítřídou, a že všichni lidé se nechají dobrovolně vést vzneše-ností tohoto nadlidského diktátora, popř. této nadlidskéaristokracie. Neuvědomují si, že mnozí lidé a mnohé skupi-ny by si pak sami mohli dělat nárok na nadřazenost. Neroz-hoduje-li se mezi různými uchazeči na základě většinovévolby, pak nezbývá jiný volební princip než občanská válka.Alternativou k demokratickému volebnímu principu všeo-becných voleb je uchopení moci nemilosrdnými dobrodru-hy.

Ve druhém století po Kristu byla Římská říše spravovánana základě podobně rozpracovaného vůdcovského princi-pu. Císař byl jedním z nejschopnějších a nejskvělejších mu-žů. Svou císařskou hodnost neodkazoval členovi své rodiny,ale volil za svého nástupce muže, který byl podle jeho mí-nění pro tuto funkci nejvhodnější. Tento systém zajistil říši

133

sled čtyř velkých monarchů: Trajana, Hadriana, Antonia Pia,Marka Aurelia. Poté následovalo období pretoriánství, neu-stálé občanské války, anarchie a rychlého úpadku. Namístonejlepších vládli nyní nejhorší. S podporou žoldáků se cho-pili moci ctižádostiví generálové a vládli, dokud je nepře-mohli další dobrodruzi. Volebními principy se stala zrada,vzpoura a vražda. Historikové z toho obviňují Marka Aure-lia, posledního z dobrých císařů. Byl vinen, říkají, protožeupustil od zkušeností svých předchůdců a – místo nejvhod-nějšího muže – dosadil na úřad svého syna Commodia.Systém, který lze zničit chybou jednoho jediného člověka, jeale špatný systém, i kdyby byla chyba méně odpustitelnáa méně pochopitelná než chyba otce, který přecenil charak-ter a schopnosti své ratolesti. Je jasné, že takový vůdcovskýsystém musí nutně vést k trvalé občanské válce, jakmile bu-de existovat více uchazečů o nejvyšší funkci.

Všichni nynější diktátoři dosáhli své funkce pomocí násilía později museli své mocenské působení bránit proti úsilísvých soupeřů je na tomto postu vystřídat. Politická mluva mápro taková jednání jeden příznačný pojem: Nazývá je „čistka-mi“. Následníci těchto diktátorů se dostávají k moci stejnýmzpůsobem a používají k jejímu udržení stejnou krutost a ne-milosrdnost. Konečným principem všeobsáhlého byrokratic-kého systému je násilí. Bezpečí, které byrokratický systém do-mněle přináší, má podobu nekonečné občanské války.

5. Vymizení kritického duchaSocialisté tvrdí, že kapitalismus je ponižující a neslučitelný

s lidskou důstojností, že oslabuje duchovní schopnosti člo-věka a ničí jeho mravní poctivost. V kapitalismu, říkají, mu-sí každý nahlížet na své bližní jako na konkurenty. Vrozenélidské instinkty přízně a přátelství se tím mění v nenávista bezohledné úsilí o osobní prospěch na úkor ostatních lidí.Socialismus však opět obnoví ctnosti lidské přirozenosti.Vlídnost, bratrství a přátelství se stanou charakteristickými

134

rysy budoucího člověka. Především je nutné odstranit to nej-horší ze všech zel – konkurenci.

Konkurence však nemůže být nikdy odstraněna. Neboťvždy se budou vyskytovat taková postavení, kterých si lidécení více než ostatních, budou o ně usilovat a pokoušet sepředstihnout své soupeře. Není důležité, nazveme-li totosoupeření rivalitou nebo konkurencí. Ať tak či onak je nutnése rozhodnout, zda by člověk měl získat pozici, o kterou seuchází, anebo ne. Zůstává pouze otázka, jaký druh soutěžeby měl existovat.

V případě kapitalistické varianty soutěže se budou lidé natrhu předhánět, kdo nabídne lepší a levnější zboží. Byrokra-tická varianta spočívá v intrikách na „dvoře“ těch, kteří jsouu moci.

Na dvorech všech despotických vládců jsme nacházeli po-měrně hodně pochlebování, patolízalství a podlézavosti.Avšak vždy šlo najít alespoň pár lidí, kteří se nebáli tyrano-vi říci pravdu. V našich dobách je tomu jinak. Politici a spi-sovatelé se vzájemně předhánějí ve vychvalování „obyčejné-ho člověka“. Neriskují pokles své popularity tím, že bypronášeli neoblíbené názory. Dvořané Ludvíka XIV. nezašlinikdy tak daleko jako dnešní lidé, když vychvalují Fürerya masy jejich obdivovatelů. Zdá se, jako by naši vrstevníciztratili všechen zdravý rozum a sebekritiku.

Na sjezdu komunistické strany byl Stalin osloven spisova-telem jménem Avdějenko těmito slovy: „Uplynou staletía komunistické generace budoucnosti nás budou považovatza nejšťastnější ze všech smrtelníků, žijících kdy na této pla-netě. Neboť my jsme spatřili Stalina, našeho geniálního vůd-ce, Stalina, usmívajícího se, přátelského, mocného, skromné-ho mudrce. Kdykoliv jsem Stalina viděl – dokonce i z dálky– pulzovala ve mně jeho síla, jeho magnetismus a jeho vel-kolepost. Chtěl jsem zpívat, křičet, plakat radostí.“17 Byro-

135

17 Citováno podle Chamberlin, W.H.: Collektivism, a False Utopia, New York, 1937, str. 43.

krat, jenž se obrací na své nadřízené, na kterých závisí jehopříjem, je méně poetický, avšak nikoliv méně podlézavý.

Když při diamantovém výročí císaře Františka Josefa při-psal jeden statistik císaři jako zásluhu to, že země po 60 le-tech jeho panování disponuje mnoha tisíci kilometry želez-nice, zatímco na jeho počátku jich měla mnohem méně,smála se veřejnost tomuto kousku patolízalství (a pravděpo-dobně i císař sám). Nikdo se ale nesmál, když se sovětskávláda na světových výstavách v Paříži a New Yorku vy-chvalovala, že zatímco carské Rusko nepoužívalo vůbecžádné traktory, o čtvrt století později již tento americký vy-nález napodobovalo.

Nikdo nikdy nevěřil, že paternalistický absolutismus Ma-rie Terezie a jejího vnuka Františka byl ospravedlnitelnýskutečností, že Mozart, Haydn, Beethoven a Schubert sklá-dali nesmrtelnou hudbu. Ale symfonie současného ruskéhoskladatele, který bude nejspíš za několik let zapomenut, bu-de citována jako potvrzení předností sovětského totalitaris-mu.

Otázkou je, zda je efektivnější systém byrokratické kontro-ly, nebo systém ekonomické svobody. Na tuto otázku lze od-povědět pouze ekonomickými úvahami. Pouhým tvrzením,že cigarety vyráběné tabákovým monopolem francouzskévlády nebyly tak špatné, aby Francouze přiměly přestatkouřit, nezdůvodníme prospěšnost státního řízení. Totéžplatí i pro tvrzení, že cigarety vyráběné řeckým státním mo-nopolem byly mezi kuřáky oblíbené. Není zásluhou řeckýchbyrokratů, že klimatické a fyzikální podmínky jejich zemězpůsobily, že zemědělci vypěstovaný tabák je lahodný a aro-matický.

Každý Němec považoval za dané, že podstata a přiroze-nost věcí vyžadují státní řízení univerzit, železnic, telegraf-ních a telefonních systémů. Rusovi vždy přišlo paradoxní,když bylo možné žít bez policejně řádně vystaveného a ově-řeného pasu. Vlivem podmínek, které se vytvořily během

136

posledních třiceti let, se stali občané kontinentální Evropypouhým přívěskem svých osobních dokladů. V mnoha ze-mích bylo bez těchto dokladů nebezpečné opouštět dům. Vevětšině evropských zemí nemůže člověk svobodně zůstatpřes noc na jakémkoli místě, aniž by musel ihned místní po-licii hlásit změnu své adresy.18

Možná přináší reglementace tohoto druhu někdy určitévýhody. Pro potírání zločinu a pronásledování zločinců mávšak samozřejmě jen malý užitek. Vraha na útěku nezastra-ší porušení zákona, který vyžaduje oznamování změny ad-resy.19 Při obhajobě svého systému jsou byrokraté melodra-matičtí. Ptají se veřejnosti, jak by mohly chudé opuštěné dětiznovu nalézt své nesvědomité rodiče. Nezmíní, že by je mo-hl najít schopný detektiv. Konec konců skutečnost, že exis-tuje několik bídáků, nemůže být dostatečným důvodem proomezování svobody převážné většiny slušných lidí.

Ziskově orientované podnikání existuje díky dobrovolnépodpoře veřejnosti. Nemůže vzniknout bez plateb zákazníků.Úřady ale získávají své „zákazníky“ násilně. To, že mnozí li-dé přicházejí na úřady, neznamená, že úřady uspokojují jejichneodkladné lidské potřeby. Ukazuje to pouze, že se vměšujído záležitostí, které jsou důležité pro život každého člověka.

Vytrácení kritického ducha představuje vážnou hrozbupro zachování naší civilizace. Kdekdo pak může tahat lidi zanos. Vinu ale nesou více vzdělaní než prostí lidé. Nadšenístoupenci marxismu, nacismu a fašismu byli intelektuálové,nikoli hrubiáni. Intelektuálové nikdy vážně neusilovali o tonacházet ve svém učení zjevné rozpory. To, že Mussolini vestejném projevu oslavoval Italy jako představitele nejstarší

137

18 Tak policejní spisy mnoha evropských měst poskytují úplné informace za posledníchsto nebo dokonce sto padesát let o místě pobytu a všech změnách adresy každéhoobyvatele nebo hosta. Bezplatný a vyčerpávající to pramen pro životopisce.

19 Američanům se zdá zvláštní, že porotci mnoha evropských soudních líčení musí od-povídat na otázky následujícího druhu: Za prvé, je obžalovaný vinen z vraždy oběti?Za druhé, je obžalovaný vinen, že řádně nenahlásil změnu své adresy?

západní civilizace a poslední z civilizovaných národů, ne-snížilo oblibu fašismu ani v nejmenším. Žádný z německýchnacionalistů se nepohoršoval nad tím, že tmavovlasý Hitler,obézní Göring a kulhavý Göbbels byli oslavováni jako zářnípředstavitelé urostlé, štíhlé, světlovlasé a hrdinské árijskérasy. Není zvláštní, že mnoho milionů ne-Rusů je pevně pře-svědčeno o tom, že vládní režim sovětů je demokratický,dokonce demokratičtější než v Americe?

Tato absence kritiky umožňuje vyprávět lidem, že ve vlád-ním systému všeobsáhlé reglementace se stanou svobodný-mi lidmi. Lidé si představují systém, ve kterém jsou všechnyprostředky ve vlastnictví státu a ve kterém je stát jedinýmzaměstnavatelem, jako říši svobody. Nepřipouští si mož-nost, že všemohoucí stát jejich utopie by mohl usilovat o ta-kové cíle, které oni sami odmítají. Stále se mlčky domnívají,že diktátor bude dělat přesně to, co by podle jejich přání měldělat.

138

VII. EXISTUJE NĚJAKÝ LÉK?■ ■ ■

1. Minulá selháníMusíme si uvědomit, že až dosud byly všechny snahy za-

stavit další rozrůstání byrokratizace a socializace marné. Bě-hem posledních 27 let, která uplynula od doby, kdy prezi-dent Wilson vedl Ameriku do války s cílem učinit světbezpečnějším pro demokracii, začíná demokracie čím dáltím víc ztrácet pevnou půdu pod nohama. Despotismus ví-tězí v mnoha evropských zemích. Dokonce i Amerika přija-la politiky, které před několika desítkami let sama pohrdavěoznačovala jako „pruské“. Lidstvo prokazatelně směřujek totalitarismu. Nastupující generace touží po plné vládníkontrole všech sfér života.

Právníci publikovali skvělá pojednání jež vyzdvihují po-stupující nahrazení právního řádu administrativní libovů-lí.20 Vylíčili příběh, jak podkopání samosprávy zbavuje jed-notlivé občany veškerých práv a spěje k hyperdespotismuorientálního stylu. Ale socialisté se ani trošku o svobodua soukromou iniciativu nestarají.

Ani satirické knihy nebyly úspěšnější než stohy učených tex-tů publikovaných těmito právníky. Někteří z nejvýznamněj-

139

20 Snad postačí citovat ze dvou nejbrilantnějších knih tohoto druhu: New Despotism odLorda Hewarta z Bury, britského státního prokurátora (New York, 1929) a Our Won-derland of Bureaucracy od Jamese M. Becka, dřívějšího nejvyššího soudce USA (NewYork, 1932). Je pozoruhodné, že posledně jmenovaná kniha byla publikována předpřijetím New Dealu.

ších spisovatelů 19. století – Balzac, Dickens, Gogol, Maupas-sant, Courteline – zasadili byrokracii ničivý úder. Aldous Hux-ley měl tolik kuráže, že za terč své cynické kritiky si zvolil vy-sněný socialistický ráj. Veřejnost byla nadšená. Nicméně i titočtenáři spěchali, aby mohli zažádat o místo ve státní správě.

Někteří lidé si dělají legraci hlavně z výstředních rysů by-rokracie. Ve skutečnosti je překvapující, že vláda jednéz nejsilnějších a nejbohatších zemí světa založí úřad – Úřadpro domácí ekonomiku amerického ministerstva zeměděl-ství – jehož jedním z úkolů je navrhnout kalhoty „pro velmimalé děti, které se je ještě nenaučily samy oblékat“. Ale promnoho našich současníků na tom není nic směšného. Usilu-jí o zavedení takového způsobu vlády, při němž by produk-ce hadic, spodního prádla a mnoha jiných užitečných věcíměla být úkolem vládních orgánů.

Žádní učení kritikové ani vtipní satirici nepřinesou změ-nu, protože nevystihují jádro problému. Byrokratizace je jenpodružným znakem socializace. Hlavní otázkou je: kapita-lismus, nebo socialismus? Který z nich?

Zastánci socialismu tvrdí, že kapitalismus je nespravedli-vý systém vykořisťování, že je extrémně škodlivý pro blaho-byt mas a ústí v bídu, ponižování a narůstající zbídačováníznačné většiny. Na druhou stranu vyzdvihují své socialistic-ké utopie jako zaslíbený svět hojnosti, ve kterém bude kaž-dý šťastný a bohatý. Mají pravdu, či nikoli? To je otázka.

2. Ekonomie versus plánovánía totalitarismus

Jedná se o čistě ekonomický problém. Nemůže být roz-hodnut bez podrobného ekonomického zkoumání. Ne-správné narážky a klamné doktríny obhájců státní regulace,socialismu, komunismu, plánování a totalitarismu nemohoubýt odhaleny na základě jiných než ekonomických úvaha důvodů. Ať se to někomu líbí, nebo ne, je skutečností, žehlavní problémy současných politik jsou čistě ekonomické

140

a nemohou být pochopeny bez znalosti ekonomické teorie.Pouze člověk dobře obeznámený s hlavními problémy eko-nomie je schopen si nezávisle utvořit na danou problemati-ku názor. Všichni ostatní jen opakují to, co někde zaslechli.Jsou proto snadnou kořistí pro demagogické podvodníkya slabomyslné šarlatány. Jejich důvěřivost a naivita jsou nej-vážnější hrozbou pro zachování demokracie a pro západnícivilizaci.

První povinností občana demokratické komunity je vzdělá-vat se a získávat znalosti potřebné pro běžné občanské zále-žitosti. Volební právo není privilegiem, ale povinností a mo-rální odpovědností. Volič je prakticky funkcionářem;jeho úřad je nejdůležitější a zahrnuje v sobě i nejvyšší závaz-ky a povinnosti. Občan plně pohlcený svou vědeckou pracív jiných oborech anebo povoláním umělce může, pokud vesvé roli sebevzdělávání selže, žádat polehčující okolnosti. Ta-koví lidé snad mají právo říkat, že mají na práci mnohem dů-ležitější úkoly. Ale všichni ostatní inteligentní lidé nejsou jenlehkomyslní, ale též darební, když zanedbávají vzdělávánía informovanost sebe samých. Poté totiž dostatečně dobřenemohou splnit svou povinnost suverénních voličů.

Hlavním trikem zastánců údajné „pokrokářské“ politikystátních regulací je obviňování kapitalismu za všechno, co sev současnosti nedaří, a velebení darů, které má socialismuspro lidstvo nachystané. Nikdy se nepokusili dokázat opráv-něnost svých mylných dogmat nebo ještě méně vyvrátit ná-mitky přinášené ekonomy. Vše, co dělali, bylo vyvoláváníjmen protivníků a zpochybňování jejich pohnutek. Bohuželprůměrný občan nedokáže jejich lsti prohlédnout.

Vezměme si například problém masové nezaměstnanosti,která se rok od roku zvyšuje. „Pokrokáři“ ji vysvětlují jakozlo vlastní kapitalismu. Naivní veřejnost je připravena to-muto vysvětlení uvěřit. Lidé nepozorují, že na trhu prácebez jakýchkoli bariér, tedy trhu, který není ochromen ani tla-kem odborových svazů, ani vládou stanovenou minimální

141

mzdou, nezaměstnanost postihuje jen malou skupinu popu-lace a jen na krátkou dobu. V podmínkách svobodného ka-pitalismu je nezaměstnanost poměrně nedůležitým dočas-ným jevem; existuje tu dlouhodobá tendence k tomu, abynezaměstnanost vymizela. Ekonomické změny mohou způ-sobit novou nezaměstnanost, ale na konkurenčním trhu prá-ce se konstituuje mzdová sazba a každý, kdo se snaží vydě-lat, nakonec nějakou práci najde. Nezaměstnanost jakomasový jev je výsledkem vládních „politik zaměstnanosti“a nátlaku a donucení ze strany odborových svazů.

S tímto vysvětlením se ale neztotožňují ti ekonomové, kte-ré „pokrokáři“ nazývají „zpátečníky“. Karel Marx byl sámo sobě přesvědčen, že odbory nemohou být úspěšné ve sna-ze zvýšit mzdy všech zaměstnanců. Marxistické doktríny sepo mnoho let stavěly příkře proti všem snahám o stanoveníminimální mzdové sazby. Naopak se domnívaly, že tatoopatření odporují zájmům většiny zaměstnanců.

Bylo by mylné domnívat se, že vládní výdaje mohou vy-tvořit pracovní místa pro nezaměstnané, tedy pro ty, kteřínemohou získat práci kvůli odborům nebo vládním politi-kám. Pokud jsou vládní výdaje financovány neinflačnímzpůsobem, tedy buď daněmi občanů, nebo výpůjčkami odveřejnosti, bude někde zničeno právě tolik pracovníchmíst, kolik se jinde vytvoří. Pokud jsou financovány inflač-ně, tj. buď zvýšením peněz v oběhu, nebo výpůjčkami odkomerčních bank, nezaměstnanost se sníží jen za předpo-kladu, že peněžní mzdy zaostávají za růstem cen zboží, tj.pokud reálné mzdové sazby klesají. Existuje jen jediná ces-ta, jak zvýšit reálné mzdy pro ty, kteří chtějí vydělávat: po-kračující akumulace nového kapitálu a zlepšení technic-kých metod výroby, které nový kapitál přináší. Zájmypracujících jsou pak skutečně shodné se zájmy zaměstna-vatelů.

Pochopení ekonomických problémů netkví v nekritickémvstřebávání více či méně vzájemně souvisejících skutečností

142

či dat a grafů. Spočívá spíše v důkladné analýze a vysvětle-ní podmínek pomocí lidského rozumu. Nejvíce je tedy třebazdravý rozum a logická jasnost. Základním pravidlem je dojítaž k jádru problému. Nepřijímat povrchní vysvětlení a řeše-ní, ale užívat síly vlastního rozumu a schopností kritickéhomyšlení.

Bylo by vážnou chybou se domnívat, že tato doporučeníekonomie mají za cíl nahradit propagandu různých vláda stran jiným druhem propagandy. Propaganda je jednoz největších zel byrokracie a socialismu. Propaganda budevždy jen rozšiřovat lži, mylné závěry a pověry. Pravda nepo-třebuje žádnou propagandu; je pravdivá sama o sobě. Důleži-tou vlastností pravdy je její správné zachycení reality, tj. sku-tečnost, která tu je a existuje, ať už ji někdo bere na vědomí,anebo ne. Uznání a prohlášení, že je něco pravda, je tak od-souzením všeho, co je nepravdivé. Pravdivost myšlenek jedána jejich vlastní pravdou.

Proto nechme špatné proroky pokračovat v jejich snažení.Nepokoušejme se napodobovat jejich politiky. Nepokoušej-me se umlčet a postavit mimo zákon opozici tak, jak to dě-lají oni. Lháři se musejí pravdy bát, a z toho důvodu potla-čují jakýkoli náznak jejího projevu. Ale obhájci pravdystavějí své naděje na skutečnosti, že prosazují pravdu. Prav-da se lhářů nebojí. Umí obstát v jejich konkurenci. Propa-gandisté mohou pokračovat v šíření svých bajek a manipu-lovat mládeží. Stejně skončí špatně.

Lenin a Hitler velmi dobře věděli, proč omezili svobodumyšlení, projevu a tisku a proč uzavřeli své hranice všemsvobodným myšlenkám ze zahraničí. Jejich systémy by bezkoncentračních táborů, cenzorů a katů nepřežily. Jejich hlav-ním nástrojem bylo GPU21 a gestapo.

143

21 Rusky glavnoje političeskoje upravlenije, hlavní politická správa; název sovětské po-litické policie (únor–prosinec 1922), která měla neomezenou moc, byla hlavním ná-strojem Stalinových represí a čistek. Nástupce Čeky, předchůdce OGPÚ; od července1934 začleněna v NKVD, od roku 1953 v KGB – pozn. překladatele

Britští zastánci socializace a byrokracie si nejsou o nic mé-ně než bolševici a nacisti vědomi skutečnosti, že by nikdynedosáhli svých cílů, pokud by existovala svoboda projevua myšlení. Profesor Harold Laski otevřeně tvrdí, že omezenímoci parlamentu je nutným krokem přechodu k socialis-mu.22 Sir Stafford Cripps, oblíbený samozvaný kandidát li-berálů na post předsedy vlády, navrhnul „Plánovací a zmoc-ňovací zákon“, který, pokud by byl schválen parlamentem,by nemohl být dále diskutován a byl by pak obtížně zruši-telný. Předností tohoto zákona, který by byl velmi obecnýa nechával všechny „detaily“ na kabinetu, by pak bylaohromná a neodvolatelná moc vlády. Její nařízení a výnosyby nikdy neposuzoval parlament a neexistovala by ani mož-nost soudního přezkoumání. Všechny úřady by byly obsa-zeny „věrnými členy strany“ a „osobami s prokázaným so-cialistickým přesvědčením“.23 Britská „Rada duchovnícha ministrů pro veřejné vlastnictví“ v pamfletu, ke kterémunapsal předmluvu biskup z Bradfordu, prohlašuje, že prozřízení reálného a trvalého socialismu je nutné „zlikvidovatcelou opozici, například ji politicky paralyzovat odnětímprávní subjektivity, popřípadě i hrozbou vězení“.24

Profesorka Joan Robinsonová z Cambridgeské univerzity,po samotném lordu Keynesovi druhá vůdčí osobnost key-nesiánské školy, není o nic tolerantnější ve svém nadšeníze zavedení socialismu. Podle jejího názoru „jsou představyo svobodě zrádné“. „Pouze tam, kde není vážný nepřítel anivně, ani uvnitř, lze umožnit plnou svobodu projevu.“ PaníRobinsonová se neobává jen nezávislých církví, univerzit,vzdělávacích společností, vydavatelství, ale neméně i svo-bodných divadel a filharmonických společností. Podle jejího

144

22 Laski: Democracy in Crisis, Londýn, 1933, str. 87. Pro mistrovské vyvrácení Laskiho ne-demokratických myšlenek viz Rappard, The Crisis of Democracy (Chicago, 1938), str.213–216

23 Srovnej s vynikajícím článkem Jamese Truslowa Adamse: „Planners See Where Plan-ning Leads” v Barron‘s National Business and Financial Weekly, 31. ledna 1944, str. 3

24 Ibid.

tvrzení by všem těmto institucím měla být dovolena exi-stence, jen „až bude režim dostatečně odolný, aby obstál vů-či kritice“.25 Ani další význačný obhájce britského kolekti-vismu J. G. Crowther se nezříká možnosti výslechůa vyšetřování.26 Je škoda, že se Stuartovci nedožili tohoto tri-umfu svých principů!

Nejvýznamnější obhájci socialismu tedy implicitně při-pouštějí, že jejich principy a plány nemůžou obstát proti kri-tice ekonomické vědy a jsou v systému svobody odsouzenyk zániku.

Je štěstím, že zde stále zůstává několik svobodných zemí,ve kterých ještě někdo věří ve vzkříšení pravdy.

3. Prostí občané versus profesionálnípropagátoři byrokratizace

Záměrem popularizace ekonomie není udělat z každéhočlověka ekonoma. Jde o to připravit občany pro výkon jejichobčanské funkce ve společnosti.

Konflikt mezi kapitalismem a totalitarismem, na jehož vý-sledku závisí osud civilizace, nebude rozhodnut občanskouválkou a revolucí. Je to válka myšlenek. Veřejný názor určívítězství, nebo porážku.

Kdykoli a kdekoli se lidé setkávají, aby diskutovali záleži-tosti svého města, státu, národa, se veřejný názor dostává doprocesu vývoje a změn, ať se jedná o jakkoli malicherné té-ma. Veřejné mínění je ovlivňováno vším, o čem se mluví ne-bo co se děje v transakcích mezi prodávajícím a kupujícím,zaměstnancem a zaměstnavatelem nebo dlužníkem a věřite-lem. Veřejné mínění je formováno při nesčetných debatáchzastupitelských orgánů, výborů a komisí, asociací a klubů,

145

25 Joan Robinsonová: Private Enterprise or Public Control, příručka pro diskuzní skupinu,publikováno pro Asociaci pro vzdělávání v občanských právech a povinnostech, Eng-lish Universities Press Ltd., str. 13–14. Je zvláštní, že v úvodu knihy Asociace dekla-ruje „my hájíme demokracii“ a ukazuje , že jejím cílem je instruktáž občanů „z hledis-ka rovných práv a svobody druhých“.

26 Crowther, J. G.: Social Relations of Science, Macmillan, 1941, str. 331, 333.

články z prvních stran novin, obhajobami právníků a názo-ry soudců.

Ve všech těchto diskuzích mají profesionálové navrchoproti laikům. Výhody jsou na straně těch, kteří věnují svéúsilí pouze jedné věci. Ačkoli experti nemusí být vždy chyt-řejší než laici, je jim dopřáno výhod z toho důvodu, že jsouv postavení specialistů. Jejich technika i jejich trénink je lep-ší. Do diskuzí přichází odpočati a dobře připraveni, zatímcoostatní se těmito problémy začínají zabývat až po skončenísvé únavné každodenní práce.

V současnosti je většina těchto profesionálů horlivými za-stánci byrokratismu a socialismu. Předně je tu velké množ-ství vládních zaměstnanců a zaměstnanců mnoha jinýchstranických propagandistických úřadů. Navíc jsou tu učite-lé v různých vzdělávacích institucích, které překvapivě po-važují hlášení se k radikálním byrokratickým, socialistickýmnebo marxistickým myšlenkám za známku vědecké doko-nalosti. Jsou tu editoři a přispěvatelé do „pokrokářských“novin a časopisů, přední představitelé odborů a organizacía nakonec také ctižádostiví lidé se spoustou volného času,kteří dychtí proslavit se jako zastánci radikálních názorů.Obyčejní obchodníci, právníci a další výdělečně činní nejsoupro věc tolik zapálení.

Laici mohou své argumenty brilantně obhájit. Ale k ni-čemu to není. Protivník oděný v celé důstojnosti svéhoúřadu nebo profesury však volá: „Klamné závěry úvah to-hoto pána byly dávno odhaleny známými německými pro-fesory Mayerem, Müllerem a Schmidem. Jen tupci mohoulpět na tak zastaralých a již vyvrácených myšlenkách.“ La-ik je zdiskreditován v očích veřejnosti, která plně věřív profesionální neomylnost. Neví, jak odpovědět. Nikdyneslyšel o jménech těchto prominentních německých pro-fesorů. Tudíž ani nemůže vědět, že jejich knihy jsou jenvelkým humbukem plným nesmyslů a že se problémem,o nějž se jedná, ve skutečnosti nezabývají. Možná to zjistí

146

později. To ale nemůže změnit fakt, že z tohoto sporu od-chází poražen.

Laik také může jasně prokázat neuskutečnitelnost zvažo-vaných projektů. Profesionálové většinou jen odseknou:„Tento pán je takový ignorant, že neví, že obdobné projektyuspěly v socialistickém Švédsku a rudé Vídni.“ Náš laik jeopět utišen. Jak by mohl vědět, že většina knih o Švédskua Vídni vyšlých v Anglii jsou propagandistickými produktypřekrucujícími skutečnost? Neměl možnost získat správnéinformace z původních zdrojů.

Vrcholným argumentem profesionálů jsou samozřejměodkazy na Rusko, ráj dělníků a rolníků. Během třiceti let by-lo dovoleno do Ruska vstoupit jen fanatickým komunistůma sympatizantům. Jejich zprávy jsou nekritickou glorifikacíSovětů, některé jsou zcela nepravdivé, zbylé dětinsky naiv-ní. Uklidňujícím faktem může být jen to, že někteří sympati-zanti v Rusku opustili své prosovětské učení a prosovět-skou orientaci a po návratu domů publikovali nepřikrášlenézprávy. Ale profesionálové tyto knihy jednoduše odsuzujítím, že jejich autory označí za „fašisty“.

Je bezpodmínečně nutné, aby vůdčí osobnosti občanskéhoživota byly připraveny na setkání s profesionálními kazate-li byrokratizace a socializace. Je zoufalé pokoušet se zastavittrend postupující byrokratizace pouze tím, že vyjádřímerozhořčení a budeme nostalgicky oslavovat staré časy. Tytostaré časy ale nebyly tak dobré, jak by se mohlo zdát našimsoučasníkům. To, co bylo dobré, byla důvěra v postupujícípokrok zabudovaný v systému svobodné tržní ekonomiky.Lidé tehdy nevěřili v božskou povahu státu. V tom byla je-jich sláva.

Nejnešťastnějším výsledkem reakce průměrného občana navážné ekonomické problémy je jeho připravenost podpořitprogram kompromisů. Nahlíží na konflikt mezi kapitalis-mem a socialismem jen jako na hádku mezi dvěma skupina-mi – prací a kapitálem, z nichž každá o sobě prohlašuje, že

147

ona tvoří celý základ problému. Pokud není sám o sobě scho-pen ocenit přednosti všech argumentů z obou stran, pak do-chází k závěru, že by férovým řešením bylo ukončit diskuzismírnou dohodou, protože každá ze stran může mít částečněpravdu. A tak tedy programy vládních zásahů do podnikánízískaly podporu. Neměl by existovat ani úplný kapitalismus,ani úplný socialismus, ale něco mezi, jakási třetí cesta. Tentotřetí systém, jak tvrdí jeho zastánci, by měl nabývat podobykapitalismu regulovaného vládními zásahy do podnikání.Ale takovéto vládní zásahy by neměly představovat plnouvládní kontrolu všech ekonomických aktivit. Měly by býtomezeny na odstraňování některých zvláště nežádoucích ne-dostatků kapitalismu, aniž by to vedlo k potlačení všech ak-tivit podnikatelské sféry. Společenský řád bude tedy stejnětak vzdálený od čistého kapitalismu jako od čistého socialis-mu, a budou zachovány výhody obou systémů a odstraněnyjejich nevýhody. Téměř všichni lidé, kteří bezvýhradně neob-hajují čistý socialismus, podporují systém intervencionismu,a všechny vlády, které nejsou zcela prosocialistické, také za-stávají politiku ekonomických intervencí. Dnes je tu jen hrst-ka těch, kteří se staví proti jakýmkoli vládním zásahům docen, mzdových a úrokových sazeb a zisků a nebojí se bojovatza myšlenku, že kapitalismus a svobodné podnikání jsou je-diným životaschopným systémem prospěšným pro celouspolečnost a všechny její členy.

Argumenty obhájců této střední cesty jsou však zcela myl-né. Konflikt mezi kapitalisty a socialisty není jen bojem me-zi dvěma stranami o větší podíl na produktech společenskévýroby. Pokud jej tak vidíme, pak rovnou plně akceptujemeprincipy marxistů a ostatních socialistů. Odpůrci socialis-mu popírají, že by se jakékoli třídě nebo skupině dařilo lé-pe v socialismu než v čistém kapitalismu. Popírají tezi, žeby se pracujícím dařilo lépe v socialistickém společenství,a tedy že jim je v kapitalistickém systému ubližováno. Ne-doporučují kapitalismus kvůli sobeckým zájmům podnikatelů

148

a kapitalistů, ale v zájmu všech členů společnosti. Na velký his-torický spor týkající se problému ekonomické organizacespolečnosti nelze nahlížet jako na hádku mezi dvěma ob-chodníky o určistý pěněžní obnos; nelze jej vyřešit rozděle-ním zbytku peněz.

Ekonomický intervencionismus je politikou, která ničí se-be sama. Použitá opatření nevedou k dosažení výsledků,které byly zamýšleny. Vzniklou situaci samotní obhájci těch-to opatření považují za méně uspokojivou než situaci pů-vodní, kterou chtěli změnit. Nezaměstnanost velké částitěch, kteří chtějí pracovat, se prodlužuje rok od roku, mono-poly, ekonomické krize, všeobecná omezení produktivníhoekonomického úsilí, ekonomický nacionalismus a války jsounevyhnutelnými důsledky vládních intervencí, které hlásajíobhájci třetí cesty. Všechna tato zla, ze kterých socialisté ob-viňují kapitalismus, jsou právě produktem této nešťastné,údajné „pokrokářské“ politiky. Katastrofy, které jsou vodouna mlýn radikálních socialistů, jsou výsledkem myšlenek li-dí, kteří říkají: „Nejsem proti kapitalismu, ale…“ Tito lidé veskutečnosti udávají krok socializaci a důkladné byrokratiza-ci. Jejich neznalost plodí katastrofy.

Dělba práce a specializace jsou základními rysy civilizace.Nebýt jich, nebyl by materiální blahobyt a intelektuální po-krok možný. Existence jednotlivých skupin vědců, učitelůa vědeckých pracovníků je výsledkem dělby práce právě takjako existence ostatních specializovaných skupin ve společ-nosti. Ten, kdo se na ekonomii specializuje, je specialistou ja-ko všichni ostatní. Další pokrok v ekonomické vědě budev budoucnu také úspěchem lidí, kteří tomuto úkolu věno-vali celé své úsilí.

Pro občany by bylo ovšem osudnou chybou přenechat zá-jem o ekonomickou vědu výhradně profesionálům. Protožehlavní současné politické problémy jsou v zásadě ekono-mické, tato rezignace by přinesla i úplné vzdání se občanůa přenechání zisků pro profesionály. Pokud voliči a členové

149

parlamentu řeší problémy, jako je např. ochrana před nemo-cemi dobytka nebo stavba nové budovy úřadu, mohou lidénechat diskuzi o detailech na expertech. Tyto veterinárnía inženýrské problémy nenarušují základy společenskéhoa politického života. Jsou důležité, ale ne životně důležité.Pokud ale většina lidí včetně zvolených zástupců prohlásí:„Tyto měnové problémy mohou být pochopeny jen specia-listy, nemáme zájem je studovat. V této záležitosti musímevěřit expertům,“ pak se skutečně vzdávají své suverenity veprospěch expertů. Je poté jedno, zda formálně delegují svoumoc vydávat zákony, nebo ne. Tak jako tak je specialistépředčí. Byrokratizace pokračuje dál.

Prostí občané se mýlí, když si stěžují, že si byrokraté uzur-pují moc. Oni sami a jejich zástupci se vzdali své nezávislos-ti. Jejich neznalost základních ekonomických problémůumožnila nadvládu profesionálních specialistů. Všechnytechnické a právní detaily musí nebo by měly být přenechá-ny expertům. Demokracie se ale stává nefunkční, když vý-znamní občané, intelektuální vůdci komunity, si netvoříani své vlastní názory na základní sociální, ekonomickéa politické principy daných politik. Pokud jsou občané ovlá-dáni byrokratickými profesionály, společnost se rozdělí nadvě kasty: vládnoucí profesionály (bráhmany) a důvěřivéobčany. Pak se rodí despotismus navzdory tomu, co říkajíÚstava a další zákony.

Demokracie znamená sebeurčení. Jak ale mohou lidéovlivňovat své vlastní záležitosti, pokud jsou příliš lhostejník ziskům, které jim přináší jejich vlastní myšlení a nezávis-lé posouzení základních politických a ekonomických pro-blémů? Demokracie není zbožím, kterého si lidé mohou bezobtíží užívat. Naopak je pokladem, který musí být denněchráněn a usilovnou snahou znovudobýván.

150

ZÁVĚR■ ■ ■

Analýza technických vlastností byrokratického manage-mentu a jeho opaku, ziskového managementu, nám po-skytuje vodítko pro vyvážené a nezaujaté zhodnoceníobou systémů organizace společnosti založené na dělběpráce.

Státní správa, která spočívá v zajišťování vládního apa-rátu donucení a útlaku, musí být nutně formalistická a by-rokratická. Žádná reforma nemůže odstranit byrokratickérysy vládních úřadů. Nemá smysl je obviňovat pomalostia lenivosti. Je zbytečné stěžovat si na skutečnost, že píle,pečlivost a usilovnost práce u průměrného úředníka jezpravidla nižší než u průměrného zaměstnance v soukro-mém sektoru. (Konec konců najdeme mnoho úředníků, je-jichž nadšená horlivost nabývá dokonce podoby sebeobě-tování.) Jelikož ale neexistuje nezpochybnitelné měřítkoúspěchu, či neúspěchu je pro většinu lidí téměř nemožnénalézt motivaci k vynaložení ohromného úsilí, již peněžníkalkulace prováděná podnikateli usilujícími o dosaženízisku bez problémů poskytuje. Nemá smysl kritizovatúřednické pedantské dodržování rigidních pravidel a re-gulací. Tato pravidla jsou nevyhnutelná, nemá-li veřejnáspráva vyklouznout z rukou vysokých státních úředníkůa zdegenerovat do systému, kde veškerou moc budou mítv rukou podřízení úředníci. Tato pravidla jsou kromě tohojediným prostředkem, jak nadřadit výkonu veřejné správyzákon, a tím ochránit občany před despotickou zvůlí.

151

Člověk může snadno obvinit úřednický aparát z rozhazo-vačnosti. Vládní úředník, jenž má na starosti dodání kvalit-ní služby, se na celou věc dívá z jiného úhlu. Nechce se mupříliš riskovat. Nechce přijímat riziko a raději si vše dvakrátověří.

Všechny tyto vady jsou vlastní fungování služeb, jejichžkvalitu nelze poměřovat peněžními toky, jež určí výslednýzisk či ztrátu. Je zřejmé, že bychom nikdy nemohli rozpo-znat tyto neefektivnosti, kdybychom nemohli porovnávatfungování byrokratického systému s fungováním soukro-mých podniků. Tento systém „hanebného“ usilování o do-sažení zisku umožnil lidem efektivnost hodnotit a poměřo-vat a přivedl je k úporné snaze o racionalizaci. Tuto situaciale nelze vyřešit. Musíme se smířit se skutečností, že osvěd-čené způsoby soukromého podnikání nelze použít v oblas-tech, jako je policie nebo výběr daní.

Pohledem člověka fanaticky se snažícího přeměnit celý vý-robní aparát a rozdělování v mamutí úřad však celá věc na-bývá zcela jiného rozměru. Leninův ideál vzít si za vzor eko-nomické organizace společnosti státní poštovní úřada přeměnit každého člověka na pouhé kolečko ohromnéhobyrokratického soukolí27 před nás staví velký úkol – odhalitpodřadnost byrokratických metod ve srovnání se soukro-mým podnikáním. Cílem tohoto zkoumání není zajisté zne-uctít práci výběrčích daní, celníků či policistů nebo snižovatjejich úspěchy. Je však nutné vysvětlit, v jakých klíčových ry-sech se liší ocelárna od velvyslanectví a továrna na výrobuobuvi od matriky a proč není schůdné organizovat pekárnupodle vzoru státní pošty.

Skutečnost, již popisujeme pomocí zavádějící terminologiejako nahrazení ziskového motivu principem vykonávání po-třebných služeb, by nutně vyústila v odmítnutí jedinéhozpůsobu, jenž nám umožňuje racionalitu a kalkulaci při vý-

152

27 Lenin: State and Revolution, 1935 (1917), str. 44.

robě nutných zboží a služeb. Dosažení zisku podnikatelemvyjadřuje skutečnost, že dobře sloužil zákazníkům, tj. všemlidem. V případě hodnocení užitečnosti služeb úřadu všakžádný způsob zjištění úspěšnosti či nezdaru pomocí kalku-lace nemáme.

V jakémkoli socialistickém systému by příkazy k uskuteč-nění výroby vydával pouze ústřední výbor. Ostatní by bylipouze povinni vydané příkazy provádět. Všichni lidé s vý-jimkou ekonomického cara by se museli bezpodmínečněpodřídit příkazům, instrukcím, pravidlům a regulacím se-psaným nadřízeným orgánem. Občané klidně mohou mítv tomto systému všudypřítomných předpisů právo navrho-vat změny. Ale cesta od navržené změny k jejímu přijetíkompetentním nadřízeným orgánem je přinejmenším stejnědlouhá a obtížná, jako je dnes cesta od čtenářské reakce v ča-sopisu nebo článku navrhujícího změnu zákona k schválenítéto změny v parlamentu.

V dějinách najdeme mnoho hnutí nadšeně a fanaticky po-žadujících reformu společenských institucí. Lidé bojovali zasvá náboženská přesvědčení, za zachování své civilizace, zasvobodu, za nezávislost, za zrušení nevolnictví a otroctví, zaspravedlnost a nezávislost soudů. Dnes jsou miliony lidí fas-cinovány plány na přetvoření celého světa na úřad, na pře-měnění všech lidí na byrokraty a na odstranění soukroméhopodnikání. Budoucí ráj je představován jako všezahrnujícíbyrokratický aparát. Nejmocnější reformní hnutí, které světkdy viděl, první ideologický směr, jehož dosah se neomezu-je jen na část lidstva, nýbrž je podporován lidmi všech ras,národů, náboženství a civilizací, usiluje o úplnou byrokrati-zaci. Státní poštovní úřad je modelem stavbě Nového Jeru-zaléma. Poštovní úředník je prototypem budoucího člověka.Kvůli uskutečnění tohoto ideálu byly prolity potoky krve.

V této knize jsme se nezabývali jednotlivými lidmi, alesystémy společenské organizace. Netvrdíme, že poštovníúředník je méně důležitý než někdo jiný. Je potřeba si jen

153

uvědomit, že svěrací kazajka byrokratické organizace para-lyzuje soukromou iniciativu jednotlivců, zatímco v kapita-listické tržní společnosti má inovátor stále šanci na úspěch.Byrokratizace vede ke stagnaci a k zachování zastaralýchmetod. Tržní hospodářství na druhou stranu podporuje roz-voj a zdokonalení. Kapitalismus je pokrokový, socialismusnikoli. Tento argument nelze odbýt tvrzením, že bolševicipřevzali od Američanů nejrůznější inovace. Totéž udělalyi všechny orientální národy. Z této skutečnosti ale nelze vy-vodit, že všechny civilizované země musí kopírovat ruskézpůsoby společenské organizace.

Zastánci socialismu se označují za pokrokáře. Navrhujívšak systém, pro nějž je typické strnulé dodržování zaběh-nutých postupů a odpor vůči každému pokusu o změnu.V Americe se nazývají liberály. Usilují však o zničení svobo-dy. Nazývají se demokraty. Touží však po diktatuře. Nazý-vají se revolucionáři. Usilují ale o vytvoření všemocného stá-tu. Slibují požehnání rajské zahrady. Plánují však přeměnusvěta v gigantický poštovní úřad. Všichni až na jednoho bu-dou podřízenými úředníčky – jakážto svůdná utopie! Jakáž-to ctnostná myšlenka, za kterou je hodno bojovat!

Proti veškeré této šílené agitaci existuje jen jedna dostupnázbraň: rozum. Pouhý zdravý rozum stačí k tomu, aby zabrá-nil člověku propadnout klamným představám a prázdnýmfrázím.

154

DODATEK

TŘI MISESOVY ESEJE■ ■ ■

Cíle ekonomického vzdělávání

■

Ekonomická svoboda a intervencionismus

■

Laissez faire, anebo diktatura

I.

CÍLE EKONOMICKÉHOVZDĚLÁVÁNÍ

■ ■ ■

Zápas mezi dvěma systémy společenské organizace, svo-bodou a totalitou, bude v demokratických zemích rozhod-nut ve volbách. Z dnešního pohledu se zdá, že výsledek veSpojených státech ovlivní výsledek ve všech ostatních stá-tech. Pokud se tato země nestane socialistickou, vítězstvísocialistů v ostatních částech světa nebude příliš význam-né.

Někteří lidé, mezi nimi mnoho nadšených intelektuálů,očekávají buď revoluční převrat komunistů, válku s Ruskema jeho satelity nebo kombinaci obojího.

Jakkoliv k tomu může dojít, je zřejmé, že konečný výsle-dek závisí na ideologických faktorech. Zastánci svobodymohou zvítězit jen tehdy, když budou zcela podporovániobčany a bezvýhradně zavázáni ideálům svobody. Budouvšak poraženi, jestliže jsou ti, kdo utvářejí veřejné míněnív jejich táboře, infikováni sympatiemi k totalitnímu progra-mu. Lidé bojují až do posledního dechu za své přesvědčení.Nikdo ale nebude věnovat úsilí něčemu, co sám považuje zapolopravdu. Ti, jež říkají: „Já nejsem komunista, ale...“ ne-

157

mohou být počítáni mezi oddané bojovníky za svobodua proti komunismu.

V Rusku bychom v roce 1917 napočítali pouze několik ti-síc bolševiků. Z pohledu matematiky byly jejich síly bezvý-znamné. Přesto dokázali uchvátit moc a dosáhnout úplnéhopodrobení celého národa, protože se nestřetli s žádnou ide-ologickou opozicí. V celé rozsáhlé carské říši nebyla žádnáskupina ani strana, která by obhajovala ekonomickou svo-bodu. Neexistoval žádný autor ani učitel, kniha, časopis ne-bo noviny, které by prohlašovaly, že jediným způsobem, jakmohou ruští lidé dosáhnout nejvyšší možné prosperity, jesvoboda bez byrokratického sešněrování.

Všichni lidé souhlasí, že ve Francii a Itálii [1948] je nebez-pečí komunismu veliké. Přesto je skutečností, že většinováčást společnosti obou zemí se staví ke komunismu nepřátel-sky. Nicméně, odpor těchto většin je slabý, protože z velkéčásti obhajují socialismus a zastávají marxistickou kritikukapitalismu. Kvůli tomuto ideologickému infiltrování ko-munistických protivníků ve Francii a Itálii, jsou šance ko-munistů mnohem větší, než by odpovídalo velikosti člen-stva komunistické strany.

Praktické aplikace teorieLidé zaměstnaní na vedoucích místech v obchodu, odbor-

níci, politici, vydavatelé a pisatelé novin a časopisů a před-stavitelé dalších významných povolání jsou natolik pohlce-ni rozličnými problémy, kterým musí čelit, že opomíjejívěnovat pozornost velkým ideologickým konfliktům sou-časnosti. Neodkladné úkoly spojené s každodenní rutinouna ně uvalují enormní množství naléhavé práce a nezůstáváčas pro důkladné a svědomité prozkoumání naznačenýchprincipů a doktrín. Praktický člověk, zmatený obrovskýmmnožstvím detailů a maličkostí, bere v úvahu jen krátkodo-bé důsledky alternativ, z nichž si musí v daném okamžikuvybrat, a neláme si hlavu s důsledky dlouhodobými. Podlé-

158

há zhoubnému vlivu iluze, že tento postoj sám je hodný čin-ného občana, úspěšně přispívajícího k pokroku a blahu; za-bývání se zásadními otázkami je toliko zábavou autorůa čtenářů zbytečných intelektuálních knih a časopisů. V de-mokratické Americe mají v současnosti nejvýznamnější lidéobchodu, odborníci a politici stejný postoj k „teoriím“ a „ab-strakcím“, které Napoleon Bonaparte používal při zesměš-ňování a urážení „teoretiků“.

Pohrdání teorií a filozofií je způsobeno především chyb-nou vírou v to, že důkazy dané zkušeností hovoří samy zasebe, že důkazy samy mohou vyvrátit (realita může vyvrá-tit) klamné interpretace. Vítězí představa, že chybná filozo-fie nemůže způsobit vážné škody, jakkoli je nějaký „ismus“zrádný a nebezpečný; realita je silnější než pohádky a mýty;pravda automaticky zažene lež; není důvod dělat si starostis propagandou apoštolů lži.

Není potřeba začínat se zkoumáním gnoeologických otá-zek souvisejících s tímto obecně přijímaným názorem. Mož-ná bude stačit ocitovat několik řádek od Johna Stuarta Mil-la. „Člověk,“ říká Mill, „je schopen napravit své chybydiskuzí a zkušeností. Ne zkušeností samotnou. Musí být pří-tomna diskuze, aby ukázala, jak je zkušenost interpretová-na. Špatné názory a metody postupně ustoupí faktům a ar-gumentům; ale fakta a argumenty musí být, aby měly nějakývliv na rozum, předneseny již před tím. I velmi málo faktůmůže sdělit svůj vlastní příběh, vyjevit bez vysvětlivek svůjvýznam.“28

Lidé, kteří věří, že pouhé záznamy amerických úspěchůekonomického individualismu ochrání mládež Spojenýchstátů před vlivem idejí Karla Marxe, Thorsteina Veblena,Johna Deweyho, Betranda Russella a Harolda Laskiho, se še-redně mýlí. Nedokáží rozeznat roli, kterou hraje marxistickýpolylogismus v současné filozofii.

159

28 Mill, J. S.: On Liberty, 1864, str. 38–39.

Podle doktríny marxistického polylogismu odrážejí lid-ské ideje třídní pozici; nejsou ničím, jen maskou sobeckýchzájmů vlastní třídy a jsou neslučitelné s protikladnými zá-jmy všech ostatních společenských tříd. „Materiálně pro-duktivní síly“, ovlivňující běh lidských dějin, vybraly pra-cující „třídu“, proletariát, aby odstranila všechny třídnírozpory a přinesla trvalou spásu celému lidstvu. Zájmyproletářů, kteří dnes tvoří významnou většinu, nakonecsplynou se zájmy všech. Z důvodu nevyhnutelnosti osudučlověka, říkají marxisté, jsou proletáři dobří a buržoaziešpatná. Není potřeba odmítat autora, který nesouhlasís „pokrokovým“ učením Marxe, Engelse a Lenina; je jenpotřeba odhalit jeho buržoazní profil a ukázat jeho faleš-nost a pomatenost, protože je buď buržoa, nebo buržoazní„patolízal“.

V takto důsledné a radikální formě je polylogismus přijí-mán jen ruskými bolševiky. Ti dokonce rozlišují „buržoaz-ní“ a „proletářské“ teorie i v matematice, fyzice, biologiia medicíně. Ale o co umírněnější typ polylogismu se jedná,aplikující „buržoazní“ nebo „proletářský“ metr pouze vespolečenských a historických oborech, o to více je přijímán,dokonce mnohými autory, kteří sami sebe důrazně nazýva-jí antimarxisty. Dokonce na univerzitách, které radikálnímarxisté hanobí jako pevnosti buržoazní mentality, je obec-ná historie, stejně jako dějiny filozofie, literatury a umění,často vyučována z pohledu marxistické materialistické me-todiky.

Zásady lidí svázaných s marxistickým polylogismem ne-mohou být zviklány žádným argumentem předloženým au-torem, politikem nebo jiným občanem podezřelým ze svaz-ků s buržoazií. Pokud je významná část národa prodchnuta(mnoho z nich nevědomě) polylogistickou doktrínou, je bez-účelné diskutovat s nimi o specifických teoriích (pojetích)různých vědních oborů nebo o interpretaci konkrétních fak-tů. Tito lidé jsou imunní vůči myšlenkám, představám a věc-

160

ným informacím, které pocházejí z tak ubohého zdroje, bur-žoazní mysli. Proto je zřejmé, že pokus osvobodit lidi, ob-zvláště intelektuální mládež, z pout „nekonvenční“ indokt-rinace (nekonvenčních názorů) musí začít na filozofickéa gnozeologické úrovni.

Neochota zabývat se „teorií“ je srovnatelná s pokornoupoddajností vůči Marxovu dialektickému materialismu. In-telektuální konflikt mezi svobodou a totalitou nebude roz-hodnut v diskuzích o významu konkrétních statistických čí-sel a historických událostí, ale důkladným výzkumemzákladních otázek teorie poznání a teorie znalostí.

Je pravda, že masy mají pouze hrubé a zjednodušené vě-domosti o dialektickém materialismu a jeho odnoži, takzva-né sociologii znalosti. Podstatou není změnit ideologii mas,ale změnit nejdříve ideologii vzdělané vrstvy, „intelektuá-lůsw“, jejichž mentalita determinuje obsah zjednodušení, nanichž lpí „nevzdělanci“.

Progresivismus a marxismusSociální a ekonomické nauky „nekonvenčních progresiv-

ců“ jsou směsí několika překroucených částí heterogenních,vzájemně neslučitelných teorií. Hlavní komponenty tohotocelku byly převzaty z marxismu, britského fabianismua pruské historické školy. Základní prvky byly vypůjčenyi z učení měnových reformátorů, inflacionistů, kteří bylidlouho známi jako tzv. „měnová klika“. Důležitý je i odkazmerkantilismu.

Všichni pokrokáři hanobili 19. století, jeho ideje a politiku.Nicméně, základní přísady progresivismu, kromě merkanti-lismu, který pochází ze 17. století, se formovaly právě v tom-to hanobeném 19. století. Ale progresivismus se, jak jinak,odlišuje od každé z těchto doktrín, z nichž část každé bylavčleněna do progresivismu. Mezi těmi, kteří se nazývají po-krokáři, je zcela určitě část zásadových marxistů. Významnávětšina pokrokářů je umírněná a opatrná při hodnocení

161

Marxe. Ačkoliv víceméně souhlasí s materiálními cíli (mate-rialistickým objektivismem) bolševiků (bolševismu), kritizu-jí doprovodný fenomén revolučního hnutí, například diktá-torské metody sovětského režimu, jeho anti-křesťanskosta „železnou oponu“.

Mnozí významní zastánci progresivismu deklarují otevře-ně, že jejich cílem je s konečnou platností nahradit svobodnépodnikání socialismem. Jiní pokrokáři naopak znovu a zno-vu ohlašují svůj záměr zamýšlenými reformami zachránitkapitalismus, který by zanikl, kdyby nebyl zdokonalen a re-formován. Obhajují intervencionismus jako trvalý systémekonomické organizace společnosti. Ne jako umírněné mar-xistické skupiny, které ho vidí jako způsob postupné realiza-ce socialismu.

Není zapotřebí začínat s analýzou intervencionismu. Bylonevyvratitelně prokázáno, že všechna intervencionistickáopatření s sebou nesou důsledky, které (z pohledu vláda stran, jež se k nim uchylují) jsou méně uspokojivé nežpředchozí stav věcí, který se rozhodly změnit. Jestliže nejsoupro vládu a politiky dostatečnou lekcí tyto neúspěchy a ne-chtějí se vzdát toho všeho vměšování do cen zboží, mezda úrokových měr, musí provádět stále další a další regulace,dokud není celý systém tržní ekonomiky nahrazen všudy-přítomným plánováním a socialismem.

Avšak mým záměrem není zabývat se politikami dopo-ručovanými zastánci intervencionismu. Tyto praktické po-litiky jsou rozdílné u různých skupin. Jednalo by se jeno nepatrné přehánění, kdyby bylo řečeno, že každá nátla-ková skupina má svůj vlastní druh intervencionismu, aleto se týká i profesorů. Každý je posedlý myšlenkou vyvrá-tit nedostatky všech konkurenčních názorů. Přesto je teo-rie, která tvoří základ intervencionistické troufalosti a tvr-dí, že rozpory a zlo jsou údajně neodmyslitelnou součástíkapitalismu, přijímána všemi odrůdami progresivismua všeobecně akceptována téměř bez odporu. Zastánci

162

teorií, které jsou s tím v rozporu, se stávají psanci. Antipo-krokářské ideje jsou karikovány na univerzitních přednáš-kách, v knihách, pamfletech, článcích a novinách. Nastu-pující generace o nich nic neslyší, kromě toho, že jsouteoriemi ekonomických reakcionářů, nelítostných vykořis-ťovatelů a „loupeživých baronů“, jejichž nadřazenost jeminulostí.

Hlavní teze progresivismuTeorie vyučované v současnosti pod označením „pokroko-

vá ekonomie“ se dají charakterizovat následujícími desetibody.1. Základní ekonomickou tezí, která je společná všem socia-

listickým skupinám, je teze, že existuje potenciální nadby-tek díky technickým vymoženostem posledních dvou setlet. Nedostatečné uspokojování užitečnými předměty jezpůsobeno pouze, jak Marx a Engels opakují stále dokola,vrozenými rozpory a nedostatky kapitalistického způso-bu výroby. Jakmile by byl jednou přijat socialismus a do-sáhl svého „vyššího stadia“, a poté, co byly vymýceny po-slední zbytky kapitalismu, nastane prý období hojnosti.Práce nebude již více představovat námahu, ale jen potě-šení. Společnost se dostane do takového stádia, že budedávat „každému dle jeho potřeb“. Marx a Engels si nikdynevšimli existující neúprosné vzácnosti materiálních vý-robních faktorů. Akademičtí pokrokáři jsou při výběrutermínů více obezřetní, přesto však všichni přijímají soci-alistické teze.

2. Inflacionistické křídlo pokrokářství, stejně jako nejbigot-nější marxisté, také ignorují skutečnost, že materiální vý-robní faktory jsou vzácné. Tento omyl vede k závěrům, žeúroková míra a podnikatelský zisk může být odstraněnprostřednictvím úvěrové expanze. Z jejich pohledu seúvěrové expanzi staví do cesty jen sobecké třídní zájmybankéřů a lichvářů.

163

Ohromující úspěch zastánců inflace se projevuje v měno-vé a úvěrové politice všech zemí. Teoretické a významovéposuny, které předcházely tomuto vítězství a které toto ví-tězství umožnily a nyní zabraňují přijetí zdravých měno-vých politik, jsou následující:

a. Až na několik málo posledních let bylo pod pojmem in-flace myšleno významné zvýšení množství peněz a pe-něžních substitutů v oběhu. Takový růst nutně vede k vše-obecnému zvýšení cen zboží. Dnes je ale termín inflacepoužíván k označení nevyhnutelných důsledků toho, cobylo dříve nazýváno inflací. Proto lze již dnes bez většíchproblémů tvrdit, že zvýšení množství peněz v oběhu prýneovlivňuje ceny a že všeobecné zvýšení cen, kteréhojsme v posledních letech svědky, nebylo způsobeno vlád-ní měnovou politikou, ale neukojitelnou hrabivostí podni-kání.

b. Předpokládá se, že znehodnocení měnových kurzů nenív zemích, kde v důsledku inflace rostlo množství penězv oběhu více než v ostatních zemích, důsledkem této in-flační politiky, ale jde prý o důsledek jiných činitelů, na-příklad: nepříznivého vývoje platební bilance, nekalýchmachinací spekulantů, „vzácností“ cizích měn a obchod-ních bariér vytvořených cizími vládami, a ne domácí vlá-dou.

c. Předpokládá se, že vláda, která má kontrolu nad bankov-ním systémem a jejíž měna funguje v rámci zlatého stan-dardu, má moc a sílu podle libosti manipulovat s úrokovoumírou, ve smyslu jejího snížení, aniž by to způsobilo ne-žádoucí důsledky. Vehementně je odmítán názor, že poli-tika „levných úvěrů“ vede nevyhnutelně k ekonomickékrizi. Teorie vysvětlující opakování období ekonomickékrize jako nutný výsledek umělých pokusů o snížení úro-kových sazeb a zvýšení množství úvěrů je buď pominutamlčením nebo zkreslena za účelem jejího zesměšňovánía hanění jejích autorů.

164

3. Poté je již snadné popsat opakování období ekonomic-kých krizí jako zlo, které je kapitalismu vlastní. Tvrdí se,že kapitalistická společnost nemá dostatek síly k zvládnu-tí vlastního osudu.

4. Nejhorším důsledkem ekonomické krize je masová neza-městnanost, která se rok od roku zvyšuje. Lidé následkemkapitalismu pak prý hladoví, což je údajně vyvoláno ne-schopností svobodného podnikání poskytnout dostatekpráce. Kapitalistický technologický vývoj, který by mohlbýt pro všechny požehnáním, je tedy pro nejpočetnější tří-du bičem.

5. Zlepšení materiálních podmínek pracujících, zvýšeníreálných mezd, zkrácení pracovní doby, odstranění dět-ské práce a všechny další „sociální výhody“ jsou úspě-chem vládního pracovního zákonodárství a odborů.Nebýt prý zásahů vlády a odborů, podmínky pracujícítřídy by byly stejně špatné jako v období průmyslovérevoluce.

6. Navzdory úsilí lidových vlád a odborů si všichni pracu-jící zoufají. Marx měl prý naprostou pravdu, když před-povídal nevyhnutelnost postupného ožebračování prole-tariátu. Skutečnost, že nepředvídatelné okolnostipřechodně zajistily nepatrné zlepšení životní úrovněamerických pracujících, neměla údajně větší význam.Toto zlepšení se týká pouze zemí, jejichž populace nedo-sahuje ani 7 % světové populace, to je řeč faktů, kromětoho se jedná pouze o přechodný jev. Bohatí jsou prý stá-le bohatšími; chudí jsou stále chudšími; střední třída mi-zí. Značná část bohatství je koncentrována v rukou ně-kolika rodin, přisluhovači těchto rodin ovládajínejdůležitější státní úřady a řídí je za účelem získání vý-hradního prospěchu „Wall Streetu“. To, co je buržoounazýváno demokracií, je ve skutečnosti „pluto-demokra-cie“ (demokracie v rukou bohaté vládnoucí třídy), lstivámaska vládnoucí třídy vykořisťovatelů.

165

7. V případě neexistence vládní regulace cen jsou prý cenyzboží svévolně manipulovány podnikateli. V případěneexistence minimální mzdové sazby a kolektivního vy-jednávání by prý zaměstnavatelé manipulovali podobněi se mzdami. Výsledkem je, že zisky prý pohlcují stále ví-ce národního důchodu. Kdyby schopné odbory nebylyodhodlané zastavit machinace zaměstnavatelů, převlád-la by údajně tendence k poklesu reálných mzdových sa-zeb.

8. Popis kapitalismu jako systému konkurenčního podni-kání byl prý možná správný v jeho počátečních stádiích.Dnes je ale takový popis údajně zcela nevhodný. Karte-ly mamutích velikostí a monopolistické koncerny ovlá-dají národní trhy. Jejich úsilí o získání výhradního po-stavení na světovém trhu vede k imperialistickýmválkám, ve kterých chudí krvácejí, aby bohatí byli bo-hatšími.

9. Stejně jako není kapitalistická produkce vytvářena za úče-lem užití, ale pro zisk, neuspokojují prý ani zhotovené vě-ci nejefektivněji reálné potřeby, ale jsou vytvářeny s cílemmaximalizovat zisk. „Obchodníci se smrtí“ vyrábějí ničivézbraně. Jiné podnikatelské skupiny otravují těla a dušemas návykovými drogami, omamnými nápoji, tabákem,chlípnými knihami a časopisy, hloupými filmy a slabomy-slnými komiksy.

10.Podíl národního důchodu připadající majetným třídám jetak obrovský, že může být prakticky považován za nevy-čerpatelný. Lidová vláda, která se nebojí zdanit bohatépodle jejich schopnosti platit, nemá prý důvod zříkat sevýdajů, z nichž by měli mít prospěch voliči. Na druhéstraně mohou být prý zisky bez omezení přiškrcovány zaúčelem zvýšení mzdových sazeb a snížení cen spotřební-ho zboží.

■ ■ ■

166

To jsou hlavní principy „neortodoxní doktríny“ dneška,nesprávné představy, jíž se musí dnešní vzdělávání zbavit.Úspěch či neúspěch snahy o nahrazení nesprávných před-stav správnými bude záviset na schopnostech a charakterulidí, kteří se snaží splnit tento úkol. Jestliže není v rozhodu-jící chvíli dostatek správných lidí, je osud naší civilizace zpe-četěn. Dokonce i když budeme mít k dispozici takové prů-kopníky, jejich úsilí bude marné při setkání s lhostejnostía apatií ze strany spoluobčanů. Přežití civilizace může býtohroženo zločiny diktátorů, führerů a duceů. Její ochrana,obnova a udržování vyžaduje společné úsilí všech lidí dob-ré vůle.

167

II.

EKONOMICKÁ SVOBODAA INTERVENCIONISMUS

■ ■ ■

Ekonomická svoboda v současném světěProgram liberalismu (v původním smyslu slova, jak byl

chápán v Evropě 19. století, nikoliv jak je chápán v součas-né Americe – jako synonymum pro radikální intervencionis-mus, nebo častěji pro socialismus a komunismus) byl zalo-žen na vědomí, že uvnitř tržního hospodářství, tj. uvnitřspolečenského systému založeného na soukromém vlastnic-tví výrobních prostředků a na dělbě práce, hraje hlavní rolisoulad mezi správně chápanými dlouhodobými zájmyvšech jednotlivců i skupin.

V minulosti vládla mylná představa, že žádný člověk ne-bo skupina lidí nemůže na trhu získat, aniž by tím zároveňostatním nevznikala ztráta. Sociální filozofie a ekonomie 18.století vyvrátila tento omyl, čímž vydláždila cestu pro bez-precedentní vymoženosti moderní západní civilizace.

Úpadek liberalismu v jeho původním smyslu slova sepřesně odráží ve skutečnosti, že politika všech národů jeznovu vedena ideou, že existuje nesmiřitelný konflikt zájmů

168

mezi třídami v marxovském pojetí, mezi národy a rasami.Úpadek liberalismu není pouze jednou z řady stejně důleži-tých událostí, která může být vyňata z kontextu nedávnéhistorie a nazírána odděleně. Je podstatou této historie. Je tojejí klíčová součást. Vše, co se událo během těchto desetiletí,bylo nepřetržitou aplikací filozofie nesmiřitelného konflik-tu.

Výnosný obchod, dobrá službaV tržním hospodářství je to spotřebitel, který v konečném

důsledku určuje – buď tím, že kupuje, nebo tím, že nekupu-je – co se bude vyrábět, v jaké kvalitě a v jakém množství.Neustále přesouvá kontrolu nad materiálními výrobnímifaktory do rukou podnikatelů, kapitalistů a vlastníků půdy,kteří na oplátku uspokojují potřeby spotřebitele nejlépea nejlevněji, jak je to možné.

Charakteristickým principem kapitalismu je masová výro-ba pro uspokojení potřeb mas. Průmysl slouží především takčasto zmiňovanému obyčejnému člověku. Všechna hlavníodvětví průmyslu, všechny podniky, které závistivci a igno-ranti hanlivě nazývají „nadnárodní korporace“, vyrábějí promasy. Luxusní zboží pro malé množství zákazníků vyrábějíjen malé nebo střední podniky. Kapitalismus umožňuje ná-růst populace a poskytuje průměrnému člověku životní stan-dard, který se ve srovnání s minulostí jeví jako skvostný.

Ekonomie ukazuje, že žádný jiný systém sociálně-ekono-mické organizace nemůže dosáhnout takového stupně pro-duktivity jako kapitalismus. Zcela vyvrací všechny argu-menty zastánců socialismu a intervencionismu.

Samozřejmě jsou lidé, kteří se nechtějí podvolit verdiktuekonomické teorie. Odmítají ekonomické úvahy jako zby-tečnou ztrátu času a prohlašují, že důvěřují pouze své zku-šenosti. Pokud přijmeme jejich tvrzení, musíme si položitotázku: „Kde je zkušenost, která může dosvědčit výhody so-cialismu a špatnost kapitalismu?“

169

Pokud nás může historie poučit, tak jen o tom, že žádnýnárod nikdy nedosáhl prosperity a civilizace bez institucesoukromého vlastnictví. Současná situace Spojených stá-tů, Velké Británie, Německa a dalších zemí znovu ukáza-la, že zrušení každého intervencionistického opatření– opuštění inflační politiky a dokonce i znovunastolenívlády trhu – okamžitě zlepšilo celkovou hospodářskou si-tuaci.

Požehnání kapitalismuZnovu jsou tu lidé, kteří tvrdí, že nazírat na problémy spo-

lečenské organizace pouze skrze množství různých výrobkůa služeb je projev zkažené mentality. Odmítají takovýto„nízký materialismus“ z pozice morálky a chtějí prosaditpohled odvozený od toho, co nazývají vyšším a vznešeněj-ším úhlem pohledu. Takové ideje jsou jistě totožné se světo-názorem budhistického mnicha. V jeho očích má život vešpíně a chudobě pozitivní hodnotu a pozemské statky jsounebezpečné, protože svádí člověka ze správné cesty.

Trochu jiné je stanovisko západních teologických a filozo-fických moralistů. Tito vidí chybu kapitalismu v tom, žejsou stále lidé, kterým požehnání kapitalismu nepřinesložádný prospěch a kteří stále žijí v neuspokojivých podmín-kách. Jejich přáním by bylo, aby se zvětšil objem zboží, kte-ré je dostupné i pro tyto chudé lidi. Vědí, že toho může býtdosaženo pouze intenzivnější výrobou, to znamená in-tenzivnějším kapitalismem. Ale přesto lehkomyslně až bez-myšlenkovitě schvalují všechny socialistické klamy a dopo-ručují metody, které sníží celkové množství výrobkůupotřebitelných pro živobytí a tím sníží celý životní stan-dard.

Antikapitalistické postoje mnohých současných nábožen-ských vůdců i kazatelů světské morálky jsou diktovány roz-mrzelostí a ignorancí. Vymoženosti kapitalismu – napříkladpokles dětské úmrtnosti, úspěšný boj proti chorobám a hla-

170

domoru, celkové zvýšení životního standardu – by měly býtvysoce ceněny i z pozice učení jakéhokoliv náboženskéhopřesvědčení a jakéhokoliv systému etických nauk. Žádnánáboženská ani etická zásada nemůže obhájit politiku, kteráprosazuje společenský systém, v němž je hodnota vstupůvždy vyšší než hodnota výsledné produkce, oproti sociální-mu systému, kde je tento poměr obrácený.

Omyl umírněnýchBezútěšné podmínky, které přinesl bolševický „experi-

ment“ jako následek politováníhodných nezdarů všech po-kusů o částečné znárodnění, poněkud přitlumily zápal,s nímž několik generací fanatiků bojovalo za ideu GeorgeSorela, za zničení všeho, co zničit lze.

Představa „sociální revoluce“, která společnost rázem pře-nese do země hojnosti, ztratila mnoho na své přitažlivosti.Byl to obrovský šok pro komunisty, socialistické profesorya byrokraty, když zjistili, že revoluční moloch pohlcuje nejenkapitalisty, „pochlebníky buržoazie“ a kulaky, ale i lidi z je-jich vlastních řad. Přestali hovořit o potřebě „dokončit ne-dokončenou revoluci“ a obrátili se k programu prosazenísocialismu krok za krokem v sérii intervencionistickýchopatření. Vrátili se k plánu, který načrtli Marx a Engelsv Komunistickém manifestu, ale ve skutečnosti museliupustit od dalšího rozvíjení své doktríny, neboť byla v roz-poru se základními dogmaty dialektického materialismua Marxovým schématem filozofie dějin.

Několik rysů, jimiž Komunistický manifest vysvětlujea ospravedlňuje desetibodový program postupné realizacesocialismu, je to nejlepší, co kdy Marx a Engels napsalio ekonomických otázkách; jsou to v podstatě jediné myš-lenky, kterými přispěli k ekonomii. Opatření, která navrhu-jí, nazývají „despotickým zásahem do práva na soukromévlastnictví a do podmínek buržoazní výroby“, prohlašují, žetato opatření se jeví „ekonomicky nedostačující a neudrži-

171

telná“ a že „v průběhu hnutí předbíhají sama sebe a jsou ne-vyhnutelná jako prostředek úplného převratu ve způsobuvýroby.“

Později, 40 let po prvním vydání německého textu Mani-festu, 5 let po smrti Marxe, kdy byl vydán „autorizovanýanglický překlad Manifestu, který editoval a opatřil po-známkami Bedřich Engels“, napsal Engels k textu doda-tek, v němž chtěl vysvětlit, co znamenala poněkud nejasnáslova „předbíhají sama sebe“ (über sich selbst hinaustrei-ben). Mezi slova „předbíhají sama sebe“ a „a jsou nevy-hnutelná“ vložil slova „vynutí si další zásahy do starýchsociálních pořádků“. V těchto osmi slovech Engels shrnulučení klasické ekonomie dotýkající se efektu zásahů do tr-hu, čímž anticipoval moderní ekonomickou teorii interven-cionismu.

Tato teorie intervencionismu se zabývá důsledky donuco-vání a nátlaku části vlády nebo institucí, jako jsou napříkladodbory, kterým vláda v podstatě dala právo uchýlit sek násilí. Takovýto nátlak nutí podnikatele a kapitalisty, abyzaměstnávali lidi za úplně jiných podmínek, než by činiliv případě, že by se podrobovali pouze diktátu spotřebitelůa zákonům trhu.

Tato teorie zdůrazňuje, že důsledky takového zásahu jsou– z úhlu pohledu samotné vlády, obhájců a zastánců tohotoopatření – více nežádoucí než předchozí stav věcí, který měltento zásah změnit. Pokud vláda není ochotna ani zrušit svézásahy, ani se smířit s neuspokojivým stavem věcí, který vy-volala, potom je nucena přidat k prvnímu zásahu ještě dru-hý, a protože výsledek je z pohledu vlády opět neuspokoji-vý, ještě třetí a tak pořád dál, dokud pod svou autorituneshrne všechny aspekty lidské činnosti a tak neustaví spo-lečenský systém známý pod názvy socialismus, komunis-mus, plánované hospodářství, totalita.

Když lidé, kteří usilují o nahrazení tržního hospodářstvísocialismem, obhajují intervencionistická opatření, znamená

172

to jen, že jsou důslední ve svém úsilí. Ale velice se mýlí lidé,kteří berou intervencionismus jako třetí možnou cestu řeše-ní problému sociálně-ekonomické organizace, jako systém,který, jak říkají, má stejně daleko k socialismu jako ke kapi-talismu a kombinuje to, co je na nich obou „dobré“, a vyhý-bá se tomu, co je na nich „špatné“.

Intervencionismus nemůže být považován za trvalýsystém sociálně-ekonomické organizace. Je to metoda reali-zace socialismu po částech. Výroba může být řízena buď po-ptávkou zákazníka, která se projevuje tím, co kupuje a co ne-kupuje, nebo státem – společenským aparátem donucenía nátlaku. Konkrétní výrobní faktor – například ocel – můžebýt používán buď na přání zákazníka, nebo na přání policie.Není nic mezi tím.

To, co optimisté vidí jako obnovení pravého liberalismu, jepouze zpomalování tažení směrem k socialismu, které bylozahájeno po zjevném neúspěchu všech pokusů o socialistic-ké plánování. Kdyby neselhal New Deal v boji s masovounezaměstnaností ve 30. letech, kdyby se Tennessee Valley Aut-hority nestalo jen velmi drahým fiaskem, kdyby nacionaliza-ce britské těžby uhlí a výroby oceli měla nějaký smysl, kdy-by německý nacionalismus a italský fašismus nezničil vše,co zničit šlo, kdyby státem řízené poštovní úřady, telegrafy,telefony, železnice a další služby neohrozily rozpočtovourovnováhu mnoha zemí, prosazovali by samozvaní „pokro-káři“ svou politiku se stále stejnou energií jako jejich před-chůdci o několik let dříve.

Je chybou dívat se na tyto „umírněné“, jako by byli liberá-ly v klasickém smyslu slova. Republikáni v Americe anibritští Konzervativci nejsou zastánci tržní ekonomiky a eko-nomické svobody. To, co je odlišuje od demokratů New Dea-lu a od labouristů, nejsou principy, ale míra jejich reformač-ního zanícení a rychlost jejich tažení směrem k větší mocistátu. Stále ustupují, přicházejí s opatřeními, proti nimžpřed časem sami brojili. V několika příštích letech pravdě-

173

podobně sami přijmou opatření, která v nich dnes vyvolá-vají odpor.

Německý Ordo-liberalismus se pouze v detailech liší odSozialpolitik Schmollerovy a Wagnerovy školy.29 Po epizo-dách výmarského radikalismu a nacionálního socialismu jeto návrat k principu „státu blahobytu“ (Wohlfahrtsstaatu)Bismarcka a Posadovského.30

Všechna tato hnutí jsou samozřejmě umírněná ve srovná-ní s důkladností diktátorů. Přesto není žádný podstatnýrozdíl mezi více či méně umírněným intervencionismem.Všechna intervencionistická opatření, jak trefně poznamenalEngels, „si vynutí další zásahy do starých společenských po-řádků“.

Potřeba pevné měnyIntervencionismus věří, že snížení úrokové sazby pod mí-

ru, jíž by dosáhla na svobodném trhu, je velmi výhodné, a zapravý prostředek k dosažení tohoto cíle považuje úvěrovouexpanzi. Ale rozmach uměle vyvolaný úvěrovou expanzínemůže vydržet. Musí zákonitě skončit a přivodit celkovýpokles trhu a ekonomickou krizi.

Z tohoto vysvětlení hospodářského cyklu musí každývyvodit, že existuje jen jeden způsob, jak se vyhnout ná-vratu periody ekonomického úpadku, a to zdržet se snahyvyvolat úvěrovou expanzí období umělé prosperity. Aleintervencionisté nejsou připraveni zříci se své hýčkanépolitiky, která uspokojuje lidi na krátkou dobu zdáním ilu-zorní prosperity. Přestože jsou si plně vědomi toho, že nel-ze vyvrátit ani zdiskreditovat peněžní teorii hospodář-ských cyklů, obcházejí ji v tichosti, komolí ji nebo se jívysmívají.

174

29 Gustav Schmoller (1838–1917) a Adolf Wagner (1835–1917) byli ekonomové. Oba byliobhájci sociální reformy, státu blahobytu a státního socialismu.

30 Arthur Posadovsky (1845–1932) byl významný státní úředník v německé vládě od roku 1897po dobu 1. Světové války, odpovědný za mnohé sociální a ekonomické reformy této éry.

Místo této zavržené teorie úřady a univerzity propagujídoktrínu, která, stejně jako Marxova, interpretuje periodickýnávrat průmyslových krizí jako nezbytný plod kapitalismu.Krize, prohlašuje Komunistický manifest, odkrývá neschop-nost kapitalistického způsobu výroby, soukromého vlastnic-tví a svobodného podnikání. Hospodářské krize jsou zá-kladním rysem buržoazního sytému a budou se vracet vestále kratších intervalech, pokaždé o něco hrozivější nežpředtím tak dlouho, dokud nebude kapitalistická „anarchievýroby“ nahrazena socialistickým plánovaným hospodář-stvím.

Socialisté a intervencionisté souhlasí s tím, že krize jsounezbytným důsledkem samotné činnosti tržního hospodář-ství. Prosazují ale jiné metody prevence příštích period eko-nomického poklesu.

Ortodoxní marxisté prohlašují, že je jen jediný prostředekpoužitelný pro tento záměr, a to bezpodmínečné a úplné při-jetí sovětského typu socialistického řízení.

Intervencionisté připisují vládě moc krizi předcházet neboji alespoň zmírnit a zkrátit její trvání pomocí opatření, kte-rým říkají „anticyklická“. Pod tímto vznešeným názvem do-poručují na jedné straně snížení daní a na druhé straně ob-rovský nárůst státních výdajů skrze gigantické programyveřejných prací a zvýšení podpory v nezaměstnanosti. Přes-tože krize je nevyhnutelným důsledkem vytváření stále no-vých peněz a peněžních substitutů, intervencionisté ji chtějířešit další inflací. Vesele odmítají vzít na vědomí jak teorii,tak historii týkající se konečných důsledků donekonečnaprotahované inflační politiky.

Inflace je také jediným opatřením, které intervencionisténavrhují pro řešení masové nezaměstnanosti. Osudné pro-pojení všech pokusů zasahovat do fungování trhu opět při-náší pohromu. Za prvé, vláda odborů vyhlásí a prosadí mi-nimální výši platů, která je vyšší než potenciální tržníhodnota. Potom, jelikož tím byla nevyhnutelně způsobena

175

masová nezaměstnanost na dobu neurčitou, vláda pokraču-je v inflaci. Inflace vede k vyšším cenám zboží a k vyššímnákladům na živobytí, což způsobí, že vláda a odbory za-sáhnou, aby se zvedla výše platů znovu nad potenciální trž-ní úroveň. A tak dále.

Liberální (v původním slova smyslu) hnutí nesmí nikdyzapomenout, že pevná měna je jedním ze základních princi-pů liberalismu, ať už starého, nebo nového.

Klamy mohou vyvolat válkuPrávní základy západní civilizace a prosperity byly polo-

ženy institucí soukromého vlastnictví. Co odlišuje Východa Západ, je ve skutečnosti fakt, že Orient nevyvinul ideolo-gický, právní a politický rámec, v němž by se dařilo vlast-nickým právům a jejich účinné ochraně proti svévoli skupi-ny vládců. V těchto podmínkách nemohl vzniknout žádnývelký kapitál a nemohly se uskutečnit žádné velké investice,které by vedly k rozvoji průmyslových závodů a továren.

Přírodní podmínky pro výrobu byly ve velkých částechAsie uspokojivější než v Evropě na severu od Alp. V před-večer „průmyslové revoluce“ byly Indie a Čína považová-ny za bohatší než nejvíce vzkvétající evropské země.V technologických dovednostech a talentu potřebném provědecký výzkum se asijští studenti evropských metod roz-hodně nezdáli být na nižší úrovni než evropští. To, co schá-zelo a stále schází na Východě, je duch svobody, který vy-tvořil koncept práv jednotlivce; práv, do nichž nikdo nesmízasahovat.

Zásadní princip liberální ústavy je nezávislost soudnictví,které chrání jednotlivce a jeho majetek před jakýmkoli násil-níkem, ať už králem nebo místním lupičem. Těmto institu-cím, kterým se „pokrokáři“ snaží vysmívat a nazývají je„božskými právy kapitálu“, vděčí „proletáři“ za všechno, coje odlišuje od nuzných mas v Asii a Africe.

176

Obyvatelé „nerozvinutých“ zemí touží po hmotném ma-jetku západního kapitalismu a tím implicitně přiznávajínadřazenost západních metod ekonomického řízení. Ale je-jich vlády, v tomto ohledu plně podporované „intelektuá-ly“, sabotují jakékoli pokusy o zintenzivnění výroby a ná-sledné zvýšení životního standardu. To, co tyto zeměpotřebují, je v první řadě více investic většího množství ka-pitálu. Jejich politika dosud zamezuje jak akumulaci domá-cího kapitálu, tak dovozu kapitálu ze zahraničí.

Podmínky v Anglii a jiných evropských zemích v před-večer „průmyslové revoluce“ nebyly o nic méně žalostné,než jsou dnes v mnoha asijských a afrických zemích. Ale za-tímco Anglie si musela shromážděním dostatečného kapitá-lu a akumulací technologických zkušeností pomoci sama,tyto země mohou využívat již existující technologie Západu.Také dostaly a stále dostávají, pokud se tomu nebrání, hmot-nou pomoc skrze investice zahraničního kapitálu.

Zmatené komunistickými výmysly, které popisují zahra-niční investice jako růst predátorského imperialismu, zá-padní „pokrokářství“ se trápí pocitem viny ohledně podmí-nek na Východě. Západoevropští a později takéseveroameričtí kapitalisté postavili většinu železnic, kanálůa jiných dopravních a komunikačních zařízení v „nerozvi-nutých“ zemích, objevili jejich přírodní zdroje, postavili to-várny. Velká část, možná většina kapitálu takto investova-ného v „nerozvinutých“ zemích byla vyvlastněna podrůznými záminkami. Podivuhodné je, že tato konfiskačníopatření byla entuziasticky schvalována „pokrokovými“krajany kapitalistických obětí tohoto vyvlastnění. Mnohovlád nejenže neprotestovalo proti těmto krokům, ale do-konce povzbuzovalo jejich pachatele.

Jeden z hlavních paradoxů moderního světa je tento:Úspěchy liberalismu a kapitalistické tržní ekonomiky nako-nec vštípily všem lidem na Východě přesvědčení, že to, cozápadní ideologie hlásají, a to, co západní politika prakti-

177

kuje, je správná věc. Ale v době, kdy si Východ vybudovaldůvěru v západní způsoby, ideologie a politika socialismua intervencionismu v Evropě a Americe liberalismus opětnahradila.

Přijetím doktrín, které odsuzují všechny věci označené ná-lepkou „buržoazní“ jako nejhorší ze všech zel, Východ zamýš-lel přijmout ideje stvořené pro západní prosperitu a civilizaci.Z těchto domněle moderních a pokrokových amerických a zá-padoevropských doktrín získal Východ inspiraci pro své po-kusy o válečná dobrodružství, které dnes používá ve svém bo-ji proti Západu. To platí také o ruském komunismu, který jez ruského úhlu pohledu viděn jako západní ideologie přine-sená stoupenci Hegela, Fouriera, Marxe a Sorela, s úmyslem„pozápadnění“ jejich zaostalého národa.

Vedeni sovětskou mocí, věří národy Asie a Afriky ve svůjzápas za osvobození se od „jařma kapitalismu“. Z pohleduzápadních národů je jejich fanatické protizápadní smýšlenípolitováníhodným faktem. Ale přitom poškozuje zásadnízájmy Východu mnohem vážněji než zájmy Západu a moh-lo by roznítit novou – atomovou – světovou válku.

Role odpůrce intervencionismuObhájci socialismu (komunismu a plánování) chtějí nahra-

dit soukromé řízení veřejným (vládním) řízením výrobníchprostředků.

Obhájci intervencionismu prohlašují, že nechtějí úplnězrušit tržní ekonomiku. Chtějí jen, jak říkají, zlepšit její fun-gování pomocí vládních zásahů do hospodářství.

Tyto dvě doktríny jsou dnes učeny ve školách, vykládányv knihách, časopisech a novinách, hlásány politickými stra-nami a praktikovány vládami. Existují socialistické školy,knihy, periodika, strany a vlády, existují intervencionistickéškoly, knihy, periodika, strany a vlády.

Existují také nemnozí odpůrci, kteří se domnívají, že tržníekonomika a kapitalismus je jediný systém, který vede

178

k prosperitě a civilizaci a sám o sobě chrání Západ před ná-vratem do chaosu a barbarství. Někteří tito odpůrci uveřej-nili knihy a články. Ale skoro žádný politik ani úředník ne-věnoval pozornost jejich myšlenkám. Veřejnost neví o tom,že tyto myšlenky existují. Politický slovník Spojených státůnemá ani výraz pro označení těchto lidí a jejich zastánců.Slovo „liberální“ v dnešní Americe znamená socialistickýnebo intervencionistický…

Stav věcí, jemuž musíme čelit, je tento: Intervencionistickápolitika přijatá všemi vládami a podporovaná všemi strana-mi na této straně železné opony dříve nebo později přinese,mírně řečeno, velmi neuspokojivé podmínky. Protože ve-řejné mínění bude mylně považovat intervencionistickoupolitiku za kapitalistickou a komunisté nebo domnělí anti-komunisté za „poslední zoufalou snahu zachránit kapi-talismus“, lidé pak prohlásí: „Nyní kapitalismus padl, ne-zbývá nám nic, než zkusit ruské metody.“ Tito lidé sineuvědomí, že to, co padlo, nebyl kapitalismus, systém neo-mezené tržní ekonomiky, ale právě státní intervencionis-mus. Jak by na to mohli přijít, když je tolik skupin horlivýchobhájců státu, kteří představují politiku intervencionismujako politiku zachování ekonomické svobody a tržní ekono-miky?

Proto tedy není v dnešní době nic důležitějšího, než osví-tit názor veřejnosti a ukázat na základní rozdíly mezi ryzímliberalismem, který obhajuje svobodnou tržní ekonomiku,a různými intervencionistickými stranami, které obhajujívládní zásahy do cen, mezd, úrokových sazeb, zisků, cela další protekcionistická opatření, mohutné státní výdajea konečně – inflaci.

179

III.

LAISSEZ FAIRE, ANEBO DIKTATURA

■ ■ ■

1. Co o Laissez faire říká Encyklopediespolečenských věd

Již více než sto let působí doktrína laissez faire, laissez passerna hlasatele totalitního despotismu jako rudý šátek na býka.Podle nich v sobě tato doktrína koncentruje všechny haneb-né principy kapitalismu. Taková interpretace nutně zname-ná popření ideologických základů systému soukroméhovlastnictví výrobních prostředků a implicitně demonstrujedokonalosti antiteze laissez faire, tedy komunismu a socialis-mu.

Za reprezentanta doktrín vyučovaných americkými a brit-skými univerzitami a středními školami lze považovat En-cyklopedii společenských věd. Její devátý svazek obsahuje člá-nek Laissez faire z pera oxfordského profesora a autoradetektivek G. D. H. Colea. Na pěti a čtvrt stranách svéhopříspěvku profesor Cole hojně používá odsuzující přívlast-ky. Zásada laissez faire „nestojí za vyzkoušení“, je rozšířenajen v „lidové ekonomii“, „teoreticky zkrachovala“, je „ana-

180

chronismem“, přežívá jen jako „předsudek“, ovšem „jakodoktrína hodná teoretického uznání je mrtvá.“ Uchýlení sek těmto a mnoha dalším podobným urážlivým pojmenová-ním nemůže zakrýt skutečnost, že argumenty profesora Co-lea nejsou naprosto k věci. Profesor Cole není kvalifikovánk tomu, aby se těmito problémy zabýval, protože prostě ne-ví, co tržní hospodářství je a jak funguje.

Jenom se zadostiučiněním registruje, že koncepce odmíta-jící laissez faire stojí „za mnoha projekty státního plánování,jež se mnohdy pod ruským vlivem nyní stále více uplatňujína celém světě“.

2. Laissez faire znamená hospodářstvísvobodného trhu

Otázce původu doktríny laissez faire, laissez passer věnovalivzdělaní historici mnoho úsilí. Je každopádně jisté, že vedruhé polovině osmnáctého století do tohoto hesla shrnulipro lepší srozumitelnost svůj program vynikající francouzštíbojovníci za hospodářskou svobodu – zejména Gournay,Quesnet, Turgot a Mirabeau. Jejich cílem bylo ustanovení ni-čím neomezované tržní ekonomiky. Za účelem dosažení to-hoto cíle obhajovali zrušení všech zákonů, které bránily pra-covitějším a schopnějším lidem v překonávání jejich méněpilných a méně schopných konkurentů, a zákonů zabraňují-cích pohybu zboží a lidí. Právě toto mělo slavné heslo laissezfaire vyjadřovat.

Když ekonomové osmnáctého století občas slova laissezfaire, laissez passer používali, neměli v úmyslu takto svoji so-ciální filozofii pojmenovat. Zaměřovali své úsilí na vypraco-vání nového systému sociálních a politických idejí ku pro-spěchu lidstva. Nehodlali organizovat platformu či stranua hledat pro ni jméno. Termín označující celý komplex poli-tické filozofie svobody – liberalismus – se objevil až ve dru-hé dekádě devatenáctého století. Tento výraz pochází zeŠpanělska, kde označoval zastánce ústavní vlády a nábo-

181

ženské svobody. Brzy se pak začal používat po celé Evropějako označení pro úsilí zastánců demokracie, svobody myš-lení, slova a tisku, soukromého vlastnictví výrobních pro-středků a svobodného trhu.

Otcové socialismu a novodobého intervencionismu si bylineslučitelnosti svých programů s politickými postuláty libe-ralismu plně vědomi. Hlavním cílem jejich vášnivých útokůbyl liberalismus jako celek. Nerozlišovali mezi jeho politic-kými a ekonomickými aspekty.

Postupem času ovšem socialisté a intervencionisté anglo-saských zemí přišli na to, že útočit na liberalismus a myš-lenky svobody otevřeně je beznadějné. Prestiž liberálních in-stitucí byla v anglicky mluvícím světě tak obrovská, že sižádná strana nemohla dovolit vzdorovat jim přímo. Jedinounadějí antiliberalismu bylo vydávat sebe sama za pravý a ry-zí liberalismus a postoje všech ostatních stran odsuzovat ja-kožto pouhý předstíraný liberalismus.

Socialisté směle prohlašovali, že demokratické institucemohou uspokojivě fungovat pouze tehdy, mají-li vlády pl-nou kontrolu nad všemi výrobními aktivitami a je-li indivi-duální občan zavázán bezpodmínečně poslouchat všechnypříkazy vydávané ústřední plánovací komisí. Tvrdili, ževšestranná státní kontrola je pouze prostředkem, jak učinitlidi svobodnými, a že svobodu tisku nejlépe zaručuje vládnímonopol na tisk a vydavatelskou činnost. Naprosto bezo-hledně slovo liberalismus ukradli a začali označovat svávlastní hesla a politiku jako liberální. Dnes je v Americe ter-mín „liberalismus“ poměrně často používán spíše jako sy-nonymum pro komunismus.

Kvůli této sémantické inovaci, kterou socialisté a interven-cionisté provedli, zůstali obhájci svobody beze jména. Nee-xistoval žádný termín, jímž by bylo možné označovat lidi,kteří věří, že soukromé vlastnictví výrobních prostředků jenejlepším, či vlastně jediným způsobem, jak učinit národi všechny jeho jednotlivé občany co nejbohatšími, a jak docí-

182

lit, aby fungovala zastupitelská demokracie. Socialisté a in-tervencionisté si myslí, že si takoví lidé žádné jméno neza-slouží, že jsou odkázáni jen na takové posměšné přívlastkyjako „ekonomičtí royalisté“, „přisluhovači Wall Streetu“,„reakcionáři“ atd.

Tento stav vysvětluje, proč začal být výraz laissez faire stá-le častěji používán k označování myšlenek lidí, kteří obhaju-jí ekonomiku svobodného trhu proti vládnímu plánovánía státní kontrole.

3. Cairnesův argument proti laissez faireDnes již není pro inteligentní lidi těžké si uvědomit, že al-

ternativami jsou tržní hospodářství nebo komunismus.Produkce může být řízena buď nakupováním či nenakupo-váním ze strany všech lidí, anebo příkazy státu. Lidé si mo-hou vybrat mezi těmito dvěma systémy ekonomické orga-nizace společnosti. Žádné třetí řešení, žádná střední cestaneexistuje.

Je smutnou skutečností, že to nebyli jen politici a demago-gové, kteří tuto prazákladní pravdu neviděli, ale že v analý-ze těchto problémů chybovali dokonce někteří ekonomové.

Lidské bytosti jsou omylné, a proto si někdy neuvědo-mují, co by měly dělat podle svých skutečných zájmů.Podle ekonoma Cairnese navíc na světě existují „takovévěci jako vášeň, předsudky, zvyk, skupinové zájmy a tříd-ní zájmy, jež lidi odvádějí od sledování jejich vlastních zá-jmů v nejvyšším smyslu“. Je politováníhodné, že je realitataková. Musíme se ovšem ptát, zda je možné lidstvo nějakpřed poškozováním špatnými soudy a záští lidí ochránit.Není chybné předpokládat, že bychom se mohli vyhnoutkatastrofálním následkům těchto lidských slabostí tím, ženecháme za jednotlivé občany rozhodovat vládu? Jsouvlády obdařeny intelektuální a morální dokonalostí? Ne-jsou snad vládci také jen lidé, kteří podléhají lidským ne-dostatkům?

183

Pokud někdo laissez faire nepřijímá kvůli lidské omylnostia morální slabosti, musí ze stejných důvodů odmítnout kaž-dý typ vládního jednání.

4. Vědomé plánování versus automatické sílyPodle názoru samozvaných „pokrokářů“ jsou alternati-

vami „automatické síly“ nebo „vědomé plánování“. Jaktvrdí dále, spoléhání se na automatické procesy je evident-ně čirá hloupost. Žádný racionální člověk nemůže vážnědoporučovat nečinnost a nechat věci jít bez jakéhokoliv zá-sahu prostřednictvím cílevědomého jednání. Plán jakožtoprojev vědomého jednání je absenci jakéhokoliv plánovánínesrovnatelně nadřazený. Laissez faire znamená: nechte zlotrvat a nepokoušejte se osud lidstva zlepšit rozumným jed-náním.

To jsou naprosto falešná a klamná slova. Takovýto argu-ment rozvíjený na obhajobu plánování je kompletně odvo-zen z nepřijatelného výkladu metafory. Nemá žádný jiný zá-klad než významový posun termínu „automatický“, který jek popisu tržního procesu obvykle používán v metaforickémsmyslu. Automatický znamená podle Stručného oxfordské-ho slovníku „nezáměrný, nevědomý, pouze mechanický“.Podle Websterova akademického slovníku automatický zna-mená „neřízený vůlí... vykonávaný bez aktivních myšleneka bez vědomého záměru nebo řízení“. Jaký triumf pro za-stánce plánování.

Pravda je, že nevolíme mezi neživým mechanismema automatismem na straně jedné a vědomým plánovánímna straně druhé. Nejde o to, zda plánovat či neplánovat.Otázkou je, kdo má plánovat. Má každý člen společnostiplánovat za sebe, a nebo by měla paternalistická vláda sa-ma plánovat za všechny? Otázkou není automatismus ver-sus vědomý zásah, ale spontánní jednání každého jednotlivceversus výlučné jednání vlády. Je to svoboda versus všemocnostvlády.

184

Laissez faire neznamená: nechte fungovat bezduché mecha-nické síly. Znamená: nechte jednotlivce, ať si vybírají, s kýmchtějí ve společenské dělbě práce spolupracovat, a nechtepodnikatele určovat, co by měli vyrábět. Plánování zname-ná: nechte vybírat vládu a nechte ji uplatňovat svá rozhod-nutí donucovacím aparátem.

5. Uspokojování „opravdových“ lidskýchpotřeb

V systému laissez faire není podle plánovačů produkovanézboží takové, které lidé „opravdu“ potřebují, ale takové, z je-hož prodeje je očekáván nejvyšší zisk. Smyslem plánování jeřídit produkci k uspokojování „opravdových“ potřeb. Kdomá ale rozhodovat o tom, co jsou ty „opravdové“ potřeby?

Tak například bývalý předseda britské Labouristické stra-ny profesor Harold Laski definoval smysl plánovaného říze-ní investic tak, že „úspory investorů se zužitkují spíš v byd-lení než v biografech“. Nejde o to, zda někdo souhlasí činesouhlasí s profesorovým osobním názorem, že lepší domyjsou důležitější než filmy. Skutečností je, že spotřebitelé tím,že utrácejí část svých peněz za návštěvu filmu, činí jinouvolbu. Pokud by obyvatelé Velké Británie, stejní lidé, kteřívynesli labouristy k moci, měli přestat navštěvovat filmya utrácet více za komfortnější bydlení, podnikatelé usilujícío zisk by byli nuceni investovat více do výstavby domůa méně do výroby filmů. Profesor Laski se zaměřil na pohr-dání přáními spotřebitelů a zaměnil je za svá vlastní přání.Chtěl odstranit demokracii trhu a zavést absolutní vládudiktátora produkce. Mohl předstírat, že má pravdu z „vyš-šího“ pohledu a že byl jako nadčlověk povolán k tomu, abyuplatnil svůj vlastní soubor hodnot na masy podřadných li-dí. Pak měl být ale natolik upřímný, aby to řekl na rovinu.

Všechna ta vášnivá chvála nadřazenosti vládních zásahů jeze strany jednotlivých intervencionistů jen ubohé předstírá-ní vlastní bohorovnosti. Ten Skvělý božský stát je skvělým

185

jen proto, že se od něj očekává, že bude dělat výlučně to, cosi přeje jednotlivý obhájce intervencionismu. Jediný správnýplán je ten, se kterým se jednotlivý plánovač plně ztotožňu-je. Všechny ostatní plány jsou nesprávné. Autoři knih o pří-nosech plánování mají samozřejmě na mysli vždy jediněsvůj vlastní plán. Žádný plánovač nebyl nikdy dost chytrýna to, aby zvážil možnost, že plán, který vláda uvede dopraxe, se může od jeho vlastního plánu lišit.

Různí plánovači se shodují jenom v odmítání laissez faire,to jest svobodného rozhodování ve volbě a v jednání. Nikdyse však neshodnou na výběru konkrétního plánu, jenž by seměl přijmout. Na každý důkaz zřejmých a nesporných vadintervencionistických politik reagují zastánci intervencionis-mu vždy stejně. Tyto chyby, říkají, jsou hříchy nesprávnéhointervencionismu. My obhajujeme dobrý intervencionismus.Samozřejmě, že dobrý intervencionismus je pouze vlastníodrůda konkrétního autora.

6. „Pozitivní“ versus „negativní“ politikaZabýváme-li se moderním etatismem – socialismem a in-

tervencionismem – nesmíme opomenout důležitou roli, jižhrají nátlakové skupiny a lobby státních zaměstnanců a ab-solventů univerzit čekajících na státní zaměstnání. Hlavníroli v pokroku Evropy směrem k „sociální reformě“ hrálydvě organizace: Fabian Society v Anglii a Verein für So-zialpolitik v Německu. Fabiánská společnost začínala jako„naprosto nevýznamná reprezentace státních zaměstnan-ců“. O organizaci Verein für Sozialpolitik jeden z jejích zakla-datelů a nejprominentnějších vedoucích činitelů, profesorLujo Brentano, přiznal, že zpočátku neměla ohlas jinde nežu státních zaměstnanců.

Není překvapující, že se mentalita státního zaměstnání od-rážela v poslání nových uskupení. Z hlediska partikulárníchskupinových zájmů byrokratů je pokrokem každé opatření,které vede k růstu státních výdajů. Politici, kteří taková

186

opatření propagují, pozitivně příspívají k blahobytu, zatímcoti, kdo proti tomu namítají, jsou negativní. Velice brzy tatolingvistická inovace zevšeobecněla. Intervencionisté, kteříchtějí být nazýváni liberály, vysvětlují, že jsou samozřejměse svým pozitivním programem liberální, čímž se odlišují odnegativního programu „ortodoxních“ zastánců laissez faire.

Takže ten, kdo obhajuje cla, cenzuru, regulaci měnovéhokurzu a regulaci cen, podporuje pozitivní program, kterýpřinese pracovní místa pro celníky, cenzory, zaměstnanceodboru kontroly cen a měnového kurzu. Zastánci volnéhoobchodu a obhájci svobody projevu jsou ovšem špatní obča-né, jsou totiž negativní. Laissez faire je ztělesněním negativis-mu, zatímco socialismus, který přeměňuje všechny lidi vestátní zaměstnance, je stoprocentně pozitivní. Čím více sebývalý liberál odklání od liberalismu a přibližuje se socialis-mu, tím se stává „pozitivnější“.

Není nutné zdůrazňovat, že toto je všechno nesmysl. To,zda je myšlenka vyslovena pozitivně, nebo negativně, závisíjedině na formě, jakou se ji autor rozhodne podat. „Negativ-ní“ návrh Jsem proti cenzuře je shodný s „pozitivním“ návr-hem Jsem pro to, aby každý měl právo zveřejňovat své názory. La-issez faire není ani formálně negativní – to spíš opak laissezfaire by zněl negativně. Podstatné na této doktríně je, že žádásoukromé vlastnictví výrobních prostředků. To samozřejměimplikuje, že odmítá socialismus. Zastánci laissez faire nejsouproti státním zásahům do podnikání proto, že „stát nenávi-dí“, nebo kvůli tomu, že lpí na „negativním“ programu. Jsouproti proto, že je to neslučitelné s jejich vlastním pozitivnímprogramem – ekonomikou svobodného trhu.

7. ZávěrLaissez faire znamená: nechte jednotlivce, toho běžného ob-

čana, kterým se každý ohání, vybírat si a jednat podle sebea nenuťte ho podléhat diktátorovi.

187

REJSŘÍK

AAdams, James Truslow,144Akademická svoboda , 113Alger, Horatio, 123Avdějenko, 135

BBeck, James M., 139Bismarck, O., 174Byrokracie – a příležitosti, 107–110, 123–130Byrokracie – a univerzity, 112–118Byrokracie – historie, 33–42, 26–46, 71–72, 83–87Byrokracie – podniky a, 42–46, 95–104Byrokracie – podstata, 50–51, 71–87, 100–104Byrokracie – politické implikace, 105–112Byrokrat jako volič, 111–112

CCairnes, J. E., 183–184Comte, Auguste, 132Cripps, Sir Stafford, 144Crowther, J. G., 145

DDemokracie – ekonomická, 52–54Demokracie – vládní, 29–37, 40–42, 56–58, 71–75, 111–112.118. 133. 138–139, 141, 150, 154, 157, 165, 182,183

189

EEkonomická kalkulace – a kapitalismus, 54–67, 151–152Ekonomická kalkulace – a socialismus, 88–91Ekonomická kalkulace – a vládní zasahování, 95–104Ekonomie a vzdělávání, 112–118, 157–167, 178–179Ekonomie, 112–115, 117, 140, 143, 145, 163, 168–169, 172Engels, B, 88, 160, 163, 171, 172, 174

FFabian Society, 161, 186

GGoethe, Johann Wolfgang von, 63–64Gournay, J., 181

HHayek, F. A., 89Hewart of Bury, Lord, 139Hitler, Adolf – viz také Německo, 35, 37, 40, 57, 73, 107, 121,126, 130, 138, 143

CHChamberlin, William Henry, 135

IIckes, Harold L., 102Inflace, 115, 142, 161–164, 170, 175–179

KKalkulace ekonomická – a socialismus, 88–91Kalkulace ekonomická – a vládní zasahování, 95–104Kalkulace ekonomická – kapitalismus, 54–67, 151–152Kapitalismus, 36, 42, 50, 52, 123, 128, 129, 134, 140, 148, 154,162, 169, 179Katolická církev, 131–132Konkurence, 46, 60–61, 122, 135, 143, 166Kreativita, 45Krize, 149, 164–165, 175

190

LLaband, Paul, 109Laissez faire, 180–187Laski, Harold, 144, 159, 185Lenin, V. I., leninizmus, 15, 83, 118, 143, 152, 160Liberalismus, 30, 113, 117, 123, 127–128, 168–169, 173,176–179, 181–182, 187

MMarx, Karel a marxizmus, 36, 88–89, 105, 114, 117–118,128–129, 130, 133, 137, 142, 146, 148, 158–165, 169, 171–173,178Mill, J. S., 10, 159Mirabeau, C., 181Mises, Ludwig von, 9–26, 89Mládežnická hnutí, 123–130Myšlenky – a byrokracie, 127–130Myšlenky – a inovace, 99, 154, 187Myšlenky a veřejné mínění viz také Propaganda, 30, 95–97,145, 157

NNěmecko (nacistické), 30–31, 37, 40, 55–56. 73, 90, 96–96,109–111, 118, 123–126, 138, 146, 170, 173

OOrdoliberalismus, 174

PPlaton, 130, 131Podniky, velké – byrokratické zasahování do, 42–46, 95–104Posadovsky, A., 174Práce a zaměstnanost – byrokratická, 80–87, 105–112,118–122, 151–154Práce a zaměstnanost – tržní, 67–70, 108–110, 118–122, 148–149

191

Propaganda, 50, 88–89, 102, 143, 146–147, 159Průmyslová revoluce, 50, 165, 176, 177

QQusnet, 181

RRappard, William E., 144Robinsonová, Joan, 144, 145Římská říše, 133

SSaint–Simon, Henri de, 132Schmoller, G., 174Socialismus a centrální plánování, 27–29, 34–37, 40, 42,48–50, 54, 59, 61, 75, 88–90, 96–97, 127–138, 139–154, 157–167,168–179, 180–187Spotřebitelská suverenita, 50–72Stresemann, Gustav, 116Suverenita spotřebitele, 50–72Svoboda projevu, tisku a slova, 142–145

TTotalitarismus, totalita, diktatura, viz také Německo; socia-lismus, 29, 35–42, 46–51, 55, 73, 75, 107, 112, 117–121, 126,136, 139–145, 157, 161, 172, 180 Třetí cesta, 10, 22, 148–149Turgot, A. R. J., 181

UÚčetnictví, 63–67Umírněnost, 160–162, 171–174Univerzity, evropské, 112–118, 126, 160, 163, 175, 180, 186Ústava, americká a byrokratismus, 33–42, 150

192

VVálka, výroba pro, 55–58, 62–63Velká Británie, 29, 37, 55, 101, 126, 170, 185Velké podniky – byrokratické zasahování do, 42–46, 95–104Velké podniky – dosahování zisku, 63–67Vládní regulace a zásahy, 33–42, 76–79, 114–115, 118–122Vlastnická práva, vlastnictví, 36, 39, 42, 50, 52, 54, 59, 138,144, 170–171, 176, 180, 182, 187Vzdělávání a ekonomie, 112–118, 157–167, 178–179

WWagner, A., 174Webbovi, Sidney a Beatrice, 118Woodward, William E., 41

ZZisk a ztráta – jako vodítko výroby, 52–54, 59–67, 118–122,169–170Zisk a ztráta – zasahování do, 96–104

193

Připravujeme

Rothbard, MurrayEkonomie – Pojednání o lidském jednání a harmonii trhů

Toto dílo je klenotem mezi učebnicemi ekonomie. To proto, že se jednáo systematické a komplexní pojednání o ekonomii, jež je představena jakospolečenská věda založená na logické dedukci (a nikoli matematické for-malizaci a budování nerealistických abstraktních modelů), která ze zá-kladních axiomů dokáže vyvodit závěry týkající se složitých společensko-ekonomických jevů, jako je například problematika monopolů či teoriehospodářského cyklu. Cca 1000 stran, cena zatím nebyla upřesněna

Josef Šíma a Dan ŠťastnýEkonomie v rukou politiků

Kniha ukazuje na politizaci ekonomické vědy a dokazuje, že celá řadaekonomů by měla být spíše označena za politiky, kteří ekonomii pouzezneužívají k zištným cílům. Vysvětluje, že řada nejpoužívanějších kon-ceptů v ekonomii je produktem právě takovýchto politiků, kteří se vydá-vají za ekonomy.Cena ani počet stran není zatím znám

Ján PavlíkTeorie spontánního řádu

Systematické pojednání o teorii spontánního řádu, které staví na epochál-ním příspěvku F. A. Hayeka v této oblasti. Hayekova teorie je dále roz-pracována, metodologicky ukotvena a také opatřena reakcemi na výhra-dy oponentů. Tato kniha završuje mnohaletou vědeckou práci, kteroudoc. Pavlík teorii spontánního řádu věnoval.Cena ani počet stran není zatím znám

195

K N I H Y N A B Í Z E N É

L I B E R Á L N Í M I N S T I T U T E M

Rusell D. RobertsO věčné hlouposti aneb Příběh o mýtech protekcionismu a svobodnémobchodě

Klasický anglický ekonom David Ricardo je považován za jednoho z nej-významnějších zastánců svobodného obchodu. Této své pověsti se snažídostát i po své smrti: pozorně sleduje, jak se „jeho“ myšlence svobodné-ho obchodu daří. Když to vypadá opravdu špatně, sestupuje z nebea snaží se ukázat zastáncům protekcionismu, že jejich (možná) dobře mí-něné úmysly k ničemu dobrému nevedou... Kniha amerického ekonomaR. Robertse zábavnou formou odhaluje rozporuplnost a nesmyslnost po-pulární doktríny protekcionismu.Asi 160 stran, prodejní cena ještě nebyla stanovena

Tituly roku 2002

David BoazLiberalismus v teorii a politice

Kniha představuje liberalismus a velké postavy tohoto bohatého myšlen-kového směru. Ukazuje na jeho teoretická východiska i na možnosti apli-kace liberálních principů v dnešní praxi. 464 stran, doporučená prodejní cena 420 Kč

James BuchananPolitika očima ekonoma

Kniha obsahuje čtyři zásadní Buchananovy eseje, které dokumentují jehopřínos k ekonomické vědě. Najdeme zde esej po povaze nákladů, kapitoluo povaze ekonomického zkoumání, text o konstituční smlouvě a také úvahunad tím, jak zkrotit stále rostoucí stát, jenž si uzurpuje moc, která mu nená-leží.136 stran, doporučená prodejní cena 200 Kč

Jiří Schwarz (ed.) Křesťanský filosof a ekonom Michael Novak

Kniha představuje originální přínos věhlasného křesťanského filosofaa ekonoma Michaela Novaka ke zkoumání hospodářské reality, ekono-mických systémů a chování institucí, tzv. teologii ekonomiky. Jde o jedi-nečnou syntézu náboženství s liberální tradicí. Součástí knihy je fotodo-kumentace Novakovy návštěvy Prahy.80 stran, doporučená prodejní cena 100 Kč

196

Tituly roku 2001

Murray N. RothbardPeníze v rukou státu

Vývoj peněz na svobodném trhu a jejich úplné ovládnutí státy, to je témaproslulé Rothbardovy knihy sepsané velmi působivě pro nejširší okruhčtenářů. Zneužívání této ohromné moci nad penězi a celou ekonomikouje jen dalším logickým krokem. Profesor Rothbard popisuje mechanismusuchvácení peněz a popis ničivých vládních intervencí a zhoubné politikycentrálních bank do rozpadu brettonwoodského systému. Vývoj od 70. letaž ke vzniku eura zachycuje a vysvětluje v obsáhlém doslovu Guido Hu-elsmann. Celá kniha prokazuje, že za inflaci a hospodářské krize jsou od-povědny centrální banky – nástroj, kterým stát ovládá peníze.160 stran, doporučená prodejní cena 135 Kč

Adam SmithBohatství národů

Nejznámější dílo zakladatele ekonomické vědy není třeba představovat.Bohatství národů vychází v češtině po dlouhých desetiletích, aby se češtíčtenáři mohli opět seznámit s nestárnoucí Smithovou obhajobou „nevidi-telné ruky trhu“ a varováním před nárůstem moci státu, protekcionismema vysokými daněmi.986 stran, doporučená prodejní cena 690 Kč

Murray N. RothbardEkonomie státních zásahů

Ekonomie státních zásahů je první do češtiny přeložená kniha světozná-mého libertariánského ekonoma M. Rothbarda, která rozebírá všechnymyslitelné způsoby vládních zásahů do svobodné směny (jako jsou nej-různější druhy daní, vládní výdaje, licencování povolání atd.) a dokazuje,že jejich společnou vlastností je snižování lidského blahobytu. Dokládá,že ke zvyšování blahobytu všech lidí je nutný svobodně fungující trh bezexistence vládních zásahů.464 stran, pevná vazba, doporučená prodejní cena 420 Kč

197

Tituly roku 2000

Josef ŠímaTrh v čase a prostoru: hayekovská témata v současné ekonomii

Kniha představuje několik nosných témat rakouské ekonomie, na jejichžrozpracovávání se významně podílel i nositel Nobelovy ceny za ekonomiiF. A. Hayek. Jsou jimi ekonomická metoda, teorie peněz, teorie kapitálu,hospodářský cyklus a analýza Velké deprese. Toto poznatky jsou kladenydo protikladu s pohledem ekonomů hlavního ekonomického proudu.112 stran, doporučená prodejní cena 70 Kč

Josef Šíma (ed.)Liberální ekonom Grigorij Javlinskij

Kniha obsahuje Výroční přednášku Liberálního institutu, kterou G. Jav-linskij přednesl při přebírání ceny „Za přínos k rozvoji liberálního myšle-ní a naplňování idejí svobody, soukromého vlastnictví, konkurence a vlá-dy zákona v praxi“. Najdeme zde zásadní názory na úlohu soukroméhovlastnictví při ekonomické transformaci, charakteristiku ruského „no-menklaturního puče“ a alibismu západních politiků, a také pohled na vál-ku v Čečensku. Tato publikace je dostupná i v anglické verzi.64 stran, doporučená prodejní cena 100 Kč

Jiří Schwarz (ed.)Hayek Semper Vivus

Hayek stále živý je sbírkou esejů, které rozebírají přínos jednoho z největ-ších myslitelů tohoto století a nositele Nobelovy ceny za ekonomii Fried-richa Augusta von Hayeka. Jedná se o ucelenou kombinaci náročnějšíchfilozofických textů i populárnějších přiblížení některých aspektů Hayeko-va díla, kterou ocení každý začínající i pokročilý „Hayekovec“.168 stran, doporučená prodejní cena 130 Kč

Dominick T. ArmentanoProč odstranit protimonopolní zákonodárství

Protimonopolní zákonodárství je prostředkem likvidace úspěšných pod-nikatelů za pomoci politických prostředků a moci státu. Profesor Armen-

198

tano to vyvozuje ze studia ekonomické teorie i historie protimonopolníhozákonodárství. Neopomíjí ani případ Microsoftu ani ostatní velké přípa-dy, které potvrzují jeho tezi.136 stran, doporučená prodejní cena 150 Kč

Roger E. Meiners a Bruce YandleJak common law chrání životní prostředí

Publikace ukazuje, jakou roli může sehrát zákonný rámec při ochraně ži-votního prostředí. Na rozboru konkrétních případů ilustruje, jak silnáprávní tradice umožňovala běžným občanům ochraňovat vzduch, půdua vodu, často proti mnohem silnějším protivníkům. V průběhu 20. stoletívšak bohužel méně efektivní regulace nahradila kdysi tak obvyklá právnířešení a navíc přinesla řadu dalších problémů. Publikace je vydávána vespolupráci se Společností pro právní a ekonomické vzdělávání.48 stran, doporučená prodejní cena 60 Kč

Tituly roku 1999

Josef Šíma (ed.)Jerry Jordan – Změněná úloha centrálních bank v XXI. století

Světoznámý teoretik centrálního bankovnictví a prezident Federal Reser-ve Bank of Cleveland diskutuje chyby standardních měnových politik,vliv nových technologií na postavení centrálních bank, smysluplnost teo-rií svobodného bankovnictví, důležitost postavení zlata a nutnost privati-zace zlatých rezerv.56 stran, doporučená prodejní cena 65 Kč

Josef Šíma (ed.)Hans Tietmeyer – Euro a ekonomiky v transformaci

Prezident Bundesbanky ve své přednášce u příležitosti udělení Výročníceny Liberálního institutu hovoří o nutnosti podporovat konkurence-schopnost všech sektorů ekonomiky jako nutné reakci na vytvoření jed-notné evropské měny. Popisuje vliv eura na země v transformaci, příčinya řešení krize v Japonsku a představuje základní principy sociálně-tržní-ho hospodářství. Tato publikace je dostupná i v anglické verzi.64 stran, doporučená prodejní cena 100 Kč

199

Josef Šíma (ed.)Právo a obrana jako zboží na trhu

Kniha se skládá ze tří esejů, které ukazují, jak se vyvíjela myšlenka ryzetržní společnosti, ve které všechny služby včetně poskytování obrany,bezpečnosti a vymáhání spravedlnosti budou poskytovány trhem, a ni-koli teritoriálním státním monopolem. Na průkopnický esej Gustave deMolinariho z roku 1849 navázal na přelomu 50. a 60. let 20. století MurrayN. Rothbard a detailní fungování celého systému ryzího tržního hospo-dářství rozpracoval v 90. letech Hans-Hermann Hoppe. Všechny tři pře-lomové práce jsou doplněny studií Josefa Šímy o vývoji francouzské lais-sez faire tradice, která vyústila v Molinariho práci, a základechmoderního amerického libertariánského myšlení.120 stran, doporučená prodejní cena 110 Kč

Ken SchoollandPodivuhodná dobrodružství Jonatana Gullibla

Kniha Kena Schoollanda, která se stala celosvětovým bestsellerem, jesmyšleným příběhem o putování hlavního hrdiny Jonatana Gullibla pozemi, která trpí nesvobodou. Tato zem má všechny neduhy moderníhostátu blahobytu a hlavní hrdina postupně odhaluje všechny jeho vnitřnírozpory.168 stran, doporučená prodejní cena 90 Kč

F. A. HayekSoukromé peníze – Potřebujeme centrální banku?

Věhlasná kniha nositele Nobelovy ceny za ekonomii ukazuje, jakým způ-sobem funguje vydávání peněz ve svobodné společnosti, a přesvědčivědokazuje, že je na čase vrátit i produkci – pro hladké fungování ekonomi-ky tak nenahraditelné komodity – peněz z rukou státního monopolu v po-době centrální banky zpět do rukou trhu.176 stran, doporučená prodejní cena 135 Kč

Henry HazlittEkonomie v jedné lekci

Ekonomie v jedné lekci je klasické dílo slavného ekonoma, filosofa a žur-nalisty Henry Hazlitta, které se stalo bestsellerem v mnoha zemích světa.

200

Jasným a srozumitelným jazykem jsou v knize představeny základní prin-cipy ekonomie, jejich aplikace do oblasti hospodářské politiky a reakce nakritiky tržního hospodářství z řad většinové keynesiánské obce. Kniha jevhodná jako středoškolská učebnice ekonomie nebo jako úvodní vysoko-školský ekonomický text.224 stran, doporučená prodejní cena 199 Kč

Josef Šíma (ed.)Roger Douglas – Tvůrce nejúspěšnější hospodářské reformy XX. století

Kniha zachycuje pražskou návštěvu sira Rogera Douglase, bývalého mi-nistra financí Nového Zélandu, který byl tvůrcem jeho úspěšné liberálníreformy v druhé polovině 80. let. Přednášky, diskuse a rozhovory s Roge-rem Douglasem ukazují, jak se má provádět reforma, kterou nemá potkatstejný osud jako nepovedenou reformu českou. Tato publikace je dostup-ná i v anglické verzi.100 stran, doporučená prodejní cena 100 Kč

Tituly roku 1998

Frédéric BastiatCo je vidět a co není vidět

Ve sbírce esejů slavného francouzského ekonoma, filosofa a žurnalisty,která je uvedena obsáhlou studií doc. Jana Pavlíka, nalezneme mimohlavního eseje Co je vidět a co není vidět, který dal název celé sbírce, takéslavné eseje Petice výrobců svící, Dva systémy etiky, Obchodní bilancea výňatek z Bastiatovy hry Protekcionismus aneb Tři konšelé. Kniha je ob-hajobou svobodného trhu a dokazuje nesmyslnost argumentů politiků,kteří se snaží regulovat a přerozdělovat.180 stran, doporučená prodejní cena 165 Kč

Israel KirznerJak fungují trhy

Přední současný teoretik Israel Kirzner ve své knize představuje pohledrakouské ekonomické školy na úlohu podnikatele a fungování trhů, kterýotevírá další možnosti, jak je možné obhajovat omezení role státu a stát-ních zásahů v soudobé společnosti. Profesor Kirzner, který navazuje namyšlenky velikánů rakouské školy Misese a Hayeka, přesvědčivě ukazu-je, jak mylné a scestné jsou argumenty těch, kteří hovoří o možnosti efek-

201

tivního fungování socialismu, o potřebě protimonopolního zákonodár-ství, o škodlivosti reklamy nebo o nespravedlnosti kapitalismu.90 stran, doporučená prodejní cena 99 Kč

Ludwig von MisesLiberalismus

Misesův Liberalismus je klasickým dílem, ve kterém autor obhajuje myš-lenky svobody a míru, myšlenky liberalismu. Nejedná se o striktně eko-nomickou analýzu, a proto můžeme sledovat důslednou aplikaci liberál-ního přístupu např. v oblasti školství, v oblasti vnitřní politikyvícenárodních států a i v oblasti zahraniční politiky. Kniha je doplněna ob-sáhlým doslovem profesora Hoppeho, ve kterém je popsána Misesovaprofesionální dráha a nastíněn vývoj rakouské školy, jíž byl Mises před-ním představitelem.186 stran, doporučená prodejní cena 168 Kč

Jan Pavlík (ed.)Milton Friedman v Praze

Kniha zachycuje návštěvu Prahy jedním z největších ekonomů tohoto sto-letí a nositelem Nobelovy ceny Miltona Friedmana. Obsahuje Friedmano-vy přednášky, rozhovory a zamyšlení nad tématy, která nejsou striktněekonomická a která ukazují na šíři liberálního přístupu k obecným spole-čenským jevům. Knihu doplňuje série barevných fotografií a přehled po-lemik, které Friedmanova návštěva vyvolala v českém tisku. Tato publi-kace je dostupná i v anglické verzi.103 stran, doporučená prodejní cena 100 Kč

Tituly předcházejících let

Gary S. BeckerTeorie preferencí

Kniha představuje reprezentativní průřez tvorbou nositele Nobelovy ce-ny a slavného chicagského ekonoma Gary S. Beckera let sedmdesátých aždevadesátých. Jde o texty, které se již stačily zařadit do zlatého fondu eko-nomické literatury. Souhrn témat je velmi rozmanitý a potvrzuje, pročBecker bývá označován za ekonomického imperialistu: ekonomická ana-lýza žebrání, výběru životního partnera, tvorby cen v rybích restauracích

202

nebo např. empirická analýza cigaretového návyku. V Beckerově pojetí jeekonomie skutečným impériem, které pokrývá prakticky všechny sférylidského chování.368 stran, doporučená prodejní cena 190 Kč

Milton FriedmanMetodologie positivní ekonomie

Studie představuje základní metodologický přínos Miltona Friedmana,který ovlivnil zásadním způsobem vývoj ekonomické vědy ve druhé po-lovině 20. století. 20 stran, doporučená prodejní cena 25 Kč

Milton FriedmanZa vším hledej peníze

Kniha vychází z více než 50 let Friedmanova studia peněz a peněžních in-stitucí a ukazuje na řadě historických epizod z různých období na velmipřekvapivé souvislosti mezi chováním měnových autorit (panovníků,centrálních bank) a politickými událostmi. V knize, která je psána velmičtivě, se dovídáme, jak politické ústupky jedné úzké zájmové skupiněv několika státech USA přivodily nástup komunismu v Číně, sledujeme,jak znehodnocování zlatých mincí přivodilo rozpad Římského impéria,Friedman ukazuje, jakou shodou náhod došlo k tomu, že se zlato stalohlavním měnovým kovem. Na příkladech z nedávné doby jasně vidíme,jak nezodpovědné vlády mnoha zemí světa pomocí inflace ožebračily svéobčany a jak bezprecedentní je současná situace světového měnovéhouspořádání.262 stran, doporučená prodejní cena 170 Kč

Jan Pavlík (ed.)Gary Becker v Praze

Publikace zachycuje návštěvu prof. Gary S. Beckera v Praze v březnuroku 1995. Obsahuje projevy Gary Beckera, Dušana Třísky, Karla Dybya Tomáše Ježka při příležitosti 5. výročí založení Liberálního institutu,slavnostní projev prof. Beckera při příležitosti udělení hodnosti Doctorhonoris causa Vysoké školy ekonomické v Praze, diskuse prof. Beckeras Václavem Klausem, Václavem Havlem, Jiřím Schwarzem a TomášemŠkrdlantem (režisérem filmu o Gary Beckerovi „Homo economicus“).

203

Kniha také obsahuje mnoho barevných fotografií a dodatek o díle GaryBeckera a činnosti Liberálního institutu a Centra liberálních studií. Ta-to publikace je dostupná i v anglické jazykové verzi.

100 stran, doporučená prodejní cena 89 Kč

Milton Friedman

Kapitalismus a svoboda

„Tato kniha je jednou z nejvlivnějších knih o kapitalismu a svobodnémtrhu ve 20. století. Napomohla k názorovému posunu mnoha mladýchlidí od socialismu směrem ke svobodnému trhu.“ (Gary Becker) Kapi-talismus a svoboda je knihou, jež se dotýká velkého množství témat,která jsou propojena jedním společným motivem, a tím je svoboda jed-notlivce, nutnost omezení nadměrné úlohy státu v mnoha oblastech lid-ské činnosti. Hovoří se zde o moci státu a úloze peněz, o školstvía vzdělávání, zákonech na podporu zaměstnanosti, monopolech, udě-lování státních licencí, přerozdělování příjmů, společenském blahobytua chudobě. Milton Friedman zde také představuje několik svých origi-nálních konceptů, jako je negativní důchodová daň nebo kupony navzdělávání.

182 stran, doporučená prodejní cena 98 Kč

F. A. Hayek

Kontrarevoluce vědy

„Hayekovu Kontrarevoluci vědy by si měl přečíst každý, kdo jen nachvíli uvažuje o možnosti nahrazení spontánního řádu sociálním inže-nýrstvím. Každý takový romantický snílek se po přečtení Hayekovyknihy ocitne v konfrontaci mezi utopickými sny a tvrdourealitou.“ (Miroslav Ševčík) F. A. Hayek, který proslul svou knihou Ces-ta do otroctví, obdržel Nobelovu cenu za ekonomii v roce 1974 a opětpřivedl do centra pozornosti myšlenky rakouské školy jako alternativyhlavního proudu světové ekonomie. Hayek se v této knize zabývá po-někud obecnější otázkou zneužívání a úpadku lidského rozumu ve spo-lečenských vědách, které jsou způsobeny přejímáním vědeckých metodpřírodních věd. Hayek hovoří o „otrockém napodobování metod a ja-zyka Vědy“, které nazývá scientismem, jako protikladu důkladnéhoa nezaujatého vědeckého zkoumání. O příčinách a následcích tohotovývoje se čtenář doví v této světově vysoce oceňované knize.

212 stran, doporučená prodejní cena 119 Kč

204

Detmar Doering (ed.)Liberalismus v kostce

„Tento reprezentativní soubor statí liberálních autorů umožní čtenáři kon-frontovat své myšlení a názory s přístupy klasického liberalismu. Mnohalidem nastaví zrcadlo, které jim pomůže identifikovat vlastní názory. Popřečtení někteří poznají, že vůbec nejsou liberály, jak se mylně domnívali,jiní s překvapením zjistí, že mají k liberalismu velmi blízko.“ (Jiří Schwarz)Kniha je antologií statí velikánů světového liberálního myšlení, mezikterými najdeme jména jako Adam Smith, John Locke, Edmund Burke,John Stuart Mill, David Hume, Frédéric Bastiat, Ludwig von Mises, F. A. Hayek, Karl Popper a další. Kniha alespoň částečně snižuje deficit,který byl způsoben mnohaletou násilnou izolací českého čtenáře od pracíliberálních autorů. Liberalismus v kostce si klade za cíl přiblížit širokémuokruhu čtenářů základní myšlenky liberalismu a vyvrátit mnohá přežíva-jící klišé.87 stran, doporučená prodejní cena 59 Kč

Robert HolmanVývoj ekonomického myšlení

„Tato knížka není určena ani tak historikům nebo ekonomickým od-borníkům, ale spíše širší veřejnosti... Na přehledu vzniku, vývoje a zá-niku nejvýznamnějších ekonomických škol, od těch dávno minulých ažpo dnešní, které vytvářejí podobu soudobého ekonomického myšlení,chce čtenáři přiblížit hlavní etapy a mezníky ve vývoji ekonomickéhosvětového názoru... Chceme-li pochopit ekonomii dneška, musíme sevrátit ke starým autorům a čerpat z jejich moudrosti... Řada našichdnešních omylů pramení z toho, že nedoceňujeme jejich odkaz.“ (Ro-bert Holman)56 stran, doporučená prodejní cena 45 Kč

Publikované projekty Liberálního institutu

Konkurence – cesta k efektivní výrobě a spotřebě elektrické energie (1998)Konkurence v českém plynárenství (1999)Železnice jako součást dopravního trhu (2001)Studie jsou dostupné na adrese http://www.libinst.cz.

Rozpracované projekty:Deregulace a konkurence v telekomunikacíchPrivatizace a konkurence ve vodárenstvíPrivatizace České pošty

205