Časopis Moravského

zemského muzea

1/2015

Téměř pět a půl tisíce návštěvníků přilákala v brněnském Paláci šlechtičen mezinárodní putovní výstava nejvýznamnějších archeologických nálezů z velkomoravského období Velká Morava a počátky křesťanství. Bylo na ní představeno na 1200 exponátů od 35 institucí z Čech, Moravy, Slovenska, Polska a Rakouska, především soubory honosných stříbrných a zlatých velkomoravských šperků. Reprízu má tato výstava letos kromě Prahy také v Bratislavě.

Velká Morava putuje z Brna do Prahy a Bratislavy

M úvodník

1

jsme též základ k vyššímu kom-fortu naší nabídky pro vás – uživa-tele naší práce.

Dalším mezníkem bude rozděleníprostor v centrálním brněnskémmuzejním areálu tak, aby veřejnostnalezla expozice i výstavy souvise-jící s Přírodovědným muzeemv Biskupském dvoře a prezentačníaktivity Historického muzea v Die-trichsteinském paláci. Nejmenšíz nových muzejních jednotek –Uměnovědné muzeum – dosudvlastní objekt nemá. Jeho nalezeníje z velkých úkolů MZM jakocelku, ale zejména kolegů uměno-vědců.

Přestože je muzeum z podstatyinstituce konzervativní, jsou sou-časné změny v jeho organismu dokladem, že je také entitou velmiživou. A byť by datum mohlo svá-dět k žertování o aprílovosti rozhod-nutí činěných k tomuto dni, zcela se-riózní pravdou je, že se k 1. 4. 2015ve vazbě na loňský vznik tří muzeíoficiálně zrodila dvě nová odbornápracoviště, o nichž píšeme v tomtočísle naší M revue. Symbolicky setak stvrzuje dosavadní dobré díloa formuje naděje na úspěšné činybudoucí. I oba nové články našehomuzejního organismu konajía budou žít v kontextu povinnostía vůle pracovníků naší instituce.

Moravské zemské muzeum jes vámi a pro vás. Buďte i vy s ním!

S úctou VášMartin Reissner

Vážení čtenáři a přátelé Moravského zemského muzea,před několika dny jsem s rozechvě-ním a s opatrností listoval nejstar-šími přírůstkovými knihami našehomuzea. Ty úplně první záznamysbírkových přírůstků jsou z let 1807a 1808. Pro nás dnes již asi jen stěžíidentifikovatelní kolegové - před-chůdci tehdy zapisovali do důstoj-ných foliantů první zprávy o rodícíse kolekci historických artefaktůmuzea. Kolekci, která z vůle zem-ských vlastenců, osvícenců, ale záro-veň i intelektuálů a vědců vytvořilapočátek sbírky pozdějšího Morav-ského zemského muzea. O tom, žedoba byla složitá a vzniku muzeapříliš nepřála, svědčí ostatně fakt, žesbírky existovaly a byly knihoványuž v nultých letech 19. století, aleformálně muzeum vzniklo až o de-setiletí později, když jeho ustavenísvým podpisem ve Vídni stvrdil

císař František. Pak naše institucena jeho počest nesla jméno Francis-ceum.

Tak zásadní období, jako byly rokyna počátku předminulého věku,my nyní neprožíváme. Přesto všakz hlediska dějin instituce budouléta 2014 a 2015 bezpochyby za-znamenána na stejné základní da-tační ose, jako byly milníky faktic-kého vzniku, formálního ustavení,získávání nových budov i obdobíztrát sbírek a změn zřizovatele.Moravské zemské muzeum totižprávě nyní prochází proměnami,které je posouvají od monolitníinstituce s vějířem odborných i ser-visních pracovišť k instituci, kteráse vyznačuje jasným oborovým dělením jednotlivých činností veformě autonomních muzeí.

Toto ustavování a ustalování pro-filu Historického muzea, Přírodo-vědného muzea a Uměnovědnéhomuzea začalo v loňském roce, kdyvznikla struktura, která by při opti-mální konstelaci měla být platnámnohá desetiletí. Naplňuje se tímnejen sen nás muzejníků, ale položili

M revue

2

M obsah??????????

www.mzm.cz

4 17 251 M úvodník:Vážení čtenáři a přátelé Moravského zemského muzea

4 M téma:Vladimír Antonín: Přírodovědnáoddělení čeká velké stěhování

MZM zřídilo dvě nová oddělení:Blíž slovanskému středověku i českému včerejšku

17 M výstavy:Velká Morava a počátky křesťanství/Pozvání do dílny Vulkánovy/ O konciválky a jeho aktérech/ Skvosty pětikultur/ Zahradou Orfeovou/ PanFranc ze zámku a loutky z Orientu/

Rebel s fotoaparátem/ Pestrobarevnýsvět křemene

25 M názor:Fakta, mýty a legendy kolem 70. výročí osvobození jižní Moravy:Válečné memento roku 1945

35 M příběh:Helfertovy múzy ve válce nemlčely

40 Před oponou/Za oponou:

Neděle, víkend, týden s Mendelem/Jihomoravské unikáty v NationalGeographic/ Všechno jiné než nuda/

Samota pokorného génia/ Nový kabátpro Starý zámek/ Nakladatelské počiny MZM: V ČR jsme jediní/ Bohatství archivu Karla Absolona/Kdo nefandí masopustu, nebude mítv obci bustu/ Co je tučňák, co je pučálka?/ Genius loci školy v Jánskéulici/ Princezny pampelišky/ Dvě vídeňské prezentace/ Moderní technologie přibližuje minulost

46 M profil:S Martinem Olivou nejen o paleolitu: Jak se zrodil pojemposvátná práce

52 Na moravském písečkuBrněnské inspirace Simona Mawera

3

??????????

www.mzm.cz M revue

46 52 5454 My a světPatnáct návratů ze zeleného pekla

63 M pod čarouPro starší a pokročilé!

64 M panoráma:MZM mezi TOP cíli regionu/ Pozorněsledují svoje muzeum/ Paráda, úžasné,děkujeme/ Fašančáři zatřásli mu-zejními paláci/ Mendelianum bojujeo Micheletti Award/ Kytice k náhrobkuJ. A. K./ Osobnosti divadla v rolidobrovolníků/ Český ICOM v našemmuzeu/ Dotace přispěla k vybavenídepozitáře/ Divadelní Vzpourahrášků v muzeu

Šéfredaktor: PhDr. Jan Chmelíček

Layout a technická redakce: Milan Mačinec

Obálka: PhDr. Šárka Fidrichová

Jazyková spolupráce: Mgr. Pavlína Turečková

Redakční rada: Mgr. Eva Pánková – předsedkyněMgr. Jiří Mitáček, Ph.D., RNDr. Vladimír Antonín,Csc., doc. PhDr. Martin Oliva, Ph.D., DSc., Mgr. Simona Šindlářová, PhDr. Jan Chmelíček,Milan Mačinec, Mgr. Pavlína Turečková – tajemnice.

Redakce: M revue, Zelný trh 6, 659 37Brno, e-mail jchmelicek@mzm.cz

Vydává a tiskne Moravské zemské muzeum,Zelný trh 6, 659 37 Brno

Distribuce: neprodejné, direct mailingVychází dvakrát ročně V evidenci periodického tisku pod číslem MK ČR E 21957

67 M knihovna:Nejnovější nakladatelské počinyMoravského zemského muzea

68 M Chef d´ oeuvre:Řád zlatého rouna

Obálka1. a 4. strana: Fotografie Jana Cágyz výstavy Vulkány – Tepny Země2. strana: Velkomoravské gombíky nafotografii Silvie Doleželové z výstavyVelká Morava a počátky křesťanství3. strana: Fotografie Jana Cágy z letnídivadelní scény v Biskupském dvořeMZM

Časopis Moravského

zemského muzea

v Brně

4

M téma??????????

www.mzm.cz

Politikům, ale i manažerům v novéfunkci se obvykle dává sto dnů nazmapování situace a navržení pří-padných koncepčních změn. Vyvšak nejste v Moravském zem-ském muzeu žádným nováčkem,pracujete zde již 35 let. Proto při-cházím s dotazy dřív. Jaká je podlevás pozice přírodovědných oborův Moravském zemském muzeu?Plánujete nějaké změny ve struk-tuře či zaměření jednotlivých od-dělení?Přírodovědné muzeum je od května2014, vedle historického a uměno-vědného, jedním ze tří muzeí Mo-ravského zemského muzea. Pří-rodní vědy sehrály nejvýznamnějšíúlohu v době vzniku této paměťovéinstituce. Hlavním smyslem muzea,zakládaného před dvěma staletímimoravskou Hospodářskou společ-ností, bylo získávat a šířit znalostio zemi a využívat jich k podpoře

průmyslu, zlepšování orby a vzdě-lávání zejména mladé generace.Dnes se přírodovědné muzeumskládá z pěti odborných oddělení,jejichž zaměření pokrývá všechnyobory zkoumání přírody – té neživéi živé. Máme mineralogicko-petro-grafické a geologicko-paleontolo-gické oddělení, dvě zoologická od-dělení, z nichž jedno se specializujena entomologii, botanické odděleníse pak soustřeďuje na makrosko-pické houby a flóru od mechorostůaž po cévnaté rostliny.

Tato struktura je výsledkem dlou-holetého vývoje a jsem přesvědčen,že se osvědčila. Nejsou plánoványžádné změny v tomto směru. V čin-nosti oddělení bych samozřejměrád viděl, kdyby se u některých od-borníků, ale i dalších pracovníkůdosavadní dohody o pracovní čin-nosti změnily v řádné pracovníúvazky. Umožnilo by nám to získat

specialisty, kteří pochopitelně dá-vají přednost zaměstnání, jež jimdává větší existenční jistotu. Toovšem naráží na obecný nedostatekfinancí a tabulkových míst, typickýpro věšinu kulturních institucí, fi-nancovaných z rozpočtu minister-stva kultury. Výsledky jednotlivýchpracovišť jsou dobré, svědčí o tomostatně jejich úspěšnost při získá-vání prostředků z vládního roz-počtu na vědu a výzkum i z dalšíchgrantů.

Moravské zemské muzeum se dnesprofiluje jako výzkumná organi-zace, jejímž hlavním posláním jeprovádět základní a aplikovaný

Vladimír Antonín:Přírodovědná odděleníčeká velké stěhování Od začátku roku 2015 je novým ředitelem Přírodovědného muzea MZMmykolog RNDr. Vladimír Antonín, CSc., který ve funkci vystřídal doktoraKarla Sutorého. Na konci února jsme ho požádali o rozhovor.

�

5www.mzm.cz M revue

výzkum. Pracovníci přírodověd-ných oddělení se ve svém odbor-ném zaměření zdaleka neome-zují jen na teritorium Moravy,jak by to naznačoval název muzea.Jak ukazuje poměrně bohatápublikační činnost, jsou před-mětem jejich zájmu i vzdálenéregiony, jako je jižní Amerika,východní a jihovýchodní Asie,tropická Afrika, Rusko, řeckýAthos, Francie. Jak se daří finan-covat tyto aktivity?Tyto expedice jsou jen jednou z čet-ných odborných aktivit našich pra-covníků. Většina vědeckých aktivitje samozřejmě směrována na územíČR a střední Evropy. Základní fi-

nancování ze státního příspěvku nachod muzea by však neumožnilorealizovat výzkumnou činnost aniu nás, natož na těchto expedicích.Pokud jde o cesty za horizonty, nej-větším zdrojem financování jsouprostředky, které má MZM na tzv.institucionální podporu dlouhodo-bého rozvoje výzkumné organizace.Daří se je získávat díky dobrémubodovému hodnocení odbornýchpublikací našich pracovníků, zařa-zených v centrálním rejstříku infor-mací o výsledcích (RIV). Další pro-středky je možné získat od Grantovéagentury ČR, ale např. i z drobnýchzdrojů, jako je Agentura ochranypřírody a krajiny ČR či další sub-

jekty (např. na menší projektyv chráněných krajinných oblastech,přírodních rezervacích atd.). Od-borní pracovníci se samozřejměsnaží o vícezdrojové financovánísvých projektů také získávánímsponzorů, ale tento zdroj je v pod-mínkách našeho hospodářství spíšokrajový. Banky a velké korporace,které jsou tradičními sponzory vět-ších projektů v zahraničí, mají sídlavětšinou za našimi hranicemi a spon-zorují domácí projekty. V loňskémroce se Moravskému zemskémumuzeu podařilo získat z evropskýchfondů značnou podporu na projektMendeliana – moderního návštěv-nického centra prezentujícího ge-netické objevy Gregora JohannaMendela. Snaha o vícezdrojové fi-nancování se tedy dotýká nejenvýzkumné práce, ale také prezen-tace.

Vědecká práce, rozšiřování sbíreki výzkum v terénu, to vše se v muzeuneobejde bez zmíněné prezentacevýsledků. Připomněl jste Mende-lianum, ale na druhé straně expo-zice Fauna Moravy, dílo doktoraKuxe z roku 1968, je tu již 46 let.To je doba, během které se vystří-daly dvě generace, z mapy mimojiné zmizelo i Československo.Změnilo se mnohé v přírodověd-ném bádání, téměř všechno pakv prezentaci jeho výsledků. Cos tím v době, kdy muzejním expo-zicím v jejich dosavadní podoběnemilosrdně konkurují televizníseriály typu Země od BBC, sci-ence centra jako je brněnská Vidači exploratoria a digitária tohotypu, jaké můžeme vidět na brněn-ské hvězdárně? Klasické vitríny s popsanými expo-náty, to už je minulost. Lidé projdoukolem a za chvíli si nepamatují, co vi-děli, pokud to není spojeno s něja-kým zážitkem. Dnes prostě nestačí

RNDr. Vladimír Antonín, Csc., ředitel Přírodo-vědného muzea MZM.

Foto Jan Chmelíček

M téma

6 www.mzm.cz

www.mzm.cz M revue

??????????

K příkladům výstav, kterévzbuzují velký zájem o po-znávání tajemství přírody,patří letošní Vulkány – Tep-ny Země.

Foto Jan Cága 7

8

M téma??????????

www.mzm.cz

ukázat stovky předmětů, jakkolijsou správně pojmenované, zařa-zené atd. Vědecká stránka je velmidůležitá, ale ta prezentační ne-méně. Neobejdeme se bez inte-raktivních prvků, bez takovéhopojetí, jaké láká značný počet ná-vštěvníků třeba na naši současnouvýstavu o vulkánech, kde se zemětřese, z kráteru sopky se valí lávaapod. Tohle všechno by se mělopromítnout do přípravy novýchexpozic v takzvaném d' Elvertověkřídle v Biskupském dvoře. Prob-lémem ovšem bude získat na tentoúčel odpovídající prostředky, zvláštěv době, kdy naplno poběží rekon-strukce pražského Národníhomuzea, která si jistě vyžádá vý-znamnou část rozpočtu resortukultury.

Máte již alespoň přibližnou před-stavu o koncepci nových expozic,pro které se postupně začnou uvol-ňovat prostory? Předpokládá sepropojení jednotlivých oblastí dokomplexnější podoby nebo se po-

Stálá expozice Fauna Moravy, vybudovanáv roce 1968, láká stále nové generacek dobrodružnému poznávání přírody našehoregionu. Foto Jan Cága

čítá spíš s vybudováním samostat-ných expozic jednotlivých oddě-lení?Příprava koncepce nových expozicnás teprve čeká. Nebude jednodu-ché zvolit nejvhodnější cestu k pre-zentaci tak odlišných sbírkovýchpředmětů, jako jsou na jedné straněpreparovaná velká zvířata a pale-ontologické a mineralogické sběry

Skvosty neživé přírody nejsou o nic méněpřitažlivé než zoologické či botanické sbírky.K těm nejatraktivnějším v depozitářích mi-neralogů patří samozřejmě zlato z nalezištěv Kremnici. Foto: Jiří Toman

9

??????????

www.mzm.cz M revue

nebo na druhé straně malé prepa-ráty z entomologických sbírek, kteréby bylo třeba pozorovat pod lupou.Specifickým problémem je prezen-tace sušených květin – na světleblednou, křehnou, lámou se, nevy-padají dvakrát vábně. A to nemlu-vím o herbáři hub. Vytvoření atrak-tivní expozice bude zkrátka tvrdýoříšek – nejen z finančních důvodů.

Navíc nás totiž čeká období velkéhostěhování, během kterého se ze sou-časných dislokací do jiných budoupřesouvat prakticky všechna našepřírodovědná oddělení. Zoologickéoddělení má redislokaci pracovenjiž za sebou.

Souvisí to s uvolněním prostorpro nové výstavní sály?Souvisí. Na druhé straně půjde takéo racionální soustředění našichpracovišť, o vytvoření společnýchlaboratoří atd. Ale stěhování senetýká jen mineralogicko-petro-grafického a geologicko-paleonto-logického oddělení, která sídlív d´Elvertově křídle. Týká se i dal-ších pracovišť. Jak jsem již řekl, sestěhováním do budovy na Kapucín-ském náměstí začali už zoologové,ti byli první. Nyní to čeká další od-borná pracoviště. A nejen na Kapu-cínské náměstí. Botanici a entomo-logové by například měli za několiklet opustit současnou nevyhovujícídislokaci ve Slatině a stěhovat se donového centra v Rebešovicích, kdemá být snad v roce 2017 dokon-čena stavba nových depozitářů,dílen, společných laboratoří a pra-coven. Přesun pracovišť a zejména

sbírkových předmětů bude v na-stávajících měsících a letech vý-razně zaměstnávat většinu našichpracovníků, přitom však nesmídojít k viditelnému oslabení od-borné práce, která nám získává pro-středky ze státního rozpočtu napodporu vědy a výzkumu. Na koncitohoto období by však měl vznik-nout v historickém centru Brnafunkční výstavní celek, ve kterémbude Dietrichsteinský palác vyhra-zen historické a uměnovědné tema-tice a areál Biskupského dvora pakmoderní prezentaci přírodověd-ných oborů. Proces redislokace pra-covišť a budování nových expozicnebude jednoduchý, ale na jehokonci by měla být nová kvalita,která za to stojí.

Ptal se Jan Chmelíček

Tento nový druh špičky nalezli V. Antonín,R. Ryoo a H.D. Shin při terénním výzkumuv Korejské republice. Byl popsán pod jmé-nem Marasmius occultatiformis.

Foto: Vladimír Antonín

10

M téma

www.mzm.cz

�

Reissner: Byla to iniciativaodborných pracovníků

Jak zdůraznil generální ředitel Morav-ského zemského muzea PhDr. Mgr.Martin Reissner, Ph.D., vznik novýchoddělení nebyl výsledkem kabinetnídiskuse vedení muzea. Iniciativa vyšla

právě od těch, kdo se danou proble-matikou v muzeu zabývají.

První z nich bylo zřízeno v centruUherského Hradiště, v budově, kte-rou muzeum získalo před třemi lety.Fakt, že se jeho slavnostního ote-vření a vernisáže výstavy v tamnívýstavní síni Viléma Hrubého zúčast-nily snad všechny významné osob-nosti Uherskohradišťska jen potvrzuje

�

I když výrazné organizační změny nejsou v životě konzervativních pamě-ťových institucí právě módní záležitostí a podoba vnitřního uspořádánímuzejních pracovišť a výstavních prostor krystalizuje ve většině případůdlouhá léta, v Moravském zemském muzeu jsme od začátku dubna 2015svědky zrodu hned dvou nových odborných pracovišť. Centra slovanskéarcheologie a Centra kulturně-politických dějin XX. století. Vznik dvou no-vých samostatných oddělení v Historickém a Uměnovědném muzeu MZMje odpovědí na reálný vývoj v daných oborech a má vytvořit lepší před-poklady jak pro další bádání, tak pro prezentaci jeho výsledků a edukačníaktivity. Vedoucím Centra slovanské archeologie se stal doc. PhDr. LuděkGaluška, Csc., v čele Centra kulturně-politických dějin XX. století je PhDr. Zde-něk Drahoš. V obou případech jde o „otce zakladatele.“

Moravské zemské muzeum zřídilo dvě nová odděleníBlíž slovanskému středověku

i našemu včerejšku

správnost tohoto kroku. Otevřenínového Centra slovanské archeolo-gie právě na tomto místě je vlastnějen potvrzením významu archeolo-gických výzkumů na Slovácku, kterézde muzeum vede od poloviny mi-nulého století. „Bezpochyby to dálezlepší naše postavení v tomto re-gionu, kde už nebudeme mít jendetašované pracoviště Archeologic-kého ústavu, ale samostatné cen-trum, které bude pracovat pod vede-ním výrazné postavy zdejších archeo-logických výzkumů,“ řekl MartinReissner.

Druhé samostatné pracoviště Mo-ravského zemského muzea bylov poslední březnový den slavnostněotevřeno v brněnské Hudcově ulici,v objektu sdíleném hned několikapracovišti MZM, mimo jiné i Oddě-lením dějin literatury, ze kterého senové Centrum kulturně-politickýchdějin XX. století vyčlenilo. Zatímcouherskohradišťské středisko je spo-

11www.mzm.cz M revue

jeno s regionem, který vydal díky ar-cheologům dosud nejrozsáhlejšísvědectví o naší velkomoravské mi-nulosti, vznik Centra kulturně-poli-tických dějin má být odpovědí nazpůsob, jakým jsou nyní v celé re-publice prezentovány nejnovější dě-jiny. „Centrum vzniká za situace,kdy již stačila vyrůst jedna generace,pro kterou je listopad 1989, obrazněřečeno, událostí stejně vzdálenoujako třicetiletá válka,“ konstatovalgenerální ředitel muzea a vyjádřilnázor, že právě nejnovější dějinyjsou obdobím, které musí muzejnípracovníci mapovat, analyzovat, do-kumentovat a představovat veřej-nosti co nejintenzivněji. Pracovištěmá sledovat záležitosti občanského,kulturního, společenského a politic-kého dějí v obdobích nesvobody,která tu během 20. století byla. Budeto dělat způsoby, které jsou vlastnímuzejníkům – shromažďovat mate-riály, analyzovat je, publikovat vý-

stupy z těchto aktivit, vytvářet vý-stavy a expozice a zpřístupňovat jetěm, kteří o to mají zájem. „Chcemepřispět k informování o tom, co setu dělo nejen v pravěku či ve středo-věku, ale i před historickým nedáv-nem. Chceme tak činit bez veškeréhopodsouvání interpretací jednotlivýchudálostí. Máme ambici napomáhattomu, aby byl k dispozici předevšímautentický materiál,“ konstatoval ge-nerální ředitel.

K mapování nejnovějších dějinmuzeum vytváří sbírky pozoru-hodných osobností kultury 20. sto-letí. Centrum kulturně-politickýchdějin XX. století je pracovištěmnového typu, jehož náplň činnostido jisté míry vstupuje do hájem-ství ostatních oborů. Třeba v ar-chívu Pavla Kohouta najdeme ma-teriál týkající se jak divadelní, takliterární historie, stejně tak i poli-tických událostí doby. Tak je tomui v dalších sbírkách, které by si

mohlo rozebrat několik oddělení.Centrum je však jako specifickésoubory uchovává společně. Protousiluje o digitalizaci těchto fondů,aby byly dobře přístupné pracov-níkům z jiných oddělení, stejnějako studentům a externím bada-telům.

�

Galuška: Pevný základpro další aktivity na Uherskohradišťsku

„Do prvního tištěného materiálunašeho Centra pro veřejnost jsempřed časem napsal, že tři čtvrtě sto-letí trvající éra moderních archeolo-gických výzkumů našeho muzea veStarém Městě a na některých dalšíchokolních nalezištích dostává novýimpuls. Vyjádřil jsem přesvědčení,že Centrum slovanské archeologie

„Samostatné Centrum slovanské archeologie dále zlepší naše postavení v tomto regionu s dlouholetou tradicí velkomoravských výzkumů,“konstatoval na slavnostní inauguraci nového pracoviště v Uherském Hradišti generální ředitel Moravského zemského muzea Martin Reissner.Na snímku zleva náměstkyně generálního ředitele Eva Pánková, Martin Reissner, vedoucí centra Luděk Galuška a náměstek generálníhoředitele Jiří Mitáček.

12

??????????

www.mzm.cz

Vedoucí Centra slovanskéarcheologie Luděk Galuškapředstavuje návštěvníkůmmodel sakrálního areáluVelké Moravy na uhersko-hradišťské Metodějově vý-šině, jeden z exponátů vý-stavy umístěné v sálu Vi-léma Hrubého.

??????????

www.mzm.cz M revue 13

14

M téma

www.mzm.cz

spolu s archeologickou stanicí veStarém Městě vytvoří pevný základdalší terénní a prezentační čin-nosti MZM na Uherskohradišťsku.Na těchto slovech není co měnit,“konstatoval doc. Luděk Galuška,který vědeckovýzkumnou činnostcentra považuje za pokračovánítoho, co zde se svými spolupracov-níky vykonal jako pracovník Ar-cheologického ústavu MZM v le-tech 1986–2014 a co přinesla prácejeho předchůdce prof. VilémaHrubého mezi lety 1949–1985. Jdezejména o záchranné archeolo-gické výzkumy v lokalitách Sta-rého Města a okolních obcí, chro-nologicky dokumentující obdobíod šestého do třináctého století.

Předpoklady úspěšné výzkumnéčinnosti centra poskytuje vybaveníarcheologické stanice ve StarémMěstě a také inventář, který L. Ga-luška používal v době svého půso-bení v Archeologickém ústavu MZM.Vzniká také nová knihovna, jejížzáklad tvoří duplikátní tisky vyčle-

něné z knihovny Archeologickéhoústavu. Díky programu VO MZMa některým dalším projektům jepostupně zajišťováno další vyba-vení centra. „Základ sbírky vesprávě Centra slovanské archeolo-gie tvoří předměty získané vlastníterénně archeologickou nebo sběr-nou činností na Uherskohradišť-sku. Její nejzajímavější a nejvzác-nější část tvoří zlaté a stříbrnéšperky z doby Velké Moravy a před-měty pocházející z výzkumů sakrál-ních staveb a výrobních specializo-vaných řemeslnických areálů. Pozo-ruhodné jsou i doklady života vestředověkém Veligradu, datovanédo 13., případně 14. století,“ vy-světluje Luděk Galuška.

Cílem centra bude podle něj takéživý kontakt s lidmi. Proto zde bylzřízen i výstavní sál, nesoucí jménoViléma Hrubého. Aktuálně je v němvýstava Sv. Cyril a Metoděj a počátkykřesťanství na Moravě, která bylav posledním březnovém týdnu do-plněna krátkodobou výstavkou Čím

se krášlily velkomoravské kněžny,tvořenou vybranými exempláři ori-ginálních zlatých a stříbrných šperkůze Starého Města a Uherského Hra-diště. Kromě toho je v Centru taképřednáškový sál pojmenovaný podalší osobnosti „staroměstské“ ar-cheologie – Antonínu Zelnitiusovi.V dubnu se v něm uskutečnilo hojněnavštívené přednáškové odpolednena téma Metoděj – první arcibiskupčeských dějin.

Činnost nového Centra slovan-ské archeologie se ovšem neome-zuje jen na muzejní objekt v těs-ném sousedství uherskohradišťskéhogymnázia. V květnu uspořádali vespolupráci s Expedicí Chřiby vy-cházku s výklady odborníků i laikůna staroslovanské Hradisko sv. Kli-menta u Osvětiman, v červnu je naprogramu pěší putování po význam-ných archeologických nalezištíchStarého Města s názvem Deset velko-moravských zastavení.

„Pokračuje také dlouholetá spolu-práce s archeoskanzenem v Modré,

Návštěvníci expozice Corpus litterarum v Hudcově ulici (první zleva Božena Trefulková s dcerou Janou)

15

??????????

www.mzm.cz M revue

S budováním Centra kulturně-politických dějin 20. století seznámili účastníky slavnostní inaugurace generální ředitel MZM Martin Reissnera vedoucí nového pracoviště Zdeněk Drahoš.

kde se budeme podílet na červ-nové výstavě Když Bavoři soudiliMetoděje. Intenzívněji chcemespolupracovat i s Uherským Hra-dištěm a Starým Městem, se Slovác-kým muzeem, nově také s gymná-ziem, které je naším bezprostřednímsousedem,“ vyjmenovává vedoucínového centra plány pro nejbližšídobu. Ty jsou nejlepším důkazemGaluškových slov že „Centrumslovanské archeologie vytvořípevný základ další terénní a pre-zentační činnosti MZM na Uher-skohradišťsku.“

�

Drahoš: Víc než jen literární dějiny

U zrodu koncepce nového praco-viště pro kulturně-politické dějinyXX. století byla schůzka řediteleMZM Martina Reissnera se spiso-

vatelem Pavlem Kohoutem v roce2010. Ta otevřela možnost získatfondy významných osobností čes-kého disentu ze 70. a 80. let minu-lého století. „Brzy poté jsme do-stali darem první část cennéhofondu spisovatele a politika JiříhoGruši. V září 2010 přibyla prvníčást obsáhlého archivu Pavla Ko-houta a záhy i fond Oty Filipa.V roce 2012 jsme zahájili spolu-práci s Jiřím Müllerem, jednímz čelných představitelů student-ského hnutí na sklonku 60. let, sig-natářem Charty 77 a organizáto-rem tzv. Podzemní univerzity. Tenumožnil muzeu významné akvi-zice dokumentů. Do dnešních dnůjsme získali celkem 14 fondů,“ po-pisuje zrod Centra kulturně-poli-tických dějin XX. století jeho ve-doucí Zdeněk Drahoš.

Specializované pracoviště s bada-telnami, pracovnami muzejních od-borníků a archivy konkrétních udá-lostí, aktivit a osobností spjatých

s kulturními dějinami naší země,sídlí v Hudcově ulici, stejně jakoOddělení dějin literatury, z jehožstruktury se vyčlenilo jako samo-statné čtvrté oddělení Uměnověd-ného muzea. „Tomuto kroku před-cházely odpovědné analýzy a zvítězilčistě sbírkotvorný muzejní pohled,neboť nejde jen o literární dějiny.Například v Grušově fondu jsou siceliterární rukopisy a nakladatelskésmlouvy, významnější je však nepo-chybně kulturně-politická část, do-kumentující koordinaci exilovýchaktivit, tajenou spolupráci se zaká-zanými autory žijícími ve vlasti, pří-pravu česko-německé deklarace polistopadu 89. Je tam i korespondences ministerstvem zahraničí v režimupřísně tajné atd.,“ vysvětluje Drahoša vyjmenovává fondy, jež se muzeupodařilo získat. Jde o dokumentyz majetku Pavla Kohouta, JiříhoGruši, Oty Filipa, Jana Trefulky, Bo-ženy Komárkové, Jana Tesaře, Jaro-míra Procházky, Rogera Scruttona,

16

M téma

www.mzm.cz

Miloslava Petruska, Maxe Mannhei-mera, Antonína Přidala a Milana Uh-deho.

Vzhledem k tomu, že má činnostCentra kulturně-politických dějinXX. století přirozené přesahy do há-jemství oddělení dějin liteatury, di-vadla, hudby a také historického od-dělení, zdůrazňuje Zdeněk Drahošvýznamnou roli Sbírkotvornéhosboru Moravského zemského muzea,který musí vzít v potaz skutečnost,že jednotlivé „podsbírky“ nejsou ostřeohraničeny a dochází mezi nimik průnikům.

Podobně jako v případě Centraslovanské archeologie, také novépracoviště zaměřené na nejnovějšídějiny naší země počítá s přednáš-kovou a prezentační činností v nej-širším možném záběru. Jak ukázaladobrá zkušenost z loňského cykluSametových čtvrtků, v němž svoučinnost představili Barbara Day,

Pavel Kohout, Milan Uhde, SabineGruša a Jan Tesař, zdejší poly-funkční učebna může být vyhledá-vaným místem setkávání veřejnostijak s odborníky z muzea, tak s hosty.A to navzdory „lokačnímu handi-capu“, jímž toto pracoviště v Med-lánkách v porovnání s luxusnímiadresami MZM v centru Brna trpí.„Počítáme s využitím vlastních sil,ale také s vystoupením politologůa historiků z Masarykovy univer-zity i z pracovišť Akademie vědČR. Nezapomínáme ani na stu-dijní návštěvy našich i zahranič-ních bohemistů,“ rýsuje budouc-nost centra Zdeněk Drahoš.

V nejbližších týdnech jeho pra-covníci dokončí převzetí dalších do-kumentů Antonína Přidala, brněn-ského Občanského fóra a Jana Skácela,jehož pozůstalost by měla obohatitsbírky Oddělení dějin literatury. Jižv letošním roce chce nové centrum

Sídla nových oddělení Moravského zemského muzea: vlevo budova CSA u autobusového nádraží v Uherském Hradišti, vpravo admini-strativní budova v brněnské Hudcově ulici (č.76), kterou Centrum kulturně-politických dějin 20. století sdílí s dalšími pracovišti Moravskéhozemského muzea.

navázat na loňskou úspěšnou vý-stavu „Die Charta 77 und die soge-nante Normalisierung in der Tsche-choslowakei“ uspořádanou v Lipskua instalovat ve svém sídle dlouhodo-bou výstavu Hora dění Ludvíka Kun-dery s výtvarníkem Josefem Ruszelá-kem. Ve spolupráci s dalšími oddě-leními Uměnovědného muzea MZMmá centrum záměr připravit i repre-zentativní výstavu o kultuře Brna od60. let minulého století.

(red) Foto: MZM – Jan Cága

M výstavy �

17www.mzm.cz M revue

Výstava „Velká Morava a počátkykřesťanství“, která měla premiéruod listopadu 2014 do února 2015v brněnském Paláci šlechtičen, jesoučástí projektu brněnského Ar-cheologického ústavu Akademievěd ČR a Moravského zemskéhomuzea, navazujícího na legendárnípřehlídku největších skvostů a do-kladů všedního života našich staro-slovanských předků, která slavilapod stručným názvem Velká Mo-rava úspěch v 60. letech minuléhostoletí.

Od té doby uplynulo více nežpůlstoletí, během něhož spatřilysvětlo světa další unikátní před-měty, ať už objevené regulérnímiterénními výzkumy archeologůnebo získané činností amatérskýchhledačů pracujících s detektorykovů. Nynější výstava vznikalačtyři roky a na její tvorbě se podí-leli pracovníci Akademie věd ČRi Moravského zemského muzea.Zájemci o velkomoravskou tema-tiku si na ní přišli a ještě přijdou(výstava má reprízy od 17. 4. do 26.6. v Praze, od 7. 8. do 1. 11. pakv Bratislavě) na své. Je zde předsta-veno na 1200 unikátních nálezů zesbírek více než 30 domácích i za-hraničních institucí. Moravskézemské muzeum je mezi nimi vý-razně zastoupeno zejména šperky

a okrasami ze Starého Městaa Uherského Hradiště-Sadů. Důle-žitou část výstavy představují vel-koplošné modely sakrálních areálůa staveb, mezi nimiž dominujekřesťanské centrum Velké Moravyz Uherského Hradiště-Sadů nebočást plochy hradiště na Valechu Mikulčic.

Autorka zdařilého architektonic-kého zpracování B. Tesařová vý-stavě vdechla spíše podobu solidnístálé expozice než krátkodobé vý-stavy. Z hlediska chronologickéhoje zde dokumentováno období od5. po 10. století n. l., ovšem její tě-žiště tkví v 9. století, v době VelkéMoravy. Úvodní část je věnovánapředvelkomoravskému období. Primzde hrají předměty z nově objeve-ných pohřebišť posledních Ger-mánů na Moravě, např. z Kyjova,nálezy dokumentující první Slo-vany, stříbrný poklad byzantskéhokovotepce ze Zemianského Vrbovkanebo ozdobná opasková kováníavarského charakteru ze sloven-ských a moravských lokalit.

Rané velkomoravské období (cca1. polovina 9. století) je spojenos průnikem idejí křesťanství a sezměnou pohřebního ritu, v němžzačíná dominovat ukládání těl dohrobů nad jejich spalováním. Tos sebou přineslo nárůst hrobových

nálezů, z nichž pocházejí prvnízlaté šperky veligradského typu zeStarého Města, unikátní hrob z Ko-lína nebo hrob velmože z Nitran-ské Blatnice.

Další část výstavy je věnována ži-votu velkomoravské společnosti.Obsahuje doklady rybářství, vojen-ství a obrany státu, výroby a ře-meslné zručnosti, ale i předmětyspojené s vězeňstvím a otrokářstvím(pouta a okovy). Asi nejatraktivnějšíčást představuje „Pokladnice VelkéMoravy“. Ve skleněných tubusechjsou prezentovány desítky zlatýcha stříbrných originálů šperků a okrasz nejvýznamnějších velkomorav-ských center, zejména z Mikulčic,Starého Města, Uherského Hradištěa Pohanska, přičemž nechybí žádnýze známých skvostů.

Předposlední díl výstavy doku-mentuje křesťanství na Velké Mo-ravě. Kromě velkoplošných modelůarchitektur, např. kostelů ze Sta-rého Města, Pohanska, Mikulčica Ducového u Piešťan, lze zde spat-řit snad všechny dostupné symbolykřesťanství. Hlavně závěsné ná-prsní křížky, přívěšky v podobě ko-dexů, pyxidy-ozdobné schránky,styly-pisátka, faximile významnýchpísemností nebo stavební pozůs-tatky kostelů. Závěrečná část před-stavuje stopy vyzařování velkomo-ravské kultury a moci do okolníchzemí, např. do Polska, Rakouskaa do Čech, odkud je k vidění např.soubor honosných šperků ze Želé-nek nebo ze Staré Kouřimi. Neschá-zejí zde však ani nálezy kladené dosouvislosti se starými Maďary, kteříse na začátku 10. století podíleli nazániku velkomoravského státu.

Návštěvnost brněnské premiéryvýstavy „Velká Morava a počátkykřesťanství“ a spontánní reakcenávštěvníků jsou svědectvím toho,že vize a tajná přání jejích tvůrcůdošly svého naplnění. Těm, kdo jizapomněli navštívit nebo to ne-stihli, nelze než doporučit cestudo Prahy nebo Bratislavy. V takskvostné podobě jako nyní totiždoklady velkomoravské kulturypřinejmenším další půlstoletí nikdeneuvidí...

Luděk Galuška

Velká Morava a počátky křesťanství ZDAŘILÁ PREMIÉRA

18

M výstavy

www.mzm.cz

www.mzm.cz M revue

??????????

19

Mezi vystavenými velkomoravskýmiskvosty mohou návštěvníci výstavyVelká Morava a počátky křesťanstvíobdivovat také honosný zlatý prstens butonem zdobeným skleněnýmivložkami z 9. století, pocházejícíz hradiska Valy u Mikulčic.

Foto MZM – Silvie Doleželová

20

M výstavy??????????

www.mzm.cz

Pro geologa jsou sopky pomyslnýmoknem do nitra Země. Zatímco nej-hlubší vrt světa na poloostrově Koladosahuje hloubky přes 12 km, sopkyvyvrhují na povrch horniny z hlou-bek 150 až 200 km. Avšak v porov-nání se zemským poloměrem (6378km) je to stále jako nepatrné pích-nutí špendlíkem do slupky jablka.Vulkanismus představuje obrovskouzemskou sílu a byl v geologické mi-nulosti bezesporu příčinou mno-hých vymírání na Zemi. Existencevulkanismu je ale také dokladem, žeZemě je živá planeta, na rozdíl třebaod Marsu, kde sopečná činnostskončila v dávné minulosti. Sopkyhrají důležitou roli v udržování rov-nováhy toků zemských energií. Jsouúchvatné svou mohutností, tajem-ností i krásou. Vulkanismu vděčímeza naši atmosféru, složení mořskévody, ložiska kovových rud a dalšíchsurovin. Úrodná půda na úbočíchsopek, navzdory nebezpečí, odpra-dávna přitahovala obyvatele k osíd-lení.

Výstava seznamuje návštěvníkys fenoménem vulkanismu na Zemii na území České republiky. Našeúzemí má bohatou sopečnou histo-rii, neboť vulkanismus je u nás známuž od starohor. Nejstarší naše vulka-

nity vznikaly někdy před 750 mi-liony let na oceánském dně jako pol-štářové lávy a můžeme se po nichprocházet v Brně na Špilberku či Pe-trově. Zatímco starší projevy so-pečné činnosti většinou nenávratnězmizely horotvornými procesya erozí, třetihorní a čtvrtohorní vul-kanismus po sobě zanechal svědec-tví v nádherně utvářené krajině Čes-kého středohoří, Doupovských horči Nízkých Jeseníků. V důsledku al-pínského vrásnění došlo k oživenístarých tektonických zlomů, podélkterých si magma razilo cestu k po-vrchu. Samotné sopky Českého stře-dohoří a Doupovských hor všakerozí postupně zanikaly a dnesv krajině vidíme většinou jen pod-povrchová tělesa (lakolity) původ-ních sopečných vrcholů.

Pro přírodovědce v našich zemíchnebylo zpočátku vůbec jednoduchérozpoznat sopečný původ krajiny.První pojednání „O vyhaslé sopceu města Chebu“ napsal až v roce 1773slavný montanista a osvícenec, členzednářské lóže Ignác Born. V roce1805 popisuje pórovitý čedič po-dobný lávě z Roudného na severníMoravě Christian Karl André, předníosobnost moravského duchovníhoživota a spoluzakladatel zemského

muzea. Od té doby geologický prů-zkum přinesl množství důkazů o pro-jevech sopečné činnosti u nás. Vý-stava rovněž prezentuje, co si o stavběZemě mysleli učenci v antice, středo-věku až po vznik vědecké geologie.Byla sestavena originální kreslenámapa nejvýznamnějších vulkanitův České republice. Téma vulkanismuje představeno také zážitkově. Ná-vštěvníci stanou doslova uprostředsopečného běsnění, pocítí pohybyzemské kůry na „zemětřesné desce“a uslyší ohromující hluk živlu.

Přitažlivá je možnost nahlédnutído mikrosvěta sopečných hornin.K vidění jsou vedle dvou velkýchdutin, vyplněných nádhernými krys-taly ametystu a zeolitů z Brazíliea Indie, také pěkné ukázky achátůa jaspisů z Podkrkonoší. Na pomysl-ném vrcholu pyramidy zazářily dia-

Pozvání do dílny VULKÁNOVYNa jaře roku 2010 byla Evropa zaskočena aktivitou islandské sopky Eyafjal-lajőkull, která paralyzovala leteckou dopravu. A lidé si znovu uvědomili, žestále neumíme poručit větru, dešti, natož sopkám. I tato událost byla impul-zem pro uspořádání výstavy Vulkány – tepny Země, která je od loňskéhoprosince až do 20. září letošního roku otevřena v brněnském Paláci šlechti-čen. Na přípravě výstavy s Moravským zemským muzeem spolupracovalyČeská geologická služba a Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity.

manty. Z nich jeden, tzv. dlažko-vický, patří mezi čtyři diamanty ob-jevené na území České republiky.Byl nalezen v roce 1869 mezi ob-cemi Chrášťany a Podsedice přizpracování zadního kaménku. Dia-manty spolu s českými granáty všakse sopečnou činností souvisí jendruhotně, neboť byly sopouchy vul-kánů pouze vyneseny z hlubšíchčástí zemského pláště.

Součástí výstavy je i malá ukázka„paleontologických Pompejí“ u nás.Nejstarší evropská fosilie savce – tzv.hlodavec z Valče - byla nalezena nakonci 17. století při těžbě vápencev sopečných sedimentech na úpatíDoupovských hor. Poprvé byla po-psána a zobrazena v latinsky psanémdíle lékaře Gottlieba Mylia z roku1718 Paměti podzemního Saska,

21

??????????

www.mzm.cz M revue

kde je uváděna jako důkaz biblicképotopy. Vzácný tisk, zapůjčený z Mo-ravské zemské knihovny v Brně, je navýstavě představen společně s toutofosilií, která dnes patří do majetkuKabinetu přírodnin v saském Wal-denburgu.

Návštěvníci mohou na výstavěsledovat projekci působivých záběrůerupcí vulkánů z celého světa. Těm,kteří si rádi ověřují své znalosti a do-vednosti, jsou k dispozici hravé geo-logické aktivity pro nejrůznější vě-kové kategorie. Zábavnou formoupřiblíží a vysvětlí základní geolo-gické pojmy jako vulkanismus, po-hyby zemských desek atd. Součástíprojektu je doprovodný cyklus před-nášek na téma vulkanismu s našimipředními geology, ve spoluprácis Dětským muzeem MZM připravilipracovníci geologicko-paleontolo-gického oddělení také atraktivní vý-ukový program pro školní skupiny.Návštěvnickým magnetem jsou so-botní programy s výmluvnými názvyPutování granátu a Když to pod Brnemsoptilo. Růžena Gregorová

O konci války a jeho aktérechDva výstavní projekty připravilohistorické oddělení Moravskéhozemského muzea k letošnímu sedm-desátému výročí ukončení II. svě-tové války. První výstava nazvaná„Konec vlády hákového kříže –osvobození Moravy 1945“ má for-mou stručných textů, map, méněznámých fotografií, výstrojních sou-částek, výzbroje a řady jiných troj-rozměrných předmětů přiblížit udá-losti posledního válečného roku1945 na území Moravy a Slezska.

Popisuje plány sovětského velenía faktický postup jednotek Rudé ar-mády a jejích rumunských spojencův tomto prostoru s důrazem na Brno(toto téma tvoří podstatnou část vý-stavy – na snímku vybombardovanýobchodní dům Vichr v Kobližnéulici). Připomíná také poslední zlo-čin nacistických represivních složek

na civilním obyvatelstvu města (po-prava dvaceti občanů z 21. dubna1945), dále květnové povstání namoravském území, mapuje i Ostrav-skou operaci. Výstava představujetaké medailony dvou sovětskýcha jednoho německého generála, kteřína jižní Moravě zahynuli na samémkonci války, a rovněž životopisy ve-litelů II. a IV. ukrajinského frontu –maršála Malinovského a generála Je-remenka.

Autoři se v závěru nevyhnuli aninegativním aspektům osvobození(chování sovětských vojáků vůčicivilnímu obyvatelstvu) a tolik dis-kutovanému odsunu brněnskýchNěmců na přelomu května a června1945. Na výstavě jsou k vidění figu-ríny vojáků v sovětských, německýcha rumunských uniformách a dálezbraně používané těmito třemi ar-mádami, které se na jaře1945 na Mo-ravě střetly.

Druhá výstava, která bude zahá-jena v červnu, ponese název „Zeměvydává válečná svědectví.“ Má při-pomenout, že i 70 let po skončeníválky se v okolí Brna nachází kos-terní pozůstatky vojáků, kteří zahy-nuli v jejím závěru. Nejen těch ně-meckých, kterým nebyla do roku1990 věnována pozornost, ale pře-kvapivě i sovětských a rumunských.Jednou z forem činnosti historic-kého oddělení MZM je pátrání a vy-zvedávání ostatků padlých vojákůz období 2. světové války. Výstavadokumentuje takové aktivity z po-sledních let, jako byl průzkum hro-madného hrobu sovětských vojákůna Ruském vrchu v Brně – Komíně,kteří zahynuli v okolí Brna v posled-ních dnech války. Účast rumunskéarmády na osvobozovacích bojíchpřipomíná náhodný nález ostatkůrumunského vojáka v lesích nad Ji-načovicemi z roku 2012. Jedinýmpadlým Američanem na území Brnase stal pilot poručík William Kig-gins, jehož ostatky spolu s troskamiletounu Mustang P-51B nalezli pra-covníci historického oddělení MZMv Brně-Slatině roku 2007.

Dodnes se po celém území Českérepubliky nachází množství neozna-čených hrobů německých vojáků,kteří v posledních dnech války po-

ložili své životy v nesmyslně prodlu-žovaném boji o zachování nacistickéříše. Při zjišťování informací a přiterénním výzkumu spolupracujehistorické oddělení MZM s Lido-vým spolkem péče o německé vo-jenské hroby (Volksbund DeutscheKriegsgräberfürsorge e.V.).

Nejvýraznějším objevem z ne-dávné doby se stal nález ostatků nej-většího německého tankové esa, ši-kovatele Kurta Knispela, v lazaretnímhrobě ve Vrbovci u Znojma. Tentorodák z české části Slezska bojovaljako tankista na východní i západnífrontě a v posledních dnech válkyzahynul na jižní Moravě. Zcela jinýje příběh pěti mladých německýchdezertérů, kteří se v dubnu 1945v Těšanech u Brna rozhodli, že jižnechtějí bojovat a umírat za Hitlera.Při shánění pomoci na svém útěkuvšak byli udáni a zatčeni. Vojenskýpolní soud je odsoudil k smrti, tře-baže do konce války zbývaly již pouhédny. Pětice nešťastníků si muselasama za obcí u kamenného křížku vy-kopat hrob, v němž jejich ostatkyodpočívaly až do října 2014, kdy jenalezli pracovníci MZM.

Na výstavě bude možno zhléd-nout různé relikty, militárie a osobnívěci vojáků nalezené v hrobech.

Jan Břečka

22

M výstavy???????

www.mzm.cz

Skvosty pěti kulturVíce než čtyři desítky faksimilií je-dinečných knižních titulů z pětikultur - egyptské, křesťanské, ži-dovské, středoamerické a mogul-ské (mughalské) – můžeme vidětna výstavě Tři tisíce let knižníhoumění – Skvosty pěti kultur v Mra-morových sálech MZM. Exponátydokumentují vývoj knihy a její ilu-strace na čtyřech kontinentechběhem více než tří tisíciletí.

Nejstarší je egyptský PapyrusAni z Knihy mrtvých přibližněz poloviny 13. století před našímletopočtem. Nejmladším reprodu-kovaným dílem je Pesachová ha-gada z druhé poloviny 18. století.Světovou premiéru má na této vý-stavě faksimile Života svatého Vác-lava z roku 1585. Originály vysta-vovaných knih jsou uloženy v tre-zorech nejvýznamnějších světovýchpaměťových institucí. Dokonalé

faksimilie těchto skvostů již vícenež 65 let pořizuje v rakouskémGrazu akademické vydavatelstvíADEVA, které je nejstarším a nej-větším světovým zhotovitelem těchtoedic a určuje jejich světový stan-dard. Z univerzální multikulturníknihovny vydavatelství ADEVAbyly pro výstavu vybrány egyptsképapyry, předkoloniální mexickékodexy, rukopisy z Mogulské říšev Indii, mistrovská díla arabské ka-ligrafie, byzantské purpurové ko-dexy a svitky, rukopisy židovskéhopůvodu a také faksimile rukopis-ných svědectví našeho západníhokulturního okruhu.

Fenomén knihy po staletí doku-mentuje vyspělost různých kultura civilizací. Jan Ámos Komenský na-psal, že „dobré knihy, jsou-li vskutkudobré a moudře napsány, jsou bru-sem duchů, pilníkem soudnosti,mastí pro oči, nálevkou moudrosti,zrcadlem cizích myšlenek a činů,našich vlastních pak vodítky.“ Právě

schopnost dobrých knih být „mastípro oči“ vystavené faksimile zdůra-zňují. Okouzlují diváky krásou pro-pracovaných iniciál, ilustrací, kali-grafickou dokonalostí i uměleckouvazbou. Důstojné místo mezi nimizaujímá i faksimile iluminovanéhoPasionálu abatyše Kunhuty. Tentosoubor pěti duchovních textů z po-čátku 14. století, vytvořený napopud Kunhuty Přemyslovny, repre-zentuje vynikající úroveň ilustro-vané ručně psané knihy, jejíž vývojse dovršil v 15. století. Moravskézemské muzeum (autoři Jan Kociseka Zdeněk Drahoš) touto výstavounaplňuje svou výstavní koncepcia ve spolupráci s nejvýznamnějšímsvětovým vydavatelstvím faksimiliípřináší divákům působivé zpřehled-nění dějin knižní ilustrace.

Eva Pánková

Zahradou OrfeovouVýstava Petra Grahama ZahradaOrfeova, kterou mohli návštěvníciPamátníku Leoše Janáčka obdivovatod 27. února do pátého dubna, pat-řila k zdařilým počinům výstavnídramaturgie tohoto domu Morav-ského zemského muzea.

Podařilo se tu prezentovat ukázkunejtěsnějšího spojení výtvarné a hu-dební inspirace a interpretace, neboťskladatel, klavírista a hudební teore-tik Peter Graham (nar. 1952) od po-čátku své tvorby klade důraz na vý-tvarnou podobu svých notovýchzáznamů a vedle takzvané konvenčnínotace využívá grafickou partiturunejen pro záznam skladby, ale taképro sdělení možných způsobů inter-pretace. Některé partitury jsou pakspíše uzavřené výtvarné koncepty,u nichž je interpretace přímo spo-jena s autorem, nebo ani není poža-dována.

Zahrada Orfeova (inspiraci po-skytla stejnojmenná kresba PaulaKleea Ein Garten für Orpheus z roku1926) je rozměrná kolekce grafic-kých partitur, založená na podob-nosti notového písma a rostlinnýchmotivů. V letech 1976-92 vytvořil

23

??????????

www.mzm.cz M revue

Peter Graham téměř stovku listů,z nichž některé jsou propojeny v ně-kolikadílné cykly, které je možno li-bovolně kombinovat a vytvářetz nich různé výběry. Dílo bylo za-mýšleno především pro klavír v růz-ných podobách. Kromě cyklu Za-hrada Orfeova výstava představilataké cyklus autorových objektů Ex-perimentální hudby, který vznikalv letech 1975-2015, a rovněž nejno-vější autorovu tvorbu z posledníchdvou let.

Peter Graham, vlastním jménemJaroslav Šťastný-Pokorný, vystudo-val na brněnské konzervatoři var-hany a na JAMU kompozici u AloisePiňose. Po studiích prošel řadou po-volání. Jeho skladby byly uvedeny veVelké Británii, Německu, Polsku,Itálii, Rumunsku, Nizozemí a Švéd-sku, za komorní kantátu Der Erstezískal II. cenu v mezinárodní soutěžifestivalu Musica iudaica. Graham jejednou z aktivních osobností brněn-ské hudební scény, mimo jiné je dra-maturgem festivalu Expozice novéhudby. Pedagogicky působí na JAMU.

Procházka Orfeovou zahradouPetra Grahama poskytla výtvarněcitlivému a hudebně poučenému ná-vštěvníku mnohovrstevný a emocio-nálně silný zážitek. (red)

Pan Franc ze zámkua loutky z OrientuVýstavu „Pan Franc ze zámku, loutkymoravských kočovných loutkářů

Flachsů“ uvede začátkem červnav mikulovském zámku oddělenídějin divadla Moravského zemskéhomuzea ve spolupráci s Regionálnímmuzeem v Mikulově.

Představí zde exponáty ze sbírkyobou muzeí – dochované loutky(marionety, maňásky a tzv. mikrlata)a vybavení kočovných divadel mo-ravské větve význačného a populár-ního rodu Flachsů z konce 19. a po-čátku 20. století. Ti patří mezi osobitéčeské marionetáře. Jejich dynastiemá kořeny pravděpodobně v jižníchČechách, nicméně nejvíce svědectvío jejich životě a produkcích mámeaž z pozdější doby z Moravy, kde pů-sobili vedle Pflegrů, Šimků, Kučerů,Nových, Finků, Janečků, Kopeckých,Valů, Hergotů, Antonína Scheicha,Josefa Rumla, Josefa Pecha aj.

V rodinách loutkářů Flachsů sedochovaly unikátní, svým způso-bem enigmatické loutky, které setvářností vymykají z ostatní dobovéprodukce marionet. Jejich autorybyli zřejmě sami někteří Flachsové(na snímku loutka venkovana z ko-lekce Rudolfa Flachse). Prostřednic-tvím těchto loutek bude ve výstavětaké připomenut inscenační principčeského kočovného marionetovéhodivadla.

Na podzim připravuje oddělenídějin divadla výstavu pro nás exotic-kých loutek z rozličných oblastí Ori-entu. V Jelínkově sálu Moravského

zemského muzea představí expo-náty z obsáhlé privátní sbírky HelgyBrehme, loutkářky a ředitelky di-vadla Theater am Faden ze Stutt-gartu, která má také významnévazby s českými věhlasnými loutkářiFrantiškem Vítkem a Věrou Říčařo-vou. Více informací přineseme v příš-tím čísle M revue.

Jaroslav Blecha

Rebel s fotoaparátemReprezentativní průřez fotografic-kou tvorbou Ivana Kyncla (1953-2004), obrazového kronikáře nor-malizačních let v Československua úspěšného divadelního fotografa,spolupracujícího s předními brit-skými scénami, představuje od 18.března do 17. května putovní vý-stava Rebel s fotoaparátem, instalo-vaná v Dietrichsteinském paláci.

Kolekci dvou stovek fotografií vy-tvořila Ulrika Huhnová z Výzkum-ného ústavu Východní Evropy nabrémské univerzitě převážně z Kyn-clových snímků z normalizačních letv ČSSR, z jeho cesty do Číny a z di-vadelních fotografií, které Kyncl vy-tvořil za svého britského exilu.

Ivan Kyncl (narozen v roce 1953v Praze, zemřel v roce 2004 v Lon-dýně) se vyučil fotografem. Zaměřilse nejprve na tzv. sociální fotografii– v souladu s tehdejší módou hopřitahovaly domovy důchodců,romské osady apod. Po okupaciČSSR v roce 1968 se však soustředilna zachycení atmosféry nesvobody,postihující tehdejší společnost. Fo-tografoval disidenty a jejich aktivity,zaznamenával okolnosti kolem praž-ského procesu proti členům Výboruna obranu nespravedlivě stíhaných(VONS), zachycoval pronásledovánířady osobností Státní bezpečností.Snažil se nahlédnout i za zdi věznics cílem zprostředkovat zprávu o kri-minalizaci odpůrců režimu. Společněs otcem, novinářem Karlem Kyn-clem, podepsal v roce 1979 Chartu 77a o rok později odešel do exilu.

24

M výstavy

www.mzm.cz

V Británii si postupně získaljméno. Stal se vyhledávaným diva-delním fotografem, jehož kvalitynejlépe ilustrují slova intendantaKrálovské shakespearovské společ-nosti Terryho Handse: „Jeho foto-grafický záznam dělá celé scény lep-šími, nežli skutečně byly. To jenejvětší kompliment, který můžemedivadelnímu fotografovi udělat.“

Do své předčasné smrti stačilKyncl vytvořit fotografie z více nežtisícovky inscenací činoher, opera muzikálů. Se svým otcem vydalknížku Po jaru přišla zima, aneb Za-myšlení nad vlastní knížkou o Chartě77, ve které Karel Kyncl provází ko-mentářem fotografie svého syna.

Z Brna výstava poputuje do praž-ského Národního muzea. (red)

Pestrobarevný světkřemeneKrásy nejznámějšího nerostu v pří-rodě ukazuje výstava Pestroba-revný svět křemenných hmot kolemnás, která je od ledna k vidění v před-sálí stálé expozice Světa nerostů

v Dietrichsteinském paláci. Připra-vilo ji mineralogicko-petrografickéoddělení Moravského zemskéhomuzea.

V mnoha podobách je na ní možnopozorovat nejhojnější drahý kámenkolem nás – křemen. Důraz je kla-den zejména na mnohotvárnostjeho podob v přírodě, protože má-lokterý nerost se vyskytuje tak častoa vytváří tolik barevných variets pestrou škálou krystalovýchi zcela nepravidelných tvarů jakoprávě křemen. Společně se živci jeto nejrozšířenější minerál v zem-ské kůře.

Chemická sloučenina oxid kře-mičitý (SiO2) tvoří v přírodě něko-lik samostatných minerálů (ne-rostů), které se navzájem odlišujíuspořádáním krystalové mřížky.Mezi nejznámější variety křemenepatří křišťál (čirý), citrín (žlutavý),ametyst (fialový), růženín (rů-žový), záhněda (hnědá) a morion(černý). Méně známé jsou pak jinéminerály téhož chemického slo-žení, např. tridymit, cristobalit,moganit nebo vzácnější coesit, sti-šovit či seifertit. V některých pří-padech je uspořádání atomů ne-pravidelné až chaotické a minerályjsou beztvaré (amorfní).

Křemennými hmotami, kterým jetato výstava především věnována,rozumíme nejrůznější směsi více čiméně zřetelně krystalického kře-mene, chalcedonu i opálu. Tyto směsise podle svého vzhledu a vzniku na-zývají různými jmény jako např. si-licity, jaspisy, acháty, onyxy atd.

Někdy je obtížné zvolit správný název.Proto se často používá termín kře-menná hmota, v poněkud širšímslova smyslu také termín křemičitéhmoty.

Původ jednotlivých názvů kře-menných hmot sahá až do staro-věku. Tyto hmoty představují častoceněné drahé kameny už od pra-věku. Jsou to různé typy achátů,opály, jaspisy a karneoly, onyxy, ze-lená plazma, heliotrop či chryzo-pras, tygří a sokolí oko, avanturín aj.Křemen a společně s ním i křemennéhmoty jsou známé především jakosuroviny vhodné pro ozdobné před-měty. Štípatelné křemenné hmotybyly nejužívanější surovinou k vý-robě kamenných nástrojů už ve staršídobě kamenné.

V současnosti je křemen využí-ván v mnoha průmyslových odvě-tvích od výroby optických kabelůaž po stavební hmoty. Téměř všechnybarevné odrůdy křemene a kře-menné hmoty jsou ve šperkařskémprůmyslu ceněny jako drahé neboozdobné (šperkové) kameny a díkysvé tvrdosti jsou oblíbeným materi-álem k výrobě pohárů, broušenýchnádob, vyřezávaných plastik (glyp-tiky).

Výběr těch nejzajímavějších kře-menných hmot (na snímku žilnýkřemen s fialovým ametystem a achá-tovou kresbou z Německa) je v Die-trichsteinském paláci vystaven až doledna 2016. Šárka Koníčková

M názor �

25www.mzm.cz M revue

Začátkem jara roku 1945 zůstávalProtektorát Čechy a Morava jed-ním z posledních míst okupovanéEvropy, která chtělo německé ar-mádní velení proměnit v nedobyt-nou pevnost a co nejdéle v ní vzdo-rovat spojeneckým vojskům. V druhéfázi bratislavsko-brněnské operacepronikla na území jižní Moravy po-čátkem dubna 1945 vojska II. ukra-jinského frontu pod velením mar-šála Rodiona Jakovleviče Malinov-

ského za spoluúčasti jednotek Ru-munské královské armády. Po pře-kročení řeky Moravy a vytvořenípředmostí u Lanžhota a Hodonínase rozhořely těžké boje na přístu-pech k Brnu. První úder se němec-kým obráncům ještě podařilo nakrátkou dobu zastavit, po přesku-pení a přísunu posil přišel rozho-dující sovětský útok, který 26.dubna 1945 přinesl osvobození ji-homoravské metropole.

�

Poslední boj kozácké kavalerie

Směrnice Stavky, sovětského vrchníhovelení ozbrojených sil, předpokládalapostup na vídeňském směru a po-sléze rozvinutí útoku severně od Du-naje s ovládnutím Bratislavy a Brna.Velitel frontu maršál Malinovskij mělk dispozici zhruba 350 000 sovět-ských a rumunských vojáků, 246 tankůa samohybných děl, 6 160 děl, rake-tometů a minometů a vzdušnou pod-poru 5. letecké armády. Do předpo-kládaného průlomu byla připravena1. gardová jezdecko-mechanizovanáskupina pod velením gen. por. IssyAlexandroviče Plijeva. Toto vojskovéuskupení bylo převážně tvořeno jízd-ními jednotkami, tedy kozáky.V předválečném období byla kozáckátradice v Sovětském svazu tvrdě po-tlačována a na kozáky bylo pohlí-ženo jako na potencionální nepřá-tele komunistického režimu. Povpádu německých vojsk v červnu1941 však bojovalo v Rudé armádě100 000 kozáků. Jezdecké kozácké jed-notky byly využívány při průzkumu

Fakta, mýty a legendy kolem

70. výročí osvobození jižní MoravyVálečné memento roku 1945

S jarem roku 1945 přicházelo po dlouhých šesti letech nacistické oku-pace toužebně očekávané osvobození všem obyvatelům Čech a Moravy,ale zároveň stále hrozila smrt, někdy doslova v posledních dnech či ho-dinách války. Během uplynulých sedmdesáti let byly tyto chvíle mnohokrátpopsány v literárních a publicistických dílech, pracích historiků i v ústnímpodání – vždy s proměnlivým akcentem na ty či ony skutečnosti a s mlče-ním k jiným stránkám posledních válečných dějů na našem území. To podletoho, jaká momentálně vládla atmosféra ve společnosti a jak dalece bylhistorický diskurs na dané téma svobodný. Dnes není důvod přikrašlovatudálosti a hrdinské činy osvoboditelů a partyzánů činit ještě hrdinštějšími.Není však ani důvod nevzpomínat je a tvářit se, jako by jich nebylo, pří-padně zamlčovat excesy, jež zůstaly po desetiletí ve vzpomínkách oby-vatel. Po sedmdesáti letech od posledních výstřelů druhé světové válkyv srdci Evropy se můžeme za událostmi jara 1945 ohlédnout bez ideolo-gické předpojatosti jakéhokoli druhu. Osvobození jižní Moravy od nacis-tické okupace si můžeme připomenout i s jeho mýty a legendami.

26

M názor

www.mzm.cz

a k ochraně týlu, ale také v součin-nosti s tanky a pěchotou při útoku.Kozáci postupovali většinou dalekovpředu, při postupu do hloubky ne-přátelské obrany zůstávali často osa-moceni a poutali na sebe nepřátelskésíly. Právě na jižní Moravě se uzaví-rala éra vojenského jezdectva, kdyžkozáci v sedlech koní a se šavlemiv rukou svedli svůj poslední boj naevropském bojišti.

První bojovou jednotkou na mo-ravské půdě byl 33. gardový jezdeckýpluk 8. gardové jezdecké divize, kterýse v noci z 6. na 7. dubna 1945 pře-pravil po troskách zničeného želez-ničního mostu u obce Brodské přesřeku Moravu. V následujících dnecha týdnech vzplanuly rozhořčené boje,které nebyly snadnou záležitostí.Němci se bránili tvrdě a houževnatě.Nezřídka docházelo ke krutostem:Například při osvobozování Ratíško-vic poblíž Hodonína se německýmobráncům podařilo 16. dubna odra-zit první sovětský nápor. Obávanípříslušníci SS se zmocnili dvou raně-ných rudoarmějců. Svázali je ostna-tým drátem a hodili do hořícíhostohu slámy. Do Šitbořic poblíž Klo-bouk u Brna pronikli příslušníci 10.gardové jezdecké divize dne 17.dubna, ale Němci ještě téhož dne zapodpory tanků a samohybných děldonutili sovětské jednotky k ústupu.Zajali asi 33 kozáků. Zajatci byli po-stříleni a jejich těla spálena plameno-metem v přilehlých stodolách.

Neumírali ale pouze lidé. Když ve-litel 6. gardového jezdeckého sborugenerálmajor Ivan Fjodorovič Kucpodával hlášení o ztrátách po mimo-řádně krvavých bojích o Lanžhot,zmínil se, že kozáci přišli o více neždva tisíce koní. V celé oblasti se pojarním tání rozlévalo až 120 cm hlu-boké jezero, takže z vody kolem obcevyčníval jen železniční násep a ně-které úseky silnice ze slovenskýchKútů. Útok, vedený ze zatopenýchlužních lesů a polí, byl možný jendíky věrným čtyřnohým pomocní-kům, kteří stáli celé dny v chladnévodě a byli vystaveni vražedné dělo-střelecké a kulometné palbě. Známýbrněnský badatel 2. světové války

a nestor moravské letecké archeolo-gie Vlastimil Schildberger starší do-dnes říká, že kozáckým koním by seměl u Lanžhota postavit pomník…

�

Ozbrojená vystoupení na pomoc osvoboditelům

Sovětští a rumunští vojáci nebyli je-dinými protivníky německých oku-pantů. V souvislosti s blížícím sekoncem války vznikla na přelomudubna a května 1945 příznivá situacepro ozbrojená vystoupení na celémúzemí Protektorátu Čechy a Morava.Za těchto podmínek se formovalvrcholný orgán domácího odboje –Česká národní rada. V posledníchdubnových a prvních květnovýchdnech zesílila činnost partyzánskýchskupin, které se podílely na osvobo-zeneckých bojích. Byly to napříkladpočetné vyzbrojené oddíly, vzniklékolem paradesantních skupin Car-bon na Uherskohradišťsku neboSpelter (skupina Lenka-Jih) na Mo-ravskobudějovicku. Odbojovým sku-pinám kolem Carbonu (měly vícenež 260 členů) se podařilo přijmouttři letecké dodávky zbraní a trhavino celkové hmotnosti 14 500 kg.I když nešlo o takové množství, jakéodbojáři předpokládali, přispělo tok výraznému zesílení bojové aktivityvšech skupin, podřízených veliteliparaskupiny kpt. Františku Bogata-jovi. Od druhé poloviny března 1945odbojáři uskutečnili řadu drobnýchpřepadů vojenských skladů či men-ších nepřátelských jednotek a de-strukcí na silnicích a železničníchtratích v prostoru Kunovic a Uher-ského Hradiště. Vyvrcholením bo-jové činnosti těchto oddílů byla vednech 27. dubna až 1. května 1945účast na osvobození Popovic, Mařa-tic a Uherského Hradiště. Odbojováaktivita největší partyzánské jed-notky v našich zemích, I. čs. party-zánské brigády Jana Žižky, přerostla4. května 1945 v povstání ve Vsetíně,který se partyzánům podařilo osvo-bodit v součinnosti s jednotkami

I. čs. armádního sboru. Partyzánskýoddíl Olga obsadil Salaš (30. dubna)a Velehrad (2. května).

V západní části Moravy, zejménana Českomoravské vysočině, opero-valy partyzánské skupiny Jermak, JanKozina, Dr. Miroslav Tyrš a Mistr JanHus. Na Ivančicku se partyzánskádružina Josefa Hybeše od 18. dubnaaktivně podílela se sovětskými jed-notkami 13. gardové jezdecké divizena obraně frontového úseku Neslo-vice-Ivančice-Dolní Kounice-Osla-vany. Prudký spád událostí a postupRudé armády podnítil na mnohamístech vznik spontánních demon-strací, vyvěšování československýchvlajek, odstraňování německých ná-pisů apod. Pod dojmem zpráv o smrtiAdolfa Hitlera a rozšíření mylné in-formace o kapitulaci Německa vy-puklo 1. května 1945 povstání v Pře-rově, vůbec první na území pro-tektorátu. Občané strhávali německé

27

??????????

www.mzm.cz M revue

nápisy a znaky a vyvěšovali českoslo-venské vlajky, odzbrojovali německéa maďarské vojáky, ovládli nádražía zablokovali dopravu. Do večeravšak přivolané posily nacistickýchpolicejních a vojenských jednotekozbrojený odpor potlačily a vyhlásilyvýjimečný stav. Při bojích v ulicíchměsta padlo 32 povstalců, dalších 23bylo popraveno na střelnici v Lazcíchu Olomouce. Českým odbojářům sev květnu 1945 vzdalo nebo se ne-chalo bez odporu odzbrojit množstvímaďarských vojáků (například v Pře-rově, Jimramově, Miřetíně apod.). Takbyly získány tolik potřebné zbraně.V některých případech se dokoncecelé maďarské útvary přidaly nastranu povstalců a zapojily se do bojeproti svým bývalým německým spo-jencům. Vypuknutí pražského po-vstání 5. května dalo impuls k dal-šímu rozšíření protiokupačníhoodporu v Čechách i na Moravě (cel-

kem ve 37 městech a 240 obcích).Lidé se zmocňovali zbraní, obsazo-vali pošty, železnice a důležité sil-niční křižovatky. Vytvořené nebo jiždříve v ilegalitě působící revoluční ná-rodní výbory vyhlašovaly obnovenírepubliky. Někde však nacistickéozbrojené síly odpor krvavě potla-čily: V Třešti se ujal moci národnívýbor již 5. května, odzbrojil ně-mecké vojáky a obsadil všechny pří-jezdové cesty do města. Dne 7. květnavpadly do města jednotky SS, kterépostřílely 34 občanů. K ještě větší tra-gédii došlo ve Velkém Meziříčí, kdese revoluční národní výbor ustavil 6. května ve spolupráci s odbojovouskupinou Rada tří – Tau. Večer téhoždne město obsadila ustupující ně-mecká armáda a příslušníci gestapa,kteří zajali většinu funkcionářů ná-rodního výboru. Po krutých výsle-ších nazítří odvezli 56 osob na okrajměsta, tam je postříleli a naházeli do

řek Oslavy a Balinky. Předseda národ-ního výboru Jindřich Nováček byl provýstrahu oběšen na lucerně na náměstí.

�

Smrt z rukou osvoboditelů

Smrt na samém konci války mohlamít různou podobu. Někdy ji bohu-žel přinášeli sami osvoboditelé. Bom-bardování českých i moravských městve dnech 7., 8. a zejména 9. května jedodnes bolestnou a neuzavřenou ka-pitolou. Stále není znám přesnýpočet obětí těchto náletů, předběžnýodhad činí 1300 osob. U letectvaRudé armády byla hlavním motivemsnaha zabránit německým vojskůmustoupit za demarkační linii do ame-rického zajetí nebo narušit komuni-kace. Na základě kapitulačních pro-tokolů, platných od 00:01 hodin 9.května 1945, měly německé jednotkyzůstat na místě, kde se v danémokamžiku nacházely. Žádnému vojá-kovi wehrmachtu se ale nechtělo naSibiř, proto pochopitelně dělali všepro to, aby unikli k Američanům. Tovšak sovětské velení nemohlo dopus-tit… A tak doslova v posledních ho-dinách války nebo již po ní přišlyo život i stovky civilních obyvatelv Čechách i na Moravě.

Zvlášť trpkou příchuť má tragédieměsta Hrotovic. Krátce po poledni 8.května 1945 čekal na náměstí předzámkem velký dav místních obyva-tel, aby uvítal přijíždějící vojákyRudé armády. O několik minut poz-ději se nad městem objevilo sovětskéletadlo. Pilot nebyl upozorněn varov-nými světlicemi (signalista, vytyčujícíčelo postupujících jednotek, krátcepředtím padl) a zřejmě se domníval,že se pod ním shromažďují německéoddíly k protiútoku. Letoun svrhl třibomby, z nichž jedna dopadla přímodoprostřed náměstí. Na místě zahy-nulo 114 občanů a 36 rudoarmějců,

Příslušníci 8. gardové jezdecké divize pře-kračují řeku Moravu jižně od Brodské, za-čátek dubna 1945.

Foto archiv historického odd. MZM

28

??????????

www.mzm.cz

??????????

www.mzm.cz M revue

V líšeňském Mariánskémúdolí si děti hrají na vrakuněmeckého stíhače tankůJagdpanzer 38 (t) Hetzer,květen 1945.

Foto Vlastimil Musil. 29

30

M názor

www.mzm.cz

včetně velitele 208. dvinské brigádysamohybných děl plk. Georgije Iva-noviče Sacharova. Desítky lidí bylyvážně zraněny. Zoufalou situaci pod-trhovala skutečnost, že nebylo kdea kým množství raněných ošetřit.Hrotovický lékař rovněž zahynula Třebíč měli ještě v rukou nacisté.Jediným východiskem byl převoz doIvančic. Osobními i nákladními autybylo převezeno kolem 60 těžce raně-ných do ivančické nemocnice, kdepřes veškerou snahu ještě zemřelo 10osob. Ostatky oblíbeného velitele Sa-charova odvezli jeho spolubojovnícis sebou do Prahy. Den po osvobozeníhlavního města, 10. května 1945, za-chytil fotograf Tibor Honty na dneš-ním Palachově náměstí pohřeb něko-lika neznámých rudoarmějců. Jehosnímek „Padl v posledních vteřináchválky“ se stal jedním z nejznámějšíchválečných fotodokumentů. Byl od té

doby nesčíselněkrát publikován a prá-vem se řadí k ikonám české doku-mentární fotografie. Desítky letnikdo netušil kdo je onen mrtvýdůstojník v rakvi plné šeříků, s nímžse dojatě loučí krásná rudoarmějka.Teprve v roce 1970 byl identifiko-ván jako plukovník Sacharov, kterýnalezl smrt v malém moravskémměstečku na Třebíčsku. Je vcelkupochopitelné, že se propagandaa publicistika komunistického Čes-koslovenska o náletech sovětskéholetectva z 8. a 9. května 1945 téměřnezmiňovala a pokud ano, tak sesnažila připsat je na účet nacistům.To byl vlastně i případ hrotovickétragédie. V 70. letech 20. století o nízačali normalizační historikové uvá-dět nepravdivé tvrzení, že ji měly nasvědomí granáty vypálené z ně-meckých dělostřeleckých pozicu Myslibořic.

�

Stalin: „...urážejí děvčata a ženy,chovají se nepřístojně...“

Jarní měsíce roku 1945 přinesly naMoravu úlevu a radost z ukončení še-stileté nacistické okupace, stejně jakovděčnost příslušníkům Rudé armádyza jejich oběti a hrdinství. S prvnímimírovými dny a týdny však také na-růstaly obavy a první rozčarováníz chování některých osvoboditelů.Ani samotný generalissimus Stalin sinedělal o svých vojácích iluze, kdyžčs. prezidenta Edvarda Beneše běhemjeho návštěvy Moskvy v březnu 1945varoval: „Všichni chválí naši Rudou ar-mádu. Ano, zasloužila si to. Ale přálbych si, aby se názor našich hostů poz-ději nezměnil. Jde o to, že Rudá ar-máda má nyní kolem 12 milionů lidí.Tito lidé nejsou zdaleka anděly.Mnoho z nich prošlo boji na 2000 ki-lometrech od Stalingradu až do středuČeskoslovenska. Na své pouti zhlédlimnoho hoře a zvěrstev. Nedivte seproto, když někteří z našich lidí se ne-budou chovat tak, jak je potřeba.Víme, že někteří vojáci s nízkou úrovnísvědomí otravují a urážejí děvčataa ženy, chovají se nepřístojně. Ať tonaši českoslovenští přátelé vědí teď, abyse okouzlení naší Rudou armádou ne-změnilo v rozčarování.“

Na přelomu let 1944–45 muselai Rudá armáda sáhnout hluboko dosvých lidských rezerv a většina novýchbranců nebo rekonvalescentů bylaodesílána do Polska na berlínský směr.Pro ostatní, ne tak prestižní úsekyfronty, nechal Stalin hledat zdroje vevěznicích a pracovních táborech. Takse i II. ukrajinskému frontu maršálaMalinovského dostalo počátkem po-sledního roku války posil, které čás-tečně tvořily také trestní prapory. Ter-

Legendární fotografie Tibora Hontyho „Padlv posledních vteřinách války“, zachycujícípražský pohřeb plk. G. I. Sacharova, kterýzahynul 8. května 1945 při sovětském ná-letu v Hrotovicích na Třebíčsku.

Zdroj www.casopis-foto.cz

31

??????????

www.mzm.cz M revue

mín „Malinovského armáda“ protododnes vzbuzuje u části starší generacedost nepříjemné vzpomínky. Ještě předvstupem na území Československa ab-solvovali řadoví rudoarmějci agitačníškolení od svých politruků a provšechny velitele byly vydány písemnésměrnice, kde se výslovně uvádělo:1. Vysvětlit všemu mužstvu, že Česko-

slovensko je naším spojencem. K oby-vatelstvu osvobozených území Česko-slovenské republiky i k povstaleckýmjednotkám se Rudá armáda chovápřátelsky.

2. Zakázat svévolnou konfiskaci auto-mobilů, koní, skotu, obchodů i dal-šího majetku.

3. Při ubytování vojska v obydlenýchmístech respektovat zájmy místníhoobyvatelstva.

4. Vše, co budou naše vojska potřebo-vat, získávat jen prostřednictvímorgánů občanské správy nebo zaúčasti velení československých po-vstaleckých jednotek.

5. Osoby, které neuposlechnou tentorozkaz, povolat k nejpřísnější odpo-vědnosti.Navzdory těmto rozkazům, za je-

jichž porušení hrozil nejvyšší trest,mnohdy vykonaný přímo na místě,nebylo možno zabránit excesům so-větských vojáků vůči civilnímu oby-vatelstvu. V hlášeních místních ná-rodních výborů nebo v dobovýchkronikách obcí a měst naleznememnožství stížností na rekvírováníkoní a dobytka, krádeže (typické za-bavování kol nebo hodinek), vanda-lismus, rabování, ale i znásilňovánídívek a žen. Situace na osvobozenémúzemí nebyla rozhodně jednoduchá.V drtivé většině měly tyto činy nasvědomí týlové jednotky (v nichž seukrývala řada dezertérů a kriminál-ních živlů), nikoli frontové. V rámciobjektivity je třeba zmínit, že tam,kde toho byla schopna, poskytovalaRudá armáda obyvatelstvu pomoc –ať už potravinovou nebo materiální.Například sovětští ženisté bezpro-

středně po skončení bojů rekon-struovali desítky kilometrů zniče-ných komunikací, železnic a mostůapod. I tyto skutečnosti bychom mělimít na zřeteli, když hodnotíme osvo-boditelskou misi sovětských vojsk.

�

Mýty a legendy

V květnu 1945 umlkly výstřely svě-tového válečného konfliktu v Evropě.Jako každou událost v dějinách do-provázely jeho konec mnohé mýtya legendy. Mnohé přežívají dodnesa mají své odpůrce i zastánce. Takéna Brněnsku existují podobné po-

věsti a téměř vždy v nich má hlavníroli alkohol: V den generálního útokuna Brno 26. dubna 1945 prý vinnésklepy na Hlinkách zpomalily postupsovětských jednotek na Kamennýmlýn. Když 24. dubna 1945 konečněskončila krvavá bitva o Ořechov, vy-dali údajně sovětští velitelé svýmvojákům obec do příštího rána v plen.V Syrovicích zase měli rudoarmějcivypít zásoby alkoholu v tamním li-hovaru a nebyli schopni dalšíhoboje.

Asi největší jihomoravskou osvobo-zovací legendou je však údajný pobytmaršála Malinovského v Brně a blíz-kém okolí. V některých obecních kro-nikách se dokonce uvádí, že právě

Rudoarmějci se osvěžují douškem vody u pum-py v Čejči 15. dubna 1945.

Foto archiv historického odd. MZM

Sovětská pěchota utočí na německé vojenské objekty v prostoru dnešních ulic Jana Babáka – Tábor.Foto archiv historického odd. MZM

32

M názor

www.mzm.cz

jejich vesnicí projížděl a byl srdečněvítán místním obyvatelstvem. Ve sku-tečnosti přiletěl velitel 2. ukrajinskéhofrontu ráno 23. dubna 1945 ze svéhovelitelského stanoviště v Modré na Slo-vensku, aby prověřil připravenostvojsk. Po přistání na polním letišti meziKobylím a Brumovicemi se za přísnýchbezpečnostních opatření (včetně vystě-hování vesnic na trase přesunu) rozjeldo Křepic. Maršál, oblečený v prosté le-tecké kombinéze, zde v doprovodudůstojníků vystoupal na kopec Čerto-raj nad obcí, kde se nacházela pozoro-vatelna velitele 18. gardového střelec-kého sboru genmjr. I. M. Afonina.Vyslechl hlášení o rozmístění jednoteka poté vydal povel k zahájení útoku.Jeho krátký pobyt zaznamenal fron-tový kameraman Nikolaj L. Prozorskij.Šlo o jedinou maršálovu návštěvu najižní Moravě v době války. Na prvnímmírovém brněnském shromáždění naZelném trhu 10. května 1945 očekávalo50 000 občanů jeho příjezd marně. Po-prvé se R. J. Malinovskij objevil v Brněaž v roce 1962, podruhé (a naposledy)o dva roky později.

�

Historii nelze vymazatJakmile skončila válka, začaly ihnedvznikat pomníky osvoboditelům. Poúnoru 1948 se budovaly, přemisťo-valy, zanikaly a případně obnovovalypodle vkusu a přání komunistickémoci. Někdy měly podobu prostýchpamětních desek a náhrobků, větši-nou ale šlo o monumentální sochynebo vojenskou techniku (tankyi děla). A zatímco socha rudoarmějcena vysokém žulovém sloupu od aka-demického sochaře Konráda Babrajeje navzdory přetrvávajícím diskusímstále dominantou Mariánského ná-městí ve Znojmě, v Břeclavi bylamístní socha osvoboditele kvůli vý-stavbě kostela přemístěna do parku

vedle vlakového nádraží. Sovětsképrotitankové kanony ZIS-2 a ZIS-3,které „zdobily“ čestné pohřebištěRudé armády na Ústředním hřbitověv Brně, byly počátkem 90. let 20. sto-letí odstraněny a nyní jsou součástíexpozice Vojenského muzea v Králí-kách. Posledním památníkem tohotodruhu na jižní Moravě zůstává sovět-ský tank T-34/85 stojící od roku 1975na betonovém podstavci za obcí Sta-rovičky vedle dálnice D2 z Brna doBřeclavi. Připomíná vítězné střetnutíppor. Ivana Stěpanoviče Mirenkovaz průzkumné tankové jednotky 16.mechanizované brigády, který 16.dubna 1945 zničil se svou osádkoučtyři nepřátelské obrněnce.

V Brně se myšlenka na památníkRudé armádě objevila již v roce 1946,ale projekt se zastavil. Teprve v roce1952 byl iniciován další konkurs,z něhož vyšel vítězně návrh akade-mického sochaře Vincence Makov-ského, který představil monumen-tální figuru rudoarmějce s praporem,

Přivítání prvních rudoarmějců v Mouřínověna Vyškovsku 28. dubna 1945.

Foto archiv historického odd. MZM

Velitel 2. ukrajinského frontu maršál R. J. Ma-linovskij na kopci Čertoraj nad Křepicemiráno 23. dubna 1945.

Foto archiv historického odd. MZM

33

??????????

www.mzm.cz M revue

jenž dává rukou povel k zastavenípalby. Pomník byl slavnostně odha-len u příležitosti 10. výročí osvobo-zení na parkové ploše u Koliště. Napřední a zadní straně vysokého pie-destalu byly umístěny texty Stalino-vých rozkazů z 26. dubna 1945(osvobození Brna) a 9. května 1945(vítězství nad nacistickým Němec-kem). Po pádu komunismu se počát-kem devadesátých let kolem nichrozpoutala veřejná debata. Vedeníměsta nakonec podlehlo nátlakua přes protesty laické i odborné veřej-nosti oba texty v roce 1993 odstra-nilo. Socha rudoarmějce, Brňany pře-zdívaná nejčastěji „stopař“, stojí naholém podstavci dodnes. Bustu mar-šála Malinovského nalezneme předDomem umění na náměstí nesoucímjeho jméno, kam byla přemístěnav roce 1955 z původního místa odha-lení před Místodržitelským palácem(dnes v něm sídlí Moravská galerie).

V naší paměti asi přetrvává ne-dávný spor o pomník v Brně-Králově

Poli. V parčíku u Božetěchovy ulicepřed kostelem Nejsvětější Trojicebyly po skončení války uloženy vetřech společných hrobech ostatky326 rudoarmějců a 8. června 1946zde vznikl památník ve tvaru jehlanus pěticípou hvězdou, srpem a kladi-vem. Po roce 1989 se stal pomník ně-kolikrát terčem vandalů. Městskáčást dokonce uvažovala o jeho zru-šení, i když celé místo má podlemezinárodních smluv a konvencístatut vojenského pohřebiště. V roce2007 zde začal spor o „hvězdu, srpa kladivo“, uskutečnilo se několik de-monstrací příznivců i odpůrců těchtosymbolů, které se z pomníku střídavěodstraňovaly a poté opět vracely.V rozjitřené atmosféře zároveň pro-bíhala jednání brněnského magistrátus ruským generálním konzulátem.V současnosti má pomník opět (zatím)původní podobu, celá zbytečná causa

ženo zhruba 10 300 padlých a zemře-lých rudoarmějců. Z tohoto počtu jichv Brně na Ústředním hřbitově odpo-čívá 3 364, dalších 615 pak na pohře-bištích v městských částech Jundrov,Komín, Královo Pole, Nový Lískoveca Řečkovice. V Brně je pohřbeno takéna 1500 rumunských vojáků. Velkámimobrněnská pohřebiště Rudé ar-

Původní podoba pomníku Rudé armády v duchu socialistického realismu od akademického so-chaře Vincence Makovského a architektů Bohuslava Fuchse a Antonína Kuriala, který byl slavnostněodhalen na parkové ploše u Koliště v roce 1955 u příležitosti 10. výročí osvobození. V roce 1993byly přes protesty laické i odborné veřejnosti z obou stran pomníku odstraněny texty Stalinovýchrozkazů k osvobození Brna a ukončení války. Foto archiv historického odd. MZM

však stála nemalé finanční prostředkya měla pro město nepříjemný meziná-rodní ohlas.

Připomínat si hrdinství a oběti spo-jeneckých vojáků, kteří pomohli osvo-bodit naši zemi z německé okupace, bymělo být elementární slušností násvšech. Na jižní Moravě máme dolo-

mády se nachází dále v Ořechově(1452 vojáků), Hustopečích (105 důs-tojníků a 1777 vojáků), Hodoníně(1489 vojáků) a Jihlavě (410 vojáků).

Jan Břečka

34

??????????

www.mzm.cz

Holčička z Brna-Husovic si hraje u vraku trofejního, Němci používaného francouzskéhotanku Hotchkiss H35/39. Foto Jana Berana z května 1945, archiv historického odděleníMZM.

M příběh �

35www.mzm.cz M revue

�

Ve věznici o podstatě krásy

Mezi těmi, pro něž byla Helfertovaslova jako pramen živé vody v atmos-féře bezútěšnosti, byl také sedma-dvacetiletý dělník Jura Sosnar, re-daktor ilegálního časopisu SvobodnáHaná, po válce poslanec, politik,z prostředí tzv. dělnických dopisova-telů vyrostlý novinář, beletrista a roz-hlasový tvůrce. Sosnar poslal Helfer-tovi moták, ve kterém ho žádal o dalšíkontakt. Helfert stejným způsobemodpověděl a tak se rozvinula tajnákorespondence, trvající od červencedo října 1941. Zrodilo se přátelstvídvou mužů, kteří si zde, v prostředístrachu a utrpení, vyměňují názoryna smysl života, tvůrčí práci, lásku,erotiku, podstatu krásy, význam po-znání a vzdělání, a především se po-silují ve víře v konec války, o kterémHelfert nepochybuje. Sedmadvaceti-letý Sosnar se na pětapadesátiletéhoHelferta obrací, téměř jako na otce,s nejrůznějšími dotazy. Kromě osob-ního vztahu tak vysokoškolský pro-fesor vytváří poslední neuvěřitelnoupedagogickou kapitolu svého života.Svému „žáku“ svěřuje postoje filozo-fické, estetické, osvětluje mu dějinyhudby, píše o Beethovenovi, Smeta-novi, Lisztovi, Chopinovi, Rollandovi,doporučuje četbu, ujímá se vedení li-terárních začátků svého přítele a pod-poruje ho v uměleckých ambicích.

Z textů samotných a z pozdějšíchsvědectví vyplývá, že Sosnar zpro-středkovával tyto dopisy dalším vě-zňům a Vladimír Helfert se mezinimi stal skutečným poslem naděje.Sosnar si všechny motáky, navzdoryhrozícímu nebezpečí, uchoval a polétech toto písemné svědectví o po-sledním dějství života nezlomenéhočeského intelektuála zveřejnil.

„I když se někdy zdálo, že všechnylidské a mravní hodnoty jsou pošla-pány a popleněny, když tyrani a jejich

Helfertovy múzy ve válce nemlčelyPřesto, že slunce zalévá dvůr nacistické věznice ve Wohlau svými paprskyopravdu štědře, není v myslích vězňů na každodenní procházce místo k opti-mistickým úvahám. Vývoj na frontě totiž právě přeje německým zbraním a vě-zňům se zdá, jako by se z čtyřicet kilometrů vzdálené sekyrárny v Bresslaukaždé páteční ráno až sem donesly údery padajícího břitu gilotiny. Cely veWohlau jsou k prasknutí plné. Gestapo je stačí zalidňovat stálým proudemodbojářů, protifašistických aktivistů, slovanských vlastenců i komunistickýchinternacionalistů, dělníků i příslušníků inteligence. Mnozí z nich jsou po četnýchvýsleších na pokraji svých sil. Těm dozorci dovolují opisovat při pravidelné vě-zeňské procházce menší kruh... Jeden z těch zbědovaných se pojednou obrátíke svým spoluvězňům a vyzve je, aby ani teď nepropadali beznaději. Aby věřiliv porážku nepřítele, aby si byli jisti, že lidský řád se opět ujme vlády. V at-mosféře neustále hlásaného blízkého vítězství „blitzkriegu“ to má na vězněohromující účinek. O to větší, když zjisťují, že ten vyhublý člověk je významnývědec, znalec hudby, profesor brněnské univerzity Vladimír Helfert.

Vladimír Helfert

M příběh

www.mzm.cz

pomocníci slavili vítězství, znesvětililidskou čest a důstojnost – bylo tovždy vítězství Pyrrhovo. Vítězství do-časné, které nakonec se změnilo vždyv úplnou porážku potlačovatelů.Mám takové osobní, ba téměř až ná-boženské přesvědčení v těchto věcecha nejméně už věřím, že by zvrhlí lidéa nepřátelé lidstva jako Hitler mohlizastavit kolo dějin, či je dokonce po-otočit zpět. Ne, vývoj lidského svo-bodného ducha nelze zastavit. Lze jejpozdržet, dočasně spoutat, ale onynakonec ty síly prorazí a zničí svéznásilňovatele. (…) A život, milýpříteli, v celé své šíři a bohatosti smě-řuje ke stále vyšším a dokonalejšímstupňům lidskosti, třeba že ten vývojnejde v rovné přímce vzhůru, nýbržmá četné propadliny obdobné pří-rodním katastrofám. V takové katas-trofě dnes jsme, ale zase se z ní dosta-neme. (…) Nezadržitelně se blížínaše slavné vítězství. Je potřebí, abyvšichni naši kamarádi zde o tom vě-

děli a věřili. Vyřiď jim to prosím Tě,“psal Helfert svému spoluvězni Sosna-rovi v červenci roku 1941.

�

Vzdělanec se širokým rozhledem

Když si brněnské gestapo pro Vladi-míra Helferta v listopadu 1939 při-šlo, měl už za sebou osmnáct let pů-sobení na brněnské univerzitě, kdebezprostředně po své habilitaciv roce 1921 založil Seminář pro hu-dební vědu, dnešní Ústav hudebnívědy Filozofické fakulty MU. V roce1926 se stal mimořádným, o pět letpozději řádným profesorem, v letech1935–36 stanul dokonce v čele fa-kulty jako její děkan.

Helfertova cesta k této akade-mické metě byla přímá. Pocházelz aristokratického a vysoce kultivo-

vaného prostředí původně saskéhorodu, který přešel do jižních Čech.Vnuk právníka, politika a historika,který založil Institut pro studium ra-kouských dějin na Vídeňské univer-zitě, syn inspektora bechyňskéhopanství absolvoval svá univerzitnístudia na Karlo – Ferdinandově uni-verzitě v Praze a na berlínské Uni-verzitě Friedricha Wilhelma. Pro-hluboval si i své praktické hudebnívzdělání – studoval klavírní hru, hu-dební teorii, hru a čtení partitur. Jižve dvaadvaceti letech obhájil dokto-rát s disertační prací „K dějinámmelodramatu (Jiří Benda a Jean Jac-ques Rousseau)“ a začal působit jakostředoškolský pedagog. Od student-ských dob se věnoval hudební kri-tice a publicistice. Jako hudebník,hudební teoretik a vzdělanec se širo-

Vladimír Helfert a Vítězslav Novák, Vino-hradská nemocnice, Praha (duben 1942)

36

37

??????????

www.mzm.cz M revue

kým rozhledem v tomto směru vy-nikal, podobně jako například Šaldav oblasti literární.

V Brně, kam přesídlil s manželkoua třemi dětmi, inicioval roku 1919založení Hudebního archivu jakosamostatného oddělení Moravskéhozemského muzea (dnešní Oddělenídějin hudby). Během doby, kdy hu-dební archiv vedl, vytvořil dosudplatnou koncepci systematickéhozískávání, evidence a zpracování hu-debních památek. V meziválečnémobdobí soustředil se svými kolegya žáky do Moravského zemskéhomuzea velké množství hudebníchpamátek z území Moravy, které tímčasto zachránil před devastací. Vy-tvořil tak hudební archiv s unikátníšíří záběru i ve světovém měřítku.

�

Sledován a zatčenU Vladimíra Helferta pozorujemepodobnou šíři aktivit jako u ne-mnoha jiných osobností, které se vý-razně zapsaly do našich dějin. Nebyljen vysokoškolským pedagogem.Jako dirigent působil v Orchestrál-ním sdružení v Brně (dnes Helfer-tovo orchestrální sdružení), přednášelv rozhlase, měl osvětové přednáškypro veřejnost. Spoluzakládal prvnívelký hudební slovník (podle vyda-vatele známý jako Pazdírkův hu-dební slovník), roku 1934 založiledici památek staré hudby Musicaantiqua bohemica. Také ústředníoborový časopis Musikologie (dnesHudební věda). Tam v roce 1938 pu-blikoval studii Periodizace dějinhudby, která byla velkým muzikolo-gickým počinem. Bohužel již nemělmožnost ji publikovat v zahraničí.Helfert byl mimořádným členem

České akademie věd a umění, čle-nem Královské společnosti nauk,členem předsednictva Společnostipro hudební výchovu.

Kromě toho byl Vladimír Helfertpředevším demokratem a antifašistou,který nikdy neskrýval svoje názory.Angažoval se v boji o demokratickéŠpanělsko a odsuzoval hitlerovskýnacismus, nikdy se nesmířil s oku-pací naší země. Proto byl velmi brzyv hledáčku gestapa.

I když byl jako člen odbojové sku-piny Obrana národa již od počátkufašistické okupace velmi obezřetný,často pobýval na venkově a stranil sepřátel, aby je nepřivedl do nebezpečí,nakonec ho potkal osud mnoha čes-kých odbojářů. Gestapo ho vylákalok takzvanému „rozhovoru“ na aka-demické půdě univerzity, ale svo-bodný se domů již nevrátil. Převezliho do úřadovny gestapa v Mozar-tově ulici, kde byl podroben výsle-chům. Následovalo čekání na soud

Profesor Helfert se studenty hudebněvěd-ného semináře v červnu 1931 (J. Veselka,L. Firkušný, V. Štědroň, J. Tvrdoň, F. K. Lejsek,B. Helfertová, V. Helfert, M. Gardavská).

38

M příběh

www.mzm.cz

a sled věznění, výslechů a mučenív místech s temnou pověstí – naŠpilberku, v Kounicových kolejích,v Bresslau a Wohlau. Tam už jehoživot doslova visel na vlásku. Po ne-smírném úsilí si jeho žena vymohlapovolení odvézt umírajícího do Prahy.

�

Velké plány v malém sešitu

Ještě předtím se jí však podařilo do-stat do vězeňské nemocnice ve Wo-hlau malý sešit, který profesor Hel-fert popsal svým drobným písmem.Ten sešit se stal svědectvím nez-lomné vůle a cílevědomosti tohotomuže. Kromě soukromých zápiskůzde pod tlakem každodenní hrozbysmrti vytvořil monumentální od-bornou závěť, nazvanou prostě„Moje literární plány.“ Dnes je těžkouvěřit, že v době, kdy se žilo maxi-málně ze dne na den, měl stále od-vahu klidně hledět do budoucnaa jasnozřivě pojmenovat hlavní mil-níky dějin české hudby i způsob je-jich zpracování. Od jednohlasnéhostředověkého zpěvu, přes reformačníkancionály, hudebně jedinečnou dobubaroka a zámecké hudební kulturyna Moravě až k fenoménu tzv. českéhudební emigrace. V jeho plánechfiguruje dokončení monografieo Janáčkovi, soustavné syntetickédílo o Smetanovi, dokončení mo-nografie o J. Bendovi, vydání kan-cionálu Komenského, je v nich místoi pro hudební estetiku a filosofiihudby...

Evidenční karta Vladimíra Helferta z věz-nice gestapa v terezínské Malé pevnosti.XYZ – návrat nežádoucí

Cela v Malé pevnosti

Osvobození terezínské Malé pevnosti

39

??????????

www.mzm.cz M revue

Po převozu z nemocnice ve Wo-hlau se Helfert v pražské vinohradskénemocnici podrobil riskantní operacižaludečních vředů bez narkózy, kterénebyl ve svém stavu schopen. Po re-konvalescenci se ukrývá před gesta-pem na různých místech na českémvenkově. Vede při tom korespon-denci s přáteli, kolegy a žáky, rozvíjísvé odborné plány, pracuje na pří-pravě edice Jistebnického kancionálu,s hymnologem Antonínem Škarkouchystá Thesaurus české duchovnípísně. Stále se, zpovzdálí a nepřímo,stará o akvizice Hudebního archivu.Připravuje koncepci velkého Státníhohudebně historického ústavu.

Navzdory popravě nejbližších přá-tel z odboje (mezi nimi byl i AntonínSlavík, první ředitel brněnského Ra-diojournalu) vyvíjí Helfert nadále ile-gální činnost až do 23. června 1944,kdy je znovu zatčen a uvězněn naPankráci. Po deseti měsících ho 24.dubna 1945 převezli do věznice ges-tapa v Malé pevnosti Terezín. V kar-totéce jsou u jeho jména písmena„XYZ“, což bylo v Terezíně použí-vané označení pro vězně, jejichž ná-vrat nebyl žádoucí. Tragickou sou-hrou okolností se zde VladimírHelfert setkává se svými bratry Zdeň-kem a Jaroslavem, kteří byli každýv jiné odbojové skupině. Tady v Tere-zíně, v přeplněné cele plné tyfové ná-kazy, před několika stovkami vězňů,přednesl Vladimír Helfert svou po-slední přednášku o dějinách hudby.

Dozorci opustili Malou pevnostve strachu před nákazou skvrnitýmtyfem a před blížící se Rudou armá-dou už pátého května večer. Brzypoté se ke svým bratrům dostalas Červeným křížem Milada Hejdová(Helfertová) a snažila se jim pomoci.Přežil však jen Jaroslav Helfert,známá postava kulturního Brna,dlouholetý ředitel Moravského zem-ského muzea. Zdeněk zemřel krátcepo jejím příchodu. Vladimír putovalna nákladním autě až do Račiněvsi,kde se zhroutil v horečkách. Rychle

ho dopravili do nemocnice na Bu-lovce, ale prožité útrapy, tyfus a zápalplic tento statečný bojovník již ne-přemohl. Svobodu, o kterou se takézasloužil, sotva zahlédl. Zemřel nadránem 18. května 1945.

�

Helfertův odkaz nebyl zapomenut

Od té doby uplynulo sedmdesát let.Dolnosaská Wohlau na břehu řekyOdry se už dávno jmenuje Olawa.Také obávaná Bresslau, kde skončilyživoty tisíců antifašistů, nese nynípolské jméno – Wroclaw. Brněnskou

ulici U dětské nemocnice, kde velkýčeský muzikolog žil v počátcíchsvého působení na Moravě, znajílidé od roku 1946 jako Helfertovu.A velkorysé plány hudebního vědce,utýraného v terezínské Malé pev-nosti v posledních okamžicích války?Mnohé z nich už uskutečnily gene-race jeho následovníků, mezi nimižjsou i pracovníci Oddělení dějinhudby Moravského zemského muzea.Některé ještě čekají na své naplnění,ale rozhodně nebyly zapomenuty,stejně jako lidský odkaz tohoto stateč-ného muže.

Simona ŠindlářováFoto: sbírky MZM

archiv Památníku Terezín

„Ten závazek lidství si jistě odsud odneseme jako trvalou památku na tutotrpkou, ale přitom velkou dobu, kdy se rodí z děsných bolestí a úžasnýchutrpení i obětí nové lidství – nový stupeň toho neúprosného řádu, jenžvede k stále větší a hlubší dokonalosti. Věř, když toto vše promýšlím, taksi stále musím říkat, že život, i při té mizerii, při všech těch nástrahácha podlostech je přece jen úžasně krásný a vždy volám s Březinou: „Sladkoje žít!“ Jen je třeba tomu životu rozumět, nebrat ho povrchně, nevyhýbatse ani kráse, ale ani bídě a zlu, dobře se naň dívat s vyšší perspektivy, podzorným úhlem věčnosti a pozorovat ten úžasný, nezdolný rytmus kosmic-kého řádu. A pak se objeví život v celé své mohutné velikosti, v celé svépřísnosti a důsledné zákonitosti. A tomuhle říkám nejvyšší krása.“

V. Helfert, úryvek z tajného dopisu spoluvězni ve Wohlau, 16. července 1941

Helfertova funkcionalistická vila v Brně.

40

Před oponou – za oponou

www.mzm.cz

�

Neděle, víkend, týden s MendelemLetošní rok přináší důležitá výročítýkající se vědecké práce J. G. Men-dela, považované za základ mo-derní genetiky. Mendel zveřejnilvýsledky svých slavných pokusůs hybridy rostlin v přednášce nadvou zasedáních brněnského Pří-rodozkumného spolku dne 8. 2.a 8. 3. 1865. Zasedání se konala natehdejší reálce na Jánské uliciv Brně. Ve spolkovém časopisubyla práce vydána o rok pozdějia rozeslána více než 150 institucímpo celém světě. Dalších několik de-sítek separátů pak rozeslal Mendelosobně.

Přírodozkumný spolek vzniklz mateřské Hospodářské společ-nosti (Ackerbaugesellschaft) pova-žované za tehdejší moravskou vě-deckou akademii. V této společnostiMendel dlouhodobě aktivně půso-bil a její odborné kolegium formo-valo jeho vědecké názory. Morav-ské zemské muzeum, které jepřímým pokračovatelem zmíně-ných institucí, založilo v roce 1962genetické oddělení Gregora Men-dela. Toto oddělení pak vybudo-valo Mendelianum, které otevřelov roce 1965. Nyní MendelianumMoravského zemského muzea sou-středilo svoji činnost pod společ-nou základnu nazvanou CentrumMendelianum.

K 150. výročí Mendelovy přelo-mové přednášky o pokusech s hy-bridy rostlin a k 50. výročí zahájení

činnosti Mendeliana připraviloCentrum Mendelianum řadu akcípro odbornou i laickou veřejnost.Tři klíčové události pro široké spek-trum zájemců o J. G. Mendela neslyspolečný titul „Mendel Forum2015“. Dne 8. února to byla Neděles J. G. Mendelem, ve dnech 6. – 8.března 2015 mezinárodní Weekendwith J. G. Mendel a od 6. do 12.března Týden s J. G. Mendelem.

Neděle s J. G. Mendelem se usku-tečnila v budově školy, ve kteréMendel zveřejnil svůj objev. Po ver-nisáži výstavy si účastníci programumohli prohlédnout budovu, kdeučenec působil po mnoho let jakoučitel a kde měl sídlo také Přírodo-zkumný spolek (viz malý snímek).Bonusem vernisáže byla možnostnahlédnout do originálu třídníknihy s Mendelovými zápisy, včetněpoznámky „nezbedným žákům“.Součástí programu tohoto dne bylai beseda s autorem „genetickéhothrilleru“ Mendelův Trpaslík Simo-nem Mawerem a jeho autogramiádav Centru Mendelianum.

Přesně o měsíc později Mendelpřed 150 roky svou přelomovoupřednášku dokončil. Toto výročív Centru Mendelianum připomnělomezinárodní odborné setkání podnázvem Weekend with J. G. Mendel.Zúčastnila se ho řada významnýchodborníků, zahraničních spolupra-covníků Mendeliana a dalších výji-mečných hostů. Za mnohé jme-

nujme například prof. V. Soyfera,prof. J. Kleina, prof. D. J. Fairbanksea prof. Ch. M. Laukaitisovouz USA nebo prof. J. Vollmannaa Dr. H. Grausgrubera z Rakouska.Součástí programu byla vernisážvýstavy o Mendelových experi-mentálních rostlinách, slavnostníinaugurace Centra Mendelianuma také představení nové knihy o ži-votě a díle J. G. Mendela s před-náškou jejího autora, prof. JanaKleina.

Oslavy Mendelovského výročízavršila série úspěšných akcí pronejširší veřejnost pod názvemTýden s J. G. Mendelem. Z boha-tého programu připomeňme ale-spoň komentovanou prohlídkunové výstavy Mendelovy rostliny,interaktivní program a procházkumísty spojenými s Mendelovým

působením v centru Brna, slav-nostní otevření Centra Mendelia-num jako komplexního zázemí provědu, výzkum, popularizaci a vzdě-lávání, program pro školy a veřej-nost nazvaný Mendel a jeho objev,Jak a na co vlastně Mendel přišel.

Program únorových a březno-vých oslav však aktivní činnostCentra Mendelianum v jubilejnímroce zdaleka nevyčerpává. Jsou při-praveny další aktivity pro veřejnosti odborníky. Například Den DNAnebo akce v Mendelově rodnémdomě v Hynčicích.

Jiří Sekerák

�

41www.mzm.cz M revue

Je stará asi 40 tisíc let. Řada pak po-kračuje 36 tisíc let starým vyobraze-ním tygrů z jeskyně Chauvet veFrancii, která byla vloni navržena nazápis do seznamu kulturního dědic-tví UNESCO, třetí je šablonovitýotisk lidské ruky ze španělské jes-kyně El Castillo (cca 37 tisíc let).Řada dvou desítek příkladů pakkončí pět tisíc let starou akkadskoukeramickou tabulkou, dokumentu-jící lidskou schopnost symbolického(klínopis) záznamu slov. (jac)

Všechno jiné než nudaV muzeu rozhodně není nuda, a toani v době internetu, elektronickýchher, tabletů a dalších vymoženostíinformační techniky. Přesvědčili seo tom účastníci letošních Jarníchprázdnin v MZM - programu, kterýkaždoročně připravují pracovníciDětského muzea ve spolupráci s ko-legy z odborných oddělení. Na každýden posledního únorového týdnebyl pro zhruba pětadvacet dětí vevěku od šesti do 13 let připravenprogram, který jim umožnil zažítněco nevšedního, poznat nové věcia uplatnit také vlastní představivosti dovednost.

V programu „Mykény – Bohovéa bájní hrdinové“ se děti mohly díkyzajímavé archeologické výstavě pře-sunout daleko do minulosti. Vydat sedo světa bájných Mykén ve staršídobě bronzové. V dramatických scén-kách si společně přiblížili život olymp-ských bohů, hrdinů Persea, Herakla,

či vůdce Řeků Agamemnóna. Dalšíden pro ně pracovníci muzea připra-vili interaktivní program ve výstavě„Vulkány – tepny Země“. Povídali sis nimi o tom, jak vznikají sopky, kdezískaly jméno a objasnili jim základnípojmy jako kráter, magma, sopouchči láva. Společně pak pocítili katastro-fickou sílu vulkánů a trochu i chuť so-pečného popela. Třetí den byl o po-znání klidnější. Název „Ze životaloutek“ dává tušit, že děti si mohlytentokrát prohlédnout rozsáhlé mu-zejní sbírky marionet a javajek. Se-známily se s profesí restaurátora lou-tek a na závěr si poslechly vyprávěnío významných postavách české lout-kové animace.

Program posledního prázdnino-vého dne nazvaný „Jarní probou-zení“ se odehrával v zoologické ex-pozici Fauna Moravy. Tady se dětidozvěděly jak zvířata reagují naroční období, seznámily se s rodin-ným životem lesních savců, jejichobydlím a potravou. Nad vycpanýmizvířaty si děti vyslechly leccos zají-mavého o práci preparátora. A kroměnových zážitků a poznatků byla proděti připravena výtvarná dílna, kde simohly něco vlastnoručně vyrobit.

Soudě podle ohlasu malých úča-stníků tohoto dobrodružného puto-vání muzeem, nikdo se tu na letoš-ních jarních prázdninách nenudil.

Sylva Brychtová

Samota pokorného géniaMoravské zemské muzeum získalood nakladatelství Springer práva napřeklad a vydání knihy Jana a Nor-mana Kleinových Samota pokornéhogénia Gregora Johanna Mendela,svazek 1. – Léta formování. FotografJan Cága zachytil účastníka letoš-ního březnového Mendel fóra v BrněJana Kleina s jeho dílem.

Profesor Jan Klein (nar. 1936),mimo jiné laureát prestižní CenyPatria nadace Česká hlava, je jed-ním z nejvýznamnějších vědců čes-kého původu. V 70. a 80. letech patřilk světové špičce v imunologii a gene-tice a byl zakladatelem moderního

Jihomoravské unikátyv National GeographicFotografie 26 tisíc let starých uni-kátů ze sbírek Moravského zem-ského muzea - miniaturního sochař-ského Portrétu ženy (slonovina),Věstonické venuše (první soška z pá-lené hlíny) a pětidílného souboru oz-dobných korálků ze slonoviny – za-řadil National Geographic Magazinedo svého lednového amerického vy-dání. Snímky sbírkových předmětů,pocházejících z výzkumů v DolníchVěstonicích, jsou součástí obrazovépřílohy článku Chipa Waltera o zro-zení umění. Podle Waltera největšímskokem v historii lidstva nebyl anikamenný pracovní nástroj, ani oce-lový meč, ale symbolické vyjádření,kterého byl schopen první umělec.Walter připomíná, že první anato-micky moderní lidé se vyvinuliv Africe už asi před 200 000 let, alenepochybné důkazy chování mo-derního člověka, k nimž patří napří-klad symboly načmárané okrem nastěnu jeskyně, komplexnější nástrojeatd. - to vše se u nich objevilo až zadalších 100 000 let. V obrazové pří-loze Zrod umění řadí autor výběrartefaktů, svědčících o vyvíjející selidské schopnosti symbolického vý-razu. Na prvním místě je figurka„Lvího člověka,“ složená z více než200 fragmentů, nalezených v roce1939 profesorem Robertem Wetze-lem v jeskyni Hohlenstein-Stadel.

42

Před oponou – za oponou

www.mzm.cz

pojetí imunogenetiky. Se svými spo-lupracovníky učinil několik zásad-ních objevů týkajících se tzv. histo-kompatibilitního genového komplexu,jehož produkty hrají určující roliv imunitním systému. Úspěšně sevěnuje také evoluční biologii, vekteré dosáhl světově významnýchvýsledků. Ve světě je znám rovněžjako autor několika renesančně po-jatých monumentálních monografií.

V obsáhlé dedikaci autoři svojiknihu věnují doktorce Anně Matalovév uznání jejích mimořádných zásluho seznamování veřejnosti s Mendelo-vým dílem a pokračování v tradicimendelovských studií, založených Ja-roslavem Kříženeckým a VítězslavemOrlem. Autoři oceňují, že až do svéhopenzionování vedla obnovené Men-delianum Moravského zemskéhomuzea v Brně, působila jako šéfredak-torka časopisu Folia Mendeliana a or-

ganizovala Mendel fora, umožňujícísetkání mendelovských znalců z růz-ných částí světa. O své znalosti men-delovské tematiky se laskavě dělilas mnoha poutníky do působiště zakla-datele genetiky a přispěla také k odha-lení nových aspektů Mendelova životaa práce. „Infikovala nás svým nadše-ním pro Mendela, za což jsme jí velmivděční,“ napsali autoři ve svém věno-vání. (jac)

Nový kabát pro Starý zámekPlánování nových prostor pro sbír-kové fondy v Rebešovicích neod-souvá do pozadí péči Moravskéhozemského muzea o historické ob-jekty, které má k dispozici jak provýstavní činnost, tak pro uloženísbírek. Příkladem může být malebnýStarý zámek v Jevišovicích na Zno-jemsku, který slouží jako depozitář,ale částečně poskytuje také prostorpro expozice. V roce 1981 zde bylainstalována expozice „Historickývývoj Jevišovicka“ a s postupemčasu přibyl i zpřístupněný depozitářlidového nábytku z Moravy a z Čech.V bývalé hradní kapli je k vidění takésbírka několika desítek historickýchhudebních nástrojů ze 17. - 19. století.

Kulturní památka z 15. století,jejíž současná podoba je převážnědílem barokní přestavby dokončenéroku 1686, prošla ve správě Morav-ského zemského muzea už několikadílčími rekonstrukcemi a je to na níznát. Od roku 2002 získal Starýzámek nové střechy a krovy, blesko-

svody, obnoveno bylo nádvoří a jehofasády, kompletní rekonstrukcí pro-šlo jihozápadní křídlo. Byly obno-veny venkovní fasády jihovýchod-ního a severovýchodního křídla,interiér kaple, rozvody elektřinya zámek již nyní patří mezi nejma-lebnější památky Znojemska.

Letos je na programu důkladnáoprava fasády severozápadního křídlaa dílčí zásahy v interiérech této částizámku. Projekt počítá také s řeše-ním elektronického zabezpečení,požární signalizace a s dalšími pra-cemi, mezi něž patří i sanace skal-ního podkladu a odstranění náleto-vých dřevin, dozdění paty objektu,oprava schodiště do hradního pří-kopu, položení nových podlah v ně-kdejší šenkovně, která má být zpří-stupněna návštěvníkům jako součástvýstavního okruhu. Podle vedoucíinvestičního oddělení MZM Ing. Mi-chaely Kaděrové si letošní etapaoprav tohoto historického objektuvyžádá více než 13 milionů korun.Většina prací se uskuteční v tzv. re-staurátorském režimu, s použitímmateriálů a postupů schválených Ná-rodním památkovým ústavem. (jac)

Nakladatelské počinyMZM: V ČR jsme jediníMoravské zemské muzeum je jedinoupaměťovou institucí v České repub-lice, která si obhájila existenci vlastnítiskárny a DTP pracoviště. Na základěoprávnění od Ministerstva kulturytedy provozuje nakladatelskou a vy-davatelskou činnost, která slouží jakvydávání vlastních tiskovin, tak i jakoslužba pro ostatní subjekty. Edičníoddělení MZM každoročně opouštívíce než dvě desítky knih (výběr po-sledních titulů přinášíme na jinémmístě), monografií, katalogů, ale i pe-riodik, prezentujících výsledky vě-decké a výzkumné práce pracovníkůMoravského zemského muzea.

Prioritou je vydávání vlastních re-cenzovaných neinpaktovaných časo-pisů a jejich udržení v seznamuRady pro výzkum, vývoj a inovace(www.vyzkum.cz). Cílem je také za-řazení vybraných odborných perio-

43

??????????

www.mzm.cz M revue

dik mezi impaktované publikace.Jde například o časopis Anthropolo-gie či některý z šesti titulů Actamusei moraviae, vydávaných Mo-ravským zemským muzeem. Jsou toperiodika formátu B5, která vychá-zejí dvakrát ročně ve třech řadách setřemi supplementy a jejichž nákladse pohybuje mezi 200 až 300 exem-pláři. (AMM Scientiae Geologicae,AMM Scientiae Sociales, AMM Sci-entiae Biologicae, AMM FoliaEthnographica, AMM Folia Numis-matica, AMM Folia Mendeliana –supplementa).

Náplň ediční činnosti Moravskéhozemského muzea vychází z edičníhoplánu, hlavním koordinátoremediční politiky v Moravském zem-ském muzeu je ediční redakční rada.Grafické zpracování a vzhled tisko-vin a časopisů, obsáhlých publikacía monografií i katalogů k výstavámjsou dílem redaktorů edičního oddě-lení. Ostatní grafika vychází z ma-nuálu jednotného vizuálního stylu.Snahou pracovníků edičního oddě-lení je co nejkvalitnější zpracovánízakázek, předtisková přípravaa kromě tisku i knihařské zpraco-vání. Vydané knihy a publikaceMZM jsou prodávány v sítích knih-kupectví a také v e-shopu Morav-ského zemského muzea v odkazu:http://www.mzm.cz/e-shop/knizni-novinky/ . (ep)

Bohatství archivuKarla AbsolonaJedním z velmi hodnotných a ucele-ných archivních depozitů Morav-ského zemského muzea je rozsáhlápozůstalost proslulého objevitelemoravských jeskyní a Věstonické ve-nuše Karla Absolona (1877–1960).Rozsáhlý archiv uložený v ÚstavuAnthropos obsahuje na 12 tisíc fo-tografií dokumentujících Absolo-novy archeologické a speleologickévýzkumy a nesčetné studijní cesty,na nichž je zachycena mnohdy jižzmizelá atmosféra meziválečné Ev-ropy. Další částí pozůstalosti jetéměř 14 tisíc přijatých dopisů odpředních světových vědců, politiků

i umělců, které představují velmi bo-hatou studnici materiálů umožňují-cích vhled do historie řady spole-čenských a přírodovědných vědníchoborů první poloviny dvacátého sto-letí. Z mnohých autorů jmenujmenapř. amerického antropologa čes-kého původu Aleše Hrdličku, obje-vitele francouzských jeskynníchobrazáren Henriho Bruile, malířeOtakara Kubína nebo tvůrce česko-slovenské etikety Jiřího StanislavaGutha-Jarkovského. Tyto materiályjsou systematicky zpracováványa digitalizovány. Veřejnosti jsouzpřístupněny jak na internetovýchstránkách MZM, na vydaném DVD,tak také v řadě odborných i popula-rizačních publikací. Množství au-tentických map moravských a bal-kánských jeskyní, bohatou knihovnui osobní věci jednoho z nejvýrazněj-ších moravských meziválečných ba-datelů mohou návštěvníci spatřitv památníku Karla Absolona, umís-těném v Dietrichsteinském paláciMZM na Zelném trhu. Na snímkuz prvních potápěčských pokusů nadně Macochy v roce 1921 je KarelAbsolon druhý zprava. (pk)

Kdo nefandí masopustu, nebude mít v obci bustuTradici masopustního průvodu na-zvaného Maškarádi obnovili letosv Opatovicích na Brněnsku. Pořada-telem byl místní Klub důchodců –invalidů, ale prostřednictvím inter-netu i tištěných letáků byli zváni

„všichni (bez ohledu na věk, pohlavía stav), kdo se rádi baví a jsou ochotnina jedno odpoledne udělat ze sebestrašáky pro pobavení a obveseleníostatních občanů“. Hlavní organizá-toři konzultovali s odborníky z Et-nografického ústavu Moravskéhozemského muzea nejvhodnější ter-mín, na dobových fotografiích hle-dali typy masek a vytvořili také jed-noduchý a vtipný Kapesní průvodceúčastníka masopustu s návodem jakprožít tuto lidovou slavnost a s jas-ným upozorněním pro minulé, stá-vající a budoucí zastupitele obce:„Kdo nefandí masopustu, nebudemít v obci bustu.“

Odpolední průvod tvořilo 40 mas-kovaných účastníků, dětí i dospělých,ve kterém byli nejvíce zastoupeniprávě členové pořádajícího spolku.Nechyběl tradiční medvěd, kteréhovedl indián, klaun, židovka, několikcikánek, jeptiška a mnich, lékařa zdravotní sestra, ale také novodobémasky, jako například tři malá pra-sátka, Havajanky nebo „kadibudka“.Téměř všechny převleky si jejich ma-jitelé tvořili sami, s notnou dávkoufantazie i humoru. Často se objevilotypické převlékání do masek znázor-ňující postavy opačného pohlaví.

Průvod v čele se čtyřčlennou de-chovou hudbou došel na obecníúřad, kde vůdčí dvojice – muž pře-strojený za nevěstu a žena přestrojenáza ženicha – přečetla žádost o povo-lení masopustního průvodu. Starostaprůvod povolil, poučil, jak se majímasky chovat, a všechny pohostildrobným občerstvením a pálenkou.Ženich vyzval k tanci paní starosto-vou a nevěsta pana starostu, ostatnímasky kolem nich vytvořily kruh.

Pak už se maškarádi vydali na cestukolem vesnice. V některých domechjejich návštěvu očekávali. Uvítalirychtáře masek, nalili mu pálenkua paní domu si s ním zatancovala. Zanávštěvu dali maskám peníze a občer-stvení v podobě jidášů (kynutého pe-čiva), peřinek (drobných smaženýchcukrovaných koblížků), jednohubek,slaniny a chleba nabídli i všem úča-stníkům. Ani ti však nešli s prázdnou– doprovázel je vozík a několik ko-čárků naložených drobným sladkými slaným pečivem, svařeným vínem

44

Před oponou – za oponou??????????

www.mzm.cz

a čajem. Jak organizátoři předpoklá-dali, průvod sledovalo množství „ču-milů z Opatovic a přilehlých dědina měst“, což bylo pro mnohé maskydůvodem k rozpustilostem a škádlení.

Po téměř dvou hodinách taženíobcí skončilo před místní pivnicí, kdezazpívali hlavní organizátoři hymnusvého spolku. Uvnitř pak každého če-kala v rámci zabíjačkových hodůvelká porce guláše a taneční zábava.Všichni účastníci akci chválili, její or-ganizátoři se jí ujali s energií a vervou,ale také dávkou zodpovědnosti vůčitradičním zvykům. Jana Poláková

Co je tučňák, co je pučálka..?Naše prababičky dobře věděly co jeto např. „tučňák“, z čeho se připra-voval pokrm „pučálka“ nebo co jsouto „družbance“. Ale dnešní dětio tom mnoho neví. A tak veliko-noční program Dětského muzealetos opět připomínal lidové zvyky,které provázely velikonoční svátkyjiž před staletími. Tentokrát byl vícezaměřen na období před Velikono-cemi. Pracovnice Dětského muzea sis dětmi povídaly o postní čtyřiceti-denní době, která začíná Popelečnístředou, pokračuje šesti postníminedělemi a končí Svatým týdnem,připomínajícím příběh posledníhotýdne života Ježíše Krista. Žáci ma-teřských škol a prvního stupně zá-

kladních škol měli k dispozici před-měty, které představují konkrétnísymboly jednotlivých nedělí. Jedenze symbolů Smrtné neděle - „mo-renu“ - si sami vyrobili. Velikonočníatmosféru přišli do muzea načerpati návštěvníci z řad dospělých. Běhemsobotní odpolední dílny se vyrábělyvelikonoční dekorace a prostor muzeabyl provoněn i pečením mazanců.Na závěr se malí i velcí účastníciprogramu dozvěděli, kdy a jak se slavímasopust, původní pohanská slav-nost, která má kořeny již ve starově-kém Řecku. Někteří si vyzkoušeli i tra-diční masopustní masky a ve znamenízábavy a tance se za doprovodu hu-debních nástrojů veselili stejně jako natypickém průvodu masek. Společně sivšichni prohlédli tradiční zvykoslovnépředměty ze sbírek Etnografickéhoústavu MZM a liturgické předměty,které zapůjčila římskokatolická far-nost u sv. Jakuba v Brně. Akce sezúčastnilo přes 650 dětí. (sb)

bištěm vysokoškolských profesorů,degradovaných za své postoje v re-volučním roce 1848. Josef Auspitzpřišel z Vídně, Alexander Zawadskize Lvova. Také Mendel, stejně jakooni, podlehl v roce 1848 snu o svo-bodě a přidal se k petici šesti augus-tiniánů říšskému sněmu. Tady sídlilliberální Přírodozkumný spolek,který pomáhal organizovat přírodo-vědný výzkum a vytvářet přírodo-vědné sbírky pro moderní výuku.Dnes v těchto historických prosto-rách působí Střední škola potravinář-ská, obchodu a služeb. (jac)

Princezny pampeliškyBotanické oddělení získalo pro svésbírky v minulém roce téměř 2400dokladů pampelišek (latinsky Tara-xacum). Je to hodně? Nestačila byjen jedna položka? Myslíme si, že tohodně není a jedna by určitě nesta-čila. Proč? Pro vysvětlení musímezačít trochu ze široka.

Všichni víme, jak se přivádějí po-tomci na svět. U rostlin to probíhátak, že se přenese pyl na bliznu, spo-jením genetické informace od dvourodičů dojde ke vzniku semínka a tose vydá různými cestami do světa.Doufám, že v duchu vidíte malé pa-dáčky unášené na konci jara větremk dalekým obzorům. U pampelišekto může být trochu jinak. Pampe-lišky (ale i některé jiné rody rostlin)nespoléhají na přítomnost druhéhorodiče, ale dokáží vyprodukovat po-tomky i bez cizí pomoci. Cizím slo-vem se tomuto jevu říká apomixie,česky říkáme nepohlavní rozmno-žování. K čemu tím ale dojde? U po-tomka dvou rodičů, jak také všichnivíme z humánní praxe, se vlastnostidědí a potomek má některé vlast-

Genius loci školyv Jánské uliciOtevření komorní mendelovské vý-stavy v přízemí někdejší vyšší státníreálky na Jánské ulici v Brně právě 8. února, přesně 150 let po epo-chální přednášce zdejšího profesoras kolárkem poskytlo Brňanůmi přespolním ojedinělou příležitostpoznat genia loci této majestátnébudovy v centru města. Škola, jejížinteriéry si mohli účastníci verni-sáže prohlédnout, byla kdysi půso-

45

??????????

www.mzm.cz M revue

nosti po jednom, jiné po druhémrodiči a některé vlastnosti zůstanouněkde uprostřed. U lidí platí, že tydobré vlastnosti má potomek po mněa ty horší po partnerovi. U rostlin seto však míchá objektivně. V každémpřípadě je nový jedinec jiný. U apo-miktických jedinců ovšem nedojdek vytvoření něčeho nového, ale k pro-sté kopii rodiče. Potomek tedy nejenjako by rodiči „z oka vypadl“, ale jeopravdu totožný. Takže, pokud u pam-pelišek vznikne zkřížením dvoudruhů nový druh, tak tento novýprodukt se pak už dokáže sám kopí-rovat a šířit. Když pak se jeho po-tomci zase někde zkříží, celý processe opakuje. Tak může v přírodě vzni-kat řada sice blízce příbuzných, alepřesto odlišných druhů. Do toho sa-mozřejmě zasahuje ještě matka pří-roda a některým nově vzniklýmpřeje a jiné nemilosrdně likviduje.

Když si uvědomíme, že pro tentoproces dostaly pampelišky u násprostor po dobu 10 000 let, tedy odkonce poslední doby ledové, paknás nepřekvapí, že dnes na našemúzemí rozeznáváme téměř dvě stědruhů pampelišek. A že vám připa-dají všechny stejné? Nenechte semýlit, při podrobném studiu se od-lišnosti najdou, a to nejen v morfo-logii těla, ale také v jejich ekologic-kých nárocích.

Chceme-li tedy tento dynamickýa složitý rod lépe poznat, pak jej mu-síme mít také k dispozici ke studiu

v celé jeho šíři. Proto jsme rádi, žejsme jich tolik získali. Karel Sutorý

Dvě vídeňské prezentaceDvěma akcemi se letos představujeMoravské zemské muzeum v ra-kouské metropoli. Tou první je vý-stava „Dora Müller – brněnskáNěmka,“ která vzdává hold výraznéosobnosti německého Brna, nepře-hlédnutelné aktérce česko-německéhodialogu a nositelce demokratickýchstředoevropských tradic. Připomínápředevším zásluhy Dory Müller nadobrém soužití obou národů a akcen-tuje její roli zprostředkovatelky v dia-logu mezi Němci a Čechy. Výstava sekoná v centru ÖGB Catamaran od 13.května do 2. června.

Druhým moravským zemskýmpředstavením ve Vídni je květnovéuvedení německé verze publikace„V utrpení a boji – brněnští Židév osudových momentech 20. století“v Českém centru. Publikace sezna-muje čtenáře s dosud málo zná-mými fakty ze života příslušníků ži-dovské komunity v Brně, představíbrněnské osobnosti židovského pů-vodu – podnikatele a mecenáše,herce, skladatele, výtvarníky, archi-tekty, vědce, lékaře a politiky. Připo-mene také český antisemitismus,vylučování židovského obyvatelstvaz veřejného života, ale také zapojenížidovských občanů do boje protinacistům na všech frontách 2. svě-tové války. Součástí publikace jsoui texty přednášek s touto tématikou(F jako fragment, Hanin kufřík, Po-slední nástupiště, Začalo to předvo-láním…). (ep)

Moderní technologiepřibližuje minulostJak by asi Johann Gregor Mendelpohlížel na pozvánku do své pra-covny, kterou mohou spatřit lidédoslova po celém světě? Co byLeoš Janáček řekl na brněnská za-stavení, kterými za zvuku jeho

hudby mohou virtuálně procházetzájemci třeba z druhé strany země-koule?

Oba bezesporu patřili ve své doběa ve svém oboru k velkým hybate-lům pokroku, takže se můžeme do-mnívat, že by tuto možnost přivítali.Pro většinu současníků už je zcelanormální procházet nejrůznějšímisvětovými městy, galeriemi, knihov-nami, muzei a nemuset do nichpřitom vůbec vkročit. Umožňují tonejmodernější multimediální pro-jekty a chytrá komunikační zařízení.

K těmto trendům se přidalo i Mo-ravské zemské muzeum, které pečujenejen o velký sbírkový fond (přes6 milionů sbírkových předmětů), aletaké o uchovávání památky a odkazuvelkých osobností české vědy, uměnía historie. Proto při příležitosti vý-znamných výročí dvou velkých brněn-ských osobností připravilo mobilníaplikace, přístupné ke stažení zdarmana App Store a Google Chrom v českéa anglické mutaci.

První z nich je pozvánkou do nověotevřené expozice Mendelianum –atraktivní svět genetiky, která vzniklak výročí 150 let od prvního zveřej-nění Mendelovy objevitelské teoriepřenosu dědičných jednotek v Brně.Publikace provází návštěvníky Bis-kupským dvorem Moravského zem-ského muzea, tedy místy, kde se za-kladatel moderní genetiky účastnilzasedání výboru Hospodářské spo-lečnosti, kde se formovala modernívěda právě za přispění Mendelaa jeho kolegů. Uživatel aplikace se se-známí s osobností vědce, čeká jejtaké virtuální procházka Mendelo-vým Brnem a nahlédnutí do labora-toře, která umožňuje pokračovatv genetickém zkoumání.

Druhým velikánem brněnskéhistorie je Leoš Janáček. Při příle-žitosti 160. výročí jeho narozenívznikla vloni multimediální apli-kace Janáček a Brno. Moravskézemské muzeum ve spolupráci sestatutárním městem Brnem v nípřipomíná jednotlivá místa, kteráse životem a dílem tohoto světo-vého autora souvisejí a tato místapřibližuje i pomocí hudebníchukázek, které se k daným objektůmváží. (ep)

46

M profil

www.mzm.cz

Jste jedním z největších znalců pa-leolitu a mezolitu na našem území.Celý život studujete období lidskéspolečnosti, o kterém nemámežádné písemné doklady. Co váspřivedlo k této odborné speciali-zaci? Nebyla to nějaká intelektuální mo-tivace, spíš souhra zájmů a život-ních cest, které nebyly přímočaré.Dostal jsem se k tomu už jakoděcko. Můj otec nebyl zrovna váš-nivý archeolog, ale za mlada byl čle-nem Moravského archeologickéhoklubu a měl doma pár knížek, vekterých jsem si rád listoval a pozdějičetl. Moc jsem tomu nerozuměl, alezajímalo a přitahovalo mne to.Zvláštní roli sehrály knížky JosefaAugusty a Zdeňka Buriana, které

mají snad nad každým klukem ma-gickou moc. Přitahují. Často jsmechodili na výlety po blízkých ar-cheologických nalezištích, jako jetřeba obřanské nebo líšeňské hra-disko, na Pálavu a na Říčky. Takjsem se nenápadně ponořil do pra-věku. Ale než jsem se dostal na uni-verzitní studium tohoto oboru,musel jsem se podle představy ro-dičů o pořádném řemesle, které člo-věka uživí, vyučit kotlářem a absol-vovat průmyslovku. Na to jsemnebyl talent, to rozhodně ne, nej-sem moc zručný. Pak jsem šel navojnu a teprve potom jsem začal stu-dovat na filosofické fakultě. A jakjsem byl špatný žák na základníškole i na průmyslovce, najednou seto otočilo. Stále s vyznamenáním,

žádný studijní problém. Prostě mneto zajímalo a už jsem toho dost věděl.

Po studiích jsem začínal jako zá-stup za mateřskou v Moravskémzemském muzeu, pak se uvolnilomísto v Západomoravském muzeuv Třebíči, kde jsem byl šest let.Potom jsem se díky přičinění do-centa Karla Valocha, za kterým jsemuž léta chodil na rozumy, dostal doMoravského zemského muzea.A hned jsem byl vržen do velkéhozáchranného výzkumu sídliště lovcůmamutů u Milovic, kde se tehdybrala spraš před zahájením stavbynovomlýnského vodního díla. Tamjsem si vydobyl jakési terénní os-truhy, když jsme tam vykopali chýšilovců mamutů a našli tam také hro-mady mamutích kostí, které umo-

�

Doc. PhDr. Martin Oliva, Ph.D., DSc.� Narozen 23. 8. 1951 v Brně� archeolog se specializací na paleolit a mezolit na našem území� absolvent Masarykovy univerzity v Brně (dříve UJEP)� vedoucí ústavu Anthropos Moravského zemského muzea � externí učitel na Karlově, Masarykově a Západočeské univerzitě � místopředseda České archeologické společnosti� rediguje časopis Acta Musei Moraviae

S Martinem Olivou nejen o paleolitu:Jak se zrodil pojem posvátná práce

47www.mzm.cz M revue

žňovaly nejrůznější interpretace.Tak jsem začal zkoumat to vzdálenéobdobí dějin lidstva...

Téma lovců mamutů, období gra-vettienu či pavlovienu – vám zůs-talo dodnes. Studoval jste toto ob-dobí nejen při zmíněném novo-mlýnském záchranném výzkumu,ale i v dalších lokalitách na Mo-ravě. Gravettien na Moravě, inter-

pretace pohřbů, haldy mamutíchkostí, polemiky kolem jejich vý-znamu, to jsou témata vaší kandi-dátské (Ph.D.) práce. A stále o nichpíšete, připomeňme alespoň vašivloni vydanou knížku o odvrácenéstraně předválečných výzkumův Dolních Věstonicích. Druhýmvaším životním tématem, kterémuse intenzívně věnujete, je Krum-lovský les. Pravěká těžba silicitů ve

střední Evropě a výzkum v Krum-lovském lese – takový je název vašíhabilitační práce z roku 2001. Covás tam přivedlo? Už jako kluk na průmyslovce jsemtam jezdil sbírat ty „pazourky,“ tedypazourkové, přesněji rohovcové ná-stroje. Bylo to nedaleko Brna, byloto relativně dostupné, nebylo to vy-sbírané, bylo to na povrchu, nemuselose tam moc kopat a mne to tehdy

48

M profil?????????

www.mzm.cz

hrozně zajímalo. Jsou to lokality,které patří kultuře zvané szeletien.To jsou možná poslední neandrtálcina našem území. Hlavním projevemtéto kultury jsou listovité pazour-kové hroty. Tato štípaná industriez doby kolem 40 000-38 000 let přednaším letopočtem je sběratelskou la-hůdkou. Každý amatér by rád ně-jaký ten „lisťák“ našel. I mne to tampohánělo, léta jsem tam jezdil a sbí-ral. Při jedné takové návštěvě jsem sipovšimnul nezvyklých terénníchútvarů, jakýchsi důlků a hald, kteréjsou doslova plné úštěpků, jež ne-mohly mít přírodní původ. Nicz toho tehdy nebylo, ale v roce 1994jsem se tam vrátil s kolegy, kdyžjsme dokončili výzkum jedné neda-leké stanice z období aurignacienu,což je kultura prvních lidí moder-ního typu ve střední Evropě. Šlijsme terénem asi šest kilometrůa objevovali jsme pořád další a další

Začínající muzejní pracovník Martin Olivav roce 1976, zralý vědec Martin Oliva v roce2015. V rukou má týž pazourek.

Rohovec se nejvíc používal v paleo-litu a potom v neolitu. Z té doby jevšak v této lokalitě těžba nepatrnánebo žádná. Vrcholí naopak ve staršídobě bronzové, kdy se už z místaskoro nic neodnášelo. A když, taksnad surovina na nějaké srpové če-pele, které potom byly využíványpatrně při nějakých rituálech. Těžbav Krumlovském lese dokonce po-kračovala až do doby halštatské, kdyse zde hloubily až osmimetrové ša-chty, ale z vytěženého materiálu seneodnášelo prakticky nic. Tam už seto musí vysvětlovat nějak jinak.

Dnes se již všeobecně přijímánázor, že důvodem pravěkého dolo-vání kamene bylo obstarávání suro-viny na prestižní zbraně a nástroje,jejichž praktická funkce byla vedlejšía často až druhotná. Takové vý-

naštípané rohovce, jámy a odvaly.Začali jsme tam kopat a nakonec seukázalo, že tam byly doly, jednaz největších evropských těžních ob-lastí svého druhu. Tak to začalo.Brzy však před námi vyvstaly velkéotázky, související s časovým zařaze-ním této masové těžby a s jejím smy-slem.

Pokud vím, z vašich výzkumů vy-plynulo, že těžba rohovců v Krum-lovském lese, která s přestávkamitrvala možná 7500 let, měla nej-větší „konjunkturu“ paradoxněv době, kdy se už žádné konjunk-tuře netěšila distribuce této ka-menné suroviny a výroba nástrojůz ní. Objevil jste velký rozpor,který vás nutil hledat vysvětlení.Kdy jste začal uvažovat o možnémrituálním, případně náboženskémcharakteru takového masovéhopracovního nasazení lidí?

49

??????????

www.mzm.cz M revue

robky mívaly funkci znaku určitéhospolečenského postavení jejich ma-jitele. Jak to známe třeba z NovéGuineje, kde muži nosí velké ka-menné sekery přes rameno a mo-hutná pouzdra na penisu, aniž tomá nějaký praktický význam. Je toprostě symbol „velkých“ a význam-ných mužů. Nejde tam o nic jinéhonež o reprezentaci. I tady jistě čás-tečně šlo o totéž, ale má to háček.Ten krumlovský rohovec totiž nebylpříliš kvalitní a nástroj z něj těžkomohl sloužit jako odznak moci nebomimořádného významu jejich maji-tele. Mohl sloužit nanejvýš jako sym-bol příslušnosti k určitému území,Krumlovský les byl v té době loka-litou svým způsobem již mystickou,poznamenanou prací četných gene-rací. Proto se zrodila naléhaváotázka, proč to ti lidé tehdy dělali?Proč těžili z hlubin země kámen,vynakládali nesmírnou energii a99,9 procenta vytěžené surovinypřitom nechávali ležet na místě?Zřejmě šlo především o práci samu.

Představa, že podzemí patří před-kům a že předměty tamního pů-

vodu mají nějaké zvláštní charisma,je vlastní mnoha kulturám. Těžařiz Krumlovského lesa mohli mít před-stavu, že se jim ta dřina a množstvízískaných a naštípaných pazourkůnějak zúročí třeba dobrou úrodounebo společenským úspěchem, todnes nevíme.

Třeba je někdo k takové práci bezsmyslu nutil, aby dokázal vlastnívliv, význam, velikost, jako třebapři stavbě egyptských pyramid.... Herodotos nám sice zanechal před-stavu, že od Nilu se táhla řadaotroků pod biči otrokářů, ale dnesse to ukazuje jako nesmysl. Nikdo byto neuhlídal. Je jasné, že ti lidé tomuseli dělat víceméně dobrovolněs motivem, že tak budou mít dotyks nesmrtelností nebo s nějakými vyš-šími silami. Že když faraonovi po-mohou udělat pyramidu, nesmrtel-nost toho božského vládce je nějakpovýší, že na ní budou určitým způ-sobem participovat. V jednom pa-pyru z doby stavby chrámů se mluvío tom, že ti, co to staví, tam jdoudobrovolně. Vracejí se sice udření,

ale jdou v povznesené náladě, pro-tože jsou jednak napojeni pivem,jednak jakousi spiritualitou „jako ponějaké krásné slavnosti boží“. To jeněco, co si naše společnost těžko do-vede představit, ačkoli i my jsme bylisvědky takových případů, kdy lidédobrovolně a rádi věnovali stovkyhodin společné a zhola nepraktickéčinnosti. Mám na mysli třeba všeso-kolské slety nebo spartakiády. Lidév tisících nacvičovali, nic za to ne-měli, ale dělali to rádi, byla to spo-lečná práce na společném díle. Ná-znakem téhož jsou u nás možnázáhadné kruhové příkopy (rondely)z mladšího neolitu. Dodnes nikdoneví, k čemu vlastně sloužily. Jejichjednotlivé části na sebe navazují takšpatně, že je vidět, že skupinám ko-páčů šlo spíše o práci samu než o vý-sledné dílo.

Jak jste přišel na myšlenku nábo-ženského smyslu takové činnosti,pro kterou jste zavedl kategorii po-svátná práce? Znáte kromě stavbyegyptských pyramid ještě jinéanalogie ve světě? Je to trochu

Podzemní prostory důlního díla v Krumlovském lese lákají docenta Olivu již celé čtvrtstoletí.

50

M profil

www.mzm.cz

v rozporu s dosud rozšířenou myš-lenkou, že veškerá práce člověkav minulosti byla motivována jehosnahou lépe a dokonaleji ovlád-nout přírodní zdroje, efektivnějivyužít vynaloženou energii k vla-stnímu prospěchu. Lze v historiinajít analogie podporující vaši teo-rii, že lidé dokonce někdy úmyslněnepřijali technologické inovacea drželi se tradičních postupů a ma-teriálů jen proto, že měli jiné moti-vace než pouhé hledisko funkčnostia účelnosti? Už za hluboké totality v roce 81 nebo82 jsem v Archeologických rozhle-dech napsal článek, který způsobilpozdvižení. Snažil jsem se v něm do-vodit, že základní morfologickývývoj těch kamenných nástrojů ne-sleduje funkčnost, ale spíš sociálníparametry jako prestiž, společen-skou atraktivitu atd. Měl jsem s tímpotíže, prý to bylo nemarxistické.A v Krumlovském lese? Každémubylo jasné, že jde o mladší dobu ka-mennou, že tehdy byla tato surovinavyužívána, šířila se atd. Jenomže –postupně se ukázalo, že ty artefaktynejsou neolitické. Objevily se tamnapříklad střepy, které patřily úně-tické kultuře. Až jsme získali pro-středky na zjišťování stáří naleze-ných artefaktů uhlíkovou metodoua dostali jsme první výsledky z labo-ratoře v Groningenu, potvrdilo se, ženejde o neolit. Byla to doba bron-zová. Pak se začalo ukazovat, že tambyly nálezy i z eneolitu a ze staršídoby železné. Tehdy jsem si řekl, žemusíme uvažovat jinak. Zpočátku semnou nikdo tento názor nesdílel, alepřesvědčil jsem postupně množ-stvím dat (dnes máme už padesát ta-kových přesných určení stáří našichnálezů) o tom, že jsme svědky nej-větší masové činnosti z doby bron-zové, kterou lidé nedělali, ani ne-mohli dělat, z nějakého existenčníhodůvodu. A protože z místního ro-hovce žádné prestižní předměty vy-rábět nešlo, a téměř vše zůstávalo namístě, zrodila se představa o svéhodruhu posvátné práci.

Když jsem svoji knihu o Krumlov-ském lese předložil kolegiu předních

vědců, získal jsem na Akademii vědvcelku bez problémů tzv. „velký dok-torát“. To je sice uznání, ale stálevidím, že těžko vysvětlitelný feno-mén Krumlovského lesa se ani nynínestává součástí syntetických pracío té době. Prostě se to zatím do vše-obecně zavedeného obrazu našehopravěku nehodí. Ti kolegové, comají archeologii nejraději takovou,jakou ji poznali v mládí, prohlašujímé uvažování za provokaci a předsamotnými fakty strkají hlavu dopísku. Jako pštrosi.

Viděl jste podobný názor na „ne-užitečnou práci“ u některého zezahraničních kolegů? Ten můj pohled se hodně podobápřemýšlení některých Britů, kteří tysymbolické role těžby pazourkusnad až přehánějí. Ale kategorii po-svátné práce, úvahy o svého druhunáboženské roli této činnosti, s tímjsem se nesetkal, vždycky se kladedůraz na výtěžek a ne na práci sa-motnou. Já tvrdím, že lidé by tam vevelkém nedřeli, kdyby si od toho ne-slibovali něco transcendentálního,když už si ani nemohli slibovat nicpraktického.

Někteří moji přátelé mi říkají, žejsem typický postprocesualista v ar-cheologii. To znamená představitelonoho směru, rozšířeného v Anglii,jehož zastánci hledají symbolickévýznamy před všemi ostatními. Alejá se za typického postprocesualistunepovažuji, vždycky se snažím nej-prve hledat praktický smysl lid-ského počínání. Teprve když ho ne-nalézám, razím jiné vysvětlení.Vždycky se ovšem snažím hledatspolečenské souvislosti každé akti-vity. Mohl bych se soustředit třebajen na techniku těžby a výroby, cožby udělala většina badatelů. Ale jánechci jen krčit rameny a hledámvysvětlení.

Jsou mezi postavami z historieMoravského zemského muzea takéosobnosti, v nichž jste viděl svůjvzor vědeckého pracovníka? Kdovás nejvíc ovlivnil? Co třeba pro-fesor Absolon?

Ne tak bezvýhradně a ne tak úplně.Samozřejmě že profesor Absolondovedl kolem svých věcí dělat ta-kový „rámus,“ že jako kluka mne tofascinovalo. Ty jeskyně, začal jsemk tomu lnout, prolézal jsem je bezohledu na nebezpečí, lezl jsem např.podle stěny Macochy do nějaké jes-kyňky hned nad kolmou stěnou. Byljsem fascinován jeskyněmi i absolo-novskou legendou. Ale vůbec ne-mohu říci, že by to byl můj vědeckývzor. To spíš naopak, vidím všechnyjeho chyby, nedostatky, vidím, jak tovlastně všechno dělal kvůli tomu vě-hlasu. Byl geniální manažer a propa-gátor, to ano, ale vědec nikoli. Dalšípříklad byl docent Karel Valoch,který byl pravým opakem. To bylpřísný vědec, na publicitu mocnedal, byl skromný. Ten mne od-borně ovlivnil a dal mi nejvíc. Na-učil mne řemeslo. Sedět, dělat, číst,promýšlet, znovu se vracet. A mojenázory na symbolický význam těžbyrohovců v Krumlovském lese? On jerespektoval, ba i uznával, ale nevy-znával. Když jsem se dopracovalk svým vlastním závěrům, musímpopravdě říci, že to nebylo ani podvlivem nějaké osobnosti, ani nějakécizí teorie.

Část své mnohostranné aktivityvěnujete výuce studentů. Je dnesmezi mladými lidmi dost zájemcůo váš obor? Zájemci jsou a někteří jsou i velmidobří, ale současně se dnes na vysokéškoly nabírá dost velký odpad. V době,kdy jsem studoval, byli jsme v ročníkučtyři, možná o jednoho víc. Dnes, kdyuž neexistuje numerus clausus, jev ročníku čtyřicet studentů. Ti dnessamozřejmě mají mnohem víc mož-ností jezdit na různé stáže a rozvíjetse, ale to je už skutečně jen pro nece-lých deset procent nejlepších, kteří tovyužijí a budou růst, zatímco masaprolézá s odřenýma ušima, přestovšak mnohem snadněji než my. Kdodnes má trojku, byl by dřív na vyho-zení.

Jak vaše celoživotní studium dobdávno minulých ovlivnilo váš po-

51

??????????

www.mzm.cz M revue

hled na vývoj společnosti? Jak sedíváte na dnešní společenské po-hyby a procesy? Vidíte analogiemezi dnešním chováním lidí a je-jich počínáním v době kamenné?Já mám čím dál ostřejší dojem, žemnoho věcí se děje nikoli pro to, žeby byly obecně prospěšné nebo po-třebné, ale že se to prostě někomuvlivnému hodí. Že tím někoho nasebe poutá, ovlivňuje, činí závislým.Už v tom Krumlovském lese zřejměněkteří velcí mužové nutili lidi pra-covat jen proto, aby tak činili v jejichjméně, pod jejich egidou. O ten vý-těžek ani moc nešlo. Šlo o to, udělatsi jméno vlivného muže. To se poz-ději transformovalo do majetkovýchvztahů. V zájmu majetku, ale sa-mozřejmě i toho společenskéhovlivu, děje se mnohé i dnes, kdy tostále více vystupuje do popředí.Tyhle sociální instinkty dominovalyuž v pravěku. Dnes to má jiné formy,je to ostřeji ekonomizováno, ale lidédělají leccos kvůli cizím zájmům,které jsou jim podsouvány jako je-

jich vlastní.V minulosti to bylo častoi v náboženském hávu, odtud ta po-svátná práce. Tyto tendence stáletrvají, patří mezi základní vzorcechování.

Co vám dala práce v muzeu? Kdy-byste znovu začínal s čerstvým uni-verzitním diplomem v ruce, vzalbyste znovu za kliku právě tam?Jsem muzejníkem tělem i duší.Hodně píšu, bádám, tu drobnoupráci se sbírkami už nechávám jakovedoucí ústavu jiným. Popravdějsem neudělal ani moc expozic. Po-schodí v Anthroposu a ještě pár vý-stav. Ale to není můj hlavní koníček.Mnohem víc se věnuji publikačníčinnosti. Po práci v muzeu jsemvšak toužil vlastně od dětství. Dávnojsem si představoval, že v něm budupracovat. Nedal bych přednost anivysoké škole, ani akademii věd, ač-koli je tam perspektiva větší a rych-lejší kariéry. Muzeum mi vyhovujez mnoha důvodů. Ta tradice, ty šu-plíky, ve kterých člověk najde všeli-

jaké zajímavosti po starších genera-cích, ona takzvaná muzejní zatuchlost,to je taková moje voda, ve které rádplavu. Kdybych dnes kráčel s čer-stvým diplomem v kapse, věřte, žebych nechtěl směřovat jinam. Vzpo-mínám, jak Karel Valoch na sklonkusvé životní dráhy říkal: „Byly všeli-jaké věci, ale nakonec to byl v tommuzeu hezký život.“ Já s ním sou-hlasím.

Jan ChmelíčekFoto Jan Cága, Jan Chmelíček,

David Rožnovský a archiv M. Olivy

"Ta tradice, ty šuplíky, ve kterých člověk najde všelijaké zajímavosti po starších generacích, ona takzvaná muzejní zatuchlost, to je takovámoje voda, ve které rád plavu," vyznává se docent Martin Oliva.

52

Na moravském písečku

www.mzm.cz

Dnes bude řeč o Mendelovu trpaslí-kovi – románu, ve kterém autor spojujeinspiraci životem a dílem brněnskéhobotanika s příběhem současnéhovědce, Mendelova fiktivního prapra-prasynovce Benedicta Lamberta. Tento

molekulární biolog trpasličího vzrůstu(achondroplasie) chce přerušit nemi-losrdnou řadu dědičných defektů s vy-užitím nejnovějších poznatků modernígenetiky. Pro autogram do této pozo-ruhodné knížky si přišlo několik de-

sítek zájemců. Usměvavý autor přibarvitém líčení svých doteků s minu-lostí i dnešní realitou Brna nikohonezklame. A také nenechá na pochy-bách, že, ač vzděláním biolog a zoo-log, je především spisovatelem s jedi-nečnou schopností pro epické roz-vinutí detailu a fabulaci příběhu.

„Už za studií mi bylo jasné, že ne-budu vědcem,“ přiznává spisovatela vzápětí ilustruje důvod, proč zvolilraději učitelskou dráhu: „Nemám nato. Nikdy bych nedokázal pracovattak jako moje dcera, která je moleku-lární bioložkou. Celý její život jsoukvasinky. Dělá ty samé postupypořád dokola. Nedopracuje-li se oče-kávaného výsledku, všechno smažea dělá to znovu a znovu. Do neko-nečna.“ Mawera ovšem fascinuje, žetohle uměl Mendel - možná jakoprvní z přírodovědců. Soustředění najednu úzkou výseč přírody, exaktnípostup, mnohaleté opakování a kom-binace pokusů, zapojení matematiky,vytvoření fungujícího modelu. V tombyl Mendel geniální.

„Darwin vytvořil teorii o přiroze-ném výběru, ale chyběla mu právěteorie genetiky. Mendel, který Dar-winovu práci četl, však svého kolegukupodivu nebombardoval dopisy,neupozorňoval na to. To nemohu po-chopit,“ diví se Mawer. Je mu všakjasné, že ani brněnské auditoriumMendelovy historické přednáškytehdy přesně neporozumělo, v čem jevlastně přínos skromného vědce.Svět musel čekat ještě tři desetiletí,než to jiní poznali a docenili....

Zajímá vás, jak britský spisovatelk Brnu přišel? Odpověď je jednodu-chá: „Samo si mne našlo. V roce 1993jsem poprvé přijel jako turista doPrahy, odkud jsme dělali výlety autempo zajímavých místech. Brno jsem doté doby samozřejmě znal jako Mende-lovo rodiště, vždyť jsem biolog. A takéjsem věděl, že odtud pochází lehkýkulomet Brenn, který se proslavil zadruhé světové války. To je zhruba vše.Znal jsem také obecně rozšířenoupředstavu o Mendelovi - že to bylpředevším věřící mnich, žijící v kláš-

�

Brněnské inspirace Simona MaweraJe osmého února 2015, přesně na den 150 let od objevitelské přednáškyGregora Johanna Mendela o pokusech s hrachem setým. V historickém sáleMendeliana Moravského zemského muzea si ke stolu, hned vedle figurínyzakladatele genetiky, sedá Simon Mawer (66), britský spisovatel žijící vícenež třicet let v Itálii. V jeho novelistickém portfóliu deseti knižních titulů fi-gurují hned dva s brněnskou inspirací. Knížka Mendelův trpaslík, vydanáv roce 1997, byla jeho čtvrtým dílem a přinesla mu první skutečný úspěch.I druhá, Skleněný pokoj (2009), volně vycházející z osudů slavné brněnskévily Tugendhat, nesporně patří k spisovatelovým bestsellerům.

Simon Mawer, spisovatel, kterého si Brno„samo našlo.“

�

53www.mzm.cz M revue

terní klauzuře, izolovaný od zbytkusvěta. Falešnost této představy midošla hned, jak jsem navštívil klášterna Starém Brně a viděl jsem to rušnénáměstí, tramvaje, lidi na zastávkách,domy lemující ulici. Uvědomil jsem si,že v mých dosavadních představáchněco nehraje. A to odstartovalo mojitouhu poznat Mendela blíž,“ odpo-vídá zkušený fabulátor na všetečnéotázky a líčí postupné poznáváníosobnosti člověka, který sice byl opa-tem kláštera, ale, jak sám deklaroval,do řádu vstoupil jen z ekonomickýchdůvodů. „Byla to všestranná osobnostžijící v rušném městě s hektickýmspolečenským i vědeckým životem.Byl jedním z předních představitelůzdejší vědecké scény.“

„A co hrdina vašeho románu dok-tor Lambert zkoumající, u kteréhoz embryí se uplatnila genetická poru-cha? Jak by se podle vás kněz Mendeldíval na možnost dát šanci na naro-zení jen nepoškozenému zárodkulidského života,“ ptám se a dostávámrychlou odpověď: „Jako opat klášterapřed 150 lety by tu možnost asi od-

mítl. Ale dnes, dnes by Mendel určitěnebyl knězem.“

O motivaci k literárnímu ztvárněnítématu rozhodují u Simona Maweravždycky silné emocionální zážitky.Kromě návštěvy starobrněnského kláš-tera třeba i hledání zarostlého hrobuMendelovy sestry Veroniky na hřbi-tově v Hynčicích. Nebo jindy - to v pří-padě Skleněného pokoje – neopakova-telný pocit, že vstupuje do uměleckéhodíla, nikoli do pouhého domu... Emocebyly u kolébky obou „brněnských“ Ma-werových románů. Dostavily se nějakéi v „domečku“ Leoše Janáčka? Můžemečekat ještě další dílo s brněnskou inspi-rací? „Snad mne takový zážitek čekáv Hukvaldech, kam se chci podívat.Snažím se představit si, jak bych tamdostal milostný vztah skladatele a Ka-mily Stösslové. Zatím bez velkéhoúspěchu,“ odpovídá spisovatel. Nená-padně mrkne na hodinky. Čas pro se-tkání s fanoušky uplynul. Tak zasepříště. Spisovatel se chápe pera, čtenářise řadí, autogramiáda začíná.

Leckterý ze znalců genetiky možnáv Mendelianu pohoršeně kroutil hla-

vou nad Mawerovým přiznáním, žetam, kde se nedrží historických a vě-deckých faktů, vědomě lže s cílem vy-tvořit historickou postavu z masaa kostí. Vždyť jde koneckonců jeno román... Já jsem si však při setkánís novelistou vzpomněl na náhodné se-tkání s jistým panem Adamsemz Leedsu, kterého jsem před dvěmalety pozoroval, jak na zahradě starobr-něnského kláštera ráznými kroky opi-suje půdorys někdejšího Mendelovaskleníku. „Ne, nejsem vědec, jen učitel.Botanika je mým hobby,“ vysvětlovalmi, zatímco jeho manželka s batůžkemvše sledovala od Mendelova pomníku.Brzy se ukázalo, že cesta učitele biolo-gie do Brna nebyla náhodná. DoPrahy se manželé Adamsovi chystaliuž dávno, ale k tomu, aby si týdenv Česku zpestřili zajížďkou do Brna, jepřivedla právě Mawerova knížka Men-delův trpaslík. I v tom je síla dobrýchrománů.

Jan Chmelíčekfoto autor

Dnes by vědec Mendel určitě nebyl knězem, tvrdí autor Mendelova trpaslíka.

54

My a svět

www.mzm.cz

�

Je dobré se vracet

Patnáct přírodovědných expedic – tonebyly jen měsíce prožité v pralesích,savanách, velehorách nebo na oceán-ských ostrovech a naplněné tím hlav-ním a prvořadým, proč jsme se sem

vraceli: poznat jedinečné ekosystémyv původní, člověkem nepoznané po-době a přinést do našeho muzea naMoravě doklady o jejich stavu, kvalitěa druhové pestrosti. Ani zpočátkutrapné situace při shánění sponzorův nás nezanechaly hořkost, ale na-opak nám umožnily poznat také řadu

skvělých lidí, kteří dosud, už jakostaří přátelé, podporují naše cestyi prezentaci výsledků. A nebyly to aninekonečné hodiny a dny ztracenév překonávání všech možných byro-kratických bariér, s nimiž si musí vý-zkumník a sběratel poradit, pokudchce naplnit obsah své profese mu-zejního zoologa a nechce být zatčenpři první celní kontrole. Více neždvacetiletá snaha o poznání toho nej-úžasnějšího, co může přírodovědecna naší planetě zkoumat, přineslasoučasně i spoustu prožitků, překva-pení, přátelství, zklamání a situací,které jako by do programu přírodo-vědné expedice nepatřily. Postupemčasu jsme však pochopili, že právě tynejméně očekávané střety na nejrů-znějších rovinách v cizích zemích násposilovaly a utvrzovaly v přesvědčení,že je dobré se vracet.

Začínali jsme ve Venezuele a protamní významnou nadaci FUDECI

Patnáct návratů ze zeleného pekla

Koncem listopadu minulého roku jsme se vraceli s kolegou a kama-rádem Toníkem Prouzou z Jižní Ameriky a dlouhý let z ekvádorskéhoGuayaquilu byl dobrou příležitostí probrat pár věcí, které se dotýkajínejen ukončené expedice, ale hlavně budoucnosti… Když jsme sevraceli z dalekých končin v roce 1992 poprvé, o ničem jsme tehdynemluvili, jen o návratu do těch nejzapadlejších rovníkových pralesů,které nám tak učarovaly. Tehdy jsme si byli zcela jisti, že už vímejak na to, jen dostat druhou šanci… Nyní jsme se vraceli z rovníko-vého „zeleného pekla“ po patnácté, měli důchodový věk a byli jsmejediní v celém velkém Airbusu, kdo přitáhli do letadla svoje věciv krosnách.

�

Pod čarou �

55www.mzm.cz M revue

jsme měli možnost monitorovat ob-ratlovce v místech, kam se obvyklelidé nedostanou: Na středním Ori-noku s jeho nádhernými přítokya prvními kontakty s indiány kmenePiaroa, v divokých savanách nazý-vaných l´lanos plných ptáků, rybi hadů, ale také zlodějů dobytka a de-sperádů všech typů. Žili jsme s nimia jen těžko jsme poznávali kdo je kdoa kam patří. Byli k nám většinou vždykamarádští a my jsme s jejich pomocínasbírali nádherný materiál, kterýtvořil páteř první velké výstavy Barvya vůně Orinoka. Tehdy se sešli při za-hájení dva velvyslanci a potěšili náspobídkou, ať „coňo“ nepřestáváme!Manželka toho venezuelského bylanatolik nadšena španělským překla-dem názvu – Colores i odores del Ori-noco, že jsme měli zaděláno na dalšícesty. Poprvé jsme si v nekonečnýchbažinách u Apure sáhli na obrovskouanakondu, dokumentovali tisícihlavá

hejna tažných ptáků a lovili rybyv počtech, které by každý rybář závi-děl. Toník vypitval z mnoha atraktiv-ních druhů ryb desítky parazitickýchčervů, z nichž někteří byli popsánipro vědu poprvé. Malíř a ilustrátorHonza Dungel, který patří od samýchexpedičních počátků do našehotýmu, zde vytvořil první sadu jedi-nečných tabulí, jež dokládají významvědecké ilustrace přímo při terénníchvýzkumech. Napsali jsme řadu knih,nafotografovali tisíce snímků a nato-čili desítky hodin videozáznamů,uspořádali další výstavy.

�

Kdo chodí pěšky a nedíváse pod nohy, brzy zemře

První kontakty s tropickou příro-dou, tedy i s lidmi, se kterými jsme

se museli chtě nechtě stýkat, přiná-šely i neúspěchy a prohry. Někdy tobyly spíše komické záležitosti jakonapříklad při plavbě po Orinoku: Užv opravdové divočině, první divocíindiáni na břehu a vášnivě na násmávají! Byli jsme zcela uneseni, jakse pralesem šíří zpráva o významnéexpedici. Tak jsme zuřivě mávalitaké a nálada na palubě byla sku-tečně skvostná, povznášející. Myslelijsme na nedostižného předka, sbě-ratele Enriqua Stanka Vráze, kterýzde proplouval právě před sto letya taky asi mával. Nadšení skončilov mžiku, kdy jsme vystoupili na břeho kousek výš proti proudu. Hejnamuchniček se na nás vrhla a jedinéco člověk zmohl, bylo neustálé ko-míhání rukou kolem hlavy. A jakjsme se při tom na sebe podívali,bylo nadšení domorodců vyjas-něno… Když nás hned při prvnímvýšlapu do vyprahlé a přehřáté sa-vany poštípaly rozdivočené včelya zběsilý úprk přinesl stovky klíšťatdo kůže, to se ještě dalo spolknout.Jen místním vaqueros jsme byli k smí-chu a hacienda se naším „výzku-mem“ bavila ještě dlouho. Na pev-nou zem nás hned druhý denpostavil šéf Martinez, když námpřinesl ukázat pětilitrovku vrcho-vatě naplněnou chřestítky z velkýchchřestýšů, které střílí v okolí haci-endy, a také přidal radu do života:„ V l´lanos se jezdí na koni neboautem. Kdo chodí pěšky a nedívá sepod nohy, brzy zemře.“

Skutečně těžká chvíle přišla kdesina Rio Ventuari, kde jsme prolovo-vali boční tůně zcela přeplněnéuvězněnými rybami. Jen co jsemudělal krok do vody, přišel tak neče-kaný úder do celého těla, že jsem sejen díky podběráku udržel nanohou, nabral dech a vylezl na břeh.Elektrické úhoře jsme tu nečekalia teprve když jsme pár skutečných

Na nádherné Rio Curaray jsme lovili nej-větší sladkovodní ryby na světě. Patří mezině i tajemné pajči, arapaima velká, kterouindiáni chrání a loví jen výjimečně se sou-hlasem celé komunity.

56

??????????

www.mzm.cz

??????????

www.mzm.cz M revue 57

Divoká Pastáza opouštíAndy, unáší tisíce tun vul-kanických popelů a mizív amazonské nížině.

58

My a svět??????????

www.mzm.cz

oblud o tloušťce chlapské paže vy-táhli opatrně na břeh, mohli jsme seuklidnit. Vysoko v horském praleseu San Estebanu jsme poznali nád-herný malý srub, do kterého jsme sepo letech vraceli. Chtěli jsme prožítpár dnů mezi kolibříky a chytit vzác-ného raka, jenž by doplnil už tak ob-sáhlou sbírku jihoamerických ko-rýšů, kterou jsme jako „bokovku“při ichtyologických průzkumechmístních vod postupně tvořili. Celo-denní vyčerpávající pochod jsmezvládli, u chajdy odložili krosny,brašny i ošacení a šli se umýt do po-tůčku. Za pár minut jsme se vrátilia nenašli z našich věcí vůbec nic.Bylo to k neuvěření a trvalo námdost dlouho, než jsme pochopili, ženás tady, ztracené v divočině, někdookradl! Beznadějná situace. Několi-kahodinový výslech na okresní po-licejní stanici, absurdní pitomá for-malita kvůli razítku pro pojišťovnu,byl ukončen památnou radou vyše-

třujícího soudce: „Ani naši ozbro-jení policajti by nešli tam, kde jstechtěli nocovat. Buďte rádi, že žijetea jeďte domů!“ Jeli jsme, ale o pár dnůpozději a s korýšem z rodu Macro-branchius v igelitce.

�

Žigulíkem i armádnímletadlem po Ekvádoru

Změnili jsme zemi a začali nejza-chovalejší amazonský prales hledatz ekvádorské strany. Nádherná země,kde se poměrně na malém prostoruskrývají pro přírodovědce zcela uni-kátní biotopy. Ráno se vzbudíteu oceánu, v poledne se můžete zcelaregulérně dusit v pěti tisících me-trech a večer usínat na okraji ama-zonské nížiny. Má to ale jeden háček:cesty musí být sjízdné a mosty musístát. V období dešťů tento luxus ani

nikdo nevyžaduje a celé desítkyi stovky metrů horských silnic pa-dají do bezedných roklí. Jízda mí-stním autobusem je daleko většímdobrodružstvím než lov těch nejne-bezpečnějších hadů. V každé prudkézátočině trčí při okraji řady křížkůna památku těch, kteří to tu neubrz-dili… Žigulíkem, zapůjčeným odnašich českých přátel, jsme najezdilipo ekvádorském Oriente tisíce kilo-metrů a hned na počátku našehopoznávání jsme se dostali po stras-tiplné cestě až k Šuárům, pověstnýmlovcům lebek. A ve stejných mís-tech, na březích divoké Pastázy, kdepřed půl stoletím projeli Hanzelka seZikmundem, jsme se seznámili s vel-

Primární deštné pralesy jsou těžce prů-chodné, lehce se zde ztrácí orientace a udr-žet vytčený směr je nemožné. Bez domoro-dého průvodce se našinec v tomto prostředívelmi rychle dostane do těžkých problémů.

??????????

www.mzm.cz M revue

kou rodinou Sharupi a s jejich ne-obyčejnými postavami, krásnou ženouImeldou a jejím mužem a náčelní-kem Franciscem. Ten pro nás vyjed-nal lov ryb u ostatních náčelníkův celém teritoriu a my jsme mohli ko-nečně zkoumat prales v tolik potřeb-ném klidu.

Tady začala postupně vznikat dalšíčást sbírky jihoamerických sladko-vodních ryb, která nemá v Evropěobdoby. Je budována netradičně,nejde nám jen o zabití kusu a ulo-žení do formalínu. Od samého po-čátku s sebou všude nosíme maléakvárium, kde odchycené ryby ihnedfotografujeme a filmujeme. Mnohýakvarista by byl překvapen, jak roz-

dílně vypadají stejné druhy ryb,které většina chovatelů zná jen z umě-lých chovů. Než dojde ke konzer-vaci, Toník ryby pitvá a provádí pa-razitologické vyšetření. Hlísti končív jiných zkumavkách. V posledníchletech ještě z každé ryby odebírámepro kanadské laboratoře kousektkáně na analýzy DNA. To za námipřišel brněnský genetik Jan Mendels nabídkou spolupráce na světovématlase obratlovců. Odmítnout to nešlo,už jen pro jeho jméno…

V Ekvádoru jsme také potkaliskvělého člověka, Moraváka FrantuBačíka, který zde opravuje bagry,traktory a čerpadla. Našli jsme u nějve firmě perfektní základnu, kampostupně ukládáme metráky našehovybavení. Jeho konexe v nejvyššíchspolečenských kruzích i mezi pro-stým lidem nám otevírají nejednydůležité dveře a můžeme konečněnaplnit svůj sen. S pomocí armád-ních letadel jsme se několikrát do-

stali do hraničních oblastí mezi Ekvá-dorem a Peru, kde se ještě done-dávna válčilo a teritorium bylo prosvět tabu. Naprosto nedotčené pra-lesy v okolí Lorocachi a řeka Rio Cu-raray se stávají v posledních letechnaším útočištěm a už nemusíme hle-dat jiná. Pracujeme v nejkrásnějšímpralese, jaký na naší zemi existuje,a v kánoích s našimi domorodýmipřáteli zkoumáme místa, kam nohačlověka nevstoupila. Co víc si můžepřírodovědec přát?!

�

Galapágy: laboratoř evoluce v kolapsu

Prales umí našince dost potrápit.Očistná lázeň před návratem do ci-vilizace je nezbytná a slaná voda jenejlepší. A Ekvádor opět nabízí něcoextra – Galapágy. Jeho jedenadvacátá

Lov zdivočelých koz a jejich dobrodružná pře-prava do přístavu Puerto Ayora patří k neza-pomenutelným zážitkům. Pro nás skutečnápomoc ohroženým ostrovům, pro turisty skry-tá, ale alarmující realita dnešních Galapág.

59

60

??????????

www.mzm.cz

??????????

www.mzm.cz M revue

Ostrov Isla Fernandina máv celém souostroví Gala-pág dvojí prvenství: ode-hrála se zde poslední ob-rovská erupce v r. 1968a žije zde největší popu-lace endemického leguánamořského.

61

62

My a svět??????????

www.mzm.cz

provincie se ztrácí tisíc kilometrův Pacifiku, ale stojí za návštěvu a člo-věk nemusí myslet zrovna na Char-lese Darwina. Poprvé jsme si tamzaletěli jen z titulu naší profesea bylo to neskutečné, neopakova-telné a brutálně drahé. Odlétali jsmesmířeni s tím, že to bylo také napo-sled. Na letišti jsme ale potkali partušvýcarských myslivců a dozvěděli seo mezinárodním projektu na ochranuGalapág před introdukovanýmidruhy rostlin a živočichů. Hned ponávratu jsme připravili náš vlastníprojekt, za rok jej obhájili před ve-dením slovutné Darwinovy stanicena ostrově Santa Cruz a hned dostalimožnost likvidovat zdivočelé kozyna ostrově Isla Santiago. Žilo jich tampřes 60 tisíc (!) společně se zdivoče-lými prasaty, osly, domácími koč-kami, potulnými psy a krysami. Toťdílo našich předků, pirátů a velry-bářů, kteří tam po dvě staletí nachá-zeli útočiště a čerstvé maso. A kdyžvybili majestátní želvy, tak si vysadilináhradu, která ostrovy zdevastovalav míře nepoznané. Ostrovy ende-mitů a jedinečná laboratoř evolucese zmítaly v kolapsu.

V první fázi předkládáme kozámsolné lizy, které budou v případějejich zájmu obohaceny o sterili-zační hormony. Výsledky jsou na-dějné, ale další expedice skončilana politickém zvratu v zemi. Ne-máme hromady dolarů na neko-nečné úplatky pro zkorumpovanéúředníky, končíme s drahými hor-mony v přístavní krčmě v PuertoAyora. Ale kamarádi nás opět našlia berou nás do party, která loví zdi-vočelé kozy tradičně, jen s vycviče-nými psy. Opět se dostáváme domíst, kam se člověk, natož cizinec,nemá šanci dostat. Kempujeme narůzných místech divokého lávo-vého pobřeží, potulujeme se popustých sopkách a dotýkáme se po-

mníku evoluce podle libosti. V mi-nulém roce to bylo již po desáté a Vik-torovo pozvání na další loveckouexpedici platí dál.

�

Najít fragment nedotčené přírody...

Dnes už víme, že naše dvacetiletéúsilí o poznání něčeho natolik kom-plikovaného jako deštný prales nebo

izolovaný oceánský ostrov nepřineseodpověď na kardinální vědecké otázky.A že ani největší sběratelské úsilí ne-přemístí zlomek z ohromného pří-rodního bohatství, které se ukrývádaleko na rovníku. A je to tak dobře.My jsme se pouze snažili nalézt frag-ment pozemské přírody, která sedosud zachovala bez vlivu člověka,a přinést o tomto stále vzácnějšímfenoménu doklady.

Miroslav Šebelafoto autor

Dokladové foto pro sponzory o kvalitě je-jich materiální pomoci (zde např. salám odfirmy Hadač a Zapletal) je někdy docelafuška, zvláště když se do instalace scényangažuje nezvaný pomocník.

Pod čarou �

63www.mzm.cz M revue

Rozuměli jste úvodním větám? Pakje vám určitě přes třicet, ba spíšeo deset let více. Logiku nehledejte: pi-satelka záměrně vybírala z konkrétníhosouboru slov, při jehož čtení se jí zmoc-ňovaly postupně: překvapení, poba-vení, údiv, úžas, pohoršení a dopal. Vý-razy zde užité patří totiž k oněm dvěmastům padesáti, jimž dle nedávnéhoprůzkumu jednoho důvtipného a svě-domitého pedagoga dnešní studentistřední školy nerozumějí. Pomalu setak dostáváme do situace, kdy budoupotřebovat muzejní ochranu nejenvzácné staré knihy, případně výtiskybibliofilské či s autorovým rukopisnýmvěnováním, ale sama slova. Stavebníkameny (promiňte klišé) jazyka. Vždyťi on je jakýmsi muzeem, depozitářemvýrazů zděděných po předcích, a my jeopečováváme, zkoumáme, popisujeme,občas vystavíme, jindy upozadíme, pří-padně ponecháme v zapomenutí… Aležádný muzejník se nechová ke „svému“materiálu tak jako dnešní mluvčí a pi-satel k českému jazyku: s přehlíživou,ničivou lhostejností.

Poslední výkřiky techniky si osvoju-jeme radostně, až nejapně posedlí, byťjde často o efemérnost či o zábavu – alenechává nás klidnými, že stále méněvíme o své základní komunikační po-můcce, kterou by měl každý z násbezpečně ovládat bez ohledu na věk,inteligenci, profesi a vzdělání. Výšeuvedená slova nepatří přece ke knižnímvýrazům vysoké češtiny (ostatně nášjazyk je velmi demokratický). Jenže myspolu nehovoříme. Neposloucháme se.A slyšíme-li, nechápeme. Nevíme už,že existují jazykové vrstvy - a víme-li,stejně jsme bezradní při výběru v kon-krétní situaci. Ztrácíme schopnostrozlišit výrazové nuance: kdo si ještěvychutná nadsázku, kdo se potěší

brilantně vystavěným souvětím, kdoje schopen sám je stvořit, kdo se kochámožnostmi slovosledu, kdo vůbec roz-pozná jemnou ironii?!

Že nepřechylujeme, to už je starávesta, ale mnozí přestávají i skloňovat(Děkujeme: firma Novák, vyzkoušejte:čokoláda jahodová) a nejoblíbenějšímslovesným tvarem se stává infinitiv(Miluješ kutit?). Synonyma jsou námk ničemu (ó, Karle Čapku, vaše po-hádky…). Interpunkční prohřeškynajdeme již i v knihách (tedy – v jistéčásti produkce, která se za ně optimis-ticky považuje), takže nepřekvapíchybný pád substantiva ve vedlejšíchvětách ba i renomovaných periodik.Stále častěji mluvčí, občas ani pisatelneví, kde je v jeho sdělení podmět (Li-teratura byl maják ve zlé době); těžkopak uvěřit logice jeho argumentů.

Je to nepozornost? Nesvědomitost?Nevzdělanost? Povrchnost? Pýcha?Arogance? Vše dohromady, a sou-hrnně: ostuda.

Humpoláčtíme. A lze se divit? K pře-snému, bohatému a zároveň libě znějí-címu vyjádření je třeba nejen jazyko-

vého citu, ale i cviku. A my nečteme.Nevyprávíme si. Tak nás neobohatíslovní zásoba současných bližních a ne-naučíme se výrazové rozmanitostipředků. Neosvojujeme si jejich myšlen-kový svět. (Viz komerční televize: v zá-bavných pouličních anketách spoustalidí osvědčí neznalost jak tradičníchdomácích vazeb a úsloví, tak rozličnýchliterárních či historických příměrů.)Ztrácíme společný základ, na němž lzestavět. To už není přirozený generačnívývoj, který pár slovíček potlačí a ně-kolik nových přinese. To je zlom a pro-past. Plíživý příchod barbarství… Ještěpár let ponechme jako podmínku k ma-turitě z české literatury dvacet (!) pře-čtených knih - a k postižení myšlen-kové hloubky zvíci brouzdaliště postačíkvantum slov, které je schopen osvojitsi i delfín; ach, ano, my máme navícsmajlíky. A nemylme se, situace se nez-lepší s postupujícím časem (čti: ažbudou na této úrovni všichni). Meziizolovanými nevědomými míra nepo-rozumění ještě vzroste.

Atomizace a počínající chaos se stá-vají bezpečnostní hrozbou. Jak mů-žeme diskutovat, jak se chceme všichnidorozumět o zásadních věcech? O bu-doucnosti této země?

Nechceme snad?Módním výrazem je dnes „sdílení“.

Krásné, poněkud zaprášené slovoa dobrý příklad resuscitace v novýchsouvislostech.

Zastavme se, ohlédněme a zvedněmeje jako motto.

Dokud je čas.Hana Kraflová

Oddělení dějin literatury MZM

Pro starší a pokročilé!Proradný, prchlivý, potutelný a záludný rusý otrapa se kasal, slova přitom ko-molil. Nepýřil se, nebyl upejpavý ani ostýchavý, spíše lačný a svérázný: ne-okouněl, ale láteřil, lomozil a slídil v hvozdu. Aby nestrádal, lpěl na mamonu– trýznily ho pokoutní pohnutky. To pookřál. Jaká svízel! Rozšafný ztepilý sudív kazajce se zakabonil a neotálel: nenechal se balamutit a nezakolísal. Nebylpředpojatý, horlivý ani jízlivý, nedůtklivý ani uštěpačný, mdlý ani unylý; netrý-znil ho, ale nebyl útlocitný. Neosočil ho, spíše se mimoděk rmoutil a v pernémklání byl chrabrý a srdnatý. Pak se konejšili, bylo to tklivé a jímavé.

Budou muzejní ochranu potřebovat nejenvzácné knihy, ale i samotná slova? (z vý-stavy Iluminované rukopisy, pořádané roku1966, foto archiv ODL MZM).

64

M panorama

www.mzm.cz

MZM mezi TOP cíliregionuStovky zájemců o stálé expozice i vý-stavy Moravského zemského muzeanavštívily stánek MZM na letošnímveletrhu turistických příležitostí v re-gionech Regiontour 2015, který se us-kutečnil na brněnském výstavišti vednech 16. až 18. ledna. Muzeum, kteréje jedním z 31 jihomoravských turis-tických TOP cílů se zaručenou úrovníšpičkových služeb, mělo stánek s pro-pagačními materiály v expozici statu-tárního města Brna. Návštěvníci zdemohli získat informace o letošní di-vácké nabídce nejen v jednotlivýchbrněnských objektech muzea, ale takév Památníku Bible kralické v Kralicíchnad Oslavou, v Centru slovanské ar-cheologie v Uherském Hradišti a vezpřístupněných depozitářích na zá-mcích v Budišově na Třebíčsku a v Je-višovicích na Znojemsku. Četné ná-vštěvnice muzejního stánku využilymožnost vyfotografovat se s figurínouVěstonické venuše (vlastně v jejímtěle), v obavě z přílišné popularity všaknedaly souhlas k publikování taktovzniklých atraktivních portrétů nastránkách naší revue... (jac)

Pozorně sledujísvoje muzeumNovoroční schůzky vedení s býva-lými zaměstnanci, kteří jsou již v dů-

chodu, patří k dobrým tradicímMoravského zemského muzea. Takéletos na začátku ledna se uskutečnilosetkání emeritních pracovníků s ge-nerálním ředitelem Martinem Reiss-nerem a jeho náměstkyní Evou Pán-kovou, které zorganizovala odborováorganizace MZM. Vedoucí předsta-vitelé muzea seznámili seniorys plány další činnosti této instituce,s připravovanými kroky v profilacijednotlivých muzejních domů a sezaměřením vědeckých výzkumnýchúkolů, které muzeum čekají. Než serozproudila debata mezi bývalýmispolupracovníky, kteří činnostmuzea stále pozorně sledují, mohlise muzejní senioři seznámit takés nultým číslem naší M revue.

(jac)

Paráda, úžasné, děkujeme„Moc pěkný program se zajímavýmvýkladem, určitě doporučíme dal-ším a přijdeme znovu.“

„Děkujeme za příjemné, veselé,hravé, trpělivé provedení výstavou –děti i nás to bavilo!“ Tak znějí mnohépochvalné zápisy k novému projektuMoravského zemského muzea, kterýje určen především předškolákům,případně i žákům 1. a 2. tříd základ-ních škol. Prohlídka expozice s ko-mentářem pro tuto věkovou skupinuje doplněna krátkými pohádkami,hrami, písničkami a dalšími aktivi-tami. Zatím je tento program při-pravený pro zoologickou expozici,mj. s obřím akváriem a živými ry-bami v Biskupském dvoře, podobnéprogramy jsou však před spuštěními ve stálé expozici věnované VelkéMoravě a středověku. (ep)

Fašančáři zatřáslidůstojnými paláciJako celý střed Brna, také muzejníPalác šlechtičen a Dietrichsteinskýpalác se staly 17. února dějištěmhlučného a veselého celobrněnskéhofašanku – v pořadí již šestého opa-kování obnovené tradiční obchůzky,

�

�

65www.mzm.cz M revue

pustní obchůzka symbolem loučenís povánočním veselím, tady se zdálo,jako by rota bujných „fašančářů“ ob-dobí nevázané legrace zahajovala.Budiž však přiznáno, že i čerti se díkylaskavému přijetí a pohoštění nako-nec uklidnili a na čerstvý vzduch vy-cházeli jako spořádaní návštěvníciněkteré z výstav.... Dobrou náladuzanechali uvnitř. (jac)

Mendelianum bojujeo Micheletti AwardCentrum Mendelianum, umístěnév historických prostorách Morav-ského zemského muzea, spojenýchs činností někdejší moravské Hos-podářské společnosti a s aktivitamijejího člena Gregora Johanna Men-dela, bojuje o získání Michelettiho

ceny za rok 2015. V únoru navštívilaMoravské zemské muzeum porotatéto mezinárodní soutěže v čeles prezidentkou Evropské muzejníakademie dr. Andrejou Rihterovou.S podobou Mendeliana a s konkrét-ními formami jeho činnosti se se-známila také členka poroty TihaHuremovic ze Slovinska a René Ca-povin z italské Brescie, zástupceNadace Luigiho Michelettiho, kterásoutěž ve spolupráci s Evropskoumuzejní akademií vyhlašuje a Mi-chelettiho cenu udílí. Kandidáti natoto ocenění se vybírají z muzeía vědeckých center věnujících se po-litickým a vojenským dějinám 20.století, technologii, otázkám spoje-ným s industrializací, prací a s život-ním prostředím. Loňská cena bylaudělena glasgowskému Riversidemuzeu přírodních věd. Pražské Ná-rodní technické muzeum se tehdyprobojovalo mezi šest finálových no-minací. (jac)

která je v moravských regionech sla-vena od dob našich prapředků a žijev nich doposud. Iniciativy se chopilSlovácký soubor Šafrán za spolu-práce Brněnského Valášku, Krojo-vané skupiny z Komína, Májku, Lu-činy, Slováckého krúžku v Brně,Kyničanu z Moravských Knínic, Slo-váckého souboru Šafrán a VUS On-dráš. Jestliže jedinečná atmosféranevázaného veselí při pochůzce fa-šančářů poskytla lidem v centru městanejednu předjarní naději, důstojnýmimuzejními paláci na rohu náměstíSvobody a Kobližné ulice a na Zel-ném trhu masopustní masky do-slova zatřásly. Ačkoli má být maso-

Kytice k náhrobku J.A.K.Představitelé Moravského zemskéhomuzea v čele s generálním ředitelemMartinem Reissnerem se i letos zúčast-nili pietního aktu k uctění památkyJana Amose Komenského v Naar-denu, který se každoročně v den na-rozenin tohoto velikána evropskýchdějin koná u náhrobku a také u bron-zového pomníku Učitele národů.Kytice k uctění Komenského památky

66

M panorama

www.mzm.cz

položili i představitelé Ministerstvakultury ČR, Uherského Brodu a vel-vyslanci ČR a SR v Nizozemí.

Město Naarden je místem posled-ního spočinutí českobratrského exu-lanta Jana Amose Komenského,který se narodil 28. 3. 1592 na jižníMoravě a zemřel 15. listopadu 1670v Amsterdamu. Moravské zemskémuzeum je jako významná pamě-ťová instituce jedním z míst, kteráuchovávají Komenského památku.Především jeho expozice v Památ-níku Bible kralické v Kralicích nadOslavou seznamuje návštěvníky s vý-znamnými osobnostmi Evropy 17. sto-letí, které Komenský na své životnípouti potkal a jež zasáhly do jeho ži-votních osudů a ovlivnily jeho ná-zory na svět. (ep)

Osobnosti divadlav roli dobrovolníkůS oddělením dějin divadla MZMspolupracovaly v minulém roce dvěosobnosti brněnského divadla v rolidobrovolníků. Známý operní režisérprof. Václav Věžník vypomáhal s ur-čením fotografií pěvců brněnskéopery, bývalá šéfka archivu Národ-ního divadla v Brně PhDr. EugenieDufková pracovala na určení mate-

riálu v obsažné pozůstalosti prof. IvaOsolsobě. Oba dobrovolníci v muzeunezištně odpracovali celkem 150hodin. Začátkem letošního roku seoddělení dějin divadla dohodlos paní Jarmilou Srbovou na převzetírozsáhlé divadelní pozůstalosti pojejím manželovi, významném diva-delníkovi, teatrologovi a vysokoškol-ském pedagogovi prof. BořivojiSrbovi. S tříděním a výběrem mate-riálu pomáhají pracovnice oddělenídějin divadla, díky čemuž také jižzapočal jeho postupný přesun doMoravského zemského muzea. (jb)

Český ICOMv našem muzeuPředsednictvo české odnože meziná-rodní muzejní společnosti ICOM nadalší funkční období bylo čtvrtéhobřezna zvoleno v Brně. Mnozí účast-níci tohoto zasedání ze všech koutůrepubliky věnovali svůj volný čas od-polední prohlídce nové expoziceMendeliana a také nového výstav-ního sálu Jana Jelínka v Moravskémzemském muzeu. Dlouho do večerapak hosté s představiteli muzea dis-kutovali o směřování ICOM a českéroli v tomto mezinárodním muzej-ním společenství. (ep)

Dotace přispěla k vybavení depozitářeOddělení dějin divadla získalov roce 2014 dotaci z programu Mi-nisterstva kultury ČR na preven-tivní ochranu sbírek před nepří-znivými vlivy prostředí ve výši 193tisíc Kč. Díky tomu se podařilorealizovat první část projektu re-strukturalizace depozitáře a sbírkyfotografií a také vybavení depozi-táře pro uložení sbírky rodinnéholoutkového divadla. Byl “na míru”vytvořen účelný dřevěný policovýsystém pro ukládání fotografií,jímž byla nově vybavena k tomuurčená místnost na Kapucínském

náměstí. K archivaci fotografií pakbyly podle záměru pořízeny ar-chivní krabice a kovové výkresovéskříně pro větší formáty fotografiía k bezpečnému uložení tištěnýchdekorací. Realizace projektu přispělak bezpečnému uložení a ochraněsbírkových fotografií. (jb)

Vzpoura hrášků na letní scéněMendel, aneb Vzpoura hrášků. To jenázev připravované komedie se zpěvy,kterou autorské kvarteto StanislavSlovák, Jan Šotkovský, Petr Štěpána Karel Cón věnovalo nejproslulej-šímu Brňanu – zakladateli genetikyGregoru Johannu Mendelovi, opatuaugustiniánského kláštera na StarémBrně. Premiéra bude na letní scéněv Biskupském dvoře ve dnech 21.–26. června, znovu se zdejší jevištěrozezní písněmi o životě génia vednech 5.–7. července. Režisér Stani-slav Slovák z Městského divadlaBrno upozorňuje, že „nepůjde o tra-diční životopisné drama, ale o ko-mediální zpěvohru s původními pís-němi, v níž do Mendelova osuduvstupují rozličné brněnské legendya mýty a v níž se konečně dozvímetaké to, co na opatovy experimentyříká sám starobrněnský hrách.“ Ko-medie se zpěvy má být osobitýmpříspěvkem populárního brněn-ského divadla k letošnímu 150. výročíslavné Mendelovy přednášky o po-kusech s křížením hrachu setého, vekteré brněnský vědec položil základyučení o dědičnosti. (jac)

M knihovna �

67www.mzm.cz M revue

Nejnovější nakladatelské počiny Moravského zemského muzea

Leoš Janáček – Příhody lišky BystrouškyJiří ZahrádkaKniha ve tvaru leporela provede dětské čtenáře světem slavné opery LeošeJanáčka Příhody lišky Bystroušky. Děti seznámí s mazanou liškou Bystrouš-kou, s obyvateli lesa i lidskými figurkami z okolí Brna. Výtvarně knížečkavychází především z půvabných kostýmních a scénických návrhů EduardaMiléna, které vznikly pro první nastudování opery v brněnském Národnímdivadle v roce 1924.

VELKÁ VÁLKA 1914–1918, kolektiv autorůVálka, jež v létě 1914 zachvátila Evropu, postavila českou společnost do závaž-ného střetu zájmů. Bylo-li v míru státnicky obtížné proplést se labyrintem kří-žících se požadavků jednotlivých národů monarchie a zachovat si jejich loaja-litu, stal se tento úkol za války téměř nadlidským. Česká společnost od časůrakousko-uherského vyrovnání citlivě vnímala svůj státoprávní deficit a s na-dějemi očekávala narovnání. Hlas jejích reprezentantů však zůstával dlouho-době pomíjen. Teprve totální válka let 1914-1918, která se ukázala daleko nadsíly monarchie, odhalila i jiné perspektivy existence české společnosti. Svůjúděl v tomto konfliktu český národ sice překvapeně, leč poslušně a většinoupokorně přijal, přestože deklarované válečné cíle ani průběh války mu nepři-nášely nic prospěšného. Máme-li si dnes zodpovědně připomenout stoleté vý-ročí tak zásadního konfliktu českých dějin, musíme i těmto padlým najít smys-luplné místo nejen v naší rodinné paměti, ale také v paměti kolektivní.

LIDOVÉ PODMALBY NA SKLE, Alena KalinováMalby na skle představují jeden z nejpřitažlivějších výtvarných projevů, kterése v lidovém prostředí dochovaly. Upoutají diváka nespornými estetickýmikvalitami, zářivostí barev a neopakovatelným půvabem zobrazených postava scén. Jejich výskyt na českém a moravském území spadá do období zhrubavymezeného druhou polovinou 18. století a koncem následujícího věku. Na-hlížíme na ně především jako na výtvarná díla určená specifickému prostředílidových vrstev a zároveň jako na doklad lidové zbožnosti. V širších souvi-slostech však rovněž přinášejí cenné poznatky o tehdejším duchovním a spo-lečenském životě, ale též o aspektech hospodářských, o rukodělné řemeslnévýrobě a obchodních stycích.

2014 / leporelo / 125×125 mm / vázaná / 255 Kč

2014 / 248 stran / 210×290 mm / brožovaná / 305 Kč

2014 / 312 stran / 210 × 260 mm / pevná / 540 Kč

Moravské křižovatky.Jana Čižmářová, Natalie Venclová, Gertrúda BřezinováNázev „Moravské křižovatky“ odráží postavení Moravy ve středoevropskémmladším pravěku v dlouhém časovém úseku od doby bronzové po stěhovánínárodů. Díky poloze při nejvýznamnějších komunikačních trasách napříčEvropou, tj. při jantarové stezce a podunajské cestě, přijímala Morava im-pulzy, ideje, hmotné produkty a jistě také skupiny osob z různých částí Ev-ropy. Takovou rozmanitostí, jakou vidíme v tomto středoevropském prostorumj. v laténských hrobech, s artefakty původem z nejrůznějších částí Evropy,se může chlubit málokteré území. Publikace je věnována památce MilošeČižmáře, bez jehož soustavné badatelské práce si dnes poznávání morav-ského mladšího pravěku v minulých desetiletích nelze představit. V jeho úsilínyní pokračují mladí badatelé, jejichž práci jako pedagog a zkušený archeo-log vždy podněcoval a všestranně podporoval.2014 / 832 stran / 210×297 mm / vázaná / 1 099 Kč

68

M Chef d' oeuvre

www.mzm.cz

Řád zlatého rouna

Vzácná náhrdelní dekorace Řádu zlatého rouna,vyrobená ze zlata a smaltu, pochází z období 1. po-loviny 19. století a do sbírek numismatického oddělení MZM byla zakoupena roku 1994.O tomto slavném a vznešeném habsburském řádumálokdo ví, že vznikl v Burgundsku v roce 1430a založil jej vévoda Filip Dobrý (1419–1467).

Mezi Habsburky se řád dostal díky jeho vnučceMarii Burgundské, která se roku 1477 provdalaza Maxmiliána Habsburského. V 16. století císařKarel V. tento původně domácí burgundský řádzačal udělovat i v rámci všech zemí Svaté říšeřímské, a to výhradně aristokratům za velmivýznamné zásluhy o panovnickou dynastiia zemi. Jako symbol pro svůj řád si FilipDobrý zvolil kůži s kopýtky ze zlatého beránka.Inspiraci našel zřejmě ve spojení s bájnýmřeckým hrdinou Iásonem a jeho Argonauty,kteří zlaté rouno přivezli jako válečnou trofejz výpravy do kavkazské Kolchidy, nebo v souvi-slosti s biblickým Gedeonem. Zlaté beránčírouno bylo původně zavěšeno pouze na vzneše-ném zlatém a bohatě zdobeném řádovém řetězu(kolaně), ale později si řádoví rytíři začali navlastní náklady pořizovat i náhrdelní dekoracena červené stuze, které, na rozdíl od řetězu, mohlinosit denně.

Dagmar GrossmannováFoto: archiv numismatického oddělení MZM

�

Divadelní léto v Biskupském dvoře

22. 6. – 12. 7. 201522., 23., 24., 25., 26. června – Mendel aneb vzpoura hrášků

28., 29. června – Baron Tranck1., 2., 3. července – My fair Lady (ze Zelňáku)9., 10., 11., 12. července – Noc na Karlštejně

Začátky všech představení ve 20 hodin.Předprodej vstupenek:

Městské divadlo Brno, Lidická 16, Dům pánů z Lipé, nám. Svobody 17,

hodinu před představením na pokladně Dietrichsteinského paláce, Zelný trh 8

Pořádají Městské divadlo Brno, Moravské zemské muzeum a Snip & CO