������������� ��������Rozhovor Jany Plamínkové s náměstkem ministra

životního prostředí a ředitelem sekce ochrany přírodya krajiny RNDr. Ladislavem Mikem, Dr.

Vedete na MŽP sekci ochrany přírody a krajiny, a prýchystáte ve své sekci nějaké systémové změny. Mohlbyste přiblížit, v čem by měly spočívat?

Začal jsem s mapováním současné situace, snažím se zjis-tit, kde je největší přetlak na práci zdejších úředníků, případněkde jsou nějaké rezervy. Způsobů, jak to zjistit, je několik.Zásadní je být v co nejužším kontaktu s lidmi, proto zde zavá-dím systém, který umožní pravidelně co nejvíce komunikovat,a to nejen s řediteli odborů, které přímo řídím, ale i s ostatnímipracovníky sekce. A za druhé jsem objednal vnější pohled odspecializované firmy, která tyto věci umí a měla už řadu úspě-chů v komplikovaných podmínkách. Zadání znělo „zjistit mož-nosti rozvojových potřeb sekce“. Teprve z této aktivity bych měldostat závěrečnou zprávu, která navrhne, kde má systém sla-biny, kde by šel zlepšit, a doporučí kroky, jakým způsobem byse to mělo udělat. Pak bude na mém zvážení, na tom, jak všezapadne do celého organismu ministerstva, která doporučeníbudu a která nebudu akceptovat.

Jde tedy vlastně o optimalizaci chodu sekce...Ano. Od samého počátku totiž vidím, že je tady obecně

obrovský objem práce. Ale zdá se mi, že řada dokumentů

�����

���������������������������� �������� ������������������������������������

�������� �����������������������������������

����������� ���!"�

�#$��%��������������� �����������������������������������&

'�( �����������)������%�%������

�!*����+������������������������������������������������������,

$� ���*����!���������#$�������������������������������-

�#$� �!%�������� ��*������.����%����

��)������%���������������������������������������������������-

/�����*������!������ �� ���� ����� �0��*��

��� ��%������������%�+�� ����������������������������1

2���*����#$����!*��3�������������������

��������%�������*�����%�!�����4�

��$ %������%�������������������������������������������������5

6��%*��3�������������������������������������������������5

!��"�������7��!���*���8���� ��������3����%��� ���

9��3���:;6�2���2������3���:%��� ��������������<

#���$��%�����8��0�����3������4��� �������� ������ ������&

&�"����'���$�����=� �!� ������� ���������2�*���%��

� �� ��3�������� 3�9��� ���� ����

����3 �����(����������%�! �� ���������������������,

>������� ����������������������� �(����������5

?��)� ���*�9��3����� �������������*�� �����

������ ���������������� ����������@ �������77

������ ��������������������������%�

� ������ ����������������������������������������������������7&

������ �A�( �!����������3���������3�

2���3���� ���������������������������������������������������7,

B�!�����3 ���3�� ����% ��3���� ���

��� ����� �������������������������������������������������������7-

C����� *%��!���+������(��3���3 �(�

� ���������� ��������������������������������������������������75

Únor 2003 Ročník XIII Číslo 2

ČASOPIS SE TISKNE NA RECYKLOVANÉM PAPÍRU

Ministr Libor Ambrozek na tiskové konferenci k „ekologizaci“ provozuMŽP. K článku na str. 4. Foto J. Plamínková

7 D� �������#$�7E7FFG

a materiálů, které zde obí-hají, má nestejnou důleži-tost, a přitom zde nenídostatečně řešena otázkapriorit. Je třeba vytvořitprostor pro koncepčnía strategickou činnost naúkor papírování. A takémám pocit, že někteří lidémají mimořádně mnohopráce, několikanásobněvíc než jiní. Proto bychchtěl činnosti rozdělit tak,aby to bylo – řekněme –méně nespravedlivé. Nej-de o konkrétní osoby, ale

o to, aby systém fungoval, aby se především dělaly tyvěci, které jsou zásadní a prioritní, aby se omezily tyneskutečné stohy papíru, které si tu vzájemně pře-dáváme a zapisujeme do pošty, abychom víc využí-vali prostředky, které na ministerstvu jsou, třeba elek-tronické propojení a podobně.

Také mám pocit, že sekretariát sekce a náměstka,který sekci řídí, by měl celou řadu věcí řešit sám.Tady na sekci se zavedlo, že veškeré materiály sez úrovně náměstka posílaly dál dolů a řešily seněkde na odborech. Odbory jsou samozřejmězákladní stavební kameny ministerstva, ale nepo-chybně jsou materiály, a není jich málo, které lzevyřídit už o ten stupínek výš a pouze o nich lidi naodborech informovat, aby měli příslušné informacek dispozici. Tím by se ušetřilo poměrně hodně času.Mojí snahou prostě je najít co nejefektivnější systém,který bude schopen „sežvýkávat“ tu každodenníagendu, abychom se pokusili vymanit aspoň v tom,co můžeme ovlivnit, z takového toho permanentníhohašení požárů. Chtěl bych, abychom měli na pod-statné věci čas, abychom si je mohli důkladně pro-mýšlet.

Dále mám představu, že bychom měli daleko víca hlouběji spolupracovat s přímo řízenými organiza-cemi, ať již je to Agentura ochrany přírody a krajiny,Správa CHKO, správy národních parků nebo Vý-zkumný ústav pro krajinu a okrasné zahradnictvív Průhonicích. Tyto organizace mají svůj potenciál,který by se mohl více využívat, a navíc mám pocit,že by bylo vhodné, aby rozhodnutí, která se přímotěchto institucí dotýkají, byla přijímána tak, aby mělimožnost se k nim vyjadřovat. To znamená, že bychse chtěl setkávat častěji s řediteli těchto institucí.

Přišel jste z České inspekce životního pro-středí. Pomáhá vám tato skutečnost ve vašípráci?

Určitě, o tom jsem přesvědčen. Vidím věciz pohledu inspektora. A inspektor „přes životní pro-středí“ je člověk, který velmi intenzivně – v resortusnad nejintenzivněji – vnímá, jak zákony, které mámeprosazovat, v praxi opravdu fungují. Někdy se zdá, ženějaké rozhodnutí nemá chybu, a ono formálně anivěcně při přečtení chybu nemá, ale pak se může uká-zat v praxi, že z nějakého důvodu nefunguje, že jetam nějaký problém. A to inspektor vidí, protože ses tím každodenně setkává. V tom vidím obrovskou

výhodu, že mám přímou zpětnou vazbu z terénu, jakrozhodování na úrovni ministerstva funguje. Stejnětak mám informace o tom, jak reagují a fungují insti-tuce v resortu v této oblasti, protože Inspekce se bezjejich práce neobejde, je tam celá řada praktickýchzkušeností a vím, které oblasti umíme dobře a kteréméně dobře. To mi samozřejmě umožňuje lépe teďstanovit zmíněné priority a dále se opřít do toho, coještě není v takovém stavu, v jakém by mělo být.

Jednou z nejdůležitějších věcí, které v sou-časné době ve vaší sekci probíhají, je novelazákona č. 114, o ochraně přírody a krajiny, která jenyní v Parlamentu. Mohl byste stručně shrnoutvýznam této novely?

Troufám si říci, že je to asi nejzásadnější věc, kte-rou máme na stole. Hlavním důvodem novely zákonač. 114 je implementace dvou evropských směrnic,a sice Směrnice o ptácích a Směrnice o stanovištích.Jde o známou soustavu NATURA 2000, která přibli-žuje systém ochrany přírody evropskému standardu,což je pro nás dost zásadní přerod. Snažíme se conejvíce využít toho, co už jsme v zákoně měli, aby senezavádělo příliš mnoho úplně nových věcí. Zdá senám to lepší z důvodu kontinuity a také proto, aby-chom nevytvářeli překrývající se sítě území, kdeobčan nebude přesně vědět, co je co. Ale myslím, žepravidla, která jsou směrnicemi dána a která teďvkládáme do zákona, jsou pro ochranu přírody nejenobrovským závazkem, ale rovněž i obrovskou příleži-tostí, a my bychom ji neradi promarnili. Jsem pře-svědčen o tom, že to může nastartovat nový pohledi ostatních institucí a lidí na ochranu přírody, protožes implementací NATURY 2000 je spojena celá řadadalších aktivit a vše je navzájem provázané. Teď senapř. hodně bavíme o dotační politice Evropské unie,o agroenvironmentálních programech a dalšíchvěcech, které s Naturou mohou souviset. Mohlo byse podařit nalézt ke spokojenosti všech takovýmodel, který zaručí splnění cílů Natury: zachovatnebo zlepšit, ale nezhoršit to, co se vybere do sou-stavy, a současně aby to nebylo příliš na úkor někohojiného.

V novele zákona je ale – kromě věcí souvisejí-cích s Naturou – také nově ustanovena centrálníspráva ochrany přírody.

Jsem rád, že jste ji zmínila, a rovnou se opřuo slova „centrální správa“, protože to je věc, která jenyní hodně diskutovaná a ne vždy přesně chápaná.Skutečně se tam navrhuje Správa ochrany přírodyjako orgán, který má na starosti chráněná územía chráněné druhy na území České republiky. Když seto takto řekne, může se zdát, že jde o centralizacia občas jsme z toho i obviňováni, ale ve skutečnostito tak vůbec není.Víte, že nyní existuje 24 správ chrá-něných krajinných oblastí a existuje jejich centrálníúřad, který se jmenuje Správa CHKO, sídlí v Prazea řídí je. Problém je ale v tom, že tato Správa CHKOnemá postavení správního úřadu. To znamená, žesjednocování státní správy v jednotlivých správáchCHKO je tím pádem podstatně složitější. My se sna-žíme přizpůsobit tento status quo nové legislativěv souvislosti se změnou administrativní struktury

RNDr. Ladislav Miko, Dr.

D� �������#$�7E7FFG G

státu. Snažíme se, aby se dnešní Správa CHKO stalasprávním úřadem, s tím, že zůstane zachováno 24správ CHKO, které budou nadále regionálně působitjako dosud, ale budou regionálními pracovišti tétoSprávy ochrany přírody.

Druhá věc, která jasně ukazuje na to, že nejdeo centralizaci, ale naopak o dekoncentraci, ne-lidecentralizaci některých kompetencí, je to, že se natuto Správu ochrany přírody přesunou některé kom-petence, které má dnes ministerstvo. Nyní např. u kri-ticky a silně ohrožených druhů vydává výjimky zezákona Ministerstvo životního prostředí a nikomu tonikdy nepřišlo divné. My chceme tuto centrální kom-petenci z důvodu odbornosti přesunout na Správuochrany přírody, zejména proto, že tam by se mělikoncentrovat odborníci. My tak vlastně budujemea dotváříme specializovanou státní správu v ochraněpřírody, což je mimo jiné i jeden z bodů programo-vého prohlášení vlády.

Třetím okruhem je veškerá péče o „naturová“území, protože někdo se o ně po jejich vyhlášení sta-rat musí. Měli jsme volbu – buď to nechat na minis-terstvu, nebo tím někoho pověřit. A protože se jednáo vysoce odborné a poměrně komplikované věci,které vyžadují dostatečnou kapacitu, tak to opět budedělat Správa ochrany přírody. Mimo jiné i proto, žeNATURA 2000 se bude ve velmi významné míře pře-krývat se stávající sítí chráněných území. To je tedyv kostce vysvětlení, proč se název mění na Správuochrany přírody, protože u chráněných druhů nebudepůsobnost samozřejmě jen na území CHKO, alei všude jinde, a navíc do toho přijdou zmíněná „natu-rová“ území.

Ale proč do tohoto systému tedy nejsou zahr-nuty i národní parky?

Otázka národních parků je poněkud složitá, pro-tože mají jiný statut než CHKO. My jsme se toutomyšlenkou zabývali, ale v prostoru, který jsme měli,nebylo dost času na projednání všech souvislostía přípravu tak, aby byl výsledek kvalitní. Vše se totižmusí projednat s našimi partnery v resortech, přede-vším s resortem zemědělství, a samozřejmě také sesprávami parků.

Jsme si vědomi toho, že systémově by jejich zařa-zení asi bylo správné, asi by tam patřilo, ale na dru-hou stranu jsme měli velmi krátký termín a čas na pří-pravu novely tak, abychom stihli závazek Českérepubliky přijmout příslušnou legislativu včas. Je tootázka dalších jednání, nebo se může něco podob-ného objevit v průběhu projednávání v Parlamentu,a můžeme ještě řadu těch věcí dopilovat.

Jakou roli bude v nové situaci hrát Agenturaochrany přírody a krajiny? AOPK přece děláhodně věcí, které se týkají Natury...

Dělají mapování, a to budou při přípravě sítě dělatdál. Ale až dojde k vytvoření národního seznamua potom k vyhlášení území, tak je někdo bude musetspravovat. A to by právě měla garantovat Správaochrany přírody. Po linii správní a managementovétedy bude mít tato území na starosti Správa ochranypřírody, po linii monitoringu a odborného výzkumu bytam měla mít slovo Agentura.

Jak to vypadá s vyhlašováním nových chráně-ných krajinných oblastí?

Zatím jsme velmi šťastni, že se povedlo rozšířitČeský ráj. Na dalších věcech se pracuje, připravujíse, diskutuje se o nich, ale neočekávám, že by sezde v nejbližší době něco zásadního stalo. Teď věnu-jeme skoro veškerou kapacitu „stočtrnáctce“ a agro-environmentálním programům, což jsou pro nás nej-vyšší priority. Navíc všechny další kroky budouzáviset na tom, jakou podobu nakonec zákon č. 114bude mít.

Dvě kauzy, o nichž se v poslední době hodněhovoří, se týkají lyžařů. Jde o Praděd a Lysouhoru. Jak se vyvíjejí?

V kauze Praděd existuje rozhodnutí soudu, kterédalo za pravdu majiteli vleku a vrátilo nám věck novému projednání. Snažíme se v souladu sesoudním rozhodnutím věc znovu posoudit a rozhod-nout. Je to poměrně velmi komplikovaná kauza. Najednu stranu jsme v národní přírodní rezervaci, nadruhou stranu před pěti nebo šesti lety ochrana pří-rody dala souhlas s tím, že tam bylo investovánoobrovské množství peněz, a tyto věci se nějakýmzpůsobem musí zohlednit. Samozřejmě ale pod-statné je, do jaké míry tam lidská činnost poškozujepřírodní prostředí, do jaké míry to je vratné či nikoli,co vše se musí udělat pro regeneraci atd. My jsmepoté, co jsme dostali rozhodnutí soudu, nechali oběsporná stanoviska k posouzení znalci, který lokalituperfektně zná a který tam prováděl řadu let výzkum.Uvidíme, jak jeho posudek dopadne, protože tobude rozhodující pro nové posouzení ve věci.

Co se týče Lysé hory, tak tam už padlo rozhodnutí,že u jižní sjezdovky se provoz povolí. U kontroverz-nější severní, která byla v neprávním stavu na lesnímpůdním fondu, se pan ministr rozhodl neudělitvýjimku ze zákona a trvá na tom, aby zde došlok zalesnění (podrobněji viz článek na str. 6, pozn.red.). Tam totiž největší škody nezpůsobují lyžaři, alefakt, že je to odlesněno, a tudíž si tam v létě turistézkracují cestu, jezdí tam motokrosové motorky, kolaatd. Mám za to, že bude-li tam les, tak se problémyvyřeší. Vzhledem k charakteru terénu se to přitomdotkne jen malého počtu lyžařů.

Poslední otázka. Jako čertík z krabičky už nanás víc než čtrnáct let vyskakuje lanovka naSněžku. Jak to s ní vypadá?

Tam je teď po volbách nová situace. Navštívil jsemKRNAP a byl jsem informován o jednáních s Pecípod Sněžkou. V Peci je teď nový starosta a novézastupitelstvo a bude nutné se s nimi sejít a jednat.Správa parku připravuje sborník, kde vedle sebebudou ležet názory města Pec a správy národníhoparku na možnosti řešení. Stále to není dořešené.V krajní variantě se uvažuje o tom, že by byla zacho-vána lanovka ve stávající trase. Nechci ale říkatžádný definitivní názor, pro nás je teď podstatné dis-kutovat s novým zastupitelstvem a starostou, najítmetodou vstřícné komunikace nějaké společné bodya o těch začít jednat.

Děkuji za rozhovor.18. 12. 2002, aktualizace 14. 1. 2003

ROZH

OVO

R M

ĚSÍC

E

& D� �������#$�7E7FFG

PAPÍRMinisterstvo životního prostředí využívá při své čin-

nosti recyklovaný papír již delší dobu. Do vydání nej-novějšího příkazu ministra se jednalo o část kance-lářského papíru a veškeré dopisní obálky. Odnynějška už MŽP bude používat výhradně recyklo-vaný papír jak v kancelářích, tak například na výrobuvizitek svých zaměstnanců.

Kromě toho samozřejmě MŽP používá recyklo-vaný papír i mimo kanceláře – např. papírové utěrky,ubrousky či toaletní papír – vše od výrobců, kteří zís-kali pro tyto produkty známku Ekologicky šetrný výro-bek.

Používání recyklovaného papíru znamená proživotní prostředí mj.:

✓ Úsporu vody a primárních surovin✓ Není třeba zaplňovat skládky TKO, případně

budovat nové spalovny TKO✓ Při výrobě dochází k menšímu znečištění život-

ního prostředí než při výrobě nerecyklovanéhopapíru

✓ Recyklace je v celkové bilanci méně energetickynáročná než výroba nerecyklovaného papíru

✓ Možnost opakované recyklace multiplikuje úspor-ný efektRecyklovaný kancelářský papír je navíc lacinější

než papír nerecyklovaný. Ministerstvo životního pro-středí tak přechodem na recyklovaný papír ušetří zarok více než 600 000 korun. O tom svědčí tabulkas přehledem cen papíru, nakupovaného MŽP:

#����(��� �$)�'�����*������������ ��"��������$�����+��,-������'���$)������

Ministr životního prostředí RNDr. Libor Ambrozek podepsal počátkem prosince 2002 příkaz, kterýpovede ke zvýšení environmentální šetrnosti provozu ministerstva. Na MŽP se tak zavádí používánírecyklovaného papíru pro úřední potřebu včetně obálek, ale také pro tisk vizitek. Dalším bodem jeustanovení o používání vratných nápojových obalů. Konečně nový příkaz navazuje na již platnépředpisy o podpoře používání ekologicky šetrných výrobků.

Nerecyklovaný Recyklovaný Spotřeba / rok Úspora / rok

A4/500 listů 137,– 89,– 11 181 536 688,–A3/500 listů 274,– 178,50 418 39 919,–Vizitky 2,50 1,50 50 000 50 000,–Celková úspora 626 607,–

Celosvětovým trendem, patrným zejména v ze-mích OECD, je zvyšování spotřeby papíru. V ČR sepředpokládá růst z roční spotřeby 90 kg papíru naosobu a rok v roce 2000 na 120 kg na osobu a rokv roce 2005. Zvyšování spotřeby recyklovanéhopapíru na úkor papíru nerecyklovaného vede ke sni-žování produkce odpadů, což je jak prioritou odpa-dové politiky EU, tak českého zákona o odpadechi připravovaného Plánu odpadového hospodářstvíČR.

Tomu odpovídají i závazky samotného papíren-ského průmyslu. V ČR se zavázal Svaz průmyslupapíru a celulózy v roce 1999 mj. k tomu, že bude„zvyšovat podíl sběrového papíru ve svých výrobcícha podporovat společné úsilí ke zvýšení recyklacepapíru do optimální úrovně podle životního cykluvlákna“.

Recyklovaný papír se používá v úřadech Evropskékomise a řadě zemí EU (například inspekce ŽPv Nizozemí).

K recyklovanému papíru jako perspektivě svéhooboru se hlásí i Konfederace evropského papíren-ského průmyslu (CEPI), která se zavázala, že v roce2005 bude při své výrobě z 56 % využívat sběrovýpapír. Za zaznamenání stojí i nárůst využití sběro-vého papíru v rámci CEPI v posledních letech. V roce2000 to bylo 49,7 %, v roce 2001 už 52,1 %.

Údaje v tis. t 2000 2000(zdroj CEPI) Sběr celkem % ze spotřeby

Rakousko 1321 96,7Belgie 1640 19,1Dánsko 698 28,6Finsko 734 62,8Francie 5302 50,2Německo 13499 56,5Řecko 426 31,1Irsko 85 10,3Itálie 4096 42,2Holandsko 2182 65,9Portugalsko 507 39,2Španělsko 3273 56,1Švédsko 1460 78,8Anglie 5300 32,9Celkově EU 40523 49,7 (2001: 52,1)Česká rep. 389 38,6Maďarsko 275 43,7Norsko 512 36,9Slovensko 148 75,5Švýcarsko 1113 63,6

D� �������#$�7E7FFG ,

S používáním recyklovaného papíru souhlasilii dodavatelé kancelářské techniky. Podmínkou jedodržení potřebných technických parametrů používa-ného kancelářského papíru a zajištění kvalitní a čas-tější údržby tiskáren a kopírek z důvodu vyšší praš-nosti. „Bezproblémový provoz s recyklovanýmpapírem mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Našespolečnost je nositelem certifikátu ISO 14000 a tiskna recyklovaný papír je standardní záležitostí,“ odpo-věděl na dotaz MŽP například zástupce společnostiHewlett-Packard, technický konzultant Tomáš Kugler.

Své zkušenosti s používáním recyklovaného papírupro úřední provoz chce MŽP pravidelně vyhodnoco-vat, první hodnocení proběhne v polovině března.

EKOLOGICKY ŠETRNÝ VÝROBEKV oblasti používání ekologicky šetr-

ných výrobků nejnovější příkaz minis-tra navazuje na dva již platné předpisy.Prvním z nich je příkaz ministrač. 13/1998 z 1. června 1998, druhýmpak Usnesení vlády ČR č. 720/2000

z 19. července 2000.MŽP v současné době nakupuje a využívá násle-

dující výrobky, kterým byla udělena známka „Ekolo-gicky šetrný výrobek“:

● Čisticí prostředek Lena Natur ● Tekuté mýdlo Rubín ● Recyklované papírové ručníky● Toaletní papír● Ubrousky recyklované ● Barvy ředitelné vodou, malířské barvy● Úsporné žárovky

Ecolabellingový program označování environmen-tálně šetrných produktů začal v České republice udě-lením první známky Ekologicky šetrný výrobek dne 7. června 1994. Do současnosti byla tato značkaudělena 275 výrobkům od 55 výrobců.

VRATNÉ OBALYPříkaz ministra také ukládá jednotlivým útvarům

ministerstva pro nejrůznější veřejné akce a pracovníjednání používat výhradně vratné nápojové obaly.

Informace lze dále získat na následujících inter-netových stránkách:Agentura pro ekologicky šetrné výrobky –

http://www.ceu.cz/esvArnika: Šetrné papírování –

http://papir.arnika.orgConfederation of European Paper Industries –

http://www.cepi.orgEuropean Recovered Paper Council –

http://www.paperrecovery.orgHnutí DUHA: Vratné lahve –

http://www.hnutiduha.cz/aktivity/odpady/lahve.htmPaper On-Line – http://www.paperonline.orgSTEP – Síť ekologických poraden –

http://www.ekoporadna.czSvaz průmyslu papíru a celulózy –

http://www.sppac.cz(z materiálů tiskového oddělení MŽP)

AKTU

ALIT

Y

„Ekovýrobky“ používané na MŽP Foto J. Plamínková

Od prosince opět skupinky speciálně vyškolenýchdobrovolných spolupracovníků Hnutí DUHA, Sdru-žení Beskydčan a Českého svazu ochránců přírodymonitorují terén v Beskydech,kde se vyskytují chráněnéšelmy: vlci, rysi a medvědi. Svojípřítomností mají odradit mys-livce od ilegálního lovu šelema zároveň vyhledávat nástrahy,které lovci na vzácná zvířatapřipravují. Ilegální lov je hlavnípřekážkou obnovení populacíohrožených šelem, jež se semv posledních letech vracejí zeSlovenska. Odborníci přitompoukazují na to, že viditelná pří-tomnost většího počtu osob, které v regionu případnépytláctví sledují, může sehrát preventivní roli.

V minulých letech hlídky získaly podrobné infor-mace o pohybu vzácných zvířat v Beskydech a pře-devším nalezly a zajistily zničení řady újedí – náv-

nad, na které myslivci vzácné šelmy loví.Několikaletý projekt přináší výsledky: v roce 2002

se vlkům v Beskydech podařilo vyvést mladé.Pytlačení ale zcela neskon-

čilo. V prosinci 2002 nedalekoobce Krásná uhynula nanásledky postřelení rysice.Hnutí DUHA proto hlídky, kterése doposud zaměřovaly nacentrální Beskydy, rozšiřuje dodalších míst, kde docházík lovu: okolí Jablunkovaa oblasti Makyty v Javorníkách.

Šíření šelem je důležité proudržení únosné výše populacíspárkaté zvěře. Přemnožení

jeleni a srnci spásáním semenáčků poškozují přede-vším listnaté lesy a brání jejich přirozené obnově.

(z tiskové zprávy Hnutí Duha)Kontakt: Miroslav Kutal, tel. 585-228-584

Igor Genda, tel. 604-234526

.�/���������������� ��������'����%����0���

- D� �������#$�7E7FFG

S platností od 16. prosince 2002 ministr životníhoprostředí Libor Ambrozek jmenoval svým náměst-kem a ředitelem sekce zahraničních vazebIng. JUDr. Tomáše Novotného. JUDr. Jan Dusík,který byl dosud pověřen řízením sekce, zůstává ředi-telem odboru evropské integrace.

Ing. JUDr. Tomáš Novotný vystudoval Fakultumezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické

v Praze se specializací na mezinárodní politikua Evropskou unii a Právnickou fakultu Univerzity Kar-lovy v Praze se specializací na právo Evropskýchspolečenství. Od září 2000 až dosud pracoval jakonáměstek ředitele Státního fondu životního prostředípro zahraniční vztahy. Ing. JUDr. Tomáš Novotný ječlenem ČSSD.

(z materiálů tiskového oddělení MŽP)

Ministr životního prostředí Libor Ambrozek dospělk rozhodnutí o lyžování na Lysé hoře v Beskydech.Lyžovat se může za dodržení určitých podmínek namalé jižní sjezdovceLysé hory. Provozvelké severní sjez-dovky se nepovoluje.Proti rozhodnutí se jižnení možné odvolat [1].

Provoz jižní sjezdovkyje povolen za dodrženíurčitých přísných podmí-nek – například mini-mální výška sněhovépokrývky musí být40 cm, hranice trati budevymezena bariérami,aby nedocházelo k po-škozování okolního lesa,musí být dořešeno par-kování vozidel.

„Posuzoval jsem celýpřípad velmi pečlivě.Zatímco provoz jižnísjezdovky je za dodrženípřísných podmínek propřírodu únosný, severnísjezdovka představujepro horský ekosystémriziko, které není opod-statněné“, dodává mi-nistr životního prostředíLibor Ambrozek.

Severní sjezdovka senachází v oblasti přiro-zených horských smrčinv Beskydech ve vzác-ném 8. vegetačnímstupni. Tím, že je povrchsjezdovky vykácen, jeokolní les ohrožen postupným rozvratem. Pro uni-kátní horskou přírodu je proto vhodnější celou plochuzalesnit – zamezí se tak nejen rozpadu lesa, alei poškozování půdního povrchu cyklisty během let-ních měsíců. Zalesnění požaduje i Správa CHKO

Beskydy. Navíc je trať pro svou extrémní náročnostvyužívána jen omezeným počtem lyžařů. Dalšízásahy, které lze očekávat při obnovení provozu sjez-

dovky – například par-kovací plochy, úpravysvahu – by nadálepoškozovaly křehký hor-ský ekosystém. Proto sevýjimka pro provoz neu-děluje.

Provoz severní sjez-dovky je sporný již řadulet. Nikdy nebylo prove-deno vynětí sjezdovkyz lesního půdního fondu.Navíc od účinnostizákona o ochraně pří-rody a krajiny nebylovyužívání území uve-deno do souladu s usta-noveními tohoto zákona– na provoz nebylanikdy udělena výjimka,která je ovšem v 1. zóněCHKO nutná.

Poznámka:[1] Pro provoz sjezdo-

vek je nutná výjimka zezákona o ochraně pří-rody a krajiny, protožese nacházejí v přírodněnejcennější první zóněChráněné krajinnéoblasti Beskydy. Ministrživotního prostředí nynírozhodoval o takzvanémrozkladu, který podaloproti původnímu rozhod-nutí ministerstva občan-

ské sdružení Beskydčan. Rozhodnutí ministra život-ního prostředí Libora Ambrozka doposud nenabyloprávní moci.

(z materiálů tiskového oddělení MŽP)

-�����%�������� ����������������� ���������$����)��

������������� ���������$����)�������������� ��%������1 �����)�������� ����

D� �������#$�7E7FFG 1

Příprava regionálních seznamů priorit bylazahájena v červnu 1998, kdy byly územní odboryMŽP a oblastní inspektoráty ČIŽP požádány o spolu-práci při přípravě přehledů lokalit, u nichž je odstraňo-vání starých ekologických zátěží v rámci jednotlivýchúzemních působností prioritní, a to bez ohledu na to,existoval-li v té době pro jejich odstranění zdroj finan-cování. Územní odbory MŽP spolupracovaly s přísluš-nými okresními úřady. Při dalším stupni hodnocení rizi-kovosti zátěží jednotlivých lokalit byla s cílem zvýšitsrovnatelnost výsledků využita následující kritérias postupně klesající vahou:1. prokázané nebo pravděpodobné ohrožení zdroje

pitné vody pro hromadné zásobování obyvatelstva,2. prokázané nebo pravděpodobné ohrožení zdroje

pitné vody pro lokální zásobování obyvatel,3. nebezpečnost kontaminace – chemický typ znečiš-

tění, 4. rozsah kontaminovaného území, počet zasažených

podniků, hromadné znečištění areálů či průmyslo-vých zón,

5. migrovatelnost – geologické a hydrogeologické pod-mínky na lokalitě.Výsledný index priority byl stanoven součtem bodo-

vého ohodnocení (od 1 do 10) u jednotlivých kritérií povynásobení váhou kritéria.

Vyhodnocené a vedením MŽP schválené seznamyregionálních priorit byly předány k dispozici Fondunárodního majetku, aby na ně mohl být brán zřetel připřípravách dalších výběrových řízení na dodavateleanalýz rizika či sanačních prací. Byly rovněž předányvšem ÚO MŽP (nyní OVSS MŽP), všem OI ČIŽPa Ministerstvu financí. Ve zkrácené podobě bylyseznamy pro potřebu širší veřejnosti poprvé vydányv roce 2000.

Stanovení priorit vyplývá z usnesení vlády č. 51 zedne 10. ledna 2001 a je zdůvodněno v Příloze

k tomuto usnesení vlády – „Zásady vypořádání ekolo-gických závazků vzniklých před privatizací“.

Na základě nových informací byla na podzim roku2001 zadána aktualizace regionálních seznamůpriorit pro odstraňování starých ekologických zátěží.Byla provedena s cílem získat maximum podkladů odokresních úřadů, jejichž činnost skončila k 31. 12.2002. Hodnocení probíhalo stejným způsobem jako připředchozím zpracování. Aktualizace seznamů prioritbyla realizována v těsné spolupráci s ředitelstvíma jednotlivými inspektoráty České inspekce životníhoprostředí, s jednotlivými odbory výkonu státní správyMŽP, s jednotlivými okresními úřady a s jednotlivýmipracovníky odboru ekologických škod Ministerstvaživotního prostředí. Zkrácená verze Seznamu Prioritbyla vydána v říjnu 2002 a je ještě k dispozici naodboru ekologických škod.Výtisky se seznamy byly jižpředány ČIŽP, všem odborům výkonu státní správyMŽP a Fondu národního majetku.

Plná verze seznamu Priorit je ke stažení připra-vena na webové stránce OEŠ na adrese:http://www.env.cz/env.nsf/ochrana?OpenFrameSet –Priority – aktualizace k 30. 10. 2002.

Tato plná verze seznamu Priorit obsahuje kroměaktualizovaných údajů k majetkoprávním, finančníma ekologickým otázkám rovněž pro porovnání hodnotypriorit z původních seznamů z roku 2000. V některýchpřípadech došlo k zvýšení, popř. ke snížení hodnocení.Stalo se tak na základě aktualizace informací o lokali-tách. V případě ukončení sanace a minimalizace zbyt-kové kontaminace byla priorita, při souhlasu všechhodnotitelů, snížena na 1. Seznam priorit rovněž obsa-huje ke každé lokalitě odkaz na instituce, které se natvorbě záznamu k lokalitě podílely.

RNDr. Jan Gruntorád, CSc.editor seznamu,

odbor ekologických škod MŽP

��(���%���������� �$�������$��������2��%�������*��������(���*���0��

Regionální centrum EIA s.r.o.ve spolupráci s

MŽP, krajem Moravskoslezským, městy Ostrava a ZlínVás zve na 4. celostátní konferenci

�����������pořádanou pod záštitou Ing. Ivany Jiráskové, náměstkyně ministra životního prostředí ČR

a Ing. Zdislava Wantuly, zástupce hejtmana Moravskoslezského kraje

ve dnech 18. – 19. března 2003, Ostrava – hotel Atom

Konference bude zaměřena na výměnu zkušeností se zákonem č. 100/2001 Sb., na diskusi k metodice i praxi uskutečněných strategických posouzení (SEA)

na celostátní i regionální úrovni a na nové trendy v procesech EIA/SEA.

Bližší informace lze získat na tel. č.: 596 114 440; e-mailem: fidlerova@rceia.cz; www.rceia.cz

5 D� �������#$�7E7FFG

����%���������������� ���������$����)�������%���$������� ���3�������������*���������%���*��������#4���-���������

Toto tradiční předvánoční setkání bylo zaměřenéna výměnu informací a posílení vzájemných dobrýchvztahů a kontaktů mezi oběma stranami. Letospoprvé měli možnost se ho zúčastnit také zástupcivelvyslanectví kandidátských zemí.

Celé setkání moderoval JUDr. Jan Dusík, ředitelodboru evropské integrace. Úvodní slovo patřiloIng. JUDr. Tomáši Novotnému, který měl možnostpředstavit se jakožto „nově“ jmenovaný náměstekministra a ředitel sekce zahraničních vazeb a infor-movat o prioritách mezinárodních aktivit Ministerstvaživotního prostředí v nadcházejícím roce. První polo-vina setkání byla věnována tématům souvisejícíms právě ukončeným vyjednávacím procesems EU. Zástupce dánského velvyslanectví Karsten B.Nielsen vystoupil na téma Dánské předsednictvía výsledky Kodaňského summitu, v průběhu něhožzrekapituloval základní priority dánského předsednic-tví a zhodnotil výsledky Kodaňského summitu.Zástupce Delegace Evropské komise v ČR Christian

Bourgin promluvil o ukončení přístupovýchjednání ČR do EU z pohledu Evropské unie,o dosažených výsledcích z pohledu ČR infor-moval ředitel odboru Evropské uniea západní Evropy Ministerstva zahraničníchvěcí Ing. Ivan Jančárek.

Druhá část setkání byla věnovánavýhradně oblasti životního prostředí. Jakoprvní vystoupil ředitel odboru evropské inte-grace JUDr. Jan Dusík. Informoval přizvanézástupce velvyslanectví o současném stavuprocesu integrace do EU v oblasti životníhoprostředí. Na něj navázal Ing. Martin Salvet,vedoucí oddělení pro evropskou spolupráci,s informacemi o bilaterální spolupráciv oblasti životního prostředí v roce 2002a s výhledem na rok nadcházející. Problema-tika rozsáhlých srpnových povodní a vyrov-návání se s jejími následky byla dalším velmizajímavým tématem. Souhrnná informace

o projektech ISPA a Phare-twinning v oblasti život-ního prostředí byla podána prostřednictvím VeronikyŠafránkové, MBA, a Ing. Petry Eldood z odboru inte-grovaného financování. Mgr. Dagmar Kubínová,zástupkyně ředitele odboru globálních vztahů, shr-nula průběh a výsledky Světového summitu udržitel-ného rozvoje v Johannesburgu a aktivity Českérepubliky v mezinárodních environmentálních smlou-vách. V závěru setkání vystoupil Bc. Jakub Kašpar,ředitel odboru vnějších vztahů, který seznámilzúčastněné s obsahem a cíly komunikační strategieMinisterstva životního prostředí před vstupem do EU.

Celé setkání proběhlo ve velmi přátelské a pří-jemné atmosféře a přispělo k osvětlení určitých otá-zek v oblasti ochrany životního prostředí i v souvis-losti s procesem vstupu České republiky do EU.

Ing. Silvie Kypusová,odbor evropské integrace MŽP

Dne 18. prosince 2002 se v Kongresovém a vzdělávacím centru v Průhonicích uskutečnilo jižčtvrté setkání Ministerstva životního prostředí se zástupci Delegace Evropské komise a velvy-slanectví členských a kandidátských zemí Evropské unie pod názvem: Fourth Meeting of the Minis-try of Environment with the Representatives of EU Member States and Candidate Countries.

Sedmý ročník benefiční hry Tichá aukce, kteroupravidelně pořádá sdružení pro ekologickou výchovuTereza, se uskutečnil ve čtvrtek 12. 12. 2002 stejnějako v minulých letech v hotelu Renaissance Prague.Sedmdesátka přítomných hostů si zde mohla vybíratz více jak 120 předmětů, které Tereze věnovala řadaumělců a firem. Získaná částka téměř 180 tisíc korunpůjde na podporu ekologické výchovy v Českérepublice.

Příjemným zpestřením slavnostního večera byladražba pozlacené cínové sochy „Kazi“ od akademic-

kého sochaře Olbrama Zoubka, který Tichou aukcipodpořil již poněkolikáté, letos poprvé se však slav-nostního večera také sám osobně zúčastnil. Z dalšíchhostů lze jmenovat známého fotografa a příteleTerezy Romana Sejkota či olomouckou kapeluSwingo. Letos poprvé bylo možné sledovat přenosz Tiché aukce na internetu. Od příštího roku se uva-žuje o možnosti zapojit do dražení předmětů i divákyinternetu.

Patrik Kubas,sdružení Tereza

5���%�������$�����

Účastníci setkání v Průhonicích

D� �������#$�7E7FFG <

678�����%���!��"�����������������������9���� �:&5#����������(����:����

Zasedání se zúčastnilo více než 1200 účastníků,kteří reprezentovali 135 smluvních stran (ze 160 stá-vajících), jednu nečlenskou zemi a množství meziná-rodních a národních institucí a vládních i nevládníchorganizací, jako např. Evropskou komisi, ProgramSpojených národů pro životní prostředí (UNEP), Orga-nizaci OSN pro výživu a zemědělství (FAO), ProgramOSN pro rozvoj (UNDP), Světový svaz ochrany pří-rody (IUCN), Světový fond na ochranu přírody (WWF),Úmluvu o ochraně stěhovavých druhů volně žijícíchživočichů, Organizaci TRAFFIC pro monitorováníobchodu s faunou a flórou, Světovou obchodní organi-zaci (WTO), Asociaci pro mezinárodní leteckou pře-pravu (IATA), Světové sdružení zoo a akvárií (WAZA),Greenpeace a další.

Za Českou republiku se zasedání zúčastnila dele-gace vedená RNDr. Jiřím Jiránkem, CSc., mimořád-ným a zplnomocněným velvyslancem ČR v Chilskérepublice, ve složení RNDr. Ladislav Miko, Dr., náměs-tek ministra životního prostředí – ředitel sekce ochranypřírody a krajiny MŽP, RNDr. Jan Kučera, CSc., a Dipl.Biol. Jiří Mlíkovský, CSc., odborní referenti odboruochrany přírody MŽP.

Na zasedání bylo projednáno 60 návrhů na změnypřílohy I k Úmluvě (kriticky ohrožené druhy; meziná-rodní obchod je zakázán s jedinci z volné přírody)a přílohy II (potenciálně ohrožené druhy; mezinárodníobchod regulován v souladu s principem trvale udrži-telného využívání). Schváleno bylo 44 změn, 7 návrhůbylo odmítnuto a 9 bylo staženo navrhovateli. Všechnyschválené návrhy, jejichž přehled je v příloze, se týkajíexotických druhů, které se nevyskytují v přírodě ČR,a obchod s nimi nemá pro ČR významnější ekono-mický přínos.

Mezi návrhy bylo i několik politicky problematic-kých případů. Japonsku neprošel návrh na odvolánízákazu obchodu s masem dvou druhů velryb. Prokomerční lov velryb je od roku 1986 uplatňovánomoratorium Mezinárodní velrybářské komise (IWC).Toto moratorium podpořila Úmluva v roce 1989 zařa-zením velryb do přílohy I, čili zákazem mezinárodníhoobchodu.Velrybářské země Island, Japonsko a Norskose snaží jak v rámci IWC, tak i CITES zvrátit zákazy,přinejmenším u těch druhů velryb, které jsou relativněhojné. Naopak přísnou ochranu velryb prosazují USA,EU, Austrálie, Nový Zéland a další země. Česká dele-gace zastávala názor, že ochrana velryb spadá přede-vším do kompetence IWC, která je mnohem starší nežCITES a má tudíž z hlediska mezinárodního právapřednost. Dokud IWC neodvolá moratorium na základěodborných studií o stavu populací velryb, neměla by aniCITES odvolávat zákaz mezinárodního obchodu.

S velrybami souvisela i vášnivá diskuse o tom, zdase má Úmluva zabývat též rybami a dalšími živočichy,které jsou předmětem zájmu mořského rybolovu. Něk-teré země, jako Japonsko, Norsko a Island, propagují

názor, že otázky mořského rybolovu jsou výlučněv kompetenci FAO, Úmluvy Organizace spojenýchnárodů o mořském právu (UNCLOS) a dalších regio-nálních dohod o mořském rybolovu. Na zasedání všakpřevládlo mínění, podpořené více než dvěmi třetinamipřítomných stran, že CITES je vhodným nástrojemi pro ochranu mořských živočichů ohroženýchnadměrným rybolovem a že může být dobrým doplňu-jícím nástrojem při řešení současné neblahé situaces mořským rybářstvím. Zasedání doporučilo užší spo-lupráci a diskusi o tomto problému s FAO, IWCa některými dalšími regionálními dohodami o rybolovu.Většinovou podporu dostaly všechny návrhy na zařa-zení komerčně lovených mořských živočichů do přílohk CITES, i když jen některé z nich získaly potřebné 2/3hlasů a byly schváleny.

Tak jako na několika předchozích konferencíchdominovala i tomuto zasedání diskuse o znovuotev-ření obchodu se slonovinou, který Úmluva zakázalav roce 1989. Pět států z jižní Afriky požadovalo povo-lení obchodovat se slonovinou. Zasedání nakonecschválilo pozměněné návrhy Botswany, Namibiea Jihoafrické republiky, které umožní jednorázový pro-dej nahromaděných státních zásob slonoviny pochá-zejících z přirozených úhynů slonů a nucenýchodstřelů a za velmi přísných podmínek, které by mělyzaručit, že obchod nebude mít negativní vliv naochranu slonů v ostatních afrických zemích. Podstatoupodmínek je, že obchod se uskuteční nejdříve v květnu2004 po souhlasném stanovisku Stálého výboru a zapřísné kontroly Sekretariátem CITES. Zasedání tak defacto delegovalo konečné rozhodnutí na Stálý výbor,který musí především zvážit výsledky monitorovánípopulací slonů v souvislosti s pytláctvím a nelegálnímobchodem se slonovinou, které v Africe probíhá jižněkolik let a nebylo dosud dokončeno.Vyvážející zeměse také zavázaly, že veškerý zisk z prodeje slonovinybude použit na programy ochrany slonů a na podporumístních komunit, žijících na územích obývaných slony.Zasedání však neschválilo obdobné návrhy Zambiea Zimbabwe. U Zambie to bylo zřetelně z ochranář-ských důvodů, neboť zambijská populace slonů stáleklesá. Zimbabwe, které nebyl prodej slonoviny povo-len, přestože její návrh byl stejný jako schválené poža-davky Botswany, JAR a Namibie, obvinila ostatní státyz politické zaujatosti, což může podle ní zájmy ochranypřírody jen poškodit. Podle mého názoru si však Zim-babwe může za svůj neúspěch do značné míry sama.Netakticky požadovala tajné hlasování, čehož evi-dentně mnoho delegací využilo k vyjádření nesou-hlasu se současnou vnitropolitickou situací v Zim-babwe. Kdyby se hlasovalo veřejně, většina těchtozemí by se určitě zdržela hlasování a tím by faktickyzimbabwský požadavek nepřímo podpořila, neboť dovýsledků se započítávají pouze hlasy pro a proti. Předzasedáním byla v Santiagu uspořádána konference

Ve dnech 3. – 15. listopadu 2002 se v Santiagu de Chile uskutečnilo 12. zasedání Konferencesmluvních stran Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rost-lin (CITES).

KON

FERE

NCE

�F D� �������#$�7E7FFG

afrických států s populacemi slonů, které téměř jedno-myslně doporučilo návrhy k přijetí. Proti byla pouzeKeňa, která spolu s Indií prosazuje zákaz lovu slonůa úplný zákaz obchodu se slonovinou. Jihoafrickézemě překvapivě podpořila delegace USA, kterávlastně zprostředkovala jednání o pozměněných návr-zích. USA však jasně deklarovaly svůj pokračujícíodmítavý postoj k odvolání celosvětového zákazuobchodu se slonovinou a svoji podporu návrhům Bots-wany, Namibie a JAR zdůvodnily nutností ocenit jejichúspěšné programy ochrany slonů. Evropská unie,která neměla mandát podpořit uvolnění obchodu natomto zasedání a upřednostňovala přesunout rozhod-nutí na příště, se nakonec zdržela hlasování o pozmě-něných návrzích a stejný postoj zaujala i delegace ČR.

Zasedání projednalo dále 59 záležitostí, z nichž nej-důležitějšími byly:● Zvolení nových orgánů, tj. Stálého výboru, Výboru

pro živočichy a Výboru pro faunu. Česká republikabyla zvolena členem Stálého výboru CITES jakojeden ze tří zástupců evropského regionu. Členstvíve Stálém výboru normálně trvá dvě období mezizasedáními Konference smluvních stran, tj. asi 5 let.Stálý výbor je velmi důležitým orgánem Úmluvy,jehož pravomoci byly na zasedání dále posíleny.Konference smluvních stran delegovala na Stálývýbor řadu rozhodovacích pravomocí, např.konečné slovo při povolování jednorázového pro-deje slonoviny třemi jihoafrickými zeměmi.

● Zasedání schválilo hospodaření SekretariátuCITES za minulé období a návrh rozpočtu a člen-ských příspěvků na období 2003 – 2005. Rozpo-čet CITES na uvedené období činí 14 181 000dolarů a ČR bude platit ročně 9 515 dolarů, tj.0,2 % celkové sumy. Největšími přispěvovateli jsouUSA (22 %), Japonsko (19,4 %) Německo (9,7 %)Francie (6,5 %) a Spojené království (5,5 %). Jed-nání o rozpočtu bylo velmi obtížné. Nepříznivě seprojevil vliv současné ekonomické recese a zřetelněnarůstá problém „finanční konkurence“ ze stranyjiných a co do počtu se rychle množících konvencío životním prostředí.

● Jednací řád: Chile a řada zemí včetně ČR navrho-valy omezení nebo zrušení institutu tajného hlaso-vání, které je v rozporu se všeobecně přijímanýmprincipem maximální transparentnosti v záležitos-tech týkajících se ochrany přírody a životního pro-středí. Některé, zejména rozvojové země považujítajné hlasování za možnost vyjádřit svůj názor bezovlivňování mocnějšími státy nebo nevládními orga-nizacemi. Na návrh EU byla diskuse přerušena dopříštího zasedání a Sekretariát CITES spolu se Stá-lým výborem zpracují analýzu používání tajnéhohlasování v jiných úmluvách o životním prostředí.

● Zpráva předsedů Stálého výboru a ostatních odbor-ných a technických výborů.

● Revize Akčního plánu ke zlepšení účinnosti Úmluvy.● Změna názvu Úmluvy: Sekretariát navrhl nový název

– „CITES – Úmluva o obchodu s volně žijícími živo-čichy a planě rostoucími rostlinami“, který by měllépe vyjádřit její obsah. EU a řada dalších zemí návrhoponovaly, neboť hlavním cílem Úmluvy je ochranaohrožených druhů fauny a flóry, což by mělo být vyjá-dřeno názvem. Sekretariát svůj návrh stáhl.

● Informaci o výsledcích Světového summitu o trvaleudržitelném rozvoji (WSSD, Johannesburg 2002)podal Klaus Töpfer, výkonný ředitel UNEP.

● Spolupráce s jinými organizacemi: týkalo se WTO,FAO, Úmluvy pro ochranu živých mořských zdrojůAntarktidy (CCAMLR), Meziamerické úmluvy proochranu mořských želv a Světové velrybářskékomise. Pokud jde o WTO, Sekretariát spolu s někte-rými dalšími globálními úmluvami o ochraně život-ního prostředí usilují o uznání statutu pozorovatelena zasedáních WTO věnovaných otázkám obchoduve vztahu k životnímu prostředí. Česká republika byměla na zasedáních WTO tyto snahy podpořit.

● Návrh Norska na usnesení, které by definovalo ter-mín „trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů“a směřovalo Úmluvu k podpoře mezinárodníhoobchodu, byl odmítnut. Převažuje názor, že Úmluvaje především o ochraně ohrožených druhů a nikolivo podpoře obchodování s nimi a že problém vyme-zení pojmu „trvale udržitelné využívání přírodníchzdrojů“ má řešit Úmluva o biologické rozmanitosti,i když Úmluva CITES se tímto principem řídí.

● Informace o akcích k ochraně mořských želvv Karibském moři.

● Revize a konsolidace stávajících usnesení a roz-hodnutí Konference smluvních stran.

● Národní zprávy.● Vývozní kvóty pro druhy z přílohy I – lovecké trofeje

a předměty osobního charakteru.● Obchod s vlnou vikuní.● Podmínky transportu živých zvířat.● Uplatňování Úmluvy a sankce za její nedodržování:

Sekretariát připravil dokument, shrnující povinnostismluvních stran a možnosti sankcí. Zasedání pově-řilo Stálý výbor, aby záležitost posoudil a připravilnávrhy pro příští konferenci.

● Revize národní legislativy k zabezpečení Úmluvy.Vybrané země s nedostatečnou legislativou by mělypředložit Sekretariátu plán přípravy legislativyCITES nejpozději do 31. 3. 2003. Netýká se ČR,jejíž legislativa je hodnocena jako výborná.

● Problém ověřování dokladů CITES.● Úmluva a její zajištění v Evropské unii.● Urgentní problémy v globální druhové ochraně: med-

vědi; asijské velké kočkovité šelmy; tygři; sloni a slo-novina; nosorožci; antilopa čiru; kytovci; suchozemskéa sladkovodní želvy; žraloci; jeseteři a obchod kaviá-rem; mořští koníčci; ledovky („antarktické tresky“)a další komerčně lovené mořské ryby; mořští sumýši;namibijská rostlina Harpagophytum; mahagon.

● Obchod s exempláři CITES II původem z přírodya exportní kvóty.

● Obchod s biologickými vzorky s časově omezenoudobou trvanlivosti: bylo přijato usnesení ke zjedno-dušení obchodu s takovými vzorky bez dopadu nadivoké populace ohrožených druhů. Jde o malámnožství biologického materiálu, připravenéhočasto syntetickou cestou, pro potřebu biomedicín-ského výzkumu apod. Mexiko, jako mluvčí skupinyzemí s megabiodiversitou, se snažilo tento problémvyužít k otevření diskuse o roli CITES při regulaciobchodu s ohledem na ustanovení Úmluvy o biolo-gické rozmanitosti o právu rozvojových zemí napodíl na zisku z využívání jejich genetických zdrojů.

D� �������#$�7E7FFG ��

Návrh Mexika se však nesetkal s větší podporou,neboť to není předmětem Úmluvy.

● Problematika obchodu s dřevem a dřevinami ohro-žených druhů.

● Usnadnění obchodu s exempláři CITES, které jsouobchodními vzorky, pomocí mezinárodně uznáva-ných celních dokladů typu ATA karnet.

● Harmonizace výjimek pro exempláře osobníhonebo rodinného charakteru: byly doporučeny jedno-tné podmínky usnadňující časté překračování hranicživých exemplářů (oblíbených zvířat a domácíchmazlíčků) ve vlastnictví cestujících osob a pro zru-šení povinnosti dokladů CITES pro některé neživéexempláře osobního a rodinného charakteru. ProČR to bude znamenat zajistit změnu zákonač. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozuohrožených druhů, respektive vyčkat na změnu pří-slušných předpisů Evropské unie.

● Registrace chovných a pěstebních zařízení proexempláře CITES I ke komerčním účelům.

● Registrace vědeckých institucí pro usnadněnívýměny vědeckého materiálu, který je exemplá-řem CITES.

● Kritéria pro změny příloh I a II k Úmluvě se seznamychráněných a ohrožených druhů.

● Problematika léčivých rostlin a tradiční medicíny.● Problematika mořských druhů.● Problematika „bushmeat“.● Lidoopi a jejich ochrana během válečných konfliktů

v Africe.Příští zasedání Konference smluvních stran

Úmluvy se plánuje na podzim 2004 a hostitelskouzemí bude Thajsko.

Shrnutí a analýza výsledků zasedáníÚmluva byla smluvena před třiceti lety proto, „že pro

záchranu určitých druhů volně žijících živočichů a pla-ných rostlin před jejich nadměrnou exploatací meziná-rodním obchodem je nezbytná mezinárodní spolu-práce“ a „že volně žijící živočichové a plané rostlinyjsou ve svých překrásných a mnohotvárných formáchnenahraditelnou součástí přírodních systémů země,které musí být chráněny pro současnou generaci i propříští generace“, jak je doslovně uvedeno v její pream-buli. Některé země v čele s Japonskem se snažíodklonit zaměření Úmluvy od ochrany přírodysměrem k podpoře obchodu s živou přírodoua brání rozšiřování ochrany na další živočichy neborostliny, které jsou předmětem jejich ekonomickýchzájmů (velryby, mořská fauna, mahagon). Zasedánívšak jasně ukázalo, že tyto hlasy jsou v menšině,i když nejsou nevýznamné.

Úmluva zavazuje státy k regulaci mezinárodníhoobchodu tak, „aby byl druh uchován v celém rozsahuvýskytu a na úrovni, která by byla zároveň v souladus jeho úlohou v ekosystémech“ (článek IV, odst. 3CITES), tedy v souladu s tím, co dnes nazýváme prin-cipem trvale udržitelného využívání. Zasedání sevyhnulo snaze o jednoznačnou definici tohotopojmu a přenechalo tento obtížný úkol Úmluvě o bio-logické rozmanitosti (CBD). Je ovšem otázkou, jestliCBD sama cítí potřebu definovat „udržitelné využívání“a, pokud tak v budoucnu někdy učiní, jestli takovádefinice bude využitelná pro řešení současného dile-

matu CITES, kterým je nalezení rozumných proporcímezi obchodem a ochranou přírody v současném glo-balizovaném a zkomercionalizovaném světě.

Zasedání opět potvrdilo, že obchod s živou přírodouje silně emotivní a politickou záležitostí. I když byse Úmluva měla řídit odborně získanými a prověře-nými poznatky o úrovni ohrožení živé přírody,konečné rozhodnutí bývá často ryze politickéa motivované buď pragmaticky nebo emotivně.Nejzřetelnější to bylo během diskuse o slonovině, moř-ské fauně a mahagonu. Jasně se zde projevuje střetdvou koncepcí ochrany přírody. Takzvaní protekci-onisté věří, že příroda má být co nejvíce chráněnapřed zasahováním člověka především pro své vlastníhodnoty, tedy z morálních a filosofických důvodů, a žeby obchod s volně žijícími živočichy a planě rostoucímirostlinami měl být zakázán nebo silně omezen zastriktního dodržování principu trvalé udržitelnosti a přidůrazu na princip předběžné opatrnosti. Jiní propagujíkonzumní přístup k využívání fauny a flóry, přičemžse také zaštiťují principem trvalé udržitelnosti,a obchod chápou jako hlavní motivující ekonomický sti-mul pro ochranu přírody. Podle této druhé koncepcemůže být účinně chráněna jen ta část divoké přírody,která přináší ekonomický zisk, a ochrana jen z morál-ních důvodů nemá v chudších zemích budoucnost.I když zde nelze příliš paušalizovat, je očividné, žeUSA a Evropská unie zastávají spíše protekcionisticképostoje a využívají Úmluvu k vlastní politické propagacisvého kladného přístupu ke globální ochraně životníhoprostředí. Naproti tomu pragmatický přístup upřed-nostňující obchod má např. Japonsko, Norsko a Island,a to hlavně ve vztahu k mořskému rybolovu, a zeměna jihu Afriky v otázkách slonoviny. Podle výsledků hla-sování o jednotlivých sporných návrzích na zasedáníse zdá, že protekcionistický přístup je podporován asidvoutřetinovou většinou smluvních stran.

Ani toto zasedání se nevyhnulo projevům polari-zace světa na bohatý Sever a chudý Jih. Některé roz-vojové země otevřeně označily protekcionisticképozice USA a Evropské unie za projev „ekologickéhoneokolonialismu“. Přitom bohatý Sever prokazujeochotu ustoupit ze svých protekcionistických pozicpředevším tam, kde obchod s divokou přírodou můžemít ekonomický přínos pro chudé rozvojové země, jakse to ukázalo např. i v tak citlivé záležitosti, jako jeobchod se slonovinou.

CITES byla smluvena před třiceti lety jako jednaz prvních moderních mezinárodních konvencí o životnímprostředí a má dnes 160 smluvních stran, takže jevpravdě globálním nástrojem ochrany přírody. Zasedánípotvrdilo, že Úmluva je vnímána jako významný nástrojsvětové strategie ochrany životního prostředí. Úmluva jepoliticky i finančně podporována ze strany Evropskéunie, Spojených států a mnoha dalších zemí a plněníÚmluvy napomáhá řada vládních organizací, např.UNEP, Světová celní organizace a Interpol, a je ostřesledováno mnoha nevládními organizacemi i laickouveřejností. Konference smluvních stran CITES se jiždávno neomezují jen na otázky obchodu s faunou a fló-rou, ale jsou fórem diskuse o všech celosvětových pro-blémech ochrany ohrožených druhů živočichů a rostlin.

RNDr. Jan Kučera, CSc.,odbor ochrany přírody MŽP

�7 D� �������#$�7E7FFG

FAUNA (ŽIVOČICHOVÉ)CHORDATA (STRUNATCI)MAMMALIA (SAVCI)CETACEA (KYTOVCI)Delphinidae (delfínovití) Tursiops truncatus (delfín skákavý) (II) Stanoveny nulové kvóty pro živé exempláře černomoř-

ské populace odebrané z přírody a obchodované k přednostně komerčním účelům.PROBOSCIDEA (CHOBOTNATCI)Elephantidae (slonovití) Loxodonta africana* (slon africký) (II) Pouze pro určité exempláře a populace z Botswany,

Namibie, Jihoafrické republiky a Zimbabwe, ostatní jsou v I. Nově byl povolen jednorázový pro-dej státních zásob surové slonoviny z Botswany (20 000 kg), Namibie (10 000 kg) a JAR (30 000 kg) do země schválené Stálým výborem CITES (pravděpodobně Japonsko), kteránebude slonovinu ani výrobky dále reexportovat. Další podrobnosti a podmínky pro vývozexemplářů z uvedených zemí sdělí na požádání Odbor ochrany přírody MŽP.

ARTIODACTYLA (SUDOKOPYTNÍCI)Camelidae (velbloudovití) Vicugna vicugna* (vikuňa) I ➾ II Platí pouze pro určité populace v Argentině, Bolívii a Chile.

Všechny ostatní exempláře jsou v I.AVES (PTÁCI)RHEIFORMES (NANDUOVÉ)Rheidae (nanduovití) Rhea pennata pennata* (nandu Darwinův, populace v Chile) I ➾ IIPSITTACIFORMES (PAPOUŠCI) Amazona ochrocephala auropalliata (amazoňan žlutokrký, poddruh amazoňana žlutohlavého)

II ➾ IAmazona ochrocephala belizensis (amazoňan belizský, poddruh amazoňana žlutohlavého) II ➾ IAmazona ochrocephala caribea (amazoňan karibský, poddruh amazoňana žlutohlavého) II ➾ IAmazona ochrocephala oratrix (amazoňan velký, poddruh amazoňana žlutohlavého) II ➾ IAmazona ochrocephala parvipes (poddruh amazoňana žlutohlavého) II ➾ IAmazona ochrocephala tresmariae (poddruh amazoňana žlutohlavého) II ➾ IAra couloni (ara horský) II ➾ I

REPTILIA (PLAZI)TESTUDINATA (ŽELVY)Platysternidae (hlavcovití) Platysternon megacephalum (hlavec plochý) 0 ➾ IIEmydidae (emydovití) Annamemys annamensis (želva annamská) 0 ➾ II

Heosemys depressa (želva) 0 ➾ IIHeosemys grandis (želva) 0 ➾ IIHeosemys leytensis (želva) 0 ➾ II

-)������������$)����%���&���&&��9�������������%�������/��������� ��*������ ������� �'������ ���3���������������;:&5#�<=�������/ � �����%��� ����678�����%���!��"������

������������������������(����:��������6>8������$���7??7Poznámky a vysvětlivky:

1. Není-li specifikováno jinak, platí změny v přílohách k Úmluvě ode dne 13. února 2003. V České republicebudou změny právně závazné po novelizaci příslušných příloh k vyhlášce MŽP č. 82/1997 Sb.

2. V přehledu jsou dotčené taxony a příslušné změny uvedeny ve druhém sloupci. Taxony v prvním sloupcijsou uvedeny pouze pro účely systematického zařazení taxonů z druhého sloupce.

3. Pro vyznačení změn jsou použity následující značky:„0 ➾ I“ pro taxony zařazené do přílohy I a nově chráněné Úmluvou,„0 ➾ II“ pro taxony zařazené do přílohy II a nově chráněné Úmluvou,„I ➾ II“ pro taxony přesunuté z přílohy I do přílohy II,„II ➾ 0“ pro taxony vyřazené z přílohy II a pozbyvší ochrany Úmluvou,„II ➾ I“ pro taxony přesunuté z přílohy II do přílohy I,„III ➾ II“ pro taxony přesunuté z přílohy III do přílohy II,„(II)“ pro taxony z přílohy II, u nichž došlo ke změně podmínek obchodu.

4. Směrodatná jsou pouze vědecká („latinská“) jména druhů a ostatních taxonů.5. Přehled byl vypracován podle předběžné verze od Sekretariátu CITES, který může v definitivní verzi

seznamů učinit názvoslovné změny v souladu s nově přijatým standardním zoologickým a botanickýmnázvoslovím.

6. Zkratka „spp.“ se používá k označení všech druhů patřících do vyššího taxonu.7. Hvězdička „*“ uvedená u jména druhu anebo vyššího taxonu značí, že jedna nebo více geograficky oddě-

lených populací, poddruhů nebo druhů daného druhu či taxonu jsou zařazeny v příloze I a že tyto popu-lace, poddruhy nebo druhy jsou vyřazeny z přílohy II.

8. Termín „obchod“ je pro účely Úmluvy definován jako „vývoz, reexport, dovoz a introdukce z moře“.

Přehled změn:

D� �������#$�7E7FFG �G

Heosemys spinosa (želva) 0 ➾ IIHieremys annandalii (želva) 0 ➾ IIKachuga spp.* (želva) 0 ➾ II s výjimkou K. tecta – želva střechovitá, která je v I.Leucocephalon yuwonoi (želva) 0 ➾ IIMauremys mutica (želva) 0 ➾ IIOrlitia borneensis (želva) 0 ➾ IIPyxidea mouhotii (želva) 0 ➾ IISiebenrockiella crassicollis (želva) 0 ➾ II

Testudinidae (želvovití) Pyxis planicauda (želva z Madagaskaru) II ➾ ITrionychidae (kožnatkovití) Chitra spp. (kožnatka) 0 ➾ II

Pelochelys spp. (kožnatka) 0 ➾ IISAURIA (JEŠTĚŘI)Chamaeleonidae (chameleónovití) Brookesia perarmata (chameleonek trpasličí) 0 ➾ I

Brookesia spp.* (chameleónek) 0 ➾ II s výjimkou Brookesia perarmataTeiidae (tejovití) Cnemidophorus hyperythrus (teju oranžovohrdlý) II ➾ 0AMPHIBIA (OBOJŽIVELNÍCI)ANURA (ŽÁBY)Microhylidae (parosničkovití) Scaphiophryne gottlebei (parosnička šperková) 0 ➾ IIELASMOBRANCHII (PŘÍČNOÚSTÍ)ORECTOLOBIFORMES (MALOTLAMCI)Rhincodontidae (veležralokovití) Rhincodon typus (žralok obrovský) 0 ➾ IILAMNIFORMES (OBROUNI)Cetorhinidae (obrounovití) Cetorhinus maximus (žralok veliký) III ➾ IIACTINOPTERYGIISYNGNATHIFORMES (JEHLY)Syngnathidae (jehlovití) Hippocampus spp. (koníček) 0 ➾ II Vstoupí v platnost dne 15. 5. 2004.ARTHROPODA (ČLENOVCI)INSECTA (HMYZ)LEPIDOPTERA (MOTÝLI)Papilionidae (otakárkovití) Atrophaneura jophon (otakárek) 0 ➾ II

Atrophaneura pandiyana (otakárek) 0 ➾ II

FLORA (FLÓRA – ROSTLINY)ARAUCARIACEAE (BLAHOČETOVITÉ) Araucaria araucana (blahočet chilský, araukárie) II ➾ ICACTACEAE (KAKTUSOVITÉ) CACTACEAE spp.* (II) Nově upřesněno, že ustanovením Úmluvy nepodléhají (tj. nejsou exem-

pláři CITES) kaktusy, které jsou barevnými mutanty postrádajícími chlorofyl a roubovanými napodnožích následujících taxonů: Harrisia „Jusbertii“, Hylocereus trigonus nebo Hylocereusundatus.Sclerocactus nyensis (kaktus) II ➾ I

CRASSULACEAE (TUČNOLISTOVITÉ) Dudleya traskiae I ➾ IILILIACEAE (LILIOVITÉ) Aloe thorncroftii (aloe) I ➾ IIMELIACEAE Swietenia macrophylla (svitenie brazilská, mahagon brazilský) III ➾ II Vstoupí v platnost dne

15. 11. 2003.ORCHIDACEAE (VSTAVAČOVITÉ) ORCHIDACEAE spp.* (II) Nově stanoveno, že „uměle vypěstované exempláře hybridů v rámci

rodu Phalaenopsis, včetně jejich mezirodových hybridů, nepodléhají ustanovením Úmluvy, jest-liže: a) jsou exempláře obchodovány v zásilkách sestávajících z jednotlivých kontejnerů (např.krabic, beden nebo palet), který každý obsahuje 100 nebo více rostlin; b) všechny exemplářev jednom kontejneru jsou stejného hybridu, bez žádného přimíchání odlišných hybridů ve stej-ném kontejneru; c) rostliny v jednom kontejneru mohou být snadno rozpoznatelné jako umělevypěstované exempláře tím, že vykazují vysoký stupeň uniformity ve velikosti a stadiu růstu, čis-totu, neporušenost kořenového systému a obecnou nepřítomnost poškození nebo poranění,která by mohla být připisována rostlinám pocházejícím z přírody; d) rostliny nevykazují vlastnostipřírodního původu, jako je poškození hmyzem nebo ostatními živočichy, houby nebo řasy při-chycené na listech, nebo mechanické poškození kořenů, listů nebo jiných částí jako výsledeksběru; a e) zásilky jsou vybaveny dokumentací, jako např. fakturou, která zřetelně stanoví početrostlin, který rod s výjimkou je zahrnut v zásilce, a je podepsána zasilatelem. Rostliny, kterénemají jednoznačný nárok na výjimku, musí být doprovázeny příslušnými doklady CITES.“Aerangis elata/platyphylla (orchidea z Madagaskaru) II ➾ I (Správný název upřesní SekretariátCITES v definitivní verzi.)

OROBANCHACEAE (ZÁRAZOVITÉ) Cistanche deserticola (II) Pro tento druh byla zrušena poznámka #3, takže se Úmluva týkávšech exemplářů, včetně zpracovaných částí a odvozenin (výrobků).

PALMAE (PALMY) Beccariophoenix madagascariensis (palma z Madagaskaru) 0 ➾ IILemurophoenix halleuxii (palma z Madagaskaru) 0 ➾ IIMarojejya darianii (palma z Madagaskaru) 0 ➾ IIRavenea rivularis (palma z Madagaskaru) 0 ➾ IIRavenea louvelii (palma z Madagaskaru) 0 ➾ IISatranala decussilvae (palma z Madagaskaru) 0 ➾ IIVoanioala gerardii (palma z Madagaskaru) 0 ➾ II

PORTULACACEAE (ŠRUCHOVITÉ) Lewisia maguirei II ➾ 0ZYGOPHYLLACEAE (KACIBOVITÉ) Guaiacum spp. (lignum vitae, guayacan, palo santo, železné dřevo) 0 (dva druhy již II) ➾ II

Označuje všechny části a odvozeniny s výjimkou: a) semen a pylu; b) semenáčkových nebotkáňových kultur získaných in vitro, v pevných nebo tekutých médiích a převážených ve steril-ních nádobách; c) řezaných květů uměle vypěstovaných rostlin a d) chemických derivátůa hotových farmaceutických výrobků.

�& D� �������#$�7E7FFG

!��2��*��������#4��� �������$����)��

Na summitu EU v Kodani, který se konal ve dnech 12. – 13. prosince 2002, se České republicepodařilo (spolu s dalšími devíti kandidátskými zeměmi) formálně uzavřít vyjednávání o vstupu doEvropské unie. Sama kapitola Životní prostředí byla ale předběžně uzavřena už v loňském roce, tedy1. června 2001 s tím, že definitivně bylo vyjednávání ke kapitole Životní prostředí ukončeno v listo-padu 2002, kdy byla schválena upravená Společná pozice EU ke směrnici 2001/80/ES o omezeníemisí znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení.

Celkově EU akceptovala České republice v kapi-tole životního prostředí tři žádosti o přechodnáobdobí, a to pro směrnice:■ 91/271/EEC čištění městských odpadních vod

ČR bude muset do 31. 12. 2010 vybudovat kanali-zační systémy a čistírny odpadních vod pro obcea města, která mají 2000 – 10 000 obyvatel. Všechnačeská města s počtem obyvatel nad 10 tisíc už čis-tírnu odpadních vod mají, ale vzhledem k vyhlášení

celé ČR za tzv. „citlivou oblast“ se bude muset vět-šina z nich upravit tak, aby bylo zajištěno čištění napatřičné úrovni (čistírny budou muset mít terciální čiš-tění, při kterém se budou z vody odbourávat orga-nické živiny – dusík a fosfor);■ 94/62/EC nakládání s obaly a obalovými

odpady – do 31. 12. 2005To znamená, že v průběhu sjednaného období

bude ČR postupně zvyšovat podíl opětovného využitía recyklace odpadů z obalů ze současných 19 % na45 % v případě recyklace a z 21 % na 52 % v případějejich opětovného využití. Splnění tohoto cíle je zajiš-těno zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech a obalovýchodpadech, který vstoupil v účinnost 1. ledna 2002.■ 2001/80/ES o omezování znečištění ovzduší

některými znečišťujícími látkami z velkých spa-lovacích zařízení (dále jen „LCP směrnice“)Sjednané přechodné období (do 31. 12. 2007) na

plnění emisních limitů pro SO2 stanovených směrnicípro dva podniky – Teplárnu Přerov a Novou Huť, a. s.– umožní oběma podnikům pokračovat v provozu,aniž by došlo k omezení výroby či jiným překážkám,které by mohly negativně ovlivnit jejich ekonomickousituaci.

Výhled do budoucnaPo formálním uzavření vyjednávání o vstupu ČR

do EU na Kodaňském summitu (12. – 13. prosince

2002) se v dubnu 2003 očekává podepsáníSmlouvy o přistoupení ČR k EU. Tímto krokem sezavrší dlouholetý proces přípravy na plnění poža-davků vyplývajících z členství v EU, nicméně ten nej-těžší úsek na cestě do EU nás stále ještě čeká. Je jímimplementace, tj. provádění předpisů Evropskýchspolečenství (ES) týkajících se ochrany životního pro-středí, v praxi. K úspěšnému završení tohoto procesubude zapotřebí zlepšit fungování veřejné správya zlepšit systém výměny informací mezi jednotlivýmisložkami veřejné správy.

K tomu snad přispěje i nadcházející informačníkampaň MŽP, jejímž hlavním cílem je přiblížit veřej-nosti požadavky vyplývající z předpisů ES naochranu životního prostředí a rozvinout diskusi kevšem otázkám, které s problematikou vstupu do EUa plnění předpisů EU souvisí. K nastartování dialoguurčitě napomohou i strategické dokumenty, vypraco-vané v rámci procesu přípravy na vstup do EU. Jednáse zejména o Implementační plán pro oblastŽivotní prostředí, jehož druhá aktualizace bylaschválena vládou dne 8. ledna 2003 usnesením č.15. Tento dokument přináší detailní informaci o poža-davcích vyplývajících ze všech předpisů ES v oblastiživotního prostředí, které budou v ČR prostřednictvímnárodní legislativy prováděny. Implementační plánbude k dispozici na internetových stránkách MŽPa na vyžádání v tištěné a digitální verzi na odboruevropské integrace MŽP.

Dalším stěžejním dokumentem bude, po své aktu-alizaci v první polovině roku 2003, Rámcová stra-tegie financování implementace environmentálnílegislativy ES. Ta bude obsahovat odhad nákladůpotřebných na zajištění implementace právních před-pisů Evropských společenství v oblasti životního pro-středí a současně zohlední velké finanční prostředkynutné na likvidaci následků povodní ze srpna 2002.Materiál bude předložen vládě a po jeho schváleníbude Rámcová strategie vystavena na internetovýchstránkách ministerstva: www.env.cz.

V neposlední řadě je z pohledu integrace do EUdůležitým dokumentem i Státní politika životníhoprostředí, jejíž aktualizovanou verzi vláda schválilav lednu 2001. Státní politika ŽP vedle požadavkůEvropské unie reaguje i na další prioritní environ-mentální problémy, jako je např. otázka udržitelnéhorozvoje.

Závěrem je nutné konstatovat, že splnění všechzávazků formulovaných v rámci vyjednávání budevyžadovat udržení dosavadního tempa příprav navstup do EU a zajištění potřebných finančních pro-středků jak z domácích, tak ze zahraničních zdrojů.

Zpracoval: odbor vnějších vztahůa odbor evropské integrace MŽP

Kodaň Foto J. Plamínková

D� �������#$�7E7FFG �,

Dnes už je jasné, že do budoucna lze, zejména s ohledem na omezenost zdrojů, na nichž stojísoučasné energetické systémy, prosazovat pouze energetiku trvale udržitelnou. Ta je definovánatak, že při zachování nebo růstu produkce dochází ke snížení měrných toků vstupů a sníženívýstupů zatěžujících životní prostředí. Otázkou je, jak z dnešního stavu energetiky, který trvale udr-žitelný zjevně není, přejít ke stavu cílovému.

-)����=������� ���$���$����� ���%������$��(��������$�$����@�$�������(���

��� � �����/��������*������'

Řešení energetické situace proto musí mít částdlouhodobou, střednědobou a krátkodobou, přičemžmusíme stanovit, že střednědobé a zejména dlouho-dobé výhledy je třeba v pravidelných intervalechaktualizovat podle stavu poznání ve vědě a technice.Podle současných představ lze trvalou udržitel-nost v energetice zajistit využitím OZE a hospo-dařením v uzavřených cyklech.

Z tohoto dlouhodobého cíle se pak odvíjejí cílestředně a krátkodobé. Střednědobým cílem tedymůže být vytvoření vhodných podmínek pro přechodk rozsáhlému, cílovému využívání OZE.

Konečně, krátkodobými opatřeními bychom měliprostřednictvím efektivního využití stávajících zdrojůenergie vytvořit časový prostor pro zásadní přebu-dování energetických systémů.

Platí, že prioritu musí mít opatření ke sníženíspotřeby energií – před uváděním nových energe-tických výroben do provozu. Zkušenosti dokládají, že

taková opatření bývají i ekonomicky výhodnější. Při-cházejí v úvahu i ve středně a dlouhodobémvýhledu, a to postupně, tak, jak se bude zvyšovatúroveň techniky. Určitou výhodou ČR je poměrněvysoký potenciál úspor, který lze v počátečníchfázích čerpat za vynaložení menších prostředků nežve fázích pozdějších. Tady se jedná o zvýšení účin-nosti energetických přeměn, tzn. rozšíření kombino-vané výroby elektřiny a tepla při využití stávajícíchobnovitelných i neobnovitelných zdrojů, dále o ome-zení ztrát v rozvodech decentralizací, přisunutí ener-getických výroben k centrům spotřeby a o úspory jakv průmyslu, tak v domácnostech a v sektoruobchodu a služeb. Úsporami energií myslíme např.tepelné izolace objektů, modernizaci strojovéhoparku v průmyslových podnicích, záměnu topnéhosystému za efektivnější (např. omezíme-li užití elekt-řiny k výrobě tepla) a úsporné spotřebiče v domác-nostech.

Potřeba snížit energetickou náročnost, změnitstrukturu spotřeby energií a snížit zátěž životníhoprostředí energetikou vedla v polovině roku 1998vládu ČR k přijetí koncepce Státního programu napodporu úspor energie a využití obnovitelnýchzdrojů. Program měl ve svém důsledku znamenatzlepšení ve využívání primárních zdrojů energie,snížení emisí škodlivin do ovzduší a zlepšeníimisní situace. Byl koncipován tak, aby jeho příno-sem bylo vyšší využitídomácích energetickýchzdrojů, vyšší efektivitaa konkurenceschopnostčeské ekonomiky.

Za jeho reálný cíl bylomožné považovat ročnínárůst úspor energiea výroby energie z alterna-tivních zdrojů ve výši 1,5% tehdejší spotřeby pri-márních energetickýchzdrojů (PEZ). Tento objemenergie lze ročně uspořita vyrobit z obnovitelnýchzdrojů s náklady cca 6 až 8mld. Kč, což vyžadujeobjem finančních prostředkův Programu asi 2,5 mld Kč.Za cílový objem prostředků,s kterými měl hospodařit

Program, se proto považovalo cca 2,5 mld Kč ročně.Za tohoto předpokladu by reálně využitelný poten-ciál úspor energie a výroby energie z obnovitelnýchzdrojů v ČR mohl být vyčerpán během zhruba 30let. Jde však pouze o reálný potenciál vztaženýk daným ekonomickým podmínkám. S růstem cenenergie se samozřejmě bude reálný potenciál zvyšo-vat, takže se bude otevírat prostor pro další úsporyenergie a její výrobu z obnovitelných zdrojů.

EVRO

PSKÁ

UN

IE /

IN

FORM

UJEM

EV rámci studií, které zpracování koncepce Programu předcházely,

bylo zjištěno, že potenciál úspor energie a využívání OZE je následující:

Teoretický Reálný potenciál2/ Náklady3/

potenciál1/ (mld Kč)celkem využitý

Úspory tepla 650 PJ 270 PJ ? 105Úspory elektřiny 20 TWh 4,9 TWh ? 5Výroba tepla 6300 PJ 75 PJ 9,8 PJ 150Výroba elektřiny 103 TWh 6,5 TWh 0,79 TWh 70

Celkem 7400 PJ 390 PJ 330Podíl na spotřebě PEZ 635 % 33 %z toho elektřina 123 TWh 11,4 TWhPodíl na spotř. elektřiny 228 % 21 %

Koncepce Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů

1/ shrnuje všechny, tedy i pouze teoretické možnosti výroby energie2/ s určitou rezervou zohledňuje předpokládané limitující faktory – přírodní podmínky, kritéria

ochrany přírody, technická a ekonomická omezení3/ náklady na využití reálného potenciálu

�- D� �������#$�7E7FFG

Program zahrnoval 43 opatření investičníhoi neinvestičního charakteru. Vedle obvyklýchinvestic do úsporných opatření, do výstavby zařízenína využívání OZE a podpor osvětové činnosti i dovýzkumu a vývoje se předpokládala realizace opat-ření, která se mohou dotknout i jednotlivých domác-ností. Jmenujme např. účtování nákladů na topenípodle skutečné spotřeby. S tímto opatřením souvi-sela státní podpora instalace měřičů tepla pro kaž-dého odběratele. Cílem bylo motivovat nájemníkya majitele bytů k investicím do úspor energie.

Jiným opatřením je označování energetickyúsporných spotřebičů a výrobků. Jde o legisla-tivní zakotvení povinnosti a pravidel pro označováníenergetických spotřebičů údaji o celoroční spotřeběenergie, porovnáním této spotřeby se špičkou pro-dukce atd. Štítkování se mělo týkat především spo-třebičů s vyšší spotřebou, tj. chladniček, mrazniček,automatických praček, akumulačních ohřívačů tepléužitkové vody, sušiček prádla a myček nádobí.V řadě států EU bylo toto opatření zavedeno jiždříve. Jeho cílem bylo, aby si zákazník mohl přinákupu spotřebiče porovnat prodejní cenua náklady na provoz a podle toho se rozhodnout.Předpokládalo se, že zavedení štítků přinese ročníúsporu elektřiny asi 90 GWh/rok. Náklady ze stranystátu jsou přitom zanedbatelné, vyvolané nákladyu výrobců jsou nízké a nevyžadují státní podporu.

Podnikatele v energetice měla motivovatzejména tato opatření:● Postupné legislativní zakotvení přístupu tře-

tích stran k energetickým sítím. Princip spo-čívá v tom, že nosič energie předávaný danýmtypem energetické sítě (rozvod elektřiny, plynu,tepla) není nutné prodat majiteli sítě. Tento nosičzůstává v majetku toho, kdo jej dodává a majitelisítě se platí pouze úhrada za přenos energie.Zavedení tohoto principu mělo výrazně podpořitprodukci energie z obnovitelných zdrojů, protoženapříklad výrobce elektřiny z elektrárny na bio-masu dodávající elektřinu do sítě nízkého napětíby si mohl domluvit dodávky ener-gie za smluvní ceny, nebyl byodkázán na jednotné výkupní cenyrozvodných závodů vycházejícíz předávacích cen a.s. ČEZ.

● Zvýšení podpory OZE a kogene-race v rámci energetické legisla-tivy. Současná podpora kogene-rační výroby energie a výrobyenergie z obnovitelných zdrojů jev energetickém zákoně stanovenaformou povinného výkupu elekt-řiny, pokud ta splňuje požadovanétechnické parametry. Tato podporaje však zcela nedostačující. V ener-getické legislativě je proto nutnédoplnit ustanovení, které zabez-pečí, že elektřina z OZE budepovinně vykupována za stanove-nou minimální cenu. Analogicky byse úprava měla vztahovat i na

teplo z kogenerace a obnovitelných zdrojů. Totoopatření by umožnilo rozšíření výroby energiez některých typů obnovitelných zdrojů a kogene-race bez nutnosti státní podpory již za danýchekonomických podmínek.

Dále Program podporuje například:● Projekty zaměřené na úspory energie při vytá-

pění budov● Investice do úsporných technologií v průmyslu,

službách a zemědělství● Demonstrační projekty● Investice do náhrady spalování fosilních paliv,

elektrických přímotopů a výroby elektřiny efektiv-nějšími způsoby nebo z obnovitelných zdrojů

● Investice do úsporných spotřebičů● Investice do výstavby zařízení k výrobě energie

z obnovitelných zdrojů.Výše prostředků vynaložených na Program měla

během čtyřletého období progresivně růst. Podílstátního rozpočtu se přitom měl zvyšovat. V prvnímroce (1999) měly výdaje činit 1,2 miliardy Kč, nanichž se 550 miliony měl podílet státní rozpočet,zatímco zbytek měly pokrývat mimorozpočtovéa zahraniční zdroje. V následujících letech 2000 –2002 měly výdaje činit 1,5 miliardy Kč, 1,9 mili-ardy Kč a 2,5 miliardy Kč.

Po uplynutí čtyřletého období měla být vyhodno-cena úspěšnost, na jejímž základě má vláda roz-hodnout o způsobu pokračování programu. Jehodosavadní naplňování spočívá ve schvalování krokůjednotlivých resortů každoročně vládou a v jejichsamostatném, taktéž každoročním vyhodnocování.

Státní program na podporu úspor ener-gie a využití obnovitelných zdrojů v praxi

Přestože verbální podpora Programu nikdynechyběla, o reálné podpoře vypovídají nejlépeuvolňované částky:

1) SFŽP poskytuje jak dotace, tak půjčky. Uvedená suma shrnuje celkovou podporu, tedy dotace a půjčky.

Rok 1999 (záměr podle koncepce 1,2 miliardy Kč, plnění 42 %)

Resort MPO (ČEA) MŽP (SFŽP)1

Podpora v tis. Kč 268 754 238 199

Rok 2000 (záměr podle koncepce 1,5 miliardy Kč, plnění 27 %)

Resort MPO (ČEA) MŽP (SFŽP) MZePodpora v tis. Kč 149 307 249 518 131

Rok 2001 (záměr podle koncepce 1,9 miliardy Kč, plnění 37 %)

Resort MPO MŽP MZe MMR MO(ČEA) (SFŽP)

Podpora 97 543 475 295 9135 12 888 99 900v tis. Kč

D� �������#$�7E7FFG �1

Podle usnesení vlády č. 843 ze dne 16. 12. 1998měl státní rozpočet vyčlenit na realizaci Programu0,1 % HDP. Tato částka měla být rozdělena resor-tům. K tomu však nedošlo, proto některé resortyProgram nerealizovaly, třebaže ve svých pro-gramech podpořily využívání OZE (např. MZev dopravě – bioetanol, bionafta, MMR v rámci opravbytového fondu a regenerace sídlišť).

Z tabulek je patrný trend posilování mimoroz-počtových zdrojů ze Státního fondu životního pro-středí (jeho prostředky, plynoucí z poplatků a pokutod znečišťovatelů, jsou zdroji nikoli státními, nýbržtzv. veřejnými) a pokles podílu resortu MPO navá-zaného na státní rozpočet. Je nutné přitom zdůraz-nit, že původně zamýšlených částek pro Pro-gram se dosud nikdy nepodařilo dosáhnout aniz poloviny. Tím je dán i rozsah naplnění původníchpředstav o jeho účinnosti. Za uvedené tři roky trváníProgramu bylo uvolněno pro podporu projektův jeho rámci celkem 1,6 miliardy Kč (35 % oprotipředpokládané sumě). Plnými 60 % se na tétočástce podílel resort MŽP.

Podpora ze Státního fondu životního prostředí

Vyčíslit environmentální a energetické přínosyrealizace projektů v rámci Programu je možnépouze orientačně, neboť ne všechny resorty posky-tují potřebné údaje a navíc resortní programy větši-nou nelze vzájemně srovnávat z důvodů jejich odliš-ného zaměření. S ohledem na váhu resortu MŽPv Programu se zabývejme výsledky projektů podpo-řených Státním fondem životního prostředí.

Podpora poskytovaná SFŽP sleduje v prvé řaděenvironmentální efekty, a to především v těch oblas-tech, které nevytvářejí dostatečné vlastní zdroje prorealizaci podporovaných projektů. Těmito oblastmipak jsou zejména municipality, rozpočtová sféraa obyvatelstvo, jimž jsou poskytovány dotace,měkké půjčky, příspěvek na částečnou úhraduúroků z úvěru, resp. kombinace těchto druhůpodpor.

Způsob poskytování podpor a jejich administra-tivní zajištění ze strany SFŽP je tak odlišné od způ-sobu, který uplatňuje Česká energetická agentura,

která poskytuje prakticky výhradně dotace.Z toho pak vyplývá vyšší administrativnínáročnost v případě SFŽP, který musí navíczajišťovat správu půjček (záruky za úvěry,sledování splácení, vymáhání pohledávekatd.).

Programy SFŽP podporují investice dovytápění a ohřevu TUV biomasou a solár-ními systémy v obytných budovách včetněbudov fyzických osob, investice v komu-nální sféře do centrálního systému zásobo-vání teplem a TUV z obnovitelných zdrojůenergie, využití obnovitelných zdrojů ener-gie ve školství, zdravotnictví a v objektechrozpočtové sféry, investice do vytápěnítepelnými čerpadly v obytných budováchvčetně budov fyzických osob, investice dovýstavby malých vodních elektráren a dovýstavby větrných elektráren, investice dovýstavby zařízení pro společnou výrobu

elektřiny a tepla z biomasy, investice do environ-mentálně šetrných způsobů vytápění a ohřevu TUVv účelových zařízeních, opravy a rekonstrukcesolárních systémů v zemědělství, osvětu formoupodpory instalace solárních systémů ve školství,osvětu a poradenství zabezpečované státní správoua nevládními organizacemi a vzdělávání, poraden-ství a propagaci, včetně vydávání knižních aj. titulů.

Během sledovaného tříletého období byla zapodpory SFŽP postavena zařízení s celkovýminstalovaným tepelným výkonem 67,64 MWa elektrickým výkonem 5,81 MW. Tato zařízenívyrobí ročně 549 952 GJ tepla a 24 731 MWhelektřiny environmentálně přijatelným způso-bem. Přitom jejich provozem dojde k vytěsněnízdrojů, které by jinak znečistily každým rokemživotní prostředí 1 071 tunou tuhých látek, 1 732tunami SO2, 278 tunami NOx, 1 335 tunami CO,278 tunami CxHy a 134 581 tunou CO2.

ShrnutíPřestože se Program potýká každoročně s nedo-

statkem prostředků uvolňovaných ze státního roz-počtu, umožnil realizaci řady projektů s nezanedba-telnými příznivými dopady na životní prostředí.V prvních letech se kromě nedostatku prostředkůpotýkal též s nízkou úrovní informovanosti u poten-ciálních uchazečů o podporu. Tato situace se sicerok od roku lepší, nelze ji však ani dnes označit zaideální. Praxe ukazuje, že s výrazně vyšším uvolňo-váním prostředků ze státního rozpočtu do Programunelze počítat. Na ještě větším významu tak můženabývat podpora ze Státního fondu životního pro-středí, která se každoročně výrazně zvyšuje. Pro-tože Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo pod-poru OZE za svou prioritu, je možné očekávatpokračování tohoto trendu i v budoucnu. Protožefinanční prostředky samy o sobě k rozvoji využitíobnovitelných zdrojů nepostačují, nelze opomíjetani legislativní podporu. V této oblasti by měl sehrátvýznamnou roli zákon o podpoře OZE, jehož návrhmá být předložen vládě a posléze Parlamentu ČRv roce 2003.

Ing. Dalibor Stráský,poradce ministra životního prostředí

Zateplování panelových domů přináší značné úspory energie.Foto J. Plamínková

�5 D� �������#$�7E7FFG

Vzhledem k tomu, že otázka říční dopravy jev České republice čas od času diskutována velmivášnivě a mnozí aktéři se snaží udělat z ní dokoncepolitickou záležitost (zvláště v devadesátých letechtomu tak bylo), rád bych řekl několik slov o mémpostoji k říční dopravě obecně. Pamětníci mě možnápamatují jako rozhodného odpůrce průplavu Dunaj-Odra-Labe, resp. jeho obdoby Dunaj-Ostrava. Kon-cem osmdesátých let jsem, jako jeden z mála, protiprůplavu otevřeně vystoupil v novinách, rozhlasei televizi, riskujíc značné potíže. To ale neznamená,že fundamentalisticky odsuzuji jakoukoli říční plavbu.Nakonec jsem po nejrůznějších vodních cestách pro-plul tisíce kilometrů a dostal jsem se do míst, kambych určitě nikdy jinak nezabloudil. Je také pravda,že některé vodní cesty jsou mimořádně krásnéa vhodné pro vodní rekreaci (např.Trent-Severn neboRideau průplav v Kanadě), stejně jako některé prů-plavy jsou zase skutečné estetické horory. Uždopředu chci tedy říci, že jsem poznal vodní cesty,které považuji za rozumné a ekologicky snad přija-telné, stejně jako jsem poznal průplavy a kanályabsolutně nesmyslné a veskrze škodlivé. Proti vodnídopravě nemám žádné předsudky a vzhledemk tomu, že jsem coby cestovatel a ekolog poznalvodní cesty jako málokdo, myslím, že mám k této pro-blematice co říci.

Ekonomická výhodnost říční plavby(?)Dříve než přistoupíme k vlastním ekologickým pro-

blémům, zastavíme se u otázky, zdali je vůbec říčníplavba ekonomicky výhodná, a to i za předpokladu,že nebudeme zatím zvažovat ekologickou stránkuvěci.

K problému je možné přistupovat z mnoha hledi-sek. Můžeme například poctivě analyzovat situacia snažit se o objektivní vědecký výsledek. Tatocesta se možná zdá nejsolidnější a nezasvěcenýmsnad i nejsnazší. Jenomže na obvyklé hře čísel jepodivné, že když ji používají dvě soupeřící strany, oběpředkládají další a další „exaktní“ důkazy ve forměvýpočtů, indexů, čísel a koeficientů, obě strany o téprotivné tvrdí, že je demagogická a přes veškeréočekávání spor nemá nikdy konce. Kdepak, hra číselje šálivá, očekávaná přesnost je pouze zdánliváa soukromě si myslím, že obě strany při počítání vytr-hávají z kontextu, dokonce i švindlují, jsou prostěnekorektní.

Také veškeré příklady bývají přikrášlené a podá-vané vždy jen z jedné strany, jejich efekt ovšem můžebýt skutečně impozantní – viz tisíckrát ukazovanýleták srovnávající auta, vagóny a lodě. Kdyby všakvýhodnost lodní dopravy byla všude tak jednodušeuniverzální, jak leták sugestivně tvrdí, potom by seurčitě všechna nákladní doprava odehrávala jenomna řekách. A protože určitě nejlepší prověrkou teorie

je praxe, podívejme se, jak se lodní doprava v his-torii moderní společnosti osvědčila.

Když lidé neměli jiné dopravní možnosti, a nao-pak měli k dispozici splavné řeky, bez váhánídopravu po vodě využili. Příkladem je objevování,dobývání a kolonizování Severní Ameriky, zvláštěpak Kanady. Ta byla poznána a obsazena evrop-skými přistěhovalci doslova po vodě. Prvním doprav-ním prostředkem byly indiánské kanoe, nejenom tymalé, ale i kanoe přes deset metrů dlouhé, schopnépojmout mnoho tun materiálu. Potom vznikaly jinétypy lehkých nákladních lodí, například proslavenéanglické York Boaty, a teprve mnohem později par-níky, zdolávající silné proudy veletoků. Také v USAhrály lodě v první kolonizační vlně důležitou úlohu,ale právě zde byla lodní doprava brzo nahrazenaželeznicí a silnicí. V poslední době pak mnohde vítězínade všemi způsoby doprava letecká, například nadalekém Severu, kde každodenní nákladní nebokombinovaná personálně-nákladní letadla zcelaodstavila námořní, stejně jako říční nebo i silničnídopravu. Tento vývoj – nahrazování nejpomalejšíhodopravního prostředku rychlejším – jasně charakteri-zuje proces, který se v průběhu posledních 150 rokůodehrává. Uvedu konkrétní příklad, jehož jsem bylnedávno svědkem. Jde o zásobování kanadskýcha aljašských pobřeží i tamních ostrovů. Městaa osady těchto končin byly ještě v první polovině 20.století zásobovány téměř výlučně lodní dopravou,vedoucí nejprve po řekách a potom po moři. Dnes setato alternativa týká snad už jen pohonných hmota nejtěžších předmětů jako jsou naftové věže, jeřáby,konstrukce apod., zatímco drtivá část nákladu jepružně, prakticky každodenně, dopravována letadly.Jinak by ani nebylo možné zajistit požadovanouvysokou životní úroveň tamních obyvatel. I v té nej-zapadlejší eskymácké nebo indiánské osadě vámmístní market nabídne prakticky stejný výběr spo-třebního zboží a potravin, jaký naleznete v NewYorku. Pamatuji si, jak mě na samotném severuAljašky udivila bedna jablek z Nového Zélandu v indi-ánské osadě, která neměla více než 180 obyvatel.

Nyní se namátkou podíváme na vodní cestykdysi, nedávno a dnes, v zemích, kde situaci známz osobní zkušenosti. Určitě nejznámější tragédií jevývoj říční dopravy v Anglii. V této první zemi prů-myslové revoluce vlastně moderní říční doprava vzni-kala a dosáhla takového rozvoje jako nikde jinde, a toi přes obtížné přírodní podmínky. Dnes je praktickycelé toto nadlidské dílo opuštěno, ovšem už nikdonevrátí původní řeky do jejich koryt – dnešní společ-nost se musí navěky potýkat s dědictvím honby zaziskem z 19. století. Trocha rekreace, která se naněkterých kanálech odbývá, je věru slabá náplast zazničenou říční síť.

A������$�������'�'�������(�����$��/���

Svět je rozdělen v názoru na říční dopravu. Určitá část lidské množiny ji vychvaluje, jiná část jíspílá a třetí skupině, asi daleko největší, je to jedno. Říční plavba není totiž natolik rozšířená, aby sejí mnoho lidí zabývalo. Přesto má tento druh dopravy dosti značný význam, ovšem zdaleka ne jenomve smyslu vlastního přepravování nákladů – největší vliv má lodní plavba na říční ekosystéma můžeme hned také říci, že je to vliv z ekologického pohledu veskrze negativní.

D� �������#$�7E7FFG �<

Zastánci lodní dopravy mě možná napadnou, žejsem si Anglii vybral demagogicky – jde prý totižo určitou výjimku, kde byla říční doprava nahrazenanámořní dopravou. Když pomineme fakt, že je tonesmysl, neboť námořní doprava existovala už dávnopřed tím, než se říční cesty v Anglii začaly budovat,odejdeme z Anglie a podíváme se kamkoliv jinam.Třeba do Francie. Také tam byla říční doprava kdysiúžasně rozvinutá. Dnes? Jen nostalgická vzpomínkana zašlou slávu, romantické malé nákladní loděs usouženými rodinnými posádkami, bojujícími o holépřežití. Nebo Polsko? I tam vybudovali docela dob-rou plavební říční síť, neboť v rovinaté zemi jsouvýhodné podmínky. Jenomže současnost je skličující.Na Odře je plavba minimální, na Visle skoro žádná.Augustovský kanál, který alespoň symbolicky spojo-val ruskou děržavu se západní Evropou, je uzavřen,a Bug, který nabízí ideální spojení průmyslovéhoPodněpří a Podoní s bohatou Evropou, zesplavněntaké nebude. Proč asi, když ideálnější možnost si lzetěžko představit?

Také v kolébce těžkotonážní přepravy, v USA,nalezneme zajímavý případ s velkou vypovídací hod-notou. Souhrnně se dá říci, že celá původní plavebnísíť USA, budovaná s velkým nadšením a energií, sepod vlivem železniční a silniční dopravy zcela roz-padla a byla opuštěna, což snad nepotřebuje dal-šího komentáře. Na druhé straně však v USA vidímedůkaz amerického pragmatismu, totiž rozvoj lodnídopravy tam, kde jsou ideální přírodní poměry, pře-devším velké řeky, a kde je současně výhodné pře-pravovat nejtěžší náklady, kterými jsou rudy, uhlí,štěrk, hnojiva a ropné látky. V zásadě jde vlastně jeno jednu vodní cestu, kterou je Mississippi a Ohio,spojující mořský svět s nejprůmyslovější aglomeracív čele s Pittsburgem (obdoba rýnské vodní cestyv Evropě), zatímco jinde v USA hraje říční dopravazanedbatelnou úlohu, nebo se změnila na technicképamátky.

Potom jsou tu cesty, které byly vybudovány, alenikdy nebyly zprovozněny, alespoň ne prakticky.Například kanál po řece Keť mezi Obem a Jenisejem.Nebo slavný Ludvíkův kanál, jdoucí po trase nedávnodobudovaného kanálu Dunaj-Mohan. Také vykřičenýBaťův kanál, či současné Labe, po němž se nesmy-slně vozilo uhlí ze severních Čech do chvaletickéelektrárny, patří do této kategorie. Takových příkladůjsou stovky. Jak je možné, že existují? Odpověď jejednoduchá. Jejich propagátoři s energií jen jimvlastní demagogicky obludili „rozhodující místa“ a zís-kali povolení i peníze na vybudování vodní cesty,která se provozovala jen krátce, než takzvaně zasta-rala (ve skutečnosti než se ozřejmilo, že jde o ztrá-tový podnik), případně se do provozu nikdy ani nedo-stala (což byl lepší případ, protože ekonomická ztrátabyla menší). Asi to ještě nikdo nespočítal, ale nedivilbych se, kdyby opuštěných vodních cest bylo vícenež těch, které se ještě provozují...

Vodní cesty je těžké prosadit, ještě těžší je všakopuštěné kanály uvést do původního stavu. Nikdo touž neudělá, navěky tu zůstanou jako památníkyomylů našich předků. Těm to však za zlé nemám,protože oni ještě nic nevěděli o tíživé situaci v život-ním prostředí, která jednou nastane. Již nastala, je

tu. Kdo ani dnes na ni nedbá a riskuje zničeníposlední přírodní řeky, tomu to za zlé musíme mít!

Zákonitý vývoj prodělalo také plavení dřeva.O výhodnosti této dopravy kdysi nikdo nezapochybo-val. Plavení volných klád celosezónně, nebo jen připovodni, nebo pomocí umělé vlny z tak zvaných klau-zur, stejně jako vorování, to vše bylo kdysi velmi roz-šířené, romantické a na pohled krásné. Dnes je tentozpůsob (s malou výjimkou tažených vorů) praktickyzapomenutý. Důvody jsou asi dva. První je náhradavýhodnějším způsobem (železnice, silnice), druhýpak jsou námitky ekologicko-provozní, neboť kládyerodovaly břehy a znečišťovaly vodu.

Když zvolím za soudce říční nákladní dopravy his-torickou prověrku a z ní vyplývající současný stav,jak se mi jevil při mé plavbě kolem světa, docházímk těmto závěrům:1) Říční plavba je na rozdíl od silniční, železniční

i letecké dopravy mnohem nestálejší. Často seobjevuje na přechodnou dobu tam, kde má svéopodstatnění vzhledem k momentální situaci. Nej-častěji to bývá období po objevu země, po pří-chodu kapitálu, při náhlé konjunktuře (viz zlatáhorečka), prostě v době, kdy ještě nejsou k dispo-zici jiné formy dopravy a když je současně po rucevýhodná možnost plavby.

2) Tento nápadný jev je nepochybně umocňován „lid-ským faktorem“, k němuž v tomto případě patříšpatný odhad výhodnosti a v neposlední řadě takékus romantismu, který si v sobě průbojné povahynosí.

3) Zkušenost tří posledních století jednoznačnědokazuje, že malé vodní cesty, zvláště ve složitémterénu, nemají šanci na přežití. Pokud se dodnesudržují, potom jen proto, že jsou vsazeny do vět-šího plavebního systému, nebo slouží k jinýmúčelů (rekreace).

4) Naopak se prosazují plavební cesty, umožňujícípřepravu těžkých materiálů na velkou vzdálenost(rudy, nerudy, ropa, štěrk, kámen), ovšem jentehdy, když jsou současně k dispozici přírodoudané výhodné plavební podmínky, mezi něž patřípředevším velikost řeky (většinou veletoky)a nepříliš velké výškové rozdíly.

5) Stejně důležitou podmínkou je „mít co přepravo-vat“, což velmi často není, nebo již není – viz např.dnešní Yukon, ale také celé současné Rusko(v roce 1990 jsem na vlastní oči viděl v ruskýchpřístavech rozřezávat na šrot stovky nádhernýchlodí, které by si v Americe mohl koupit jen málo-který boháč: prostě není co vozit, plavba je děsivěztrátová a nepochybně významně přispěla k cel-kovému krachu sovětského hospodářství a tími režimu vůbec).

6) Důvodem k udržování ekonomicky nevýhodnýchcest mohou být někdy vojenské a politicko-správnídůvody. Proto se například udržuje plavba nakanadské Mackenzie nebo celá velká severnícesta na ruském pobřeží Ledového oceánu včetněnavazujících veletoků. V těchto oblastech dodneschybějí silnice. Je pravděpodobné, že po dobudo-vání silnice podél Mackenzie bude opuštěna navi-gace i na tomto veletoku, přestože plavební pod-mínky jsou zde naprosto ideální, bez jediného

7F D� �������#$�7E7FFG

zdymadla a s jednou jedinou technickou obsluž-nou lodí Sans Sault.

Ekologické problémy říční plavbyVidíme tedy, že říční plavba má mnoho existenč-

ních problémů již z prostých ekonomických důvodů.Kolem říční plavby jsou však i vážné ekologické pro-blémy, které doposud nebyly zodpovědně zvažovány,a o nich je nyní zapotřebí alespoň stručně pojednat.Stupeň ovlivnění říčního ekosystému plavbou je určo-ván především

1. úpravami řeky ve prospěch plavby,2. intenzitou lodní dopravy,3. ekologickou odolností řeky,4. ohleduplností, kázní a technickou úrovní plavby.Úpravy řeky ve prospěch plavby jsou obvykle

největším zásahem do přírodních poměrů říčníhoekosystému. Patří k nim pestrá paleta technickýchúprav v korytě řeky, na březích, ale někdy i v širšímpovodí. Koryto řeky je obvykle kvůli plavbě napři-mováno do podoby rovného plavebního kanálu. Sle-duje se tím odstranění pro plavbu obtížných zákrut,zkrácení plavební dráhy, současně i dosažení zaru-čené hloubky vody (odstranění mělčin). Mnoho řekbylo tímto způsobem přeměněno v monotónní kanál,jak ho známe z našeho Labe nebo Moravy. Obě tytořeky byly ještě počátkem 20. století krásnými nížin-nými meandrujícími řekami s plnohodnotným říčnímekosystémem, dnes jsou to jen ubohé stoky, nadjejichž návratem k přijatelnému ekologickému stavusi budou lámat hlavu celé další generace. Při tomvšem byla plavba na Labi jen výsměchem ekono-mice, na Moravě dokonce dodnes prakticky vůbecnezačala! Dalším průvodním jevem bývají na splav-něných řekách příčné kamenné hrázky, vedoucí odbřehů ke středu řeky, které mají za úkol nahánětvodu řeky do plavební dráhy. Tyto hrázky mají na řekusamozřejmě značný vliv – pozměňují proudění, ovliv-ňují sedimentaci stejně jako estetiku krajiny, v nížinnéřece jsou absolutně novým prvkem atd. Můžete jevidět na Dunaji, Mohanu, Mississippi, stejně jako naVisle, kde jsou prakticky zbytečné, protože plavba natéto řece je minimální, ale také na Váhu, kde jsouzbytečné absolutně, protože plavba zde není žádná.Jsou zde jen symbolem tvrdošíjnosti plavební lobby,zbytečně provokující zbytek společnosti.

Příčné kamenné hrázky, mající za úkol zvýšithloubku vody v plavební dráze, jsou však také zají-mavým mementem univerzálního jevu, s nímž sesnad všude na světě setkáte. Jde o toto: plavebnícesty byly budovány pro ponor lodí, který vždy velmibrzo nestačil technickému rozvoji. Plavební cesty bylybudovány nikoliv s ohledem na minimální průtokya tím i hloubky (což by bylo z ekologického pohleduvelmi příznivé), ale na jakési hloubky, „které je možnoz řeky ještě vyždímat“ – proto příčné hrázky, protobagrování plavební dráhy, proto složité bojkování,proto řada dalších technických opatření.

Kéž by byla plavba přizpůsobena řekám, ne řekyplavbě!

Opevnění břehů je další nezbytnou technickouúpravou plavebních řek. Je to ochrana břehů předvlnobitím, které projíždějící lodě neustále způsobují.Provádí se nejčastěji tak zvaným hrubým záhozem,

což je ve skutečnosti obsypání erodovaných břehůlomovými balvany, neboli jejich absolutní přeměna.Největší balvany se používají v bývalém Českoslo-vensku, poněkud menší v západní Evropěa nejmenší pak v USA. Ještě horší vliv na břehovýekosystém má opevnění kamennými nebo betono-vými deskami (okolí přehrad, jezů, plavebních komoratd.).

Existuje samozřejmě mnoho dalších technickýchopatření, která jsou vyvolána říční plavbou a mnoház nich postihují i celé povodí (např. intervenční vodnínádrže, přečerpávání vody, převody vody z povodí dopovodí atd.), ovšem nemůžeme se všemi zabývat.

Intenzita lodní dopravy je zřejmě druhým nejvý-znamnějším faktorem, působícím na říční ekosystém.Obecně lze říci, že nulová intenzita působí nejméně,největší lodní provoz pak nejvíce. Jakkoliv se můžezdát toto prohlášení směšné, lodní provoz se v těchtohranicích skutečně realizuje, přičemž oněch „nulo-vých intenzit“ je velmi mnoho (stovky opuštěných pla-vebních cest, kde se dnes uplatňují postihy již jenomze zbytečné přeměny kdysi přírodní řeky). Intenzitaříčního provozu má ovšem na ekologické stránky říč-ního ekosystému nesmírný vliv. Určitě existují pra-hové momenty, podmíněné právě intenzitou plavby,kdy ještě je možný život určitého druhu či společen-stva, a kdy už ne. Podobně tomu bude i v jiných smě-rech fungování říčního ekosystému – při samočištění,produkci, migraci, rozmnožování organismů atd., alepravděpodobně nikdo doposud nezkoumal, kde tytohranice leží. Je například známo, že časté vlnobití,které jinak na řekách prakticky neexistuje, vyhazujejikry některých druhů ryb na souš a tím jsou tytodruhy jako první v řece likvidovány. Ani v tomto nej-jednodušším případě ovšem nemáme o mechanismujevu dostatek konkrétních informací, aby mu bylomožné nějak účelně čelit. Vlnobití působí na desítkydalších druhů živočichů a rostlin. Vlnění v mělké voděvýrazně mění charakter sedimentů a neustálý neklidlikviduje druhy, které ke svému životu potřebují sta-bilní vodní proudění.

Vlnobití není zdaleka jediným faktorem, závisejí-cím na intenzitě plavby. Z jiných vlivů připomenemeznečišťování řek, které je také závislé na lodnímprovozu. I když v poslední době se technická úroveňlodí velice zvýšila, každý upřímný účastník říčníplavby vám potvrdí, že látek, které se do řek z jeholodě dostanou, je stále dost. I kdybychom uvěřilitomu, že plavci jsou dnes ukáznění (a odevzdávajíobsah svých septiků do speciálních říčních čistírenodpadních vod, jak je předepsáno), že nevypouštějído řek staré oleje a další odpadní látky atd., stále tuještě zůstanou statisíce tun spálené nafty a z nichvznikající výfukové plyny, zamořující říční ekosystém.Také zvýšený zákal, rozpuštěné a nerozpuštěnélátky z vodní eroze jsou neoddiskutovatelné. Potompřístavy, překladiště, doky, zdymadla, údržba plaveb-ních drah a další technické příslušenství, které k říčníplavbě patří, to vše ovlivňuje kvalitu vody na splav-něných řekách. Nemá cenu diskutovat dílčí témataa přít se o detailech. I zde je nejlepší prověrkoupraxe, která jednoznačně říká:

Na velkých řekách, kde v říčním ekosystému nenímnoho technických úprav a kde je provoz lodí malý,

D� �������#$�7E7FFG 7�

je ovlivnění kvality vody i celého ekosystému malé,a naopak. Na malých řekách, které musejí být proplavbu technicky značně přeměněny a kde je provozrelativně silný, je kvalita vody špatná a celý eko-systém je totálně poničený.

Hledání správné alternativyPři hledání správné alternativy narážíme na dva

zcela odlišné problémy. Prvním je současná říčnílodní doprava, to jest ta, která již existuje, druhouotázkou pak je budování nových vodních cest.Obě skupiny problémů stojí a padají na vyčíslení sku-tečných hodnot říčních funkcí. Dnes jsme schopnivelmi nepřesně odhadnout, jestli se ekonomickyvyplácí existující lodní doprava, přičemž ovšemnikdo nebere do kalkulace hodnoty, které jsoulodní dopravou zničeny. Při efektivnosti lodnídopravy hodnotíme pouze tzv. „dopravní funkci řeky“a mnozí kalkulanti dokazují, jak je výhodná. Nikdovšak nepočítá, „kolik stojí“ to všechno v říčním eko-systému, co muselo ve prospěch lodní dopravy pad-nout. Nevíme, jak vyhodnotit funkci rekreační, vodá-renskou, samočisticí, produkční, biologickou,migrační, protipovodňovou, stabilizační, klimatickou,natož pak funkci krajinotvornou, tvorbu říční sítěa další funkce, které budou hodnotit až příští gene-race při kritice našeho „způsobu života nikoliv trvaleudržitelného“. V okamžiku, až budeme schopnivšechny funkce ekonomicky vyhodnotit, bude všejasné. Jestli se i proti nim prosadí říční doprava,budou ji lidé i nadále uplatňovat. Pokud se zjistí, že je

tomu naopak, začnou lodní dopravu likvidovat, ažzanikne docela.

Jak to bude v praxi? Myslím, že existující lodnídoprava bude v horizontu desítek let korigovánaspíše současným hodnotovým systémem tržníhohospodářství, jen s určitými korekcemi, vyplývajícímiz lokálních tlaků enviromentalistů a ekologů. I tak simyslím, že se udrží jen nejideálnější vodní cesty, jakojsou systém Mississippi, Řeka Sv. Vavřince, Porýnía některé vodní cesty v bývalém Sovětském svazu.Jako „středně nadějné“ vidím komplikované cestytypu Dunaj-Mohan-Rýn, ostatní vodní cestyv Německu, Francii a většinu cest v bývalém Sovět-ském svazu. Za zcela neperspektivní pak považujivodní cesty na menších tocích, v těžkých geografic-kých podmínkách, prostě všude tam, kde nejsouveletoky, nebo i tam, kde veletoky jsou, ale kdezrovna nejsou k převážení obrovské objemy hmot.

Pokud jde o budování nových vodních cest, mys-lím že zde je otázka zcela jasná – nové vodní cesty,až snad na obrovské výjimky, budovány již nikdenebudou. Výhodné možnosti lodní dopravy jsou jiždávno vyčerpány, a pokud se dnes nějaká podnika-telská skupina o novou vodní cestu pokusí, narazínejenom na tvrdou realitu stále jasnějších ekonomic-kých relací, ale také na rozhodný odpor resortu život-ního prostředí. V rámci realismu by bylo dobré uvě-domit si, že ačkoliv „resort životního prostředí“ vznikáprakticky teprve v současnosti, jeho vliv je stále větší,a roste exponenciálně! Myslím, že za dobrý mezníkonoho „vzniku resortu životního prostředí“ může býtpovažován vznik „Římského klubu“ v padesátýchletech tohoto století. Vidíme tedy, že za pouhých 40 či50 let vznikla v lidské společnosti nová síla, formujícíse mimo jiné i v ministerstva životního prostředí jed-notlivých států, ale také v mezinárodní úmluvy, kteréjsou již takřka srovnatelné se světovými úmluvamiv oboru zbrojení, válek, kosmu nebo lidských práv.V žádném případě není proto možné tuto sílu podce-ňovat, přesto, že ona dodnes z určitých důvodů sku-tečně nedisponuje objektivními či exaktními argu-menty typu „kolik stojí životní prostředí“. Osvícenostvzdělaných lidí rozhodla o tom, že jejich hlas budevyslyšen. Je pravda, že v mnoha směrech životníhoprostředí jsme doposud odkázáni jenom na odbornéodhady. A jedním z nich může být i pokus srovnathodnotu (či cenu) říční plavby s ostatními funkcemiřek, které budou kvůli říční plavbě zničeny (funkcevodárenská, rekreační, protipovodňová, produkční,samočistící, destrukční, vědecká, stabilizační, klima-tická, migrační, biologická, atd.). Nevím přesně, koli-krát jsou všechny tyto funkce v souboru důležitější,než funkce dopravní, ale tuším, že to bude nejménědesetkrát, možná stokrát, nebo i tisíckrát více. Protosi myslím, že o nových dopravních cestách, zvláštěv regionu střední Evropy, nemá cenu diskutovat.Řeky, které zde ještě zůstaly, potřebujeme k úplnějiným účelům, než je hypotetický zisk malé skupinybezohledných podnikatelů!

Prof. RNDr. Otakar Štěrba, CSc.,prof. ekologie na katedře ekologie

a životního prostředí,Přírodovědecká fakulta

Univerzity Palackého, Olomouc

77 D� �������#$�7E7FFG

Charakteristika Úmluvy o ochraně evrop-ské fauny a flóry a přírodních stanovišťÚmluva o ochraně evropské fauny a flóry

a přírodních stanovišť (Convention on the Con-servation of European Wildlife and Natural Habi-tats), sjednaná v roce 1979 ve švýcarském Bernu(proto známá spíše jako Bernská konvence čiBernská úmluva), integruje hned několik přístupůk péči o přírodní dědictví. Vedle přísné ochrany celo-evropsky významných druhů, popř. poddruhů planěrostoucích rostlin (Příloha I) a volně žijícíchživočichů (Příloha II) ukládá smluvním stranámpečovat o přírodní biotopy. Pravidlo předběžnéopatrnosti, jedna z klíčových zásad péče o životníprostředí, vtělená do řady dokumentů OSN neboES, se v rámci Bernské úmluvy uplatňuje v PřílozeIII. Ta obsahuje seznam druhů, které smluvní stranysice nemusí striktně chránit, ale jejichž využívaní bymělo probíhat rozumným, udržitelným způsobemtak, aby neohrozilo další existenci těchto orga-nismů. Jak ostatně vyplývá již ze samotného názvu,ukládá uvedená konvence smluvním stranám, abypřijaly vhodná a potřebná právní a správní opatřeníi k ochraně přírodních stanovišť (biotopů) všechdruhů fauny a flóry, zejména těch, které jsou přísněchráněny. Měly by tak zabezpečit účinnou ochranuohrožených přírodních stanovišť, i když je neobývajídruhy, na něž se úmluva vztahuje. V době svéhovzniku, kdy nebylo v západní Evropě hnutí protitýrání zvířat tak vlivné jako dnes, představovalaBernská úmluva jednu z oněch pověstných prvníchvlaštovek tím, že zakazuje některé nehumánnízpůsoby lovu či zabíjení živočichů jako je střílenízvířat, oslněných umělým světlem (Příloha IV).

Až dosud se smluvními stranami Bernské úmluvystalo 40 evropských států a ES. Protože úmluvaklade značný důraz na ochranu migrujících živoči-chů, přistoupily k ní i čtyři africké země, kudy pravi-delně protahují nebo kde zimují evropští ptáci. Poli-tickou gesci nad Bernskou úmluvou převzala RadaEvropy (RE), sídlící ve Štrasburku. Řídící orgánúmluvy, Stálý výbor, který je tvořen delegáty smluv-ních stran, se v tomto historickém alsaském městěschází zpravidla jednou ročně.

Za to, že Úmluva o ochraně evropské faunya flóry a přírodních stanovišť patří mezi nejúspěš-nější mezinárodní konvence vůbec, vděčíme jed-nomu jejímu pozoruhodnému ustanovení. Každýobčan či organizace ze země, která se stala sig-natářem Bernské úmluvy, může upozornit její sekre-tariát, že v určitém konkrétním případě nenaplňujevláda této země závazky, které na sebe převzala

ratifikací, přijetím, schválením nebo přistoupenímk této mezinárodní právní normě. Stálý výbor potéstížnost spolu s vysvětlením příslušné vládyposoudí. Pokud ji uzná za opodstatněnou, doporučíkritizovanému státu konkrétní kroky, jak sjednatnápravu. Na dalším zasedání přednese delegátuvedeného státu zprávu o tom, jak se s nimi jehovláda vypořádala. Stálý výbor celý případ uzavřeteprve tehdy, jestliže dotčená vláda doporučení sku-tečně naplnila. Nutno podotknout, že naprostá vět-šina smluvních stran Bernské úmluvy se skutečněsnaží, aby se na "černé listině" Stálého výboruvůbec neocitla. A ještě jednu skutečnost musímev této souvislosti zmínit. Nevládní organizace,občanské sdružení či odborná společnost, kterápodala stížnost, má možnost ji přednést přímo nazasedání stálého výboru.

Bernská úmluva a ČRTehdejší ČSFR začala s přípravami na ratifikaci

Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírod-ních stanovišť již v roce 1991. Po rozpadu Česko-slovenska nebyla nově vzniklá ČR členem RadyEvropy, čímž došlo k určitému zpomalení celéhoprocesu. Nicméně v srpnu 1994 vláda ČR odsou-hlasila záměr, aby se Česká republika stalasmluvní stranou Bernské úmluvy. Po opakovanémmeziresortním vyjednávání na svém zasedání 28.srpna 1997 vláda přistoupení České republikyk Bernské úmluvě schválila. Současně vyslovilavýhrady proti zařazení některých ptačích a savčíchpredátorů (vlk Canis lupus, medvěd hnědý Ursusarctos, káně lesní Buteo buteo, káně rousná Buteolagopus, jestřáb lesní Accipiter gentilis, poštolkaobecná Falco tinnunculus) do Přílohy II (přísněchráněné druhy živočichů). Obdobná výhrada setýká méně známé kozy bezoárové (Capra aegag-rus): zmiňovaný sudokopytník není v ČR původnímdruhem. Před půlstoletím byl vypuštěn na územídnešní CHKO a BR Pálava, v roce 1994 a 1996 pakbyli jedinci pavlovské populace převezeni do oboryVřísek v okolí Zahrádek (okres Česká Lípa), protožespásáním a sešlapem ohrožovali tamější ojedinělárostlinná společenstva (fytocenózy). Navíc tvoříurčitou část pavlovské populace kříženci s kozoudomácí (C. aegagrus f. hircus). Stálý výbor rovněžpřijal výhradu ČR proti zařazení poloautomatickýcha automatických zbraní se zásobníkem schopnýmpojmout více než dvě dávky munice do Přílohy IV.

Bernskou úmluvu ČR oficiálně podepsala 8. října 1997 a smluvní stranou úmluvy se stala 1. června 1998. MŽP pověřilo koordinací realizace

B��������%�@������'� �$)������*���%����'�����������$���$������$)������������C

Rozšíření Evropské unie (EU) o deset nových členů, plánované na rok 2004, nejenže významnězmění politickou mapu našeho kontinentu, ale nepochybně bude mít přímé a nepřímé dopady naživotní prostředí v současných členských státech i v kandidátských zemích. Legislativa Evropskýchspolečenství (ES), zabývající se životním prostředím, tak bude závazná pro 25 zemí. Naskýtá seproto otázka, nakolik vlastně budou mít v této situaci opodstatnění mezinárodní vícestranné úmluvys celoevropskou působností, zaměřené na některé aspekty aktivní péče o životní prostředí.

D� �������#$�7E7FFG 7G

Bernské úmluvy v České republice Agenturuochrany přírody a krajiny ČR, odbornou institucistátní ochrany přírody.

Bernská úmluva: konkurence nebo spolupráce mezi Radou Evropy a Evropskými společenstvími?

Domnívám se, že Bernská úmluva si smysl svéexistence uchová i tehdy, když bude EU sdružovatpolovinu zemí, nacházejících se na našem konti-nentě, a to hned z několika důvodů:

1. Bernská úmluva má celoevropskou působnost,přesněji řečeno se jejími smluvními stranami stalykromě naprosté většiny evropských státůi některé africké země. Vytváří tak skutečně celo-evropský rámec pro ochranu populací význam-ných rostlinných a živočišných druhů, péči o bio-topy a omezení určitých nehumánních metododchytu nebo usmrcování volně žijících živočichů.Právě tím, že se staly smluvními stranami uve-dené mezinárodní konvence, musely téměřvšechny postkomunistické evropské státyvýznamně novelizovat nebo přijmout zcela novoulegislativu na ochranu přírody. Bernská úmluvanavíc pomáhá zapojovat do celoevropského pro-cesu státy bývalého sovětského bloku, s nimiž ESnezačala vyjednávat o přijetí do EU. Totéž se týkái západoevropských zemí, které nejsou členy EU,jako je Norsko, Island nebo Švýcarsko. Významposledně jmenovaných států pro péči o evropsképřírodní dědictví netřeba zdůrazňovat.

2. Na rozdíl od některých jiných nástrojů mezinárod-ního práva se ES stala smluvní stranou Bernskéúmluvy. Znamená to tedy, že závazky, vyplývajícíz Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a pří-rodních stanovišť, na sebe nevzaly jenom vládyjednotlivých členských států EU, ale i ES jakocelek. Každá změna příslušných příloh Bernskéúmluvy se proto musí projevit novelizací odpoví-dajících právních norem ES, konkrétně směrniceč. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků(směrnice o ptácích) a směrnice č. 92/43/EHSo ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živo-čichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o sta-novištích), samozřejmě za předpokladu, že ESneuplatní proti návrhu výhradu.

3. Spolupráce mezi RE a ES umožňuje, aby státy,usilující o přijetí do EU, využily v aproximačnímprocesu právě naplňování Bernské úmluvy. Tvůrcisměrnice o stanovištích se nikdy netajili tím, že sepři přípravě této bezesporu nejdůležitější právnínormy ES na ochranu přírody a krajiny inspirovaliprávě Bernskou úmluvou.

Vhodným příkladem, jak je možné skloubit imple-mentaci Bernské úmluvy s politicky podporovanoupřípravou na vstup do EU, zůstává vytváření sou-stavy SMARAGD. Již v roce 1989 doporučil Stálývýbor Bernské úmluvy, aby smluvní strany na svémúzemí budovaly soustavu celoevropsky významnýchlokalit s výskytem cílových druhů a poddruhů planěrostoucích rostlin a volně žijících živočichů a bio-

topů. Mezitím došlo v bývalých komunistickýchzemích střední a východní Evropy k dalekosáhlýmpolitickým, společenským a hospodářským změnáma v roce 1992, v předvečer proslulé KonferenceOSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED), přijalaES již zmiňovanou směrnici o stanovištích, zavazu-jící členské státy EU mj. k vytváření soustavy chrá-něných území ES NATURA 2000. Oba přístupy sepřitom z právního hlediska významně odlišují. Rezo-luce a doporučení Stálého výboru Bernské úmluvysmluvní strany k ničemu právně nezavazuje, povin-nost vytvořit soustavu NATURA 2000 vyplývá přímoze směrnice o stanovištích.

Zpočátku to vypadalo, že na našem kontinentěbudou existovat, pokud nebudeme brát v úvahujinak koncipovanou Celoevropskou ekologickou síť,dvě soustavy lokalit nadnárodního významu:NATURA 2000 v EU a SMARAGD ve všech smluv-ních stranách Bernské úmluvy včetně EU. Po vyjed-návání mezi představiteli RE a Evropské komise senakonec dospělo k rozumnému kompromisu.Zatímco v členských státech EU bude NATURA2000 považována za součást soustavySMARAGD, ve zbývající části kontinentu se budesoustava SMARAGD vytvářet na principech obdob-ných zásadám budování soustavy chráněnýchúzemí ES. Z uvedené kompatibility mohou těžit kan-didátské státy EU tím, že mohou oba procesy sladita pro určení lokalit soustavy NATURA 2000 využítfinanční prostředky, poskytované RE na rozvoj sou-stavy SMARAGD. Uvedený přístup vůbec nezpo-chybňuje, že oprávněnou prioritou orgánů státnísprávy i odborných institucí státní ochrany přírodypřed vstupem ČR do EU zůstává identifikace území,navrhovaných do soustavy NATURA 2000, zalo-žená na aktuálních a objektivních údajích o stavupřírody.

Přestože vytváření soustav SMARAGDa NATURA 2000 zůstává sice obdobnými a para-lelně běžícími, ale oficiálně dvěma samostatnýmiaktivitami, ukazuje se jako výhodné, aby byly oběčinnosti koordinovány jedním pracovištěm. V ČRgarantuje vytváření soustavy SMARAGD na základěsmlouvy s RE Agentura ochrany přírody a krajinyČR, která rovněž koordinuje přípravu odbornýchpodkladů pro určení lokalit soustavy NATURA 2000.

ZávěrÚmluva o ochraně evropské fauny a flóry a pří-

rodních stanovišť (Bernská úmluva) představujesvým značně komplexním přístupem a celokonti-nentální působností významný nástroj řízené péčeo přírodní dědictví v šířeji pojaté Evropě. Protože seEvropská společenství stala smluvní stranou Bern-ské úmluvy a příslušné instituce ES její naplňovánípodporují, bude implementace uvedené meziná-rodní úmluvy důležitá i poté, co se ČR stane člen-ským státem EU. Tomu by významně měla napo-moci legislativa ES na ochranu přírody.

RNDr. Jan Plesník, CSc.,národní koordinátor Bernské úmluvy

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

7& D� �������#$�7E7FFG

���������(�(������� ����"������*�����(�����

Odbor environmentálních rizik MŽP byl v uplynulých letech zadavatelem několika projektů týkají-cích se monitoringu geneticky modifikovaných organismů (GMO) a zjišťování jejich možného vlivuna životní prostředí.Tyto projekty přinesly zajímavé výsledky obecně použitelné při posuzování riziknakládání s geneticky modifikovanými zemědělskými plodinami.

V České republice je použití GMO od 1. ledna2001 upraveno zákonem č. 153/2000 Sb., o naklá-dání s geneticky modifikovanými organismy a pro-dukty a o změně některých souvisejících zákonů. Jižpřed nabytím účinnosti tohoto zákona byly prová-děny některé polní pokusy s geneticky modifikova-nými polními plodinami – řepkou, cukrovkou a kuku-řicí. Ministerstvo životního prostředí bylo předemo těchto pokusech informováno a mohlo upravitjejich podmínky. Osivářské a šlechtitelské firmy pro-vádějící tyto pokusy však neměly před rokem 2001povinnost provádět následnou kontrolu pokusnýchploch po skončení pokusů, ani zjišťovat možnostpřenosu genetické modifikace na příbuzné planěrostoucí druhy rostlin. K tomuto účelu tedy odborenvironmentálních rizik koncipoval v letech 2001a 2002 vlastní projekty.

Nejrizikovější z geneticky modifikovaných země-dělských plodin pokusně pěstovaných v ČR je řepkaolejná, vzhledem k možné křížitelnosti s některýmiplevelnými druhy a mnohaletému přežívání semen(výdrolu po sklizni) v půdě. V minulých letech bylageneticky modifikovaná ozimá řepka firmy Aventisodolná vůči herbicidu Liberty pokusně pěstována naněkolika lokalitách, proto bylo rozhodnuto zaměřitmonitoring právě na tuto plodinu. Na základě dlou-hodobé spolupráce s OER MŽP byl osloven Ústavmolekulární biologie rostlin AV ČR a v roce 2002 téžJihočeská universita v Českých Budějovicích.

V roce 2002 byly řešeny dva doplňující se pro-jekty: projekt MŽP/340/1/12/GMO/02 „Monitorováníšíření transgenní řepky pylem a výdrolem semenv roce 2002“, jehož řešitelem byla Biologická fakultaJihočeské university (Doc. RNDr. Miloš Ondřej,DrSc., katedra genetiky), a projektMŽP/340/1/13/GMO/02 „Detekce transgenů řepkyv roce 2002“ Ústavu molekulární biologie rostlin AVČR v Českých Budějovicích (Doc. RNDr. JindřichBříza, CSc.), navazující na výsledky předchozíhoroku.

Pracovníci Biologické fakulty JU provedli v květnua červnu kontroly na šesti lokalitách, kde bylav předchozích sezónách pěstována geneticky modi-fikovaná řepka. Na všech sledovaných pozemcíchbylo zkontrolováno vzcházení řepek z výdrolu, dálebyly odebrány vzorky k detekci přítomnosti trans-genu ze vzešlých rostlin řepky a příbuzných plevelů(hořčice polní, rukev) jak přímo na pozemku, takv jeho okolí. Od uživatele pozemku byly zjištěnyúdaje o ošetření pozemku po ukončení pokusůs geneticky modifikovanou řepkou, tyto údaje bylyporovnány s metodikou uvedenou uživateli v ročníchzprávách o nakládání s GMO. Odebrané vzorky rost-lin byly předány Ústavu molekulární biologie rostlink analýze metodou PCR.

Bylo zjištěno, že řepka (rostliny z výdrolu, pří-padně ojedinělé rostliny z předchozího rokuschopné dosáhnout reprodukčního stadia) se vysky-tuje jen na těch polích, na nichž byla v loňském rocepěstována a na kterých v době monitoringu dosudnebylo provedeno ošetření vhodným postemergent-ním herbicidem. Ojedinělé rostliny se vyskytují takéna krajích polí na ojedinělých místech v úzkýchpásech (cca do 20 cm), které nebyly dostatečnězpracovány zemědělskou technikou. Frekvencevýskytu rostlin řepky nepřesahovala hodnotu cca 1rostlina na 3 m2. Podíl transgenních rostlin přibližněodpovídal podílu plochy (z plochy celkové), na nížbyly transgenní rostliny (v poměru k netransgenním)pěstovány. Na druhé straně na plochách, na kterýchjiž byla realizována veškerá opatření k omezenívýskytu GMO včetně postřiku selektivním postemer-gentním herbicidem v porostech s jinou následnouplodinou nebo neselektivním postemergentním her-bicidem na plochách ponechaných jako úhor, seživotaschopné rostliny řepky nevyskytovaly. Potvr-dilo se, že správná agrotechnika je schopna sní-žit počet přežívajících rostlin z minulého roku naminimum (desítky na celém porostu o rozlozetisíců m2). Současně bylo konstatováno, že náhodněpřežívající rostliny po pokusech na řepce bývaléfirmy Aventis jsou příslušnými subjekty skutečněodstraňovány, a to kombinací aplikace herbicidůa mechanické ruční likvidace. Při provedených mole-kulárních detekcích transgenů na omezených sou-borech řepce příbuzných druhů rostlin (hořčice rolní,rukev sp.) rostoucích přímo na pokusné ploše či v jejítěsné blízkosti (do vzdálenosti 10 m), nebyly nale-zeny žádné pozitivní vzorky. Z toho vyplývá, žek případnému cizosprášení s těmito planými druhybrukvovitých rostlin (pokud k němu vůbec docházív důsledku překryvu dob kvetení) může i přímov porostu řepky docházet jen velmi zřídka. Osvětlenítéto otázky by vyžadovalo testování rozsáhlých sou-borů rostlin, ty však dosud nebyly k dispozici vzhle-dem k omezeným pokusným plochám modifikovanéřepky.

Druhá část projektu Ústavu molekulární biologierostlin se zabývala možností přenosu transgenuu GM řepky pylem. Tyto pokusy byly pokračovánímprojektu z roku 2001, kdy byly odebrány vzorkynemodifikované řepky, která byla pěstována v sou-sedství GM řepky firmy Aventis s transgenem barpro rezistenci k fosfinothricinu.

Odběry byly prováděny ve vzdálenostech 5 m,20 m a 40 m (lokalizovaných směrem na západ)a dále z pole odrůdy netransgenní řepky z místavzdáleného jihozápadním směrem 520 m od poles transgenní řepkou, jehož velikost byla cca 200 m2.Hodnocení proporce klíčních rostlin rezistentních

D� �������#$�7E7FFG 7,

k fosfinothricinu probíhalo ve sklenících ÚMBR AVČR po vysetí semen do půdy.Ve stadiu dvou pravýchlistů (cca 3 týdny po výsevu) byly klíční rostlinypostříkány 1% vodným roztokem herbicidu Liberty,jehož účinnou složkou je fosfinothricin (gluphosinateammonium). Zhruba 3 týdny po postřiku herbicidembyl z jednotlivých tolerantních rostlin odebrán vzoreklistu na analýzu PCR.

U potomstva rostlin tolerantních k herbicidu bylydále zjišťovány štěpné poměry, tj. poměr tolerantnícha senzitivních rostlin ve výsevu semen vzniklých posamoopylení.

Byl prokázán, resp. potvrzen, přenos trans-genu u řepky na krátkou vzdálenost, a to ve velminízké frekvenci. U hodnocených vzorků ze vzdále-nosti 5 m a 20 m bylo zjištěno přibližně 0,4 % rostlintolerantních k herbicidu, přičemž u všech byl potvr-zen gen bar. Ve vzorcích ze vzdálenosti 520 m odporostu geneticky modifikované řepky už nebylyrostliny s transgenem zjištěny. Výsledky těchtopokusů jsou dobře srovnatelné se závěry ing. Kam-lera a spolupracovníků ve Výzkumném ústavu vče-

lařském v Dole u Libčic. Štěpné poměry v potomstvurostlin přežívajících po postřiku herbicidem s fosfi-nothricinem byly ve většině případů (55 %) 3:1, cožodpovídá heterozygotnímu charakteru tolerantníchrostlin odebraných v různé vzdálenosti od poles transgenní řepkou.

V sezóně 2001/2002 došlo k výraznému ome-zení pokusných ploch s geneticky modifikovanouřepkou – Ministerstvem životního prostředí bylypovoleny pokusy pouze na dvou lokalitách. I tytopokusy, vyseté na podzim 2001 firmou AventisCropScience, byly z rozhodnutí firmy (nyní Bayer)zlikvidovány na jaře roku 2002 před květem.Obecně však lze očekávat, že polních pokusůs geneticky modifikovanými zemědělskými plodi-nami bude přibývat, a proto bude spolupráce OERMŽP s Akademií věd a vysokými školami formouobdobných projektů nadále pokračovat.

Ing. Zuzana Doubková,VO – sekretariát České komise pro nakládání

s GMO, odbor environmentálních rizik MŽP

����������/������$)����$���������������������

První místo získala se svojí prací Radka Štěpá-nová z Vyškova. „Snažila jsem se získat informaceo tom, jaké nebezpečné látky vypouští do životníhoprostředí spalovna nebezpečných odpadů firmyEkotermex. Samotná spalovna moji žádost o infor-mace ignorovala. Řadu údajů jsem nakonec získalaod České inspekce životního prostředí. Vyplýváz nich, že spalovna vypouští do ovzduší mimo jinévysoce toxické dioxiny,“ shrnula stručně zaměřenísvé práce vítězka.

Téma „Vzdušný oceán – vzduch, lidé a životníprostředí“ mládež velice zajímá. Hovoří o tom i rela-tivně vysoký počet dodaných závěrečných zpráv, vekterých účastníci projektu zpracovali teoretickéa praktické vědomosti a schopnosti získané podvedením odborníků v průběhu celého roku. „Baví jeprovádět pozorování a měření, cvičit se v prezentacizískaných informací a pomáhat v konkrétníchvěcech v místě svého bydliště,“ komentoval letošníčinnost jeho hlavní organizátor, Václav Bratrychz Agentury Koniklec.

Druhá skončila Zdenka Balíková z Bystřice nadPernštejnem a třetí pozici obsadila Iva Tenorováz Letovic na Blanensku. „Podle výskytu značnéhomnožství druhů lišejníků v okolí Letovic žiji nejspíšv čistém prostředí. Vybrala jsem si tyto zajímavérostliny jako bioindikátory míry znečištění ovzduší,“komentovala výsledky své práce bronzová Iva Teno-rová.

„Členové Sněmu dětí ČR pro životní prostředíměli letos možnost si vyzkoušet, jak těžké je

z některých firem vydolovat informace o vypouště-ných toxických látkách. Několik se jich snažilo zís-kat informace od Pražských služeb o škodlivináchvypouštěných spalovnou Malešice, ale marně.Práce všech účastníků byly na vysoké úrovni a řadaz nich se také úspěšně snažila o pozitivní změny vesvém okolí. Někteří zabránili rozšiřování načernoskládkovaných odpadů, jiní vyvíjeli tlak na znečišťo-vatele, aby přestali tajit údaje o toxických látkách,“pokusil se shrnout své dojmy z průběhu celoročnísoutěže její lektor, Jindřich Petrlík ze sdruženíArnika.

Benefiční koncert a předání cen na závěr celo-roční práce Sněmu dětí ČR pro životní prostředí jižtřetím rokem organizuje Agentura Koniklec. Loniproběhlo díky finanční podpoře programu Phare –Access a Ministerstva životního prostředí ČR.Kromě celoroční činnosti mladých lidí nabízelaAgentura Koniklec v rámci informační kampaně„vzdušnou“ soutěž pořádanou ve spoluprácis „Radiem na polštář“ Českého rozhlasu 2, knihu,videokazetu a CD-ROM z Edice Živly, tři čísla časo-pisu Živel-vzduch a informační servis na interneto-vých stránkách:http://.zivly.koniklec.cz.

(tisková zpráva Agentury Koniklec)

Agentura Koniklec, Chelčického 12, 130 00 Praha 3,Václav Bratrych, tel.: 603/741 160e-mail: sdcr@koniklec.cz

V sobotu 14. prosince 2002 vyvrcholila „vzdušná“ informační kampaň 2002 pražské AgenturyKoniklec. Putovní cenu Sněmu dětí ČR pro ŽP a další ocenění nejlepším mladým účastníkům pro-jektu „vzdušný oceán“ předávali ministr životního prostředí RNDr. Libor Ambrozek, patron celo-roční kampaně Ján Zákopčaník a odborný lektor Jindřich Petrlík ze sdružení Arnika.

7- D� �������#$�7E7FFG

Úspěchy, kterých lidstvo dosáhlo zejména v posledních stoletích minulého tisíciletí, bylyohromné. Tento pokrok se neomezil pouze na oblast techniky, ale umožnil rovněž zlepšení sociál-ního postavení člověka. Tyto změny byly završeny hlavně v důsledku průmyslové revoluce, kterárevolučně změnila i způsoby odpočinku a rekreace. Podstatným způsobem se rozvinuly takové způ-soby trávení volného času jako je cestování. V druhé polovině posledního století druhého miléniase turismus stal jedním z nejdůležitějších ekonomických a sociálních fenoménů. Je nepopiratelné,že významný růst tohoto sektoru ovlivnil způsob našeho života a dokonce změnil ekonomikumnoha zemí.

D*�������������$�����������$)��� ������'��

Cestování za turistickým účelem se stává v našemživotě stále důležitějším. Mezinárodní i vnitrostátníturismus roste a poroste stále tak, jak to umožní tech-nologie cestování a dostupnost cílů jak dopravní, takcenová.

Světová organizace turismu předvídá ve 21. stoletícestovatelský boom. V roce 1950 dosáhl počet mezi-národních cest 25 milionů osob. Tento počet rostl o 7 % ročně, takže v roce 1998 už dosáhl 625 milionůosob.

I když se trend růstu mezinárodních cest sníží v prů-měru na 4 % ročně, kolokvium „Vize 2020“, organizo-vané Světovou organizací turismu, odhaduje, žev roce 2020 dosáhne počet mezinárodních cest již1,56 miliardy osob, tedy 2,5 krát více než v roce1998. Příjmy pocházející z turismu (bez nákladů nadopravu) se v mezidobí 1995 až 2020 více než ztroj-násobí a dosáhnou částky 2 trilionů USD.

Světová organizace turismu odhaduje, že vnitro-státní turismus představuje desetinásobek počtu osobturismu mezinárodního a je pětkrát významnější,pokud se týká příjmů.

Vlivy turismu na prostředíEkologická bilance turismu ukazuje jasně, že každé

turistické zařízení a aktivita přinášejí pro životní pro-středí rizika, a to v podobě vlivů přímých (destrukceekosystémů) nebo nepřímých, narušením přírodníchcyklů či odnímáním přírodních zdrojů nebo odkládánímodpadů do prostředí.

Existují vztahy mezi turistickými aktivitami a jejichmožnými impakty na rozdílná prostředí, závisející nadruhu a intenzitě činností a citlivosti daných pro-středí.

Seznam turistických aktivit lze rozdělit podle násle-dujících kritérií:● typ infrastruktury, zařízení nebo činnosti,● typ dopravy,● užití zdrojů – voda, energie,● produkce odpadů,● četnost návštěvníků.

Území a prostředí mohou být podle jejich charak-teru a citlivosti rozdělena následovně:● chráněná území, přírodní parky a venkovské pro-

středí,● hory,● vody a jejich pobřeží,● města a kulturní centra,● rekreační oblasti.

Potenciální dopady mohou být charakterizoványnásledovně:

● spotřeba přírodních zdrojů (území, voda …),● krajinářské úpravy a změny, vizuální impakty,● zvýšení provozu,● emise a jejich ukládání do vzduchu, vody, půdy,● produkce odpadů,● změny a ničení flóry,● rušení a hubení fauny,● ovlivňování přírodního a kulturního dědictví,● konflikty bezpečnostního charakteru,● sociálně-kulturní efekty,● sociálně-ekonomické efekty,● hluk, světlo.

Měkký, zelený a přírodní turismus – udržitelný turismus

Udržitelný turismus je provozován v harmoniis místními poměry životního prostředí, místním spole-čenstvím obyvatel a místní kulturou, takže umožňujetrvalé turistické využívání území a nepůsobí závažnéškody.

Termín „měkký turismus“ je obecně užíván odroku 1980. Zatímco termíny „zelený“ nebo „přírodníturismus“ zohledňují ekologickou nezávadnost, měkkýturismus zdůrazňuje socio-kulturní aspekty. Měkkýturismus je charakterizován:● kompatibilitou s přírodou: ochranou krajiny, vody,

půdy, květeny, zvířeny a přírody obecně;● kompatibilitou se zdravím: zdravím člověka i živoči-

chů, pěstováním biopotravin, soukromou a veřejnourekreací;

● sociální kompatibilitou: souladem s místními mravya zvyky, tradicemi, místní sociální strukturou;

● ekonomickou kompatibilitou: ekonomickým příno-sem regionu, přínosem pro rozvoj místního podni-kání, rozvojem turistických možností;

● fyzickou kompatibilitou: schopností infrastrukturyzajistit služby pro turistický rozvoj a dostatečnýmiprostorovými poměry území.

Turismus – prostředek osvěty a výchovyOchrana přírody nemůže bránit veřejnosti ve využí-

vání přírodních zdrojů i k účelům rekreace, odpočinku,obnovy tělesných i duševních sil či naplňování potřebyjejího estetického vyžití. Rekreační využívání, pokudnepoškozuje přírodní hodnoty, připouští i samotnýzákon o ochraně přírody a krajiny jmenovitě pro chrá-něné krajinné oblasti a obecně pro ostatní území.

Vhodná místa, která nemohou být tímto využitím vesvé přírodní hodnotě poškozována, mohou býtdokonce, a je to žádoucí, veřejnosti prezentována zaúčelem jejího vzdělávání a výchovy k ochraně přírod-ního prostředí.

Od této komentované prezen-tace, která může mít různoupodobu (jednotlivá informačnímísta na zajímavých lokalitách,souvislé naučné stezky s růz-nými typy vybavení, dokonaletechnicky vybavená návštěvnickáa informační střediska) lze oče-kávat zejména následující pří-nosy:● komentovaná prezentace

umožňuje návštěvníkům lépepochopit význam a hodnotuprezentované lokality, cožmůže i umocňovat dobré pocityz její návštěvy;

● veřejnost může být získána prospolupráci nebo alespoňrespektování některých ochra-nářských opatření tím, že jimporozumí;

● osvětové vybavení lokalitymůže upravit pohyb návštěv-níků s tím, že nasměruje jejichpobyt do žádoucích místa uchrání tak jiná, citlivá místa;

● je možné upravit návštěvnost místa v čase (např.organizováním propagovaných akcí mimo sezónu);

● organizovaná návštěvnost dává i možnost finanč-ního zisku (prodej publikací, placená průvodcovskáslužba, vstupné). Jako příklad může sloužit ve Fran-cii realizovaná praxe nazvaná „Cesty do přírody“,kdy se ochrana přírody podílí na zisku smluvnícestovní kanceláře, která umožňuje organizovánínávštěv malých skupin zájemců ve vybraných chrá-něných územích, přičemž jejich účastníkům zajišťujeodborné průvodce, večerní přednášky, odbornépublikace, tištěné průvodce a jinou dokumentacinavštíveného místa.

Nutnost plánování turismuZ výše uvedených skutečností vyplývá, že turismus

nelze z přírody vyloučit, je však třeba jej plánovat, abybylo možné když ne zcela odstranit, tedy alespoň mini-malizovat jeho možné negativní vlivy na přírodní pro-středí, případně i využít pozitivní možnosti, které někdymůže přinést (výchova, osvěta, vzdělávání).

Problematikou turismu ve vztahu k životnímu pro-středí se často zabývala i Rada Evropy, která podpo-rovala u členských zemí vysokou vnímavost k důleži-tým otázkám, spojeným s rozvojem trvalého turismu.Výbor ministrů schválil řadu doporučení, vypracova-ných Skupinou specialistů pro turismus a životní pro-středí:

● Doporučení č. R (94) 7, týkající se obecné politikyrozvoje trvalého turismu respektujícího životní pro-středí;

● Doporučení č. R (95) 10, týkající se politiky rozvojetrvalého turismu v chráněných územích;

● Doporučení č. R (97) 9, týkající se politiky rozvojetrvalého turismu respektujícího životní prostředípobřežních území;

● Doporučení č. R (99)16, týkající se rozvoje vzdělá-vání pracovníků a budoucích profesionálních pra-

covníků v oboru turismu v otáz-kách péče o životní prostředí.

Účastníci Mezinárodní konfe-rence o biodiverzitě a turismuv Berlíně (březen 1997) přijalideklaraci, stvrzující klíčové prin-cipy, jež mají v budoucnu v sou-hlase s Agendou 21 všechny akti-vity turismu splňovat:● cestování a turismus musí slou-

žit lidskému zdraví a produktiv-nímu životu v souladu s příro-dou;

● cestování a turismus musí při-spívat k uchování, ochraněa obnově ekosystémů Země;

● cestování a turismus musí býtzaloženy na modelu udržitelnéprodukce a konzumace;

● národy musí spolupracovat připodporování otevřeného eko-nomického systému, v němžmezinárodní aktivity v cesto-vání a turismu budou založenyna udržitelném základě;

● cestování a turismus, mír, rozvoj a ochrana životníhoprostředí spolu navzájem souvisejí;

● protekcionismus při aktivitách v cestování a turismumusí být zastaven nebo změněn v opak;

● ochrana životního prostředí musí být integrální sou-částí procesu rozvoje turismu;

● záměry rozvoje turismu musí být projednávány zaúčasti dotčených občanů a rozhodovány na místníúrovni;

● národy se musí navzájem upozorňovat na přírodnípohromy, které by mohly ohrozit turisty nebo turis-tické oblasti;

● cestování a turismus se musí všemožně snažito vytvoření pracovních příležitostí pro ženy a místníobyvatelstvo;

● rozvoj turismu musí přispívat k poznání a podpořeidentity, kultury a zájmů místního obyvatelstva;

● cestovní a turistický průmysl musí respektovat mezi-národní předpisy na ochranu životního prostředí.

ZávěrTurismus je lidskou aktivitou, která v poslední době

stále roste a nabývá na významu. Vliv turismu na pří-rodní prostředí je vždy větší či menší měrou negativní,v závislosti na intenzitě a charakteru jeho konkrétníchaktivit a citlivosti prostředí, v němž je provozován. Pro-tože však turismus nelze z přírodního prostředí elimi-novat, naopak, jedním z poslání ochrany přírody jei uchovávat a vytvářet zdravé prostředí pro život člo-věka, jeho rekreaci, odpočinek a obnovu tělesnýchi duševních sil, stejně jako poskytovat mu možnostiestetického vyžití, je třeba jej plánovitým způsobemusměrňovat do podoby „udržitelného turismu“. V tako-vém turismu pak lze uplatňovat i jeho další kladnéstránky – možnost osvětového a výchovného půso-bení na obyvatelstvo.

RNDr. Milan Rivola,odbor ochrany přírody MŽP

D� �������#$�7E7FFG 71

Zpravodaj MŽP vydává Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, 100 10 Praha 10-Vršovice, tel.: 267 122 549 �

Odpovědná redaktorka RNDr. Jana Plamínková, tel.: 251 817 302, e-mail: jplaminkova@volny.cz � Admi-nistrace a objednávky SEVT a. s., Pekařova 4, 181 06 Praha 8-Bohnice, tel.: 233 551 711, fax 233 553 422, e-mail:sevt@sevt.cz � Roční předplatné Věstník&Zpravodaj MŽP s přílohou EIA 500,– Kč � Sazba: Informica, vytisklaTiskárna PeMa, Praha � Vychází 12× ročně � Číslo 2/2003 předáno do tisku 5. 1. 2003.

ISSN – tištěná verze 0862-9005

E������%� ����$0�� ��������/������� �/�$���� ����� �

S novým jízdním řádem ČD, platným od 15. 12. 2002, začíná platit několik zajímavých nabí-dek. Nově lze přepravovat jízdní kolo v každém rychlíku, spěšném či osobním vlaku, ve vybra-ných vlacích funguje pojízdná úschovna kol, je možné zakoupit výhodný kombinovaný jízdnídoklad pro přepravu a uschování kola a v Českém ráji (žst. Turnov a Jičín) budou půjčovatjízdní kola.

Kolo do každého vlakuPrvní z nových nabídek je možnost vzít si s sebou kolo do každého rychlíku, spěšného či osobního

vlaku (u IC, EC a Ex jen ve vybraných vlacích – informace v jízdním řádu). Vlaky se speciálními vozypro rozšířenou samoobslužnou přepravu kol cestujícími jsou v jízdním řádu označeny symbolem jízd-ního kola v hlavičce vlaku, stejným symbolem jsou pak označeny i samotné vozy. Ve vlacích, ve kte-rých nejsou tyto vozy zařazeny, se jízdní kola přepravují na prvním a posledním nástupním prostorusoupravy, kde smějí být nejvýše dvě kola. Cestující si musí kolo sám naložit a vyložit a nese za nějzodpovědnost po celou dobu jízdy. Cena přepravy jednoho kola je 20 Kč.

Pojízdná úschovnaDruhou změnou je zavedení pojízdné úschovny kol na všech vlacích s přepravou cestovních zava-

zadel, v jízdním řádu jsou označeny symbolem kufru nebo písmenem K v kroužku v hlavičce vlaku.Samotné vozy s pojízdnou úschovnou jsou označeny symbolem K v kroužku. Cestující přivede kolok takto označenému vozu a předá je zaměstnanci ČD obdobně jako v klasické úschovně a vyzvednesi je zpět v cíli své cesty (platí pouze pro přímý vlak bez přestupu). Cena úschovy je 30 Kč za kus.

Kombinovaný jízdní dokladTřetí změnou je možnost za-

koupení kombinovaného dokladu,který opravňuje k opakované sa-moobslužné přepravě jízdníhokola, užití pojízdné úschovny čiúschovny v železničních stanicíchv době platnosti dokladu. Cenyjsou závislé na počtu dní: 1 denza 50 Kč, 3 dny za 120 Kč, 5 dníza 160 Kč a 7 dní za 200 Kč.

Půjčovny kolČtvrtou změnou je zavedení

půjčovny kol ve stanicích Turnova Jičín s dobou provozu od 1. 4.do 31. 10.

Věříme, že zlepšení podmínekpro spojení jízdního kola a želez-nice povede ke zvýšení atraktivitytěchto ekologicky šetrných druhůdopravy oproti individuálnímuautomobilismu.

Vít Roušal,Děti Země Plzeň