Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích, Biologická fakulta Branišovská 31, České Budějovice

a

Správa NP a CHKO Šumava Útvar Vědy a výzkumu, Kašperské Hory

Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku

2. setkání

sborník z konference

Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích 8.-9. června 2006

DVOŘÁK L. & BOGUSCH P. (eds), 2006: Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku 2, sborník z konference, Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích, 8.-9. června 2006

OBSAH Předmluva……………………..……………………..……………………..……………….…1

Petr BOGUSCH Kodulky (Mutillidae) v České republice a na Slovensku.…………..………………………2–3

Libor DVOŘÁK Sirup a kvasící ovoce jako atraktant pro vosy……………………………………………….3–4

Jan ERHART Hymenoptery parazitující na pavoucích a jejich vaječných kokonech.……………….…….4–5

Kamil HOLÝ Žlabatky na růžích – rod Diplolepis…………………………………………………………5–6

Milan JANDA Co se děje v pralese? (ekologie společenstev mravenců Nové Guineje)………………………7

Petr JANŠTA Chalcidky (Hymenoptera: Chalcidoidea): minulost, současnost a budoucnost jejich výzkumu v České republice………………………………………………………………………………7

Jan LIŠKA & Jaroslav HOLUŠA K výskytu ploskohřbetek rodu Cephalcia (Hymenoptera, Pamphiliidae) v Čechách..….….8–9

Jan MACEK Výzkum exofytických larev Symphyta v ČR, poznámky k jejich chovu a biologii..…….10–11

Igor MALENOVSKÝ Blanokřídlý hmyz ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně…………………...11–13

Ladislav ROLLER Faunistický výskum hrubopásych (Hymenoptera, Symphyta) supramontánneho až alpínskeho pásma Tatier…………..…………………………………..………………………..................13

Vladimír SMETANA, Pavol DEVÁN & Libor DVOŘÁK Aktuálne poznatky o rozšírení Dolichovespula media (Retzius, 1783) na Slovensku.......14–15

Jakub STRAKA Larvy včel a hnízdní chování………………………………….……….…………………15–16

Adresář českých a slovenských zájemců o blanokřídlé......................................................17–19

Předmluva organizátorů

Vážení kolegové! Držíte v ruce sborník z 2. setkání „Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku“. V loňském roce jsme plánovali setkání pouze zájemců o žahadlové blanokřídlé, přesto se zúčastnili tři zájemci o jiné skupiny. Po krátkém zvažování jsme se rozhodli neuzavírat se a počínaje tímto setkáním rozšířit naše řady o zájemce o veškeré skupiny blanokřídlého hmyzu. V závazném termínu se na naše setkání přihlásilo 25 účastníků z České i Slovenské republiky, což je oficiálně o tři více, než v loňském roce. Tehdy se ovšem dostavilo více lidí, takže doufáme, že letošní účast se může pohybovat až okolo 30 zájemců. Doufáme, že minimálně stejný počet zájemců se bude pravidelně scházet i v následujících letech. Tedy že letošním setkáním jsme „nevyčerpali munici“ a že si budeme každoročně mít co zajímavého sdělit. Za organizátory Libor Dvořák, Jan Erhart & Petr Bogusch

1

Kodulky (Mutillidae) v České republice a na Slovensku

Petr BOGUSCH

Kodulky (Mutillidae) jsou čeleď žahadlových blanokřídlých řazená mezi Vespoidea, stejně jako vosy (Vespidae) nebo hrabalky (Pompilidae). Jsou příbuzné s žahalkami (Scoliidae) nebo trněnkami (Tiphiidae). Samice jsou bezkřídlé, samci většiny druhů mají křídla i ocelli. Všechny druhy se živí jako predátoři maturních larev různých žahadlových blanokřídlých, které samice kodulek napadají v hnízdech. Samice kodulky vniká do hnízda a žihadlem zkontroluje obsah hnízdní buňky. Pokud najde hnízdní buňku s dospělou larvou, paralyzuje ji žihadlem a naklade na ni vajíčko. Larva se živí parazitoidně na larvě hostitele, jímž bývají nejčastěji samotářské i sociální včely (čmeláci), kutilky, vosy nebo hrnčířky. Některé druhy kodulek jsou agresivní a často zabíjejí hostitele, pokud se s ním v hnízdě setkají (O’NEILL 2000). Ve světě je známo asi 3700 druhů (LELEJ 2002), v České republice žije 16 druhů, z toho jen 7 v Čechách. Na Slovensku bylo zaznamenáno 19 druhů. Většina z nich má v České republice nebo na Slovensku severní hranici rozšíření (BOGUSCH 2006). Mezi našimi kodulkami lze rozdělit tři základní ekologické skupiny:

1. Horské druhy, které nemají v ČR a SR severní hranici rozšíření, jsou to např. velké druhy Mutilla marginata a M. europaea, parazitující v hnízdech čmeláků. První uvedený druh je více euryekní a tudíž běžnější než M. europaea.

2. Druhy vátých písků, vyskytující se od Hodonína přes Bzenec a Malacky až k Bratislavě a ostrůvkovitě v Podunají. U nás jsou to druhy Nemka viduata a Dasylabris regalis.

3. Druhy skalních stepí – typické lokality jsou Pálava, okolí Brna, Kováčovské kopce a Devínská Kobyla, omezeně i Slovenský kras a Východoslovenská nížina. Patří sem např. druhy Smicromyrme sicana, Myrmilla mutica, Cystomutilla ruficeps a všechny druhy rodu Physetopoda). Některé z těchto druhů zasahují i do Čech, zde se pak vyskytují v Polabí a v Českém středohoří (Physetopoda halensis, Myrmilla calva).

4. Běžné druhy vyskytující se po celém území, druhy Myrmosa atra a Smicromyrme rufipes. Druh Smicromyrme pouzdřanensis Hoffer, 1936 byl popsán z České republiky. Autor popsal v letech 1936–1938 ještě mnoho dalších druhů, ve všech případech se však jednalo pouze o atypické formy klasických druhů. Byly nalezeny 2 samice na Pouzdřanské stepi (jižní Morava, kvadrát 7065), a existuje několik exemplářů stejného vzhledu z Rakouska a Maďarska. Typové exempláře se ztratily (majitel Národní Muzeum, Praha), jedná se však s největší pravděpodobností o robustní exempláře našeho nejběžnějšího druhu Smicromyrme rufipes. Do fauny ČR a SR nově přibyl druh Myrmilla mutica André, 1903. Jedinci tohoto druhu s červenou hlavou byli léta určováni jako M. erythrocephala, což je však jižní druh se severem rozšíření v jižním Bulharsku. Na jihu Evropy se vyskytuje ještě další podobný druh M. caucasica. Druh M. mutica byl u nás velmi vzácně nalézán na nejteplejších stepních lokalitách v Pouzdřanech, na Devínské Kobyle a v okolí Štúrova, v roce 2004 byl nově zaznamenán na Pálavě, tento nález zároveň je důležitým potvrzením, že se dotyčný druh stále vyskytuje na území Moravy. Dalšími druhy, které nově přibyly do naší fauny, jsou druhy Physetopoda cingulata a P. pusilla. Exempláře obou druhů byly nalezeny ve sbírkách muzeí (v prvním případě Zoologické muzeum

2

v Kodani, ve druhém Moravské zemské muzeum v Brně) a jsou nové pro Slovensko. Druh Smicromyrme sicana, známý z jižní Moravy a Slovenska, byl potvrzen z Čech, ve sbírkách Moravského zemského muzea byl nalezen exemplář s lokalitou „České Budějovice“. Jelikož se v okolí Českých Budějovic v první polovině 20. století vyskytoval druh Physetopoda halensis, který má podobné ekologické nároky a rozšíření, lze nález považovat za věrohodný. Autor již odevzdal k publikaci klíč k určování kodulek žijících v České republice a na Slovensku, obohacený o druhy žijící v sousedních zemích. Klíč obsahuje 29 druhů kodulek a jeho součástí je i komentovaný check-list s výpisem lokalit a síťovými mapami rozšíření. Klíč je dále doplněn 87 obrázky celých živočichů i determinačních znaků (BOGUSCH 2006).

Literatura

BOGUSCH P., 2006: The velvet ants (Hymenoptera: Apocrita, Mutillidae) of the Czech Republic and Slovakia: determination key and prodromus. Acta Musei Moraviae 89: submitted.

LELEJ A.S., 2002: Catalogue of the Mutillidae (Hymenoptera) of the Palaearctic region. Vladivostok: Dalnauka, 171 pp.

O’NEILL K., 2000: Solitary Wasps: Behavior and Natural History. Cornell University Press, xiv + 408 pp.

Sirup a kvasící ovoce jako atraktant pro vosy

Libor DVOŘÁK

Sršně a „krátkohlavé“ vosy rodu Vespula je možno označit jako škodlivé (ničení ovoce, nalétávání na potraviny, možnost žihadla), vosíci rodu Polistes a „dlouhohlavé“ vosy rodu Dolichovespula tak činí v daleko menší míře. Jedním z cílů výzkumu bylo vyhodnotit druhové složení vos chytaných níže metodou a druhým možnost biologické kontroly (= redukce „škodlivějších“ druhů). Metodika: Do průhledné PET lahve se nalije několik cm směsi sirupu s vodou. Přidá se trochu ovoce (jablka, hrušky apod.) a láhev se pověsí na větev stromu. Vosy jsou přitahovány sladkým nápojem, navíc Slunce a sladká tekutina urychlí kvašení ovoce. Celek je pro vosy velmi atraktivní (metoda je známa a dosti používána zahrádkáři a chalupáři). Zejména v USA bylo z podobných důvodů testováno několik přírodních atraktantů (limonády, maso, grenadina) i chemických přípravků (acetic acid, isobutanol, heptyl butyrate, atd.). Za pomoci 13 kolegů a kolegyň bylo rozmístěno několik pastí víceméně po celé republice. Několik jich padlo za oběť vandalům, nicméně alespoň nějaká data byla získána z 16 lokalit, z nichž 11 se nacházelo v Čechách, 4 na Moravě nebo ve Slezsku a 1 na Slovensku. Jako cílový biotop byly vybrány zahrádky a sady, které jsou atraktivní pro mnoho druhů vos.

aCelkem se chytilo 1018 vos 8 druhů, na lokalitách se vyskytlo 2–7 druhů, průměr byl 3,5. Nejvíce druhů se

3

Past na lokalitě Bratislava-Dúbravk

chytalo v druhé půli července a první půli srpna, což souvisí s časnějším vymíráním některých druhů. Nejbohatší lokality byly rozsáhlejší zahrady v nižších polohách. Sršeň obecná (Vespa crabro) byla na druhém místě co do početnosti (32 % chycených vos) i co do frekvence výskytu (12 lokalit). Vosa obecná (Vespula vulgaris) byla nejhojnějším (35 %) i nejčastějším (14 lokalit) druhem. Třetím nejhojnějším druhem byla vosa útočná (Vespula germanica) (28 % a 10 lokalit). Tyto tři druhy jsou nejčastější i na ovoci a poblíž lidských sídel (jedná se tedy o „nejškodlivější“ druhy). Jak ukázaly výsledky průzkumu, jsou to tři nejvíce chytané druhy (dohromady 95 % vos). Navíc alespoň jeden z těchto druhů byl uloven 15× (z 16 lokalit), jakékoliv dva z těchto druhů se chytly 14× a všechny tři druhy 7×. Ostatní druhy vos se chytají vzácně (dohromady 5 %), takže použitá metoda se ukázala jako vhodná metoda biologické kontroly neeliminující počty ostatních druhů vos. Prakticky totožné jsou výsledky v USA, kde se na přírodní i chemické atraktanty chytají druhy ze skupiny Vespula vulgaris group. Dalšími zaznamenanými druhy vos byly vosa prostřední (Dolichovespula media), která byla ulovena na 6 lokalitách v počtu 23 kusů, vosa ryšavá (Vespula rufa) a vosa saská (Dolichovespula saxonica) – oba druhy chyceny pouze v 6 ex. na 5, respektive 3 lokalitách. Z vosíků byli chyceni vosík francouzský (Polistes dominulus) v 16 ex. na 5 lokalitách a vosík obecný (Polistes nimphus) v jediném exempláři. Také tyto výsledky jsou podobném těm z USA – relativně časté úlovky D. maculata (příbuzná k naší D. media), vzácně ostatní Dolichovespuly a zástupci skupiny Vespula rufa group. Z vosíků se často chytá zavlečený P. dominulus a původní P. fuscatus, ostatní druhy řidčeji. Celkově tedy bylo chyceno 8 druhů vos (bez parazitických je jich z ČR a SR v současnosti známo 13). Pomineme-li jeden horský druh se specifickými nároky a jeden vyskytující se vzácně v Podunají, bylo chyceno 8 druhů z 11 víceméně hojných, a to na jediný atraktant během jediné sezóny. Pověsí-li se past od půli července do půli srpna, je to velmi solidní doplňková metoda lovu sociálních vos (co se týče kvality i kvantity). Použije-li se více pastí s různými atraktanty, dosáhne se větší rozmanitosti výsledků. Je tedy možné říci, že se jedná o vhodnou metodu k faunistickému a ekologickému výzkumu vos.

Hymenoptery parazitující na pavoucích a jejich vaječných kokonech

Jan ERHART

Akuleátní hymenoptery, jsou stejně jako terestriální strunice a některé druhy dipter, významnou skupinou, jenž se podílí na parazitaci pavouků. Nejpočetněji jsou zastoupeny hrabalky (Pompilidae). Larvy všech druhů se vyvíjejí na pavoucích, včetně rodů Evagetes a Ceropales známými svým kleptoparazitickým chováním. U čeledi Sphecidae jsou na pavouky vývojově vázáni jen čtyři rody. Na rozdíl od hrabalek, které své hnízdní buňky zaplňují vždy jedním, většinou dospělým pavoukem, kutilky zvolily jinou strategii: Buňky plní větším množstvím juvenilních pavouků. Způsob budování hnízdních nor, transport a paralyzace je pro obě čeledě druhově specifický. Specializace na konkrétní druh pavouka je známa jen u některých druhů hrabalek (např. Eoffereola rhombica). Většina zástupců čeledi Pompilidae i Sphecidae jsou při výběru hostitele značně tolerantní.

4

Z čeledi Ichneumonidae je na pavouky specializován pouze tribus Polysphinctini. Zde, stejně jako u předchozích parazitoidů, se larvy vyvíjejí ektoparaziticky. Zástupci podčeledi Cryptinae a Pimplinae se vyvíjejí ve vaj. kokonech pavouků. Vajíčky pavouků se živí i larvy skupiny Proctotrupoidea a Chalcoidea, i když zástupci rčeledí Diapriidae a Eulophidae převážně hyperparaziticky. Mezi hyperparazity pavouků můžeme zařadit i některé druhy zlatěnek (Chrysididae). U druhů Chrysis cyanea a Chrysis ignita bylo prokázáno, že z důvodu pomalejšího vývoje, než jaký je u hostitele, se larvy zpočátku živí paralyzovanými pavouky. Většina parazitoidů pavoků preferuje tzv. K-strategii, kdy samice produkují jen malé množství vajíček, které umisťují přímo na hostitele, příp. vaječnou snůšku hostitele.

Literatura

FITTON M.G., SHAW M.R. & AUSTIN A.D., 1987: The hymenoptera associated with spider in Europe. Zoological Journal of the Linnean Society 90: 65–93.

AUTEN M., 1925: Insect associated with spider nests. Annual Entomological Society of America 18: 240-250. EASON R.E., PECK W.B. & WHITCOMB W.H., 1967: Notes on spider parasites including a reference list. Journal of

Kansas Entomological Society 40: 422–434. WOLF H., 1971: Prodromus der hymenopteren der Tschechoslovakei. Acta faun. Enom. Musei Pragae, supl. 14(3):

1–73. BAŤA L., HOFFER A. & ŠUSTERA O., 1938: Prodromus blanokřídlého hmyzu Republiky Československé. Pars 2 -

Vespoidea, Psammocharidae. Sborník entomologického oddělení zemského muzea v Praze 16: 166-223. RICHARDS O.W. & HAMM A.H., 1939: The biology of the British Pompilidae. Transaction of the Society for British

Entomology 4.

Žlabatky na růžích – rod Diplolepis

Kamil HOLÝ

V Evropě se vyskytuje 6 druhů žlabatek rodu Diplolepis Geoffroy, 1762 (RONQUIST & FORSHAGE 2004), které vytvářejí rozmanité hálky na růžích. Na území České republiky žije pět druhů (MIKULA 1989). V checklistu je sice uváděno druhů šest, ale D. centifoliae (Hartig, 1840) a D. rosarum (Giraud, 1859) jsou nyní synonymy D. nervosa (Curtis, 1838) (PUJADE-VILLAR & PLANTARD 2002). Šestý evropský druh D. fructuum (Rübsaamen, 1896) je uváděn jen z Ukrajiny (RONQUIST & FORSHAGE 2004). Žlabatky rodu Diplolepis vytvářejí rozmanité hálky na nadzemních částech růží (listy, plody, větvičky). Hálky jednotlivých druhů jsou charakteristického tvaru a dají se snadno od sebe odlišit (viz přiložená fota). Kromě žlabatek rodu Diplolepis se mohou v hálce vyskytovat i jiné druhy žlabatek tzv. inquilini [např. u D. rosae se vyvíjí Periclistus brandtii (Ratzeburg, 1831]. Z parazitoidů bývají nejčastěji zastoupeny chalcidky (Chalcidoidea) a lumci (Ichneumonidae). Např. u D. rosae z parazitických druhů převládá krásenka Torymus bedeguaris (Linnaeus, 1758) a lumek Orthopelma mediator (Thunberg, 1824).

5

Literatura

MIKULA P., 1989: Cynipoidea. In: Checklist of Czechoslovak insects III (Hymenoptera), ŠEDIVÝ J. (ed.) Acta faunistica entomologica Musei Nationalis Pragae 19: 129–130.

PUJADE-VILLAR J & PLANTARD O, 2002: About the validity od Diplolepis fructuum (Rübsaamen) and some new synonyms in Diplolepis nervosa (Curtis) (Hym.: Cynipidae: Diplolepidini), In: Parasitic Wasps: Evolution, Systematic, Biodiversity and Biological Control, MELIKA G. & THURÓCZY C. (eds) Agroinform, Budapest: 135–142.

RONQUIST F & FORSHAGE M., 2004: Fauna Europaea – Cynipidae. In: Fauna Europaea – Cynipoidea, NOYES J. (ed.) Fauna Europaea version 1.1, http://www.faunaeur.org.

6

Co se děje v pralese? (ekologie společenstev mravenců Nové Guineje)

Milan JANDA

Nížinné pralesy Nové Guineje patří k oblastem s nejvyšší druhovou diverzitou mravenců na světě. Zároveň je ale místní fauna dosud velmi málo známa. Během posledních tří let jsme studovali společenstva mravenců na sedmi pralesních lokalitách napříč severní části ostrova. Našim hlavním cílem bylo charakterizovat druhovou strukturu a beta-diverzitu společenstev žijících v nižších patrech pralesa. Dále jsme se zaměřili např. na vliv degradace habitatu na složení myrmekofauny i na studium vztahů s myrmekofytickými rostlinami. Mravenci byli v primárním a sekundárním lese sbíráni kombinací několika technik (vnadící pasti, padací pastí, exktrakce hrabanky, přímý sběr). V primárním lese tyto metody vynesly v průměru 80 druhů mravenců na ploše 20×20 metrů. Do dnešní doby jsme nashromáždili přes 10 000 jednotlivých vzorků z více než osmdesáti ploch. Materiál je v současné době zpracováván, což mj. zahrnuje přípravu webové databáze obsahující kvalitní fotografie, doprovázených detailními údaji o jejich distribuci, lokalitách, hnízdních preferencích atd.

Chalcidky (Hymenoptera: Chalcidoidea): minulost, současnost a budoucnost jejich výzkumu v České republice

Petr JANŠTA

Význam blanokřídlých parazitických skupin hmyzu v přírodě je nezastupitelný. Larvy drobných vosiček, lumků a lumčíků se vyvíjejí jako ekto- či endoparazité ostatních druhů hmyzu, popřípadě pavouků, roztočů nebo hlístic. Poměrně málo druhů má fytofágní larvy. Svým specifickým způsobem života se parazitičtí blanokřídlí významnou mírou podílejí na udržování biologické rovnováhy společenstev. Chalcidky (Hymenoptera: Chalcidoidea) patří k jedné z nejpočetnějších nadčeledí v rámci blanokřídlého parazitického hmyzu. Celkem bylo dosud popsáno přes 20 000 druhů v 20 čeledích. Předpokládá se však, že jejich celková diverzita je ve skutečnosti mnohem vyšší. Nicméně i přes jejich početnost a potenciální hospodářské využití se v historii jejich výzkumu věnovalo pouze málo odborníků. Většina dosud publikovaných prací se chalcidkami zabývá na úrovni alfa taxonomie. Podrobnější ekologické studie, aplikovaný výzkum a studium fylogeneze čeledí se začalo více rozvíjet až koncem 20. století. V České republice jsou chalcidky reprezentovány asi 1500 druhy v 16 čeledích. Zmíněný údaj o počtu druhů je však již značně zastaralý, odlišný od skutečnosti, a vychází především ze starších dat publikovaných různými autory (zejména v období od konce 50. do konce 90. let minulého století). Mezi nejvýznamnější autory, kteří se velkou měrou podíleli na výzkumu fauny chalcidek u nás, můžeme bezesporu zařadit Zdeňka Boučka, Augustina Hoffera a Vladimíra Kalinu. V současnosti, a to i přesto, že chalcidky jsou jistě jedna z nejpočetnějších skupin blanokřídlého hmyzu, se faunistickým a taxonomickým výzkumem chalcidek České republiky téměř nikdo nezabývá.

7

K výskytu ploskohřbetek rodu Cephalcia (Hymenoptera, Pamphiliidae) v Čechách

Jan LIŠKA & Jaroslav HOLUŠA

Z českých zemí je v současnosti znám výskyt devíti druhů rodu Cephalcia Panzer, 1805, přičemž do nedávné doby byl udáván výskyt pouze sedmi druhů (GREGOR & BAŤA 1940, BENEŠ 1976, ŠEDIVÝ 1989). Zjištění dalších druhů souvisí především s větším zájmem specialistů o tuto skupinu v posledním období ve spojení s používáním moderních taxonomických metod, což vedlo k rozpoznání několika doposud pozornosti unikajících druhů (cf. BATTISTI & ZANOCCO 1994, BATTISTI & BOATO 1998; BATTISTI et al. 1998). Bližší studium typového materiálu do současnosti popsaných taxonů skupiny ploskohřbetek navíc přineslo řadu nomenklatorických změn, které se dotkly i druhů žijících na našem území (cf. BLANK et al. 1998). Orientační průzkum výskytu symphytních Hymenopter starších smrkových porostů formačně odpovídajících papratkové smrčině (Athyrio alpestris-Piceetum) byl prováděn v letech 2003–2005 na dvou lokalitách na území Šumavy (část materiálu již byla prezentována – HOLUŠA & LIŠKA 2004), na dvou lokalitách Krkonoš, na dvou lokalitách Krušných hor (není zahrnuto do příspěvku) a na jedné lokalitě Brd pomocí Malaiseho lapače TOWNESOVA (1972) typu. Odchyt ploskohřbetek prováděn po celou sezónu, vzorky jsou odebírány v měsíčních intervalech. Celkem bylo zachyceno a prozatím determinováno 1583 jedinců ploskohřbetek, náležejících 6 druhům. Nejpočetněji byly zastoupeny ploskohřbetky Cephalcia arvensis (323 ks), Cephalcia abietis (1115 ks) a Cephalcia alpina (128 ks), což dobře koresponduje se stavem druhového spektra ve střední Evropě, neboť jde o tři nejběžnější zástupce rodu. Ploskohřbetky Cephalcia erythrogaster, C. masuttii a C. annulicornis byly zjištěny v 11, resp. po dvou exemplářích. Tabulka 1. Přehled zjištěných ploskohřbetek rodu Cephalcia.

Šumava Krkonoše Brdy

Druh / lokalita

Tro

jmez

ná 2

003

Tro

jmez

ná 2

004

Jeze

rní h

ora

2003

Jeze

rní h

ora

2005

Med

vědí

n (pův

. les

) 200

3

Med

vědí

n (pův

. les

) 200

4

Med

vědí

n (h

os. l

es) 2

003

Med

vědí

n (h

os. l

es) 2

004

Vel

ký T

ok 2

005

Celkem

Faunistický člen 7248 6845 5259 5259 6249 Nadmořská výška (m n.m.) 1230 1180 1150 840 840 C. arvensis 31 49 111 35 19 2 42 6 28 323C. abietis 1 0 107 12 17 0 969 9 0 1115C. alpina 13 89 11 4 2 0 2 1 6 128C. erythrogaster 0 2 2 3 1 0 0 2 1 11C. masuttii 0 0 2 0 0 0 0 0 0 2C. annuli. 0 0 1 1 0 0 0 0 0 2C. sp. 0 0 0 0 0 0 0 0 2 2

Celkem 45 140 234 55 39 2 1013 18 37 1583

8

Fenologie výskytu dospělců souhlasila s poznatky z jiných oblastí. Ihned po sejití sněhu se jako první rojila ploskohřbetka C. alpina, následovala C. arvensis a jako poslední se v pastech objevila C. abietis. Při srovnání materiálu z původních a nepůvodních lesů je na první pohled výrazná převaha ploskohřbetek v hospodářském porostu. Z entomofaunistického hlediska jsou zajímavé nálezy druhů C. erythrogaster a C. masuttii, neboť se jedná o první sběry z území Šumavy, v případě C. masuttii se jedná dokonce o první doložený výskyt tohoto druhu z území celé republiky (JACHYM et al. 2005). Tato ploskohřbetka byla popsána až v roce 1998, přičemž v originálním popisu je zmiňován také materiál z bavorské strany Šumavy, konkrétně lokalita Bodenmais (BATTISTI & BOATO 1998), vzdálená vzdušnou čarou pouze několik kilometrů od nálezu na české straně pohoří. Doposud nebyly nalezeny další dva druhy ploskohřbetek známých z České republiky (Cephalcia alashanica Gussakovskij, 1935 a Cephalcia fulva Battisti & Zanocco, 1994) nelze vyloučit, že budou nalezeny zejména tehdy, pokud bude prováděn intenzivnější průzkum v nižších polohách. Poděkování. Výzkum byl podpořen grantem MZE 0002070201 “Druhová diverzita, populační struktura a vliv živočichů a hub na funkce lesa v antropogenně ovlivněných biotopech”.

Literatura BATTISTI A. & BOATO A., 1998: Cephalcia masuttii sp. n. (Hymenoptera, Pamphiliidae), a new web-spinning sawfly

living on spruce. European Journal of Entomology 95: 251–262. BATTISTI A. & ZANOCCO D., 1994: Biosystematics of Cephalcia arvensis Panzer group. I. Description of Cephalcia

fulva n. sp. (Hymenoptera, Pamphliliidae). Redia, Firenze 77: 297–311. BATTISTI A., BOATO A. & ZANOCCO D., 1998: Two sibling species of the spruce web-spinning sawfly Cephalcia

fallenii (Hymenoptera: Pamphiliidae) in Europe. Systematic Entomology 23: 99–108. BENEŠ K., 1976: Revision of the European species of Cephalcia Panzer, 1805 (Hymenoptera, Pamphiliidae). Studie

ČSAV 3. Academia, Praha, 67 pp. BLANK S. M., SHINOHARA A. & TAEGER A., 1998: Revisionary notes on pamphiliid sawflies (Hymenoptera,

Symphyta: Pamphiliidae). Deutsche entomologische Zeitschriften 45(1): 17–31. GREGOR F. & BAŤA L., 1940: Symphyta (Chalastogastra, Tenthredinoidea). In: Prodromus našeho blanokřídlého

hmyzu. Prodromus Hymenopterorum patriae nostrae, BAŤA L. (ed), Pars IV. Sborník Entomologického Oddělení Národního Musea Praha 18: 203–249.

HOLUŠA J. & LIŠKA J. 2004: Ploskohřbetky rodu Cephalcia (Hymenoptera, Pamphiliidae) na Šumavě. In: Aktuality šumavského výzkumu II., DVOŘÁK L. & ŠUSTR P. (eds) Sborník z konference, Srní 4.–7. října 2004, pp. 209–211.

JACHYM M., LIŠKA J. & HOLUŠA J. (2005): First record of Cephalcia masuttii (Hymenoptera: Pamphilidae) in Poland and the Czech Republic. Entomological Problems 35(2): 113–114.

ŠEDIVÝ J. (ed.), 1989: Enumeratio Insectorum Bohemoslovakiae. Checklist of Czechoslovak Insects, 3 (Hymenoptera). Acta Faunistica Entomologica Musei Nationalis Pragae 19: 1–194.

TOWNES H., 1972: A light-weight Malaise trap. Entomological News 83: 239–247.

9

Výzkum exofytických larev Symphyta v ČR, poznámky k jejich chovu a biologii

Jan MACEK

Larvy širopasých (Symphyta) jsou důležitým článkem potravních řetězců ekosystémů nejen jako primární konzumenti potravně vázané na různé druhy rostlin, ale současně i jako potrava pro početné predátory a parazitoidy. Larvy širopasých jsou v převážně míře fytofágní, většina je vázána na živé tkáně, především listy, méně jiné části různých druhů rostlin. Převážná většina žije volně na rostlinách (exofytické larvy), méně druhů se vyvíjí uvnitř jejich tkání (endofytické druhy). Patří sem nejen druhy minující v kmenech, letorostech a listech, ale i hálkotvorné druhy. U exofytických druhů převažuje folivorie (konzumace listů). Hostitelské spektrum je velmi široké se sklonem u jednotlivých druhů ke specializaci na určité příbuzenské okruhy živných rostlin, k nimž náleží jak výtrusné (Pteridophyta), tak semenné (Spermatophyta) rostliny, z nichž podstatnou část tvoří krytosemenné rostliny (Magnoliophyta). Podíl jednotlivých čeledí živných rostlin ve vztahu k počtu na ně vázaných druhů je nerovnoměrný. V Evropě je nejvíce druhů vázáno na Salicaceae (20 %), Rosaceae (15 %), jehličnanech (okolo 11 %) a Betulaceae (okolo 9 %). Z hlediska vazby na živné rostliny jednoznačně převažují oligofágní druhy a to obojího typu – systematické a disjunktní oligofágie. Systematicky oligofágní druhy jsou vázány na určité taxonomicky příbuzné okruhy živných rostlin (např. vrbovité, růžovité, lipnicovité apod.). U disjunktivní oligofágie se jedná o vazbu na nepříbuzné rostliny v závislosti na zoogeografii. Např. Priophorus pallipes se vyvíjí ve střední Evropě výlučně na růžovitých (Rosaceae), ve Skandinávii na břízách (Betula). Populační genetika těchto ekologicky se lišících populací (ekotypů) dosud nebyl studována a jejich statut v rámci druhu není dosud vyjasněn, ale mohl by být inspiračním zdrojem k celkovému pochopení sympatrické speciace. Druhy monofágní vázané na úzce vymezený hostitelský taxon (druh nebo skupinu druhů) jsou poměrně vzácné, ale zahrnují některé celé rody především hálkotvorných (např. rody Pontania, Phyllocolpa vázané na vrby) nebo minujících (Fenusa na jilmech, Hinatara na javorech.) druhů. Zajímavou je extrémní monofágie zjištěná u některých druhů komplexu Phyllocolpa amerinae vázaných na některé chemotaxony vrb lišící se od sebe obsahem fenol-glukosidů v listech. Na druhé straně jsou rovněž známé i některé extrémně polyfágní druhy. Typickým příkladem mohou být některé běžné druhy rodu Tenthredo (např. T. livida nebo T. ferruginea), jež se stejně dobře mohou vyvíjet na různých bylinách, listnatých keřích jako kapraďorostech. Základní publikací o larvách širopasých je dílo LORENZE & KRAUSE (1957) dobově shrnující veškeré poznatky o morfologii a ekologii evropských druhů, na níž navazují všechny moderní studie dalších autorů. V současné době se ve světě, především v Evropě, zabývá tímto oborem celá řada odborníků na samostatné i kolektivní úrovni. K těm nejvýznamnějším patří představitelé německé školy Kopelke, Taeger, Blank a Altenhofer, dále jsou to seveřané Vitasaari, Vikberg, Kontuniemi, Heidemaa a z východní Evropy Želochovcev. Z našich specialistů se zabývají ekologii a morfologii larev především Beneš a Křístek. Přes výrazný pokrok oproti minulosti, současný stav znalostí vykazuje stále ještě značné mezery. Např. z asi 850 středoevropských druhů Symphyta nejsou známy u 128 druhů ani larvy ani jejich živné rostliny, z toho např. u rodu Tenthredo chybějí údaje o15 druzích ze 48 druhů, u Empria u 5 z celkem 14 druhů. Rovněž dosud chybí souborné identifikační klíče, identifikace celé řady druhů i těch nejběžnějších je stále ještě založena jen na původních, zcela nedostatečných popisech.

10

Současně je rovněž potřebné rozšířit nebo korigovat původní, často nesprávné, ale dosud tradované údaje o živných rostlinách. Významný zdroj informací o ekologii a živných rostlinách larev poskytují především laboratorní chovy. Chov larev širopasých vzhledem ke specifickým aspektům jejich postembryonálního vývoje vyžaduje určitý stupeň zkušeností, všeobecných znalostí, trpělivosti a pečlivosti. Velkým problémem je např. dlouhé období diapauzy klidových stádií dospělých larev před kuklením (tzv. eonymf). Většina eonymf v tomto stavu přezimuje a kuklí se až na podzim (výjimkou jsou jen rod Dolerus, kde přezimují kukly, nebo Apethymus s přezimujícími vajíčky). Eonymfy diapauzují v pevných, zhotovených kokonech (např. Nematinae nebo Blennocampinae) nebo v křehké zemní komůrce (Tenthredininae), některé larvy (Allantinae, Selandriinae) si vykusují hibernakula ve dřevě, lodyhách nebo větévkách rostlin. Diapauzující eonymfy vyžadují během celé klidové fáze optimální vlhkost a teplotu, jinak hynou vyschnutím nebo je v opačném případě napadají bakteriální a houbové infekce. Spolehlivou metodou uchování přezimujících stádií je jejich uložení do kazet nebo epruvet s hlínou nebo dřevním trouchem a po uzavření buničitou vatou umístit je do kontejneru v temperované místnosti nebo volně v přírodě na místa se severní expozicí. Po přestání nízkých teplot pod nulou se doporučuje vývoj urychlit postupnou aklimatizací na vyšší teploty v místnosti už v únoru. Materiál pro chov lze získat snadno sběrem larev v přírodě nebo vykladením samic v zajetí. V druhém případě u druhů s neznámým vývojem se doporučuje předložit kladoucí samici spektrum předpokládaných rostlin nacházejících se na místě jejího výskytu. Při tom je důležité mít na zřeteli, že samice některých druhů kladou vajíčka i na druhy rostlin, které nemusí být živnými rostlinami larev.

Blanokřídlý hmyz ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně

Igor MALENOVSKÝ

Blanokřídlý hmyz je ve sbírkách Entomologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně (MZM) zastoupen přibližně 230 000 jedinci. Po řádech Coleoptera a Hemiptera tak tvoří třetí největší sbírkový celek oddělení a druhou největší sbírku blanokřídlých v České republice. Typový materiál je zastoupen 1259 jedinci, z nichž 150 přísluší primárním typům (nejvíce Braconidae – 59, Apoidea – 26, Ichneumonidae – 19 a Proctotrupoidea – 14). Z exotických celků je nejpočetnější a vědecky nejhodnotnější kolekce z Afghanistánu, která vznikla sběratelským úsilím O. Jakeše, D. Povolného, J. Šimka a F. Tenory na expedicích v letech 1963–1967. Na determinaci a publikaci nasbíraného materiálu se podíleli J. de Beaumont (Sphecoidea), R. Benson (Symphyta), A.W. Ebmer (Apoidea), D. Guglia (Scolioidea), J. Gusenleitner (Vespidae), J.J. Pasteels (Apoidea), B. Pisarski (Formicoidea), F.J. Suárez (Mutillidae), J. Šedivý (Ichneumonidae), B. Tkalců (Apoidea), V.I. Tobias (Braconidae), K. Warncke (Apoidea) a H. Wolf (Pompilidae). V MZM je též uložen méně početný materiál blanokřídlých ze střední západní Afriky: Rép. de Guinée a Ghany (coll. M. Mrázek, I. Korecká, A. Lelek), Kuby (coll. J. Prokop, F. Gregor ml., P. Starý), jihovýchodní Asie (coll. L. Dembický, V. Kubáň), Iráku (coll. P. Starý), Himalájí (coll. O. Štěrba), Korsiky (coll. B. Tkalců), Jugoslávie a Bulharska (coll. P. Lauterer). Až na výjimky je dosud odborně nezpracován.

11

Velkou většinu sbírek Hymenoptera v MZM však tvoří především materiál z území bývalého Československa, hlavně Moravy a jižního Slovenska. Historickým základem fondů se stala sbírka Jana Slavíčka (1856–1938), zřejmě první systematická sbírka se zastoupením všech hlavních taxonomických skupin blanokřídlých v bývalém Československu. Obsahuje celkem 9874 ex., příslušejících přibližně 1950 druhům. Dobře zastoupeny jsou zejména Apoidea, Sphecoidea, Pompilidae, Scolioidea, Vespoidea, Ichneumonidae a Symphyta. Sbírku částečně revidovali V. Zavadil, A. Hoffer a F. Gregor st. Materiál je většinou bohužel nedostatečně lokalitován, povětšinou však pochází ze střední Moravy (okolí Litovle, Bouzova a Konic), kde Slavíček jako řídící učitel působil. Vědecky velmi cenná je sbírka Jana Šnofláka (1891–1954), speciálně její část zahrnující Braconidae s množstvím druhů a typových jedinců. Některé rody lumčíků stihl za svého života odborně zpracovat sám J. Šnoflák (Phanerotoma, Phanerotomella, Triaspis), po jeho smrti se studiu jeho sbírky věnovali E. Haeselbarth (Blacus) a v současné době A. Lozan a V.I. Tobias (Cheloninae, Alysinae). Spolu s početným materiálem kutilek (Sphecoidea) a blanokřídlých nejrůznějších ostatních skupin ze střední Evropy, především Moravy (často okolí Brna, Hodonínsko, Znojemsko), čítá Šnoflákova sbírka téměř 50 000 jedinců, materiál je však zatím determinován jen částečně a není systematicky srovnán. V padesátých letech MZM získalo obecnou sbírku Hymenoptera brněnského středoškolského profesora Františka Gregora staršího (1896–1942), většinou determinovanou a systematicky seřazenou (8058 ex.). Materiál pochází především z Moravy. Sbírka Jana Macka (1909–?) čítá 11000 jedinců, ponejvíce zástupců čeledi Ichneumonidae z Čech. Na lumky je koncentrována i sbírka Radoslava Obrtela (1925), která je tvořena materiálem z Moravy a Slovenska (12 850 ex). Z obou sbírek je determinován jen zlomek. Prof. Boleslav Tomšík (1907–1970), vedoucí katedry včelařství a hedvábnictví na Vysoké škole zemědělské v Brně, se věnoval studiu nadčeledi Proctotrupoidea. Jeho významná sbírka čítá celkem 7750 jedinců a obsahuje typový a dokladový materiál k jeho publikovaným pracím, původem především z Moravy a Čech. V menším množství jsou zastoupeny i Chalcidoidea a Cynipidoidea. Poměrně velká sbírka Chalcidoidea z Kutnohorska a jižní Moravy (14 450 ex.) je dílem středoškolského učitele Viléma Rezka (1912–1971). Její velká část je bohužel neurčena. Pečlivě seřazenou sbírku mravenců Wenzela Zdobnitzkého (1881–1916) získalo MZM v roce 2006 od Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Jednotlivé exempláře jsou bohužel lokalitovány jen číselnými kódy bez známého klíče (4400 ex.). Sbírka tak tvoří především referenci ke Zdobnitzkého publikaci z roku 1910, prvnímu přehledu mravenců Moravy. Nejvíce materiálu zřejmě pochází z okolí Brna a Podyjí. Malou sbírku Formicoidea v MZM vytvořili též Jaroslav V. Stejskal (1878–1945) a Josef Fiala (1864–1953), který myrmekologické sběry prováděl zejména na Moravě (407 ex.). Eduard Staněk (1899–1974) působil jako učitel a amatérský entomolog v okolí Uherského Brodu, Brna, Svitav a na Slovensku. Jeho velká a částečně determinovaná sbírka žahadlových blanokřídlých zahrnuje především Apoidea (18 958 ex.). Sběru blanokřídlých (hlavně Apoidea, Tenthredinidae a Ichneumonidae) se na Moravě věnoval i Ladislav Krejcárek (1904–1982). Většina jeho materiálu pochází z jihovýchodní Moravy: okolí Zlína, Slušovic, Uherského Hradiště a Moravského Písku a není systematicky roztříděna (10 573 ex.). Sběratelsky velmi aktivní byl ve třetí čtvrtině 20. století Miroslav Kocourek (1923–1994). Více než 60 000 jedinců, především Aculeata, pochází z jižní Moravy a jižního Slovenska. Některé skupiny včel (např. rody Andrena a Osmia) Kocourek sám seřadil a determinoval.

12

Ústavními sběry na Moravě a Slovensku v druhé polovině 20. století MZM též obohatili kurátoři Pavel Lauterer a Jaroslav L. Stehlík. K uceleně seřazeným, moderně determinovaným a katalogizovaným systematickým celkům zatím kromě afghánské kolekce patří jen Mutilidae (det. B. Petersen, P. Bogusch), Pompilidae (det. H. Wolf), Vespidae: Polistinae a Vespinae (det. L. Dvořák), Scolioidea (det. P. Raus, P. Bogusch) a část Apoidea (det. M. Kocourek, B. Tkalců) a Formicoidea (det. P. Bezděčka).

Faunistický výskum hrubopásych (Hymenoptera, Symphyta) supramontánneho až alpínskeho pásma Tatier

Ladislav ROLLER

Vysokohorská fauna hrubopásych (Symphyta) blanokrídlovcov je na Slovensku pomerne málo preskúmaná. Prvé údaje o výskyte hrubopásych vo Vysokých a aj Nízkých Tatrách máme už zo začiatku 20. storočia (napr. MOCSÁRY 1918). Faune hrubopásych na a nad hornou hranicou lesa však nebola doposiaľ venovaná systematická pozornosť. Niektoré štúdie naznačujú že práve výskum subalpínskych a alpínskych biotopov Tatier môže priniesť nálezy špecializovaných piliarok s arktoalpínskym rozšírením (napr. BENEŠ 1962) alebo dokonca popisy potenciálne endemických druhov (VIKBERG 2003). V roku 2005 sme v rámci 9. medzinárodného stretnutia špecialistov na hrubopáse v Liptovskom Jáne a v rámci štúdia vysokohorskej entomofauny na Slovensku (VEGA grant 02/4086/04) vykonali výskum hrubopásych na supramontánnych až subalpínskych stanovištiach v oblasti Demänovskej doliny (Rovná hoľa, Luková, Krakova hoľa a sedlo Javorie), Javorovej doliny a Zadných Meďodolov. V oblasti Demänovskej doliny sa podarilo zaznamenať sedem prvonálezov pre Slovensko: Dolerus altivolus Lacourt, D. hibernicus Lacourt, Eriocampa dorpatica Konow, Euura hastatae Malaise, Pachynematus clibrichellus (Cameron), Pristiphora breadalbanensis (Cameron) a P. coactula (Ruthe). Hálkotvorná piliarka Phyllocolpa rolleri asociovaná so Salix hastata bola popísaná z Krakovej hole (LISTON 2005). Niektoré ďalšie pozoruhodné nálezy ako aj charakteristické druhy vysokohorských stanovíšť budú komentované v príspevku. Ide najmä o piliarky rodu Pontania asociované so subalpínskymi bylinnými vŕbami, Xyela obscura (Strobl) a Acantholyda pumilionis (Giraud) s väzbou na kosodrevinu, Hoplocampa alpina (Zetterstedt) asociovaná s jarabinou vtáčou, piliarok Dolerus aeneus sp. group, Eopsis beaumonti Benson, Pristiphora spp. s väzbou na travinnobylinné biotopy.

Literatúra

BENEŠ K., 1962: Notes on some Nematinae from Czechoslovakia (Hym., Tenthredinidae). Časopis Československé Společnosti Entomologické 59: 38-41.

LISTON A., 2005: A new species of Phyllocolpa Benson Phyllocolpa rolleri sp. nov. (Hym.: Tenthredinidae, Nematinae) on Salix hastata. The Entomologist´s Record and Journal of Variation 117(5): 183-185.

MOCSÁRY S.(A.), 1918: Ordo Hymenoptera. pp. 7-113. In: Fauna Regni Hungariae, PASZLAVSKY J. (ed.) Regia Societas Scientiarum Naturalium Hungarica, Budapešť.

VIKBERG V., 2003: Taxonomy of the species of Eupontania crassipes- and aquilonis-groups (Hymenoptera: Tenthredinidae: Nematinae). Entomologica Fennica 14: 129-172.

13

Aktuálne poznatky o rozšírení Dolichovespula media (Retzius, 1783) na Slovensku

Vladimír SMETANA, Pavol DEVÁN & Libor DVOŘÁK

Dolichovespula media patrí medzi najzaujímavejšie druhy našich ôs. Svojou veľkosťou nasleduje hneď po sršňovi, ktorého samička (matka) ho do značnej miery na prvý pohľad pripomína. Zaujímavá je aj veľká variabilita druhu, obzvlášť u robotníc. Prítomnosť tejto pomerne vzácnej osy na území dnešného Slovenska je známa už od polovice 19. storočia. MOCSÁRY (1900) ju napríklad uvádza z lokality Kláštor pod Znievom (Znióvárajla). Napriek tomu boli údaje o jej rozšírení u nás až do 80. rokov 20. storočia veľmi sporadické. V súčasnosti máme k dispozícii už relatívne veľa poznatkov, roztrúsených v mnohých štúdiách a publikáciách rozličného zamerania. Na ich základe možno konštatovať, že D. media bola doposiaľ na Slovensku zaznamenaná v 35 štvorcoch DFS, na 53 lokalitách v 19 geomorfologických celkoch (2 z lokalít sa nedajú jednoznačne zaradiť): Podunajská rovina (3 lokality) Zvolenská kotlina (1) Podunajská pahorkatina (3) Poľana (2) Malé Karpaty (3) Revúcka vrchovina (1) Považský Inovec (3) Slovenský kras (1) Strážovské vrchy (4) Spišsko-gemerský kras (3) Považské podolie (3) Pieniny (1) Biele Karpaty (12) Levočské vrchy (1) Myjavská pahorkatina (2) Vihorlatské vrchy (1) Tríbeč (5) Laborecká vrchovina (1) Štiavnické vrchy (1) Najviac lokalít sa nachádza na západnom Slovensku, v geomorfologických celkoch ohraničujúcich dolinu Váhu. Jednotlivé údaje o D. media prezentovali najmä DEVÁN (napr. 2004) SMETANA, (1996c), DVOŘÁK & SMETANA (in press.), LUKÁŠ (1987) a BEREC (1997). Nálezy z lokalít v pohorí Tríbeč (podcelok Zobor) publikoval LUKÁŠ (1991), poznatky zo stredného a východného Slovenska uverejnil SMETANA (1996a, 1996b, 1999, 2004) a pod. Časť údajov ešte nebola doposiaľ publikovaná. Na základe lokalít výskytu sa dá usúdiť, že D. media vystupuje na Slovensku ako eremofilný eurytopný druh. Nájdeme ju už v najnižších polohách Podunajskej roviny. Optimálne podmienky nachádza zrejme v podhorských oblastiach, v nadmorských výškach približne 300–700 m. Do vysokých horských polôh pravdepodobne nevystupuje. Nepodarilo sa ju napr. zaznamenať ani v jednom z vysokých pohorí Fatransko-tatranskej oblasti. Najvyššie položenou lokalitou je doposiaľ vápencová plošina Geravy (okolo 1030 m n.m.) v Slovenskom raji (SMETANA 1996a), ktorý je spolu s Muránskou planinou súčasťou Spišsko-gemerského krasu. Z hľadiska habitatových preferencii uprednostňuje Dolichovespula media teplé lesné stanovištia od najnižších polôh až po pásmo bučín. Vyhľadáva tiež zachovalé brehové porasty riek a potokov. Zaznamenaná však bola aj na biotopoch lesostepného charakteru, napr. na Skalke pri Trenčíne (LUKÁŠ 1987) a viacerých lokalitách v skupine Zobora (LUKÁŠ 1991), na vápencových bradlách (BEREC 1997), v inverznej Zádielskej doline a v Prielome Dunajca (SMETANA 1999), v parku v Betliari (SMETANA 1996a), na hradných zrúcaninách Uhrovského hradu (SMETANA

14

1996c), vo vinohradoch a pod. Aj v takýchto prípadoch sa však v blízkosti nachádzali rozsiahlejšie lesné porasty.

Literatúra

BEREC P., 1997: Žihadlové blanokrídlovce (Hymenoptera, Aculeata) Prírodnej rezervácie Krasín. Natura carpatica 38: 95-100.

DEVÁN P., 2004: Contribution to the knowledge of the insects of the prepared nature monument Tomášovica (Strážovské vrchy Mts., west Slovakia). In.: Strážovské vrchy Mts.- research and conservation of nature, FRANC V. (ed.) Proceedings of the conference, Belušské Slatiny, October 1-2, pp. 77-79.

DVOŘÁK L. & SMETANA V., 2005: Společenské vosy (Hymenoptera: Vespinae et Polistinae) severní části Malých Karpat (Z Slovensko) a přilehlého území. Entomofauna carpathica 17: 91-83.

LUKÁŠ J., 1987: Trenčianska Skalka – refúgium teplomilných žihadlovkovitých blanokrídlovcov (Hym., Aculeata). Zboník Slovenského národného Múzea, Prírodné vedy 33: 41-94.

LUKÁŠ J., 1991: Poznatky o rozšírení niektorých čeľadí žihadlovkovitých blanokrídlovcov (Hymenoptera,Aculeata) okolia Zobora pri Nitre. Zobor 2: 83-93.

MOCSARY A., 1900: Ordo Hymenoptera. pp.113. In: Fauna Regni Hungariae, III. Arthropoda PASZLAVSZKY J. (ed.). Budapest.

SMETANA, V., 1996a: Výsledky výskumu ôs (Hymenoptera, Vespidae) na vybraných lokalitách v širšom okolí Dobšinej. Prehľad odborných výsledkov XVIII. Východoslovenského tábora ochrancov prírody 1994, Rožňava, pp. 67-75.

SMETANA V., 1996b: Výsledky prieskumu čmeľovitých, ôs a kutaviek (Hym., Bombidae, Vespidae et Sphecidae) na lokalitách v širšom okolí Sniny. Natura carpatica 37: 161-172.

SMETANA, V., 1996c: Poznatky o rozšírení čmeľovitých a ôs (Hymenoptera, Bombidae et Vespidae) v južnej časti Strážovských vrchov. Zborník odborných výsledkov XII. Západoslovenského tábora ochrancov prírody Striebornica 1994,. Bánovce nad Bebravou, pp. 57-69.

SMETANA V., 1999: Príspevok k poznaniu ôs (Hymenoptera: Vespidae) vo vybraných oblastiach severovýchodného Slovenska. Naturae tutela 5: 41-47.

SMETANA, V., 2004: Osy (Hymenoptera: Vespidae) v Národnom parku Muránska planina. Reussia 1, Supplement 1: 233-240.

Larvy včel a hnízdní chování

Jakub STRAKA

Morfologie larev a hnízdní chování je významnou součástí poznání jednotlivých druhů blanokřídlého hmyzu. Dospělci, na které se v přírodě většinou výhradně soustředíme, jsou jen jednou z přirozených forem jednotlivých druhů. Hnízdní chování nám zas často vysvětluje morfologická přizpůsobení, prozrazuje funkci a samotnou podstatu existence jednotlivých druhů. Těmto zajímavým aspektům se v minulosti věnovalo jen málo autorů. Počátek rozvoje larvální morfologie lze datovat na dvacátá a třicátá léta dvacátého století (především G. Grandi, L. Micheli a H. Maneval). Chování blanokřídlích si všímali i nejstarší autoři, ale většinou se to v publikacích objevuje jen zkratkovitě – sociální, parazitický, nebo samotářský druh, nebo jen ve jméně nově popisovaných druhů. Populární formou a velmi podrobně popisoval chování především J.H. Fabre, ale tento fenomenální pozorovatel a popularizátor se zabýval také ostatními řády hmyzu. Jeho pozorování se tedy vztahují jen k několika druhům blanokřídlého hmyzu. Morfologii larev včel poprvé shrnul a výrazně doplnil MICHENER (1953), ale jeho popisy jsou stručné a postrádají podrobnější informace. Struktura dnešních popisů je převzata z precizní práce

15

MCGINLEYE (1981). Informace o hnízdním chování jsou značně roztříštěné v malých publikacích a neexistuje žádná souhrnná práce. Velmi dobré jsou v tomto ohledu publikace WESTRICHA (1989) a MICHENERA (2000). Vývoj larev včel od vylíhnutí z vajíčka po konečné stádium posledního instaru (mature larva, prepupa) trvá jeden až několik týdnů. Larvy včel se svlékají třikrát až čtyřikrát. Poslední instar si často vytváří kokon, ale například některé druhy podčeledi Nomadinae, nebo Xylocopinae si kokony nevytvářejí. Nejzajímavější, a také velmi dobře popsané je chování a morfologie prvních instarů kukaččích včel. U druhů, které zabíjí hostitelskou larvu, nebo soupeří s jinými jedinci stejného druhu jsou vyvinuta ostrá a často velmi dlouhá kusadla. Tato kusadla pak slouží jako útočná a smrtící zbraň. U kleptoparazitických druhů jsou někdy vyvinuty dlouhé přívěsky (pygopody) na konci zadečku, které umožňují pohyb po buňce. Následné instary jsou již jen málo, nebo nejsou vůbec modifikované. Jeden z dalších zajímavých aspektů chování včel je spojen s izolací energeticky bohaté potravy pro larvy od okolního prostředí. Nejtypičtější je používání tzv. cell lining, tedy nátěru, nebo impregnace stěny buňky. Jedním z nejzajímavějších je polyesterový (igelitový) obal buňky včel čeledi Colletidae. Látky ze zadečkové Dufourovy žlázy ve spojení se slinami polymerují a včely je širokým dvoulaločným jazýčkem roztírají po stěně. Včely rodu Anthophora pak impregnují stěnu látkami z Dufourovy žlázy a teprve při kontaktu s nektarem smíchaným se slinami dochází k vytváření nepropustné vosku podobné izolace. Včely z tribu Allodapini (Xylocopinae) tento problém vyřešily zase zcela jinak. Jejich larvičky mají na spodu hrudních článků dlouhé výběžky, kterými drží pylovou kuličku ve vzduchu nad svým tělem. Každý druh skrývá řadu zajímavostí, které nám mohou prozradit důležité informace o evoluci jednotlivých druhů.

Literatura

MCGINLEY R.J., 1981: Systematics of the Colletidae based on mature larvae with phenetic analysis of apoid larvae. University of California Publications in Entomology 91: 1–307.

MICHENER Ch.D., 1953: Comparative morphological and systematic studies of bee larvae with a key to families of hymenopterous larvae. The University of Kansas Science Bulletin, 35: 987–1102.

MICHENER Ch.D., 2000: The bees of the world. The Johns Hopkins University Press, Baltimore and London. WESTRICH P., 1989: Die Wildbienen Baden-Württembergs. Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart.

16

Adresář českých a slovenských zájemců o žahadlové blanokřídlé

Jan BATELKA, Nad Vodovodem 16, CZ-10000 Praha 10, e-mail: janbat@centrum.cz, telefon: 736280962, specializace: Strepsiptera

Jiří BERKOVEC, Plaská 19, CZ-32327 Plzeň, e-mail: berkovec@post.cz, telefon: 377526535, specializace: Ichneumonidae na dřevokazném hmyzu, Siricidae

Pavel BEZDĚČKA, AOPK ČR, středisko Zlín, Štefánikova 167, CZ-76030, Zlín, e-mail: pavel.bezdecka@centrum.cz, telefon: 724285355, specializace: Formicidae

Lukáš BLAŽEJ, Správa CHKO Labské pískovce, Teplická 424/69, CZ-40502 Děčín, e-mail: lukas.blazej@schkocr.cz, telefon: 412518202, 739089629, specializace: Sphecidae, Crabronidae

Petr BOGUSCH, Katedra filosofie a dějin přírodních věd, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844, Praha 2, e-mail: boguschak@seznam.cz, telefon: 221951924, 775960131, specializace: Apoidea, Mutillidae

Tomáš DANĚK, Filosofická fakulta, Masarykova Univerzita v Brně, Arna Nováka 1, CZ-60200 Brno, e-mail: danek@fss.muni.cz, specializace: Apidae, Bombinae

Pavol DEVÁN, Správa CHKO Biele Karpaty, Trenčianska ul. 31, SK-91441 Nemšová, e-mail: devan@sopsr.sk, telefon: 326598387, specializace: Sphecidae, Pompilidae, Eumenidae, Vespidae, Chrysididae

Libor DVOŘÁK, Správa NP a CHKO Šumava, Sušická 399, CZ-34192 Kašperské Hory, e-mail: libor.dvorak@npsumava.cz, telefon: 376331525, 608172434, specializace: Vespidae

Jan ERHART, Parazitologický ústav AVČR, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail: erhart@paru.cas.cz, telefon: 387775438, 605140340, specializace: Aculeata na pavoucích

Jiří HALADA, Hamr 97, CZ-37804 Chlum u Třeboně, e-mail: michal.halada@volny.cz, telefon: 384797713, 723649363, 235514766 (Praha), specializace: Sphecidae, Cerceris (celosvětově)

Marek HALADA, M. Chlajna 5, CZ-37005 České Budějovice, telefon: 602180043, specializace: Chrysididae, faunistika

Jaroslav HOLUŠA, VÚLHM Jíloviště-Strnady, pracoviště Frýdek-Místek, Nádražní 2811, CZ-73802 Frýdek-Místek, e-mail: holusaj@seznam.cz, telefon: 558628647, specializace: Sphecidae, Chrysididae

Kamil HOLÝ, Sportovní 167, CZ-58281 Habry, e-mail: kamilholy@centrum.cz, telefon: 731421266, specializace: Symphyta, Ichneumonidae

Jan HRČEK, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail: janhrcek@gmail.com, telefon: 604159076, specializace: Apoidea

Milan JANDA, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail: janda@entu.cas.cz, telefon: 777322291, specializace: ekologie a etologie Formicoidea

Petr JANŠTA, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, e-mail: janstap@seznam.cz, telefon: 776582280, specializace: Chalcidoidea

17

Zdeněk KARAS, Jáchymovská 345, CZ-37344 Zliv, e-mail: karas@zliv.net, telefon: 387993832, 608154347, specializace: Aculeata

Stanislav KOMÁREK, Katedra filosofie a dějin přírodních věd, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844, Praha 2, e-mail: komarek@natur.cuni.cz, telefon: 607824348, specializace: mimetické jevy

Peter LIŠKA, Katedra ekosozológie a fyziotaktiky, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave, Mlynská dolina, SK-84215 Bratislava 4, e-mail: liskapeter@hotmail.com, telefon: 260296411, specializace: Sphecidae, Pompilidae

Aurel LOZAN, Entomologický ústav AVČR, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail:lozan@entu.cas.cz, specializace: Braconidae

Jozef LUKÁŠ, Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave, Mlynská dolina, SK-84215 Bratislava 4, e-mail: eva.lukasova@slovanet.sk, telefon: 260296479, specializace: Apoidea, Sphecoidea

Igor MALENOVSKÝ, Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova 29a, CZ-62700, Brno-Slatina, e-mail: i.malenovsky@volny.cz, telefon: 545218277, specializace: Strepsiptera

Jan MACEK, Národní muzeum, Golčova 1, CZ-14800 Kunratice, e-mail: macjan@seznam.cz, telefon: 244911374, specializace: Aculeata

Pavel PECH, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail: pavel.pech@yahoo.com, telefon: 605354389, 724941318, specializace: myrmekofilie: Lycaenidae

Antonín PŘIDAL, Ústav zoologie a včelařství, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Zemědělská 1, CZ-61300 Brno, e-mail: apridal@mendelu.cz, telefon: 545133248, specializace: Apoidea, včelařství

Ladislav ROLLER, Zoologický ústav Slovenské Academie věd, Dúbravská 9, SK-84506 Bratislava, e-mail: ladislav.roller@savba.sk, telefon: 421 0259302640, specializace: Symphyta

Martin ŘÍHA, Čelakovského 14, CZ-61500 Brno, e-mail: marrih@seznam.cz, telefon: 549242342, 732434076, specializace: Crabronidae: Crabronini a Oxybelini

Vladimír SMETANA, Tekovské muzeum, Sv. Michala 40, SK-93401 Levice, e-mail: tmlevice@nextra.sk, telefon: 0366312112, specializace: Apoidea: Bombinae, Vespidae: Polistinae et Vespinae, Sphecoidea

Miroslav SRBA, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, e-mail: srba@sarracenia.cz, telefon: 604402160, specializace: Sphecoidea

Jakub STRAKA, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, e-mail: straka-jakub@vol.cz, telefon: 728445448, specializace: Aculeata

Josef ŠEDIVÝ, Stochovská 725/ 58, CZ-16100 Praha 6 – Ruzyně, e-mail sedivy@vurv.cz, telefon: 325316375, 776759375, specializace: Ichneumonidae

Peter ŠIMA, Nábrežná č. 4, SK-940 73 Nové Zámky, e-mail: psima@koppert.sk, telefon: 0356445390, specializace: Bombinae (chov, trofické interakcie, faunistika)

18

Klára TICHÁ, Přírodovědné oddělení, Muzeum Vysočiny, Masarykovo nám. 55, CZ-58601, Jihlava, e-mail: ticha@muzeum.ji.cz, telefon: 567573894, specializace: Formicidae

Bořek TKALCŮ, Štěchovická 5, CZ-10000 Praha 10 Strašnice, telefon: 274815653, 721625238, specializace: Apoidea: Apidae, Megachilidae

Pavel TYRNER, Gymnázium TG Masaryka, Studentská 640, CZ-43601 Litvínov, e-mail: tyrner@gtgm.cz, ptyrner@seznam.cz, telefon: 476753023 (práce), 476755013 (domů), 777859177, specializace: zejména Chrysididae, Sphecoidea a Tiphiidae, méně ostatní Aculeata

Dušan VEPŘEK, Nábřeží Dr. E. Beneše 2, CZ-75000 Přerov, e-mail: dveprek@quick.cz, telefon: 581735729, specializace: Sphecoidea

Dalibor VŠIANSKÝ, Výzkumný ústav stavebních hmot, Hněvkovského 65, CZ-61700 Brno. e-mail: daliborv@centrum.cz, telefon: 543529348, 776365633, specializace: Apoidea: Andrena spp., Nomada spp.

Vladimír ZEMAN, Tomáškova 421, CZ-50004 Hradec Králové, telefon: 732747096, specializace: Pompilidae, Apidae: Bombinae

19