Přednáška 2/5

Máte tu toho víc, abyste měli materiál na státnice (ti, co se jich to letos týká )

Mezinárodní přepravaPojištění v zahraničním obchodě

Mezinárodní přeprava

Vymezení pojmů: doprava x přeprava – opakování OBL

Doprava zajišťuje přesun výrobků na geograficky oddělené trhy, pokud výrobky přicházejí na trh včas, nepoškozené a v požadovaném množství, poskytuje doprava zákazníkům přidanou hodnotu. Tímto přispívá doprava k úrovni zákaznického servisu a tím ke spokojenosti zákazníků. Doprava tedy představuje souhrn činností, jimž se uskutečňuje pohyb dopravních prostředků po dopravních cestách.

Termín přeprava se používá pro tu část dopravy, kterou se přímo uskutečňuje přemístění materiálu (věcí) nebo osob dopravními prostředky či zařízeními.

Dopravce x přepravce

Přepravce je osoba nebo organizace, pro kterou se uskutečňuje přemístění osob a dopravními prostředky,

zatímco dopravce je provozovatel dopravy.

dopravní prostředky x přepravní prostředky

Přepravní prostředky – technické prostředky umožňující provedení přepravy dopravním prostředkem ve vhodných jednotkách. Přepravní prostředek nemá kolečka a sám nejede, ukládá se na

dopravní prostředek, kterým je přemísťován. Hlavní úkol přepravních prostředků je optimalizovat rozsah manipulací, které provázejí pohyb zboží.

Přepravní operace v mezinárodním obchodě

Fyzické přemísťování zboží, nejen na mezinárodní úrovni, je uskutečňováno prostředky hmotné i nehmotné povahy, souhrnně označovanými jako logistika.

podrobněji viz specializovaný předmět.

S ohledem na geografickou polohu České republiky nemají tuzemské podnikatelské subjekty přímý přístup k moři, a použití námořních dopravních cest je jim proto umožněno pouze zprostředkovaně. Nezbývá jim tedy jiná možnost než využívat podstatně nákladnější suchozemské dopravy železniční nebo silniční, které tvoří v ČR (na rozdíl od celosvětového pohledu) rozhodující objem přeprav. Předností, která může tento nedostatek z makroekonomického pohledu alespoň v omezené míře vyvážit je poskytování služeb zahraniční tranzitním přepravcům.

V celosvětovém pohledu dominuje námořní přeprava – tvoří přes 50 % na celkovém objemu přeprav.

Pozn. : vzhledem k tomu, že rozhodující objem obchodní činnosti je v ČR realizován se sousedními státy, jsou i celkové přepravní náklady relativně nízké.

Druhy dopravy

Pro přepravu výrobků lze obecně zvolit kterýkoliv z pěti základních druhů dopravy, kterými je doprava silniční, kolejová, letecká, lodní a porubní. Dále lze použít i různé intermodální kombinace : kolejová-silniční, silniční-lodní, silniční-letecká nebo kolejová-lodní.

Silniční přeprava

nabízí rychlé, spolehlivé služby s malou pravděpodobností poškození a ztrát během přepravy.

Autodopravci jsou velmi pružní a univerzální. Pružnost autodopravců je dána hustou silniční sítí, která jim umožňuje nabízet přepravní služby „z místa na místo“ (point-to point) prakticky pro jakoukoliv kombinaci místa původu a místa určení.

Silniční doprava tedy ve srovnání s jinými druhy dopravy poskytuje nejširší pokrytí trhu. Autodopravci jsou také velmi univerzální, protože mohou přepravovat výrobky nejrůznějších velikostí, hmotností a na jakoukoliv vzdálenost.

Silniční dopravou lze přepravovat v podstatě veškeré produkty, včetně takových, které vyžadují speciální modifikace dopravního prostředku.

Objem zboží přepravovaného autodopravci se stále zvyšuje.

Protože nákladní automobilová doprava je ve srovnání s jinými druhy dopravy lépe slučitelná s požadavky zákazníků v oblasti servisu, představuje u většiny podniků významnou součást jejich logistických sítí.

nejrychleji se rozvíjející, ale také nejproblematičtější typ přepravy.

Díky své rychlosti, vysoké mobilitě a dostupnosti úspěšně konkuruje zejména dopravě železniční, v některých případech i letecké.

Základním dokumentem upravujícím provozování mezinárodní silniční přepravy je

Dohoda o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (CMR).

Pro signatáře dohody je její obsah závazný, a je tedy východiskem pro jednotlivé národní právní normy. Dohoda také vymezuje obsahové náležitosti nákladního listu CMR, který je dokladem osvědčujícím převzetí zboží k přepravě a uzavření přepravní smlouvy.

Nákladní list CMR má obdobné náležitosti jako list CIM a také se vyhotovuje ve třech stejnopisech. Je ale jednodušší – přeprava zpravidla uskutečňována jedním dopravcem.

Silniční dopravce nese ve smyslu ustanovení CMR konkrétní odpovědnost za poškození či ztrátu zásilky.

Značným přínosem pro zjednodušení administrativy a urychlení průběhu silniční přepravy bylo uzavření Úmluvy o společném tranzitním režimu v roce 1987, ke které Česká republika přistoupila v roce 1997.Tato dohoda umožňuje, aby zboží bylo dodáno z působnosti celního úřadu v místě odeslání k celnímu úřadu v místě určení na jeden celní doklad a jedním zajištěním celního dluhu.

Též Celní úmluvy o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR, která umožňuje zjednodušené odbavování celních zásilek.

Největším tuzemským subjektem sdružujícím automobilové dopravce v ČR je ČESMAD BOHEMIA, které je členem Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU) se sídlem v Ženevě.

systém zajištění, který měl pokrývat případná cla a jiné poplatky ze zboží přepravovaného v Evropě a v rámci mezinárodního obchodu.

V roce 1975 došlo k zrevidování Úmluvy TIR a v současnosti má 64 smluvních stran.

Výhody: operativnost, je rychlejší, flexibilní, realizace dodávek z domu do domu, levnější a bezpečnější, možnost používat speciální vozy

Nevýhody: neekologická, havárie (i když dnes došlo k poklesu), závislost na různých předpisech různých států, nízká průchodnost hlavních sítí

Mezinárodní zajištění:

CMR- („camrák“), slouží jako základní jízdní dokument pro přepravu zboží. Jedná se o mezinárodní dokument, někdy označovaný jako nákladní list. Používání dáno dohodou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě- pro signatářské země je závazná a východiskem pro mezinárodní smlouvy.

CMR je unifikovaný přepravní doklad

Povinné náležitosti CMR

označení odesílatele a příjemce místo odeslání a určení označení zásilky váha zásilky přepravní cesta SPZ auta, které zboží převáží

Mezinárodní instituce je IRU - „Mezinárodní dopravní unie“ – v ČR je nejznámější ČESMAD – český svaz mezinárodních autodopravců (ČESMAD Bohemia) – sdružuje autodopravce v rámci ČR

TIR – TIR (franc . Transports Internationaux Routiers) je dohoda z roku 1949, na jejím základě byl v řadě evropských zemích zaveden systém zajištění, který měl pokrývat případná cla a jiné poplatky ze zboží přepravovaného v Evropě a v rámci mezinárodního obchodu. S ohledem na úspěch Dohody TIR z roku 1949 vznikla v roce 1959 Úmluva TIR. V roce 1975 došlo k zrevidování Úmluvy TIR a v současnosti má 64 smluvních stran.

označení člena karnetu TIR – jednodušší celní odbavení

- celní úmluva o mezinárodní přepravě zboží, v ČR od roku 1997

Proces realizace:

vnitrostátní celní úřad- zboží je naloženo a zaplombováno, je vystaven carnet TIR a auto odjíždí na státní hranice

na státních hranicích je odtržen kus carnetu a zaslán na vnitrostátní celní úřad, aby se vědělo, že zboží přešlo přes hranice,na hranicích se kontrolují pouze doklady a plomba což je výhodnější pro přepravu

Železniční přeprava

Železnice postrádá pružnost a univerzálnost silniční dopravy, neboť se omezuje na pevně dané tratě.

V důsledku toho železnice poskytuje - obdobně jako letecká, lodní nebo potrubní doprava - převážně přepravu typu terminál – terminál (terminal – to terminal), nikoliv přepravu typu z místa na místo.

Výjimkou jsou případy, kdy mají podniky zřízenu kolejovou přípojku přímo do svých zařízení, pak se jedná také o přepravu typu z místa na místo.

Podíl železniční nákladové přepravy zboží na celkovém objemu přeprav se v České republice neustále snižuje,

i když ve srovnání s podílem v dalších zemích EU zůstává i nadále poměrně vysoký.

(Podíl železnice na přepravě zboží v ČR ke konci 2007 činil cca 25 %, ve většině zemí západní Evropy je tento podíl od 0 do 15 %, kromě „železničních velmocí“ Švýcarska a Rakouska, kde činí přes 25 %.) Provozování železniční přepravy v zahraničním obchodě je podřízeno ustanovením Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě – COTIF z francouzštiny.

Zejména z jejího dodatku B, který vymezuje náležitosti

Smlouvy o mezinárodní železniční přepravě zboží – CIM.

Účastníky úmluvy jsou železnice všech evropských států s výjimkou zemí bývalého Sovětského svazu (ve kterých se provozování železnic řídí ustanoveními vlastní úmluvy – SMGS).

pozn. dříve SMGS pro celý východní blok – Československo bylo signatářem obou úmluv.

Hlavní předností smlouvy je aplikace jednotných právních předpisů bez ohledu na počet národních železnic, které se na konkrétní přepravě podílejí a unifikace náležitostí přepravních dokumentů.Dokladem o převzetí zboží k přepravě a uzavření přepravní smlouvy je železniční nákladní list CIM (příp. SMGS), který se vystavuje u vozových zásilek samostatně na každý vůz,

u kusových zásilek na každou zásilku.jedná se o legitimační dokument, vydávaný obvykle ve třech stejnopisech:

stejnopis obdrží odesílatel stejnopis jde se zbožím stejnopis obdrží příjemce

Smlouva se dá sjednat jako převoditelná – odesilatel může v průběhu cesty/přepravy měnit příjemce, tzn. zboží je pak v průběhu cesty obchodovatelné. Železnice má na zboží zástavní právo. Ve smyslu ustanovení smlouvy CIM nese železniční dopravce za svěřenou zásilku omezenou odpovědnost, poskytovaná náhrada tedy nemusí nutně korespondovat se skutečnou výší škody.

Výhody: ekologická, levná, rychlá (ČR je výjimkou), možnost přepravy velkého množství zboží i velké váhy, široká síť

Nevýhody: větší možnost odcizení zásilky během přepravy, vandalství

 

Velkoobjemová přeprava – patří do těch levnějších

Základní dokument Nákladní list - 5 částí

prvopis - pro příjemce

karta – zůstává u železnice

návěští a odběrný list – doprovází zásilku

druhopis – je vydán odesílateli zásilky

účetní list – je u železnice, zůstává přímo odesílací stanici

Nejzákladnější instituce – Mezinárodní unie železnic – UIC – celosvětová působnost – dnes už 300.000 km.

Pro Evropu platí tzv. úmluva o mezinárodní železniční přepravě COTIF z roku 1985 vydána organizací OTIF. V rámci této úmluvy vznikly přepravní řády CIV a CIM. Nás zajímá CIM. CIV je pro přepravu cestujících a zavazadel a CIM je právní předpis, který upravuje mezinárodní

železniční přepravu zboží – platí to jen pro Evropu. Výhodou je nízká ekologická zátěž, existují daňové úlevy, možnost přepravy nadgabaritního(nadrozměrného) zboží.

CIM – platný pro evropské státy

SMGS – přepravní řád platný pro státy SSSR plus pro státy Mongolsko, Čína,Vietnam, Korea apod.

Výši přepravních nákladů v mezinárodní železniční přepravě zboží určují:

druh přepravovaného zboží hmotnost zboží druh zásilky podané k přepravě – zásilka kusová, vozová, kontejnerová, spěšnina druh vagónu použitého k přepravě a jeho vytížení přepravní relace frankatura zásilky poskytnutí slevy cizí železnici výše jednotného železničního kurzu

Kolejová/železniční doprava

Doprava po železnici stojí obecně méně (v přepočtu na hmotnost přepravovaného nákladu) než doprava letecká nebo silniční. V mnoha případech však pro železnici nevychází příznivě srovnání s jinými druhy dopravy, co se týče procenta poškození a ztrát. Ze srovnání se silniční dopravou železnice nevychází dobře zejména v ohledu na dobu přepravy a frekvenci služeb

Letecká doprava

Letecká nákladní doprava zaznamenala v poslední době velký rozvoj, nespornou předností letecké nákladní dopravy proti jiným dopravním odvětvím je rychlost. (Tato skutečnost ale nemusí být v dopravní praxi potvrzena, zvláště pokud nejde o dopravu z letiště na letiště a pokud je třeba angažovat různé pozemní dopravní prostředky pro svoz a rozvoz nákladu z letiště).

Z pohledu MO je její podíl zanedbatelný.

Používá se zejména u zásilek výjimečné povahy, jakými jsou například náhradní díly, rychle se kazící potraviny, léky, umělecká díla apod. Letecká doprava bývá realizována jako:

-pravidelná linková, při které je kusově zboží dokládáno do běžných leteckých linek pro osobní přepravu

- nepravidelná (charterová), při které je pronajímán ložný prostor celého dopravního prostředku bez ohledu na jeho vytížení

Pro realizaci mezinárodní linkové letecké přepravy platí jednotné přepravní podmínky

Mezinárodního sdružení leteckých přepravců (International Air Transport Association – IATA),

jejímž členem jsou České aerolinie od roku 1927.

Převzetí zásilek podle přepravních podmínek IATA je osvědčováno prostřednictvím leteckého nákladního listu

(Air Waybill – AWB), který je současně dokladem prokazujícím uzavření přepravní smlouvy.

V úhradě přepravného platí zásada volné dohody odesílatele a příjemce,

povinnost úhrady přepravného se vyznačuje v nákladním listě.

Pozn. v případě přepravy zásilek s destinací na krátké vzdálenosti, zejména v době sezónního přetížení frekventovaných leteckých linek (např. Praha – Frankfurt, nebo Praha – Vídeň), nebo v případě nepřízně počasí

používají letecké společnosti výjimečně i kamionů nebo dodávkových vozů.

Pro tento náhradní způsob přepravy se jako legitimačního dokladu používá také leteckého nákladního listu.

Pozn. Pokud je leteckou společností realizován také svoz zásilek od odesílatelů a rozvoz ke konečným příjemcům pokrývá letecký nákladní list celý přepravní úsek.

Mezi další výhody letecké dopravy patří bezpečnost, která je u letecké dopravy z hlediska krádeží a poškození zboží všeobecně považována za lepší než u ostatních dopravních odvětví. (Je to dáno převážně rychlostí přepravy, menším počtem manipulací, ale i tím, že na manipulaci se podílí menší počet účastníků v prostorách, které nejsou běžně přístupné. Z tohoto důvodu jsou letecké dopravě

svěřovány zásilky s vysokou jednotkovou hodnotou jako jsou kožešiny, drahé kovy, šperky, umělecká díla, diamanty, ale i náklady vyžadující zvláštní manipulaci, jako jsou výrobky jemné mechaniky, měřící a vědecké aparatury apod.).

Další výhodou jsou nižší náklady na pojištění, ty se výrazněji projevují u nákladů vyšší hodnoty. V neposlední řadě je mezi výhody možné uvést i např.úsporu balicího materiálu, která dosahuje v tomto odvětví až 60% nákladů v porovnání s pozemní dopravou a při použití speciálních leteckých kontejnerů může být i podstatně vyšší.

Mezi nevýhody letecké dopravy ve srovnání s ostatními druhy dopravy patří jednak relativně vyšší cena a dále také mohou být limitujícím faktorem technické možnosti z hlediska objemu a hmotnosti nákladu. (S rostoucím technickým pokrokem a s rozsáhlým rozvojem a výstavbou nákladních letadel se však dnes mohou letecky dopravovat i různé rozměrné a těžké kusy, dokonce takové, jejichž pozemní přeprava je těžko realizovatelná např. přeprava trolejbusů z Prahy do Manily ).

Výhody: rychlost, dostupnost kamkoliv, bezpečná, spolehlivost

Nevýhody: nákladná

Převáží se zejména: léky, ovoce, zboží s krátkou trvanlivostí, důležitá pošta

Mezinárodní sdružení leteckých přepravců (IATA):

- upravuje jednotné přepravní podmínky

- v ČR jsou členem České aerolinie

- vydáván nákladní list AWB

Linková doprava- dokládka zboží do leteckých linek pro přepravu osob

Charterová doprava- je nepravidelná, je zde pronajímáno celé letadlo a je nutno sledovat

celou vytíženost z důvodů nákladnosti.

Za špatného počasí, na malé vzdálenosti a při vytížených leteckých sítí využívá letecká společnost kamionovou dopravu.

Renomované letecké společnosti nabízí také přepravu z domu do domu- letecký nákladní list pokrývá celou přepravu.

Říční přeprava

výhody: levná, nízká ekologická zátěž

nevýhody: pomalá, závislá na klimatických vlivech, závislá na technickém stavu, vhodná jen pro některé druhy zboží – suroviny, přeprava sypkých materiálů, v ČR moc nevyužíváme- nízká splavnost řek.

Kombinace říční a námořní přepravy – do remorkéru vlezou čluny – LASH nebo SABEE.

Námořní přeprava

Má větší než ½ podíl na celkové přepravě. V přímořských státech je to významné podnikatelské odvětví.

TEU- jednotka kontejneru, každý větší kontejner má dvě TEU. Na běžnou loď se vejde až 6000 TEU.

Dělí se z různých hledisek:

Liniová – pravidelná

Charterová – nepravidelná, trampová, kabotážní

Liniová – je pravidelná a dle jízdního řádu. Například každou první středu v měsíci vyplouvá linka Hamburg-Mellbourne.

- je nutno si předem rezervovat a dle předem daných cen. Používají se doklady pro rezervaci:

- Základním dokladem je Conosament-námořní list (B/L) = cenný papír

(obchodovatelný) – čistý (není problém dávat dál) a nečistý (jsou s ním

problémy, zapsána na něm nějaká poznámka – zapisuje se při příjmu na loď –

např.: není mi znám obsah beden. Přijímací cocosament znamená, že zboží bylo přijato, palubní cocosament, že bylo naloženo. Conosament může být vystaven na řád(převod rubopisem), na jméno(převádí se cesí jako pohledávka), na doručitele(volně převoditelná), může být převáděn na jinou osobu

conosament:

čitý – bez poznámky, která svědčí o vadnosti zboží nebo o chybějícím zboží

nečistý – při přejímce zboží chyběla krabice, porušení čistoty a je tam poznámka o chybějícím zboží

Cena za přepravu se stanoví podle měřících jednotek:

jednotka hmotnosti (1mt, 1 lt)

objemová jednotka (1cbm)

kombinovaná jednotka (hmotnost nebo míra)

hodnotová jednotka (3% z hodnoty FOB)

minimální sazba (stanovení pevnou sazbou do určité hmotnosti či míry)

Námořní tarify

- cena přepravného je dle námořních tarifů, ty jsou doplněny:

sazba W/M- sazba stanovená za váhu nebo objem

CAF- měnová přirážka z důvodů výkyvů přístavních poplatků

BAF- olejová přirážka z důvodů ceny mazutu

Rabat – je poskytován pouze v případě, že zasílatel má s konferencí (rejdařská smlouvu

Spolupráce rejdařů má 3 hladiny:

liniová námořní konference

- sekretariát => koordinace činnosti

joint service

- užší spolupráce

pool

zvl. typem outsiders bez systému spolupráce (dodnes dobře konkurují systémům spolupráce)

Charterová – není organizovaná přepravním jízdním řádem. Vzniká na základě potřeby něco někam převézt.

Základním dokladem je Charter Party (C/P) – není to cenný papír. Uzavření

smlouvy o provozu lodi včetně posádky – smlouva o provozu dopravního prostředku

(lodi) nebo smlouva o nájmu dopravního prostředku, smlouva o nájmu lodi i

s posádkou.

trampová přeprava- pro hromadné zboží na základě individuálních charterových

smluv- Charter party. Můžou mít časový charakter nebo

charakter cestovní(na určitou část)

karbotážní přeprava- doprava zboží kolem pobřeží, je realizována malými loděmi,

které mohou do přístavu, nebo táhnou lodě do přístavu.

Další doklady:

T/S – časový harmonogram nakládky a vykládky zboží – záruční doba je nízká, není cenný papír

S/P (Storage plan) - harmonogram rozložení nákladu na lodi z hlediska hmotnosti– nemá zkratku.

je možno rozdělit do několika kategorií: lodní doprava po vnitrozemských vodních cestách, po jezerech, přípobřežní námořní doprava, mezinárodní námořní doprava.

Obvykle se lodní dopravou přepravují polozpracované materiály a suroviny, které se převáží ve velkém ( ruda, obilí, dřevo, uhlí, vápenec, ropa). Lodní doprava v mezinárodní přepravě převládá.

Námořní doprava

Je realizována tzv. rejdaři, kteří se sdružují do tzv. námořních konferencí (tzv. conference liners).

Jejich vystupování na ochranu společných zájmů potom někdy vykazuje prvky kartelového charakteru.

Nezávislí rejdaři operující mimo námořní konference bývají označováni jako tzv. outsiders.

Na realizaci námořní dopravy se podílejí i další subjekty,

které se úzce specializují na doprovodné činnosti, například:

brokeři (lodní dohodci a námořní makléři); staueři (ukladatelé); knihovací (klárovací) agenti; tally operátoři (evidující náklad) a další.

Pozn. Prostornost používaných prostředků - plavidel bývá vyjadřována ukazatelem tzv. brutto registrovaných tun (BRT), který nemá souvislost s hmotností plavidla.

Nosnost plavidla bývá vyjadřována jeho tzv. mrtvou vahou (death weight – DWT)

a uvádí, kolik tun nákladu je třeba k ponoření lodi na stanovenou čáru ponoru.

Podle provozního nasazení lze rozlišit plavidla plavby:

liniové, zabezpečující spojení mezi vybranými přístavy v operační oblasti;

Liniová námořní přeprava slouží zejména k přepravě kusových zásilek nebo kontejnerů.

Plavidla obvykle operují podle předem stanoveného jízdního řádu,

ceny přepravného jsou uvedeny v přepravních tarifech.

trampové, operující nepravidelně na trasách zvolených podle potřeby.

Trampová přeprava je nejstarší formou námořních přeprav a slouží zejména k zajištění přepravy surovin a hromadných substrátů. Trampové přepravy nebývají vždy přesně operačně vymezeny, stále silněji se však projevuje jejich úzká specializace, např. na ropu, zemní plyn, rudy, mrazírenské náklady a další. Ke smluvnímu zajištění trampových přeprav se používá specifických smluvních ujednání, tzv. charterů, které se osvědčují vydáním listiny Charter Party (C/P).

Charter party používané v mezinárodní námořní dopravě je možné rozdělit do dvou kategorií:

Cestovní charter (voyage charter), kterým se provozovatel (rejdař) zavazuje naloďovateli přepravit za úplatu stanovený náklad v prostoru určité lodi z přístavu nalodění do přístavu určení.

Přeprava může být realizována během jedné plavby (trip charter), okružní plavby (round trip charter), nebo během několika na sebe navazujících plaveb (consecutive voyages).

Časový charter (time charter) se obvykle sjednává na určité časové období.

Může tedy svým charakterem odpovídat smlouvě o nájmu dopravního prostředku, ale může mít také charakter smlouvy o provozu dopravního prostředku, pokud se dopravce zavazuje po sjednanou dobu přepravovat za sjednanou odměnu náklad podle dispozic příkazce.

Uzavření přepravní smlouvy v liniové námořní přepravě může v některých případech vzniknout knihováním lodního prostoru,

které se osvědčuje vydáním tzv. knihovacího listu (booking note, booking letter).

Tento dokument obsahuje některá ustanovení srovnatelná se smlouvou o uzavření smlouvy budoucí. Jestliže příkazce knihování jednostranně odvolá, může proti němu rejdař uplatnit sankci ve výši zhruba do 30 % dovozného.

Osvědčením o převzetí zásilky k námořní přepravě je náložný list – konosament

(ocean, resp. sea bill of lading – B/L).

Pokud byla zásilka k přepravě pouze převzata,

musí být konosament opatřen doložkou „převzato k přepravě“ (received for shipment)

a je pokládán za tzv. „konosament přejímací“.

Umístění zásilky v ložném prostoru konkrétního plavidla (tzv. nalodění) se osvědčuje doložkou

„umístěno na palubě“ či „naloděno“ (shipped on board)

a listina se stává tzv. „konosamentem palubním“.

U liniové námořní přepravy je konosament současně i dokladem o uzavřené přepravní smlouvě.

Současně s převzetím zásilky k přepravě provádí přepravce i fyzickou kontrolu jejího vnějšího stavu. Zjištěné zjevné vady obalu nebo zboží vpisuje do konosamentu, který se stává „nečistým“ (dirty). Pokud nejsou při přejímací kontrole zjevné vady konstatovány, zůstává konosament „čistým“ (clean).

Vzhledem k tomu, že konosament čistý vcelku věrohodně osvědčuje bezvadný vnější stav zásilky, je také snáze obchodovatelný než konosament nečistý.

Náložný list je ovšem také listinou, s níž je spojeno právo požadovat vydání zásilky.

Dopravce je povinen zásilku vydat osobě oprávněné podle náložného listu,

jestliže mu tato osoba náložný list předloží a potvrdí na něm převzetí zásilky.

Náložný list může znít na doručitele, na jméno určité osoby nebo na její řad.

Náložný list bývá obvykle vydán v několika stejnopisech, které musí být jednotlivě označeny.

Pokud jsou všechny stejnopisy používány společně, jde o takzvanou „plnou sadu“ (full set) konosamentů.

Předností náložných listů je kromě legitimační funkce zejména jejich funkce dispoziční, umožňující obchodování se zbožím prostřednictvím konosamentů.

V celé řadě případů liniových námořních přeprav však nemají zúčastněné strany zájem na obchodovatelnosti náložných listů.

Mimo jiné i z tohoto důvodu stále roste obliba námořního nákladního listu (sea waybill),

který je pouze legitimačním dokladem osvědčujícím převzetí zboží k přepravě a uzavření přepravní smlouvy.

Odpovědnost námořního dopravce je oproti jiným druhům dopravy silně omezena podle rozsahu i výše náhrady.

(835 SDR za kus nebo přepravní jednotku nebo 2,5 SDR za kilogram hrubé váhy ztraceného nebo poškozeného zboží, oproti 17 SDR u letecké či železniční přepravy, nebo 8,33 u silniční.)

Pro účely provozování říční přepravy platí pravidla podobná svým obsahem pravidlům pro přepravu námořní.

Říční přeprava je v České republice na rozdíl od některých jiných zemí provozována ve velmi omezeném rozsahu.

Je používána zejména pro přepravu logisticky nenáročných komodit

– hromadných substrátů (štěrku, písku, uhlí) nebo vybraných zemědělských surovin.

Příčiny tohoto neutěšeného stavu spočívají především v mimořádně nevlídných tuzemských klimatických podmínkách,

při nichž je již tak omezená kilometráž vhodných vodních toků po značnou část roku nesplavná.

Na realizaci říční přepravy se České republice donedávna takřka monopolně podílela Československá plavba labská.

Živnostenské podnikání, běžné v tomto přepravním odvětví například v zemích EU, nenašlo v tuzemsku vhodné podnikatelské podmínky.

Varianta konosamentu používaná v říční přepravě je tzv. říční náložní list;

neexistuje mezinárodní unifikace obsahových náležitostí;

většinou platí jiná pravidla na každou řeku; dispoziční, obchodovatelný CP.

Říční nákladní list – pouze legitimační dokument potvrzující přepravu zboží, není to CP.

provádějí tzv. knihování lodního prostoru pro zboží přepravce

smlouva potvrzující podmínky sjednané o provozu nebo nájmu lodi

je provozována lodními společnostmi buď jako liniová nebo trampová:

Liniová doprava

pravidelné námořní spojení v určité oblasti lodními společnostmi podle jízdního řádu,

provozováním dopravy podle předem známých podmínek za úhradu dopravného, jehož výše je určována tarifem.

Liniová doprava se uplatňuje především v přepravách kusových zásilek přepravovaných buď konvenčně nebo v kontejnerech

Trampová doprava

je provozována bez vymezené přepravní oblasti, bez předem stanoveného jízdního řádu

Uplatňuje se především v přepravách hromadných nákladů jako je obilí, uhlí, rudy, železo, železný šrot, řezivo, uměla hnojiva, cukr, cement apod. zvláště v případech celolodních nákladů.

Dopravné v trampové dopravě je sjednáváno případ od případu podle stavu nabídky a poptávky.

kombinovaná doprava

přeprava nákladů v téže přepravní jednotce nebo silničním vozidle s využitím několika druhů dopravy, kde nedochází k přeložení zboží-nákladů, ale pouze přepravní jednotky nebo silničního vozidla.

Smyslem kombinované dopravy je nabízet a provádět přepravu nákladů ”z domu do domu” racionálním využitím jednotlivých druhů dopravy v jejich účelné kombinaci tak, aby větší část přepravy byla uskutečněna po železnici, vnitrozemských vodních cestách nebo po moři a aby jen počáteční úsek(svoz) nebo konečná část (rozvoz) přepravy, tedy ta nejkratší, byla prováděna po silnici.

Výhody kombinované dopravy:

zvyšuje efektivnost dopravy použitím přepravních jednotek,

zlepšuje ochranu nákladu a omezuje možnost poškození a ztráty,

snižuje náklady na balení a obalové materiály,

umožňuje racionalizovat manipulaci s materiálem v provozech a skladech,

vypomáhá jako skladovací prostor a snižuje náklady spojené především s krátkodobým skladováním zboží,

umožňuje rychlejší a bezpečnější manipulaci nákladu při překladu,

představuje celkové snížení dopravních nákladů.

Rozvoji kombinované dopravy významně napomáhá využívání přepravních jednotek, které tvoří palety, kontejnery, výměnné nástavby, silniční návěsy, silniční vozidla nebo silniční soupravy, provozy RO-LA, kontejnerové vlaky a pravidelná kontejnerová doprava po vodě.

Kombinovaná přeprava

Pod tento pojem bývá v České republice zahrnována taková přeprava, která k přemístění nákladu, případně i dopravního prostředku, využívá alespoň dvou přepravních oborů.

V některých případech bývá uvedená přeprava realizována na základě jediného přepravního dokladu a bývá pak označována jako tzv. přeprava multimodální.

Kombinovanou přepravu neorganizují většinou sami dopravci, ale specializované podnikatelské subjekty - operátoři (multimodal transport operators – MTO). Tyto subjekty zajišťují nejen přepravu, ale provozují i silniční, železniční a kontejnerová překladiště a terminály (container yards), provádějí svoz a rozvoz zásilek (consilidation), pronajímají speciální vratné obaly (kontejnery).

Typickým představitelem kombinované, tzv. doprovázené přepravy je přeprava Ro-La (Rollende Landstrasse = angl. Rolling Road či Rolling Motorway), při které jsou kompletní kamiony přepravovány na železničních vagonech.

Uzavření přepravní smlouvy v multimodální přepravě je osvědčováno těmito dokumenty:

Through B/L (průběžný konosament) je dokument, který pokrývá více přepravních úseků realizovaných s použitím přepravy námořní v různých kombinacích s jiným druhem přepravy.

Je vystavován speditérem a nahrazuje v logistickém řetězci nákladní list.

Multimodal Transport Bill of Lading FIATA (Multimodální průběžný konosament FIATA)

může být vystaven pouze speditérem, který je členem organizace FIATA (Fédération Internationale des Associations de Transitaires et Assimilés) a pojišťuje svoji odpovědnost v rozsahu uvedeném v konosamentu.

Tento dokument pokrývá celý přepravní úsek, zahrnující minimálně dva druhy přeprav.

Speditér přejímá odpovědnost za provedení celé kombinované dopravy ve stejném rozsahu jako dopravce.

Nejrozšířenějším druhem kombinované přepravy je přeprava s využitím mezinárodně standardizovaných jednotek

- kontejnerů jako obalového prostředku.

Kontejnery jsou používány ve standardních rozměrech jako dvacetistopé (20 feet), umožňující přepravu nákladu o váze až 21 850 kg a objemu 33,15 m3,

nebo čtyřicetistopé (40 feet), umožňující přepravu nákladu o váze až 26 680 kg a objemu 67,70 m3.

Kromě běžně používaných kontejnerů se samozřejmě používá i celá řada dalších, modifikovaných podle charakteru přepravovaného zboží.

Kontejnerová přeprava je organizována ve dvou podobách, a sice jako:

less than container load (LCL)

- objem nebo váha není dostatečná pro hospodárné využití celého ložného prostoru kontejneru – tedy kusové zásilky.

Jsou kompletovány v přístavu odeslání pro shodný přístav určení a naloženy tak,

aby účelně vyplnily celý kontejner.;

Díky tomu se stává přepravní sazba konkurenceschopnou.

full container load (FCL) – tedy celokontejnerové zásilky

- jsou používány tehdy, pokud je zásilka dostatečně objemná či hmotná pro účelné vyplnění kontejneru,

zásilku je možné vhodným způsobem v kontejneru zafixovat nebo je zakázáno ji společně skladovat s jiným zbožím.

Příkazce sám zajišťuje nakládku a vykládku kontejneru, pokud ji nesvěří přímo operátorovi

Kapacita dopravního prostředku, ale i logistického zázemí (například skladu) může být při provozování kontejnerové přepravy vyjádřena v jednotkách TEU (twentyfeet equivalent unit).

kontejnery představují přepravní jednotku takové konstrukce, která umožňuje přepravu zboží jedním nebo několika druhy dopravy bez překládky jejího obsahu. Podle dopravních odvětví se používají:

pozemní, odpovídající normám UIC pro kombinovanou dopravu železniční a silniční,

námořní, v nichž převažují kontejnery odpovídající normám ISO a

letecké, upravené pro možnost využití nákladového prostoru letadla

výměnné nástavby, které představují otevřené, uzavřené nebo plachtou přikryté konstrukce, které lze snadno přemístit a přepravovat na silničních nebo železničních podvozcích. Pokud jsou opatřeny rohovými prvky, mohou být stohovány.

přeprava silničních dopravních prostředků na speciálních nízkopodlažních vagónech na železnici (systém RO-LA). Řidič doprovází svoje vozidlo v doprovodném železničním vagóně. Zavedení tohoto systému sledovalo především snížení negativního vlivu silniční nákladní dopravy na životní prostředí.

Výhodou tohoto systému je zkrácení čekací doby na celní odbavení, započítání doby přepravy do odpočinkového času řidiče, bezpečnější přeprava v noci a za obtížnějších klimatických podmínek a v době, kdy doprava po silnici je zakázána a úspora přepravních povolení.

pravidelná přeprava kontejnerů přímými expresními kontejnerovými vlaky spojujícími vnitrozemí s námořními přístavy, vlaky, které se nazývají angl. Shuttle Train. Tato forma přepravy nejvíce přispěla k rozvoji kontejnerových zámořských přeprav.

pravidelná přeprava kontejnerová organizovaná říčními dopravními podniky je z hlediska výše dopravného velice vítaná, záleží však na rychlosti dopravy, která je často pro splnění terminovaného dodání nevyhovující.

kombinovaná doprava organizovaná námořními dopravci na bázi angl .“Combined Transport Bill of Lading”. Tento způsob je nabízen námořními dopravci, kteří se zavazují nejen k dopravě po moři, ale i k zajištění svozu zásilky z vnitrozemí a odvozu z přístavu vykládky do zámořského vnitrozemí ve své režii a odpovědnosti.

V praxi je možno setkat se s následujícími intermodálními kombinacemi:

Přepravní systém piggyback (TOFC/COFC) silniční návěs nebo kontejner se naloží na nízkoplošinový železniční vůz a přepraví se z jednoho terminálu do jiného terminálu, nápravy lze uložit pod kontejnery, takže je může kamion dopravovat. V terminálu zajistí autodopravci vykládku a dodání do místa určení. Kombinují se nízké náklady za železniční dopravu s pružností a praktičností silniční dopravy

Přepravní systém ROADRAILER -Založena na bázi kombinovaných bimodálních návěsů, tzv. roadrailerů ( v Anglii jim říkají trailetrain), které se mohou přímo přepravovat jak po silnici, tak po železnici. Má kromě pneumatik i ocelová železniční kola, po přechodu na železnici se namísto překládky návěsu na plošinový železniční vůz jen zasunou pneumatiky a návěs najede přímo na koleje. Zatím však nevýhody převyšují výhody, proto se používá málo. Nevýhodou je vysoká hmotnost vozidla, která se zvýší o další kola, z toho plyne vyšší spotřeba paliva, tím se zvyšuje nákladová náročnost tohoto způsobu přepravy. Další nevýhodou jsou vysoké náklady na pořízení návěsů.

Náklady na přepravu

Přeprava generuje jedny z největších nákladů logistiky a u některých výrobků může představovat významný podíl na jejich prodejní ceně. Příkladem takových výrobků jsou produkty s nízkou hodnotou v přepočtu na hmotnostní jednotku, např. základní suroviny (písek, uhlí). Naopak u takových výrobků, jako jsou počítače, kancelářské stroje nebo elektronické komponenty, budou náklady na dopravu představovat pravděpodobně pouze malé procento prodejní ceny.

Obecně platí, že čím vyšší má vstupní a výstupní doprava podíl na nákladech výrobku, tím důležitější je pro podnik efektivní řízení přepravy.

Faktory ovlivňující přepravní náklady a cenu přepravy

faktory související s charakterem výrobku

faktory související s charakterem trhu.

Faktory související s charakterem výrobku:

hustota skladovatelnost manipulace ručení

Faktory související s charakterem trhu.

Míra konkurence v rámci určitého dopravního odvětví a mezi jednotlivými druhy dopravy Rozmístění trhů, které určuje, na jaké vzdálenosti se musí zboží přepravovat. Povaha a rozsah vládních regulačních opatření, která se týkají dopravy. Rovnováha či nerovnováha dopravy směrem na určitý trh a směrem ven z určitého trhu. Sezónnost přesunů výrobků. Zda je výrobek přepravován pouze vnitrostátně, nebo mezinárodně.

Definované formy přepravy

veřejní dopravci, smluvní dopravci, zvláštní dopravci soukromí dopravci.

První tři formy zahrnují nájemní dopravce, poslední je forma, kdy si dopravu provádí sám přepravce.

Veřejní dopravci

nabízejí služby jakýmkoliv přepravcům, kteří potřebují přepravit produkty, za veřejně publikované tarify a mezi pevně stanovenými místy. Veřejní dopravci jsou povinni nabízet své služby široké veřejnosti na nediskriminační bázi; to znamená, že musí poskytnout službu každému přepravci, jehož produkty jsou schopni svými dopravními prostředky přepravit. Veřejní dopravci jsou tím ovšem vystaveni výraznému problému: nemohou dostatečně předem předvídat počet zákazníků a zakázek. Budoucí poptávka nejistá. Mnoho veřejných dopravců v důsledku toho přechází do sféry smluvní přepravy.

Smluvní dopravce

nájemní dopravce, který se nezabývá poskytováním služeb pro veřejnost; poskytuje dopravní servis pouze omezenému počtu přepravců na základě specifických smluvních dohod. Ve smlouvě mezi přepravcem a dopravcem je stanoveno, že dopravce poskytne přepravci konkrétní dopravní služby za konkrétní ceny.

Ve většině případů jsou smluvní ceny nižší než sazby veřejných dopravců, neboť smluvní dopravce se může zabývat pouze komoditami, jejichž přepravu preferuje z důvodů nákladů a efektivnosti. Jeho výhodou je také to, že budoucí poptávku po svých přepravních službách zná předem.

Zvláštní dopravce

nájemní dopravce, který se zabývá přepravou specifických produktů, vyňatých z některých regulačních předpisů. Jedná se např. o nezpracované zemědělské a související produkty (zemědělské potřeby, hospodářská zvířata, ryby, drůbež, semena rostlin atd.).

Zvláštní status mají i dopravci novin.

Sazby za zvláštní dopravu jsou všeobecně nižší než sazby za veřejnou či smluvní dopravu.

Soukromý dopravce

obecně není dopravce, kterého si lze najmout. Soukromá doprava znamená, že podnik zabezpečuje přepravu v první řadě pro své vlastní produkty. Podnik tedy musí vlastnit nebo si najímat dopravní prostředky a obsluhovat svá vlastní zařízení.

Z právního hlediska je nejdůležitějším faktorem, který odlišuje soukromou dopravu od nájemní dopravy, podmínka, že přepravní činnost nesmí být totožná s hlavní oblastí podnikání daného podniku.

Mezinárodní multimodální dopravaNejpřesnější a uznávaná definice pojmu „mezinárodní multimodální doprava“ se nachází v odstavci 1 Dohody OSN o mezinárodní multimodální přepravě zboží z roku 1980 a zní:

Z této definice vyplývá i definice pojmu „multimodální dopravní operátor“, který představuje osobu, která vyjednává ve vlastním zájmu nebo prostřednictvím jiné osoby jednající v jeho zájmu multimodální přepravní smlouvu a která vystupuje jako jednatel, ne pouze jako agent nebo odesílatel zboží nebo jako přepravce účastnící se multimodálních přepravních operací, a který přebírá odpovědnost za řádné splnění sjednané smlouvy.

Multimodální dopravaMezi hlavní znaky multimodální dopravy patří zejména přeprava zboží dvěma či více druhy dopravy pod jednou smlouvou s jedním přepravním dokumentem a jednou stranou (multimodální dopravní operátor) odpovědnou za kompletní přepravu, která může zadat dílčí smlouvu k výkonu přepravy jedním nebo všemi druhy doprav dalším přepravcům.Pojem „multimodální“ všeobecně může být také chápán jako existence možnosti volby mezi několika druhy dopravy, tzn. na výběr je několik možností druhu dopravy. Jak už bylo zmíněno výše, v přepravě zboží se také vyskytují termíny intermodální doprava nebo kombinovaná doprava. Podle následujících definic lze říci, že se jedná o podskupiny nadřazeného termínu multimodální doprava.Existuje obecná shoda, že intermodální doprava představuje přepravní proces, ve kterém jsou splněny minimálně dvě následující podmínky:

minimálně dva různé druhy dopravy (silniční, železniční, říční, námořní a letecká);

zboží zůstává v jedné přepravní jednotce po celou dobu přepravy.

Intermodální dopravu lze tedy definovat jako přepravu zboží v jedné a téže přepravní jednotce přepravované různými druhy dopravy, čímž se vyhne překládce samotného zboží při změně druhu dopravy. Přepravní jednotkou může být buď vozidlo, nebo intermodální přepravní jednotka (například kontejner). Pojem intermodální doprava je v nákladní přepravě zboží používanějším pojmem než pojem multimodální doprava. V různých evropských studiích představuje pojem intermodalita (intermodální) strategii povzbuzující všechny druhy dopravy, aby pracovaly společně tak, aby byl zajištěno, že celý přepravní systém bude fungovat optimálně. Posledním pojemem pro definování a vysvětlení je označení „kombinovaná nákladní doprava“. Kombinovanou dopravou se rozumí podmnožina intermodální dopravy. Intermodální doprava v Evropě, ve které je větší část přepravy zboží uskutečňována po železnici, říční nebo námořní dopravou a přeprava od odesílateli k zákazníkovi silniční dopravou se uskutečňuje na co nejkratší vzdálenosti.Evropská unie předkládá mnohem omezenější definici. V tomto případě je kombinovaná nákladní doprava definována jako:

Skladovací služby

Skladování představuje činnost, která úzce souvisí s realizací mezinárodní přepravy.

Její právní rámec je upraven smlouvou o skladování.

Převzetí zboží je skladovatel povinen písemně potvrdit.

Potvrzení o převzetí věci ke skladování a uzavření smlouvy o skladování se osvědčuje skladištním listem (warrantem), se kterým je zároveň spojeno právo požadovat vydání skladované věci. Je tedy dokladem dispozičním, a má proto povahu obchodovatelného cenného papíru. Používají se často, když je zboží dále obchodováno na organizovaném trhu (burzy, aukce).

Současně je také dokladem legitimačním, osvědčujícím převzetí zboží a uzavření smlouvy o skladování

Dále je vydáváno potvrzení o uskladnění zboží – legitimační dokument, který neobsahuje závazek, že zboží bude zpět vydáno. Není obchodovatelný CP.

Specifickou formou skladovací činnosti je zřízení a provozování tzv. konsignačního skladu

- sklad u nevlastníka zboží (odběratele, obchodního zástupce nebo komisionáře) za účelem přiblížení zboží k zákazníkům.

Konsignační sklad je obvykle zřizován vývozcem u obchodního zástupce v zahraničí.

Pojištění v zahraničním obchodě – základní pojmy

Pojistitel = pojistitelem je každá pojišťovna. Pojistitel a pojišťovna jsou tedy synonyma.

Pojistník = FO nebo PO, která uzavřela smlouvu s pojišťovnou pojistnou smlouvu

Pojištěný = FO nebo PO, v jejíž prospěch bylo sjednáno pojištění

Pojistná smlouva- smlouva která upravuje vztah mezi pojistníkem a pojistitelem.

Pojistná smlouva je upravena občanským zákoníkem.

Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné.

Součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele schválené orgánem státního dozoru v pojišťovnictví, na něž se pojistná smlouva a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo smlouvu se pojistitelem uzavřel, sděleny.

Náležitosti pojistné smlouvy:

určení stran,

stanovení pojistného zájmu a předmětu pojištění,

stanovení pojistné částky a pojistného plnění,

výše pojistného a popřípadě způsob platby,

stanovení doby pojištění,

stanovení rozsahu pojištění a další práva a povinnosti

Pojistné podmínky - jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy. Jedná se o všeobecné podmínky konkrétního pojistitele, ve kterých je stanoveno za jakých podmínek přebírá pojistitel rizika pojistného zájmu pojistníka.

Pojistka - doklad o uzavření pojistné smlouvy

Pojistný certifikát - potvrzení pojistitele o hlavních ustanoveních pojistné smlouvy

Pojistný zájem - pojišťovny nepojišťují věc jako takovou, ale pojišťují zájem pojistníka na uchování věci v takovém stavu, v jakém se nacházela před vznikem pojištění. To znamená, že pojišťovna nepojišťuje ty okolnosti, které vyplývají oprávněné podstaty věci, např. skryté vady.

Zajištění - pojišťění pojišťovny (pro případ hromadných škod)

Společná havárie - institutem námořního práva nebo práva vnitrozemské plavby. Je to způsob podle něhož se rozvrhují škody a náklady vzniklé opatřeními k záchraně lodí a zásilek, které byly lodí přepravovány za společného nebezpečí.

Rizika= tržní, komerční, přepravní, teritoriální, kurzové, odpovědností

Lomené pojištění – po dobu přepravy zboží je toto zboží pojištěno u více pojišťoven.

Druhy pojištění používané v MEO:

máme pojištění přepravy, zásilek, dokumentového inkasa a další

CARGO – pojištění přepravovaného zboží (X CARGO jako přeprava)

CASCO – pojištění dopravních prostředků

Výluky z pojištění:

absolutní – pojištěny takové náhrady škod, které byly vytvořeny úmyslně nebo zásilka již byla poškozena. Jsou vždy vyloučeny z pojištění -> pojišťovna kryje nahodilé věci !!!

relativní – jen nutno je připojistit jen zvláštní pojistkou – je to dražší a musíme mít vlastní smlouvu. Rizika válečná, teroristická, politického zvratu, atomová havárie NEBO přirozená povaha zásilky (choulostivost zásilky) – projevuje se rozbitím, vypařením, plísní, únikem tekutin, úbytkem hmotnosti, napadením hmyzem, hlodavci apod. (pojištění válečných rizik, teroristických útoků, je možně sjednat pouze pro námořní, leteckou a poštovní přepravu)

Franchisa u pojištění – spoluúčast. Úrazové pojištění – např. 1 % z částky.

částka udaná číselně nebo v procentech ze vzniklé škody, do jejichž výše pojišťovna škodu neuhradí

Odečítací (nepodmíněná) –odečítá se vždy z pojistného plnění, od celkové částky škody odečteme například (100-5) = 95

Pojistná částka = 100.000 -suma na kterou je zboží pojištěno X pojistná hodnota je skutečná hodnota zboží(pojišťovna vyplácí tu nižší částku

Skutečná škoda = 150.000

Odečítací spoluúčast = 5.000

Dostaneme = 95.000- odečítací spoluúčast z nižší částky

Podmíněná (integrální) – jestliže škoda překročí franchisu, vyplatí se celá škoda- dostanu 100 – splnili jsme podmínku – přesáhli jsme 5.

Pojistná částka = 100.000 -suma na kterou je zboží pojištěno X pojistná hodnota je skutečná hodnota zboží(pojišťovna vyplácí tu nižší částku

Skutečná škoda = 150.000

Odečítací spoluúčast = 5.000 - škoda přesáhla odečítací spoluúčast(franchizu)- dostanu 100 000,-

Pojistná částka – jak si to domluvíme ve smlouvě – může být nižší než skutečná hodnota.

Pojistná hodnota – hodnota zboží.

jestliže je pojistná částka nižší než pojistná hodnota jedná se o podpojištění, v opačném případě o nadpojištění.

!!! MUSIME DAT POZOR, OD JAKE ČASTKY SE FRANCHIZA ODEČÍTÁ- JESTLI Z POJISTNÉ ČÁSTKY, NEBO Z POJISTNÉ HODNOTY !!!

Nadpojištění – pojistná částka je vyšší než pojistná hodnota (hodnota zboží v okamžiku pojištění)

Podpojištění – pojistná částka je nižší než pojistná hodnota

Pojišťovna kryje způsobenou škodu do výše pojistné částky jen pokud není tato částka vyšší než pojistná hodnota.

Hladiny dopravního pojištění – 3 úrovně:

1) AAR (against all risks) – proti všem nebezpečím(proti všem běžně pojistitelným rizikům), jedná se o nejširší rozsah pojistného krytí, jsou pojištěna všechna běžně pojistitelná rizika (včetně důsledku přirozené choulostivosti zboží – např. shnití banánů, rozbití porcelánu…), používá se v Evropě. Pojišťovna kryje i škody vzniklé choulostivostí zboží. Kryjí se všechna rizika kromě absolutních a relativních výluk.

2) WPA – včetně zvláštní havárie (ne škody způsobené přirozenou choulostivostí)

3) FPA – WPA s vyloučení zvláštní havárie, nejnižší rozsah krytí, je to nejlevnější pojištění, pojistná náhrada se poskytuje pouze tehdy, jestliže celá zásilka byla zcela zničena nebo došlo k jejímu celému poškození či zničení při závažné nehodě

- povaha zboží je taková, že se nevyplatí uzavřít pojištění vyšší hladiny, např. písek se trochu při přepravě rozfouká.

AAR = zahrnuje všechna běžně pojistitelná rizika – včetně i přirozené choulostivosti zboží. Není to proti všem nebezpečím. Přirozená choulostivost zboží – pojišťovna nám poskytne i za zkažení zboží apod.

WPA = AAR minus přirozená choulostivost

FPA = náhrada škody poskytnuta jen při ztrátě nebo poškození celé zásilky nebo k poškození došlo při závažné nehodě (jedná se zejména o požár, úder blesku, povodeň, zemětřesení, pád stromu, zřícení silnice apod.) Nejnižší rozsah pojistného krytí.

Štěrk, písek, uhlí – nepojišťuji AAR – neznám jejich přirozenou choulostivost. Volím FPA – odvane písek apod.

Společná havárie

prvotinou byl ,,zákon o vrhu do moře" (původ v římském právu)

pouze v námořní dopravě

podle York- Antverpských pravidel

Tyto úkony se přihlásí do disipačního řízení a dis. úředník rozhodne, jestli ano = společná havárie.

taková škoda na Cargu a na Cascu, která vznikla úmyslným jednáním směřujícím k odvrácení dalších škod, pro danou situaci účelné a na takto vzniklé škodě se podílejí všichni účastníci dané přepravy.

Disipační řízení – úředník rozhodne, zda to bude společná havárie.

hlavní postatou je rozdělení škody mezi všechny účastníky nehody

pojistná událost musí splňovat všechny podmínky

jestliže disipační řízení uzná, že jde o společnou havárii, všichni účastníci přepravy se rozdělí o náhradu škody, i když jim nebyla škoda způsobena

Úkon je uznán jako společná havárie jestliže:

úkon byl záměrný, spočívá v činnosti nebo nečinnosti

úkon v okamžiku rozhodnutí je považován za účelný

jde o mimořádnou oběť

jde o společné nebezpečí, a to jak pro loď, tak pro společný náklad ohrožených hodnot

jde o společnou záchranu, k níž musí společný úkon směřovat

úkon sám je obětí nebo přímou příčinou oběti

Za hlavní skutkové podstaty společné havárie považují York-Antverpská pravidla:

úmyslné svržení nákladu do moře

hašení požáru

odřezání nebo odsekání trosek

dobrovolné ztroskotání (např. loď se potápí a proto rychle naberou kurz nejbližší ostrov a tam nechají loď přistát na mělčině, než ji nechat ztroskotat)

přepětí hnacího zařízení

upotřebení lodního zařízení jako pohonných látek

záchrana na moři (poskytnutá pomoc válčícími loděmi)

uchýlení se do přístavu útočiště

celé řízení havárie se nazývá „Disipašní řízení“ Þ na událost vyhlásí režim společné havárie, všichni účastníci přepravy se budou podílet na náhradě škody, konstatování rizik, rozpracování podstat vzniku náhrady ….

Lomené pojištění - nežádoucí, pojištění zboží během přepravy sjednané u více pojišťoven (u každé určitý úsek – ale v případě škody to hází jedna pojišťovna na druhou – např. do české hranice to kryje jedna pojišťovna, na cizím území druhá pojišťovna….=>hádají se a není možno většinou zjistit kde se událost stala)

- je to pojištění sjednávané při dopravě zásilek dvou nebo více pojišťoven, z nichž každá kryje pojistná rizika na přesně vymezeném dopravním úseku.

subsidiární pojištění- podpůrné pojištění zásilek, kdy vznikne nesoulad mezi přechodem rizik

z dodavatele na odběratele a úhradou ceny zásilky

EGAP - exportní garanční a pojišťovací společnost

Riziko nezaplacení: důvody nezaplacení: insolvence (platební neschopnost), non-payment (platební nevůle), vyšší moc (např. země ve válečném stavu a změní se režim)

Další druhy pojištění:

Pojištění investičních celků (zahrnuje pojištění proti krádežím škodám….od personálu) ,proti konstrukčním vadám

Pojištění výstav a veletrhů (zvláštní režimy – přeprava a působení zboží na veletrhu)

Pojištění odpovědnosti za škodu dopravce

Pojištění odpovědnosti zasílatele

Pojištění odpovědnosti za svěřené věci

Pojištění odpovědnosti za výrobek

Pojištění dokumentárního inkasa, zahraničních úvěrů…