Studie · 2020. 6. 9. · XIII 2012 2 5 STUDIE Severočeské muzeum v Liberci v letech 1941–1943 zástupcem župního vedoucího v Horním Slezsku a poté župním vedoucím v jižním

2 FONTES NISSAE | PRAMENY NISY

K L ÍČO V Á S L O V A

A B S T R A C T

MARKÉTA LHOTOVÁ | Soon after the separation of the border regions of Czech countries in October 1938 the Stillhaltekommissar für Organisationen (STIKO) for this area was established in Liberec. Through its staff and activities it was connected with a similar institution established in Wien after the „Anschluss“. Its main goals were to submit community life, organisations and resources under the NSDAP and destruction of organisations unfriendly to the Third Reich (Marxist, Jewish and in Sudetenland even Czech organisations) and confi scation of their property. Finalization of the STIKO activities was taken over by the Liberec offi ce of the Aufbaufonds Vermögensverwaltungs-Gesellschaft m. b. H. The Liberec STIKO offi ce managed the whole borderland including areas attached to Bavarian, Austrian and Silesia districts. In this territory about 81 000 organisations (with total estate of a little bit under 42 million RM) submitted to inquiry, only 14 204 of them were not dissolved. Remaining organisations were obliged by the STIKO to pay fees, this way respective districts got 16 million RM. Aufbaufonds company ceased its activity in the end of 1942, STIKO was defi nitely disbanded in 1944.

community life

funds

unfriendly to the Third Reich

NSDAP

Sudetenland

Liberec

STIKO

Aufbaufonds

Albert Hoffmann

Hermann Neuburg

K E Y W O R D S

Drobné zmínky o Bredovské zahra-dě nacházíme v Uměleckých

Stu

die

spolkový život

fondy

nepřátelé Říše

NSDAP

Sudety

Liberec

STIKO

Aufbaufonds

Albert Hoffmann

Hermann Neuburg

Stillhaltekommissar Reichenberg and Aufbaufonds Gesellschaft Wien- Reichenberg – reconstitution of community life in Sudetenland by the Austrian standard

Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 2Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 2 11.12.2012 23:28:5911.12.2012 23:28:59

3XIII 2012 2

1_Zpracováno na základě výzkumů v rámci projektu GAČR: Likvidace židovských organizací na českém pohraničním území připojeném v říjnu 1938 k nacistickému Německu (GAP410/10/2399)2_PAWLOWSKY, V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH. Vereine im Nationalsozialismus: Vermögensentzug durch den Stillhaltekommissar für Vereine, Organisationen und Verbände und Aspekte der Restitution in Österreich nach 1945. Wien: Oldenbourg, 2004. Veröffentlichungen der Österreichischen Historikerkommission. Vermögensentzug während der NS-Zeit sowie Rückstellungen und Entschädigungen seit 1945 in Österreich. Band 21/1, s. 49. ISBN 3-7029-0498-0.

Stillhaltekommissar Reichenberg a Aufbaufonds Gesellschaft Wien-Reichenberg – reorganizace spolkového života v sudetské župě podle rakouského vzoru1

Spolky, politická a hospodářská sdružení či náboženské organizace vytváří struktury, jejichž ovládnutí umožňuje totalitní moci podřídit si velké skupiny obyvatel. To byl hlavní důvod vzniku zvláštního úřadu, jehož cílem byla přestavba spolkového života a s tím spojené zefektivnění a usměrnění činnosti spolků i likvidace nepřátelských or-ganizací. Vedle toho byly důležitým momentem majetko-vé důvody. Jednotlivé organizace disponovaly množstvím nemovitostí, movitým majetkem a fi nančními zdroji. Pro přípravu války nebylo zanedbatelné ani uvolnění pracovních sil či získání volných kapacit spolkových oše-třovacích a léčebných zařízení. Z hlediska ideologického působení bylo důležité ovládnutí spolkových fi lmových licencí, které byly – kromě jiných – také ve vlastnictví českých spolků. V pohraničí českých zemí mohla hrát roli i zásobovací síť konzumních družstev a menší výrobní

provozy k nim přičleněné. Vedlejším produktem pak byly poplatky, které komisař spolkům vyměřil. Územím, kde byl tento úkol řešen nejdříve, byly ra-kouské země a poté pohraničí českých zemí, tedy oblasti s bohatou tradicí spolkového života z dob rakousko--uherské monarchie, kde byl snad každý obyvatel do ně-které z organizací zapojen. Široce rozvinutá struktura zasahovala do mnoha oblastí lidské činnosti, v českém pohraničí – oproti Rakousku – byla vzhledem k existen-ci mnoha paralelních německých a českých organizací ještě bohatší. Způsob řešení spolkového života zvolený na těchto územích byl experimentem, který neměl svůj předobraz v Říši. Tam se obdobná jednorázová centrál-ní očistná akce neuskutečnila,2 nýbrž postupně vznikaly organizace napojené na NSDAP, které částečně pohltily ostatní spolky stejného zaměření, nebo docházelo k pro-

MARKÉTA LHOTOVÁ

Vincentinum, nedat. (1887–1897). V letech 1939–1942 (?) zde působila liberecká pobočka Aufbaufonds G.m.b.H. Foto Josef Hoffmann



STUDIEMarkéta Lhotová | Stillhaltekommissar Reichenberg a Aufbaufonds Gesellschaft Wien-Reichenberg – reorganizace spolkového života v sudetské župě podle rakouského vzoru

3_Citát ze zprávy H. Neuburga. Viz ZIMMERMANN, Volker. Sudetští Němci v nacistickém státě: Politika a nálada obyvatelstva v říšské župě Sudety (1938–1945). Praha: Prostor, 2001, s. 139. ISBN 80-7260-055-9. 4_Obtížně srozumitelné názvy obou institucí se v české literatuře vyskytují v různých formách překladu, použitý překlad vychází z nejnovější práce dotýkající se činnosti těchto institucí: OSTERLOH, Jörg. Nacionálněsocialistické pronásledování Židů v říšské župě Sudety v letech 1938–1945. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0213-0. Zkrácené formy se objevují už v dokumentech samotných institucí, používá je i německy psaná odborná literatura. V českých zdrojích bývá častěji uváděna zkratka STIKO místo původní německé podoby Stiko, užívané i ve složených slovech (např. Stikokaufvertrag).5_Nedostatek informací o řešení těchto záležitostí v české literatuře je dán i tím, že se na českém území zachovalo pouze torzo archivních materiálů, většina fondu zmíněných institucí se nachází v Archivu republiky, uloženém v Rakouském státním archivu ve Vídni (Österreichisches Staatsarchiv, Wien – Archiv der Republik, Zivilakten der NS-Zeit, dále jen AT-OeStA/AdR ZNsZ). Blíže k fondu Stiko Reichenberg viz LHOTOVÁ, Markéta a Vlastimila HAMÁČKOVÁ. Charakteristika fondu Stiko Reichenberg v Rakouském státním archivu ve Vídni. In: Židé v Čechách 3: Sborník příspěvků ze semináře konaného 6. a 7. října 2010 v Tachově. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2011, s. 207–225. ISBN 978-80-87366-10-3.6_STEINER, Herbert. Das österreichische Vereinswesen und seine Gleichschaltung nach dem März 1938. In: Österreich in Geschichte und Literatur 6 (1962), Heft 5, s. 215–222.7_ROTHKAPPL, Gertrude. Die Zerschlagung österreichischer Vereine, Organisationen, Verbände, Stiftungen und Fonds: Die Tätigkeit des Stillhaltekommissars in den Jahren 1938–1939. Wien, 1996. Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades der Philosophie an der geisteswissenschaftlichen Fakultät der Universität Wien.8_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2. 9_KURAL, Václav a Zdeněk RADVANOVSKÝ et al. „Sudety“ pod hákovým křížem. Ústí nad Labem: Albis international, 2002. s. 110–111 a 124. ISBN 80-86067-66-1; ZIMMERMANN, Volker, cit. v pozn. 3, s. 139–145.10_OSTERLOH, Jörg, cit. v pozn. 4, s. 207–234.11_LHOTOVÁ, Markéta a Vlastimila HAMÁČKOVÁ. STIKO Liberec a osud majetku židovských obcí a spolků. In: Židé v Čechách: Sborník příspěvků ze semináře konaného 24. až 25. října 2006 v Liberci. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2007, s. 207–225. ISBN 978-80-86889-58-0.12_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 26.13_Podrobněji viz Tamtéž, s. 50–51.14_Tamtéž, s. 26. Albert Hoffmann, nar. 24. 10. 1907 v Brémách, původní profesí obchodník s tabákem, od roku 1926 člen NSDAP, od roku 1933 vedoucím oblastní organizace a propagandy, 1. 8. 1934 povolán do Mnichova do štábu Rudolfa Hesse, od roku 1936 člen SS (1939–1942 v RSHA), po ukončení činnosti STIKO hlavním vedoucím kanceláře NSDAP,

sazení vůdcovského principu postupným obsazováním vedoucích funkcí stoupenci NSDAP. Na nových říšských územích byla příležitost podřídit veškeré organizace ve-dení NSDAP zároveň s vytvářením stranické struktury. „Vyvstala možnost skutečně podřídit veškerou orga-nizaci vedení NSDAP, a tím vyhovět nároku strany na totální vedení všech lidí. Bylo tak na tomto poli možno vytvořit stav, který by ještě o mnoho předčil poměry ve staré říši.“3 Pro rychlé řešení hovořila rov-něž snaha zabránit zabírání majetku ze strany různých říšských organizací a omezit nekontrolované rozšiřování jejich vlivu.

Řešením těchto úkolů byl pověřen Komisař pro po-zastavení činnosti organizací, spolků a fondů (Stillhal-tekommissar für Organisationen, Vereine und Fonds, zkráceně STIKO) a později jeho nástupnická organizace Fond výstavby – správa majetku s. r.o. („Aufbaufonds“ Vermögensverwaltungs-Gesellschaft m. b. H., zkráceně Aufbaufonds),4 samostatná organizace personálně pro-pojená se STIKO. Zatímco STIKO řešilo další existenci či neexistenci organizací spadajících do jeho kompetence, Aufbaufonds byl především organizací pro majetkovou správu. Tyto instituce vytvářely postupně řadu vedlejších úřadů, poboček a síť zvláštních či regionálních pověřenců. V procesu přestavby spolkového života v pohraničí českých zemí hrály podstatnou roli dvě instituce uvedené v názvu, tedy pobočky sídlící v Liberci, v hlavním městě Říšské župy Sudety. Činnost zmíněných úřadů spadá do doby přibližně od odtržení pohraničí do konce roku 1942. Dokončení lik-vidace se však protáhlo až do května roku 1945. V české odborné literatuře nebyl zatím procesu reor-ganizace spolkového života a zejména zmíněným institu-cím věnován větší prostor.5 O mnoho lepší situace nebyla donedávna ani v literatuře rakouské, tady vyšel jeden článek počátkem 60. let 20. století.6 Průlom znamenaly až výzkumy, které se začaly provádět v 90. letech v sou-vislosti s vypořádáním Rakouska s obdobím 2. světové války a s novou mezinárodní vlnou řešení restitucí. První významnou prací byla v roce 1996 dizertace Gertrudy Ro-thkappl.7 Poté se činnosti STIKO v různé míře dotkly práce Rakouské historické komise, jejímž cílem bylo zpracová-ní podkladů k odškodnění a dokončení restitucí zabave-ného majetku osob i skupin pronásledovaných po an-šlusu – nejednalo se tedy jen o židovský majetek, s nímž většina restitucí bývá spojována, ale i o výzkum perzekuce Slovinců, Chorvatů, Čechů, Romů a Sintů, dále také ho-mosexuálů či osob nasazených na nucené práce. V této řadě vyšla i publikace kolektivu vedeného Verenou Pa-wlowsky, která se věnuje zrušeným rakouským spolkům a činnosti STIKO na rakouském území.8 Informace o li-berecké organizaci STIKO jsou zatím většinou jen struč-né, dotýkají se jí zmíněné rakouské práce a dále souborná díla pojednávající o Říšské župě Sudety.9 Poněkud více informací, avšak v úzkém pohledu spojeném s židovskou problematikou, přináší práce Jörga Osterloha.10 S tímto zaměřením byly zahájeny i naše výzkumy.11


5XIII 2012 2

STUDIE Severočeské muzeum v Liberci

v letech 1941–1943 zástupcem župního vedoucího v Horním Slezsku a poté župním vedoucím v jižním Vestfálsku; po válce internován a souzen, propuštěn roku 1950, zemřel 26. 8. 1972 v Heiligenrode u Brém. Blíže viz BLANK, Ralf. Gauleiter der NSDAP im Ruhrgebiet Albert Hoffmann (1907–1972). In: Historisches centrum Hagen [online] 10. 2. 2007 [cit. 2012-07-21]. Dostupné z: http://www.historisches-centrum.de/index.php?id=284; http//www.historisches-centrum.de/index.php?id=425; PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 97–101.15_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Büro Schmidt 9, kart 922, Pressenveröffentlichungen allgemein. Datum 22. 3. jako ustavení STIKO uvádí oznámení, které vyšlo 3. 4. 1938 v rakouských novinách: Neue freie Presse, Neues Wiener Journal, Neues Wiener Tagblatt, Wiener Zeitung, Wiener neueste Nachrichten, Reichspost. 16_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 51.17_ROTHKAPPL, Gertrude, cit. v pozn. 7, s. 21–22.18_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 102–103. Franz Schmidt, nar. 7. 8. 1910 v Emsu, v NSDAP od roku 1930, jako zástupce Hoffmannův působil ve Vídni, od 17. 4. 1939 v Liberci (Anordnung 28/39) a později ve STIKO-West. Další osudy nejsou známy.19_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Büro Hellmann, kart. 928, Stiko-Nachrichteblätter, Nachrichtenblatt Nr. 1, Wien, 7. 7. 1938. Někdy je tento zákon uváděn s datem 14. 5. 1938, kdy jej Bürckel podepsal.20_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 26. 21_Die Schuldansprüche an Vereine und Verbände. In: Wiener neueste Nachrichten, Ausgabe vom 29. Mai 1938. (AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Büro Schmidt 9, kart. 922, Pressenveröffentlichungen allgemein). Také: PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 53.

Úřad komisaře pro organizace byl poprvé ustaven záhy po anšlusu Rakouska. To, odkud vzešel první podnět ke vzniku STIKO, nevyplývá zcela jasně ani z rakouských prací, vycházejících ze studia velmi rozsáhlých vídeň-ských fondů. Rychlost, se kterou k ustavení komisaře došlo, svědčí o tom, že určitá koncepce vznikla již před anšlusem, nejsou k tomu však doklady.12 První naříze-ní týkající se spolků a organizací vydal Josef Bürckel, v té době komisařský vedoucí NSDAP v Rakousku, již 14. a 16. března 1938. Tato nařízení zakazovala sa-mostatná jednání mezi říšskými úřady a rakouskými organizacemi a pozastavovala činnost spolků a sva-zů do lidového hlasování stanoveného na 10. dubna. Od názvu nařízení „Stillhalteverfügung“ a období po-zastavené činnosti „Stillhalteperiod“ vzniklo i označení příslušného úřadu.13 K termínu zahájení činnosti bývají uváděna dvě data: 18. březen 1938, kdy Josef Bürckel ustavil do této funkce Alberta Hoffmanna,14 a 22. březen 1938, kdy dle prohlášení v tehdejším tisku začala vlastní činnost komisaře.15 V tentýž den, tedy 22. března, vydal Hoffmann nařízení k zabezpečení majetku organizací, svazů a spolků a k ochraně práv členů (Anordnung zur Sicherung der Vermögenswerte der Organisationen, Vereine und Verbände und zur Wahrung der Rechte der Mitglieder),16 čímž skončilo desetidenní divoké zaba-vování majetku a jeho přesuny. Albert Hoffmann přešel do funkce STIKO z Mnichova, kde byl v úřadu Rudolfa Hesse pověřen řešením výstavby NSDAP a připojených sdružení.17 Z Hessova úřadu si přivedl některé spolupra-covníky, zejména svého zástupce Franze Schmidta.18 Re-organizace spolkového života prostřednictvím činnosti STIKO s těmito úkoly úzce souvisela. Jednoznačně je po-žadavek na prosazení vedení NSDAP formulován v pro-váděcím nařízení k zákonu ze 17. května 1938 (Gesetz über die Überleitung und Eingliederung von Vereinen, Organisationen und Verbänden),19 který dal defi nitivní základ k řešení spolků a organizací. STIKO tvořilo IV. oddělení Úřadu říšského komisaře pro znovusjednocení Rakouska s Německou říší (Amt des Reichskommissars für die Wiedervereinigung Österreichs mit dem Deutschen Reich) a zpočátku měl přidělené prostory přímo v budově tohoto úřadu v objektu bývalého parlamentu.20 Tamější kanceláři měly být do 31. května 1938 nahlášeny všechny dluhy vůči spolkům.21 O měsíc později získal úřad STIKO

Liberec III – ulice U Splavu, dům č. 12 před demolicí, 4. 3. 1969. V letech 1938–1942 (?) zde sídlilo „Stiko Reichenberg“ a následné likvidační společnosti Foto Milan Mazánek




22_Neue Adresse der Dienststelle des Stillhaltekommissars für Vereine, Organisationen und Verbände. In: Neues Wiener Tagblatt, Nr. 184 vom 6. 7. 1938; stejné znění také: Wiener Zeitung, Nr. 184 vom 6. 7. 1938; Wiener neueste Nachrichten, vom 6. 7. 1938. (AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Büro Schmidt 9, kart. 922, Pressenveröffentlichungen allgemein). Palác byl postaven roku 1879 podle návrhu architekta Wilhelma Stiassnyho (1842–1910), který projektoval mimo jiných i synagogu pro Jablonec n. N. Objekt patřil Goldschmidtově nadaci, částečně jej využívala také vídeňská židovská obec. Již v lednu roku 1939 byl převeden na NS Lehrerbund. Blíže viz PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 313–320.23_Podrobně struktura viz ROTHKAPPL, Gertrude, cit. v pozn. 7, s. 32–34.24_Podrobně viz PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 27–28 a 31–36.25_ZIMMERMANN, Volker, cit. v pozn. 3, s. 10526_Anordnung über die Einsetzung eines Stillhaltekommissars für Organisationen im sudetendeutschen Gebiet. In: Verordnungsblatt für die sudetendeutschen Gebiete, Nr. 3, Berlin 15. 10. 1938, s. 18.27_Toto označení nesou v záhlaví např. Anordnung 1/38 (15. 10. 1938) – 10/38 (5. 1. 1939).28_SOkA Liberec, AM Liberec – Správa města, kart. 835, inv. č. 2478, sign. Gd 67/39 – Říšský komisař pro sudetské řízení – štáb pro organizace (Stillhaltekommissar für Organisationen), Anordnung 1/38, 15. 10. 1938.29_Generalbeauftragte des Stillhaltekommissars für Organisationen im sudetendeutschen Gebiet. In: Reichenberger Zeitung, roč. 79, č. 246, 20. 10. 1938, s. 2.30_Verordnung über die Aufl ösung, Überleitung und Eingliederung von Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten. In: Verordnungsblatt 1938, Nr. 7, 26. 10. 1938, s. 35–36.31_Verordnung zur Ergänzung der Verordnung über die Aufl ösung, Überleitung und Eingliederung von Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten. In: Verordnungsblatt 1939, Nr. 16, 2. 3. 1939, s. 357. 32_Bekanntmachung der Anordnung des Stillhaltekommissars für Organisationen. In: Verordnungsblatt 1939, Nr. 23, s. 523–524. (publikován 20. 3. 1939).33_Podrobně viz Verzeichnis der sudetendeutschen Gemeinden und Gemeindeteilen die auf Grund der Grenzfestlegung vom 20. November 1938 von der Tschechoslowakei an das Deutsche Reich gefallen sind. Publikationsstelle Berlin-Dahlem, Berlin 1938. Slavnostnímu předání 8. 1. 1939 se věnoval dobový tisk a žurnalistická fotografi e (např. viz Feierliche Akt in Znaim. In: Wiener Zeitung, Nr. 5, 5. 1. 1939. AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Büro Schmidt 9, kart. 922, Pressenveröffentlichungen allgemein.; Tři osudové březnové dny: 14.–16. březen 1939 (fotografi cká příloha). Ústav pro studium totalitních režimů [on line], 2008–2012. [cit. 2012-07-21] Dostupné z.: https://www.google.com/url?q=http://www.ustrcr.cz/cs/tri-osudove-breznove-dny-14-16-brezen-1939&sa=U&ei=EqSfUIgexIqFB633gdgC&ved=0CAcQFjAA&client=internal-uds-cse&usg=AFQjCNGHAi-70ChvaFYyUs3kgOdWPzspXQ. 34_Defi nitivní ustavení Říšské župy Sudety bylo dáno zákonem z 25. 3. 1939, platným od 15. 4. 1939, a vnitřní členění župy stanovil zákon z 14. 4. 1939, platný od 1. 5. 1939 (blíže např. viz KURAL, Václav a Zdeněk RADVANOVSKÝ et al., cit. v pozn. 9, s. 93). 35_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Reichenberg – Aufbaufonds, kart. 228, Anordnungen. Anordnung 4/38, 27.11.1938; SOA Litoměřice, fond STIKO, kart. 1, nedat. zpráva [po 20. 2. 1940] – graf Aufbau der Dienststelle.

vlastní sídlo – arizovaný objekt na vídeňské okružní třídě Schottenring č. 25, kde začal působit od 11. července.22 Úřad se dělil na dva referáty. Politický, značený IV A, se dále členil na čtyři oddělení Aa – Ad, vytvořená podle sku-pin likvidovaných spolků, pod hospodářský referát IV B pak spadala oddělení zabývající se fi nančními záležitost-mi činnosti STIKO.23 V listopadu roku 1938 přibyly ještě útvary pro správu realit a vymáhání poplatků. K řešení vybraných záležitostí, jakými byla reorganizace pojišťo-vacích organizací, katolických charitativních sdružení či svazů majitelů domů, byly založeny zvláštní externí insti-tuce, které vznikaly v průběhu července až září roku 1938 jako relativně samostatné, avšak fakticky i personálně

propojené úřady.24

S postupujícím rozrůstáním Říše se připravovalo rozšiřování působnosti komisaře pro organizace. První úřad mimo rakouské území vznikl v Liberci. Podobně jako ve Vídni pověřil Hess Hoffmanna vytvořením organi-zační struktury NSDAP i pro sudetoněmecké území, a to již 11. října 1938 na základě Hitlerova výnosu z 1. října t. r.25 Rakouské zkušenosti vedly ke snaze ustavit STIKO a zákonem ošetřit jeho pravomoci vzápětí po vstupu ně-meckých vojsk. Jako Stillhaltekommissar byl Hoffmann jmenován nařízením vrchního velitele pozemních sil generálplukovníka Walthera von Brauchitsche ze dne 14. října 1938,26 vydaným v souladu s říšským minist-rem vnitra a říšským ministrem fi nancí. Liberecký úřad STIKO byl zpočátku označován jako štáb komisaře pro pozastavení činnosti organizací při říšském komisaři pro sudetoněmecké území (Der Reichskommissar für die sudetendeutschen Gebiete, Stab Stillhaltekommissar für Organisationen).27 Vztah vídeňského a libereckého úřa-du STIKO byl poměrně úzký, a to nejen kvůli personál-nímu spojení osobou Hoffmanna a dalších pracovníků, není však zcela jednoznačný a někdy bývá liberecký úřad označován jako pobočka. První Hoffmannův příkaz Anordnung 1/38 z 15. říj-na 1938 stanovil rozsah činnosti, úkoly a pravidla pro dosazování správců (Treuhänder), dále se věnoval ochraně práv členů a zakazoval veškeré převody majetku do ústředí organizací nacházejících se na státním území Česko-Slovenska.28 V následujících dnech vycházela další opatření. Dne 20. října 1938 přinesly liberecké noviny Reichenberger Zeitung zprávu o jmenování hlavních pověřenců STIKO (Generalbeauftragte) pro sedm oblastí sudetoněmeckého spolkového života (dělnické spolky, organizace obchodníků, řemeslníků, řidičů, spolky vá-lečných poškozenců a péče o mládež, nacionální spolky na ochranu němectví), u nichž se pravděpodobně před-pokládala prolongace činnosti či sjednocení do větších celků. Pověřenci či správci, které by neschválil úřad STI-KO, neměli nadále žádné funkční oprávnění.29 Násled-ně vydal 22. října 1938 Henlein Nařízení o rozpuštění, převedení a začlenění organizací (Verordnung über die Aufl ösung, Überleitung und Eingliederung von Orga-nisationen in den sudetendeutschen Gebieten), v jehož § 1 je stanoven hlavní cíl celé přestavby systému spolků


7XIII 2012 2


36_Stillhaltekommissar für Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten – Der Beauftragte für Organisationen in Protektorat für Böhmen und Mähren – Gebietliche Gliederung. SOA Litoměřice, fond STIKO, kart. 1, nedat. zpráva [po 20. 2. 1940].37_Např. AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Reichenberg – Abwicklungsstelle Korresp., kart. 211, REK 238, Israelitische Kultusgemeinde Auspitz.38_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Cit. v pozn. IV – Büro Helmann, kart. 931, i. č. 43.6, Bekanntmachung 7/38, 10. 12. 1938. JUDr. Alfred Rosche, nar. 2. 8. 1884 v Šluknově, v letech 1926–1935 poslancem Parlamentu Československé republiky, od roku 1935 člen SdP a poté NSDAP, od roku 1938 člen říšského sněmu a člen komise pro vyrovnání mezi Německou říší a Československem, zatčen roku 1945, zemřel 31. 1. 1947 v Praze ve věznici na Pankráci. Viz Alfred Rosche. In: Wikipedia: Die freie Enzyklopädie [online]. 5. März 2012 [cit. 2012-07-21] Dostupné z: http://de.wikipedia.org/wiki/Alfred_Rosche. Postavení Roscheho ve STIKO ukazuje grafi cké schéma Aufbau der Dienststelle, viz obr. na s. 9 (SOA Litoměřice, fond STIKO, kart. 1, nedat. zpráva [po 20. 2. 1940] – graf Aufbau der Dienststelle).39_Dnes již objekt neexistuje, ulice U Splavu, odbočující ze Soukenného náměstí jižním směrem, byla zlikvidována v závěru 60. let 20. století v souvislosti s výstavbou obchodního domu. 40_Hermann Neuburg, nar. 10. 11. 1910 v Krefeldu, studia na Universitě v Marburgu a d. Lahn (teologie), od roku 1930 v NSDAP, od roku 1932 působil v Hesensku (od roku 1933 jako vedoucí župní kanceláře), po anšlusu Rakouska činný v úřadu STIKO pro Ostmark, od prosince roku 1939 v kanceláři strany v Mnichově, podle zprávy z 24. 11. 1943 se stává zástupcem Henleina, poté, co při bombardování Mnichova v září t. r. ztratil manželku a syna; od roku 1946 ve vazbě, v roce 1948 odsouzen mimořádným lidovým soudem v Liberci, trest 25 let vězení zkrácen, v roce 1955 byl vyhoštěn do Spolkové republiky Německo, datum úmrtí neznámé. Blíže viz Herman Neuburg beauftragt mit der Wahrnehmung der Geschäfte des Stellvertretenden Gauleiters. In: Die Zeit, 25. 11. 1943; Kateřina KOČOVÁ, Druhá retribuce. Činnost mimořádných lidových soudů v roce 1948. In: Soudobé dějiny 3-4/2005, s. 603–606.; BIMAN, Stanislav et al. Kdo byl kdo v Říšské župě Sudety [CD]. Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích, 2008, Jmenná část, s. 40. ISBN 978-80-254-3039-2.41_Sitz der Dienststelle der Stillhaltekommissars für Organisationen in Reichenberg. SOA Litoměřice, fond STIKO, kart. 1. Struktura – nedatovaná, ale přiložená k struktuře župní samosprávy; Stillhaltekommissar für Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten – Aufbau der Dienststelle. SOA Litoměřice, fond STIKO, kart. 1, nedat. zpráva [po 20. 2. 1940].Oddělení II A řešilo spolky převážně hospodářského charakteru – zaměstnanecké a profesní organizace či spolky majitelů domů a pozemků, patřily sem i pohřební spolky; oddělení II B se zabývalo kulturními spolky – zejména politickými a mládežnickými organizacemi, studentskými, akademickými a vědeckými svazy, širokým spektrem sportovních a turistických klubů; oddělení II C zahrnovalo konfesijní spolky – ženské organizace, charitativní a zdravotnická sdružení, různé církevní spolky i náboženské sekty, blíže nespecifi kované „židovské spolky“.42_Max Warsow, nar. 15. 2. 1891 v Berlíně, od roku 1928 v NSDAP, pracoval v berlínské městské správě, od března roku 1938 ve Vídni v úřadu STIKO měl na starosti zaměstnanecké, řemeslnické a pojišťovací organizace a sportovní spolky, v Liberci obdobné zaměření v období od října 1938 do září 1939, poté opět ve Vídni ve společnosti Aufbaufonds, pozdější údaje neznámé. Blíže viz PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 1, s. 110.

– podřízení a národně socialistické vedení.30 Další para-grafy se zabývají způsoby přestavby spolků. Nařízení z 24. února 1939 rozšířilo činnost STIKO na konzumní družstva.31 Úkoly likvidátorů vymezil Hoffmannův příkaz z 14. března 1939.32

Činnost libereckého úřadu STIKO nebyla omezena jen na území tvořící později vlastní Říšskou župu Sude-ty, ale zahrnovala celé anektované pohraničí, tj. včetně oblastí jižních Čech, jižní Moravy a Hlučínska. Přestože již v listopadu roku 1938 bylo rozhodnuto o přičlenění těchto oblastí k Bavorsku, Východní marce, tedy Dolní-mu a Hornímu Podunají, či Slezsku a k jejich slavnostní-mu předání došlo 8. ledna 1939 ve Znojmě,33 defi nitivně vstoupila tato úprava v platnost až 1. května 1939 v sou-vislosti s ukončením správní přestavby.34 Z hlediska čin-nosti STIKO zůstala tato území v pravomoci libereckého úřadu až do dořešení reorganizace spolků a jejich majet-kových záležitostí. Byl však jmenován zvláštní pověřenec pro tato území Lothar Schröder (Sonderbeauftragter des Stillhaltekommissars für Organisationen in den sudeten-deutschen Gebieten), sídlící ve vídeňské centrále a pozdě-ji i v Praze.35 Pro oblasti jednotlivých vládních prezidentů byli ustaveni oblastní pověřenci (Gebietsbeauftragte), na nižší úrovni stáli okresní (Kreisbeauftragte) a místní pověřenci (Ortsbeauftragte či Bezirksbeuftragte). Jiho-západní pohraničí přičleněné k Bavorsku mělo sídlo své-ho oblastního pověřence v Prachaticích, pro Hlučínsko, připojené k Pruskému Slezsku, byl ustaven pouze místní pověřenec. Tyto dvě oblasti byly nakonec jediným úze-mím začleněným do vlastní Říše, na které činnost STIKO zasáhla. Jih Čech a Moravy, které připadly k rakouským žu-pám, své oblastní pověřence neměly a dle členění územní působnosti měly spadat pod pověřence příslušné rakouské oblasti, tedy pod pověřence ve Vídni a v Linci.36 Fakticky toto řešení nevstoupilo v platnost, je však možné nalézt zásahy oblastních pověřenců do rozhodování libereckého úřadu.37 Zvláštní pověřenec (Sonderbeauftragte) Dr. Al-fred Rosche, ustavený již v prosinci roku 1938, měl na sta-rosti řešení vztahů k českému území a zároveň byl kontakt-ní osobou v Berlíně, podléhal proto přímo Hoffmannovi.38

Úřad STIKO sídlil v Liberci na adrese Schleussen-gasse 12 (U Splavu).39 Původně patřil tento objekt Unii textilních pracovníků na československém státním území stejně jako další objekt STIKO Johannesgasse 5 (nyní

Jánská ul.), jehož adresa se rovněž v korespondenci ob-jevuje. Zástupcem A. Hoffmanna ve funkci STIKO pro sudetskou župu byl Hermann Neuburg,40 s kterým spolu-pracoval již v Rakousku. Struktura úřadu byla budována podle vídeňského vzoru, z počátku byl shodný i obsah činnosti. Oddělení II A – II C se zabývala vlastní reorga-nizací spolků, vedli je referenti, kteří měli své zástupce – hlavní pověřence (Generalbeauftragte) pro jednotlivé typy spolků.41 Referát II D měl na starosti řešení fondů a nadací. Do funkcí referentů dosadil Hoffmann některé ze svých dřívějších vídeňských spolupracovníků. Vedle zmíněného Neuburga to byl Max Warsow, který měl v oddělení II A na starosti hospodářské spolky.42 Další




43_Dr. Konrad Pfi tzner, nar. 18. 12. 1905 Wien-Gugging, absolvent fi losofi e ve Vídni, pracoval pro noviny, později v STIKO Liberec a jako Hilfsfacharbeiter beim Reichstreuhänder im Sudetenland, další data neznámá. Blíže viz BIMAN, Stanislav et al. Kdo byl kdo v Říšské župě Sudety [CD]. Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích, 2008, Jmenná část, s. 150. ISBN 978-80-254-3039-2. Životní data Linnemana a G. Scholze nejsou známa.44_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Personalakten Reichenberg, kart. 1089–1110. Údaj vychází z inventáře fondu, vlastní akta nejsou volně přístupná.45_Jako Treuhandstelle uvádí např. dopis z 25. 11. 1942 starostovi Postoloprt, SOA Litoměřice, fond STIKO, kart. 14, inv. č. 74, Israel. Kultusgemeinde, Postelberg. 46_Životní data Hanse Scholze nejsou známa. Do Vídně přišel v březnu roku 1938 z Berlína (Amtsleiter in der Zentrale für die Finanzwirtschaft der Deutschen Arbeitsfront), záhy se dostal do úřadu STIKO a stal se jeho vedoucím, později vedl úřad společnosti Afbaufonds. Po ukončení činnosti Aufbaufonds ho nacházíme nadále v blízkosti Hoffmanna (Katowice, Bochum). Blíže viz PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 122–124.47_Tamtéž, s. 37.48_Objekt, postavený v letech 1910–1911, byl později sídlem Dolfussova fondu. Již v závěru roku 1939 byl prodán fi rmě Hammerbrotwerke se zajištěnou nájemní smlouvou pro Aufbaufonds. Menší části objektu využíval Aufbaufonds a archiv až do roku 1945. Blíže viz PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 320–326.49_Tamtéž, s. 39.50_Objekt byl postaven stavitelem Ferdinandem Scholzem a otevřen roku 1887 jako domov pro chudé školou povinné děti, později i mládež na studiích, který organizoval spolek sv. Vincence z Pauly. 51_Objekt původně patřil Německému svazu zaměstnanců v obchodě a průmyslu se sídlem v Ústí n. L. Viz Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg für das Jahr 1938. 32. Jahrgang, Stadtrate Reichenberg, Reichenberg 1937.52_Podle adresáře Liberce z roku 1941 (1938–1940 adresáře nevyšly) patřily mezi objekty užívané společností Aufbaufonds např. bývalá YMCA v ulici Hablau č. 13 (nyní Revoluční ulice) a Sokol v Teichgasse 3 (nyní Na Rybníčku), objekt českého konsumního spolku v Rochlicích, Tannenbergstraße 33-205 (nyní Na Žižkově), dva objekty v Horním Růžodole, Straße des 1. Oktobers 48-61 (nyní Ulice 28. října) a Siegfriedstrasse 10-408 (nyní Šlikova ul.) a původní úřadovny STIKO v Jánské ulici a U Splavu. Viz Bezirks-Adreßbuch des polit. Bezirkes Reichenberg Land und des polit. Bezirkes Friedland. Ernst Patzelt in Kratzau, 1925; Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg für das Jahr 1938. 32. Jahrgang, Stadtrate Reichenberg, Reichenberg 1937; Adreßbuch der Gauhauptstadt Reichenberg 1941/1942. H. Winkler & Co., Reichenberg, nedat. [1941].53_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 38–39.

oddělení vedli Dr. Konrad Pfi tzner (II B) a Linnemann s Güntherem Scholzem (II C).43 Pověřenci na nižší úrovni byli většinou znalí místních sudetských poměrů, mnozí byli z Liberce – např. liberecký textilní velkoprůmysl-ník Theodor Liebieg zodpovídal za všechny průmyslové svazy. Hospodářskou část tvořily fi nanční oddělení III A – III C (fi nanční pověřenci, účetní a pokladna, vedoucí pokladny), revizní oddělení III D a později, obdobně jako ve Vídni, přibylo realitní oddělení III E. Následně vzniklo oddělení pro nemovitosti (Haus- und Grundstücks-abteilung). Útvar IV měl na starosti správu vlastního úřadu (Geschäftsführer) a strukturu doplňovali ještě personální referenti Ia a Ib (Persönlicher Referent), pod-léhající přímo Hoffmannovi. Počet pracovníků liberecké organizace v jednotlivých obdobích neznáme, v souvis-losti s průběhem likvidační činnosti se tento údaj měnil a úředníci se stěhovali mezi Vídní a Libercem. Zachovaná

personální akta libereckého úřadu obsahují 572 složek.44

Začátkem roku 1939 vznikla další externí organizace, tento-krát s působností i pro oblast spadající pod úřad libereckého komisaře. Byla to výše zmíněná společnost „Aufbaufonds“ Ver-mögensverwaltungs-Gesellschaft m. b. H., která měla v náplni své činnosti svěřeneckou správu a majetkovou likvidaci rušených spolků a organizací. Při pozdějším vysvětlování postupu u sporných případů bývala společnost označována za Treuhandstelle při úřadu komisaře pro organizace.45 Zakladateli společnosti „Aufbaufonds“ byli čtyři nejvýznamnější představitelé úřadu STIKO, předně sám Albert Hoffmann, dále Franz Schmidt, Hermann Neuburg a Hans Scholz.46 Společenská smlouva byla podepsána 10. ledna 1939 a 17. ledna byla společnost zapsána do obchodního rejstříku.47 Hlavní sídlo se nacházelo uprostřed vídeňského starého města v ulici An der Hülben č. 4.48 Na Aufbaufonds byly převedeny nemo-vitosti, tj. domy, pozemky a částečně i vnitřní vybavení zabavených objektů. Na rozdíl od STIKO se společnost Aufbaufonds stávala vlastníkem zabavených nemovitostí – v záznamech katastru se objevuje jako nový vlastník. Z toho plynuly další nesrovnalosti s říšskými orgány tý-kající se správy daní a placení daní z příslušných nemo-vitostí. Zároveň s vídeňským úřadem vznikla i liberecká pobočka (Zweigstelle Reichenberg), které připadl hlavní podíl práce. Zatímco na rakouském území zůstalo nedokončeno 103 organizací, na liberecký úřad bylo převedeno přes 15 000 nedořešených případů.49 Pobočka sídlila v objektu bývalého Vincentina ve Vincenziusgasse 3 (v roce 1941 též uváděna jako ulice Gregora Mendela, nyní Gollova ulice).50 Jí byly podřízené místní úřadovny (Aussenstelle) pro jednotlivé ob-lasti vládních prezidentů, místní úřadovna Ústí nad Labem však sídlila opět v Liberci v ulici Na Perštýně 11 (Birgstein-gasse)51 a později rovněž ve Vincentinu, další úřadovna byla v Karlových Varech a moravsko-slezská sídlila v Opavě. Vedle toho užívala společnost Aufbaufonds – patrně jako sklady – některé objekty zrušených spolků. Přesný přehled o nich nemáme.52 Činnost Aufbaufonds nebyla jen těsně personálně propojena se STIKO, jeho úkoly tato společnost postupně přebírala. Na základě rozhodnutí Hoffmanna přešla všechna majetkoprávní jednání právě na Aufbaufonds.53 Po deset měsíců v roce 1939 však působily oba úřady


9XIII 2012 2


54_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 354.55_SOkA Liberec, AM Liberec – Správa města, kart. 835, i. č. 2478, sign. Gd 67/39 – Říšský komisař pro sudetské řízení – štáb pro organizace (Stillhaltekommissar für Organisationen), výstřižek z Die Zeit, 11. 11. 1939: Stillhaltekommissar liquidiert – Eigener Bericht der „Zeit“, Reichenberg, 10. November 1939.56_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Reichenberg – Aufbaufonds, kart. 228, Besonderkeiten. Sonderanweisung für die Geschäftsführung der Aufbaufonds-Vermögensverwaltungs-Gesellschaft m.b.H., Wien 10. 2. 1940.57_Tamtéž, kart. 228, Rundschreiben: Stiko u. Aufbaufonds u. Verschiedenes. Rundschreiben 10/40, Wien, 29. 10. 1940.58_Tamtéž, kart. 228, Rundschreiben: Stiko u. Aufbaufonds u. Verschiedenes. Hausrundschreiben Nr. 19, Reichenberg, 19. 11. 1940.59_Tamtéž, kart. 230, Wochenberichte. Dopis z Aussenstelle Reichenberg, 12. 7. 1941, adresovaný úřadu Stiko Luxemburg.60_Anordnung über die Einsetzung eines Stillhaltekommissars für Organisationen im sudetendeutschen Gebiet, 14. 10. 1938. In: Verordnung für die sudetendeutschen Gebiete, Nr. 3, 15. 10. 1938, s. 18. Překlad podle inventáře: STIKO – rozpuštěné organizace, zpracovali Jiří Kořalka – Miloš Krajný, Jablonec n. N. 1953. (SOkA Liberec, zrušený inventář.)61_SOkA Liberec, AM Liberec – Správa města, kart. 835, inv. č. 2478, sign. Gd 67/39 – Říšský komisař pro sudetské řízení – štáb pro organizace (Stillhaltekommissar für Organisationen), Anordnung 1/38, 15. 10. 1938.62_SOkA Liberec, zrušený inventář STIKO – rozpuštěné organizace, zpracovali Jiří Kořalka – Miloš Krajný, Jablonec n. N. 1953.63_ROTHKAPPL, Gertrude, cit. v pozn. 7, s. 49–50. Ve výjimkách

stanovených pro rakouské území jsou střádací a náboženské spolky blíže specifi kovány, uvedeny jsou také charitativní spolky a Červený kříž, dále tělovýchovná sdružení, pokud již byla začleněna do Reichsbunden für Leibesübungen.64_Verordnung über die Aufl ösung, Überleitung und Eingliederung von Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten, 22. 10. 1938. In: Verordnungsblatt 1938, Nr. 7, 26. 10. 1938, s. 35–36.65_Verordnung zur Ergänzung der Verordnung über die Aufl ösung, Überleitung und Einliederung von Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten. In: Verordnungsblatt, 1939, Nr. 16, 2. 3. 1939, s. 357.

vedle sebe. Plánované datum ukončení činnosti STIKO bylo několikrát změněno.54 Přípisem ze 7. listopadu 1939 oznámil Albert Hoffmann, t. č. u regimentu horských myslivců, ukončení své činnosti ve funkci STIKO a úřad vstoupil 15. listopadu 1939 do likvidace.55 Nedořešené záležitosti převzaly likvidační úřad (Stiko-Abwicklungs-stelle) a společnost Aubaufonds, přičemž postupně docházelo k stále většímu propojování vídeňského a libe-reckého úřadu. S platností od 1. ledna 1940 byla sloučena realitní oddělení, nově vytvořené „Grundstückabteilung Wien-Reichenberg“ mělo své sídlo ve vídeňské centrá-le.56 V souvislosti s těmito změnami docházelo k reorga-nizaci vnitřní struktury úřadu Aufbaufonds, v roce 1940 jej tvořilo pět oddělení: I. realitní oddělení, II. účetní evi-dence, III. oddělení pro likvidaci konzumních družstev a IV. oddělení pro personální otázky a správu úřadu. Poslední V. oddělení „Stiko - Abwicklung“ tvořil pozůstatek úřadu STIKO, který měl na starosti právní otázky a dokončení likvidace spolků, většinou malých a téměř bez majetku.57 Na podzim roku 1940 však už začíná uzavírání místních úřadoven, např. karlovarská byla zrušena s okamžitou platností nařízením z 19. listopadu 1940.58 Veškerá agen-da byla převedena do liberecké pobočky, ale likvidace začala až v létě roku 1941.59

Přes poměrně krátké trvání těchto úřadů byl rozsah jejich činnosti široký. Obsah pojmů spolky, svazy, orga-nizace umožňoval velmi široký výklad. Specifi kaci oblasti zájmu komisaře pro organizace uváděla již první naříze-ní, následně však toto vymezení procházelo řadou změn zejména v důsledku střetu zájmů s dalšími institucemi, především gestapem. Pod Hoffmanna měla spadat dle vyhlášky z 14. října 1938 „činnost všech spolků a orga-

nizací s právem právní osoby i bez něho, všech svazů, nadací, útvarů podobných spolkům, které předsta-vují spolčení lidí, jakož i zařízení a podniků, které souvisí s takovými organizacemi“.60 V prvním naří-zení komisaře (Anordnung 1/38) v odstavci, týkajícím se ohlašovací povinnosti, jsou uvedeny výjimky, kterých se vyhláška neměla týkat:61 A/ veškeré hospodářské pod-niky včetně akciových společností, společností s ručením omezeným a družstva; B/ střádací spolky a sdružení; C/ dobrovolné hasičské sbory a jejich zařízení; D/ spolky pro stavbu a udržování kostelů; E/ židovské náboženské obce; F/ sdružení (kongregace) katolické církve; G/ státu nepřátelské organizace, pokud jsou v oboru gestapa. Tato formulace byla vzata za základ vymezení činnosti STIKO v prvním poválečném inventáři české části fondu a odtud potom opakována.62 Obdobné prohlášení obsahovala i nařízení pro rakouská území.63 Další upřesnění dává na-řízení z 22. října 1938, podle § 7 nespadají pod účinnost tohoto nařízení spolky čistě hospodářského zaměření.64 Většina z těchto organizací se však nakonec do působ-nosti STIKO dostala. Nařízení z 24. února 1939 rozšířilo oblast činnosti STIKO na sudetoněmeckém území také o konzumní družstva, která na rakouském území nebyla tomuto úřadu podřízena.65 Důvodem byl silný vliv sociál-

Organizační schéma libereckého úřadu STIKO (Aufbau der Dienststelle). (SOA Litoměřice, fond STIKO, karton 1, nedat. zpráva [po 20. 2. 1940], nestr.)




66_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2., s. 44.67_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Cit. v pozn. IV – Büro Helmann, kart. 931, inv. č. 43.13. Bericht über die Abwicklung aller Konsumgenossenschaften und deren Verbände im Sudetengau, 10. 5. 1940.68_Tamtéž, kart. 931, inv. č. 43.6. Anordnung 17/39, 18. 1. 1939.69_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Reichenberg – Aufbaufonds, kart. 228, Anordnungen. Richtlinien über die Behandlung tschechischer Organisationen, 12. 7. 1939. 70_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Reichenberg – Korrespondez, kart. 214, REK 309-409.71_Stillhaltekommissar für Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten – Die Neuordnung des Vereinswesens. SOA Litoměřice, fond STIKO, kart. 1, nedat. zpráva [po 20. 2. 1940].72_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2., s. 174–175. Toto členění dosud zachovává fond Stiko Wien (AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien).73_SOkA Liberec, AM Liberec – Správa města, kart. 835, inv. č. 2478, sign. Gd 67/39 – Říšský komisař pro sudetské řízení – štáb pro organizace (Stillhaltekommissar für Organisationen), Anordnung 1/38, 15. 10. 1938. Součástí nařízení i uvedené formuláře.74_Blíže viz ROTHKAPPL, Gertrude. cit. v pozn. 7, s. 70–74; V. PAWLOWSKY, E. LEISCH-PROST

ní demokracie v těchto organizacích na rozdíl od Rakous-ka, kde neutralizace družstev proběhla v roce 1934.66 V politickém zdůvodnění ve zprávě o likvidaci konzum-ních družstev jsou označena za pomocný instrument politického boje marxistů a komunistů. Jiná část udává především protičeské a antisemitské zdůvodnění – silnou provázanost s velkými výrobními závody potravinář-skými, chemickými apod., nacházejícími se na českém území, a s velkoobchodem, který byl v židovských rukou. Bez významu určitě nebyla ani možnost ovládnout síť 234 konzumních družstev s ročním obratem 82 000 000 RM.67

Důležitým posunem ve vymezení úkolů STIKO bylo rozdělení sfér zájmu mezi STIKO a gestapo, které bylo stanoveno v oběžníku z 18. ledna 1939 takto:68 židovský soukromý majetek zabavovalo až na výjimky gestapo; židovské organizace řešilo STIKO se souhlasem gestapa, zabavené písemné materiály zůstaly gestapu; sekty a lóže svobodných zednářů řešilo až na výjimky gestapo; odbo-ry připadly do kompetence STIKO, ale státu nepřátelské materiály a členské kartotéky mělo dostat gestapo; mar-xistické tělovýchovné spolky (Naturfreunde, Atus) rušilo gestapo, ale majetkoprávní likvidaci provádělo STIKO; české organizace likvidovalo STIKO za souhlasu gesta-pa, majetek „nebezpečný státu“ však zabavilo gestapo. Jednalo se zejména o Říši nepřátelské organizace, mezi které patřily Česká beseda, Matice školská a moravská, Národní jednota severočeská apod., dále legionářské organizace, Sokol či Orel. Směrnice pro jejich likvidaci byly tajné.69 Koncem léta roku 1939 vyšla rovněž nařízení

týkající se zákazu činnosti na sudetoněmeckém území a zabavení majetku českých organizací Klubu českých tu-ristů, Dělnických tělocvičných jednot a dalších. Jednalo se zejména o horské chaty apod. Finance získané likvidací „českých bojových svazů“, případně jejich majetek, byly poté převedeny přímo do Říše.70

K projednávání byly spolky rozděleny do 40 tema-tických skupin. Dělení, tj. číselné i slovní označení, bylo shodně používáno ve Vídni i v Liberci. Menší rozdíly jsou patrně způsobeny průběžnými změnami, např. rozdílné číselné označení mají nadace a fondy. Seznam uvedený ve zprávě STIKO zaznamenal stav členění odpovídající spíše počátkům zpracovávání, protože neuvádí konzum-ní družstva.71 Naopak ve vídeňském seznamu lze najít i další skupiny (Innerbetriebliche Vereine, Diverse).72 Povolovací či likvidační řízení začínalo nahlášením každé organizace prostřednictvím dotazníku (Fragebo-gen),73 který obsahoval údaje o typu spolku, jeho názvu, registraci, počtu členů, současném způsobu vedení, sta-vu fi nancí a o zařízeních spolku. Vyplněné dotazníky měly být zaslány doporučeně zpět do úřadovny STIKO v Liber-ci již do 25. října 1938. Následovalo dosazení správců (Treuhänder). Jejich úkolem bylo zjištění majetkových záležitostí spolků včetně zadlužení, případně konkurzu, a informací o nájemních smlouvách a pojištění. Banky a jiné fi nanční instituce byly povinny nahlásit u nich ve-dená konta a uložené cenné papíry jednotlivých organi-zací, to vše opět do 25. října 1938. Obdobně měly dodat katastrální úřady příslušné údaje o pozemcích do 15. lis-topadu 1938. Do 31. října 1938 měla být zpracována bilanční zpráva o majetku, která měla zachytit i změny vlastníků zpětně od 31. srpna 1938. Pověřenci měli zajis-tit veškeré podkladové materiály jako kartotéky, statistiky i knihovny. Tyto podklady byly využity pro zpracování revizní zprávy, při jejíž přípravě probíhala kontrola ma-jetku a prověřování zjištěných pohledávek. Projednávání jednotlivých organizací se často protahovalo v důsledku vymáhání již zabaveného majetku organizací na jedné straně a prověřováním dluhů a pohledávek na straně druhé. Až po vyřešení všech nejasností mohlo být vydáno rozhodnutí o dalším osudu organizace. V úvahu připada-ly tři způsoby řešení – uvolnění (Freistellung), po němž mohla organizace dále působit s upravenými stanovami obsahujícími paragrafy o rozhodující úloze NSDAP, za-


11XIII 2012 2


a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 1, s. 152–157. Informace o výši poplatků se v uvedených pracích rozchází, těmto dávkám se krátce věnuje i J. Osterloh, který přejímá údaje G. Rothkappl (OSTERLOH, Jörg. cit. v pozn. 4, s. 212).75_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Cit. v pozn. IV – Büro Helmann, kart. 928, inv. č. 37-38, Stiko-Nachrichtenblätter.76_Podle záznamů v č. 1-45 vydal Stillhaltekommissar für Organisationen, Reichenberg, č. 46-50 Stillhaltekommissar für Organisationen – Abwicklungstelle, Reichenberg. Viz Katalog der Deutschen Nationalbibliothek, Leipzig [online katalog]. [cit. 2012-07-21] Dostupné z: https://portal.dnb.de/opac.htm?method=showShortList&currentPosition=0. V knihovnách na českém území se zatím nepodařilo kompletní vydání nalézt.77_Neuordnung der wechselseitigen Versicherungsvereine. In: Die Zeit, J. 5, F. 11, 11. 1. 1939, s, 17.78_Vereinslöschungen. Einweisung unter Aufhebung der Rechtspersönlichkeit. In: Die Zeit, J. 5, F. 12, 12. 1. 1939, s. 9.79_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 55; Amtliches Nachrichtenblatt Nr. 47, s. 1949, Verfügung, 3.1.1940. Jednalo se o zákon č. 134/1867 ř. z. O právě spolčovacím, vydaný 15. 11. 1967 pro celé Předlitavsko.80_Stillhaltekommissar für Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten – Die Neuordnung des Vereinswesens. SOA Litoměřice, fond STIKO, kart. 1, nedat. zpráva [po 20.2.1940]. PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2., s. 45.81_Toto datum bývá uvedeno v korespondenci ohledně jednotlivých objektů. (SOA Litoměřice, fond STIKO, kart. 6-25, korespondence č. 16-142).82_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 1, s. 41. Poplatky určené pro sudetskou župu činily 14 116 890 RM, župa Dolní Podunají získala 586 219 RM, Horní Podunají 63 722 RM, Bavorská marka 75 005 RM, Slezsko 40 336 RM a za „české bojové svazy“ byl do Říše převeden majetek v hodnotě 1 346 833 RM. (AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, cit. v pozn. IV – Büro Helmann, kart. 931, i. č. 43.9 Stillhaltekommissar-Abwicklung, 15. 11. 1942.)83_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Cit. v pozn. IV – Büro Helmann, kart. 931, inv. č. 43.6. Anordnung 20/39, 8. 2. 1939.

členění (Einweisung, Eingliederung), které znamenalo převedení organizace i jejího majetku do již existujících organizací při NSDAP, nebo úplná likvidace (Aufl ö-sung). Toto povolovací řízení musela každá organizace uhradit formou předepsaných poplatků, z nichž připadl větší díl na výstavbu NSDAP (Aufbauumlage), druhá část zůstávala na fi nancování činnosti STIKO (Verwaltungs-gebühr). U spolků, jimž byla povolena další činnost, činily tyto poplatky 5–30 % čistého jmění, u zrušených spolků dosáhly 100 %.74

Způsob řešení jednotlivých organizací byl zveřejněn v úředním zpravodaji, který v případě vídeňského úřadu nesl název Nachrichtenblatt a začal vycházet 7. července 1938, k 30. listopadu 1939 měl 45 čísel.75 Liberecký Amt-liches Nachrichtenblatt vycházel v letech 1938–1940 (první číslo 22. prosince 1938) a dosáhl počtu nejméně 50 čísel.76 Oznámení (Bekanntmachung) byla v každém čísle řazena podle způsobu vyřešení další existence, v rámci každé takové skupiny pak podle příslušné říšské župy. Kromě tohoto zpravodaje byly seznamy nově zor-ganizovaných či zrušených spolků publikovány od ledna 1939 v novinách Die Zeit, vydávaných libereckým žup-ním vedením NSDAP. Například 11. ledna vyšla zpráva o novém uspořádání vzájemných pojišťovacích spolků platném od 1. ledna,77 12. ledna byla publikována první část spolků zrušených k 20. prosinci 1938. 78

Vypořádání nemovitého i movitého majetku organi-zací se prolínalo celým tímto procesem. První část byla zabavena hned při záboru pohraničí gestapem, SS či oddíly SA a wehrmachtu. Po vyřešení úřadem STIKO byl majetek podle potřeby převeden na organizace podobné-ho zaměření (Hitlerjugend, Deutsche Arbeitsfront, NS--Lehrerbund, NS-Turngemeiden, NS-Reichsbund für Leibesübungen, Reichsbund der deutschen Beamten), případně ponechán SS, SA či jiným úřadům. Nevypo-řádaný majetek přešel za účelem prodeje na společnost Aufbaufonds. Důvody, proč se řešení jednotlivých pří-padů protahovalo, byly různé. Na některé objekty byly uvaleny hypotéky a bylo nutné vyřídit dluhy předchozích vlastníků, jindy se protahovalo navrácení neoprávněně zabavených majetků, jednání také často přerušilo povo-lání zájemce na frontu. V menších lokalitách byl problé-mem nedostatek vhodných zájemců – dostatečně movi-tých árijsky čistých Němců s kladným posudkem místní

organizace NSDAP. Během dlouhého projednávání se zhoršoval technický stav nevyužívaných objektů a stávaly se neprodejnými. S ofi ciálním ukončením činnosti STIKO k 30. listopa-du 1939 pozbyly platnost zákony a nařízení ze 17. 5. 1938 a 22. 10. 1938, což znamenalo možnost zakládat po 15. lednu 1940 nové spolky, a to podle zákona z roku 1867, ovšem za souhlasu Hoffmanna a landráta.79 K 20. únoru 1940 bylo „usměrněno“ 66 408 organizací s majetkem v hodnotě téměř 142 milionů RM, dále v činnosti pokra-čovalo jen 14 204 spolků.80 Celkem na sudetském území prošlo prověřováním 81 000 spolků, svazů a fondů. Čin-nost STIKO byla ukončena k 15. září 1940.81 V březnu roku 1941 padlo rozhodnutí o zřeknutí se všech majetko-právních zisků ze závěrečných vypořádání spolků ve pro-spěch župních vedení NSDAP. Poplatky Aufbauumlage byly převedeny na příslušné župy v červnu roku 1943, za spolky, které prošly libereckým úřadem STIKO, činily přes 16 milionů RM.82




84_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Büro Schmidt, kart. 922, inv. č. 31.1. Verordnung für Organisationen – Fernschreiben, Neuburg Schmidtovi, z 24. 3. 1939.85_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2., s. 43; AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, kart. 931, Cit. v pozn. IV – Büro Helmann, 43.2 Anordnungen. Der Reichsprotektor in Böhmen und Mähren Verfügung, 5. 7. 193986_Této otázce jsme se věnovaly jen okrajově viz LHOTOVÁ, Markéta a Vlastimila HAMÁČKOVÁ, 2007, cit. v pozn. 11, s. 220–225. 87_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 47. 88_Lotrinsko – zřízen 22. 8. 1940; Alsasko – zřízen 2. 9. 1940; Lucembursko – zřízen 6. 9. 1940, datum uzavření těchto úřadoven neuvedeno. Viz PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2., s. 29.; AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Reichenberg – Aufbaufonds, kart. 220, Stiko-West. 89_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 46.90_Tamtéž, s. 40.91_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Reichenberg – Afbaufonds, kart. 230, Wochenberichte. Dopis adresovaný úřadu Stiko Luxemburg, 15. 8. 1941.92_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 327.93_SOA Litoměřice, STIKO, kart. 20, složka 112 – Všeobecné konsumní, výrobní a stavební družstvo v Ústí n. L., zaps. spol. s. r. o., korespondence 10. 12. 1941 – 2. 5. 1945.94_SOkA Liberec, zrušený inventář STIKO – rozpuštěné organizace, zpracovali Jiří Kořalka – Miloš Krajný, Jablonec n. N. 1953. Soupis pořízený 30. 5. 1945 na Lemberku byl velmi obecný, archiv STIKO by se mohl skrývat za poznámkou: Rytířský sál […] 8 beden a 25 balíků z majetku župní samosprávy v Liberci. (UHLÍKOVÁ, Kristina. Národní kulturní komise 1947–1951. Praha: Artefactum, 2004, s. 72. ISBN 80-903230-8-1)95_Stillhaltekommissar Wien, 1938–1944 (Bestand) [cit. 13. 12. 2011] Dostupné z: http://www.archivinformationssystem.at/detail.aspx?ID=5588. Do Archivu republiky (Archiv der Republik) byl tento fond převeden v roce 1987 z Allgemeines Verwaltungsarchiv.

Působení komisaře pro organizace však nezůstalo omezeno jen na rakouské území a pohraničí českých zemí. Již v období druhé republiky, a sice 8. února 1939, vznikla úřadovna pověřence v Praze (Dienststelle des Ständigen Vertreters des Stillhaltekommissars, Prag).83 V tu dobu prováděla šetření v majetkových a fi nančních záležitostech organizací z pohraničí, pokud se dotýka-la českého a moravského území. Po obsazení českého území si Hoffmann s Neuburgem vyměnili několik dálnopisů s návrhem nařízení o zřízení úřadu STIKO v Praze.84 Vzápětí po vzniku protektorátu vydali Bürkel a Henlein jako pověřenci civilní správy nařízení o poza-stavení majetku všech spolků a 13. června 1939 vyšlo nařízení o novém uspořádání organizací v protektorátu, které podepsal K. H. Frank (Verordnung über die Neu-ordnung und Abwicklung von Organisationen im Protek-torat Böhmen und Mähren.). Tím byl Albert Hoffmann jmenován jako vedoucí skupiny 21 při úřadu říšského protektora ozn. „Der Reichsprotektor in Böhmen und Mähren – Beauftragter für Organisationen“. Úřad sídlil

v Praze na tehdejším Fügnerově nám. č. 4 (nyní nám. Re-publiky).85 V Praze byla zřízena také pobočka společnosti Aufbaufonds. Činnost STIKO se však na území pro-tektorátu nerozšířila v takové podobě, v jaké působila v pohraničí.86

Další jednání se týkala možnosti dořešit prostřednictvím STIKO spolkovou činnost na území celé Říše (Generalbevollmächtigten für Organisatio-nen). Vznikla i úřadovna STIKO v Mnichově, myšlenka zřízení „Reichs-Stiko“ však padla v polovině roku 1939.87 Naopak se zdařilo rozšíření činnosti STIKO na připojená území na západní hranici Říše a na přelomu srpna a září roku 1940 vznikl úřad někdy společně označovaný jako Stillhaltekommissar für die westlichen Gebiete, Stiko West. Jednalo se o tři v podstatě samostatné úřadovny – v Metách pro Lotrinsko, ve Štrasburku pro Alsasko a v Luxembourgu pro lucemburské území.88 V těchto lokalitách vznikly i pobočky společnosti Aufbaufonds. Jako Stillhaltekommissar byl jmenován ve všech třech případech Franz Schmidt, který ve stejné funkci působil také v obsazeném Nizozemí.89

Tou dobou již končila činnost Aufbaufonds na ra-kouském a sudetském území. Na zasedání společnosti 19. března 1941 bylo rozhodnuto o uzavření společnosti Aufbaufonds a jejích poboček v Liberci, Metách, Štrasburku a Lucemburku k 31. t. m.90 Liberecké oddělení se odstěhovalo do Vídně, týdenní zpráva z 15. srpna 1941 uvádí, že vagón naložený kancelářským nábytkem a spisy byl již vyložen.91 S přemístěním archivu nesouhlasil Hen-lein, požadoval, aby akta přišla do pobočky Říšského archi-vu v Liberci, Hoffmann však byl ochoten přistoupit na náv-rat materiálů až po důkladném fi nančním a politickém vyhodnocení úkolů STIKO.92 Nevyřízené záležitosti libe-recké pobočky byly převedeny na správní úřady sudetské župy (Říšské místodržitelství – Reichsstatthalter) koncem roku 1941 a s platností od 1. ledna 1942. Sudetské správní úřady nadále řešily využití zbývajících objektů a jednání se u některých protahovalo až do jara roku 1945 – poslední nalezený záznam je z 2. května 1945.93 Poté byla doku-mentace převezena patrně na Lemberk, kde byly po vál-ce materiály nalezeny.94 Likvidace celého Aufbaufonds skončila vymazáním z rejstříku k 31. prosinci 1942, STI-KO Wien – Der Abwickler ještě dále existovalo v podstatě


13XIII 2012 2

STUDIE

96_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Cit. v pozn. IV – Büro Helmann, kart. 931, inv. č. 43.7. Dopis ze štábu NSDAP v Mnichově K. Henleinovi, 24. 7. 1940.97_Blíže viz ROTHKAPPL, Gertrude, cit. v pozn. 7, s. 192–193.98_KOCOUREK, Ludomír. Recepce norimberských zákonů v Říšské župě Sudety. In: Židé v Čechách: Sborník příspěvků ze semináře konaného 24. až 25. října 2006 v Liberci. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2007, s. 53. ISBN 978-80-86889-58-0.

Severočeské muzeum v Liberci

jako archiv umístěný ve sklepních prostorách bývalého objektu vídeňského úřadu Aufbaufonds až do roku 1944. Koncem roku 1943 byl převeden archivář STIKO dr. Fuß-gänger do stavu zaměstnanců Říšského archivu ve Vídni (Reichsarchiv Wien, Abteilung Staatsarchiv des Innern und der Justitz) a s ním i archivní fondy STIKO a Auf-baufonds, včetně převážné části materiálů libereckých. K vlastnímu přesunu celého fondu z objektu služebny však došlo až po skončení války.95

Úřad STIKO byl v podstatě služebnou NSDAP, která však měla pravomoci orgánu státní správy.96 Z určité nevyjasněnosti kompetencí, které se upřesňovaly až během vlastní činnosti, plynula i řada problémů, které se během existence STIKO vyskytly, a to jak ve vztahu k státní moci (ministerstva, ale i místní správa), tak i k vo-jenským a represivním složkám (zejména spory s gesta-pem). Likvidace spolků byla jedním z prvních rozsáhlých celoplošných zásahů proti „nepřátelům“ Říše na nově připojených územích. V rakouských župách to byly především marxistické a židovské organizace, v pohraničí českých zemí tvořily významnou složku likvidační činnosti STIKO „bojové“ české spolky. To byl zásadní rozdíl mezi vídeňským a libereckým úřadem STIKO, který se však potýkal ještě s dalšími problémy. Prvním byla roztříštěnost území, jež přinášela komunikační problémy a vedla ke zřizování dalších úřadoven. Druhý představovaly orga-nizace s původně celostátní československou působností, které měly své ústředí v Praze, tedy v jiném správním út-

varu, zpočátku ještě samostatném. Dalším úkolem navíc byla konzumní družstva, jejichž objekty tvořily velkou část nedořešených záležitostí. Pod správu společnosti Auf-baufonds se dostala také sídla Německého řádu, včetně lesních provozů a vinic, lázní či sbírek.97 Určité rozdíly vykazovala i likvidace židovských organizací. Vzhledem k tomu, že po záboru pohraničí zde zůstala jen velmi malá část původního židovského obyvatelstva, nad nimiž převzala dohled pobočka říšské organizace Reichsverei-nigung der Juden in Deutschland,98 nebyla prodloužena činnost žádné židovské obci. Majetek těchto organizací, které fakticky ukončily svou činnost útěkem většiny členů, se stal předmětem zájmu místní správy. Z těchto odlišností v úkolech libereckého STIKO pak vycházel obrovský rozsah činnosti zdejší pobočky Aufbaufonds i zůstatek nedořešených případů. V rámci této studie nebylo možné se podrobně zabývat jednotlivými problémy, jejím cílem bylo shromáždit poznatky o činnosti těchto úřadů a o jejich vzájemných vztazích, které doposud chyběly a jsou nez-bytným předpokladem dalšího studia. Současný pro-jekt, který nás k problematice úřadu STIKO přivedl, se zaměřuje na likvidaci židovských organizací. Rozsáhlý soubor archivního materiálu, zachovaný z činnosti STI-KO a Aufbaufonds, však nabízí řadu možných pohledů jak v obecné rovině, tak oborově či regionálně speciali-zovaných, i když akta dokumentují především likvidační část činnosti obou úřadů.

Grafi cké znázornění hospodářských výsledků činnosti STIKO (Das wirtschaftliche Ergebnis der Tätigkeit des Stillhaltekommissars). (SOA Litoměřice, fond STIKO, kart.1, nedat. zpráva [po 20. 2. 1940], nestr.)


Documents

Studie · 2020. 6. 9. · XIII 2012 2 5 STUDIE Severočeské muzeum v Liberci v letech 1941–1943 zástupcem župního vedoucího v Horním Slezsku a poté župním vedoucím v jižním