!8 J. Dumazedier: Dém9cratie novelle, 4!19~4i In­lB M. Kaplan: L€;!isure tn America, A. socui

nuiry New York 1960. ·.v· ty'.. 20 A: V. Mjalkin: Volný čas a všestrann e rozvmu

času a zabývá se zpětným vlivem aktivn~~yuŽitého volného času na člo:~~ka. VO,lny

čas hraje podle jeho názoru ucmnou ulv~­hu ve vývoji kulturní úrovně. Může tvontčinitele jak kulturního pokroku, tak re­grese. Dumazedier vyt:ro~il v ~~tech ~959první systematickou bibliografii k otázcevolného času. Řídil průzkum šesti evrop­ských měst'".

Dumazedier se přiklání k některÝmMarxovým myšlenkám, ale současně hokritizuje a řadí k myšlenkovému odkazuanglické klasické ekonomi.e.. "Dumazedierově koncepci Je bhzka teo­

rie volného času, formulovaná v ?SAM a x e m K a p I a n e m v knize Le~sur~in America19• Ve své obsáhlé pubhkac1se Kaplan snaží o co neipřesněiší pO,cho_pení a definování pojmu volneho. ca~u.

Zkoumá volný čas ve vztahu k' ru~y~sociálním vztahům, k práci, k, rodině,

k společenským třídám, ke k,:lt~].re, k. re­kreaci, k televizi atd. V každé kaP

b1tl?le, práce se snaží neizolovat .pro emsve k I'volného času nýbrž studovat, ja vo nyčas působí na sociální a kulturní pr~st~e­dí a jak je sám objektivní sférou ovlivňo-

ván.podobně jako Dumazedier hlásá r;ejen

právo na práci, ale i právo na v?lny, časa tedy nutnost respektová?í volneho, c~sujako autonomního fenomenu: V?lny ca~není pro něho jen kompenzaci prace, ne~:

jen produktivním volnfm č~serr;' neslou~ljen výrobě, ale samotnemu cl0:rek~. V ~~~zorech Maxe Kaplana se projevuje větší

konformismus s "industriální společností"než u Dumazediera. Volný čas chápe Ka­plan jako zdroj "tvořivosti a. hodnot:',jež člověku pomáhají přizpůsobit s~ pru­myslové společnosti. Je~? ,prace r:na teo­retický charakter a pouziva bohateho e;n­pirického materiálu. J e příznake~ nove?~teoretického rozmachu, k němuz docházív empirické sociologii volného času v USA.

V socialistických zemích se problex::a-

tik volného času zabývají předevs1m1 ou v k' .

S. G. Strumilin, G. Pruden~. lJ~P. Maslov, A. V. Mj alkin2o• VSlch~lpatří k optimistickému ~r~,:du. Od za­padních sociologů se odlišují v akcento-

......

vání především objektivní strán~y ,volné­ho času, zatímco oblast subjektlvr;l, 'pr~~

blémy motivace činnosti člově~~, zustav~J1zatím nepovšimnuty. I když p1S1 ~ po~re­bá h všestranně rozvinutého cloveka,ac . , ,zkoumají především produktlvm vyznamvolného času ve společno~ti, v~, vzta~n:k zaměstnání. Prozatím zustavaJ1, dluzn:odpověď na otázku, jaký smysl ma v~lny• právě J' en pro člověka samotneho.cas tik 1Strumilin se zabýval problema 1 ou vor-

'ho času již ve dvacátých letech. Jehoneáce byla přerušena v období kultu osob­pr sti. Zabýval se především efektivnostíno 'P 'dvl

dělání ve vztahu k výrobe. rova evz I 'htaké první sociologické prúzkumy vo ne ~

, su v SSSR již v roce 1924. Dnes stOJIca Fr děv čele sociologie volného času u en-kij který se zabývá především vztahems , .. h . tá

práce a volného času. Tento vzta zus a-vá základním vztahem v problematice vol­ného času, který je nutno stále,zr;o;uzkoumat na základě podmínek, měnících

se s rozvojem vědeckotechnické revolu~e.

Pruděnskij je současně iniciátorem SOCIO­logických prúzkumú volného času v SSSRpo druhé světové válce. v' v

Do optimistického proudu patří ovsemi tí sociologové volného času, kteří v USAa v ostatních kapitalistických zemích vy­stupují čistě konformně. Autoři toh~tosměru (patří k nim v USA D. ~. W~:tea další) vidí většinou neb? p~~de~slm

klady v současném americkem..zlvote~ ~to i v oblasti volného času. .Iejich pojetívolného času ztrácí svou rozporupln~st,

která je této oblasti vlastní jak v k~p1ta.­listické, tak i v socialistické spolecnost:.Jednoznačně jsou chváleny telekomum­kační prostředky, formy zábavy atd. Ty:oapologetidké teorie jsou při rozb.o;u .za­padni sociologie většinou zamenovanys celou západní sociologií. "

Základní směry sociologie volneho casu:které jsme naznačili, zahrr;ují bo~atstv1různých, často i protikladn!~h ~ysl;nek.Tato různost má svou POZ1tivn1 stranku,protože vytyčuje a řeší problematiku vol­ného času z mnoha aspektů. Různé aspektya různá chápání problematiky volné~očasu současně naznačují závažnost SOCIO­logie volného času v dnešní epoše.

Společenské proměnyv dnešní Francii.Sociologický pohled na nové vztahy mezivolným časem a kulturním vývojem veFrancii v letech 1953-1955

V období 1953-1955 dochází ke zmenepravděpodobně velmi důležité pro náro­dohospodářský a společenský vývoj veFrancii. Výrobní aparát je v té době té­měř zrekonstruován díky poválečnémuko­lektivnímu úsilí podporovanému Mar­schallovým plánem. V důsledku reakcena malthusianísmus třicátých let získávápůdu duch modernizace, jak o tom pomnohých stránkách svědčí druhý celostát­ní plán nazvaný "plánem modernizace avybavení." Římská smlouva (1957), konci­povaná k zajištění společného trhu v nej­širším měřítku, je připravována od r. 1955.Snad významnějším, i když méně známýmjevem je fakt, že francouzské průmyslové

podniky, stimulované perspektivou evrop­ského obchodu, ale čelící úzkému pracov­nímu trhu a zvláště nedostatku kvalifiko­vaných pracovních sil, zdůrazňují nutnostrychlého zvyšování produktivity; bylo tře­

ba 70 let (1880-1953), aby se index prů­

myslové produktivity' 'zdvojnásobil; jen'deset dalších let stačilo, aby se indexzdvojnásobil po druhé'. Ekonomové do­konce předvídají, že se ztrojnásobí před

r. 1985. Spotřeba na hlavu se zvýšilao 49 % od roku 1950 do roku 1959, přes

silný demografický vzrůst, Zvětší se 2,5krát mezi lety 1960 a 19852• Potvrdí-li setyto hypotézy, byli bychom na prahu onémasové spotřeby, která podle Riesmanabude mít rozhodující vliv na přeměnu

společenského charakteru ve všech reží­mech'',

Než se budeme zabývat - vycházejíceze zkušenosti naší země - velkými pro­blémy vývoje postindustriální společnosti,

které postavil Riesman vycházeje ze zku­šeností svých vlastních, hodláme se zamě-

1 J. Fourastié: Table Ronde, No sp., La sociétéde demain, oct., 1962.

2 Skupina 1985 Plánovací komise: Réjlexiompour 1985, Ia Documentation řrancaíse,

3 D. Riesman: La Foule solitaire - Arthaud1964, sr. kritickou analýzu Dumazediera: Riesmanet la France, 1953-1985 - Revue Fran<;aise de Socio­logie, 2, 1965.

JOFFRE DUMAZEDIER

Paříž

řit na skromnější úkol: pozorovat některé

charakteristické změny, k nimž 'došlo veFrancii od let 1953-1955, a to jednakzměny v poptávce po výhodách a kultur­ních službách ze strany jednotlivce, av nabídce výhod a činností ze strany ob­chodních i neobchodních organizací, jed­nak změny v problémech krátkodobého adlouhodobého kulturního rozvoje, kterétato nová situace plánovači předkládá.

Rádi bychom pak vyvodili několik hypo­téz vysvětlujících novou kulturní situaci aněkteré metodologické orientace potřebné

k pokusům o jejich verifikaci.Je to jasně v čase osvobozeném od prá­

ce a zvláště ve volném čase, kdydospě­

lý člověk může konzumovat výhody akulturní služby. V období 1953-1965 setýdenní pracovní doba (všude až na ze­mědělství) jistě lehce zvýšila, ale praxeúplného víkendu se rozšířila a délka vol­ného času se pod nátlakem odborů zdvoj­násobila: v šesti letech se pro většinu

městských zaměstnanců zvýšila z 18 na30 dní, přes odpor podnikatelů a přes ne­příznivé dobrozdání Plánovací komise. Do­dejme, že na druhé straně je nejdůležitější

rolí volného času napomáhat studiu mla­dých lidí. Věk vstupu do výroby se defacto opozdil náhlým a spontánním pro­dloužením povinné školní doeházky-, Dnesvětšina mládeže pokračuje ve studiích po14. roce (71,3 % v r. 1964 proti 55,7 %v r. 1954). Ale z našeho hlediska jsouv těchto deseti letech nejcharakterističtěj­

ší dvě skutečnosti: a) rychlá valorizacečinností ve volném čase a výdajů na ně

ve všech prostředích obyvatelstva měst­

ského i venkovskéhoš, b) všeobecně roz":'šířené uvědomění, že v rovnováze mezi

, L. Cros: L'explosion scolaire, 2 ed. 1961, EtudesStatistiques, no. 3, 1964.

5 První anketa JAC o volném čase (20 000 odpo­vědí) 1961.H. Mendras: L'agriculture et l'avenir de la sociétérurale, Bull, SEDEIS, Futuribles, N 905 - 20. pro­since 1964.

673

životem společenským a kulturním, pří­tomném i budoucím ve Francii existujespecifický problém volného času.

Pokusíme se vymezit několik dimenzía modalit těchto dvou nových jevů:

a) Výdaje na volný čas v rozpočtu domác­nosti nepředstavují 8 %, jak ukazujepřehled výdajů všech občanů (1960),ale daleko více. Ve skutečnosti polož­ka "volný čas a kultura", která bylapočínaje rokem 1953 oddělena od po­ložky "různá vydání", dosud nezahr­nuje všechny skutečné výdaje na volnýčas. Tak vidíme z nedávno provedené­ho zkoumání v rámci INSEE a CREDOC(1959-1961), že 51,7 % kilometrů kaž­doročně ujetých autem patří k mimo­pracovním činnostem, k zájezdům zazábavou, víkendům, dovoleným atd.A tato globální položka obnáší také8 % v rozpočtech domácností toho ro­ku. Víme, že výdaje za kavárnu, ještě

řazené do rubriky "hotel - restaurace_ kavárna" (6,7 %), slouží u většiny

lidí k uspokojení potřeb sdružování vevolném čase, nikoli potřeb života pro­fesionálního nebo polítíckého'', A útra­ty v kavárně představují samy o sobě

více než třetinu všech výdajů ve vol­ném čase (nepočítaje v to výdaje naauta [CREDOC]). Bylo by také třeba

k těmto výdajům takto definovanýmpřičíst část výdajů za bydlení (druhýbyt a víkendové ubytování), za šatstvo(oděvy sportovní letní nebo zimní), zapéči o sebe a hygienu (krém na opalo­vání, nehody při sportu) a za stravu(výdaje navíc, spojené s' hoštěním avýlety ve volném čase). Vycházejícez toho, odhadujeme skutečnou částku,

která se v domácnosti věnuje na útra­ty ve volném čase, nejméně na 16 %'I když je pro ekonoma nesnadné pře­

řazovat výdaje do jiných položek, prosociologa nezanechává jejich společný

význam s ohledem na volný čas těch

nejmenších pochyb.b) Úhrn těchto výdajů ve volném čase

rostl rychleji než úhrn výdajů na do­mácnost. Aniž se bere v úvahu velikáčást výdajů na motorová vozidla při

cestách spojených, s volným časem,

6 J. Dumazedier - A. Suffert: Fonctions sociateset cultureUes des cafés, t' Année sociologique,1963.

7 kromě výdajů v kavárně

CREDOC předvídá, že v r. 1970 útra­ty ve volném čase? se ve srovnánís výdaji v r. 1960 ·zdvojnásobí, zatímcocelkové výdaje se zvýší pouze o 60 %(celkové indexy).

Co nám však připadá v tomto novémzpůsobu života nejvýznamnějším, je změ­na a někdy proměna kulturních zájmů,

které jej provázejí. Vezměme několik pří­

kladů: Kolem r. 1950 vlastní auto asi10 % domácností, v r. 1965 skoro 50 %(tj. 8 miliónů 4 tisíce soukromých vozů

- asi 40 % domácností kvalifikovanýchdělníků). Skupina 1985 odhaduje, že bude13 miliónů soukromých vozů v r. 1971,a 19 miliónů 20 tisíc v r. 19838. Od r. 1950do r. 1963 se ve městech s více než 50000obyvateli zvýšil počet odjezdů na dovole­nou z 49 % na 63 %' V r. 1964 40 % Fran­couzů starších 14 let o svých dovolenýchcestovalo většinou auty (65 %). Z nich14 %, tj. 3780000 osob, jelo do cíziny'',O dnešním Francouzovi již není možnoříci, že "sedí doma" a že "nezná zeměpis".

Hromadné stěhování obyvatel měst dopřírody nabývá čím dále tím vice natu­ristické formy. Z evropských zemí je topo Holandsku Francie, která klade cam­ping na nejvyšší místo ve všech sociálníchvrstvách, ať už je výše jejich příjmů ja­kákoli. (V r. 1964 dělníci asi 21 %, vyššíspolečenské kruhy 11,3 %). Počet rybářůlovících na udici, jichž bylo v r. 1950308000, je nyní 1200000, tj. 41 % všechrybářů. Tato záliba pro volnou přírodu jestále na vzestupu, přes koncentraci lidí,již s sebou přináší (pláže). Síří se čímdále tím více o víkendech. Úředně se po­čítá (INSEE - 1962) asi 900 000 druhýchbytů. Připočtou-li se k tomu improvizo­vané chaty, víkendové zahradnické dom­ky, možnosti nedělního pobytu u rodičůnebo přátel na venkově, neproduktivnífarmy, obytné vozy umístěné v táborechna periférii měst, do nichž se přijíždí nanedělní piknik, je pravděpodobně třebapočet skutečných druhých bytů přinej­menším zdvojnásobit. Skupina 1985 po­čítá, že za 20 let bude 1 250 000 nových'druhých bytů při pravděpodobném roZVO­ji (ke kterému již došlo) nových městskýchperiférií a při pravděpodobném rozšířeni

8 Réflexions paur 1985, op. cit.9 INSEE _ Enquete sur les Vacances des Francai s,

1964

r

[.

výstavby pavilónů (ke kterému v poslednídobě dochází), o nichž sní většina Fran­couzů (68 % v Paříži r. 1962). Francouzobývající stará i nová města snad objevínový druh vztahů k přírodě.

Přes zvýšené kouzlo výletů do přírody

dále trvá tradiční zájem o kutění po do­mě a zahrádkaření kolem domu. Zdá se,že Francouzi provozují řemesla po do­mácku méně než jejich sousedé. A opravdu21 % z nich prohlašuje, že kutí alespoň

jednou týdně, ve srovnání s 29 % Italů,

37 % Holanďanů a 41 % Anglíčanů'P, Alejejich zájem je silný: 60 % takových ku­tilů z Annecy prohlašuje, že se věnují

kutění jedině pro potěšení, které jim pů­

sobí (obzvlášť dělníci)11. Dělají to s ra­dostí, a tak kompenzují depersonalizacidílčí výrobní činnostinebo depersonalizacisériově vyráběných předmětů spotřeby.

Je to také prostředek sebevyjádření

v němž Lévi-Strauss vidí trvalé přežívánidivošského myšlení v době vědecké ra­cíonalízace'š. I když nemáme přesné uka­zatele k měření hloubky tohoto zájmu ajeho významu, podle naší hypotézy vzrů­

stá. Bude pravděpodobně čím dále tímméně utilitářský a čím dále tím více psy­chologický - v té míře, v jaké se budezvětšovat racionalizace výroby a standar­dizace výrobků masové spotřeby. Můžeme

jí! ?ále a tvrdit, že kultura fyzické práceuz Je, a pravděpodobně čím dále tím vícebude, jedním z důležitých aspektů lidovékultury, tj. kultury, kterou prožívá větši­

na lidí.Jestliže řemesla upadají v produktivním

sektoru, kvetou v sektoru volného času.

Totéž platí o zahrádkaření. Nedělní země­

dělec je produktem postindustriálních spo­lečností. Přestože od r. 1954 byly vysta­věny více než 3 milióny bytů ve velkýchnebo malých sídlištích, kde nejsou zahrád­ky, Francouzi zahrádky stále milují ­42 % jich zahradničí nejméně jednou týd­ně ve srovnání s 34 % Holanďanů a 11 %Italů'", jistě aby ušetřili, ale hlavně abyměli produkty zdravější, než lze dostat natrhu, a cítili potěšení vyvěrající z kon­taktu s tím, co rodí země, a z periodické­ho návratu k přírodě. Ať je tomu jakkoli,

'0 SOFRED: Enquéte européenne, 221 750 consom­mateurs, sous Ia direction de A. Piatier

11 .J. Dumazedier - A. Ripert: Loisir de masse,lOistr de. classe, Annecy J, sous presse, ed. du Seuil,manuscrlt consultable au C. E. S.

tento tradiční vztah k zemi, z níž lze těžit,

a k materiálům, jež lze obrábět, odpovídákulturní potřebě, kterou nezmenšilo anizvýšení životní úrovně, ani vzdělání.

V doméně umění a intelektu bylo jed­nou z nejvýznamnějších událostí naší dobyzavedení televize. Domácnosti se zásobova­ly televizory zprvu pomalu (53 000 televi­zorů v r. 1953), pak rychle (od 1. ledna 1962každoročně 1 milión). V září 1965 se po­čítá více než 6 miliónů přijímačů. Asi40 % domácností je jimi vybaveno (35 %osob s vyšším vzděláním, 21 % dělníků

- 1961). Průměrně se televize sleduje16 hodin týdně'". Je známo, že se odr. 1957 návštěva kin zmenšila (jen 27 %majitelů televizorů je navštěvuje nejméně

jednou měsíčně, ve srovnání s 42 % ostat­ních lidí: Anketa, kterou v r. 1964 řídil

P. Guetta). Víme také, že poslechu rádiaje věnováno méně času. Ale v téže době

(1956-1963) se prodej tranzistorů zvýšilz 150000 na 2610000. Prodej dlouhotrva­jících desek se zdesítinásobil (1954~1963)

a jedna třetina domácností má elektrickégramofony. Prodej periodik se během tétodoby stále zvyšoval (11,7 kg na 1 obyva­tele v r. 1955, 15,4 kg v r. 1962). CREDOCpředvídá, že se bude v letech 1960-1970udržovat na této výši. Ale kniha se šířila

rychleji. Čeká se, že se tento růst od r.1960 do r. 1970 zdvojnásobí (CREDOC).Prodej knihy do kapsy, jež se objevilav r. 1953, se zvýšil z 10 miliónů výtiskův r. 1960 na 31 miliónů v r. 196315• Nazhodnocení všech těchto inovací po stráncekulturní a společenské je příliš brzy.

Do dnešního dne však obsah vysílánífrancouzské televize není zaplaven rů­

znostmi" obchodní publicity jako ve Spo­jených státech, kde zabírá 75 % doby vy­sílání. Obsah jejího vysílání je vyváže­nější (25 % "různého", v průměru lépepřipraveného). Veřejnost se zajímá vestejné míře o lehké hry i o velmi kvalit­ní reportážet-, např. Cinq Colonnes d laDne, o fejetony (které jsou v průměru

na vyšší úrovni než ve Spojených státech)a o divadelní kusy Jako Macbeth (J. Vi­lar) nebo Peršané - tento měl za jedi­ného večera ve Francii více diváků než za

12 C. L.évi-Strauss: La pensée sauvage, ed. PIon 1962.fa SOFRED: Enquéte européenne, op. cit." J. Ga-zeneuve - aulif: La grande chance de la

télévision, Calman-Lévy, 1963.ss Syndicat du livre - Cercle de la llbrairie

675

II

lG Zachytíme-ji 15 zpěváku a recitá~or~, které celokstátní vzorek 15-24letých FrancouzU I Francouzev r 1965 zvolil na přední místo (IFQF), shledáme,že ~ezi těmito patnácti J. Halliday (21), .C. F~an-

ois (19), R. Anthony (14), T. Rossi (6) n~lsouv as:~ěji voleni (spíše poněkud ménv~ ča~to) nez zpe~~tCIa recitátoři kteří kladou větší důraz na kva(i1)svého slov::: nebo své melodie: C. Aznavour •G. Brassens (13), J. Brol (12), G. Bécaud (ll),

67T

nalejším stylu, ať už závisí nebo nezavrsina závodních výborech. V r. 1960 se schá­zejí všichni vedoucí na úseku školení vevelkých podnicích, aby studovali otázku"všeobecné úrovně vzdělání v průmyslo­

vém školení". Toto nové všeobecné vzdě­

lání vyhrazuje velmi důležité místo no­vým vztahům mezi hodnotami pracovní­mi a hodnotami volného času v kulturnírovnováze kádrů. Nejmodernější závod sečím dále tím méně podobá představě to­várny, která vládne v literatuře od Zolyaž po Aragona,

Jak jsme již řekli, v téže době bylyvystavěny více než 3 milióny bytů. Vznik­ly celé nové čtvrti, někdy i celá města.

Dostatek a uspořádání prostoru pro volnýčas je jedním z hlavních problémů dne:zelené plochy, hřiště, domovy mládeže,společenská a kulturní střediska atd. Spo­lečenská střediska se rostoucí měrou vě­

novala činnosti zábavní a informační. Odr. 195619 dochází ke skutečné přeměně­

role sociální pracovnice, která se v bu­doucnosti stane aktivistkou vyškolenouv technikách kulturní činnosti. Je zřejmá

tendence nahradit tradiční domovniciv nových souborech nemovitostí komplex­ním systémem strážců, funkcionářů, po­mocníků a aktivistů v kulturních domo­vech všeho druhu pro obyvatele mladé,dospělé a staré (třetí věk).

Na docela jiné rovině stejně vypadásituace tradičního duchovního správce far­nosti. Byl průkopníkem organizace vol­ného času. Ale rámec "sociální práceCírkve" se ukázal být příliš úzkým, abyodpovídal novým potřebám. V důsledku

celostátního kongresu o pastorální čin­

nosti a volném čase (1965) se Církev de­finitivně rozhodla pro všeobecnou laici­zaci této práce. Byla doporučována před­

nostní účast křesťanů ve všech nových­organizacích volného času. Pastorační čin­

nost se zaměřuje na formy mnohem lépeadaptované volnému času na konci týdnenebo roku, anebo "nové mentalitě" věří­

cích. Nevázaní nebo tragičtí faráři, jakje vykreslili A. France nebo de Bernanos,už neodpovídají dnešním představám.

Kromě tradičních kněžských povinnostímusí duchovní správce vést okruh kultur­ních aktivistů.

19 Informations socia!es, 1956

úsilím, mezi únikem a účastí, mezi roz­ptýlením a vysokou kulturou?

Abychom reagovali na tyto nové pro­blémy, není přehnané tvrdit, že se vše­chny organizace společenského životazměnily nebo v této době urychlily svouzměnu - především pozměnily svou pu­blicitu organismy obchodní distribuce,která vcelku více informuje, více vzdě­

lává, více oplývá humorem. Poprvé(v r. 1964) organizoval Pařížský veletrh"městečko volného času," které přeskupilo

všechen obchod se statky a kulturními po;třebami v jednu společnou perspektivu,v níž snaha vzdělávat veřejnost se pojilas propagací prodeje (spolupráce badatelů,

spísovatelů, pedagogů). Celostátní orgánypublicity se sešly na semináři k tomu cíli,aby studovaly cesty, jimiž by mohly obsaha forma publicity těchto statků přispět

k rozvoji takového života v širokých ma­sách, jemuž by volný čas dodal rovnová­hu. Tradiční francouzský trh, který pro­dává vše, ale nezná nic, stále ještě existuje,ale je na ústupu. Spolu s rozvojem super­trhů často vybavených specializovanýmiodděleními pro volný čas vykazují nové,na kulturní statky specializované obcho­dy (obchody se sportovními potřebami,

knihami, hudebninami atd.) tendenci býtvedeny aktivisty čím dál kompetentnější­

mi, čím dál více školenými. Tito prodá­vající aktivisté jsou čím dál více integro­váni v životě lokálních společností - ni­koli jako tradiční dobrodinci, ale jakotechnikové kvalifikovaní pro činnost vevolném čase. Tato tendence, přestože jeomezená, je podle našeho mínění význač­

ným faktem ve vývoji obchodování kul­turními statky v poslední době, který nászde zajímá.

Stále větší počet průmyslových závodů

vybudovaných v této době se už naprostonepodobá našim starým továrnám. Nejen­že rozvoj energetických zdrojů a pracov­ních metod si vynucuje budovy podobajícíse spíše administrativním nebo školnímbudovám nežli bývalým továrnám, aletouha zpříjemnit život v podniku vedek tomu, aby se stavěly zahrady, stadióny,hřiště, divadelní sály, sály pro schůze,

školení atd. Již dřívější závodní sdruženípro činnost ve volném čase vyvinula svoučinnost ve volném čase v technicky doko-

M Amont (7) L. Esouderc (7), Y. Mont~ndu~~c' Nougaro (4): 74 % oproti 81 %' podle pruzk

provedeného IFopem v r. 1963. .17 Kapesní vydání knih běž?é .liter~tury k~tu~~

zvláště ti,' kdo již knihy četlt, tJ.· 42 /0 Fran .(Průzkum SNE, 60). .

18 J. Dumazedler - A. Rlpert: op. CIt.

Před touto kulturní situací dochází veFrancii k všeobecnému uvědomění spéci­fických problémů kulturníh~ o~sahu ::-01:ného času mas. Naše zeme vsak zajisténečekala na toto nedávno minulé období,aby zhodnotila volný čas. Již, 'dl~~ho ci­zinci u nás oceňují to, co nazyvaji "slad­kým životem," jenž se hodně .liší od "Am~._

rican Way of Life". Bylo to ve Francu,kde byl napsán první manifest propagujícívolný čas pracujících (Lafargue, Le dr01tli la paresse, 1883). Od té doby figurovalvolný čas jako častý a důležitý požadavek(1936) odborů. Ale v posledních deseti le­tech se stal volný čas všeobecným problé­mem, projednávaným na nebývalém po­čtu kongresů, kolokvií, studijních dnů,

mimořádnýchčísel časopisů - nejen z ini­ciativy dělnických odborů, ale také z ini­ciativy podnikatelských organizací, orgá­nů publicity, svazu sociálních pracovnic,pedagogických, kulturních a náboženskýchorganizací, veřejných úřadů atd. Volnýčas se stal problémem skutečně celostát­ním který je na denním pořádku vevšedh druzích organismů a je předmětemzájmu nebývalého rozsahu a významu.

Tato obecná úvaha je přes svou rozpor­nost jednotná. Jsou zde čtyři hlavní pro­blémy:1. Proč a jak se má prosazovat právo navolný čas jako nový aspekt štěst!voprotipřežívající dřívější morálce ve sfere pra­covní, rodinné, politické nebo nábožer:ské?2. Proč a jak se má zredukovat ?atla.k(pracovní rozvrh, nebo roz~h dru~u pra­ce druhů bydlení nebo delky prepr~vy

atd.), který 0n:ezuje .m?ž~ost~ vol~eh~času v prostředlch neJmene vyhodnyéh.3. Proč a jak se má zabránit tomu, abyhodnoty volného času byly. v rozporus autentickými hodnotami závazků rodm­ných, školních, profesionálních; odboro­vých, politických nebo duchovnlch? , .4. Proč a jak se má podporovat vv: ramctvolného času rovnováha mezi pozltkem a

2000 let divadelních představení. Tele­vizní týdeník, který nejvíce odpovídá nor­mám nejvzdělanějšího prostředí (Télé 7jours), také vychází ve velikém n~kl~du(více než 1 milión VÝtisků). Ve SpoJenyc~státech neexistuje žádný ekvivalent. NeJ­většímu úspěchu v radiofonice se těší šan­sóny ale literární zpěváci. a recitátoři

16

docil~jí k~nec konců takových úspěchůjako druzí. Z 500 hodin vysílání celostá~­

ních vysílacích stanic připa-dá 150 hodmna klasickou a moderní hudbu (1961).Francouzská kinematografie se svou čistou

mluvou mnohem více blíží požadavkům

hodnotné literatury než - ve svém cel­ku - Hollywood. Její úspěch u fran­couzského obecenstva nelze přehlížet. Fil­mové žánry oblíbené v r. 1964 jsou Lesmisérables (75 %) a Canons de Navarone(70 %), ale le Quaides Brumes ~tále ještězískává 43 % hlasů a Hiroshtma monamour 37 %' (Celostátní průzkum prová­děný P. Guettou v r. 1~64). ~nihY ,dokapsy přispěly k rozšířem ,velm~ le?k~chdetektivek, ale také slavnych hterarmchděl. Po kapesním Larousse-ovi (1 300 000prodaných exemplářů) přicházejí Jourtuúd'Anne Franck (700000), La Peste (650000)a 30 titulů knih, které až do r. 1964 mělynáklad větší než 300000. I když je kniha'do kapsy méně rozšířená než ve Spoje­ných státech, může .se ~ači~ m:~~t ~ ma­sové produkci a dístríbucí bezne litera-tury (ještě ne o masové spotřebě)17. Takse během 10 let tato kulturní situacevyvíjela směrem k stále rostou:ív~o;npl:x­nosti, která se projevuje ve vetsme mest­ských sociálních prostředíf spletí různých

kulturních žánrů a úrovní, které se pro­línají v kombinacích často originálních.Ani vytříbené pojmy akademické a avant­gardní kultury, ani zjednodušené pojmymasové kultury poznamanené komercia­lizací kulturních statků, která panujev USA nejsou podle našeho mínění vhod­né k 'vysvětlení zvláštních rysů lidové

kultury ve Francii.

A nakonec nejdynamičtější městské

'Obce začaly klást otázku volného času

svých obyvatel v nových termínech. Kdy­si vyvíjely sportovní výbory, výborykrásných umění a asociací fragmentárnípolitiku bez společné perspektivy. V po­sledních asi deseti letech, po příkladunovátorských měst jako Rennes, Stras­bourg, Mety, Rouen, Bourges, Avignon,Annecy nebo Grenoble, se zavádí za po­moci státní podpory koherentní politikamimoškolního krátkodobého i dlouhodo­bého kulturního rozvoje; počet koupa­lišť, tělocvičen, stadiónů silně vzrůstá;přes opoždění, k němuž došlo v posled­ních padesáti letech, projevují městské

knihovny tendenci organizovat se v kul­turních domovech'".

Se stejně velkým opožděním je konzer­vátorům v muzeích doporučováno, aby sestali kulturními aktivisty (Congrěs duConseil International de l'Organisation desMusées - Paris, 1964). Velmi mnoho di­vadelních středisek vzniklých z iniciativy4. republiky bylo přeměněno nebo budepřeměněno v kulturní domy - v šestipřípadech k tomu došlo během čtvrtéhoplánu, téměř padesát je jich projektováno.Společenská střediska, 'domovy mládežea kultury a domy mladých dělníků sev deseti letech více než zdvojnásobily(nyní je jich více než 1200). Tradiční

obecní úřady jsou čím dále tím méně

způsobilé vyřešit tyto nové krátkodobéi dlouhodobé kulturní problémy.

Ovšem znovu připomeňme, že ke všemtěmto novátorským realizacím docházíještě v omezené míře. Setkávají se s ne­přátelstvím konzervativců a se setrvač­ností, která existuje v každé veřejné nebosoukromé správě. Nelze však popřít, žev této době vzniklo nebo se zrychlilo hnu­tí kulturní obnovy. Přálo těmto realiza­cím, ale také velkému počtu rozsáhlýchdetailních projektů, které mají šanci sepostupně realizovat v příštích 10-20 le­tech, budou-li hypotézy ekonomů verifiko­vány. Jsou to ty dnešní projekty, kterémohou patřit k nejkonkrétnějším indiká­torům realizací r. 1985.

20 Např. v Paříži půjčují městské knihovny.4krát méně knih na jednoho obyvatele než knihov­ny v New Yorku, a asi 10krát méně než knihov­ny londýnské. J. Hassenforder: ue retard desbibliotheques en France, Expansion de la Recher­.che Scientlfique, květen. 1965, v. též Education.et Bibliothěques, 1. P. N.

Jistěže jsme nepodali vyčerpávající po­pis znaků kulturní evoluce rodin a so­ciálních organismů. To nebylo naším cí­lem. Zvolili jsme několik významnýchskutečností, které objasňují vznik novýchzájmů v obyvatelstvu a nové iniciativyv organizacích naší země, které jsou vevztahu s nerovnoměrnou, ale všeobecnouvalorizací nákladů na volný čas a činností

v něm provozovaných. Ještě nevíme, zdamůžeme s Riesmanem mluvit o počátku

druhé revoluce v národním charakteru.Přesto se domníváme, že tyto kulturnípřeměny nabyly již takového rozsahu ahloubky, aby mohly mít trvalý vliv nacelkovou mentalitu v naší zemi i na jejípostoje odborové, politické nebo duchovní.

Myslíme též, že tento souhrn činností

podává specífickou charakteristiku, kte­rou by bylo nerozumné podceňovat. Jistě­

že se tento souhrn činností vyskytuje vevývoji všech postindustriálních společností.

Z toho stanoviska je konřrontaceš! s ame­rickým modelem užitečná pro předvídání

v sociokulturní oblasti ve společnostech

technicky méně rozvinutých, aby tam bylbuď přijat nebo zamítnut. A vskutkumnoho soukromých návrhů, negativníchnebo pozitivních, se objevilo v USA dříve,než se objevily v zemích jako je Fran­cie22• Není však prokázáno, že společné

rysy kulturní situace Francie a USA jsouz hlediska možností kulturního rozvojevýznamnější než specifické rysy naší ná­rodní kultury, našeho režimu komerciali­zace kulturních statků, při našem pojetírole zásahů do těchto věcí. Pokud tatopřevaha společných rysů nebude dokázá­na, sociolog by se měl vždy mít na pozo­ru, aby nedával přednost - i bezděky,

svými představami a metodami - tomudruhu situace, k jehož studiu byly tytoanalytické metody vypracovány.

III

Mohlo se snad předpokládat, že vzniktěchto nových kulturních zájmů a těchtonových forem činnosti organizací, vsaze­ných do perspektivy optimistické prognó-

21 Réflexions pour 1985, op. cit.

22 systematické zkoumání reakcí americké společ­nosti na různé problémy masového volného časuje součástí kolektivního výzkumu programu CNRS(1965-1968), který se provádí pod vedením p. p~a-tiera.

zy budoucnosti naší ekonomie, povede veFrancii ke vzniku nové důvěry v určitou

p~~itiku "laisse~-faire". Skutečně nikdydříve nebyly otázky zásahů ze strany stá­tu položeny s takovým vědomím nejasnébudoucnosti a s takovou vůlí přeměnit

nejistotu kulturní evoluce v pravděpo­

dobnost kulturního rozvoje orientovanéhopodle žádoucích kritérií a podporovanéhooptimálním využíváním všech prostředků

které jsou k díspozíciš', Tato idea s~rychle ujala v myšlení lidí odpovědných

za kulturní dění te všech sociálních pro­středích, v každé duchovní rodině v kaž­dé politické ideologii, přestože se tomustavěli na odpor někteří vedoucí činitelé

tradičních politických stran (opozice nebovětšiny) a někteří liberální pravicoví i le­vicoví íntelektuálovéě.

Pokusme se přesněji vymezit orientacekteré řídily toto kolektivní myšlení o kul­turním rozvoji.

1. Předně znovu vyvstaly staré problé­::ny ~ociální~o ~yšlení. Ankety ukázaly,ze pres vyrmzem totální kulturní segrega­ce mezi sociálními třídami, jaká byla v 19.století, .nerovnosti dosud trvají: Nejprvepokud Jde o "kulturní výdaje" podle so­ciálních kategorií: vyšší vrstva intelektu­álů vydává 17krát více na svůj volný čas

než zemědělští dělnící'š a 58 % Fran­-C?UzŮ nikd;z nekupuje knihy (1960). Partí­cipace na vedecké nebo umělecké práci setaké velmi silně liší podle sociálních ka­tegorií, i když jsou všechny stejně vyba­ve~~ ~elevizorem. "Zastoupení různých

sO~lalmc~ kategorií mezi návštěvníky mu­zei se zda být v obráceném poměru k pro­-centu, které zaujímají v globálních společ­

n?stech" (P. Bourdieu). Pro vysvětlení

:uznorodosti úrovní výtvarné kulturyJSou determinujícím faktorem rozdíly vestupni vzdělání a rodinné výehovy-",Z hlediska, které zde zastáváme, jistě uždnes není možné globálně stavět dělnickou

třídu proti jiným třídám. Kulturní výběr

kvalifikovaných dělníků se nejčastěji lišíod výběru pomocných nebo· specializova-

7 Srv. Une notion nouvelle: le dévelopementcu ture~, články A. Piatiera aJ. Dumazediera,:E~anslOn de la Recherche Scientifique, pros. 1964.

Jeden všeobecně orientovaný časopis který.~e v r, 195.~ rozhodl vydat zvláštní číslo o' volném

'. ase, odl,?zil v r. 1964 návrh na zvláštní číslo

Q kulturmm rozvoji.c· CREDOC: Enquete nationale sur les budgets•· es ménages (1956).

ných dělníků-". Ale nejméně vzdělané anejchudší společenské vrstvy v různých

prostředích, obyvatelstvo špatně vybave­ných períférií, stagnujících provinčních

měst nebo vzdáleného venkova žije vestavu kulturní zaostalosti, jíž by mohlúčinně odpomoci jedině zákrok státu. Byloby prázdnou nadějí, kdybychom ode dneš­ka počítali s tím, že uníformizace stan­dardizace nebo (skutečné) zmasově~í kul­tury zredukují v naší společnosti tytokul~u:ní nerovnosti (ještě skutečnější).

Stejně tak by bylo mystifikací, kdybychomvynášeli (skutečný) užitek plynoucí z kul­turních růzností, aniž bychom upozornilina nevýhodu, kterou některé z těchto re­gionálních nebo společenských růzností

v sobě chovají pro participaci na nejpro­pracovanějších dílech minulé nebo dnešnícivilizace.

2. Vyvolalo očekávání nástupu masovéspotřeby (doprovázené masovým středo­

školským vzděláním) naději,že budoutyto různosti automaticky zredukovány?Naprosto ne. Úvahy o výsledcích nedáv­ných amerických anket o masové spotře­

bě a masové kultuře se staly v této době

velmi důležitými pro osoby odpovědné zakulturní dění ve Francii. Podněcovaly

k prognózám a k činnosti. Vyhlídka, žesnad budeme mít televizi o 10 kanálechkterá věnuje 75 % svého vysílání "růz~nostem" vcelku prostřední úrovně, prav­d~podobně zesílila vůli neponechat ji namilost reklamě. Obava, že svoboda tvůrce

~ude ohrožena snadno uplatňovanými po­zadavky pletor.J.ckého a prosperujícíhotrhu novin mluvených i psaných, posílilavůli k politice "podporování kvality".Obava, že vzroste industrializace tvůrčí

činnosti a rozšiřování uměleckých děl, ze­sílila vůli upravovat přímější, autentíč­

nější vztahy mezi tvůrci a publikem atd.Všechny tyto negativní modely kulturní­ho liberalismu, často odloučené od kom­plexnějšího celku, zveličené anti-americ­kým zaujetím některých francouzskýchintelektuálů, vyvinuly v naší době velký

26 P. Bourdier: Les musées et leur pUblic, Ex­pansion de la Recherche Scientifique pros 1964a .f"es Héritiers, vyd. Seuil, 1964. ' . ,

R. Kaes: Les ouvriers irancaie et la cultureStrasbourg, 1962. J. Larrue: Loisir ouvriers et parii~c~patwn sociale - Sociologie du Travail 1 leden-březen 1963. ' ,J. Dumazedier - A. Rlpert: Loislr de masse loi-sir de classe, op. cit. '

679

nátlak na osoby odpovědné za kulturnízásahy do pravomoci lidu (nátlak silnější,

než byla obava - která nicméně stáleexistuje - vyvolaná nebezpečím totalitní­ho zásahu státu).3. Pro tuto reakci francouzských ve~~u~

cích kulturních pracovníků je snad [eště

charakterističtější jiná skutečnost. Zásahybyly čím dál tím více inspirovány ne~en

snahou zredukovat kulturní nerovnosti apředejít eventuální kulturní dekadenci, a~e

také snahou vnést více racionality do plá­nování kulturního rozvoje.28 Dříve se ak­tivní postoj k státní kulturní politice pro­jevoval hlavně vznášením požada;rků. ,:l,eod okamžiku, kdy vývoj kulturmch zari­zení byl zahrnut do plánu, bylo třeba, abytyto požadavky nabyly tvaru přesných

projektů. Až do té doby všichni zaintere­sovaní uvažovali o různých aspektech kul­turní politiky, o tvořivé činnosti, o šíření

kulturních hodnot, o participaci atd. bezohledu na jejich vzájemnou závislost. Pakale byly tyto aspekty vystaveny společen­

ským požadavkům, které dříve neexisto­valy, a od té doby jsou integrovány v sou­boru koherentních opatření.

Od té doby zjišťuje každý člen spe­cializovaných plánovacích komisí, že pro­středky pro kulturní akci: právě taky j~:

ko všechny ostatní prostredky, vyverajiz ekonomického rozvoje, že v každé danédobě jsou omezené a že je jich vždy mál~

ve srovnání s potřebami. Od té doby "Sl

všichni uvědomují, že není možné všechno.Je třeba rozhodnout, čemu dát přednost,

je třeba kalkulovat optima." Dříve se ře­

šily požadavky v rámci běžného roku ne­bo abstraktně nyní jsou veřejné i soukro­mé organism; přizvány ke kalkulaci ná­kladů na krátkodobý i dlouhodobý vývoj.Vypracovávání projektů v čase vyplýváz postoje docela nového. Vědečtější racio­nalita ponenáhlu proniká hlouběji domyšlení některých vedoucích pracovníků.

Akční principy se mění v hypotézuo pravděpodobných výsledcích té či onéeventuality: vyhledávání prostředků se

28 A. Girard: Les étapes de La planitication _~u

développement culturel, Affrontement, zvl. CIS.,

srpen 1965. .. t d t29 Aménagement des temps de lotstr e es e??tps

de travail j Ia Documentation řrancaíse;Notes et etu­des documentaires, no. 3129.

30 Colloque de Royaumont: Aménagement de Lanature et loisir, březen 1965. . .

31 Srv. M. Crozier: Paur une socwlogte de La 'J?la­nitication tranconee. zvláště velmi správnou analýzu

LO"

stává výpočtem optimálního využitímožných prostředků v rámci skutečných

potřeb. Možné prostředky na kulturnírozvoj se neomezují jen na peníze, alezahrnují také čas (jak nejlépe uspořádat

čas osvobozený od práce?29) a prostor(jak nejlépe uspořádat přírodu jakožtoprostor pro volný čas?30). Zdá se čím dáljasněji, že nakonec o všech sociálních,de­terminantách je zřejmě možno pojednávatz hlediska prostředků a nátlaku. Nejproti­chůdnější ideologie konvergují více neboméně vědomě v hledárM společných krité­rií pro určitou akci, pro danou dobuš",

A tak vědecký postoj, který pronikl dorozhodování ve sféře ekonomického vývo­je, má tendenci proniknout i do rozhodo­vání ve sféře kulturního vývoje. Ten jechápán jako racionální zhodnocování fy­zických i mentálních možností člověka

ve vztahu k potřebám společnosti i osob­nosti, jež jsou vymezeny podle kri­térií, společných různým centrům rozho­dování ve společnosti. Vedoucí pracovnícikulturních organismů, kteří participují naporadách' plánovacích komisí, zajisté ne­aplikují teorii rozhodování ve svém kaž­dodenním myšlení, i ideologické protikladyzůstávají velmi silné, ale nelze popřít, žemnozí dnes uznávají přednostní potřebu

nejen ekonomického, ale i sociologickéhovýzkumu - právě tak jako někteří so­ciologové objevili, že tyto nové problémyplánování kulturního rozvoje snad vyža­dují výzkum nového typu, bližšího vý~ku­

mu ekonomů v praxi. Z tohoto hlediskabylo důležitou etapou kolokvium v Bour~

ges (1964). Přes zřejmé nedostatky pracIa přes zřejmé nepochopení mezi' pracov­níky ve výzkumu a v praxi je toto kolo­kvium svědectvím, že lidé praxe na zod­povědných místech, právě tak jako vý­zkumníci zaměření na problémy pláno­vání kulturního rozvoje, hledají nový způ­

sob myšlení. Nejen ve Francii, ale snadv celém světě bylo takové kolokvium or­ganizováno poprvé''š, Plánování kulturníhorozvoje je myšlenka nová.

nových vztahů mezi cfly a prostředky .v politickémmyšlení, Revue Fran~aise de Socrologfe, 1, 1965.

32 Kolokvium v Bourges (listopad 1.964) - ~ředseda:A. Piatier, zúčastnili se mnozí socIOlogo,:,e a ps~

chologové, zejména Y. Bernard, P. Boyrdleu, P. ~a M J Chombart de Lauwe, M. Crozíer, J. Dumazedi~r, . P. Guetta, R. Kaes, J. Jenny, ~. Ladrru~;A. Ripert, J. R. Tréanton, srv. ExpansIOn eRecherche Scientifique, prosínec 1964 a březen 1965.

rt 4. Konečně kulturní intervence státu hle­

dala i nové formy. Mezi politickou mocía veřejností stála kdysi jen administrati­va, úřady. V naší době se tento interme­diární systém stal složitějším, aby lépeodpovídal novým problémům. Sami zain­teresovaní všech kategorií se sešli v při­

pravných schůzích, kde se jednalo o kul­turních intervencích státu: tvůrčí osobnostiv literatuře, umění a hudbě, odpovědní

činitelé v oblasti masových informačních

prostředků a institucí přímého šíření kul­tury jako jsou 'divadlo, muzeum,knihovna -, dále aktivisté komerčních

i nekomerčních organizací, podporujícíchvládu nebo opozici. Došlo k dialogu o mož­né politice se správními funkcionáři aněkdy s příslušnými ministry. Takovýdialog mezi vedoucími činiteli z tak růz­

ných oblasti se uskutečnil poprvé'š',Na druhé straně byli badatelé vyzváni,

aby jednak předložili výsledky svých vs­zkumů, jednak aby podnikli nové výzku­my za účelem zajištění objektivnějších

podkladů pro porady na shromážděních.

To je také novum's. Kolem r. 1960 byl po­prvé prodiskutován návrh na zřízení ce­lostátní kulturní rady, v níž by badateléa lidé praxe vedli permanentní dialogo problémech, které je třeba řešit při

krátkodobém i dlouhodobém kulturnímrozvoji. Myšlenka, že kulturní moc v lépevyvinuté společnosti by měla být méně

závislá na moci politické a vůbec nezá­vislá na moci obchodní, získala půdu. Do­sud ještě nenalezla formu. Politická moc,která rozhoduje s konečnou platností, sičasto zachovala svůj tradiční autoritativnípostoj35, ale příprava státních zásahů dokulturního dění, s nimiž se počítalo v po­sledních dvou plánech, byla bezesporuproniknuta novým duchem, který je zá­roveň vědečtější i kooperativnější36.

Jistěže tento systém vztahu mezi mocía zainteresovanými lidmi společnosti,

kterou proniká. Ale zároveň představuj~

rámec objektivního, tj. vědeckého myšle­ní, oblast syntézy protikladných myšlen­kových proudů a de facto moc vyvíjet

33 Zpúsob francouzského plánování definoval M.Delors, vedoucí pracovník Plánovací komíse, odpo­vědný za sociální a kulturní aspekt plánování, takto:'Je to kontrola a řízení socio-ekonomického systému,prováděné politicky organizovanou komunitou kdosažení cílú, které pokládá za užitečné. _ Pláno­vač .ěelí kulturním problémům, Expansion dé la.Recherche Scientifique, březen 1965.

nátlak na kulturní rozvoj (nikoli všako něm rozhodovat). Pokud je nám známo,instituce takového druhu neexistuje nikdejinde, přestože vůle společně uvažovato prognóze do budoucnosti a o volbě, jižs sebou přináší, je na postupu.

IV. Hypotézy

1. Někteří autoři se pokoušejí vysvětlit

tuto kulturní situaci ve Francii všeobec­nými schématy, považovanými za společ­

né všem postindustriálním společnostemve stadiu masové spotřeby. Podle mínění

těchto autorů přechází industrializace odmateriálních produktů ke kulturním; z to­ho plyne, že a) kulturní produkty jsou mé­ně dílem tvůrce než byrokratického systé­mu masové komunikace. Ztrácejí svouosobitost, jsou standardizované. Tato stan­dardizace je komercializována v nejvyššímožné míře. Je vymyšlena tak, aby za­sáhla co možná největší počet lidí za comožná nejmenší cenu. Již nepobádák přemýšlení, zahrává si se senzacemi as nejelementárnějšími city: je to litera­tura sexu a krve; b) masová produkce jespojena s masovou spotřebou, která ne­vyvolává selektivní postoj. Uspává kri­tického ducha. Hodnoty materíálního po­hodlí se pojí k hodnotám kulturního po­hodlí. Intelektuální úsilí už neexistuje.Civilizace přivádí televizi a hudbu dovšech poschodí, právě tak jako vodu, plyna elektřinu, takže je můžeme pohodlněsledovat. Místo aby se každý vzdělávalpodle svých vlastních aspirací a vztahů

k reálným světovým problémům, pone­náhlu jakoby se ukolébal v spánek vše­obecného konformismu. Jistě je v těchtotvrzeních část pravdy, ale jaká část z celéreality? Tato představa mass-medií popu­larizovaná duchaplným slovem nutně při­pomíná ony "pin-up", čarovné letkyně,které v Goldfingeru naráz uspávají celouarmádu.

Tato všeobecná schémata karikují jedi­nou společnost postindustriálního typu,která byla podrobena vážnému studiu, tj.

34 První systematické Výzkumy týkající se pláno­vání kulturního rozvoje se datují z r. 1962 (DGRSTa Bureau de programmation des ařřaíres culturelles)ve vztahu s předcházejícímí výzkumy CNRS.

35 Problém nezévísíostí televize na státní mociještě není vyřízen, přestože byl zřízen úřad ORTF.

36 Ve 4. plánu pro 1962-1965; ještě více než v 5.plánu pro 1966-1970.

681

Spojené státy. Ale i když je poněkud

zkomplikujeme, aby prostřednictvím em­pirického výzkumu lépe vystihla skutečnou

situaci v USA v jejím celku a komplex­nosti'", zůstáváme v nejistotě, co tentomodel vcelku znamená pro kulturní bu­doucnost postindustriálních společností.

Všechny globální výpovědi ("ano, to jeobraz naší budoucnosti", "ne, to je čistě

americké") jsou jenom lacinými tvrzení­mi, která vyjadřují jen naše obavy nebonaše naděje. Je nutné, je naléhavé dnesvědecky verifikovat, který aspekt tohotomodelu je ve význačném vztahu ke kteréproměnné z těch, jež skládají tzv. ame­rickou společnost - co lze přičíst národnítradici, co systému komerční distribuce,co puritánské nebo antipuritánské filoso­fii, co liberální politice nebo konečně ži­votní úrovni, srovnatelné s jinými život­ními úrovněmi v přítomnosti nebo bu­doucnosti, atd. Pokud nebude tento vý­zkum prováděn vědecky aplikací kompara­tivní metody zrenovované novými vědami

rozvíjejícími prognózu (z hlediska fran­couzského), měla by se sociologie zdržo­vat každého prorokování nebo každéhozatracování amerického kulturního mode­lu. Neznáme žádnou skutečně vědeckou

studii na toto téma, známe jen stereotypyčerné, bílé nebo šedivé, podle nálad neboideologie. Zatím je podle našeho názorutřeba rozvíjet diferenční sociologii zabý­vající se specifickými charakteristikamilidové kultury v naší zemi.2. Podle naší analýzy je jedním z nej­originálnějších charakteristických znaků

francouzské kulturní situace existencepermanentního systému uvažování o žá­doucích a možných zásazích dlouhodobýchi krátkodobých'š, V rámci politické moci

37 Např. H. Wilenski: Mass Society and Mass Cul­ture: Interdependence or Independence?, AmericanSociological Review, sv. 29, Č. 2, duben 1964.

:JS Srv. první historické podání myšlenky, kterástojí u kolébky tohoto organismu: J. Dumazedier,Une notion nouvelle: le développement culturel,Expansion de la Recherche Scientifique, op. cit.

39 Není tomu tak vždy ve všech plánovacíchkomisích.

40 M. Delors: Le planificateur [ace au développe­ment culturel, op. cit.

41 Z hlediska, jež zastáváme, podal nejlepší vše­obecnou analýzu působerrí vývoje techniky na vy­tváření člověka a společnosti P, Naville v závěru

své poslední knihy Vers ťautomatisme social, Gal­Iírnard, 1963: Vliv techniky už není jen působení

historické kauzality, důsledkem, stal se konečnou

příčinou, jež řídí plány a cíle budoucnosti... B. de Jouvenel: Vart de la conjecture, ed, du

Rocher, 1964. Konstruktivní myšlení B. de Jouvenelao nových úkolech společenských věd by mohlo být

682

a veřejnosti sdružuje tento systém poli­tické skupiny většinové a opoziční i kul­turní organizace všech směrů ve společ­

ném úsilí uvažovat, pro něž mají spole­čenské vědy předávat problémy a infor­mace'š', V takové situaci by se spole­čenské vědy měly rozumně, ale rezolutně

orientovat na prognózu, bez níž by sku­tečná, svoboda rozhodování v jakékoli ko­lektivitě byla jen vnadidlem. Někteří so­ciologové se domnívají, že nejdříve je tře­

ba situaci pozorovat, pak ji interpretovat,a že nakonec snad je možno předvídat.

Nejsme toho názoru. Formální proces jezajisté nepopíratelný, ale jak jej reali­zovat? Pozorovat co? Problematika pro­gnózy vystupuje přinejmenším jako hy­potéza - na začátku procesu, právě takjako na jeho konci. Ve strategii výzkumutato problematika sama částečně 'determi­nuje výběr fakt, která se mají pozorovat,a vztahů, které je třeba verifikovat. Odokamžiku, kdy začíná být uvědomělá adobrovolná politika krátkodobého i dlou­hodobého kulturního rozvoje relativně

uskutečnitelná40, musí sociolog opustit svédřívější perspektivy: utopickou a kritic­kou, aby vymezil oblast fakt a vztahumezi fakty, jíž je třeba k stanovení pers­pektivy prevízionistické.e! Celá oblast so­ciologie se mění, když se orientuje podleuskutečnitelných projektů na částečnou

přeměnu společnosti, kterou realizuje onasama v určité době a v pravděpodobných

podmínkách. Stává se naléhavě nutnýmdodat této přirozené a individuální aktivi­tě (předvídání) charakter kooperativní,organický a vyhovující rostoucím intelek­tuálním požadavkům-ě, Sociologie kultur­ního vývoje tedy analyzuje nejen sociolo­gické faktory vysvětlující kulturní vývoj

srovnáváno s kritickým (polemickým) myšlenímJ. P. Sartra o antropologii a sociologii, které ne­projevují zájem o studium projektů. ("dialektickýrozum"): Sartre správně tvrdí; že pro s~udium

subjektu zároveň determinovaného i determmující­ho "všechno se mění, uváží-li se, že společnost sekaždému člověku ukazuje jako perspektiva budouc­nosti a že tato budoucnost proniká do nitra kaž­dého člověka jako reálná motivace jeho chování."Bohužel se zdá, že autor nepochopíl zákony psy­chologického důkazu ani při anal.ýze deterrnínarrtsubjektu, ani při redukování nejistoty subjektu.Srv. též kritiku do minulosti zaměřené a konzerya­tivní filosofie ukrytou v některých sociologickychteoriích - také když je myšlení sociologa "pokro­kové". "Někdy také sociolog jeví větší snahu za­chovávat dosavadní rovnováhu než předvídat pod­mínky pro. rovnováhu novou." M. Piquard: Ll!fonctionnaire et Ze sociologue, Des chiffres pour laculture, Expansion de' 1a Recherche Scientif1que,prosinec 1964.

rI

v posledních letech, ale také pravděpo­

dobně zabraňující nebo napomáhající rolitěchto faktorů v uskutečnitelných mode­lech kulturního rozvoje podle možnýcheventualit naší blízké nebo vzdálené bu­doucnosti. Tato sociologie přebírá svépojmy a metody od bádání jak historická;ho, tak operacionálního. To nazýváme ak­tivní sociologííš'',3. Mezi prostředky a zábrany lze zařadit

quasi-totalitu společenských determinanta také to, co G. Gurvitch nazývá sociolo­gickým 'determinismem. Mohlo by se vše­obecněji pojednávat o vzájemných vzta­zích mezi složkami kulturního vývoje asložkami vývoje ekonomického, společen­

ského a rozvoje osobnosti. Při vysvětlo­

vání naší nynější kulturní situace se omez­me jen na zkoumání role specifickýchvztahů mezi státem a soukromými orga­nismy. Tato role se nám zdá determinují­cí. Když Paul Lazarsfeld analyzoval před

posluchači z řad francouzských sociologů

a odborníků důvody pro debatu o masovékultuře ve Spojených státech, stěžoval sina "potíže inherentní sociální struktuře

v níž protichůdné zájmy státu, občanů ~komerčních mass-medií mají všechny býtu~pokojeny"44. Lze si položit otázku, v ja­kem poměru, podle jakých kritérií a pří­

padně za cenu jakých reforem by mohlybýt tyto zájmy účinně uspokojeny.

Francie také musí řešit tento problém,ale v docela jiném kontextu. Z pracíF. Machlupašš je nám známo, že na mass­media, jejichž obsah je do velké míryovládán elementární kulturou na komerč­

ním základě, americká společnost ročně

vynakládá obnos jasně přesahující celko­vou sumu, kterou země vydává na svéveřejné i soukromé, obecné i střední škol­ství (38 369 miliónů dolarů oproti 33 339miliónům v r. 1958). Ve Francii se tentopoměr právě propočítává, ale lze tvrdit,že je 3-4krát menší. Konečně Francievydává na reklamu, která je hlavním pra­menem amerických mass-medií, 3krátmenší část svého národního důchodu, nežje obnos, jejž na ni vynakládají Spojené

'3 Srv. J. Dumazedier - A. Ripert: Annexesmé~hodologiques:une sociologie active, op. cit. Srv.odlIšné stanovisko: M. Crozier, Pour une sociologiedl! Za planification irancosse, op. cít., a P. H.Chombart de Lauwe: Les sciences humaines et lePouvoir, Esprit, Č. 4, duben 1965."P..Lazarsfeld - ůvodní referát na kolokviu

v Royaumontu, jemuž předsedal G. Friedmann _

státy (0,9 proti 2,5 v r. 1964). Ale jednaskutečnost je ještě důležitější: profesio­nální. skupiny, které sdružují obchodníorganismy distribuující statky a kulturníslužby, jsou proniknuty čím dál větší sna­hou zvýšit úroveň kvality svých produktů.

V naší době upevnily své vztahy s kul­turními asociacemi nekomerčního charak­teru: s filmovými kluby, hudebními sdru­ženími, literárními skupinami atd. V roce1965 i odborová organizace majitelů bio­grafů jednohlasně odhlasovala návrh vy­bízející své členy, aby především vyho­věli požadavkům domů kulturyš'', To ne­znamená, že majitelé biografů náhle vylou­čí ze svých programůfilmy prostřední kva­lity, která tvoří většinu dodávaných fil­mů. Al~ znamená to, že v novém fran­couzském kontextu vzrůstá status nebo.prestiž nekomerčních kulturních noremmezi komerčními organismy. Nekomerční

kulturně aktivní skupiny samy nejsou jenkroužky osvícených amatérů s odbočkamive městech a na venkově. Jsou to ve sku­tečnosti skupiny nátlaku na tisk odboryparlamentní skupiny, politické ~trany ~.stát, které chtějí docílit zvýšení umělecké

vědecké nebo pedagogické kvality. K po~chopení skutečné dynamiky tohoto rozvo­je by bylo důležité analyzovat roli jejichřídících organismů a jejich osobnostív kulturním vývoji. Lazarsřeld pozname­nal, že zájem amerických sociologů o ma­sovou kulturu pramenil také z politickéhovakua padesátých let. Marxisté třicátých

let by se byli utekli ke kritice lidové kul­tury let padesátých. Ve francouzské si­tuaci tomu tak není, My jsme se těšili

z dlouhé a stále živé politické tradice in­telektuálů, pro něž je kultura společen­

ským Zápasem. Dialog mezi vedoucím či­

nitelem kulturní akce a vedoucím činite­

lem akce politické nebyl vždy ani šťastný,

ani lehký. Obzvlášť od r. 1936 přední

vůdcové kulturních hnutí byli vždyv upřímném vzájemném vztahu, ale vevztahu napjatém s vedením různých poli­tických organizací. Tyto organizace pod­ceňovaly nebo pokrucovaly kulturní rea-

CuUure supérieure et culture de masse, Communic­ations, Č. 5, vyd. du Seutl,

!5 F. Machlup: The Proauction and Distributionot Knowledge in the U.S.A., Prlnceton UniversityPress, 1962.

46 Corrgr'ěs National du Syndicat des Exploitantsde Salles de Cinéma, Sanit Malo, 1965.

683

lizace jen proto, aby z toho měla prospěch

politická taktika. Tato stálá tenze se v po­sledních deseti letech nakonec ukázalaplodnou; byla mnohem sterilnější v do­bě předcházející, kdy politické strany ­zvláště extrémní levice - byly mnohemméně přístupné dialogu. K tomu ještě

dodejme, že skuteční iniciátoři kulturníhorozvoje v rámci státu jsou většinou

bojovníky (nebo bývalými bojovníky)v kulturních akcích politických nebo pa­rapolitických organismů. Zajisté se stává,že politika, neobeznámená s těmito pro­blémy, se staví proti této spolupráci kom­petentních lidí, většinou nezávislých napolitických stranách, kteří se v rámcistátních úřadů nebo mimo něj snaží vy­pracovat racionální ;politiku kulturníhorozvoje. Pak nedojde k revizi cenzury,k zlepšení péče o kvalitu, k pokroku při

zřizování kulturního vybavení nebo při

vytváření nového tělesa aktivistů. Ale toje jen jedním momentem v dlouhodobékulturní dynamice, v níž novátoři soukro­mého obchodního sektoru, soukroméhoneobchodního sektoru a veřejného sekto­ru neustále za pomoci badatelů připravují

realizace a reformy pro současnou poli­tickou moc. Naším nejdůležitějším problé­mem tedy není studovat, jak třetí síla(obchod, podle P. Lazarsfelda) uvádí svoumoc v rovnováhu s mocí státu a s mocíveřejnostř'". Ve francouzské situaci je nej­důležitějším problémem studovat sociálnífaktory, které podporují nebo brzdí ko­merční nebo nekomerční novátorskoufrontu kulturního vývoje a faktorů, kteréposkytují maximální možnosti a mini­mální zábrany jejímu šíření v pravdě­

podobné situaci zítřka. Konečně je problé­mem studovat krátkodobé a dlouhodobédůsledky této intervence, které samy vy­tvářejí nové kulturní potřebyt''.

4. Mezi prostředky a zábrany kulturníhovývoje patří také snaha tvůrců, produ­centů a realizátorů kulturních děl, jejichžmasové rozšíření se plánuje. Paul Lazars-

<7 Colloque de Royaumont, oommunícations, op.cit;

,. P. H. Chombart de Lauwe: Evolution des b.e~oins<;ulturels, Expansion de la recherche scientIfique,prosinec 1964.G. Matalon: Ambiguité de la notion culturel, Expan­síon de la recherche scientifique, duben, květen

1965.

684

feld vidí ještě jeden důvod k debatě

o masové kultuře ve Spojených státechv rozporu mezi silně diferencovanými astratifikovanými zálibami intelektuálů najedné straně, a relativně standardizovaný­mi a homogenními programy rozhlasu atelevize na straně druhé. Tento rozdílexistuje zajisté i ve Francii. Existoval jiždávno před televízí'", Ale u nás není nej­důležitějším problémem. Prolistujeme-liprogramy televize a rozhlasu z jednohoroku, budeme naopak překvapeni relativnírůznorodostí šansonů, fejetonů, reportáží,filmů a programů dramatických, umělec­

kých, literárních nebo hudebních. Konečněv tomto souhrnu produkce se bezesporunejméně často vyskytují lehká díla, jimžse nelze vyhnout, kýč nebo vulgárnosť",

Je tedy pro nás důležité vědět, proč veve Francii je relativní hodnota podílu,jímž kompetentní intelektuálové přispí­

vají lidové kultuře, pravděpodobně vyššínež v jiných zemích. S jakými překážka­

mi se setkávají v oblasti techniky, admi­nistrativy, financí, v oblasti sociální nebopolitické, které brzdí jejich činnost, ja­kého druhu zásahy, soukromé nebo veřej­

né (počítaje v to i zákonná opatření), bybyly takového rázu, že by zvýšily jejichvliv na úkor výrobců brakové kultury?Opravdoví literární tvůrci píší novely,filmy, písně. Literární šanson je vyspě­

lejší než v jiných společnostech. Sartre,Mauriac, Saganová atd. psali písně. PráceLéo Ferréa, Brassense a Brela jsou vydá­vány ve sbírce určené pro básníky. Mnozíintelektuálové, i když neprovozují sport,se radikálně neizolují od světa sportu,který hraje tak velikou roli v masovékultuře. Přes všechny překážky inherentníchabé úrovni sportovního žurnalismu píšíspisovatelé kroniky do všeobecně rozšíře­

ných revuí, pro televizi, a dokonce dohlavního sportovního časopisu. K tomudodejme, že Francie je jedinou zemí, kterámá tak hojnou sportovní literaturu pod­porovanou asociací sportovních spisovatelů

" H. Mandrou: La culture populaire aux XVII'et XVIII' siécles, Stock, 1964, E,?'pansion de la re­cherche scientifique, duben, kveten 1965.

50 Srv. analýzu týdne francouzské televize, Versune civilisation du lOisir?, J. Dumazerier, ed. duSeui! 1962. - J. Cazeneuve a J. Oulif (op c,it.)pozn~menávají, že přes různé záliby spo!e.čenskycJ;kategorií mají vysílání "růzností" v televízí cel~ov~index (souhlasu) nižší, než mají kulturní vystlání.

(mezi její presidenty patřil i Gíraudauxš-).To neznamená, že francouzští intelektuá­lové jsou sportovnější než druzí, ani žeby se tato literatura měla zasloužit o ví­tězství na olympiádách. Znamená to pro­stě, že svět sportovních informací je po­někud méně než jinde odříznut od obecnékultury. Nakonec [e třeba připomenout,

že hlavním ohniskem divadelní renesanceposledních let bylo divadlo Théatre Na­tional Populaire, jehož příklad měl zásadnívliv na orientaci všech regionálních stře­

disek dramatického umění ve snaze zvý­šit počet diváků, a na většinu festivalů

dramatického a hudebního umění, ježv létě zaplavují cesty masové migrace.Jean Vilar a Gérard Philippe byli nejentvůrci, ale také uvědomělými aktivistypopulární kultur y52. Také asociací obec­né kultury v úhrnném počtu asocíacíšš jepravděpodobněvíce ve Francii než v mno­hých zemích, kde vzdělání lidu, často po­kročilejší, má praktičtější ráz, jako je to­mu např. v anglosaských a severních ze­mích. Nezastíráme si kulturní a společen­

ské limity všech těchto novátorských po­kusů, které provádějí televize, divadlo,asociace atd, Dobře známe hranice podlevýsledků asi deseti empirických výzkumů,

jimž připisujeme největší důležitost. Takénezapomínáme, že naše představy o spe­cificitě lidové kultury ve Francii jsou jenhypotézami, které je třeba ověřit. Cítímedokonce, že podobný přístup k problémuspecificity charakteru francouzské lidovékultury může vzbudit iluzi, že jsme podvlivem naivních forem nacionalistickéhocítění, které se vskutku v některých pro-

51 Je třeba se také zmínit o vlivu sportovníchintelektuálů ve Výboru Pierra de Coubertina, který'se přes úspěchy importovaných obchodních praktikčasto s úspěchem . zasazuje o to, aby· se hodnotysportu pokud možno . Staly pravtmi kulturnímihodnotami. .

.52 J. Charpentreau - R. Kaes: La cuZture popu­-lalre en France, éd. Ouvrieres 1962 - J. Rovan:

středích šíří. Přece však musíme v závěru

připomenout, že naším jediným cílem jeosvětlit některé rysy, zapomenuté nebopodceněné v analýze dominující masovékultury. Hájíme jiné výzkumné hledisko.Podle našeho mínění je především třeba

kriticky analyzovat kritéria novátorskýchzkušeností při kulturní akci, aby se od­stranilo zpoždění a nerovnosti, je třeba

pozorovat úspěchy a neúspěchy, s nimižse tyto zkušenosti setkávají v kulturnímrozvoji v různých prostředích, a zkoumatpodmínky růstu nebo zlepšení jejich vli­vu. Domníváme se, že tato kritická ana­lýza skutečně otevírá velmi plodnou cestupro sociologii kulturního vývoje v našemtypu masové společnosti. Všeobecné ana­lýzy kulturní standardizace v industriál­ní společnosti, formální výzkumy obtížív procesu kolektivní komunikace, neboi empirické studie veřejnosti omezené kul­turními rozdíly mezi sociálními prostře­

dími, by nabyly nové dimenze, kdyby šlyruku v ruce s prognosticky zaměřeným

výzkumem eventuálních hranic vývojev pravděpodobných možnostech dané dobya fungovaly jako explicitní kritéría zlep­šení.

Podrobili jsme tento text diskusi, jíž sezúčastnili C. Bazin, dokumentátorka C. Guin­chatová, N. Samuel ze sekce Výzkumu volné­ho času a lidové kultury při Centre d'Etude~

Sociologiques, psycholog Y. Bernard a eko­nom Sekce kooperativního výzkumu progra­mu C.N.R.S. o volném čase G. Bensai.a. Dě­

kuji jim za jejich kritiku a podněty.

V říjnu 1965.

Une tdée neuve: Za démocratle, ěd. du Seui!, 1961.53 V aglomeraci Annecy každý druhý přednosta

domácnosti (55 % v r. 1957) je členem některéasociace (kromě·členství v odborech a politickýchstranách). Asociace, v jejichž programech převládá

umělecká nebo intelektuální činnost, získaly 5 SOOčlenů z celkového počtu 31 000 ve všech asociacích(261).