Julius Enders: sborník vzpomínek a statí

Ju l i u s End e r sSborník vzpomínek a statí

Julius Enders

RAHA 10P 20

Sborník vzpomínek a statí

Na frontispisu použita podobizna PhDr. Julia Enderse od malíře Lumíra Šindeláře.

© 20 0.Česká společnost rukopisná, 1

ISBN 978-80-XXXX XX X- -

Úvodem

Publikací tohoto sborníku vzpomínek a statí bychom rádi vzdali hold filologovi, znalci, milovníkua velkému obránci Rukopisů královédvorského a zelenohorského, ale především vzácnému člověkuPhDr. Juliu Endersovi, od jehož odchodu uplynulo již pět let. Přes obtížnou a nepříznivou dobu, vekteré Enders prožil většinu svého plodného života, se mu podařilo zanechat dílo, které významněpřispívá do kulturní pokladnice českého národa. Škoda jen, že na jeho úplné zhodnocení si budememuset ještě nějakou dobu počkat.

Věříme, že díky tomuto sborníku zpřístupníme osobnost a dílo PhDr. Julia Enderse našíodborné i laické veřejnosti a podnítíme tak studium díla, které po sobě zanechal.

AUTOŘI

V příspěvcích sborníku jsou zachyceny jak jednotlivé oblasti, jimž se Enders věnoval(filologická a estetická problematika Rukopisů královédvorského, zelenohorského i dalších staro-českých památek, překlady antické poezie), tak i osobní vzpomínky a imprese jeho přátel. Ukáz-ky z Endersových dopisů a jeho poezie nám umožňují alespoň trochu nahlédnout do duševního aduchovního světa tohoto výjimečného muže.

Praha, leden 2010

PhDr. Julius Enders – život a díloKAREL NESMĚRÁK

Životní osudy PhDr. Julia Enderse dosud přiblížilo, kromě otištěnéhov , několik drobných článků z pera Jiřího Urbana neboJiřího Šíla . Tento životopisný nástin si nečiní nároky být vyčerpávající, má jen při-pomenout Endersovy pohnuté životní osudy, z nichž vzešlo jeho monumentálnídílo, a podat pokud možno ucelenou bibliografii jeho prací.

Julius Enders se narodil 13. dubna 1920 v Čáslavi jako jediný potomek právníka aučitelky. Sám svoje rodiče charakterizoval jako vlastence. Po přestěhování do Pískuzačal navštěvovat tamní klasické gymnázium, na němž maturoval v roce 1938.V témž roce začíná studium klasické řecké a latinské filologie na Filosofické fakultěUniversity Karlovy v Praze. Po uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939odchází jako učitel německého jazyka na píseckou učňovskou školu, čímž se vyhnetotálnímu nasazení do Říše. Po osvobození v roce 1945 se vrací na znovu otevřenouUniverzitu Karlovu, kde studium roku 1948 úspěšně dokončuje disertací

a získáním doktorského titulu. Vzhledem k nastá-vajícím politickým změnám, nemůže vykonávat vědeckou práci v oboru a jako„kádrově nevhodná osoba“ střídá různá učitelská místa na základních a středníchškolách na Bruntálsku. Ve volných chvílích se věnuje překladům ze staré řečtiny(sedm Aischylových tragédií, Pindarova díla) pro Československou akademii věd,ale pro „naprostou neznalost marxismu“ autora nebyly překlady nakonec publiko-vány. V roce 1951 vstupuje do římskokatolické církve a o rok později uzavírá sňateks Marií Netopilovou. Téhož roku je přeložen na Jesenicko, kde je v listopadu 1952

medailonkuJazykovědném rozboru Rukopisů

Boží vůle aindividualismus v Aischylově tragedii

1 2

3

Životopisný nástin

1

2

3

Enders J.:Praha, Neklan 1993.

-un- [Urban, J]: PhDr. J. Enders pětasedmdesátníkem. Praha, Nekan1995, str. 141–142. Urban, J.: Naši osmdesátníci. Praha, Neklan 2000,str. 136–137.Šíl, J.: Za Juliem Endersem (1920–2005). 3. řada,č. 10 (30.12. 2005), str. 12–13. Šíl, J.: Nekonvenční jazykovědec Julius Enders aneb „Důkazy z mlčenínic neplatí“. roč. 32 (2006), č. 2, str. 26–28.

Jazykov Rukopisu královédvorského, zelenohorského a dalších staro xtědný rozbor ů s nimispojovaných.

Almanach rukopisné obrany III.Almanach rukopisné obrany V.

Dvůr Králové. Vlastivědné čtení o našem městě i jeho okolí,

Vlastivědné listy,

českých te

zatčen a obviněn podle §85 Trestního zákona 86/1950 Sb. ze sabotáže ve školství.Sabotáž „spočívala“ v tom, že Enders nepodával školní výklad dějin v souladus marxisticko-leninským světovým názorem. Proces, ve kterém byl Enders odsou-zen k sedmi letům odnětí svobody, je typickou zastrašovací akcí komunistické moci– byl široce rozebírán v místních novinách a soudního líčení se muselo zúčastnitpřes 300 učitelů z celého Jesenicka. Vězení Enders tráví nucenými pracemi na růz-ných místech (šachta Dvanáct, Leznice, Svatopluk, Bytíz, Jakubčice), kde se setkávás řadou intelektuálů, z nichž někteří se stali jeho dobrými přáteli (filologové Augus-tin Valentovič, Ladislav Arany, kněží Štefan Baláž a Jan Bárta, katoličtí filozofovéMečislav Razik, Alois Rozehnal, Josef Maslivec, spisovatelé Karel Pecka, EduardKirchberger, Zdeněk Rotrekl). V dubnu 1956 je Enders podmíněně propuštěn nasvobodu, ale situace obou manželů je velmi tíživá, protože součástí rozsudku bylai konfiskace majetku a povinnost uhra-zení soudních výloh. Navíc je mu povolenopracovat pouze v dělnických profesích; řadu let tedy pracuje jako pomocný dělník narůzných místech. Počátkem šedesátých let získává práci v administrativě bruntál-ského oděvního družstva, kde pracuje až do odchodu do důchodu v roce 1980. Vevolném čase se kromě filologie věnuje i šachům, kde dosahuje dobrých výsledkůi v celostátních soutěžích. Julius Enders zemřel 18. ledna 2005 v Malé Morávce, kdebyl i pohřben.

O genezi svého styku s problematikou Rukopisů napsal Dr. Enders vzpomínkovou práci S RKZ se setkal už v době svých gymnaziálních studií, kdy sekromě běžného výkladu ve výuce seznámil i s Marešovou knihou

. Problematice Rukopisů se ale začal hlouběji věnovat až v druhé poloviněšedesátých let, kdy jej zaujaly Ivanovovy články v Sám seseznámil s „obráncem“ Jaroslavem Šonkou (podle Endersova líčení tak, že chtělobtelefonovávat všechny Šonky v pražském telefonním seznamu, naštěstí se hnedna poprvé „trefil“), a získal tak kontakty na další rukopisníky (většinou členy potla-čené České společnosti rukopisné): arla a aroslava a eňka

la ubora a iřího e a rantiška a řetislavaa. V roce 1970 tak vzniká první Endersova práce

, jíž započala dlouhá řada jeho precizních filologických a estetickýchprací věnovaných RKZ i dalším sporným památkám. Enders došel k poznání, žeRukopisy jsou pravé středověké básně, lépe řečeno písně, zachovalé zbytky orálnípoezie, se silnými vlivy nářečí – tím se vysvětlují „odchylky“ od ostatní staročeskéliteratury; neboli: „Jazyk RKZ se liší od pravých staročeských památek, pokud jeznáme. Rukopisy se od evangeliářů, žaltářů, kronik, umělé prózy a poezie lišit musí.“Publikační možnosti rukopisné obrany byly v té době však nulové (touto tématu sevíce věnuje stať Jiřího Urbana na jiném místě tohoto sborníku), a tak se Endersova

-

K Urban , J Vopravil , ZdZachysta , L Skokánk , J Rieg r , F Adámk , B Bara-šík

Oni a já .Marnost bojů proti

RukopisůmLiterárních novinách.

Evangelium sv. Jana, pravá památkastč. písemnictví

4

6 KAREL NESMĚRÁK

4 Enders J.: 1998.Oni a já (můj podíl na boji o pravdu Rukopisů). Strojopis

PhDr. JULIUS ENDERS – ŽIVOT A DÍLO 7

Julius Enders krátce po získání doktorátu

… a po návratu z „ “nápravného zařízení

8 KAREL NESMĚRÁK

Šťastný Enders v době kdy se začal zabývat RKZ

Ve společnosti Prof. Z. F. Daneše na olomoucké akciČeské společnosti rukopisné v roce 2000

díla šířila ve formě samizdatů v nevelké obci rukopisných obránců. Změna publi-kačních možností nastala až po roce 1989, kdy po řadě odmítnutí ze zavedenýchnakladatelství založil Jiří Urban vlastní nakladatelství Neklan, které vydalo oběhlavní Endersovy práce a Řada Ender-sových prací vyšla v a vePodařilo se uspořádat i řadu přednášek v Praze, Olomouci, Opavě, Krnově a dalšíchmístech. Přes veškerou snahu se k Endersovým pracím žádná jazykovědná kritikanedostavila, odpůrci se na polemiku s Enderovými závěry nezmohli a omezilina výtky typu zda lze celou Endersem uváděnou literaturu vůbec zvládnout nebo naEndersovy jazykovědné objevy odpovídali námitkami paleografickými. Sám Endersshrnuje:

Na opravdu zodpovědné hodnocení díla PhDr. Julia Enderse si tedy budememuset ještě nějakou dobu počkat, o hodnotě jeho života nelze pochybovat, zcelanaplňuje Cicerovo

fi

samizdaty ve ě a publikacev tisku se dočkala až po mnoha letech od svého vzniku. Pokud nebyly tyto prácepozděj řípadě je za bibliografic odka-zující na soupisu odpovídající tištěnému vydání), jsou většinou v elektronicképodobě k dispozici na webové stránce http://kix.fsv.cvut.cz/rkz nebo v ArchivuČeské společnosti rukopisné. Některé drobnější práce vzniklé před rokem 1981vplynuly do jedné ze dvou Endersových principiálních prací

Jazykovědný rozbor RKZ Estetický rozbor RKZ.Almanachu rukopisné obrany Zprávách České společnosti rukopisné.

Non nobis nati sumus ortusque nostri, partem patria vindicat, partem amici.

Následující Endersova bibliogra e zachycuje všechny jeho práce známé jak v ruko-pise, tak tištěné. Vzhledem k podmínkám, ve kterých Endersovy práce vznikaly, bylařada jeho prací po léta šířena jen jako strojopisné podob

i vydány tiskem (v tom p kým údajem zna

[41] a [42]. Rukopisy

Přehled mých snah a jejich výsledků nevyznívá – aspoň na první pohled – příliš optimisticky.Důvodů, proč se naši odpůrci do diskuse tak málo zapojují, je několik. Tím hlavním jenepochybně obava jak z autority zástupců druhé strany, tak i z možného označení za zpáteč-níky, fašisty nebo extrémisty, vždy podle toho, jaká móda panuje v novinářské hantýrce. Je tuvšak i nezájem o hodnoty, za které bojujeme, upřednostňování potřeb hrubě hmotných; neschop-nost účinné oponentury, zaviněná nízkou úrovní školství a vzdělávání vůbec za poslední léta.Byly tu uváděny také jiné příčiny, proč ta neb ona schůzka, polemika o tom nebo onomnemohou být dále rozvinuty: nedostatek času, lidí, ba i peněz. Přesto nebudeme skládat rucev klín ani v budoucnu. Sílí nás pravda, důkazy, jichž bylo tolik sneseno a jichž bude ještěpřibývat.

Bibliografie Julia Enderse

čkačíslo

►


prací vzniklých po roce 1989 jsou v bibliogra i uvedeny pouze pokud nebyly dosudtištěny.

[ ]

[2][3] –

[4]

[5]

[6] .– Strojopis 1971,

[7] Strojopis 1971,[8]

Strojopis 1971,[9] Strojopis 1971,

[10] .– [[ ] ] Strojopis 1972,

[11]

fiNěkteré Endersovy práce publikované tiskem jsou rovněž zachyceny

v databázích Historického ústavu Akademie věd ČR nebo Ústavu pro českouliteraturu Akademie věd ČR .

1 Aischylos:Překlad Julius Enders. Dostupné na:

http://www.salon.webz.czRec.: Stiebitz, F.: Dr. Julius Enders: Překlad čtyř Aischylových dramat.

roč. 60 (1951), č. 5 (září-říjen), str. 141–142.

Enders, J.: Strojopis 1970, 40 str.Enders J.: Po stopách pravdy a podvodu.

Strojopis 1970, 3 str.Enders J.: Strojopis 1970, 16 str.

Enders J.: Strojopis1971, 26 str.Enders J.: Jazykovědná problematika RKZRKZ dnešní stav poznání, 68 str.Enders J.: 19 str.Enders J.:

13 str.Enders J.:27 str.

Enders J.: Jazykovědná problematika RKZRKZ dnešní stav poznání, Přepracovaná a rozšířená verzepráce 6 . 96 str.Enders J.: Strojopis 1972, 16 str.

5

6

▪ 1949–1952

▪ 1970

▪ 1971

▪ 1972

Agamemnon. Oběť na hrobě. Peršané. Prosebnice. Upoutaný Prometheus.Usmířené Lítice. Sedm proti Thébám.

Věst-ník České akademie věd a umění

Evangelium sv. Jana, pravá památka stč. písemnictví.L. Matoušek K. Třeska: Praha 1939.

Několik poznámek k filologické části publikace.Evangelium sv. Jana a Čtenie zimnieho času.

Přízvuk a rytmus v ukopise rálovédvorském a elenohorském.

K stati Miroslava Komárka SborníkČSAV 1969.

Jazykový rozbor Písně pod Vyšehradem.K Hankově (?) interpolaci Legendy o sv. Prokopu z Rukopisu radeckého.

Milostná píseň krále Václava opora starobylosti Rukopisů.

K stati Miroslava Komárka SborníkČSAV 1969.

Filologický rozbor glos Mater Verborum.

R k z

h

–

10 KAREL NESMĚRÁK

5

6

Bibliografická databáze Historického ústavu AV ČR

Bibliografie české literární vědy od roku 1961

(dostupná na: http://biblio.hiu.cas.cz/) zachycujepráce [35–37], [41–44], [49–51], [63–67].

(dostupná na: http://isis.ucl.cas.cz/) zachycuje práce[35–37], [38], [41–44], [49–51], [56], [63–67], [72].

[12]

[13][

[10]]

[14][15]

[16]

[17]

[18]

[19][20][21]

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

Enders J.:Strojopis 1972, 26 str.Enders J.:

Jazyk Rukopisů ve světle dnešní lingvistiky. Tj. na recenzi práce, která měla být pod tímto názvem publikována ve Sborníku Národního

muzea v Praze. Strojopis 1972, 11 str.

Enders J.: Strojopis 1973, 12 str.Enders J.: Strojopis1973, 5 str.Enders J.:

Strojopis 1973, 26 str.Enders J.:

Strojopis 1973, 5 str.Enders J.: Strojopis 1973,11 str.

Enders J.: Strojopis 1974, 3 str.Enders J.: Strojopis 1974, 5 str.Enders J.:Strojopis 1974, 8 str.

Enders J.: Strojopis,1975, 9. str.Enders J.: Stro-jopis 1975, 7 str.Enders J.: Strojopis1975, 9 str.

Enders J.:Strojopis 1976, 12 str.Enders J.: Záhada Ossiana v Rukopisech královédvor-ském a zelenohorském. Strojopis 1976, 18 str.

Příspěvek ke skladební technice Rukopisu královédvorského a zelenohorského.

Odpověď na lektorskou zprávu Prof. Dr. Frant. Cuřína, DrSc., o práciDr. Enderse

Nad Bednářovým přebásněním RZK.Nový výklad některých sporných míst z Písně pod Vyšehradem.

Úvod do lingvistického poznání Rukopisu zelenohorského a královédvorskéhoa některých textů k nim přidružených.

Iktus v desetislabičných verších RZK. Dodatek k úvaze o přízvuku a rytmuv RZK.

Libušino proroctví – pokus o rehabilitaci textu i jeho nálezce.

Nadpisy „kapitul“ – nehomogenní část RK.K výkladu červených značek v Zelenohorském rukopise.Rasury a závažnější opravy v Královédvorském rukopisu po jazykové stránce.

Skutečné a domnělé písařské chyby v RKZ. Příspěvek k textologii.

Jeden neprávem zapomenutý pramen ke zjištění genese českých žaltářů.

Některé nové výtěžky z „proužků“ Rukopisu královédvorského.

Textologický, lingvistický a částečně stylistický rozbor Paměti přibyslavské.

Nad knihou J. DolanskéhoAcademia, Praha 1975.

▪ 1973

▪ 1974

▪ 1975

▪ 1976


▪ 1979

▪ 1981

▪ 1985

▪ 1988

▪ 1991

▪ 1992

[27][ ]

[2 ] Strojopis 1981

[29][41]

[30] Strojop

[31]

[3 ]

[33][42]

[34]

[35]1991 ISBN 80-900884-0-6

[36]ISBN 80-900884-1-4.

[37]ISBN 80-900884-1-4.

[ ] M o ranti are

[39][40]

Enders J.: Majestátu Šternberků Strojopis,1979, 4 str. 45

8 Enders J.: , 19 str.

Enders J.: Strojopis1981, 704 s.Enders J.: is 1981.

Enders J.: Strojopis1985, 15 str.

2 Enders J.:Strojopis 1981, 3 str.

Enders J.:Strojopis 1988, 485 s.

Enders J.: Strojopis 1988.

Editor Julius Enders. Praha, Neklan , 80 str. .Enders J.: Poznámky ke sborníku RKZ – Dnešní stav poznání.

Praha, Neklan 1991, str. 10–17.Rec. Otruba, M.: Pravé kontra nepravé Rukopisy – a co dál. ,

roč. 3 (1992), č. 33 (20.–26.8.1992), str. 4.Martínková, Z.: Způsobí almanach bezesné noci?roč. 5 (1994), č. 65 (18.3.1994), příloha, str. 1.

Enders J.: Rukopisy ve světle moderní jazykovědy.Praha, Neklan 1991, str. 26–49.

38 Enders, J.: edail n F ška Mareše. In: M š, F.:-

Praha, Neklan 1992, str. 7–9. ISBN 80-900884-2-2.Enders J.: Strojopis 1992, 37 str.Enders J.: Strojopis 1992, 32 str.

Několik poznámek k z roku 1661.

Shrnutí zykovědného rozboru RKZ

Jazykovědný rozbor RK, RZ a dalších stč. textů s nimi spojovaných.

Ke Královu posudku rytmiky RZK.

Staročeská Alexandreis, její nesměrné verše a poměr k RZ a RK.

Poznámky k Zamfirescovu a částečně i Přikrylovu čtení nápisu na slovanskénádobce, nalezené dne 14. června 1932 na Špitálkách.

Rukopis Zelenohorský a Královédvorský, vznik, styl a básnická hodnota stč.orální poesie.

Shrnutí estetického rozboru RZK.

z . ůležitějšími poznámkami řené

Almanach ruko-pisné obrany 1991.

Literární noviny

Moravskoslezský den,

Almanach rukopisné obrany1991.

Život – tvůrčí síla. Přednáška,kterou proslovil při své instalaci za rektora české university Karlovy-Ferdinandovy 15. listopadu 1913.

Jan Gebauer a Rukopisy.Pohanství a křesťanství Slovanů, zvláště českých.

►

►

►

Ja .

Rukopis elenohorský a královédvorský Kritické, nejd opatvydání.

12 KAREL NESMĚRÁK

▪ 1993

▪ 1994

▪ 1995

[41][ ]

388 . ISBN 80-900884-6-5Rec.: Slomek, J.: Kniha, kterou bych si nekoupil 13 1993

Tarnovský, M.: Nová bitva rukopisné války 3 1993 ,. 24.

[42][ ]

406 ISBN 80-900884-7-3Rec.: Slomek, J.: Kniha, kterou bych si nekoupil 13 993 .

[43]ISBN 80-900884-8-1

[44] NeklanISBN 80-900884-8-1

[45]Neklan ISBN 80-900884-8-1

[ ][ ][ ]

[49]Neklan ISBN 80-900884-9-X.

[50]] Neklan 35 56 ISBN

80-900884-9-X.[51]

Neklan 61 68 ISBN 80-900884-9-X.[52] Enders, J.:

Enders J.:Zkráceně citováno jako

Praha, Neklan 1993, str .. ( ).

. , roč. ( )

Martínková, Z.: Způsobí almanach bezesné noci?roč. 5 (1994), č. 65 (18.3.1994), příloha, str. 1.

Enders J.:Zkráceně citováno jako Praha, Neklan 1993,

str. .. (1 )

-J.Mz.-[Mezník, J.]: roč. 92 (1994), č. 2,str. 355–356.Martínková, Z.: Způsobí almanach bezesné noci?roč. 5 (1994), č. 65 (18.3.1994), příloha, str. 1.

Enders J.: Rukopisy a Český jazykový atlas. Praha,Neklan 1993, str. 27–45. .Enders J.: Píseň vyšehradská. Praha, 1993,str. 46–52. .Enders J.: Několik poznámek k Majestátu Šternberků z roku 1661.

Praha, 1993, str. 65–69. .

46 Enders J.: Protokolům o zkoumání RKZ. Strojopis 1994, 15 str.47 Enders J.: Strojopis 1994, 13 str.48 Enders J.: Strojopis 1994.

Enders J.: Pavel Josef Šafařík a Rukopisy. Praha,1995, str. 2–12.

Šafařík, P. J., Palacký, F.: Älteste Denkmäler po 155 letech. [Přeložil JuliusEnders. Praha, 1995, str. – .

Enders J.: Z činnosti České společnosti rukopisné.Praha, 1995, str. – .

Strojopis 1995.

Jazykov Rukopisu královédvorského, zelenohorského a dalšíchstaro xt

KnihomolLabyrint

Rukopis zelenohorský a královédvorský znik, styl a básnická hodnota staro-í poesie

Knihomol

Almanach rukopisné obrany II.

Almanachrukopisné obrany II.

Almanach rukopisné obrany I I.

Almanach rukopisné obrany I I.

Almanach rukopisné obranyI I.

ědný rozborů s nimi spojovaných. Jazykovědný rozbor.


. V. Estetický rozbor.

Český časopis historický,


Almanach rukopisné obrany II.

Poznámky kOddělování slov a řádků v RZ a v RK.Několik poznámek k paleografiké stránce MPKV.

I

I

INěkolik poznámek k písni o Beneši Heřmanově z RK.

českých te

české oráln

č. 5,str


▪ 1996

▪ 1997

▪ 1998

▪

▪ 2000

[53] Strojopis[ ]

[ ]

[56]Neklan ISBN 80-901987-3-2.

[57] Enders J.: Co by měla veřejnost vědět o RKZ 2 1997 , č. 9,září 1997, str. 7.

[ ][ ]

[60] [ ] 104 SBN80-901987-7-5

[61] Strojopis

[62]

[63] Neklan

[64]Neklan

[65]Neklan

[66] Neklan

[67]Neklan

[ ]

[ ]

Enders, J.: – 1996.54 Enders, J. Skokánek L: Strojopis 1996,

23 str.55 Enders, J.: Strojopis 1996.

Enders J.: RKZ a trocha dnešní onomastiky.Praha, 1997, str. 2–10.

. , roč. ( )

58 Enders, J.: i, î j Strojopis 1997, 19 str.59 Enders, J.:

Strojopis 1997, 3 str.

Just, V. pseudonym J. Enderse : Praha, Neklan 1998, str. I

Enders, J.: 1998, 11 str.

Enders, J.: Strojopis 1999, 7 str.

Enders J.: Šafařík – Šlosar. Praha, 2000,str. 2–21. ISBN 80-902759-0-7.Enders J.: Co lze vytěžit pro Rukopisy ze Staročeského slovníku.

Praha, 2000, str. 22–57. ISBN 80-902759-0-7.Enders J.: Co může zajímat přátele RKZ v

Praha, 2000, str. 64–79. ISBN 80-902759-0-7.Enders J.: Palacký a RKZ. Praha, 2000,str. 90–102. ISBN 80-902759-0-7.Enders J.: T. G. Masaryk a Rukopisy. Praha,

2000, str. 117–128. ISBN 80-902759-0-7.68 Enders, J.:

Tvoření nejstarších českých osobních jmen. Strojopis 2000, 5 str.69 Enders, J.: Strojopis 2000, 22 str.

RKZ zachované zbytky staro tní poezie

Almanach rukopisné obrany .

Svobodné noviny

Skřivan


Almanachrukopisné obrany .

Almanachrukopisné obrany .



české ús .Zlomek nejstaršího českého evangeliáře.

Překlad RKZ do současné češtiny.

IV

Hlásky a v našich textech.K diskusi o RKZ, která probíhala při posledních veřejných přednáškách ČSR.

.

Oni a já (můj podíl na boji o pravdu Rukopisů).

RKZ a Český jazykový atlas 3.

V

VČeském jazykovém atlasu II.

VV

V

Jedna z nových onomastických studií a RKZ. Recenze knihy J. Pleskalové

Julius Zeyer a RKZ.

1999

14 KAREL NESMĚRÁK

▪ 2002

▪ 2003

▪ 2004

[70]

[ ]

[]

[ ][ ]

[ ]

[ ]

[ ] Miroslava Kom

Enders, J.: O dvojím mylném názoru na RKZ.řada VI, č. 1 (1. června 2002), str. 5–11. ISSN 1213-9033.

71 Enders, J.: „Východní“ původ Rukopisu královédvorského. Nový důkaz prokaždého. řada VI, č. 4 (1. prosince 2003),str. 81–86. ISSN 1213-9033.

[72] Brandl, V.: Život Josefa Dobrovského. Latinské a německé pasáže přeložilJulius Enders . 2., upravené vyd. Praha, Neklan 2003, 254 str. ISBN80-902759-1-5.

73 Enders, J.: Strojopis 2003, 3 str.74 Enders, J.: ČČH. Strojopis 2003, 3 str.

75 Enders, J.: Pokus o lokalizaci děje písně Záboj.řada VI, č. 5 (1. června 2004), str. 121–126. ISSN 1213-9033.

76 Enders, J.: Dodatek k textologii RKZ. řada VI,č. 6 (1. prosince 2004), str. 137–143. ISSN 1213-9033.

77 Enders, J.: Recenze práce árka

řada VI, č. 6 (1. pro-since 2004), str. 155–157. ISSN 1213-9033.

Zprávy České společnosti rukopisné,


Sasík, ložíce, zbožíce, (a vlastice) v RK.Odpověď šifře J.Mz. (Mezník?) v



Zprávy České společnosti rukopisné,č -

K některým aktuálním otázkámtranskripce RKZ. (In: Jan Gebauer. Sborník ke 150. výro í narození. Praha, Karolinum 1991, str. 103–107.)


Josef Mánes – Záboj

Moje svědectví o Juliu EndersoviJIŘÍ URBAN

Endersovo monumentální dílo o Rukopisech je obdivuhodné nejen svým obsahem,ale i podmínkami, za jakých vznikalo a jak bylo přijímáno okolním světem. Tomubudou věnovány následující řádky. Nemohu se zde zabývat vnitřním obsahem En-dersových spisů, neboť to je problematika nadmíru obsáhlá, kterou v plné šířimusejí jednou obstarat jazykovědci. Mohu jen konstatovat, že objemem informací,které o Rukopisech Enders vskutku systémově zpracoval, je obráncem nejplod-nějším, s nímž lze srovnávat jen rukopisné dílo Františka Mareše. Stranou ponechá-vám vlastní dílo básnické a překlady Aischylových tragedií; tomu je věnována pozor-nost na jiném místě tohoto sborníku.

Čerpám hlavně z vlastní korespondence, kterou jsem s Endersem vedl od roku1975 a přirozeně i z osobních kontaktů za mých zájezdů do Malé Morávky a dalšíchsetkání na akcích České společnosti rukopisné. Významným pramenem mýchinformací byla též Endersova korespondence s mým otcem Ing. Karlem Urbanem as panem Jaroslavem Vopravilem a některými dalšími aktéry rukopisného dění.

Enders mnohokrát a za různých okolností projevil názor, že na posouzeníautenticity našich Rukopisů jazykověda bohatě stačí a považoval tak trochu jakodegradaci svého oboru, že se věda k řešení tohoto problému uchyluje ke „zkumav-kám, vodičkám a lampičkám“.

Nicméně osudy Endersova rukopisného bádání zde budou podány na pozadíaktivit spisovatele Ivanovova, jimiž Endersovo vystoupení bylo poznamenáno as nimiž ve všech směrech velmi silně kontrastuje. Nejde samozřejmě o vědní discip-linu, ale o serioznost a kontrolovatelnost dosažených výsledků, materiální podmín-ky tvoření, podporu mocných a hlavně publikační možnosti.

Šedesátá léta minulého století přinesla intelektuální osvěžení po letech padesátých.Skloňují se hodně slova jako a tisknou se věci, které by dřívesotva mohly spatřit světlo světa. Blíží se stopadesáté výročí nálezu RK a RZ. Dalo setudíž čekat, že se o kus svobody projevu přihlásí i dlouho umlčovaní obránci Rukopisů.

Politické klima 60. let ▪ Svoboda pro některé ▪ Přípravyoslav 150. výročí nálezu RK

diskuse, svoboda, tolerance

-

Ale brzy se ukazuje, že pro svobodné projevy o Rukopisech platí zvláštnípravidla. Článek o bráně přes Vltavu Karla Urbana nemohl být otištěn , ani odpo-věď na pomlouvačný článek Josefa Kočího , kde autorostouzel Vrzalíka a Mareše. Zvláštní konec stihl snahu Břetislava Barašíka o inicio-vání průzkumu Rukopisů exaktními metodami. Obrátil se na chemika Jirkovskéhoz Báňské školy v Ostravě a jeho prostřednictvím byl pak problém chemickéhozkoumání Rukopisů předložen Československé společnosti chemické při ČSAV.Nadějné vyhlídky rozptýlila odpověď, datovaná 4. února 1966:

Dr. Kočím aDr. Otrubou (z Historického ústavu ČSAV a Ústavu pro českou literaturuČSAV), podle nichž otázka pravosti rukopisů je jednoznačně vysvětlena a podledalších novodobých výsledků jazykovědného a sociologického zkoumání seskutečně jedná o falsa (důraz –ju–).

1

Čeští fašisté a obrana RK

Vážený pane,

jak jsem Vám již při minulé návštěvě sdělil, zajímal se ještě dodatečně předseda kolegiaakademik Brdička o možnost obnovení studia chemické stránky Rukopisů. Dal se předběžněinformovat příslušnými ústavy ČSAV o dnešním stavu otázky Rukopisů. Ten vyzněl podlezápisu jednání v tomto smyslu:

„Čs. společnost chemická při ČSAV se na popud ostravské odbočky obrátila před časem nakolegium s otázkou nového chemického přešetření pravosti Rukopisu Královédvorského aZelenohorského. Doc. Koryta informoval kolegium o svých jednáních s

Celá záležitost bude veřejnosti předložena v příštímroce ve sborníku, který vydá ČSAV u příležitosti 150. výročí objevu RukopisuKrálovédvorského.“

Není tedy naděje na získání prostředků k obnovení chemického studia pravostiRukopisů.

Prosím, dejte mi laskavě vědět, zda Vám mám Vámi předaný materiál poslat poštou, čizda se pro něj někdy zastavíte.

Se srdečným pozdravem oddaný

Prof. DrSc. F. Čůtapředseda

2

18 JIŘÍ URBAN

1

2Článek byl otištěn až v roce 1993 v , Neklan str. 72–84.

, J. .( ) ří, str. 6– .

Almanach rukopisné obrany II.D t

uějiny a sou

Praha 1993,Ko : lovédvorského a zelenohorského9 1967 , 13

čí Čeští fašisté a obrana Rukopisu kráč. 9, zá

časnos

Otrubovo odmítnutí hmotného zkoumání na půdě ČSAV nebránilo tomu, abybyl dán souhlas s jinak aranžovaným zkoumáním, které potvrdilo o�ciální nazíráníspolečenských věd a které zprostředkoval prominentní publicista Ivanov. V úvoduke sborníku ČSAVOtruba jako jeho redaktor píše:

Již v dubnu 1967 začíná v Literárních novinách vycházet seriálspisovatele Miroslava Ivanova rozvržený na dvanáct pokračování a Rukopisy sezačínají zkoumat v Kriminalistickém ústavu za jeho účasti – údajně chemicky.

Co nejvíce překvapilo obránce Rukopisů, kteří v té době ještě nevymřeli, bylobjektivizující tón spisovatele Ivanova. Ač dříve hlásáno, že rukopisný spor je dávnovyřešen a uzavřen a obráncům nasazována psí hlava, nyní byl najednou spor neroz-hodnut a dokonce se začalo připouštět, že chemické zkoušky, které provedliprofesoři Bělohoubek a Šafařík v 19. století, svědčily pro pravost , ačkoliv až dosudoficiální věda tvrdila pravý opak, anebo to, že zkoušky neprokázaly padělanost. Všaktaké Ivanov už věděl, jak to „vysvětlí“. Svou představu o „vzniku“ některých

3

4

Metody chemického a fyzikálního zkoumání stáří a původu rukopisných dokumentů pokročily od dob posledních zkoušek RKZ natolik, že rekapitulace dřívějších závěrů může naotázku, co víme dnes o pravosti RKZ, odpovědět jen nepodstatně; bylo tedy v tomto případěnutné podrobit Rukopisy novému zkoumání. Z podnětu ředitelství Knihovny Národníhomuzea se ujal tohoto úkolu kolektiv pracovníků Kriminalistického ústavu Federální kriminalistické ústředny v Praze vedený ing. D. Srncem. Závěry těchto výzkumů a jejich vyhodno-cení budou publikovány stejnou formou jako přítomný soubor studií a budou tedy tvořit s tímtosborníkem dvojdílný celek.

Tajemství RKZ

-

-

5

MOJE SVĚDECTVÍ O JULIU ENDERSOVI 19

3

4 3

Rukopisy královédvorský a zelenohorský – Dnešní stav poznání.sv. XIII/XIV (1968/1969).

Op. cit. , str. 41.V televizním pořadu , leden 1999 (přepis na: http://people.fsv.cvut.cz/~gagan/jag/-rukopisy/dokument/salon.htm) sděluje spisovatel Ivanov svoji motivaci takto: Mě na tom zaujalajedna věc, já se přiznám, proč jsem vlastně do toho šel. Masaryk v roce 1886–1887, když to zkoumal,tak dík kolektivu, který shromáždil, byl tam jazykovědec Gebauer, historik Goll a další, estetik Hostinský, dokázali, že jsou Rukopisy falešné, ovšem jedna věda – chemie – vpadla Masarykovi jakobydo zad, poněvadž chemie prohlásila, že se Rukopisy chovají jako jiné středověké památky. A tím tokončilo, ten spor nebyl vlastně uzavřenej. A chemikové, a obhájci se stále tohoto chemického soududovolávali. … A ono se ukázalo, že to dělal falsátor tak, že se vzal starý pergamen, odstranil z něj texta ponechal pouze středověké iniciály. A teď k té středověké iniciále se musel trefit svým textem.Takže my dneska víme, jaké tam stály žalmy, původně latinské. My víme, že třeba tam, kde je iniciálaD, původně tam bylo latinské , a on se potřeboval dostat k písmenu D, takže potřeboval buďstlačit nebo natáhnout svůj verš – dvě věhlasné děvy – a dostal se k iniciále, kterou zapojil do svéhopodvrženého textu. Takže chemikové, když zkoumali iniciály, tak došli k pravdivému zjištění, že tyiniciály jsou středověké, a ony byly. To byl geniální podvod! To byl geniální nápad. Nikde na světěnemají tak geniální podvod jako my.“ Citované sdělení je klamné. Ivanov i jeho poradce Šonkaovšem věděli, že Bělohoubkovo datování nespočívalo na iniciálách, ale na stárnutí běžného inkou-stového písma. Ivanov zde chaoticky operuje s RK a RZ, kde se průzkumné metody i badatelé lišili.

Sborník Národního muzea, řada C –literární historie,

Salón český

Domine

5

„

-

památek měl již před započetím zkoumání a vyložil ji ministrům před odsouhla-sením průzkumu.

Mnozí starší obránci skládali ve vystoupení prominentního spisovatele velkénaděje a rádi posloužili radou v oblasti, kde disponovali bohatým fondem vědomostí ( Vrzalík, Střemcha). Julius Enders v té době ještě ke staré garděnepatřil. Ale zájem o Rukopisy ho se staršími obránci brzy velice sblížil. Nejdříve bylv kontaktu s rodinou JUDr. Jaroslava Šonky, jenž byl členem Ivanovova badatelského týmu.

Zpráva o mladém talentovaném jazykovědci se dostala do Ameriky. Tam seRukopisy zabýval Prof. Rutar, jenž se těšil možnostem svobodného publikování.V prvním dopise z listopadu 1969, kterým se počíná Endersova korespondences mým otcem Karlem Urbanem, se o tom píše „jsem od 1966 v písemném stykus Prof. S. Z. Rutarem. Občas mi zasílá xerokopie statí vyšlých v kraj é tiskuUSA, jež dle dohody s Rutarem rozesílám pražským zájemcům, mimo jinéDru Tichému do Musea a Dru Laiskemu na Strahov. Tentokrát připojil Prof. Rutarjednu kopii navíc, označenou Vaším jménem … Vaši adresu znám od Dra Ing. Za-chystala … Za své říjnové návštěvy v Praze mne seznámil s Vašimi názory …“.

V Endersově odpovědi pak stojí: „Jsem původně klasický filolog, ale mouzálibou byla jazykověda vůbec; do slavistiky a bohemistiky jsem se pustil až v pos-ledních letech a nemohu popřít, že to bylo hlavně zásluhou Ivanovových reportážío RKZ.“

V době, kdy Endersova badatelská činnost nad Rukopisy začínala, hlásila se k jejichobraně hrstka aktivistů. V Praze to byli členové bývalé České společnosti rukopisné,zrušené v 50. letech, kteří se občas scházeli v kavárně Slavii. Do tohoto kroužkudocházeli: Emilian Peřina, Jindřich Pazelt, Václav Režný, Lubor Skokánek, BohumilStřemcha, František Svátek, Karel Urban, Jaroslav Vopravil a někdy přijížděl zeZlína již slepý Jan Vrzalík. Poněkud stranou působí Dr. Vladimír Kopecký, jenžv roce 1969 úspěšně vydal knihu a zpracoval drobnější studiio MPKV, která se ovšem do tisku nedostala. V Brně neúnavně pracoval archeologFrantišek Adámek, v Ostravě Břetislav Barašík a v Mělníce Dr. Jiří Rieger. V NewYorku se Rukopisy zabýval již vzpomenutý Prof. Zdeněk Rutar a jemu nablízku

6

-Jan Bohumil

-

ansk m

Staří obránci a vztahy mezi nimi

Plno záhad kolem Hanky

20 JIŘÍ URBAN

6 č. 3 19. ledna 1972 : „V roce 1967 se nenašel chemik, který by se odvážil vyvrátit vědeckézkoušky z roku 1886–1887, hovořící pro pravost Rukopisů. Proto jsem po předběžném jednánípožádal v zimě 1967 tehdejšího ministra Ing. Karla Hofmanna (dnešního předsedu ÚR ČSROH),aby se Rukopisy znovu prozkoumaly právě po stránce chemické. Domníval jsem se, že socialistickávěda je na takové úrovni, že dnešní úkol zdolá. Vysvětlil jsem ministrovi podrobně celou záležitost(i svou hypotézu s malířem a Hankovým svatebním svědkem F. Hořčičkou) – a ministr souhlasil …“

Tvorba ( )

působil Ladislav Matoušek, bývalý člen ČSR, jenž občas uveřejnil něco z rukopisného dění v chicagském Ze Sao Paula se hlásí František Štěrba

.Silný plamen zájmu o Rukopisy vyšlehl ve Dvoře Králové, kde při Vlastivědném

kroužku byli zvlášť agilní chemik Dr. Zdeněk Zachystal a Jaroslav Maťátko, Roup,Viktor Ficek, Šíl a další. Významný vliv na tyto aktivisty měl pražský znalec ruko-pisné problematiky JUDr. Jaroslav Šonka, jenž se přátelil s některými členy bývaléRukopisné společnosti, zejména Jindřichem Pazeltem, ale ke starší obraně mělrezervovaný vztah a do ČSR nevstoupil. Již v lednu 1966 navštívil Národní muzeumspolečně s delegací ze Dvora Králové a byl tehdy považován za jejich mluvčího.V dubnu téhož roku pronesl ve Dvoře Králové přednášku -

, která měla velký úspěch. Na to byl Šonka ustanoven redaktoremsborníku, jehož vyjití bylo plánováno na jubilejní rok 1967 a pro nějž se počítalos příspěvky Františka Adámka, Karla Urbana, Lubora Skokánka, Jindřicha Pazelta,Havelky, Jiřího Riegera a Zdeňka Zachystala. Zájem o přispění projevil též MojmírOtruba, jenž byl v těsném kontaktu s vedením Vlastivědného kroužku a jako před-stavitel Akademie věd dohlížel na přípravu oslav 150. výročí nálezu RK. Plánovanézařazení Otrubova příspěvku do sborníku se příčilo Vrzalíkovi, jenž v dopiseZachystalovi vyčetl, že Otruba poškodil Bednářovo přebásnění RK z roku 1961,když na zásah Státní bezpečnosti nahradil Bednářovu předmluvu svým textem.

S některými z jmenovaných aktivistů Enders čile korespondoval a svýmipracemi jim působil neobyčejnou radost. Adámek se v jednom listě vyjádřil takto:„můj dojem z odborně vynikajících úvah autora … náleží k mým řídkým životnímpotěšením v této pohnuté době“.

Akce obránců v tehdejších podmínkách byly ovšem jakousi partyzánštinou protioficiálnímu nazírání a bylo tedy důležité postupovat uvážlivě, aby nebyla poškozenaspolečná věc. Názor na obrannou strategii nebyl bohužel jednotný. Velikou energiídisponoval ostravský Barašík, jemuž se tu a tam dařilo využít svoji stranickou pří-slušnost, ale některé způsoby jeho agitace nebyly shledány vhodnými a někdevznikla obava, že by věci Rukopisů mohl uškodit. Jeví se to např. z dopisu mého otceEndersovi z března 1971:

-Zpravodaji. Slovníčkem

Rukopisného boje

Vznik a vývoj sporu o Rukopis Královédvorský

7

8

Neštěstí je v tom, že Švehla je jedním z cílů, do nichž se pan Barašík strefuje svými písemnýmipodáními. Švehla je tím „otráven“, a co horšího – podle Barašíka posuzuje i ostatní obránce.V hovoru mezi čtyřma očima sdělil Dr. Švehla, že žádal několikrát Barašíka, aby muneposílal ty „plamenné manifesty“, nýbrž aby napsal krátký věcný článek na nějaké témas příslušným odborným aparátem, tj. s citacemi z literatury ap. – ten, že by snad bylo možno


7

8

Štěrba, F. C.: Sao Paulo (Brazílie)/Chicago,ů v Chicagu 1 .

Dopis Ing. Zachystala z 19. května 1970 v archivu autora.

Slovní upis obráncček Rukopisného boje. So ů a odpůrců RKZ.Sdružení 968čs. exulant

otisknout. Barašík však pokračuje v manifestech. Za těchto okolností tím naléhavěji je třebaseznámit Švehlu s některou z Vašich prací.

Na schůzce rukopisníků 14.10.1970 bylo znovu hovořeno o tom, jak zjednat publikačnímožnost pro Vaši práci. Sdělil jsem ubohé výsledky svých rešerší, tj. neoficiálního dotazu v pro-středí ministerstva kultury (o tom jsem se Vám již zmínil), jakož i novějšího oťukáníAkademie, před kterou jsem byl včas varován, neboť její lektoři by dílo obhajující RKZzamítli. Výsledek našeho pohovoru byl tento: není naděje, že by některé nakladatelstvív dnešní době přijalo do tisku brožuru, odpovídající aspoň zčásti na musejní ve kteréby stěžejní kapitolou byla Vaše práce, mimo ni pak např. stať archeologická (Adámek), staťpaleografická (Skokánek), event. i chemická (Zachystal), byť dosud vyšlé svazkyse chemickým zkoumáním nezabývaly, numismatická stať o „padělaných“ mincích Hanko-vých (Křížová) … Je však naděje, byť malá, že v některém odborném časopise by se obratnýmpropašováním mohla umístit Vaše práce. … O to hlavně jde. Obětavý a agilní Vopravil jez nás nejlepším znalcem nynějších poměrů v tisku. Je dosud členem Svazu novinářů, ač bývalčlenem redakce … Vopravil má za to, že určitá možnost proniknutí do

je … Slíbil, že provede intervenci u Dra Havla a Dra Heřmana (Ústav pročeskou literaturu), se kterými se zná. Kdyby tato možnost selhala, hodlá provést nátisk

Dr. Jiří Rieger z Mělníka vykazoval větší diplomatickou vyzrálost. Zde se zasjevily velice problematické některé málo podložené hypotézy, předkládané mnohdyjako fakta bez potřebné zdrženlivosti. V tom bylo také spatřováno nebezpečí, kteréby mohlo poškodit odbornu prestyž obránců úhrnem.

Enders se pro svou mimořádnou erudovanost a bezmeznou toleranci a důvě-řivost brzy stal jakýmsi spojovacím článkem mezi nedostatečně sjednocenýmiobránci.

Endersovy práce, kolující jen v opisech, byly s velkým uspokojením přijímányhrstkou obránců. Nastává problém, jak dosáhnout jejich publikování. Dr. Rieger senabízí, že by zařídil rozmnožení Endersovy práce rotaprintem na mělnické stavebníprůmyslovce. Ale toto řešení se nejeví jako vhodné. Práce je hodna knihtisku v záj-mu obrany i autora. Urban sděluje Endersovi výsledek porady rukopisníků:

Sborník,

Sborníku

Reportéra. Slova aslovesnosti

Švehlův odkaz ▪ Snahy o publikaci Endersových pracív tiskovinách Národního muzea

(ovšemjen morální) na Dra Švehlu … je sice odpůrcem pravosti RKZ, ale vždy se dušoval, že je prootevřenou diskusi a že obráncům nemá být v jejich projevech bráněno. Mínil-li vskutku to, coříkal – a což mu Vopravil hodlá připomenout – měl by to dotvrdit skutkem.

22 JIŘÍ URBAN

Mezitím vychází sborník Národního muzea , jehožredaktory jsou Dr. Otruba z Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV aDr. Švehla z Národního muzea. Jazyko

ko nejvhodnější sejevila Endersova recense Komárkovy jazykovědné stati. Po čase se situace poněkudupravuje. Místem, kde by mohlo být něco obranného otištěno nemůže být

ale Enders má dodat životopisná data a dokladykvalifikace. Jejich zaslání komentuje slovy: „Hlavní rigorosum jsem konal vedlesvých předmětů též z klasických dějin, ač jsem k tomu mnoho chuti neměl, protožejsem se více klonil k jazykozpytu; chtěl jsem mít v papírech něco ‚praktičtějšího‘,abych s tím mohl šermovat při žádosti o místo, protože klasická filologie byla jižtehdá na vymření “

Počátkem února 1971 zasílá další práci, nazvanou asděluje, že požadovaný text recenze Komárkova článku by mohl dodat počátkemdubna: „Octl jsem se teď v rozpoložení, kdy doslovně kradu čas, neboť kroměobvyklých závěrkových prací se ještě chystá výroční členská schůze, různé dílčíporady, zápisy z MDŽ, ‚volby‘ do družstevních orgánů, a to vše jde – arci jen admini-strativně – mýma rukama.“

I práce o přízvuku a rytmu je nadšeně přijata obeslanými rukopisníky. Urbank tomu poznamenává:

Slibný vývoj v Národním muzeu skýtající naděje na zveřejnění obranné statě jenáhle ohrožen. Dr. Švehla nebyl „prokádrován“ a hrozí mu odchod z Musea. Odzasvěcených se proslýchá, že má být přeložen do Stromovky, do novinářskéhooddělení. Celá misionářská činnost Vopravilova na půdě Muzea se nyní jeví v tros-kách.

RKZ – Dnešní stav poznání

Sborník, .

Přízvuk a rytmus v RKZ

Opět mne naplnil hřejivý pocit, že tu podáváte něco naprosto nového, co nemá obdoby v dosa-vadní literatuře o Rukopisech. Musela to být pro Vás ohromná dřina doložit některé svénázory a these průkazným materiálem, jaký vyplývá např. z počítání slabik, z počítánípřerývek, zejména pak z těch tabulek srovnávajících díla různých autorů … jaká nimravápráce musela předcházet! …A jako u dřívějších Vašich studií cením i zde Vaše věcnéstanovisko vůči autoritám, jimž oponujete – totiž vůči Královi a Jakobsonovi. Jasně jste projevilnesouhlas … Ale současně uznáváte i použitelnost některých obecných poznatků, k nimždospěli. I v tom se příznivě lišíte od toho simplicistního stavu mysli některých odpůrců-realistů,kteří své odpůrce šmahem vylučovali nejen z vědy, ale i z okruhu „slušných a vzdělaných lidí“.

vědná stať Miroslava Komárka, v něm obsa-žená, se nyní stává předmětem Endersovy pozornosti.

Rok 1971 začíná dosti nadějně. Zásluhou diplomatického úsilí Jaroslava Vopra-vila je získáno vyjádření Dr. Švehly, hlavního redaktora že se neprotivítomu, aby ve byl otištěn projev některého obránce. Ja

,

Sborníku NM,Sborníku

NM Časopis Národního muzea

.


Nicméně 13. dubna 1971, v den svých narozenin, odesílá Enders do Prahy svojipráci pro Muzejník s názvemJeden exemplář zaslal Enders také Miroslavu Komárkovi do Olomouce. A téměřsoučasně přichází zpráva, že zemřel Dr. Švehla jako ředitel Knihovny Národníhomuzea.

Mezitím ovšem Enders pracoval horečně dál: „Včera jsem pracoval doma naIgoru. Čerpat z něho po jazykové stránce je ovšem ošemetné, neboť řeč i styl jepřece jen jiný než u RKZ, ale jedno je jasné již nyní, že paralely, které odtud odpůrcinasbírali, je jen slovíčkaření.“ A počátkem července 1971 zasílá další samizdat

A to je opět velké překvapení pro přátele Rukopisů; KarelUrban Endersovi píše: „v dřívějších letech, zejména za trvání ČSR, přikláněli jsme sek mínění těch rukopisníků, kteří doporučovali, aby se obrana soustřeďovala jen naRKZ a nedala se vtahovat do diskusí o tzv. ‚krycí falsa‘ … Později jsem tento svůj ná-zor pozměnil. Ale teprve nynější Vaše práce ukázala, jak mylný byl můj někdejšínázor. … Vaše odhalení rozdílů v jazyku PV oproti RK a zčásti i RZ je čin průkop-nický.“

Koncem září 1971 stále ještě nepřichází žádné vyjádření Musea. Nějaké infor-mace se ale dostávají k Vopravilovi od chemika Karla Komárka z přírodovědnéhooddělení NM, jenž kritizoval postupy Ivanovova týmu.

V dopise z 18. října 1971 Enders sděluje: „Prof. Patočka potírá Rukopisy, opírajese o autoritu Dr. Šonky.“ Kromě této autority zde patrně zapůsobilo i rodinnépouto, o něm zřejmě Enders neměl tušení. Syn člena Ivanovova týmu DobroslavaSrnce byl Patočkovým zetěm.

Celého půl roku pak trvalo, než došlo k navázání nového kontaktu u Švehlovanástupce. Je jím Dr. Jaroslav Vrchotka a ke spokojenosti doufajících přejímá slibyDr. Švehly. Vyvstává však nová podmínka. K otištění obranné statě může dojít,teprve až vyjdou Protokoly Ivanovova týmu. To už vzbuzuje pochybnosti: „proč jetřeba čekat do vyjití protokolů o fyzikálně chemickém zkoumání, když stránkajazykozpytná, které se Vaše studie týkají, byla odpůrci podána již v té části sborníku,která zatím vyšla … jak by to vypadalo, kdyby ty protokoly vůbec nevyšly…“

Z Muzea navíc přichází smutná zpráva, že zemřel muzejní chemik Karel Komá-rek. Je obava, aby dokumenty o kritickém Komárkově stanovisku nezmizely zesvěta.

V Muzeu dochází ke schůzce Vopravila a Vrchotky. Ten stále podmiňuje otištěnípříspěvku obrany v Muzejníku vydáním Protokolů, i když současně ventiluje svérozhořčení nad redaktory jejich textu, že materiály stále nejsou k dispozici. Ender-sovi je zaslán dokument, vyhotovený pro jednání s Vrchotkou:

K stati M.Komárka „Jazykovědná problematika RKZ“.

Rozbor Písně vyšehradské.

9

24 JIŘÍ URBAN

9 Komárek, K.: Poruchy způsobené nedostatkem opatrnosti při chemickém výzkumu Rukopisukrálovédvorského. Strojopis č. j. BM 8–13/7, Praha 13. září 1971. (Přetištěno in:

Praha, Neklan 1991, str. 20–21.)Almanach rukopisné

obrany 1991.

Aide mémoire

shrnující hlavní body, přednesené Dru Jaroslavu Vrchotkovi v Národním Museu dne ...1972za návštěvy delegátů red. J. S. Vopravila a Ing. K. Urbana:1) Delegáti opětovně děkují za objektivní postoj, jež Dr. Vrchotka zaujal – shodně s inten-

cemi zesnulého jeho předchůdce Dra Švehly – ke snahám po publikování odbornýchpříspěvků oponujících závěrům, k nimž dospě M. Ivanov jakož i někteří autoři musej-ního ve sporu o Rukopisy. Vděčně oceňují zejména rozhodnutí, dle něhož budev poskytnuto místo dvěma až třem odborným příspěvkům obrany.

2) Navrhují, aby jako první z těchto příspěvků byla otištěna jazykozpytná studieDra Julia Enderse (graduovaného filologa) nazvaná

Předkládají rukopis této práce s prosbou, aby seDr Vrchotka s jejím obsahem seznámil a měl tak možnost posoudit její úroveň.

3) Mají však důtklivou prosbu, týkající se tohoto bodu: V předchozích jednáních s red.Vopravilem projevil Dr. Vrchotka názor, že s publikováním takového příspěvku má býtvyčkáno až do doby, kdy vyjdou obsahující výsledky chemicko-fyzikálníhozkoumání RZK. Je známo, s jakými průtahy se potkává dodatečná úprava textu těchtoprotokolů a hledání jejich konečné podoby; za dnešního stavu je nepřehledné, kdy tyto

vyjdou a přislíbená možnost publikování příspěvku obrany odsouvá se tak doneurčita. Navíc přistupuje okolnost, že navrhovaný příspěvek z oboru lingvistiky nemá nicco činit s chemicko-fyzikální stránkou zkoumání Rukopisů, nýbrž navazuje přímo namateriál publikovaný již v prvním díle zatím vyšlém. K posouzeníbudou nepochybně povoláni jiní odborníci (z oboru experimentální fyziky, chemie, paleo-grafie). Mohlo by se jevit jako absurdní, kdyby v zápětí po publikování vyšelpříspěvek obrany z oboru jazykozpytu, chápaný veřejností – v nabízející se časové souslednosti – jako odpověď, a to odpověď nesourodá a úhybná. Z uvedených důvodů jevilo by seúčelným, aby citované studii Dra Enderse byla dána přednost a její publikování nebylojunktimováno s uveřejněním .

4) Delegáti dovolují si projevi názor, že pro svůj ojedinělý význam daný tradicí i úkolypřítomné doby, je Národní museum nad jiné povoláno přispět svým podílem k nestran-nému osvětlení starého kulturního sporu. Vše, co v tomto směru vykoná, bude mít svouvelkou váhu před budoucími literárními historiky.

Právě když jste jednali v Museu, je v kalendáři to hloupé jméno Julius, 13. dubna jsem měl52 let, 14. dubna jsem mohl oslavovat výročí svého návratu ze „státní péče“ v Jáchymově av Příbrami. Ale to všechno ještě nic není. 14. dubna 1971 je také datován první, dosud jedinýa kdo ví, zda ne i poslední můj pokus domluvit se s naší oficiální vědou. Toho dne jsem totiž

l

-

t

SborníkuMuzejníku

K stati M. Komárka „Jazyko-vědná problematika RKZ“, VII. část Sborníku Rukopisy Královédvorský aZelenhorský, dnešní stav poznání.

.

Protokoly

Protokoly

Sborníku Protokolů

Protokolů

Protokolů

V odpovědi píše Enders následovně:


poslal doporučeně Prof. Komárkovi svou odpověď na jeho článek o RKZ. Potvrzení o reko-mandu mám před sebou, zadumaně se na ně dívám, jak žloutne – a vzpomínám na Šonkovaslova o tom, že je třeba „vytvořit most mezi obránci a odpůrci v zájmu vědecké pravdy.

Musejníku K stati M. Komárka „Jazykovědná problematika RKZ“

Protokoly

Slovníku pseudonymů,

Sborníku,

Vrchotka nám dosud nepřirazil dveře před nosem, ale naopak zaslal kopii Cuřínových poz-námek, ač prý – podle informace, kterou mám od Vopravila – autoři lektorské posudkyzpravidla do rukou nedostávaj a konečně Cuřínovu větu o tom, že vítá rozhodnutí redakceMuzejní knihovny uveřejňovat články pro i proti (i když to nikoho k ničemu nezavazuje amůže to být i součást nějaké taktiky). … Jiné aspekty jsou méně příznivé. Padla mi zejménado očí věta Cuřínova na závěr jeho připomínek o tom, že „ostatní sdělil redaktorovi osobně“.V tom může být čertovo kopyto, jež nám zatím nelze bezpečně odhalit, ale které by mohlo sou-viset se snahou velmi vysokých míst v tomto státě potírat buržoasní nacionalismus a „legendy,které nemají dnešnímu člověku co říci“. Nepříjemná by byla – po všech stránkách – i případnánutnost můj rukopis znovu přepracovat; při tom je tu určitý rozpor mezi tím, co se žádá nyní,

V červnu 1971 přichází nadějná zpráva, že Museum je ochotno otisknoutv článek , při splněníurčitých podmínek, které stanovil Dr. Vrchotka. A Enders hned sděluje, že by proúpravu textu dle sdělených podmínek potřeboval zhruba tři týdny. Zároveň ovšemstále trvá určitá skepse, neboť publikační podmínka o nutnosti vydat nejprve

stále trvá a zprávy nevěští nic dobrého. Enders je dokonce ještě přesvědčeno kladném přínosu Ivanovovy akce: „Z takových způsobů i z průtahu ve vydáníprotokolů vzniká ovšem nebezpečí, že příští generace nebudou ochotny uznat aniten kladný přínos, jenž akce nepochybně znamenala.“

Dne 14. srpna 1972 zasílá očekávaný rukopis svého „druhého“ vydání práceo RKZ. Vopravil, jenž je v té době zatížen korekturami svéhovšak okamžitě spěchá předat práci do Muzea, kde Vrchotka na jeho žádost vystavuje25. srpna 1972 potvrzení o převzetí a sděluje, že příspěvek bude zařazen. Kromětoho požaduje datum narození autora a jiný titulek. Vše už vypadá na spadnutí, aleod Adámka přichází zpráva, že Ivanovovy protokoly asi nevyjdou po „prudké kriti-ce pracovníků Musea, kteří nechtějí za věc přijmout zodpovědnost“.

Koncem listopadu Enders dostává překvapivě výzvu od Vrchotky, aby sevyjádřil k připomínkám lektora Cuřína. To se jeví pražským obráncům jako projevodmítavého stanoviska, protože se o lektorovi nejprve vůbec nemluvilo. Vopravilk tomu ve svém dopise z 5. prosince 1972 poznamenává: „Je mi jasné, že je to dnesběžná praxe přizvat ke spolupráci odborného recenzenta, ale tehdy jsem mu řekl, žeDr. Švehla přislíbil obraně celý svazek a příspěvky vytisknout bez recenzentů, kte-rým by bylo poskytnuto potom místo v dalším svazku neboť je jasné, žepříspěvky obrany v každém případě vyvolají diskusi.“ Enders to komentuje s not-nou dávkou své břitké ironie a humoru:

26 JIŘÍ URBAN

a tím, co mi tlumočil Vopravil před časem: dříve se totiž uvažovalo spíše o doplnění a rozšířenímé práce (citacemi, případně bibliografií), nyní se však zdá příliš dlouhá. Zkrátka: mámobavu, aby to nebylo, lidově řečeno „tahání za nohu“ a zda se Dr. Vrchotka trochu přílišnesnaží předběžně vyhovovat oběma stranám, aniž se k čemu rozhodnému zavazuje. …A tak jsem i já trochu skeptický a myslím si, že tu sotva bude záležet (rozhodovat), kolik tohos Cuřínem umíme a jak jsme dlouzí, ale na jiných vlivech. Vždyť jsme již všichni viděli zaposlední léta tolik vytištěných nesmyslů (a nikým nečtených), že kdyby se ty hory papíru vrátilydo své původní dřevěné substance, byly by naše země lesnatější než za doby praotce Čecha.

Z Muzea skutečně přišla neradostná zpráva, jak jste správně předvídal. Dostal jsem krátkýdopis od Dr. Vrchotky a spolu s tím zpět svůj rukopis. V. píše stručně, že „zatím nemohou“uveřejnit mou práci v III. díle sborníku; důvody neuvádí žádné. K tomu jsem obdrželvysvětlující dopis od Vopravila, z něhož vypisuji několik hlavních bodů: Předně se to zdáloredakci příliš dlouhé; redakce prý neztratila zájem o práce obrany, ale uvítala by spíše kratšíinformativní článek o našem stanovisku; Cuřínova lektorská zpráva prý neměla žádný podílna rozhodnutí Muzea; Ivanovovy protokoly prý asi již nevyjdou; Dr. Vrchotka má prý promne připraven delší list o všech těchto záležitostech. … Udivilo mě také vrácení mého rukopisubez výsledného udání příčin, jež vedly k tomuto počinu. …Doufám, že z tohoto méhoposledního odstavce nevznikne dojem, jako bych na další snažení resignoval nebo bylznechucen. Tak tomu není, už proto, že jsem ve skrytu vlastně ani jiný vývoj neočekával.

Úvod do lingvistického poznání RKZ aněkterých textů k nim přidružených

Vážený pane řediteli,

dovoluji si Vám prostřednictvím pana Vopravila předložit k posouzení a případnémuotištění studii o RZK, přepracovanou podle Vašich pokynů, jež mi zaslal rovněž panVopravil. Doufám, že prominete,že jsem se k Vám dosud nedostavil osobně a že ani tentokrátVám není rukopis zaslán přímo. Je to proto,že jednak se pan Vopravil vždy nezištně a obětavěujímá korektury, jednak neznám současnou situaci v Muzeu (dovolené apod.).

Ve své studii jsem se snažil vtěsnat do požadovaného limitu – 15 až 25 stránek – a toznamenalo, že všechny problémy kolem našich textů mohly být řešeny jen stručně, pochopitelněovšem ne na újmu srozumitelnosti textu; citace dokladů a literatury je omezena na menší míru.

Obavy se brzo naplňují, jak vysvítá z Endersova listu z dubna 1973:

Ale naděje na proražení není úplně ztracena. Prostřednictvím Vopravila dostáváEnders zprávu, že by přicházelo v úvahu otištění přehledové studie v maximálnímrozsahu patnáct až dvacet stran.

A skutečně 30. července 1973 podle plánu zasílá Enders pro Muzeum třetívariantu obra né práce ke zveřejnění s názvem

s průvodním dopisem tohoto znění:n


Jinak to nebylo lze, protože zpracování toliko dílčího úseku by nebylo pro nás v této doběúnosné zvláště proto, že druhá strana uveřejnila, pokud jen já sám vím, čtyři obsáhlé knihyk našemu thematu (dvě publikace Ivanovovy, jedna Dolanského a I. díl Sborníku). Obranaby byla ovšem schopna předložit k otištění práce aspoň stejně rozsáhlé. Používám však aspoň témožnosti, která je nám dána, protože věc RZK je pro nás příliš vzácná, než abychom nevzalizavděk každou cestou, byť sebeužší, která se nám naskytne.

Věřím, že se naše úsilí přes různé překážky, které tu již byly a snad ještě budou, setká sezdarem, a za Vaše dosavadní i příští porozumění i kladný vztah k naší nepočetné obci obráncůVám uctivě i srdečně děkuji.

K případné návštěvě u Vás bych se mohl dostat na podzim, zářím počínaje; v srpnu buduna dovolené na Slovensku a po návratu budu musit mnoho dohánět na svém běžném pracovišti.

Očekávám Vaše vyjádření k věci, jakmile Vám to bude možné, a zůstávámVáš

Enders

Slavii Některé nedořešené otázky kolem RKZ

Pokládám Váš článek za první vlaštovku, která – neboť je to pták ‚družný‘ – oživí nejenzájem o RKZ, ale také povede ke kýžené spolupráci lingvistů, literárních historiků, archeo-logů, paleografů, chemiků a ostatních odborníků, kteří zde mají co říci, na našich textech,jejichž podrobná analysa je nutná a měla by být provedena tak, jako by tyto památky bylyobjeveny teprve včera. Netvrdím ovšem, že by bylo moudré zavrhovat vše, co obě stranyv minulosti přinesly positivního, ale bez využití nejnovějších poznatků vědeckých oborů, ježjsme výše vypočítali, nelze se dobrat konečného řešení. Přirozeným předpokladem ovšem je, žebudou moci hovořit obě strany a že jiné než vědecké zbraně nebudou vytaseny.

Ale listopadový list Enderse Urbanovi není stran publikování příliš optimis-tický: „Dr. Vrchotka se zatím neozývá a já jej neupomínám, ponechávaje vše v rukouVašich a přítele Vopravila. Bojím se však, že tam také čekají na vyřešení věcí kolemprotokolů kriminalistů.“ Povzbuzení nepřináší ani Urbanova odpověď: „Řeknurovnou, že na rozdíl od vzácného a obětavého Vopravila, který stále chová naději, jáse začínám na věc dívat černě. Holý fakt, že Dr. Vrchotka vzdor svému slibu Vámdosud nepsal … považuji za doklad neobyčejné a stupňující se rezervovanosti. Všeje ve znamení průtahů a odkladů. A tak tento rok končí v tomto bodě chmurněji nežrok předchozí.“

Nové oživení a naděje přinesl rok 1974, když ve vyšel článek -od Prof. Karla Krejčího, uznávaného představitele oficiální

vědy. Článek způsobil velké překvapení v táboře obrany, která již řadu let dostáváodpověď, že problém byl vyřešen a uzavřen a že je zpozdilé se k němu vracet.Enders samozřejmě nechybí mezi těmi obránci, kteří povzbuzeni Krejčího stano-viskem se odhodlali mu dopsat. V únoru 1975 zasílá Krejčímu třináctistránkovýdopis, v jehož závěru píše:

28 JIŘÍ URBAN

Muzejníku

Slavii,

Protokoly

Vedle ideální vize, vyjádřené v dopise Krejčímu, komentuje v dopise Urbanovistřízlivou skutečnost takto: „Jistě je nutno vítat, že se opět ‚někde něco pohnulo‘ a želze konstatovat úplný bankrot dosavadních útoků na R. trvající již přes 150 let avedených celkem stále v týchž ‚intencích‘. Na druhé straně mě znepokojuje stálédovolávání se Ivanova bez ohledu na nevydané protokoly. ‚Tým‘ skutečně zpracovalnejen širší obec čtenářů, ale i užší forum odborníků, jak plyne z reakce, kterou pro-jevil Cuřín, Kopečný i Krejčí.“

Vzrušení vyvolané Krejčího článkem bylo jen chvilkové. Na dopisy obráncůKrejčí neodpověděl a žádná reakce ze strany zastánců starých pořádků se takénedostavila. V té době už bylo v proudu oponentní řízení k Protokolům Ivanovovatýmu v Kriminalistickém ústavu a Ministerstvo kultury již dalo na vědomí, žeobnovení rukopisného sporu je nežádoucí.

V září 1974 píše Karel Urban Endersovi takto: „naděje na brzké publikováníVašich prací se postupně umenšuje. Vzdor svému brigádnickému robotění měl jsemv srpnu příležitost ťuknout semo tamo (Vopravil byl v té době v Jugoslavii) dotazyo nynější ediční politice. Zprávy jsou nedobré. Vše se utužuje. S Museem již aninepočítám. A Vrchotku jsem v duchu odepsal. … Netěší mne ani neutuchajícíčinnost Barašíkova, o níž píšete. Mám za to, že vždy hrozí nebezpečí, že obranamůže být kompromitována jeho činy. A to činy buď neuváženými (jaké už podalv minulosti), nebo naopak činem velmi dobře uváženým, totiž svedením argumentůobrany do koryta ideologie strany, jejímž je členem a použít toho ke kritice Masarykapod vinětou ‚všeslovansko-pokrokovou‘. Toho bych se obával nejvíce.“

A diplomatický Vopravil ze své mise v Muzeu přináší tuto zprávu: „Ve středu9. dubna jsem byl u Dr. Vrchotky v Muzeu, abych zjistil, jak se bude situace vyvíjetdál. Zatím nijak. Řekl mi, že zákaz psát o R v nebyl dosud odvolán, ale propřípad, že by se situace vyvinula příznivěji, si Vaše příspěvky ponechává. Radí,abychom ‚tlačili‘ na Dr. Krejčího a že tam má přece jen volnější ruku …Potvrdil mi také, že neuznává kompetenci ‚Ivanovova týmu‘ pro zkoumání R pronepřítomnost chemic. odborníka za Muzeum, což ostatně přiznal nejednou a zněloto vždy jako neadresná výtka zemřelému Dr. Švehlovi.“ Vrchotka tedy neprozradilVopravilovi, že 5. března 1975 proběhlo v Kriminalistickém ústavu oponentní ří-zení k Protokolům Ivanovova týmu, které je odmítlo jako neprůkazné a nedosta-tečné. I přes přísné utajení se informace o tom dostaly k vážným zájemcům. KarelUrban 24. dubna 1975 Endersovi píše: „Sdělení od Barašíka doplňuji zprávouz Musea, reprodukovanou na poslední schůzce rukopisníků, že nevyjdou.A posudek té vědecké rady zůstane zřejmě nějakým vnitřním dokladem, který takénebude publikován.“

A dříve, než mohla být rozvinuta obranná strategie na bázi materiálů z opo-nentury, byť nepublikovaných, můj otec náhle umírá. Odchodem pana Vopravila


o několik měsíců později definitivně končí snahy o zveřejnění nějaké obranné statěv tiskovinách vydávaných Národním muzeem.

To ovšem neodradilo Enderse od další badatelské práce a psaní do šuplíku. Dolistopadových událostí v roce 1989 vyšlo z jeho dílny třicet drobnějších studií a dvěrozsáhlé monografie, které později dostaly pracovní název a

Obě se podařilo umístit do archivu Památníku národníhopísemnictví a Slovanské knihovny pro časy budoucí.

Listopadové události v roce 1989 přinesly určité naděje na publikování zadrženýchvěcí a to nejen Endersových prací, ale i utajovaných materiálů o zkoumání RukopisůIvanovovým týmem a jejich oponentuře.

Bez meškání jsme s Endersem sestavili nabídkový list pro nakladatelství, jichž senáhle vyrojilo nemalé množství. Proslýchalo se, že političtí vězni budou finančněodškodněni a tak v nabídkovém listě pro vydání autorpřipojil, že je ochoten uhradit náklady, pokud to bude v jeho silách. Ale z asi čtrnáctiobeslaných nakladatelů odpovědělo jen nakladatelství Atlantis se zdvořilým konsta-továním, že se zaměřují na jiný druh literatury. Volal jsem i do Paříže vydavateli

ale paní Tigridová mě ujistila, že se manžel už vydavatelskou činnostínezabývá.

Už v prosinci 1989 vyšla v novinách výzva k zasílání samizdatové literatury dozvlášť zřízeného centra při Národní knihovně. Centrum mělo v plánu pořídit sivlastní kopie a provést evidenci samizdatů. Ale ukázalo se již brzy, že není samizdatjako samizdat. Ve vydaných seznamech pak Endersovy dva Rozbory nebyly uve-deny a nebyly ani prezentovány na výstavě samizdatů v Památníku národníhopísemnictví, ač kdejaká sbírka milostných veršíků tam nalezla důstojné místo. Byloovšem zajímavé sledovat vysvětlení takového počínání. Rozvinula se korespon-dence s novými správci duchovních fondů a teprve po tomto nátlaku byly práceo Rukopisech přeci jen vzaty na milost.

Nekritické vynášení Masaryka nevěštilo pro Rukopisnou obranu nic dobrého,neboť se dalo čekat, že do naplňování jeho odkazu si jistí horlivci dají do programuboj proti obráncům, třeba se tak dělo s velkou elegancí. Václav Havel se v jednéz rozhlasových besed vyjádřil, že Hanka je ten slavný muž, co napsal RZ a RK.A Petr Pithart v knize přišel s výpady na Hanku, které tu ještěnebyly.

Enders tyto výpady pozorně sledoval a čím dál tím více byl vývojem u násroztrpčenější, ale svoji skepsi nechtěl šířit. V dopise z 9. srpna 1990 píše: „My starší astaří máme ovšem právo na trochu pesimismu, mladší a mladí se musí snažit o jehopřekonání.“

Jazykovědný rozborEstetický rozbor Rukopisů.

Jazykového a Estetického rozboru

Svědectví,

Češi v dějinách nové doby

Překážky po Sametové revoluci

30 JIŘÍ URBAN

Zklamání se dostavilo z nečekané strany a sice od Jaroslava Hutky, jemuž bylapředložena část ale bez očekávaného výsledku. Tento bard„něžné revoluce“ jenž je nesporně majitelem samostatného ducha, nezůstal vesvých názorech na zpěvy Rukopisů neotřesen. Jestli ho přesvědčila literatura faktumi ovšem není známo.

V kvasu, který tu počátkem 90. let byl, objevovaly se jisté naděje, které postupněopadaly. Tak tu byl s nadějným vydavatelským progra-mem a snad i solidním finančním zázemím nebo pana Dr. Soukupa, kteréměly přitažlivý kulturní program, ale také málo prostředků nejen finančních.

Jak známo, mecenáš Josef Hlávka byl velkým přítelem Rukopisů a vypsal kdysiznačnou odměnu pro toho, kdo by obhájil Rukopisy. Jevilo se tudíž nadějné hledatsympatie pro Rukopisy zde. Ale jednání se strukturami, které ovládaly nadaci zavšech režimů nebylo úspěšné. Položena podmínka recenzního posudku u nezávislévědecké instituce a požadavek, že práce musí obsahovat věci nové. Pozoruhodné je,že rukopisná literatura, která zformovala současné nazírání na Rukopisy, totižsborník – a publikace spisovatele Ivanova, právě uvedenépožadavky zdaleka nesplňují. Sborník výstižně ohodnotil Enders: „Máme tu předsebou jen kompilaci nebo kontaminaci názorů odpůrců a obránců, po nichž seprvním dá vždy za pravdu.“ A pokud se týče hypotéz Ivanova, tu zase chybí recenze,nebo je utajována. Endersovy práce nabité zcela novými poznatky se druhého poža-davku obávat nijak nemusely, ale sehnat recenzenta z nezávislé vědecké instituce bylneřešitelný problém. Už jen objem prací mnohé odrazoval. Dr. Šaur ze Slezskéuniverzity by potřeboval na posouzení asi třiroky a Dr. Nejedlý z Ústavu pro jazykčeský vyjádřil pochybnosti, zda objem látky, který zachycují bibliografie lzevůbec aktivně zvládnout.

Bohatý na rukopisné události byl rok 1991. Národní muzeum slavilo hnedněkolik jubileí. Mezi jinými 200 let od narození Václava Hanky. Při té příležitosti bylauspořádána velkolepá výstava Na ní veřejnost mohlaspatřit ukázky z reprezentační mutace Ivanovova týmu a v rámcipřednáškového pásma vyslechnout přednášku

Na jednom z úvodních panelů výstavy byl tento text:

Estetického rozboru,

Klub osvobozeného samizdatuČeské listy

RKZ Dnešní stav poznání

Rozborů

Václav Hanka (1791–1861).Protokolů

Problematika kriminalistických rozborůRKZ (beseda s odborníky).

Kriminalistické analýzy RKZ v letech 1967–1973V letech 1967–1973 bylo uskutečněno další zkoumání Rukopisů. Ačkoliv předchozí

věda v řadě polemik přesvědčivě dokázala, že Rukopisy jsou podvrhy, bylo na návrhM. Ivanova rozhodnuto podrobit je zkoušce pomocí moderní techniky a s využitím znalostípřírodních a exaktních věd.

Po dohodě příslušných ministerstev byl prací pověřen Kriminalistický ústav v Praze. Rozsáhlá, několik let trvající práce přinesla jednoznačné výsledky.

-


Politická situace se však bohužel projevila i zde. Práce byla na téměř 20 let uzavřenav trezoru, přičemž hrozilo dokonce její zničení. Veřejnost má tak nyní první příležitost ses výsledky kriminalistických analýz seznámit.

Protokolům,

Reprezentačních protokolů,

Když v září 1817 nalezl Václav Hanka ve věžním sklípku kostela ve Dvoře Králové tzv.Rukopis královédvorský spolu s dalšími pergameny – a když v listopadu 1818 poslalneznámý dárce Nejvyššímu purkrabímu pražskému Rukopis zelenohorský (tehdy nazývanýLibušin soud), vzbudily tyto rukopisy oprávněný rozruch mezi vlastenci. Nikdo nevěděl, zekterého století pocházejí, dohady se různily, teprve časem vznikly pochybnosti o jejich pravosti.Tedy falza?

V případě, že by byly opravdu středověké, měli bychom vzácné památky dávné českéslovesnosti. Od let dvacátých minulého století se o jejich pravost vedly vědecké i publicistickéspory. Nejdříve o Rukopis zelenohorský, pak také o Rukopis královédvorský. Dobrovský,Palacký, Šafařík, Masaryk a další – každý z nich se snažil vyřešit otázku původu Rukopisů… problém nebyl uzavřen.

V roce 1966 se začal zabývat komplexem nejasností kolem Rukopisu zelenohorského aRukopisu královédvorského spisovatel Dr. M. Ivanov. Poznal, že určité slovo mohou dátpouze nové zkoušky obou rukopisů a k nim přidružených památek. V prosinci 1966navštívil proto spolu s ministrem Smrkovským, jehož získal pro celou akci, tehdejšíhoministra školství a kultury profesora dr. Jiřího Hájka. Po dlouhé diskusi bylo rozhodnutoRukopisy znovu prozkoumat. Na návrh Miroslava Ivanova byl zkouškami pověřenKriminalistický ústav federální kriminální ústředny v Praze. Potom už nestálo nic v cestě.Mohlo se začít. Zde jsou výsledky.

Kritické vydání RKZRozborů

Almanach rukopisné obrany 1991,

Národní muzeum disponuje také jinou variantou úvodního textu kkde se neříká že „předchozí věda … přesvědčivě dokázala“ ale naopak se sděluje, že„problém nebyl uzavřen“. Toto sdělení je obsaženo na jednom z nečíslovanýchfoliantů tzv. který následuje:

Dezinformační kampaň spisovatele Ivanova tedy volá po urychleném zveřej-nění Endersových prací jakýmikoli prostředky. Prostřednictvím Prof. Daneše jezískán kontakt na vydavatelství Svoboda, kde působí Dr. Šmatlák. Je nakloněnzařídit tisk, ale zde se nejevila naděje na dost brzké vytištění, neb tituly by nejprvmusely být zařazeny do edičního plánu. Vzniká tedy nakladatelství Neklan a jakoprvní publikace vychází Endersovo v nákladu 1000 kusů.

Vydání hlavních prací, tj. o celkovém rozsahu přes 1000 strojopisnýchstran si ovšem žádá rozsáhlejší přípravu a větší finanční prostředky. Následuje tedynejprve útlý do něhož je vložena přihláška do Klubupřátel Rukopisů, od kterého jsme si slibovali, krom jiného, i získání předplatitelů na

32 JIŘÍ URBAN

rukopisnou literaturu z produkce Neklanu, jehož Enders obětavě sponzorujez „úpěnného“, jak nazýval odškodné, kterého se politickým vězňům dostalo.

Akce celkem splnila očekávání. Již v několika měsících je v Klubu řada mladýchlidí, z nichž mimořádnou aktivitou vyniká student chemie Karel Nesměrák, jenž seintenzivně zapojuje do badatelské rukopisné aktivity. Velice též potěšila přihláškaPamátníku národního písemnictví. O dva roky později se z prostředí Klubu přátelRukopisů obnovuje Česká společnost rukopisná.

Publikování rukopisné literatury zjevně znepokojilo Dr. Mojmíra Otrubu,redaktora sborníku V článku

nepřišel s žádnou věcnou kritikou. Imputoval obráncům slepou víru a obrátilzřetel k jiným otázkám: „Jevy s takovým obsahem a s takovou minulostí, jakou majíRKZ, a víry toho typu, jako je víra v pravost RKZ, jsou za příhodných historickýchokolností schopny spojovat se s všelijakým společenským nešvarem a nekalotou, asvou firmou, na první pohled ušlechtilou, sloužit sociálnímu neřádstvu všemož-ného druhu. I to je možná budoucnost obhajovaných pravých RKZ. Prosazení tétomožnosti nezáleží však na nich, nýbrž na nás.“

V roce 1992 je ukončena roční práce komise, kterou pro opětovné oponováníIvanovových protokolů v nových společenských podmínkách ustanovilo Minister-stvo kultury ve spolupráci s Národním muzeem. Předsedou této komise byl kupo-divu jmenován Prof. Ivan Hlaváček, z katedry pomocných věd historických FF UK,jenž v 60. letech spolupracoval s Ivanovovým týmem vydáváním různých paleo-gafických expertíz dle předkládaných Josefíkových rekonstrukcí. Na závěr svéčinnosti sestavila komise otřesný dokument , v němž se sděluje, že byly vyslyšeny

referáty chemiků. Konstatuje jen nějaké, blíže nespecifikované interpretačnínedostatky a vyslovuje názor, že by se o předmětu nemělo diskutovat na veřejnosti,protože „vzniká nebezpečí, že takto rozvířené diskuse by bylo zneužito zastáncipravosti Rukopisů.“

Pro vydávání Endersových textů to ovšem nevěští nic dobrého. Už jen pre-sumpce možného zneužití dává jasně na srozuměnou, že ve sporu jsou významnějšíotázky jiné než čistě vědecké a že obrana Rukopisů bude diskriminována. Děje se toostatně v intencích, které jako první deklaroval v literárních novinách MojmírOtruba, jemuž však tehdy nebyla obranou věnována náležitá pozornost. Nyní sepotvrzuje, že jde o dobře organisované počiny.

I přes tyto invektivy se daří v průběhu roku 1993 nakladatelství Neklan vydato 400 stranách v nákladu 300 kusů a posléze

podobného rozsahu. První reakce přichází od redaktora

RKZ – Dnešní stav poznání. Pravé kontra nepravé Rukopisy aco dál

Jazykovědný rozbor Rukopisů Estetickýrozbor Literárních novin

10

roční

ústní

11


10

1133/ 1992.

Stanovisko komise pro posouzení Protokolů o chemickém zkoumání RKZ. (Přetištěno in: Urban J.,Nesměrák K.: Praha, Neklan 1996, str. 53–54.)

Literární noviny

Fakta o Protokolech RKZ.,

,

Slomka, jenž se ovšem se svojí kritiku neumístil na stránky Literárek, ale v -. Proti jazykovědě a estetice operuje Masarykem a paleografií, vysmívá se

autoru i nakladateli a uděluje rány z milosti. Příznačné je, že se neopírá o důkazyIvanovova týmu.

Asi po roce mlčení se objevuje v recenze Mezníkova.Ta už projevuje více slušnosti, nicméně zaráží fakt, že se proti knize, zabývající sejazykovědnou a stylistickou stránkou Rukopisů také argumentuje paleografií.Oprávněně Endersovi vytknul, že interpretoval palimpsest jinak, než žádá Ivanovůvtým.

Někdy v březnu 1994 se objevily ve stánku Národního muzea dlouho slibovanéIvanovova týmu. Mohla tak být odstartována jejich analýza a kritika, ale

dal stručně a jasně najevo, že žádné diskusní příspěvky k RKZotiskovat nebude . Toto rázné a vzácně nezastřené vyjádření totiž prudce kontras-tuje se sdělením předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Jiřího Grygara .Když bylo poukázáno na jednostrannost informování v televizi, Grygar uznal zavhodné odkazovat na citační index politického vězně Enderse a prominentníhopublicisty Zdeňka Mahlera.

Dalším smutným dokladem je stanovisko Dr. Nejedlého odborníka zvláštěpovolaného k posouzení Jazykovědného rozboru. Ústavu pro jazyk český byly pro-střednictvím Dr. Bachmanové předloženy oba Endersovy v naději, že se jimdostane odborného posudku. Text, který dále cituji se tomu ovšem brání:

Knihomolu

Českém časopise historickém

ProtokolyČeský časopis historický

Rozbory

Vážená paní doktorko,

požádala jste nás o vyjádření ke dvěma publikacím nakladatelství Neklan, které se vra-cejí k otázce pravosti RKZ. Bohužel tato otázka již byla vědecky vyřešena v neprospěch těchtorukopisů a jejich defensorů. Na velmi seriosních analýzách se podíleli navýsost poučení bad-atelé, kteří svoji erudici mnohokrát prokázali v otázkách nepoměrně složitějších a závažněj-ších; dnes nemá žádný vědec sebemenší důvod pochybovat o jejich úsudku.

Pokud jejich vývodům někdo nevěří, je to jeho věc a má na to plné právo; nelze však po věděchtít, aby ustupovala pohnutnkám sice ušlechtilým, přesto však pouze emocionálním. Z předlo-žených prací je totiž patrno, že primární je dobrá vůle obhájit pravost zkoumaných textů a protuto vůli je nutno pracně a spekulativně shledávat tisíc a jeden důvod. (Nikoli náhodou majíobě práce tak nepřiměřený rozsah – jsou vpravdě neuvěřitelnou snůškou – leckdy dezinterpre-

12

13

14

34 JIŘÍ URBAN

12

13

14

Slomek J.: Kniha, kterou bych si nekoupil. 13, 1993.F. Šmahel oznamuje, že nebude v dohledné době publikovat texty k Ruko-pisům. (Přetištěno in: Praha, Neklan 1995, str. 118.)Odpověď předsedy Rady pro televizní a rozhlasové vysílání. Dopis v archivu České společnostirukopisné.

, KnihomolČeský časopis historický

Almanach rukopisné obrany III.

tovaných – faktů, nikoli koncepčním dílem; autor si neuvědomil, že čím více argumentů o takdrobných dílech nashromáždí, nutně skončí u důkazů a typologických shod použitelnýchobecně pro jakýkoli text z jakékoli doby, který vznikl v našem kontextu jazykovém, literár-ním, folklórním a kulturním vůbec. Přitom ze systémové povahy jazyka vyplývá, že vývojjazyka lze dobře doložit bez nadměrného uvádění paralel přes hranice věků a velkých teritorií.Podobně chaoticky a nepřehledně působí seznam použité literatury, který takřka vylučujemožnost, aby byl aktivně zvládnut jednou osobou.)

Vůbec nepřijatelný pak už je požadavek na vypracování posudku. Nejde jen o nákladys tím spojené (při rozsahu obou prací si ani nedovedu představit závratnou výši honorářenutnou k pokrytí času potřebného na revizi uváděných údajů), ale o účelnost vynaloženého času– konečně Vám je velmi dobře známa situace v diachronní jazykovědě (středověká čeština,čeština barokní, nářečí, propria atd.), kde čeká na zpracování množství nepochybně auten-tického jazykového materiálu.

Pokud by autor stál o reflexi svých prací ve sdělovacích prostředcích, může se obrátit napublicisty; vědeckým pracovníkům však nepřísluší vyjadřovat se jen na základě povrchníhoprolistování – na tom se shodli všichni pracovníci staročeského oddělení včetně těch nejstarších anejzkušenějších, kteří již mají s diletujícími obhájci Rukopisů své zkušenosti.

Žadatelé by si měli uvědomit jednu věc: ti, kdož pravost Rukopisů zkoumali (a došlik negativním výsledkům), činili tak právě proto, že jako dobří vlastenci chtěli očistit jménonároda od podezření, že tento národ se neštítí falšovat svoji minulost a že bez tohoto falšování vesvé malosti a nedostatečnosti žádnou dost slavnou a vznešenou minulost nemá. Ani obhájciRukopisů snad nepředpokládají málo pravděpodobné duševní sebemrskačství většiny národanebo alespoň zainteresovaných osob, že totiž Čeči nemají, nemohou a nesmějí mít minulost, naniž lze být pyšný.

Český národ skutečně nepotřebuje svoji velikost prokazovat falzy, jeho místo v evropskýchdějinách je i bez RKZ dostatečně pevné a čestné alespoň tak jako místa jiných národů. O tomdnes zaplať Bůh nikdo nepochybuje. A nic na tom nemění nedoloženost (nikoli neexistence!)domácí epické a lyrické poesie z pokřesťanštělé a latinizované kultury Čech před rokem 1300.

Dovolte mi na závěr shrnout náš postoj: RKZ jsou hodny pozoru jakožto součást duchov-ního milieu českého obrození a jako takovým jim zejména literární historici věnují zaslouže-nou pozornost a vysoko hodnotí jejich místo a vliv na národní kulturu. Takové bádání všakv žádném případě nepřísluší oddělení staročeskému, a proto se mu nebudeme věnovat.

Pokud tento názor někdo stále ještě s úporností hodnou lepší věci shledává mylným, nechťtak činí. Sotva však najde skutečně erudované a povolané partnery, kteří by byli ochotnizaštítit ho. Lituji. (Mimo jiné také toho, že autor svoji nepochybnou píli a důkladnost nevěno-val potřebnějším jazykověhistorickým tématům.)

S přáním pěkných vánočních svátků a s pozdravem

Dr. Petr NejedlýStaročeský slovník21. prosince 1994


Korespondence, která se pak mezi Endersem a Nejedlým rozvinula, vyústilav mírně smiřlivější postoj a dokonce k obstarání dalších dílůEnders totiž pro svůj ukončený v roce 1981, mohl použít jenprvních šestnáct sešitů zpracovanému v té době k písmenu N. V poměrněkrátkém čase zpracoval Nejedlým dodané další sešity a v odpověď předložil dalšíznamenitý text s názvem

Nepatrný průlom do sdělovacích prostředků se zdařil jen v bruntálském časo-pise , kam David Holub z Malé Morávky umístil rozhovor s Endersem apozději vyvinul nemalé úsilí na zprostředkování přednášky v Olomouci. Nakonec seale akce v Olomouci nějak zhatila.

Přístup do vědeckých časopisů se v polovině devadesátých let už nejevil reálný.Byla tu možnost ventilovat názory v kde Endersovy statěpředstavují hlavní odbornou náplň. Zřízením webových stránek České společnostirukopisné vzniká neobyčejná možnost seznámit veřejnost s obrannými pracemi atak již ochabuje úsilí snažit se prorazit v odborném tisku.

S veřejným míněním nepohlo ani vydání publikace , kdeje ukázáno na nedostatečnost a neprůkaznost hypotéz Ivanovova týmu.V roce 1998je tato publikace spolu s Endersovými rozbory zaslána Vědecké radě Akademie vědk posouzení, ale s výsledkem zarmucujícím:

Staročeského slovníku.Jazykovědný rozbor,Slovníku,

Co lze vytěžit pro Rukopisy ze Staročeského slovníku.

Region

Almanachu rukopisné obrany,

Fakta o Protokolech RKZ

V Praze dne 8. července 1998č.j.: 9.105/VR/VR/98

Vážení pánové,

Vědecká rada AV ČR nepovažuje za vhodné vyhovět Vaší žádosti o posouzení Vámizaslaných materiálů k problematice Rukopisu Zelenohorského a Královédvorského. Novémyšlenky se ve vědě zpravidla prosazují v otevřené polemice, v konfrontaci názorů příslušnýchodborníků v daném oboru.

Pokud je nám známo, považuje odborná veřejnost problematiku, kterou jste nastolili, zajiž uzavřenou, se závěry shrnutými v souborné publikaci Rukopisy Královédvorský a Zeleno-horský – Dnešní stav poznání (vydané v roce 1969), a Vaše publikované a přednáškamipopularizované práce nedokázaly tímto přesvědčením otřást.

Se srdečným pozdravem

RNDr. Petr Harmanec, DrSc.předseda

15

16

36 JIŘÍ URBAN

15

16http://kix.fsv.cvut.cz/rkzUrban, J., Nesměrák, K.: Praha, Neklan 1996.Fakta o Protokolech RKZ.

-

Oni a já

Pohled na problematiku RKZ po roce 1945.

Česká společnost rukopisná historie a současnost spolku

I přes toto odmítavé stanovisko pracuje Enders dál. Reaguje pohotově na drobné výpady proti Rukopisům či na jazykovědné práce s Rukopisy nějak související.V třiceti stránkovém pojednání z roku 1998 líčí svoje pokusy o navázáníodborného dialogu představiteli oficiální vědy cestou dopisování. Zde Enderss blížící se svojí osmdesátkou jakoby chtěl rekapitulovat svoje rukopisné snažení.

Zájem o Enderse a jeho tvorbu se dostavil z nečekané strany. Přihlásila se u nějstudentka historie Lucie Hradilová se žádostí o materiály pro svoji ročníkovou práci

Enders jí zpřístupnil svoji rozsáhlou kores-pondenci a poskytl mnoho užitečných informací. O dva roky později obhájilaHradilová diplomovou práci –(Opava 2000). Práce ovšem zachycují spíše historicky aktivity obránců, a nemohousi příliš všímat obsahu obranných textů. Dalším badatelem, který také vyšel z pros-tředí Slezské university je Mgr. Jiří Šíl, jenž se zaměřil na osobnost archeologa Fran-tiška Adámka a při tom se též dost důkladně seznámil s materiály Endersovými.Můžeme jen doufat, že toto nadějné počínání postupně dospěje k podrobnémustudiu Endersových prací mladými, politikou nezatíženými badateli.

Od šedesátých let, když Enders začal pracovat na Rukopisech, bydleli Edersoviv málo přitažlivém třípatrovém paneláku socialistického typu v sousedství stylovéchaty Rychta na samém konci Malé Morávky, kde se sbíhají silničky od Karlovystudánky a Karlova. Třetí patro, kde obývali 2+1 ovšem znamenalo velkou zátěžzvláště při donášení paliva. A nešlo tu jen o dopravu ze sklepa, ale z poněkud vzdá-leného dřevníku ve svahu za domem. Podhůří Jeseníků vyniká drsným klimatems velkými mrazy a spoustou sněhu, takže dopravování dřeva bylo časté a obtížné.Nedostatek komfortu v domácnosti Endersových byl ovšem kompenzován pří-kladně pohodovým vztahem bezdětných manželů.

Paní jezdila za prací do nedalekého Karlova, kde vyučovala češtinu na lesnickéškole, Enders byl zaměstnán jako účetní v krejčovském družstvu v Bruntále, kamdenně dojížděl. Toto místo bylo podstatně výhodnější pro vedlejší badatelskoučinnost nežli předchozí post kopáče plynárenského podniku. Ve volných chvílích tumohl trochu pracovat na Rukopisech. Místo získal protekcí přítele z šachovéhoklubu, v němž Enders patřil k silnějším hráčům. Šachovou vášeň sdílela i paní a takprovázela muže po vlastech za utkáními i jako spoluhráč. Společné dovolené trávilitéměř systematickým cestováním po vlastech českých a slovenských. Pro jazyko-vědce byla taková turistika vždy spojena se studiem pomístních jmen.

Šílené pracovní tempo, které si Enders uložil, muselo být občas přerušeno.Zmiňuje se o tom Vopravilovi: „Chci udělat hodně práce na R do našeho odjezdu na

Domov ▪ Zaměstnání ▪ Přátelé ▪ Pracovní podmínky


dovolenou, ale těch následujících čtrnáct dní musím věnovat vydatnému odpo-činku, jak to dělám každý rok.“ Jen vzácně docházelo k odloučení obou maželů,když se jednalo o léčebný pobyt. Pak se práce na Rukopisech hodně pohnuly vpřed.V jednom dopise o tom píše: „Manželka odjede asi na čtrnáct dní do Bulharska, a jázůstávám doma, a to udělám vždy nejvíce práce.“ Takových příležitostí nebylomnoho. Většina badatelských aktivit se odehrávala za svízelných podmínek:„Zdržuje se to dokončení práce o MPKV z několika důvodů. Předně nemámvlastní stroj a mohu si jej vždy jen na sobotu a neděli půjčit od známých; dále sezhoršila situace na mém pracovišti, že je nás tu totiž v kanceláři dvakrát více neždříve. … Tím samozřejmě vzniká jak hluk, tak i vzájemná kontrola. A to ještě musí-me být rádi, že nám ta stará barabizna, v níž se musí téměř celý den svítit, nespadla nahlavu. Konečně mě trápila asi týden chřipka, kterou jsem bezohledně přechodil apřinutil ji k ústupu. V takovém stavu ovšem – pokud jsem vůbec schopen práce – dě-lám výhradně pro podnik, protože se při tom nemusí příliš přemýšlet; ke své‚normální‘ práci, tj. na RKZ a přidružených textech, pracuji pouze, jsem-li aspoňčástečně ve stavu normálním.“

Přes truchlivý stav si uvědomuje, že by mohlo by být i hůř, neboť styky s Ame-rikou v sedmdesátých letech znamenaly jisté nebezpečí: „Jednu výhradu si však– pokud jde o styk s Rutarem – činím přece: nechtěl bych totiž, aby se moje jménooctlo ve Zprávách míněn Chicagský zpravodaj sdružení čs. exulantů , jejichžxerokopii Rutar zasílá do ČSSR; mám k tomu dva důvody. První je ten, že tentoZpravodaj není zcela seriosní, jak jste právem již několikrát vytkl. Druhý důvod,vážnější, tkví, jak upřímně doznávám, v mé omluvitelné, doufám, lidské slabosti:mám totiž ve svém dnešním, i když ne příliš skvělém postavení poměrný klid aobávám se, že kdyby se nějaká z těch xerokopií dostala před oči StB, začne tatoinstituce, i když bychom třeba do žádného paragrafu přímo nekopli, opět se zajímato mou osobu stejně jako před dvaceti roky. Doba je politicky opět dost napjatá anevím, zda a s jakým úspěchem bych si znova zvykal na lopatu, nemluvě o dalšíchmožných následcích pro manželku, příbuzné a vlastně i pro Rukopisy.“

O svých materiálních potížích se Enders skoro nezmiňuje. Výjimečně vložiltakovou glosu do listu Kopečnému (13. března 1975), s nímž vedl kratší odbornoudiskusi: „Dovolte mi jednu spíše osobní nebo povšechnou připomínku. Na lingvis-tických problémech RKZ a přidružených památek pracuji asi osm let, a to sám,většinou po večerech po návratu z práce, která je vším možným, jen ne řešenímfilologických otázek; přicházím z ní mnohdy velmi unaven. A kromě toho žiji, abychtak řekl na vědecké – někdo by možná řekl, že i společenské – periferii. Přes všechnytyto potíže jsem hledané doklady našel a do celkového systému jazyka R, jakdoufám, ústrojně zasadil. Kterak je možné, že zástupci české vědy, kteří jsou početnía vyškolení, konají práci odbornou, věnují tomu nejpříhodnější denní dobu, mají

[ ]

[ ]

38 JIŘÍ URBAN

k dispozici množství knih, styky se zahraničím, výpočetní techniku – a studenty,kteří jim mohou obstarávat zadarmo filologický materiál – těchto výsledků nedo-sáhli? Jistě ne pro nedostatek odborných schopností a znalostí, i když trochastagnace, na niž je třeba dát pozor – wer rastet, restet – tu nepochybně je. Nesehrálya nesehrávají tu své i jiné faktory než odborné?“

V dubnu 1980 završuje šedesátku a odchází do důchodu, takže pro rukopisnábádání se naskýtá více času, ale zároveň se komplikuje zdravotní stav manželky. NaEnderse tak přecházejí různé domácí práce a péče o nemocnou choť. Po vleklýchpotížích milovaná choť umírá v březnu 1988.

V místě bydliště se velice sblížil s katolickým aktivistou Standou Hubáčkemz Rýmařova. Rozpravám o věcech náboženských a jiných byly věnovány čtvrtky.Vedle milované ženy zde nacházel nejvíce názorové jednoty. Agilní a obětavýHubáček přicházel v rámci své charitativní činnosti do styku s množstvím lidí a byltak Endersovi, jenž ležel v Rukopisech, dobrým zpravodajcem o dění v kraji a vesvětě a byl poradcem v některých praktických záležitostech s nimiž si geniálníjazykovědec nedovedl dobře poradit, jak už to v takových případech bývá.

Dalším dobrodincem v místě bydliště, o jehož pomoci se mi Enders v rozmlu-vách často zmiňuje byl MUDr. Jansa z Karlovy studánky, jenž několikrát marněnabízel Endersovi ubytování v pensionu, kde by bylo o jeho hmotné záležitostidobře postaráno. Ale Enders nechtěl opustit byt, kde jej nejvíce držely vzpomínkyna zesnulou choť. A také nevěřil, že by mohl užívat svoji bohatou knihovnu a archiv.Dr. Jansa též dával Endersovi k překladu latinské a někdy německé náboženskétexty, které měly sloužit k ozdravění společnosti. Takové práce nedovedl Endersnikdy odmítnout.

K dokreslení jeho domova jistě patří i vyučování jazyků, které poskytoval souse-dům a lidem z okolí. Převládala angličtina nad němčinou. Zvláštní pomoc poskytljedné studentce klasické filologie, která myslím, nahrazovala do jisté míry potomka.Enders ji podaroval odbornou literaturou a jistě i mnoha radami. Osobní kontaktbyl ovšem dosti řídký, neb slečna studovala v Brně. Svěřil se mi v jednom dopise, žejí zapověděl obírat se Rukopisy. Jistě proto, že ji chtěl uchránit nepříjemností, kterézájemce o toto téma mohou u nás potkat.

V posledních letech života byl v užším styku s místním farářem, jenž se obětavěnabídl uspořádat Endersovu knihovnu. Ale vnesený pořádek byl záhy narušen přizavádění plynového topení, kterého již držitel bytu řádně neužil.

Z příbuzných byl nejvíce nablízku synovec René Šorm s rodinou, žijícív nedaleké Břidličné. Tam trávíval po manželčině smrti Vánoce. Většina příbuz-ných, ovšem ze starší generace, bydlela v Písku, kam dříve pravidelně dojížděl zamatkou a tetou.


Písek, v němž prožil velkou část mládí a studia, byl také místem setkáníabiturientů Píseckého gymnasia. Zde se setkával se svým spolužákem FrantouDanešem, jak jej vždy tituloval, jenž se držel dál od Rukopisů a dopracoval se naředitele Ústavu pro jazyk český. O své známosti s vlivnou osobností v dopise z13. října 1973 humorně píše, že Daneš už nevyhazuje návštěvníky po třech minu-tách, ale Písečákům se věnuje o minutu déle. Endersovi by možná poskytl ještě víc:„Ostatně říkal, že se mám u něho zastavit, budu-li něco chtít. Sám je odborníkempouze v současné češtině, o dialektologii a historické mluvnici ví velmi málo nebonic. To je ta dnešní úzká specializace!“

Ale ani tato známost nemohla pomoci tomu, aby výsledky Endersovy práce bylyvzaty na vědomí oficiální vědou.

O vstupu Enderse na rukopisnou scénu se dovídáme ze Zachystalova dopisu zeDvora Králové datovaného 10. července 1969: „Byla u mne učitelka Endersováz Bruntálu a žádala mne, abych se sešel s jejím manželem prof. filologie, který mápřijet v sobotu v poledne ostravským autobusem a chce se mnou mluvit. Je prýpřívržencem RKZ, ale také je spolupracovníkem spisovatele Ivanova – provádíkorekturu jeho spisu o RKZ. Byl na mne doporučen Dr. Šonkou.“ Takové doporu-čení, zaslané do Prahy, kde u znalců již propuklo rozčarování z Ivanovovýchžurnalistických výkonů, vzbudilo zprvu silné podezření, které ovšem časem opadloa změnilo se v respekt.

Rodiny Endersových a Šonků se sblížily během dovolené, kterou Šonkovi strá-vili v Jeseníkách. Docházelo pak k rodinným návštěvám, z nichž jednu líčí Enderstakto: „Seděli jsme asi dvě hodiny – více času nebylo – u Dr. Šonky v Břevnově, alemnoho jsme o RKZ nenapovídali, neboť se tam dostavili ještě další známí. TakéDr. Ivanov tam vběhl asi na deset minut, ale ani ten toho mnoho neřekl. Podlesdělení Dr. Š. se pracovní program v Museu změnil v tom, že na řadu přijde hnedRK, kdežto ostatní sporné památky, o něž je zájem již menší … budou prý zkoumatjen Šonka s Josefíkem.“

Je jistě interesantní, že renomovaný spisovatel potřeboval jazykovou korekturu.V roce 1969 se Enders ještě neprezentoval žádnou svojí samizdatovou prací amohlo by se zdát, že nepředstavoval žádné nebezpečí kontroverze pro Ivanovovůvtým. Ale již z dopisů Zachystalovi je zjevné, že Enders už tehdy značné vědomostiměl, překvapoval jimi Šonku a musel se jevit jako nebezpečný oponent, kterého bylotřeba zpracovat. Ostatně silná potřeba odstranit z textu reportáží ba dokonce

skryté rozpory bylo dobře možné „spoluprací“ s obránci, kteří znali i jiné zdrojeinformací. Kromě Enderse se tak vlídného postoje spisovatele Ivanova dostalo

Proto-kolů

Ivanov a Šonka: přátelství, rozpory, tolerance

40 JIŘÍ URBAN

Utajené Protokolyaneb geniální podvod.

Náš věčný zápas

i Vrzalíkovi, Střemchovi a musím zde jmenovat i svoji maličkost, které Ivanovprostřednictvím publicisty Fukse nabízel k přečtení rukopis knihy

Ale takovou službičku jsem předem odmítl.Enders tedy započal svoje jazykové bádání jsa postupně zpravován o dílčích,

„smutných“ zjištěních týmu. Některé zprávy skutečně dovedly zacvičit s jehopsychikou, ale nepřivedly ho k rezignaci a neodvedly od systematické práce: „I jájsem byl zaražen a rozladěn objevem toho palimpsestu; tenkrát jsem celou nocnespal. Nyní jsem se však již z toho dostal po hlubším proniknutí problémů RZ;dokáže-li se jeho novější, byť středověký původ, padnou různé filologické pochyb-nosti, jako to, že v něm nejsou jery a nosovky. S otázkou románského písma budeovšem nutno se nějak vypořádat.“

Šonkovy přesvědčovací metody byly značně působivé: „Šonka mi kdysi říkal, žebyl v Národním na Libuši, ale že ‚z té nádherné hudby‘ nic neměl, protože pořádviděl před sebou ty iniciály a spodní text RZ.“ Ve filmu , kterýspisovatel Ivanov nechal vyrobit k propagačním účelům, se ještě hovoří o slzách,které u Šonků kanou při tónech z Libuše. V záběru kamery ovšem nejsou.

Jindy se věrohodnosti zpráv dosahovalo osvědčeným tajnůstkářstvím a osobnídůvěrností: „Po přezkoumání MPKV a Jelena na rubu mi napsal pod pečetí mlčení,že se kloní k názoru, že jde o falsum.“

Dobře informovaný Šonka, jenž měl jistou povědomost o nicotnosti starýchjazykových námitek a Endersovým poznatkům oponovat nemohl, nalezl přiobcování s Endersem východisko tvrzením, že „text Rukopisů starý je, ale že bylv 19. století zapsán“. Osobní i korespondenční kontakty postupně ustaly. V roce1979 předal Šonka Endersovi několik balíků korespondence Josefa Krále, FrantiškaZákrejse, Václava Flajšhanse a Ignáce Maška staršího i mladšího s tím, že po jejichexcerpování mají být materiály předány Památníku národního písemnictví.

Když se zásluhou Barašíka Enders postupně dovídal, jak to s tím „chemickým“zkoumání doopravdy je, pojal sice jistou skepsi, ale přes to se snažil skloubit infor-mace od Šonky s poznatky svými a stále věřil na pozitivní zjištění Ivanovova týmu.V červnu 1977 mi píše: „Pozitivní výsledky Iv. komise však s Adámkem uznáváme,

17


17 Film (přepis na: http://people.fsv.cvut.cz/~gagan/jag/rukopisy/doku-ment/pixa.htm):M. Ivanov: Z hlediska technologie je pro moderního člověka otázka Rukopisů vyřešena. Otázka

technologická. Otázka autorská – tu nechť zkoumá další generace. Náš úkol byl vyřešit problémT. G. Masaryka, vyřešit slepou uličku do níž se dostalo zkoumání v roce 1886.

reportérka: Byl Váš muž hodně smutný?Z. Šonková: Byl velmi smutný. A hned na to 28. října jsme sledovali v televizi Libuši. A při tom jsme

smutněli oba. Skutečně se slzami v očích jsme to sledovali. Protože tolik krásy, které vlastně typadělky ovlivnily, ať v literatuře nebo v hudbě, to je až neskutečné. Takže musíme to těm paděl-kům odpustit.

Náš věčný zápas

neboť souhlasí s tím, co může filologie říci zejména o RZ.“ Tím ovšem mínil exis-tenci palimpsestu, která svědčí jen pro poněkud pozdější zápis, ale neuvážil, jakýspodní text badatelé vykonstruovali, aby podvrátili pravost textu vrchního. V roce1977 byla k dispozici jen beletrie Ivanova a ovšem osobní agitace Šonky, které nebylušetřen ani Adámek.

O deset let později, když jsem jej seznámil se svým samizdatovým rozboremodpověděl: „Ale jestliže to byl všecko omyl nebo švindl, pak to byla taková haneb-nost, že si nelze představit větší.“ A v květnu 1994, když vyšly bez náležitéobrazové dokumentace: „Poměry ve vědeckém světě nebyly ani za mých vysokoškolských studií ideální, ale že by Ivanov a jeho spolupracovníci spáchali takovouzvrhlost a vykonstruovali žaltář s palimpsestem, tomu přece jen nemohu zatímuvěřit.“

A dne 14. ledna 2000, když se nám dostala zpráva, že spisovatel Ivanov ukončilsvoji životní pouť, píše mi Enders tyto řádky: „Ivanovem, myslím, se nemusíme jižnějak zvlášť zabývat, protože on sám, jeho stoupenci i jeho odpůrci už řekli vše pod-statné. Že byl dobrý beletristický spisovatel, ale horší odborník ve vědách, do nichžse snažil zasahovat, víme všichni. A o mrtvých buď jen dobře nebo vůbec nic.“Endersův rytířský soud nad Ivanovem nám evokuje středověk, který největší znalecRukopisů tak dobře znal a miloval.

Druhá polovina 20. století se vyznačuje silnou aktivitou v bádání o Rukopisech. Najedné straně je zde hmotný průzkum prováděný Ivanovovým týmem, provázenýzáplavou beletristické literatury, při čemž příslušná odborná dokumentace je jednaknevyhovující, jednak ani nemohla být v úplnosti zveřejněna, údajně pro nedostatekfinančních prostředků.

Na druhé straně je zde rozsáhlé dílo Endersovo, přinášející neobyčejné množ-ství nových poznatků, snadno přístupných přezkoumání. Dílo, které vznikalo zaneuvěřitelně svízelných materiálních podmínek a jehož zveřejnění byly kladenynepřekonatelné překážky. Julius Enders zůstal naší veřejnosti prakticky neznám aoficiální vědou nedoceněn. Zbývá než věřit, že spravedlivého ocenění se dočká odgenerací následujících.

Protokoly-

18

Závěr

42 JIŘÍ URBAN

18 Urban, J.: Tajemstvím RKZ Záhadou RK Strojopis 1987.Nad a Miroslava Ivanova.

Vzpomínka na Dr. Julia EnderseROBERT JAN HŘEBÍČEK

V této krátké vzpomínce bych rád zavzpomínal na Dr. Julia Enderse, a podělil seo své dojmy a zážitky, jichž jsem nabyl korespondencí a během několika málo set-kání s Juliem Endersem.

Když jsem se v nějakých šestnácti letech začal zajímat o problematiku našichRukopisů, byla Endersova práce jedním z prvních pramenůmého poznání o zmíněných památkách naší literatury. Následoval ,z nějž jsem pochopitelně ve svém věku mnoho nevytěžil, ale nalezl jsem tam adresuautorovu. Enders mě tak vlastně „uvedl“ do řad rukopisné obrany a na dlouhoudobu byl i mým dá se říci „tutorem“ a učitelem v této oblasti. A nejen v této oblasti.Jedna z prvních věcí, která vás při setkání s Endersem udivila a udivovat nikdynepřestala, byla obrovská šíře jeho zájmů a jeho vědomostí z různých oblastí. Na médopisy, plné mladistvých spekulací a všelijakých hypotéz odpovídal trpělivě, uvádělproblémy do patřičných souvislostí, dokázal z rukávu vysypat seznam doporučenéliteratury staré i nové, naší i cizojazyčné; a ještě dodal nějakou zajímavost, postřeh zesetkání s různými badateli a vědci, osobní zkušenost.

Vědomosti předával s neuvěřitelnou lehkostí a skromnou samozřejmostí.Pamatuji se, když jsem při svých (přiznávám ne nijak extra hlubokých) studiíchklasické řečtiny, jež byla Endersovým oborem, potřeboval vyřešit otázku, jaký je– a je-li vůbec jaký – významový rozdíl mezi slovesy (baptein) a(baptidzein), jež v Novém zákoně mají význam našeho ponořit a křtít, hledal jsem veslavném Lepařově slovníku, slovníku Prachově, v mluvnicích starých a poctivýchi nových a poněkud odfláknutých, ptal jsem se naší řečtinářky a většinou jsem sedozvěděl, že byl-li kdy mezi těmito slovesy jaký rozdíl, jen autorita na slovo vzatá midnes řekne jaký. Při jednom setkání s Endersem (bylo to tuším při příležitosti oslavyjeho osmdesátin), jsem jen tak, spíše aby řeč nestála, nadhodil tento problém, abychse starému klasikovi pochlubil, že mu také fušuju do oboru. Enders mi odpověděls takovou samozřejmostí, s jakou my odpovídáme na otázku „jak se jmenujete“nebo „kdy jste se narodili“:

Estetický rozbor RukopisůJazykovědný rozbor

Inu to máte tak, v řečtině pozdější, tzv. koiné, kterou vy se zabýváte, už slovesa žádný rozdílnemají, a většinou není ani v attické řečtině; to byste musel jít hloub a dál do minulosti řečtiny

βαπτειν βαπτιζειν

a zjistil byste, že na původní kořen slovesa (baptein) se jaksi naroubovalo pozdějizaniklé sloveso (hydzein), jež původně znamenalo cosi jako sedat si, opakovaně se posa-zovat. Později ze slovesa zmizel význam a zůstal podtext opakovanosti, tedy vaše(baptidzein) by mělo znamenat opakované ponoření, ale neznamená, protože i tento významz řečtiny časem vymizel, takže rozdíl mezi vámi zkoumanými slovesy už v Novém zákoně nenížádný. Ale to je samozřejmě jenom vysvětlení letmé a kusé, celá věc by zasluhovala dalekopečlivějšího rozboru.

βαπτεινύζειν

βαπτιζειν

Tehdy jsem byl Endersem šokován a jeho vysvětlení si pamatuji do teď (a doufám,že jsem nic nepopletl). A takovou pohotovou encyklopedií znalostí se Enders prosvé okolí stával často.

Párkrát jsem se s Endersem setkal v Praze, jednou ve Dvoře Králové, ale prvnísetkání proběhlo u něj doma v Malé Morávce. Když jsem se s ním potkal, můj prvnídojem byl: gentleman ze staré školy. Navzdory vysokému věku chodil Enderszpříma, což mu ovšem při jeho velmi vysoké postavě dodávalo zdání určité neohra-banosti (když jsem pak zjistil, že Enders bydlí ve třetím patře domu bez výtahu a žetopí dřevem, takže musí chodit ještě pro dříví a se dřívím a to po takových od pohle-du nebezpečných, příkrých a krkolomných schůdkách do dřevníku před domem,dojem neohrabanosti se vytratil jak pára nad hrncem). Mluvil krásnou češtinou apříjemným hlubokým hlasem s takovou konejšivou intonací. Když mluvil na veřej-nosti, třeba přednášel, bylo ovšem vidět, že je zvyklý spíše na vyjádření písemné,takže člověk měl co dělat, aby z jeho hodinového přednesu nabitého hutně informa-cemi bez žádné přestávky pro vydechnutí vytěžil co se dá. A pokud si pamatuji,Enders přednášel s patra, jen za pomoci poznámek, osnovy.

Dokázal být vtipný. Do ryze odborného textu se mu tu a tam vloudila nějaká iro-nická šleha či bonmot nebo nějaký citát velmi originálně využitý. To ostatně můžetevidět i v jeho publikacích tištěných, pokud pozorně čtete. Pamatuji se na docelahezký příklad. Účastnil jsem se kdysi jedné soutěže mladých badatelů-středoško-láků, předložil jsem nástin historického rozboru Libušina soudu, kde jsem nověoprášil myšlenku, že závěrečná slova Radovanova „Nechvalno nám v Nemciechiskati pravdu“ se netýkají Chrudošovy řeči o právu prvorozeného, ale předchozípoznámky Libušiny, která se týkala něčeho jiného. Byla by pak zbytečná celá tadiskuse, jestli a kdy a kde měli naši západní sousedé právo prvorozenství v takovépodobě, aby se jej mohl dovolávat Chrudoš v tak stařičkém rukopise. Tenkrát jsempohořel, smetli mi to posuzovatelé se stolu a pochopitelně si ze mě neopomnělidělat šoufky. Když jsem o tom potom posmutněle referoval Endersovi, ten miodepsal zhruba takto: „Nic si z toho nedělejte. Víte-li, co byla hekatomba? To kdyžněkterý z velikánů řeckého myšlení na něco přišel, obětoval jako dík bohům rovnoustovku volů. Nu, a od té doby se všichni voli třesou, když někdo přijde s něčímnovým.“

44 ROBERT JAN HŘEBÍČEK

A mnohdy šel Enders pro příklady a citáty k pramenům, kde by je nikdo nečekal.Když jste vešli do jeho obývacího pokoje, nenašli jste knihovnu vyzdobenoukompletním Ottou a nacpanou tlustými svazky. Na předním místě na vás koukalatvář Karla Maye z obálky německého vydání jeho autobiografie a následovalzástup všelijakých kovbojek a detektivek a dobrodružných příběhů. Staročeskýslovník, všelijaké mluvnice a vydání památek jsem potkával při své expedici Ender-sovým příbytkem porůznu poházené v ložnici nebo v kuchyni u kamen (v zimětopíval jenom v kuchyni). Měl rád anglického katolického spisovatele a filosofaG. K. Chestertona, z nějž často citoval a to i v případe tzv. brakové literatury: myslímže se jmenoval daný esej Chestertonův a po jeho přečtenízjistíte, proč i Enders měl rád takovou literaturu.

Tady své vzpomínky ukončím. Chtěl jsem jen předat pár takových dotyků,impresí, jež ve mně zůstaly po různých setkáních s Juliem Endersem. Ještě dlouho byse dalo psát o jeho vědomostech a znalostech, přehledu, ale také o osobni odvaze apracovitosti, a určite a možná v první řadě o jeho laskavosti a vlídném humoru,o jeho obětavosti. To však nechám těm, kteří Enderse znali daleko delší dobu amnohem lépe než já.

Ich

Obrana šestákových krváků

VZPOMÍNKA NA DR. JULIA ENDERSE 45

Josef Mánes – ilustrace ke Zbyhoni

Jak se z nás stali přátelé† OTAKAR A. KUKLA

Ve studii o PhDr. Juliu Endersovi podal Ing. Jiří Urban ucelený a do značné míryvyčerpávající obraz nesnadného a zároveň neumdlévajícího životního zápasuo přiznání zdánlivě samozřejmého práva nově otevřít a veřejně rozvinout řadutemných a dosud nedořešených otázek spojených se zkoumáním pravosti RKZ. Cok tomu ještě dodat? I když se chci vyhýbat silným slovům, nemohu pro tento bojnalézt jiný výraz, než že byl heroický. Stokrát haněn, stokrát odmítán se shovívavýmúsměvem, stokrát klamán, stokrát odbýván úhybnými odpověďmi, nedal se zlomit ado posledního dechu vždy znovu zkoumal, vždy znovu promýšlel. Nepřál si nicjiného než vymezení pole pro čestnou diskusi, která neuhýbá a neskresluje: diskusi,jíž se vlivný a nepochybně rovněž charakterní odpůrce dávných obránců pravostiRKZ dovolával jako základní podmínky demokracie. Onen vlivný odpůrce žilovšem v jiné době, měl k dispozici jiné nástroje výzkumu, hlavně však sledoval jinécíle, z hlediska vlastního zřetelně zacíleného programu a celou problematiku mohlvidět (ať si to v dané chvíli dostatečně uvědomoval či nikoli) pod zorným úhlem svédoby a společensko-politických zájmů. Podobná pochybnost nedala ostatně spáti některým dalším novodobým výzkumníkům: o složitosti a sporných závěrechněkterých jejich kvapně ukončených zkoumání zde rovněž dostatečně pojednal jižIng. Jiří Urban.

Přiznám se, že sám jsem byl ve své profesi po léta zaneprázdněn zcela jinýmiodbornými problémy a stihl mne tudíž osud většiny: čím se sám do hloubkynemohu nebo nemám příležitost zabývat, tam do blíže neověřených skutečnostínezasahuji. Ani dnes totiž nepřestává platit zásada Leonarda da Vinci, že nemámeprávo úsudku o kterékoli věci „pokud jsme ji zevrubně nepoznali“ („… se primanon si ha cognition di quella“). Jako historik umění jsem ovšem měl vždy ve vážnostigeneraci Národního divadla a nepochyboval jsem, že to,co jsme si zvykli považovatza programově národní a bytostně české umění 19. století, by bylo nemyslitelné bezmocné inspirující síly Rukopisů, a to právě tak ve výtvarných projevech (Mánes,Aleš, Myslbek, aj.), tak v hudbě (Smetana) či v literatuře (Zeyer a řada jiných).A pokud se neustále hovořilo o „již uzavřených“ rukopisných bojích jako o neod-diskutovatelném faktu, bývalo mi přinejmenším vždy víc než líto jejich údajného„výsledku“. Ještě víc mne zarmoutilo pročtení knih Miroslava Ivanova, které na

sebe vzaly tvářnost jakéhosi definitivního pohřbu dočasně oživených nadějí. Příle-žitost k hlubšímu nahlédnutí do podstatně složitější problematiky všech dosavad-ních sporů jsem dosud neměl.

V té době jsem pro jednotlivé díly časopisu křesťanské mládežepravidelně připravoval obrazové monotématické seriály barevných reprodukcí s pří-slušným slovním komentářem. Každému z rámcových námětů jsme se vždyvěnovali po celý rok. Cílem jednoho z programů bylo seznamování čtenářů s nejvýz-namnějšími poutními místy v Čechách a na Moravě. Bylo samozřejmé, že tamnemůže chybět Hostýn. V textu jsem připomněl známou legendu o zázraku, kterýpodnítil vznik svatyně a doslovně (dokonce staročesky) jsem citoval ono známé:

Sám Rukopis jsem nemínil ani zpochybnit, ani podepřít. Vzal jsem ovšem v textu navědomí tehdy obecné přesvědčení, aniž bych se o něm mínil jakkoli šířit.

Nicméně záhy přišel do redakce dlouhý rozhořčený dopis, pro mne v oné doběponěkud překvapivý. Dalo se vytušit, že je poznamenán nějakým nevysloveným, alehlubokým zraněním. Jeho příčina nemohla být jen v mém textu. Autor nevěděl, kdojsem. Předpokládal, že jde o některého z povrchních mladých redaktorů a už napředprojevoval jistotu, že mu z redakce buď vůbec neodpovědí, nebo ho urazí, nebo semu nakonec ještě vysmějí. Ocenil sice, že úryvek z básně Jaroslav je citován přesně,i to, že předpoklad zbudování dávné svatyně tu není zpochybněn, přesto všakprojevil hořkost nad přetrvávající skepsí k pravosti tohoto literárního klenotu.V závěru jsem nalezl podpis: PhDr. Julius Enders.

Redakce skutečně panu doktorovi neodpověděla, zato dopis předala mně.Pisatele jsem ještě neznal, ale dlouho jsem o něm přemýšlel. Z těch řádků bylo cítitvyčerpání a zároveň nedůvěra, že by se ještě v „oficiálním“ tisku nalezl kdokoli, kdoby chtěl toho muže bez zaujetí vyslechnout. V podtextu jsem mohl vytušit téměřbeznadějnou otázku: jestliže všichni, kteří mají možnost volně publikovat, už dávnoRKZ pohřbili a v nové době udělali společně s Miroslavem Ivanovem nad celou toukomplikovanou problematikou definitivní tečku, může ještě tato „mrtvá stránkaz učebnice dějepisu“ vůbec někoho zajímat?

Nereagoval jsem na několik invektiv, které do jeho listu utrousila okamžitátrpkost. Naopak, odpověděl jsem přátelsky, a myslím že i pokorně a chápavě.Nepřisvojoval jsem si právo rozhodčího, které mi nenáleželo. Souhlasil jsem že takvýznamné místo jako Hostýn by si zasloužilo podrobnější výklad. Vysvětlil jsem, žepředem vymezený prostor mi v časopise ani neumožnil víc než několik stručných

Anno Domini

Ve vlasti, kdě Olomúc vévodí,jesti tamo hora nevysoká,nevysoká, Hostajnov jéj imě.Máti Božia divy tamo tvoří.

48 OTAKAR A. KUKLA

informativních vět. Tím méně by bylo možné se v něm šířit právě tak o Prusíkověobraně RKZ z roku 1886, kterou jsem samozřejmě v té době již dobře znal, stejnějako rozebírat různá pro a proti, která ve mně probouzely knihy a články Ivanovovy.

Téměř obratem následovala Endersova odpověď z 24. srpna 1998. Začínalaslovy: „Upřímně děkuji za Váš obsažný dopis ze dne 18. t. m. Příjemně jste mne svouodpovědí překvapil. Koresponduji dost málo s lidmi, jako jste Vy, a musím bohuželkonstatovat, že se buď vůbec neozvou, ať již z pohodlnosti nebo z přezíravosti,anebo že mi odpovídají nějakým pošklebováním … Ale s Vámi mohu debatovatvelmi věcně …“ Krok za krokem mi pak vysvětloval svá pozoruhodná zjištění i svépochybnosti a poprvé mi umožnil trochu více nahlédnout do zákulisí prací komise,pro širokou veřejnost tak úzce spojenou s jménem Miroslava Ivanova. Po těchtodvou listech, jež jsme si vzájemně vysvětlili, následoval téměř celý balík dalších.Téměř týden co týden přicházely jeho z obou stran hustě popsané listy a bylo miradostí každý z nich znovu a znovu číst.

A tak se z nás pomalu, krok za krokem, stávali přátelé. I já jsem zprvu vyslovovalčetné námitky. I já jsem se zamýšlel nad problémy, s nimiž jsem si nevěděl rady, i jáměl občas tendenci se přít (třeba o Hrubou skálu, kterou zpochybnil můj oblíbenecJosef Pekař, nebo o Kublajchána známého z Marka Pola a o genealogii jeho potom-ků, či o pojem „tábor“, který jsem byl zvyklý odvozovat teprve od označenímnohem pozdějších husitských ležení atd.), přitom však nikdy nevybočily našerozhovory ze zcela věcné argumentace a z ochoty promýšlet údaje či názory druhéstrany. Ve všem byla upřímnost, otevřenost, touha dovědět se co nejvíc a poctivěporovnávat. S vděčností jsem se dovídal mnohé dosud neznámé z tajů staročeštiny ajejích odchylek.

Obdivoval jsem pana doktora dokonce i ve chvílích, kdy jsem o lecčems zapo-chyboval. Někdy mi jeho zápas připadal trochu donquijotský, ale tím více hodnýuznání, jindy mi připomínal myšlenku staročínského filosofa Čuang-Čoua o nejžá-doucnější užitečnosti věcí neužitečných a o potřebnosti nepotřebného. „Nikdonezná užitečnost toho, co je k neužití“, zauvažoval Mistr Čuang. A co když ta neuži-tečnost a marnost všeho snažení je jen klamné zdání, co když právě to, nad čím sekaždý jen usmívá, je právě to,co se ukáže jako nutné?

Čím déle trvala naše korespondence, tím více jsem se dovídal podrobností zeživota pana doktora – a tedy o jeho osudech i názorech. Časem jsme pochopili, žeje zároveň mnohem víc věcí, které nás spojují, jako třeba společná láska k antickéliteratuře (on sám byl řečtinář i latinář), k filosofii, k theologii, k církevní literatuřestaré i nové. Myslím, že jsem i dost porozuměl zlomu v jeho zájmech a přesunu odstaré řečtiny k staré češtině, začetl jsem se do jeho kmih a užasl jsem nad důkladnoumravenčí prací, kterou za život vykonal a ani v pozdním věku nepřestával konat.

JAK SE Z NÁS STALI PŘÁTELÉ 49

Tento čáslavský rodák, který trávil šrámkovská léta na klasickém gymnasiuv Písku a po studiích na filosofické fakultě obhájil disertaci na téma

věnoval se pak intensivně studiu a novému pře-kladu všech dochovaných sedmi Aischylových tragédií, rigorosně zachovávajemetrickou výstavbu řeckých veršů. Zaujalo jej Aischylovo odmítnutí představy „ne-přízně bohů“ ( ) i nesmlouvavé sřetězení vin a jejich následků dokudřetěz není přerván a vina usmířena. „Nuž pojďme, slavme slavnost smíření“, zvev závěru trilogie Oresteia bohyně Athéna své kněžky a všechen lid. Dr. Enders sepřiznával, že od začátku si jej Aischylos podmanil „touto předjímanou kausalitouviny a trestu, stejně jako neobyčejnou silou své básnické obraznosti“. Zároveňs překládáním Aischyla zahájil pan doktor práci na studii o aristokratickém mistruvzletných dórských epinik Pindarovi. Lavina událostí, která se dala do pohybu pojeho římskokatolickém křtu v roce 1951, změnila mnohé v jeho životě: po přeloženína Jesenicko a následném zatčeni byl odsouzen k sedmi letům vězení: mezispoluvězni se setkal s filologem Augustinem Valentovičem, spisovatelem KarlemPeckou, básníkem Zdeňkem Rotreklem, filosofem Mečislavem Razikem a dalšími.Po popuštění na svobodu jej zaujalo nové zkoumání pravosti RKZ, které v letech1967–1971 prováděl Kriminalistický ústav. A tím se již ocitáme u svízelného řetězceudálostí, naplněných nadějemi i zklamáními, jež ve své studii líčí Ing. Urban.S novým zápasem se pustil do práce, jakoby přestálá zkouška jej vzchopila k houžev-natému hledání pravdy, padni kam padni. A které z oněch pátrání po holé pravdě bysi nyní zasloužilo větší přednost, než ono, v jehož jméně v 19. století dozrálo do svéplnosti obrození českého národa? Zažité útrapy věznění jen osvěžily jeho dávnoujistotu, že slova jako národ, národní identita, národní charakter, svatováclavskátradice a kultura jazyka zde dosud neztratily nic na svém významu. V Aischylově tra-gedii Agamemnon chválí sbor ustanovení vladaře bohů: „Lidem on k moudrostiukázal cestu. Výsostný zákon dal utrpením se ušiti.“

Přestálé utrpení dalo Dr. Endersovi nový životní cíl. Poučil se a ze své žízně ponalezení pravdy již nehodlal uhnout. Nepřestával mít na paměti ani závaznoumravní hodnotu naší svatováclavské tradice. Například 2. října 2000 mi psal: „díkyza dopis z 23. září, plný jako vždy hlubokých rozborů a poučných postřehů. Věnovaljste velkou pozornost otázkám souvisejícím s osobou sv. Václava a s hagiografickou,jak se dnes říká, literaturou o něm. … O sv. Václavu proběhlo v našich sdělovacíchprostředcích několik přednášek nebo pásem … Osoba sv. Václava byla posuzovánakladně, ale i záporně. To už vypadá jako naše národní prokletí, že většina těch, kdopronášejí takové hodnotící posudky, se snaží, abych tak řekl, zpívat píseň svýchchlebodárců. Hlavní partie Vašeho výše uvedeného dopisu by si zasloužily veřejnépublikace mnohem více!“ Nelíbil se mu rozhlasový projev nějakého literárníhohistorika, jímž se mu připomněla někdejší promluva Z. Nejedlého: „ne sv. Václav,

Božská vůle aindividualismus v Aischylově tragédii,

φθονοσ θεον

50 OTAKAR A. KUKLA

ale náš lid nám nedá zahynouti!“ Více jej zaujal televisní pořad, v němž bylasrovnávána světcova socha v katedrále s jeho autentickou lebkou jako téměřidentické. Z toho vyvodil: „Je to další pádný důkaz pro theorii, jíž se i já pokoušímřídit a která samozřejmě není mým vynálezem: nejdříve je nutno dbát svědectvístarých, teprve potom rozdílných míněni současných badatelů. Lege vereres, spernerecentiores. … A to se trochu vztahuje i k našim úvahám o posloupnosti svato-václavských legend, o vlivech latinských, staroslověnských, ruských a jiných. Ti našinešťastníci netuší, jak by jim v jejich spekulacích pomohl zlomek Evangelia sv. Jana,prohlašovaný stále zatvrzele za padělek! Překlad z latiny (neumělý), promíšenýpaleoslovanismy, paleobulgarismy, jak to bývalo nazýváno, by měl být cennýmvodítkem k další práci. Jsou tu dále i nepopiratelné jihoslovanisy. Píšete o chorvat-skohlaholské versi jedné legendy a o jiné, v níž byly shledány rusismy. U Slovákůzaznamenal jižní formy již Czambel, na praslovanské základy poukázal a snad ještěpoukazuje zejména Š. Ondruš, který by měl zvláště obráncům Rukopisů co říci, alepokusy o nějakou spolupráci se ukázaly marnými.“

V jiném listu věnoval pozornost a vzpomíná jehopřekladatele Jaroslava Ludvíkovského:

Kristiánově legendě o sv. Václavu

Mám zde latinský text i překlad pořízený brněnským klasickým filologem Ludvíkovským,s nímž jsem se kdysi na krátkou dobu setkal; on měl vztah k Písku jako já, studoval tam takéna gymnasiu a dokonce tam chodil do šachového klubu jako po letech i já. Ludvíkovskéhovydání Kristiána je po všech stránkách vzorné, překlad je mistrovsky dokonalý. Ludvi-kovskýsám se jeví jako přesvědčený obránce pravosti Kristiána. Pokud mohu soudit, pohybuje se mezinázory obránců i odpůrců velmi obratně a odpovědně; však také se účastnil polemiky mnohasvými kratšími pojednáními. Uvádím namátkou několik jmen odpůrců, jež Ludvikovskýcituje: Bretholz, Novotný, Fiala, Kalandra – jako první ovšem Dobrovský. Je to věruzajímavé, jak světový názor působí na výsledky, jichž se ten neb onen vědecký pracovníkdomáhá nebo dosáhnout chce. Zdá se, že odpůrce starobylosti této legendy lze označiti povšechně jako realisty, positivisty, skeptiky, atheisty a podobně. Mně se zvlášť líbilLudvíkovského rozbor tam, kde pojednává o hyperbatech a klausulích latinského textu,v nichž byly zcela mylně viděny reminiscence na pozdější latinské nebo latinisující stylisty. Tytojevy, hlásící se dle L. skutečně do století desátého, mohl vydavatel jakožto klasický filologzanalysovat jistě dokonaleji než kdokoli jiný. Osobně jsem se nad důkazy velkého stáří legendyzarazil jen dvakrát; to samozřejmě není žádná námitka, kterou by bylo možno brát na „zlatévážky“. Ludvikovský překládá slova „iam dudum jako „nedlouho předtím“, ač původnětlumočil tak, jak to každého napadne, totiž „již dlouho“ (myslí se na dobu, kdy byli Čechovéve své většině již pokřestanštěni). V desátém století by tento časový údaj neseděl, leda bychombrali v úvahu iroskotské a potom německé misie před našimi věrozvěsty, zmatení Moravanů aMarkomanů a jiná násilná východiska; snad také pozdější interpolaci původního rukopisu.

‘


Ještě jiná podrobnost mě zarazila totiž název říčky Rokytnice. Koncové vypadá totiž jakomladší, neboť přehláska se objevuje podle jazykozpytců – a zde nemám důvod, abychnesouhlasil – někdy ve 12. nebo 13. století. Roduvěrný Moravák by ovšem řekl starobylé„Rokytnica“ ještě dnes. Přátelům RKZ nahrává pravost Kristiána nepřímo ještě v některýchdalších aspektech, třeba kontinuitou vztahů českých zemí (vystupujících od dob velmi dávnýchjednotně, jak dokazoval i historik Dobiáš) k Velké Moravě, relativní kulturní vyspělostnašich předků, aj. Starší obránci RKZ hleděli ovšem na problém Kristiána velmi skepticky avyjadřovali se asi takto: „Ano, RKZ musely být potřeny, ale Kristiána dávají národu jakonáhražku.“ Ludvikovský sám nebyl přítelem RKZ ani dost málo. Jeden z členů našíspolečnosti (B. Barašik) s ním mluvil v době poměrně nedávné (L. se totiž dožil velmi vysokéhověku). … Je to ovšem oblast,v níž se mohu dívat i na znamenitého odborníka L. jaksishovívavě …

-ea e

K osobě svatého Václava jako ztělesnění české národní myšlenky i k různýmdiskusím o nejstarších václavských legendách se Dr. Enders rád vracíval i později;není pochyby, že rovněž v tomto případě se často zajímal o vztah některých z nichk RKZ.

Dalo by se na okamžik odbočit ještě k dalšímu z témat Endersovu srdci blízkých.Vážil si také hmotných památek tradiční lidové kultury, kterou opět chápal jakomost překlenující věky. Z obrázku znal také půvabný domek který jsem na venkovězdědil po rodičích a k němuž jsem se rád vracíval jako ke svému „útočišti naVysočině“. Když se dověděl o jeho srovnání se zemí ve prospěch „potřeb modernídoby“, vzpomněl na onen obrázek a napsal mi rozhořčeně: „Tak tedy překážela tatostavba v době demokracie nebo liberalismu snad ještě více než za protektorátu neboza komunismu! Stavba byla vyzdobena starosvětsky a vlastenecky, takže jsem vedlepochopitelného smutku nad jejím koncem také se pohledem na její připomínkutrochu potěšil. Takový pozdrav z minulých časů je jako závan čerstvého vzduchunebo ponoření do čisté vody. A to vše je dnes tak vzácné! Měl jsem vzdáleněpodobný pocit loni v létě, když jsem šel kolem zahrádky zdejší mateřské školy, kdevoněla čerstvě posečená tráva. Vzpomínám maně na romanopisce Zolu – jaký je touž při prvním pohledu kontrast – na spisovatele, který prý byl ,typem čichovýmNěkdy se rozlišují autoři na visuální, auditivní a snad ještě jiné. A jistě se podivíte, jakmohu porovnávat výpary z ,Břicha Paříže s právě pokoseným paloukem! Snad jsemtedy vzdáleně také takový ,čichový typ …“

A dostal-li se touto úvahou k myšlence také na venkovskou volnou přírodu,vrátil se k odpovědi na mé předchozí psaní: „Pěkně jste rozebral protiklad dvouslovanských a patrně vůbec indoevropských symbolů: lípy a dubu. K tomu nemámmnoho co dodat. Snad jen to, že ve sporu o RKZ byl ,věnec z duhového listievýznamným argumentem obránců, kteří správně rozpoznali, že by naši raní

>

‘.

‘‘

‘

52 OTAKAR A. KUKLA

obrozenci mnohem pravděpodobněji užili v domnělém falsifikátu lípy ne germánského prý dubu. Ale pamatuji se, že za první republiky měl i dub své obhájce avyznavače. Ale jak? Vždyť se pod ním narodil Jan Žižka z Trocnova! Tak tohle sinaše věda dokázala ze starých pověstí vytáhnout!“

Známou skutečností samozřejmě je, že oblíbeným posvátným stromem i u starých Slovanů nebývala lípa, ale rovněž dub. Ostatně pan doktor i já jsme tohle znaliuž od Frazera a Dr. Enders navíc připojil i Vriesovu charakteristiku: „Dub, oak, krállesa, síla, symbol vševládných bohů, dlouho žije, neztrácí listí. Pod ním se korunovalivládci, pod ním se i přísahalo, obětovalo, věštilo a konala spravedlnost …“( 1976).

Nelze zde připomínat rozsáhlou a také tématicky různorodou korespondenci,kterou jsme oba vítali. Snad nám i oboustranně leccos přinášela – a hlavně jsmevěděli, že vždycky je něco pro nás cenného, o čem si můžeme psát.

Ale vždy a odevšad, ať už jsme zabrousili kamkoli, se vždy znovu a znovuvracíval ke svým milovaným Rukopisům. Nikdy nepřestal doufat v jejich ospravedlnění a obnovenou slávu. Ještě ve vánočním dopise z roku 2004 (!) mi vyprávělo návštěvách studenta, který ho informoval o nejnovějších metodách zjišťovánístáří listin a záznamů

-

-

-

:

Dictionary of Symbols and lmagery,

Nevím, zda jde o nějaké zdokonalení známé radiouhlíkové metody nebo o něco zcela jiného.Hlavním důvodem tohoto rozvoje uvedeného vědního oboru byly snad archeologické zbytkyodkryté v Olomouci a v nejbližším okolí. Z těchto prací by vycházelo najevo, že římský vlivsahal mnohem dále než byl dosud probádaný limes Romanus; snad by se dokonce dalouvažovat o tom, že středověké pojmenování Olomouce Iuliomontium má své etymologickéoprávnění. Nás, rukopisníky, ovšem zajímají zde v první řadě RKZ, ale věru již nevím,kdo byse dal přemluvit k novému zkoumání otázky jež je podle oficiálního mínění již dávno rozřešena! To by navazovalo na Vaši informaci, za kterou jsem Vám zvlášť vděčen, totiž zapojednání Radka Zdvořilého o RKZ, kde se autor kloní k uznání starobylosti těchto textů,užívaje při tom i mých formulací o poesii orální, o kulturní vyspělosti našich předků, aj. Tojméno Zdvořilý by ukazovalo na nějaký pseudonym; snad jde o některého z našich mladšíchčlenů Rukopisné společnosti. Ale snad se dostala do odborného studia spíše Mater verborum,staročeský slovník psaný částečně duběnkovým inkoustem, částečně barvou. Tyto glosy jsoupočetnější, tvoří nejméně dvě třetiny celého kodexu, jsou starší než ty inkoustové, jak dnes víme,ač se kdysi hlásal v odborných kruzích opak. Dostal jsem se kdysi do písemného sporus naším největším znalcem středověké latiny Prof. Bohumilem Rybou. On tvrdil, že Patera,vydavatel Mater veborum, s podivuhodným bystrozrakem oddělil falsa MV od pravých glos;prý se jeho názor plně shoduje s míněním jiných filologů – a inkoustem psané glosy že odpovídajíjiným vpiskům, zachyceným v jiných středověkých slovnících. Já jsem tomu odporoval a hájilmínění, že ,podezřelé glosy pocházejí z nějaké staročeské literatury nám dosud neznámé. Měl

„ “

-

„ “

‘


54 OTAKAR A. KUKLA

jsem ovšem na mysli též RKZ, s nimiž jeví Mater verborum nějaké shody, ale také velmivýznamné rozdíly. Tak třeba archaismy jako

a jiné, jež jsou jazykově velmi starobylé a správné, ale v jiných za pravé uznávaných památkách se nevyskytují. Jakmile jsem se dopise zmínilo RKZ, stáhl se profesor Rybaz další debaty. Já jej však plně chápu, neboť se také nedávno vracel z nápravného zařízení ,ztráveného na Slovensku. – A tím bych – připojuji jen obligátní a očekávané přání k vánočním svátkům. Věřím, že je prožijete plně v radosti mystické – a konečně i té světské. S mnohapřátelskými pozdravy Váš Dr. J. Enders.

kamy = kámen, tyky = tykev, neti = neteř,sesti = sestra

To byl poslední dopis – a svým způsobem i jakýsi odkaz a projev vůle pokračovatv činnosti České společnosti rukopisné – který jsem od něho dostal bezprostředněpřed jeho smrtí. Pak už přišlo jen tištěné oznámení s jeho fotografií od synovceReného, že v úterý 18. 1edna 2005 skonal PhDr. Julius Enders ve věku nedožitýchosmdesáti pěti let.

Toto je skromné svědectví o podivuhodném přátelství, které začalo za zvlášt-ních okolností a v určitém napětí mezi dvěma lidmi, kteří se zprvu ani nemohli znát,vytrvalo až na práh smrti – a jsem přesvědčen», že jeho stopa, vrytá do mé duše,nemizí ani dnes. Za takové přátelství mohu být jedině vděčen.

-

„ “-

Listy přátelskéRADOMIL ŠOLC

Listuji korespondencí více jak dvanáctiletou, kterou jsme si v pravidelných měsíč-ních lhůtách vyměňovali s PhDr. Juliem Endersem. Představuje svazek dvakrátsedmdesáti přátelských listů. Dnes obsahuje než řádky teskné, neboť víme, že užnikdy nebude pokračováno v oněch přátelských výměnách názorů s Malou Moráv-kou. Ani o soukromých starostech, ani v úvahách o pravém původu Rukopisů.

▪

(23. října 1993)▪

Někdy se rozpomněl na svoji sokolskou činnost:

(26. září 1994)▪

Temna,

Ing. Urban mi jednou humorně vylíčil výsledek své cesty, kterou vykonal po některých našichintelektuálech: jeden spravoval – v době své dovolené – střechu na chatě, druhý ležel pod autem, třetíse vymluvil, že na Rukopisy nemá čas, čtvrtý byl ještě nejpoctivější řka, že o věci nic neví, a tak pořáddokola.

… ve svém rodišti v Čáslavi jako školák;po přestěhování do Písku jsem ji již neobnovil. … Pamatuji se ještě na úmrtí Renaty Tyršové,kterého jsme želeli v roce 1937. Psali jsme o ní též školní práci z češtiny. V publikacích z nichžjsme čerpali základní poučení jedno chybělo, totiž, že zesnulá byla i přesvědčenou obhájkyní RKZ.

O turnovské akci vím, že hodně účastníků besedy bylo z řad Pekařovy společnosti, která ovšemnadále velmi ctí svého ideového zakladatele. Já se přiznávám, že v něm vidím osobnost dosti rozpor-nou. Líbí se mi třeba jeho vztah k našim dějinám, včetně smutně proslulého Jiráskovakteré mělo na naši intelektuální i laickou veřejnost zřejmě větší vliv než všechna učená povídání.Souhlasím také s tím, jak Pekař hájil starobylost Kristiána. … Sám jsem se věcí systematickynezabýval, ale pokud mohu do toho mluvit, hájil bych také starobylost textu, a to z místních jmen,jež jsou nepochybně velmi správná a také archaická. Z Pekaře by se dalo ledacos vytěžit i ve sporuo Hostýn, ale to se mi zdá už příliš obehrané. … Pro rukopisníky je ovšem nejznámější jehoargument o Hrubé Skále. Protože to není v zásadě problém jazykovědný, nevěnoval jsem tomu

1

1 Míněn přednáškový večer České společnosti rukopisné v Turnově dne 5. října 1995 ke stému výročínamalování dioramatu Mikolášem Alšem (srv. , řada 5,č. 3).

Pobití Sasíků Zprávy České společnosti rukopisné

přílišnou pozornost. Sám zatím držím teorii, že jde o „Hruboskalsko“, tedy o celý masiv skal, jakéjsou v místě dosud a jak jsou také nazývány v turistických příručkách a mapách.

Dívám se na obránce RKZ tak trochu jako na větší rodinu, jejíž členové nemají, nebo by nemělimít, tajemství jeden před druhým.

Ti naši vědátoři se chovají v otázkách nejstarší češtiny velmi podivně. Ani ne tank proto, že RKZneuznávají, ale oni jsou vůbec rozkolísaní i jinak. Jednou uznávají různé makro- a mikrodialekty,jindy tvrdí, že všichni Slované mluvili ještě v dobách historicky lépe známých jedním jazykem.A jsou tu i různé jiné teorie, tak třeba Rus Obnorskij obsáhle dokazoval jakousi duplicitu staro-slověnštiny a dávné ruštiny! Ironicky by se dalo někdy skoro dodat, že také Slováci konstruují něcopodobného. Zkrátka: bez uznání RKZ, EJ a také MV se v dohadech o staré češtině nikamnedostaneme. … Je konečně samozřejmé, že jsme byli blíže baltickým jazykům než třeba solunštíbratři.

Ve smyslu etika Příhody pravícího, že „rukopisný mýtus je méně pravdivý, než o něm prohlásilMasaryk“, mám rozšifrování dvoje: předně Rukopisy jsou takový brak, že vůbec není třeba se jimizabývat. Tohle ovšem vypadá jako hotový nesmysl, ale přece jsem se potkal s téměř doslovněsouhlasným míněním. Pronesl je nějaký Dr. Bouček ve nebo jak se ten plátek jmenuje, žemu Hankova staročeština nestojí za to, aby se jí snažil rozumět, nebo ji přesně citovat: vytkl jsemmu v dopisu chybnou citaci RZ a neporozumění některým místům. Ten druhý výklad by mohl býttakovýto: RKZ sice nejsou starobylé, ale nemohly vzniknout ani jako falzum z počátku minuléhostoletí: pocházejí z doby někdy mezi oběma časovými termíny. To je ovšem hloupost, dokoncemyslím větší než to konstruování falza. … Někdy to na mne dělá dojem, jako by si páni vědátořinechávali několik zadních vrátek a nevěděli, do kterých se uchýlit, budou-li přece jen musit upustitod dnešních bludných teorii.

ěkdy čteme nebo slyšíme rozumování hlavně od našich odpůrců, totiž spekulace o tom, co je„důkaz“ pravosti nebo nepravosti. Oni shromáždili spoustu tvrzení, jež vydávali za „naprostoprůkazné“, ale o nás, konkrétně přímo o mně, napsal nějaký výtečník z Akademie, že „důkazstarobylosti ještě není jednoznačným důkazem pravosti“. I kdybychom jim to všechno otlouklio hlavu! Ostatně asi též Tigrid jako kdysi Šonka viděli „důkaz“ jen takový, že by se někde nalezlopokračování RZ nebo RK. Já však nevěřím ani tomu. V tom případě bychom asi četli: „Nové do-sud neznámé Hankovo falzum nalezeno …“ anebo by takový pergamen ihned beze stopy zmizel.

Za svých dětských let jsem tam pod Černou Skálou, Černým lesem … trávil po osm let časprázdnin a nebo celé prázdniny. Bydlili jsme v Přešticích v hotelu U legionáře, který už asi

(23. října 1995)▪

(23. května 1996)▪

(16. listopadu 1997)▪

Slově,

(27. dubna 1998)▪

(28. července 1988)▪

2

N

56 RADOMIL ŚOLC

2 V televizním pořad Sněží, březen 1998.u

neexistuje, býval na rohu hlavní třídy, která běží od památného Dienzenhoferova kostela dolů napřeštické náměstí. Poblíž byla úzká ulička k řece Úhlavě, přes lávku se přešlo do luk a polí, potomdo lesů a vrchů, jež si ještě dobře pamatuji. … Dobrovského a Šmilovského kraj … Za zmínkustoji též obec Lužany, kde bydlil a působil veleznámý příznivec věd a umění Hlávka. O podporuz nadace jim založené kdysi žádala naše Společnost a dostala odpověď, že bychom musili předložitpříznivý posudek od některé z domácích vědeckých instituci. Už vidím naše vědátory, jak píšítakové doporučení, až se jim uši nad hlavami třepetají, a slyším zlaťáčky, jak cinkají, hrnouce sez poloprázdné státní nebo nadační pokladny. Vzpomínám tu na Flajšhanse, který prý psal svoji

v naději na deset tisíc zlatých od Hlávky, dokáže-li pravost Rukopisu; nevím, jak todopadlo.

Přijela za mnou sl. Lucie Hradilová se svým kolegou …Přivezla knihy a vůbec písemné materiály,které jsem k její diplomové práci zapůjčil. Vrátila vše v bezvadném stavu bez jediného zaváhání.Strávili jsme všichni tři pěknou hodinku nebo něco navíc u mne u kávy. Z toho, co jsem se dozvěděl,mohu radostně konstatovat, že kladů bylo více. Předně skončila, jak se zdá, alespoň v některýchuniverzitních střediscích, ta jednotná fronta odpůrců RKZ, které stabilně říkám „oficiální“; tentopřídomek je prý již nevhodný, neboť mínění jsou značně různorodá, jsou i hlasy nám příznivé, ač seprý vše myslím při Luciině obhajobě její práce – konalo v duchu leckdy značně bouřlivém. Oba mojinávštěvníci bez váhání odsoudili Ivanovovy hokuspokusy, s nimiž prý již není třeba se zabývat.

Také jsme sháněli za protektorátu arijský původ svého rodu. Tradice přenášená ústně a nepochybně mylná, říkala, že jsme z Anglie – ale Endersů je mnoho v blízkém i vzdáleném Německu;osada Ondřejov je vedena i jako Endersdorf. Zachoval se také nějaký starý deník pořízený našímpředkem. Je psán německy, ale v držení jej nemám. Měl jej strýc, bratr mého otce, ale po jeho smrti sezřejmě ztratil. Byl prý velmi špatně čitelný. Jinak byli mezi mými předky hlavně řemeslníci, pekaři,zámečníci; jen v poslední generaci lidé od pera. Jeden Enders je také jmenován ve famózním

Snad měl v Praze nějakou tiskárničku, ale byl-li topříbuzný, není zjištěno.

Já jsem od Karbusického kdysi něco četl a nemohl jsem souhlasit. Tehdy jsem byl ve styku s Šonkou,který mluvil o svých spolupracovnících i odpůrcích vždy decentně. Ať z badatelské tolerance neboopatrnosti, ale o Karbusickém řekl lapidárně: „To je blbec.“ Snad mi nezazlíte, že to tak bez-ohledně reprodukuji. Karbusický zřejmě psal podobně jako Kalandra. Oba dokonce upírali exis-tenci některým našim Přemyslovcům.

Svatopluk Čech naráží na RKZ jak v tak i ,konaných profesorem Kostlivým. Myslím, že v zásadě byl básníkův poměr k textu naprosto

Obranu RK(25. září 1998)

▪

(21. března 2001)▪

Sborníku RKZ – Dnešní stav poznáni.(5. června 2001)

▪

(16. ledna 2002)▪

Petrklíčích, Pestrých cestách po Čechách

-

LISTY PŘÁTELSKÉ 57

kladný, že jeho starobylost uznával. Ale na jednom místě si dělal trochu legrace z Hattaly, zejménamu vytýkal, že se se svou obranou příliš loudá.

Napadla mne jedna práce na RK – je to tak trochu můj odkaz další generaci rukopisníků, bude-linutno vést náš spor ještě do dalších let. Byla by to práce dosti nenáročná, ale zato velmi průkazná.… Zkrátka a dobře: dokázali bychom i tomu největšímu skeptiku nebo oslu, že RK máprovenienci východní tím, že bychom konfrontovali některá slova z RK, jejichž ekvivalent nebosynonym je v Čechách jiné. Zpaměti lze citovat dvojice, první vždy z RK, druhé z české řeči spisovnéa mnohdy také ze staročeštiny:

atd. Takových případů by asi bylo několik desítek.

Skonu Prof. Sticha je nepochybně nutno zvlášť litovat. Byl to vynikající člověk a zřejmě i vzácnýzjev mezi lidmi, kteří na našich školách působili a působí. Většinou dělali a snad ještě dělajíkariéru po cestičkách velmi křivolakých. Vzpomínám na výrok jednoho svého dobrého známého,člověka obdobných vlastností, jaké měl Stich: „Vy, Endersi, byste se rád dostal na fakultu nebopodobný ústav. Ale kdyby se vám to podařilo, pochybuji, ze byste měl tak upřímný pohled i výrazočí, jaký máte teď.“ Bylo to ovšem v době velmi dávné. Také to nepíši proto, aby na mne padalonějaké nezasloužené světlo. Ale poměry na univerzitách, a ještě na pražské Filosofické fakultězvláště, to dobře vystihuje.

Líbí se mi, že Třeštík v posouvá příchod – nebo snad vystoupeni – čes-kých Slovanů do 6. nebo 7. století po Kr. a také to, že jde-li skutečně o přesídlení v rámci stěhovánínárodů, jsou tu dle mého mínění celkem vystiženy směry tohoto putování. Ale přece mám výhradyhned od počátku. Ani ne tak k tomu, že se Třeštík obešel bez RKZ, to už patří ke společenskémubontonu. Ale nevím, proč stále přemílá jen Kosmu a Kristiána, jako by nebylo nic jiného. Nedbápříliš, jak soudím, archeologických objevů z poslední doby; nezmiňuje se o Ptolemaiově mapě.Jestliže vidí českou pravlast částečně na Ukrajině, měl by snad odůvodnit, kudy odtamtud Čechovéšli, jestliže neuznává výslovné tvrzení z RZ, že se dálo „přes tři řeky“, jimiž mohly být – přespokusy o jiné identifikace – jen Visla, Odra a Labe. Třeštík klade vznik pražského Hradu až dodoby Spytihněva Prvního, tedy do doby poměrně pozdní a nevysvětluje, kde bydlil Bořivoj a jehopředchůdci.

ů y a protidůvody, které byly k našim problémům už vzneseny. Najedné straně přesvědčení o falsifikátech a neomylnosti Ivanovově i jeho spolupracovníků, na druhéstraně známé argumenty o neschopnosti potencionálních falsátorů Rukopisy vytvořit. … Uchylovatse k metodám experimentálních věd tam, kde je vzdělaný – jak doufám – národ sám schopen podatnezvratné důvody z poznatků věd formálních nebo společenských, je ostudné.

(27. března 2002)▪

dědina – vesnice, škaredý – ošklivý, jeseň – podzim,bíti se – práti se (7. října 2002)

▪

(15. dubna 2003)▪

Mýtech kmene Čechů

(29. prosince 2003)▪

(27. června 2004)▪

Ani se nechce opakovat d vod

58 RADOMIL ŚOLC

Golla jsme již také spolu probírali. Zdá se, že to byl také člověk, s nímž to šlo nahoru a dolů,zprava doleva. Od jeho rytmického rozboru RZ, uveřejněného, tuším v Osvětě, byla ještě dlouhácesta k těm germanofilským projevům. … Prý se strhla hotová „bitva o Golla“, v níž byli jehoodpůrci i straníci. Zase ten osud našeho národa, který vidí zlý úmysl a v každé změně vědeckéhoi politického přesvědčeni hned velezradu.

Ty Vánoce ve mně budí mnoho vzpomínek. Naše domácnost byla čtyřčlenná: otec, matka, já amatčina mladší sestra, jež s námi strávila většinu svého neobyčejně pracovitého života. PředVánocemi byly ovšem hlavním předmětem činnosti nákupy, vaření a pečení, při tom všem jsme mymuži spolupůsobili měrou jen skutečně nepodstatnou. Ale nejdůležitější byl patrně generální úklid.… Otec na to žehral a posílal v duchu a někdy dokonce nahlas všechny svátky ke všem čertům.O svém světovém názoru a náboženském přesvědčeni nikdy nemluvil, ale vím, že v Boha věřil,neuznávaje při tom žádnou církevní obec za hodnu toho, aby snad do ní vstoupil. A když všechnata činnost skončila, dopálen jsem býval i já. Ženy si totiž na Štěpána sedly ke stolu s ulehčenýmoddechnutím „tak, a teď budeme mít také svátky“. To se přinesl z půdy velký pytel ústřižků aútržků látek, třídilo se, páralo, přešívalo podle potřeby.

(31. října 2004)▪

(19. prosince 2004)

LISTY PŘÁTELSKÉ 59

Endersovy překlady Aischylových tragédiíDANA MENTZLOVÁ

Mezi přáteli Rukopisů královédvorského a zelenohorského byl PhDr. Julius Endersznám jako znalec staročeské mluvnice a slovní zásoby, autor podrobných jazyko-vědných rozborů RKZ a dalších sporných památek s nimi spojovaných.

Z Endersových rozborů jsme však mohli poznávat i autorovu původní odbor-nost – klasickou filologii. Julius Enders totiž ve svých výkladech nahlíží vývoj češtinyneobvykle ze široka, z indoevropského základu, porovnává slova česká se slovylatinskými, řeckými, indickými a dalšími, ze slovanských i jiných jazyků. Tím uka-zuje, že slova ve sporných památkách jsou zcela zákonitě vytvořena – i když v jinýchstaročeských textech nejsou, přece existují jejich obdoby v blízkých jazycích.

Tento pohled na slovesnost celé Evropy, ve které je dochovaná staročeská litera-tura jen malým českým rybníkem, se vyplatil také při literárně vědném, neboliestetickém zkoumání Rukopisů. Enders ve svém podrobném rozboru ukazuje, žeRukopisy patří k rozvětvené kultuře orální poezie, která byla více či méně rozvinutatéměř u všech evropských a mnohých mimoevropských národů. V českých zemích– což je výjimka – se žádné zápisy původní orální poezie kromě Rukopisů nezacho-valy. Enders ukazuje, že je nutné srovnávat Rukopisy s orálními skladbami v jinýchjazycích, abychom uviděli, jak Rukopisy přesně zapadají do vysoce vytříbeného stylustarověké a středověké orální poezie.

Při rozboru starých literárních technik čerpal Julius Enders mnoho ze svýchznalostí řecké Ilias, Odysey a ze svého oblíbeného Aischyla. Například při rozboruvýskytu a významu formulí a formulových výrazů v Rukopisech, které Enders pova-žoval za velmi důležité. Neopomínal zdůraznit, že stejně jako u Aischyla jsoui v Rukopisech slova vytvořená přímo básníkem, tzv. hapaxy. V každé Aischylovětragédii je několik set takových výrazů, které se u jiných autorů nevyskytují, cožsvědčí o výjimečné tvůrčí síle básníka.

Myšlenkově i básnicky bohaté Aischylovo dílo zaujalo Julia Enderse v době uni-versitních studií klasické filologie na Filosofické fakultě University Karlovy. Mravnípozadí Aischylových tragédií, především otázky viny a trestu, oslavu a obhajobunejvyššího Boha Dia, rozebral v doktorské disertaci

. Tuto disertaci odevzdal roku 1948, kdy marxismus a komunis-mus ještě neměly na fakultě monopolní postavení. Proto byla disertace uznána.

Boží vůle a individualismusv Aischylově tragédii

Brzy se mladý Enders odhodlal přebásnit všech sedm dochovaných Aischylo-vých tragédií z řečtiny do češtiny. Je to soubor tří tragédií o vraždě mykén-ského krále Agamemnona a Orestově pomstě, a dále čtyři jednotlivé tragédie,k nimž se další části nedochovaly. Z nich první – – líčí porážku perskéhovojska krále Xerxa u Salaminy očima Peršanů, ačkoli autor sympatizuje s vítěznýmiŘeky. Tragédie , ne zcela zachovalá, pojednává o útěku padesáti dcer Dana-ových před padesáti syny Aigyptovými, kteří je chtějí násilně pojmout za manželky.Další tragédie je pravděpodobně nejhlubší antické drama,zachycující spor Promethea s nejvyšším bohem Diem, který snad ani nelze rozřešit.Zbývá ještě zmínit tragédii , jež zpracovává osud rodu Oidipova,známý také z děl Sofoklových.

Práce překladatele byla tedy dosti náročná jak z hlediska jazykového, tak i z hle-diska správného myšlenkového uchopení obsahu a také z hlediska básnického. SámEnders o tom napsal: „Ten Aischylos se mne držel tak, že jsem od roku 1949 do roku1952 vyhotovil oněch sedm překladů. Zvlášť rychle to nešlo, protože jsem v té doběněkolikrát změnil bydliště, ano i zaměstnání (kantorské), oženil jsem se, vstoupiljsem do římskokatolické církve a odbyl vojnu. Byl jsem však stále v písemném stykus Prahou, zejména s Prof. Svobodou, který mi ledacos doporučil nebo poopravil. Šloo to, aby překlady byly případně uveřejněny v ČSAV. K předběžnému jednání o tétozáležitosti se sešla na pražské fakultě komise, složená z obou výše uvedenýchprofesorů . Vím, že přítomen byl také Prof. Ant. Salač, jemuž se prý líbilo, že jsem vesvé překladatelské činnosti vycházel z metrických nebo rytmických zásadProf. Josefa Krále, jenž byl ovšem tehdy již mrtev a jehož rigorosní zásady se pone-náhlu opouštěly. Musil ovšem předcházet posudek odborníka, a za toho byl vybránProf. Ferdinand Stiebitz z Brna, vynikající znalec těchto problémů.“

Stiebitz ve svém posudku vyslovil nesouhlas s metodou překladu, ale také oce-nil Endersovu znalost řeckých metrických forem a rytmiky, výbornou schopnostvyjadřování a zdárné vystižení Aischylových tropů. Sporná Endersova metodapřekladu spočívala v naprostém zachování přesné a bohaté rytmické stavby origi-nálu – snažil se, aby každá přízvučná slabika originálu byla vyjádřena též přízvučnouslabikou českou, takže tu byla téměř nahrazena slabika slabikou. Zcela dle požadav-ků významného překladatele a tvůrce pravidel překladu Josefa Krále, jenže ještěpřísněji, bez některých volností, které Král připouštěl. Stiebitz (jako i další překla-datelé) si naopak cenil výsledků metrické komise z roku 1921, která uvolnila některéKrálovy předpisy, aby výraz překladatele nebyl tolik spoután. Sám soudil, že takovébásně je možno účinně překládat jen volně rytmisovanou prózou. Naopak Enders

Oresteia

Peršané

Prosebnice

Upoutaný Prometheus

Sedm proti Thébám

1

2

62 DANA MENTZLOVÁ

1

2Míněni Prof. Karel Svoboda a Prof. Bohumil Ryba.Stiebitz, F.: Dr. Julius Enders: Překlad čtyř Aischylových dramat.60, září-říjen 1951, č. 5, s. 141–142.

Věstník České akademie věd a umění

soudil, že právě starořecké básnické formy u Aischyla působí velkolepým dojmem auchvacují čtenáře, takže je nutné je zachovat. V úvodu k tragédii napsal:„V nedávných i v těchto letech hledají četní a významní odborníci při převáděnístarověkých literárních památek do češtiny nové cesty. Překladatel dramatu se mánapříklad vzdát veškeré tragické nadnesenosti a oprostit se od starořeckých i latin-ských recitovaných a hudebně rytmických forem ve prospěch moderní české met-riky. Nesdílím tento názor. Úsporný a střízlivý Aischylos není Aischylem, jenž umíhalit do květnatosti i to nečetné všední, směšné a odporné.“

Kromě odborného posudku Stiebitzova, který přes rozdíl stanovisek vyznělvcelku kladně, musel být však napsán ještě posudek z hlediska marxistického, a tenbyl velmi nepříznivý. Posudek Dr. Pavla Kucharského překlady ostře odsoudil avytkl překladateli antických tragédií naprostou neznalost marxismu. Tento nepříz-nivý posudek a celková stísněná atmosféra tehdejší doby znemožnila vydánípřekladů. V době jednoduchých hesel a násilného zavírání úst nebyl zájem o nároč-né staré tragédie, nasycené hlubokými rozpory lidské existence. Dr. Enders, kterýv sobě dostatečně netlumil své názory, byl na podzim 1952 zatčen a odsouzen,z vězení se vrátil až v dubnu 1956. Po překonání prvních let existenčních nesnází seobrátil k důkladnému zkoumání RKZ, k obraně literárních památek, o jejichž pra-vosti byl přesvědčen. „Nelituji toho,“ napsal mi v dopise roku 2002.

Niterný vztah Julia Enderse k Aischylovu dílu pramenil také z toho, že Aischylapovažoval za romantického autora. Julius Enders vůbec neviděl romantismus zá-porně, naopak, rád měl díla Julia Zeyera, dokonce i Karla Maye a zřejmě i dalšíchromantických autorů. Přečtěme si, co Enders napsal o Aischylovi před padesáti letyv předmluvě ke svým překladům:

Podle našich osobních setkání a korespondence se domnívám, že i Julius Enders byla zůstal romantikem, přes věznění a nelehký životní úděl, až do pozdního věku.V roce 2002, ve svých 82 letech, mi v dopise napsal: „My rukopisci jsme konečnětaké trochu takoví stormy petrels , bouřliváci, rackové, kteří vylétají na moře hlavněza velké nepohody.“

Peršané

Po stránce literární je třeba v Aischylovi spatřovat typického romantika. Neprávem se tentosměr pokládá za produkt novověku, za reakci na osvícenství osmnáctého století; naopak obasměry se střídají od nepaměti až po dnešní socialistický realismus a revoluční romantismus,i když záleží mnoho na současných poměrech i na umělecké formě, do níž se látka či ideavtěluje. Realisté, klasicisté nebo osvícenci všech věků a odstínů Aischyla opomíjejí (Aristoteles),kritisují (Euripides, Quintilianus), nebo hanějí (Voltaire); zato umělci a myslitelé opačnýchnázorů si ho váží, ať se jmenují Aristofanes, F.W. Schlegel, Wagner, V. Hugo nebo JuliusZeyer.

‚ ‘

ENDERSOVY PŘEKLADY AISCHYLOVÝCH TRAGÉDIÍ 63

Jako ukázku Endersova překladu posuďme úryvek z tragédie .Tento úryvek je rozhovorem sboru žen, které se obávají, že Théby budou dobytynepřáteli, a udatného thébského vládce Eteoklea. Dle slov překladatele: „pohnutározmluva Eteokleova se sborem, podaná v rytmickém protikladu, ježto do vzruše-ných dochmiů, složených a zde velmi mnohotvárných osmidobých taktů, vpadajímrazivé jamby hrdinovy“.

S K odvěkým sochám sbor náš sběhl úprkem,k bohům svým. Věřím jim, ač sněžný přišel vichr,sníh smrti; hromným třeskem městská se brána chví;zmaten duch strachem jest; Olympské prosím, aby nášhrad zastřela jejich paže.

E Pros, tato věž ať kryje stát náš před kopímvojsk nepřátelských! Dej to bůh! Však říká se,že padlé město opustí i bohové.

S Nikdy, co žiji, sněm blažených bohů aťnezradí město mé! Nikdy ať nevidím,že by ho dobyl kdos, že voj nepřátelvrhal by plameny v jeho zdi!

E Zle neporaď se, takto bohy vzývajíc:vždyť Poslušnost je rodná sestra Štěstěnya matka Záchrany; tak praví dávná zvěst.

S Budiž. Však bohů moc přece jen výše jest.Přečasto v trýzni zla bezbranné vzpřimuje,přes bolest trpkou, ač jim mrak na očičernavým dopadá stínem již!

E To mužů povinností, konat obětia zásliby, když zdatnost soků zkoušíme.Tvou pak je mlčeti a uvnitř zůstávat.

S Že v státě volných Théb lze žít nám, způsobil bůh;nepřátel valný houf odvrací od nás tvrz;Proč ty výčitky hanlivé?

E Ctít bohů rod – v tom nebráním ti nikterak:leč klidna buď a nestrachuj se přespříliš,bys nevnukala bázeň srdcím občanů!

S Zlý uslyševše hluk i hlasů směsici ryčnou,neznámou, na náš hrad, v posvátný bohů stan,v bázni třaslavé přišly jsme.

Sedm proti Thébám

BOR

TEOKLES

BOR

TEOKLES

BOR

TEOKLES

BOR

TEOKLES

BOR

64 DANA MENTZLOVÁ

E Pak, zvíte-li, že zmírá kdos či raněn byl,zpráv takých nehltejte s hořekováním;vždyť mužů krev to, jíž se Ares sytívá.

S Ha, zas už slyšeti je koňské řehtání.E Když slyšíš, nehleď slyšet příliš hlasitě!S Hrad sténá z podzemí, jak v kruhu obklíčen!E To uvážit je, myslím, pouze moje věc.S Hřmot u vchodů se vzmáhá! Jak se bojíme!E Už mlč a v městě o tom nevyprávěj nic!S Ó moci záchranná, všanc nedej naši tvrz!E Mor na tebe! Což nedokážeš tiše být?

Endersovy kompletní překlady Aischylových tragédií včetně doplňkových textůa poznámek byly od roku 2002 postupně zveřejněny na Internetu v Literárnímsalonu Dany Mentzlové (www.salon.webz.cz). Překladatel rád souhlasil se zveřejně-ním a ochotně pomáhal doplňovat vysvětlující poznámky. Na Endersovo překlada-telské dílo byl v té souvislosti upozorněn Ústav klasických studií Akademie věd,takže začalo být zmiňováno v odborné literatuře a můžeme očekávat, že se jednoudočká i vědeckého zhodnocení. Překlady jsou tak uloženy i v knihovně Ústavu kla-sických studií a v knihovně Divadelního ústavu a jsou nyní dostupné na Internetu.Počet internetových čtenářů starého překladatele velmi potěšil.

TEOKLES

BOR

TEOKLES

BOR

TEOKLES

BOR

TEOKLES

BOR

TEOKLES

ENDERSOVY PŘEKLADY AISCHYLOVÝCH TRAGÉDIÍ 65

Portrét Julia Enderse ve věku 66 letod Františka Dragouna

Obálka prvního vydání Endersovy poesie

Básník EndersJIŘÍ URBAN

Tato dimenze Endersovy osobnosti byla dlouho přísně tajná a nedozvěděla se o nínikdy ani jeho manželka. Počátky se datují už do doby studentských let, kdy jakosextán složil satiru na učitele matematiky. Tehdy ještě formou, která odpovídalaklasickému zaměření gymnázia, tedy hexametrem. Jak vyprávěl, svoji zálibu ve ver-šování zdědil po rodičích. Otec veršoval satiricky, ale jen pro okruh svých přátel.Matka projevovala více sentimentu, velice ctila Zeyera, ale nic z jejích veršíků nebylouveřejněno.

Nepodléhal ale žádnému velkému vzoru, jak to u některých básníků bývá.Nicméně uvádí, že Viktor Dyk byl z jeho básníků nejmilejší, ale najdeme u něj silnéreflexe na Nerudu, Zeyera, Čecha a Machara, s jejichž tvorbou byl Enders důkladněobeznámen.

O technice svého veršování se sám vyjádřil že jeho „veršostroj je reakcí na takzvaný volný verš, jenž nyní takřka ovládl moderní českou a jistě i zahraniční poesii,dá-li se to vůbec tak nazvat“. A zdůvodňuje, proč jako klasický filolg užívá profesor-sky přesné přízvukové rýmování, které sám přirovnal ke kolovrátku.

Obsahem připomíná Endersova básnická tvorba oblíbeného Dyka. Nejde zdetedy o nějakou milostnou lyriku, s kterou se u Dyka můžeme setkat, ale spíše o lyrikureflexivní, kde převažují náměty politické, kulturní a filosofické.

Endersovo veršování, které jak již bylo řečeno, započalo na gymnáziu, bylopřerváno v padesátých letech pobytem v „nápravném zařízení“, kde jak sdělil,bylo možno improvizovat ústně, ale nedalo se dobře psát. Autor sám si více cení tétvorby, která vznikla po roce 1956, kdy byl v rámci amnestie z kriminálu propuštěn.

Velký duševní otřes způsobila smrt jeho milované manželky v roce 1988. Citovéutrpení, které pak prožíval, vylíčil slovy: „Kriminál, … byl proti zbytku roku 1988úplné dětinství a moje nálada se sotva změní v roce 1989.“ Toto psychické ochro-mení po čase přeci jen pominulo. Oproti předpovědi, že už nic nenapíše,vyšlo z jehoduchovní dílny ještě mnoho cenného.

Ukázka, kterou zde prezentujeme je převzata ze sbírky kterou naklad-atelství Neklan vydalo v roce 1998, ještě za autorova života. Pseudonym Václav Just,jenž Enders uvedl v průvodním dopise, zvolil dle dívčího jména babičky z otcovystrany. V úvodu toho listu píše: „seděl jsem dnes ve své pastuší kuchyni, vpravo

Skřivan,

hořelo v kamnech, vlevo mi ležela aktovka, do níž už byly vloženy osobní potřeby,které zítra povezu do Prahy. A pořád jsem nevěděl, co s těmi lejstry, která Vámpředávám, zda je umístit na tu neb na onu stranu. Nakonec jsem rozhodl, že jenechám naživu…“

Jsem, Vašku, dneska v sdílné náladěa shledává se tudíž nasnadě,že chtěl bych s tebou trochu rozprávěti,Jsme ovšem oba literární smetí,jsme šejdíři a v poesii nicky.Rým otřelý a snad i gramatickýse občas vsune mezi moje řádky,neb na Biebla i Nezvala jsem krátký.

Však třebas po mně neštěkl ni pes,hned s Tebou půjduJá, skladník, měl bych ovšem, dobrý Vašku,vlít olej v řádnou kyslíkovou flaškuneb vyhledati někde Tlustou Bertua odpálit to k Tobě, v peklo, k čertu.Nač mlít však dlouho, až by ses mi znavil?Vždyť vous ti v kotli vzroste jak ten kavyl,

než dopřeje nám sluchu tenhle svět.Teď pozor! Hleď mi pravdu povědět,zda psal jsi – no však víš, co myslím asi.Jsi velký hříšník. Zšedly z Tebe vlasyvšem těm, kdo Tvoji pěstovali vědustotřicet let, až po Rudého Dědu.Sud inkoustu a dvacet puten žluči –a jsou, kdo ještě dnes se s Tebou mučí.

Však vy jste žili jako v lyceua nevěděli, co je GPU.Jen kdyby dneska esenbák Tě chňapl,až příliš rychle bys mu božskou kápl.Kdys ruský kantor pětkou ztrestal žáka.Jda domů zřel, jak ulicí se flákákýs policista známý. Rozechvělýpan profesor mu, co se stalo sdělí:

Otevřený list Václavu Hankovi

medias in res.

68 JI URBANŘÍ

Když vyvolal jsem toho žvanila,mne mrtvice by byla ranila.Já ptám se: Kdopak napsal Aeneidu?On: Ne, já ne – a není po něm vidu.Pán zachmuřiv se zmizí. Příští ránomá prófa list, v němž takto stojí psáno:Žák doznal vinu, sedí v kriminále.Nám u výslechu též sic tvrdil stále,

že on to nepsal, že je nevinný.Však jinak zpíval za půl hodiny.Proč Václave si nevzít příklad z něho?Vždyť konečně nic na tom není zlého.Znej k autorství se, věhlas velebystrýklid mezi vědci, čtenáři i mistry;dsky pravdodatné, tábor, pochládeček …všech nebezpečných zbavil by ses léček

a povznesl se v Homérovu říš,a nestojíš-li o ni – na Dobříš.Dnes věděl by již každý pražský Pepík,že veliký jsi paleograf, epik,že filosof jsi větší Masaryka,že Stalin – lingvista si v Tobě čítá.Když většina Tvých soků touto zhrdlamou úvahou, pak jsou – eh – prázdná hrdla.

Je hojný materiál průkazný,jak měl jsi velké pány za blázny.Však z pergamenů – beř to za útěchu –prý hodně padlo na opravu měchů.Ten kostelník byl moudrý sluha Božía zavčas hubil podezřelé hloží.Zbyl malý svitek, ale přec, jak prvejsem pravil, tekla žluč – a trochu krve.

Vždyť, Vašku, že se střelil Láďa Píčjsi vinen Ty – a teď si plač a kvič!A na jmenovce, Vaška Vladimírajsi zapomněl? Toť dobré, kýho výra!Lid klnul mu, že stál kdys proti Tobě.Jak bude asi jeho synu v hrobě,

BÁSNÍK ENDERS 69

až upírat mu budou Slezské písně?Zda Bůh či osud určil takto přísně?

Však jaký pán byl, takový je krám.Rci, čím je vlastně celý zlomek sám?Vám měli, dříve nežli jste to našlikrk svázat konopnou a tuhou mašlía vytáhnout vás hodně pod oblaka.Teď vizme básně, o čem se tam kváká.Dřív budou s Tebou hořet všichni svatí,než reakčnost se z Rukopisů ztratí.

Tak předně. Proč jsi bral z tak dávných dob?Ty přece, nejsi flanďák, ani pop,měl vědět bys, že dnešní doby vkusemje historii začínati Husem.Pak zkrátili nám éru ještě více,div, že ji nečítají na měsíce.Byl květen, březen, říjen s listopadem,až leze nám to všechno předem, zadem.

Když v únoru to všechno vyhrál lid,co mělo ještě z dějepisu zbýt?Tak ob rok čítáme dle nové érya za růžovými jdou rudé směry.Máš duši černou, srdce nejspíš „bílé“a takým lidem vzešly těžké chvíle.Jsi tmář a nechceš býti žádnýZde nemáš Ty ni Tvoje dílo místa.

A co je horší, drahý Vašíku,Ty vůbec neznáš dialektiku.Děl Petr „vlast“ a vzbudil dobrý dojem,děl Pavel „vlast!“ a leží přikryt hnojem.Dva bratři byli; totéž řekli oba,ne totéž smyslil jejich pán a doba.To není ze mne, ale z Turgeněva,a proto jde se dále: levá, levá.

Tys Vašku, Pavel, starý vlastenec,čas nechápeš a to je smutná věc.

-ista.

70 ŘÍJI URBAN

To slovo, které nebylo Ti zdrávo,zní: „Nechvalno nám v Němcích hledat právo.“Dnes hřích ten páše na stranické káznijen nacionalista buržoasní.Lze také vzpomenouti na Vlajkaře,jež kdysi vezli na popravčí káře.

Ti za své češství dostali svůj díl,jim neprospěl jsi, spíše přitížil.V čas Masarykův býval tupci rovenTvůj obhájce, byl fangičkář a šovén.Tvůj celý osud v tentýž tón vždy spadá,neb ani Vídeň neměla Tě ráda.Až Evropa se zplichtí sjednocená,nic větší naše nebude v ní cena.

Tři tyhle sloky – aby Tě spral kat,i Tvému panslavismu mohly lát.Jak běžela Tvá jazyková bruska,změť divných tvarů odbíral jsi z Ruska.Ten deseterac ukradl jsi Srbům,ač z jiných literatur k našim krbůmjsi také kde co nosil, kasař starý,až v plagiátech uvázly Tvé spáry.

A ještě pro něco se zdvihl křik,že byl jsi zatvrzelý romantik.Proč divíš se, že každý s Tebou cloumá,když stále realismus jen se zkoumá?Co odstínů již nalezli v tom směru,že zbloudil by v nich i Šalda věru.Vepř jako vědec. Oba zemi ryjía po svém vidí naši historii.

Nám zdála se vždy slavná, bohatá,jim Češi přízemní jsou štěňata.Ty kreslíš Záboje a Jaroslava,jim lež je to neb omyl, bajka žvavá.Tvá Vltava se pro vlast žalem kalí,jim za podlostí podlost z úst se valí.Ty poklonil ses lidu, jeho písnia oni obé po židovsku třísní.

BÁSNÍK ENDERS 71

Tys v žití hájil pravdu svou a vlast,jim proti Tobě sloužil každý žvast.Jim po krvi vždy prahla srdce lítá,ač z hub jim skapávala humanita.Jim dána chytrost hada, moudrost žáby,jim ze všech hodnot zbyly pouhé žlaby,jim z vědy zůstala jen fráze holá,jež zní jak bukot hynoucího vola.

Teď rozplamenil jsem se přespříliš,a Ty mi Václavíčku asi spíš.Dám otázku Ti nediskretní tolik:Ta překvapí Tě. Byl jsi alkoholik?Mít víno nebo metafořit o něm,náš chromý Pegas byl by jiným koněm.Ty ovšem oře nevlastníš. Spíš mezkaTi odkojila „Pravá staročeská“.

„Sám něco vypil“, Vašek praví si.„Jak pro Boha to všechno souvisí?“Znáš materialismus aspoň trochu?Vše se vším souvisí, můj dobrý hochu.Ta „pravá staročeská“, to je břečka,že poctivý ji čtenář sotva přečká.Je tupě didaktická, nepůvodnía „padělky“ se vskutku liší od ní.

To dávné školometské skládánímá úroveň jak naše hádání.Rým plytký přes veškerou chvalnou snahu,tvar bez tvaru a obsah bez obsahu.Co dnešní věda staročeským zove,mi připomíná dílo Rettigovéa vyšším požadavkům stejně hovíjak přebásněný lístek tramwayový.

Tys nastrojil to Vašku asi tak:svým jménem vydával jsi samý braka duši národa si vtěliv zatímsis děl: „Já Čechům rozvitou ji vrátím.“Pak inventář sis koupil různorodýa vydal na svět divuplné plody,

72 ŘÍJI URBAN

jimž podobné sic tvořil národ každý,však pro něž my jsme schopni třeba vraždy,

ne, aby jejich ryzost svitla nám,leč naše ubohost a Hankův klam.Však za to dám mu řádně do kožichu,neb naneseme hlavní z jeho hříchů.Ty neuvádíš, osle oslovitý,své hrdiny jak cudné adamity,ni mrskače, ni volnomyšlenkáře,ni fanatiky jako na Sahaře.

Proč přes pár století sis neskočila Lutherem své dílo nesmočil?Tys husitského varoval se štábua vůbec všechno bylo Tobě tabu,co dnešní doba zhodnotila kladně.Jen kal, jenž trčí po věky již na dně,jsi s číčí zdvihl ke rtům, vypil s díkya vážně líčil vlastně – katolíky.

Být měl bys, Vašku, také proto bit,že za nic nestojí Tvůj dušezpyt.Či strpí tohle pokrokové zbožíchlum Hostýna a na něm Matku Boží?Nu považ: tábor, slyšíš, tábor Tatarjel odtud, jak by dostal střevní katara hledal nuly dvě; tak rychle sedájen k žlabu naše pokroková věda.

Ty prý jsi čerpal z Hájka z Libočan,a to byl zvláště zpátečnický pán.My měli bychom s tímto strůjcem zkazekse vlastně spojit v jeden družný svazek.Vy máte se mnou slabost pro pohany,jež líčili jste bez bázně a hany.Zas, Vašku, chyba jíž se člověk diví:což může středověk být snášenlivý?

By spokojen byl realistů štáb,má z Libuše být jedna z ježibab.V ní Kosmas viděl téměř milostnici,tak něco pro vás, páni partajníci.

BÁSNÍK ENDERS 37

Zde, Vašku, měli jste být hrubiáni.Když šablona, tož máte dbáti na ni.Jak zvláštní: tvůrcem lžislavných těch bajektmář církevní je, nepravdivý Hájek!

Tak, Vašku, dost. Dnes vrátí se mi šéfa já mám tady z pracoviště chlév.Až bude teskno, zavolám Tě opěta budeš muset svoji píseň dopět:tu o Václavu, starém dobrém králi,jak Podivena jeho stopy hřály;tu o Přemyslu, moudrém vladykovi,jež našich dějin značný úsek poví;

Kdo poznal proletáře, pochopí,proč Horymíra štvali kovkopi;kdo řešit chce tak zvaný problém ženy,jej v Dívčí válce najde vyřešený;Pěj o Bivoji, Čestmíru a Kroku,dnech slávy pravdivé, ne o pokroku.Máš Vratislavy, Jany, Spytihněvy,máš reky, o nichž dnes již nikdo neví.

Chci být s Oldřichem a Boženou(však pomlouvače ať mi zaženou!)chci slyšet o Anežce, o Dagmaře,chci Boleslava – ztiš však dnešní lháře!Chci Neklana a zmužilého Strabu,chci velikost, ne smečku lstivých rabů,chci svoji zem, jež jest mi druhým Bohem,chci dýchat s ní, chci ještě více mnohem!

Je venku šero, padá sníh a chlad.Pojď, Vašku, dovnitř, budeš povídat.V tom zločin ani nebezpečí není,vždyť ze země jsme stejně vypuzeni.Jen ticho, všetichúnko, Vašku milý,by duše zlé se řečí nevzbudily.Tak toužím po Tvých verších, po jich době.Snad usnu klidně, šťastně – jako v hrobě.

74 ŘÍJI URBAN

Ty odpovíš mi: „Při sám Bůh a král,ni slovíčko jsem z toho nenapsal.“To víme. Což však záslužnější neníTvá pevnost v boji, Tvoje utrpení?Jak spravedlivé pokolení uzná.je pravda víc, než slávychtivost nuzná.Snad příští věk tu dnešní bídu zastře.Jsi čestný muž. Tvá vlast Ti věří, bratře.

BÁSNÍK ENDERS 75

Obsah

Úvodem

PhDr. Julius Enders – ž a dílo

Moje svědectví o Juliu Endersovi

Vzpomínka na Dr. Julia Enderse

Jak se z nás stali přátelé

Listy přátelské

Endersovy překlady Aischylových tragédií

Básník Enders

............................................................................................................................... 3

Karel Nesměrák: .......................................................... 5

Jiří Urban: ....................................................................... 17

Robert Jan Hřebíček: .................................................

Otakar A. Kukla: ........................................................................ 47

Radomil Šolc: ..........................................................................................

Dana Menztlová: .............................................

Jiří Urban: ................................................................................................ 6

ivot

43

55

61

7

Julius EndersSborník vzpomínek a statí

Vydala Česká společnost rukopisná, Praha 2010.Editor, sazba a grafická úprava Karel Nesměrák.

ISBN 978-80-

1. vydání, stran.Náklad 150 výtisků.

78

XXXXX

Documents

Julius Enders: sborník vzpomínek a statí