Fridrich Vilém Braniborský a jeho místodržitelé. Panovník v kontextu vícenásobné vlády 17. století

â â H 1 0 8 4 / 2 0 1 0 637 I R E N A K O Z M A N O V Á

108/2010 âesk˘ ãasopis historick˘ âíslo 4

S T U D I E A M AT E R I Á LY

I.Souvislé hranice, jednotn˘ národ, kter˘ jimi ohraniãené území ob˘vá a poli-ticky urãuje, obyvatelstvo podléhající stejn˘m právním normám, monopolstátní moci na v˘kon násilí uvnitfi a suverénní jednotnou zahraniãní politikunavenek. To je pfiedstava státu, kterou formovala 19. a 20. století a nechala jistát se obecnou a samozfiejmou definicí uspofiádání vnitfiní a mezinárodnípolitiky. ZároveÀ pfiedurãovala okruh otázek, které byly kladeny historiia které se zpravidla vztahovaly právû ke státu.1 V˘voj k tomuto modernímunárodnímu státu byl vnímán jako dûjinná nutnost a uãinûn základním histo-

Fridrich Vilém Braniborsk˘ a jeho místodrÏitelé

Panovník v kontextu vícenásobné vlády 17. století*

I R E N A K O Z M A N O VÁ

IRENA KOZMANOVÁ: Frederick William I, Elector of Brandenburg, and his Stadholders.The Ruler within the Framework of 17th Century Composite StateThis study deals with the issues of a composite state (Mehrfachherrschaft), using theexample of the Elector of Brandenburg Frederick William I (1640–1688) and hisStadholders. They represented one of the most important means which the Elector choseto overcome the structural problems stemming from a composite state. The studyanalyses the manner of selecting Stadholders and their function as it was understood bythe ruler and contemporary society. It characterizes the first half of the reign of FrederickWilliam as the key period for the possibility of implementing this function as an efficienttool of government with regard to the character of statehood and the weakening ofsovereign power after the Thirty Years’ War.Key words: Frederick William of Brandenburg, Brandenburg-Prussia, Stadholders,composite state, development of statehood

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 637

S T U D I E A M A T E R I Á LY 638

riografick˘m v˘kladov˘m modelem a souãasnû hodnotícím kritériem proposuzování konkrétních politick˘ch krokÛ a politick˘ch aktérÛ.2

Právû obecnost a samozfiejmost tohoto modelu se v novém bádání spo-leãensk˘ch vûd stává pfiedmûtem pochybností a kladení otázek, aÈ uÏ sejedná o její vyhlídky smûrem do budoucna, jimiÏ se v kontextu globalizacea pfiemûny mezinárodního systému zab˘vá souãasná politologie a historio-grafie nejnovûj‰ích dûjin,3 nebo o zpûtnou interpretaci v˘voje století rané-ho novovûku.4

Byl v˘voj státnosti v raném novovûku skuteãnû pfiedem „naprogramo-ván“ ke svému koneãnému v˘sledku, k „modernímu“ jednotnému státu,nebo k nûmu existovaly alternativy? Jaké byly tyto alternativy, kdo byljejich nositelem, proã se nakonec prosadila státnost v dané podobû a jakpfiímoãaré a samozfiejmé nebo naopak sloÏité bylo toto prosazování?5 Po-dobn˘mi otázkami se zab˘vá souãasná historiografie raného novovûku.6

* Studie vznikla v rámci tzv. institucionální podpory na dlouhodob˘ koncepãní rozvojVysoké ‰koly ekonomické v Praze.

1 Achim LANDWEHR, Diskurs – Macht – Wissen. Perspektiven einer Kulturgeschichtedes Politischen, Archiv für Kulturgeschichte 85, 2003, s. 71–117, zde 80–83.

2 Pro braniborsko-prusk˘ pfiíklad viz napfi. Axel GOTTHARD, Preußens deutsche Sen-dung, in: Helmut Altrichter – Klaus Herbers – Helmut Neuhaus (edd.), Mythen in derGeschichte, Freiburg im Breisgau 2004, s. 321–369.

3 Viz napfi. Petr DRULÁK, Teorie mezinárodních vztahÛ, Praha 2003, s. 73; JürgenOSTERHAMMEL, Transnationale Gesellschaftsgeschichte. Erweiterung oder Alterna-tive, Geschichte und Gesellschaft 27, 2001, s. 464–479.

4 K mezinárodnûpolitickému aspektu viz napfi. Sven EXTERNBRINK, InternationalePolitik in der Frühen Neuzeit. Stand und Perspektiven der Forschung zu Diplomatieund Staatensystem, in: Hans-Christof Kraus – Thomas Nicklas (edd.), Geschichte derPolitik. Alte und Neue Wege, München 2007, s. 15–39 (= Historische Zeitschrift, Bei-heft 44); Heidrun KUGELER – Christian SEPP – Georg WOLF, Einführung. Internatio-nale Beziehungen in der Frühen Neuzeit. Ansätze und Perspektiven, in: Heidrun Ku-geler – Christian Sepp – Georg Wolf (edd.), Internationale Beziehungen in derFrühen Neuzeit. Ansätze und Perspektiven, Hamburg 2006, s. 9–35; Ursula LEHM-KUHL, Diplomatiegeschichte als internationale Kulturgeschichte. Theoretische Ansät-ze und empirische Forschung zwischen Historischer Kulturwissenschaft und Soziolo-gischem Institutionalismus, Geschichte und Gesellschaft 27, 2001, s. 394–423; HolgerTh. GRÄF, Funktionsweisen und Träger internationaler Politik in der Frühen Neuzeit,in: Jens Siegelburg – Klaus Schlichte (edd.), Strukturwandel internationaler Bezie-hungen. Zum Verhältnis von Staat und internationalem System seit dem Westfäli-schen Frieden, Wiesbaden 2000, s. 105–123.

5 Viz napfi. Wolfgang REINHARD, Geschichte des modernen Staates, München 2007;T¯Î, Das Wachstum der Staatsgewalt. Historische Reflexionen, Der Staat 31, 1992,s. 59–75.

6 Kromû konceptu sloÏeného státu/vícenásobné vlády, kter˘ je pfiedmûtem pfiíspûvku,viz zejména v˘sledky diskuse o absolutismu a o problematice prosazování noremv raném novovûku. Shrnutí viz napfi. Ronald G. ASCH – Heinz DUCHHARDT (edd.),

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 638


Jedním z návrhÛ, jak tyto fenomény tematizovat a analyzovat státnostraného novovûku, je koncept sloÏeného státu/vícenásobné vlády. PrvnípouÏití a vymezení tohoto pojmu (Composite State, Composite Monarchy)je spojeno se jmény anglosask˘ch historikÛ Helmuta G. Koenigsbergera,kter˘ faktor sloÏeného státu (Composite State) zmiÀuje v rámci pokusuo vytvofiení teorie vztahÛ mezi panovníkem a stavy/parlamenty,7 a Johna H.Elliotta, jenÏ sloÏen˘ stát tematizoval v kontextu otázky suverénního státujako základní organizaãní jednotky dûjin.8 Koncept novû rozpracoval bay-reuthsk˘ historik Franz Bosbach, kter˘ navrhl také nové oznaãení vícená-sobná vláda – vícenásobn˘ vládce (Mehrfachherrschaft, Mehrfachherr-scher), které jednak eliminuje ãi doplÀuje problematick˘ pojem „státu“,a jednak více vyzdvihuje prvek vládce a vlády a staví tak do popfiedí názor-nûji ústfiední roli panovníka.9 ZároveÀ je moÏno „vládu“ vnímat ‰ífieji jakoproces, zatímco pojem „stát“ svádí spí‰e k popisu stavu.

U poãátku konceptu sloÏeného státu/vícenásobné vlády stojí pfiedpo-klad odmítnutí tradiãních v˘kladov˘ch schémat star‰í státnûcentrické his-toriografie, která ve státu v jeho v˘‰e popsané podobû spatfiovala koneãn˘cíl dûjin a na základû tohoto kritéria hodnotila i v˘vojové formy státu rané-ho novovûku. Koncept sloÏeného státu/vícenásobné vlády ale upozorÀuje,Ïe tento v˘voj nebyl samozfiejm˘ a tematizuje odli‰nou formu státnosti,která byla podle nûj pro ran˘ novovûk typická a charakteristická – stát slo-

Der Absolutismus – ein Mythos? Strukturwandel monarchischer Herrschaft in West-und Mitteleuropa (ca. 1550–1700), Köln–Weimar–Wien 1996; Jifií HRBEK, Absolutis-mus. Konstrukce a dekonstrukce jednoho historického pojmu, ââH 105, 2007,s. 643–689; nejnovûji Dagmar FREIST, Absolutismus, Darmstadt 2008; k problemati-ce prosazování norem Jürgen SCHLUMBOHM, Gesetze, die nicht durchgesetzt wer-den – ein Strukturmerkmal des frühneuzeitlichen Staates?, Geschichte und Gesell-schaft 23, 1997, s. 647–663; Achim LANDWEHR, „Normdurchsetzung“ in der FrühenNeuzeit? Kritik eines Begriffs, Zeitschrift für Geschichtswissenschaft 48, 2000,s. 146–162.

7 Helmut G. KOENIGSBERGER, Dominium regale or Dominium Politicum et Regale.Monarchies and Parliaments in Early Modern Europe, in: t˘Ï, Politicians and Virtuosi.Essays in Early modern History, London 1986, s. 1–25.

8 John H. ELLIOTT, A Europe of Composite Monarchies, Past & Present 137, 1992,s. 48–71.

9 Franz BOSBACH, Mehrfachherrschaften im 17. Jahrhundert, in: Uta Lindgren (ed.),Naturwissenschaft und Technik im Barock. Innovation, Repräsentation, Diffusion,Köln–Weimar–Wien 1997, s. 19–35 (= Bayreuther historische Kolloquien 11); T¯Î,Krieg und Mehrfachherrschaft im 17. Jahrhundert, in: Prague Papers on History ofInternational Relations 2000, s. 69–83; T¯Î, Mehrfachherrschaft – eine Organisations-form frühmoderner Herrschaft, in: Michael Kaiser – Michael Rohrschneider (edd.),Membra unius capitis. Studien zur Herrschaftsauffassungen und Regierungspraxisin Kurbrandenburg (1640–1688), Berlin 2005, s. 19–34, zde 21 (= Forschungen zurBrandenburgischen und Preußischen Geschichte, Neue Folge, Beiheft 7).

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 639


Ïen˘ z více ãástí, které byly spojeny zpravidla pouze osobou panovníka, zá-roveÀ si ale zachovávaly znaãnou samostatnost, vãetnû napfiíklad odli‰n˘chprávních ãi ekonomick˘ch systémÛ.10 Tato skuteãnost pfiitom nebyla sou-ãasníky v zásadû vnímána jako nûco neÏádoucího, jako stav, kter˘ by bylotfieba odstranit ãi reformovat, n˘brÏ byla bûÏnû respektována ze strany jakjednotliv˘ch ãástí sloÏeného státu, tak ze strany panovníkÛ.

ZároveÀ z tohoto uspofiádání vypl˘vala celá fiada strukturálních cha-rakteristik, s nimiÏ se museli doboví aktéfii vypofiádat. Patfiila mezi nû na-pfiíklad absence osobní pfiítomnosti panovníka ve v‰ech ãástech sloÏenéhostátu, nutnost delegace moci, otázky integrace a unifikace, odli‰ného státo-právního nebo stavovského uspofiádání, ale také neustálá moÏnost rozpa-du, pfierozdûlení nebo pfieskupení. Specifika vícenásobné vlády se v˘raznûprojevovala i na poli mezinárodní politiky, neboÈ zahraniãnû politiãtí part-nefii mohli strukturálnû podmínûné slabiny sloÏeného státu kdykoli vyuÏítve vztazích s panovníkem.11 Naopak, v rukou panovníka se mohl sloÏen˘stát, inklinující k rÛzn˘m ohroÏením, stát v˘znamn˘m argumentem probudování ãi posílení armády a jejich legitimizaci.12

Vícenásobn˘ vládce kromû toho musel fie‰it i otázku vzájemného vzta-hu jednotliv˘ch ãástí k centru a k sobû navzájem. Typick˘m jevem ranéhonovovûku byl odpor aktérÛ reprezentujících tyto ãásti sloÏeného státu vÛãisnahám centra, aÈ uÏ zámûrn˘m nebo nikoli, pfiemûnit konglomerát zemív koherentnûj‰í jednotn˘ stát. Charakteristick˘m vyjádfiením této snahyo zachování specifik jednotliv˘ch ãástí bylo napfiíklad lpûní na odli‰némprávním pofiádku, dodrÏování indigenátu a obsazování pfiíslu‰n˘ch úfiadÛpfiíslu‰níky dané zemû, a odpovídající záruky v panovnick˘ch volebníchkapitulacích.13 Aktuální bádání zab˘vající se problematikou sloÏeného stá-

10 Koenigsberger rozli‰uje sloÏené státy, jejichÏ území jsou od sebe oddûlena mofiinebo jin˘mi státy, a sloÏené státy souvislé. H. G. KOENIGSBERGER, Dominium rega-le, s. 12. K ekonomick˘m souvislostem sloÏeného státu viz napfi. Rondo CAMERON,Struãné ekonomické dûjiny svûta. Od doby kamenné do souãasnosti, Praha 1996,s. 166.

11 H. G. KOENIGSBERGER, Dominium regale, s. 17; Michael ROHRSCHNEIDER, DieStatthalter des Großen Kurfürsten als außenpolitische Akteure, in: M. Kaiser –M. Rohrschneider (edd.), Membra unius capitis, s. 213–234, zde 216.

12 Michael ROHRSCHNEIDER, Zusammengesetzte Staatlichkeit in der Frühen Neuzeit.Aspekte und Perspektiven der neueren Forschung am Beispiel Brandenburg-Preußens,Archiv für Kulturgeschichte 90, 2008, Heft 2, s. 231–349, zde 334.

13 Günther LOTTES, Zwischen Herrschaftsvertrag und Verfassungsnotariat. Die Wahl-kapitulationen der deutschen Kaiser und Könige, in: Paul-Joachim Heinig – SigridJahns – Hans-Joachim Schmidt (edd.), Reich, Regionen und Europa in Mittelalterund Neuzeit. Festschrift für Peter Moraw, Berlin 2000, s. 133–148 (= HistorischeForschungen 67).

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 640


tu/vícenásobné vlády zdÛrazÀuje právû poÏadavek zohlednûní perspektivyjednotliv˘ch ãástí sloÏen˘ch státÛ, která byla zpravidla odsouvána do poza-dí ve prospûch pohledu panovníka/státu.14

Nejãastûji uvádûn˘mi a nejlépe zpracovan˘mi „prototypy“ sloÏen˘chstátÛ/vícenásobn˘ch vlád raného novovûku jsou ·panûlsko, Anglie/Britá-nie, Francie, novû habsburská monarchie15 a Braniborsko-Prusko za vládykurfifita Fridricha Viléma, jehoÏ pfiíklad poslouÏil nejen dal‰ímu rozpraco-vání teoretického modelu, ale zároveÀ na nûm bylo velmi dobfie demon-strováno, jak mÛÏe koncept sloÏeného státu/vícenásobné vlády pfiispûtk anal˘ze dobové problematiky.16 Obecnû ale otázky vypl˘vající z faktu

14 Michael KAISER – Michael ROHRSCHNEIDER, Einführung, in: M. Kaiser –M. Rohrschneider (edd.), Membra unius capitis, s. 9–18, zde 10; Birgit EMICH,Frühneuzeitliche Staatsbildung und politische Kultur. Für eine Veralltäglichung einesKonzepts, in: Barbara Stollberg-Rilinger (ed.), Was heißt Kulturgeschichte des Politi-schen?, Berlin 2005, s. 191–205 (= Zeitschrift für Historische Forschung, Beiheft 35).

15 Viz zejména pfiíslu‰né studie sborníku Hans-Jürgen BECKER (ed.), Zusammenge-setzte Staatlichkeit in der Europäischen Verfassungsgeschichte. Tagung der Vereini-gung für Verfassungsgeschichte in Hofgeismar vom 19. 3.–21. 3. 2001, Berlin 2006(= Beihefte zu „Der Staat“, Bd. 16); Petr MAËA – Thomas WINKELBAUER, Einleitung.Das Absolutismuskonzept, die Neubewertung des frühneuzeitlichen Monarchie undder zusammengesetzte Staat der österreichischen Habsburger im 17. und 18. Jahr-hundert, in: Petr MaÈa – Thomas Winkelbauer (edd.), Die Habsburgermonarchie 1620bis 1740. Leistungen und Grenzen des Absolutismusparadigmas, Stuttgart 2006,s. 7–24 (= Forschungen zur Geschichte und Kultur des östlichen Mitteleuropa 24).Z perspektivy panovníka se problematice vûnuje sborník Heinz DUCHHARDT, DerHerrscher in der Doppelpflicht. Europäische Fürsten und ihre beiden Throne, Mainz1997 (= Veröffentlichungendes Institut für Europäische Geschichte Mainz, AbteilungUniversalgeschichte, Beiheft 43) na pfiíkladech Matyá‰e Korvína, Jindfiicha z Valois,Jakuba Stuarta, Viléma III. OranÏského, Augusta Silného a Karla Bourbonského.

16 Viz zejména sborník M. KAISER – M. ROHRSCHNEIDER (edd.), Membra unius capitis.Fenoménu sloÏeného státu/vícenásobné vlády v Braniborsko-Prusku se nejnovûjivûnoval na základû anal˘zy panovnick˘ch závûtí M. ROHRSCHNEIDER, Zusammen-gesetzte Staatlichkeit. Helmut Neuhaus k problematice pfiistoupil prostfiednictvímanal˘zy aspektÛ vojenství, správy, zákonodárství a hospodáfiství z hlediska jejichunifikaãního potenciálu: Helmut NEUHAUS, Das Werden Brandenburg-Preußens, in:H.-J. Becker (ed.), Zusammengesetzte Staatlichkeit. Dále k problematice „integra-ce“ a jednotného státu na pfiíkladu Braniborsko-Pruska v dobû vlády Fridricha Vilé-ma Wolfgang NEUGEBAUER, Staatliche Einheit und politischer Regionalismus. DasProblem der Interpretation in der brandenburgisch-preußischen Geschichte bis zumJahre 1740, in: Wilhelm Brauneder (ed.), Staatliche Vereinigung. Fördernde undhemmende Elemente in der deutschen Geschichte, Berlin 1998, s. 49–87 (= Der Staat,Beiheft 12); Dieter STIEVERMANN, Absolutistischer Zentralismus oder ständischerRegionalismus? Preußen und seine westlichen Provinzen im 17. und 18. Jahrhundert,Westfälische Zeitschrift 138, 1988, s. 51–65; Ernst OPGENOORTH, Die rheinischenGebiete Brandenburg-Preußens im 17. und 18. Jahrhundert, in: Peter Baumgart (ed.),Expansion und Integration. Zur Eingliederung neugewonnener Gebiete in denpreußischen Staat, Köln–Wien 1984, s. 33–44.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 641


vícenásobné vlády musela fie‰it vût‰ina vládcÛ ranû novovûké Evropy, pfii-ãemÏ se nemuselo jednat vÏdy pouze o monarchu – koncept sloÏeného stá-tu lze tematizovat napfi. i pro Nizozemí.17 ZároveÀ byla problematika vypl˘-vající ze skuteãnosti vícenásobné vlády soustavnû pfiedmûtem zájmumezinárodní politiky, aÈ uÏ se jednalo o fií‰ské drÏavy dánského ãi ‰védské-ho panovníka nebo o „‰panûlské dûdictví“. Specifickou podobu mûla více-násobná vláda v fií‰i, kde patfiila takfika k definiãním znakÛm tohoto speci-fického státoprávního útvaru.18

Skuteãnosti, Ïe vládne zároveÀ nûkolika zemím, jejichÏ odli‰nostia specifika rozhodnû vyluãovaly oznaãení jednotn˘ stát a jejichÏ v˘sledn˘konglomerát se kritériím „státu“ znám˘m z pozdûj‰ích století blíÏil jen vel-mi vzdálenû, musel ãelit po svém nástupu v roce 1640 i braniborsk˘ kurfifitFridrich Vilém.19

Zisk nov˘ch území na poãátku 17. století, pruského vévodství a klev-sko-marské ãásti jüli‰sko-klevského dûdictví postavil braniborskou poli-tiku pfied do té doby neznámé úkoly, vãetnû zcela nov˘ch poÏadavkÛ nazpÛsob vládnutí a v˘bûr spolupracovníkÛ.20 PoÏadavky vypl˘vající z vícená-sobné vlády se znásobily po roce 1648, kdy braniborsk˘ kurfifit získal nazákladû v˘sledkÛ vestfálského míru i tituly panovníka Zadních Pomofian,Mindenu, Halberstadtu a posléze Magdeburku.21

17 Viz napfi. Simon GROENVELD, Eine Union von sieben Provinzen. Die niederländischeRepublik und ihre Einrichtungen nach Theorie und Praxis, in: H.-J. Becker (ed.), Zu-sammengesetzte Staatlichkeit, s. 87–108; Olaf MÖRKE, Entstehung und Verfestigung derGrenze zwischen den südlichen und den nördlichen Niederlanden – politische Kontingenzund kulturelles Konstrukt, in: Ronald G. Asch (ed.), Frieden und Krieg in der FrühenNeuzeit. Die europäische Staatenordnung und die außereuropäische Welt, München2001, s. 417–439 (= Der Frieden. Rekonstruktion einer europäischen Vision 2).

18 Arno BUSCHMANN, Heiliges Römisches Reich. Reich, Verfassung, Staat, in: H.-J. Be-cker (ed.), Zusammengesetzte Staatlichkeit, s. 9–39. Typick˘m jevem byla vícená-sobná vláda napfiíklad u duchovních fií‰sk˘ch panovníkÛ, jak upozorÀuje F. BOS-BACH, Mehrfachherrschaft – eine Organisationsform, s. 23.

19 Viz napfi. Franti‰ek STELLNER, Fridrich Velik .̆ Cesta Pruska k velmocenskémupostavení, Praha 1998, s. 11–22.

20 Ernst OPGENOORTH, „Ausländer“ in Brandenburg-Preußen als leitende Beamte undOffiziere 1604–1871, Würzburg 1976, s. 10 (= Jahrbuch der Albertus-UniversitätKönigsberg, Beiheft 28).

21 V rámci vestfálsk˘ch jednání se dále jako o moÏn˘ch kompenzacích za odstoupeníãásti Pomofian ·védsku vyjednávalo i o pfiípadn˘ch územních ziscích ve Slezsku, kdese Braniborsko jiÏ del‰í dobu snaÏilo uplatnit své dûdické nároky na Krnovsko,a o „navrácení“ nárokované (jüli‰sko-berské) ãásti jüli‰sko-klevského dûdictví,ovládanou neubursk˘m falckrabûtem, cestou ‰védské vojenské pomoci. Viz ErnstOPGENOORTH, Friedrich Wilhelm, der Große Kurfürst von Brandenburg. Eine poli-tische Biographie, I, Göttingen–Frankfurt am Main–Zürich 1971, s. 158–163; Maria-

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 642


Situace Braniborsko-Pruska jako sloÏeného státu byla navíc specifickájeho pfiíslu‰ností k fií‰i. K té náleÏely zemû braniborského kurfifita nikolijako celek, n˘brÏ kaÏdá zvlá‰È. Zástupci Fridricha Viléma tak disponovalinûkolika odli‰n˘mi hlasy na fií‰ském snûmu a zasedali v nûkolika kraj-sk˘ch snûmech, jednou jako reprezentanti braniborského markrabûte, po-druhé ve jménu halberstadtského kníÏete.22 V poãtu takto nahromadûn˘chmíst a hlasÛ patfiil braniborsko-prusk˘ vícenásobn˘ vládce dokonce v fií‰ik rekordmanÛm. Na titulární úrovni byly tyto rozdíly vÏdy striktnû dodrÏo-vány a zpravidla i demonstrovány odli‰n˘mi zástupci.23 Situaci dále kom-plikovala drÏba pruského vévodství, které k fií‰i nepfiináleÏelo vÛbec a aÏdo roku 1657 bylo polsk˘m lénem.24

Jaké prostfiedky Fridrich Vilém coby vícenásobn˘ vládce pouÏíval, abydostál nárokÛm na vládu sloÏeného státu a zároveÀ aby prosadil své panov-nické nároky? Nejãastûji analyzovan˘mi oblastmi jeho vlády v souvislostis problematikou sloÏeného státu jsou dvÛr, místodrÏitelé, správa a armá-da.25 Jak byly tyto prostfiedky uplatÀovány pfii „integraci“ jednotliv˘ch ãástísloÏeného státu do spoleãného celku, kter˘ se jako jednotn˘ stát pod ná-zvem Prusko stane realitou teprve dlouho po smrti Fridricha Viléma, a na-kolik byly uplatÀovány vûdomû za tímto úãelem? V následujícím pfiíspûvku

Elisabeth BRUNERT, Der Mehrfachherrscher und das politische System des Reiches.Das Ringen um Pommern auf dem Westfälischen Friedenskongreß, in: M. Kaiser–M. Rohrschneider (edd.), Membra unius capitis, s. 147–169.

22 Helmut NEUHAUS, Der Niederrheinisch-Westfälische Reichskreis – eine Region derFrühen Neuzeit?, Westfälische Forschungen 52, 2002, s. 95–110; Alwin HANSCH-MIDT, Kurbrandenburg als Kreisstand im Niederrheinisch-Westfälischen Kreis vomWestfälischen Frieden bis zum Spanischen Erbfolgekrieg, in: Oswald Hauser (ed.),Preußen, Europa und das Reich, Köln–Wien 1987, s. 47–64 (= Neue Forschungen zurbrandenburg-preussischen Geschichte, Bd. 7).

23 Helmut NEUHAUS, Das Werden Brandenburg-Preußens, in: H.-J. Becker (ed.),Zusammengesetzte Staatlichkeit, s. 237–256, zde 246.

24 K braniborsko-prusko-polsk˘m vztahÛm v druhé polovinû 17. století viz nejnovûjinapfi. Andrzej KAMIE¡SKI, Polska a Brandenburgia-Prusy w drugiej po∏owieXVII wieku. Dzieje polityczne, Poznaƒ 2002; Bogdan WACHOWIAK, Dzieje Branden-burgii-Prus na progu czasów nowo˝ytnych (1500–1701), Poznaƒ 2001.

25 Viz Jeroen DUINDAM, Wien – Versailles – Berlin. Fragen zum brandenburgischen Hofaus europäischer Perspektive, in: M. Kaiser – M. Rohrschneider (edd.), Membra uniuscapitis, s. 193–212; M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 213–234; Jürgen LUH,Heer und Herrschaft. Zur Rolle der Armee im Integrationsprozeß der kurbrandenbur-gischen Territorien, in: M. Kaiser – M. Rohrschneider (edd.), Membra unius capitis,s. 235–245; Peter-Michael HAHN, Aristokratisierung und Professionalisierung. Der Auf-stieg der Obristen zu einer militärischen und höfischen Elite in Brandenburg-Preußenvon 1650–1725, Forschungen zur Brandenburgischen und Preußischen Geschichte,Neue Folge 1, 1991, s. 161–208; Frank GÖSE, Der erste brandenburg-preußische Gene-ralfeldmarschall. Otto Christoph Freiherr von Sparr 1605–1668, Berlin 2006.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 643


se chci vûnovat jednomu z v˘znamn˘ch prostfiedkÛ, kter˘mi se FridrichVilém snaÏil vyrovnat se svou rolí vícenásobného vládce a kter˘ je pro jeho(vícenásobnou) vládu povaÏován za charakteristick˘ – instituci místodrÏi-telÛ.26 Základními otázkami pfiitom bude, jaké bylo místo místodrÏitelÛ vev˘voji braniborsko-pruské ranû novovûké státnosti, jaké motivace panov-níka vedly k pouÏití tohoto prostfiedku, jaká kritéria hrála roli pfii v˘bûrumístodrÏitelÛ, jaké byly naopak motivace jejich a proã byl tento fenoménpouze pfiechodn˘m jevem?27

II.Autor studie o braniborsko-prusk˘ch místodrÏitelích Dietrich Kausche je vy-mezuje jako „osobnost vysokého postavení, která poÏívá zvlá‰tní dÛvûryvládce, urãit˘m zpÛsobem ho má nahrazovat a plnit jeho reprezentaãní po-vinnosti“.28 Michael Kaiser a Michael Rohrschneider, ktefií analyzovali Bra-niborsko-Prusko druhé poloviny 17. století na základû modelu sloÏeného stá-tu/vícenásobné vlády, povaÏují místodrÏitele spoleãnû se dvorem a armádouza jeden z klíãov˘ch „nadteritoriálních“ faktorÛ, kter˘m je tfieba vûnovatpozornost v procesu integrace a státního formování hohenzollernské mo-narchie.29 Nejvût‰í specialista na období vlády kurfifita Fridricha Vilémaa autor klíãové biografie tohoto panovníka Ernst Opgenoorth dokonceoznaãuje vládu s pomocí místodrÏitelÛ za „charakteristick˘ znak vnitfinípolitiky Fridricha Viléma“.30

VyuÏívání místodrÏitelÛ mûlo v Braniborsku jistou tradici jiÏ od 16. sto-letí. PÛvodní funkcí místodrÏitele bylo „pouze“ zastupovat kurfifita v dobûjeho nepfiítomnosti v zemi, napfiíklad pfii úãasti na fií‰ském snûmu nebováleãném taÏení.31 Pravomoci místodrÏitele byly omezeny ãasovû i vûcnû

26 K problematice místodrÏitelÛ v Braniborsko-Prusku v dobû vlády Fridricha Vilémaviz pfiedev‰ím M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter; Michael KAISER, „Pro Princi-pe“ auf dem Landtag. Johann Moritz und die Stände von Kleve und Mark, in: IrmgardHantsche (ed.), Johann Moritz von Nassau-Siegen (1604–1679) als Vermittler. Politikund Kultur am Niederrhein im 17. Jahrhundert, Münster 2005, s. 85–105; ze star‰íchstudií Egloff TIPPELSKIRCH, Die Statthalter des Großen Kurfürsten, Kiel 1937; Die-trich KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen Statthalter, For-schungen zur Brandenburgischen und Preußischen Geschichte 52, 1940, s. 1–25.

27 Dal‰í otázkou pro koncept sloÏeného státu/vícenásobné vlády by mohlo b˘t srovná-ní instituce místodrÏitelÛ v mezinárodní komparaci.

28 D. KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 2. 29 M. KAISER – M. ROHRSCHNEIDER, Einführung, in: M. Kaiser – M. Rohrschneider

(edd.), Membra unius capitis, s. 11.30 E. OPGENOORTH, Friedrich Wilhelm, I, s. 201.31 D. KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 5.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 644


a pfii rozhodování zpravidla podléhal ‰ir‰ímu kolegiu kurfifitov˘ch spolu-pracovníkÛ.32 Nov˘m jevem bylo na poãátku 17. století jmenování místo-drÏitelÛ pro ostatní zemû braniborsko-pruského sloÏeného státu.33 Propruské vévodství bylo moÏno jmenovat místodrÏitele aÏ od roku 1657, kdyse podafiilo získat nezávislost na polském království.

Zatímco za pfiedchozích kurfifitÛ byla funkce místodrÏitele pouze for-mální a pravomoci s ní spojené velmi omezené, za Fridricha Viléma zaãínánab˘vat na v˘znamu jako dÛleÏit˘ prostfiedek prosazování panovnické vlá-dy. ·ir‰í vyuÏití místodrÏitelÛ bylo v západních zemích umoÏnûno pfiede-v‰ím skonãením tfiicetileté války a postupn˘m pfiebíráním faktické vládybraniborsk˘m panovníkem a v pruském vévodství získáním suverenityv roce 1657.34 Funkce místodrÏitele ve vlastním Braniborsku, kterou je tfie-ba odli‰ovat od ostatních, se jako stál˘ úfiad, fungující i za pfiítomnosti kur-fifita, prosadila teprve v druhé polovinû padesát˘ch let 17. století. Jejím spe-cifikem navíc bylo, Ïe pravomoci místodrÏitele byly postupnû roz‰ífienyz vlastního Braniborska na cel˘ braniborsko-prusk˘ sloÏen˘ stát, coÏ jije‰tû více odli‰ovalo od zbyl˘ch místodrÏitelsk˘ch postÛ.35

MístodrÏitelé Velkého kurfifita se vÏdy tû‰ili znaãnému zájmu historikÛ.Pohled star‰í historiografie na instituci místodrÏitelÛ byl ale silnû ovlivnûncelkov˘m státocentrick˘m pojetím braniborsko-prusk˘ch dûjin. V interpre-taci autora jediné monografie o instituci místodrÏitelÛ Egloffa Tippelskir-cha z roku 1937 se tak místodrÏitelé stávají pouze prostfiedky panovníka,které mûly potlaãit partikulární zájmy jednotliv˘ch zemí a v‰típit jim spo-leãnou my‰lenku jednotného státu, „podfiídit jejich síly jednomu spoleãné-mu duchu, jedné spoleãné vÛli“.36 V praxi tedy pfiedev‰ím potlaãit stavov-

32 Peter BAHL, Der Hof des Großen Kurfürsten. Studien zur höheren AmtsträgerschaftBrandenburg-Preußens, Köln–Weimar–Wien 2001, s. 93 (=Veröffentlichungen ausden Archiven Preußischer Kulturbesitz, Beiheft 8).

33 Pro západní zemû branibor‰tí kurfifiti jmenovali místodrÏitele hned od vznesenínároku na jüli‰sko-klevské dûdictví v roce 1609, jako první byl touto funkcí povûfienbratr kurfifita Jana Zikmunda Ernst. O ãtyfii roky pozdûji pfievzal tento úfiad násled-ník Jifií Vilém, otec Fridricha Viléma. Bert THISSEN, Der Statthalter und die Resi-denz, s. 109.

34 První místodrÏitel pro Prusko byl jmenován v roce 1657. 35 D. KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 2;

P. BAHL, Der Hof der Großen Kurfürsten, s. 94. Nutnost odli‰ovat funkci braniborské-ho místodrÏitele a místodrÏitelÛ ostatních zemí zdÛrazÀuje i M. ROHRSCHNEIDER,Die Statthalter, s. 217.

36 E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 28. Podobnû Kausche oznaãuje za hlavní úkolmístodrÏitelÛ integrovat ãásteãnû se je‰tû vzpouzející provincie co nejrychleji dospoleãného státu. Viz D. KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischenStatthalter, s. 10.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 645


sk˘ odpor, vníman˘ jako pfiekáÏku panovnick˘ch modernizaãních snaho centralizaci a posílení moci státu.37 Novûj‰í studie upozorÀují na ahisto-riãnost takového pojetí, které bylo místodrÏitelÛm zcela cizí, a naopak da-leko více zdÛrazÀují jejich zprostfiedkovatelskou úlohu a zasazují jejichpÛsobení do kontextu fenoménu vícenásobné vlády 17. století.38

Náplní práce místodrÏitelÛ bylo svolávat jménem panovníka zemsk˘snûm a zastupovat jej na nûm. To zahrnovalo oficiální zahájení, pfiedloÏenípanovnické propozice a ukonãení snûmu. Dále místodrÏitel pfiedsedalzemské vládû, v níÏ mûl dohlíÏet, aby nebylo pfiijato Ïádné usnesení protizájmÛm kurfifita. V pozdûj‰ích letech pfiib˘vají úkoly spojené se zabez-peãením v dané zemi umístûného vojska jako dohled na úãetnictví, ubyto-vání, v˘zbroj a disciplínu jednotek.39 Úkolem místodrÏitele bylo také prÛ-bûÏnû panovníka informovat o situaci v zemi a dÛleÏit˘ch událostech,pfieváÏnû písemnû.40

V˘znam místodrÏitelského úfiadu byl samozfiejmû pfiímo úmûrn˘ v˘-znamu zemû, pro kterou se místodrÏitel vybíral. Jako klíãové se proto jevi-ly zejména posty v Braniborsku, Kleve-Mark a V˘chodním Prusku.41 Nej-

37 E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 86. V podobném duchu interpretuje roli místo-drÏitelÛ Andrzej Kamieƒski, kter˘ místodrÏitele oznaãuje za „provádûcí orgány kur-fifitsk˘ch nafiízení“ a pfiipisuje jim „rozhodující roli pfii procesu unifikace“. AndrzejKAMIE¡SKI, Die Anfänge des Absolutismus in Brandenburg-Preußen um die Mitte des17. Jahrhunderts, Jahrbuch für die Geschichte Mittel- und Ostdeutschlands 43, 1995,s. 25–44, zde 40.

38 Viz pfiedev‰ím M. KAISER, „Pro Principe“; M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter;B. THISSEN, Der Statthalter und die Residenz; Ernst OPGENOORTH, Johann Moritzvon Nassau-Siegen als klevischer Statthalter, in: Stadt Kleve (ed.), Soweit derErdkreis reicht. Johann Moritz von Nassau-Siegen 1604–1679. Ausstellungskatalog,Kleve 1979, s. 61–70.

39 Ludwig BIEWER, Ernst Bogislaw Herzog von Croy (1620–1684). Statthalter in Pom-mern und in Preußen, in: Bernhart Jähnig – Georg Michels (edd.), Das Preußenlandals Forschungsaufgabe. Eine europäische Region in ihren geschichtlichen Bezügen.Festschrift für Udo Arnold zum 60. Geburtstag, gewidmet von den Mitgliedern derHistorischen Kommission für ost- und westpreußische Landesforschung, Lüneburg2000, s. 133–149, zde 145 (= Einzelschriften der Historischen Kommission für ost-und westpreußische Landesforschung 20).

40 Napfi. klevsko-marsk˘ místodrÏitel psal panovníkovi nûkdy sám, jindy jménem celévlády. Podobnû kurfifitova korespondence byla smûfiována dle potfieby a závaÏnostinûkdy celé klevské vládû, jindy osobnû místodrÏiteli. E. TIPPELSKIRCH, Die Statt-halter, s. 76, 90.

41 Rohrschneider naopak odli‰uje místodrÏitelsk˘ post v Braniborsku od klevsko-mar-ského a pruského vzhledem k tomu, Ïe místní zemské stavy uznávaly hohenzollern-skou svrchovanost, a oznaãuje jej za daleko ménû konfliktní. Michael ROHR-SCHNEIDER, Johann Georg II. von Anhalt-Dessau (1627–1693). Eine politischeBiographie, Berlin 1998, s. 62 (= Quellen und Forschungen zur Brandenburgischenund Preußischen Geschichte 16).

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 646


vût‰í dÛleÏitost je obvykle pfiipisována tfiem dlouholet˘m místodrÏitelÛmVelkého kurfifita – kníÏeti Janu Jifiímu II. Anhaltsko-Desavskému, s jehoÏjménem je spojena kvalitativní pfiemûna funkce braniborského místodrÏi-tele v centrální úfiad, a dvûma dlouholet˘m místodrÏitelÛm v nejvût‰ích„vedlej‰ích zemích“, kníÏeti Janu Mofiici Nasavsko-Siegenskému,42 místo-drÏiteli v Kleve Mark v letech 1647–1679, a kníÏeti Bogus∏awu Radziwi∏∏o-vi,43 kter˘ se ujal úfiadu místodrÏitele v Prusku po získání suverenity v roce1657. V˘znam jejich postÛ byl dán dÛleÏitostí pfiíslu‰n˘ch zemí pro brani-borsko-prusk˘ sloÏen˘ stát a jeho panovníka. V pfiípadû obou „vedlej‰ích“zemí také sloÏitou státoprávní a mezinárodnû-právní situací a aktivitamimístních zemsk˘ch stavÛ.44 MístodrÏitelé byli jmenováni i pro Zadní Pomo-fiany (Philipp von Horn, Ernst Bogislaw vévoda von Croy),45 Halberstadt(Joachim Friedrich von Blumenthal, Christian Albrecht hrabû zu Dohna)a Minden-Ravensberg (Jan Mofiic hrabû Nasavsko-Siegensk ,̆ Jan VIII. hrabûvon Sayn-Wittgenstein-Hohenstein, Georg Friedrich hrabû von Waldeck).46

Nûkteré místodrÏitelské úfiady mûly ale jiÏ od poãátku spí‰e prebendálnícharakter a byly udûlovány pfiedev‰ím jako odmûna zaslouÏil˘m spolupra-covníkÛm. Osoba místodrÏitele proto nehrála takovou roli.47

42 K nûmu nejnovûji Gerhard BRUNN – Cornelius NEUTSCH (edd.), Sein Feld war dieWelt. Johann Moritz von Nassau-Siegen (1604–1679). Von Siegen über die Niederlan-de und Brasilien nach Brandenburg, Münster 2008; Irmgard HANTSCHE (ed.), Jo-hann Moritz von Nassau-Siegen (1604–1679) als Vermittler. Politik und Kultur amNiederrhein im 17. Jahrhundert, Münster 2005; Gerhard BRUNN (ed.), Aufbruch inneue Welten. Johann Moritz von Nassau-Siegen (1604–1679), der Brasilianer, Siegen2004; Murk van der BIJL, Johann Moritz von Nassau-Siegen (1604–1679). Eine ver-mittelnde Persönlichkeit, in: Horst Lademacher (ed.), Oranien-Nassau, die Nieder-lande und das Reich. Beiträge zur Geschichte einer Dynastie, Münster–Hamburg1995, s. 125–154; Ernst van den BOOGAART (ed.), A Humanist Prince in Europe andBrazil. Johan Maurits van Nassau-Siegen 1604–1679. Essays on the occasion of thetercentenary of his death, The Hague 1979; Stadt KLEVE (ed.), Soweit der Erdkreisreicht.

43 K osobû Radziwi∏∏a viz edice jeho autobiografie Bogus∏aw RADZIWI¸¸, Autobiogra-fia, opracowa∏ Tadeusz WASILEWSKI, Warszawa 1979; Jörg JACOBY, Boguslaus Rad-ziwill. Der Statthalter des Großen Kurfürsten in Ostpreußen, Marburg/Lahn 1960(= Wissenschaftliche Beiträge zur Geschichte und Landeskunde Ostmitteleuropas40).

44 Viz napfi. Stanis∏aw SALMONOWICZ, Preussen aus polnischer Sicht, Berlin 1987, s. 9(= Historische Komission zu Berlin Informationen, Beiheft 9).

45 L. BIEWER, Ernst Bogislaw Herzog von Croy.46 Pro Magdeburg, kter˘ definitivnû pfiipadl Braniborsku aÏ v roce 1680, byl jmenován

místodrÏitel aÏ v roce 1693 a nehrál v˘znamnûj‰í roli. D. KAUSCHE, Zur Geschichteder brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 14.

47 P. BAHL, Der Hof der Großen Kurfürsten, s. 95; D. KAUSCHE, Zur Geschichte derbrandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 13.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 647


Instituce místodrÏitelÛ úzce souvisela s v˘znamem osobní pfiítomnostipanovníka v raném novovûku. V 17. století, kdy byla vláda stále silnû personi-fikována, hrála fyzická pfiítomnost vládce nezanedbatelnou roli.48 V podmín-kách vícenásobné vlády, zvlá‰tû pokud byly od sebe jednotlivé zemû vzdálenya bylo-li jich tolik jako v pfiípadû Braniborska, ale, jak upozorÀuje Franz Bos-bach, nemohl b˘t panovník v jednotliv˘ch ãástech svého sloÏeného státupfiítomen jinak neÏ sporadicky.49 Základním nárokem kaÏdého vládce v‰aksamozfiejmû bylo „vykonávat vládní moc v kaÏdé zemi svého sloÏeného státubez ohledu na to, jestli je zrovna osobnû pfiítomen nebo ne“.50 Rohrschneideruvádí dva zpÛsoby, jimiÏ mohl této komplikaci ãelit. Prvním bylo cestování pojednotliv˘ch ãástech svého sloÏeného státu, které by umoÏÀovalo osobní v˘-kon vlády a relativnû ãastou pfiítomnost ve v‰ech zemích. Tato forma vlády,která by ale vyÏadovala ãasté stûhování poãetného dvora a udrÏování nûkoli-ka paralelních rezidencí, byla typická pfiedev‰ím pro stfiedovûkého „panovní-ka na cestách“, ani v raném novovûku ale nebyla zcela neobvyklá.51

Druhou cestou, jak se vyrovnat s nemoÏností osobní pfiítomnosti vev‰ech ãástech sloÏeného státu, bylo delegování moci. Vládce mohl ustano-vit v jednotliv˘ch zemích trvale pfiítomné „alter ego“, jehoÏ prostfiednic-tvím by zde mohl vykonávat vládu témûfi stejnû úãinnû, jako kdyby byl pfií-tomen sám.52 Právû tuto funkci plnili místodrÏitelé. Fridrich Vilém alebûhem své vlády kombinoval obû moÏnosti a zcela nerezignoval ani na rolicestujícího panovníka.53 Zejména v pfiípadû dÛleÏit˘ch jednání zpravidlavolil osobní pfiítomnost na místû.

48 K problematice demonstrace panovnické moci viz napfi. Barbara STOLLBERG-RI-LINGER – Matthias PUHLE – Jutta GÖTZMANN – Gerd ALTHOFF (edd.), Spektakelder Macht. Rituale im Alten Europa 800–1800. Katalog, Kooperationsausstellung desSonderforschungsbereiches 496 der Westfälischen Wilhelms-Universität Münster unddes Kulturhistorischen Museums Magdeburg, 21. September 2008 – 4. Januar 2009 imKulturhistorischen Museum Magdeburg, Darmstadt 2008. Pomocí kategorií „blízkos-ti“ a „distance“ ve vztazích mezi braniborsk˘m kurfifitem a klevsko-marsk˘mi stavytematizuje M. KAISER, Nähe und Distanz.

49 F. BOSBACH, Mehrfachherrschaft – eine Organisationsform, s. 26. Bosbach ale záro-veÀ odmítá interpretaci, která prezentuje dlouhodobûj‰í nepfiítomnost panovníkav nûkter˘ch ãástech sloÏeného státu jako faktor ohroÏující politickou stabilitu státu.

50 M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 213. 51 Typick˘m „panovníkem na cestách“ byl napfi. Karel V. J. H. ELLIOTT, A Europe of

Composite Monarchies, s. 56. K cestování braniborsko-prusk˘ch panovníkÛ viz IljaMIECK, Westeuropareisen der Hohenzollernherrscher im 17. und 18. Jahrhundert, in:Forschungen zur Brandenburgischen und Preußischen Geschichte, Neue Folge 15,2005, s. 1–26.

52 M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 214.53 J. DUINDAM, Wien – Versailles – Berlin, s. 198.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 648


Klíãov˘m úkolem místodrÏitele bylo proto b˘t osobnû pfiítomen na mís-tû a zastupovat, „zpfiítomÀovat“ panovníka. Ne tedy pouze vykonávat jehovÛli a rozkazy v dané ãásti sloÏeného státu, stát v ãele místní správy nebovést jeho jménem boj se stavy, ale svou pfiítomností jej reprezentovat a zvi-ditelÀovat tak vládu samotnou.54 To bylo zcela v souladu s dobov˘m vnímá-ním vlády a autority, které byly v obecném povûdomí vázány na osobu pa-novníka.55 Jak upozorÀuje Michael Kaiser, kter˘ se problematikou zab˘valna pfiíkladu kurfifita Fridricha Viléma a jeho západních zemí, k vládû v do-bovém vnímání bezpodmíneãnû patfiil vládce sám. Mûl b˘t ve své zemi pfií-tomen a pokud tomu tak nebylo, bylo to vnímáno jako problém nebo ales-poÀ nûco, co je tfieba nûjak ospravedlnit a nûjak fie‰it.56 Studie zab˘vající sepolitickou kulturou 17. století zdÛrazÀují právû argument „zviditelnûní“státu – v raném novovûku totiÏ neexistovaly instituce v dne‰ním smyslua dal‰í zfietelné projevy státu a stát se zhmotÀoval a demonstroval právûpouze v osobû monarchy, dynastii nebo dvoru.57 V pfiípadû, Ïe panovník ne-byl k dispozici, pfiecházel tento úkol na osobu místodrÏitele.58 K postavenímístodrÏitele jako instrumentálního vykonavatele kurfifitské politiky jeproto tfieba pfiiãíst je‰tû jakousi „symbolickou pfiidanou hodnotu“, vypl˘va-jící z této jeho symbolické funkce, která byla souãástí dobové politické kul-tury.59 Formulace, Ïe místodrÏitel vykonával „pouze“ ãi se „omezil“ pouzena reprezentaãní funkce,60 tedy zcela pfiesnû nezohledÀují dobovou politic-kou kulturu. Naopak, reprezentaãní funkce nebyla pouh˘m dekorativnímdodatkem „praktick˘ch“ správních a politick˘ch ãinností, ale nedílnou sou-ãástí v˘konu a zpfiítomnûní vlády. Jako pfiíklad mohou slouÏit napfiíkladslavnostní vjezdy do mûsta ãi uvítání, kdy mûl místodrÏitel nárok na poctyblíÏící se tûm prokazovan˘m panovníkovi.

54 To se odráÏelo i po praktické stránce – místodrÏitelé dostávali vedle stálého platui odpovídající materiální vybavení. Prusk˘ místodrÏitel Croy napfiíklad po pfievzetífunkce obdrÏel osobní gardu a byly mu prokazovány pocty podobné panovnick˘m.Viz D. KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 15.

55 M. ROHRSCHNEIDER, Johann Georg II. von Anhalt-Dessau, s. 54.56 M. KAISER, Nähe und Distanz, s. 75.57 B. THISSEN, Der Statthalter und die Residenz, s. 110. 58 V pramenech proto místodrÏitel ãasto vystupuje jako „Pro Principe“, napfi. Jan Mofiic

Nasavsko-Siegensk˘ jako „Pro Principe von Nassau“. Cit. dle M. KAISER, „Pro Prin-cipe“, s. 88.

59 Tuto problematiku na pfiíkladu zemského stavovského zfiízení tematizuje BarbaraSTOLLBERG-RILINGER, Politisch-soziale Praxis und symbolische Kultur der land-ständischen Verfassungen im westfälischen Raum. Einleitung, Westfälische For-schungen 53, 2003, s. 1–11.

60 L. BIEWER, Ernst Bogislaw Herzog von Croy, s. 142.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 649


Soustfiedûní souãasné historiografie na otázky panovnické reprezenta-ce a symbolické komunikace lze uvést do souvislosti i s v˘sledky diskuseo absolutismu a prosazování panovnick˘ch norem.61 ProtoÏe tato diskusepojem absolutismu a s ním i absolutistického panovníka jako ideálníhotypu zpochybnila, otevfiel se tak prostor pro analyzování individuálního„vládního stylu“ jednotliv˘ch panovníkÛ, kter˘ se mohl znaãnû li‰it a pfii je-hoÏ formování byli panovníci odkázáni daleko více na vyjednávání, vybírá-ní z alternativ a specifické ranûnovovûké prostfiedky politické komunika-ce.62 Daleko vût‰í v˘znam potom pfiipadá i konkrétním spolupracovníkÛm– pfiedstava, Ïe v‰echna rozhodnutí na „panovnické stranû“ lze pfiipsat pou-ze panovníkovi samému, podporovaná dikcí dobov˘ch pramenÛ, kterémûly tendenci pfiipisovat dosaÏené úspûchy pouze jemu nebo vysoce posta-ven˘m státníkÛm, byla odsunuta do pozadí, naopak, „nejvût‰í kvalifikacípanovníka bylo umût se obklopit kvalifikovan˘mi spolupracovníky“,63 a jeproto tfieba vûnovat náleÏitou pozornost anal˘ze rozhodovacího procesuv panovníkovû okolí.64 MístodrÏitelé by tak byli v této perspektivû jednaktûmito prostfiedky sam˘mi coby souãást panovníkova vládního stylu, záro-veÀ ale sami coby místodrÏitelé v zastoupení vládce tento styl formovali.

Skuteãnost, Ïe místodrÏitel vystupoval a byl vnímán jako ztûlesnûní pa-novnické autority, mu dávala moÏnost vyuÏívat celé repertorium symbolic-k˘ch prostfiedkÛ podobn˘ch tûm, které mûl k dispozici panovník. V jeho za-stoupení mohl uplatnit signály, jimiÏ uvádûl do chodu v˘znamy, o kter˘chexplicitnû nehovofií písemné prameny, ale kter˘m dobová politická kultura,a tedy i stavy, na základû sdílené politické kultury velmi dobfie rozumûly.65

61 Viz pozn. ã. 6.62 Volker SERESSE, Johan Moritz’ Regierungsstil als Statthalter des Großen Kurfürsten,

in: G. Brunn – C. Neutsch (edd.), Sein Feld war die Welt, s. 347–366, zde 347–348.63 Axel GOTTHARD, Benjamin Bouwinghausen. Wie bekommen wir die „Männer im

zweiten Glied“ in den Griff?, in: Helmut Altrichter (ed.), Persönlichkeit und Ge-schichte, Erlangen–Jena 1997, s. 70 (Erlanger Studien zur Geschichte, Bd. 3).

64 Michael ROHRSCHNEIDER, Krieg oder Frieden? Entscheidungsmomente kurbran-denburgischer Außenpolitik im Spiegel zweier Gutachten (1660/1671), Forschungenzur Brandenburgischen und Preußischen Geschichte, Neue Folge 11, 2001, s. 1–22.

65 Barbara STOLLBERG-RILINGER, Symbolische Kommunikation in der Vormoderne.Begriffe – Thesen – Forschungsperspektiven, Zeitschrift für Historische Forschung 31,2004, s. 489–527; Zdenûk VYBÍRAL, Moc „institucionální“ a moc „symbolická“. Formya podoby uplatÀování politické moci ve stavovské monarchii, in: Václav BÛÏek – Pa-vel Král (edd.), Spoleãnost v zemích habsburské monarchie a její obraz v pramenech(1526–1740), âeské Budûjovice 2006, s. 245–263 (= Opera historica 11).

66 Na základû tûchto dvou kategorií analyzuje vztahy mezi braniborsk˘m kurfifitema zemsk˘mi stavy klevsko-marské ãásti jeho sloÏeného státu M. KAISER, Nähe undDistanz, s. 71–108.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 650


Mohl volit mezi demonstrací blízkosti ãi naopak zdÛraznûním distancevÛãi stavÛm66 nebo se rozhodovat mezi komunikací a nekomunikací – v‰ejako politikum par excellence a zcela plnohodnotn˘ prostfiedek politickéhojednání.

Tento aspekt místodrÏitelova pÛsobení se projevoval napfiíklad v chovánína zemsk˘ch snûmech, kde mohl pÛsobit stejnû jako panovník pouze silousvé pfiítomnosti. MístodrÏitel napfiíklad nevstupoval do jednání, neãetl osob-nû panovnické propozice a bûÏnou agendu pfienechával spolupracovníkÛm.Pokud se rozhodl zemsk˘ snûm oslovit, popfiípadû osobnû nav‰tívil nebopozval na audienci nûkterého ze stavovsk˘ch pfiedstavitelÛ, znamenalo tourãitou v˘jimeãnou situaci a kaÏdopádnû dÛleÏit˘ politick˘ signál, a v˘znamutohoto kroku si byli vûdomi i doboví aktéfii.67

Dal‰ím specifikem, které odli‰ovalo místodrÏitele od ostatních úfiední-kÛ ve sluÏbách kurfifita, byl ãistû osobní závazek, kter˘m byl vázán k pa-novníkovi. V jeho pfiípadû se nejednalo o pouhou pfiísahu, n˘brÏ o osobnípouto zaloÏené na vzájemné dÛvûfie. Podle definice yaleské historiãky UteFrevertové, která se zab˘vala moÏnostmi tematizace dÛvûry v historii, lzehovofiit o dÛvûfie tam, kde riziko pfii jejím pfiípadném zklamání je vût‰í neÏv˘hoda, která z vloÏení dÛvûry na adresáta pro dÛvûfiujícího plyne. Záro-veÀ dÛvûra pfiedpokládá znaãn˘ podíl nejistoty na stranû ji svûfiujícího, jaks ní adresát naloÏí. Proto pfii udûlování dÛvûry hrají v˘znamnou roli fakto-ry, které mohou zv˘‰it pravdûpodobnost pozitivního naplnûní oãekávání –v raném novovûku mezi nû bude patfiit napfiíklad reputace, dosavadní zá-sluhy ãi pfiíbuzenské vazby. ZároveÀ ale pfii udûlení dÛvûry docházelo k vy-tvofiení závazku na stranû pfiijímajícího, neboÈ sociální kapitál z nûho ply-noucí jej vázal k poskytovateli.68

Na tomto principu docházelo k vytvofiení podobného oboustrannéhozávazku i ve vztahu mezi kurfifitem a místodrÏitelem. MístodrÏitel tudíÏ ne-byl ãlenem státního aparátu nebo zemsk˘m úfiedníkem, n˘brÏ ãistû kurfifi-tov˘m spolupracovníkem.69 V této souvislosti se daleko srozumitelnûj‰í jevímotivace aktérÛ v nûkter˘ch, zejména konfliktních situacích. Zemské sta-vy Kleve-Mark napfiíklad dlouho trvaly na tom, aby místodrÏitel pfiísahal naustanovení recesu zemského snûmu z roku 1649, jako to bylo povinnostípro v‰echny zemské úfiedníky. To v‰ak bylo pro kurfifita nepfiijatelné právû

67 Roli místodrÏitele jako bezprostfiedního zástupce panovníka analyzuje Kaiser na pfií-kladu klevsko-marského místodrÏitele Jana Mofiice Nasavsko-Siegenského a jehovystupování na zemsk˘ch snûmech. Viz M. KAISER, „Pro Principe“.

68 Ute FREVERT, Vertrauen – eine historische Spurensuche, in: táÏ (ed.), Vertrauen. His-torische Annährungen, Göttingen 2003, s. 7–66, zde 37–38.

69 E. OPGENOORTH, „Ausländer“, s. 28; E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 33.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 651


proto, Ïe nemohl pfiipustit jak˘koli dvojí závazek svého místodrÏitele, a sev‰í rozhodností proto tento poÏadavek odmítl.

Vzhledem k v˘jimeãnosti funkce místodrÏitele vûnoval kurfifit odpovídají-cí pozornost v˘bûru konkrétních osob, které na místodrÏitelské posty jmeno-val. Zcela jednoznaãná je tendence obsazovat tato místa vysoce urozen˘mi‰lechtici a renomovan˘mi osobnostmi – oranÏsk˘ princ a fií‰sk˘ kníÏe Jan Mo-fiic, následník fií‰ského kníÏectví Anhaltsko-Desavského Jan Jifií II., kníÏe Rad-ziwi∏∏, pfiím˘ potomek pomofianské vévodské dynastie vévoda Croy, hlavní vy-slanec na vestfálském mírovém kongresu Sayn-Wittgenstein,70 renomovan˘diplomat Blumenthal. Michael Rohrschneider dokonce oznaãuje snahu jme-novat na místodrÏitelská místa takto urozené a evropsky uznávané osobnostiza jednu z hlavních charakteristik personální politiky Fridricha Viléma.71

Jaké byly dÛvody tohoto trendu a skuteãnosti, Ïe Fridrich Vilém pro vy-konávání místodrÏitelsk˘ch úfiadÛ nepouÏíval napfiíklad zástupce novévrstvy loajálního státního úfiednictva, pokud taková existovala, resp. proãse ji nepokou‰el vytvofiit? Vezmeme-li v úvahu, Ïe místodrÏitel byl „zpfií-tomnûním“ panovníka a jeho „druh˘m já“ v pfiíslu‰né zemi, je zfiejmé, Ïena spoleãenské postavení tohoto zástupce byly kladeny odpovídající náro-ky. DÛleÏitou roli hrála podle v‰eho téÏ skuteãnost, Ïe v pfiedstavách rané-ho novovûku znaãnû zvy‰ovalo panovníkovu prestiÏ, pokud v jeho sluÏbáchpÛsobili vysoce urození a evropsky známí muÏové.72 Tuto roli mohli plnitnapfi. fií‰ská kníÏata, panovníci mal˘ch fií‰sk˘ch státÛ, renomovaní diplo-maté nebo dÛstojníci proslavení ve v˘znamn˘ch válkách. Tito lidé vzhle-dem ke své osobní reputaci, v˘znaãnému spoleãenskému postavení a zku-‰enostem mohli kurfifita odpovídajícím zpÛsobem reprezentovat pfiidiplomatick˘ch jednáních, ve vojensk˘ch vystoupeních i pfii jednání sezemsk˘mi stavy. Svou pfiítomností navíc propÛjãovali braniborskému dvo-ru, resp. státu odpovídající lesk.73 Ten se zvy‰oval s kaÏd˘m diplomatick˘m

70 JiÏ angaÏování hrabûte Sayn-Wittgensteina jako hlavního vyjednavaãe znamenalov˘znamn˘ úspûch braniborské politiky, neboÈ hrabû mohl nabídnout kromû uroze-ného pÛvodu a diplomatick˘ch zku‰eností také dÛleÏité znalosti ve vojensk˘ch otáz-kách získané ve ‰védsk˘ch sluÏbách, coÏ znaãnû posílilo autoritu nejen jeho, ale celébraniborské delegace. Viz E. OPGENOORTH, Friedrich Wilhelm, I, s. 148.

71 M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 219.72 Ernst Opgenoorth v této souvislosti upozorÀuje, Ïe je‰tû dlouho do 18. století nelze

striktnû oddûlovat sféru politiky a dvora – naopak, reprezentace a prestiÏ byly politi-kem prvního fiádu. Opgenoorth tak tematizuje otázky, které se pozdûji staly pfiedmû-tem zájmu historiografie v rámci konceptu tzv. „dvorské vefiejnosti“. Viz E. OPGE-NOORTH, „Ausländer“, s. 12.

73 Michael ROHRSCHNEIDER, „… vndt keine favoritten ahn Euerem hoffe haltet“. ZurStellung Ottos von Schwerin im Regierungssystem des Großen Kurfürsten, in: Michael

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 652


jednáním, kdy mohl braniborsk˘ panovník nabídnout zahraniãnímu diplo-matovi pro jednání partnera odpovídající úrovnû.74 Pro celé 17. stoletíostatnû platí, Ïe oblast vysoké politiky a diplomacie byla doménou aristo-kratick˘ch a dvorsk˘ch kruhÛ a tato „kvalifikace“ patfiila k základní v˘bavûdiplomatÛ.75

Obklopovat se vysoce urozen˘mi a váÏen˘mi osobnostmi u dvorai v dal‰ích sluÏbách bylo dÛleÏitou souãástí panovnické sebeprezentacev rámci „dvorské vefiejnosti“ a Fridrich Vilém, jak dokládá jeho personálnípolitika, si byl podle v‰eho v˘znamu této „vefiejné“ prezentace vÛãi „spo-leãnosti“ evropsk˘ch panovníkÛ vûdom. I to byla jedna z cest, jak demon-strovat rostoucí prestiÏ Braniborsko-Pruska.76

Adepti, ktefií by splÀovali tato nároãná kritéria, z velké vût‰iny pochá-zeli ze „zahraniãí“.77 Jejich angaÏování se ze strany braniborského kurfifitajeví jako nutnost vzhledem k nedostatku nejen dostateãnû kvalifikovan˘chadeptÛ ve vlastním státû, ale i takov˘ch, ktefií by mohli prokázat spoleãen-skou prestiÏ pfiesahující hranice Braniborska, a odpovídajícím zpÛsobemtak reprezentovat svého panovníka v evropském kontextu. Proto ãasto ne-

Kaiser – Andreas Peãar (edd.), Der zweite Mann im Staat. Oberste Amtsträger undFavoriten im Umkreis der Reichsfürsten in der Frühen Neuzeit, Berlin 2003,s. 253–269, zde 266 (= Zeitschrift für Historische Forschung, Beiheft 32).

74 M. KAISER, „Pro Principe“, s. 221.75 H. Th. GRÄF, Funktionsweisen und Träger, s. 113; T¯Î, Die Außenpolitik der Republik

im werdenden Mächteuropa. Mittel und Wege zu staatlicher Unabhängigkeit undFriedenswahrung, in: Horst Lademacher – Simon Groenveld (edd.), Krieg und Kul-tur. Die Rezeption von Krieg und Frieden in der Niederländischen Republik und imDeutschen Reich 1568–1648, Münster–New York–München–Berlin 1998, s. 481–492,zde 486.

76 Prezentaci mocenského vzestupu Braniborsko-Pruska se vûnovala Barbara Stoll-berg-Rilingerová. Podle ní lze systematické budování dvora hodnotit jako demon-straci vzestupu mezi pfiední evropské suverény. B. Stollberg-Rilingerová se v hodno-cení braniborsko-pruského dvora pfiiklání k názoru novûj‰í historiografie o „dvorskévefiejnosti“ a konstatuje, Ïe adresátem této demonstrace nebyli poddaní, n˘brÏ právûtato „dvorská vefiejnost“, spoleãnost panovníkÛ a nejvy‰‰í ‰lechty vládnoucí Evropû.Barbara STOLLBERG-RILINGER, Höfische Öffentlichkeit. Zur zeremoniellen Selbst-darstellung des brandenburgischen Hofes vor dem europäischen Publikum, For-schungen zur Brandenburgischen und Preußischen Geschichte, Neue Folge 6, 1996,s. 145–176, zde 148. Obecnû srov. Volker BAUER, Höfische Gesellschaft und höfischeÖffentlichkeit im Alten Reich. Überlegungen zur Mediengeschichte des Fürstenhofs im 17. und 18. Jh., Jahrbuch für Kommunikationsgeschichte 5, 2003, s. 29–68; T¯Î,Höfische Gesellschaft in Deutschland von der Mitte des 17. bis zum Ausgang des18. Jahrhunderts. Versuch einer Typologie, Tübingen 1993.

77 ByÈ v rámci fií‰e je samozfiejmû otázka, co lze povaÏovat za primární vztaÏn˘ celek,zda státy jednotliv˘ch fií‰sk˘ch stavÛ, nebo fií‰i jako celek, a co lze tudíÏ oznaãovat za„zahraniãí“, velmi komplikovaná. K problematice „cizincÛ“ ve sluÏbách branibor-sko-pruského státu viz E. OPGENOORTH, „Ausländer“.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 653


bylo snadné vyhlédnuté osobnosti do sv˘ch sluÏeb získat a o nûkteré schop-né politiky ãi dÛstojníky soupefiilo ãasto i nûkolik panovníkÛ.78

V pfiípadû men‰ích fií‰sk˘ch kníÏat mohlo b˘t jejich angaÏování do bra-niborsk˘ch sluÏeb pro kurfifita zajímavé i vzhledem k jejich právu zasedata hlasovat na fií‰sk˘ch a krajsk˘ch snûmech, kde mohli podporovat jehozájmy.79 Fridrich Vilém si takto mohl vytváfiet jakousi fií‰skou klientelu,podobnou té, kterou budoval a vyuÏíval pro svou fií‰skou politiku císafi.80

Dal‰ím v˘znamn˘m dÛvodem, kter˘ hovofiil ve prospûch vysoce uroze-n˘ch nebo jinak uznávan˘ch osobností pro obsazení místodrÏitelsk˘chpostÛ, bylo vnímání úfiadu v raném novovûku. Skuteãnost, Ïe autorita úfia-du je‰tû nemûla takovou váhu a zaostávala za autoritou osoby, která jejzastávala, je dokonce moÏné povaÏovat za jeden z definujících znakÛ rané-ho novovûku.81 Pfiedstava, Ïe s urãitou funkcí se pojí a mûl by se pojit pfies-nû vymezen˘ rozsah kompetencí, úkolÛ a pÛsobnosti, se prosazuje aÏ po-zdûji. V raném novovûku úfiad pfieváÏnû pfiedstavoval spí‰e „pouh˘“ titul,nebyly pro nûj stanoveny pfiesné kompetence a úkoly se pfiidûlovaly teprvead hoc. Jak˘ v˘znam svému úfiadu získá, záleÏelo na konkrétním drÏiteli.Vliv a v˘znam úfiadu zaji‰Èovala nikoli jeho vlastní abstraktní autorita, alenaopak zcela konkrétní autorita osobnosti jeho drÏitele.82

Souãasná historiografie zab˘vajícími se institucemi v raném novovûkunavíc upozorÀuje, Ïe pro jejich fungování nebyly klíãové pouze normy,které upravovaly jejich chod, jejich organizaãní v˘stavba nebo pÛvod osob,které v nich pÛsobily, ale stejnû tak osobní vztahy mezi jejich pfiedstavitelia jejich vazby v sociálních sítích.83

78 Viz napfi. F. GÖSE, Der erste brandenburg-preußische Generalfeldmarschall, s. 67–72;M. ROHRSCHNEIDER, Johann Georg II. von Anhalt-Dessau, s. 58–59.

79 M. ROHRSCHNEIDER, Johann Georg II. von Anhalt-Dessau, s. 55. 80 Anton SCHINDLING, Leopold I., 1658–1705, in: t˘Ï (ed.), Die Kaiser der Neuzeit:

1519–1918. Heiliges Römisches Reich, Österreich, Deutschland, München 1990,s. 169–185, zde 173–175.

81 Srov. Jaroslav PÁNEK, Hofämter – Landesämter – Staatsämter zwischen Ständen undMonarchie an der Schwelle zur Neuzeit. Die böhmischen und österreichischen Länderim Vergleich, in: Joachim Bahlcke (ed.), Ständefreiheit und Staatsgestaltung inOstmitteleuropa. Übernationale Gemeinsamkeiten in der politischen Kultur vom16.–18. Jahrhundert, Leipzig 1996, s. 39–49, zde 46.

82 Nikterak neobvyklé nebylo, pokud napfiíklad drÏitel nûkterého úfiadu roz‰ífiil svÛjvliv na rozhodovací proces zahrnující celou oblast státní politiky – naopak, takto svÛjvliv uplatÀovala celá fiada favoritÛ, milenek, ministrÛ ãi obecnûji, „druh˘ch muÏÛ vestátû“. K problematice viz sborník M. KAISER (ed.), Der zweite Mann im Staat.

83 Stefan BRAKENSIEK – Josef HRDLIâKA – András VÁRI, Frühneuzeitliche Institutionenin ihrem sozialen Kontext. Praktiken lokaler Politik, Justiz und Verwaltung im inter-nationalen Vergleich, Frühneuzeit-Info 14, 2003, Heft 1, s. 90–102, zde 90.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 654


Proto byly sociální pÛvod drÏitele, jeho urozenost, dosaÏené úspûchya schopnosti velmi dÛleÏit˘m faktorem, stejnû jako jeho kontakty a zakotvenív klientelnû-patronátních systémech.84 V‰echny tyto charakteristiky mohly v˘-znamnû pfiispût k vybudování autority úfiadu. Pro osobnost vysoce postavenounebo jinak váÏenou to byl bezpochyby úkol daleko snaz‰í neÏ napfiíklad probûÏného úfiedníka ãi panovníkova spolupracovníka mû‰Èanského pÛvodu.85

Z tûchto strukturálních charakteristik ov‰em na druhé stranû vypl˘va-lo i to, Ïe úfiad neposkytoval svému drÏiteli Ïádnou záruku vlivu, pokud bypozbyl panovníkovy pfiíznû. V tom se v˘znamnû li‰í fungování politiky v ra-ném novovûku (16. a 17. století) a pozdûj‰ích století. Promûna postavenía vnímání úfiadu v politickém systému je nejãastûji kladena do 18. století,kdy jsou úfiady stále ménû personifikovány, stávají se stále více nezávisl˘-mi na panovnické vÛli, poskytují sv˘m drÏitelÛm pfiesnû vymezen˘ okruhkompetencí a panovníkovy moÏnosti zasahovat jsou v˘raznû redukovány.86

Tyto obecné charakteristiky platily i v pfiípadû místodrÏitelÛ kurfifitaFridricha Viléma. Nikde nebyla kodifikována jejich pozice v rámci státu,kompetence a úkoly byly vymezeny pouze obecnû a otevíraly ‰iroké polemoÏností. Hrabû Sayn-Wittgenstein napfiíklad sám povaÏoval vymezenísv˘ch úkolÛ pro funkci místodrÏitele Mindenu za nedostateãné a poÏadovalspeciální instrukci. Pfiíznaãná je i odpovûì, které se mu dostalo – mûl sesnaÏit „území b˘valého duchovního kníÏectví zaãlenit do braniborsko-pruského státu a starat se o správu domén a justici“.87 Vzhledem k tomu, Ïeschopnosti a postavení konkrétních místodrÏitelÛ byly rÛzné, li‰il se i v˘-znam jednotliv˘ch místodrÏitelsk˘ch úfiadÛ, kter˘ jim byli schopni zajistit.Tyto rozdíly lze nejlépe sledovat napfiíklad na odli‰né mífie povûfiovánízahraniãními misemi, pomûru vnitro- a zahraniãnû politick˘ch úkolÛ, vli-vu na politiku panovníka nebo pfiizvání do rozhodovacího procesu.88

84 Peter MORAW, Über Patrone und Klienten im Heiligen Römischen Reich des spätenMittelalters und der frühen Neuzeit, in: Antoni Màczak (ed.), Klientelsysteme imEuropa der frühen Neuzeit, München 1988, s. 1–18, zde 8 (= Schriften des Histori-schen Kollegs, Kolloquien 9).

85 Podle Jörga Jacobyho byl tak napfi. urozen˘ pÛvod, renomé a pfiíslu‰nost k jednomuz nejv˘znamnûj‰ích polsko-litevsk˘ch rodÛ hlavním dÛvodem, proã dostal Bogus∏awRadziwi∏∏ pfii obsazování místodrÏitelského postu ve V˘chodním Prusku pfiednostpfied osvûdãen˘m kurfifitov˘m spolupracovníkem Otto von Schwerinem. J. JACOBY,Boguslaus Radziwill, s. 39.

86 Michael KAISER – Andreas PEâAR, Reichsfürsten und ihre Favoriten. Die Ausprägungeines europäischen Strukturphänomens unter den politischen Bedingungen des AltenReiches, in: tíÏ, Der zweite Mann im Staat, s. 9–19, zde 13.

87 Cit. dle E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 86. 88 B. THISSEN, Der Statthalter und die Residenz, s. 110.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 655


III.Jaká byla na druhé stranû motivace místodrÏitelÛ vstupovat do kurfifito-v˘ch sluÏeb? Pro vybrané adepty zpravidla znamenal místodrÏitelsk˘ titulspoleãensk˘ vzestup a velmi lákavou moÏnost uplatnûní.89 Tato motivacese násobila v pfiípadû synÛ kníÏat mal˘ch fií‰sk˘ch státÛ, ktefií se ãasto po-t˘kali s problémem, jak z omezen˘ch pfiíjmÛ zemû financovat odpovídajícíÏivotní styl, zvlá‰tû bylo-li synÛ více.90 PoÏadavky kladené na pfiíslu‰níkyvysoce postaven˘ch ‰lechtick˘ch rodÛ navíc vyÏadovaly odpovídající ãin-nost, kde by budoucí panovníci mohli uplatnit své schopnosti a vydob˘t sivûhlas a slávu.91 Obvykl˘m fie‰ením byl, vedle uplatnûní v fií‰ské církvi, kte-ré v‰ak mohlo b˘t u nekatolick˘ch rodÛ ponûkud problematické, vstup dovojensk˘ch ãi diplomatick˘ch sluÏeb nûkterého z evropsk˘ch státÛ – velkéoblibû se vzhledem ke svému renomé tû‰ila po celé 17. století pfiedev‰ímnizozemská armáda. Takto kariéru zahájil i Jan Mofiic Nasavsko-Siegensk ,̆jehoÏ rodina se pot˘kala se znaãnû tísnivou finanãní situací a jedinouschÛdnou variantou vzdûlání na odpovídající úrovni byla sluÏba v armádûoranÏsk˘ch pfiíbuzn˘ch.92 S rostoucí prestiÏí Braniborsko-Pruska, a ve vo-jenské oblasti napfiíklad s klesajícím poãtem dÛstojnick˘ch míst po ukon-ãení tfiicetileté války, se postupnû lákav˘m angaÏmá stalo i pÛsobení v kur-fifitov˘ch sluÏbách.93

Fridrich Vilém kromû toho dokázal mistrnû vyuÏít tísnivé situace vy-bran˘ch adeptÛ a ke vstupu do braniborsk˘ch sluÏeb je náleÏitû motivovat.KdyÏ napfiíklad kníÏe Radziwi∏∏ fie‰il tíÏivou situaci, kdy hrozila exekucejeho statkÛ ze strany polského krále vzhledem k jeho otevfienému pro‰véd-skému vystoupení za první severní války, pfiedstavoval pro nûj vstup dobraniborsk˘ch sluÏeb, spojen˘ s vyhlídkou na obhajobou jeho zájmÛ v rám-

89 E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 34.90 E. OPGENOORTH, „Ausländer“, s. 32; M. ROHRSCHNEIDER, Johann Georg II.

von Anhalt-Dessau, s. 16. Plat braniborsko-prusk˘ch místodrÏitelÛ se pohybovalmezi 4000–6000 tolarÛ roãnû a pfiedstavoval velmi slu‰né materiální zaji‰tûní. VolkerPress v souvislosti s otázkou pÛsobení u dvora jako moÏnosti finanãního ãi materiál-ního zaji‰tûní upozorÀuje na zajímavou zmûnu, kterou ale bohuÏel ãasovû ani míst-nû nespecifikuje – zatímco dfiíve pfiedstavoval dvÛr pro ‰lechtice ideální moÏnost za-ji‰tûní, s rozvojem barokního dvora se stává spí‰e zátûÏí a náklady na dvorsk˘ Ïivotãasto vedou k úplnému zruinování dotyãného dvofiana. Volker PRESS, Patronat undKlientel im Heiligen Römischen Reich, in: A. Màczak (ed.), Klientelsysteme im Euro-pa, s. 19–46, zde 26.

91 M. ROHRSCHNEIDER, Johann Georg II. von Anhalt-Dessau, s. 42; E. OPGENOORTH,Johann Moritz von Nassau-Siegen, s. 66.

92 Viz napfi. M. van der BIJL, Johann Moritz, s. 125. 93 Viz napfi. F. GÖSE, Der erste brandenburg-preußische Generalfeldmarschall, s. 66;

P. M. HAHN, Aristokratisierung und Professionalisierung.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 656


ci kurfifitova vyjednávání s Polskem, neodmítnutelnou alternativu.94 U JanaMofiice se kurfifitovi podafiilo vystihnout vhodn˘ okamÏik, kdy hrabû po ná-vratu z Brazílie, kde pÛsobil nûkolik let jako guvernér Západoindické spo-leãnosti, nebyl plnû vytíÏen, a byl tudíÏ ochoten pfiijmout braniborskou na-bídku.95 U vládce malého nasavsko-siegenského hrabství stejnû jakou dal‰ích spolupracovníkÛ z fiad panovníkÛ mal˘ch státÛ mohly hrát podleOpgenoortha roli i ohledy na svou pozici fií‰ského stavu a snaha vylep‰itpostavení vlastního státeãku svazkem s vlivn˘m fií‰sk˘m kníÏetem.96 Roz-hodování Jana Jifiího II. Anhaltsko-Desavského, zda opustit ‰védské sluÏbya pfiijmout nabídku braniborského kurfifita, pravdûpodobnû ovlivnily i oba-vy z toho, Ïe jako budoucí fií‰sk˘ kníÏe stál ve sluÏbách státu, kter˘ byl veválce se stejn˘m panovníkem, jenÏ zastával funkci hlavy fií‰e.97 Kurfifit na-víc svou nabídku místodrÏitelského postu podpofiil i vyhlídkou na sÀateks oranÏskou princeznou Henriettou Catharinou; sestrou své manÏelky.·védsk˘ král, jehoÏ sluÏby Jan Jifií opou‰tûl, k tomu poznamenal, Ïe „vyso-ké úfiady mÛÏe nabídnout také, ruku oranÏské princezny ale rozdávatnemÛÏe“.98

Právû sÀatek Jana Jifiího II. Anhaltsko-Desavského s kurfifitovou ‰vagro-vou je nejv˘raznûj‰ím pfiíkladem dal‰ího charakteristického rysu personál-ní politiky Fridricha Viléma vÛãi místodrÏitelÛm – snahy budovat s nimiuÏ‰í neÏ jen „sluÏební“ vztahy. S klevsko-marsk˘m místodrÏitelem JanemMofiicem kurfifita údajnû pojilo dlouholeté osobní pfiátelství, braniborsk˘místodrÏitel Jan Jifií II. Anhaltsko-Desavsk˘ se stal z pfiímé iniciativy kur-fifita manÏelem oranÏské princezny a ‰vagrem svého nadfiízeného a jehodûti byly vychovávány spoleãnû s kurfifitov˘mi na braniborském dvofie.Dcera kníÏete Bogus∏awa Radziwi∏∏a, kter˘ byl prastr˘cem Fridricha Vilé-ma, byla provdána za kurfifitova syna Ludvíka, a Radziwi∏∏ sám po jistoudobu, pravdûpodobnû téÏ s podporou kurfifitova dvora, usiloval o ruku

94 J. JACOBY, Boguslaus Radziwill, s. 40.95 Viz dopis Jana Mofiice, v nûmÏ reaguje na kurfifitovu nabídku, místo neuvedeno,

27. 4. 1646, in: GStA PK, I. HA, Rep. 34, Nr. 161. Viz i B. THISSEN, Der Statthalter unddie Residenz, s. 111.

96 E. OPGENOORTH, Johann Moritz von Nassau-Siegen, s. 66. Ke specifikÛm patronát-ních a klientelních vztahÛ v rámci fií‰e viz blíÏe V. PRESS, Patronat und Klientel, s. 24.

97 E. OPGENOORTH, „Ausländer“, s. 31. Podobné obavy mûl jiÏ otec Jana Jifiího Jan Ka-zimír Anhaltsko-Desavsk˘ (1596–1660), kdyÏ se jeho syn rozhodl vstoupit do ‰véd-sk˘ch sluÏeb. M. ROHRSCHNEIDER, Johann Georg II. von Anhalt-Dessau, s. 44.

98 Cit. dle E. OPGENOORTH, „Ausländer“, s. 30. Fridrich Vilém tak Karlu X. Gustavovioplatil prestiÏní poráÏku z roku 1655, kdy braniborsk˘ kurfifit jiÏ také usiloval o zís-kání anhaltsko-desavského následníka do sv˘ch sluÏeb, Jan Jifií dal ale pfiednost‰védské armádû. M. ROHRSCHNEIDER, Johann Georg II. von Anhalt-Dessau, s. 43.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 657


oranÏské princezny Marie, dal‰í ze sester kurfifitovy manÏelky.99 Na blízkévztahy ukazuje i osobní tón korespondence s vût‰inou místodrÏitelÛ, v níÏse objevují témata jako spoleãné záliby nebo osobní sdûlení.100

UÏ Tippelskirch ve své v˘‰e zmínûné monografii upozornil na to, Ïe seze strany Fridricha Viléma jednalo o zámûrnou, cílenou politiku, kterou sesnaÏil vybudovat pfiíbuzenské a osobní vazby, které by mu zajistily loajalitumístodrÏitelÛ.101 V˘znamnou roli mohla hrát i snaha tûsnûji k sobû nejbliÏ-‰í spolupracovníky pfiipoutat, aby bylo omezeno riziko, Ïe odejdou do slu-Ïeb jiného panovníka,102 stejnû jako pfiestoupili do sluÏeb kurfifitov˘ch –Radziwi∏∏ a Jan Jifií II. Anhaltsko-Desavsk˘ ze ‰védsk˘ch sluÏeb, Jan MofiicNasavsko-Siegensk˘ z nizozemsk˘ch.

Budování podobn˘ch personálních sítí bylo pro ran˘ novovûk velmicharakteristické.103 Nejãastûji jsou rozli‰ovány ãtyfii hlavní druhy osobníchvztahÛ, které hrály v˘znamnou roli pro budování podobn˘ch sociální sítí –pfiíbuzenství, krajanství, pfiátelství a vztah patron-klient. Tyto ãtyfii katego-rie je pfiitom tfieba vnímat pouze jako ideální typy, které se v praxi obvykleprolínaly aÏ spl˘valy. Typické bylo napfiíklad podpofiení klientelnû-patro-nátního vztahu pfiíbuzenskou vazbou, nejãastûji sÀatkem.104 âasto uÏíva-

99 B. RADZIWI¸¸, Autobiografia, s. 83. 100 Viz Otto MEINARDUS (ed.), Eigenhändige Briefe des Großen Kürfürsten an Johann

Moritz von Nassau, Forschungen zur Brandenburgischen und Preußischen Ge-schichte 19, 1906, s. 115–155.

101 E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 34.102 Toto riziko bylo velmi vysoké zejména u vojensk˘ch dÛstojníkÛ. Viz Peter-Michael

HAHN, Dynastische Selbstdarstellung und Militärmacht. Kriegerische Symbolik alshöfische Zeichensprache in Brandenburg-Preußen im 17. Jahrhundert, in: RonaldG. Asch – Wulf Eckart Voß – Martin Wrede (edd.), Frieden und Krieg in der FrühenNeuzeit. Die europäische Staatenordnung und die Außereuropäische Welt, Mün-chen 2001, s. 115–138, zde 131.

103 Klíãové k této problematice Wolfgang REINHARD, Freunde und Kreaturen. „Verflech-tung“ als Konzept zur Erforschung historischer Führungsgruppen. Römische Oligarchieum 1600, München 1979 (= Schriften der Philosophischen Fachbereiche der Universi-tät Augsburg 14); A. MÑCZAK (ed.), Klientelsysteme im Europa. Nejnovûj‰í zhodnoceníbádání o patronaci, klientelismu a vztahov˘ch sítích viz Heiko DROSTE, Patronage inder Frühen Neuzeit? – Institution und Kulturform, Zeitschrift für Historische Forschung30, 2003, s. 555–590. V ãe‰tinû viz napfi. Pavel MAREK, Klientelní strategie ‰panûlsk˘chkrálÛ na praÏském císafiském dvofie konce 16. a poãátku 17. století, ââH 105, 2007,s. 40–88; Václav BÒÎEK, Klientela Pern‰tejnÛ a RoÏmberkÛ ve druhé polovinû 16. stole-tí, in: Petr Vorel (ed.), Pern‰tejnové v ãesk˘ch dûjinách, Pardubice 1995, s. 213–225. Najejich v˘znam personálních sítí v oblasti mezinárodních a diplomatick˘ch vztahÛ upo-zorÀuje i S. EXTERNBRINK, Internationale Politik, s. 33, a sborník Hillard THIESSEN(ed.), Nähe in der Ferne. Personale Verflechtungen in den Außenbeziehungen der FrühenNeuzeit, Berlin 2005 (= Zeitschrift für Historische Forschung, Beiheft 36).

104 P. MORAW, Über Patrone und Klienten, s. 8.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 658


n˘m prostfiedkem vytváfiení a posilování patronátnû-klientelních vazebbylo i kmotrovství.105 Podobnû v pfiípadû Velkého kurfifita lze sledovat pod-poru sluÏebnû-loajalitních vztahÛ osobními, v krajním pfiípadû dokoncepfiíbuzensk˘mi vazbami. Tento trend je tfieba uvést do souvislosti s v˘zna-mem pfiíbuzenství, které bylo po cel˘ ran˘ novovûk vnímáno jako nejvy‰‰ímoÏná kategorie spfiíznûní a záruka loajality – jak upozorÀuje Moraw,snaÏit se zajistit pfiíbuzné a naopak poãítat s jejich loajalitou bylo samo-zfiejmostí.106 Smûrem k poddan˘m, vãetnû zemsk˘ch stavÛ, navíc mohl hrátosobní svazek místodrÏitele s kurfifitem v˘znamnou roli a podpofiit místo-drÏitelovu autoritu a jeho funkci zástupce panovníka.107

Budování podobn˘ch osobních a pfiíbuzensk˘ch vztahÛ lze sledovati mezi místodrÏiteli, resp. dal‰ími dÛleÏit˘mi spolupracovníky kurfifita na-vzájem, a dá se pfiedpokládat, Ïe sám kurfifit takovéto vazby podporoval.Typické bylo napfiíklad spfiíznûní prostfiednictvím sÀatku nebo pfiátelskékontakty. Sestra nasavsko-siegenského hrabûte Jana Mofiice byla napfiíkladmanÏelkou hrabûte Waldecka, nejdÛleÏitûj‰ího spolupracovníka kurfifitav letech mezi düsseldorfskou a první severní válkou a hlavního zastánceprotihabsburské politiky, úzké vztahy utuÏovaly i dal‰í neoficiální kontakty,jako bylo zprostfiedkování rÛzn˘ch sluÏeb, odborníkÛ nebo umûleck˘ch ãiluxusních pfiedmûtÛ.108

DÛleÏitou oblastí pÛsobnosti místodrÏitelÛ byla zahraniãní politika.109

Jejich úkolem bylo udrÏovat dobré vztahy se sousedními zemûmi té kteréãásti braniborsko-pruského sloÏeného státu. V pfiípadû Jana Mofiice Nasav-sko-Siegenského se jednalo pfiedev‰ím o neuburského falckrabûte a Nizo-zemí.110 V pfiípadû pruského místodrÏitele bylo klíãov˘m pfiedmûtem zájmu

105 U kmotrovství byl závazek protekce kmotfience zcela explicitní. Viz napfi. ErnstOPGENOORTH, Die Reformierten in Brandenburg-Preußen – Minderheit und Elite?,Zeitschrift für Historische Forschung 8, 1981, s. 439–459, zde 454; Martin DINGES,Wandel des Stellenwertes der Ökonomie in Selbstzeugnissen der Frühen Neuzeit, in:Wolfgang Reinhard – Justin Stagl (edd.), Menschen und Märkte. Studien zur histori-schen Wirtschaftsanthropologie, Köln–Weimar–Wien 2007, s. 269–290, zde 277(= Veröffentlichungen des Instituts für Historische Anthropologie 9).

106 P. MORAW, Über Patrone und Klienten, s. 8. 107 E. OPGENOORTH, Johann Moritz von Nassau-Siegen, s. 65.108 Fridrich Vilém Janu Mofiicovi, Královec, 13. 11. 1662, in: O. MEINARDUS (ed.),

Eigenhändige Briefe, s. 121.109 MístodrÏiteli jako aktéry zahraniãní politiky se zab˘vá M. ROHRSCHNEIDER,

Die Statthalter.110 Instrukce pro místodrÏitele Kleve-Mark kníÏete Jana Mofiice Nasavsko-Siegenského,

Cölln an der Spree, 16./26. 7. 1653, in: August von HAEFTEN (ed.), Urkunden undActenstücke zur Geschichte des Kurfürsten Friedrich Wilhelm von Brandenburg, V,Ständische Verhandlungen. Cleve-Mark, Berlin 1869, s. 656.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 659


Polsko. Podobnû i braniborskému místodrÏiteli bylo uloÏeno, aby udrÏovalkorespondenãní styk s vlastními diplomaty na v‰ech dvorech, ktefií byli na-opak povûfieni zasílat mu informace, s místodrÏiteli ve vedlej‰ích zemíchi s dal‰ími evropsk˘mi politiky.111

Jak pro Kleve-Mark, tak pro V˘chodní Prusko Fridrich Vilém zvolil mís-todrÏitele, ktefií disponovali úzk˘mi vazbami v zemi, která byla pro dané sou-ãásti braniborsko-pruského sloÏeného státu klíãová a kam také vedly zahra-niãnû-politické vazby zdej‰ích stavÛ.112 Jan Mofiic hrabû Nasavsko-Siegensk˘byl úzkou pfiíbuzenskou vazbou spjat s dynastií v úfiadu nizozemského mís-todrÏitele a zastával vysoké posty v nizozemské armádû, Bogus∏aw kníÏeRadziwi∏∏ byl oprávnûn zasedat a hlasovat na polském snûmu. Kurfifit podlev‰eho pfiedem poãítal s vyuÏitím jejich vztahÛ a vazeb pfiesahujících hraniceBraniborsko-Pruska nejen v zahraniãní, ale i ve vnitfiní politice. ZejménavÛãi zemsk˘m stavÛm mohli místodrÏitelé s odpovídajícími kontakty sehrátdÛleÏitou úlohu. Zaprvé stavy pfii‰ly o moÏnost protestovat proti osobû místo-drÏitele, napfiíklad s poukazem na poru‰ení indigenátního práva, a hledatpro své stíÏnosti oporu v zahraniãí.113 Pfiedev‰ím ale místodrÏitelé mohliprostfiednictvím sv˘ch kontaktÛ a svého postavení v dané zemi pÛsobit veprospûch kurfifitov˘ch zájmÛ a znaãnû tak limitovat zahraniãnû politické ak-tivity zemsk˘ch stavÛ, smûfiující proti panovníkovi.114 Správné kontakty v za-hraniãí byly proto jednou z hlavních kvalifikací místodrÏitelÛ a jedním z dÛ-leÏit˘ch prostfiedkÛ kurfifita, kter˘m se snaÏil eliminovat neÏádoucí snahyzemsk˘ch stavÛ o samostatné vystupování v zahraniãní politice.

Kromû této vnitropolitické funkce kurfifit místodrÏitele vyuÏíval pfiede-v‰ím k pfiíleÏitostn˘m diplomatick˘m úkolÛm, pfii nichÏ mohli uplatnit svézku‰enosti a pfii nichÏ mohlo hrát v braniborsk˘ prospûch i jejich spoleãensképostavení. Nasavsko-siegensk˘ kníÏe tak napfiíklad zastupoval kurfifita pfiivolbû císafie v roce 1658, o tfii roky pozdûji vedl diplomatickou misi do Angliek vyjednávání o spojenectví a obchodních záleÏitostech.115 Radziwi∏∏ plnil dÛ-leÏité diplomatické úkoly pfiedev‰ím za severní války, stejnû jako Jan Jifií II.Anhaltsko-Desavsk ,̆ kter˘ byl povûfiován zejména misemi k císafiskému dvo-

111 M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 228.112 E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 57; D. KAUSCHE, Zur Geschichte der branden-

burgisch-preußischen Statthalter, s. 3; E. OPGENOORTH, Johann Moritz von Nassau-Siegen, s. 65.

113 E. OPGENOORTH, „Ausländer“, s. 29. 114 M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 224. 115 Vedlej‰ími „produkty“ této cesty byl nákup vzácn˘ch anglick˘ch koní a zprostfiedko-

vání udûlení Podvazkového fiádu pro Fridricha Viléma. Viz Fridrich Vilém JanuMofiicovi, Königsberg, 2. 4. 1663, in: O. MEINARDUS (ed.), Eigenhändige Briefe, s. 124.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 660


ru, kde napfiíklad v roce 1672 jednal o vyhlá‰ení fií‰ské války Francii. Philippvon Horn vedl na poãátku padesát˘ch let vyjednávání se ·védy o vyklizeníjimi obsazen˘ch zemí pfiifiknut˘ch vestfálsk˘m mírem Braniborsku.116

Jak ale upozorÀuje ve své studii o místodrÏitelích Rohrschneider, pfií-leÏitostné diplomatické úkoly je‰tû v Ïádném pfiípadû neznamenaly, Ïe bymístodrÏitelé byli dlouhodobû zasvûceni do v˘sostné oblasti zahraniãnípolitiky, a vÏdy záleÏelo pouze na kurfifitovi, zda se je rozhodne pro své za-hraniãnûpolitické zámûry pouÏít nebo je pfiizve k rozhodování.117

IV.Ústup dÛleÏitosti místodrÏitelské funkce lze sledovat uÏ bûhem závûreãné-ho období vlády kurfifita Fridricha Viléma. Za v‰echno hovofií fakt, Ïe místo-drÏitelé se jiÏ ãasto sami nezdrÏují v té ãásti státu, kterou mûli spravovat,pfiená‰ejí své rezidence jinam nebo se jako Jan Mofiic Nasavsko-Siegensk˘vûnují zcela jin˘m ãinnostem, v tomto pfiípadû kariéfie v nizozemské armá-dû, a pfiestávají tak plnit svou „definiãní funkci“. Pozb˘vání v˘znamu se pro-jevilo i ve v˘bûru kandidátÛ, kter˘mi byla místodrÏitelská místa obsazována– stále ãastûji se objevovali zaslouÏilí vojen‰tí dÛstojníci a ménû v˘znamnéosobnosti. Charakteristické pro pokles dÛleÏitosti bylo i stále ãastûj‰í odmí-tání nabízen˘ch místodrÏitelsk˘ch postÛ ze strany vybran˘ch adeptÛ neboopakované Ïádosti o propu‰tûní z funkce, dfiíve nemyslitelné.118

Tato devalvace místodrÏitelské funkce souvisela i s její vûcnou náplní,která se postupnû sniÏovala aÏ na minimum. DÛleÏité úkoly související sesprávou rÛzn˘ch ãástí sloÏeného státu postupnû pfievzaly státní institucea na místo vysoce postaven˘ch spolupracovníkÛ svázan˘ch s kurfifitempouty loajality, pfiíbuzenství a pfiátelství nastoupilo loajální státní úfiednic-tvo.119 MístodrÏitelsk˘ post se tak stává pouh˘m ãestn˘m titulem, spojen˘ms velkorys˘m finanãním zaji‰tûním ve formû stálého platu.120 Udûluje se za

116 E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 60; E. OPGENOORTH, Friedrich Wilhelm, I,s. 265.

117 M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 232. K podílu místodrÏitelÛ na rozhodova-cím procesu v zahraniãní politice na pfiíkladu Jana Jifiího II. Anhaltsko-Desavskéhoviz M. ROHRSCHNEIDER, Krieg oder Frieden?

118 D. KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 19–22. 119 Tippelskirch tuto zmûnu klade do sedmdesát˘ch aÏ osmdesát˘ch let 17. století.

E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 57. 120 M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 217. Plat místodrÏitelÛ (kolem 6000 tolarÛ

roãnû) byl odli‰en podle v˘znamu zemû a osoby adepta. Plat na horní hranici pobí-ral napfi. Jan Mofiic Nasavsko-Siegensk˘ nebo Bogus∏aw Radziwi∏∏. K platu je tfiebapfiipoãíst je‰tû funkãní poÏitky.

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 661


zásluhy a velmi ãasto se jeho nositeli stávají také pfiíslu‰níci hohenzollern-ského rodu, zejména mlad‰í synové panovníkÛ.121 MístodrÏitelské funkce,nyní uÏ pouze prebendální úfiady spojené s ãestn˘m titulem, tak pomohlyfie‰it sloÏitou otázku zaji‰tûní mlad‰ích synÛ hohenzollernského rodu.

MístodrÏitele ve sluÏbách Velkého kurfifita je tak moÏné hodnotit jako ty-picky ranû novovûkou instituci, pokud budeme ran˘ novovûk definovat jakopfiechodnou fázi mezi stfiedovûkem a moderní dobou, kdy vedle sebe existo-valy a doplÀovaly se prvky obou tûchto spoleãensk˘ch modelÛ – v situaci,kdy stát nemohl122 poãítat se samozfiejm˘m prosazením své moci a byl od-kázán na vyjednávání a kompromis, hráli zprostfiedkovatelé „na místû“, kte-fií mohli zapojit do hry v‰echny prostfiedky, které dobová politická kulturanabízela, od symbolické komunikace aÏ po neformální praktiky a osobníautoritu, nepostradatelnou úlohu.123 Pfiijmeme-li perspektivu, Ïe se v pfiípa-dû vlády v raném novovûku nejednalo o jednocestn˘ proces od panovníkasmûrem dolÛ, od vydávání norem a nafiízení smûrem k jejich uposlechnutía realizaci, n˘brÏ o oboustrann˘ komunikaãní proces, kter˘ spoãíval ve vy-jednávání, diskursu o spoleãn˘ch normách a volbû mezi alternativami, dale-ko více vynikne dÛleÏitost v˘bûru konkrétních spolupracovníkÛ a s jejichpomocí ãi s jejich vyuÏitím i konkrétních politick˘ch krokÛ, které zdalekanebyly samozfiejmé a vÏdy byly v˘sledkem sloÏitého rozhodovacího procesu.

MístodrÏitelé se nakonec ukázali b˘t v braniborsko-pruském sloÏenémstátû pouze doãasn˘m jevem, jehoÏ nejv˘znamnûj‰í období spadá právû dodoby kurfifita Fridricha Viléma. Vláda za pomoci místodrÏitelÛ tak byla pou-ze pfiechodnou institucí v podmínkách strukturální pfiemûny braniborsko-pruského státu v 17. století – institucí, která odpovídala v˘znamu osobníformy vlády, typické pro stfiedovûk a pfietrvávající v raném novovûku, po-stupnû ale ztratila svÛj v˘znam spoleãnû s rozvojem státních institucí, kteréjiÏ pro demonstraci vlády a autority státu nebyly závislé na fyzické pfiítom-nosti panovníka a osobním v˘konu vlády.124

121 Od roku 1681 napfi. zastával místodrÏitelsk˘ úfiad pro Kleve, Mark, Minden a Ra-vensberg následník, pozdûj‰í Fridrich III./I., kter˘ si tento úfiad vãetnû platu podrÏeli po nástupu na trÛn aÏ do roku 1703, kdy jej udûlil svému zeti princi Fridrichu He-sensko-Kasselskému (1676–1751), pozdûj‰ímu ‰védskému králi (1720–1751).D. KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 13.

122 Vzhledem k oslabení po tfiicetileté válce a vzhledem k tomu, Ïe svou autoritu cha-rakterizovanou v˘hledem na to, Ïe normy, které vydá, budou také uposlechnuty,bude stát teprve muset prosadit; a v neposlední fiadû i kvÛli strukturálním charakte-ristikám vypl˘vajícím z faktu sloÏeného státu.

123 Srov. S. BRAKENSIEK – J. HRDLIâKA – A. VÁRI, Frühneuzeitliche Institutionen, s. 91.124 Podobnû viz Gerhard OESTREICH, Friedrich Wilhelm, der Große Kurfürst, Göttin-

gen–Zürich–Frankfurt am Main 1971, s. 52 (= Persönlichkeit und Geschichte 65).

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 662


Frederick William I, Elector of Brandenburg, and his Stadholders.

The Ruler within the Framework of 17th Century Composite State

I R E N A K O Z M A N O VÁ

Early Modern Age statehood differed significantly from 19th and 20th century statehood.One of the approaches which attempts to define this is the concept of a composite state(Mehrfachherrschaft). It shows that in the Early Modern Age was very often fairlycommon for a geographically unconnected conglomerate of countries to be under thegovernance of one ruler, yet with the individual parts maintaining their own legal,political or economic systems. This state of affairs was widely accepted by both rulers andindividual parts of the state and it was not viewed as a negative feature.

A typical example of a composite state is Brandenburg-Prussia in the period of thereign of the “Great Elector” Frederick William of Brandenburg (1640–1688). In additionto Brandenburg itself, he also governed other territories in the Holy Roman Empire(Cleves-Mark, Farther Pomerania, Minden, Ravensberg, Halberstadt, Magdeburg) andthe Duchy of Prussia which was not part of the Empire. One of the methods whichFrederick William, as the ruler, used for coping with the structural characteristics ofa composite state was the institute of Stadholders.

To these posts, Frederick William nominated high-born men or those worthy ofelevation, who could apply their authority to uphold the authority of their office. TheStadholder was the direct representative and the embodiment of the ruler in that placeand his main role was to make the government as such visible. His personal relationshipwith the ruler, often supported by, for example, kinship, was of key importance.

In time the importance of the role of Stadholders significantly changed in connectionwith the development of statehood and the integration of individual countries withina unified state. Whereas the Stadholders were an important tool of government duringthe reign of Frederick William in the period after the Thirty Years’ War, they were laterreplaced by the bureaucratic apparatus as central government grew stronger and thefunction merely became that of a representative office.

Translated by Alena Linhartová

637-663 6.12.2010 11:33 Stránka 663

Documents

Fridrich Vilém Braniborský a jeho místodržitelé. Panovník v kontextu vícenásobné vlády 17. století