KNIHOVNA

RENESANCNIHO MYSLENf

I

fidi

Filip Karfik a Tomas Nejeschleba

FRANCESCO PETRARCA

Mé tajemstvf O tajném stietu mych myslenek

Secretum meum De secreto conflictu curarum mearum

Uvodnf studii napsal Jiff Spicka Pfelozil a pozmimkami opatfil Richard Psfk

PRAHA 2004

Francesco Petrarca a jeho latinské dilo

Své lyrické v erse, kterymi je dodnes prosluly, p sal Petrarca téméf potajf, jakoby na okraj, a sebral je do dfla, jehoz titul ostatne mluvf za vse: Rerum vulgariumfragmenta (Zlomky v lidovémjazyce). Pro ceské publikum bude asi pfekvapenfm, ze tento autor, jehoz mame v pameti od skolnfch let jako platonického milence pfSfcfho kfehké sonety a vzdychajfcfho po nedosazitelné Laufe, byl ve skutecnosti preciznfm filologem, pffsnym moralistou, historikem antiky nema­jfcfm ve své dobe konkurenta, ze napsal naprostou· vetsinu svého dfla v latine, a to casto v zanrech, které bychom dnes povazovali za odbornou literaturu.

Petrarkuv zivot nemel s milostnym snenfm nic spolecného.' Roz­hadana italska mesta a staty vtahly do svych putek i vetsinu intelek­tualu, kteff pak casto travili zivot v exilu nebo si byli nuceni zajistit klid na praci obratnym politickym manévrovanfm. Perzekuci neuni­kl ani Petrarkuv otec, notar ser Petracco (Petrarca je polatinstené

1 NejvyznamnejSfm Petrarkovym zivotopiscem je E. H. Wilkins, které­mu se podafilo rekonstruovat v nekterych intervalech Petrarkuv zivot témef den po dni. Viz jeho Studies in the Life and Works of Petrarch, Cambridge (Mass.) 1959; A. Foresti, Aneddoti della vita di Francesco Petrarca, Pado­va 19772; z mnoha vseobecnych monografif alespoi'\ U. Bosco, Francesco Petrarca, Bari 19682; K. Foster, Petrarch Poet and Humanist, Edinburg 1984; N. Mann, Petrarch, Oxford- New York 1984; V. Pacca, Petrarca, Roma- Bari 1998; M. Ariani, Petrarca, Roma 1999. Do problematiky jed­notlivych del srozumitelne uvadf R. Fedi, Invito alla lettura di Petrarca, Milano 2002. Vubec nej1epSf petrarkovskou monografif je U. Dotti, Vita di Petrarca, Roma- Bari 1987.

7

Jifi Spitka

pì'fjmenf), ktery byl stejne jako Dante vyhnan z Florencie po puci cernych guelfU. Prvorozeny syn Francesco se mu narodil ve druhém roce exilu, 20. cervence 1304 v nedalekém Arezzu, a za tri roky pfi­byl dalSf syn Gherardo. Po pobytech v Incise a Pise se Petracco roz­hodl v roce 1312 zkusit stesti u nového evropského administrativnf­ho centra, nedavno zì'fzeného papeiského dvoru v Avignonu.2 Jak se pozdeji ukazalo, tato skvela volba pì'edurcila Franceskovu drahu. Z diìvodu vysokého najmu v Avignonu Petracco pì'emfstil rodinu do nedalekého Carpentras, kde se jeho syniìm dostalo solidnfho vseobecného vzdelanf u dalSfho elena komunity florentskych vy­hnanciì, Convenevola da Prato, a Francesco se zde seznamil s jed­nfm ze svych celozivotnfch pratel, Guidem Settem. Po Carpentras nasledovala pravnicka skola v Montpellier a v roce 1320, rok po smrti matky,3 odchod do Bologne, kde meli bratì'i navzdory své ne­chuti vystudovat prava. Studium této prodejné vedy je aie nelakalo a radeji se vrhli do studentského zivota, o nemz se v naznacfch ho­voì'f i v Secretu. Petrarca v Bologni navazuje dalSf velka pì'atelstvf (zejm. s Tommasem Caloirem a Lukou Cristianim), seznamuje se s poezif v italském jazyce a zrejme také s ,humanismem", novym pì'fstupem ke klasické kultuì'e sfffcim se z Benatska.4 Na pravech ziìstava Francesco az do otcovy smrti v roce 1326.

Po navratu do Provence si uzfva nicfm nezkalené svobody a 6. dubna 1327, na Velky patek, v kostele sv. Klary v Avignonu poprvé spatff Lauru.5 Starost o existencnf zajiStenf jej vsak donucu-

2 Ve Fam. 1,1,21-25 Petrarca vypnivf, ze plavba do Marseille skoncila ztroskotanfm. Pro toto nebezpecf a dalSf pohromy v detstvf se autor rad pì'i­rovnava k Odysseovi. Autobiografické vypravenf dale nalezneme zejm. v listech Sen. X,2, Sen. XV1,1 a Sen. XVIII,1, nazvaném Posteritati (Po­tomstvu).

3 Pod tfmto dojmem Petrarca napsal sviìj prvnf dodnes zachovany text, Breve pangerycum defuncte matris (Krdtkd oslava zemfelé matky), pozdeji upraveny do podoby dnesnf Epyst. 1,7.

4 Srv. popis studentskych Jet ve Fam. X,3,11-25 a Sen. XVI,!.

• 5 O Laure nevfme zhola nic, ani zda to nenf jen basnfkova fikce a alego­

ne lauru, tj. vavffnu, symbolu poezie. O jejf existenci pochybovali i Petrar-

8

Francesco Petrarca a jeho latinské d([o

je najft si zamestnanf, jelikoz dedictvf po otci bylo rozpraseno ma­cechou a soudnfmi spory. Utuzuje vztahy s mocnou rodinou Colon­nu, s niz se sblizil jiz za studii, pì'ijima nizsi sveceni a vstupuje jako kaplan a sekretaì' do sluzeb kardinala Giovanniho Colonny, bratra svého spoluzaka z Bologne Giacoma Colonny. Pri letnf dovolené stravené u Giacoma, jmenovaného mezitim biskupem v pyrenej­ském Lombez, uzavira celozivotni pratelstvf s Lellem de' Tosetti a vlamskym hudebnikem Ludwigem van Kempen, které ve své ko­respondenci prejmenoval na Laelia a S6krata. Intervence Colonniì mladému humanistovi zajistily cirkevni obrocf a také povolenf voi­ne konzultovat knihy papezské knihovny v A vignonu, coz ma za­sadnf vyznam pro rozvoj jeho literarnfch zajmiì. Jiz za studif mu ucarovali klasikové a anticka kultura vubec a jiz tehdy, od roku 1325, se zacala rodit jeho knihovna, jez se stane, pokud jde o antic­ké klasiky, nejkvalitnejsf soukromou knihovnou v Evrope. Mezi prvnfmi Petrarkovymi knihami by l i jeho nejslavnejsf kodex, dnes­nf rkp. Virgilio Ambrosiano S. P. 10/27, do kterého si opsal Vergi­liova dfla s jejich komentari a cely zivot text buste anotoval nejen filologickymi, ale i autobiografickymi poznamkami.6 Vsude na svych cestach Petrarca patral po méne dostupnych ci postradanych dflech a svym prateliìm ve vsech koutech Evropy posflal seznamy vytouzenych tituliì. 7 Padsky prehumanismus mu poskytl zaklady textové kritiky, kterou on sam zdokonalil a diìsledne praktikoval. Mel ve zvyku Cfst peclive, s kritickym pohledem, mimoì'adnou schopnostf si pamatovat a zaplìi.oval okraje kodexiì poznamkami k textu a variantami, kdykoli se mu podaì'ilo ziskat dalSf exemplar

kovi nejblizsf phitelé Giacomo Colonna (srv. Fam. II,9 ,18-20) a Boccaccio v De vita et moribus domini Francisci Petracchi de Florentia, in: Opere latine minori, Bari 1928, str. 243. Viz napf. F. J. Jones, Further Evidence ofthe Jdentity of Petrarch's Laura, in: ltalian Studies, 39, 1984, str. 27-46.

6 O kodexu napì'. G. Billanovich, Il Virgilio del Petrarca. Da Avignone a Milano, in: SP 2 (n. s.), 1985, str. 15-52; M. Feo, Petrarca, Francesco, in: F. della Corte (vyd.), Enciclopedia Virgiliana, sv. 4, Roma 1988, str. 53-78.

7 O vas n i pro knihy a neschopnosti nasytit se jich hovoì'f ve Fam. III, 18.

9

JiN Spicka

ke kolaci. Na avignonském dvoì'e si vydobyl brzy prestiz svou vy­brousenou latinou, erudici a schopnostf kritické analyzy, coz byly zaroven kvality nepostradatelné pro novou etapu ve vyvoji huma­nistické filologie. 8

Petrarca kolem sebe vytvoì'il kosmopolitnf okruh pì'atel, kteì'f se nechavali inspirovat jeho kulturnfmi a estetickymi meì'ftky a sfì'ili je dal. Toto mezinarodnf spolecenstvf, jakasi res publica litterarum, spocfvajfcf ve vì'elém pì'atelstvf, intenzfvnf korespondencnf vymene a spolecném diskutovanf problému, by lo nepochybne pffmym pì'ed­chudcem pozdejsfho celoevropského humanistického proudu. Mezi stale se rozrustajfcfm poctem Petrarkovych pì'atel se objevil v této dobe rovnez augustiniansky mnich Dionigi di Borgo San Sepolcro, ktery mu daroval kapesnf exemplaì' Augustinovych Confessiones. Ty pak s basnfkem putovaly na vsech jeho cestach.

Zfskana obrocf Petrarkovi dovolovala jistou nezavislost na rodi­ne Colonnu, takze mohl podniknout i dlouhé soukromé cesty, stale motivované patranfm po rukopisech.9 Oddanost studiu a nechuf k systematické politické praci ho vsak pì'imely, aby odesel z rusné­ho Avignonu a koupil si v nedalekém udolf Vaucluse maly domek. Zde, v divoké pì'frode, pak travil své plodné otium, zde se zrodila jeho prvnf puvodnf dfla.

Byly to nejprve Epystole, 10 dopisy v latinskych hexametrech, ital­ské verse (o nez se pokouseljiz v Bologni) a prozaické dopisy, které se ale v puvodnf podobe nedochovaly. Vfme také o komedii Philo-

8 Podafilo se mu v této dobe castecne restituovat text Liviova Ab urbe condita, prubfrsky kamen humanistickych filologiì, viz G. Billanovich, La tradizione del testo di Livio e le origini dell'umanesimo. l, l. Tradizione e fortuna di Livio tra medioevo e umanesimo, Padova 1981; V. Fera, La filo­logia del Petrarca e i fondamenti della filologia umanistica, in: QP lO, I 993, str. 367-391.

9 Zejm. velka cesta do Vlam a Nemecka, pfi které v Lutychu nachazf Ciceronovy feci Pro Archia a Ad equites Romanos. Autenticita posledne jmenovaného titulu byla pozdeji odmftnuta.

10 O pozvolném zrodu sbfrky a jejf rukopisné !radici zejm. M. Feo, Fili petrarcheschi, in: Rinascimento 19, 1979/2, str. 3-89.

lO

Francesco Petrarca a jeho latinské dflo

logia, az na jediny vers rovnez ztracené. Petrarkova pocatecnf tvor­ba, ovlivnena mytem ì'fmské republiky ajejfm angazovanym ì'ecnic­tvim, se vyznacovala snahou bezprostì'edne se vyjadì'ovat k soudobé politické realite. Tak napì'. dve Epystole (1,2 a 1,5) vyzyvajf papeze Benedikta XII. k navratu do Rfma a Epyst. 1,3 naì'fka nad politickou rozdrobenostf severnf ltalie. Tyto listy (tj. Epyst. 1,2-3) byly dokon­ce veì'ejne cteny ve Verone a pì'ispely k obrazu Petrarky jako basnf­ka vznesenych témat. 11 Ve Vaucluse se zacfnajf rodit také dve mo­numentalnf dfla, jez budou Petrarkovou celozivotnf nocnf murou: epos Africa 12 a soubor zivotopisu antickych velikanu De viris il­lustribus (O slavnych muf.ich). Hrdinou Afriky, ktera je v mnohém poplatna svému epickému vzoru Aeneide, je Sci pio Africanus, vftez nad Hannibalem. Spletity epos vyzdvihuje ffmskou ctnost v jejf muzné, bojovné podobe a oslavuje rovnez imperialistickou sflu Rima. Na stejném principuje postaveno De viris, 13 v této prvnf ver­zi zahrnujfci slavné Rfmany od Romula po Catona Starsfho.

1. zaff 1340 Petrarca obdrzf dva listy, ve kterych se mu nabfzf korunovace vavì'fnovym vencem v oboru poezie a historie. Odesi­lateli jsou paì'fzska universita a mesto Rfm. Vec je podivuhodna nejen pro tuto casovou shodu. Slava Afriky se sice rychle sfì'ila, ale nikdo z nf nevidel ani jeden vers. Nabfdky byly ve skutecnosti vy­sledkem diplomacie Petrarkovych sympatizantu v Paì'fzi a rodiny Colonnu, podporujfcf basnfkuv ì'fmsky mytus. Pì'estoze dnesnf ital­ska metropole nebyla v oné dobe o mnoho vfc nez spinavym zloci­neckym doupetem, nadcasove a vlastenecky smyslejfcf Petrarca se

11 Srv. korespondenci s R. Cavalchinim da Villafranca, kterou nalezl v Berline M. Feo, viz jeho Primo dossier sul Petrarca di Gotha, in: QP 4, 1987, str. 9-120, viz zejm. str. 44-66.

12 Srv. V. Fera, La revisione petrarchesca dell',Africa", Messina 1984; tyz, Antichi editori e lettori dell',Africa", Messina 1983. Prvnfm restituto­rem textu Afriky by! P. P. Vergerius, pozdejsf sekretaf cfsafe Zikmunda.

13 Shrnutf G. Martellotti, Sulla composizione del ,De viris" e dell' ,Af­rica", in: Scritti petrarcheschi, Padova 1983, str. 3-26 (i zbytek svazku je pfevazne venovan De viris); G. Crevatin, Preveggenze umanistiche di Petrarca, Pisa 1993.

11

Jifi Spicka

rozhodl k ceste do Italie. Po prezkousenf, které formalne provedl neapolsky kral, mecenas a znalec umenf Robert z Anjou, by l basnfk korunovan na ffmském Kapitolu 8. dubna 1341. 14 Teprve o dva roky pozdeji, pri dalSf navsteve Neapole, zachvacené po nedavné Robertove smrti hlubokou politickou krizf, daruje Petrarca pffteli Barbato vi da Sulmona uryvek z Afriky pojednavajfcf o smrti Hanni­balova bratra Magona (Afr. VI,885-918), nejkrasnejsf pasaz eposu a jedinou, kteni bude za jeho zivota znama.15

Ctyficata léta, vyplnena neustalymi cestami mezi Provencf a n'lz­nymi italskymi mesty, jsou pro Petrarku neklidnou dobou. Jiz na prvnf ceste do Neapole basnfka doprovazel dobrodruzny pì'ftel Azzo da Correggio, se kterym se Petrarca po korunovaci odebral doPar­my, Azzovy nové ddavy. Parma se stava hlavnf Petrarkovou za­kladnou v ltalii: v roce 1343 tam koupil dum, o tfi roky pozdeji jej papez jmenoval kanovnfkem a v roce 1348 arcidekanem parmského d6mu. N a prekazku pritom nebyla ani neochota k faktickému vyko­navanf techto uradu, ani dve nemanzelské deti Giovanni (nar. 1337) a Francesca (nar. 1342). Ve meste a na venkove v Selvapiane se humanista intenzfvne venuje praci na De viris a Africe.

14 Pfesné datum se v pramenech pohybuje od 8. do 17. dubna, srv. C. Godi, La ,Collatio laureationis" del Petrarca, in: IMU 13, 1970, str. 1-7. Vavì'fn casto doprovazf Petrarku v ikonografické tradici, srv. J. B. Trapp, The iconography of Petrarch in the age of Humanism, in: QP 9, 1992, str. 11-73. Korunovanf basnfkem je anticky ritual, ktery by! vzkf!Sen r. 1315, kdy by! v Padove korunovan Albertino Mussato. Dante po vavffnu touzil marne, zato se ho dostalo v kvetnu 1355 florentskému gramatikovi Zanobi­mu da Strada, jehoz korunoval v Pise Karel IV. pii svém kvapném mivratu ze své vlastnf ffmské korunovace. Komunita Petrarkovych korespondentu to pfijala s velkymi rozpaky. Dochoval se Petrarkuv kapitolsky projev Col­latio laureationis (Korunovdn{ vavffnem) i text diplomu Privilegium lauree domini Francisci Petrarche. Srv. M. Feo, Note petrarchesche, II. Le ,due redazioni" della , Collatio Laureationis ", in: QP 6, 1990, str. 186-203; pro vlastnf Petrarkova svedectvf srv. Poster.; Fam. IV,2,15; Fam. IV,4,1, Fam. IV,7-8 a Epyst. II,2.

15 Krome Magonovy smrti by! omezenému okruhu ctemifu znam jeste uryvek o vyzdobe Syfakova palace (Afr. III,136 nn.), viz. U. Dotti, Vita, str. 69.

12

Francesco Petrarca a jeho latinské dflo

V Provenci mezitfm travi dve obdobf: od jara 1342 do podzimu 1343 a pak od konce roku 1345 do konce roku 1347. Pfi prvnfm pobytu pokracuje v praci na De viris a Africe a k tomu se norf do dalsfho velikasského projektu, rozsahlé sbfrky starovekych anekdot Rerum memorandarum libri (Pametihodné pfibehy). V otazce pa­pezského sfdla prechazf od proseb ke kritice a pfSe prvnf ostry, az vztek1y dopis Benediktovi XII., projevujfcfmu nedostatecnou ocho­tu vratit se do Rfma. Za tfmto dopisem budou nasledovat dalsf, s tfmto i jinymi politickymi tématy, které spolecne vytvorf sbfrku Liber sine nomine (Kniha bez titulu), v nfz autor krome rezignace na titul neuvadf ani adresaty, aby je neposkodil. V A vignonu se se­tkava s rfmskym revoluciomirem Colou di Rienzo16 a stava se oka­mzite jeho nadsenym obdivovatelem.

Po navratu do Parmy Petrarca pracuje na Rerum memorandarum a Africe. V roce 1345 pri oblezenf mesta Visconty a Gonzagy prcha do Verony, kde nachazf v knihovne tamnf kapituly Ciceronovy sou­kromé dopisy Ad Atticum, Ad Brutum a Ad Quintumfratrem. Nalez vrha na humanistuv velky vzor zcela nové svetlo. Petrarca je nejpr­ve neprfjemne prekvapen a zklaman ,obycejnym" rozmerem antic­kého velikana, ale pozdeji se rozhodne jej imitovat. Zacfna si vice hledet své vlastnf korespondence a kolem roku 1350 polozf zaklad ke dvema korespondencnfm souborum: listy v pr6ze zacfna organi­zovat do sbfrky Familiarium rerum libri (Listy pfdtelum) dedikova­né S6kratovi (van Kempenovi) a listy v hexametrech do sbfrky Epystole, dedikované neapolskému prfteli Barbatovi da Sulmona.

Pfi druhém pobytu ve Vaucluse basnfk, inspirovan Vergiliem, experimentuje s dosud nevyzkousenym bukolickym zanrem. Rozsi­rujfcf se sbfrka pastyrskych pfsnf, jez jsou autobiografickymi a po­litickymi alegoriemi, dostane titul Bucolicum carmen (Pasryfskd pfseii). 17 Ze stejného obdobf pochazejf také traktaty De vita solita-

16 Viz J. Macek, Pétrarque et Cola diRienzo, in: Historica, 11, 1965, str. 5-51.

17 Srv. napf. N. Mann, The making of Petrarch's ,Bucolicum carmen": a contribution to the history ofthe text, in: IMU 20, 1977, str. 127-182.

13

Jifi Spicka

ria (O samotdfském zivoté) 18 a De otio religioso (O zbozném ustra­ni). 19 Podnetem k nim by la nejen navsteva u bratra Gherarda, ktery se stal kartuzianskym mnichem v klasteì'e v Montrieux, ale i sku­tecne samotarsky zivot, jejz Petrarca vedl v Selvapiane nebo ve svém ,zaalpském Helik6nu", jak nazyva Vaucluse. Oba traktaty jsou do jisté miry komplementarni: prvni oslavuje laické otium za­svecené studiu poezie, historie a filosofie, druhy doporucuje zboz­nou meditaci. V obou dilech se projevuje silna inklinace k augusti­novskému vnitì'nimu svetu, a jak je Petrarkovym zvykem, jsou protkana citacemi, parafrazemi a exemply antickych autoro, v ne­obvyklé mire i prvky patristické a obecne kì'est'anské literatury. Dle poslednich hypotéz pochazi z této doby i prvni verze dialogu Secre­tum meum (Mé tajemstvi), pì'estoze je jeho dej retrodatovan do let 134211343. Dramatickou etapu proziva Petrarkovo pì'atelstvi sCo­lou, ktery v roce 1347 vyhlasil Rimskou republiku. Navzdory za­jmom Colonno Petrarca zpocatku tribuna nadsene povzbuzuje,20

pozdeji v nem ale Colovy nasilnosti vyvolavaji nesouhlas a odpor. Po navratu do Parmy, nyni jiz pod vladou Viscontiu, piSe basnik

dalSi ctyì'i eklogy a venuje se Triumphum, alegorickym italskym basnim v tercinach. Zlomovym udobim nejen pro Petrarku, aie i pro velkou cast Evropy, je rok 1348, kdy vypuka epidemie cerného moru. Sam basnfk se s morem nesetkal, ale umfra Laura21 a také

18 Viz zejm. B. L. Ullman, The composition of Petrarch 's .,De vita soli­taria" and the history ofthe Vatican manuscript, in: Miscellanea Giovanni Mercati, sv. 4, Città di Vaticano 1946, str. 107-142.

19 Srv. G. Rotondi, Le due redazioni del .,De otio" del Petrarca, in: Aevum, 9, 1935, str. 22-77; tyz, Note al .,De otio", in: SP 2, 1949, str. 153-166; G. Martellotti, Introduzione, in F. P., De otio religioso, Città di Vaticano 1958, str. V -XV, nynf také ve Scritti petrarcheschi, str. 268-276.

20 Srv. Petrarca, Disp. 8-11; Sine nom. 2-3; Fam. VII,7; Bue. carm. V.

21 Zaznam o smrti Laury si Petrarca pfSe na prvnf stranku svého V ergi­Ha. Vyp1yva z nej tezko uverite1na skutecnost, ze Laura zemfela 6. dubna, pfesne 21 let po jejich ,seznamenf", srv. P. de No1hac, Pétrarque et l'hu­manisme, Paris 19072, 2. sv., str. 286-287. O celém mytu C. Ca1caterra, Nella selva del Petrarca, Bologna 1942, str. 209-245.

14

Francesco Petrarca a jeho latinské dflo

ochnince kardimil Colonna. Tragické udalosti znamenaji pro Petrar­ku silny citovy i existencni otres. Snad v zadném pozdejsim dile se nevyhne zmince o moru. Jednou z prvnich literarnich reakci jsou P salmi penitentiales (Kajicné zalmy), sbirka latinskych verso inspi­rovanych starozakonni poezii.ZZ V roce 1349 se Petrarca ocitne v konfliktu s parmskym biskupem Ugolinem de' Rossi, cimz se oslabuje jeho pozice v Parme, ale zaroven mu osud pì'inasi kom­penzaci v podobe kanonikatu pì'i d6mu v Padove, projev pì'atelstvi padovského vbidce Jacopa da Carrara. V roce 1350 se basnik pì'i pì'flditosti jubilea vydava do Rima, ale po ceste se zastavi i ve Flo­rencii, kde osobne poznava dva budouci blizk~ pì'atele, Franceska Nelliho a Giovanniho Boccaccia. Po navratu z Rima pfSe prvni do­pis Karlovi IV. (Fam. X, l), ve kterém ho vyzyva k italskému taze­ni a ukonceni italskych rozbrojo.

V cervnu 1351 Petrarca cestuje na kratkou navstevu Provence, naléhave volan papezem Klimentem VI., jenz ho zì'ejme znovu pro­si, aby pì'ijal misto apostolského sekretare. Navsteva se nakonec protahne na dva roky. Dlouha obdobi basnik travi v nenavideném A vignonu, jeste nesnesitelnejsim pod vladou nového papeze Ino­cence VI., ktery vystì'idal Klimenta. Ma na dvoì'e rozné diplomatic­ké povinnosti a zì'ejme i oroduje za nekteré pì'atele a za syna. Zhnu­seni ventiluje ostrou kritikou v dopisech Sine nomine, jejichz pocet se ted' utesene rozrosta. Hlavnimi literarnimi pociny otia ve Vauc­Juse jsou definitivni pì'epracovani Secreta a neuspokojiva, byt' usi­Jovna prace na Africe a De viris, které meni svoj povodne ì'imsky charakter pì'ipojenim dalsich dvanacti starozakonnich a mytologic­kych postav, od Adama po Herkula. V roce 1352 objevuje Petrarca dalsi zanr: pfSe prvni ze svych polemik, prvni knihu Invective con­tra medicum (lnvektivy proti lékafi), které budou dokonceny v roce

1355 po uzavì'eni jejich ctvrté knihy.

22 Do cestiny ji pfelozil Mikulas Konac z Hodiskova, vysla v Praze roku 1507 pod titulem Sedm zalmuov kajicfch; reed. in: Monumenta Bohemiae typographica, sv. 5, Praha 1927 (chybf konec patého a zacatek sestého zal-

mu).

15

Jiì'f Spicka

Svoji dalSi existenci Petrarca vyfesil radikalne: po zvoleni Ino­ccncc, padu Azzovy vlady v Parme a po dalSich nepfiznivych uda­lostcch si uvedomil nutnost uchylit se pod ochranu stabilniho a sil­ného statu. Definitivne opouSti svoji milovanou samotu ve Vaucluse a za své nové pusobiste si volf mocné milanské vévodstvf prozfvajf­d vzestup pod autoritativnf vladou arcibiskupa Giovanniho Vis­contiho. Viscontiové byli nenavideni v celé severni ltalii pro svoji agrcsivnf rozpfnavost23 a basnfkovi pì'atelé, zejména florentstf, zare­agovali na jeho rozhodnutf velmi rozcilene.

Petrarca se ubytoval blfzko starobylé baziliky sv. Ambroze, v onech casech stojfcf témef na okraji mesta. Pro arcibiskupa a jeho n<lstupce napsal a pì'ednesl nekolik feci, obecne se vsak teSi! maxi­malnf svobode a podafilo se mu dosahnout toho, po cem touzil: klid­ného pì'fstavu. Z poveì'enf Galeazza Viscontiho se vydal pouze na dve velké cesty, z nichz prvnf, s poselstvim Karlu IV., vedla v roce 1356 do Prahy. S Karlem, ktery byl jeho velkym obdivovatelem, se Petrarca osobne setkal jiz dva roky pfedtfm v Mantove a adresoval mu nekolik listu, ve kterych ho vyzyval k vetsfmu zajmu o italské zalezitosti. Korespondencnf styk humanista udr:loval i s cfsaì'ovym kancléfem Janem ze Stfedy, s Arnostem z Pardubic ajeden list ad­resoval i mladické cfsafovne Anne Svidnické. Druha cesta vedla v roce 1361 do Paffze, kam Petrarca nesl pozdravné poselstvf krali J anu II. Dobrému, jenz se vratil z anglického zajetf. Mezitfm, v roce 1358, dostal basnfk nabfdku zticastnit se pouti do Svaté zeme, kte­rou ovsem odbyl elegantnfm zpusobem: kdyz odmftl pozvanf na cestu, napsal alespoii pro poutniky erudovaného pruvodce Itinerari­um breve de Janua usque ad Ierusalem et Terram Sanctam (Strucny itinerdf z Janova do Jeruzaléma a Svaté zemé).

Milanska léta pfejf Petrarkovym polemickym spisum. Jako reak­ci na pomluvy apostolského protonotafe Jeana de Caraman, ktery

23 Srv. E. H. Wilkins, Petrarch 's Eight Years in Milan, Cambridge (Mass.) 1958; U. Dotti, Petrarca a Milano: documenti milanesi, 1335-1354, Milano 1972; F. Novati, Il Petrarca e i Visconti, in: A. Annoni- M. Cocchi (vyd.), Francesco Petrarca e la Lombardia, Milano 1904, str. 9-84. Vlastnf komentaì' ve Fam. XVI, l; XVI,11; XVI,l2 a Disp. 19.

16

Francesco Petrarca a jeho latinské dilo

jej obvinil z nevèdomosti a bezpatefnosti, pfse Petrarca Invectiva contra quendam magni status hominem sed nullius scientie aut virtutis (Invektiva prati jistému vysoce postavenému, ale nevzdela­nému a bezectnému muti, 1355). Na dve etapy, nejspfSe v letech 1354-1360 a v roce 1366, pfSe monumentalnf ,stoickou encyklope­dii" De remediis utriusquefortune (O lécfch na stesti a nestestì). Je to soubor 254 dialogo, ve kterych nejprve Rozum odmftajasani nad radostmi zivota ze strany Radosti a Nadeje a nasledne, ve druhé casti, bagatelizuje katastrofy, nad nimiz bèdujf Bolest a Strach.24 Ve druhé polovine 50. let Petrarca rozsifuje své spisy De otio religioso a De vita solitaria, dava definitivnf tvar sbfrce eklog Bucolicum carmen, dokoncuje sbfrku listu Liber sine nomine, pracuje na Tri­umphech, Fragmentech a korespondenci. Krome Afriky a Rerum memorandarum libri vlastne reviduje vsechna sva dfla. V letech 1361/1362 umfrajf nejblizsi basnfkovi pfatelé Barbato, Lelio, Azzo, Francesco Nelli a také S6kratés (van Kempen). Z tech nejblizsfch tak zbyvajf jen Boccaccio a byvaly spoluzak Guido Sette, nyni ja­novsky arcibiskup. Po smrti S6krata ukoncuje Petrarca Familiares a zaklada novou sbfrku listu, Seni/es (Dopisy ze stdN), do které vcleiiuje nekteré dopisy jiz z roku 1354, takze se konec Familiares a zacatek Seniles pfekryvajf. N a rozdfl od pfedeslé sbirky majf listy konkrétnejsf naplii, ubyva v nich traktatu ve prospech realnych ko­respondencnich situacf. Sto dvacet osm dopisu je usporadano do se­dmmicti knih, osmnactou knihu melo tvofit nikdy nedokoncené po­selstvi potomstvu, list Posteritati.25

24 Lat. originai je konecne k dispozici v edici Les remèdes aux deux far­funes, Grenoble 2002, 3 sv. O dile viz K. Heitmann, La genesi del ,De re­mediis utriusque fortune" del Petrarca, in: Convivium, 25, 1957, str. 9-30; C. H. Rawski, Petrarch 's Re me dies far Fortune Fair and Foul, Blooming­ton- lndianapolis 1991, 5 sv. (angl. pì'eklad a rozsahly komentar). Do ces­tiny pì'elozeno Rehofem Hrubym z Jelenf a vydano v Praze 1501 pod titu­Iem Kniehy dvoje o lékafstvf p roti stesti a ndtest{.

25 Srv. E. H. Wilkins, On the Evolution of Petrarch's Letter to Posterity, in: Speculum, 39, 1964, str. 304-308; P. G. Ricci, Sul testo della ,Posteri­fati", in: SP 6, 1956, str. 5-21.

17

JiN Spicka

V roce 1362 se Petrarca stehuje do Benatek,26 kde mu Serenissi­ma dala k dispozici palac Molin na Riva degli Schiavoni. V tomto dome by l dlouho hostem Boccaccio a spolu s basnfkem v nem poby­vala i dcera Francesca se svym manzelem Francescuolem da Brossa­no. Petrarca zde pfSe dalSf invektivu, De sui ipsius et multorum ali­orum ignorantia (O nevedomosti mé a mnoha da/Sfch), 27 reakci na feci nekolika svych mladych benatskych pì'atel, zastancu averrois­tického aristotelismu, kteì'f ho ve spolecnosti oznacili za dobrého, ale nevzdelaného muze. Je to koncentrace jeho celozivotnf polemiky se scholastickou a aristotelskou kulturou pestovanou na universitach. V roce 1368 odchazf do Padovy, kde kolem se be shromazd'uje okruh obdivovatelu, jenz bude po jeho smrti pecovat o jeho odkaz. Patì'f k nim zejména humanista Lombardo della Seta a vehlasny lékaf a konstruktér hodin Giovanni Dondi dell'Orologio. Petrarca casto opoustf na dlouhou dobu Padovu a navstevuje dalSf mesta severnf Italie. Navzdory neklidnym politickym pomerum cestuje v dubnu 1368 do Udine, aby se tu znovu setkal s Karlem IV. a smfì'il jej s Milanem. Ma také v umyslu pì'ivftat v Italii papeze Urbana V., kte­ry se docasne vratil z avignonského zajetf. Do Rfma se vydal teprve v dubnu 1370, ale zdravotnf duvody ho donutily k navratu.

V bì'eznu roku 1370 se basnfk stehuje na venkov, do Euganej­skych kopcu, kde si v mestecku Arquà nechal postavit dum (dnes je v nem muzeum). N a tomto locus amoenus, pì'ipomfnajfcfm milova­né Vaucluse, s jiz chatrnym zdravfm, ale ve starostlivé péci dcery Francesky a jejf rodiny, stravf Petrarca podzim svého zivota, neza­nedbavaje ani na chvfli studia humanitatis. Na naléhanf Franceska da Carrara se opet poustf do prace na De viris, zejména se venuje dlouhym zivotopisum Caesara a Scipiona Africana, ale nakonec re­zignuje na dokoncenf. Misto toho se snazf vypracovat zkracenou verzi dila Epithoma, jiz dale zkracuje na Compendium, nakonec ale vsechny tyto pokusy vyznfvajf naprazdno. V roce 1373 pfSe lnvecti­va contra eum qui maledixit Italie (Invektiva p roti tomu, kdo poha-

26 Srv. E. H. Wilkins, Petrarch's Later Years, Cambridge (Mass.) 1959.

27 Nynf k dispozici s vynikajfcfm komentarem a poznamkami E. Fenzi­ho, viz F. Petrarca, De ignorantia, Milano 1999.

18

Francesco Petrarca a )e ho latinské dilo

nel /tdlii), obhajujfcf Italii proti francouzskému mnichovi Jeanu de Hesdin, ktery v minulosti odrazoval papeZe od navratu do Rfma.28

Pi'i cetbe Boccacciova Decameronu Petrarku zaujala poslednf nove­la poslednfho dne, pì'fbeh manzelské lasky Gualtieriho a Griseldy. Pi'eklada ji do latiny a s listem Sen. XVII,3 ji posila autorovi.29 N a zacatku poslednfho roku zivota pfSe symbolicky Triumphus Eterni­tatis (TriumfVecnosti) a dale pracuje na Fragmentech a na Caesaro­ve zivotopise. Den pì'ed svymi sedmdesatymi narozeninami, rano 19. cervence 1374, je nalezen ve své pracovne mrtev.

Osudy pozustalych spisu byly stejne malo pì'fmocaré a poklidné jako zivot jejich autora, a to ve smyslu materialnfm i literarnfm. Basnfkovych rukopisu se ujal jeho pì'ftel Lombardo della Seta, kte­ry stravil dva roky jejich opisovanfm a ke skode veci také jejich .,redakcnf upravou". Nastestf se k autografUm vcas dostal povola­nejsf filolog, frantiSkan Tedaldo della Casa, vyslany nedockavymi florentskymi humanisty, ktery s nejvyssf, az posvatnou peclivostf opsal Petrarkovy texty vcetne poznamek a variant v nich obsaze­nych. Unikatnf mistrova knihovna byla dle zaveti rozdelena mezi rodinu jeho dcery a rodinu Carrarskych, ovladajfcfch Padovu. Tuto druhou cast zanedlouho ukoi'istili Viscontiové a po nich Sforzové, od nichz, tentoknit jako koì'ist francouzského krale, putovala do Pa­i'fZe. Osudy knih z majetku dceì'iny rodiny jsou naproti tomu obtfz­ne vystopovatelné, jelikoz se pohybovaly v méne aristokratickych kruzfch. Casto byly oklesteny o prvnf list s poznamkou o vlastnic­tvf, coz komplikuje jejich rekognoskaci.30

28 Sam Hesdin vlastne reagoval na Petrarkuv protifrancouzsky Jist Sen. Xl,J adresovany Urbanovi V. Hesdinuv hanopis vydal a okomentoval E. Cocchia, Magistri lohannis de Hysdinio lnvectiva contra Fr. Petrar­cham et Fr. Petrarchae Contra cuiusdam Galli calumnias apologia, in: Atti della R. Accademia di archeologia, lettere e belle arti di Napoli, 7,1 (n. s.), 1919, str. 91-139.

29 Petrarkova Jatinska verze s titulem De insigni obedientia et fide uxo­ria (O vyjimeené poslusnosti a manzelské vernosti) mela nesmfrny tispech v celé Evrope pfedstihujfc Boccacciuv italsky originai.

30 O Petrarkove knihovne a jejfch osudech viz mnoho studif G. Billano­viche, sebranych nynf ve svazku Petrarca e il primo umanesimo, Padova

19

Jiff Spicka

Nalezené (a stale nalézané) kodexy slouzf nejen k pì'esnejsf re­konstrukci Petrarkovy knihovny, jejfz katalog nikdy neexistovai,3 1

aie zejména k proniknutf do jeho spisovatelské kuchyne. Anotace, kterymi se jfm studované rukopisy hemzf, nam dovolujf vyde­dukovat jeho pracovnf metody a osvetlujf slozité formovanf jeho spisu. 32 Nejvetsfm likolem soucasnych petrarkovskych studii je pì'fprava modernfch kritickych edicf, pro kteryzto licei byly v uply­nulém pulstoletf vypracovany soupisy rukopisu obsahujfcfch Pe­trarkova dila.33

1996, zejm. Una nuova lettera di Lombardo della Seta e la prima fortuna delle opere del Petrarca, str. 557-579; dale napf. P. Sambin, Libri del Petrarca presso i suoi discendenti, in: IMU l, 1958, str. 359-369; Petrar­kiìv dììm v Arquà se casem promenil v poutnf misto a zazil az bizarnf momenty zboznovanf, srv. A. Moschetti, Gli oggetti relitti da F. Petrarca nella casa di Arquà, in: Parma a Francesco Petrarca, Parma 1934, str. 163-180.

31 Jedinym dokumentem je seznam ,nejoblfbenejsfch knih" (libri pecu­liares), ktery mlady Petrarca zanesl na titulnf list rkp. Par. lat. 2201, viz P. de Nolhac, Pétrarque et l'humanisme, Paris 19072, 2. sv., str. 293-296.

32 Seznam rkp. s Petrarkovymi anotacemi, popf. jejich descripti viz M. Feo, Francesco Petrarca, in: E. Malato (vyd.), Storia della letteratura ita­liana, sv. 10, Roma 2001, str. 321-326; cennou rkp. dokumentaci poskytu­je katalog M. Feo (vyd.), Codici latini del Petrarca nelle biblioteche fio­rentine, Firenze 1991.

33 Dvanactym svazkem soupisìì je E. Rauner, Petrarca-Handschriften in Tschechien und in der Slowakischen Republik, Padova 1999, nepochybne zakladnf kamen pro poznanf petrarkovské tradice u nas. Za systematické zmapovanf této tradice vdecfme ceskou kritikou ignorovanému padovské­mu bohemistovi Arturu Croniovi, viz napf. L'opera latina del Petrarca nel­la letteratura céca, in: SP 5, 1952, str. 299-321; La fortuna del Petrarca nelle lettere e .nelle arti céche dell'Ottocento, Padova 1961; v poslednf dobe napf. J. Spicka, Petrarca nella Repubblica ceca, in: Petrarca nel mondo, Atti del convegno internazionale, Incisa 19-20 giugno 2004 (v pff­prave); I. Seidl, Appunti sugli influssi letterari italiani in Boemia e in Mo­ravia nei secoli XIII-XV, in: Études romanes de Brno, 21, 1991, str. 79-89; J. Pelan, K ceské recepci Franceska Petrarky, in: Svet literatury, 16, 1996, c. 11, str. 3-16.

20

Francesco Petrarca a jeho latinské dflo

Do konce 14. stoletf Petrarca na slave neztracf, nicméne je spfS legendou nez skutecne studovanym autorem.34 Popularnf jsou ze­jména jeho latinské spisy, z nichz se docka nejvetsfho evropského rozsfì'enf De remediis. Nové generace velkych humanistu 15. stoletf vsak hledf na svého pì'edchudce svrchu. Uznavajf sice jeho historic­ky vyznam, al e jeho jazyk i tematika jim pì'ipadajf pì'ilis stì'edoveké. Mezitfm ovsem zaznamenavajf velkolepy lispech Triumphi (pì'es 600 rkp.), oblfbené i mezi vytvarnymi umelci, a koncem 15. stoletf konecne Fragmenta, jejichz vftezné tazenf zajistf Bembovo-Manu­ziovo benatské vydanf z roku 1501.35 Shodou okolnostf je to rok, kdy u nas vychazf vfse zmfneny Hrubého pì'eklad De remediis, 36

zatfmco na prvnf, chudicky vybor z Fragment si cesky ctenaì' musi pockat az do roku 1830_37

Petrarca objevil pro literaturu lidské nitro. Zname vsechny jeho tuzby a rozpory, politické, kulturnf a moralnf idealy, neukojitelnou touhu po poznanf. Nikdo z antické ani stì'edoveké historie tolik ne­psal o sobe, nikdo se nesnaZil na sobe zachytit hnutf mysli vlastnf celému lidskému pokolenf a vyjadì'it pocity, jejichz autenticnost prosvfta jak pì'es ciceronsko-augustinovskou stylizaci latinskych del, tak pì'es lyricka schémata Fragment. Zahy se dostavivsf slava pì'edurcila autora k tomu, aby se stai zosobnenfm nového modelu intelektuala a spisovatele, respektive aby se uspesne pokusil uvést

34 O petrarkovském mytu viz napf. C. Bianca, Compianti in morte del Petrarca, in: QP 9, 1992, str. 293-313 (s bohatymi odkazy).

35 Pro renesancnf recepci Petrarky viz napf. A. Solerti (vyd.), Le vite di Dante, Petrarca e Boccaccio scritte fino al secolo decimosesto, Milano 1904, str. 239-668; G. Belloni, Laura tra Petrarca e Bembo. Studi sul com­mento umanistico-rinascimentale al ,Canzoniere", Padova 1992.

36 Viz pozn. 24. 37 F. J. Vacek Kamenicky, Z Petrarkowych znelek Wybor prwnj, in: Ca­

sopis ceského museum, Praha 1830, str. 443-458. Kamenickému pfed­chazely pokusy Ce1akovského a Kociana, srv. A. Cronia, La fortuna, str. 24-43. O pfekladech Petrarky viz M. Ulicny, Petrarkovy sonety v ceské pì'ekladatelské tradici, in: Svet literatury, 21-22, 2001, str. 181-203.

21

Jiff Spicka

odpradavna existujfci idealy do praxe. Tak se stai z Petrarky feno­mén, ktery se jiz nikdy vfce v historii neopakoval. Basnfk pì'ijal ulo­hu prukopnfka nové literatury a pfedstavitele nové kfestansko-an­tické moralnf filosofie a vedom si své historické zodpovednosti, vynasnazil se zanechat potomstvu autoportrét bez poskvrnky. Ne­melo se pfitom jednat o portrét vsevedoucfho génia, aie o oslavu lidské nejistoty a vahanf, o to, ze kazdy vnitfnf hlas ma pravo byt tfeba jen slysen, kdyz ne vyslysen. V dobe unavy ci podle Huizin­gy ,podzimu" stfedoveku dokazal nabfdnout alternativu ve forme studia a imitace klasiku a zpytovanf duse na nejen kfestanském za­klade, dokazal si svym basnickym umenfm vydobyt nezavislé po­stavenf a vseobecnou uctu, aniz by se kdy snfzil k pamfletum ci se stai hlasnou troubou svych momentalnfch ochrancu. Pfes otevfenou kritiku papeze, cisafe a italskych diktatoru mu tito velmozové nikdy nepfestali nabfzet vysoké pocty a az do pokrocilého staff ho povo­lavali, aby jako jedina nadstranicka osobnost smifoval znesvarené italské staty.

Svaty Augustin ma tedy pravdu, kdyz Franceskovi-Petrarkovi v Secretu vytyka, ze ,zii a psal pro druhé". Nas humanista pojal svuj zivot jako misi. Byl si pine vectom své vyjimecné pozice, své­ho vlivu, své zodpovednosti za kazdou napsanou stranku, nebot ve­del, ze nani !acne cekaji jeho pfatelé a obdivovatelé. Proc to vsech­no? Jeho touha po slave by la jiste velika, aie nelze ji povazovat za celozivotnf hnacf sflu. Tou bylo spfSe nadseni a vzruseni pfi cetbe klasiku, pfi jejich znovuuvadeni do obehu, v pfipade italskych del i opojeni tvurce nového literarnfho jazyka. Prace se basnfkovi stala vasni a posedlosti, v nichz se objevovani novych horizontu snoubf s objevovanim vlastni duse. Toto hledani in fieri, tapani, zkouseni nové, nepoznané pudy, tvofeni novych forem, nového jazyka, kff­seni zanru v novych souvislostech nam dosvedcuje prave Secretum, i pfes vsechny jeho snahy o navrat k asketickym zivotnim normam a k stabilnimu pruseciku kfestansko-stoickych ctnostf.

Petrarkova pocitova nestalost se pfenasela na jeho dila: vsechna nesou stopy nejistoty, jaka by mela byt jejich konecna podoba, jsou neustale pozmeiiovana, pfepisovana a nakonec casto zustavajf ne­dokoncena. Postavenf prukopnfka vzdy pfinasf urcitou osamelost

22

Francesco Petrarca a jeho latinské dilo

a nezbytnost cinit kroky do prazdna,38 aie zatimco v humanistickych studiich kracel Petrarca vpfed hrde, dukazem jeste vetsi urputnosti a vytrvalosti jsou Fragmenta. Pfestoze je basnik navenek interpreto­val jako nejaky svuj intimni zlozvyk, slabost, vystfelek mladf, ktery ma zustat ve stfnu, pracoval na nich do posledni chvfle pohanen in­stinktem, ze tato dfina neni marna. A jejich konecna verze je konec­na jen prato, ze ji stvrdila sama smrt. Volné stranky ponechané v autografu dokazuji, ze basnfk jeste nehodlal ffct posledni slavo.

Petrarca sam napsal, ze stoji na hranici dvou civilizacf39 a diva se vpfed i vzad. Cftil, ze proziva a sam tvofi novou kulturni epochu, jcjfmz budoucim protagonistum zanechal dflo, které se rozklada na oné hranici, aniz by samo jakoukoli hranici tvofilo. Naopak, jeho nova vnfmavost pro literarni poklady minulosti a touha rozvinout je imitaci a aktualizacf v moderni dobe, jakoz i nesmely obdiv k mno­hotvarnosti a kolisavosti mysleni, vyzyvaji potomky, aby se nikdy nezastavovali pfi hledani nového a neustrnuli v zadné forme. Lid­ska duse je promenliva, a ma-li literatura z jedné duse vychazet a na jiné duse pusobit, ma-li zasahovat svedomf a kultivovanim ctenafe kultivovat celou spolecnost, nesmf mft strach tuto promenlivost va­

lorizovat a autenticky vyjadfit.

Jiff Spicka

38 ,Sam sobe viìdcem a tviìrcem", napsal o jeho stylu Poggio Bracciolini v liste VII,21, srv. Epistolarumfamiliarium libri, 2. sv., Firenze 1987, str. 355.

39 Srv. Petrarca, Rer. mem. 1,19,4: velut in confinio duorum populorum constitutus ac simul ante retroque prospiciens (rozumi se mezi antiqui a moderni); srv. E. Gilson, Sur deux textes de Pétrarque, in: SP 7, 1961, str. 42-50.

23