View
2
Download
0
Category
Preview:
Citation preview
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
Pedagogická fakulta
Katedra hudební výchovy
Diplomová práce
Bc. Lucie Machalová
Neklavírista učitelem hudební výchovy na 2. stupni základní školy
Olomouc 2013 vedoucí práce: Mgr. Jarmila Šiřická
Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením
Mgr. Jarmily Šiřické a použila jsem jen uvedenou literaturu.
V Olomouci dne 15. 4. 2013 ……………………………………...
Děkuji Mgr. Jarmile Šiřické za odborné vedení Diplomové práce,
za cenné rady a připomínky a všem učitelům, kteří se podíleli na vyplňování dotazníků.
Obsah
Úvod ...................................................................................................................................... 6
1. Neklavírista ...................................................................................................................... 8
1.1 Dotazník ..................................................................................................................... 10
1.2 Praktická hodina ......................................................................................................... 12
1.2.1 První praktická hodina ......................................................................................... 12
1.2.2 Druhá praktická hodina ....................................................................................... 15
1.2.3 Třetí praktická hodina .......................................................................................... 17
1.2.4 Čtvrtá praktická hodina ....................................................................................... 20
1.2.5 Pátá praktická hodina .......................................................................................... 22
1.2.6 Šestá praktická hodina ......................................................................................... 25
1.2.7 Sedmá praktická hodina ...................................................................................... 27
1.2.8 Osmá praktická hodina ........................................................................................ 29
1.2.9 Devátá praktická hodina ...................................................................................... 33
1.2.10 Desátá praktická hodina .................................................................................... 34
1.2.11 Netradiční hodina .............................................................................................. 36
2. Hudební nástroje ........................................................................................................... 37
2.1 Klavír ......................................................................................................................... 38
2.2 Využití klavíru v hudební výchově ............................................................................ 40
3. Zastupující hudební nástroje a jejich využití v hodinách hudební výchovy ............ 45
3.1 Využití v hudební výchově ........................................................................................ 48
3.1.2 Housle, Viola ....................................................................................................... 48
3.1.3 Akordeon, Cimbál, Kytara .................................................................................. 50
3.1.4 Flétna, Lesní roh .................................................................................................. 52
3.1.5 Orffovy nástroje, Boomwhackers ........................................................................ 53
3.1.6 Náměty na činnosti .............................................................................................. 59
4. Alternativní hudební nástroje ...................................................................................... 66
4.1 Boomwhackers ........................................................................................................... 66
4.1.1 Craig Ramsell ...................................................................................................... 68
4.2 Orffův instrumentář ................................................................................................... 68
4.2.1 Carl Orff .............................................................................................................. 75
4.2.2 Česká Orffova společnost .................................................................................... 76
4.2.3 Česká Orffova škola ............................................................................................ 80
5. Klavírista či neklavírista? ............................................................................................. 81
Závěr ................................................................................................................................... 83
Summary ............................................................................................................................ 85
Seznam pramenů, literatury a internetových zdrojů ..................................................... 87
Seznam použitých zkratek
Přílohy
Seznam příloh
Anotace
6
Úvod
Téma své diplomové práce jsem si vybrala na základě svých praktických zkušeností
ve výuce hudební výchovy na základní a střední škole. I přesto, že hraji na klavír více jak
10 let, nikdy jsem se nedostala do fáze jistoty a klidu při vlastní hře. Mnohem lépe se cítím
např. s kytarou. Zjistila jsem, že žákům dokážu předat mnohem kvalitnější a ucelenější
výkon a hodina je tak příjemnější jak pro studenty, tak i pro mě. Proto bych chtěla ve své
práci seznámit případné čtenáře a pedagogy s variantami a možnostmi využití jiných
hudebních nástrojů ve výuce hudební výchovy, nebo také s aktivitami, které mohou hodiny
hudební výchovy obohatit a zpříjemnit. Budu se zmiňovat o nástrojích klasických, ale také
o nástrojích alternativních a netradičních např. boomwhackers.
V první kapitole bude mým cílem definovat a objasnit pojem neklavírista tak, jak
ho vnímám já a také jak ho vnímají lidé kolem mě. Ať už se jedná o mé spolužáky, tedy
budoucí pedagogy, nebo o lidi, kteří se ve školství již nějakou dobu pohybují a mají své
zkušenosti s využitím jiných hudebních nástrojů, než je klavír. Součástí první kapitoly je
tedy i dotazník, který jsem pro svou práci vypracovala. Dotazník obsahuje 12 otázek, které
se zaměřují na využití jiných hudebních nástrojů, než je klavír, ale také se v něm objevuje
otázka týkající se právě klavíru. Dotazník podrobně rozeberu a vyhodnotím současný stav
a zastoupení hudebních nástrojů ve výuce hudební výchovy na 2. stupni základní školy.
Na výsledky dotazníku navazují další kapitoly mé Diplomové práce. Další částí této
kapitoly budou také písně, které rozeberu v několika praktických hodinách. V každé
hodině bude zastoupen jiný hlavní hudební nástroj. V některých hodinách se seznámíme
s jednou písní, avšak za doprovodu různých nástrojů. Proto nebude chybět ani porovnání
jednotlivých hodin.
Druhá kapitola je zaměřena na hudební nástroje obecně. Seznámím čtenáře
s termínem hudební nástroje. Nebude chybět ani přehled a dělení. V podkapitole se již
budu věnovat pouze jednomu nástroji a to konkrétně klavíru. I když se zmiňuji
o neklavíristovi, je potřeba tento hudební nástroj znát a vědět alespoň základy o jeho
vzniku, vývoji a využití v hodinách hudební výchovy. Každý učitel hudební výchovy si
hrou na klavír prošel, proto je důležité se o klavíru zmínit. Důležitou součástí kapitoly je
souhrn výhod a nevýhod hry na klavír.
Ve třetí kapitole se budu zabývat hudebními nástroji, kterými lze klavír v hudební
výchově částečně, nebo zcela nahradit. Zařadím je do skupin podle dělení nástrojů
a přidám také jejich popis, tónový rozsah a ladění. S praktickým použitím zastupujících
hudebních nástrojů vás dále seznámím v podkapitolách, kde využijí nejen svých poznatků
7
z praxe, ale také informací, které jsem získala od svých spolužaček, pedagogů a materiálů
od mé vedoucí diplomové práce. Tato kapitola je jednou z nejdůležitějších v celé mé práci.
Poskytuje náměty a inspiraci pro široký okruh stávajících i budoucích pedagogů. Bude se
jednat o činnosti a aktivity, které může využít kterýkoliv učitel, ať už klavírista či
neklavírista.
Ve čtvrté kapitole se zaměřím na alternativní hudební nástroje, které jsou v dnešní
době hojně zastoupeny na základních i středních školách. Učitelé je však berou jen jako
doplňující nástroje, které oživí výuku. Bohužel se pořád používají málo a jen „za odměnu“.
Žáci tak nemají možnost zapojit se aktivně do výuky a rozvíjet tak své hudební dovednosti.
Jedná se nástroje boomwhackers, tedy ozvučené trubky a Orffův instrumentář.
V podkapitolách se také zmiňuji o autorech, kteří se o alternativní nástroje
zasloužili. Jedná se o Craiga Ramsella a Carla Orffa. S Carlem Orffem a jeho nástroji se
též spojuje Česká Orffova společnost a Česká Orffova škola. Ty také najdou ve čtvrté
kapitole své místo.
Závěrečná kapitola je shrnutím celé mé práce a zároveň zhodnocením všech
informací, které jsem použila a předala. Hlavní otázkou páté kapitoly je, zda může být
lepší učitelem klavírista či neklavírista.
Povídej – zapomenu
Ukaž – budu si pamatovat
Zapoj mě – porozumím
8
1. Neklavírista
Pojem „neklavírista“ v odborné literatuře nenajdeme. Ve všech publikacích,
internetových stránkách či učebnicích najdeme pouze slovo – klavírista.1
Jak jsem se zmínila již v úvodu, součástí mé práce je i dotazník. Hned v úvodní
kapitole se budu věnovat třem otázkám z dotazníku. Pomohou nám objasnit pojem
neklavírista.
Co si představujeme pod pojmem neklavírista? Tato důležitá otázka byla i součástí
mého dotazníku (viz níže). Mezi odpověďmi se objevily následující varianty vysvětlení
pojmu neklavírista:
1. Osoba, která není příliš zdatná ve hře na klavír, nebo na něj neumí hrát vůbec.
2. Člověk, který má jiný hlavní hudební nástroj, klavíru se buď nevěnuje, neumí
na něj, nebo umí jen základy hry.
3. Člověk, který nestudoval klavír na ZUŠ2 (dostatečně dlouho) a tím pádem pro něj
hra na tento nástroj není vlastní, originální doprovody se učí pomalu, těžce.
4. Nehraje na klavír oběma rukama.
5. Člověk, který neumí hrát na klavír.
6. Ten, co neumí zahrát ani písničku.
7. Člověk, který neprošel dlouhodobějším systematickým vzděláváním ve hře
na klavír (tzn. ZUŠ, konzervatoř atp.)
8. Ten, co nehraje na klavír vůbec, nebo jen velmi málo.
9. Člověk, který nehraje na klavír.
10. Amatérský hráč na klavír, který dokáže zahrát základní jednoduché skladby.
11. Člověk, který ovládá pouze základy na klavír.3
Průměrný věk odpovídajících respondentů je 30 let. Z 11 odpovídajících se jedná
o jednoho muže a deset žen. Tudíž všichni mají s výukou hudební výchovy nějaké
zkušenosti. Všichni dotazovaní jsou samozřejmě ve své podstatě také neklavíristé, i když
někteří odpovídali, že neklavírista vůbec nehraje na klavír. Nyní se tedy věnujme
konkrétním odpovědím.
V odpovědi č 5, 9, částečně 1, 2 a 8 se dozvídáme fakt, že neklavírista vůbec
na klavír nehraje. Vezmeme-li v potaz skutečnost, že odpovídající jsou neklavíristé
a všichni i v hudební výchově klavír využívají (viz níže), je jasné, že tuto odpověď
1 Člověk hrající na hudební nástroj – klavír.
2 ZUŠ – Základní umělecké škola
3 Všechny odpovědi jsou citovány v původním znění z vyplněných dotazníků
9
nemůžeme považovat za dostačující a vysvětlující zmíněný pojem. Další spekulativní
odpovědi najdeme pod čísly 3 a 7. Pravdou je, že ZUŠ a konzervatoře připraví absolventy
velmi kvalitně a dobře. Důležitým poznatkem, který se u obou odpovědí objevil, je ten,
že výuka nebyla dlouhodobá a systematická. Tuto zkušenost mám i já. Sama jsem
navštěvovala ZUŠ a hrála na klavír 5 let a dnes se za klavíristu nepovažuji. Oponovat by
však mohli ti, kteří se s klavírem setkali například až na střední pedagogické škole, nebo
na škole vysoké a jejich hra na klavír je na výborné úrovni. Ve své praxi jsem se
s takovými lidmi setkala. Navštěvovala jsem střední pedagogickou školu. V prvním
ročníku jsem měla spolužačky, které do té doby na klavír nehrály a ve čtvrtém ročníku
z nich byly výborné klavíristky, mnohem šikovnější, než absolventky 1. cyklu na ZUŠ.
Avšak v odpovědi pod číslem 3 se ztotožňuji s tím, že neklavírista hůře zvládá doprovody
a pomaleji se hru na klavír učí. Samozřejmě pokud by učitel neklavírista chtěl tento
nedostatek odstranit, musel by se ve svém volném čase hře na klavír věnovat a snažit
zmíněné problémy omezit či napravit.
Z mého pohledu se do charakteristiky pojmu neklavírista nejlépe trefili respondenti,
jejichž odpovědi najdeme pod čísly 4, 10, 11 a z části i 1 (první část odpovědi), 2 (kromě
části „neumí na něj“) a 8 (druhá část). Všichni se shodli na tom, že neklavírista na klavír
nějakým způsobem hraje, avšak jeho hra má nedostatky. Z každé odpovědi by se dala
použít myšlenka, která se k neklavíristovi hodí. Jedinou výtku bych měla k odpovědi číslo
10, kde se respondent vyjádřil ve smyslu neklavírista = amatér. Nemyslím si, že tito lidé
jsou amatéři, jelikož se pohybujeme mezi učiteli hudební výchovy a jestliže nehrají
bravurně na klavír, tak zvládají jiný hudební nástroj na takové úrovni, za kterou by se
nemuseli rozhodně stydět. Pojem amatér se do hudební teorie nehodí, a pokud by měl být
používán, já se k této skupině uživatelů nepřidám. Záleží to však na přístupu lidí a na jejich
pocitech.
Při vyhodnocení jsem se setkala s problémem, který se týká odpovědi číslo 6.
Z odpovědi nedokážu přesně určit, zda neklavírista na klavír nehraje vůbec, nebo hraje jen
něco. Ale myslím si, že odpovídající respondent svou odpovědi myslel spíše tu variantu,
které se přiklání k první skupině odpovědí – neklavírista nehraje na klavír vůbec.
Vyhodnocení této otázky z dotazníku musíme brát jako můj subjektivní pocit. Jak
jsem se již zmínila, pojem neklavírista není nikde definován. Proto si každý čtenář mé
práce může vytvořit svůj vlastní názor a s tím mým se v nejlepším případě ztotožnit. Stejně
tak, jak to udělali učitelé, kterým jsem dotazník poskytla. Také odpovědi respondentů
nemusí být písemně vystiženy přesně tak, jak je odpovídající myslel.
10
Ze všech odpovědí bychom tedy mohli vytvořit jednoduchou a výstižnou definici,
která by pojem neklavírista charakterizovala.
Neklavírista – člověk, učitel hudební výchovy, jehož hlavním hudebním
nástrojem není přímo klavír, ale jiný hudební nástroj. Na klavír hraje pouze
jednodušší skladby a písně. Doprovody se učí pomaleji.
Pedagog a zvláště pak učitel hudební výchovy musí být velmi kreativní.
U neklavíristy to platí obzvlášť. Jestliže nemá stabilní oporu v klavíru, je nutné využít
jiných nástrojů. Takový učitel by měl umět sáhnout po doplňujících nástrojích a měl by
využít co nejvíc své žáky. Studenti jsou často velmi rádi, když mohou mít v ruce nástroj
a aktivně se podílet na hudební stránce hodiny. Zvláště děti na základní škole jsou
za netradiční hudební výchovu vděčné. Myslím si, že pokud by se učitelé ubírali tímto
směrem, staly by se hodiny hudební výchovy oblíbené. Nenastala by situace, která je
v dnešní době velmi častá – hudební výchova = píšeme si úkoly a máme volnou zábavu.
Učitel neklavírista si však musí dávat pozor na to, aby žákům příliš neukázal svůj
„handicap“ v podobě ne zcela výborné hry na klavír. I neklavírista musí mít alespoň
základy ve hře na klavír. A jestliže je v hodině doprovod klavíru potřebný, měl by se
vyučující pečlivě připravit a své nedostatky doplnit.
1. 1 Dotazník
Pro praktickou část své práce jsem vypracovala dotazník, který jsem rozeslala svým
spolužačkám a pedagogům, o kterých vím, že jejich hlavním hudebním nástrojem není
klavír. Celkem jsem oslovila 16 respondentů, z čehož mi vyplněný dotazník poslalo zpět
celkem 11 dotazovaných. Pro lepší představivost jsem dotazník zařadila níže. Kapitola 1 –
4 je úzce propojena s výsledky dotazníku. Vyhodnocení dotazníku je na základě rozboru
a analýzy jednotlivých otázek. Všechny vyplněné dotazníky jsou umístěny na konci mé
diplomové práce v kapitole Přílohy.
Vážené paní učitelky, páni učitelé, milé spolužačky,
Jsem studentkou Univerzity Palackého v Olomouci obor Učitelství českého jazyka
a Učitelství hudební výchovy. V letošním roce píši svou Diplomovou práci na téma
Neklavírista učitelem hudební výchovy na 2. stupni základní školy. Do praktické části
své práce bych ráda zařadila přiložený dotazník. Tím bych Vás chtěla poprosit
o spolupráci ve smyslu vyplnění krátkého dotazníku. Děkuji za Vaši ochotu a čas.
Bc. Lucie Machalová
11
Dodatek pro spolužačky: Otázky týkající se praktického využití, prosím, směřujte do své
praxe, která proběhla během studia na VŠ. Pakliže máte i další zkušenosti s výukou HV,
aplikujte odpovědi dle svého uvážení. Děkuji.
1. MUŽ x ŽENA
(nehodící se škrtněte)
2. Váš věk
…………………………
3. Jaký je váš hlavní hudební nástroj?
………………………..
4. Co si představíte pod pojmem NEKLAVÍRISTA?
………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………….
5. Používáte v hudební výchově i klavír? Proč?
………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………..
6. Dokáže Váš hudební nástroj plně zastoupit klavír?
…………..
7. Napište, prosím, příklad činností, ve kterých plně využíváte Váš hlavní
hudební nástroj.
………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………..
8. Napište, prosím, příklad činnosti, při kterých nemůžete plně využít Váš hlavní
hudební nástroj.
………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………..
9. Využíváte v hodinách hudební výchovy i alternativní hudební nástroje?
(Boomwhackers, Orffův instrumentář apod.). Uveďte konkrétní příklad.
……………………………………………………………………………..
10. Jak často tyto nástroje zařazujete do vašich hodin?
…………………………………………………
11. Při jakých činnostech tyto nástroje využíváte?
……………………………………………………..
12
12. Místo pro Vaše rady, typy a připomínky
………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………..
Děkuji za spolupráci
1. 2 Praktická hodina
V této podkapitole bych ráda popsala deset praktických hodin. První hodina bude
doprovázena na kytaru. Ve druhé hodině využijeme klavír. V dalších hodinách budou
zařazeny nástroje zmíněné v dotazníku - housle, akordeon, flétna a cimbál. V závěru bude
potřebné srovnání a vyhodnocení všech uvedených hodin, jelikož v některých hodinách
zařazuji stejné písně, avšak za doprovodu různých nástrojů.
Dalším prvkem, který se v následujících podkapitolách objeví, je rozmanitost
příprav na hodinu. Každá z uvedených hodin bude graficky znázorněna jinak. Tím vznikne
inspirace k tomu, jak si stručně nachystat přípravu na hodinu.
1. 2. 1 První praktická hodina
V prvním případě se jedná o mou vlastní hodinu, kterou jsem vedla při souvislé
praxi v 1. ročníku NMgr studia. Jelikož se také považuji za neklavíristu a navíc v dané
škole neměli k dispozici klavír, ale jen velmi jednoduchý keybord, rozhodla jsem se
do výuky přinést kytaru. Někteří žáci se fyzicky s kytarou setkali prvně. Proto jsem
neváhala a s žáky jsme si o kytaře chvíli povídali. V závěru si mohli všichni zkusit
na kytaru zahrát a vůbec si na ni sáhnout. Nadšení některých dětí nebralo konce.
Hodinu jsem měla u žáků 8. třídy a její průběh byl následovný:
Téma hodiny: Noty, takty, pojmy, Rock, Pop, Folk – teorie, písně
1. Opakování not, délky not pomocí hudební šifry,
2. hudební hádanky, rytmická cvičení – hra na tělo (nejprve učitelka, poté mohou
předvádět i žáci),
3. rozdýchání, rozezpívání – jede auto po oudolí, jazykolamy,
4. zpěv písní z učebnice (Snad jsem to zavinil já, Pár havraních copánků, Jednou
budem dál), seznámení s novou písní (Řekni, kde ty kytky jsou),
5. Brainstorming – Rock, Pop, Folk – psaní na tabuli, vysvětlení pojmů,
6. písně ze zpěvníku Já písnička.
13
Rozbor předloženého průběhu hodiny
V rozboru hodiny se budu podrobněji zabývat především body 3, 4, a 6. V bodech
1, 2 a 5 nebylo potřeba využití hudebních nástrojů.
Nejprve se tedy budu věnovat bodu č. 3 – rozdýchání a rozezpívání.
Pří rozdýchání není hudební doprovod potřeba, avšak při samotném rozezpívání se učitel
bez doprovodného nástroje nejspíš neobejde. Zvláště při určitých typech cvičení. Kytara je
v této činnosti zcela objektivním nástrojem. Kytarista zvládá jak hru pomocí akordů, tak
hru jednotlivých tónů. Já jsem jako cvičení k rozezpívání zvolila jednoduchou stupnici C
dur, jejíž tóny dokážu na kytaru zahrát. Jako další část rozezpívání jsem vybrala
jednoduché písně, které se modulují do různých tónin a mají akordický doprovod. Ten je
možné zahrát na kterýkoliv nástroj, jenž je schopen hrát akordové značky. Melodii obou
písní jsem žákům nejprve předzpívala, poté ji formou hry na ozvěnu opakovali. Jelikož se
jedná o jednoduché písničky v rozsahu kvinty, není potřeba melodii trénovat jiným
způsobem. Při rozezpívání jsem tedy žádný problém neshledala.
Další částí k rozebrání je bod č. 4 – zpěv písní z učebnice, seznámení s novou
písní (Řekni, kde ty kytky jsou). V učebnici hudební výchovy pro žáky osmého ročníku
jsou písně zapsány jak pro hru na klavír za doprovodu akordových značek, tak pro kytaru.
Výhodou pro mě byla znalost všech uvedených písní. Je samozřejmé, že pokud se učitel
chystá na hodinu a některou z písní nezná, musí se s ní nejprve seznámit on sám a až poté
ji může reprodukovat žákům. Všechny tři uvedené písně již znali i žáci, tudíž se jednalo
pouze o zpěv formou opakování. Při tom jsem využila i Orffových nástrojů. Škola nebyla
příliš vybavena, ale v dané chvíli jsem si musela poradit i s málem. Žákům jsem nejprve
názorně ukázala, jak se na Orffovy nástroje správně hraje, jelikož na některé nástroje hráli
špatným způsobem. Využila jsem ozvučná dřívka, drhlo, tamburínu a triangl. Žáci si
nástroje mezi sebou vyměňovali. Ti, kteří zrovna na nástroj nehráli, využili hru na tělo,
nebo jen zpívali. Třída nebyla moc zpěvná, ale musela jsem ocenit i snahu, která z žáků
byla cítit. Po zvládnutí již pro žáky známých písní, jsem se přesunula k písni nové.
Nejprve jsem píseň žákům pustila na CD. Jednalo se o verzi z retro filmu Rebelové.
Žáci měli za úkol písničku pozorně poslouchat a poté říct, co je zaujalo, o čem píseň
pojednává, kdo ji zpívá, k jakým událostem by se hodila, zda se s písní již někdy setkali.
Všechny otázky měli napsány na tabuli. Po poslechu písně následovala diskuze
nad uvedenými otázkami. K samotnému nácviku písně samozřejmě také došlo. Píseň jsem
žákům nejprve zazpívala a upozornila je na některá místa (větší vzdálenosti tónů, repetice,
délky not apod.) Poté jsem žákům předzpívala vždy část písně. Hrou na ozvěnu po mně
14
jednotlivé úseky opakovali, až jsme zvládli celou první sloku. Během hodiny jsme zvládli
pouze dvě sloky z celé písně. K nácviku jsem používala jen kytaru. Nebylo potřeba
klavíru. Jestliže jsem žákům chtěla zvýraznit některý tón, zahrála jsem jim daný tón
na kytaru. Rytmická stránka písně byla zvládnuta i díky kytaře. Žáci odezírali pohyb ruky
při hraní a tím se jim rytmus písně nepletl a bez problému jej dodržovali. Podrobné
grafické znázornění nácviku písně je přiloženo jako obrázek č. 1. Posledním částí hodiny
byl bod č. 6 - zpěv libovolných písní ze zpěvníku Já písnička. S žáky jsem se domluvila,
kolik písní si můžeme zazpívat. Poté mi zprostředkovali své návrhy, kterým jsem buď
vyhověla, nebo jsme společně vybrali píseň jinou. Vše opět proběhlo jen za doprovodu
kytary a Orffových nástrojů. Práce s nimi se žákům velmi zalíbila.
4
Obr. č. 1
4 POLÍVKA, B., BAIER, J., SVOBODOVÁ, M., OPEKAROVÁ. M. Písnička II, Zpěvník pro II. stupeň
základní školy. 2. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 223 s. ISBN 80-7360-294-6. S. 175.
15
Tato ukázková hodina měla jednu výhodu. Probíhalo seznámení s písní umělou.
Jestliže by byl náplní jiný typ písně např. chorál, kánon, písně staré apod., nastal by
pro učitele kytaristu problém. Nejsem si jistá, zda by zvládnul nácvik písně bez klavíru.
Přesvědčit se o tom můžeme v druhé praktické hodině.
Celkově první praktická hodina proběhla pouze za doprovodu kytary. Myslím si, že
kytara je nástrojem, který klavír dokáže plnohodnotně zastoupit při nácviku písní umělých
i lidových. Například u dechových nástrojů tento fakt neplatí, ale pokud je učitel kreativní
a má zájem o kvalitní hudební vzdělání svých žáků, vždy si dokáže poradit.
1.2.2 Druhá praktická hodina
I zmíněná druhá praktická hodina byla vedena mnou. Její obsah byl však jiný, proto
jsem využila především klavír. Hlavní tématem hodiny byl Středověk. Průběh hodiny byl
standardní – nejprve proběhla část teoretická (seznámení s obsahem hodiny, opakování
učiva z minulých hodin formou hry Šibenice – doplňování písmen – a následnou společnou
diskuzí, učivo nové – propojení s výtvarným uměním, architekturou apod., zvuková
ukázka). Poté následovala část praktická (rozdýchání, rozezpívání, zpěv kánonu Bejvávalo
– opakování kánonu kvůli následující nové písni; seznámení žáků s novou písní,
procvičování, zpěv písní dle výběru žáků).
Pro nás je nejdůležitější částí seznámení žáků s novou písní a poté její
procvičování. O dalších částech se zmiňovat nebudu, jelikož to není potřeba a rozezpívání
probíhalo podobným způsobem, jaký je uveden v první praktické hodině. Jak jsem se
zmínila výše, tématem hodiny byly písně se středověkou tématikou. Konkrétně se jednalo
o píseň Chrabrý rytíř.
Nejprve jsem žákům celou píseň zahrála a zazpívala. Na žácích šlo poznat, že
některým slovům z písně nerozumí, porto bylo nutné objasnit i některé slova, která se
v písni objevují. Aby žáci mohli píseň zazpívat tak, jak se psáno, je potřeba, aby
porozuměli textu. Vysvětlili jsme si tedy slovo chrabrý – statečný, odvážný; choť –
manželka, přítelkyně. Dalším prvkem, který bylo potřeba ujasnit, jsou čísla zaznačená
v obdélníčku nad prvním řádkem. Jedná se o nástup jednotlivých hlasů v kánonu. Žáci již
znají pravidla kánonu, proto si je jen zopakujeme.
Píseň si tedy rozdělíme na převážně čtyřtaktové celky, které budeme postupně
spojovat v celou píseň. V prvním celku je důležité s žáky procvičit hlavně rytmus písně,
který je používán po celou dobu. Jakmile budeme schopni v pořádku zazpívat první část,
přejdeme k části druhé, která je totožná s části první. Tím se žákům lépe ukotví
16
a zapamatuje. Mezi druhou a třetí částí nastává první melodický skok, který není nějak
těžký, ale je mohl by někomu činit problém. Jedná se o vzdálenost mezi tónem D1 a A
1,
tudíž o interval kvinty. Na klavír žákům tento interval zahraji. Nejprve ho zpíváme
za doprovodu klavíru, po několikerém opakování klavír vypustíme a zazpíváme si interval
bez doprovodu nástroje. Několikrát zopakujeme pouze kvintu, poté přidáme úsek 2
a nástup úseku 3. Opět je nutné žákům nejprve toto místo zahrát na klavír, zazpívat si jej.
Jakmile se přestanou vyskytovat neshody, můžeme pokračovat dál v písni. Stejný interval
nás čeká i mezi úsekem 3 a 4, avšak s malou změnou. Tentokrát jde o sestupný krok.
Procvičíme ho stejný způsobem, jež je uveden mezi částmi 2 a 3. Pořád klademe důraz na
správný rytmus písně. Mezi úsekem 4 a 5 nám opět vzniká interval kvinty mezi tóny D1
a A1. Žáci jej však už znají, proto by neměl nastat problém. Jestliže by se nejasnosti
vyskytly, musíme interval znovu procvičit. Pomocným prvkem nám je klavír. Jestliže se
objeví problémy, pomůžeme žákům právě hrou daného místa na klavír. Pátý úsek je
totožný s úseky 3 a 4.
Píseň bychom si tedy mohli rozdělit na dvě větší části (úsek 1,2 a úseky 3,4,5).
Postupně části spojujeme, až dosáhneme zpěvu celé písně. Za doprovodu klavíru píseň
několikrát zazpíváme. Postupně na klavír přestáváme hrát melodii a jen pomáháme
doprovodnými akordy. Jakmile žáci zvládnou zpěv bez potíží, můžeme začít zpívat kánon.
Nejprve jen dvojhlasý postupně tříhlasý. Na to, aby žáci píseň zpívali jako tříhlasý kánon,
je potřeba více hodin hudební výchovy.
Při zpěvu kánonu učitel nehraje klavírní doprovod, pouze může sloužit jako opěrný
prvek pro hlas, který by mohl mít nějaké potíže. V konečné fázi nácviku dodržíme
i předepsané tempo písně a dosáhneme tak tíženého výsledku.
17
5
Obr. č. 2
1.2.3 Třetí praktická hodina
Třetí praktická hodina bude zaměřena na píseň Krajina posedlá tmou, kterou
doprovodí především housle. K doprovodu také využijeme kytaru, ale na tu bude hrát
někdo z žáků. Učitel bude mít k dispozici pouze housle.
Krajina posedlá tmou patří mezi písně umělé z rukou Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého.
Nejprve učitel žáky seznámí s autory písní. Společnou diskuzí si žáci s učitelem představí
jejich osobnosti s díla. Jednu z písní se i v hodině naučí. Aby byl nácvik písně pro žáky
zajímavější, zařadíme na začátek dramatizaci.
5 POLÍVKA, B., BAIER, J., SVOBODOVÁ, M., OPEKAROVÁ. M. Písnička II, Zpěvník pro II. stupeň
základní školy. 2. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 223 s. ISBN 80-7360-294-6. s. 69.
18
DRAMATIZACE PÍSNĚ
žáci se rozdělí do čtyř skupin
každé skupině je přidělena 1 sloka písně, kterou mají za úkol zdramatizovat
když jsou žáci připraveni, pustím píseň z nahrávky (v interpretaci Jiřího Suchého)
a tak, jak jdou sloky za sebou, tak je jednotlivé skupiny přehrávají
Žáci si tímto cvičením uvědomují význam slov písně a puštěná píseň už se jim pomalu
dostává do paměti
V písni se vykytuje další těžký prvek a tím je rytmus. Na začátku každé fráze se
objevuje osminová pomlka, kterou je nutno dodržovat. Proto dál zařazujeme i nácvik
rytmu.
NÁCVIK RYTMU
každý žák vytleskává dva takty písně, tak jak jdou za sebou
následně si celou píseň vytleskáme všichni společně
doprovod houslí (přizpůsobí se potřebám žáků)
Jestliže žáci zvládají rytmus písně, můžeme přejít k melodické části. Nacházíme se
v tónině G DUR, která je pro žáky přijatelnou. Nejnižším tónem v písní je D1 a nejvyšším
tón H1. Píseň si opět rozdělíme na jednotlivé úseky.
NÁCVIK MELODIE
imitační technika – učitel předzpívává dané úseky a žáci opakují
o 1. úsek – intervalový skok mezi druhým a třetím taktem a následně
ve třetím taktu stejný interval – pečlivé procvičení (učitel předzpívá, nebo
zahraje na housle)
o 2. úsek – celý první takt je intonačně náročnější – opět imitační technika
o 3. úsek – intervalový skok, který začíná poslední notou v druhém úseku
a pokračuje první notou třetího úseku. Jedná se o nový interval, proto je
nutné jej zvládnout.
o 4. úsek – první takt je melodicky jiný. V písni se dosud neobjevil. Objevuje
se nota s posuvkou6 (B
1) – imitační technika
Ve všech úsecích dbáme na dodržování rytmu – osminové pomlky. 6 Posuvka – křížek, béčko, odrážka
19
procvičíme všechny sloky
po nacvičení písně si ji celou zazpíváme. Využijeme k tomu i žáky, kteří hrají
na kytaru. Ti budou hrát akordické značky, učitel hraje melodii na housle. Jestliže
žáci zvládají bez problémů zpěv písně, můžeme zařadit i Orffovy nástroje, nebo hru
na tělo7.
Housle v této písni dokážou zastoupit pouze linku melodickou. Po harmonické stránce
nemohou nahradit klavír. Jelikož se jedná o píseň s příjemnou a zpěvnou melodií, dají ji
housle určitý jiný rozměr. I v této písni může učitel neklavírista předat žákům kvalitní
dovednosti a vědomosti.
8
Obr. č. 3
7 Hra na tělo – tleskání, luskání, pleskání, dupání
8 Já, písnička 2. díl. Zpěvník pro žáky základních škol: pro 5. – 9. třídu. 1. vyd. Cheb: Music Cheb, 1993. 170
s. ISMN neuvedeno. s. 88.
20
1.2.4 Čtvrtá praktická hodina
Píseň Nezacházej slunce je náplní mé čtvrté praktické hodiny. Jako doprovodný
nástroj jsme zvolila akordeon. Jedná se o píseň pomalou, táhlou. Můžeme tak krásně využít
zvuku akordeonu, zvláště pak měchu. V části, která se věnuje konkrétně melodii písně,
zapojíme akordeon dle potřeby. Ve chvíli, kdy bude potřeba zdůraznit melodii, budeme
hrát pouze na klávesovou část. Jakmile se dostane do fáze, že píseň zpíváme celou se
všemi jejími prvky, využijeme plného zvuku akordeonu, čímž písni vdechneme nový
rozměr a obohatíme ji. Akordeon je nástrojem netradičním, ale k uvedené písni se hodí
a dokáže plně zastoupit klavír. Učitel, hrající na akordeon může volit různé varianty
doprovodů podle toho, jak žáci zvládají zpěv písně.
Průběh nácviku a práce s písní:
Jako motivaci žákům přečtu pouze text písně, které se budeme věnovat. Po diskuzi,
zda a jak textu rozumí, vyberu 2-6 dobrovolníků (ztvárňovali by postavy z písně –
milý, milá, případně rodiče obou), kteří by byli ochotni text písně zdramatizovat,
ovšem s převedením do dnešní mluvy. Vybraní žáci po dobu 5 minut improvizují
na dané téma – není důležitá forma (vnitřní monology, dialog, …) či obsah, pokud
se zásadně neodchýlí od původního textu.
Po této krátké rozcvičce následuje rozdání papírků, na nichž jsou dvou- až tří-
taktové úseky dané písně. Postupně každou část zazpíváme za pomoci intonační
metody. Dále žákům celou píseň přehraji na akordeon a jejich úkolem je, seřadit
jednotlivé části písně za sebou ve správném pořadí. Práci společně zkontrolujeme
(pro rychlejší kontrolu je na zadní straně každého papírku číslo, takže výsledná
píseň bude poskládána např. z čísel 3, 6, 1, 4, 5, 2).
V této fázi už žáci z větší části píseň umí, zazpíváme si ji tedy společně. V dalších
hodinách přidám další sloky, druhý hlas apod.
I když žáci píseň již znají, je nutné dbát na to, aby správně intonovali. Ve třetím
taktu písně se nachází větší intervalový skok (G1 – C
2). Další skok najdeme
i v taktu sedmém (D1 – A
1). V závěru písně se nám opět vyskytne interval ze třetího
taktu. Všechny tyto intervaly jsou ozdobou písně, proto je nutné je pomocí imitační
techniky procvičit.
Nesmíme opomenout ani rytmickou stránku písně. I když je tempo písně volné,
pomlky je třeba dodržovat. V pomalejších písních jde mnohem více poznat, když se
21
rytmus nedodržuje. Na začátku každého úseku (1 – 3) se nachází čtvrťová pomlka.
Která zdůrazňuje celou frázi.
Po několikerém zazpívání pustím píseň „Nezacházej slunce“ v podání Pavla
Žalmana Lohonky, čímž by se mohla rozpoutat debata o tom, zda se jedná o píseň
lidovou a interpret ji pouze přebral do svého repertoáru, či zda se jedná o píseň
umělou, která takřka zlidověla (podobně jako píseň Vlasty Redla „Sbohem,
galánečko“).
Hodinu můžeme uzavřít povídáním o druzích lidové písně (pracovní, svatební,
koledy, ukolébavky atd.), včetně příkladů ke každému z nich, a určením, jaký druh
písně reprezentuje „Nezacházej slunce“.
9
Obr. č. 4
9 POLÍVKA, B., BAIER, J., SVOBODOVÁ, M., OPEKAROVÁ. M. Písnička II, Zpěvník pro II. stupeň
základní školy. 2. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 223 s. ISBN 80-7360-294-6. s. 74.
22
1.2.5 Pátá praktická hodina
V páté praktické hodině se budu věnovat písni Žákovská koleda. Seznámení
a nácvik písně bude probíhat za doprovodu cimbálu. Jelikož se jedná o píseň rytmickou
a nenáročnou na harmonické funkce, je cimbál vhodným doprovodným nástrojem.
V notách může jako doprovod hrát melodickou linku, která je určena pro kytaru, popřípadě
může zapojit i linku melodickou určenou pro zpěv.
Práce s písní
OSMISMĚRKA (Příloha č. 1)
nejprve práce s písmeny v osmisměrce. Vyhledání vypsaných slov a pojmů (směry:
→↑↓)
Doplnění chybějících slov
Rozdělení žáků do skupiny – vlastními slovy vysvětlí určená slova
Kontrola zadaných úkolů
Práce s notami z osmisměrky – přepis na notovou linku, rozdělní na takty →
kontrola se zpěvníkem.
Celková kontrola všech zadaných úkolů.
Rytmické cvičení – hra na ozvěnu (nejprve vytleská učitel, poté žáci opakují);
rozdělíme si píseň podle obtížnosti na kratší úseky
Opakování rytmických slabik → procvičení a upevnění rytmu
PRÁCE S TEXTEM
Přečtení textu – latinská slova, důležité je přečíst všechny slova správně. Je-li
potřeba, přečte nejdříve text učitel.
Český text – vysvětlení neznámých výrazů a slov.
Další prací s písní se text upevní.
NÁCVIK PÍSNĚ
Zahrání celé písně na cimbál – hlavně melodickou linku
hra na způsob ozvěny – nejprve učitel, poté žáci. Předzpíváváme, nebo zahrajeme
část písně a žáci daný úsek opakují.
Spojujeme jednotlivé úseky. Nesmíme dopustit, aby se píseň přezpívala celá
na jeden „zátah“.
23
Melodie není těžká, spíše je důležité klást důraz na rytmus.
Jestliže jsou žáci šikovní, přidáme hru na tělo a na Orffovy nástroje (bubínek,
dřívka, tamburína, triangl aj.)
Poslech nahrávky – hledání rozdílů mezi nahrávkou a zápisem ve zpěvníku.
První a druhá část přípravy není pro naše účely tak důležitá. Slouží spíše jako inspirace
pro učitele, kterým se má práce dostane do rukou, jak s písní pracovat. Mnohem důležitější
je samotný nácvik písně, ve kterém zapojíme náš hudební nástroj – cimbál.
Píseň není melodicky náročná, spíše se vykytují rytmicky náročnější úseky. Proto
musí učitel při hře tyto rytmické odchylky zdůrazňovat. Jakmile žáci zvládnou melodii,
může učitel hrát pouze rytmicko-melodický doprovod. Cimbál svou barvou tónů píseň
velmi vhodně doplní a oživí. Jakmile bude píseň zvládnuta po stránce melodické, rytmické
i textové, mohou se žáci zapojit také nástrojově. V tomto případě nám sami autoři
zpěvníku doporučují Orffovy nástroje. Jelikož se nejedná o melodicky těžký doprovod,
mohli by žáci využít i boomwhackers. Tím by píseň získala nový rozměr a stala by se
pro žáky zajímavější. Zkusme si představit kombinaci cimbálu a boomwhackers.
Netradiční, ale zajímavá.
V této písni cimbál, jako hlavní doprovodný nástroj obstál na výbornou a nahradil
tak plnohodnotně klavír.
24
10
Obr. č. 5
10 POLÍVKA, B., BAIER, J., SVOBODOVÁ, M., OPEKAROVÁ. M. Písnička II, Zpěvník pro II. stupeň
základní školy. 2. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 223 s. ISBN 80-7360-294-6. s. 22.
25
11
Obr. č. 6
1.2.6 Šestá praktická hodina
V další praktické hodině se seznámíme s písní lidovou – A vy, páni muzikanti.
V této hodině nám píseň doprovodí opět cimbál. I v dalších hodině se budeme věnovat
stejné písni, avšak za doprovodu jiného nástroje.
Jelikož se jedná o píseň lidovou, pocházející z Valašska, cimbál je velmi vhodným
nástrojem pro její doprovod.
Hodina je tedy věnována lidovým písním z Moravy, konkrétně z Valašska.
S žáky si na začátku hodiny zkusíme brainstorming na slovo Valašsko. Postupně si
všechna slova objasníme a tím se dostaneme až k naší dnešní písni.
11 POLÍVKA, B., BAIER, J., SVOBODOVÁ, M., OPEKAROVÁ. M. Písnička II, Zpěvník pro II. stupeň
základní školy. 2. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 223 s. ISBN 80-7360-294-6. s. 23.
26
Než začneme s nácvikem písně, musíme se rozdýchat a rozezpívat.
K rozezpívání nám poslouží cimbál, na který dětem zahraji vždy tón, od něhož
bude cvičení začínat. Součástí rozezpívání jsou i jednoduché lidové písně. Můžeme
také zařadit opěrné písně k intervalům, které se v písni vyskytují. Vše samozřejmě
za doprovodu hudebního nástroje. Můžeme hrát jak melodii, tak i harmonii. Podle
obtížnosti písně můžeme tyto dva prvky kombinovat nebo různě vynechávat.
12
Obr. č. 7
Nácvik nové písně imitační technikou, na tabuli bude zapsán pouze text. Protože se
jedná o píseň, která obsahuje mnoho nářečních slov, je důležité si text rozebrat
a některá slova si objasnit. (jedovať, štemujte, grobiáni atd.)
12
Já, písnička 2. díl. Zpěvník pro žáky základních škol: pro 5. – 9. třídu. 1. vyd. Cheb: Music Cheb, 1993.
170 s. ISMN neuvedeno. s. 5.
27
Po rytmické stránce není píseň nijak náročná, proto stačí, když bude učitel hrát
při doprovodu správný rytmus.
Melodie písně je velmi zpěvná. Nacházíme se v tónině D dur, která je pro žáky
zcela vyhovující. V písni se nenachází mnoho těžkých melodických míst, i přesto si
píseň zazpíváme po kratších částech. V první části bychom se mohli více zaměřit
na třetí a čtvrtý takt, kde s melodií klesáme terciovými kroky a poté se
po jednotlivých stupnicových krocích vracíme zpět. Přechod mezi prvním
a druhým úsekem je asi nejtěžším místem celé písně. Už v rozezpívání jsme
opakovali opěrné písně pro tento interval – kvintu. Pro jistotu ho raději žákům opět
zahraji, aby byl při závěrečném zpěvu bezproblémový. Ve třetím úseku se opět
ve třetí a čtvrtém taktu setkáme s terciovými postupy a následným stupnicovým
postupem k tónu D1. Celý nácvik melodie písně probíhá za doprovodu cimbálu,
který hraje nejprve jen melodickou linku, postupem času se přidává i harmonický
doprovod. V závěru může učitel hrát pouze harmonii, aby se přesvědčil, že žáci
zvládají melodii písně i bez jeho doprovodu.
Po úspěšném zvládnutí melodie i rytmu rozdám některým žákům Orffovy hudební
nástroje – zvonkohra, tamburína, dřívka; zvonkohry hrají tóny, které jsou uvedeny
pod kytarovými značkami, na zbylé nástroje vymyslí žáci sami vlastní doprovod
Zkouška písně pouze se zpěvem, pouze s nástroji, nakonec v kombinaci
i za doprovodu cimbálu.
Cimbál je v této písni vhodným nástrojem pro plnohodnotný melodický
i harmonický doprovod. Zcela jistě dokáže zastoupit klavír a svým zvukem
i využitím ve folklórních souborech, se k uvedené písni i lépe hodí.
1.2.7 Sedmá praktická hodina
Jak jsem se již zmínila u šesté praktické hodiny, i v následující hodině se budeme
věnovat stejné písni – A vy, páni muzikanti. Tentokrát nám však jako doprovodný nástroj
poslouží flétna. V závěru této hodiny nabídnu i srovnání obou hodin z hlediska
doprovázejícího hudebního nástroje.
Na začátku hodiny probíhá teoretická část, na níž navazuje rozezpívání. Zařadím
několik jednoduchých cvičení a také libovolné lidové písně. Písně i cvičení
moduluji do různých tónin tak, abych s žáky procvičila jak nízké, tak i vysoké tóny.
28
Bez jakéhokoli upozornění začnu zpívat píseň A vy, páni muzikanti (v přirozené
zpěvní poloze, mezzoforte), po určitých částech přestávám zpívat a žáci opakují to,
co slyšeli.
Píseň dle libosti transponujeme a přidáváme různé prvky, které mají vliv
na dynamiku, barvu hlasu apod. – např. piano, forte, zacpaný nos, bouchání
do hrudi, šťouchání do bránice, pohyb dlaní před ústy (jako indiáni), prst brnkající
na rty (zvuk „brm brm“) aj.; žáci mají za úkol vymyslet další způsoby, které mají
vliv na kvalitu tónu¨.
Jelikož je hlavní doprovázejícím nástrojem flétna, zahraji žákům píseň na flétnu.
Musím si ji však transponovat do jiné tóniny, jelikož jsou v písni 4 tóny, které se
na klasickou zobcovou flétnu zahrát nedají. Tím nastává situace, kdy nemáme
plnohodnotný nástroj, který by žáky doprovázel při jejich zpěvu. Můžeme teda
nabídnout dvě varianty. Zpěv písně v upravené tónině (záleží na tom, o jakou
tóninu půjde. Zda žáci budou schopni píseň zazpívat), nebo využít melodických
i rytmických Orffových nástrojů. Tím také zapojíme žáky do hodiny. Na melodické
nástroje mohou žáci hrát doprovod, jelikož melodii by museli hrát o oktávu výš,
než je uvedeno v notovém zápisu. K doprovodu jim poslouží kytarové značky
uvedené v písni. Na nástroji si ponechají pouze potřebné kameny, čímž pro ně bude
hra jednodušší. Pokud máme více melodických nástrojů, může každý žák hrát jeden
akord, čímž docílíme i jejich zvýšené pozornosti.
Pokud bychom píseň transponovali do přijatelné tóniny jak pro nástroje, tak
pro zpěváky, můžeme zapojit i flétnu. Učitel však v tu chvíli nemůže s žáky zpívat
ani využívat ruce ke gestikulaci.
Nyní je nutné porovnat dvě výše uvedené hodiny. V obou hodinách se žáci seznámili se
stejnou písní. První hodina byla přínosnější z hlediska harmonického. Žáci měli možnost
slyšet jak melodii, tak i harmonický doprovod. V první i ve druhé hodině byly využity
Orffovy nástroje, avšak v druhé hodině našly větší uplatnění z důvodu chybějícího
harmonického nástroje. Otázkou tedy zůstává, která hodina byla pro žáky přínosnější?
Na první pohled by to byla hodina, ve které učitel doprovázel žáky na cimbál. Po přečtení
výše uvedených možností však můžeme říct, že i ani žáci ve druhé hodině nebyli o celkový
dojem z písně příliš ochuzeni. Flétna je jako hlavní hudební nástroj velmi málo využitelná,
ale ne zcela nepostradatelná.
29
13
Obr. č. 8
1.2.8 Osmá praktická hodina
Osmá praktická hodina bude věnována písni Jít Vandrem. Jako hlavní hudební
nástroj máme tentokrát violu.
NÁCVIK PÍSNĚ „JÍT VANDREM“
1) Hodinu začneme krátkým procvičením rytmu, především osminové noty s tečkou
a šestnáctinové noty. Přidáme rytmus celé písně Jít Vandrem.
13
Já, písnička 2. díl. Zpěvník pro žáky základních škol: pro 5. – 9. třídu. 1. vyd. Cheb: Music Cheb, 1993.
170 s. ISMN neuvedeno. s. 5.
30
2) Seznámení s obsahem hodiny. Jsme v období romantismu – řekneme si stručnou
charakteristiku tohoto období. Co se týče písňové tvorby, nejvíce zde vynikal
rakouský skladatel Franz Schubert.
Franz Schubert
o rakouský hudební skladatel období raného romantismu
o měl mimořádnou schopnost vystižení lyrických a romantických nálad
a velký melodický talent
o Schubertův největší význam spočívá v písňové a komorní tvorbě - napsal
kolem 600 písní i mnoho skladeb pro komorní obsazení a sólový klavír
3) Dnes se naučíme jednu z jeho písní a to píseň, jejíž název vyluštíte pomocí
křížovky: Otevřete si zpěvníky na stránce 4. Určitě všichni poznáváte českou
hymnu. Odpovědi najdete zde.
KŘÍŽOVKA
M Ů J… najděte v písni první druhý stupeň a do tajenky napište slovo, které se
pod tímto stupněm zpívá.
S K V Í… osmý takt, první slovo
T Y L… kdo napsal slova hymny (příjmení)?
D O M O V… předposlední slovo
F I D L O V A Č K A… ze které hry česká hymna pochází?
S E D M N Á C T… kolik taktů je v první sloce?
D R U H O U … na kterou dobu začíná hymna?
D É D U R … název hlavní tóniny
S E D M… kolik čtvrťových pomlk najdete v první sloce?
H Á M O L L … napište název jediného mollového akordu v této písni (kromě A
dim)
A tajenka zní? „Jít Vandrem“
Z obrázků uhádněte, o co asi v písni půjde:
31
Obr. č. 9 – 11
(řeka, kamení, mlýn, mlýnské kolo, mlynář)
Píseň je částí cyklu Schubertových písní „Krásná mlynářka“.
4) Nejprve si rozebereme text, který je dílem koho? (německého básníka Wilhelma
Müllera). Každý žák přečte jednu sloku i s refrénem. Podáme si vysvětlení textu.
(mladý tovaryš mlynář žádá o svolení jít na vandr. Byl inspirovaný neustálým
pohybem – kola se točí, voda plyne, kameny se valí. Stejně tak se vlní i arpeggio
v doprovodu této písně.)
5) Samotný nácvik písně
Píseň má celkem pět slok, každá sloka se dvakrát opakuje a poté následuje
refrén a krásně melodický závěr. Nejprve se naučíme lehčí střední část (refrén) i se
závěrem. Píseň budu hrát volněji, než by se měla hrát, ať stíháme číst text a noty.
Na violu zahraji pouze melodii písně, avšak ta je pro nás v tuto chvíli stěžejní.
32
Nejprve tedy zahraji píseň celou. Poté zahraji již zmíněnou střední část a závěr.
Vyzvu žáky, aby se ke mně přidali a zazpívali uvedenou část.
Poté se naučíme sloku. Nácvik probíhá stejným způsobem jako u střední
části a závěru. Na začátku hodiny jsme trénovali kvarty a kvinty. Vidíte je tam
někde? Zazpívejte mi nejdříve kvintu a teď kvartu. Sloku poté spojíme s refrénem
a závěrem. Zpíváme za doprovodu violy, která svou barvou tónu příjemně doplňuje
píseň.
Viola nám však nedokáže zahrát harmonickou část písně, učitel si však
může připravit nějaký zajímavý doprovod. Ten může hrát až ve chvíli, kdy žáci
bez problémů zvládají text a melodii písně.
14
Obr. č. 12
14
POLÍVKA, B., BAIER, J., SVOBODOVÁ, M., OPEKAROVÁ. M. Písnička II, Zpěvník pro II. stupeň
základní školy. 2. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 223 s. ISBN 80-7360-294-6. s. 50.
33
1.2.9 Devátá praktická hodina
Devátá hodina bude věnována písni, jejíž znalost patří k základním vědomostem
a dovednost každého občana naší země. Seznámíme se tedy s písní – Kde domov můj.
Krátké rozezpívání: Za domama má má máma malou zahrádku
Usuš Kubo kupu hub (slouží k nácviku problémového místa
v české hymně)
Rozdání žlutých zpěvníků Já, písnička – na straně 172 (příp. 82) se nachází píseň
Kde domov můj. Každý žák dostane křížovku týkající se české hymny a za pomoci
zpěvníku ji vyplní. Nejrychlejší dostane jedničku za aktivitu.
Společná kontrola správných odpovědí, vysvětlení nejasných úkolů. Přes tajenku
(slepý houslista Mareš) navážeme rozhovor o české hymně – co o ní ví, kde zazněla
poprvé, co je to fidlovačka, kdo je autorem hudby a textu, kdo je slepý houslista
Mareš apod.
Nejdůležitější informace slouží jako zápis na tabuli
Deklamace textu písně – upozornění na problematická místa (délka not, pomlky,
text pod vázanými notami, koncovky, sextový skok – nácvik v rozezpívání).
Všechny uvedené melodické prvky, které by mohly činit žákům problém, zahraji
na housle, aby je slyšeli a lépe si je zapamatovali. Intervalový skok byl již
procvičen při rozezpívání, ale opakováním nic nezkazíme.
Po bezchybné deklamaci přejdeme ke zpěvu písně. I když je pro žáky píseň známá,
raději si ji po částech projdeme a zazpíváme. Žáci navíc uslyší jako doprovázející
nástroj housle, což pro ně nemusí být příliš běžné. Nejprve žákům zahraji
a zazpívám daný úsek, poté ho po mně zopakují. Úseky postupně spojujeme, až se
dostaneme ke zpěvu celé písně. Pozor na vyslovování koncovek, dodržování délek
not, pomlku na první době apod. Píseň zazpíváme alespoň dvakrát. Jestliže se mezi
žáky vykytuje někdo, kdo hraje na klavír, můžeme ho do interpretace písně také
zapojit. Housle a klavír tak vytvoří příjemný hudební doprovod. Jestliže budou žáci
bez problémů zvládat text i melodii písně, můžeme přidat také některé Orffovy
nástroje (triangl, činelky atd.)
34
15
Obr. č. 13
1.2.10 Desátá praktická hodina
Hudebním nástrojem, který bude hlavním doprovodným v desáté hodině, je kytara.
Žáky seznámíme s umělou písní Jaromíra Nohavici- Když mě brali za vojáka.
Opět se jedná o píseň umělou, tudíž by učitel, hrající na kytaru neměl mít s jejím
nácvikem problém. V písni se však vyskytují těžká místa, která budou potřeba důkladně
procvičit.
Na začátku hodiny se seznámíme s autorem písně, s Jaromírem Nohavicou.
Na zmíněného autora měli dva žáci vypracovat referát. Po představení referátu doplním
potřebné informace a můžeme přejít k rozezpívání a následnému nácviku písně.
15
Já, písnička 2. díl. Zpěvník pro žáky základních škol: pro 5. – 9. třídu. 1. vyd. Cheb: Music Cheb, 1993.
170 s. ISMN neuvedeno. s. 81.
35
16
Obr. č. 14
Při rozezpívání volíme náročnější cvičení, ve kterých se objevují větší intervalové
skoky. Tím si usnadníme práci při nácviku písně. Všechny tóny a hudební motivy hrajeme
zároveň také na kytaru.
Po pečlivém rozezpívání přejdeme k samotnému nácviku písně. Jak jsem již zmínila,
v písničce jsou těžší intervalové postupy, proto bych zvolila metodu imitační.
Nejprve však celá třída vytleská rytmus (popř. další možností je využití na Orffových
nástrojů – podle možností vybavení školy).
Pokud by měli žáci s rytmem problém, procvičili bychom jej na jednotlivých
nastříhaných papírcích, na kterých jsou nachystány různé části písně. Žáci by také mohli
16
Já, písnička 2. díl. Zpěvník pro žáky základních škol: pro 5. – 9. třídu. 1. vyd. Cheb: Music Cheb, 1993.
170 s. ISMN neuvedeno. s. 83.
36
být rozděleni do skupinek. Jedna skupinka by vyťukávala pouze čtvrťové noty, druhá jen
noty osminové apod.
Jakmile žáci zvládají rytmus, přejdeme pouze na melodickou linku. Píseň se budeme
učit po částech. Nejprve dětem zazpívám a zahraju jednu část. Zpívám zatím na určenou
slabiku. Text písně přidáme až ve chvíli, kdy bude zvládnuta melodie. Žáci po mně
opakují. Tímto způsobem projdeme celou píseň. V náročnějších místech opakujeme prvek
víckrát. Abychom si melodii písně lépe zapamatovali, zapojím více samotné žáky.
Vyvolaný žák zazpívá na zvolenou slabiku např. 2-3 takty, ostatní melodii zopakují.
Takto bychom pokračovali do konce písničky. (Žák si může ukazovat rukou, zdali melodie
stoupá, klesá…) Jako opora bude žákovy sloužit doprovod na kytaru, který však bude
v pianu, aby vynikla melodie písně.
V další fázi přejdeme k rytmicko-melodickému nácviku – prozatím jen na určenou
slabiku. Jestliže žáci vše bez problému zvládnou, můžeme přejít k textu písně. Ten si
společně projdeme, objasníme si slova, kterým by žáci nerozuměli, a můžeme ho propojit
s melodií. Na závěr si zazpíváme celou píseň za doprovodu kytary. Do této písně by bylo
vhodné zapojit i boomwhackers. Žáci hrají noty podle akordových značek.
1.2.11 Netradiční hodina
Na závěr této kapitoly bych ráda zmínila jednu netradiční hodinu. Tato hodina je
zcela vhodná pro učitele neklavíristu, avšak musí ovládat (alespoň částečně) jiný hudební
nástroj. Tím je flétna. Ve své praxi jsem se totiž setkala s hodinou hudební výuky, jejíž
součástí byla i hra na flétnu. Jednalo se o tercii a kvartu na gymnáziu. Hodina byla
postavena pouze na nácviku hry na flétnu. Probíhalo zkoušení, nácvik jednotlivých tónů
a krátkých cvičení, ale také nácvik složitějších skladeb. Při zkoušení a hře jednotlivých
cvičení se od učitele nevyžadovaly žádné klavírní dovednosti. A v podstatě ani dovednosti
ve hře na flétnu. Bylo důležité, aby učitel znal noty a jejich vlastnosti. Ovšem při hře
složitější skladby měl výhodu učitel, který hraje i na jiný hudební nástroj, než je klavír.
Paní učitelka byla velmi nápaditá a multi-instrumentální, a tak využila hudebních
dovedností žáků a sestavila malý orchestr. V hudebním obsazení se objevil klavír, housle,
kytara a mnoho fléten. Nevěřila bych, že budou žáci ve věku 14 let tak ochotně hrát
na flétnu. Výsledek byl ohromující.
I v mé poslední zmínce jde vidět, že učitel nemusí být klavírista a přesto dokáže
žákům předat mnoho cenných a potřebných zkušeností, a také je dokáže zaujmout
a nadchnout pro práci.
37
2. Hudební nástroje
Hudebními nástroji se rozumí předměty, které mají svou velikost, tvar a jsou
vyrobeny z různých materiálů. Těmi jsou dřevo, sklo, kost, hedvábí, kov, plast, zvířecí
kůže ve zpracované podobě a další. Hudební nástroje vydávají určité tóny, které mají svoji
výšky, délku, barvu a sílu. Aby mohly nástroje znít a vydávat tón, je potřeba vyvinout
mechanickou sílu. K tomu nám slouží např. ruce, nohy, paličky, trsátko, smyčec aj.
Hudební nástroje se dělí do čtyř hlavních skupin – nástroje samozvučné (idiofony),
blahozvučné (membranofony), strunné (chordofony) a dechové (aerofony). Každá z nich
obsahuje menší podskupiny nástrojů (podrobné dělení viz níže). Nejpřirozenějším
hudebním nástrojem pro člověka jsou jeho ruce a nohy. Na tyto „hudební nástroje“ umí
hrát každý z nás. Jedná se o čtyři základní projevy – tleskání, pleskání, dupání a luskání.
Dělení hudebních nástrojů:
I. NÁSTROJE SAMOZVUČNÉ
A. S vyladěným tónem (zvony, triangl, kastaněty aj.)
B. Se zvukem neurčité výšky (xylofon, tubafon)
II. NÁSTROJE BLANOZVUČNÉ
A. S vyladěným tónem (kotle – tympány)
B. Se zvukem neurčité výšky (bubny apod.)
III. NÁSTROJE STRUNNÉ
A. Smýkací
1. Smyčcové (housle, viola, violoncello, kontrabas aj.)
2. Kolové (niněra)
B. Drnkací
1. S hmatníkem (loutna, kytara, ukulele a další)
2. Bez hmatníku (harfa)
3. S klaviaturou (virginal, spinet)
C. Úderné
1. S klaviaturou (klavír, cembalo, pianino)
2. Paličkové (cimbál)
IV. NÁSTROJE DECHOVÉ
A. Ústní
1. Příčné (flétna)
2. Podélné (flétna)
38
B. Jazýčkové
1. S jednoduchým plátkem (klarinet, saxofon apod.)
2. S dvojitým plátkem (hoboj, anglický roh, fagot)
C. Nátrubkové
1. Přirozené (lesní roh, tubový roh – Wagnerova tuba)
2. Chromatické
Snižcové (pozoun)
Zákružkové
Pístové (trubka, tuba)
D. Vícehlasé
1. S klaviaturou (varhany, harmonium, měchová harmonika)
2. Prosté (dechová harmonika, Panova flétna)
2.1 Klavír
(italsky – pianoforte, německy – das Klavier, anglicky – piano, francouzsky – piano, rusky
– fortepiano)
Hlavním zástupcem strunných nástrojů úderných s klaviaturou je bezpochyby
klavír. Jedná se o nástroj, jenž je charakteristický nejen svým vzhledem, ale také zvukem.
Jedná se tedy o: „klávesový nástroj, u něhož jsou zdrojem tónů kovové struny rozechvívané
mechanickými údery dřevěných kladívek, krytých plstí nebo koží.“17
Klavír patří mezi
nejrozšířenější a nejpoužívanější hudební nástroje ve školách, na koncertních pódiích,
ale i v domácnostech.
Historie a stavba klavíru
Jako u většiny hudebních nástrojů, tak i u klavíru není jeho historie příliš přesná.
Neznáme ani přímé předchůdce tohoto nástroje. Proto se vědci a odborníci jen domnívají,
z čeho a kdy klavír vlastně vznikl.
Za úplně prvního předchůdce klavíru je považován monochord. Ten však svou
jednoduchostí nestačil rozvíjející se době. První monochord měl pouze jednu strunu
a pomocí posouvající se kobylky byla měněna výška tónu. Později vznikl i dvoustrunný
monochord, kterému se říkalo helikón. Způsob hry byl stejný. Nejdokonalejším
monochordem byl monochord čtyřstrunný, z něhož se ve 14. století vyvinul nový hudební
17
Modr,A. Hudební nástroje. 9. vyd. Praha: Editio Bärenreiter, 2002. 283 s. ISBN 80-86385-12-4. s. 70
39
nástroj – klavichord. Ten se od monochordu odlišoval především tím, že měl klávesy, které
byly opatřeny kovovými jazýčky, tzv. tangenty. Ty nahradily kobylku. Strun se dotýkaly
v různých místech a tím vyluzovali různé výšky tónů. Zemí původu klavichordu je dle
předpokladů a studií Anglie. Od 18. Století doznal i klavichord svého vylepšení. Každý tón
získal svou strunu. Vznikl tak klavichord „volný“. Svůj rozmach zažil i díky tomu, že byl
pokládán na dřevěné podstavce, které byly opatřeny nohami. Tím se usnadnila hra na tento
nástroj. Klavichord našel své uplatnění např. i u L. Van Beethovena, konkrétně v jeho
sonátě As dur Op 110.
Mezi lety 1500 – 1750 byl vynalezen kladívkový klavír. Avšak svého rozmachu
dosáhl až na počátku 19. Století. Mezi tím se z klavichordu vyvinulo mnoho dalších
nástrojů podobného typu. Například Klaviocembalo (též cembalo), spinet, virginal nebo
klavicytherium. Nás ovšem nejvíce zajímá již zmíněný kladívkový klavír. Zásadní
a důležitou změnou bylo vytvoření mechanických kladívek, které měly dřevěnou hlavici
potaženou koží. Kladívkový klavír nebo též fortepiano, později pouze piano rozšířil
především nástrojář Gottfried Silbermann, působící ve Freiburgu.
Klavír je opatřen složitou mechanikou. Dříve byly populární a využívané
mechaniky dvě – anglická a vídeňská. Klavír, jak ho známe dnes je však opatřen
mechanikou francouzskou neboli dvojitou opakovací. Jak funguje tato mechanika, popisuje
Antonín Modr následovně: „Poskytuje možnost opakovat co nejrychleji tentýž tón, aniž je
prst nucen klávesu opustit. Kladívko, které je při stisku klávesy jejím druhým koncem
vymrštěno vzhůru ke strunám, po úderu se opět odkloní, aby struny mohly znít, a zůstává
poblíž, pokud se prst z klávesy nezdvihne.“18
Součástí klavíru jsou také dva nebo tři pedály, které jsou pomocí drátů připojeny
k tlumiči nástroje. Pravý pedál využíváme tehdy, jestliže chceme tón prodloužit, nezávisle
na tom, jak dlouho klávesu držíme. Levý pedál naopak tóny tlumí a zkracuje. Třeti pedál
byl ke klavíru připojen v roce 1847. Použití tohoto podálu dosáhneme prodlevy daných
tónů. Prodleva je nezávislá na další hře. Abychom zmíněného efektu dosáhli, je nutné
zároveň použít pedál pravý.
Příbuzným nástrojem klavíru je tzv. pianino, které se liší především svým vzhledem
a velikostí. Zvukově je méně výrazný, avšak prostorově a finančně je mnohem dostupnější.
Klavír se notuje ve dvou klíčích – v klíči houslovém (G klíč) a v klíči basovém (C
klíč) Chromatický rozhas nástroj je udáván mezi tóny A – a4. Můžeme tedy vidět, že
18
Modr,A. Hudební nástroje. 9. vyd. Praha: Editio Bärenreiter, 2002. 283 s. ISBN 80-86385-12-4. s. 73
40
rozsah sedmi oktáv je obrovský, tudíž je možno klavír využít v mnoha směrech. Tím
jedním je také hudební výchova na základních školách.
2.2 Využití klavíru v hudební výchově
V následující podkapitole se již budeme klavíru věnovat spíše s praktického
hlediska. Zaměříme se na jednu z otázek mého dotazníku a podrobněji si rozebereme jeho
využití na základní škole. V závěru nebude chybět shrnutí v podobě výhod a nevýhod
využívání klavíru v hodinách hudební výchovy. Klavír patří, dle mého názoru,
k základnímu vybavení každé školy, na které je vyučována hudební výchova. Ať už se
jedná o školu mateřskou, základní střední odbornou, gymnázium či o školu vysokou.
V každém ze zmíněných školských zařízení má své důležité místo a nepostradatelnou
funkci. Níže se budeme podrobněji věnovat právě využití klavíru na základní škole. A to
jak na první stupni, tak především na stupni druhém. V mateřských školách se s klavírem
také setkáme. Pro zvládnutí písní s malými dětmi je to nástroj nejvhodnější. Učitel může
s dětmi neomezeně komunikovat a věnovat se jim, i když zrovna hraje na klavír.
Na středních odborných školách slouží klavír jak pro výuku studentů, tak jako metodická
pomůcky při přípravě na praxi. Na vysokých školách, konkrétně na katedrách hudební
výchovy, slouží klavír jako jeden z hlavních výukových předmětů. My se ale budeme
věnovat základní škole.
Využití na základní škole - 1. Stupeň
Možná si kladete otázku, proč se zabývám i prvním stupněm základní školy. Otázka
je to zcela správná. Vysvětlením je fakt, že mnoho učitelů hudební výchovy učí i v nižších
ročnících. Doplňují se jim úvazky, v lepším případě ředitel školy chce dopřát žákům
prvního stupně učitele přímo z oboru.
Na prvním stupni základní školy je hudební výchova brána jako předmět, při
kterém si děti spíše odpočinou, mohou relaxovat, „dobíjet baterky“ a rozvíjet své hudební
dovednosti. Co se týče získávání vědomostí, soustřeďuje se spíše na určování not,
rytmizaci a jiné praktické dovednosti, než na učení se dějin hudby. Učitel by měl dětem
hudební výchovu zpříjemnit a dosáhnout toho, aby byla pro děti přínosná, zábavná
a důležitá. Nejen učitel, ale i způsob vedení hodiny hraje v těchto směrech velkou roli.
Abychom mohli dosáhnout všech komponentů kvalitní hodiny, je třeba zapojit i klavír
nebo jiný hudební nástroj. Pro děti je důležité, aby byl jejich zpěv a jiné hudební činnosti
41
něčím vedeny. Klavír je proto výborným prvkem. Je využitelný ve všech složkách hudební
výchovy19
.
Při vokálních činnostech slouží klavír jako doprovodný nástroj. Zvláště u malých
dětí je potřeba doprovázet písně jak melodicky, tak harmonicky. K tomuto účelu je klavír
jedním z nejvhodnějších hudebních nástrojů. K vokálním činnostem řadíme i nácviky
písní. Děti potřebují slyšet základní melodii. Jednotlivé tóny, které se linou z klavíru, jsou
pro žáky vhodné, můžeme je transponovat do různých tónin, které dětem vyhovují apod.
Klavír nám umožňuje velmi pestré možnosti jeho využití při vokálních činnostech.
I v instrumentálních činnostech můžeme využít služeb klavíru. Opět nám poslouží
jako doprovodný nebo i hlavní nástroj. Mnoho dětí dnes hraje na flétnu, housle či jiné
nástroje a mnohdy se rády předvedou nejen před svými spolužáky, ale také před rodiči.
K tomu slouží různé vánoční besídky, oslavy Dne matek atd. Učitelé proto s dětmi
nacvičují různá vystoupení. Aby dětem pomohli a tzv. kryly záda, využívají často
doprovodu klavíru. Celkový projev je poté mnohem ucelenější a působí velkolepěji. Děti
i rodiče poté mají pocit, že jsou na velkém koncertě a že něco dokázali. Především pro děti
je tato zkušenost a skutečnost velkou motivací pro další hudební činnosti.
Klavír najde své využití i při poslechových činnostech. Jestliže je učitel zdatný
klavírista, může dětem zahrát i náročnější skladby. U žáků prvního stupně však spíše hrají
písně jednodušší. Poslechovou činnost může učitel rozvíjet například pomocí hudebních
hádanek, které bude hrát na klavír. Děti poslouchají a zároveň hádají, o jakou písničku se
jedná. Pokud by chtěl učitel dětem zprostředkovat zvuk pomocí CD, mlže také zvolit
nahrávky určené pro klavír, nebo hrané přímo na tento nástroj. Při poslechových
činnostech si děti zapamatují zvuk klavíru. Ten se pak pro ně stane lehce rozpoznatelný.
Jako doprovodný hudební nástroj slouží klavír také u hudebně-pohybových
činností. V těchto aktivitách je učiteli hojně využíván. Díky své rozmanitosti v dynamice,
rytmu, tempu, barvě tónů apod., je vhodný k doprovodu hudebních her, k tanečkům
a k dalším pohybovým aktivitám spojených s HV.
Shrneme-li si všechny uvedené fakta o využití klavíru, dojdeme k závěru, že
na prvním stupni základní školy je klavír nepostradatelný hudebním nástrojem. Může být
využit ve všech hudebních disciplínách a rozvíjí tak u dětí jejich hudební představivost
a hudební dovednosti.
19
Složky hudební výchovy – vokální, instrumentální, poslechová a hudebně-pohybová
42
Využití na základní škole - 2. stupeň
Na druhém stupni základní školy plní klavír také velmi významnou funkci, avšak
už není jeho přítomnost tak striktně vyžadována. Žáci jsou v hudebních činnostech
vyzrálejší, proto mnoho činností a aktivit zvládnout i s jiným doprovodným nástrojem.
Pokud je klavír v hodinách plně využíván, bývá zařazen opět do všech složek hudební
výchovy. Ve svém dotazníku jsem také položila dotazovaným učitelům otázku, zda i jako
neklavíristé ve svých hodinách klavír využívají a jaký k tomu mají důvod. Z uvedených
odpovědí sestavím přehled činností, při kterých respondenti klavír v hodinách využívají.
V dotazníku se nejčastěji vyskytl jeden typ odpovědi. Každý ho formuloval trošku
jinak, ale v podstatě je odpověď. Proto uvádím jeden příklad, který nejčastější odpověď
vystihuje: Ano, klavír v hodinách využívám. Žáci slyší melodii i doprovod, zpěv
s doprovodem klavíru působí plněji a dá se za něj schovat spoustu nedostatků, při hře
na klavír lze bez problémů i zpívat. V této odpovědi se našlo celkem 9 respondentů, což je
převážná většina z dotazovaných.
Z uvedené odpovědi je zřejmé, že učitelé klavír využívají především při vokálních
činnostech. Na druhém stupni základní školy je vokální činnost asi nejrozšířenější
a nejpoužívanější složkou hudební výchovy. Proto není divu, že odpověď byla tak často
uváděna. Dalším typ odpovědi, který můžeme v dotazníku nalézt je ten, že klavír učitelům
slouží jako melodický, harmonický a rytmický pomocník. Pokud by měli žáci zpívat pouze
za doprovodu jejich hlavního nástroje, byla by činnost nudná a nevýrazná. Jedním
z posledních důvodů, proč učitelé klavír využívají, byl uveden ten, že jejich hlavní hudební
nástroj je v hodinách velmi nepraktický. Tato odpověď by se dala sloučit s těmi
předchozími, avšak respondent ji uvedl pouze stručně a považovala jsem za vhodné zmínit
i slovo nepraktičnost. Velmi nevšední, ale ne zcela překvapivou, se stala odpověď, kdy
respondent uvedl, že klavír téměř nepoužívá a považuje se za neklavíristu. Jelikož se jedná
o učitele, jehož hlavním nástrojem je kytara, je možné brát jeho odpověď jako
plnohodnotnou. V podkapitole 5. 2 se blíže seznámíme s využitím právě kytary.
V dotazníku se nikdo z učitelů nevyjádřil k tomu, zda klavír využívá
k instrumentálním, hudebně-pohybovým či poslechovým činnostem. Tento fakt si dovedu
vysvětlit tím, že hudební výchova je v dnešní době stále brána jako okrajový předmět.
Málo učitelů se snaží hodiny zpestřit a rozvíjet všechny složky hudební výchovy. A jestliže
už učitelé snahu projeví, nejsou příliš podporování svými nadřízenými.
I když se dotazovaní učitelé o zbylých složkách HV nezmínili, jejich význam
a potřebnost si přesto uvedeme.
43
Instrumentální složka hudební výchovy by měla být na druhém stupni ZŠ rozvíjena
minimálně na takové úrovni, jako na prvním stupni. Žáci mohou využít svých hudebních
nástrojů, mohou hrát na Orffovy nástroje nebo se můžou zapojit tím, že si nástroj vyrobí.
Poté pod vedením učitele vznikne malý školní orchestr, který se stane reprezentativním
prvkem školy. Tím se zase úroveň hudební výchovy pozvedne. Klavír se tedy stane
součástí orchestru a plní buď funkci hlavního nástroje, nebo nástroje doprovodného.
Hudebně-pohybové činnosti jsou na základní škole velmi ožehavým tématem. Žáci
se neradi projevují před spolužáky, neradi tancují a až na výjimky je hudební výchova
nezajímá. Tento postoj se i v dnešní době objevuje na mnoha školách. Jsou mezi nimi
samozřejmě i výjimky, ale pořád je jich málo. Pokud už se učiteli podaří zařadit hudebně-
pohybovou aktivitu, klavír je velice vhodným nástrojem pro doprovod pohybu. Tak jak
jsem se již zmínila u využití na prvním stupni, učitel dokáže hrát dynamicky, rytmicky,
dokáže modulovat písničky do jiných tónin, znázorňovat pomocí klavíru například zvuky
zvířat, které mají žáci pohybem ztvárnit. To znamená, že opět je klavír velmi vhodným
a nepostradatelným nástrojem.
Při poslechových činnostech je využití klavíru mnohem náročnější. Učitel by musel
být opravdu vynikající klavírista, aby mohl zahrát skladby určené k této činnosti.
Poslechové činnosti na druhém stupni ZŠ jsou náročnější a mnohem rozmanitější, než
na stupni nižším. Opět však učitel může vyhledat nahrávky, na nichž bude skladba hrána
právě na klavír. Avšak žáci už by v těchto vyšších ročnících měli znát i jiné hudební
nástroje a rozlišovat jejich barvu zvuku.
Výhody a nevýhody klavíru
Shrneme-li si všechny uvedené činnosti, při kterých lze klavír využít jak na prvním,
tak na druhém stupni základní školy, zjistíme, že i klavír má své výhody a nevýhody.
V závěru této kapitoly si tedy určíme, co by mohlo být výhodou a co naopak nevýhodou.
Výhody:
Způsob hry – melodie i harmonie,
výrazný a důležitý doprovodný nástroj při vokální, instrumentální, hudebně-
pohybové i poslechové činnosti v hudební výchově (Při poslechových činnostech
pouze na 1. stupni ZŠ),
využití neverbální komunikace – učitel může použít mimiku, gestikulaci (problém
je u očního kontaktu viz nevýhody)
44
dynamika,
barva tónů,
rytmus,
rozsah tónů,
možnost modulace do jiných tónin.
Výhody klavíru jsou na první pohled značné a velké. Avšak musíme se i na tento nástroj
dívat z reálného pohledu a určit si i jeho nevýhody.
Nevýhody:
Poslechové činnosti na druhém stupni ZŠ,
výrazný zvuk – jestliže učitel nehraje v pianu20
, může být zpěv žáků nevýrazný.
Jejich zpěv se v silném zvuku klavíru ztrácí a nevyniká. Žáci se proto ani moc
nesnaží.
Velikost klavíru – nelze s ním manipulovat a přemisťovat jej (např. při koncertech,
při akcích, které se konají na chodbách škol apod.),
umístění klavíru – často se stává, že je otočen ke zdi a učitel tak nemá přímý oční
kontakt se žáky,
finanční stránka – všechny školy si nemohou dovolit zakoupit klavír, proto jej
nahrazují menšími elektrickými klávesami.
Nevýhody klavíru jsou tedy spíše charakteru praktického využití a materiálního
zabezpečení. S obsahem vyučovacích hodin souvisí pouze první a druhá odrážka. Obě dvě
nevýhody jsou však řešitelné.
20
Piano – hudební pojem, který se užívá v dynamické terminologii. Piano = slabě, značka p.
45
3. Zastupující hudební nástroje a jejich využití v hodinách
hudební výchovy
Zastupujícím hudebními nástroji jsou v mé práci myšleny ty nástroje, které se
objevily jako odpovědi v dotazníku. Jedná se o nástroje, které, ač neplnohodnotně,
dokážou zastoupit a nahradit klavír. V otázce, jež se týkala zastoupení klavíru, se ve všech
případech objevila odpověď typu: Můj hlavní hudební nástroj nedokáže zcela zastoupit
klavír. Využívám ho jen při některých činnostech. Všichni respondenti se však shodli
na tom, že svůj nástroj v hodinách alespoň částečně využívají.
Mezi zastupující nástroje v mé práci tedy patří: housle, kytara, flétna, viola,
violoncello, akordeon, lesní roh a cimbál.
Pro naše potřeby je důležité znát především tónový rozsah nástrojů, který je
u každého nástroje uveden.
Housle
(německy - die Violine, rusky – skripka, anglicky – violin, italsky – violino)
Housle patří do skupiny hudebních nástrojů, které jsou jedny z nejdokonalejších.
Jejich využití je především v orchestrech nebo smyčcových kvartetech. Jedná se tedy
o nástroj strunné smyčcový.
V dotazníku se housle umístily na prvním místě v počtu respondentů, kteří
na housle hrají.
Housle se skládají z 5 resp. 6 částí – trup, krk, kobylka, struník, struny a smyčec.
Pro nás je důležité vědět, že housle mají 4 struny. Každá struna má svou výšku tónu, podle
něhož jsou naladěny. Jedná se o struny g, d1, a
1, e
2. Tónový rozsah houslí je velký, od tónu
g až po tón A4. Abychom mohli hrát na housle, potřebujeme také smyčec. Ten je
nezbytnou součástí všech strunných smyčcových nástrojů.
Kytara
(německy – die Gitarre, italsky – citara, anglicky – citar, francouzsky – guitare, rusky –
gitara)
Jedním ze zástupců strunných nástrojů drnkacích s hmatníkem je kytara. Kytara
patří k nástrojům, které se v dnešní době hojně využívají. Druhy kytar umožňují její využití
jak v hudbě klasické, tak v hudbě populární (rock, pop, country atd.). Především populární
hudba je kytaře nakloněna.
46
Kytara se skládá ze tří hlavních částí – hlava, krk a korpus (trup). Všechny části
jsou propojeny strunami. Jednotlivé struny kytary jsou laděny následovně od nejvyšší
po nejnižší – e1, h, g, d, A, E. Pro lepší zapamatování názvů strun existuje jednoduchá
mnemotechnická pomůcka – Emil hodil granát do atomové elektrárny. K notaci se u kytary
používá houslový klíč, avšak o oktávu vyšší než znějící zvuk. Celkový tónový rozsah
kytary se pohybuje od tónu E po tón H2.
Flétna
(německy – die Flöte, italsky – flauto, anglicky – flute, francouzsky – flúte, rusky – balšaja
flejta)
Flétna, která je zařazena do skupiny dechových nástrojů dřevěných, bývá hojně
využívána v mateřských a základních školách, jako hudební nástroj, který podporuje
dýchací ústrojí. Zároveň patří k nástrojům, na který se děti naučí nejsnáze hrát. Proto bývá
často zařazen i do výuky.
Flétna se skládá ze tří částí – hlavice, korpus (tělo) a nožka. Flétna je opatřena
několika otvory (dírkami), které hráč postupně prsty zakrývá a pouští. Tím vyvozuje
potřebné tóny. Rozsah klasické zobcové flétny náleží tónům C1 – A
2.
Viola
(německy – die Bratche, italsky – viola, francouzsky – alto, rusky – alt, skripičny, anglicky
– viol, alto)
Viola patří k dalším nástrojům, které řadíme do skupin strunných smyčcových.
Svou stavbou je velmi blízká houslím. Její struny tedy zní v tónech c, g, d1, a
1.
Violu její výrobci naladili v klíči altovém – C klíči. Její vyšší polohy mohou být
také v klíči houslovém – G klíči. Celkový rozsah violy je široký. Od tónu c až po tón A3.
Viola je nepostradatelným nástrojem v seskupeních, jako jsou smyčcové kvartety,
či symfonické orchestry. Zastupuje střední altové hlasy. Vyplňuje místo mezi houslemi
a violoncellem.
Akordeon
(německy – das Zeihharmonika, italsky – fisarmonica, anglicky – accordion, francouzsky –
accordeón)
Akordeon, patřící do skupiny nástrojů dechových vícehlasých. Akordeon též známe
pod názvem tahací harmonika.
47
Tónový rozsah diskantu (melodie) pianové chromatické harmoniky se pohybuje
mezi tóny f a A3.
V dnešní době je akordeon oblíbeným nástrojem převážně v lidové hudbě
a folklóru. Jeho rozmanitá barva tónů umožňuje velké využití v mnoha oblastech hudby.
Lesní roh
(německy – das Waldhorn, italsky – corno, francouzsky – cor, anglicky – Frech horn,
rusky – valtorna)
Lesní roh patří k dechovým žesťovým nástrojům. Hráč dokáže na lesní roh zahrát
celkem 16 harmonických tónů v různých kombinacích. Lesní roh je laděn v několika
variantách. Jeho tónový rozsah je ve všech laděních stejný, a to jako řada od 1. do 12.
harmonického tónu a. Tón a tedy zněl následovně:
V ladění C vysokém v poloze notace,
v ladění B vysokém o celý tón níže,
v ladění A o malou tercii níže,
v ladění G o čistou kvartu níže,
v ladění F o čistou kvintu níže,
v ladění E o malou sextu níže,
v ladění Es o velkou sextu níže,
v ladění D o malou septimu níže,
v ladění C o čistou oktávu níže,
v ladění B o velkou nónu níže. 21
K notaci lesního rohu se využívá jak klíče houslového, tak i basového.
Lesní roh má své místo i v orchestru. Za dob Mozarta byl obsazován v počtu čtyř
hudebních nástrojů. Dnes je obsazení vyšší. Můžeme v orchestru najít i 6 – 8 kusů.
V orchestru tedy plní důležitou funkci například hrají sólové party, doplňují a podporují
hlubší nástroje, nebo harmonicky vyplňují střední polohy.
Cimbál
(německy – das Hackebrest, italsky – salterio tedesco, anglicky – dulcimer, francouzsky –
tympanon, rusky – cimbaly)
21
Modr,A. Hudební nástroje. 9. vyd. Praha: Editio Bärenreiter, 2002. 283 s. ISBN 80-86385-12-4. s. 131
48
Hudební nástroj, který se vyskytuje především ve folklórní hudbě. Cimbál je
přiřazován ke skupině nástrojů strunných úderných.
Ke hře na cimbál se dnes používají dřevěné paličky, jejichž konec je omotán vatou.
Paličky rozechvívají struny. Struny cimbálu jsou vedeny samostatně, ale také dvojnásobně,
trojnásobně, v některých případech i čtyřnásobně. K tlumení tónů se využívají pedály,
které jsou umístěny v úrovni nohou sedícího hráče. Rozsah cimbálu je chromatický a to
od tónu E po tón e3, tedy v rozsahu čtyř oktáv. Pro hru na cimbál jsou typické rozložené
akordy.
3.1 Využití nástrojů v hudební výchově
Jednou z otázek mého dotazníku bylo také využití hlavních nástrojů respondentů
v hodinách hudební výchovy. Každý z nástrojů najde v hodinách hudební výchovy své
místo. Některé jsou využívány více, některé méně. V podkapitolách podrobněji rozeberu
výhody a nevýhody jednotlivých nástrojů vůči klavíru. Jestliže chceme žáky s nástrojem
seznámit a dosáhnout toho, aby se jim nástroj zalíbil, je nutné znát nějaké zajímavosti,
autory, skladatele, písně, netradiční využití daného nástroje apod.
3.1.2 Housle, viola
Dva nástroje, které jsou si především svým vzhledem velmi blízké, avšak ve využití
v hudební výchově je mezi nimi velký rozdíl. Učitel hrající na housle a violu je
v komunikaci s žáky indisponován především v neverbální komunikaci22
. Jelikož hra
na nástroje vyžaduje použití obou rukou, je u učitele omezena kinezika23
. Co se týče
mluveného projevu, je také omezen, ale dá se alespoň částečně využít. Záleží na učiteli,
zda dokáže housle či violu opřít o rameno tak, aby se mu uvolnila brada a mohl při hře
využívat mluvení nebo zpívání. Zda učitelé zvládají hrát v hodinách HV na svůj hlavní
nástroj, se dozvíme v zápětí.
Housle
Housle se v dotazníku umístily na prvním místě co do počtu užívání odpovídajících
respondentů. Odpovědi oslovených učitelů se liší. Od té zcela pozitivní, přes napůl
22
Neverbální komunikace – řeč těla, sled mimoslovních projevů. Může být záměrná či nezáměrná. 23
Kinezika – gestikulace pomocí rukou
49
pozitivní až po zcela zápornou. Tyto odpovědi jsou důkazem toho, že každý učitel dokáže
svůj hudební nástroj využít jinak.
Nejprve se budu věnovat učiteli, který odpověděl kladně v otázce využití houslí
v hudební výchově. Využívá nástroj při nácviku písní, při učení intonace v nových
písničkách, dále při poslechových činnostech, kdy jsou obsahem hodiny smyčcové
nástroje. Odpovídající učitel si však hned v další otázce trochu protiřečí, jelikož uvádí, že
není schopen hrát současně melodii a harmonii u písní. Tudíž housle ani v jeho případě
nedokážou plnohodnotně zastoupit klavír.
Zbylí dva učitelé, kteří hrají na housle, odpověděli veskrze negativně na základní
otázku. Jeden z nich housle v hodinách příliš nevyužívá, jelikož není schopen zahrát
akordy (kvintakordy, septakordy), ani základní harmonii (tónika, dominanta,
subdominanta). Tyto hudební prvky jsou opravdu u houslí velmi obtížné, v podstatě až
nemožné. Avšak při výuce hudební výchovy jsou nepostradatelné.
Ve třetím případě se také setkáme s neplnohodnotným využitím houslí, ale učitel se
s námi podělil o zajímavou činnost, kterou s žáky v hodinách provozuje. Jedná se
o vokálně-instrumentální nebo jen instrumentální činnost, kde hraje více nástrojů. Ve třídě
tak musí být zdatní a šikovní kytaristé, klavíristé, zpěváci atd., kteří zvládají hru a učitel se
tak může klidně věnovat hře na housle. Jedná se o velmi kreativní a odvážnou učitelku či
učitele, jelikož musí mít se třídou dobrý vztah a vypracovanou spolupráci a kázeň.
Na druhou stranu bychom i z takového učitele měli vzít příklad a snažit se dosáhnout
podobné úrovně hodin hudební výchovy. Sám respondent také uvádí, že se skupinou dětí,
která by nebyla hudebně zdatná, by se taková činnost nedala provádět.
I přesto, že housle nedokážou nahradit v hudební výchově klavír, jsou
nepostradatelným nástrojem a žákům by se jejich kouzlo nemělo odepírat.
Viola
Viola zůstala mezi odpovídajícími učiteli osamocena. Avšak i jeden respondent
může být považován za úspěch, jelikož viola nepatří mezi zcela běžné hudební nástroje.
O to zajímavější můžou být odpovědi učitele, jež ji zmínil. U otázky týkající se
plnohodnotného využití v hodinách hudební výchovy se nedala čekat zcela pozitivní
odpověď. Dotazovaný učitel opravdu odpověděl záporně, ale hned v další otázce nás
seznámil s činnostmi, při kterých violu využívá. Jedná se o dvě situace: 1. Při probírání
smyčcových nástrojů; 2. Při nácviku chování na výchovném koncertu. Obě dvě situace
jsou zajímavé.
50
V prvním případě je zcela jasné, že bude viola zapojena do výuky. Žáci ji vnímají
třemi smysly – zrak, sluch a hmat. Tím dosáhnou nejlepšího učení a zapamatování si
hudebního nástroje.
Při druhé situaci je nutné vysvětlit, co je odpovědí myšleno. Učitel/ka hraje před
žáky na violu ve chvíli, kdy se chystají na návštěvu výchovného koncertu. Sama jim
nachystá malý koncert a s žáky si tak připomenou chování vhodné na takovou příležitost.
Tento nápad je velmi dobrý a myslím si, že i inspirativní pro ostatní učitele.
Viola má teda v hodinách hudební výchovy roli potřebnou, avšak ne
tu plnohodnotnou.
3.1.3 Kytara, akordeon a cimbál
Tři hudební nástroje, které spojuje způsob hry na nástroj. Učitel s nástrojem
většinou sedí otočený směrem k žákům. Tudíž je možný oční kontakt, využití mimiky
a především učitel může s žáky komunikovat potažmo i zpívat. Nevýhodou jsou však
zaměstnané učitelovi ruce. Není tomu však u jednoho z nástrojů (viz níže).
Kytara
Kytara patří k nástrojům, které jsou ve školách dostupné. Mezi mými respondenty
se sice našel pouze jediný, ale i přesto si myslím, že kytara je velmi vhodným nástrojem
do hodin hudební výchovy. Nevýhodou kytary může být fakt, že učitel ke hře používá obě
ruce, tudíž nemůže dirigovat a ukazovat žákům různá potřebná gesta. Výhodou je hra
melodie daných písní a skladeb. Pokud by učitel potřeboval zahrát jen některé tóny, kytara
by mu zcela jistě posloužila, Mnoho učitelů kytaristů však hraje raději spíše pomocí
akordů, než pomocí melodie.
Učitel, který ve svém dotazníku uvedl jako hlavní hudební nástroj právě kytaru, se
k jejímu využití vyjádřil následovně. Melodický doprovod, který žáci mnohdy velmi
potřebují, je ve většině případů nemožný. Dále uvádí, že na kytaru může hrát jen ve chvíli,
kdy děti zpívanou píseň znají a není potřeba ji po všech stránkách nacvičit. Pokud by učitel
neměl jinou možnost nástroje, měl by být tedy dobrým zpěvákem, aby dokázal žákům
potřebnou melodii písně zazpívat. V tuto chvíli je nasnadě otázka. Nejedná se tedy
o nekytaristu, když neumí zahrát melodii na svůj hudební nástroj. Jestliže se učitel o sobě
vyjadřuje jako o kytaristovi, měl by zvládnout zahrát vše, co mu jeho nástroj umožní.
A kytara zcela jistě patří k nástrojům, jež dokážou zahrát jak melodii, tak i harmonii.
51
I když má kytara svá zmíněná úskalí, já jako neklavírista ji používám, nedám na ni
dopustit a cítím se s ní před žáky velmi jistě. Kytara je i pro žáky známým nástrojem,
mnoho z nich na ni také hraje. Klidně bych hru na kytaru zařadila mezi předměty
na středních pedagogických školách, tak jako to bylo v případě mého studia.
Akordeon
Akordeon je hudebním nástrojem, který mě v dotazníku mile překvapil. Dokonce
dva respondenti ho uvedli jako svůj hlavní hudební nástroj. Jeden z učitelů odpověděl
na plnohodnotnost svého nástroje převážně kladně, druhý naprosto negativně.
Nepraktičnost akordeonu je jedním z důvodů, proč nemůže plnohodnotně zastoupit
klavír. Učitel při hře sedí, jelikož nástroj je těžký, jeho neverbální komunikace je tudíž
omezena pouze na oční kontakt, mimiku a částečný pohyb ruky. Dalším důvodem, který
uvedli respondenti jako nevhodný pro využití akordeonu v hudební výchově je ten, že se
jedná o čistě lidový hudební nástroj, tudíž doprovod populárních písní je poněkud zvláštní.
S tímto tvrzením musím souhlasit. Zkusme si představit, že s dětmi zpíváme píseň
ze zpěvníku Já písnička IV díl. (Obsahuje převážně populární písně od skupin Divokej
Bill, Kabát, Kryštof, Lucie atd., nebo od populárních zpěváků či písně z muzikálů). Málo
která píseň by se za doprovodu akordeonu dala zpívat.
Nesmíme ale zapomenout na činnosti, při kterých je akordeon využitelný a plní
důležitou funkci. Jestliže jsou témata hodin například dechové nástroje vícehlasé, folklór
a s ním spojené charakteristické nástroje apod., je přítomnost akordeonu v hodině určitě
pozitivním prvkem. Žáci si mohou na nástroj sáhnout, zkusit si na něj zahrát. Poznají, jak
vypadají rejstříky a také si nástroj lépe zapamatují. Je prokázáno, že co si žáci mohou
na vlastní kůži vyzkoušet, to si zapamatují mnohem déle, než to, co jen vidí na obrázku,
nebo o tom čtou v učebnici. Mnoho žáků si tahací harmoniku také spojuje s hudbou
dechovou, ke které mají v drtivé většině negativní vztah. Učitel jim však může ukázat, že
nástroj neslouží jen pro hudbu dechovou, ale že se dá využít i jinde.
Další výhodou akordeonu je i jeho přenosnost. Nejedná se sice o nástroj malý, ale
není problém jej přenést do jiné místnosti či na koncert apod. Ve srovnání s klavírem je to
určitě velká výhoda.
Cimbál
Cimbál je pro hodiny hudební výchova celkem vhodným nástrojem. Cimbalista je
schopen zahrát jednotlivé tóny, souzvuky tónů apod. Učitel může při hře se žáky
52
komunikovat. Otázkou však zůstává, kolik základních škol má k dispozici cimbál? Mezi
respondenty se objevili dva učitelé, jejichž hlavním hudebním nástrojem je právě cimbál.
Zajímavé je sledovat rozdílnost jejich odpovědí.
V prvním případě se jedná o pozitivní vztah mezi učitelem a jeho hudebním
nástrojem. V otázce, zda dokáže cimbál plně nahradit klavír, jsem se překvapivě dočetla
odpověď – ano. Jednalo se o jedinou kladnou odpověď mezi všemi dotazovanými.
Překvapivou se pro mne stala odpověď z hlediska náročnosti hry na cimbál. Ale pokud se
jedná o zkušeného cimbalistu, dokáže s žáky pracovat i za doprovodu svého hudebního
nástroje. Zmíněný učitel uvádí činnosti, při kterých cimbál plnohodnotně zastoupí právě
klavír. Jedná se o doprovod při zpěvu písní, při rozezpívání nebo je také schopen zahrát
hudební ukázky či další různá cvičení. Mnoho lidí si myslí, že při hře na cimbál je potřeba
obou rukou, ale jestliže si představíme učitele, který plnohodnotně cimbál využívá, je
jasné, že se lidé mýlí. Cimbalista může při hře na cimbál používat pouze jednu ruku
a druhou ruku využívat k dirigování, usměrňování žáků, ukazování nástupů, dynamiky
apod. I přesto, že učitel uvedl, že je cimbál plnohodnotným nástrojem ve vztahu ke klavíru,
používá ve svých hodinách i klavír.
V druhém případě odpověděl respondent tak, že cimbál nedokáže klavír plně
zastoupit. Jelikož hned v další otázce se můžeme dočíst, že učitel cimbál ve své praxi
nevyužívá, je jasné, že nemá příležitost zkusit si, zda by si vystačil pouze s tímto hudebním
nástrojem. Jak jsem se zmínila výše, ve školách je občas problém zajistit kvalitní klavír,
natož pak cimbál. První z odpovídajících respondentů má štěstí, že jeho škola cimbál
vlastní.
3.1.4 Flétna a lesní roh
Zastoupení u odpovídajících respondentů měla také flétna. Společně s lesním
rohem (viz níže) jde o nástroj, který je dle mého nejméně vhodný do výuky hudební
výchovy. Důvodem je způsob hry na nástroj. Oba dva nástroje patří k nástrojům dechový,
tudíž je potřeba ke hře použít rty Využití flétny a lesního rohu v hudební výchově je tak
značně nepraktické. Ve chvíli, kdy začne učitel hrát na jeden z nástrojů, stává se naprosto
bezbranným z hlediska hlasového projevu. Učitel nemůže využít mimiku ani gestikulaci.
Flétna
Pouze jeden z respondentů uvedl jako svůj hlavní nástroj flétnu. Já sama se mohu
k učitelce přidat, jelikož také považuji flétnu jako jeden ze svých hudebních nástrojů. Plně
53
se ztotožňuji s jejími odpověďmi, které uvedla v dotazníku. Flétna je důležitým hudebním
nástrojem spíše z pohledu dětí. Patří k nástrojům jednodušším svým stylem hry, proto se
mnoho dětí učí hrát právě na flétnu. Sama jsem se ve své praxi s tímto způsobem vedení
hodin hudební výchovy setkala.
Z pohledu učitele je flétna v hodinách HV nepoužitelná. Nelze na ni žáky
doprovázet,jelikož je hra jednotlivých tónů v tomto případě neefektivní. Dále má učitel
omezenou verbální i neverbální komunikaci s dětmi. Učitel hrající pouze na flétnu může
mít v hodinách HV na základní škole nemalý problém.
Pokud by učitel zařazoval flétnu do výuky, mohl by na ní demonstrovat správné
dýchání, což je součástí rozdýchávání. To je důležitým prvkem v hlasové výchově během
HV. Tuto možnost jiní učitelé nemají, pokud tedy na flétnu nebo jiný dechový nástroj
neumí hrát a nezařazují ho do hodin. Sama jsem tento způsob využití flétny zkusila
a osvědčil se mi.
Lesní roh
Lesní roh je velmi netypickým nástrojem, který se objevuje v hudební výchově.
V našem případě bych jeho postavení přirovnala k viole, o které se více zmiňuji
v podkapitole 5.1 Housle, viola. Lesní roh je stejně jako flétna nástrojem dechovým, tudíž
se ke hře na něj používají rty. Proto je opět verbální i neverbální komunikace na nízké
úrovni. Jediným prvkem kontaktu může být kontakt oční. Ten však nedokáže nahradit
mluvený projev nebo kineziku.
Na otázku týkající se činností, při kterých učitel lesní roh využívá, se nám dostalo
stejné odpovědi, jako u violy. Tím pádem shledáváme další stejný rys mezi těmito dvěma
nástroji. Paní učitelka odpověděla, že lesní roh používá při výchovných koncertech jako
demonstraci žesťových nástrojů.
Lesní roh je nástrojem neobvyklým v hodinách hudební výchovy, avšak každý
prvek netradičnosti se cení, a proto je zcela správné, že jej učitelé do svých hodin zapojují
a využívají ho ve výuce, i když ne v takovém rozsahu jako třeba klavír.
3.1.5 Orffovy nástroje, Boomwhackers
Posledními třemi otázkami v dotazníku jsem se dotkla netradičních, alternativních
hudebních nástrojů. Tyto nástroje slouží spíše jako oživení hodiny HV a dotvoření
jednotlivých složek hudební výchovy. Avšak jedná se o nástroje velmi efektní a v dnešní
54
době využívané. Mezi ně patří Boomwhackers a Orffovy nástroje. Jak se ale přesvědčíme
níže, nejen tyto nástroje se objevují jako alternativa v hodinách hudební výchovy.
Otázky, které se týkaly tématu alternativních nástrojů, byly sestaveny tak, abychom
se dozvěděli, zda je učitelé vůbec využívají, které konkrétní nástroje využívají, v jakém
časovém rozmezí a při jakých činnostech.
Orffovy nástroje
Deset z jedenácti respondentů odpovědělo, že Orffův instrumentář v hodinách
využívá. Nejčastěji jsou to nástroje rytmické. Jak uvádí respondenti – dřívka, bubínky,
drhlo, tamburínu, triangl nebo templ bloky. Učitelé se také zmínili o nástrojích
melodických – xylofony, zvonkohry nebo metalofony.
Intenzita využívání Orffových nástrojů je poměrně vysoká. Učitelé se ve většině
případů shodli na tom, že Orffovy nástroje využívají téměř každou hodinu, nebo se alespoň
snaží nástroje zakomponovat všech možných hodin. Ve dvou případech se v odpovědi
vyskytla i informace, že záleží na typu hodiny. V každé hodině není možné Orffův
instrumentář použít. To je zcela pochopitelné. U některých učitelů jde dle odpovědí
z dotazníku poznat, že je pro ně zařazení rytmických nebo melodických nástrojů problém.
Zmiňují se o náročnosti hodiny. Ta se samozřejmě zvyšuje, pokud se učitel snaží zapojit
i žáky a poskytne jim nástroje, které vydávají nějaký zvuk. Žáci jsou za každou takovou
možnost vděční. V tu chvíli záleží na učiteli, jak se s danou situací vypořádá. Pokud však
má s dětmi stanovena nějaká pravidla, nemělo by se mu stát, že pro něj bude hodina
chaotická a náročná.
Další otázka může být nápomocna každému učiteli, kterému se má práce dostane
do ruky. Respondenti napsali činnosti, při kterých Orffovy nástroje využívají. Tato otázka
je velmi inspirativní a přínosná nejen do mé pedagogické praxe. Nejčastěji se vyskytly
odpovědi, týkající se využití nástrojů k doprovodu písní, k procvičování rytmu nebo
k improvizaci. Dalšími velmi přínosnými nápady jsou: využití k pohybovým činnostem,
procvičování rytmického diktátu, k relaxaci, k odreagování, k aktivní činnosti všech dětí.
Dále pak učitelé využívají zmíněné nástroje k hudebním hrám, hříčkám či hádankám, nebo
také k improvizaci v pentatonice. Některé nápady jsou opravdu obohacující. Jsem ráda, že
v této otázce nebyli učitelé skoupí na slovo a podělili se o své nápady.
Jeden z dotazovaných učitelů odpověděl, že Orffovy nástroje nevyužívá, jsou
pro něj zastaralé, a proto se je sám/sama snaží nahradit jinými nástroji. Mezi ně řadí
nástroje etnické a perkusní. K využití alternativní nástrojů se připojili i další dva
55
respondenti, kteří ke zmiňovaným Orffovým nástrojům zařazují například djembe, kazoo,
bonga aj. Jeden z respondentů také uvedl, že si sám/ sama vyrábí hudební nástroje.
Využívá k tomu plastové kelímky, krabice a jiný spotřební materiál. Tímto faktem paní
učitelka dokazuje, že správný učitel má být kreativní.
Boomwhackers
Alternativní hudební nástroje boomwhackers takový ohlas u učitelů, vyplňujících
dotazník, neměly. Pouze jeden z nich uvedl, že se v hodině pokusil tento nástroj využít.
Možná by bylo dobré zamyslet se nad tím, proč jsou boomwhackers tak málo využívány.
Jestli se jedná jen o náhodu a skupina oslovených učitelů zrovna nemá možnost nástroje
využít, nebo je příčina jiná. Pravdou je, že finanční situace na školách není zrovna příznivá
a boomwhackers patří k nástrojům dražším.
Ať už byly odpovědi na otázky ohledně Boomwhackers a Orffa instrumentáře
jakékoliv, je jasné, že učitelé hudební výchovy se snaží alespoň částečně hodiny oživovat.
Tyto doprovodné hudební nástroje může využívat jak učitel klavírista, tak učitel
neklavírista.
Shrnutí
Závěrečnou otázkou dotazníku byly rady, typy a připomínky od respondentů.
Většina dotazovaných učitelů otázku nevyplnila, ale přesto se tři „odvážní“ našli a podělili
se o své názory.
Prvním spíše připomínkou byl smutný fakt, že na škole je požadovaný hudební
nástroj zkažený, tudíž je respondent nucen hrát pouze doma pro své vlastní účely. Myslím
si, že je to velká škoda. Každý hudební nástroj, se kterým se mají žáci možnost setkat,
a který není zcela běžný, je pro ně přínosem.
Z druhého odpovídajícího učitele mám rozporuplné pocity. První část odpovědi
beru jako malou pochvalu za zvolené téma, avšak druhá část kritizuje uvedené otázky
v dotazníku. Paradoxem k této odpovědi je fakt, že učitel měl jeden z nejlépe vyplněných
dotazníků.
Na závěr jsem si nechala respondenta, který velmi pěkně a odborně vystihl pojetí
hudební výchovy a zařazení klavíru do výuky. I když jsou všechny vyplněné dotazníky
přiloženy v Příloze práce, dovolím si část jeho odpověď zmínit i zde a tím shrnout tuto
kapitolu. Nemyslím si, že je klavír v hodinách HV důležitý. Žáci základní školy by měli
56
dostávat co nejširší spektrum podnětů k tomu, aby pochopili, jaká hudba může být, jaký
má vliv na naši osobnost a co všechno může způsobit.
V následující tabulce nabízím shrnutí výhod a nevýhod všech uvedených hudebních
nástrojů.
Nástroj Výhody Nevýhody
Housle
Dynamika
Melodie
Velikost nástroje
Doprovod při vokální a
hudebně-pohybové složce
Zpěv učitele
Zvuk nástroje
Zapojení žáků
Mimika, oční kontakt
Rytmus
Harmonie
Gestikulace
Některé druhy písní
Viola
Dynamika
Melodie
Velikost nástroje
Zvuk nástroje
Doprovod při vokální a
hudebně-pohybové složce
Zpěv učitele
Mimika, oční kontakt
Zapojení žáků
Rytmus
Harmonie
Gestikulace
Některé typy písní
Kytara
Dynamika
Rytmus
Harmonie
Melodie
Velikost nástroje
Doprovod při vokální a
hudebně-pohybové složce
Zpěv učitele
Mimika, oční kontakt
Gestikulace
Některé typy písní
57
Zvuk nástroje
Zapojení žáků
Akordeon
Dynamika
Rytmus
Harmonie
Melodie
Velikost nástroje
Doprovod při vokální a
hudebně-pohybové složce
Zpěv učitele
Mimika, oční kontakt
Zvuk nástroje
Zapojení žáků
Gestikulace
Některé druhy písní
Cimbál
Dynamika
Rytmus
Harmonie
Melodie
Doprovod při vokální a
hudebně-pohybové složce
Zpěv učitele
Mimika, oční kontakt
Zvuk nástroje
Zapojení žáků
Velikost nástroje
Gestikulace
Některé druhy písní
Flétna
Melodie
Zapojení žáků
Zvuk nástroje
Gestikulace, oční kontakt
Velikost nástroje
Harmonie
Rytmus
Dynamika
Doprovod při vokální a
hudebně-pohybové složce
Mimika
Zpěv učitele
Některé typy písní
Melodie Harmonie
58
Lesní roh
Zvuk nástroje
Zapojení žáků
Oční kontakt
Velikost nástroje
Rytmus
Dynamika
Doprovod při vokální a
hudebně-pohybové složce
Gestikulace, mimika
Zpěv učitele
Druhy písní
Orffovy
nástroje -
rytmické
Rytmus
Dynamika
Doprovod při vokální a
hudebně-pohybové složce
Zapojení žáků
Zvuk nástrojů
Mimika, oční kontakt
Zpěv učitele
Velikost nástrojů
Různé druhy písní
Melodie
Harmonie
Gestikulace
Orffovy
nástroje -
melodické
Melodie, Harmonie
Rytmus
Doprovod při vokální a
hudebně-pohybové složce
Zapojení žáků
Gestikulace, mimika, oční
kontakt
Zvuk nástrojů
Zpěv učitele
Velikosti nástrojů
Některé druhy písní
Dynamika
Boomwhackers
Melodie
Harmonie
Rytmus
Doprovod při vokální a
hudebně-pohybové složce
Dynamika
Gestikulace
Některé typy písní
59
Zapojení žáků
Mimika, oční kontakt
Zvuk nástroje
Zpěv učitele
Velikost nástroje
3.1.6 Náměty na činnosti
V úvodu podkapitoly 3.1 jste se mohli dočíst, že do jejího obsahu zařadím
i zajímavosti, interprety a také činnosti, při kterých lze nástroje využít. Cílem této
podkapitoly je dosáhnout zpestření hodin hudební výchovy a pomoc učiteli neklavíristovi.
Aby si žáci o nástroji zapamatovali co nejvíce informací, musí ho vnímat všemi
smysly. Konkrétně třemi (viz výše). Dalším důležitým metodickým prvkem je také to, že si
žáci na mnoho souvislostí a informací přijdou sami.
Nyní následuje přehled vybraných metodických aktivit, které by se daly zařadit
do výuky. Některé činnosti jsou velmi kreativní a vyžadují propojení s jinými předměty.
Jelikož se dnes ve školách vyučuje podle Rámcově vzdělávacího plánu, (RVP) potažmo
Školního vzdělávacího plánu (ŠVP), je využití mezipředmětových vztahů vyžadováno.
Brainstorming
Metoda, která je oblíbená nejen v hudební výchově. Bouře mozků, jak se ji
v češtině říká, přiměje žáky k spolupráci a zapojení se do hodiny. Výhodou je fakt, že žáci
mohou říct cokoliv, co je k danému tématu napadne. Nikdo jim nedává žádné bariéry
a kritéria. (Samozřejmě se musíme vyvarovat vulgarit apod.) Tato metoda je založena
na asociacích k danému tématu, slovu, obrázku atd. Pokud chce učitel žáky seznámit se
svým nástrojem, může brainstorming využít. Studenti vyřknou několik slov, která se
mohou dále rozebírat. Tím se učitel dostane i k dalšímu učivu či zopakuje vědomosti
a znalosti z minulých hodin.
Brainstorming sama ráda v hodinách využívám. Podporuji tak komunikaci, aktivitu
a získávání vědomostí u žáků.
60
Výroba vlastních hudebních nástrojů
Tato činnost vyžaduje propojení předmětů a to konkrétně hudební výchova
s výchovou výtvarnou, případně i dramatickou. Učitel neklavírista může využít i jiné
předměty aby žáky zapojil do výuky a nemusel sám hrát na nástroj.
Žáci jsou seznámeni s různými nástroji. Vědí, jak se na ně hraje, z čeho se skládají
atd. Jejich úkolem je, vyrobit si svůj vlastní nástroj. Inspirací jim právě může být nástroj
jejich učitele neklavíristy respektive i klavíristy. Mohou využít různých prvků z nástrojů.
K výrobě vlastních nástrojů jim poslouží výtvarný materiál, nebo také materiál běžné denní
potřeby (kelímky, krabice, látky, struny, drátky) a přírodniny (dřevo, proutí, lýko atd.).
Na vyrobené nástroje mohou hrát třeba dodekafonii24
.
I s uvedenou metodou jsem se v malé obměně setkala ve své praxi. Žáci však
využili Orffovy nástroje, klavír, kytaru, housle, flétnu a foukací harmoniku.
Uvedená metoda je náročnější na přípravu a organizaci. Pokud však máte ve třídě
zavedený správný systém a nastavenou kvalitní spolupráci, rozhodně bych se této aktivity
nebála.
Hudební hádanky
K následujícím hudebním hádankám je potřeba notového materiálu, který však není
nijak nedostupný. Každý učitel si jej může vyrobit sám. Stačí, aby znal noty a jejich názvy.
Z jednotlivých not si učitel vytvoří slovo. Pokud by potřeboval dosadit písmeno, které se
v názvech not neobjevuje, může ho mezi noty vsadit. Záleží na znalostech žáků, jak těžká
slova učitel zvolí.
Nejprve je potřeba hádanku rozluštit, poté ji může učitel, nebo i žáci zahrát
na různé melodické hudební nástroje. Tím se jim ukotví zvuk daného nástroje. Navíc
některé noty nejdou zahrát na všech nástrojích. Tím si také žáci zapamatují rozsah daného
nástroje. Ukázku hudební hádanky najdete na obrázku č. 25 a č. 26.
H –A – F H – A - D
Obr. Č. 25
24
Dodekafonie – hudební termín, jehož zakladatelem je A. Schönberg. Principem dodekafonie je rovnoprávnost všech 12 tónů v oktávě. Každý tón zní samostatně. Nepřekrývají se.
61
A – B – E – C – E – D – A
Obr. č. 26
Hudební pohádka
Aktivita, která je úzce propojena s dramatickou výchovou, která má však s hudební
výchovou mnoho společných prvků a složek. Pojetí pohádky může být dvě způsoby. Buď
si pohádku vymyslí sami žáci (mohou pracovat ve více skupinách) nebo jim pohádku určí
učitelka dramatické výchovy. Žáci si rozdělí role a zapojí do pohádky různé hudební
nástroje. Učitel neklavírista tudíž může opět využít svůj hlavní hudební nástroj. Žáci
mohou nástroj využít ve více směrech. Mohou na něj hrát, tak jak je určeno, nebo mohou
využít jiných částí nástroje a zvolit jiný způsob hry. Například u kytary existuje více
způsobů hry, to platí i u houslí a jiných nástrojů. Jestliže žáci nástroj nepoškodí, mohou
využít kterékoliv části nástroje a zkusit na něj hrát.
Témata hudebních pohádek se nejčastěji týkají zvířat, jelikož hudební nástroje lidé
často přirovnávají právě ke zvuku a hlasům zvířat. Učitel by měl stanovit kritéria, která
musí pohádka obsahovat např. rozsah.
Jestliže se celá aktivita vydaří, může na ní stavět celá škola. Žáci mohou
s pohádkou vystoupit mezi spolužáky, nebo i rodiči. Z použitých hudebních nástrojů
mohou žáci vytvořit hudební orchestr. I učitel neklavírist dokáže, že jeho hodiny hudební
výchovy jsou plnohodnotné a potřebné.
Křížovky, osmisměrky a doplňovačky
Oblíbenou činností všech žáků jsou různé křížovky, doplňovačky a osmisměrky.
Mohlo by se zdát, že se jedná o aktivitu, při které nelze použít hudební nástroje, zvukové
nahrávky či obrazový materiál. Pokud by byl učitel tvůrčí, tak si ke každé otázce
respektive odpovědi nachystá nějakou pomůcku, aby měli žáci lepší představivost.
Činnost je pro učitele náročnější z hlediska času na přípravu a chystání pomůcek,
avšak výsledek může být překvapivý. Pojmy, které budou v křížovkách obsaženy,
62
se mohou týkat různých termínů z hudební výchovy. Učitel může využít jmen hudebních
skladatelů, interpretů, pojmy patřící k dynamice, k hudebním nástrojům, k teorii apod.
Z vlastní zkušenosti slouží křížovky a doplňovačky jako výborný doplněk výuky
a žáci si mnoho informací zapamatují.
Pexeso
Aktivita, která je spojena i s pohybem. Učitel bude potřebovat kartičky, na kterých
bude mít napsány hudební nástroje, skladatele, interprety, využití v hudbě atd. Tuto činnost
můžeme hrát dvěma způsoby.
1. Z celé třídy se vyberou např. dva žáci, kteří budou hrát mezi sebou. Ostatní si
rozeberou kartičky (musí být sudý počet). Z žáků se tak stávají hrací kartičky. Dva
soutěžící začnou hrát klasickou hru pexeso. Postupně otáčí dvojice karet. Ve chvíli, kdy si
myslí, že mají kartičky, které k sobě patří, získají je. Pokud se však spletou, získávají
„trestné body“. Na konci hry je za každý trestný bod odečtena jedna uhodnutá dvojice. Aby
se situace ztížila, mohou se žáci mezi sebou promíchat. Tím je situace pro hráče obtížnější.
2. Druhá varianta je více aktivní pro všechny žáky. Opět si každý vylosuje jednu
kartičku. Každý si nechá jen tu svou kartičku, neukazuje ji žádnému z žáků. Učitel
odstartuje hru. Děti mají za úkol najít spolužáka, který má kartičku, jež se spojuje s jeho
kartou. Může se jednat o hudební nástroj a interpreta, skladatele, hudební dílo pro daný
nástroj atd. žáci mohou vydávat zvuky nebo se vyjadřovat pomocí pantomimi. Nesmí však
mezi sebou mluvit. Ve chvíli, kdy se všechny k sobě patřící karty najdou, utvoří skupinu
a počkají na své zbylé spolužáky.
Jakmile se všichni najdou, vzniknou nám pracovní skupiny k jednotlivým
nástrojům. Jak budou skupiny využity dál, závisí pouze na učiteli.
V tabulce přikládám návrh kartiček pro hru pexeso.
Hudební nástroj Interpret, skladatel Využití v hudbě Hudební dílo
Housle Pavel Šporcl
Jaroslav Svěcený
Symfonický
orchestr
Folklórní soubor
Čtvero ročních dob –
Antonio Vivaldi,
Skotská fantazie pro
housle a orchestr Es
dur, Op. 46 – Max
Bruch
Kytara Štěpán Rak, Sólová hra, První láska,
63
Michal Pavlíček Trampské písně Vzpomínka na Prahu
– Štěpán Rak
Viola Ladislav Černý
Jiří Jaroch
Smyčcové kvartety,
kvintety, dua
J. Ch. Bach - Koncert
c moll pro violu a
orchestr, B. Britten -
Lachrymae pro violu
a smyčce
Flétna Johann Joachim
Quantz,
Symfonický
orchestr,
duo
Claude Debussy:
Syrinx,
Camille Saint-Saëns:
Karneval zvířat, část
Ptáci
Cimbál Horymír Sušil,
Jaroslav Čech
Folklórní soubor,
Maďarská hudba
Koncert pro cimbál a
orchestr – Albert
Pek,
Akordeon Jana Bezpalcová,
Garth Hudson
Dechová hudba,
Folkór
Z hradu a podhradí –
Pavel Samiec
Casus Icari – Pavel
Samiec
Lesní roh Radek Baborák,
Josef Matějka
Dechové soubory Koncert pro lesní roh
a orchestr – R.
Strauss,
Kvartety pro lesní
roh, housle, violu
a violoncello, op. 18
- Jan Václav Stich-
Punto
Klavír Frédéric François
Chopin
Sólový nástroj,
Doprovodný nástroj
36 fug na vlastní i
cizí témata – Antonín
Rejcha,
Koncert D-dur pro
flétnu a orchestr –
Vilém Blodek
64
Následující aktivity jsou určené spíše na začátek školního roku, nebo pro učitele, který se
s třídou teprve seznamuje.
Můj hudební nástroj
U této aktivity máme několik variant, jak se seznámit s hudebním nástrojem nového
učitele neklavíristy.
Na začátku hodiny učitel žákům sdělí, jaký je jeho hlavní hudební nástroj. Studenti
poté mají za úkol přinést do další hodiny obrázek daného nástroje. Mohou jej
nakreslit, najít na internetu atd. Obrázek také zkusí dle svého mínění popsat.
V další hodině si jej společně s učitelem zkontrolují, srovnají a doplní potřebné
informace.
Učitel může žáky seznámit se svým nástrojem pomocí video ukázek z filmů,
videoklipů apod. Také mlže žákům pustit jen zvukovou nahrávku. Ta bude pro děti
náročnější, jelikož nástroj neuvidí. Většina škol je vybavena technikou, tudíž by
neměl nastat problém.
Další činnost je opět propojena s výtvarnou výchovou. Není potřeba žádných
speciálních pomůcek. Stačí, když si žáci přinesou staré noviny, časopisy a jiný
papírový materiál. Za pomoci zmíněného materiálu si vyrobí koláž. Mohou
pracovat ve skupinách – vzniknou velké koláže, které poslouží jako výzdoba třídy;
mohou pracovat jednotlivě – vzniknou malé koláže, které však mohou také
posloužit jako výzdoba místnosti pro hudební výchovu. Žáci si tak lépe zapamatují
tvar nástroje. Při práci mohou poslouchat z nahrávek zvuk nástroje. Samozřejmě
mohou vyrobit různé druhy nástrojů, například více druhů flétny, kytary, různé
velikosti houslí či klavíru. Celá aktivita je časově náročnější, ale při práci na koláži
mohou žáci sluchem vnímat melodie nebo slova učitele.
Jestliže chce učitel na začátku roku žáky také pohybově zaměstnat, může zvolit
následující aktivitu. Pro žáky si připraví několik indicií, které rozdělí do obálek
a očísluje. Žáci se rozdělí do skupin. Obálky s nápovědou jsou rozmístěny po třídě.
Žáci po jednom vyběhnou a získávají postupně indicie od jedné po např. 10.
Jakmile získají první nápovědu, zjistí, co je na ni napsáno či nakresleno, mohou
získat nápovědu další. Jakmile bude některá skupina vědět správnou odpověď,
napíše ji na papír společně s číslem indicie a počká na zbylé skupiny. Poté si
společně s učitelem všechny nápovědy projdou. Indicie jsou seřazeny od nejtěžší –
1, až po tu nejjednodušší – 10. Jako nápovědy mohou být použity jména skladatelů,
65
ukázky not, skladeb, obrázek nástroje, doba jeho vzniku, části nástroje, fotka
interpreta apod.
Všechny uvedené činnosti a aktivity může do výuky zapojit jak učitel klavírista, tak
i neklavírista. Snažila jsem se spíše poskytnout nápady pro učitele, kteří mají obavu
z toho, že by mohli kvůli absenci klavíru hodiny ochuzovat a měli strach, že žákům
nepředají tak kvalitní vědomosti a dovednosti.
66
4. Alternativní hudební nástroje
V úvodu této kapitoly je nutné si vysvětlit, co si představujeme pod pojmem
alternativní25
hudební nástroje. Mám na mysli nástroje, které mohou doplnit, částečně
nahradit, či zastoupit klasické hudební nástroje využívané ve výuce hudební výchovy.
Mezi takové nástroje řadíme např. Boomwhackers a Orffův instrumentář. V následujících
podkapitolách se budu zmíněným nástrojům a jejich autorům věnovat podrobněji.
4.1 Boomwhackers
Boomwhacekrs (Obr. č. 15) jsou perkusní26
ozvučené trubky. Jejich lehkost
a barevnost zaručuje dostupnost i pro děti. Tónová výška je rozlišena podle barev
a velikosti dané trubky. Každý tón má svou barvu a velikost. Na trubce je vždy napsán
i jeho název.
Tón Barva
C 1 Červená
D Oranžová
E Žlutá
F Světle zelená
G Tmavě zelená
A Fialová
H Růžová
C 2 Červená
Obr. č. 15
25
Alternativní – jiný, zástupný, náhradní 26
Perkusní – nárazový, úderný
67
Autorem boomwhackers je americký hudebník Craig Ramsell (viz níže).
Velkou výhodou boomwhackers je styl hry na tento hudební nástroj. Jelikož se řadí
mezi nástroje bicí, je jasné, že se na něj bude hrát úderem. A to úderem o cokoli. Čím je
povrch pevnější, tím jasnější a zvučnější tón se ozve.
Boomwhackers jsou dostupným hudebním nástrojem, i když jejich cena se může
zdát vysoká. Avšak musíme si uvědomit, jakými způsoby a k jakým činnostem se dají tyto
perkusní trubky využít. Prodejci nabízí mnoho kombinací, v jakých jsou boomwhackers
dostupné. Můžete si zakoupit celé sady, ale také jednotlivé trubky. Důležitou součástí je
také octavator – černá násada, která se připevní na konec trubky a tím sníží její zvuk
o oktávu.
Na oficiálních webových stránkách boomwhackers27
můžeme najít několik
notových materiálů, které nám svou rozmanitostí nabízí nesčetné množství inspirace
k výběru skladeb pro boowmhackers. Jedná se o notové zápisy pro malé děti nebo
začátečníky, ale i pro hráče zkušené a trénované. Zpěvníky jsou zaměřeny např. na vánoční
písně, hudbu klasickou, spirituály, nebo písně trampské. Součástí některých zpěvníků je
i CD s uvedenými písněmi.
Označování not, úderů nebo tónů je různý. Záleží na učiteli, či hráči, jaký způsob
mu vyhovuje.
Příklady značení:
Klasický notový zápis
Barevné noty zaznačené v notové osnově (barva noty odpovídá barvě
trubky)
Barevné čtverečky (barva čtverečku odpovídá barvě trubky)
Libovolné značení učitelů, hráčů (Příloha č. 2)
Distributorem boomwhakers a notové materiálu je např. společnost Whacky music.
Bommwhackers asi nikdy zcela nezastoupí doprovodné hudební nástroje jako je
klavír, či kytara. Avšak mohou být velkým pomocníkem při hodinách hudební výchovy.
Žáci se seznámí se skladbami pomocí netradiční techniky hry na nástroj. Já sama jsem se
s hrou na boomwhackers setkala. Žáci vždy odcházeli z hodin hudební výchovy pozitivně
naladěni a těšili se na další příležitost, kdy si budou moct na boomwhackers zahrát.
Mnoho video ukázek můžeme najít i na internetovém serveru www.youtube.com.
Jedná se o ukázky ze škol, seminářů, kurzů, kde žáci i široká veřejnost hrají
na boomwhackers a zkouší, co vše se dá s těmito trubkami zahrát. Velmi cenným
27
www.boomwhackers.com
68
a přínosným videem je návod, jak hrát, jak se orientovat v notách apod. K tomu slouží také
Chroma – notes – barevná pomůcka k označování not.28
Craig Ramsell poslcuhae ve videu
provází programem, ve kterém se dají noty na boomwhackers zapisovat
http://www.youtube.com/watch?v=pVDgn9TISdo29 Jedinou překážkou by mohla být
angličtina, která je jazykem autora videí.
4.1.2 Craig Ramsell
Americký hudebník, který je přezdíván jako „Boowhacker guy“ je vynálezce
ozvučených trubek, které se čím dál víc vyskytují na základních i středních školách jako
součást hudebního instrumentáře školy.
Craig Ramsell se hudbě věnoval už jako žák základní školy. Začínal hrát na lesní
roh, avšak postupem času na tento hudební nástroj zanevřel a zcela se od něj odloučil.
Příčinou byl přístup učitelů na střední škole, kdy Craiga nutili hrát v orchestru
při pochodech. Ramsell jejich příkaz odmítl a lesní roh navždy odložil. Své studium
na vysoké škole zaměřil jiným směrem a zpět k hudbě se dostal až ve chvíli, kdy se dostal
ke hře na kytaru. I když byla kytara jeho vášní, nestala se tím hlavním tématem
pro amerického hudebníka. V jeden okamžik objevil Craig Ramsell osudnou trubku
a krásu bicích nástrojů Od té chvíle se jim Ramsell plně věnoval a svou kytaru odložil
stranou. Stal se průkopníkem boomwhackers, které mu přinesly jak osobní, tak i finanční
přínos. Díky němu jsou hodiny hudební výchovy zajímavější a barevnější.
4.2 Orffův instrumentář
Soubor nástrojů, které slouží k rytmizaci a doprovodu písní. Své jméno získal podle
významného německého skladatele a pedagoga Carla Orffa. Orffův instrumentář je tvořen
dvěma skupinami hudebních nástrojů. První skupinou jsou nástroje rytmické. Druhá
skupina Orffova instrumentáře obsahuje nástroje melodické. Mezi rytmickými nástroji
nejčastěji najdeme dřevěné bloky, ozvučná dřívka (claves), drhlo, kastaněty, rolničky,
rourový bubínek, triangl, prstové činelky, tamburíny a další. Ke skupině melodických
nástrojů řadíme především zvonkohry, metalofony a xylofony, které jsou sestaveny jako
tzv. stavebnice z ozvučených kamenů. Tyto kameny lze z nástrojů odejmout a ponechat jen
ty, které k dané písni potřebujeme. Pro žáky je tak hra na melodické nástroje Orffova
instrumentáře jednodušší. Všechny zmíněné nástroje jsou zařazovány do výuky hudebné
28
www.boomwhackers.com 2929
Youtube(online). C2013, (cit 2013-0303). Dostupné z http://www.youtube.com/watch?v=pVDgn9TISdo
69
výchovy, avšak mnoho učitelů má pořád strach využít rytmické a melodické nástroje.
Důvodem jsou často obavy z přílišného hluku, ztráta soustředění na zpěv apod. Já osobně
si myslím, že tento přístup je chybný. Jestliže si učitel stanoví pravidla hry na Orffovy
nástroje, nemůžou zmíněné situace nastat. Důležitým prvkem hry na Orffovy nástroje je
způsob a styl hry.
Je nutné, aby sám učitel znal správné držení nástrojů a jejich použití. U rytmických
nástrojů se nejčastější chyby vyskytují u hracích hůlek, trianglu a tamburíny a dalších.
Pojem „Orffovy nástroje“ nezavedl sám autor. Když do světa proniklo jeho Musik für
Kinder, vyskytlo se právě ono zmíněné označení jeho doprovodných nástrojů. Pojem
Orffovy nástroje je hojně používán dodnes.
Ozvučná dřívka (claves)
o Jsou dvě perkusní dřívka oválného tvaru (Obr. č. 16), která vydávají zvuk
při úderu jednoho o druhé. Jejich délka se pohybuje v rozmezí 20 – 30 cm.
Jsou vyrobeny ze dřeva, proto jejich zvuk můžeme charakterizovat jako tzv.
ťukání.
o Držení dřívek - jednu hůlku držíme za její konec a provádíme úder
do druhé hůlky, kterou držíme ve druhé ruce. Dřívko obejmeme z jedné
strany čtyřmi prsty a z druhé strany palcem. Tak vytvoříme „žlábek“
miskového tvaru, ve kterém je dřívko pevně uchyceno.
o Ozvučená dřívka jsou nedílnou součástí každého Orffova instrumentáře. Pro
žáky jsou velmi dostupné a snadno ovladatelné. Musíme však dbát
na správný úchop.
Obr. č. 16
Triangl (Obr. č. 17)
o Perkusní hudební nástroj, který je nedílnou součástí každého Orffova
instrumentáře.
o Skládá se ze dvou částí – kovového rovnostranného trojúhelníku, který má
oblé vrcholy a v dolním levém rohu je rozdělen, kvůli lepšímu zvuku.
Druhou částí trianglu je kovová palička. Na trianglu je také umístěno
70
„ouško“ pro úchop. Jestliže triangl držíme správně za „ouško“, jeho zvuk je
čistý a znějící. Pokud bychom triangl drželi za některou z kovových stran,
zvuk by byl tlumený a neadekvátní.
o Zvuk trianglu je vyvozen úderem paličky o trojúhelníkovou konstrukci.
Ta se rozechvěje a vznikne zvonivý zvuk. Každá strana trianglu zní jinak,
avšak u žádné z nich nelze určit přesný tón.
Obr. č. 17
Tamburína
o Hudební nástroj patřící k perkusním nástrojům.
o Tamburína je tvořena kruhovým útvarem ze dřeva nebo z plastu, ve kterém
jsou umístěny malé činelky nebo rolničky. V místě úchopu je zúžená.
o U tamburíny rozlišujeme dva druhy – tamburína s blánou (obr. č. 19)
a tamburína bez blány (Obr. č. 18).
o Rozdíly: Tamburína s blánou vypadá po obvodu stejně jako ta bez blány,
avšak je vyplněna materiálem, který je uzpůsoben hře plstěnou paličkou,
nebo prsty. Dalším rozdílem je styl úchopu. Tamburína s blánou nemá
místo zúžení, ale má kulatý otvor pro palec ruky. Hlavním rozdílem pro
hudebníky je styl hry na nástroj. Tamburína bez blány – perkusní nástroj
držíme v ruce a třesavým pohybem z něj vyvozujeme zvuk. Můžeme také
využít druhou ruku, bok, nebo stehno, o které nástrojem boucháme.
Tamburína s blánou – ke hře využíváme plstěnou paličku s kulatou
hlavičkou, nebo konečky prstů ruky, kterou nedržíme tamburínu. Musíme
dávat pozor, abychom se rukou, kterou tamburínu držíme, nedotýkali blány.
Tím bychom zabránili požadovanému zvuku.
71
Obr. č. 18 Obr. č. 19
Prstové činelky
o Jsou párovým bicím nástrojem (Obr. č. 20). Podle názvu by se mohlo zdát,
že se na činelky bude hrát prsty, ale není tomu tak. Prsty slouží jen jako
mechanismus, pomocí kterého činelky ovládáme.
o Jelikož jsou vyrobeny z kovového materiálu, správným držením
a způsobem hry dosáhneme zvonivého zvuku.
o Ke hře využíváme ukazováčku nebo prostředníčku na obou rukách. Mezi
první a druhý článek prstu navlečeme poutka tak, aby činel visel
a nedotýkal se ruky. Pokud by se činelky dotýkaly rukou, byl by zvuk
tlumený. Činelky o sebe cinkáme jejich okraji seshora dolů.
o Prstové činelky patří k náročnějším rytmickým nástrojům z Orffova
instrumentáře, ale zvládneme-li správný způsob hry, dosáhneme krásného
zvonivého zvuku.
Obr. č. 20
Bubínek (Obr. č. 21)
o Perkusní hudební nástroj kruhového tvaru složený z dřevěného obvodu
a vyplněn ozvučnou blánou. Svým tvarem je velmi podobný tamburíně
72
(viz výše), avšak nenajdeme na něm činelky, či rolničky. Způsob hry
na bubínek je stejný jako u tamburíny.
o Bubínek patří k nejoblíbenějším a nejčastěji využívaným hudebním
nástrojům Orffova instrumentáře. Můžeme se setkat s bubínkem různých
velikostí a barev. Čím dál více se vyrábí bubínek z levnějších materiálů.
U těchto nástrojů však dochází k nekvalitnímu zvuku a častějšímu
opotřebení, či zničení.
Obr. č. 21
U melodických hudebních nástrojů můžeme určit přesný tón. Hra na tyto nástroje je pro
žáky inspirující a mohou si sami vyzkoušet kombinaci přesných tónů nebo mohou hrát
jednoduché doprovody pomocí kadencí (tónika, dominanta, subdominanta30
). Jak se
zmiňuji výše, může učitel žákům hru na melodické nástroje usnadnit tím, že vyjme
nepotřebné ozvučené kameny a ponechá jen ty, které k dané skladbě přísluší.
Zvonkohra
o Jednoduchý bicí melodický nástroj složený z barevných kovových kamenů
(Obr. č. 22). Ty jsou uchyceny na dřevěném podstavci a pomoci dřevěných
paliček je z nich vyvozen zvonivý zvuk určitého tónu.
o Jednoduchá zvonkohra má rozsah jedné oktávy. Kameny jsou odlišeny
barevně pro přehlednější a jednodušší hru na tento melodický nástroj
Orffova instrumentáře.
o Kameny zvonkohry jsou odnímatelné. Každý kámen má svůj přesný tón.
Jestliže chceme žákům hru na tento nástroj ulehčit, můžeme nepotřebné
30
Tónika (T) – základní akord stupnice postavený na prvním stupni dané stupnice. Na posluchače působí
tónika pozitivním, klidným dojmem. Jako jediná harmonická funkce nevyžaduje postup k funkci jiné.
Dominanta (D) – akord, který je ve stupnici postaven na jejím pátém stupni. Mezi dominantou a tónikou je
intervalová vzdálenost čisté kvinty. Po dominantně posluchač očekává jinou harmonickou funkci a to tóniku.
Dominanta je vždy durovým akordem a pokaždé obsahuje malou septimu.
Subdominanta (S) – jedná se o akord postavený na kvartě – na čtvrtém stupni stupnice. Společně s tónikou a
dominantou tvoří základní harmonické funkce.
73
kameny odejmout a zanechat jen kameny pro danou skladbu potřebné.
Ke hře na zvonkohru potřebujeme jednu nebo dvě dřevěné paličky s kulatou
hlavičkou. Lehkým, pružným úderem o kámen dostaneme čistý zvonivý
tón.
Obr. č. 22
Metalofon
o Hudební nástroj, který je svým materiálním složením velmi podobný
zvonkohře. Kameny jsou také vyrobeny z kovu31
, avšak mohou být
umístěny jak na dřevěném, tak i na kovovém podstavci. Ke hře jsou nutné
dřevěné paličky s kulatou hlavičkou.
o Na obrázku č. 23 vidíme metalofon chromatický, avšak existuje i metalofon
diatonický.
o Diatonický metalofon má velmi blízko ke zvonkohře. Rozdílná je barva
kamenů a rozsah tónů, který je větší. Např. C1 –
A2. Způsob hry, odnímání
kamenů i přesné určení jednotlivých tónů kamenů je stejná.
o Chromatický metalofon – barevností kamenů připomíná klávesy klavíru.
Chromatické uzpůsobení nám umožňuje využít více tónů při doprovodu
písní. A také lze zahrát mnoho písní jen pomocí chromatického metalofonu.
Všechny kameny jsou stejně jako u zvonkohry a metalofonu diatonického
odnímatelné. Ke hře se opět používají dřevěné paličky. Zručnější
a zkušenější hráči využívají obě paličky.
31
Z řečtiny → metal – kov; phóne - hlas
74
Obr. č. 23
Xylofon
o Xylofon32
je třetím melodickým hudebním nástrojem podobného stylu, jako
je zvonkohra a metalofon. Avšak základním rozdílem mezi těmito nástroji
je materiál, ze kterého se vyrábí. Kameny xylofonu se jako jediné vyrábí
ze dřeva.
o Xylofon se vyskytuje ve více velikostech. Na obrázku č. 24 vidíme xylofon
klasický a nejčastěji používaný. Hraje se na něj stejně jako u výše
uvedených melodických nástrojů dřevěnými paličkami.
o Větší xylofony mají vysoký podstavec, na kterém jsou umístěny rozměrově
větší dřevěné kameny. U takového xylofonu hráč většinou stojí. Rozdíl je
také v paličkách. Ty jsou na svém konci plstěné, nikoli dřevěné.
o Zvuk xylofonu není zvonivý, ale spíše tlumený, klidný a příjemný. I přesto,
že jsou kameny dřevěné, mají i ony svůj laděný tón.
o Rozsah xylofonu je větší než oktáva. Podobá se rozsahu diatonického
metalofonu.
Obr. č. 24
32
Z řečtiny → xylos – dřevo; phóne - hlas
75
4.2.1 Carl Orff
Německý hudební skladatel 20. století. Narodil se v v Mnichově roku 1895. Svůj
život prožil v rodném Německu. K hudbě byl veden již od raného dětství. Matka Carla
Orffa byla výbornou klavíristkou. I proto hrál na klavír, ale i na violoncello a varhany.
Inspiraci pro svá nejslavnější díla bral například u bratří Grimmů a jejich pohádek – Der
Mond (Měsíc) a Die Kluge (Chytračka). Nejznámějším dílem Carla Orffa je však vrcholné
dílo Carmina Burana. Ta byla napsána v nejtěžším období Orffova života – v době
nacismu33
. A proč byl nacismus pro Carla Orffa tak nepřístojný? Ve svém životě se Orff
nezabýval pouze skladatelskou činností.
Byl také výborným pedagogem. „Od roku 1924 se Carl Orff spolu s Gunild
Keetmann a Dorothee Günther snažil o novou koncepci hudebního vzdělávání dětí.
Rozvíjel zde svou myšlenku jednoty slova, hudby a tanečního projevu a hledal především
nové podněty pro výrazový tanec. Své pedagogické ideje, Schulwerk, uveřejnil
v pětisvazkové sbírce pod názvem Musik für Kinder (Hudba pro děti), přeložené do mnoha
jazyků.“34
A právě v době Hitlerovy vlády byla jeho koncepce napadána a zakazována.
Carl Orff se však nevzdal a dokázal si své dílo obhájit a zachovat. Po válce se snažil C.
Orff dostat do povědomí lidu a tak oslovil bavorský rozhlas. Ten v roce 1948 odvysílal
první díl Orffova pořadu pro děti a s dětmi.
V roce 1961 založil Carl Orff při salzburské univerzitě Mozarteum institut, který
měl za úkol šířit myšlenky Schulwerku. Od roku 1963 byl přejmenován na Orffův institut,
který je svou činností aktivní dodnes. Pojem schulwerk najdeme i u Paula
Hindemitha.35
Avšak plnohodnotného názvu a vysvětlení dostal až u Carla Orffa. V češtině
nemá Schulwerk svůj použitelný ekvivalent, proto je zachován jeho původní německý
název. Orff, ač byl výborným klavíristou, odmítal fakt, že písně budou doprovázeny pouze
na klavír. „Carl Orff rozvíjel především myšlenku jednoty jazyka, hudby, pohybu, zpěvu,
rozvíjení rytmického cítění hrou na nástroje a podpory přirozené lidské tvořivosti. Své
ideje prakticky realizoval v pětisvazkovém díle Schulwerk, které bylo přeloženo do mnoha
jazyků.“36
Hra na nástroj, řeč, ale i tanec a zpěv jsou společné prvky lidského projevu,
proto musí být propojovány a dle C. Orffa patří k sobě. Autor také upozorňuje na to, že
v každém věku jedince se rozvíjí hudební vzdělání, a proto je nutné a důležité aktivní
používání tance, hudby a řeči.
33
Nacismus – Nacionální socialismus 34
Carl Orff (online). C1996 - 2013, (cit 2013-0303). Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz/carl-orff.php 35
Paul Hindemith – německý skladatel, učitel, hudební teoretik, violista a dirigent. Žil v letech 1895 – 1963. 36
Česká Orffova společnost (online). c2008, (cit 2013-0303). Dostupné z: http://www.orff.cz/o-nas/
76
K těmto prvkům chtěl Orff, přidat i jednoduché rytmické nástroje. Pomoc našel
u svého přítele Curta Sachse. Ten mu doporučil především různé druhy bubnů, xylofonů
a zvonkoher. Orffův instrumentář, který je znám a používán i v dnešní době se však začal
vyrábět až v roce 1949. Impulsem pro něj byl již zmíněný hudební program pro děti
v bavorském rozhlase (viz výše) Obrovský zájem o nástroje donutil Carla Orffa
k myšlence, vyrábět pravidelně tyto rytmické nástroje. Oslovil proto Klause Beckera.
Výrobce hudebních nástrojů k této příležitosti založil Studio 49.
Ekonomická situace v Německu neumožňovala vyrábět Orffův instrumentář
v takovém množství, aby byl dostupný všem. Proto se C. Orff s K. Beckrem rozhodli, že
vyhlásí různé hudební soutěže. Výherce tak mohl získat právě nástroje Orffova
instrumentáře.
Orffova Musik für Kinder (Hudba pro děti) byla přeložena do mnoha Evropských,
ale i světových jazyků. V Anglii, Švédsku, Holandsku, Španělsku a dalších Evropských
zemích se děti vzdělávají podle Carla Orffa. Mezi světové jazyky, do kterých je Musik für
Kinder přeložena patří např. korejština, čínština nebo japonština. Velmi netradiční
překladem se stalo Braillovo písmo, ve kterém je Hudba pro děti také dostupná. Jelikož
doba jde dopředu, tak i v hudbě se skladatelé a autoři snaží přizpůsobit, a tak k Hudbě pro
děti přibylo několik dodatků s využitím prvků africké, velšské, řecké a brazilské hudby.
Carl Orff zemřel 29. 3. 1982 v Mnichově. Jeho náhrobek je „ozdoben“ nápisem
SUMMUS FINIS37
.
Podstatou Orffovy pedagogické činnosti v hudební oblasti je elementární hudba -
spojení hudby, pohybu a slova.
4.2.2 Česká Orffova společnost
„Česká Orffova společnost byla založena r. 1995 Pavlem Jurkovičem při České
hudební společnosti. Navazuje ve svém programu na živý odkaz hudebního pedagoga
a skladatele Carla Orffa (1895 až 1982), německého umělce světově proslaveného nejen
dílem Carmina Burana, ale pro nás neméně důležitou a na Komenského pedagogický
odkaz navazující humanistickou koncepcí tvořivé hudební pedagogiky, známou mezi
hudebníky jako Schulwerk a naplňující ideu – škola hrou.“38
Do roku 2006 byla Česká
Orffova společnost součástí České hudební společnosti.
37
Nejdůležitější, nejvyšší cíl 38
Česká Orffova společnost (online). c2008, (cit 2013-0303). Dostupné z: http://www.orff.cz/o-nas/
77
Společnost nabízí nejen svou ideu a koncepci, ale také mnoho kurzů, seminářů,
dílen a setkání lidí, kteří jsou naladěni na „stejnou notu“ a není jim vztah člověka a hudby
lhostejný.
Historické okénko
V roce 1995 by Carl Orff oslavil své 100. narozeniny. K této příležitosti byla
založená právě Česká Orffova společnost. Již ve druhé polovině 60. let
spolupracoval s carlem Orffem WIlhelm Keller, který se zasloužil o průnik
Orffvých myšlenek do Československa. Stalo se tak na konferenci ISME39
v Budapešti. Ve stejné době, kdy vznikala adaptace Orffova Schulwerku (viz níže),
šířili Vladimír Poš, Božena Viskupová a Pavel Jurkovič Orffovo poznání.
Ve zmíněné době ČOŠ neexistovala, ale Petr Jistel, Ladislav Daniel, Olga
Pavlovská a další, měli možnost lektorovat kurzy modernizace hudební výchovy při
Společnosti pro hudební výchovu. Lektorovali jak v Čechách, tak i na Slovensku.
ČOS nabízí mnoho činností – projekty, mezinárodní aktivity, publikační činnost
nebo archiv.
Projekty
o Česká Orffova společnost se mimo jiné podílí i na několika projektech.
Úspěšnými projekty je dětský orchestr „Hra je to“ a sbor rodičů „A je to“.
Tyto projekty probíhají v Praze při Základní škole v Letňanech. Na Moravě
je úspěšným projektem "Hrátky s hudbou - zpívání rodin", který probíhá
v Jeseníku.
o Jedním z projektů, který přesahuje hranice České republiky je Camael.
Evropský projekt, který se zabývá lidovou hudbou v tvorbě současných
hudebních skladatelů.
Mezinárodní aktivity
o Na mezinárodních činnostech ČOS má velkou zásluhu její dlouholetá
předsedkyně paní Jarmila Kotůlková. Jako jediná zástupkyně České
Orffovy školy v ISME, kde spolupracuje na vytváření sekce pro integraci
a rozvoj hudebně – pedagogických směrů.
o Díky nasazení pracovníků v celé společnosti se v roce 1996 konal
v Slavonicích kurz „Setkávání“, jehož patronem byla právě ČOS. Vznikla
tak tradiční událost, na které se setkávali příznivci a pokračovatelé Orff
Schulwerku. Každoročně se na kurzy „Setkávání“ sjíždí účastníci z mnoha
39
ISME – Mezinárodní společnost pro hudební výchovu
78
zemí celého světa – Polsko, Slovensko, Chorvatsko, Slovinsko, ale také
Finsko, Řecko, Francie, Jižní Afrika a mnoho dalších. Důvod, proč se lidé
ze zmíněných zemí setkávají, velmi hezky vysvětluje následná část textu,
kterou má ČOS uvedenou na svých webových stránkách: „Význam
mezinárodních setkávání tkví především v mezikulturním porozumění,
v motivaci k překonávání jazykových bariér, v širším vhledu
do problematiky výchovy, vzdělávání a tvořivých uměleckých aktivit
v evropském kontextu a ve spolupráci přes hranice politické
i ekonomické“.40
o ČOS má zcela jistě ve světě nepostradatelné místo, ale své místo má také
v České republice. Od roku 2008 začala spolupracovat s vysokými školami
po celé ČR. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci patří
mezi ně. Pravidelně na Katedru hudební výchovy přijíždí paní Amálka
Křepelková, Lenka Pospíšilová nebo Alena Tichá, aby studentům předaly
své poznatky, zkušenosti a vědomosti. Jednoho takového kurzu jsem se
účastnila a ze získaných dovedností a nápadů čerpám ve své praxi dodnes.
o Samozřejmě se Česká Orffova společnost snaží navázat styky i s vysokými
školami v zahraničí. Tato činnost se jí velmi daří. Důkazem toho jsou
workshopy a kurzy na školách v Postupimi, Helsinkách, Minnesotě, Lipsku,
Salzburku a dalších.
Publikační činnost
o V této činnosti se ČOS snaží především o obnovení vydávání České
Orffovy školy. První tři díly si dnes pořídíte maximálně v dobré knihovně,
nebo u pedagogů, kteří si je pečlivě střeží. Nakladatelství Supraphon je
přestalo vydávat před necelými 40 lety. Co se týče čtvrtého dílu České
Orffovy školy, tak ten převzalo nakladatelství Muzikservis41
před více jak
10 lety, avšak dodnes nebyl vydán. Česká Orffova společnost v dnešní době
spolupracuje především s nakladatelství Portál, Grada a JC – Audio.
Všichni členové ČOS doufají, že se podaří obnovit vydávání všech dílů
České Orffovy školy a dále budou za pomoci zmíněných nakladatelství
úspěšně vydávat další své cenné publikace a materiály.
o Příklady publikační činnosti:
40
Česká Orffova společnost (online). c2008, (cit 2013-0303). Dostupné z: http://www.orff.cz/programove-
prohlaseni/ 41
www.muzikservis.cz
79
JC-Audio → JURKOVIČ Pavel, Na Orffovských cestách I – III
JC-Audio → POSPÍŠILOVÁ Lenka, Nastal přeradostný čas aneb
vánočnění
Portál → JURKOVIČ Pavel, Od výkřiku k písničce
Portál → TICHÁ Alena, Učíme děti zpívat
Archiv
o V archivu ČOS se nachází mnoho publikací a záznamů, které čekají na svou
digitalizaci a katalogizaci. Postupně se archiv doplňuje a modernizuje. Mezi
dokumenty, které můžeme v archivu ČOS najít jsou například: hudební
materiály české i mezinárodní, semináře a kurzy spojené s hudební
výchovou apod. všechny tyto materiály a činnosti jsou samozřejmě
ovlivněny Orffovým Schulwerkem.
Hlavní úkoly České Orffovy společnosti:
Šířit pedagogický odkaz, propojovat jej se všemi současnými trendy výchovy
a vzdělávání.
Aktivně se podílet na poli celoživotního vzdělávání.
Organizačně zajišťovat regionální, národní a mezinárodní setkávání.
Shromažďovat a uspořádat současné publikace – katalogizace archivu ČOS.
Vybudovat profesní organizační tým občanského sdružení ČOS.
Najít další spolupracovníky - nakladatelství, k vydávání publikací.
Vyhledávat granty a podpory pro činnost ČOS
Vypracovat nový návrh na akreditaci při MŠMT
Svoje aktivity a výsledky regionální, národní a mezinárodní spolupráce více
propagovat jak v mediích, tak na půdě vyšších vzdělávacích institucí. 42
Pro Českou Orffovu společnost (dále jen ČOS) pracuje okolo 20 lektorů. Mezi
nejznámější jména zcela jistě patří Amálka Křepelková, Lenka Jaborská, Pavel Jurkovič,
Lenka Pospíšilová nebo Alena Tichá.
Na webových stránkách Orffovy společnosti může čtenář najít mnoho zajímavých
informací a odkazů. Jedná se například o rozhovor s Pavlem Jurkovičem, o seznam lektorů
ČOS, u jejichž jmen je i telefonní a emailový kontakt. Dále na stránkách můžeme najít
základní informace o společnosti, fotogalerii a samozřejmě odkaz na Carla Orffa.
První předsedou byl již výše zmíněný Pavel Jurkovič. Do září roku 2012 tuto funkci
42
Česká Orffova společnost (online). c2008, (cit 2013-0303). Dostupné z: http://www.orff.cz/programove-
prohlaseni/
80
úspěšně vykonávala paní Jarmila Kotůlková. Její post po ní převzala nová předsedkyně
ČOS paní Jana Novotná.
Česká Orffova společnost se snaží zaměřit na posluchače, pedagogy a širokou
veřejnost, které není lhostejný celiství vývoj jedince.
„Elementární hudba není nikdy hudba samotná, nýbrž hudba ve spojení s pohybem,
tancem a řečí – je to hudba, kterou musíme sami hrát. Elementární hudba je zemitá,
přirozená, snadná, každému srozumitelná a odpovídá povaze dítěte.
Carl Orff“43
4.2.3 Česká Orffova škola
Jedná se o českou adaptaci Orffova Schulwerku, kterou vytvořili Petr Eben a Ilja Hurník
v druhé polovině 20. století.
Česká Orffova škola má celkem čtyři svazky:
Česká Orffova škola I, Začátky
Česká Orffova škola II, Pentatonika
Česká Orffova škola III, DUR – MOLL
Česká Orffova škola IV, Modální tóniny
Všechny svazky byly vydány nakladatelství Supraphon v letech 1969 – 1996.
Již podle názvů jde poznat, že každý svazek se věnuje jinému tématu z oblasti
hudební teorie. Témata jsou to zcela jistě zajímavá. Každý čtenář si najde to své, s čím se
ztotožní nebo proti čemu bude mít připomínky. Dostupnost svazků je v dnešní době
složitá, avšak zodpovědní a šikovní učitelé hudební výchovy vlastní alespoň jedno vydání
od každého svazku České Orffovy školy. Ve vybraných knihovnách jsou svazky také
dostupné.
43
Česká Orffova společnost (online). c2008, (cit 2013-0303). Dostupné z: http://www.orff.cz/programove-
prohlaseni/
81
5. Klavírista či neklavírista?
Vezmeme-li v úvahu všechny informace, odpovědi na otázky, souvislosti a názory,
které se v předchozích kapitolách mé práce objevily, je nutné odpovědět si na několik
otázek.
Tou první by mohla být skutečnost, jestli je lepším pedagogem klavírista či
neklavírista. I když se jedná o první otázku, myslím si, že je to otázka nejtěžší a nedá se
zcela objektivně vyhodnotit. Důvodem mých pochybností je fakt, že jsem se sama setkala
s několika učiteli a rozhodně bych jejich kvality nemohla soudit podle toho, zda byli
klavíristé nebo neklavíristé. Jestliže je pedagog kvalitní, dělá svou práci na 100%, dokáže
zaujmout žáky, má dobré výsledky, je oblíben jak ve třídě, tak v kolektivu svých
spolupracovníků, je, dle mého názoru, úplně jedno, jestli hraje výborně na klavír, nebo
používá jiný hudební nástroj. Hudební výchova je předmět kreativní. Jestliže má učitel
ve svých praktických dovednostech i hru na jiné hudební nástroje, může to pro něj být
výhoda. Pro žáky je důležité setkat se s hudebními nástroji i fyzicky. Na obrázku si daný
nástroj může najít už každý. Ale kolik dětí někdy vidělo lesní roh, akordeon nebo violu?
Ze svých zkušeností mohu s jistotou říct, že velmi málo. A pokud někdy takový nástroj
viděli, vůbec netušili, o jaký nástroj se jedná. Jak se zmiňuji výše, v podkapitole 1.3, stává
se, že v dnešní době bohužel některé dětí neví, jak vypadá klasická kytara. Z toho vyplývá
i odpověď na další otázku, zda je žák, kterého učí pedagog neklavírista ochuzen
v některých složkách hudební výchovy.
Žák, kterého učí neklavírista, není ochuzen o žádnou složku hudební výchovy.
I když bude flétnista doprovázet vokální činnosti, může u žáka rozvíjet jeho hudební
dovednosti. Při instrumentální složce zase může takový lesní roh sloužit jako výborný
nástroj pro oživení této složky. U hudebně-pohybové složky může učitel hrající
na akordeon zcela jistě žáky doprovázet u lidových tanců. A poslechová složka? Každý
zvuk daného nástroje je specifický, a jestliže na něj učitel hraje, tak jen ať ho v hodinách
využívá. Samozřejmě za předpokladu, že se jedná o dobrého učitele.
Všechny tyto aspekty jsou jen a jen o lidech a jejich přístupu ke své práci. Sebelepší
klavírista může být mnohem horším pedagogem, než neklavírista hrající na kytaru, housle,
nebo třeba lesní roh.
K tomu, aby byl učitel dobrým hudebníkem, mohou posloužit i alternativní hudební
nástroje, o kterých se zmiňuji v kapitole 4. Jestliže učitel umí tyto nástroje využít
a zařazuje je do hodiny hudební výchovy, dokáže opět částečně nahradit funkci a postavení
klavíru. Další výhodou a nezbytností pro dobrého učitele je multi-intreumentálnost. Dobrý
82
učitel hudební výchovy by měl umět hrát na více nástrojů. Jelikož jsme si
v předcházejících kapitolách uváděli nedostatky a výhody jednotlivých nástrojů, jistě by se
alespoň některým nevýhodám vyhnul, pokud by uměl hrát na více, než jeden hudební
nástroj.
Učitel neklavírista by si měl dát pozor na to, aby se nestal jednostranně zaměřeným
například: kytarista s dětmi zpívá jen písně umělé, nebo písně, u kterých jsou napsány
kytarové značky, nebo učitel cimbalista s dětmi zpívá pouze písně lidové a objevující se
ve folklóru. Učitel houslista s dětmi neprocvičuje harmonické funkce, protože jeho nástroj
nemá tyto vlastnosti apod.
Klavír je tedy ve své podstatě nahraditelný, i když v některých oblastech je lépe
zvládat hru na klavír a zařazovat ho do výuky. Myslím si, že na pedagogických školách by
měla být posílena hra na klavír ve smyslu zařazení více hodin improvizace a zvládání
doprovodů lidových a umělých písní. Hra klasických skladeb je dostačující. Mnoho
učitelů, kteří v praxi působí již déle, vám řekne, že klavír používá a postupem času se jeho
hra zdokonaluje. Co dalšího bych ale na pedagogických fakultách posílila je hra na jiný
hudební nástroj. Jak se zmiňuji v předchozích odstavcích, učitel by měl umět hrát na více
nástrojů. Proč tedy nezařadit jako povinný předmět další hudební nástroj? Například kytara
nebo flétna by mohly najít své místo v rozvrhu studenta.
Kdo je tedy lepším pedagogem? Ten, kdo žáky zaujme, předá jim vědomosti,
dovednosti, zkušenosti a návyky. Bude k nim přistupovat lidsky, bude empatický,
kreativní, lidský a hlavně bude mít rád svou práci. A takový učitel může hrát jen na klavír,
housle, violu nebo cimbál. Ale také může hrát na více nástrojů. Osobnost učitele hudební
výchovy není tedy dána pouze jeho hudebními dovednostmi.
83
Závěr
Jedním z cílů mé diplomové práce bylo, nabídnout učitelům hudební výchovy
možnosti, jak pracovat v hodinách i ve chvíli, kdy jejich hlavním nástrojem není klavír.
Dalším cílem poté bylo dokázat, že kvalitní učitel se neurčuje podle toho, zda umí hrát
na klavír, nebo je jeho doménou nástroj jiný
Teoretická část se věnovala především hudebním nástrojům – klavíru, houslím,
kytaře, flétně, lesnímu rohu, viole, cimbálu a akordeonu. Všechny nástroje dostali svou
část historickou a popisnou z hlediska stavby nástroje. Čtenář mé práce by měl tyto
základní informace i zmíněných nástrojích znát. A proč hledat další publikaci, když vše
mlže být pospolu v práci jedné? K teoretické části jsem také připojila nástroje alternativní,
kterým jsem se věnovala podobným způsobem jako nástrojům předchozím. Rozšířila jsem
však informace o jejich zakladatelích a o organizacích, které se jim úzce věnují.
Praktická část mé Diplomové práce byla postavena především na dotazníku, který
vyplnilo 11 učitelů a učitelek ze zlínského a olomouckého kraje. Všichni byli neklaívristé.
Proto zapadali do kategorie, kterou jsem pro svou práci potřebovala. Z jejich odpovědí
a také ze svých zkušeností z praxí jsem sestavila kapitoly zaměřené prakticky. Především
kapitola první a třetí jsou důkazem toho, jak pestrá mlže být hudební výchova i bez
klavíru.
Poslední, pátá kapitola nám posloužila jako závěrečné shrnutí informací, poznatků,
faktů a dovedností, které jsem v celé práci použila.
Jestliže jsem si dala na začátku psaní práce za cíl objasnit pojem neklavírista, tak si
dle mého názoru myslím, že se mi to povedlo. Chtěla jsem také nabídnout činnosti
a aktivity do hodin hudební výchovy – ty jsou také v mé práci zařazeny. Získala jsem
přípravy od učitelů neklavíristů, které jsem přizpůsobila své práci a uvedla je v první
kapitole. Rozebrala jsem hudební nástroje po stránce stavební a historické. Využila jsem
i svých poznatků a zkušeností, které se jistě stali pro mou práci přínosem, i když jich ještě
není tolik, jako u učitelů profesně starších.
Závěrem bych tedy chtěla poděkovat všem, kteří se na mé práci nějakým způsobem
podíleli a věnovali mi svůj drahocenný čas.
Doufám, že po přečtení mé Diplomové práce získají stávající i budoucí učitelé
neklavíristé sebevědomí, a budou s chutí dál učit hudební výchovy a předávat tak dětem
krásy hudby a hudebního umění. Vždyť hudba je všude kolem nás a bez hudby se nedá žít.
84
Přeji si, aby se má práce stala inspirací pro každého, kdo má hudbu rád a kdo je
ochoten stoupnout si před třídu plnou nevinných a nic netušících dětí a předat jim kus sebe
ať už s klavírem nebo jiným hudebním nástrojem za zády.
85
Summary
It was one head point of my dissertation to offer the choices to musical upbringing
teachers, how to work in teaching at that time, when the piano is not the head instrument.
The next goal was to prove, that good teacher is not defined only by excelent piano playing
or his domain is other instrument.
Theoretic part of my dissertation was dedicated mostly music instruments as piano,
violin, guitar, flute, French horn, viola, dulcimer and accordion.All instruments got their
history and describe part from the instrumentbuilding view.Every reader would know basic
information about each mentioned instrument.So, why we should look for another
publication , when all we just may have together in one publication? Also I have add
alternativ instruments to my theory part. I have devoted that alternation instruments as
much as previous instruments. But I have mentioned more informations about its founders
and about organizations which devote close to it.
The practical part of my dissertation is mainly based on my questionnaire where 11
teachers from Olomouc and Zlin region filled it up. All of them never played piano. That
was the reason , why those people were ideal for my work. On the based on their answer
and also on the based on my experiences with practical work I have compiled chapters
directed for the practise. Primarily the 1st chap and 3rd chap proof how varied may be the
musical upbringing without any piano.
The last 5th chap served us as a final summary of informations, findings, facts and
skills, which I used in whole my dissertation.
When I have decided in the begining of my work to explain the term non-piano
musician, so I really think I was successful.
I want to offer music activities into the teaching of musical upbringing. Those
activities are also mentioned in my dissertation. I have got knowledge from teachers which
can not play piano.These knowledges I have adapted to my work and I mentioned it in 1st
chap. I have analyzed the music instruments from building and history view as well. I used
my knowledge and experiences which sure helped me with this work although those are
not so extensively as the older work teachers have.
In closing I would like to thank all people which were anyhow participating on my
work and gave me thein time.
I hope that all non-piano playing teachers got self-confidence after reading my
dissertation and they will
86
continue teaching with a good taste and they will pass all music beauty and music art to
children.After that music is all around us, there is not possible to live without a music.
I wish, that my work became inspiration for everybody who love music and who is
willingness stay in the front of full class of innocent and clear kids and give them part of
himself , whatever with a piano or with other music instrument behind its back.
87
Seznam pramenů, literatury a internetových zdrojů
Literatura a prameny:
BLAŽKOVÁ, O., LIŠKOVÁ, Y. Metodika výuky hudební výchovy na 2. stupni
základních škol a středních školách z pohledu pedagogické praxe – náměty pro
začínajícího učitele. 1.vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010. 91 s. ISBN 978-
80-7368-893-6
DANIEL, L. Metodika hudební výchovy. Ostrava: Montanex, 2001. 105 s. ISBN
neuvedeno
GROBÁR, M. Boomwhackers. In. Hudební výchova č. 3, r. 2011, s. 49 – 50
GROVE, GEORGE. The New Grove dictionary of music and musicians. 6, Edmund-
Fryklund. 1. vyd. New York: Grove; London: Macmillan, 1991. 880 s. ISBN 1561591742.
HÁBA, K. HELLER, J. Dr. Hudba. 2. sv. Praha: Ústřední nakladatelství a knihkupectví
učitelstva českoslovanského, 1938. 63 s. ISBN neuvedeno
HURNÍK, I., EBEN, P. Česká Orffova škola: I. Začátky. Praha: Supraphon, 1968. 99. s.
ISBN neuvedeno
HURNÍK, I., EBEN, P. Česká Orffova škola: II. Pentatonika. 1. vyd. Praha: Supraphon,
1969. 53 s. ISBN neuvedeno
HURNÍK, I., EBEN, P. Česká Orffova škola: III. DUR-MOLL. 1. vyd. Praha: Supraphon,
1972. 107 s. ISBN neuvedeno
HURNÍK, I., EBEN, P. Česká Orffova škola: IV. Modální tóniny. Praha: Supraphon, 1996
HUTTER, J. Hudební nástroje. 1. vyd. Praha: František Novák, 1945. 147 s. ISBN
neivedeno
Já, písnička 2. díl. Zpěvník pro žáky základních škol: pro 5. – 9. třídu. 1. vyd. Cheb: Music
Cheb, 1993. 170 s. ISMN neuvedeno.
88
KELLER, W. Orffovská praxe v hudební výchově. Vyd. Neuvedeno. Ostrava: Krajské
osvětové středisko Sm KNV v Ostravě, 1964. 33 s. ISBN neuvedeno
KURFÜRST, P. Hudební nástroje. 1. vyd. Praha: Togga, 2002. 1167 s. ISBN 80-902912-
1-X.
MODR, A. Hudební nástroje. 9. vyd. Praha: Editio Bärenreiter, 2002. 283 s. ISBN 80-
86385-12-4
POLÍVKA, B., BAIER, J., SVOBODOVÁ, M., OPEKAROVÁ. M. Písnička II, Zpěvník
pro II. stupeň základní školy. 2. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 223 s. ISBN
80-7360-294-6
SEDLÁK, F. Didaktika hudební výchovy na 2. Stupni ZŠ. 2. vyd., část. upraveno. Praha:
SPN, 1984. 310 s.
SYNEK, J. Boomwhackers a jejich praktické využití. In Hudební věda a výchova
10. Olomouc: UP, 2006, s. 151-156. ISBN 80-244 1508-9
VISKUPOVÁ, B. Hudebně pohybová výchova a zpěv. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 189 s.
ISBN 80-041928-4-X
Internetové zdroje
Česká Orffova společnost (online). c2008, Dostupné z: http://www.orff.cz
Carl Orff (online). c1996 - 2013, Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz
Youtube (online). c2013, Dostupné z http://www.youtube.com
Metodický portál RVP.CZ [online]. c2013. Dostupné z: http://www.rvp.cz
Knižní portál (online). c2013. Dostupné z www.grada.cz
Knižní portál (online). c2005 – 2012. Dostupné z www.portal.cz
Hudební obchod (online). c2011. Dostupné z www.muzikservis.cz
89
Boomwhackers (online). c2011. Dostupné z www.boomwhackers.com
Hudební vydavatelství a nakladatelství (online). c2013. Dostupné z
http://obchod.mrp.cz/jcaudio/
Seznam použitých zkratek
ISME – mezinárodní společnost pro hudební výchovu
ČOS – Česká Orffova společnost
JC – Audio – Jiří Churáček Audio
MŠMT – Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy
VŠ – Vysoká škola
HV – hudební výchova
T – tónika
D – dominanta
S – subdominanta
ČR – Česká republika
NMgr – Navazující Magisterské (studium)
ZUŠ – Základní umělecká škola
Přílohy
Seznam příloh
1. Tajenka
2. Noty
3. Dotazníky
Příloha č. 1
Příloha č. 2
Příloha č. 3
Dotazník č. 1
1. ŽENA
(nehodící se škrtněte)
2. Váš věk
24
3. Jaký je váš hlavní hudební nástroj?
viola
4. Co si představíte pod pojmem NEKLAVÍRISTA?
Osobu, která není příliš zdatná ve hře na klavír, nebo na něj neumí hrát vůbec.
5. Používáte v hudební výchově i klavír? Proč?
Ano, občas, při nácviku melodie jako oporu; nebo při doprovodu se snažím hrát
melodii a akordy.
6. Dokáže Váš hudební nástroj plně zastoupit klavír?
Ne, ale s kytarou, na kterou si zvládnu doprovodit písničky, to jde alespoň částečně.
7. Napište, prosím, příklad činností, ve kterých plně využíváte Váš hlavní
hudební nástroj.
Na violu hraji pouze když probíráme smyčcové nástroje, nebo když dělám tzv.
výchovný koncert a trénujeme slušné chování na koncertě.
8. Napište, prosím, příklad činnosti, při kterých nemůžete plně využít Váš hlavní
hudební nástroj.
při nácviku písně, doprovodu zpěvu
9. Využíváte v hodinách hudební výchovy i alternativní hudební nástroje?
(Boomwhackers, Orffův instrumentář apod.). Uveďte konkrétní příklad.
Orffův instrumentář - při práci s písní jako rytmický doprovod
10. Jak často tyto nástroje zařazujete do vašich hodin?
Jednou za souvislou praxi na ZŠ, na speciální škole na to děti hrály každou hodinu,
protože na to tak byly zvyklé, tak jsem to taky zařazovala.
11. Při jakých činnostech tyto nástroje využíváte?
nácvik a procvičení rytmu, doprovod písně
12. Místo pro Vaše rady, typy a připomínky
Děkuji za spolupráci
Dotazník č. 2
1. ŽENA
(nehodící se škrtněte)
2. Váš věk
23
3. Jaký je váš hlavní hudební nástroj?
Akordeon
4. Co si představíte pod pojmem NEKLAVÍRISTA?
člověk, který má jiný hlavní hudební nástroj, klavíru se buď nevěnuje, neumí na
něj, nebo umí jen základy hry
5. Používáte v hudební výchově i klavír? Proč?
ano, akordeon je při výuce nepraktický
6. Dokáže Váš hudební nástroj plně zastoupit klavír?
melodicky a harmonicky ano, ale manipulačně je nepraktický
7. Napište, prosím, příklad činností, ve kterých plně využíváte Váš hlavní
hudební nástroj.
při rozdělení hudebních nástrojů do jednotlivých skupin jen jako ukázku (žáci si ho
prohlédnou, omakají, zkusí hrát, rejstříkovat apod.)
8. Napište, prosím, příklad činnosti, při kterých nemůžete plně využít Váš hlavní
hudební nástroj.
spojení doprovodů písní s dirigováním, vytleskáváním rytmu apod. …také
doprovod populárních písní by byl na akordeon poněkud zvláštní, je to čistě lidový
nástroj
9. Využíváte v hodinách hudební výchovy i alternativní hudební nástroje?
(Boomwhackers, Orffův instrumentář apod.). Uveďte konkrétní příklad.
Orffův instrumentář – dřívka, drhla, tamburína, bubínek, triangl apod.
10. Jak často tyto nástroje zařazujete do vašich hodin?
každou hodinu
11. Při jakých činnostech tyto nástroje využíváte?
doprovody, rytmus, pohybové činnosti
12. Místo pro Vaše rady, typy a připomínky
Děkuji za spolupráci
Dotazník č. 3
1. ŽENA
(nehodící se škrtněte)
2. Váš věk
46
3. Jaký je váš hlavní hudební nástroj?
housle
4. Co si představíte pod pojmem NEKLAVÍRISTA?
člověk, který nestudoval klavír na ZUŠ (dostatečně dlouho) a tím pádem pro něj
hra na tento nástroj není vlastní, originální doprovody se učí pomalu, těžce
5. Používáte v hudební výchově i klavír? Proč?
ano, žáci slyší melodii i doprovod, zpěv s doprovodem klavíru působí plněji a dá se
za něj schovat spousta nedostatků, při hře na klavír lze bez problémů i zpívat
6. Dokáže Váš hudební nástroj plně zastoupit klavír?
z výše uvedených důvodů rozhodně ne
7. Napište, prosím, příklad činností, ve kterých plně využíváte Váš hlavní
hudební nástroj.
vokálně - instrumentální nebo čistě instrumentální činnosti, kde hraje více nástrojů,
ve třídách kde jsou zdatní kytaristé i zpěváci a můžu si dovolit jen hrát a nezpívat
Napište, prosím, příklad činnosti, při kterých nemůžete plně využít Váš hlavní
hudební nástroj.
většina činností ve skupinách, které nejsou pěvecky a instrumentálně velmi zdatné
8. Využíváte v hodinách hudební výchovy i alternativní hudební nástroje?
(Boomwhackers, Orffův instrumentář apod.). Uveďte konkrétní příklad.
Orffův instrumentář, kytara, bonga a především (z finančních důvodů) různé
vlastnoručně vyrobené nástroje nebo např. plastové kyblíky, krabice
9. Jak často tyto nástroje zařazujete do vašich hodin?
příležitostně, přibližně v každé třetí hodině, je to časově a organizačně náročnější
10. Při jakých činnostech tyto nástroje využíváte?
při vokálně-instrumentálních a pro rozvoj rytmického cítění
11. Místo pro Vaše rady, typy a připomínky
Děkuji za spolupráci
Dotazník č. 4
1. ŽENA
(nehodící se škrtněte)
2. Váš věk
31
3. Jaký je váš hlavní hudební nástroj?
housle
4. Co si představíte pod pojmem NEKLAVÍRISTA?
Nehraje na klavír oběma rukama zároveň
5. Používáte v hudební výchově i klavír? Proč?
Ano, je to rychlejší, praktičtější, názornější (co se týče kvintakordů, septakordů),
žáci se lépe učí melodii podle klavíru než podle houslí
6. Dokáže Váš hudební nástroj plně zastoupit klavír?
Pouze částečně, plně ne
7. Napište, prosím, příklad činností, ve kterých plně využíváte Váš hlavní
hudební nástroj.
Nevyužívám plně housle při výuce HV
8. Napište, prosím, příklad činnosti, při kterých nemůžete plně využít Váš hlavní
hudební nástroj.
Akordy (kvintakordy, septakordy), základy harmonie – tónika, subdominanta,
dominanta
9. Využíváte v hodinách hudební výchovy i alternativní hudební nástroje?
(Boomwhackers, Orffův instrumentář apod.). Uveďte konkrétní příklad.
Orffovy nástroje, ejm. zvonkohry, metalofony a bicí nástroje (dřívka, bubínky,
tamburíny, triangl,…)
10. Jak často tyto nástroje zařazujete do vašich hodin?
cca 2x za měsíc
11. Při jakých činnostech tyto nástroje využíváte?
…jako doprovod k písním, improvizace v pentatonice
12. Místo pro Vaše rady, typy a připomínky
Děkuji za spolupráci
Dotazník č. 5
1. MUŽ x ŽENA
(nehodící se škrtněte)
2. Váš věk
24
3. Jaký je váš hlavní hudební nástroj?
Lesní roh
4. Co si představíte pod pojmem NEKLAVÍRISTA?
Člověka, který neumí hrát na klavír
5. Používáte v hudební výchově i klavír? Proč?
Ano, protože musím doprovázet písně
6. Dokáže Váš hudební nástroj plně zastoupit klavír?
Ne
7. Napište, prosím, příklad činností, ve kterých plně využíváte Váš hlavní
hudební nástroj.
Při výchovných koncertech, demonstrují tím žesťové nástroje
8. Napište, prosím, příklad činnosti, při kterých nemůžete plně využít Váš hlavní
hudební nástroj.
Písně, rytmus, atd.
9. Využíváte v hodinách hudební výchovy i alternativní hudební nástroje?
(Boomwhackers, Orffův instrumentář apod.). Uveďte konkrétní příklad.
Ano, například bubínky, dřívka ,templ bloky atd.
10. Jak často tyto nástroje zařazujete do vašich hodin?
Téměř každou hodinu
11. Při jakých činnostech tyto nástroje využíváte?
při práci s rytmem, při držení metra u písní atd.
12. Místo pro Vaše rady, typy a připomínky
Děkuji za spolupráci
Dotazník č. 6
1. MUŽ x ŽENA
(nehodící se škrtněte)
2. Váš věk
45
3. Jaký je váš hlavní hudební nástroj?
akordeon
4. Co si představíte pod pojmem NEKLAVÍRISTA?
Ten., co neumí zahrát ani písničku…
5. Používáte v hudební výchově i klavír? Proč?
ano, doprovázím zpěv žáků
6. Dokáže Váš hudební nástroj plně zastoupit klavír?
ne
7. Napište, prosím, příklad činností, ve kterých plně využíváte Váš hlavní
hudební nástroj.
Využívám…ho málo
8. Napište, prosím, příklad činnosti, při kterých nemůžete plně využít Váš hlavní
hudební nástroj.
např. při dirigování
9. Využíváte v hodinách hudební výchovy i alternativní hudební nástroje?
(Boomwhackers, Orffův instrumentář apod.). Uveďte konkrétní příklad.
Orffy, např. u procvičování rytmu
10. Jak často tyto nástroje zařazujete do vašich hodin?
často
11. Při jakých činnostech tyto nástroje využíváte?
při doprovodech písní
12. Místo pro Vaše rady, typy a připomínky
dnes používám spíše klavír, akordeon ve škole máme zkažený, hraju jen občas
doma
Děkuji za spolupráci
Dotazník č. 7
1. MUŽ x ŽENA
2. Váš věk
25let
3. Jaký je váš hlavní hudební nástroj?
flétna
4. Co si představíte pod pojmem NEKLAVÍRISTA?
Člověk, který neprošel dlouhodobějším systematickým vzděláváním ve hře na
klavír (tzn. ZUŠ, konzervatoř atp.)
5. Používáte v hudební výchově i klavír? Proč?
Ano (spíš se jen snažím). Protože je to akordický nástroj, takže se lépe hodí k
doprovodu jak zpěvu, tak třeba flétny nebo jiných nástrojů, které zahrají jenom
jednu melodickou linku. A bez doprovodu je to trochu nuda.
6. Dokáže Váš hudební nástroj plně zastoupit klavír?
Ne.
7. Napište, prosím, příklad činností, ve kterých plně využíváte Váš hlavní
hudební nástroj.
V HV na ZŠ téměř vůbec. Flétnu jsem využila jednou při nácviku nové písně, ale
příliš se mi to neosvědčilo (při hraní nemůžu zpívat a mluvit na žáky, takže mi to
přišlo takové neefektivní).
8. Napište, prosím, příklad činnosti, při kterých nemůžete plně využít Váš hlavní
hudební nástroj.
Na ZŠ to jsou celkem všechny činnosti .
9. Využíváte v hodinách hudební výchovy i alternativní hudební nástroje?
(Boomwhackers, Orffův instrumentář apod.). Uveďte konkrétní příklad.
Orffův instrumentář.
10. Jak často tyto nástroje zařazujete do vašich hodin?
Poměrně často.
11. Při jakých činnostech tyto nástroje využíváte?
Často doprovody písní, také rytmický diktát, improvizace…
12. Místo pro Vaše rady, typy a připomínky
Děkuji za spolupráci
Dotazník č. 8
13. ŽENA
(nehodící se škrtněte)
14. Váš věk
25
15. Jaký je váš hlavní hudební nástroj?
cimbál
16. Co si představíte pod pojmem NEKLAVÍRISTA?
Ten, co nehraje na klavír vůbec, nebo jen velmi málo
17. Používáte v hudební výchově i klavír? Proč?
Ano, při nácviku písní je nejvhodnějším nástrojem
18. Dokáže Váš hudební nástroj plně zastoupit klavír?
Ne
19. Napište, prosím, příklad činností, ve kterých plně využíváte Váš hlavní
hudební nástroj.
v praxi ho nevyužívám
20. Napište, prosím, příklad činnosti, při kterých nemůžete plně využít Váš hlavní
hudební nástroj.
v praxi ho nevyužívám
21. Využíváte v hodinách hudební výchovy i alternativní hudební nástroje?
(Boomwhackers, Orffův instrumentář apod.). Uveďte konkrétní příklad.
Ano, Orffův instrumentář – dřívka, bubínky, triangl, apod.
22. Jak často tyto nástroje zařazujete do vašich hodin?
asi jednou měsíčně, záleží na tématu hodiny
23. Při jakých činnostech tyto nástroje využíváte?
doprovod písní, rytmická cvičení, atp.
24. Místo pro Vaše rady, typy a připomínky
Děkuji za spolupráci
Dotazník č. 9
1. MUŽ
2. Váš věk
32
3. Jaký je váš hlavní hudební nástroj?
kontrabas a cimbál
4. Co si představíte pod pojmem NEKLAVÍRISTA?
člověk, který nehraje na klavír
5. Používáte v hudební výchově i klavír? Proč?
používám, protože je to melodický, harmonický i rytmický nástroj
6. Dokáže Váš hudební nástroj plně zastoupit klavír?
kontrabas ne, cimbál ano
7. Napište, prosím, příklad činností, ve kterých plně využíváte Váš hlavní
hudební nástroj.
zpěv písní, hudební ukázky, rozezpívání, různá cvičení.
8. Napište, prosím, příklad činnosti, při kterých nemůžete plně využít Váš hlavní
hudební nástroj.
cimbál funguje jako klavír,ten můžu využít plně vždy. Kontrabas není melodický,
takže těžko s ním budu doprovázet žáky při cvičení nové písničky.
9. Využíváte v hodinách hudební výchovy i alternativní hudební nástroje?
(Boomwhackers, Orffův instrumentář apod.). Uveďte konkrétní příklad.
Orffův instrumentář.
10. Jak často tyto nástroje zařazujete do vašich hodin?
dle potřeby
11. Při jakých činnostech tyto nástroje využíváte?
rytmické hry, při zpěvu, řízená improvizace.
12. Místo pro Vaše rady, typy a připomínky
zajímavé téma pro práci, některé otázky byly podle mě nevhodně a nejednoznačně
formulovány.
Děkuji za spolupráci
Dotazník č. 10
1. ŽENA
2. Váš věk
23
3. Jaký je váš hlavní hudební nástroj?
housle
4. Co si představíte pod pojmem NEKLAVÍRISTA?
amatérský hráč na klavír, který dokáže zahrát základní jednoduché skladby
5. Používáte v hudební výchově i klavír? Proč?
ano používala jsem ho
6. Dokáže Váš hudební nástroj plně zastoupit klavír?
ano
7. Napište, prosím, příklad činností, ve kterých plně využíváte Váš hlavní
hudební nástroj.
intonování při učení nové písničky, zvukovou barevnost houslí v poslechových
činnostech,
8. Napište, prosím, příklad činnosti, při kterých nemůžete plně využít Váš hlavní
hudební nástroj.
při zpěvu nemůžu současně hrát melodii i harmonii – čili při zpěvu písniček.
9. Využíváte v hodinách hudební výchovy i alternativní hudební nástroje?
(Boomwhackers, Orffův instrumentář apod.). Uveďte konkrétní příklad.
Orffův instrumentář, Boomwhackers jsem zkusila jen jednou, ve výuce jsem
využila koncovku, kazoo, djembe přinesl jeden žák na ukázku
10. Jak často tyto nástroje zařazujete do vašich hodin?
podle typu a cíle vyučovací hodiny, snažím se/snažila bych se je zařazovat častěji
než je zařazují učitelky, jak jsem mohla vidět na praxi při násleších
11. Při jakých činnostech tyto nástroje využíváte?
improvizace, hudební hry, hříčky, hádanky, rytmizace,
12. Místo pro Vaše rady, typy a připomínky
.
Děkuji za spolupráci
Dotazník č. 11
1. ŽENA
2. Váš věk
24
3. Jaký je váš hlavní hudební nástroj?
kytara
4. Co si představíte pod pojmem NEKLAVÍRISTA?
Člověk, který ovládá pouze základy na klavír.
5. Používáte v hudební výchově i klavír? Proč?
Velmi málo (považuji se za neklavíristu).
6. Dokáže Váš hudební nástroj plně zastoupit klavír?
ne
7. Napište, prosím, příklad činností, ve kterých plně využíváte Váš hlavní
hudební nástroj.
Kytara je vhodná k využití především tehdy, jestliže s dětmi zpívám písně, které již
znají.
8. Napište, prosím, příklad činnosti, při kterých nemůžete plně využít Váš hlavní
hudební nástroj.
Kytara nemůže plně nahradit melodický doprovod písní, který děti mnohdy
potřebují.
9. Využíváte v hodinách hudební výchovy i alternativní hudební nástroje?
(Boomwhackers, Orffův instrumentář apod.). Uveďte konkrétní příklad.
Využívám především alternativní etnické a perkusivní nástroje.
Orffův instrumentář je pro mě zastaralý a pro děti příliš známý (obzvlášť na
druhém stupni ZŠ si myslím, že je třeba využívat už poněkud jiné varianty –
atraktivní Boomwhackers může být jednou z nich).
10. Jak často tyto nástroje zařazujete do vašich hodin?
Pokaždé, když mám možnost.
11. Při jakých činnostech tyto nástroje využíváte?
Při doprovodu, k vyjádření rytmu, k relaxaci, k odreagování, k aktivní činnosti
všech dětí.
12. Místo pro Vaše rady, typy a připomínky
Nemyslím si, že klavír je v hodinách HV důležitý. Jeho plnou funkci vnímám spíše
u dětí předškolního věku, kde má svůj velký význam. Ovšem žáci základní školy
by naopak měli dostávat co nejširší spektrum podnětů k tomu, aby pochopili, jaká
hudba může být, jaký vliv má na naši osobnost, a co všechno může způsobit.
Děkuji za spolupráci
ANOTACE
Jméno a příjmení: Bc. Lucie Machalová
Katedra: Katedra hudební výchovy
Vedoucí práce: Mgr. Jarmila Šiřická
Rok obhajoby: 2013
Název práce: Neklavírista učitelem hudební výchovy na 2. stupni základní
školy
Název v angličtině: A non-pianist teaching music musical education at secondary
school
Anotace práce: Práce se zabývá učitelem neklavíristou, hudebními nástroji,
které jsou v hudební výchově využívány, postupy a nápady,
které tito učitelé používají.
Klíčová slova: Neklavírista, klavírista, hudební nástroje, hudební výchova,
složky hudební výchovy, učitel, metody, aktivity
Anotace v angličtině: This work deals with non-pianist, musical instruments,
which are used in music education, techniques and ideas that
these teachers use.
Klíčová slova v angličtině: Non-pianist, pianist, musical instruments, music,
components of music education, teacher, methods, aktivity
Přílohy vázané v práci: 3
Rozsah práce: 89
Jazyk práce: Čeština
Recommended