PRAKTICKÁ VÝUKA PŘÍRODOVĚDNÝCH PŘEDMĚTŮ NA ZŠ A SŠ
CZ.1.07/1.1.30/02.0024
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Multioborový workshop pro ZŠ
BIOLOGIE – FYZIKA – CHEMIE
Téma: PARAZITI POD MIKROSKOPEM AKUSTICKÉ JEVY, KMITÁNÍ, VLNĚNÍ PLYNY A JEJICH VLASTNOSTI
BIOLOGIE
PARAZITI POD MIKROSKOPEM
2
TÉMA: PARAZITI POD MIKROSKOPEM
AUTOŘI: Mgr. ZBYNĚK HOUDEK, Ph.D., Mgr. VERONIKA KAUFNEROVÁ,
CÍL: Příprava nativních preparátů parazitických prvoků
ÚVOD
Parazitičtí prvoci patří k jednobuněčným eukaryotickým mikroorganismům, které se živí
heterotrofně, ale liší se od svých volně žijících prvoků řadou jedinečných organel. Tyto
organely pomáhají těmto prvokům žít ve svých hostitelích. Mezi tyto organely náleží např. u
trypanosom kinetoplast, což je mitochondrie vybavená velkým množstvím DNA. Podobnou
organelu obsahují výtrusovci, jako je malárie s apikoplastem.
Malárie není pouze 1 choroba, ale spíše soubor nemocí s podobným průběhem, které
způsobují vnitrobuněční prvoci rodu Plasmodium, kteří parazitují nejen na člověku, ale i u
dalších asi 50 druhů savců, 40 druhů ptáků a 60 druhů plazů. Jako přenašeči těchto prvoků
na hostitele fungují komáři, u savců jsou to pouze komáři známého rodu Anopheles, ale u
ptáků a plazů i komáři rodu Culex. Lidskou malárii způsobují 4 druhy: Plasmodium
falciparum, P. vivax, P. ovale a P. malarie. Tyto druhy parazitů se od sebe liší hlavně životním
cyklem, který se následně odráží v různém průběhu jednotlivých nemocí. Vstup do krve
hostitele probíhá tedy při sání komára a následuje rychlý přechod prvoků do jaterních buněk,
pak následuje nepohlavní rozmnožování – merogonie. Toto rozmnožování se několikrát
opakuje a pak teprve následuje vstup dalšího stádia parazita do červených krvinek, kde často
vytváří známé stádium prstýnku a živí se zde krevním barvivem (hemoglobinem) a dále se
nepohlavně množí. Při tomto množení se tvoří nápadná stádia – rozety. Noví prvoci napadají
další červené krvinky a nemoc se šíří po těle hostitele. Právě obecně známou malarickou
horečku způsobují množící se stádia parazitů v erytrocytech. V červených krvinkách dochází i
k pohlavnímu rozmnožování.
U nás najdeme příbuzné zástupce trypanosom hlavně u bezobratlých živočichů jako jsou
hromadinky v moučných červech nebo jim příbuzná Monocystis lumbrici v semenném váčku
žížaly obecné.
BIOLOGIE
PARAZITI POD MIKROSKOPEM
3
Obr. 1 Plasmodium berghhei, malárie hlodavců z Afriky.
ÚLOHY:
1. SAMOSTATNÁ PŘÍPRAVA NATIVNÍCH PREPARÁTŮ VÝTRUSOVCŮ
(Apicomplexa – hromadinek Gregarina cuneata, Monocystis lumbrici):
1.1 Pomůcky a materiál
živá žížala obecná (Lumbricus terrestris), živé ruměnice pospolné (Pyrrhocoris apterus) –
dospělí jedinci i nymfy, preparační (pitevní) miska, preparační jehla, pinzeta, nůžky, špendlíky,
jednorázová plastová pipeta, gumové jednorázové rukavice, měkký hadřík, podložní a krycí
skla, fyziologický roztok, proužky filtračního papíru, čistý benzín, binokulární lupa, mikroskop,
imerzní objektiv a olej potřeby k mikroskopování.
1.2 Princip
Nativní preparát ze semenných váčků žížaly obecné (Lumbricus terrestris)
1.3 Postup
Nativní preparát ze semenných váčků žížaly obecné (Lumbricus terrestris). Vezměte čerstvě
usmrcenou žížalu obecnou (Lumbricus terrestris) a připevněte její přední a zadní část pomocí
špendlíků k preparační misce. Pomocí pinzety, preparační jehly, skalpelu (nebo žiletky)
BIOLOGIE
PARAZITI POD MIKROSKOPEM
4
vypreparujte semenné kanálky z těla žížaly. Na 10. a 11. článku jsou dva páry varlat
přecházející v semenné váčky, první pár vystupuje z přepážky mezi 9. a 10. článkem, druhý
pár mezi 10. a 11. článkem a třetí mezi 11. a 12. článkem. Abyste přesně vedly řez v místech
zmíněných článků, je nutno provádět pitvu pod binokulární lupou. Na dobře vyčištěné a
odmaštěné podložní sklíčko kápněte pipetou kapku fyziologického roztoku na rozmačkané
semenné váčky žížaly. Lehce přikryjte krycím sklíčkem a ze stran opatrně odsajte proužky
filtračního papíru přebytečný fyziologický roztok.
1.4 Otázky a úkoly
• Která buněčná organela obsahuje DNA a je charakteristická pro malárie a jim
příbuzné výtrusovce?
• Napiš hostitele a přenašeče parazitů způsobujících malárii?
• Napiš nebo nakresli životní cyklus malárie.
BIOLOGIE
PARAZITI POD MIKROSKOPEM
5
A. TÉMA: PARAZITIČTÍ HELMINTI POD BINOLUPOU (ČERVI):
CÍL: Seznámit se s parazitickými helminty:
ÚVOD
Tato rozmanitá skupina helmintů zahrnuje druhy, které napadají člověka i v našem mírném
pásmu a řadíme je do tříd motolic (Trematoda), tasemnic (Cestoda) a kmene hlístic
(Nematoda). Tato skupina endoparazitů je charakteristická většinou složitými životními cykly.
Tasemnice (Cestoda)
Jedná se o parazity, kteří jsou lokalizování v trávicí soustavě hostitelů, především obratlovců.
Pro tyto helminty je charakteristický přichycovací orgán jako jsou háčky na chobotku
(rostellum) nebo přísavné rýhy a kruhovité přísavky na hlavičce neboli skolexu. Tělo (strobila)
tasemnic je článkované, kdy v každém článku jsou samostatné funkční pohlavní orgány.
Tasemnice, které se u nás vyskytují nejčastěji a patří do řádu tasemnic Cyclophylidea, které
mají na skolexu 4 přísavky. Mezi tyto nebezpečné tasemnice řadíme tasemnici
dlouhočlennou (Taenia solium) a tasemnici bezbranou (T. saginata).
T. solium je kosmopolitní parazit, kde definitivním hostitelem může být i člověk a prase slouží
jako mezihostitel, který se nakazí vajíčky v potravě. Ve střevě se z nich vyvinou pohyblivé
larvy – onkosféry. Tyto larvy napadají různé orgány včetně svalů, kde se vytváří další stáium
cysticerkus. Člověk se nejčastěji nakazí nedostatečně tepelně upravenou potravou. Skolex je
vybaven háčky a nemoc se projevuje nechutenstvím, bolestí břicha, průjmy a zácpou.
Výjimečně může dojít k nákaze člověka vajíčky a pak onkosféry napadají různé orgány (svaly,
oči a mozek) a cysticerky způsobují epilepsii, oslepnutí, poruchu rovnováhy až smrt a
vyskytuje se nejčastěji v Americe, Africe, Indii a Číně, u nás byla tato forma nemoci
zaznamenána naposled před více než 10 lety.
Tasemnice bezbranná (T. saginata) se také vyskytuje po celém světě, je dokonce o něco vetší
než předchozí druh (2-6 m) a dorůstá délky 6 až 5 m. Na rozdíl od předchozí tasemnice nemá
rostellum s háčky a jako mezihostitele využívá skot a definitivním hostitelem zůstává člověk,
který se nakazí cysticerkem z neupraveného hovězího masa (např. tatarské bifteky).
BIOLOGIE
PARAZITI POD MIKROSKOPEM
6
Obr. 2 Tělní články tasemnice
Prevencí před nákazou tasemnicemi je nejen dodržování základních hygienických návyků, tak
i dokonalá tepelná úprava masa a jeho veterinární kontrola.
ÚLOHY:
2. POD BINOLUPOU BUDETE POZOROVAT ZÁSTUPCE TASEMNIC
(Cestoda – tasemnici dlouhočlennou - Taenia solium).
2.1. Pomůcky
usmrcení a ve 4% formalínu uložení dospělí tasemnice dlouhočlenné (Taenia solium) a
preparační (pitevní) miska, preparační jehla, pinzeta, jednorázová plastová pipeta, gumové
jednorázové rukavice, měkký hadřík, podložní a krycí skla, fyziologický roztok, proužky
filtračního papíru, čistý benzín, binokulární lupa a mikroskop.
2.2. Princip
Prohlédnout pod binolupou a nakreslit parazitické helminty
BIOLOGIE
PARAZITI POD MIKROSKOPEM
7
2.3. Postup
Pinzetou uchopte a vyjměte z nádoby s roztokem formalínu postupně dospělého jedince
tasemnice dlouhočlenné (Taenia solium). Pomocí preparační jehly a pinzety dejte na
preparační misku a nakreslete.
2.4. Otázky a úkoly
• Které druhy tasemnic parazitují u člověka?
• Jak se může člověk nakazit tasemnicí?
BIOLOGIE
PARAZITI POD MIKROSKOPEM
8
B. TÉMA: PARAZITIČTÍ ČLENOVCI
CÍL: Seznámit se s parazitickými členovci a příprava trvalých preparátů
ÚVOD
Blechy (Siphonaptera)
Tento řád sekundárně bezkřídlého hmyzu má proměnu dokonalou, který v dospělosti žije
paraziticky. Beznohé larvy obyčejně najdeme v hnízdech hostitelů, kde se živí jejich odpadem
nebo trusem dospělých blech. Je velice druhově početný (2000 druhů z toho 100 v samotné
ČR). Kukla je obalena kokonem ze sekretu ústních žláz, který je navíc lepkavý pro okolní
materiál a funguje jako její ochrana. Dospělci sají krev svým hostitelům, převážně z řad savců
a ptáků. Díky třetímu páru skákacích končetin jsou velice dobře pohyblivé, a tak snadno mění
své hostitele a nejsou na nich tolik závislé. Také kýlovitá hlava a ze stran zploštělý tvar těla
umožňuje rychlý pohyb v srsti a peří hostitele. Naopak k uchycení na hostiteli jsou blechy
vybaveny brvami a trny, které tvoří hřebínky (ktenidia) a jsou druhovými znaky. Sání krve
blech na hostitelích je velice bolestivé a často alergenní. Fungují často jako přenašeči různých
chorob a to nejen zvířecích, ale i lidských.
Nejvíce známou lidskou chorobou, kterou blechy přenášejí je mor, který je bakteriálního
původu a přenáší jej blecha morová a obecná. Blecha obecná byla u nás v minulosti velice
rozšířená, ale dnes je vzácná. Pro šíření moru jsou důležití ještě další rezervoároví hostitelé a
to hlodavci, na kterých blechy také sají. Mor byl v historii lidstva asi nejzávažnější
epidemickou chorobou. Poslední pandemie moru proběhla na začátku 20. století
v jihovýchodní Asii, kde se dodnes vyskytuje a přežívá i na západě USA.
V současnosti jsou u nás nejvíce rozšířeny blechy našich domácích zvířat, psů a koček: blecha
psí (Ctenocephalides canis) a blecha kočičí (C. felis), které však napadají i nás jejich chovatele.
Jako prevenci je třeba dodržovat základní hygienu a pořádek v domácnostech, ale i v kotcích,
kde zvířata žijí. Zvířata je nutné odblešit pomocí insekticidů (Actelic nebo Biolit).
BIOLOGIE
PARAZITI POD MIKROSKOPEM
9
Obr. 3 Blecha psí
ÚLOHY:
3. POD BINOLUPOU NEBO MIKROSKOPEM SI BUDETE MOCT PROHLÉDNOUT BLECHU PSÍ
(Aphaniptera – Ctenocephalides canis) a blechu blechu kočičí (Ctenocephalides felis).
3.1. Pomůcky a materiál
usmrcení jedinci blechy psí (Ctenocephalides canis), 96% alkohol, xylen, kanadský balzám,
podložní a krycí skla, pinzeta, skleněná tyčinka, Petriho miska, mikroskop, binokulární lupa,
čistý benzín, určovací klíč pro determinaci blech (např. Kolářová a kol. – Images of human
parasites – http://old.lf3.cuni.cz/mikrobiologie/parazitologie/)
3.2. Princip
Připravit trvalé preparáty a prohlédnout pod binolupou a nakreslit parazitické členovce
3.3. Postup
Ektoparazity nejprve odvodněte 2 – 3x v 96% etanolu a poté v xylenu. Na dobře vyčištěné a
odmaštěné podložní sklo kápněte kapku kanadského balzámu (pokud je příliš hustý, lze jej
ředit xylenem). Do kapky kanadského balzámu vložte odvodněného ektoparazita a oparně
přikryjte krycím sklem. Abyste zabránili vzniku vzduchových bublin, je dobré nejprve krycí
BIOLOGIE
PARAZITI POD MIKROSKOPEM
10
sklo smočit v xylenu. Zhotovený trvalý preparát pozorujte nejprve pod binokulární lupou a
poté pod mikroskopem.
3.4. Otázky a úkoly
• Zařaď systematicky klíště obecné?
• Které choroby u nás klíště přenáší nejčastěji?
• Kterou chorobu v minulosti přenášely blechy?
• Proč jsou blechy zploštělé z boku?
• U kterých domácích zvířat najdeme ještě blechy?
LITERATURA
1. Hofmanová, H., 2012: Praktická parazitologie ve výuce biologie. –MS, Diplomová práce,
ZČU, Plzeň, str. 123.
2. Jíra, J., 2009: Lékařská protozoologie. Galén, Praha, str. 567.
3. Kolářová, L., Němečková, V. et al., Images of human parasites,
http://old.lf3.cuni.cz/mikrobiologie/parazitologie/, staženo 23.6. 2013.
4. Volf, P., Horák P. et al., 2007: Paraziti a jejich biologie. Triton, Praha, str. 618.
5. Votava, M., Černohorská, L. et al., 2006: Lékařská mikrobiologie speciální, Neptun, Brno,
str. 493.
FYZIKA
AKUSTICKÉ JEVY, KMITÁNÍ, VLNĚNÍ
11
TÉMA: AKUSTICKÉ JEVY, KMITÁNÍ, VLNĚNÍ
AUTOŘI: PhDr. PAVEL KRATOCHVÍL, Ph.D., Mgr. PETR KUČERA
CÍL: Porozumění podstatě a vlastnostem zvuku
ÚVOD
Soubor experimentů, jejichž cílem je přiblížit žákům podstatu zvuku, způsob jeho vzniku
v různých hudebních nástrojích. Vlastnosti zvuku jakožto mechanického kmitání a jeho šíření
v různých materiálech. Výroba jednoduchých hudebních nástrojů z běžně dostupných
materiálů.
ÚLOHY:
1. ZVUK JAKO MECHANICKÉ KMITÁNÍ
1.1 Pomůcky
Ladička, kladívko z pryže, ping-pongový míček, provázek, lepidlo nebo izolepa, kádinka s
vodou.
1.2 Princip
Podstatou zvuku je kmitavý pohyb zdroje zvuku. Kmitající ladička rozkmitává předměty ve
svém okolí. Dokáže rozpohybovat míček nebo vycáknout vodu z kádinky.
1.3 Postup
Kladívkem z pryže rozezvučíme ladičku a přiblížíme k ní míček přilepený na provázku, tak aby
se jí míček dotkl - míček odskočí. Rozezvučenou ladičku ponoříme do kádinky s vodou – voda
vycákne.
1.4 Otázky a úkoly
Jak souvisí výška tónu a rozměry jeho zdroje? Vyzkoušejte rozkmitat pravítko na hravě stolu
a měnit délku jeho přesahu přes stůl.
2. ŠÍŘENÍ ZVUKU (PŘEDÁVÁNÍ ENERGIE)
2.1 Pomůcky
Dvě ladičky s ozvučnými skříňkami, kladívko z pryže, ping-pongový míček, provázek, lepidlo
nebo izolepa, stojan.
FYZIKA
AKUSTICKÉ JEVY, KMITÁNÍ, VLNĚNÍ
12
2.2 Princip
Zdroj zvuku rozkmitává částice vzduch (nebo jiného materiálu) ve své blízkosti. Atomy a
molekuly si svůj kmitavý pohyb předávají a zvuk se tak šíří prostředím.
2.3 Postup
Umístíme ladičky ozvučnými skříňkami proti sobě do vzdálenosti cca. 30cm. Na stojan
přivážeme míček na niti, tak aby se dotýkal jedné ladičky. Druhou ladičku rozezvučíme. Ping-
pongový míček začne od první ladičky odskakovat.
2.4 Otázky a úkoly
Vydrží znít déle ladička s ozvučnou skříňkou, nebo bez ní?
3. AKUSTICKÝ TLAK
3.1 Pomůcky
PC, reproduktor (zesilovač), svíčka, zápalky.
3.2 Princip
Zvuková vlna, která vzniká kmitáním membrány reproduktoru, je vlnou podélnou. Dochází
tedy k „zhušťování a zřeďování“ vzduchu a ke změně tlaku. Vzniká tzv. tlaková vlna, která
působí na plamen svíčky a ten se ohýbá a komíhá.
3.3 Postup
Na PC pustíme nějakou dobře ozvučenou skladbu. Před reproduktor umístíme svíčku, kterou
zapálíme. Plamen svíčky komíhá v rytmu hudby.
3.4 Otázky a úkoly
Je zvuk podélné nebo příčné vlnění?
4. KELÍMKOVÝ TELEFON
4.1 Pomůcky
Dva kelímky z umělé hmoty, pevná nit nebo provázek, špejle, silnější jehla.
4.2 Princip
Jak student mluví, vzniká podélná vlna, která rozkmitá dno kelímku. Kmity se z kelímku
přenesou na provázek až druhému dnu kelímku, který slouží jako sluchátko. Chvějící se dno
vytváří tlakové změny vzduchu a tím opět zvukovou vlnu ve stejném rytmu jako vlna
dopadala na mikrofon. Kvalita přenosu je různá. Záleží jak na niti i na druhu kelímku. Čím je
dno kelímku pružnější, tím je přenos kvalitnější.
FYZIKA
AKUSTICKÉ JEVY, KMITÁNÍ, VLNĚNÍ
13
4.3 Postup
Do každého kelímku do středu uděláme jehlou otvor a provlékneme jím niť. K niti přivážeme
vhodně dlouhou špejli. Při napnutí provázku špejle dosedne na dno nádoby. Poté stačí dva
studenti, kteří si budou volat. Jeden kelímek souží jako mikrofon a druhý jako reproduktor
neboli sluchátko. Důležité je, aby provázek byl napnutý. Dá se ještě odposlouchávat, pokud
na provázek přivážete ještě jeden provázek s kelímkem, pak mohou mluvit spolu tři lidi
najednou.
4.4 Otázky a úkoly
Navrhněte a zrealizujte telefon pro více účastníků.
5. ZOBRAZENÍ KITŮ LADIČKY
5.1 Pomůcky
Ladička s hrotem, kladívko z pryže, sklíčko, svíčka, zápalky.
5.2 Princip
Ladička vykonává harmonické (sinusové) kmity. Časový průběh těchto kmitů lze (při použití
ladičky s hrotem) zachytit na vhodný povrch. Stačí hrot ladičky dostatečně rychle táhnout po
začouzeném sklíčku, alobalu, nebo nasypané hladké mouce.
5.3 Postup
Nejprve si očerníme skleněnou destičku pomocí zapálené svíčky. Pomocí kladívka z pryže
rozezníme ladičku s hrotem, přiložíme ji k destičce a posouváme. Čistější varianta je místo
začernalého sklíčka použít alobal nebo desku stolu posypanou hladkou moukou. Posouvání
ladičky musí být dostatečně rychlé.
6. VYTVOŘTE SI SINUSOUIDU
6.1 Pomůcky
Nůžky, lepidlo, nit, čtvrtka, krupička nebo jemný písek, role papíru, dva stojany.
6.2 Princip
Zavěšený kornout je vlastně kyvadlo, které pokud rozkmitáme tak jistou dobu má
harmonické kmitání, tedy sinusoidu. Samozřejmě každé kmitání je tlumené, což se také
zobrazí jako exponenciální klesání amplitudy. Z kornoutu necháme sypat krupici na
posouvající se podložku, čímž zobrazíme časový průběh kmitů – sinusoidu.
FYZIKA
AKUSTICKÉ JEVY, KMITÁNÍ, VLNĚNÍ
14
6.3 Postup
Ze čtvrtky si vyrobíme kornout, který má jen malý otvor na špičce. Kornout propíchneme a
přivážeme dvě nitě na protější strany kornoutu tak, aby byl kornout vyvážený. Dva stojany
připevníme na lavici proti sobě a přivážeme na ně kornout tak, aby se mohl volně houpat
mezi stojany. Pod kornout umístíme roli papíru tak, aby se mohl papír popotahovat pod
kornoutem. Kornout naplníme krupičkou nebo pískem a rozkmitáme. Student posouvá
rovnoměrně papírem. Na papíru se vytvoří sinusoida. Pokud je dostatek papíru, vznikne
i tvar křivky pro tlumené kmitání. Dá se použít i studentů místo stojanů.
7. TLUMENÉ KMITÁNÍ
7.1 Pomůcky
Kulička, pružina, stojan, stopky, kádinka, různé kapaliny.
7.2 Princip
Ve vodě kmitá kulička kratší dobu než na vzduchu. Vždy záleží na prostředí a jeho odporu.
Čím je odpor prostředí větší, tím je doba kmitání kratší. Tímto způsobem můžeme podrobit
zkoumání odpor prostředí různých látek (olej, líh, med).
7.3 Postup
Zavěsíme kuličku na pružinu a rozkmitáme ji ve svislém směru. Měříme čas, po který kulička
kmitala. Pak vezmeme kádinku s vodou a pokus zopakuji. Samozřejmě se čas zkrátí. Pak
mohu vzít olej a další kapaliny a zkoumat časy. Kuličku rozkmitáváme vždy stejnou silou.
7.4 Otázky a úkoly
Souvisí odpor prostředí s nějakou jinou fyzikální veličinou? (hustota, viskozita...)
8. STOJATÉ VLNĚNÍ
8.1 Pomůcky
Upravený reproduktor (do reproduktoru je vlepen kruh s kolmo připevněnou tyčkou -
obr. 1), signálový generátor, guma (1-2m dlouhá).
FYZIKA
AKUSTICKÉ JEVY, KMITÁNÍ, VLNĚNÍ
15
Obr. 1 Upravený reproduktor s připevněnou gumou
8.2 Princip
Je li na bodovou řadu posíláno vlnění z obou stran (z druhé strany je vysíláno odrazem),
může za určitých podmínek vzniknout tzv. stojaté vlnění. Délka bodové řady (gumy) musí být
celočíselným násobkem vlnové délky vysílaného vlnění. Vznik a parametry stojatého vlnění
závisí na: frekvenci zdroje, délce bodové řady, rychlosti šíření vlnění (=napnutí gumy).
8.3 Postup
Na tyčku reproduktoru přivážeme gumu. Její druhý konec držíme v ruce nebo přivážeme
k pevnému bodu. Reproduktor připojíme na harmonický generátor a měníme jeho frekvenci.
Na gumě vzniká stojaté vlnění s různým počtem „kmiten“. Parametry stojatého vlnění
můžeme také měnit délkou a napnutím gumy.
8.4 Otázky a úkoly
Jak se mění parametry stojatého vlnění při větším (menším) napnutí gumy? Vysvětlete.
9. ŠÍŘENÍ ZVUKU VE VAKUU
9.1 Pomůcky
Vývěva, dva mobily.
9.2 Princip
Mobil ve vzduchu funguje normálně, protože zvuková vlna potřebuje pro svoje šíření nějaké
pružné prostředí, což je např. vzduch. Pokud vytvoříme vakuum, zanikne pružné prostředí a
zvuková vlna se nemá jak šířit. Důkaz, že ve vakuu se zvuk nešíří.
9.3 Postup
Jeden mobil umístíme pod zvon vývěvy a necháme ho prozvonit, aby studenti viděli, že mobil
funguje a je slyšet melodie zvonění. Pak vysajeme vzduch zpod zvonu pomocí vývěvy. Pod
zvonem vznikne vakuum. Necháme opět prozvánět mobil pod zvonem. Mobil svítí,
poskakuje, ale není nic slyšet.
FYZIKA
AKUSTICKÉ JEVY, KMITÁNÍ, VLNĚNÍ
16
9.4 Otázky a úkoly
Proč je třeba k šíření zvuku látkové prostředí?
10. ZPÍVAJÍCÍ BALÓNEK
10.1 Pomůcky
Nafukovací balónek, vroubkovaná mince.
10.2 Princip
Na napnutou blánu balónku v pravidelných intervalech naráží zoubky mince (proto musí být
mince se zoubky či hranami) Blána koná nucené kmity, jejichž frekvence leží v oblasti
slyšitelného zvuku - bzučení, které slyšíme.
10.3 Postup
Do balónku umístíme minci, aniž bychom balónek poškodili, poté balónek nafoukneme.
Balónek zavážeme a roztočíme minci uvnitř. Jak mince krouží uvnitř, rozechvívá membránu
balónku a slyšíme bzučení.
10.4 Otázky a úkoly
Odhadněte frekvenci tónu pro různé mince.
11. INTENZITA A ODRAZ ZVUKU
11.1 Pomůcky
Hodinky (tikající), papírová trubka, dřevěná deska (kniha).
11.2 Princip
Zvuk se ze zdroje šíří do okolí ve vlnoplochách. Energie zvuku je rovnoměrně rozložena na
celou tuto kulovou plochu, proto intenzita zvuku klesá s druhou mocninou vzdálenosti od
zdroje. Pokud přiložíme ke zdroji trubku, přivedeme k uchu větší část energie, než by
dopadla na ucho bez jejího použití (obr. 2). Podobně jako například pro světelný paprsek
platí i pro zvuk zákon lomu a odrazu. Tikání hodinek uslyšíme nejsilněji při natočení desky dle
obr. 3.
FYZIKA
AKUSTICKÉ JEVY, KMITÁNÍ, VLNĚNÍ
17
Obr. 2 Trubka přivede k uchu větší část energie Obr. 3 Odraz zvuku
11.3 Postup
Na stůl položte tikající budík nebo hodinky. Poslouchejte, jak tikají. Pak si udělejte z papíru
trubici. Jeden konec dejte k uchu a druhý k budíku. Jak slyšíte tikání nyní a proč?
Poté hodinky umístěte do stojící trubice. Ke konci trubice přiložte kus dřevěné desky a různě
ji naklánějte. Poslouchejte, ve kterém směru uslyšíte tikání nejlépe.
12. KOSTELNÍ ZVONY
12.1 Pomůcky
Drátěné ramínko na oblečení, provázek.
12.2 Princip
Zvuk se šíří nejen ve vzduchu, ale i v pevných látkách.
Zvuk rozkmitaného ramínka putuje po provázcích a
přes prsty do ucha. Zatímco okolní pozorovatelé slyší
jen slabé cinknutí, posluchač s ramínkem slyší
mohutné bimbání kostelních zvonů.
Obr. 4 Ramínko s provázky
12.3 Postup
Na ramínko přivážeme dva provázky (obr.4), konce provázků omotáme kolem ukazováčků
a ty strčíme do uší. Ramínkem uhodíme o hranu stolu.
12.4 Otázky a úkoly
Stiskněte do zubů znějící ladičku. Pokuste se vysvětlit silný zvuku, který slyšíte.
FYZIKA
AKUSTICKÉ JEVY, KMITÁNÍ, VLNĚNÍ
18
13. KYVADLOVÝ VLNOSTROJ
13.1 Pomůcky
Kyvadlový vlnostroj.
13.2 Princip
Kyvadlový vlnostroj je soustava kyvadel s různou délkou závěsu. Doba kmitu závisí pouze na
jeho délce (ideální případ - matematické kyvadlo). Délky závěsů jsou voleny tak, aby za jednu
minutu vykonalo každé kyvadlo celý počet kmitů – každé následující kyvadlo o jeden kmit
více než kyvadlo předchozí.
13.3 Postup
Kyvadla vychýlíme a všechna současně pustíme. Zpočátku kmitají se stejnou fází, po chvilce
se kyvadla s delšími závěsy začnou zpožďovat a vytvoří tak vlnu. Po chvíli kyvadla kmitají
zcela chaoticky, za minutu však opět vytvoří vlnu a sejdou se ve stejné poloze. Pokud je
vlnostroj přesně seřízen, děj se několikrát opakuje.
13.4 Otázky a úkoly
V určitých okamžicích dojde k rozdělení kyvadel do dvou (třech, čtyřech) skupin kmitajících
se stejnou fází. Vysvětlete tento jev.
14. OPTICKÁ KYTARA
14.1 Pomůcky
„Optická kytara“, hřeben.
14.2 Princip
Jedná se o optický snímač (tzv. světelná závora). Při přerušení laserového paprsku dojde
k vychýlení membrány reproduktoru. Pokud paprsek přerušujeme dostatečně rychle
(>20Hz), vyrábíme slyšitelný zvuk. Tímto způsobem lze snímat například i kmity struny.
14.3 Postup
Nejprve několikrát přerušíme paprsek rukou – v reproduktoru se vždy ozve „lupnutí“.
Pokusíme se paprsek přerušovat rukou co nejrychleji – zatím je to spíše praskání, než zvuk.
Rychlejšího přerušování lze dosáhnout například protažením ruky s roztaženými prsty,
kmitáním obou rukou s roztaženými prsty, nebo protažením hřebenu. Tímto senzorem lze
snímat i kmity struny na kytaře vyrobené z násady na hokejku a kytarové struny.
14.4 Otázky a úkoly
Proč je toto snímání pro elektrickou kytaru nevhodné?
FYZIKA
AKUSTICKÉ JEVY, KMITÁNÍ, VLNĚNÍ
19
15. ELEKTRICKÁ KYTARA
15.1 Pomůcky
Kytarová struna, svěrka, závaží 1kg, malá cívka s ocelovým jádrem (např. 12000 závitů ze
starého telefonu), malý neodymový magnet a zesilovač (např. počítačové "bedničky").
15.2 Princip
Princip snímání kmitů struny je stejný jako na elektrické kytaře. Magnet na konci jádra cívky
zmagnetuje ocelovou strunu a ta díky přibližování a vzdalování se od cívky indukuje v cívce
elektrický proud úměrný změně polohy struny. Lze demonstrovat i závislost výšky tónu na
napnutí a délce struny.
15.3 Postup
Svěrku uchytneme cca 80 cm od rohu stolu. Konec struny uchytneme do svěrky a do
kovového očka provázkem přivážeme kilogramové závaží. Konec se závažím volně pověsíme
přes okraj stolu. Celek je schematicky zakreslen na obr. 5. Brnkneme na strunu - její zvuk je
velmi slabý. Na konec ocelového jádra cívečky umístíme magnet a výstup cívečky zapojíme
do zesilovače. Opět brnkneme na strunu a přiblížíme cívečku ke struně tak, aby konec jádra s
magnetem byl cca 5 mm od struny. Ze zesilovače se ozve čistý kytarový tón. Během pokusu
lze měnit zatížení konce struny a demonstrovat závislost výšky tónu na napětí ve struně,
případně lze strunu navíc napínat rukou. Když posouváme cívku podél struny, mění se
zastoupení vyšších harmonických tónů - např. cívka snímající kmity středu struny není
schopna detekovat sudé módy, které zde mají uzel. Strunu můžeme podepřít kusem
kovového L-profilu, který mění délku kmitající struny - jeho posouváním lze demonstrovat
závislost výšky tónu na délce struny.[1]
Obr. 5 Napnutí struny na stole
15.4 Otázky a úkoly
Jak ovlivňuje výšku tónu napnutí struny a její délka?.
FYZIKA
AKUSTICKÉ JEVY, KMITÁNÍ, VLNĚNÍ
20
16. VÝROBA PÍŠŤALKY
16.1 Pomůcky
Zavařovací víčko, nůžky.
16.2 Princip
Zvuk vzniká v hudebních nástrojích různými způsoby. V píšťale vznikne hudební tón
rozkmitáním vzduchu po nárazu na ostrou hranu a následným vytvořením stojaté vlny uvnitř
píšťaly. Námi vyrobená píšťalka se musí držet z boků, aby se mezi plechem a prsty vytvořil
prostor pro stojatou vlnu.
16.3 Postup
Ze zavařovacího víčka vystřihneme plíšek ne tvaru písmene L. Z plíšku vytvarujeme píšťalku
(obr. 6-a,b,c). Zbývá píšťalku uchytit správným způsobem a pískat.
Obr. 6 Vystřihnutí a vytvarování píšťalky [2]
16.4 Otázky a úkoly
Jak píšťalku správně uchopit, aby pískala? Proč?
17. VÝROBA HOUKAČKY
17.1 Pomůcky
Malá PET láhev (0,33 l), plechovka od pití, nůžky, nafukovací balónek, izolepa.
17.2 Princip
Vzduch vháněný do plechovky rozkmitává membránu, která se stává zdrojem zvuku.
17.3 Postup
Z plechovky odstřihněte dno a vystřihněte víčko. Kousek (cca 1,5 cm) pod horním okrajem
udělejte do plechovky otvor a začistěte jeho okraje. Odstřihněte zúženou část balónku,
FYZIKA
AKUSTICKÉ JEVY, KMITÁNÍ, VLNĚNÍ
21
kterou se nafukuje, a zbytek přetáhněte přes horní konec plechovky tak, aby blána byla
napnutá. Zajistěte blánu izolepou, aby držela (někdy to ani není třeba). Z plastové láhve
odstřihněte dno. Láhev zasuňte do plechovky tak, aby její hrdlo tlačilo na blánu z balónku a
napínalo ji. Dolní část plechovky velmi dobře přilepte izolepou k láhvi, nesmí zde zůstat
otvor. Hotová houkačka je schematicky znázorněna na obr. 7. Silně zafoukejte do otvoru v
plechovce. Vyzkoušejte, jak ovlivní výšku vydávaného tónu na napnutí blány. [2]
Obr. 7
17.4 Otázky a úkoly
Jak ovlivní napnutí membrány výšku tónu?
FYZIKA
AKUSTICKÉ JEVY, KMITÁNÍ, VLNĚNÍ
22
LITERATURA
1. Tři nové experimenty. In: Souhrnný sborník Veletrh nápadů učitelů fyziky [online]. 2007
[cit. 2013-12-29]. Dostupné z: http://vnuf.cz/sbornik/prispevky/12-13-Piskac.html
2. Pokusy v přírodovědě na 1. stupni ZŠ: Téma 3: Zvuk. [online]. [cit. 2013-12-28]. Dostupné
z: http://kdf.mff.cuni.cz/~mandikova/prirodoveda/zvuk.pdf
CHEMIE PLYNY A JEJICH VLASTNOSTI
23
TÉMA: PLYNY A JEJICH VLASTNOSTI
AUTOR: Mgr. MILAN KLEČKA, Ph.D.
CÍL: Prakticky poznat vybrané plyny, se kterými se můžeme setkat, a seznámit se s některými
jejich vlastnostmi.
ÚVOD
Plyny jsou běžné látky, se kterými přichází člověk do styku. Jejich charakteristiky a základní
vlastnosti jsou součástí řady kapitol, které prolínají učivem chemie základní i střední školy.
Naší snahou je vybrat pokusy, které budou pro žáky zajímavé a nebudou se dublovat
s pokusy, které prováděli při své výuce v hodinách chemie. Uvedené pokusy by měly rozšířit
základní poznatky z výuky chemie, popř. potvrdit některé teoretické vědomosti žáků.
ÚLOHY:
1 PŘÍPRAVA A VLASTNOSTI OXIDU UHLIČITÉHO
1.1 Pomůcky a chemikálie
Dělící nálevka (100 cm3), frakční baňka (100 cm3), skleněná trubička 20-25 cm, PE (gumová)
hadička, kádinka 600-1000 cm3, odměrný nebo preparační válec na 250 cm3, 3 různě vysoké
svíčky, spalovací lžička, hodinové sklo, 30-50 cm tenkého drátku, špejle; uhličitan vápenatý –
CaCO3 (popř. sodný – Na2CO3), kyselina chlorovodíková - HCl (10%)
1.2 Postup
Sestavte aparaturu pro vývoj plynu podle obrázku 1. Do
frakční baňky dejte asi 20 g práškového uhličitanu
vápenatého (popř. sodného). Na trubičku frakční baňky
nasaďte PE hadičku, na jejíž druhý konec nastrčíte 20-30
cm dlouhou skleněnou trubičku. Do dělící nálevky nalejte
opatrně cca 50 cm3 HCl (10%). HCl pak přikapávejte
k práškovému uhličitanu.
Obr. 4 Aparatura na vývoj oxidu uhličitého
10% HCl
20g CaCO3
CHEMIE PLYNY A JEJICH VLASTNOSTI
24
a) Do kádinky na 600-1000 cm3 připravte 3 svíčky o různé výšce (obr. 2). Svíčky zapalte
a z aparatury na obr. 1 zavádějte ke dnu kádinky oxid uhličitý. Pozorujte vývoj a po ukončení
pokusu odpovězte na otázky k pokusu.
b) Naplňte oxidem uhličitým odměrný nebo preparační válec na 250 cm3. O naplnění
válce se přesvěčte pomocí hořící špejle (v CO2 zhasne). Po naplnění válec přikryjte
hodinovým sklem. Na spalovací lžičku připevněte drátkem svíčku, kterou zapálíte. Hořící
svíčku na spalovací lžičce zanořte na chvilku do válce s oxidem uhličitým. Sledujte, jak se
plamen svíčky na hladině oxidu uhličitého oddělí od hořící svíčky (obr. 3). Pokud svíčku
rychle vynoříte, plamen se opět spojí s knotem svíčky a svíčka hoří dál. Můžete opakovaně
zanořovat svíčku do oxidu uhličitého a opět ji vytahovat. Rovněž můžete zkoušet zvětšit
hloubku zanoření svíčky. Po ukončení pokusu vysvětlete princip pozorovaného jevu.
Obr. 5 Pokus s hořícími svíčkami Obr. 3 Pokus s oddělováním plamene
od knotu svíčky
2 PŘÍPRAVA A VLASTNOSTI VODÍKU
2.1 Pomůcky a chemikálie
Erlenmeyerova (kónická) baňka (100-250 cm3), nafukovací balonek, špejle, plechovka o
objemu 0,3-1 dm3, dvě skleněné tyčinky; kyselina chlorovodíková - HCl (asi 20%), zinek Zn -
granule.
2.2 Postup
a) Připravte si Erlenmeyerovu baňku (100-250 cm3). Do baňky vhoďte asi 10 granulek zinku.
Připravte si dětský balónek, pak k zinku přilijte pod dohledem lektora asi 50 cm3 HCl (20%)
a ihned na ústí baňky navlékněte balónek tak, aby veškerý vyvíjený plyn směřoval do
balónku (Obr. 4). Po naplnění balónku jej opatrně sejmeme z kónické baňky a zavážeme.
CHEMIE PLYNY A JEJICH VLASTNOSTI
25
Zavázaný balónek vzdálíme od zdroje vodíku i od přihlížejících
studentů a v bezpečné vzdálenosti přiložíme k jeho stěně
hořící špejli.
Pracujte s ochranným štítem. Při náhodném prasknutí
balónku by mohlo dojít k rozptylu stopového množství
kyseliny a k zasažení očí. Proto se nepřibližujte bez
ochranného štítu k reakční nádobě a balónku. Pokus
provádějte pod dohledem lektora.
Obr. 4 Pokus s balónkem naplněným vodíkem
b) Připravte si plechovku o objemu 0,3-1 dm3 a u dna plechovky vyvrtejte otvor o průměru
2-5 mm. Na stolek položte dvě skleněné tyčinky tak, aby při postavení plechovka stála na
obou skleněných tyčinkách. Ve vzdálenosti cca 1m od připraveného pokusu zapalte kahan
a připravte špejli.
Do Erlenmeyerovy (kónické) baňky (100-250 cm3) vhoďte asi 10 granulek zinku. K zinku
přilijte asi 30 cm3 HCl (asi 20-25%) a na baňku s vyvíjejícím se vodíkem poklopte
plechovku obrácenou dnem vzhůru (obr. 5).
Obr. 5 Plnění baňky vodíkem
Plechovku podložte skleněnými tyčinkami, držte ji poklopenou na baňce a jedním prstem
neustále ucpávejte vyvrtanou dirku. Po cca 2 minutách by měla být plechovka plná
vodíku. Opatrně ji vysuňte, aniž byste pustili ucpaný otvor a plechovku nakláněli nebo
CHEMIE PLYNY A JEJICH VLASTNOSTI
26
CH4
obrátili. Odstraňte Erlenmayerovu baňku s vyvíjejícím se vodíkem do bezpečné
vzdálenosti a plechovku opět opatrně položte na skleněné tyčinky tak, aby zespodu mohl
do baňky vnikat vzduch. Zapalte špejli, pusťte ucpávaný otvor a ihned podržte hořící špejli
těsně pod otvorem tak, aby se unikající plyn zapálil (obr. 6).
Obr. 6 Zapálení vodíku po odstranění Erlenmeyerovy baňky
Pokud je v baňce směs vodíku se vzduchem, dojde ihned k výbuchu a vymrštění plechovky
směrem vzhůru. Pokud je plechovka naplněna pouze vodíkem, začne vodík u otvoru hořet
nesvítivým plamínkem. Místo spáleného vodíku začne ze spodní strany vnikat do plechovky
vzduch. V okamžiku, kdy v plechovce vznikne výbušná směs, dojde k výbuchu. Výbuch je
tedy v tomto případě o chvilku zpožděný. Nezapomeňte před zapálením vodíku odstranit
Erlenmeyerovu baňku!!! Pokus provádějte pod dohledem lektora.
3 VLASTNOSTI METHANU (ZEMNÍ PLYN)
3.1 Pomůcky a chemikálie
Širokohrdlá Erlenmeyerova (kónická) baňka (200-250 cm3), skleněná na konci zúžená
trubička 15-25 cm, sleněná tyčinka, PE (gumová) hadička, špejle, ochranný štít; jar, nebo jiný
prostředek na mytí nádobí, glycerol, destilovaná voda.
3.2 Postup
Připravíme si širokohrdlou Erlenmeyerovu (kónickou) baňku (200-
500 cm3). Naplníme ji asi do poloviny směsí, kterou připravíme z 1
dílu Jaru, 10 dílů destilované vody a 0,25 dílů glycerinu. Připravíme
skleněnou trubičku na konci zúženou. Tu napojíme hadičkou místo
kahanu na vývod zemního plynu (obr. 7). Necháme plyn
probublávat do roztoku v baňce.
Obr. 7 Plnění bublin methanem
CHEMIE PLYNY A JEJICH VLASTNOSTI
27
Vzniká bohatá pěna, která se buď samovolně odděluje od baňky a pozvolna se ve vzduchu
vznáší, pokud se pěna neoddělí sama, oddělíme ji pomocí skleněné tyčinky. Po přiblížení
hořící špejle dochází k jejímu vzplanutí.
POZOR!!! Při zapalování bublin nesmí být v blízkém okolí nikdo z přihlížejících a rovněž se
nenahýbáme nad zapalované bubliny a nepřibližujeme se vlasy ani jinými hořlavými
látkami k zapalovaným bublinám.
4 PŘÍPRAVA A VLASTNOSTI AMONIAKU
4.1 Pomůcky a chemikálie
Dvě promývačky, PE (gumová) hadička, balonek; kyselina chlorovodíková - HCl (konc.),
hydroxid amonný – NH4OH (konc.).
4.2 Postup
Propojte hadičkou dvě promývačky podle obr. 8 a na promývačku s HCl nasaďte gumový
balonek.
Obr. 7 Aparatura pro vývoj chloridu amonného
POZOR! Napojení proveďte přesně podle obrázku. Nesmíte obrátit zapojované
promývačky! Zapojení nechte před zahájením pokusu zkontrolovat lektorovi.
Do promývačky za balonkem vám vedoucí kroužku nalije cca 30 cm3 konc. kyseliny
chlorovodíkové a do druhé promývačky cca 30 cm3 koncentrovaného hydroxidu amonného.
Pak opatrně pumpujte pomocí balonku do promývaček vzduch. Uvolňovaný plynný
chlorovodík reaguje s hydroxidem amonným za vzniku chloridu amonného.
Pokus provádějte v digestoři za asistence a dohledu lektora.
HCl NH4OH
CHEMIE PLYNY A JEJICH VLASTNOSTI
28
5 PŘÍPRAVA A VLASTNOSTI KYSLÍKU
5.1 Pomůcky a chemikálie
Frakční baňka, dělící nálevka, hadička, preparační válec (popř. skleněný odměrný válec) - 250 ml, spalovací lžička, špejle, hodinové sklo, zátky, zápalky, kahan, pH papírky; 15% roztok peroxidu vodíku - H2O2, oxid manganičitý (burel) - MnO2, síra - S, hořčíková – Mg páska.
5.2 Příprava kyslíku
Sestavte aparaturu pro vývoj plynu (obr. 9). Do frakční baňky dejte lžičku oxidu manganičitého a přidejte asi 10 cm3 vody. Do dělicí nálevky nalejte asi 30 cm3 15% roztoku peroxidu vodíku. Z dělicí nálevky přikapávejte do baňky peroxid. V baňce se vyvíjí kyslík, který jímejte do preparačního válce. O naplnění válce kyslíkem se přesvědčte pomocí doutnající špejle. V místě, kam dosahuje hladina kyslíku, doutnající špejle vzplane. Jakmile špejle vzplane, ihned ji vytáhněte. Když je válec naplněn kyslíkem, přikryjte jej připravenou zátkou nebo hodinovým sklem a použijte k dalšímu pokusu.
Obr. 8 Aparatura pro vývoj kyslíku (převzato z protokolů studentů FPE ZČU Plzeň, obor chemie 2014)
5.3 Reakce kyslíku se sírou
Pokus provádějte v digestoři. Vezměte spalovací lžičku, vytřete ji křídou, dejte do ní na
špičku lžičky síry, nad kahanem síru roztavte a pak nahnutím spalovací lžičky zapalte. Hořící
síru ihned ponořte se spalovací lžičkou do válce s kyslíkem. Síra reaguje s kyslíkem za vzniku
plynné látky. Jakmile síra dohoří, spalovací lžičku vyjměte a opět uzavřete válec zátkou nebo
hodinovým sklem. Do válce pak přidejte asi 5 cm3 destilované vody, uzavřete zátkou a obsah
válce asi 30 s protřepávejte, aby se plyny obsažené ve válci rozpustily ve vodě. Pak pomocí
pH papírku změřte pH roztoku.
CHEMIE PLYNY A JEJICH VLASTNOSTI
29
5.4 Reakce kyslíku s hořčíkovou páskou
Vezměte spalovací lžičku, asi 6-8 cm hořčíkové pásky na konci zahněte a zavěste ji za kličku
na konci drátu. Nad kahanem pásku zapalte. Hořící pásku ihned ponořte se spalovací lžičkou
do válce s kyslíkem. Hořčík reaguje s kyslíkem za vzniku bílé látky, která se usazuje na
stěnách válce. Jakmile hořčík dohoří, spalovací lžičku vyjměte a opět uzavřete válec zátkou
nebo hodinovým sklem. Do válce pak přidejte asi 5 cm3 destilované vody, opět uzavřete
zátkou a obsah válce asi 30 vteřin protřepávejte, aby se látky obsažené ve válci rozpustily ve
vodě. Pak pomocí pH papírku změřte pH roztoku.
LITERATURA
1. Spurná, M., Švehlík, Z.: Praktické cvičení z didaktiky chemie. Univerzita Palackého,
Olomouc 1976.
2. Čtrnáctová, H. a kol.: Chemické pokusy. Prospektrum, Praha 2000.
3. http://www.vscht.cz/fch/pokusy/
4. http://www.studiumchemie.cz/pokus.php?id=104
CHEMIE PLYNY A JEJICH VLASTNOSTI
30
6 OTÁZKY A ÚKOLY
DOPLŇTE DO TEXTU ZJIŠTĚNÉ POZNATKY:
POKUS č. 1
V pokusu jsme zjistili, že připravený oxid uhličitý je …………………......………….(skupenství) ,
……………........………..……….(barva), …………...……………………… (lehčí nebo těžší) než vzduch,
……….………………………….(zápach). Pokus 1a dokazuje, že oxid uhličitý má vliv na hoření
………………………..................................................……........…… . Z pokusu 1b vyplývá, že u svíčky
hoří těkavé a hořlavé ……………………………… , které vznikají ………………...................…………………
parafínu, který svíčku tvoří. Oxid uhličitý vznikal reakcí uhličitanu vápenatého s kyselinou
chlorovodíkovou. Pokuste se zapsat tuto reakci chemickou rovnicí:
................... + ................... .................... + ................... + ...................
POKUS č. 2
V pokusu jsme zjistili, že vodík je …………........………. skupenství, ……………………..………. barvy,
………………………………… (lehčí nebo těžší) než vzduch, ……….……………….........…………(zápach).
Pokus 2a i 2b dokazuje, že vodík tvoří se vzduchem …….................…………………směs.
Vodík vznikal reakcí zinku s kyselinou chlorovodíkovou. Pokuste se zapsat tuto reakci
chemickou rovnicí:
....................... + ……………….. ………………. + …………………..
Vodík následně reagoval se vzduchem. Pokuste se zapsat tuto reakci chemickou rovnicí:
....................... + ……………….. ……………….
CHEMIE PLYNY A JEJICH VLASTNOSTI
31
POKUS č. 3
Hlavní složkou zemního plynu je………………...…….… ,který je …....………........………. skupenství,
………..……………..………. barvy, ………………………….........……… (lehčí nebo těžší) než vzduch,
……….……………….........…………(zápach).
Pokus č.3 dokazuje, že metan tvoří se vzduchem…………………………………….…směs .
Methan reagoval se vzduchem. Pokuste se zapsat tuto reakci chemickou rovnicí:
....................... + ……………….. ………………. + …………………..
POKUS č. 4
V pokusu jsme zjistili, že amoniak je skupenství ……………………………. , ve vodě
………………………………………(vycházíme z toho, že čpavek, který jsme použili, je vodný roztok
amoniaku), ………..……………..………. barvy, ………………………….........………....…………(zápach).
Amoniak reagoval s chlorovodíkem. Pokuste se zapsat tuto reakci chemickou rovnicí:
................................ + ……….......……….. ………….......…………….
POKUS č. 5
Kyslík je ………….............………. skupenství, ……………………..………. barvy, …………………………………
(lehčí nebo těžší) než vzduch, ……….……………….........…………(zápach). Se sírou se slučuje na
plynný ……………………………… . Jeho vlastnosti jsou………………………………(barva),
………………………………….(zápach), ve vodě se ………………………………(rozpouští, nerozpouští).
Vzniklý roztok vykazuje reakci………………………………… (podle změřeného pH). S hořčíkem se
slučuje kyslík na …………………………. . Tato látka je ve vodě ………………………………(rozpustná,
nerozpustná). Vzniklý roztok vykazuje reakci………………………………… (podle změřeného pH).