Atelier T-plan, s.r.o. Na Šachtě 9, 170 00 Praha 7

ÚZEMNÍ PROGNÓZA ÚZEMÍ DOTČENÉHO TĚŽBOU

HNĚDÉHO UHLÍ NA SOKOLOVSKU

Průzkumy a rozbory

RNDr. Libor Krajíček Ing. Ivan M. Rothbauer, CSc.

ředitel společnosti hlavní projektant

Zakázka č. 2003 031 Praha, prosinec 2003

ZPRACOVATELSKÝ TÝM

Ing. Ivan M. Rothbauer, CSc.Koordinace prací, editace textu a mapových příloh; krajina a její vývoj, ochrana přírody, zemědělství, lesnictví, závěrečné shrnutí.

Ing., Ivan Svoboda, Ph.D.Geologie, geomorfologie, těžba nerostných surovin, sanace a rekultivace.

PhDr. Jan JílekDemografie, ekonomická základna, rekreace a cestovní ruch.

Ing. Milan ŠobrEnergetika, energetická infrastruktura, telekomunikace, znečištění ovzduší.

Ing. Petr HrdličkaVoda a vodohospodářská infrastruktura.

Ing. Marie Wichsová, Ph.D.Doprava.

Ing. arch. Karel BeránekŠirší vztahy.

Ing. arch. Monika Boháčová, Ing. Miroslav Cihlář, Ing. arch. František KačírekVyhodnocení současné ÚPD a ÚPP řešeného území.

Mgr. Karolína LejskováDigitální grafika.

2

Obsah:

1. ZADÁNÍ PRÁCE A VYMEZENÍ ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ. . . . . . . . . . . . . . .7

1. 1. Vymezení řešeného území dle obcí a zahrnutých katastrálních území ...........…...........7

1. 2. Důvod pro pořízení územní prognózy . .............................................................….........8

1. 3. Hlavní cíle zpracování územní prognózy jsou . ................................................…........9

2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .10

2. 1. Klimatické poměry ...............................................................................................…....102.1.2. Vliv těžebních činností na mezoklima řešeného území . .....................................…...11

2. 2. Geomorfologie a geologie řešeného území ..............................................................….112.2.1. Geomorfologie . . . .................................................................................................. . ..11 2.2.2. Geologické poměry Sokolovské pánve . . ................................................................. ..142.2.3. Hydrogeologická charakteristika . ............................................................................. .182.2.4. Tektonika pánve . ......................................................................................................…192.2.5. Radonové riziko . ......................................................................................................…20

2.3. Hydrografická síť a její charakteristiky........................................................................…202.3.1. Vodní toky. ..............................................................................................................….202.3.2. Vodní plochy.............................................................................................................…242.3.3. Vodní zdroje a jejich ochranná pásma .....................................................................…242.3.4. Důsledky známých záměrů na změny hydrologických charakteristik řešeného území . . ...................................................................................................................... .25

3. KRAJINA A JEJÍ VÝVOJ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

3.1. Biogeografická diferenciace krajiny ...............................................................................26

3.2. Vyhodnocení původního stavu území před masivním rozvojem těžby hnědého uhlí......29

3.3. Aktuální stav využívání krajiny ......................................................................................353.3.1. Úhrnné hodnoty druhů pozemků podle katastrálních území ........................................353.3.2. Koeficient ekologické stability. .................................................................................. 383.3.3. Ochrana přírody a krajiny . . .. ... .. ... .....................................................................393.3.3.1. ÚSES . . ... ... ... ......................................................................................................... 393.3.3.2. Zvláště chráněná území . ... .. . .... . .........................................................................403.3.3.3. Registrované významné krajinné prvky . . ... ... ....................................................... 41

3.4. Zemědělství a lesnictví v krajině řešeného území . . ... ...................................................423.4.1. Zemědělství . ... ... .........................................................................................................423.4.2. Lesnictví .. ... .. ..............................................................................................................48

3.5. Exploatace nerostných surovin a její vliv na krajinu řešeného území ... ... .....................50

3

3.5.1.Těžba uhlí . . . ... .. .........................................................................................................503.5.2.Těžba ostatních nerostných surovin...............................................................................523.5.3 Území poddolovaná bývalou hlubinnou těžbou ............................................................533.5.4.Geomechanická stabilita – sesuvy ................................................................................543.5.5. Analýza specifik území velkoplošně narušeného povrchovou těžbou . ......................553.5.6. Sanace a rekultivace. .. ................................................................................................583.5.7. Revitalizace území po těžbě .. .....................................................................................673.5.8. Závěry .. .......................................................................................................................70

3.6. Energetika a její další možný vliv na krajinu řešeného území .. ......................................713.6.1. Dosavadní vývoj energetické koncepce státu a její návrhové varianty .........................713.6.2. Vliv energetické koncepce státu na těžbu hnědého uhlí .. ............................................763.6.3. Privatizace energetických subjektů . . ............................................................................76

3.7. Znečištění ovzduší . .. ......................................................................................................773.7.1. Stávající stav znečištění ovzduší v řešeném území .. ....................................................773.7.2. Hlavní zdroje znečištění .. .............................................................................................79

4. DEMOGRAFICKÉ A SOCIÁLNĚ EKONOMICKÉ PŘEDPOKLADY ROZVOJE ÚZEMÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .79

4.1. Sociálně ekonomický význam řešeného území v širším územním kontextu . ..................79

4.2. Sídelní struktura a její historický vývoj .. . .......................................................................834.2.1. Územně správní členění území a hierarchie středisek osídlení . ...................................834.2.2. Velikostní struktura obcí a sídel a historický vývoj osídlení ........... ............................844.2.3 Historický vývoj sídelní struktury . ............ .................................................................85

4.3. Obyvatelstvo .. ..................................................................................................................884.3.1. Demografický potenciál .......... ....................................................................................884.3.2. Sociálně ekonomický potenciál .. .................................................................................91

4.4. Bydlení .. ........ ..................................................................................................................974.4.1. Domovní fond .. ............................................................................................................974.4.2. Bytový fond .. ................................................................................................................98

4.5. Hlavní problémy a rizika .. .. .............................................................................................99

5. EKONOMICKÁ ZÁKLADNA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .100

5.1. Struktura ekonomických aktivit .. .................................................................................100 5.1.1. Průmysl .. ....................................................................................................................1005.1.2. Stavební výroba .. .........................................................................................................1045.1.3. Zemědělská výroba a lesní hospodaření .. ..................................................................1045.1.4 Třetí sektor ...................................................................................................................105

5.2. Podnikatelské prostředí....................................................................................................1055.2.1. Rozvinutost podnikatelského prostředí.........................................................................1055.2.2.Struktura podnikatelského prostředí .............................................................................108

4

5.3. Disponibilní potenciál pro další ekonomický rozvoj ......................................................108

5.4. Hlavní problémy a rizika.................................................................................................109

6. REKRACE A CESTOVNÍ RUCH. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

6.1. Širší rámcové podmínky pro rozvoj rekrace a cestovního ruchu ...................................1106.1.1. Přírodní potenciál ........................................................................................................1106.1.2. Potenciál lázeňských měst............................................................................................111 6.1.3. Kulturní pamětihodnosti...............................................................................................1116.1.4. Kulturně společenský potenciál....................................................................................1136.1.5.. Sportovně rekreační potenciál......................................................................................114

6.2. Podmínky pro cestovní ruch a rekreaci v řešeném území...............................................115 6.2.1. Kulturně historické hodnoty.........................................................................................116 6.2.2. Ostatní pamětihodnosti.................................................................................................119 6.2.3. Kulturně společenská vybavenost.................................................................................1206.2.4. Podmínky pro sport a rekreaci......................................................................................1216.2.5. Ubytovací kapacity a jejich využití...............................................................................1226.2.6. Informační centra..........................................................................................................1236.2.7. Podnikání v cestovním ruchu........................................................................................1236.2.8. Individuální rekreace.....................................................................................................1246.2.9. Záměry obcí a předpokládaný rozvoj rekreace a cestovního ruchu..............................126

6.3. Hlavní problémy a rizika dalšího vývoje.........................................................................127

7. TECHNICKÁ A DOPRAVNÍ INFRASTRUKTURA . . . . . . . . . . . . . . . .128

7.1. Energetická infrastruktura..............................................................................................1287.1.1. Zdroje elektrické energie............................................................................................1287.1.2. Nadřazené systémy rozvodů elektřiny........................................................................1287.1.3. Distribuční sítě vysokého napětí.................................................................................1297.1.4. Rozvojové záměry elektroenergetiky..........................................................................1297.1.5. Ochranná pásma elektroenergetických zařízení............................................................1297.1.6. Vysokotlaké rozvody zemního plynu, zdroje plynu....................................................1307.1.7. Plynofikovaná sídla.......................................................................................................1317.1.8. Rozvojové záměry plynoenergetiky..............................................................................1327.1.9. Ochranná pásma plynárenských zařízení.....................................................................1327.1.10. Systémy centrálního zásobování teplem....................................................................1337.1.11. Rozvojové záměry u systémů CZT.............................................................................1347.1.12. Decentralizované zdroje tepla.....................................................................................1347.1.13. Ochranná pásma teplárenských zařízení.....................................................................135

7.2. Produktovody.....................................................................................................................135

7.3. Spoje.................................................................................................................................1357.3.1. Telekomunikační systémy.............................................................................................1357.3.2. Radiokomunikace..........................................................................................................1367.3.3. Ochranná pásma telekomunikačních a radiokomunikačních zařízení..........................136

5

7.4. Zhodnocení průzkumů a rozborů na úseku energetiky a spojů.......................................1377.5. Vodohospodářská infrastruktura.....................................................................................1387.5.1. Zásobování pitnou vodou.............................................................................................138 7.5.2. Odkanalizování a čištění odpadních vod......................................................................139

8. DOPRAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

8.1. Poloha řešeného území v širších dopravních souvislostech...........................................140

8.2. Historický vývoj a struktura dopravní sítě na území Sokolovska .................................141

8.3. Stávající dopravní infrastruktura řešeného území...........................................................143 8.3.1. Silniční síť....................................................................................................................1438.3.2. Železniční síť................................................................................................................1448.3.3. Cyklistická a pěší doprava............................................................................................145

8.4. Přehled současných záměrů a strategií rozvoje dopravy a dopravní infrastruktury v řešeném území v širších souvislostech ................................................1468.4.1. Doprava v územně plánovací dokumentaci .................................................................1468.4.2. Resortní koncepce MDS...............................................................................................1478.4.3. Krajská oborová koncepce...........................................................................................1478.4.4. Rozvojové záměry přilehlého území Saska..................................................................1488.5. Dosavadní trendy rekultivace vytěžených prostor z hlediska obnovy dopravní infrastruktury...................................................................................................................1488.6. Souhrn problémových okruhů, východiska a principy pro formulaci výhledové koncepce dopravy...........................................................................................................1508.6.1. Problémové okruhy.......................................................................................................1508.6.2. Východiska a principy výhledové strategie rozvoje dopravy.......................................151 8.7. Environmentální principy a strategie rozvoje dopravy....................................................151

9. VYHODNOCENÍ SOUČASNÉ ÚPD A ÚPP VZTAHUJÍCÍ SE K ŘEŠENÉMU ÚZEMÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .152

9.1 ÚPD a ÚPP regionální úrovně........................................................................................1529.1.1.Územní plán velkého územního celku Karlovarsko-sokolovské aglomerace............152

9.1.2. Program rozvoje Karlovarského kraje (listopad 2001)...............................................1579.1.3. Koncepce odpadového hospodářství Karlovarského kraje.........................................1589.1.4. Pasportizace průmyslových zón Karlovarského kraje................................................1609.1.5. Studie výběru ploch pro lokalizaci strategických průmyslových zón v ČR Karlovarský kraj..........................................................................................................161

9.2. Vyhodnocení územně plánovací dokumentace měst a obcí jak je k dispozici u zadavatele, případně na internetu...................................................................................162

10. ŠIRŠÍ VZTAHY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .171

6

11. SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ PRŮZKUMŮ A ROZBORŮ. . . . . . . . . . . . . . . 174

1. ZADÁNÍ PRÁCE A VYMEZENÍ ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ

Územní prognóza území dotčeného těžbou hnědého uhlí na Sokolovsku byla zadána zpracovateli na základě výsledku výběrového řízení vypsaného Krajským úřadem Karlovy Vary - odborem regionálního rozvoje podle § 49a zákona č.199/1994 Sb. o zadávání veřejných zakázek v aktuálně platném znění.Obsah územní prognózy, formy a etapy jejího zpracování jsou určeny vzájemnou smlouvou o dílo mezi objednatelem a zhotovitelem ze dne 8. září 2003. Vymezení řešeného území je provedeno v „Zadání územní prognózy území dotčeného těžbou uhlí na Sokolovsku“ze dne 18 července 2003, které bylo součástí výzvy zájemcům k podání nabídky na zpracování předmětného územně plánovacího podkladu.

1. 1. Vymezení řešeného území dle obcí a zahrnutých katastrálních území

číslo Obec/město Katastrální území1 Božíčany Božíčany2 Březová (část) Arnoltov, Březová u Sokolova, Kamenice u Březové,

Kostelní Bříza, Lobzy u Březové, Paseka u Březové, Rudolec u Březové, Tisová u Sokolova

3 Bukovany Bukovany u Sokolova4 Citice Citice, Hlavno5 Černava Černava, Rájec u Černavy6 Dasnice Dasnice7 Dolní Nivy Boučí, Dolní Nivy, Horní Nivy, Horní Rozmyšl8 Dolní Rychnov Dolní Rychnov9 Habartov Habartov, Horní Částkov, Lítov10 Hory Hory u Jenišova11 Chlum Svaté Máří Chlum Svaté Máří12 Chodov Dolní Chodov, Stará Chodovská 13 Jenišov Jenišov14 Jindřichovice (část) Háj u Jindřichovic, Mezihorská, Stará15 Josefov Luh nad Svatavou, Radvanov16 Kaceřov Kaceřov u Kynšperka nad Ohří, Horní Pochlovice17 Krajková (část) Dolina u Krajkové, Hrádek u Krajkové, Krajkové, Květná

u Krajkové, Libnov, Markvarec u Krajkové18 Královské Poříčí Královské Poříčí19 Kynšperk nad Ohří Dolní Pochlovice, Chotíkov u Kynšperka nad Ohří,

Kamenný Dvůr, Kynšperk nad Ohří, Liboc u Kynšperka, Štědrá u Kynšperka nad Ohří, Zlatá u Kynšperka

20 Libavské Údolí Libavské Údolí21 Loket (část) Dvory u Lokte, Loket, Nadlesí u Lokte22 Lomnice Lomnice u Sokolova, Týn u Lomnice

7

23 Mírová Mírová24 Nová Role (část) Jimlíkov, Nová Role25 Nové Sedlo Chranišov, Loučky u Lokte, Nové Sedlo u Lokte26 Oloví (část) Nové domy, Oloví27 Sokolov Hrušková, Novina u Sokolova, Sokolov, Vítkov u

Sokolova28 Staré Sedlo Staré Sedlo u Sokolova29 Svatava Čistá u Svatavy, Svatava30 Šabina Šabina31 Tatrovice Křemenitá, Spomyšl u Vřesové, Tatrovice32 Těšovice Těšovice33 Vintířov Vintířov u Sokolova34 Vřesová Vřesová

Řešené území tvoří území 34 obcí, z toho 6 částí obcí, což celkem představuje 77 katastrálních území.

Řešené území ÚPG zahrnuje kromě katastrů přímo zasažených těžbou hnědého uhlí i katastrální území na ně bezprostředně navazující a ovlivněná nepřímo.

Celková rozloha řešeného území činí podle aktuálního výpisu úhrnných hodnot druhů pozemků poskytnutých příslušnými katastrálními úřady 365,79 km2.

Hranici řešeného území tak tvoří hranice jednotlivých vyjmenovaných katastrálních území, nejedná se o samostatnou správní jednotku.

1. 2. Důvod pro pořízení územní prognózy:

Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor regionálního rozvoje, jako pořizovatel územně plánovací dokumentace kraje, zahájil v srpnu 2002 pořizování Územního plánu velkého územního celku Karlovarského kraje (dále jen "ÚP VÚC KK"). V květnu 2003 bylo dokončeno zpracování etapy Průzkumy a rozbory ÚP VÚC KK. Jedním z poznatků Průzkumů a rozborů ÚP VÚC KK byla absence koncepčního dokumentu území postiženého těžbou hnědého uhlí v povrchových dolech na Sokolovsku (dále také "dotčené území").

Dotčené území je řešeno v Územním plánu velkého územního celku Karlovarsko-sokolovské aglomerace, který byl schválen usnesením Zastupitelstva Karlovarského kraje č. ZK148/Ol/2001 ze dne 25.10.2001. Tento územní plán však řeší území v příliš malé podrobnosti.

Řada obcí ležících v dotčeném území má zpracovanou vlastní územně plánovací dokumentaci event. urbanistickou studii. Tyto však většinou řeší pouze zastavěné území sídel a územím dotčeným těžbou se nezabývají. Navíc záměry v jednotlivých obcí nejsou často vzájemně koordinovány.

Pro dotčené území byla v předchozích letech zpracována celá řada dílčích oborových analýz, studií a generelů. Žádný z těchto materiálů však neřeší dotčené území komplexně z urbanistického a krajinářského hlediska.

8

Způsoby rekultivace vytěžených ložisek hnědého uhlí byly navrženy a projednány při zahajování těžby, obvykle v druhé polovině minulého století. Ve změněných společenských podmínkách, přestávají být tyto koncepce v souladu se současnými veřejnými požadavky na využití území.

Úkolem krajského úřadu v oblasti územního plánování je mimo jiné také pořizování územně plánovacích podkladů nezbytných pro jeho činnost.

Na základě vyhodnocení výše uvedených skutečností, bylo přistoupeno k pořízení Územní prognózy území dotčeného těžbou hnědého uhlí na Sokolovsku, jako jednoho z podkladů pro následné zabezpečení vyváženého efektivního rozvoje dotčeného území při zohlednění dosavadního ekonomického a sociálního vývoje s přihlédnutím k přírodním a kulturním hodnotám, v duchu zásad udržitelného rozvoje.

Jedná se komplexní dokument řešící především lokality důlních děl, těžebních prostorů hnědého uhlí a výsypek o celkové rozloze cca 9 200 ha, ale také území navazující. Některé z výsypek jsou již rekultivovány, v dalších lokalitách probíhají po vyuhlení jednotlivé etapy rekultivace. Pro území byl zpracován Generel rekultivací po těžbě uhlí - Sokolov (1993), který je rámcově naplňován. Tento koncepční dokument však není závazný a nemůže plnohodnotně plnit koordinační úlohu.

Výchozím podkladem pro zpracování územní prognózy bude dokumentace Průzkumů a rozborů ÚP VÚC KK.

1. 3. Hlavní cíle zpracování územní prognózy jsou:

Vytvořit urbanistickou a krajinářskou koncepci nového využití území po těžbě v povrchových dolech.

Stanovit základní členění a strukturu využití území. Přitom je nutné vycházet z aktuálních potřeb území, požadavků obcí i z technických a ekonomických možností realizace záměrů.

Navrhnout základní funkce sídel v řešeném území a funkce krajiny.

Navrhnout lokality vhodné pro rozvoj výroby revitalizací brownfields, včetně návrhu souvisejících regionálně významných staveb dopravní a technické infrastruktury.

Zohlednit širší vazby území v kontextu západočeského lázeňského trojúhelníku Karlovy Vary - Mariánské Lázně - Františkovy Lázně a sociálně ekonomickou situaci území, zejména potřebu rozšíření (transformace) nabídky pracovních příležitostí.

Vytvořit podmínky pro vyvážený vztah tří hlavních hledisek trvale udržitelného rozvoje: hospodářského růstu; sociálního hlediska a ochrany životního prostředí.

9

Vytvořit předpoklady pro obnovu krajinných hodnot (krajinný design) a ekologické stability.

Vytvořit podmínky pro posílení pozitivního image kraje a zvyšování přitažlivosti celého regionu.

Vytvořit předpoklady pro obnovu a zkvalitnění dopravní a technické infrastruktury, včetně zajištění vnějších vazeb.

Vytvořit územní podmínky pro rozvoj rekreační sféry.

Vytvořit podklad pro návrh úprav v plánech rekultivací.

Vytvořit orgánům samosprávy a státní správy komplexní podklad pro formulování strategie dalšího rozvoje, zhodnocování území, zpracování programů rozvoje, řešení územních plánů obcí a rozhodování v území.

Vytvořit podklad pro zpracování Územního plánu velkého územního celku Karlovarského kraje.

Vymezit dílčí území pro podrobnější řešení (v měřítku 1:10 000) a stanovit rámcové podmínky pro toto řešení.

2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ

2. 1. Klimatické poměry

Řešené území náleží ke dvěma klimatickým oblastem. Oblast chladná zasahuje do jeho nejsevernějších a do nejjižnějších okrajů a je zde představována okrskem mírně chladným C1.

Většina území však náleží do oblasti mírně teplé, zastoupené klimatickými okrsky:B3 – mírně teplý, mírně vlhký s mírnou zimou, pahorkatinový - ( v podstatě vlastní pánev),B5 – mírně teplý, mírně vlhký, vrchovinový – (zasahující jižní okraj Krušných hor a severní okraje Slavkovského lesa). Viz přiložený kartogram.

Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 5,1o C až 7,2° C. Teplota se postupně snižuje ze střední části řešeného území jak k severu tak k jihu. Nejvyšší průměrné teploty byly zaznamenány v červenci, 14,5 až 16,5° C, nejnižší v lednu -1,8 až -4,0 °C.

Průměrné roční úhrny srážek jsou 526 až 947 mm. V celoročním průměru jsou nejvyšší srážky v červenci (78 až 103 mm), nejnižší v únoru a březnu (26 až 76 mm). Průběh průměrných ročních teplot a srážek ukazují isotermy a isohyety, rovněž vyznačené v přiloženém kartogramu.

K přesnější charakteristice poměrů mezi průměrným úhrnem srážek a průměrnou roční teplotou slouží hodnoty Langova dešťového faktoru, který je v jednotlivých okrscích

10

následující: B3 – 86, B5 (severní část) – 118, B5 (jižní část) – 83, , C1 (Slavkovský les) - 154 C1

(Krušné hory) – 160. Váhová jistota vypočtená podle Gregora se v řešeném území pohybuje v rozmezí 28 až 35 což znamená pravděpodobnost výskytu suchých let pouze 0 – 5%.

Všechny klimatické údaje jsou převzaty z „Atlasu podnebí ČSSR“. Jejich přehledné uspořádání je pro řešené území uvedeno v následující tabulce.

Klimatická oblastU k a z a t e l okrsek B okrsek C

B3 B5

severní část

B5

jižní část

C1

Krušné hory

C1

Slavkov. les

Průměrný roční úhrn srážek v mm 625 768 526 848 787Průměrná roční teplota v °C 7,2 6,5 6,3 5,3 5,1Vláhová jistota 28 35 30 35 35Langův dešťový faktor 86 118 83 160 154Průměrná délka vegetační doby ve dnech 140 135 130 125 120Počet dnů se srážkami méně než 1mm 100 115 115 130 130Počet dnů se srážkami méně než 10 mm 15 17,5 17,5 25 25Průměrná vlhkost vzduchu v % 77 - 82 77-82 77-82 85-90 80-85

2.1.2. Vliv těžebních činností na mezoklima řešeného území Má se zato, že povrchová těžba uhlí, která narušila krajinu tím, že ji odvodnila a zbavila vegetačního krytu na rozsáhlých plochách, podstatným způsobem ovlivnila mezoklima nejen pánve, ale i přilehlých horských částí řešeného území, kam již v létě nestoupá z pánve vzduch vlhký, jako tomu bylo v minulosti, ale převážně vzduch suchý. Na plochách zbavených vegetace a vody se sluneční energie mění převážně v teplo, protože se nemůže vázat do vodní páry. Povrchová těžba a činnosti s ní spojené tak narušily přirozený způsob disipace sluneční energie. Došlo k snížení podílu vody, která obíhá v krajině v tzv. krátkém cyklu, což se projevuje přehříváním rozsáhlých ploch v létě, vysokými denními amplitudami teplot, vysokými rozdíly v teplotách mezi místy a strmými gradienty teplot a celkově nízkou heterogenitou rozložení teplot. Provedené umělé změny terénní morfologie zahlubováním dolů a navyšováním výsypek umocňují podmínky pro vznikání přirozených i průmyslových inverzí. Výsledkem je celkové snížení klimatické pohody při pobytu v takto narušené krajině. Postihována je i flóra a fauna zasažených území.

2. 2. Geomorfologie a geologie řešeného území

2.2.1. Geomorfologie

V řešeném území se setkávají tři odlišné geomorfologické útvary. Většinu jeho plochy vyplňuje Sokolovská pánev na kterou ze severu navazuje masiv Krušných hor a na jihu Slavkovský les, přesněji Hornoslavkovská a Karlovarská vrchovina. Územím protéká od západu k východu řeka Ohře.

11

Sokolovská pánev náleží ke krušnohorskému bloku Českého masivu a leží v jihozápadním křídle podkrušnohorské příkopové propadliny. Z morfologického hlediska ji lze charakterizovat jako stupňovitý, oboustranný, příčně asymetrický příkop, protažený ve směru ZJZ - VSV. Na jihozápadě sousedí s Chebskou pánví, od níž je oddělena hřbetem krystalických břidlic, na severovýchodě sousedí se Severočeskou hnědouhelnou pánví, od které je oddělena stratovulkánem Doupovských hor. Ze severní strany je Sokolovská pánev omezena rozvětveným krušnohorským zlomem, z jižní strany Oháreckým zlomem.

Podle významných tektonických zlomů (směru SZ – JV) se tato pánev člení na karlovarsko – otovickou část, chodovsko- starorolskou část a nejvýznamnější část sokolovskou pánev. Ta je dále dělena na východní a západní.

Sokolovská pánev vznikla ve starších třetihorách saxonskými tektonickými pohyby, které byly odezvou varisky konzolidovaného Českého masivu na alpsko karpatské horotvorné pohyby. Během nich došlo ke zmlazení Českého masivu. Obnovily se staré a vznikly nové zlomové linie. Vytvořil se dnešní geomorfologický ráz. Porušením zarovnaného reliéfu vznikly na území dnešní Sokolovské pánve rozsáhlé vodní plochy, ve kterých se následně ukládaly třetihorní sedimenty.

V současné době má území pánve v důsledku zahloubení těžebních jam a nasypání vnějších výsypek podstatným způsobem změněný terénní reliéf. Nejvyšší etáže vnější Podkrušnohorské výsypky se pohybují kolem kóty 600 m n.m. Naproti tomu v provozovaných lomech je jejich dno na podstatně nižších úrovních (místy až na úrovni 290 m n.m.). Pro srovnání, hladina řeky Ohře se v tomto území pohybuje na kótě cca 400 m n.m.

Jsou to zejména vnější výsypky jednotlivých důlních lokalit, které výrazně ovlivnily dnešní a částečně ještě ovlivní i budoucí morfologii tohoto území. Nejvýznamnější z nich je, výsypka Podkrušnohorská, která vznikla postupným slučováním dříve samostatných výsypek (Pastviny, Týn, Matyáš, Boučí, Vintířovská, Lomnická). Tato výsypka je umístěna na okraji Krušných hor a zaujímá plochu 1 997 ha. O tom, jak změnila reliéf krajiny svědčí, že původní terén se v tomto prostoru pohyboval na kótách 480 – 540 m n.m. V současné době po jejím nasypání výška nejvýše položené etáže dosahuje až 600 m n.m. Maximální mocnost výsypkového tělesa je 87 m.

V nejzápadnější části pánve se nachází výsypka Lítov – Boden. Je umístěna na katastrálních územích obcí Habartov, Kaceřov, Chlum svaté Maří, Bukovany, Lítov. Původní terén před zahájením zakládání se pohyboval v rozmezí kót 470 – 540 m n.m. Maximální nadmořská výška po jejím nasypání má kótu 567 m. Plocha výsypky představuje cca 720 ha.

V rámci lomu Medard – Libík přiléhají k jeho zbytkové jámě z  jižní strany výsypka Gustav – Dvory, ze severní strany výsypky Čistá a Radvanov. Původní terén se v této části území (mezi Sokolovem, Svatavou, Habartovem, Citice, Bukovany ) pohyboval na kótách 410 – 500 m n.m. Dnešní výsypky původní terén významně převyšují. Naproti tomu dno lomu se nachází na úrovni 340 – 360 m n.m. Po předpokládaném zaplavení zbytkové jámy tohoto lomu vodou bude kóta jeho hladiny na úrovni 401 m n.m. Celková plocha území se změněnou morfologií tak bude 1 183 ha, z toho vodní plocha 501 ha.

Další výsypkou v západní části této pánve je výsypka lomu Silvestr. Ta je rozdělena na dvě části. Rozhraní tvoří silnice Březová – Dolní Rychnov. Západní část (zbytková jáma lomu) je využívána jako úložiště plavených popílků elektrárny Tisová, východní část tvoří vlastní

12

výsypka. Výsypka je založena tak, že mírně převyšuje úroveň komunikace Karlovy Vary - Cheb (kóta cca 475 m n.m.). Původní členitý terén v tomto území se pohyboval na úrovni mezi 405 – 475 m n.m. Výsypka sousedí s obcemi Dolní Rychnov a Březová.

Dalšími výsypkami, které v západní části pánve vytvářely novou morfologii terénu jsou především: výsypka Michal (jižně od Sokolova) a výsypka Antonín (západně od Sokolova). Výsypka Antonín má plochu 168 ha, je umístěna na pravém břehu řeky Ohře, výškově je situována na kótách 402 – 445 m n.m.

Ve východní části revíru je mimo již uvedenou Podkrušnohorskou výsypku významná výsypka Smolnická, která je v současné době již jedinou vnější výsypkou, na které jsou ukládány skrývkové hmoty. Tato výsypka je situována severně od města Chodova a navazuje bezprostředně na komplex Krušných hor. Původní krajina v dotčeném území se vyznačovala poměrně velkým počtem vodních ploch (ve své jižní části). Terén plynule stoupal od jihu k severu mezi nadmořskými výškami 450 – 540 m. Středem území protékal od severozápadu k jihozápadu Černý potok. Výsypka po jejím založení (cca v roce 2017) bude vytvářet vrch s maximální nadmořskou výškou 550 m, který bude na své severní straně plynule navazovat na zalesněný masiv Krušných hor. Její plocha představuje cca 616 ha.

V nejvýchodnější části pánve se nachází na ploše 500 ha vnější Loketská výsypka. Její výsypný prostor je umístěn mezi silnici a železnici Karlovy Vary – Sokolov, na východě je omezen obcí Jenišov, na západě obcemi Chranišov a Nové Sedlo. Původní terén stoupal od západního, severního a východního okraje směrem do středu a pohyboval se na kótách 415 – 485 m n.m. Po jejím založení má těleso výsypky kónický tvar s nejvyšší kótou terénu 500 m n.m.

Dalším významným prvkem ve změně morfologie krajiny jsou a ještě nejméně 30 let budou, v současné době jediné provozované lomy, a to lom Jiří a lom Družba. Uváděny jsou společně, protože po ukončení jejich těžby vznikne jedna společná zbytková jáma, která jak se nyní předpokládá, bude zatopena vodou. Vodní nádrž bude mít plochu 1 322 ha, rekultivované plochy vnitřních výsypek 1 112 ha.

Jak již bylo uvedeno, jižní část sokolovské pánve přechází do oblasti Slavkovského lesa. Z hlediska geologického náleží Slavkovský les k západočeskému krystaliniku, i když orograficky je obvykle zařazován do krušnohorské soustavy.

Krystalinikum Slavkovského lesa tvoří západní část geosynklinály tepelského krystalického komplexu. Ložisková oblast obsahuje dvě základní části: komplex metamorfovaných hornin (slavkovskou rulovou kru) a granitoidy karlovarského masivu.

Jde o svéráznou jednotku s reliktní starší klenbovitou stavbou později využitou intruzemi různých facií karlovarského plutonu. Krystalinikum je současně i reliktem pláště plutonu, silně ovlivněným metamorfózou. Z regionálně geologického hlediska představuje slavkovské krystalinikum spojení mezi krušnohorskou a středočeskou oblastí. Slavkovské krystalinikum se rozděluje na starší a hlouběji metamorfované jádro s množstvím biotitických granitizovaných žulorul a na mladší obalové série poněkud méně regionálně metamorfované. V obalovém krystaliniku převládají silimaniticko – biotické a dvojslídné pararuly až svory s polohami erlánů a kvarcitů. Slavkovské krystalinikum je proráženo různými faciemi

13

hercynských granitoidů. Jeho struktura je klenbovitá s jádrem odděleným strukturní diskordancí od obalového krystalinika.

Obdobným způsobem jako přechází na jižní straně sokolovská pánev do území Slavkovského lesa, její severní část vstupuje do Krušných hor.Krušné hory jsou po stránce geologie tvořeny krušnohorským krystalinikem. Tato jednotka představuje po stránce litologie z hlediska primárního charakteru hornin velmi pestrou jednotku. Jedná se o šedé ruly, konglomerátové ruly, žuloruly, červené ruly, drobové ruly. Všechny horniny krušnohorského krystalinika jsou patrně dvoufázově regionálně metamorfované a intenzivně zvrásněné.

Ve zjednodušeném schématu se tento útvar rozděluje od SV k JZ na freiberskou skupinu, krušnohorskou skupinu a jáchymovskou skupinu. Jejich sled je v jisté míře i sledem stratigrafickým. V zájmovém území převažuje zejména tzv. Jáchymovská skupina. Tato skupina obsahuje zejména dvojslídné ruly, drobové ruly, grafitické břidlice, karbonátové břidlice a metabazity.

Ve vazbě na Krušné hory a Slavkovský les můžeme konstatovat, že podloží sokolovské pánve je na východě tvořeno horninami karlovarského plutonu a na západě jeho metamorfovaným pláštěm – krušnohorským krystalinikem. Karlovarský pluton je zastoupen především starší „horskou žulou“. Jedná se o porfyrickou biotickou žulu s  vrostlicemi ortoklasu, často karlovarsky zdvojčatělou. Méně často je zastoupena mladší jemnozrnná až středně zrnitá muskovitická až muskoviticko – biotická krušnohorská žula. Metamorfovaný plášť v západní části pánve je tvořen dvojslídnými pararulami, biotickými a vzácnějšími kvarcitickými pararulami. Hojné jsou také břidličnaté svory s častými injekcemi kyselých vyvřelin a křemenných žil. Horniny karlovarského plutonu i krušnohorské krystalinikum jsou do značných hloubek narušeny puklinami a postiženy přeměnami, především intenzivní kaolinizací.

2.2.2. Geologické poměry Sokolovské pánve

Z hlediska geologického i hydrogeologického dělíme zájmové území na:

a) centrální část – mezi zlomem Svatavským a chodovským zlomovým pásmem

b) západní část, která se rozkládá mezi Svatavským zlomem a Chlumem sv. Maří

c) východní část – mezi chodovským zlomovým pásmem a Ostrovem n. Ohří včetně oblasti kaolinicky navětralého krystalinika

Geologické členění pánve se zcela nekryje s rozdělením z hlediska současného stavu provozovaných lokalit. Centrální část odpovídá přibližně východní oblasti, západní část západní oblasti z hlediska provozování lomů.

Centrální část Sokolovské pánve představuje nejhlubší část západního úseku podkrušnohorského příkopu vyplněného terciérními sedimenty a vyznačuje se nejúplnějším vývojem terciérní sedimentace s vesměs největšími mocnostmi jednotlivých souvrství. Povrch celé oblasti tvoří převážně sedimenty cyprisového souvrství.

14

Geologicky se jedná o stupňovitou příkopovou propadlinu vyplněnou terciárními sedimenty, omezenou na severu lipnickou poruchou (rovnoběžnou s krušnohorským zlomem) na jihu sokolovským poruchovým pásmem, které je součástí oháreckého poruchového pásma, na západě Svatavským zlomem mezi Svatavou a Sokolovem a na východě chodovským zlomem. Od karlovarské zřídelní oblasti je toto území odděleno tektonicky vyššími krami na východ od chodovského zlomu a karlovarským žulovým masivem na východ od Lokte.

Území sokolovské pánve charakterizují tyto stratigrafické jednotky:

- podloží terciérní pánve- vlastní terciér - strarosedelské souvrství

- uhelné souvrství sloje Josef - vulkanogenní souvrství - hlavní uhelné souvrství - uhelné vrstvy Anežka

- meziuhelné vrstvy - uhelné vrstvy Antonín - cyprisové souvrství - kvartér (ornice, terasovité štěrky a štěrkopísky, svahové hlíny)

K   jednotlivým stratigrafickým jednotkám:

Podloží terciérní pánve.

Podloží pánevních sedimentů je tvořeno horninami karlovarského plutonu na východě, na západě jeho metamorfovaným pláštěm krušnohorským krystalinikem. Rozhraní mezi oběma jednotkami probíhá přibližně středem centrální části pánve severojižním až jihozápadním směrem. Podle průběhu styčné plochy lze předpokládat, že toto rozhraní není dáno význačnou tektonickou linií projevující se v terciérních souvrstvích. Méně často se vyskytuje krušnohorská žula.

Metamorfovaný plášť západně od kontaktní plochy je podle dosavadních představ tvořen dvojslídnými pararulami, méně často se vyskytují biotitické a podřadněji kvarcitické pararuly. Poměrně vzácně jsou zastoupeny kaolinizované svory, případně svorové ruly.

Reliéf podloží terciéru je značně členitý a je rozdělen zlomy a poruchovými pásmy o různé výšce skoku na dílčí pánve a ty pak na tektonické kry.

V podloží terciérní pánve lze vyčlenit řadu dílčích depresí, z nichž nejhlubší trychtýřovitého tvaru se nalézá v západní části dolového pole lomu Družba.

Starosedelské souvrství.

Nejstarším členem terciérní sedimentace je starosedelské souvrství.Jedná se o denudační zbytek říční až jezerní sedimentace. Na bázi bývá poloha křemenných slepenců s  křemičitým tmelem až křemencový slepenec středně až hrubě zrnitý. Zbývající sedimentace bývá zastoupena dvěma typy sedimentů:

15

První skupina zahrnuje křemenné prachovce, pískovce jemně až hrubé zrnité a drobnozrnné slepence s křemičitým tmelem.Do druhé skupiny řadíme jíly, jílovce a přechodné horniny sedimentární řady jílovec – prachovec – pískovec (slepenec) se značně kolísajícím stupněm zpevnění. Jílové sedimenty jsou místy obohaceny organickou hmotou.

Starosedelské souvrství tvoří v centrální části pánve poměrně jednotný relikt zachovaný v nejhlubší části pánve. Všeobecně se mocnost starosedelského souvrství zvětšuje od severovýchodu k jihozápadu. Maximální zjištěná mocnost se pohybuje okolo 35 m.

Souvrství sloje Josef.

Po sedimentaci bazálního starosedelského souvrství začala souvrstvím sloje Josef první významná uhelná sedimentace v sokolovské pánvi.Bazální sedimenty vznikly přínosem materiálu z rozvětralého krystalinika vystupujícího v bezprostředním okolí sedimentačního prostoru, které vytvořily sediment připomínající přemístěné eluvium. Tyto sedimenty jsou někdy místně nazývány podjozefské jíly.

Vlastní produktivní sedimentace začíná uhelnými jílovci, které dosti rychle přecházejí do kvalitní uhelné sedimentace (hlavní sloj Josef), zpravidla rozčleněné do dvou lávek. Průměrná mocnost hlavní sloje Josef se pohybuje okolo 6 m, vytváří poměrně velmi kvalitní uhelnou sloj o vysoké výhřevnosti Charakteristický je zvýšený obsah síry 3 – 6%, (max. 13%), podmíněný vesměs bohatou přítomností pyritu.

Směrem do nadloží pokračuje sedimentace souvrství sloje Josef usazováním hornin s převahou pelitického materiálu, tj. uhelných jílovců, hnědých jílovců s obsahem uhelné substance, zuhelnatělých rostlin a dřev až bělošedých kaolinických jílovců. Jílovce jsou převážně tuhé až pevné s náznaky vrstevnatosti, nepravidelně obsahující prachovou až jemně písčitou složku. Směrem k nadloží byly zjištěny i náznaky vulkanogenní příměsi a v některých polohách se hojně vyskytují konkrece markazitu a pyritu. V nadloží hlavní sloje se často vyvinula ještě jedna uhelná sloj, obvykle nazývaná jako „doprovodný Josef“. Tato uhelná lávka o mocnosti 1 – 3 m je tvořena uhlím s vyšším až vysokým obsahem popelovin a uhelnými jíly. Někdy je vnitřními jílovými proplástky rozdělena lávka do několika poloh o mocnosti desítek cm, takže se vesměs jedná o vývoj pro těžbu nevhodný.

Mocnost celého souvrství sloje Josef v centrální části sokolovské pánve činí průměrně cca 10 m, z toho produktivní uhelná sedimentace okolo 6 m. Jihozápadním směrem v dobývacím prostoru Královské Poříčí je mocnost celého souvrství menší a vesměs nedosahuje 10 m, z toho uhelná sloj kolísá mezi 1 – 6,5 m při průměrné hodnotě 4 m. V západní části zájmového území je mocnost souvrství značně proměnlivá, pohybuje se v rozmezí od 4 m do 20 m. Ve východní části pánve je souvrství sloje Josef vyvinuto převážně jen jako jeho ekvivalent tvořený malou polohou uhelných jílů.

Vulkanodetritické souvrství.

Sedimentace vulkanodetritického souvrství začínala obvykle jako pozvolný přechod ze sedimentů souvrství sloje Josef. Ve střední části souvrství se vyskytuje horizont

16

červeně, červenohnědě a fialově zabarvených vulkanodetritických hornin. Na začátku sedimentace tohoto souvrství byl přínos vulkanického materiálu minimální a proto převládá ve spodní části pelitická sedimentace s bohatou organickou příměsí, která vytváří i několik uhelných poloh. Vytvořené drobné uhelné lávky nemají zpravidla velký horizontální rozsah. Tento typ sedimentace byl zatlačován přínosem vulkanického materiálu postupně s počínající explozivní činností stratovulkánu Doupovských hor.

V přestávkách vulkanické činnosti, kdy nedocházelo k přínosu vulkanického materiálu opět sedimentují pelitické horniny se zuhelnatělými organickými zbytky. Svrchní část vulkanodetritického souvrství je opět obdobného typu jako bazální část, tzn. že je charakterizována nízkým přínosem vulkanického materiálu.

Na stavbě vulkanodetritického souvrství se nejčastěji uplatňují tyto typy hornin: Při převaze u klastického materiálu na vulkanickým je tvořena jíly, jílovci, uhelnými jílovci, jíly a jílovci s vulkanogenní příměsí a tufitickými jílovci.Při převaze vulkanického materiálu nad klastickým je tvořena převážně zjílovělými tufy. Méně jsou zastoupeny tufové aglomeráty a tufity.

Hlavní slojové souvrství.

V centrální části je hlavní slojové souvrství zastoupeno pouze uhelnou slojí Antonín. Na rozdíl od západní části sokolovské pánve se meziložní sloj redukuje na některé z proplástků a sloje Anežka a Antonín splývají v jedinou sloj označovanou jako sloj Antonín nebo synonymně jako hlavní sloj.

Přechod sedimentace vulkanodetritického souvrství do vývoje uhelné sloje Antonín je pozvolný. Na většině území je hranice dána ukončením přínosu vulkanodetritického materiálu a přechodem na organickou sedimentaci, která začínala střídáním poloh uhelných jílů a jílovitého uhlí.

V normálním vývoji činí celková mocnost slojového souvrství až cca 40 m, z čehož uhelná sloj má nejlepší kvalitu zhruba ve svrchní třetině (10 – 15 m). Je tvořena nejčastěji páskovaným uhlím a méně slabšími polohami liptodetritu. Obsah popela je nízký a obvykle nepřekračuje 15 %. Výhřevnost je vysoká, velmi důležitý je podstatně nízký obsah síry, který nedosahuje 2 %.

Střední část uhelné sloje má již kvalitu uhlí horší, zpravidla se kvalitnější polohy střídají s polohami bohatšími popelem a jsou časté i drobné jílovité proplástky. Obsah popele kolísá mezi 15–30%. Část sedimentace hlavního uhelného souvrství má již mnohem pestřejší vývoj s výraznými polohami bezuhelného vývoje, reprezentovaným hnědými a šedými jíly se zbytky organického detritu. Vlastní uhelná sedimentace je zastoupena popelovinovým uhlím s drobnými polohami kvalitnější typů uhelné sedimentace s obsahem popele přes 30 %.

Cyprisové souvrství.

Přímo na uhelnou sloj ostře nasedá poslední zachovalé terciérní souvrství v centrální části sokolovské pánve tzv. cyprisové souvrství. Souvrství je tvořeno monotónní sedimentací jílovců, případně jílů, světle šedé až nazelenalé příp. namodralé barvy. Zbarvení je dáno

17

pravděpodobně obsahem dvojmocného železa. Svrchní navětralé partie jsou okrově hnědé. Jílovce mají typickou horizontální odlučnost – vrstevnatost, podle které dochází při větrání k  tabulkovému až lístkovému rozpadu podle vrstevních ploch.

Kvartér

Kvartérní sedimenty jsou zastoupeny ornicí, terasovitými štěrky a štěrkopísky, případně svahovými hlínami.

2.2.3. Hydrogeologická charakteristika

Sokolovská pánev je typickou pánevní strukturou s proměnlivým faciálním vývojem sedimentů a s rozčleněním souborů hornin na několik kolektorských a izolačních souborů s výrazným plošným rozšířením. Jsou to artézské struktury s napjatými zvodněmi vázanými na uloženiny terciérní výplně a na podložní horniny.

Kolektory jsou vyvinuté v bazálních terciérních sedimentech ve slojovém pásmu a v  písčitých polohách cyprisového souvrství. Izolační celek tvoří vulkanogenní souvrství.

Poměrně mocné souvrství cyprisových jílovců má složitou hydrogeologickou funkci. Zvodnění tohoto souvrství je omezeno jen na svrchní partie a podmíněno přítomností pelokarbonátových vložek. Cyprisové jílovce tvoří v  hlubokých tektonických krách s relativně velkou mocností sedimentů významný izolační celek. V okrajových částech pánve a podél tektonických zlomových struktur se mění hydrogeologická situace cyprisového souvrství.

Dotace podzemních vod terciéru sokolovské pánve probíhá především prostřednictvím okolního krystalinika a částečně po hlubokých otevřených tektonických zónách s přívodem uhličitých minerálních vod z podloží. Infiltrace vod z povrchu je omezena a vztahuje se k  přípovrchovým a okrajovým částem pánve a k místům s mocnějším kvartérním pokryvem.Podzemní vody sokolovské pánve jsou odvodňovány v úrovni místní erozní báze, kterou tvoří údolí řeky Ohře.

Pohyb podzemní vody je velmi komplikovaný. Mělké okrajové kry a povrchové části patří ke svrchní hydrodynamické zóně. Tato zóna zahrnuje cyprisové souvrství, při okrajových výchozech i hlavní slojové pásmo a zbytky vyšších teras řeky Ohře. Spodní části cyprisového souvrství mají výrazný izolační charakter, oddělující dílčí kolektory svrchní zvodně (svrchní připovrchová část cyprisového souvrství a hlavní slojové pásmo).

Svrchní zvodeň je doplňována infiltrací z povrchu a přítoky vody z okolních úseků, tvořených krystalinikem. Je drénována jak důlními pracemi, tak přírodními vývěry do údolí Ohře a jejich přítoků. Mimo dosah důlní činnosti bývá hladina zvodně často napjatá a klesá zhruba od severu k jihu – od míst infiltrace k místní erozní bázi.

Spodní zvodeň je vyvinuta v bázi starosedelského souvrství v krystalinickém podloží pánve, v hlubokých středních tektonických krách pod izolačním pokryvem vulkanogenního

18

souvrství. K dotaci této spodní zvodně dochází přímou infiltrací na okrajových částech, v místech výchozu starosedelského souvrství. Proudění podzemních vod směřuje do pánve na bázi terciéru. Místy se mohou podílet na dotaci i vody z nadložních vrstev pánve.

2.2.4. Tektonika pánve

Vznik sokolovské pánve je podmíněn existencí podkrušnohorského oslabeného pásma, které je vymezeno oháreckým zlomovým pásmem a krušnohorským zlomem.

Sokolovská pánev je postižena různě starými pohyby, které daly vznik řadě tektonických linií. Tyto linie lze na základě převládajícího směru rozdělit na dva typy:

1) Převážně starší „krušnohorská“ směrná tektonika s generálním směrem Z-V2) Převážně mladší, příčná tektonika s generálním směrem S-J.

Nejdůležitější směrné poruchy, které ovlivnily vývoj centrální části sokolovské pánve jsou především zlom sokolovský, lipnický, novosedelské poruchové pásmo a grassetský zlom, který je dlouhou dobu znám z hlubinné těžby. Zlom tvoří geologické rozhraní mezi zájmovými prostory lomu Marie a Jiří. Zlom má dosti zvlněný průběh, výška skoku se pohybuje mezi 16 – 32 m a sklon podle pozorování v dole je značně proměnlivý, mezi 40 – 80o. Průzkumnými chodbami, které prošly celou poruchou, se zjistilo, že grassetská porucha je dislokační pásmo mocné až 50 m, skládající se z dílčích smykových ploch, různého sklonu a směru, po nichž došlo k  nestejným pohybům.

Grassetský zlom upadá k severu, a tím se především odlišuje od svého Novosedelského poruchového pásma, které má směr ZJZ – VSV a odděluje spodní kru centrální části pánve, která tvoří podstatnou část pole Družba. Tento zlom je mladší než zlom sokolovský a hlavní pohyb na zlomu nastal až po usazení cyprisového souvrství. Velikost sklonu poruchového pásma i výška skoku není stabilní a pravděpodobně se bude měnit s hloubkou. Průběh převážné části novosedelského zlomového pásma je ověřen hlubinnou těžbou ve sloji Antonín. V dalším pokračování směrem na východ se generální směr novosedelského zlomu stáčí více k východu.

Mladší, příčná tektonika je zastoupena především svatavským, chodovským a severojižním (alberovským) zlomem. Svatavský zlom nasazuje asi 500 m jz. od Těšovic v blízkosti ohybu státní silnice ze Sokolova do Starého Sedla. Zlom přechází přes bývalý lom Bohemie k sokolovskému nádraží, zde se stáčí do normálního směru příčných poruch, tj. SZ-JV a pokračuje přes Podlesí směrem k Boučí. Svatavský zlom shazuje k východu, jeho výška v Sokolově je kolem 30 m, ve Svatavě klesá na 20 m a dále k severu se znovu zvětšuje.

Od Vřesové přes Chodov, Hory a dále do Slavkovského lesa probíhá chodovský zlom, který je podle důlních děl i výchozů na povrchu tvořen místy jedinou linií, místy skupinou dvou až tří rovnoběžných zlomů, přerušovaných a posunovaných zlomy podélnými. Podle této tektonické linie, která jako celek shazuje 30 – 80 m k východu, pronikla na povrch skupina čedičových erupcí u Hor.

Systém zlomů směru S – J byl zastoupen především zlomem severojižním.

19

Z význačných dílčích zlomů, jejichž průběh je proti předcházejícím značně omezen, se vyskytují v zájmovém území kosé zlomy směru JZ – SV.

V předpolí lomu Jiří je nově interpretováno ještě několik drobných zlomů různých směrů. Výšky skoků většiny těchto zlomů se pohybují okolo 10 – 15 m.

I když obě části sokolovské pánve mají celou řadu společných rysů, kterými se odlišují od severočeské hnědouhelné pánve (komplikovanější strukturně geologické, tektonické a geomorfologické poměry) jsou výrazné rozdíly i mezi západní a východní částí.

Východní část se hlavně odlišuje: - větším plošným a objemovým rozsahem bilančních uhelných slojí Josef a Antonín- omezeným výskytem sloje Anežka- výraznějším zastoupením karlovarských žul ve skalním podloží terciérní sedimentace- výraznějším zastoupením a plošným rozšířením štěrkovito-písčitých sedimentů bazálního terciérního starosedelského souvrství- výraznějšími mocnostmi a rozšířením sedimentů vulkanodetritického souvrství, které oddělují sloje Josef a Antonín- většími mocnostmi nadložního geomechanicky problematického jílovitého souvrství „cyprisových jílů až břidlic“- pozicí území v ochranném pásmu přírodních léčivých zdrojů Karlovarských terem (pásmo III. stupně)- výskytem četných, v minulosti i těžených, reliktních denudačních pánviček v prostoru východně od linie Nové Sedlo – Chodov směrem ke Karlovým Varům.

2.2.5. Radonové riziko

Základní otázky radonového nebezpečí jsou řešeny ve smyslu zákona č. 18/1997 Sb. (atomový zákon) a vyhláškou SÚJB č. 184/1997 Sb. Podle odvozené mapy radonového rizika jsou na území Karlovarského kraje zastoupeny všechny tři oblasti radonového rizika (nízké, střední, vysoké riziko). V území, které je předmětem této územní prognózy převládá střední riziko, výjimečně vysoké riziko.

Vyhláška SÚJB č. 184/1997 Sb. stanovuje tzv. směrné hodnoty pro obsah radonu ve stávajících a nových stavbách. V pobytových prostorech stávajících staveb by neměla průměrná hodnota „ekvivalentní objemové aktivity radonu“ být vyšší než 200 Bq/m3, u nových staveb 100 Bq/m3.

V rámci radonového programu bylo na území Karlovarského kraje do roku 2000 proměřeno 3 817 budov, z toho u 20,5 % byla hodnota 200 Bq/m3 překročena. Bližší hodnoty je možno získat např. v ÚP VÚC – průzkumy a rozbory (04/2003).

2.3. Hydrografická síť a její charakteristiky

2.3.1. Vodní tokyŘešené území je protkáno poměrně hustou sítí vodních toků s Ohří jako hlavním recipientem protékajícím od západu na východ a řadou drobnějších toků – levobřežních přítoků Ohře stékajících ze svahů Krušných hor v severojižním směru a pravobřežních přítoků přitékajících

20

z oblasti Slavkovského lesa. Podhorský charakter vodních toků se odráží v jejich odtokovém režimu. Jedná se o toky s velkou rozkolísaností průtoků v průběhu roku a se značným transportem splavenin. Tyto jevy ovlivňují i hlavní recipient řešeného území Ohři. Základní hydrologické údaje pro hlavní recipienty v řešeném území jsou uvedeny v následujících tabulkách :

Řada vodních toků v řešeném území je vodohospodářsky významnými toky dle Vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 470/2001 Sb. Jedná se o následující vodní toky :

Ohře – hydrologické pořadí 1-13-01-073, 081, 085, 089, 091, 128, 130, 134, 140Plocha povodí Ohře pro profil Citice – vodočet je 1720 km2, průměrný roční průtok činí 14,7 m3/s.Povodňové průtoky s pravděpodobností výskytu za n-let:

n 1 5 10 20 50 100Qn (m3/s) 113 234 288 343 414 469

Průtoky překročené průměrně po dobu m-dním 30 90 180 270 330 355

Qm (m3/s) 32,2 17,7 10,9 6,53 3,46 2,02

Levobřežní přítoky Ohře:Libocký potok - hydrologické pořadí 1-13-01-080

Plocha povodí Libockého potoka v ústí do Ohře je 85 km2, průměrný roční průtok činí 0,81 m3/s.Povodňové průtoky s pravděpodobností výskytu za n-let :

n 1 5 10 20 50 100Qn (m3/s) 15 24 29 35 53 76

Průtoky překročené průměrně po dobu m-dním 30 90 180 270 330 355

Qm (m3/s) 1,77 0,98 0,60 0,36 0,19 0,11

Habartovský potok - hydrologické pořadí 1-13-01-086, 087, 088Svatava - hydrologické pořadí 1-13-01- 117, 119, 121, 123, 125

Plocha povodí Svatavy v ústí do Ohře je 300 km2, průměrný roční průtok činí 3,12 m3/s.Povodňové průtoky Ohře s pravděpodobností výskytu za n-let :

n 1 5 10 20 50 100Qn (m3/s) 49 84 109 137 190 240

Průtoky překročené průměrně po dobu m-dním 30 90 180 270 330 355

Qm (m3/s) 8,70 3,70 2,10 1,02 0,64 0,42

Lomnický potok - hydrologické pořadí 1-13-01-124 (levobřežní přítok Svatavy)Chodovský potok - hydrologické pořadí 1-13-01-141, 143, 145, 147, 151

21

Plocha povodí Chodovského potoka v ústí do Ohře je 1720 km2, průměrný roční průtok činí 14,7 m3/s.Povodňové průtoky s pravděpodobností výskytu za n-let :

n 1 5 10 20 50 100Qn (m3/s)

Průtoky překročené průměrně po dobu m-dní :m 30 90 180 270 330 355

Qm (m3/s)

Vlčí potok – hydrol. pořadí 1-13-01-149 (levobřežní přítok Chodovského potoka)Černý potok – hydrol. pořadí 1-13-01-148 (pravobřežní přítok Vlčího potoka)

Pravobřežní přítoky Ohře:Libava - hydrologické pořadí 1-13-01-084, Velká Libava 082, Malá Libava 083

Plocha povodí Chodovského potoka v ústí do Ohře je 84 km2, průměrný roční průtok činí 0,56 m3/s.Povodňové průtoky s pravděpodobností výskytu za n-let :

n 1 5 10 20 50 100Qn (m3/s) 11 21 27 39 60 75

Průtoky překročené průměrně po dobu m-dní :m 30 90 180 270 330 355

Qm (m3/s) 1,56 0,66 0,38 0,18 0,11 0,07Tisová - hydrologické pořadí 1-13-01-090Lobezský potok - hydrologické pořadí 1-13-01-127

Plocha povodí Chodovského potoka v ústí do Ohře je 39 km2, průměrný roční průtok činí 0,38 m3/s.Povodňové průtoky s pravděpodobností výskytu za n-let :

n 1 5 10 20 50 100Qn (m3/s) 9 14 17 20 30 43

Průtoky překročené průměrně po dobu m-dní :m 30 90 180 270 330 355

Qm (m3/s) 1,06 0,45 0,25 0,12 0,08 0,05

Z ostatních vodních toků patří k významnějším ještě následující toky :Hluboký potok - hydrologické pořadí 1-13-01-118 (levostranný přítok Svatavy)Dolinský potok - hydrologické pořadí 1-13-01-120 (pravostranný přítok Svatavy)Radvanovský potok - hydrologické pořadí 1-13-01-122 (pravostranný přítok Svatavy)Loučský potok - hydrologické pořadí 1-13-01-133 (levostranný přítok Ohře) z prostoru lomů Jiří a DružbaVintířovský potok - hydrologické pořadí 1-13-01-146 (pravostranný přítok Chodovského potoka) odvodňující lomy Jiří a DružbaTatrovický potok - hydrologické pořadí 1-13-01-144 (levostranný přítok Chodovského potoka)

22

Stoka - hydrologické pořadí 1-13-01-139 (pravostranný přítok Ohře)

Řada vodních toků byla s ohledem na probíhající povrchovou důlní činnost přeložena ze svých původních tras do uměle vybudovaných koryt. Přeložené toky pak plní i funkci ochrany povrchového lomu před přítokem srážkových vod z okolních povodí. Nejvýznamnější takovou stavbou je Přeložka podkrušnohorských potoků vedoucí od sídla Dolní Nivy podél komunikace do Vřesové. Přeložka ústí do retenční nádrže Vřesová před zaústěním do Chodovského potoka. Dále sem patří přeložka Černého potoka vedoucí kolem tělesa Smolnické výsypky, přeložka Hlubokého potoka, přeložka Radvanovského potoka kolem výsypky Čistá (lom Medard), přeložka Částkovského potoka (ochrana lomu Boden). Uvedené přeložky byly provedeny z hlediska přírodního prostředí vodních toků velmi necitlivě.

Kvalita vody v tocích je před vstupem do pánevní oblasti až na výjimky dobrá, odběry povrchových vod z vodních toků slouží k zásobování obyvatelstva pitnou vodou (zejména zdroj Horka na Libockém potoce). V pánevní oblasti jsou vodní toky zatěžovány zejména vypouštěnými důlními vodami, což vede k výraznému zhoršení jakosti vody. Úseky vodních toků se špatnou jakostí vody jsou uvedeny v následující tabulce.

Znečištění tokůTok Úsek Třída jakosti Ukazatel Hlavní zdroj znečištění

Habartovský p. od Habartova k ústí V A,C důlní vody z povrchových lomů

Chodovský p. od St.Chodovské k ústí V A,C zpracovatelská část SU a.s. ve Vřesové

Ohře Citice-Královské poříčí IV D,C důlní vody a zbytkové znečištění z komunálních ČOV

Svatava od Kraslic k ústí IV A,C vyústění důlních vod ze štoly Hraničář a lomů SU.a.s

Stoka od Krásna k ústí IV C,E důlní vody z bývalých uranových a rudných dolů

Skupiny ukazatelů : A - obecné, fyzikální a chemické ukazateleC - kovy a metaloidyD - mikrobiologické a biologické ukazateleB - specifické organické látkyE - radiologické ukazatele

Záplavová území

V řešeném území dochází při povodňových průtocích k zatápění pozemků přiléhajících k vodním tokům. V některých úsecích vodních toků byla vyhlášena záplavová území. V řešeném území se jedná o následující úseky toků :Na Ohři v celém řešeném území.Na Svatavě v úseku Luh nad Svatavou – ústí do Ohře.Na Libockém potoce od přehrady Horka po ústí do Ohře.Jejich rozsah je zakreslen v grafické příloze.V současné době jsou zpracovávány podklady, na jejichž základě bude správce toku podávat návrh na stanovení záplavových území dle § 66 zákona č. 254/2001 Sb . Vzhledem k nové legislativní úpravě a nutnosti stanovit v zastavěných územích aktivní zónu záplavových

23

území, bude zřejmě nutno doplnit i již popsaná stanovená záplavová území. Z toků v řešeném území jsou zpracovávány poklady pro toky Stoka, Svatava, Chodovský potok a Lobezský potok.

2.3.2. Vodní plochy

V řešeném území se vzhledem k rozsáhlé průmyslové exploataci nenachází mnoho vodních nádrží, pokud mezi vodní nádrže nepočítáme plaviště popílku tepelných elektráren. Nejvýznamnější nádrží nacházející se na hranici řešeného území je nádrž Horka (objem vody 21,35 mil m3) na Libockém potoce ve správě podniku Povodí Ohře s.p. Jedná se o vodárenskou nádrž zásobující pitnou vodou skupinový vodovod Horka pokrývající větší část řešeného území. V rámci nádrže Horka je instalována malá vodní elektrárna. K dalším významným nádržím patří nádrž Tatrovice na Tatrovickém potoce (objem 1,67 mil. m3), která zajišťuje průmyslové odběry pro Sokolovskou uhelnou a.s. Poslední významnější nádrží je nádrž Vřesová na Chodovském potoce dotovaná vodou z Ohře přivaděčem průmyslové vody z čerpací stanice na levém břehu Ohře u Lokte. Nádrž slouží rovněž pro potřeby Sokolovské uhelné a.s.

V grafické příloze je rovněž zakreslen evidovaný přehradní profil (výhledová vodní nádrž): VD Dvorečky na Velké Libavě dle směrného vodohospodářského plánu.

K zásadní změně vodního režimu v řešeném území dojde v rámci rekultivace zbytkových jam po povrchové těžbě hnědého uhlí. Rekultivací vzniknou nové vodní plochy, které svým měřítkem zcela přesáhnou význam regionu. Popis plánovaných vodních rekultivací je stručně uveden na konci kapitoly.

2.3.3. Vodní zdroje a jejich ochranná pásma

K zásobování větší části řešeného území je využita vodárenská nádrž Horka, zdrojová rezerva ve vodovodním systému skupinového vodovodu je popsána v kapitole zásobování pitnou vodou. Sídla ve východním okraji území využívají k zásobování pitnou vodou zdrojů karlovarského skupinového vodovodu. V malých sídlech na úpatí Krušných hor se nacházejí lokální vodní zdroje bez vyhlášených ochranných pásem.

Do řešeného území zasahují dvě chráněné oblasti přirozené akumulace vod CHOPAV. Ze severu CHOPAV Krušné hory dle nař. vl. ČSR č. 10/1979 a z jihu CHOPAV Chebská pánev a Slavkovský les dle nař. vl. ČSR č. 85/1981. Hranice obou CHOPAV jsou zakresleny v grafické příloze.

Vyhlášená ochranná pásma vodních zdrojů zasahují do řešeného území pouze okrajově. Jedná se o ochranná pásma 2. a 3. stupně vodárenské nádrže horka nacházející se na západní hranici řešeného území a ochranné pásmo 2. stupně vodního zdroje Vlčí potok na severovýchodní hranici řešeného území.

Z východu zasahuje do řešeného území až do prostoru lomů Jiří – Družba ochranné pásmo stupně II. B přírodních léčivých zdrojů lázeňského místa Karlovy Vary. Pásmo bylo

24

stanoveno usnesením vlády ČSSR č. 257/1966 Sb. ve znění pozdějších předpisů (usnesení vlády č. 214/1971 Sb., 146/1974 Sb., 127/1976 Sb. 27/1982 Sb., prozatímní ochranné opatření Mze ČSR č.j. ČIL-484-3.1.1978 a prozatímní ochranné opatření MZE ČR č.j. ČIL-442-30.6.1994/2762.

2.3.4. Důsledky známých záměrů na změny hydrologických charakteristik řešeného území

Dle posledních zpracovaných návrhů je počítáno s vodní rekultivací dvou největších zbytkových jam sokolovského revíru Medard – Libík a Jiří – Družba.

Medard – Libík

Pro realizaci byla vybrána jako optimální varianta s  průtočným jezerem a kótou hladiny vody 401 m n.m.Základní parametry jezera:- plocha 501,4 ha- objem vody po napuštění 138 mil. m3

- maximální hloubka 51 m- průměrná hloubka 27,5 m

Základním zdrojem napouštění jezera bude řeka Ohře. Průměrné napouštěcí množství se předpokládá 1 m3/s. Pro napouštění bude zřízen samostatný odběrný objekt na řece Ohři. Dalším objektem bude gravitační propojení řeky Ohře se zbytkovou jamou, který po napuštění jezera bude sloužit pro odvod přebytečné vody z jezera. K napouštění bude využívána i důlní stařinová voda a povrchová voda z povodí zbytkové jámy. Její množství však bude se stoupající hladinou v jezeru klesat. Do dosažení kóty 399 m n.m. bude napouštění z řeky Ohře prováděno gravitačně, od kóty 399 m n.m. do konečné úrovně hladiny (401 m n.m.) čerpáním. Po dosažení konečné úrovně hladiny vody bude jezero dotováno pouze vodou z Radvanovského potoka, který bude napojen na odvodňovací systém v severní části lomu a vodami z vlastního podpovodí zbytkové jámy. Důvodem minimální dotace vody (pouze na krytí výparu) je snaha udržet trvale optimální kvalitu vody v jezeru (vyšší přítoky by znamenaly vyšší přínos pro kvalitu vody nežádoucích živin).

Jiří - Družba

Zbytková jáma lomu Jiří a Družba bude zatopena na úroveň hladiny 394 m n.m. Napouštění na tuto kótu bude gravitačním způsobem z řeky Ohře. Případný odtok vody nad touto kótou bude též odveden gravitačně do Ohře. Předpokládá se zasypání dna lomu v rozsahu potřebném pro utěsnění uhelné sloje, se zabezpečením stability jednotlivých řezů a etáží výsypek, ochranou břehové linie proti abrazi.

Vzniklá spojená zatopená zbytková jáma lomů Jiří a Družba bude mít při hladině na kótě 394 m n.m. rozlohu 1 312,3 ha, největší délku ve směru východ - západ 6 300 m a největší šířku 2 700 m a objem vody 514,9 mil. m3. Dno zbytkové jámy bude na kótě 300,00 m n.m. Pro následné využívání jezera a pro zvětšení možnosti rozvoje flóry a fauny v příbřežním pásmu je navrženo snížení hloubky v příbřežním pásu jezera. Takto upravené plochy jsou navrženy ve východní, severovýchodní, severozápadní a jihozápadní části břehové linie jezera. Zdrojem

25

vod pro napouštění jezera budou srážkové vody z povodí jezera, podzemní vody a vody z řeky Ohře.

Objem vody v jezeru bude cca 515 mil.m3. Při dotaci vody z řeky Ohře v rozsahu 2 m3/s bude jezero plněno po dobu 8 let. V případě dotace 1 m3/s se tato doba zvýší na 15,2 roků. Místo odběru vody z Ohře bude pod mostem vlečky do Chemických závodů Sokolov. Délka napouštěcího objektu bude cca 330 m. Vyústění do nádrže bude mezi Sokolovem a Královským Poříčím.

Vodní rekultivace popsaného rozsahu je výrazným zásahem do vodního režimu v území. Ovlivnění vodního režimu bude mít dvě zcela odlišné fáze. V první fázi – napouštění zbytkových jam – bude docházet k výrazným změnám režimu podzemních vod, které byly do té doby udržovány čerpáním na nízké úrovni. Rovněž dojde ke snížení odtoku povrchových vod z území, které budou použity k napouštění zbytkových jam. Po napuštění vodních ploch dojde k vyrovnání režimu podzemních vod a vzhledem k malé propojenosti jezer s povrchovými toky (u Jezera Medard – Libík pouze dotace výparu) nelze počítat s významnějším negativním ovlivněním stávajícího odtokového režimu. Rozsáhlé vodní plochy budou mít zřejmě vliv na mikroklima v regionu, což doporučujeme prověřit detailnější studií.

3. KRAJINA A JEJÍ VÝVOJ

3.1. Biogeografická diferenciace krajiny

Řešené území zasahuje do čtyř bioregionů tak, jak jsou vymezeny v Biogeografickém členění České republiky (Culek 1996). Jsou to bioregiony : 1.26 Chebsko-sokolovský, 1.58 Ašský, 1.59 Krušnohorský a 1.60 Hornoslavkovský. Každý z těchto bioregionů má svá přírodní specifika, z nichž některými zasahuje i do řešeného území.

Chebsko-sokolovský bioregion (1.26)

Bioregion jako celek zabírá výraznou kotlinu na severozápadě západních Čech, převážně se kryje s geomorfologickými celky Chebské a Sokolovské pánve, v řešeném území obsazuje celou jeho centrální část, zhruba polovinu jeho celkové plochy. Biokoridor je tvořen pánví vyplněnou převážně kyselými písky a jíly s četnými podmáčenými stanovišti s biotou podstatně narušenou povrchovou těžbou. Převažuje dubo-jehličnatá varianta 4. vegetačního stupně, potenciální vegetaci tvoří acidofilní doubravy, olšiny a slatiny. Charakteristickou zvláštností je ochuzená hercynská flóra a fauna nižších poloh, netypický je občasný řídký výskyt dubohabřin. Ještě nedávno převažující orná půda byla vytlačena postindustriálními lady dolů a výsypek.Cenné jsou dochované nivní louky a ojedinělé bory, místy i přirozené.

Hranice bioregionu jsou dány výraznými zlomovými svahy okolních bioregionů, plochým reliéfem pánve s podmáčenými půdami, sušším klimatem a rozšířením odlišné bioty. Ve srovnání s okolními bioregiony je charakteristická především absence bučin. Většina bioregionu byla odlesněna, ve stávajících lesních porostech převažuje druhotná skladba dřevin (smrk, borovice). Dříve byly hojně zastoupeny luhy a pastviny, dnes jsou charakteristické antropogenní krajinné tvary (povrchové doly, výsypky a odkaliště).

26

Základní horninnou formací jsou písky, jíly a štěrky neogénu, které tvoří výplň pánví. Chebská a Sokolovská pánev jsou od sebe odděleny pásmem svorů a fylitů u Kynšperka, které zde proráží Ohře. Sokolovská pánev je níže položená než Chebská, je výrazně protažená ve směru jihozápad – severovýchod, je úzká, poměrně hluboká, výrazně antropogenně proměněná vlivem těžby uhlí, její dno je sníženo doly, okraje místy zvýšeny výsypkami. V Sokolovské pánvi na poměrně četných místech vystupuje podložní krystalinikum v podobě žul často kaolinizovaných. Specifickou formaci představují tvrdé starosedelské pískovce prorážené mělkým kaňonem Ohře (viz. Přírodní památky Údolí Ohře). V půdní katéně dominují kyselé primární pseudogleje, místy ve sníženinách s ostrůvky glejů . Při vyšších okrajích pánve převažují kyselé typické kambizemě. Velmi chudé, nevyvinuté půdy jsou na starosedelských pískovcích a kaolinizované žule.

Potenciální vegetaci bioregionu tvoří (tvořily) především acidofilní doubravy, které pouze podél Ohře zastupují ochuzené dubohabřiny. Bezprostředně podél vodních toků byly luhy, na podmáčených místech pak bažinné olšiny. Přirozenou náhradní vegetaci tvoří především vlhké louky.

Flóra je nepříliš bohatá, avšak vzhledem ke specifickým substrátům obohacená o exklávní prvky. Pro bioregion je typické silné zastoupení subatlanských druhů (např. štírovník bažinný, nahoprutka písečná, hrachor lnolistý, sítina kostrbatá, světlík větvený, povinec modrý, vlochyně bahenní či sedmikvítek evropský). Mezi v literatuře uváděné zvláštnosti patří výskyt perialpidského vřesovce pleťového v borech a exklávní výskyt některých halofytů.

Fauna je typicky hercynská. Z významných druhů jsou uváděny : ježek západní, myš západní, jeřáb popelavý, vodouš rudonohý, břehule říční, čečetka zimní, ropucha krátkonohá, mlok skvrnitý, ještěrka živorodá a zmije obecná. Z měkkýšů pak kružník severní a terčovník kýlnatý. Tekoucí vody patří do pstruhového až parmového pásma. Ohře náležela parmovému pásmu, pod přehradou je však vyvinuto sekundární pstruhové pásmo.

Ašský bioregion (1.58)

Bioregion jako celek se nachází v nejzápadnějším výběžku naší republiky, má se však zato , že jeho převážná část leží v SRN. Zabírá geomorfologický celek Smrčiny a západní okraj Krušných hor. Do řešeného území zasahuje od severozápadu. Jeho hranice je zde zhruba vymezena od západního okraje řešeného území z prostoru mezi Horním a Dolním Částkovem k Habartovu a Svatavskému vrchu kde se stáčí na sever k Mlýnci (v k.ú. Boučí), pokračuje do Dolních Niv a odtud paralelně ze silnicí na Jindřichovice za severní hranici řešeného území.

Bioregion tvoří vrchovina budovaná žulou a kyselými krystalickými břidlicemi, s chladným vlhkým oceánským klimatem. Má biotu 4. bukového a 5. jedlo-bukového vegetačního stupně. Vyskytuje se zde zvláštní autochtonní ekotop- vogtlandská borovice. V současných lesích dominují smrkové kultury, přirozené lesy téměř chybějí, četnější jsou vlhké louky avšak často meliorované.

Hranice vůči výše popsanému Chebsko –sokolovskému bioregionu (1.26) jsou v místech okrajových svahů dosti výrazné, dané rozšířením členitějšího reliéfu i bioticky. Biotický kontrast je dán přítomností vegetace vyšších vegetačních stupňů , jedlobučin a bučin, zatím co zastoupení doubrav je omezené. Nepříliš výrazná je hranice vůči z východu přiléhajícímu

27

Krušnohorskému bioregionu (1.59), neboť na řešeném území se nestýkají vyhraněná jádra obou regionů.

Reliéf bioregionu je tvořen zdviženým zarovnaným povrchem s plošinatou vrcholovou částí. Tyto plošiny jsou rozčleněny hluboko zaříznutými údolími potoků Bílého, Liboce, Svatavy a Rolavy.

Podnebí je drsné, silně oceaniticky ovlivněné, přiměřeně zásobené srážkami. Ovlivnění reliéfem se projevuje především teplotními inverzemi v poměrně hlubokých údolích Liboce, Svatavy a Rolavy.

Mezi půdami převažují dystrické kambizemě, při nižších okrajích bioregionu se vyskytují kyselé typické kambizemě. Podél vodních toků se vyvinuly typické gleje. Potenciální přirozenou vegetací nižších poloh, to je i v části zasahující do řešeného území, byly acidofilní doubravy, výše bukojedliny. Na bázičťějších lokalitách se vyskytovaly květnaté bučiny. Podél vodních toků to byly luhy.

V bioregionu je zastoupena ochuzená hercynská fauna předhůří. Z významných druhů jsou uváděny :ježek západní, myš západní, tetřívek obecný, ořešník kropenatý, ropucha krátkonohá, čolek hranatý, ještěrka živorodá, zmije obecná. Z měkkýšů pak srstnatka západní a perlorodka říční. Tekoucí vody patří do pásma pstruhového až lipanového.

Krušnohorský bioregion (1.59)

Převážná část Krušnohorského bioregionu leží v sousedním Sasku, na území ČR zabírá tento bioregion většinu geomorfologického celku Krušné hory s výjimkou jeho západního okraje, který přináleží do výše popsaného bioregionu Ašského (1.58). Bioregion je tvořen plošinami zdviženými do horské polohy a vysokými okrajovými svahy, kterými marginálně zasahuje i do řešeného území. Hranice jeho vymezení vůči Sokolovské pánvi je zde vedena po úpatí hor od východního okraje řešeného území v prostoru Vlčího vrchu v k.ú. Božíčany k Vřesové a dále k Dolním Nivám, kde se stáčí k severozápadu a pokračuje paralelně ze silnicí na Jindřichovice za severní hranici řešeného území v k.ú. Stará. Bioregion je budován rulami a žulami. Potenciální vegetace na horních částech svahů zasahujících do řešeného území byly květnaté bučiny. V nižších relativně teplejších částech svahů a na přechodu do Ašského bioregionu to byly dubohabrové háje a acidofilní doubravy.

Osídlení bioregionu souvisí s velmi rozsáhlými středověkými hornickými aktivitami. S nimi je spojen i dlouhotrvající tlak na původní lesní porosty, který měl za následek postupnou přeměnu druhové skladby na kultury provenienčně cizího smrku. Což se později odrazilo i v míře imisního poškození lesů Krušných hor obecně.

Hornoslavkovský bioregion (1.60)

28

Bioregion zabírá geomorfologický celek Slavkovský les a severní část Tepelské vrchoviny. Do řešeného území zasahuje z jihu svým severním okrajem. Hranice vůči bioregionu Chebsko-sokolovskému jsou výrazné, dané ostrým úpatím vyššího a členitějšího reliéfu na krystalických horninách, víceméně totožného s rozšířením bučin. V řešeném území probíhá tato hraniční linie od jihozápadu k severovýchodu následovně : Od jižního okraje k.ú. Štědrá u Kynšperka nad Ohří ke Zlaté a dále k Arnoltovu, přes Rudolec do Březové a dále stále k severovýchodu na jižní okraj k.ú. Staré Sedlo, poté po úpatí vrchů západně a severně od Lokte až k východní hranici řešeného území v k.ú. Hory u Jenišova.

Bioregion je tvořen strmými okrajovými svahy a centrální plošinou v horské poloze. Dominují zde žuly a amfibolity. Potenciální vegetaci na plošinách tvoří bikové bučiny a podmáčené smrčiny. Na obvodových svazích vrchoviny se vyskytují květnaté bučiny a suťové lesy. V současné době však převažují kulturní smrčiny, zachována jsou rašeliniště a fragmenty bučin na svazích. Četné vlhké louky s úpolínem degradují, mimo jiné i zarůstáním bolševníkem. Obecně lze říci že biota Slavkovského regionu je dosti podobná Krušným horám.

Osídlení okrajových partií bioregionu zasahujících do řešeného území je raně středověké, zatím co jeho centrální část byla osídlena až ve vrcholném středověku, v souvislosti s rozvojem hornictví.

Jádrová část bioregionu je chráněna formou chráněné krajinné oblasti. Z řady významných maloplošných chráněných území se okrajově dotýká řešeného území „Národní přírodní památka Jan Svatoš“ (Svatošské skály), chránící významné skalní útvary v údolí Ohře východně od Lokte.

3.2. Vyhodnocení původního stavu území před masivním rozvojem těžby hnědého uhlí.

Z dosavadních archeologických nálezů vyplývá, že na území Sokolovské pánve nebylo až do ranného středověku souvislé osídlení, tedy zhruba do 12. století. Příčinou bylo zřejmě méně příznivé klima, vlhčí a chladnější než například v pánvi Mostecké. Z období mezolitu pochází více méně ojedinělý archeologický doklad o nejstarším osídlení řešeného území v prostoru dnešní Šabiny.

Pro posouzení původního stavu krajiny řešeného území je cenným podkladem mapa vytvořená z indikačních skic Stabilního katastru z let 1841 – 1842 pro celé území Sokolovské pánve autory RNDr. Pavlem Trpákem a RNDr. Ivanou Trpákovou (2000-2001) v rámci projektu VaV 640/3/00, DÚ 04 na základě původních katastrů. Mapa je opatřena autorským komentářem.

Zobrazené území je v citované mapě ohraničeno těmito sídly : Kynšperk nad Ohří, Pochlovice, Kaceřov, Lítov, Habartov, Kluč, Radvanov, Hřebeny, Boučí, Dolní a Horní Nivy, Horní Rozmyšl, Vřesová, Rájec, Božíčany, Mírová, Hory, Loučky, Staré Sedlo, Vítkov, Březová, Šabina. Původní katastrální mapy jsou v měřítku 1: 2880. Pro účely územní prognózy přikládáme citaci práce výše zmíněných autorů ve zmenšeném měřítku 1:25 000. Rovněž následující text je citací nebo upraveným výběrem z výše uvedených podkladů dílče doplněný výsledky vlastního terénního průzkumu.

29

Indikační skici stabilního katastru z rozmezí let 1841- 1842 zobrazují stav krajiny a využívání území těsně před zahájením industrializace a nebo z jejího počátku. Protože v této době ještě existovalo feudální uspořádání společnosti, lze získaná data o struktuře krajiny brát jako velmi konstantní, neboť v této době jsou např. zachovány občiny. Vysokou ekologickou stabilitu území v té době dokládá skutečnost, že plochy trvale pokryté vegetací tvoří 65, 62 % z celkové rozlohy posuzovaného území. (V současnosti je to jen 48,22%)

Z provedené analýzy vyplývá , že většina sídel byla s výjimkou sídel na ostrožně kolem hradu či tvrze nebo chrámu ( např. Kynšperk nad Ohří, Hřebeny, Chlum Sv. Maří) založena v říční nivě Ohře či v potočních nivách. Nivy byly v naprosté většině velice málo zorněny a byly zde zachovány občiny. I když v krajině byla větší plocha bezlesí, převažovaly zde i tenkrát louky nad ornou půdou.

Krajina byla velice prostupná, nejen sítí cest, ale i sítí stezek a pěšin. Kromě rašelinišť, mokřadů a slanisek, zde byly i rozsáhlé rybniční soustavy. Potoky a řeky Ohře a Svatava bohatě meandrovaly, vytvářely sít' ramen a měly doprovodný břehový porost. V oblasti byly rozsáhlé komplexy lesů .

Studium historických podkladů přináší i informace o dřívější existenci dominantních prvků, linií a bodů, které se dají využít při revitalizaci pánevní oblasti, což umožní obnovit kontinuitu historické paměti krajiny.

Paměť krajiny tvoří komponenty jak přirozeného tak i antropogenního původu. Je to reliéf, který je nosičem paměti, dále sedimenty, nivní usazeniny, pedologická souvrství, doklady o reliktních biotopech a změnách biotického patra a pod. Na druhé straně to jsou doklady o sídelních aktivitách člověka včetně topografických údajů o umisťování sídel a monumentů a vůbec doklady o využívání krajiny.

Počátky ovlivňování krajiny řešeného území těžbou uhlí spadají do přelomu 18. a 19. století. Nejstarší zmínka o dolování uhlí je údajně z roku 1642 v okolí Lokte. Rozvoj těžby uhlí ovlivnilo zvyšování ceny dřeva v důsledku zmenšování ploch okolních lesů. Dřevo bylo původně velmi levné až zhruba do roku 1850. Dalším rozvojovým impulsem těžby bylo zakládání průmyslových závodů, jako například minerální závody, kde se začalo topit uhlím po roce 1800. Dále to byly sklárny, přádelny a textilky, které v souvislosti s rozvojem svých technologií v druhé polovině 19. století spotřebovávají stále více uhlí. S rozvojem těžby se začínají objevovat i její první negativní zásahy do krajiny. Vedle šachet a odvalů bylo prvním závažným zásahem do stability krajiny především odvodňování šachet dědičnými štolami s následním vypouštěním důlních vod do recipientů.

Důsledky těžebních činností na krajinu řešeného území či jeho dílčí části byly různé. Pro potřeby územní prognózy jsou pro charakteristiku změn ve sledovaných katastrech postačující následující konstatování :

LítovVětšina katastru dnešního Lítova je pod výsypkou stejného jména, včetně někdejšího místního sídla Na rovince – Boden. Pouze západní okraj území tvoří zjednodušená zemědělská krajina pokračující jižním směrem k většímu lesu u vrchu Bučina (500,9 m.n.m.). Původní meandrující vodoteče, jejich nivy i lesní komplexy zanikly při povrchové těžbě.

30

KaceřovV prvé polovině XVIII. století obcí procházela silnice spojující Prahu s Erfurtem. Současný stav krajiny v okolí obce je důsledkem socializace venkova kdy došlo k rozorání luk v západní části katastru, zrušení pěšin, polních cest, vedlejších cest i dvou hlavních cest a pochopitelně i mezí .V ostatních částech bezlesí není redukce původní krajinné mozaiky tak rozsáhlá a na první pohled patrná.

Chlum Svaté MáříVětší část historického katastru obce Chlum je na severní straně překryta výsypkou Lítov, kde zanikl i potok Rauscherbach s přítoky. Ostatní část území má charakter zjednodušené struktury současné zemědělské krajiny, v níž jsou zachovány větší lesíky. Jižní lesnatá část území je téměř beze změny. Z historického Rusova zbyly dnes jen zbytky zdiva hospodářské budovy. Původní bohatá cestní sít' byla vlastně redukována na spojovací silnice s Kaceřovem, Lítovem , Habartovem, Dasnicemi a Pochlovicemi.Výjimku tvoří lesní cesty.

PochloviceOproti stavu před těžbou došlo ke změně osídlení tím, že se obec Pochlovice nejprve rozdělila na dvě části Horní a Dolní, které se později staly součástí dvou různých větších obcí Kaceřova a Kynšperka nad Ohří. V prostoru bývalého lomu mezi oběmi částmi původní obce je dnes lesní rekultivace a vodní nádrž ve zbytkové jámě, tzv. "Oprám ". Celkově se zvětšila plocha lesních porostů zejména ve střední části katastru. Jako na většině řešeného území došlo k podstatnému zjednodušení cestní sítě.

Kynšperk nad OhříZemědělská krajina v okolí města je dnes oproti stavu před 150 lety podstatně zjednodušena, a to zejména na východní straně města. Tok řeky Ohře si naopak povětšinou zachoval přirozený charakter s výjimkou opevnění břehu u mostu. Řeka si stále udržuje svůj systém ramen a meandrů. Pouze část nivy mezi Dolními Pochlovicemi a Kynšperkem byla zastavěna. Zásadní změnou nivy, a to po celé její délce je vybudování železniční tratě, která je vedena po úpatí protilehlých kopců. Kdysi osamělou kapli 14 pomocníků v nouzi z let 1731 – 1734 dnes obklopuje lesní porost, zatímco plocha města se rozšířila zejména jižním směrem.

ChlumekDnes součást k.ú. Dasnice. Z původní obce Chlumek je zachována pouze část.Východním směrem od obce je oproti minulosti situován kamenolom. Obcí prochází železniční vlečka k závodu Dukla (bývalý kostel Sv. Anny v Habartově) a železniční trať Sokolov - Kynšperk. Struktura krajiny se změnila, jednak odvaly z kamenolomu a jednak v důsledku rekultivací v severní části kde se zmenšil původní podíl bezlesí.Území na východní hranici tvořené zemědělskou krajinou bylo ve své původní struktuře zjednodušeno. Zmenšila se cestní sít' a zmizel systém zkratek a stezek.

ŠabinaŠabina je jednou z nejdéle osídlených lokalit, první doklady o tom pocházejí z mezolitu. Současná zemědělská krajina je pochopitelně ve své struktuře redukována oproti údajům stabilnímu katastru, neboť' zmizel systém mezí a polních cest a remízů. Přesto si uchovala charakter území převážně zemědělské s příměsí přirozené vegetace. Břehový porost kolem řeky Ohřeje rovněž zachován. Z původních dřevěných statků se zachoval roubený dům (kolem roku 1800) zachována jsou i Boží muka a kaplička z roku 1854.

31

HabartovNa indikačních skicách stálého katastru je původní obec Habartov situována do systému rozsáhlých potočních niv, které byly obklopeny většinou velkými hony polí. Od západu obcí protékal Mlýnský potok, jenž se v obci větvil a napájel dva rybníky. Na východní straně obce do něho ústil velký bezejmenný potok přitékající od severu z katastru Hrádku. V povodí Slaného potoka pramenícího v lesnatém území na východní straně a protékajícího katastrem Habartova od severozápadu k jihu se vyskytovaly větší mokřady. Na jižní hranici se Slaný potok spojoval s Mlýnským a tvořily tak potok Habartovský, jehož pravostranným přítokem byl zaniklý Rauscherbach, který tekl od západu na východ po jižním okraji původního katastru.

Na území obce se od roku 1830 rozvijí těžba uhlí postupně v dolech Florián, Joseph, Matyáš, Bohumír a Ignác. Na těžbu navazovala výroba briket. Zároveň byly provozovány doly na železný kyz, břidlici a wolframovou rudu. Těžební aktivity vedly k tomu, že staré město a kostel byly postupně do roku 1952 zbourány a od roku 1953 začala výstavba nového Habartova, který se stal od roku 1960 městem. Tím vlastně došlo k posunutí osídlení severním směrem do původních luk, a to až téměř k původnímu lesu. Zbývající část katastru je ukryta pod výsypkami Boden a Medard - Libík. Hnědouhelné doly ukončily svou činnost na území Habartova v sedmdesátých letech XX. století. Briketárna ukončila svoji výrobu 1967.

BukovanyVětší část katastrálního území byla změněna povrchovou těžbou a je překryta výsypkou. V padesátých letech XX. století byla podstatná část starých Bukovan obětována těžební činnosti.V šedesátých letech se obec z typické venkovské zástavby proměňuje v obecs typickou sídlištní zástavbou městského typu.

Majerovy DvoryToto dnes již neexistující katastrální území sousedilo s k.ú. Dasnice, Bukovany, Chlum Sv. Maří, Hlavno a Citice. Na jeho území bylo několik menších sídel: Kytlice, Majerovy Dvory a Oříškový dvůr. Celý katastr byl vyuhlen lomem Medard, sídla byla zbourána a původní krajina byla přesypána výsypkou Gustav.

CiticePůvodní převážně lesní krajina severní část katastru Citic byla přetěžena a přesypána výsypkou Gustav. Ze stejného důvodu byla zbourána i menší část obce.

HlavnoPřesto, že se těžba katastru obce dotkla jen zcela okrajově, je jeho krajina ve srovnání se stabilním katastrem významně změněna v důsledku komasace pozemků a intenzifikace zemědělské výroby za dob socialismu. Projevuje se to vysokým zorněním, louky a niva byly rozorány, zmizely meze a polní cesty. Pochopitelně přibyly prvky dopravní a technické infrastruktury jako železniční trať a vedení vysokého napětí.

RadvanovKrajina jihovýchodní části katastru byla přesypána výsypkou Čistá. V procesu socializace venkova byla destruována původní mozaika zemědělských a lesních pozemků, došlo k likvidaci remízů, rozorání mezí i polních cest, byly zatrubněny drobné vodoteče.

32

Čistá u SvatavyPůvodní obec byla situována v nivě Radvanovského potoka. Jednotlivé usedlosti byly rozptýleny v potoční nivě. Krajina katastru se vyznačovala velmi pestrou mozaikou luk, lesů a remízů. Radvanovský potok se za místním mlýnem vléval do náhonu a odsud do Svatavy. Jeho niva byla v této části katastru ohraničena větším komplexem lesa a remízů. Cestní sít' byla jednoznačně orientována na Svatavu a Radvanov. V současnosti je katastr přetěžen lomem Medard. Obec ustoupila těžbě. Koryto Radvanovského potoka bylo upraveno, jeho přítoky zlikvidovány.

LískováDnes již zaniklá obec ležela severovýchodně od Citic. Její katastr byl charakterizován velkými lesními celky kombinovanými loukami na které navazovaly větší i menší enklávy polí. Obec i celý její katastr ustoupily těžbě již v roce 1945.

SvatavaPůvodní krajina v okolí obec na soutoku říčky Svatavy a Lomnického potoka byla charakterizována bohatě meandrující říčním korytem s několika písečnými ostrovy v relativně široké nivě. Na severozápadní straně byl vybudován velký rybník. V současnosti je niva Svatavy zastavěna městskou a průmyslovou zástavbou a vede jí železnice Kraslice - Svatava - Sokolov. Jihozápadní část katastru je pod výsypkou lomu Medard. Východní část katastru zaujímá lom Družba. Zemědělská krajina mezi Svatavským vrchem a Lomnickým potokem tj. nad Podlesím je silně zjednodušena.

Luh nad SvatavouKatastr je položen na pravém břehu říčky Svatavy v její nivě. Luh nebyl těžbou přímo dotčen. Došlo však k zásadní proměnně krajinné struktury nivy. Niva je dnes daleko více zorněna, je ohraničena železniční tratí. Současně došlo k posunutí sídelního útvaru směrem k nádraží. Silniční spojení je pouze do Josefova. Původní cestní sít'je rozorána.

LomnicePůvodně centrum zdejšího dnes již zaniklého chmelařství bylo situováno v nivách čtyř potoků, které se na území obce spojovaly ve dva. Jeden z nich, který odtékal od rybníka k Týnu se nezachoval, druhý to je Lomnický potok byl regulován a dosud se ve Svatavě vlévá do Svatavy. Podstatná část katastru je dnes změněna důlní činností a bude dále přetěžena velkolomem Jiří a přesypána jeho výsypkami a případně zatopena budoucím jezerem ve zbytkové jámě. Z katastru zbyla pouze jihozápadní část s nivou Lomnického potoka. Struktura zemědělské krajiny mezi silnicí na Boučí a potoční nivou byla zjednodušena.

Lví DvůrSídlo a katastr toho jména byly situovány východně od Lomnice v potoční nivě se třemi rybníky. Obe a její katastr zanikly v důsledku povrchové těžby.

Týn u LomniceS výjimkou západní části katastru u říčky Svatavy byla většina území přetěžena, obec zanikla, dochoval se pouze název katastrálního území.

LesíkPůvodní obec a její katastr se nacházely jižně od Dolních Niv. Obec se dělila na několik místních částí Ober a Unter Waldl a Kronwildhuth. Na jejím území byly i čtyři menší rybníky.

33

Obec i její katastr zanikly, jejich území je v současnosti překryto Podkrušnohorskou výsypkou.

BoučíObec se značně rozvolněnou zástavbou se rozkládala v nivě Hlubokého potoka. Na katastru bylo osm rybníků a rybníčků. V okolí se těžilo olovo a cín, v šachtách se nacházel i smolinec. Krajina měla velmi členitou strukturu danou bohatě meandrujícími potoky a charakterem půdní držby provázené hustou cestní sítí. V současnosti část obce pohltila výsypka, zatím co struktura ostatní zemědělské krajiny byla silně zredukována.

Horní NivyOsada a její katastr nebyly přímo dotčeny těžbou uhlí. Krajina však byla jako jinde výrazně zjednodušena ve své struktuře socializací venkova v druhé polovině 20. století.

Dolní NivyPůvodně chmelařská obec. Pěstování chmele však postupně muselo ustoupit těžbě uhlí. Jižní část katastru byla přetěžena včetně původní silniční sítě. Zvětšila se plocha bezlesí, struktura zemědělské krajiny byla silně zredukována.

Horní RozmyšlObec byla založena v nivě Pěnkavího respekt Pstružího potoka. Vedle Horního Rozmyšlu existoval i Dolní Rozmyšl. Kromě těžby uhlí pro domácí potřebu se zde v 19. století těžily i kyzy pro výrobu kyseliny sírové a zelené skalice. V důsledku povrchové těžby byla vybudována nová silnice spojující Dolní Nivy a Vřesovou, která rozdělila katastr na dvě části. Území na jih od silnice bylo buď odtěženo, nebo bylo převrstveno výsypkami. Obec Dolní Rozmyšl byla zlikvidována. Současně bylo vybudováno nové koryto Pstružího potoka odvádějící vody do Vřesové. Tak jako potok, tak i vlečka doprovází tuto novou silnici.Vlastní niva v obci Horní Rozmyšl byla urbanizována a struktura okolní zemědělské krajiny byla zjednodušena.

LipnicePůvodně samostatná obec v nivě Pstružího potoka, později součást Vintířova, úředně zanikla v roce 1980, vzhledem k tomu, že katastr byl přetěžen a obec zbourána těžební činností lomu Jiří.

VřesováHlavní část obce se rozkládala v potoční nivě Mlýnského potoka , na kterém byla severovýchodním směrem pod Vřesovským vrchem vybudována rozsáhlá rybniční soustava 23 rybníků a rybníčků. Domy byly jak zděné tak i roubené, byly obklopeny sady, loukami a zeleninovými zahrádkami. Obec byla v roce 1959 zbourána, a to včetně barokní kaple Sv. Vendelína a na jejím místě byl postaven palivový kombinát Vřesová s úpravnou uhlí, briketárnou, elektrárnou a tlakovou plynárnou. Jméno obce se přeneslo na sídliště postavené severně od původní obce.

VintířovVesnička byla založena v nivě kolem oblouku Vintířovského potoka. Nivu Vintířovského potoka charakterizovaly velké rybníky které byly na západní straně katastru.Tyto vintířovské rybníky spolu s rybníky na sousedním katastru tvořily rybniční soustavu v rozsáhlé nivě zasahující do tří katastrů. Na jižní straně k této nivě přiléhá velký lesní celek. Obdobně na severozápadní straně území obce byl velký les. S výjimkou těchto dvou lesních komplexů

34

dominovalo však v katastru Vintířova bezlesí, charakterizované pestrou mozaikou polí, luk a vegetačního doprovodu mezí a vodotečí.V 19. století se nejdříve těží železná ruda, kaolín a později začíná i těžba hnědého uhlí. Tím se postupně měnil zemědělský charakter obce. Nakonec byla větší část katastru přetěžena, a to zejména na západní a jižní straně. Tok Vintířovského potoka byl upraven a zkrácen.

3.3 Aktuální stav využívání krajiny

Obraz o aktuálním využívání krajiny řešeného území poskytují úhrnné hodnoty druhů pozemků jak jsou tradičně vedeny příslušnými katastrálními úřady. Z dále prezentované tabulky sestavené na základě výpisů z katastru nemovitostí vyplývá, že z celkové rozlohy řešeného území 36.579 ha je 12.284 ha, tedy více než jedna třetina, evidováno jako „ostatní plochy“, což v daném území znamená především plochy těžební. Naopak nízké ve srovnání s netěžebními oblastmi je zastoupení zemědělské půdy, pouze 30,63 % z celkové rozlohy a vodních ploch, kterých je jen 2,28 %. Za průměrné lze v úhrnu považovat zastoupení lesa – 31,46 %, i když jeho rozložení v řešeném území je velmi nerovnoměrné, jak je podrobně popsáno v kapitole 3.4.2. O extenzivním charakteru zemědělské výroby vypovídá nízké procento zornění zemědělské půdy, které je jen 38,96 % ve srovnání z celostátním průměrem činícím 72 %. Stejně tak jako naopak vysoké zastoupení trvalých travních porostů (54,70 %) z celkové plochy zemědělského půdního fondu.

3.3.1. Úhrnné hodnoty druhů pozemků podle katastrálních území-(zaokrouhleno na celé ha) (Stav k 3.10.2003 - okres Karlovy Vary a k   16.10. 2003 - okres Sokolov) Katastrální Území

Orná půdaha

Zahradyha

Ovocné sadyha

Travní porosty

ha

ZPF celkem

ha

Lesní pozemky

ha

Vodní plochy

ha

Zastavěné plochy

ha

Ostatní plochy

ha

Kat.úz. celkem

ha1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

Arnoltov 1 1 - 205 207 252 2 3 22 486Boučí 3 3 - 140 146 165 7 3 139 460Božíčany 18 12 - 128 158 220 31 12 345 766Březová u Sokolova

5 19 1 29 54 79 1 9 39 182

Bukovany u Sokolova

9 6 - 12 27 149 2 9 122 309

Citice 24 10 1 8 43 15 5 7 246 316Černava 34 4 - 83 121 199 1 2 17 340Čistá u Svatavy

4 1 - 9 14 20 9 3 641 687

Dasnice 119 6 3 77 205 121 15 6 57 404Dolina u Krajkové

13 1 - 90 104 187 7 3 48 349

Dolní Chodov

192 38 - 115 345 86 38 45 644 1.158

Dolní Nivy 1 5 4 82 92 3 6 3 475 579Dolní Pochlovice

54 2 - 32 88 82 9 2 34215

Dolní Rychnov 40 19 - 35 94 68 9 29 309 509

35

Dvory u Lokte 83 - - 78 161 139 1 1 15 317Habartov 26 43 - 28 97 192 11 23 947 1.270Háj u Jindřichovic 59 2 - 137 198 409 2 3 32 644Hlavno 81 6 1 57 145 16 5 3 56 225Hory u Jenišova 145 14 4 126 289 427 9 4 58 787Horní Částkov 174 7 - 36 217 58 35 3 30 343Horní Nivy 15 5 - 151 171 95 2 1 93 362Horní Pochlovice 3 4 - - 7 - - 2 2 11Horní Rozmyšl 3 4 - 193 200 175 14 2 84 475Hrádek u Krajkové 46 6 - 150 202 141 3 2 53 401Hrušková - 1 - 153 154 478 1 1 24 658

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11Chlum Sv.Máří 98 19 - 56 173 258 1 5 32 469Chotíkov 150 2 - 69 221 - 18 2 23 264Chranišov 81 3 - 10 94 - 2 4 101 201Jenišov 172 15 - 115 302 25 11 8 172 518Jimlíkov 50 3 - 60 113 54 9 2 53 231Kaceřov u Kynšperka 304 7 - 83 394 87 11 5 64 561Kamenice u Březové 1 5 - 121 127 243 1 1 15 387Kamenný Dvůr 52 3 - 76 131 112 6 3 23 275Kostelní Bříza 4 3 - 149 156 314 4 4 21 499Krajková 244 13 6 148 411 74 13 10 80 588Královské Poříčí 18 11 - 20 49 162 7 18 984 1.220Křemenitá - - - 76 76 174 6 1 14 271Květná u Krajkové 88 2 - 62 152 103 29 7 11 302Kynšperk nad Ohří 140 40 - 90 270 270 33 25 88 686Libavské Údolí 2 8 1 19 30 137 8 13 40 228Libnov 72 2 - 117 191 157 3 2 28 381Liboc u Kynšperka 67 3 - 41 111 11 11 2 15 150Lítov 123 3 - 3 129 55 2 3 314 503Lobzy u Březové 3 - - 231 234 288 3 1 29 555

36

Loket 26 23 1 45 95 430 39 19 100 683Lomnice u Sokolova 19 13 - 48 80 108 8 8 628 832Loučky u Lokte 28 13 - 46 87 112 8 9 235 451Luh nad Svatavou 120 7 11 92 230 186 17 6 36 475Markvarec u Krajkové 78 - - 49 127 55 14 - 21 217Mezihorská - 3 - 173 176 304 5 4 61 550Mírová 122 7 1 109 239 37 13 6 94 389Nadlesí 80 3 - 171 254 229 4 3 63 553Nová Role 112 26 3 195 336 220 55 19 131 761Nové Domy - 1 - 23 24 171 - 1 9 205Nové Sedlo u Lokte 57 13 - 28 98 257 30 19 642 1.046Novina u Sokolova - 5 - 87 92 85 1 - 8 1861 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11Oloví 2 14 - 40 56 246 5 8 36 351Paseka u Březové - - - 73 73 180 - - 15 268Radvanov 155 6 - 37 198 116 7 2 35 358Rájec u Černavy 9 5 1 71 86 243 1 3 34 367Rudolec u Březové 16 3 - 215 234 159 5 4 28 430Sokolov 43 52 - 13 108 205 31 122 481 947Spomyšl - 1 - 38 39 112 3 1 8 163Stará - - - 106 106 142 - - 27 275Stará Chodovská 6 14 - 7 27 25 3 4 209 268Staré Sedlo u Sokolova 175 17 8 148 348 150 14 16 122 650Svatava 22 17 - 2 41 189 14 30 197 471Šabina 116 7 - 84 207 219 21 3 56 506Štědrá u Kynšperka 159 5 - 35 199 86 4 1 15 305Tatrovice - 4 - 119 123 388 33 3 31 578Tisová u Sokolova - 2 - 2 4 2 6 15 375 402Těšovice 23 19 - 23 65 22 9 3 19 118Týn u Lomnice 16 4 - 7 27 107 3 4 412 553Vintířov u Sokolova 20 12 - 11 43 132 11 19 1.230 1.435Vítkov u Sokolova 123 4 - 130 257 41 40 4 156 498Vřesová 4 - - 23 27 79 18 109 80 313

37

Zlatá u Kynšperka 14 4 - 180 198 169 6 9 51 433Řešené území celkem 4.366 665 46 6.130 11.207 11.507 831 751 12.284 36.580

3.3.2. Koeficient ekologické stability.

Z údajů předcházející tabulky lze stanovit i tzv. koeficient ekologické stability (Kes), který vyjadřuje poměr mezi zastoupením ploch ekologickou stabilitu převážně zvyšujících a plochami ekologicky nestabilními, v libovolně zvoleném území. Čím je hodnota Kes

posuzovaného území vyšší než 1,0, tím vyšší je jeho ekologická stabilita. Naopak čím je tato hodnota nižší než 1,0, tím je území ekologicky nestabilnější.V řešeném území se velikost koeficientu ekologické stability katastr od katastru dramaticky mění především v závislosti na míře zasažení toho kterého katastrálního území těžebními činnostmi. Kes celé České republiky byl stanoven hodnotou 1,44. Pro zde řešené území jako celek jsme vypočetli hodnotu Kes = 1,11. Tohoto jen málo nepříznivého průměru je však dosaženo pouze tím, že do zadaného území byla zahrnuta i některá okrajová katastrální území, na nichž se vlivy těžby projevily jinak než fyzickou likvidací tamních trvalých porostů či vodních ploch a u nichž hodnota Kes

leckde dosahuje i několik desítek. Zatím co v těžbou přímo zasažených katastrálních územích je hodnota Kes vyjadřovaná pouze v setinách.

Pro jednotlivá katastrální území jsme vypočetli Kes v následujících hodnotách:

Katastrální území ekologicky zcela nestabilní nebo jen velmi málo stabilní, jejichž koeficient ekologické stability byl vypočten v rozmezí 0,00 až 1,00. Jsou to ve vzestupném pořadí k.ú. : Tisová u Sokolova –0,03, Čistá u Svatavy – 0,06, Chranišov – 0,08, Vintířov u Sokolova – 0,14 , Citice – 0,14, Lítov – 0,15, Královské Poříčí – 0,20, Dolní Nivy – 0,21, Stará Chodovská – 0,23, Lomnice u Sokolova – 0,27, Habartov – 0,28, Týn u Lomnice – 0,28, Dolní Chodov – 0,32, Dolní Rychnov – 0,35, Nové Sedlo u Lokte – 0,46, Sokolov, - 0,47, Kaceřov u Kynšperka nad Ohří – 0,51, Chotíkov u Kynšperka nad Ohří – 0,52, Hlavno – 0,61, Vřesová – 0,62, Loučky u Lokte – 0,66, Horní Pochlovice – 0,66, Horní Částkov – 0,66, Štědrá u Kynšperka nad Ohří – 0,74, Krajková – 0,77, Vítkov u Sokolova – 0,77, Liboc u Kynšperka nad Ohří – 0,79, Radvanov – 0,88, Svatava – 0,89, Luh nad Svatavou – 0,90.

Katastrální území ekologicky mírně stabilní, jejichž koeficient ekologické stability byl vypočten v rozmezí 1,00 až 2,00. Jsou to ve vzestupném pořadí k.ú. : Staré Sedlo u Sokolova – 1,09, Markvarec u Krajkové – 1,19, Dasnice – 1,22, Bukovany u Sokolova – 1,22, Dolní Pochlovice – 1,40, Těšovice – 1,63, Kynšperk nad Ohří – 1,72, Květná u Krajkové – 1,85, Šabina – 1,90.

Katastrální území ekologicky relativně stabilní, jejichž koeficient ekologické stability byl vypočten v rozmezí 2,00 až 5,00. Jsou to ve vzestupném pořadí k.ú. : Boučí – 2,18, Dvory u Lokte – 2,19, Horní nivy – 2,32, Březová u Sokolova – 2,42, Chlum Svaté Máří – 2,47, Kamenný Dvůr – 2,53, Libnov – 2,74, Nadlesí – 2,79, Hrádek u Krajkové, 2,98, Libavské Údolí – 3,16, Loket – 3,73, Horní Rozmyšl – 4,36, Dolina u Krajkové – 4,41, Zlatá u Kynšperka nad Ohří – 4,81.

38

Katastrální území ekologicky velmi stabilní, jejichž koeficient ekologické stability byl vypočten v rozmezí 5,00 a více. Jsou to ve vzestupném pořadí k.ú. : Háj u Jindřichovic – 5,87, Oloví – 6,65, Mezihorské – 7,42, Rudolec u Březové – 8,17, Stará – 9,23, Lobzy u Březové – 15,80, Tatrovice – 15,97, Křemenitá – 16,56, Kostelní Bříza – 16,71, Paseka u Březové – 17,21, Arnoltov – 17,55, Spomyšl u Vřesové – 19,85, Novina u Sokolova – 20,04, Nové Domy – 20,20, Kamenice u Březové – 20,80, Hrušková – 24,60.

3.3.3. Ochrana přírody a krajiny

3.3.3.1. ÚSES

Základní povinností při obecné ochraně přírody je podle § 4 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny vymezování systému ekologické stability. V současnosti právně závazným vymezením územního systému ekologické stability (ÚSES) v řešeném území je to vymezení, které je zakotvenu v platném Územním plánu velkého územního celku (ÚPN VÚC) Karlovarsko-sokolovské aglomerace schváleném usnesením zastupitelstva Karlovarského kraje č.ZK 48/01/2001 ze dne 25.10. 2001. Tento ÚPN VÚC rozlišuje tzv. základní a rozšířený ÚSES. Za základní považuje prvky ÚSES vymezené v celostátním územním podkladu Nadregionální a regionální ÚSES ČR (uvedeném v platnost společným oznámením MŽP a MMR v roce 1997). Rozšířený se pak od základního liší tím,že přejímá i další prvky regionální úrovně vymezené v pravomoci někdejších Okresních úřadů Sokolov a Karlovy Vary při zpracovávání lokální úrovně ÚSES. Metodickou zvláštností je, že regionální biokoridory nejsou vymezovány plošně, jak vyplývá ze zákon, ale pouze osově, čímž je zásadním způsobem zproblematizováno užití právně závazného ÚPN VÚC jak v územně správní praxi, tak při zpracovávání navazující územně plánovací dokumentace.

Řešení obsažené v ÚPN VÚC Karlovarsko –sokolovské aglomerace je jako současný limit využití území uvedeno v „Problémovém výkrese“ M= 1:25.000. Pro srovnání je v mapě „Vyhodnocení současného stavu“ téhož měřítka zachyceno řešení ÚTP Nadregionální a regionální ÚSES ČR.

Kromě uvedeného byla na většině řešeného uzemí v rámci územních plánů obcí zpracována i lokální úroveň ÚSES včetně navrhování a upřednostňování některých prvků regionálních. Tato řešení jsou nutně poplatná proměnlivosti nadřazovaných výchozích podkladů na regionální a nadregionální úrovní pořizovaných MŽP a MMR v průběhu posledních 10 let, stejně tak jako měnícím se metodickým pokynům MŽP a MMR i růstu stupně poznání jednotlivých zpracovatelů. Další změnu (upřesnění) lze očekávat schválením právě zpracovávaného Územního plánu VÚC Karlovarského kraje.

Nahlíženo z časového horizontu územní prognózy bude nezbytné v procesu upřesňování ÚSES dále pokračovat zejména v  reakci na končící těžební etapu vývoje zdejší krajiny, která rozhodujícím způsobem změnila většinu jejich atributů (reliéf, strukturu osídlení, vegetační kryt, hydrické i trofické podmínky). Ve všech třech hierarchických úrovních řešení ÚSES, v nadregionální, regionální i lokální bude nutno reagovat na změny vyvolávané probíhající přípravou a realizací rekultivačního procesu na těžbou dotčených plochách, zejména na upřednostňovanou hydrickou variantu. Předpokládaná rozlehlá jezera ve zbytkových jamách

39

Libík – Medard či Družba – Jiří budou-li realizována, změní zcela zásadním způsobem charakter zdejší krajiny.

3.3.3.2. Zvláště chráněná území

V kategorii zvláště chráněných území ve smyslu § 14 zákona č.114/1992 Sb. zasahuje do řešeného území svým severním okrajem Chráněná krajinná oblast (CHKO) Slavkovský les, která se jako celek rozkládá v prostoru mezi Karlovými Vary, Mariánskými Lázněmi a Kynšperkem nad Ohří na ploše 640 km2 . Část zasahující do řešeného území vyplňuje asi jednu čtvrtinu jeho celkové plochy. Oblast byla zřízena výnosem ministerstva kultury ČSR čj. 7.657/74 ze dne 3.5. 1974. Jejím posláním je mimo ochranu přírodních hodnot a krás vytvářet příznivé podmínky k ochraně západočeských lázní. Tuto funkci plní zejména tím, že chrání místa vlastní tvorby léčivých pramenů převážné části západních Čech i blízkých lázní SRN. K bližšímu určení způsobu ochrany přírody chráněné krajinné oblasti jsou vymezeny čtyři zóny odstupňované ochrany přírody, přičemž první z nich má nejpřísnější režim ochrany. Všechny čtyři zóny nějakým způsobem zasahují do řešeného území. Jsou spolu s vnější hranicí CHKO vyznačeny graficky v Problémovém výkrese 1:25.000 jako limity využití území. Informativně je zde vyznačeno i dlouhodobě uvažované rozšíření CHKO jak bylo převzato z ÚPN VÚC Karlovarsko-sokolovské aglomerace. V rámci CHKO Slavkovský les je na řešeném území na ploše 1,95 ha ještě zvlášť vymezena národní přírodní památka Jan Svatoš (Svatošské skály) což je skupina mohutných žulových skalních pilířů a sloupů v katastrálním území Hory u Jenišova.

Přírodní památka Údolí Ohře byla vyhlášena Nařízením Okresního úřadu Sokolov ze dne 3. července 2000 z důvodu ochrany pseudokrasových jevů, které se spolu významnými geologickými profily, obsahujícími četné fosilní části třetihorní flory nalézají v sedimentech sokolovské pánve po obou březích morfologicky výrazného údolí řeky Ohře u Starého Sedla a ochrany na ně vázaných rostlinných a živočišných společenstev. Přírodní památka je vymezena v rozsahu 34,1937 ha v katastrálních územích Staré sedlo u Sokolova a Nové Sedlo u Lokte. Jako nesporný limit využití území je zakreslena v Problémovém výkrese v měřítku 1:25.000 stejně tak jako mapě „ Vyhodnocení současného stavu území“. Nad rámec vymezení je pro Přírodní památku Údolí Ohře stanoveno i ochranné pásmo do vzdálenosti 50 metrů od jejích hranic.

Vyhláškou Okresního národního výboru v Sokolově ze dne 27.2.1986 byla zřízena „Oblast klidu Leopoldovy Hamry“, která byla dnem nabytí účinnosti zákona č.114/1992 SB. o ochraně přírody a krajiny prohlášena za „Přírodní park Leopoldovy Hamry“ . Podle citovaných právních předpisů je přírodní park vymezen takto: státní hranice se SRN u Hraničné – podél silnice do kraslic – po západní hranici intravilánu Kraslic železniční stanici Kraslice – Sokolov – k odbočce k místní komunikace na Studenec – Libnov – Leopoldovy Hamry dále po hranici okresů Cheb a Sokolov ke státní hranici – podél státní hranice do Hraničné.

Posláním přírodního parku je uchovat vymezené území pro jeho biologické, krajinné a estetické hodnoty a využít je spolu s přírodními krásami a půvabem krajiny k zotavení občanů a jejich poučení. Veškerá činnost na území parku se koordinuje k tomuto poslání.

40

Do řešeného území zasahuje Přírodní park Leopoldovy Hamry jen okrajově ze severu v katastrálních územích Libnov a Krajková jak je patrno z obou map 1:25 000.

3.3.3.3. Registrované významné krajinné prvky

Významné krajinné prvky podle §6 zákona č. 114/1992 Sb. nacházející se v řešeném území jak jsou registrovány odborem životního prostředí Městského úřadu Sokolov. Číslo v problémovém výkrese

Katastrální území

Parcelní číslo

Charakteristika Registrace

1 Habartov 884/1 mokřad Č.j.82/93 z 19.1.19932 Habartov 841 Přirozený skalní

útvarČj. 83/93 z 19.1.1993

3 Dolní Nivy 924/1 Veřejná zeleň Čj.81/93 z 19.1.19934 Dolní Rychnov 1008 Travní porost u

vodních ploch Čj.87/93 z 19.1. 1993

5 Dolní Rychnov 848 Obecní park Čj.85/93 z 19.1. 19936 Dolní Rychnov 1031 Trvalý travní

porostČ.j.84/93 z 19.1.1993

7 Dolní Rychnov 1047 Mokřad Čj.86/93 z 19.1. 19938 Dolní Rychnov 1005 Přirozený skalní

útvar s vodní plochou

Čj.88/93 z 19.1. 1993

9 Bukovany u Sokolova

264 TTP- vstavače Čj.112/93 z 22.1.1993

10 Bukovany u Sokolova

267/16 TTP- vemeník Čj.113/93 z 22.1.1993

11 Krajková 750/2 Přirozený skalní výchoz

Čj.135/93 z 26.1.1993

12 Krajková 707/6 Mokřad Čj.136/93 z 26.1.199313 Krajková 1386/2 Mokřad Čj.137/93 z 26.1.199314 Květná u

Krajkové242/1,242/2, 330/1,240/1, 349, 453, 448/1

TTP – loky nad přehradou Horka

Čj.138/93 z 26.1.1993

15 Markvarec u Krajkové

143/1 Bílý vrch Čj.139/93 z 26.1.1993

16 Hrádek u Krajkové

633/1,634/3, 644/3

TTP-louky nad Habartovem

Čj.140/93 z 26.1.1993

18 Vítkov u Sokolova

307 TTP- vstavače Čj.197/93 z 10.2.1993

19 Sokolov 172, 173, 175, 3388/11,3388/12, 3406/1,3407, 3408/1

Zámecký park Čj.198/93 z 10.2.1993

41

20 Sokolov 3028/1, 3028/2, 3029/1, 3029/2, 3032, 3326, 3421/9, 3421/10, 3421/11, 3231/2, 3435/1, 3453

Husovy sady Čj.199/93 z 10.2.1993

21 Týn u Lomnice

Lomnice

388, 385/1, 384/1 383/1, 379/1, 386/1, 413/1534/1

Umělý skalní útvar- hráz nad Lomnicí

Čj.536/93 z 8.4.1993

22 Týn u Lomnice 306/3 Umělý skalní útvar - hráz výsypky Matyáš

Čj.535/93 z 8.4.1993

23 Týn u Lomnice 275 Umělý odkryv – pískovna Erika

Čj.534/96 z 8.4.1993

24 Bukovany u Sokolova

289 TTP - vstavače Čj.748/93 z 12.5.1993

25 Hlavno 207, 208/1 TTP - vstavače Čj.945/93 z 10.6.1993

Do budoucna lze reálně předpokládat registraci dalších významných krajinných prvků včetně antropogenních.Významným posunem v ochraně přírody a krajiny může být i v řešeném území přijetí nového zákona odpovídajícího kriteriím Evropské unie, připravovaného pod názvem Natura 2000.

3.4 Zemědělství a lesnictví v krajině řešeného území

3.4.1 Zemědělství

Rozvoj zemědělství v řešeném území, o němž jsou historické záznamy, je spojován s postupným příchodem nových osídlenců v průběhu 13. a 14. století, kdy do relativně úrodných a již obdělávaných oblastí podél Ohře přicházejí němečtí kolonisté. V následujících stoletích je zemědělská výroba úspěšně rozvíjena nejen v bezprostřední oharské nivě , ale i v celé pánvi, kde vznikla na svou dobu významná chmelařská oblast. Zdejší chmelařství, o němž se podle dobových pramenů pochvalně vyjadřoval i J.W. Goethe, který zde opakovně pobýval na hradě Hartenberg – Hřebeny v letech 1819,1821 a 1823 na pozvání významného přírodovědce té doby Leopolda Josefa Auersperga, bylo však postupně vytlačováno a nakonec zcela zlikvidováno rozvíjející se těžbou uhlí. První chmelnice musela ustoupit těžbě v roce 1797, poslední zanikla o sto let později v roce 1880. Do současnosti potkal stejný osud i většinu relativně kvalitních zemědělských půd na pánevním dně a v jeho bezprostředním okolí.

Z hlediska rajonizace zemědělské výroby je řešené území zařazeno do čtyř zemědělských výrobních oblastí. Nejvíce zastoupena (41 k. ú.) je bramborářská oblast B1 charakterizovaná převahou středních a těžších půd, většinou hlubokých, která zaujímá 6.253 ha zemědělské půdy to je 56% její celkové výměry v řešeném území. Navazující bramborářská oblast B2 lišící se od předchozí převahou půd písčitých a mělkých nebo horší mechanizační přístupností je zastoupena jen okrajově 539 ha v 5 katastrálních územích, to je necelých 5%. Druhou nejrozšířenější je oblast B3 Bramborářsko- ovesná představující přechod k oblastem

42

horským, s klimatickými podmínkami zhoršenými, zejména pokud jde o vyšší nadmořskou výšku, nižší roční průměr teplot , vyšší srážky i zhoršené poměry půdní a možností mechanizační přístupnosti.. Je do ní zařazeno 26 katastrálních území s celkovou výměrou 3.864 ha, to je 34% zemědělské půdy řešeného území. Nejobtížnější podmínky pro zemědělskou výrobu v řešeném území nabízí horká oblast H1 charakterizovaná nepříznivým klimatem, krátkou vegetační dobou, špatnou mechanizační přístupností a převahou travních porostů. Spadá do ní 5 katastrálních území s úhrnnou výměrou zemědělské půdy 561 ha, to je 5% z celkové její výměry.

V současnosti je řešené území podle výnosnosti, která je integrovaným ukazatelem definovaným jako rozdíl mezi normativními příjmy z rostlinné výroby a normativními náklady vynaloženými na jejich dosažení, včetně ekonomického dopadu, řazeno spolu s celým územím sokolovského okresu mezi  nejhorší nejen v Karlovarském kraji, ale i v celé republice. Karlovarský kraj jako celek dosahuje při bodovém hodnocení výnosnosti zemědělských půd 26,67 bodů váženého průměru, čímž se řadí na poslední místo v ČR. Okres Sokolov a s ním i celé řešené území je ohodnocen pouze 23,41 body. Pro srovnání průměr Jihomoravského kraje dosahuje 59,38 bodů. Příčinou tohoto stavu jsou obecně málo příznivé klimaticko půdní podmínky řešeného území pro zemědělskou výrobu.

Z hlediska kriterií pro posuzování vhodnosti území pro zemědělskou produkci je na místě reflektovat metodické postupy a kriteria používaná v EU, neboť ty budou v prognózním období určující pro přiznávání různých druhů dotací a tedy i pro celkové směřování vývoje zemědělských činností v řešeném území. Prvním krokem k harmonizaci s těmito kriterii je u nás Nařízení vlády č.505/2000 Sb., kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí a kriteria pro jejich posuzování, ve znění nařízení vlády č. 500/2001 Sb.Citovaný právní předpis vylišuje ve svém § 8 méně příznivé oblasti pro zemědělskou produkci na základě obdobných kriterií a jejich kombinací jaká jsou požívaná v dotační praxi EU a dochází k jejich následujícímu členění:

- horské oblasti 1. typu (H1)- horské oblasti 2. typu (H2)- ostatní méně příznivé oblasti 1. typu (O1)- ostatní méně příznivé oblasti 2. typu (O2)- ostatní méně příznivé oblasti 3. typu (O3)- ostatní méně příznivé oblasti 4. typu (O4)- oblasti se specifickým omezením 1. typu (S1)- oblasti se specifickým omezením 2. typu (S2)

V následující tabulce jsou uvedena k. ú. řešeného území v abecedním pořadí a jejich zařazení do méně příznivých oblastí s využitím přílohy č. 20 uvedeného nařízení vlády.

Zařazení katastrálních území do jednotlivých typů méně příznivých oblastí podle Nařízení vlády č.505/2000 Sb., ve znění nařízení vlády č. 500/2001 Sb.Katastrální území

H1ha

H2ha

O1ha

O2ha

O3ha

O4ha

S1ha

S2ha

ZPFK 3.10.2003

celkemArnoltov 205 207

43

Boučí 146 146Božíčany 158Březová u Sokolova

54 54

Bukovany u Sokolova

27 27

Citice 43Černava 122 122Čistá 13 13Dasnice 207 205Dolina u Krajkové

104 104

Dolní Chodov

347 346

Dolní Nivy 89 92Dolní Pochlovice

88

Dolní Rychnov

99 94

Dvory u Lokte

162 162

Habartov 98 97Háj u Jindřichovic

198 198

Hlavno 145 145Hory u Jenišova

291 289

Horní Částkov

217 217

Horní Nivy 171 171Horní Pochlovice

7 7

Horní Rozmyšl

200 200

Hrádek u Krajkové

202 202

Hrušková 154 154Chlum Svaté Máří

174 174

Chotíkov 222 222Chranišov 94 94Jenišov 305 302Jimlíkov 114 114Kaceřov u Kynšperka

415 394

Kamenice u Březové

131 127

Kamenný Dvůr

131 131

44

Kostelní Bříza

147 156

Krajková 436 412Královské Poříčí

49

Křemenitá 77 77Květná u Krajkové

152 152

Kynšperk nad Ohří

271

Libavské Údolí

30 30

Libnov 190 190Liboc u Kynšperka

115 111

Lítov 129 129Lobzy u Březové

234 234

Loket 95 95Lomnice u Sokolova

80 80

Loučky u Lokte

87 87

Luh nad Svatavou

230 230

Markvarec u Krajkové

127 127

Mezihorská 176 176Mírová 239 239Nadlesí 254 254Nová Role 336 336Nové Domy 24 24Nové Sedlo u Lokte

99 99

Novina u Sokolova

92 92

Oloví 56 56Paseka u Březové

73 73

Radvanov 198 198Rájec u Černavy

86 86

Rudolec u Březové

240 234

Sokolov 105 108Spomyšl 39 39Stará 106 106Stará Chodovská

28

45

Staré Sedlo u Sokolova

349 348

Svatava 41Šabina 207 207Štědrá u Kynšperka

201 199

Tatrovice 123 123Tisová u Sokolova

4 4

Těšovice 66 65Týn u Lomnice

27 27

Vintířov u Sokolova

44 44

Vítkov u Sokolova

258 257

Vřesová 27 27Zlatá u Kynšperka

198 198

Z celkového počtu 77 katastrálních území je  71 z nich zařazeno do některé z méně příznivých oblastí. Mimo podpůrné programy v režii Nařízení vlády č.505/2000 tak zůstávají pouze katastrální území Božíčany (158 ha), Citice (43 ha), Dolní Pochlovice (88 ha), Kynšperk nad Ohří (271 ha), Stará Chodovská (28 ha) a Svatava (41 ha). Do některé z méně příznivých oblastí je zařazeno 11.111 ha zemědělské půdy což představuje 95% její celkové výměry v řešeném území.

Podle Koncepce rozvoje zemědělství Karlovarského kraje (2002) má Karlovarský kraj z hlediska půdně klimatických podmínek nejhorší předpoklady pro zemědělskou produkci ze všech krajů ČR. Uvnitř Karlovarského kraje má pak nejhorší předpoklady pro zemědělství sokolovský okres. V řešeném území, které je podstatnou součástí sokolovského okresu jsou přirozeně nepříznivé podmínky dále potencovány negativním antropogenním ovlivněním všech složek přírodního prostředí.

Nepříznivé přírodní a tudíž i ekonomické podmínky vedly v posledních letech k výrazné změně v poměru mezi zorněním zemědělské půdy a trvalými travními porosty. Jestliže v roce 1993 dosahovalo zornění 51,2% celkové výměry zemědělské půdy a trvalé travní porosty 44,7% je v roce 2000 uváděn poměr zcela opačný a to 24,5% orné půdy a 71,4% trvalých travních porostů. Pro srovnání lze uvést, že za stejnou dobu to je od roku 1993 do roku 2000 kleslo průměrné zornění v ČR ze 74% na 72% celkové výměry zemědělské půdy. Aktuální poměr mezi ornou půdou a travními porosty je podle údajů místně příslušných katastrálních úřadů 3.10. respekt k 16. 10. 2003 je 39 % orné půdy k 55 % trvalých travních porostů.

Paralelně v období 1991 až 2000 došlo k masivnímu úbytku pracovníků v zemědělství, který v okrese Sokolov dosáhl 86,5% původního stavu. Tedy opět nejvyšší v rámci Karlovarského kraje a tedy s výjimkou Prahy nejvyšší v republice.

46

Zemědělské podniky, jejichž hospodářství zasahuje do řešeného území nejsou schopny pokrýt tržními výnosy variabilní náklady . Jsou schopny přežívat jen díky dotacím, kterými kryjí variabilní náklady. Podle provedených analýz ( pramen č. ) hlavní deficit způsobuje přebytek krmných plodin. Výměra a produkce luk a pastvin významně přesahuje potřeby chovaných polygastrů. Nevyužité vyrobené živiny tak na sebe váží náklady, které nepřinášejí tržní výnos. Tento deficit nekryjí ani dotace poskytované na údržbu travních porostů. Aktuální stav skotu není úměrný podílu trvalých travních porostů na celkové výměře zemědělské půdy, který nyní činí 55 % z její celkové výměry. Lze předpokládat, že v souvislosti s postupem rekultivací těžbou opouštěných ploch bude podíl trvalých travních porostů dále narůstat. Je otázkou do jaké míry je tento problém řešitelný zvýšením zástavu skotu, vzhledem k budoucím možnostem umístění produktů živočišné výroby na trhu.

Je zřejmé, že zemědělství v řešeném území stejně jako ve většině oblastí s obdobnými přírodně ekonomickými podmínkami bude v budoucnu muset hledat nové formy svého uplatnění v mezích určovaných nejen přírodními danostmi, ale i vnějšími ekonomickými impulsy či omezeními pramenícími zejména z konkrétní zemědělské a enviromentální politiky EU, ale i z celkového světového vývoje na trhu potravinářských komodit.

Jedním ze způsobů jak zvýšit výnosnost současných zemědělských pozemků řešeného území bude v prognózním období jistě i snaha o jejich nezemědělské využití. Zemědělský půdní fond (ZPF) je chráněn zákonem. Tato ochrana je však odstupňována podle užitnosti daného pozemku pro primární zemědělskou výrobu. Zákonná ochrana ZPF je tak do jisté míry i diferencovaným limitem využití území. S odvoláním na odstupňovaná ustanovení dále uvedených tříd ochrany zemědělské půdy jsou v „Problémovém výkrese“ vymezeny pozemky spadající do dvou nejvyšších tříd ochrany.

Třídy ochrany zemědělské půdy jak jsou definovány Přílohou metodického pokynu MŽP ze dne 12.6. 1996 Č.j.:OOLP/1067/96:

Do I. třídy zemědělské půdy jsou zařazeny bonitně nejcennější půdy v jednotlivých klimatických regionech, převážně v plochách rovinných nebo jen mírně sklonitých, které je možno odejmout ze zemědělského půdního fondu pouze výjimečně, a to převážně na záměry související s obnovou ekologické stability krajiny, případně pro liniové stavby zásadního významu.

Do II. třídy ochrany jsou situovány zemědělské půdy, které mají v rámci jednotlivých klimatických re5ionů nadprůměrnou produkční schopnost. Ve vztahu k ochraně zemědělského půdního fondu jde o půdy vysoce chráněné, jen podmíněně odnímatelné a s ohledem na územní plánování také, jen podmíněně zastavitelné.

Do III. třídy ochrany jsou sloučeny půdy v jednotlivých klimatických regionech s průměrnou produkční schopností a středním stupněm ochrany, které je možno územním plánováním využít pro event. výstavbu.

Do IV. třídy ochrany jsou sdruženy půdy s převážně podprůměrnou produkční schopností v rámci příslušných klimatických regionů, s jen omezenou ochranou, využitelné i pro výstavbu.

Do V. třídy ochrany jsou zahrnuty zbývající bonitované půdně ekologické jednotky (dále jen "BPEJ"), které představují zejména půdy s velmi nízkou produkční schopností včetně půd

47

mělkých, velmi svažitých, hydromorfních, štěrkovitých až kamenitých a erozně nejvíce ohrožených. Většinou jde o zemědělské půdy pro zemědělské účely postradatelné. U těchto půd lze předpokládat efektivnější nezemědělské využití. Jde většinou o půdy s nižším stupněm ochrany, s výjimkou vymezených ochranných pásem a chráněných území a dalších zájmů ochrany životního prostředí.

3.4.2 Lesnictví

Současná průměrná lesnatost řešeného území 31,46% je ve srovnání s průměrnou lesnatostí Karlovarského kraje (43,1 %) významně nižší. Je rovněž nižší než průměr celého státu (33,23%). Mezi jednotlivými katastry řešeného územími jsou dramatické rozdíly v závislosti na historicky dané míře jejich zemědělského zkulturnění a zejména na masivnosti jejich zasažení důlní činností. Mezi nejlesnatější k.ú. tak patří např. Nové Domy (83,42%), Tatrovice (67,37%), Loket (62,96%), Kostelní Bříza (62,93%), Libavské údolí (60,06%). Naopak některá katastrální území jsou zcela bez lesa – Chotíkov a Chranišov. Jiná vykazují zcela minimální procento lesnatosti např. Tisová u Sokolova (0,5%), Vřesová (2,54%), Čistá u Svatavy (2,92%), Citice (4,75%), Vítkov u Sokolova (8,24%) či Vintířov u Sokolova (9,20%).

Lze předpokládat, že celková míra zalesnění bude v budoucnu poněkud růst, v závislosti na probíhajícím útlumu primární zemědělské výroby a na postupu rekultivací těžbou devastovaných ploch z nichž mnohé budou lesní.

Do řešeného území zasahují tři přírodní lesní oblasti (PLO). Jejich vzájemné hranice jsou vymezeny v mapě „Vyhodnocení současného stavu“ v měřítku 1:25 000.

Většinu řešeného území spadá do Přírodní lesní oblast – 02 Podkrušnohorská pánev, která zaujímá celou jeho centrální část v širokém pruhu od západu k východu. Z hlediska lesní typologie zde na písčitých a kaolinických sedimentech dominují azonální bory nultého (0.) lesního vegetačního stupně, zatím co na výstupech krystalinika, basaltoidů i na rekultivovaných výsypkách převládá zonální 3.- dubobukový vegetační stupeň. Do okrajů místy zasahuje 5.- jedlobukový vegetační stupeň. Azonální je i výskyt luhů.

Azonální bory, které jsou nejčastějším a vyhraněným zástupcem původních lesních společenstev na uvedených písčitých a kaolinických biotopech se vyznačují  dobrou přirozenou obnovou borovice a často i břízy. Vedle zřejmě autochtonní borovice se však vyskytují i cizí taxony a místy byly kultivovány i ryzí exoty jako vejmutovka, dub červený nebo různé druhy smrku.

Doubravy a bučiny zde patrně nikdy nebyly zastoupeny v podobě čistých porostů těchto dřevin. Vyšší podíl dubu lze předpokládat zejména v lužních společenstvech Ohře. Na chudších a kyselých substrátech tvořil jen příměs v borovici. Podle geobiocenalogické regionalisace (Ambros 1991 ) převládá v řešeném území bukojehličnatá sudetohercinská ekologická varianta (3a).

Luhy a olšiny si převážně zachovaly přirozenější charakter na aluviálních terasách vodotečí (zaplavovaných i nezaplavovaných) a močálovitých lokalitách (zvl.v okolí vodních ploch).

48

Zhusta smíšené porosty více méně přirozeně obnovované (místy i výmladkově) byly jen někde nahrazeny introdukavanými topoly či převedeny na jehličnaté porosty.

Původně zastoupené jedliny v současných porostech zcela chybí. Byly nahrazeny zpravidla monokulturami smrku či borovice na oglejených stanovištích s podložím sedimentů (včetně kaolinických) i na suchých stanovištích s podložím krystalinika ve stupni dubobukovém, kde místy sekundárně až převládá bříza. Příměsi ostatních listnatých dřevin jsou prakticky bezvýznamné.

Dubové bučiny v okrajích přecházející až do jedlových bučin a na stanovištích ovlivněných vodou jedlové doubravy až smrkové jedliny tvořené původně směsí borovice s dubem a břízou, (místy i smrkem, bukem či jedlí a ojediněle s dalšími dřevinami (javory, lípy, osika aj.) byly postupně nahrazeny porosty smrku či borovice (i jejích směsí) převážně cizí provenience. Na zalesněných výsypkách a v okolí sídel či v bažantnicích a oborách byly často kultivovány introdukované exoty smrků, borovice, jedlí, dubů i javorů, olší, topolů a vrb, ale i modřín, akát, jírovec či různě keře. Zastoupení původních lesních společenstev lze tedy jen rámcově odvodit z podílů lesních vegetačních stupňů a hospodářských souborů.

Ze severu zasahuje do řešeného území Přírodní lesní oblast 01- Krušné hory, respekt. její západní část, která zde zaujímá zhruba jednu třetinu jeho plochy. Jako celek však zaujímá celý masiv Krušných hor a je dělena na východní a západní část. V řešeném území je charakterizována následujícími lesními vegetačními stupni : Co do plošného rozšíření zde dominuje 5.- jedlobukový vegetační stupeň vzhledem k tomu, že 4.- bukový nebyl na zdejším chudém a kyselém podloží vůbec vymezen.. Na nejvyšších a severně ukloněných polohách je vymezen 6. – smrkobukový vegetační stupeň. Z přiléhající Podkrušnohorské pánve sem přechází 3.- dubobukový vegetační stupeň. V aktuální druhové skladbě v této zasahující části přírodní lesní oblasti 01- Krušné hory dominuje smrk, který zde však nevykazuje takovou míru imisního postižení jako ve vyšších polohách Krušných hor. Pásma „A“ a „B“ imisního ohrožení lesa se v řešeném území nevyskytují.

Jižní okraj řešeného území přináleží do Přírodní lesní oblasti 03 – Karlovarská vrchovina,která je zde na dotyku s PLO Podkrušnohorké pánve charakterizována zonálním 3.- dubobukový vegetačním stupněm. Bukový (4.)lesní vegetační stupeň je zastoupen jen sporadicky na bohatých stanovištích nižších poloh a intrazonálně na lokalitách ovlivněných vodou ve 3. vegetačním stupni. Co do plošného rozsahu zde však dominuje 5.- jedlobukový lesní vegetační stupeň. Na nejvyšších polohách zasahující části Karlovarské vrchoviny je vymezen i 6. – smrkobukový vegetační stupeň.

Současná druhová skladba lesních porostů je podřízena hospodářským cílům tak, že v nich jednoznačně převládá smrk (cca 80%) zatím co na mnoha biotopech autochtonní dřeviny jako dub, buk a borovice jsou potlačeny. Příčinou jsou mnohem příznivější parametry nákladovosti a výnosovosti smrkových kultur v porovnání s kulturami dubu, buku i borovice. Orientační představu o zastoupení druhů lesních porostů dává mapa „Vyhodnocení současného stavu“ charakterizující zdejší lesy v rozlišení podle druhu porostu na jehličnaté, listnaté a smíšené

V „Problémovém výkrese“ je zakresleno členění lesů podle kategorií lesa převzaté z průzkumů a rozborů k ÚP VÚC Karlovarského kraje.

49

Lze předpokládat, že lesní hospodářství v řešeném území bude nabývat na významu v souladu s předpokládaným rozšiřováním lesní půdy na pozemcích uvolňovaných těžbou i zemědělskou výrobou za souběžného nárůstu významu i mimoprodukčních funkcí lesa.

3.5 Exploatace nerostných surovin a její vliv na krajinu řešeného území

3.5.1 Těžba uhlí

První zmínka o těžbě uhlí v sokolovské pánvi je doložená zápisem pocházejícím z roku 1760. Z údajů starých horních knih vyplývá, že s první těžbou uhlí se začalo v obcích Královské Poříčí, Staré Sedlo a Dolní Rychnov a pak hlavně na přelomu 18. a 19. století následovaly další – Svatava, Mírová, Loučky, Nové Sedlo, Chranišov, Karlovarsko.

Z výše uvedeného vyplývá, že dříve se začalo těžit uhlí ve východní oblasti, a to především výchozové partie sloje Josef. V západní oblasti jsou první záznamy datovány lety 1830 až 1840 (Habartov, Bukovany). Rozvoji těžby dlouho bránily voda a zápary, se kterými se staří havíři neuměli z počátku vyrovnat. Proto starší údaje nejčastěji komentují tyto nesnáze, končící obvykle opuštěním a uzavírkou dolu.

Sokolovské uhlí jako palivo bylo od roku 1800 používáno v minerálních závodech ve Starém Sedle. Pocházelo z místního dolu Margareta. V pozdějších letech budování průmyslových závodů bylo zpracováváno zejména v Dolním Rychnově (textilka), v Novém Sedle (sklárna), v chemické továrně v Sokolově, v šamotce v Chodově a v porcelánkách na Karlovarsku.

Skutečný rozvoj moderní průmyslové těžby uhlí je datován výstavbou železničních drah, v daném území Buštěhradské, která byla dokončena v roce 1871. Na základní drážní síť brzy navázaly i lokální dráhy a mnoho vleček k jednotlivým dolům. Z lokálek byly pro odvoz uhlí využívány tratě Sokolov – Kraslice, Nové Sedlo – Loket, Chodov – Nejdek, Karlovy Vary – Nejdek a Karlovy Vary – Vejprty. Vytěžené uhlí z oblasti sokolovské pánve nebylo jen palivem, ale dále se upravovalo v briketárnách nebo v chemických továrnách. Ze sokolovského uhlí bohatého na vosk se vyráběly i saze pro výrobu barev, montánní vosk, dehet, lehký olej i hnědouhelný koks.

Po druhé světové válce, v druhé polovině roku 1945 bylo na Sokolovsku provozováno 39 hlubinných dolů a 15 malolomů. V následných údobích, podobně jako v severočeské hnědouhelné pánvi, se postupně uzavíraly hlubinné doly a nastal rozvoj těžby povrchové, později velkolomové. Těžba v tomto revíru kulminovala v roce 1983, kdy bylo vytěženo přes 22,6 mil. tun.

V současné době se uhlí těží pouze ve východní části sokolovské pánve, a to na lokalitách Jiří a Družba. Z vnějších výsypek je využívána pouze Smolnická výsypka. Na Podkrušnohorské výsypce bylo letos (2003) zakládání ukončeno.

V řešeném území zaujímají provozní plochy důlní činnosti (těžba a vnější výsypky) rozlohu 4 940 ha. Do vyuhlení dojde ještě k záboru dalších 750 ha území. Těžba lomu Jiří by měla být

50

ukončena nejpozději v roce 2027 a lomu Družba v roce 2043. V západní části pánve (hranicí je pomyslná linie Svatava – Sokolov) byl nejdéle provozován lom Medard – Libík, který ukončil těžbu v roce 2000.

V návaznosti na těžbu uhlí ve stávajících lomových lokalitách jsou provozovány energetické zpracovatelské závody kombinátu Vřesová, Elektrárny Tisová I. a II. a teplárna Sokolov.

Lom Jiří

realizuje těžební činnost v dobývacím prostoru Alberov v severozápadní části východní oblasti pánve. Svoji rozlohou a těžebními výkony kolem 8 mil. tun ročně představuje rozhodující těžební kapacitu této akciové společnosti. Těžená sloj Antonín o průměrné mocnosti 30 – 40 m má stejně jako sloj těžená lomem Družba nejnižší sirnatost ze všech hnědouhelných těžebních lokalit v ČR. Svými vlastnostmi se navíc jedná o uhlí vhodné k bezpojivovému způsobu briketování.

Koncepce dalšího rozvoje lomu je založena na paralelním postupu těžebních řezů směrem k západu do zbytkové jámy lomu Lomnice a v jižní části této těžební fronty do zbytkové jámy bývalého lomu Marie. Těžba skrývky a uhlí je realizována moderními technologickými celky TC 1 (KU 300 S) a TC 2 (KU 8000) s dálkovou pasovou dopravou. Nadložní zeminy jsou zakládány zejména do vnitřní výsypky a v letošním roce částečně ještě do vnější Podkrušnohorské výsypky. Technicko-ekonomickou předností lomu Jiří je nejen kvalitní uhlí, ale i příznivý skrývkový poměr, a to 1 : 2,4.

Svůj postup ukončí lom na linii územně ekologických limitů, stanovených pro Sokolovskou pánev vládním usnesením č. 490/91. Vytěžitelné zásoby v tomto prostoru činí k 1. 1. 2003 cca 159 mil. tun uhlí. S postupem lomu Jiří za stanovené hranice se výhledově neuvažuje a ani to geologická situace neumožňuje.

Lom Družba

je druhým, historicky starším báňským lomovým provozem východní části sokolovské pánve. Lom je provozován v dobývacím prostoru Nové Sedlo a svou rozlohou a těžebními výkony kolem 2 mil. tun ročně v současné době představuje nejmenší lomovou hnědouhelnou lokalitu ČR. I zde je těžena sloj Antonín průměrné mocnosti kolem 35 m.Lom je vybaven technologiemi řady TC 0 a TC 1 s kombinovanou kolejovou a pasovou dopravou.

Skrývka je zakládána do vnitřní výsypky lomu a na vnější výsypky (výsypka Smolnice, u které se předpokládá s ukončením zakládání v roce 2017, a výsypka Podkrušnohorská, kde bylo zakládání ukončeno v letošním roce). Část skrývkových hmot je ukládána jako sanační do zbytkové jámy lomu Medard – Libík (pro zabezpečení stability svahů budoucího jezera zbytkové jámy lomu).

Lom Družba bude i nadále postupovat paralelním způsobem k západu. Přibližně v roce 2010 přejde do dobývacího prostoru Královské Poříčí. Svůj postup lom ukončí na hranici stanovené vládním usnesením č. 490/91 cca v údobí let 2035 až 2043. Do doby plánovaného

51

ukončení těžební činnosti zbývá vytěžit cca 83 mil. t uhlí. Rozšíření postupů lomu Družba za stávající ekologické hranice se neuvažuje a také není ložiskově reálné.

Ve vztahu k budoucí báňsko technologické problematice (báňsko-technické podmínky dobývání) má z obou provozovaných lomů příznivější podmínky lom Jiří. Ten již překonal nejnižší úroveň struktury paty sloje nejen těžbou, ale hlavně i vnitřní výsypkou. Naopak lom Družba se stále zahlubuje za upadající slojí Antonín a úklon podložky ovlivňuje postup a stabilitu vnitřní výsypky. Proto musí i nadále využívat prostorů vnější výsypky Smolnice.

3.5.2 Těžba ostatních nerostných surovin

Kaolin

Předmětné území je nejvýznamnější oblastí s ložisky kaolinu v  ČR. Vlastní ložisková oblast se rozkládá v chodovsko – starorolské, karlovarsko – otovické a hroznětínské oblasti sokolovské pánve.

Karlovarská kaolinová oblast vymezená územím mezi Krušnými horami a Horno slavkovskou vrchovinou se západní hranicí u Chodova, na východě výrazně přesahuje zájmovou oblast, která je předmětem řešení této prognózy (perspektivní hluboce uložená ložiska jsou u Ostrova). Na ploše 102,5 ha je ověřeno 28 ložisek kaolinu s vyhledanými zásobami 736 000 kt zásob. Prozkoumáno z nich je 160 000 kt.

Těžená ložiska mají stanoveny dobývací prostory. V současné době je stanoveno 13 dobývacích prostorů. Dosud netěžená ložiska mají stanovená chráněná ložisková území. Většinu zásob u provozovaných lokalit tvořily kaoliny pro výrobu porcelánu, v současné době však na těžených lokalitách jejich zásoby poklesly až na 6,5 mil. tun. Na dosud neotevřených ložiscích jsou však zásoby této suroviny ještě na několik desetiletí. Na ložiscích se projevuje zvyšující se podíl tzv. titaničitých kaolinů, které mají vyšší obsah barvících oxidů. Zavedením elektromagnetické separace při úpravě této suroviny (snižuje obsah těchto oxidů) se výrazně zvýší využitelnost ložisek pro výrobu porcelánu.

K 1.1. 2000 byl u těžených ložiscích tento stav vytěžitelných zásob a jejich předpokládaná životnost: : Ložisko: Vytěžitelné zásoby v tis. tun Předpoklad ukončení těžby Osmoza 2 134 2014Mírová 2 034 2024Hájek 99 těžbu ukončil v roce 2001Podlesí II 650 2013Otovice 1 276 2006

Jako náhrada za postupně dotěžované lokality jsou připravována ložiska Ruprechtov a Stará Role s vytěžitelnými zásobami Ruprechtov 7,953 kt a Stará Role 1,690 kt. Lze předpokládat, že těžba kaolinů bude dlouhodobě pokračovat na stávající úrovni.

52

Těžba kaolinu rovněž způsobuje negativní dopady do krajiny, ty jsou zmírňovány tím, že nejsou zakládány vnější výsypky a velikost zbytkových jam je minimální.

Na kaolinových ložiscích bylo doposud rekultivováno cca 157 ha těžbou devastovaných ploch.

Přehled stavu rekultivací u významných lokalitlokalita Rekultivováno dosud

v ha Předpoklad ukončení

těžbyPředpoklad ukončení

rekultivaceJimlíkov 26,5 2009 2021Osmosa 69,1 2014 2025Podlesí 7,2 2013 2020Otovice 25,3 2006 2013Hájek 2001 2016

Ostatní suroviny

Z ostatních surovin se v předmětném území vyskytuje stavební kámen, písky, štěrkopísky, pórovinové jíly pro výrobu keramzitu, cihlářské suroviny a těsnící jíly.

Významné je ložisko trachitu Heřmanov Štěnská, které je využíváno jako kámen pro kamenickou výrobu. Jeho zásoby zabezpečují dlouhodobý provoz bez střetů zájmů. Z dalších provozovaných kamenolomů uvádíme Fojtov – Děpoltovice, Číhaná a Mokrá, Horní Ratiboř, Tašovice. Kamenolomy Dasnice a Horní Rozmyšl slouží pro potřeby Sokolovské uhelné, a.s. Nejvýznamnějším zdrojem písků jsou prané písky křemenné, které vznikají jako produkt při úpravě surového kaolinu.

Stupeň budoucího využívání těchto surovin bude záviset na úrovni rozvoje jednotlivých oblastí, přesto se nepočítá do budoucna s výraznými zábory území.

3.5.3 Území poddolovaná bývalou hlubinnou těžbou .

Závažným problémem při budoucí výstavbě budou území, která byla v minulosti již přetěžena hlubinnou těžbou. Jedná se o velkou část území sokolovské pánve. Pro výstavbu objektů na tomto území bude nutno vždy zabezpečit zpracování báňského posudku, na základě kterého stavební úřad určí podmínky pro výstavbu (týká se zejména zakládání objektů).

Jednotlivá poddolovaná území se opět výrazně liší v podmínkách pro výstavbu. Ty se odvíjejí od:

- způsobu dobývání a charakteru důlních děl (stěnování, komorování, chodby, kříže chodeb, dobývání v jedné, ve více lávkách, atd.)

- charakteru a mocnosti uhelné sloje- dobývané mocnosti uhlí- výšky nadloží nad uhelnou slojí- vlastností nadloží- období, v kterém bylo uhlí těženo- způsobu případného zabezpečení důlních děl (zaplavení, založení).

53

Pro poddolovaná území jsou k dispozici databáze ČGS – Geofondu z konce 90 let. V databázích je sledováno 10 následujících dat, a to pořadové číslo, které udává číslo zákresu na příslušném listu mapy ČR v měřítku 1 : 50 000. Dále jsou uváděna tato data: Identifikátor (sedmimístné číslo objektu v registru poddolovaných území), název lokality, těžená surovina, rozsah díla, plocha v ha, stáří díla, přesnost lokalizace, stupeň dokumentace (množství a kvalita podkladů), věrohodnost údajů.

V roce 1996 zpracovaly Geologické služby s. r.o., Chomutov v rámci zakázky „Klasifikace a kategorizace ploch postižených důlní činností po hlubinné těžbě uhlí, rud a radioaktivních surovin v okrese Sokolov “ mapy hodnocení poddolovaných ploch po těžbě uhlí v měřítku 1:25 000. Příslušné mapové listy obsahují údaje potřebné pro vypracování územní prognózy a následných prací v oblasti územního plánování.V dokumentaci je zakresleno:

- hranice ložiska- závazné linie těžby (ve smyslu usnesení vlády č. 490/1991)- území s lomovým dobýváním- území s nekonsolidovaným terénem (možnost vzniku bodových propadlin)- území s částečně konsolidovaným terénem (ojediněle možnost vzniku bodových

propadlin- území konsolidované - plochy výsypek

Druhá část této dokumentace se vztahuje k těžbě rud a radioaktivních surovin.V dokumentaci je rozlišeno a zakresleno:

- hranice historických revírů- poddolovaná území menšího rozsahu- poddolovaná území většího rozsahu- poddolovaná území s pravděpodobností vzniku propadlin- poddolovaná území s malou pravděpodobností vzniku propadlin- poddolovaná území s vlivy hornické činnosti na povrch- území s haldami a propadlinami menšího rozsahu v terénu ověřené - název lokality- značkami je rozlišeno: těžba rud, těžba radioaktivních surovin, těžba sklářského

křemene, těžba stavebního kamene, těžba nerudných surovin, těžba fluoritu, těžba neznámé suroviny, opuštěný lom, svislé důlní dílo, svislé důlní dílo s možností vzniku důlních škod, štola, štola s možností vzniku důlních škod, halda (odval).

Rámcový zákres poddolovaných území převzatý z ÚPN VÚC Karlovarsko - sokolovské aglomerace je proveden v „Problémovém výkrese“ 1:25 000

3.5.4 Geomechanická stabilita - sesuvy

Báňská činnost v sokolovském revíru byla, doposud i je, provázena celou řadou závažných stabilitních problémů a havárií. V případě výsypek je nutno zmínit velké sesuvné havárie severního svahu Loketské výsypky (1987) s ohrožením trati ČD Karlovy Vary – Cheb nebo sesuv jižního svahu výsypky Vintířov (1990), který likvidoval i část závodu Jiří ve Vintířově.Stabilitní problémy jsou známy i z jiných lokalit vnější Podkrušnohorské a Smolnické výsypky, ale i z prostorů vnitřních výsypek lomů Družba a Jiří.

54

Na lomových provozech přetrvávají stabilitní problémy v místech tektonických linií a strmě ukloněných geologických struktur. K obzvláště problémovým lokalitám patří jižní svahy lomu Družba pod osadou Pískovec a navazující přechodové partie do lomu Jiří. Na lomu Jiří dlouhodobě přetrvávají rozsáhlé stabilitní problémy na severním svahu v oblasti lipnické poruchy. Technické způsoby likvidace a zabezpečení stabilitních problémů jsou velmi komplikované, pomalé a nákladné. V plánech technické likvidace a zabezpečení těžebně opuštěných prostorů je nutné uvažovat hlavně o podepření těchto svahů báňským způsobem, tedy postupem vnitřní výsypky.

Rovněž na lomu Medard – Libík přetrvávají stabilitní problémy zejména v západní části (bývalý lom Libík), v oblasti pod Habartovem a Bukovany, kde je nutno pro zabezpečení trvalé stability svahů zbytkové jámy lomu a následně po jejím zatopení a vytvoření jezera realizovat náročnou sanační skrývku právě pro zvýšení stability těchto svahů.

Pro ostatní zájmové území pánve je k dispozici „Registr sesuvů a jiných nebezpečných svahových deformací“ vydaný ČGS – Geofond v roce 1994. Registr sesuvů a jiných nebezpečných svahových deformací je součástí faktografické databanky geologie. Jeho základem je klasický registr, který byl výsledkem terénního průzkumu provedeného v 60–tých letech. Registr je průběžně aktualizován.Grafický výstup registru zachycuje plošný rozsah sesuvných jevů. Je zpracován na listech základní mapy ČR v měřítku 1 : 50 000. Sesuvné jevy jsou na mapách označeny

- jako nepravidelné plochy ohraničené plnou čarou- jako definiční bod (+) jsou označeny sesuvy o velmi malé ploše (kdy žádný rozměr

nepřesahuje 100 m).

Datový výstup registru obsahuje:- pořadové číslo sesuvu- registrační číslo sesuvu- lokalitu- okres- kódy katastrálního území- list základní mapy ČR- klasifikaci svahového jevu- stupeň aktivity v době registrace- délku, šířku sesuvu- plochu sesuvu- rok poslední revize.

Aktualizace jeho databáze byla provedena v roce 2002.

Rámcový zákres sesuvných území převzatý z ÚPN VÚC Karlovarsko - sokolovské aglomerace je proveden v „Problémovém výkrese“ 1:25 000

3.5.5 Analýza specifik území velkoplošně narušeného povrchovou těžbou

Území,  které bylo narušeno rozsáhlou velkoplošnou povrchovou těžbou hnědého uhlí,

55

ve kterém je navíc soustředěna další vysoce náročná průmyslová výroba (energetika, těžké strojírenství, chemický a sklářský průmysl), je protkáno řadou účelově vzniklých komunikací, liniových a dalších staveb se změněnou urbanistickou strukturou i demografickým potenciálem, jako je tomu v obou podkrušnohorských hnědouhelných pánvích, se výrazně odlišuje od území, která těmito činnostmi nejsou vůbec, nebo jen částečně narušena.

Z analýzy těchto specifik vyplývá, že takto narušenému území je nutno věnovat mimořádnou pozornost. Ta se nemůže soustředit pouze na tu část území, jehož rekultivaci musí zabezpečit v souladu s horním zákonem a dalšími legislativními normami a pravidly těžař. Území je nutno řešit komplexně, náprava stavu se musí týkat nejen území, které bylo těžbou narušeno, ale i té části území, která byla těžební činností negativně ovlivněna i jinak, ať již přímo nebo nepřímo.

Realizace těžebních záměrů úplně mění reliéf krajiny a vytváří reliéf zcela nový. Konečná morfologie terénu je ovlivněna především způsobem zvolené technologie těžby a ukládání nadložních zemin. Ten vychází z geometrických parametrů lomu (hloubka uložení uhelné sloje, její mocnost, mocnost nadloží, překryvný poměr a další). Malolomy provozované v minulosti byly většinou vybaveny na dobývací i výsypkové straně lopatovými rýpadly a kolejovou dopravou. Výhodou této technologie byla a je velká pružnost a mobilita. Výsledkem jejich činnosti byla poměrně členitá morfologie výsypek, skrývkových i uhelných řezů, která vytvářela příznivé podmínky pro uplatnění funkčních ekologických prvků při jejich revitalizaci. Současné velkolomy jsou vybaveny vysoce výkonnými technologickými celky převážně s dálkovou pásovou dopravou (lom Jiří). Vyznačují se dlouhou porubní frontou s vysokými těžebními řezy. Obdobně je tomu na výsypkách, které reprezentují rovné linie vysokých etáží.

Vzhledem k tomu, že nadložní zeminy ukládané na výsypkách mají převážně horší geomechanické parametry, je prvořadou záležitostí zabezpečení stability výsypkových těles a jejich jednotlivých etáží. To vyžaduje mimo jiné volit takový systém odvodnění výsypek, jehož cílem je rychlé odvedení vody mimo tento prostor, protože zvodnění výsypkových zemin je jednou z hlavních příčin případné geomechanické nestability.

Každé ukončení provozu dolu nebo lomu, které je provázeno také ukončením čerpání na příslušné lokalitě, změní hydrogeologickou situaci v této části území. Mezní stav bude potom ten, kdy po plošném ukončení čerpání se zaplní celý systém uhelné sloje i propustného nadloží a voda se přelije na povrch do vodotečí. Tento stav, kdy se podzemní vody vracejí do svých částečně přirozených horizontů (kót) mnohdy po několika stovkách let, může znamenat i ohrožení řady staveb situovaných mimo zájmové území lomu (zvláště tehdy, když se s takovou situací z řady důvodů nepočítalo, například při předčasném ukončení těžby).

Optimální vyřešení komplexní hydrogeologické problematiky vyžadují i výsypková tělesa. Zejména se jedná o podzákladí výsypek, které je nutno řádně odvodnit a pokud možno odstranit z tohoto podzákladí zeminy náchylné k rozbředání, které by mohly iniciovat havárii výsypkového tělesa. Zabezpečení trvalé stability tělesa výsypky je nutné nejen pro období těžební činnosti, ale i následně při a zejména po realizaci sanačních a rekultivačních opatření. Zvlášť důležité je to v případě, kdy výsypka má přímý kontakt se zatopenou zbytkovou jámou.

Zásadním dopadem povrchové těžby uhlí je plošně rozsáhlé odstranění povrchu půdy i s celým ekosystémem v prostorech těžby a s tím související budování výsypek s čerstvými plochami, na kterých však okamžitě začíná spontánní druhová sukcese ze zdrojů v blízkém i

56

dalekém okolí. V případě lomů je však opakovaně přerušovaná, u výsypek je jejím nejvýraznějším přerušením rekultivace.

Původní ekosystémy jsou však v souvislosti s těžbou ničeny a poškozovány i v širším okolí. Jde zejména o změny říční sítě, přerušení a přeložky toků, jejich náhradu nepřirozenými koryty a změny vodního režimu promítající se do struktury ekosystémů (vysušení, lokální zamokření). Významná je především likvidace říčních a potočních niv a jejich společenstev. Charakteristické jsou plochy izolované od okolí cestami, produktovody, přeložkami toků, lomy, výsypkami, průmyslovými areály apod. Tento jev není pouze negativní, protože tak často vznikají klidové zóny s minimálním rušením přítomností lidí.

Ne nepodstatnou roli sehrává rovněž značný rozsah tzv. postagrárních lad v předpolí lomů, která již nejsou z řady technických důvodů zemědělsky obdělávána a na kterých probíhá sekundární sukcese. V  některých případech zde došlo k druhotnému zvýšení členitosti terénu vznikem propadlin po hlubinné těžbě (pinek). Vznik nových biotopů včetně zaplavených propadlin se může lokálně projevit nadprůměrnou biodiverzitou. Místně je pozorována i jistá kontinuita s předprůmyslovou krajinou a díky vyloučení intenzivního zemědělství i dnes již mimořádné druhové bohatství.

Naopak nově vznikající plochy na výsypkách mají většinou stepní až polopouštní charakter. Je na ně pravidelně vázán výskyt řady druhů organismů, často o teplomilných, které neměly místo v původní přírodní krajině ani v okolní kulturní krajině.

Při těžbě i na výsypkách vznikají také plochy s extrémními vlastnostmi. Jde zejména o plochy zasolené, kyselé (včetně zvýšené koncentrace kovů) a silně vysychavé. Tyto plochy se projevují absencí souvislého vegetačního krytu. S minimální úspěšností pokusů o jeho obnovení.

Z hlediska pedologického jsou pro pánevní oblasti charakteristické sedimentačními pochody, kterými vznikla většina půdotvorných substrátů. Sokolovská hnědouhelná pánevní oblast má převážně třetihorní výplň, která je však většinou překryta menšími mocnostmi čtvrtohorních zemin.

Při povrchové těžbě hnědého uhlí je z technologických důvodů zcela změněno genetické uložení geologických vrstev a nahrazeno ukládáním technologickým. I když k báňským zásadám patří i vytváření výsypek v přibližně stejném pořadí vrstev, jako tomu bylo v rostlém terénu, tj. zeminy z nejhlubších vrstev přicházejí do nejnižších míst výsypky a zeminy z povrchových vrstev jsou většinou směřovány na povrch výsypek, ale tato zásada je často ovlivňována jinou prioritou, jako např. potřeba vytváření geomechanicky stabilních těles, vhodností, resp. nevhodností zemin k ukládání do výsypek a vhodností nadložních hornin ke zvolené nebo vyžadované formě rekultivace. V průběhu těžby i ukládání skrývkových hmot na výsypky dochází k míšení jednotlivých typů a druhů nadložních hornin, ke změně jejich mechanických, ale i chemických vlastností.

Specifickým fenoménem krajiny s výrazným podílem povrchové těžby nerostů jsou vznikající půdy na antropogenně metamorfovaných substrátech - tedy půdy výsypek, odvalů a poddolovaných pozemků. Všechny takto vytvořené antropogenní půdy se vyvíjejí v závislosti na stanovištních a klimatických podmínkách a způsobu obhospodařování. Půdotvorný proces přitom směřuje k obdobnému spektru hnědých půd, hnědozemí až černozemí, jako je tomu na

57

přirozeně vyvinutých půdách kulturní krajiny před devastujícím zásahem v důsledku hornické činnosti.

Během klasicky prováděných rekultivací vznikají velké plochy s  vyrovnanými vlastnostmi prostředí, malou diverzitou a s velkým podílem stejnověkých lesů s velkými jednodruhovými plochami.

V oblasti bioty lze shrnout odlišnosti území postiženého povrchovou těžbou zjednodušeně takto: absence vegetace po odstranění nadložních vrstev a na čerstvé výsypce, rychlý nástup primární druhové sukcese charakteristické zvýšeným podílem ruderální vegetace, vysoký podíl stepních a teplomilných organismů, lokálně velmi příznivé podmínky pro výskyt druhů živočichů obývajících mělké vody, hmyzu, obojživelníků, lokálně některých druhů především vodních ptáků, často dobré podmínky pro zvěř, samovolná iniciace společenstev vázaných na extrémní vlastnosti, kontrast vysoké biodiverzity na neupraveném povrchu výsypek a po úpravách jejího terénu a po provedení rekultivací, výskyt mnoha ohrožených a chráněných druhů již před zahájením rekultivací a na provozovaných technologických nádržích.

Zásadní je změna krajinné struktury vedoucí k podstatnému snížení její heterogenity. Sledování vývoje tohoto atributu prokázalo, že jeho pokles byl mnohem dramatičtější než v krajinách neovlivněných povrchovou těžbou, kde k poklesu heterogenity sice rovněž dochází,nikoliv však tak výrazně.

Oblast sokolovské hnědouhelné pánve je krajinou plně antropogenizovanou, tedy zcela přeměněnou člověkem. Je to krajina velmi dynamická, která před zhruba 150 lety, tj. před zahájením průmyslové těžby a užití hnědého uhlí a před průmyslovou revolucí si zasluhovala označení harmonické krajiny.

Tato krajina nebyla zbavena pouze přírodních prvků, ale za oběť padla řada obcí. Obnova krajiny postižené rozsáhlou povrchovou těžbou však může počítat s jistými významnými krajinnými rysy v okolí pánevní oblasti, které přetrvaly a hlavně má k dispozici značný potenciál estetické nápravy obrazu krajiny po těžbě.

Těžba nerostných surovin nezanechává své stopy pouze na plochách jí přímo dotčených, ale ovlivňuje též okolní krajinu. Jedním z nejvýznamnějších projevů na územích nepřímo dotčených těžbou je její vizuální vliv. Z estetického hlediska lze proto spatřovat ve vlastní těžbě vesměs negativní tendence. Naopak, v procesu sanací a rekultivací je skryt značný potenciál obnovy některých jejích původních hodnot, ale především potenciál tvorby hodnot zcela nových.

3.5.6 Sanace a rekultivace

Zahlazování následků hornické činnosti se provádí sanačními a rekultivačními pracemi. Tato povinnost je uložena horním zákonem. Povinností těžaře je provést sanaci a rekultivaci území, které bylo využíváno pro těžbu (stanovený dobývací prostor), zakládání skrývkových hmot (vnější výsypky), respektive pro jiné s těžbou související činnosti (dopravní koridory, skládkové plochy, montážní místa apod.).

Vlastní rekultivační činnost je v obou hnědouhelných revírech prováděna již déle než 50 let. Za toto období prošla svým vývojem, kdy v začátcích se jednalo především o ozelenění

58

jednotlivých pozemků bez jakýchkoliv dalších vazeb. Další vývoj směřoval především k hospodářskému využití rekultivovaných ploch, a to v období direktivně plánovacího řízení národního hospodářství s prosazováním zemědělského způsobu rekultivací. Po společensko politických změnách v roce 1989 byla výrazně preferována lesnická rekultivace. V této oblasti bylo dosaženo významných úspěchů, které jsou vysoce hodnoceny i zahraničními odborníky. Vlastní rekultivační postupy jsou propracovány natolik, že jejich realizace je téměř rutinní záležitostí projektantů i realizátorů. Současné pojetí rekultivačních prací je zaměřováno na komplexní obnovu krajinných i urbanistických funkcí celého území narušeného těžební činností.

Ve smyslu § 35 horního zákona je těžař povinen provádět na plochách, které byly narušeny těžbou komplexní úpravu území a územních struktur (dobývací prostor, vnější výsypky, technologické plochy). Na tyto činnosti je povinen vytvářet finanční rezervu, kterou tvoří ve smyslu zákona č. 586/92 Sb., o daních z příjmů jako náklad na dosažení a udržení příjmů. Rozsah prací, které je možno z této finanční rezervy hradit je tím omezen, povinnosti podle tohoto zákona se totiž netýkají ploch, které hornickou činností nebyly přímo dotčeny.Zabezpečení plné obnovy funkcí narušené krajiny, to je jak složky přírodní tak i sociálně ekonomické (revitalizace území) tedy překračuje zákonnou povinnost těžaře.

V dokumentaci nazvané „Koncepce řešení ekologických škod“, vyskladněné VÚHU Most, a.s. v říjnu 2003 pro FNM ČR jsou shrnuty dosavadní studijní a projektové práce i realizované akce v oblasti sanací a rekultivací.

V příslušných tabulkách vyjadřujících bilance rekultivací jsou nově zahajované akce rozděleny na ty, které budou zahájeny do roku 2012 a po tomto roce. Je to provedeno proto, aby se tyto přehledy nelišily od přehledů, které jsou předmětem výše uvedené studie, zpracované pro Fond národního majetku ve smyslu usnesení vlády č. 272/2002 (k návrhu čerpání finančních prostředků k řešení ekologických škod vzniklých před privatizací hnědouhelných těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji). Předpokládá se totiž čerpání těchto prostředků řádově do roku 2012.

Z   á p a d n í č á s   t s   o k   o l o v   s   k   é p á n v e

V této části sokolovské pánve již skončila těžba uhlí a na území se provádí sanační a rekultivační práce, které jsou v poměrně značném stupni rozpracování. Rovněž jsou zpracovány koncepční studijní práce v podstatně detailnějším provedení. Řada akcí má vydána územní rozhodnutí, případně stavební povolení. Předmětem těchto prací jsou bývalé těžební lokality a jejich výsypky, a to Medard – Libík, Lítov – Boden, Michal a Silvestr. Sanační a rekultivační práce jsou sledovány na těchto lokalitách samostatně.

Koncepce komplexního řešení sanace a rekultivace a následné revitalizace zájmového území je založena na hydrické rekultivaci zbytkové jámy lomu Medard - Libík. Po jejím napuštění vodou z řeky Ohře vznikne jezero s plochou přes 500 ha. Předpokládá se, že toto jezero bude využíváno pro koupání, sportovní rybolov i pro provozování vodních sportů. Zázemí pro rekreaci a sport by mělo být vytvořeno jednak v severovýchodní části bývalého lomu, v kontaktu s městy Sokolov a Svatava jako místo pro příměstskou rekreaci, zejména však v západní části (mezi obcemi Habartov a Bukovany), kde je možno vytvořit centrum nejen pro koupání a vodní sporty, ale i pro vybudování sportovišť, dětských hřišť, ubytoven,

59

campingových táborů i dalších prvků rekreačního zázemí. Místo je velmi snadno přístupné z veřejné komunikace. Mohlo by se stát velmi atraktivní jak pro tuzemské rekreanty, tak pro cizince i také proto, že tato část území může být velmi snadno propojena komunikací, cyklistickými stezkami a turistickými cestami s bývalým lomem Boden, kde jsou zřizovány dvě malé vodní nádrže. Snadno je tímto způsobem dosažitelná výsypka Lítov a s ní sousedící obec Chlum svaté Maří, která byla a znovu se může stát významným poutním místem se svými historickými památkami (kostel s klášterními budovami).

Vlastní rekultivace zbytku území lomu Medard - Libík (rovněž cca 500 ha) má být provedena lesnickým způsobem charakteru tzv. přírodě blízkým. To znamená skupiny stromů střídané zatravněnými plochami a solitéry. Předpokládá se, že cyklostezkami bude propojeno nejen celé území po obvodu jezera zbytkové jámy, ale i rekultivovaný prostor výsypky Lítov a bývalého lomu Boden, což umožní zvolit různá vstupní místa do tohoto komplexu.

Koncepce na lokalitě Lítov – Boden počítá s kombinací lesnické a zemědělské rekultivace podle sklonových poměrů a morfologie území. V této lokalitě jsou zřizovány i vodní plochy. Předpokládá se maximálně soustředit rekreační aktivity související s vodními nádržemi do území jezera Medard – Libík, vodní plochy v oblasti bývalého lomu Boden více směrovat na posílení ekologické stability území. Přesto jedna z těchto nádrží by měla sloužit pro rekreaci a koupání. Na lomu Michal byla rovněž v souladu s koncepcí rekultivace  vytvořena vodní plocha s určením pro rekreaci. Okolní území je rekultivováno kombinací lesnické rekultivace se zatravněním pozemků.

Základní metodou rekultivace výsypek i svahů budoucích jezer je lesnický způsob. Motivován je především tím, že lesní porosty v našich zeměpisných podmínkách mají kladný vliv nejenom na vlastní zalesněnou plochu, ale i na své okolí a to po stránce hydrické, protierozivní, stabilizační, hygienické, klimatické i rekreační.

Medard – Libík:

Klíčové postavení v revitalizaci lomu Medard – Libík bude mít jezero zbytkové jámy lomu. Na základě komplexního posouzení jednotlivých možných variant řešení byla pro realizaci vybrána jako optimální varianta s  průtočným jezerem a kótou hladiny vody 401 m n.m.

Základní parametry jezera:- plocha 501,4 ha- objem vody po napuštění 138 mil. m3

-- maximální hloubka 51 m- průměrná hloubka 27,5 m

Základním zdrojem napouštění jezera bude řeka Ohře. Průměrné napouštěcí množství se předpokládá 1 m3/s.

60

Napouštění z této řeky se doporučuje realizovat v období let 2008 – 2011. Do dosažení kóty 399 m n.m. bude napouštění prováděno gravitačně, od kóty 399 m n.m. do konečné úrovně hladiny (401 m n.m.) čerpáním rovněž z řeky Ohře. Pro napouštění bude zřízen samostatný odběrný objekt na řece Ohři. Dalším objektem bude gravitační propojení řeky Ohře se zbytkovou jamou, který po napuštění jezera bude sloužit pro odvod přebytečné vody z jezera. K napouštění bude využívána i důlní stařinová voda a povrchová voda z povodí zbytkové jámy. Její množství však bude se stoupající hladinou v jezeru bude klesat.

Současné důlní vody se čerpají na povrch z hlavní retence lomu a přes úpravnu vody se vypouštějí do řeky Svatavy. Čerpané množství se pohybuje ročně mezi 6 – 8 mil. m3. Předpokládá se, že čerpání bude ukončeno v roce 2007 (ve vazbě na průběh zakládání sanační skrývky ) a voda bude využívána pro napouštění jezera.

Kóta hladiny jezera na úrovni 401 m n.m. byla zvolena jako nejvýhodnější z hlediska vyrovnání hladin mezi jezerem, řekou Ohře a stařinovým systémem bývalého dolu Adolf Žofie. Stařinový systém u tohoto jezera nebude totiž oddělen od jezerních vod jeho utěsněním s ohledem na úložní (geologické) podmínky uhelných slojí a nadložních partií zejména v severních svazích lomu.

Po dosažení konečné úrovně hladiny vody bude jezero dotováno pouze vodou z Radvanovského potoka, který bude napojen na odvodňovací systém v severní části lomu a vodami z vlastního podpovodí zbytkové jámy. Důvodem minimální dotace vody (pouze na krytí výparu) je snaha udržet trvale optimální kvalitu vody v jezeru (vyšší přítoky by znamenaly vyšší přínos pro kvalitu vody nežádoucích živin).

Rekultivace převážné části území přiléhajícího k jezeru a na náhorních plošinách výsypek bude provedena tzv. krajinářskou zelení, to je tak, aby zde vznikla kombinace malých lesíků, skupin stromů resp. solitérních dřevin a volných ploch, které po vyvinutí porostů budou odpovídat obdobným „přírodním“ lokalitám v okolí.

Vnitřní výsypka Gustav mezi Sokolovem a Citicemi bude rovněž zalesněna způsobem přírodě blízkým (rozptýlená zeleň).

Předpokládá se, že celé zájmové území bude propojeno cyklistickými stezkami s možností na těchto stezkách provozovat i pěší turistiku.

Bilance rekultivacíZemědělská Lesnické Hydrické Ostatní Celkem

Dokončené do 2002 28,30 122,96 151,26Rozpracované k 31.12.2002 22,43 8,79 31,22Nově zahajované 2003-2012 499,12 501,40 1000,52

Nově zahajované po 2012

Celkem 50,73 630,87 501,40 1 183,00

Lítov – Boden:

61

Lokalitu tvoří Lítovská a Kaceřovská výsypka a bývalý lom Boden. Předmětné území se nachází jihozápadně od města Habartov a je vymezeno silnicemi III. třídy, které jsou v podstatě shodné se závaznými liniemi těžby ve smyslu usnesení vlády ČR č. 490/91. Jižní hranici tvoří silnice Kaceřov – Chlum svaté Maří – Dasnické rozcestí, severní a severozápadní hranici tvoří silnice Kaceřov – Lítov – Habartov a východní hranici silnice Habartov – Dasnické rozcestí.

Tato lokalita leží v krajině se značným geomorfologicky velmi členitém území, mezi Sokolovskou a Chebskou pánví. Původní terén klesal od obce Chlum svaté Maří směrem k Habartovu. Nasypaná výsypka mezi těmito obcemi převyšuje původní terén o 80 – 90 m. V severní části této lokality (v prostoru lomu Boden) bylo vytvořeno údolí táhnoucí se ve směru západ – východ.

Bývalý lom Rudolf - Libík ukončil těžbu již v roce 1959. Na lomu Lítov byla ukončena těžba v roce 1974 (byl využíván jako výsypka pro lom Libík). V prostoru lomu Boden byla těžba uhlí ukončena v roce 1992, zakládání skrývky v roce 1995.

Navržená koncepce rekultivace a následné revitalizace této lokality sleduje vytvoření kulturní krajiny, která bude začleněna do navazujících přírodních celků. Převažujícím způsobem je lesnická rekultivace. Zemědělské využití se předpokládá formou trvalých trávních porostů s využitím jako louky nebo pastviny. Vodní plochy mají význam především jako prvky tvorby krajiny a ochrany přírody. Částečně budou využity i pro rekreaci (sport, koupání, slunění). Nejvýznamnější z nich budou 2 vodní plochy o rozlohách 9,5 a 7,4 ha v prostoru lomu Boden.Ostatní plochy zahrnují komunikační spojení, odvodňovací systém a vytvoření příměstské zeleně u města Habartov.

Bilance rekultivacíZeměděl. Lesnické Hydrické Ostatní Celkem

Dokončené do 2002 81,57 226,05 13,83 320,45Rozpracované k 31.12.2002 37,30 190,93 17,27 46,35 291,85Nově zahajované 2003 –2012 107,10 107,10Nově zahajované po 2012

Celkem 118,87 750,18 31,10 46,35 719,40

Michal :

Bývalý malolom Michal je situován jižně od města Sokolov. Těžbu uhlí ukončil v roce 1988, následně zde bylo zahájeno zakládání vnitřní výsypky technologickým způsobem, který překrytím svahů a dna zbytkové jámy vytvářel optimální předpoklady pro následné zahlazování následků hornické činnosti. Toto zakládání bylo ukončeno v roce 1995.

Koncepce rekultivace této lokality je založena na vytvoření vodní plochy, která bude mít význam zejména jako rekreační zázemí města Sokolova. Cenná bude i její role krajinně estetická. Vlastní rekultivace bude tvořena kombinací souvislé lesnické výsadby a zatravněných ploch.

62

Bilance rekultivacíZeměděl. Lesnické Hydrické Ostatní Celkem

Dokončené do 2002 32,10 32,10Rozpracované k 31.12.2002 13,65 59,63 3,90 77,18Nově zahajované 2003 –2012Nově zahajované po 2012

Celkem 13,65 59,63 32,10 3,90 109,28

Silvestr :

Výsypka leží na rozhraní úpatí Slavkovského lesa a Sokolovské pánve, mezi obcemi Dolní Rychnov a Březová. Prostor výsypky Silvestr je ohraničen na jižní a východní straně silnicí I. třídy státní hranice – Cheb - Karlovy Vary – Praha, na západní straně areálem elektrárny Tisová, na severní straně zástavbou obce Dolní Rychnov.

Před zahájením hornické činnosti byla toto krajina členitá, tvořená převážně lesními porosty. Terén se pozvolna svažoval od jihu k severu. Přibližně v polovině dnešní výsypky protékal Dolnorychnovský potok, který byl následně přeložen východním směrem.

Současná výsypka (dosypaná cca před 20 lety) je členěna na tři části. Západní část tvoří prostor pro plavení elektrárenského popílku z elektrárny Tisová, střední část – prostor pod obcí Březová (mezi silnicí a parovodem Březová – Dolní Rychnov a spojovacím koridorem bývalého kolejového propojení Medard – Michal) a východní část (mezi koridorem propojení Medard – Michal a silnicí I/6).

Některé části této značně členité výsypky byly již částečně zrekultivovány, některé části jsou pokryty náletovými dřevinami a probíhá na nich přirozená sukcese.

Cílem vlastní rekultivace a následné revitalizace této lokality je začlenění rekultivované plochy do přírodního krajinného systému. Zároveň tyto plochy využívat pro rekreační, sportovní a vzdělávací aktivity. Záměr předpokládá zřízení lesoparku, zooparku a vytvoření předpokladů pro vybudování celé řady sportovišť (např. golfového hřiště, areálu pro orientační běh atp.).

Bilance rekultivacíZeměděl. Lesnické Hydrické Ostatní Celkem

Dokončené do 2002 23,40 23,40Rozpracované k 31.12.2002 Nově zahajované 2003 –2012 50,58 69,74 2,04 86,77 209,13Nově zahajované po 2012 50,67 50,67

Celkem 50,58 143,81 2,04 86,77 283,20

63

V   ý c h o d n í č á s   t s   o k   o l o v   s   k   é p á n v e

Východní část sokolovské pánve zahrnuje  současně provozované lomy Jiří a Družba a jejich vnitřní výsypky, vnější výsypku Smolnice a Podkrušnohorskou, na které provoz v letošním roce již skončil. Pěstební péče v závěrečné fázi probíhá ještě na Loketské výsypce. Proto není rozpracovanost sanačních a rekultivačních prací a jejich přípravy na úrovní východní části pánve.

Lomy Jiří a Družba, Podkrušnohorská výsypka:

Základní koncepce rekultivace daného prostoru předpokládá, že po ukončení těžební činnosti zde zůstane propojená zbytková jáma lomů Jiří a Družba a jejich vnitřní výsypky o celkové výměře 2 299,22 ha. Zbytková jáma lomu Jiří a Družba bude zatopena na úroveň hladiny 394 m n.m. Napouštění na tuto kótu bude gravitačním způsobem z řeky Ohře. Případný odtok vody nad touto kótou bude též odveden gravitačně do Ohře. Předpokládá se zasypání dna lomu v rozsahu potřebném pro utěsnění uhelné sloje, se zabezpečením stability jednotlivých řezů a etáží výsypek, ochranou břehové linie proti abrazi.

Vzniklá spojená zatopená zbytková jáma lomů Jiří a Družba bude mít při hladině na kótě 394 m n.m. rozlohu 1 312,3 ha, největší délku ve směru východ - západ 6 300 m a největší šířku 2 700 m. Dno zbytkové jámy bude na kótě 300,00 m n.m.

Terénní úpravy svahů skrývkových a výsypkových svahů pod úrovní budoucí hladiny jezera nebudou realizovány. Terénní úpravy nad kótou 394,00 m n.m. počítají s úpravou svahů skrývkových řezů do sklonu 1:3 a 1:4. Svahy výsypkových stupňů budou vyspádovány do maximálních sklonů 1:6. Lokální nedokonalosti při vytváření skrývkových řezů a výsypkových těles budou využity pro obohacení členitosti povrchu zbytkové jámy a to i při překročení stanovených maximálních sklonů, bude-li lokalita vykazovat dostatečnou stabilitu.

Pro následné využívání jezera a pro zvětšení možnosti rozvoje flóry a fauny v příbřežním pásmu je navrženo snížení hloubky v příbřežním pásu jezera. Takto upravené plochy jsou navrženy ve východní, severovýchodní, severozápadní a jihozápadní části břehové linie jezera.

Je zřejmé, že východní, návětrný břeh předpokládané nádrže by byl vystaven silnému vlnobití a proto je navrhováno vybudovat ochranný kamenný val umístěný v nádrži v hloubce cca 1,5 m. Tento val by měl mít výšku převyšující hladinu o cca 0,5 m. Délka kamenného valu bude cca 1 600 m s mezerami po každých cca 150 m. Za kamennou hrází se předpokládá osázení vlhkomilnými dřevinami a bylinami. Ostatní část břehové linie ve sklonu 1:6 až 1:3 má být opevněna kombinací kamenného záhozu na filtrační vrstvě a vegetačního opevnění.

Zdrojem vod pro napouštění jezera budou srážkové vody z povodí jezera, podzemní vody a vody z řeky Ohře. Objem vody v jezeru bude cca 515 mil.m3. Při dotaci vody z řeky Ohře v rozsahu 2 m3/s bude jezero plněno po dobu 8 let. V případě dotace 1 m3/s se tato doba zvýší na 15,2 roků. Místo odběru vody z Ohře bude pod mostem vlečky do Chemických závodů

64

Sokolov. Délka napouštěcího objektu bude cca 330 m. Vyústění do nádrže bude mezi Sokolovem a Královským Poříčím.

Rekultivace okolí nádrže je navrhována jako kombinace lesnické a zemědělské formy, doplněná poldry a sedimentačními nádržemi.

Zemědělská rekultivace o celkové výměře 185,4 ha je navržena s převrstvením ornicí jako trvalý travní porost. Zemědělská rekultivace je soustředěna na plošinu vnitřní výsypky lomu Jiří a je doplněna rozptýlenou zelení plnící funkci větrolamů a členění ploch. Další louky jsou navrženy u budoucí vodní plochy a to v  části u Sokolova, Nového Sedla i Lomnice tak, aby bylo umožněno budoucí rekreační využití těchto ploch.

Předpokládaná lesnická rekultivace představuje výměru 769,59 ha a je směřována především do svahových partií. Podél budoucího jezera se tak vytvoří souvislý lesní pás. Dalších 21,93 ha je navrženo jako ostatní rekultivace (poldry, příkopy, komunikace).

Nově zahajované rekultivace v řešeném území v  období let 2003 – 2012 se soustřeďují pouze na Podkrušnohorskou výsypku. Navržena je kombinace lesnické a zemědělské rekultivace, doplněná drobnými vodními ploškami a mokřady, které jsou obvykle výměrově zařazeny do lesnické rekultivace. Zemědělská rekultivace je navržena s převrstvením ornicí jako trvalý travní porost. Lesnická rekultivace je navržena na většině ploch s tím, že řadí lesy na výsypkách do kategorie lesů ochranných.

Uvažuje se s budoucím zařazením centrální části Podkrušnohorské výsypky do územního systému ekologické stability v kategorii regionálního biocentra navrženého k založení.

Ukončené rekultivace v části Podkrušnohorské výsypky a lomů Jiří a DružbaLokalita Rekultivace v ha

Zemědělská Lesnická Vodní ostatní CelkemPodkrušnohorská výsypka 1,05 219,72 4,86 0,00 225,63Lom Jiří 0,00 31,20 0,00 1,00 32,20Lom Družba 0,00 0,00 0,00 8,50 8,50CELKEM 1,05 250,92 4,86 9,50 266,33

Rozpracované rekultivace v části Podkrušnohorské výsypky a lomů Jiří a DružbaLokalita Rekultivace

Zemědělská Lesnická Vodní ostatní CelkemPodkrušnohorská výs. 20,70 338,59 0,00 7,43 366,72lom Jiří 0,00 89,46 0,00 0,00 89,46lom Družba 0,00 4,41 0,00 0,00 4,41CELKEM 20,70 432,46 0,00 7,43 460,59

Předpokládá se, že v období let 2003 – 2012 nebude ani na lomu Jiří ani na lomu Družba, a to s ohledem na plánované báňské postupy zahajována žádná rekultivační akce. Naopak všechny rekultivační akce na Podkrušnohorské výsypce budou do roku 2012 zahájeny. Po tomto období bude probíhat pouze pěstební péče.

65

Přehled rekultivací zahajovaných v období 2003 – 2012Lokalita Rekultivace v ha

Zemědělská Lesnická Vodní Ostatní celkemPodkrušnohorská výsypka

140,92 1135,76 3,61 22,32 1302,61

Přehled rekultivací zahajovaných v období po roce 2012

Lokalita: Lomy Jiří a Družba a jejich zbytková jámaZpůsob rekultivace výměra (ha)

Sanace a opevněníJezero Jiří-Družba 1322,30Zemědělská rekultivace 185,40Lesnická rekultivace 769,59Ostatní rekultivace 21,93

Celkem 2299,22

Loketská a Smolnická výsypka Ukončené rekultivace

LokalitaRekultivace

Zemědělská lesnická Vodní ostatní celkemSmolnická výsypka 26,58 16,01 2,94 0,00 45,53Loketská výsypka 239,15 73,16 6,95 0,00 319,26CELKEM 265,73 89,17 9,89 0,00 364,79

Rozpracované rekultivace Lokalita Rekultivace

Zemědělská Lesnická vodní Ostatní celkemSmolnická výsypka 10,45 143,35 0,00 5,40 159,20Loketská výsypka 0,00 180,99 0,00 0,00 180,99

CELKEM 10,45 324,34 0,00 5,40 340,19

66

V prostoru Loketské výsypky nebudou v období let 2003 – 2012 zahajovány žádné rekultivační akce. V prostoru Smolnické výsypky jsou k zahájení do roku 2012 uvažovány pouze lesnické rekultivace na ploše 209 ha. Prvořadým účelem jejich zakládání jsou mimoprodukční funkce, zejména funkce půdoochranná – protierozní a funkce půdotvorná – meliorační.

V prostoru Smolnické výsypky se uvažuje s budoucím zařazením lesních ploch do územního systému ekologické stability. Významná je vazba na okolní lesní pozemky svahů Krušných hor. Z těchto důvodů se jeví lesnická rekultivace jako nejvhodnější forma pro tyto plochy.

To, co bylo konstatováno o lesnických rekultivacích na Smolnické výsypce platí v plné míře i o závěrečné rekultivaci zbylých ploch, které budou rekultivovány až po ukončení sypání po roce 2017. Celková výměra zbylých ploch činí 202,57 ha lesnických rekultivací.

Pro celkové oživení území bude v rámci rekultivací navržena cestní síť, která bude sloužit pro obslužnost celého prostoru a zároveň umožní pěší a cyklistické propojení Chodova s Krušnými horami.

Přehled rekultivací zahajovaných v období 2003 – 2012Lokalita rekultivace v ha

Zemědělská lesnická vodní Ostatní CelkemSmolnická výsypka 0,00 209,00 0,00 0,00 209,00

Přehled rekultivací zahajovaných v období po roce 2012

Lokalitarekultivace v ha

Zemědělská lesnická Vodní Ostatní celkemSmolnická výsypka 0,00 202,57 0,00 0,00 202,57

3.5.7 Revitalizace území po těžbě

K revitalizaci území po těžbě (obnově funkce těžbou narušené krajiny) směřuje usnesení vlády ČR č. 272/2002, k čerpání finančních prostředků určených pro řešení ekologických škod vzniklých před privatizací hnědouhelných těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji.

Podle tohoto usnesení jde o práce na odstraňování škod na životním prostředí, jejichž cílem je, s využitím sanačních a rekultivačních prací, revitalizace krajiny.

Jedná se o soubor prací směřujících k tvorbě a obnově:a) lesních pozemkůb) zemědělských pozemkůc) vodních složek krajinyd) krajinné zeleněe) biokoridorů a biocenterf) území pro využití volného času

67

g) ekologicky a přírodovědně orientovaných územíh) stavebních pozemků.

Na základě tohoto usnesení byl Fondem národního majetku ČR vyhlášen úkol „Koncepce řešení ekologických škod vzniklých před privatizací hnědouhelných těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji“, který byl vyskladněn v říjnu 2003.

Jednotlivá revitalizační opatření se dělí na opatření navrhovaná - v území přímo zasaženém důlní činností- v území navazujícím na důlní činnost.

Vzhledem k tomu, že západní část Sokolovska již těžbu ukončila a ve východní části bude hornická činnost pokračovat cca dalších 30 let, byly tyto oblasti řešeny odděleně.

Členění jednotlivých revitalizačních opatření odpovídá členění dle výše uvedeného usnesení vlády. V příslušných dokumentacích jsou navržena tato konkrétní opatření :

Z á p d n í č á s   t:

Obnova území pro využití volného času- cyklostezky na území bývalého lomu Medard – Libík a jeho výsypek - páteřní cyklotrasa Karlovy Vary – Cheb- spojka mezi cyklostezkami Medard – Libík a páteřní cyklotrasou- cyklostezky na území bývalého lomu Boden a výsypek Lítov a jejich

propojení na systém Medard - Libík- cyklostezky v okolí jezera Michal- cyklostezky v oblasti revitalizovaného území lomu Silvestr- cyklostezka Michal – Silvestr- cyklostezka Michal – Sokolov- cyklostezky Březová – Silvestr- cyklostezka Silvestr – Dolní Rychnov- Medard – Libík , území pro rekreační využití – západní část- Medard – Libík, území pro rekreační využití – severovýchodní část - Medard – Libík, expozice a muzeální železnice rozchodu 900 mm- revitalizace lokality Bohemie- sanace areálu Baník- revitalizace bývalého lomu Gesteinig- Habartov – rekreační jezero- poutní místo Chlum Svaté Maří- jezero Michal rekreační využití- výsypka Silvestr – lesopark, zoopark, sportovní aktivity, golfový areál

Obnova vodních složek krajiny - revitalizace Habartovského potoka- revitalizace Radvanovského potoka- revitalizace Starosedelského (Hruškovského potoka)- revitalizace „Svataváku“

68

- revitalizace propadliny v severní části Svatavy- revitalizace rybníka ve Starém Sedle- revitalizace Dolnorychnovského potoka- revitalizace Březovského potoka

Obnova území pro stavební pozemky- průmyslová zóna I a lesopark v lokalitě Jižní lom – Sokolov- průmyslová zóna Jižní lom II- přivaděč odpadních vod Habartov- příprava staveniště pro výstavbu rodinných domů – Svatava a Staré Sedlo- veřejná komunikace Chlum Svaté Maří – Habartov- vybrané plochy pro rozvoj Habartova- skládka komunálního odpadu - Lítov- kanalizace Chlum Svaté Maří – Dasnice- rekonstrukce komunikace Dasnice – Bukovany rozcestí- přeložka linky 22 kV Březová- průmyslová zóna Silvestr- průmyslová zóna Černý mlýn- průmyslová zóna Mýtina- rekonstrukce komunikace Dolní Rychnov - Citice

V   ý c h o d n í č á s   t:

Sanace skluzů- Jenišov – pod patou Loketské výsypky- Hory – pod patou Loketské výsypky- Oblast bývalého lomu Erika v Lomnici

Obnova lesních porostů- Rekonstrukce porostů Chodov

Obnova krajinné zeleně- Vřesová – ochranný lesní pás

Obnova vodních složek krajiny- Nové Sedlo – revitalizace vodoteče v k.ú. Loučky- Jenišov – revitalizace území v okolí obecního rybníka- Jenišov – odvodnění území u paty výsypky a dráhy ČD- Chodov – revitalizace Vintířovského potoka- Božíčany – vybudování vodní plochy u paty výsypky- Černava – revitalizace Černého potoka- Černava – malá vodní plocha a odklonění části vodoteče- Černava – odvodnění deprese na styku výsypky a lesa- revitalizace Tatrovického potoka podél odkaliště- revitalizace vodních ploch při patě Podkrušnohorské výsypky- revitalizace Lomnického potoka Lomnice – Svatava- Lomnice – revitalizace vodoteče při patě výsypky Matyáš- Vintířov – revitalizace Vintířovského potoka III. etapa a IV. etapa

69

- Vintířov – revitalizace potoka s vodní plochou- Královské Poříčí – revitalizace Pstružného potoka

Území pro využití volného času- cyklostezky - Loketská výsypka- cyklostezky – Smolnická výsypka- Chodov – rozšíření sportoviště u Chodovského potoka- Cyklostezky – Podkrušnohorská výsypka- Rozšíření sportovního areálu u výsypky Matyáš- Vintířov – příprava území pro účelovou sportovní plochu

Obnova stavebních pozemků- Nové Sedlo – podíl na výstavbě kanalizace na poddolovaném území- Mírová – obnova komunikace III/2224- Chodov – úprava přístupové komunikace k lokalitě Bílá Voda- Chodov – Štiříkova louka – příprava území a STV pro výstavbu RD- Nové Sedlo – obchvat města po hraně lomu- Nové Sedlo – příprava území a STV pro průmyslovou zónu- Božíčany – oprava komunikace II/209 Božíčany – Nejdek- Parkoviště pro vstup do rekultivací – Podkrušnohorská výsypka- Královské Poříčí – rekonstrukce komunikace ke statku- Lomnice – obnova cesty k bývalému důlnímu závodu- Vintířov – uvolnění pozemků pro výstavbu RD

Závažnost jednotlivých navrhovaných opatření a jejich význam pro formulování územní prognózy Sokolovska je rozdílná. Lze je však využít jako jeden z podkladů pro tuto práci.

3.5.8. Závěry k problematice těžby a sanace

v rámci Sokolovské uhelné, a.s. těží v současné době již pouze dva lomy ve východní části pánve, a to lomy Jiří a Družba

ostatní těžební lokality byly již utlumeny z  vnějších výsypek je provozována pouze Smolnická s životností cca do roku

2017 v roce 2002 vytěžila Sokolovská uhelná, a.s.10,4 mil. tun uhlí, z toho lom Jiří

8,2 mil.tun, lom Družba 2,2 mil. tun lom Jiří má od 1.1.2003 k dispozici (vytěžitelné zásoby uhlí) na hranici

územně ekologických limitů dle vládního usnesení č. 490/91 cca 159 mil. tun to při uvažovaných ročních těžbách předpokládá životnost do roku cca 2027 lom Družba má k dispozici od 1.1.2003 cca 83 mil. tun vytěžitelných zásob jeho životnost se předpokládá do roku 2035 – 2043 s  prolomením územně ekologických limitů dle usnesení vlády č. 490 /91 se neuvažuje, ani geologická situace to neumožňuje výše ročních těžeb však bude závislá na vybrané a schválené variantě

energetické politiky státu výše ročních těžeb může být výrazně ovlivněna i výsledkem privatizace

Sokolovské uhelné a.s. Sokolovská uhelná, a.s. vytváří finanční rezervu na sanace a rekultivace dle

horního zákona. Způsob její tvorby se liší od tvorby v severočeském revíru a to

70

tím, že činné lokality tvoří (na rozdíl od lokalit SHR) finanční rezervu i za lokality utlumené

sanace a rekultivace, která se průběžně realizuje je financována z výše uvedené rezervy

na sanaci a rekultivaci Sokolovského revíru se podílí i stát ve smyslu usnesení vlády č. 172/2002

Sokolovská uhelná, a.s. má zpracovánu koncepci sanačních a rekultivačních prací pro všechny těžební lokality včetně vnějších výsypek (tzv. Souhrnný plán sanace a rekultivace dle pokynů Českého báňského úřadu)

v této koncepční dokumentaci se mimo jiné doporučuje velké zbytkové jámy po těžbě zatopit vodu a vytvořit tím velká jezera s mnohostranným využitím

pro jezero lomu Medard – Libík se v současné době zpracovává dokumentace pro územní řízení

lomy Jiří a Družba budou mít společnou zbytkovou jámu, vznikne tak jedno jezero

koncepční technické řešení sanace a rekultivace (zahlazení následků důlní činnosti) není ve smyslu žádného zákona schvalováno

může být tedy v různém čase a různými orgány zpochybněno (i společností, která vyjde vítězně z privatizace Sokolovské uhelné, a.s.)

ve smyslu usnesení vlády č.272/2002 byla v letošním roce zpracována studie „Řešení ekologických škod vzniklých před privatizací hnědouhelných těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji“

na základě této studie bude možno čerpat finanční prostředky nejen na sanaci a rekultivaci území přímo narušeném těžební činnosti, ale i na revitalizaci tohoto území a na revitalizaci území těžební činností narušeném nepřímo (mimo dobývací prostory a vnější výsypky)

náměty z této studie je třeba komplexně posoudit a podle potřeby doplnit ve vazbě na předpokládanou revitalizaci celého zájmového území Sokolovska

3.6. Energetika a její další možný vliv na krajinu řešeného území

Budoucnost energetiky a její vliv na krajinu řešeného území budou určovány především koncepčními záměry státu. Ty určí jak rychlost a míru vyuhlení, tedy dobu trvání těžby, tak i vývoj a dobu existence rozhodujících stávajících energetických zdrojů (Tisová, Vřesová). O energetické koncepci státu však dosud nebylo definitivně rozhodnuto.

3.6.1. Dosavadní vývoj energetické koncepce státu a její návrhové varianty

Energetická koncepce státu byla zpracována v roce 2000 a vycházela z poznatků energetické koncepce státu zpracované v roce 1992. V současné době je připravena nová energetická koncepce státu, která byla zveřejněna MPO v posledním znění v červnu roku 2003. Do 5. listopadu 2003 bylo možné materiál připomínkovat s tím, že do konce roku 2003 bude zveřejněno vyhodnocení.Při volbě priorit, cílů a souboru nástrojů státní energetické koncepce byla respektována nejen hlediska energetická ale rovněž hlediska ekonomická, ekologická a sociální. K uvedeným hlediskům bude nutné na základě zkušeností ze světa přiřadit i hledisko bezpečnostní.

Energetická koncepce je navržena ve výhledu 30-ti let a pro prostředí tržně orientované ekonomiky. Určuje základní priority, které jsou následující :

71

maximalizace efektivnosti energetických zdrojů maximalizace efektivnosti technologických procesů maximalizace úspor tepla maximalizace efektivnosti spotřebičů energie maximalizace poměru výroby energie z obnovitelných zdrojů energie maximalizace využití domácích energetických zdrojů maximalizace optimalizace využití jaderné energie minimalizace exhalací poškozujících okolní prostředí minimalizace exhalací skleníkových plynů minimalizace ekologického zatížení budoucích generací minimalizace ekologického zatížení z minulých let minimalizace cenové hladiny všech druhů energie maximalizace zálohování zdrojů tepla a jiné energie

Dále bude vláda pomocí nástrojů, především legislativních, sledovat a ovlivňovat další priority :

maximalizace efektivnosti využití energetických zdrojů zajištění vhodného poměru spotřeby prvotních energetických zdrojů zajištění maximální šetrnosti vůči životnímu prostředí dokončení transformace a liberalizace energetického hospodářství

Energetická koncepce navrhuje celkem šest scénářů, které nebudou v této práci podrobně popsány. Bude uveden rozsah těžby hnědého uhlí, které je v řešeném území dominantní primérní energetický zdroj. Uvedené hodnoty jsou pochopitelně platné pro celé území ČR, mohou však ovlivnit celkovou těžbu v řešeném území.

Scénář „bílý“

Platí všechna dnešní pravidla a omezení, nedojde ke zvýšení disponibility domácích energetických zdrojů (hnědé uhlí), růst energetické účinnosti podle státní energetické koncepce (SEK), dojde k vyšší podpoře obnovitelných zdrojů energie, nebudou realizovány nové jaderné zdroje.

Věcná a systémová opatření SEK : stimulace a podpora růstu energetické efektivnosti zvýšení podpory uplatnění obnovitelných zdrojů energie jaderná energetika v dnešní konfiguraci, neplánuje se výstavba další JE neuvolnění územních omezení těžeb hnědého uhlí uvolnění limitů na dovozy černého uhlí

celková spotřeba primárních energetických zdrojů ČR (PJ)rok 2000 2005 2010 2015 2020 2025 2030celkem ČR

1 672 1 731 1 776 1 775 1 778 1 801 1 754

z toho HU 612 508 516 482 406 345 318HU v mil. t

49,46 42,0 41,1 38,6 31,8 27,5 24,0

celková výroba elektřiny v ČR (TWh) a výroba elektřiny z hnědého uhlírok 2000 2005 2010 2015 2020 2025 2030celkem 73,71 78,22 82,25 79,34 84,95 93,23 90,53

72

ČRz HU 43,06 38,51 37,98 32,87 28,18 22,12 21,13

Scénář „zelený“

Scénář s vyšším významem domácích zdrojů paliv. Dojde ke zvýšení disponibility domácích energetických zdrojů (hnědé uhlí), růst energetické účinnosti podle státní energetické koncepce (SEK), dojde k vyšší podpoře obnovitelných zdrojů energie, možná výstavba nových jaderných zdrojů.

Věcná a systémová opatření SEK : stimulace a podpora růstu energetické efektivnosti zvýšení podpory uplatnění obnovitelných zdrojů energie jaderná energetika v dnešní konfiguraci, dále možná výstavba až tří nových bloků uvolnění územních omezení těžeb hnědého uhlí uvolnění limitů na dovozy černého uhlí aktivní využití udělování autorizací na nové výrobny elektřiny a zdroje tepla cílené využití programů výzkumu a vývoje, případně zákona o investičních pobídkách

celková spotřeba primárních energetických zdrojů ČR (PJ)rok 2000 2005 2010 2015 2020 2025 2030celkem ČR

1 672 1 730 1 772 1 773 1 796 1 846 1 796

z toho HU 612 513 518 496 449 427 409HU v mil. t

49,46 42,4 41,1 39,6 35,3 33,7 30,9

celková výroba elektřiny v ČR (TWh) a výroba elektřiny z hnědého uhlírok 2000 2005 2010 2015 2020 2025 2030celkem ČR

73,71 78,44 82,11 79,39 84,95 93,23 90,83

z HU 43,06 37,42 38,16 33,69 32,32 32,79 32,35

Scénář „černý“

Scénář s vyšším uplatněním dováženého černého uhlí. Nedojde ke zvýšení disponibility domácích energetických zdrojů (hnědé uhlí), růst energetické účinnosti podle státní energetické koncepce (SEK), dojde k vyšší podpoře obnovitelných zdrojů energie, nebudou realizovány nové jaderné zdroje, zvýší se dovoz černého uhlí.

Věcná a systémová opatření SEK : stimulace a podpora růstu energetické efektivnosti zvýšení podpory uplatnění obnovitelných zdrojů energie jaderná energetika v dnešní konfiguraci, neplánuje se výstavba další JE neuvolnění územních omezení těžeb hnědého uhlí uvolnění limitů na dovozy černého uhlí

celková spotřeba primárních energetických zdrojů ČR (PJ)rok 2000 2005 2010 2015 2020 2025 2030

73

celkem ČR

1 672 1 730 1 772 1 773 1 779 1 800 1 746

z toho HU 612 513 518 494 406 339 318HU v mil. t

49,46 42,4 41,1 39,6 31,8 27,0 24,0

celková výroba elektřiny v ČR (TWh) a výroba elektřiny z hnědého uhlírok 2000 2005 2010 2015 2020 2025 2030celkem ČR

73,71 78,42 82,14 79,43 84,95 93,23 90,63

z HU 43,06 37,43 38,17 33,57 28,32 21,73 21,18

Scénář „červený“

Nedojde ke zvýšení disponibility domácích energetických zdrojů (hnědé uhlí), růst energetické účinnosti podle státní energetické koncepce (SEK), dojde k vyšší podpoře obnovitelných zdrojů energie, nebudou realizovány nové jaderné zdroje, vyšší dovozy zemního plynu.

Věcná a systémová opatření SEK : stimulace a podpora růstu energetické efektivnosti zvýšení podpory uplatnění obnovitelných zdrojů energie jaderná energetika v dnešní konfiguraci, neplánuje se výstavba další JE neuvolnění územních omezení těžeb hnědého uhlí uvolnění limitů na dovozy černého uhlí aktivní využití udělování autorizací na nové výrobny elektřiny a zdroje tepla cílené využití programů výzkumu a vývoje, případně zákona o investičních pobídkách

celková spotřeba primárních energetických zdrojů ČR (PJ)rok 2000 2005 2010 2015 2020 2025 2030celkem ČR

1 672 1 730 1 776 1 772 1 759 1 791 1 720

z toho HU 612 507 516 484 406 377 318HU v mil. t

49,46 42,0 41,1 38,7 31,8 29,9 24,0

celková výroba elektřiny v ČR (TWh) a výroba elektřiny z hnědého uhlírok 2000 2005 2010 2015 2020 2025 2030celkem ČR

73,71 78,21 82,25 79,43 84,95 93,23 88,55

z HU 43,06 38,50 38,02 33,00 30,44 25,86 24,15

Scénář „modrý“

74

Scénář s vyšším uplatněním jaderné energie. Nedojde ke zvýšení disponibility domácích energetických zdrojů (hnědé uhlí), růst energetické účinnosti podle státní energetické koncepce (SEK), dojde k vyšší podpoře obnovitelných zdrojů energie, výstavba nových jaderných zdrojů možná.

Věcná a systémová opatření SEK : stimulace a podpora růstu energetické efektivnosti zvýšení podpory uplatnění obnovitelných zdrojů energie jaderná energetika v dnešní konfiguraci, možná výstavba další JE neuvolnění územních omezení těžeb hnědého uhlí uvolnění limitů na dovozy černého uhlí aktivní využití udělování autorizací na nové výrobny elektřiny a zdroje tepla cílené využití programů výzkumu a vývoje, případně zákona o investičních pobídkách

Celková spotřeba primárních energetických zdrojů ČR (PJ)rok 2000 2005 2010 2015 2020 2025 2030celkem ČR

1 672 1 731 1 777 1 775 1 805 1 842 1 794

z toho HU 612 508 517 482 402 339 318HU v mil. t

49,46 42,0 41,1 38,6 31,8 27,0 24,0

Celková výroba elektřiny v ČR (TWh) a výroba elektřiny z hnědého uhlírok 2000 2005 2010 2015 2020 2025 2030celkem ČR

73,71 78,23 82,25 79,28 79,95 92,43 90,28

z HU 43,06 38,57 37,90 32,87 26,86 20,55 20,35

Scénář „žlutý“

Scénář s nejvyšším uplatněním jaderné energie. Nedojde ke zvýšení disponibility domácích energetických zdrojů (hnědé uhlí), růst energetické účinnosti podle státní energetické koncepce (SEK), dojde k vyšší podpoře obnovitelných zdrojů energie, výstavba více nových jaderných zdrojů.

Věcná a systémová opatření SEK : stimulace a podpora růstu energetické efektivnosti zvýšení podpory uplatnění obnovitelných zdrojů energie jaderná energetika v dnešní konfiguraci, výrazné posílení jaderných zdrojů neuvolnění územních omezení těžeb hnědého uhlí uvolnění limitů na dovozy černého uhlí aktivní využití udělování autorizací na nové výrobny elektřiny a zdroje tepla cílené využití programů výzkumu a vývoje, případně zákona o investičních pobídkách

Celková spotřeba primárních energetických zdrojů ČR (PJ)

75

rok 2000 2005 2010 2015 2020 2025 2030celkem ČR

1 672 1 731 1 777 1 803 1 823 1 875 1 857

z toho HU 612 510 517 482 400 322 253HU v mil. t

49,46 42,0 41,1 38,6 31,6 25,7 19,0

Celková výroba elektřiny v ČR (TWh) a výroba elektřiny z hnědého uhlírok 2000 2005 2010 2015 2020 2025 2030celkem ČR

73,71 78,24 82,18 83,18 85,25 90,93 92,64

z HU 43,06 38,63 37,95 32,87 25,53 19,04 16,51

3.6.2 Vliv energetické koncepce státu na těžbu hnědého uhlí

Vliv jednotlivých scénářů na těžbu hnědého uhlí v ČR lze na základě uvedených čísel sledovat v předchozí kapitole této práce. Názornější přehled dává níže uvedený graf těžby hnědého uhlí v jednotlivých časových úsecích a scénářích.

Graf ukazuje jasně sestupnou tendenci těžby hnědého uhlí. Rozdílnost uplatnění jednotlivých scénářů je patrná až od roku 2015. Největší těžba hnědého uhlí bude realizována u scénáře „zeleného“, kdy dojde k uvolnění limitů těžby a může dojít i k výstavbě nových jaderných zdrojů. Nejmenší těžba je patrná u scénáře „žlutého“, kdy nedojde k uvolnění limitů těžby hnědého uhlí a podpořen vysoký rozvoj jaderné energetiky.

Současná zásoba vytěžitelného uhlí v sokolovských dolech je 250 mil. tun. Při zachování stávající roční těžby cca 10 mil. tun (lom Jiří 8 mil.t, lom Družba 2 mil.t) je

76

životnost dolu 25 let. Uvolnění limitu těžby hnědého uhlí nebude mít vliv na celkovou vytěžitelnost zásob. Jednotlivé scénáře mohou vyvolat v důsledku poptávky po elektřině tlaky na objem roční těžby.

3.6.3 Privatizace energetických subjektů

Oba energetické subjekty (a.s. ČEZ a Sokolovská uhelná a.s.) mají být v blízké době privatizovány. Dle informací sdělovacích prostředků má vláda ČR zájem privatizaci dokončit do konce roku 2003. U těchto dvou prosperujících subjektů nelze očekávat výraznější změnu orientace podnikání. Ke změnám patrně dojde až v době, kdy bude ukončena těžba hnědého uhlí.

3.7 Znečištění ovzduší

3.7.1 Stávající stav znečištění ovzduší v řešeném území

Oblast ochrany ovzduší je regulována zákony č. 211/1994 Sb. o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, ve znění novějších předpisů, a č. 212/1994 Sb. o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění pozdějších předpisů. Emisní a imisní limity, kategorizace zdrojů znečišťování a způsoby zjišťování množství emisí u velkých a středních zdrojů znečišťování jsou stanoveny obecně závaznými právními předpisy.

Usnesením vlády ČR č. 228 z 22. srpna 1990 bylo na území České republiky aktualizováno vymezení celkem 17-ti postižených oblastí, ve kterých má být problematice životního prostředí věnována přednostní pozornost. V řešeném území se tenkrát jednalo o následující obce :

Nová Role Březová Bukovany CiticeDasnice Dolní Nivy Habartov Chlum n. O. Královské Poříčí Loket LomniceNové Sedlo Oloví Sokolov Staré Sedlo Vintířov Vřesová Krajková

Během devadesátých let však došlo vlivem intenzivní ekologizace zejména tepelných zdrojů k podstatnému snížení imisní zátěže krajiny celého řešeného území.

1.června 2002 vstoupil v platnost nový zákon o ovzduší č. 86/2002 Sb. a postupně i prováděcí předpisy k zákonu. Zákon a prováděcí předpisy mj. stanoví imisní limity pro další znečišťující látky, stanoví meze tolerance a lhůty, do kterých má být imisních limitů dosaženo, mění metodiku hodnocení kvality ovzduší a další. Prováděcí předpisy definují :

limitní hodnoty pro ochranu zdraví limitní hodnoty pro ochranu ekosystémů cílové imisní limity pro troposférický ozón depoziční limit pro prašný spad

77

Popis stavu znečištění ovzduší výčtem úrovní imisních charakteristik látek měřených v dané lokalitě a jejich poměru k stanoveným imisním limitům je poměrně komplikovaný. Výsledkem snahy nahradit tento komplikovaný popis jednoduchou, nejlépe slovně vyjádřenou klasifikací, jsou různé konstrukce indexů kvality ovzduší. Problémem konstrukce indexů kvality ovzduší je to, že aplikovanými početními operacemi dochází de facto ke stanovování nových, legislativně nezakotvených limitních úrovní hodnocených látek. ČHMÚ proto souhrnně hodnotí kvalitu ovzduší jinou metodou, která respektuje stanovené imisní limity.

Třídění území dle kvality ovzduší (ČHMÚ)Třída Význam KlasifikaceI imisní hodnoty všech sledovaných látek jsou nejvýše

rovny polovině imisních limitů IHx

čisté - téměř čisté ovzduší

II imisní hodnota některé látky je vyšší než 0,5 IHx, ale žádný limit není překročen

mírně znečištěné ovzduší

III imisní limit jedné je překročen, imisní hodnoty ostatních sledovaných látek jsou nejvýše rovny polovině imisních limitů IHx

znečištěné ovzduší

IV imisní limit jedné látky je překročen, imisní hodnoty některých dalších látek > 0,5 IHx, ale = IHx

silně znečištěné ovzduší

V imisní limit více než jedné látky je překročen velmi silně znečištěné ovzduší

V tomto komplexním hodnocení je převážná část území karlovarského kraje klasifikována I. třídou znečištění (čisté – téměř čisté ovzduší). Pás území mezi Sokolovem a Kláštercem n. O. a okolí Chebu a Mariánských Lázní je klasifikováno II. třídou (mírně znečištěné ovzduší). Města Cheb a Mariánské lázně jsou zařazena do III. třídy (znečištěné ovzduší).

Ministerstvo životního prostředí vymezuje podle zákona o ochraně ovzduší oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší a každoročně provádí jejich změny. Věstník MŽP 8/2002 zařazuje do jednotlivých kategorií následující obce řešeného území :

obce s překročeným imisním limitem pro ochranu zdraví lidí – není uvedená žádná obec

obce s překročeným imisním limitem pro ochranu zdraví lidí zvýšeným o mez tolerance – není uvedená žádná obec

obce ve kterých jsou překračovány imisní limity pro ochranu ekosystémů a vegetace a nacházejí se v oblastech pro ochranu ekosystémů a vegetace nebo v jejich bezprostředním okolí : Dolní Nivy, Chodov, Královské Poříčí, Nové Sedlo, Sokolov, Tatrovice a Vintířov.

Ve věstníku MŽP 2/2003 již nejsou vyjmenované žádné oblasti nacházející se v řešeném území. Došlo tedy k dalšímu zkvalitnění ovzduší dle výše uvedených kritérií.

Na území karlovarského kraje je kvalita ovzduší sledována na 27 stálých měřících stanicích Českého hydrometeorologického ústavu, Hygienické služby, Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, Ekotoxa Opava a ORGEZ. Řešeného území se bezprostředně týkají následující měření: . Stanice provozovatel Průměrné roční hodnoty (aritm. průměr) g.m-3

78

Okres Sokolov SO2 SPM PM10 NOx NO2 NO CO O3

1032 Sokolov ČHMÚ 9,5 14 25 19 48 414 481199 Sokolov HS 11 25 37 24 2211409 Habartov ORGEZ 7,7 - -1458 Vítkov ORGEZ 7,9 241031 Nadlesí ČHMÚ 6,8 15 111033 Přebuz ČHMÚ 3,6 12 8,7 69 691408 Šabina ORGEZ 7,7 15174 Přebuz VÚLHM 4,5156 Studenec VÚLHM 3,2736 Háj VÚRV 19

3.7.2 Hlavní zdroje znečištění

Hlavním zdrojem znečištění ovzduší, vedle imisí vznikajících ve zdrojích mimo řešené území, jsou spalovací procesy, jejichž konečným produktem je teplo pro vytápění, technologie a pro výrobu elektřiny. Tyto procesy se odehrávají ve všech sídlech a v tepelných zdrojích různých výkonů. Značný vliv na přízemní vrstvu atmosféry, zejména v době teplotních inverzí, mají i malé zdroje s nízkými komíny využívající pevná paliva. Tyto zdroje jsou v jednotlivých sídlech velmi hustě rozmístěny. Podstatně lepší je situace v plošně plynofikovaných sídlech (celkem 23 sídel) nebo v sídlech se systémem centrálního zásobování teplem (celkem 9 sídel). V ostatních sídlech je využíváno pro vytápění převážně hnědé uhlí. Jeho využívání však doposud není podmíněno instalací ekologických kotlů na pevná paliva. Dochází ke spalování nejrůznějších odpadů s negativním dopadem na kvalitu ovzduší.

Snížit zatížení ovzduší lze další plošnou plynofikací sídel. Zpracované územně-plánovací dokumentace navrhují plynofikaci sídel Lítov, Kostelní Bříza, Květná, Chotíkov, Citice, Dasnice, Dolní Nivy, Šabinu, Tatrovice a Zlatou. Rozhodující pro realizaci plošné plynofikace bude reálný zájem ze strany občanů a podnikajících subjektů. Pro každé sídlo je nutné zpracovat technicko-ekonomický podklad (generel) plynofikace. Pokud bude konkurenční cena dodávkového tepla, budou zahušťovány odběry v již teplofikovaných oblastech.

Na území karlovarského kraje bylo v roce 2000 evidováno 65 zvlášť velkých a velkých zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO I). Nejvýznamnější jsou ČEZ a.s. Elektrárna Tisová, Sokolovská uhelná a.s. (nutná instalace odsiřovacího a denitrifikačního zařízení) a a.s. Chemické závody Sokolov, které všechny leží v řešeném území.

4. DEMOGRAFICKÉ A SOCIÁLNĚ EKONOMICKÉ PŘEDPOKLADY ROZVOJE ÚZEMÍ

Řešené území je součástí Karlovarského kraje a zahrnuje převážnou část území, které lze ztotožnit s bývalým okresem Sokolov, část území spadá do bývalého okresu Karlovy Vary.

79

Jedná se celkem o území 34 obcí (z toho u 6 obcí je zahrnuta pouze jejich část) a 77 katastrálních území.

Celkem 28 obcí s 69 katastrálními územími přináleží do oblasti bývalého okresu Sokolov a 6 obcí s 8 katastry přináleží do oblasti bývalého okresu Karlových Varů. Celková rozloha řešeného území je 366 km2, z toho je 41 km2 položeno v Karlovarské oblasti.

Okres přitom stále slouží jako statistická jednotka a pro některá srovnání jsou proto údaje za okres využívány z nedostatku dostupných údajů v členění podle platného administrativně správního vymezení.

4.1. Sociálně ekonomický význam řešeného území v širším územním kontextu

Řešené území patří do Karlovarsko-sokolovské aglomerace a rozsáhlejší aglomerační osy Cheb, Sokolov, Karlovy Vary, Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem, Děčín. Intenzivní sociálně ekonomické vazby má především s Karlovarským regionem, jihozápadní část má vazby i na Chebský mikroregion.

Sokolovsko je svým sociálně ekonomickým vývojem značně specifické, a to nejenom v rámci Karlovarského kraje. Svou obecnou problematikou se blíží spíše Mostecku a Chomutovsku.

Vymezení řešeného území na území dotčené těžbou určuje i dominantní ekonomický význam, který mělo v širším územním kontextu v dlouhém historickém období. Rozvoj těžebních aktivit je v řešeném území evidován již od 18. století, intenzivní těžební činnost nastala v druhé polovině 19. století a zcela změnila  typicky zemědělskou oblast s rozvinutým obilnářstvím, chmelařstvím, ovocnářstvím a pastevectvím na oblast průmyslovou.

Sokolovsko vždy vynikalo značným přírodním bohatstvím. V rámci Karlovarského regionu ale i v rámci ČR zaujímá zcela výjimečnou pozici danou skutečností, že se na malém území nalézá řada důležitých surovin. Jedná se o: rudy barevných kovů (např. cín, wolfram, měď, olovo, zinek, stříbro, vizmut, zlato,

železo, aj.), z nichž mnohé ve své době hrály velmi významnou úlohu v dějinách Evropy (stříbro, cín),

energetické zdroje v podobě zásob hnědého uhlí, tradiční nerudní suroviny (kaolín, živce, baryt, fluorit, jíly), nerudní suroviny moderních technologií (andaluzit, wollastonit, titanové jíly), uranové rudy, drahé kameny.

K surovinovému bohatství patří i zásoby relativně běžného kamene jako kvalitní suroviny pro stavební průmysl nebo speciální materiály jako jsou žuly, čediče, pokrývačské břidlice, hadce a jiné.

Těžba hnědého uhlí probíhá na Sokolovsku od 17. století. Známého rozmachu dosáhla až ve století devatenáctém, kdy se jednotlivé subjekty začaly sdružovat v těžební společnosti. K jejímu rozvoji významně přispěla i výstavba železnice mezi Prahou a Chebem, která pokračovala dále do Bavorska a Saska.

Zpočátku bylo uhlí dobýváno v hlubinných dolech. Od roku 1945 se postupně začalo přecházet k efektivnější povrchové velkolomové těžbě. Po zestátnění došlo k výstavbě

80

zpracovatelských center uhlí, nejprve v západní části revíru v Tisové a v 60. letech ve východní části ve Vřesové a vytvořily se tak podmínky pro rozvoj lomové těžby.

Postupnou integrací a uzavíráním neefektivních provozů vzniklo deset národních podniků, které se v roce 1965 sdružily do Hnědouhelných dolů a briketáren. Začátkem 90. let minulého století se činnost státních podniků souvisejících s těžbou a zpracováním v regionu vytěženého uhlí rozčlenila na Palivový kombinát ve Vřesové, Hnědouhelné doly v Březové a Rekultivace v Sokolově.

Po vzniku Sokolovské uhelné a.s. byla hnědouhelná substance těžena na divizích Jiří, Družba a Západ. V důsledku racionalizačních opatření a vyuhlování ložiska se divize Západ stala předmětem postupného útlumu těžby. Provoz v posledním krajinném lomu této oblasti, Medard–Libík, byl ukončen v březnu 2000. Od té doby těžba uhlí na Sokolovsku probíhá pouze ve dvou lomech, Jiří a Družba.

Vlastní těžba a zpracování nerostů s sebou nesla řadu doprovodných činností a návazných finálních výrob zpracovatelského průmyslu a rozvoj průmyslu energetického.Také omezování těžby některých surovin znamenalo v historickém vývoji hledání nových aktivit, které by zajistily obživu pro zdejší obyvatelstvo. V průběhu času se zde proto rozvinula pestrá škála řemesel, manufakturních a později i továrních výrob. Mezi nejtypičtější je možné zařadit cínařství, železářství, chemické výroby v širším slova smyslu, produkci porcelánu, textilní průmysl, strojírenství. Většina z těchto činností charakterizuje Sokolovsko dodnes (viz kap. Ekonomické předpoklady území).

Intenzivní rozvoj těžebních aktivit a průmyslu výrazně ovlivnil tvářnost krajiny a vývoj osídlení. K tomu došlo zejména po r.1945 v souvislosti se změnou hlubinné těžby na povrchovou. Znamenalo to zánik celé řady sídel a spolu s radikálním vysídlením německého obyvatelstva po II. světové válce přinesl poválečný vývoj řadu sociálně ekonomických a ekologických problémů, z nichž některé přetrvaly do současnosti a handicapují řešené území oproti jeho okolí.

Ekologické problémy svázané se Sokolovkou pánevní oblastí jsou v prudkém kontrastu s přírodním zázemím Slavkovského lesa a západní části Krušných hor, sociální profil obyvatelstva, snížená kulturnost prostředí a průmyslové aktivity zatěžující životní prostředí prudce kontrastují s image blízko položených Karlových Varů jako významného celoevropského lázeňského centra.

Celkově sníženou pozici řešeného území v rámci kraje lze dokladovat na řadě ukazatelů demografické povahy jako je např. naděje na dožití, sociální povahy jako je např. vzdělanostní skladba, nezaměstnanost, autochtonnost obyvatelstva i ekonomické povahy jako je např. rozvinutost podnikatelského prostředí, počty pracovních míst na 100 obyvatel nebo daňová výtěžnost. Vyhrocení problémů je přitom svázáno se skutečností, že finanční prostředky vzniklé z prodeje hnědého uhlí a výroby elektřiny se v náležitém objemu nevracely k nápravě negativních dopadů na obyvatelstvo a krajinu.

Většina ukazatelů je v dalších kapitolách analýzy porovnávána se situací v Karlovarském kraji a ČR. Zde demonstrujeme pouze na některých ukazatelích pozici řešeného území, resp. okresu Sokolov v rámci širšího územního kontextu.

81

Zdravotní stav vyjádřený průměrnou délkou života zařazuje okres Sokolov dlouhodobě mezi 3 okresy s nejnižší nadějí na dožití u mužů, přesto, že dochází tak jako v celé ČR k prodloužení průměrné délky života. U ženské složky je situace mírně příznivější a v posledním období je naděje na dožití srovnatelná se situací v Karlovarském okrese.

Naděje na dožití 1981-85 1986-90 1991-96 1996-2001

Muži Ženy Muži Ženy Muži Ženy Muži ŽenyCheb 65,9 72,9 65,9 73,1 67,8 74,3 69,9 76,2Karlovy Vary 65,7 73,2 66,3 73,7 67,9 74,6 70,4 77Sokolov 64,4 72,1 66 72,3 66,9 73,9 69 76,9ČR 67,1 74,1 67,7 74,8 68,9 75,8 71 77,8Okresy ČR, ČSÚ Praha

Z ukazatelů sociální povahy je pro řešené území charakteristický zejména dlouhodobě snížený kvalifikační potenciál oproti kraji a ČR a od druhé poloviny devadesátých let postupné zvyšování míry nezaměstnanosti, a to vyšším tempem než v ostatních částech Karlovarského kraje. Útlum hnědouhelného hornictví se projevuje v současnosti již 12,84 % mírou nezaměstnanosti (1.čtvrtletí 2003). Bariérou pro rychlejší eliminaci důsledků regresivního vývoje ekonomické základny kraje je především snížený kvalifikační potenciál obyvatel a s tím související i nižší podnikatelská aktivita. Nezanedbatelným faktorem je i velký počet malých sídel a špatná dopravní obslužnost území.

OkresPodíl obyvatel 15 a více let s ukončeným středoškolským

vzděláním

Podíl obyvatel 15 a více let s ukončeným

vysokoškolským vzděláním

Míra nezaměstnanosti

1991 2001 1991 2001 1995 2002Cheb 22,6 26,9 4,8 5,7 1,79 7,21Karlovy Vary 22,7 27,6 5,6 6,6 1,39 10,2Sokolov 17,9 22,3 3,4 4,1 3,4 12,49ČR 22,9 28,4 7,2 8,9 2,93 9,81

Sčítání obyvatel, domů a bytů 2001, ČSÚ Praha

Nepříznivou skutečností, která bude handicapovat řešené území i výhledově je příliš vysoký podíl zaměstnanosti v průmyslových aktivitách při sníženém zastoupení nabídky pracovních míst v terciéru. Z ekonomických ukazatelů dokladuje sníženou pozici řešeného území např. daňová výtěžnost okresu, pracovní soběstačnost vyjádřená počtem vytvořených pracovních míst na obyvatele a rozvinutost podnikatelského prostředí. Také zájem zahraničních investorů zatím směřuje mimo prostor Sokolovska (viz realizované projekty Czechinvest 1993-2002).

Specifická daňová výtěžnost 2001

Počet pracovních míst na 100 obyvatel 2001.

Počet podnikat.subjektů/100 obyvatel 2001

Cheb 73,1 52,31 22,19Karlovy Vary 78,2 47,62 23,10Sokolov 67,1 40,32 16,45ČR 100 46,09 20,78

Okresy ČR, ČSÚ Praha

Také v oblasti rozvoje bydlení je zřetelné zaostávání Sokolovska za svými sousedy, zejména za dynamičtější oblastí Chebu, který se dokázal lépe vyrovnat s dopady transformačních změn než Sokolovsko. Výjimkou byl rok 2001, kdy bylo v okrese Sokolov dokončeno 294 bytů což

82

i v absolutních hodnotách znamenalo téměř dvojnásobné překročení počtu bytů dokončených v okresu Cheb.

Okresy Počet dokončených bytů na 1000 obyvatel středního stavu1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002

Cheb 1,5 0,6 2 1,24 0,68 1,05 1, 05 1,88 5,4Karlovy Vary 2,7 0,5 0,8 1,49 1,9 3 1, 92 0,85 1,9Sokolov 0,3 0,8 1,16 0,9 0,57 0,63 0,94 3,15 2,4

K silným stránkám řešeného území patří naopak v porovnání s ostatními částmi Karlovarského kraje relativně mladé obyvatelstvo, které má v kraji jako jediné předpoklady pro růst přirozenou měnou. S příznivou věkovou skladbou souvisí i zvýšená ekonomická aktivita obyvatel. V neposlední řadě má řešené území dobrou pozici i z hlediska ekonomické síly obyvatel, a to díky zvýšené průměrné výši mezd , která na Sokolovsku činní 14120 Kč (1.čtvrtletí 2003) zatímco v okrese Karlovy Vary je 13467 a v okrese Cheb je 13489 Kč. Vlivem minulé vysoké zaměstnanosti v příjmově nadprůměrném odvětví dobývání nerostných surovin lze důvodně očekávat i zvýšenou průměrnou výši starobních a invalidních důchodů.

Za pozitivní skutečnost v sociálně slabě integrovaném prostoru Sokolovska lze považovat i nízký podíl cizinců – zahraničních pracovníků žijících v řešeném území (0,43), s jejichž zvýšeným výskytem jsou naopak v posledních letech konfrontováni obyvatelé okresu Cheb (3,4%).

Dobrou pozici zaujímá Sokolovsko i sledujeme-li nabídku průmyslových areálů a průmyslových zón pro nové aktivity. V souladu s potřebou další restrukturalizace průmyslové základny je využití nabídky orientováno na rozvoj malých a středních podnikatelských aktivit, které by přinesly maximum nových pracovních příležitosti.

4.2. Sídelní struktura a její historický vývoj

4.2.1. Územně správní členění území a hierarchie středisek osídlení

Po zrušení okresů a ustavení obcí s rozšířenou působností v roce 2003 (obce III. stupně) spadá řešené území do tří obvodů obcí III. stupně. Jsou to obvod Sokolova, obvod Kraslic a obvod Karlových Var. Obvody III. stupně (mikroregiony) jsou považovány za obvody s vysokou integritou. V řešeném území se nalézá pouze jedna obec s rozšířenou působností a to je Sokolov, který má současně i význam regionálního centra. Ostatní mikroregionální centra leží mimo řešené území.

Do sokolovského mikroregionu přísluší z řešeného území celkem 26 obcí a 64 katastrálních území sídel, kde žije celkem 67 912 tis. obyvatel, což je 87,1 % obyvatel řešeného území.

Pod mikroregion Kraslice přísluší pouze 916 obyvatel (1,17%), 2 obce a 5 katastrálních území sídel.

Pod mikroregion Karlovy Vary přísluší 5,3 tis. obyvatel a zbývajících 6,9% obyvatel. Karlovy Vary ale jako silné mikroregionální centrum přitom ovlivňují část území spadající pod působnost Sokolova, zejména těsně přiléhající oblasti.

83

Druhou hierarchicky nižší skupinou jsou obce s pověřeným výkonem státní správy (obce II. stupně). K těm patří města Sokolov, Chodov, Kynšperk nad Ohří, Loket a mimo řešené území Kraslice a Karlovy Vary.

Kromě měst pověřených výkonem státní správy II. stupně existují v území 2 další města, která plní tradičně roli středisek nižšího stupně a jsou jimi Habartov a Březová. Tuto roli plní pro řešenou část Kraslicka i obec Oloví.

Za silné mikroregionální i subregionální centrum lze v řešeném území považovat pouze Sokolov s 25 tis. obyvateli, které plní vedle správních funkcí i skutečnou roli obslužného a pracovního centra velké části řešeného území. Výrazně slabším, ale druhým nejvýznamnějším subregionálnim centrem je Chodov, který se rozvíjí již pod silným konkurenčním vlivem Karlových Var. Za slabá subregionální centra lze považovat Kynšperk nad Ohří a zejména Loket.

Členění území podle spádových obvodů obcí II. stupně (subregionů dle ÚPN kraje) je základem pro bilance v dalších kapitolách. Integritu těchto obvodů je třeba prověřit z inovovaných údajů o pohybu obyvatelstva za prací a do škol ze sčítání 2001. Tyto údaje nebyly v době zpracování analýz zveřejněny. V analytické části ÚPN VÚC Karlovarského kraje je spjatost těchto obvodů II. stupně zpochybněna.

Členění řešeného území na subregiony je velmi nevyvážené. Bezkonkurenčně největší obvod má Sokolovsko, kde žije 54,6% obyvatel řešeného území. Druhým územně největším obvodem s 18,8 tis. obyvateli je Chodovsko, které se podílí 24,2% na celkovém počtu obyvatel území. Pomineme-li okrajově zastoupenou část subregionu Kraslice, je nejmenším obvodem Loketsko, kde žije pouze 5,9% obyvatel.

Následující tabulka dokresluje význam jednotlivých administrativně správních celků i z hlediska dalších charakteristik sídlení struktury jako je zastoupení obcí a sídel, rozloha a hustota obyvatel .

Za pozornost stojí zejména dosahované hustoty obyvatel, které lze považovat za jeden z indikátorů intenzity využití území. Subregion Sokolov je přes existenci regionálního centra druhou řidčeji osídlenou částí řešeného území než Chodov a to díky enormnímu rozsahu neosídlených ploch po zániku obcí v dobývacích prostorech. Vyšších hustot než sokolovský subregion dosahuje i Kynšperk nad Ohří. Za ryze venkovskou oblast lze potom považovat Kraslicko, kde je hustota pouze 50 obyvatel na ha.

Mikroregion Subregiony Počet obyv. Obce KÚ Rozloha v ha

Hustota (obyvatelé na 100 ha)

abs. % abs. % abs. %Sokolov   67912 26 76,5 64 83,1 30719,2 83,7 221,1  Sokolov 42592 15 44,1 39 50,6 19572,8 53,3 217,6  Chodov 18859 5 14,7 10 13,0 6090,9 16,6 309,6  Loket 3804 2 5,9 4 5,2 2206,4 6,0 172,4  Kynšperk 6461 4 11,8 11 14,3 2849,1 7,8 226,8Kraslice Kraslice 916 2 5,9 5 6,5 1819,9 5,0 50,3Karlovy Vary Karlovy Vary 5338 6 17,6 8 10,4 4160,9 11,3 128,3Řešené území   77970 34 100,0 77 100,0 36700,0 100,0 212,5

Okresy ČR, ČSÚ Praha, vlastním výpočty

84

4.2.2. Velikostní struktura obcí a sídel a historický vývoj osídlení

K dalším důležitým charakteristikám komplexní organizace osídlení patří vedle hierarchického uspořádání i velikostní diferenciace obcí a sídel.

Současná velikostní struktura obcí je charakteristická vysokou koncentrací obyvatel do městských celků, kde žije přes 80% všech obyvatel na straně jedné, na straně druhé vysokou rozdrobeností sídlení struktury a vysokým zastoupením malých obcí do 1000 obyvatel (58%). Základem této velikostí skupiny jsou přitom obce v rozmezí 200-500 obyvatel, velmi malé obce do 200 se vyskytují zcela okrajově.

Počet malých obcí do 500 obyvatel se v porovnání s předválečným obdobím, ale i se situací v roce 1950 výrazně zvýšil, a to na úkor obcí střední velikostní kategorie v rozmezí 2000-4999 obyvatel, ale i vyšší kategorie 5-9999 obyvatel.

Sedm obcí ve velikostní skupině 2000–4999 (Habartov, Citice, Krajková, Oloví, Jindřichovice, Lomnice a Vintířov) tvořilo v roce 1930 spolu s dalšími 5 obcemi ve velikostní kategorii 5000-9999 osob (Chodov, Nové Sedlo, Loket, Svatava a Kynšperk) a Sokolovem hlavní páteř osídlení. Malé obce do 500 obyvatel zde byly pouze dvě.

Počet obcí % Počet (katastrů) sídel 1991 2001 % I.vývoje

2001/1991do méně než 100 obyvatel 0 0,0 33 42,9 1056 1229 1,6 116,4100-199 3 8,8 12 15,6 1605 1648 2,1 102,7200 až 500 11 32,4 11 14,3 2731 3103 4,0 113,6500 až 1000 6 17,6 9 11,7 5567 6207,0 8,0 111,51000 až 2000 6 17,6 5 6,5 7099 7496 9,6 105,62000 až 5000 4 11,8 4 5,2 13529 13682 17,5 101,15000 až 10000 2 5,9 1 1,3 5338 5212 6,7 97,610000 až 19999 1 2,9 1 1,3 14725 14477 18,6 98,320000 a více 1 2,9 1 1,3 25047 24916 32,0 99,5Celkem 34 100,0 77 100,0 76697 77970 100,0 101,7

Zdroj: vlastní propočty

V roce 1950 již zcela vymizela z území velikostní kategorie obcí 5000-9999 obyvatel, které se přesunuly do nižší velikostní skupiny a výrazně vzrostl počet menších obcí ve velikostní skupině 500-999 obyvatel a počet nejmenších obcí. Změny proporcí ve velikostních kategoriích obcí jsou dobře viditelné na následných schématech, které dokumentují situaci v roce 1930, 1950 a 2001.

Obce v řešené území jsou tvořeny celkem 77 katastrálními územími sídel, z nichž jsou dnes některé neobydlené nebo obydlené pouze 1 až 3 osobami. Jedná se celkem o 6 sídel (katastrů) v obcích Jindřichovice, Krajková, Sokolov a Tatrovice.

Obec Neobydlená sídla (KÚ)Jindřichovice StaráKrajková Markvarec u KrajkovéLoket Dvory u LokteSokolov Novina u SokolovaTatrovice KřemenitáTatrovice Spomyšl u Vřesové

85

Dalších 33 sídel je velmi malých (do 99 obyvatel) a téměř polovina nedosahuje ani počtu 50 osob. Přesto v letech 1991-2001 vykázala tato sídla překvapivou životaschopnost a nejvyšší relativní přírůstky obyvatel, stejně tak jako i ostatní malá sídla v kategorii 100-500 obyvatel, které tvoří početnou skupinu 23 sídel. Malá sídla v kategorii 0-500 obyvatel se podílejí celkem 72,7 % na počtu všech sídel řešeného území, ale žije v nich pouze 7,7 % obyvatel.

Vysoká rozdrobenost sídlení struktury se promítá i do nízké intenzity využití území ve všech subregionech se slabým centrem, ale i na Sokolovsku.

4.2.3 Historický vývoj sídelní struktury

Současná sídelní struktura odráží dlouhodobou historii regionu již pouze okrajově. První klíčové změny souvisí s nálezem surovinového bohatství a s rozvojem důlní činnosti a návazných výrob. Jednotlivým etapám podle významu a zájmu o daný typ surovin odpovídaly i etapy vývoje sídelní struktury v regionu.

Z historického lexikonu lze dokladovat, že v polovině 19. století byla největší sídla koncentrována v jižním a jihovýchodním prostoru řešeného území a byly jimi Kostelní Bříza s 4,5 tis. obyvateli, Falknov (Sokolov) s 4,4 tis. obyvateli, Kynšperk nad Ohří s 4,1 a Loket s 3,2 tis. obyvateli. Loket přitom představoval prakticky po celé historické období velmi významné správní středisko.

Další v současnosti významná sídla jako je Chodov nebo Habartov nedosahovaly v té době ani 1,5 tis. obyvatel a jejich rozvoj nastal až později. K malým sídlům patřilo současné město Nová Role, které mělo v roce 1869 pouze 377 obyvatel nebo např. v pozdějším období dynamicky se rozvíjející Nové Sedlo u Lokte.

Prvým zlomovým obdobím pro vývoj sídlení struktury je období 1890-1900, kdy došlo v celém řešeném území k nárůstu o více jak 15 tis. obyvatel, tj. o 25% stavu z roku 1890. V té době má již Sokolov 9,8 tis. obyvatel, Chodov 5,3 tis. obyvatel.

Kontinuální růst, který poté nastal u převahy sídel, byl zastaven až po r. 1930, kdy v řešeném území žilo 92187 obyvatel. Po druhé světové válce zašlo docházet k postupné likvidaci cca 100 leté sídelní struktury vytvořené v novodobé historii a počet obyvatel poklesl na 53220 osob. Odsun německého obyvatelstva spojený i s likvidací některých sídel a s vytvořením vojenského újezdu Císařský les zcela změnil jak strukturu osídlení, tak i sociální a ekonomické klima celého prostoru.

Signifikantním vyhroceným příkladem dokumentujícím poválečný vývoj v řešeném území je osud Kostelní Břízy, který je spojen s vytvořením výše zmíněného vojenského újezdu.

Kronika obce uvádí, že v roce 1945 byl zřízen vojenský prostor na ploše 252 km 2 , kde žilo 25 tisíc obyvatel německé národnosti. S pomocí americké armády se započalo s vysídlením těchto obyvatel. Odsun byl ukončen na počátku roku 1947. Před zřízením vojenského prostoru měla obec Kostelní Bříza s osadami 613 čísel popisných a za trvání vojenského prostoru bylo zbořeno 560 čísel popisných, takže po zrušení vojenského prostoru zůstalo 53 čísel popisných. V rámci demoličních akcí byly zbořeny nejen domy, ale i řada objektů, jako kostel a zámek v Krásné Lípě a celá řada mlýnů podél vodních toků.

86

Od roku 1953 přicházeli do katastru obce Kostelní Bříza, Rudolec a Arnoltov první civilní dosídlenci a začal se vlastní civilní život obce. Přišli sem občané všech národností: české, slovenské, maďarské, německé, polské, ruské, rusínské, bulharské, španělské a občané cikánského původu. První začátky civilního života v obci byly velmi těžké. V Rudolci, později v Kostelní Bříze a Arnoltově. byly zřízeny Vojenské statky Sokolov, národní podnik. Byla otevřena Vojenská zemědělská učňovská škola, která měla sloužit zemědělskému výcviku učňů pro všechny vojenské statky v ČSR. Vládním usnesením ze dne 29.6.1964 došlo ke zrušení vojenského újezdu v prostoru Slavkovského lesa a celé toto území bylo předáno civilní správě. V důsledku toho byla obnovena civilní celá jižní část okresu Sokolov. Byly vystavěny rodinné domky v Rudolci a Arnoltově,. V osadě Rudolec, kde po demolici zůstalo 11 starých domů, bylo postaveno 13 nových domků. V osadě Arnoltov Špígl k zachovalým 16 domům přibylo novostavbou 10 finských domků a 1 zděný dvojdomek.K obnově Kostelní Břízy ale nikdy nedošlo. Za éry Vojenských statků byla plánována výstavba Kostelní Břízy ve velkém rozsahu. Kostelní Bříza se měla stát střediskovou obcí pro zemědělskou a lesní výrobu. Místo velké výstavby obce Kostelní Bříza postavily statky jeden panelový dům, č.p.49 se 7 bytovými jednotkami.V sedmdesátých letech byla Kostelní Bříza připojena k Březové i s řadou území a vesnic, které tvořily její správní celek. Tak se staly částmi Březové vsi Arnoltov a Rudolec a katastrální území míst, jež zanikla v souvislosti s existencí vojenského výcvikového prostoru v letech 1946 - 1954. Jednalo se o katastrální území kdysi existujících vesnic a osad Krásné Lípy, Ostrova, Týmova, Studánky, Smrkovce a Žitné, které byly v průběhu vysídlování srovnány se zemí.

Složitým vývojem prošlo i samotné město Sokolov a jeho bezprostřední zázemí, a to již po započetí světové hospodářské krize, která se projevila v pohraničí mnohem silnějšími důsledky než ve vnitrozemí. Za války potom zničily nálety cca 25% města a reálně se uvažovalo o tom, že nebude již obnoveno a ustoupí těžbě uhlí. K tomu nedošlo. Po odsunu cca 8 tis. obyvatel německé národnosti začala poválečná etapa budování Sokolova. Do Sokolova se začali vracet Češi, kteří tu žili před válkou, přijížděli sem emigranti z několika zemí Evropy i obyvatelé českého vnitrozemí, aby tu začal nový život. Díky nově příchozím a silnému procesu koncentrace obyvatel do tohoto hlavního administrativního a ekonomického centra oblasti dosáhlo město již v roce 1960 počtu více jak 17,5 tis. obyvatel.

Růst Sokolova byl přitom v mezidobí 1950-1961 doprovázen dalším poklesem počtu obyvatel ve většině sídel v jeho zázemí. Ve stávajícím subregionálním vymezení došlo v padesátých letech k dynamickému rozvoji pouze u Březové, kde byla realizována velká výstavba bytových domů pro potřeby Dolnorychnovských skláren a dolů a kde proběhlo i katastrální slučování. Větší přírůstky zaznamenal i Habartov, mírné Lomnice u Sokolova a Královské Poříčí. Celkově došlo během padesátých let v sokolovském suberegionu k přírůstku 6,8 tis. obyvatel, z toho je přírůstek 5,4 tis. obyvatel vázán na Sokolov.

Také v ostatních subregionech jsou přírůstky počtu obyvatel svázány především s jejich centry a s dalším regresivním vývojem v jejich zázemí. Výjimkou je subregion Loket, kde nedošlo k oživení ani v samotném městě Loket.

V padesátých letech přitom začíná v nedosídleném prostoru, který se ještě nevzpamatoval s důsledků válečných a poválečných šrámů, nová etapa devastace sídel a lidských osudů v důsledku změny hlubinné těžby na povrchovou.

87

Během následujících třiceti let dochází k zániku dalších sídel nebo jejich částí. V oblasti Kynšperka je zbourána část obce Chlum sv. Máří - Rusov, zaniká původní sídlo Dolní Pochlovice. V navazujícím severním prostoru je zbourána velká část Habartova a jižní část Lítova. V prostoru kde jsou dnešní vytěžené lomy Libík a Medard zanikly sídla jako Kytlice, Majerovy Dvory, Říšský Dvůr, Lísková, část Bukovan, část obce Citice. V severním prostoru vedly těžební aktivity např. k zániku sídla Lví Dvůr, Týna, Lesíka, Dolního Rozmyšlu, části Boučí, Lomnice a Vřesové.

Kromě těchto ztrát doprovází minulý vývoj i vylidňování některých malých sídel až na hranici zániku obytné funkce. Dlouhodobý vývoj katastrálních území je demonstrován v příloze č.4.1..

Dlouhodobý vývoj subregionů Vývoj počtu obyvatel 1850 - 2001 subregiony 1850 1869 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1991 2001Sokolov 20842 24215 29743 37484 43686 45093 50824 31211 38207 41394 43464 42831Chodov 3516 4173 10245 14061 15264 13955 15461 8111 8382 15483 18690 17321Loket 3740 5091 5878 6830 6601 6336 6626 3449 3388 2678 3530 3804Kynšperk 7007 6529 6260 7176 8039 7820 8286 4159 5059 6302 5863 5654K.Vary 2550 2923 3955 5239 5694 5278 6511 3146 4220 6019 5059 5283Kraslice 1999 1965 1818 2270 2774 2395 2549 1194 1304 968 718 308řešené území 39654 44896 57899 73060 82058 80877 90257 51270 60560 72844 77324 75201

Zdroj: Retrospektivní lexikon obcí, ČSÚ Praha

Popsat podrobněji vývoj sídelní struktury a osudy jednotlivých osad a jejich obyvatel včetně všech četných administrativních změn by bylo velice zajímavým, ale v rámci zadání časově velmi náročným úkolem. Rozhodně by si problematika zasloužila samostatnou studii. Řada obcí má velice pěkně zmapovanou svou historii, často je však právě období odsunu německého obyvatelstva a přechodu na povrchovou těžbu zcela pominuto nebo je zmíněno bez územní specifikace.

4.3. Obyvatelstvo

4.3.1. Demografický potenciál

Demografický potenciál řešeného území jako celku vykazuje v posledním sledovaném období 1991-2001 poměrně velkou stabilitu . K datu sčítání 2001 zde bylo evidováno celkem 77970 obyvatel, což je pouze o 2% více než v roce 1991.

Dynamika vývoje přitom vykazuje v jednotlivých částech významné odlišnosti, a to jak na úrovni subregionů, tak na úrovni obcí a sídel. Vysoké relativní přírůstky obyvatel byly zaznamenány v řešené části území, která přísluší pod subregion Kraslice, kde se celkový počet obyvatel zvýšil o 27,6%. Výrazně nadprůměrné přírůstky jsou evidovány i v subregionu Loket, zvýšené v části příslušející pod subregion Karlových Varů. Stabilizovaný vývoj pouze s minimálním nárůstem obyvatel proběhl zejména v subregionu Sokolov a Chodov. V žádném subregionu jako celku nebyl vývoj 1991-2001 regresivní.

Subregion 1991 2001 I.vývoje Sokolov 43060 43374 100,7

88

Chodov 18690 18859 100,9Loket 3530 3804 107,8Kynšperk 5640 5679 100,7K.Vary 5059 5338 105,5Kraslice 718 916 127,6řešené území 76697 77970 101,7

Zdroj: ČSÚ – roční bilance

Významnější odchylky v dynamice vývoje se projevují na úrovni obcí a sídel. Mírně regresivním vývojem prošla polovina měst v řešeném území, konkrétně Sokolov 99,5, Habartov 98,4, Kynšperk 99,2, Chodov 98,4. Progresivní vývoj zaznamenal Loket (107,1), Nové Sedlo u Lokte (105,2), Březová (102,4) a Nová Role (104,1). Celkově vyšší dynamiku vývoje přitom vykazují malé obce, výjimkou jsou obce Libavské údolí, Těšovice a Mírová s regresivním vývojem.

Obdobný vývoj je evidován na úrovni sídel a za sledované období 1991-2001 je vyjádřen v kartogramu a v tabulkovém přehledu v příloze č. 4.2..

Pohyb obyvatel

Údaje o počtech narozených a zemřelých a o migračních procesech jsou evidovány pouze na úrovni obcí. Celkové bilance jsou proto oproti skutečnosti v řešeném území poněkud navýšeny, neboť zahrnují obce v plném rozsahu bez vyčlenění katastrů, které do řešeného území nespadají. Základní tendence jsou přitom shodné.

Mírně progresivní vývoj počtu obyvatel v posledním desetiletí proběhl díky relativně příznivému vývoji přirozenou měnou, který navýšil počet obyvatel 2280 osob oproti roku 1991. Narodilo se zde 10199 dětí a 7919 osob zemřelo. Druhý pohyb, který ovlivňuje celkové přírůstky obyvatel, je pohyb migrační, a ten byl ve sledovaném období 1991-2001 pouze mírně ztrátový (-76) obyvatel). Z území se odstěhovalo 24614 osob a přistěhovalo se pouze 24538 osob.

Pohyb přirozenou měnou Přírůstky přirozenou měnou jsou evidovány ve všech subregionech mimo subregion Kynšperk n.Ohří. Převaha ztrát se váže na samotné centrum subregionu. K největším relativním přírůstkům přirozenou měnou (v přepočtu na 1000 obyvatel) došlo v subregionu Loket jako odraz velmi příznivé věkové skladby. V centru řešeného území v sokolovském subregionu vykazovaly přírůstky přirozenou měnou 1369 osob, v přepočtených hodnotách se jedná o 32 osob na 1000 obyvatel. Kromě samotného Sokolova jsou zvýšené přírůstky evidovány především v Bukovanech, Dolním Rychnově a Habartově.

Pohyb migrací Nejvyšší migrační přírůstky na obyvatele jsou evidovány v subregionu Kraslice a Karlovy Vary, mírnější v mikroregionu Loket a Kynšperk. V subregionu Loket jsou migračně ziskové obě obce, a to jak samotný Loket, tak Staré Sedlo. V subregionu Kynšperk je kladné migrační saldo dosahované díky příznivému vývoji v Šabině, samotný Kynšperk měl migrační vývoj vyrovnaný, resp. mírně ztrátový, výrazné migrační ztráty naopak zaznamenala obec Libavské údolí.

Ztrátový vývoj migrací charakterizuje subregion Sokolov a Chodov. Sníženou atraktivitu vykazují jednak centra těchto subregionů, ale také další větší města a obce jako je Habartov,

89

Svatava, Březová, Bukovany, z malých obcí Chlum sv . Máří. V přepočtu na obyvatele jsou nejvyšší migrační úbytky evidovány v Bukovanech a Habartově. (viz tab. příloha č.4.3.).

Subregion Počet

obyvatel střed. stavu.

Přirozené přírůstky (úbytky) Přírůstky(úbytky migrací) Celkové přírůstky

(úbytky)

abs. abs.na 1000 obyvatel abs.

na 1000 obyvatel abs.

na 1000 obyvatel

Sokolov 42814 1369 32,0 -671 -15,7 698 16,3Chodov 19025 869 45,7 -341 -17,9 528 27,8Loket 3727,5 223 59,8 156 41,9 379 101,7Kynšperk 6482 -235 -36,3 213 32,9 -22 -3,4Karlovy Vary 5541 29 5,2 363 65,5 392 70,7Kraslice 2246,5 25 11,1 204 90,8 229 101,9Celkem 79836 2280 28,6 -76 -1,0 2204 27,6

Věková struktura

Řešené území má v porovnání s Karlovarským krajem i s ČR relativně mladé obyvatelstvo a zastoupení základních věkových skupin signalizuje, že v dalších letech lze i nadále předpokládat ziskový vývoj přirozenou měnou.

Podíl dětské složky dosahuje hodnoty 18,3% z celku populace, zatímco průměr v ČR je jen 16,2% a průměr Karlovarské kraje 16,8%. Podíl nejstarší složky obyvatel nad 60 let je naopak nízký, v řešeném území činí jen 15,1%, zatímco v Karlovarském kraji to je 16,6% a republikový průměr je 18,4%. Podíl produktivní složky řešeného území je rovněž vysoký (66,6) a přesahuje republikový průměr (65,4%).

Na úrovni subregionů pak dosahuje nejpříznivějších parametrů demografické vitality subregion Loket díky výjimečně příznivé demografické situaci v samotném městě Lokti, kde hodnota indexu stáří populace (poměr dětské a nejstarší složky) činí 208 a výhledově implikuje relativně dynamický růstový vývoj přirozenou měnou. Silnou demografickou pozici vykazuje i subregion Chodov (Index stáří = 150), kde lze též očekávat příznivý vývoj v dalším období. Subregion Sokolov s indexem stáří 122 má předpoklady pro relativně stabilizovaný, event. mírně ztrátový vývoj přirozenou měnou.

Výrazně zhoršenou věkovou skladbu oproti těmto subregionům má zejména karlovarská část řešeného území, kde index stáří (89) signalizuje výhledově stárnoucí populaci a silně regresivní vývoj přirozenou měnou. Podobná i když méně vyhrocená situace je v řešené části subregionu Kraslice, ale také na Kynšpersku, kde podíl dětské složky je oproti nejstarší skupině pouze mírně zvýšený a nevytváří růstové předpoklady subregionu. Ve vnitřní diferenciaci lze potom vidět následující trendy:

V oblastech se silným centrem jsou dobré demografické předpoklady v jejich zázemí (subregion Sokolov, Chodov, Karlovy Vary),

V oblastech se slabým centrem má příznivější předpoklady vlastní centrum a zhoršené předpoklady jejich zázemí (Loket, Kynšperk, Kraslicko).

Na úrovní sídel a jejich katastrů dokladuje věkovou skladbu i příloha č.4.4..

90

Základní věkové skupiny a Index stářík.ú městských sídelk.ú ostatní

Obyvatelécelkem

0-14 let 15-59 let 60+ let Indexstáříabs. % abs. % abs. %

Březová 2388 372 15,6 1497 62,7 519 21,7 72Habartov 5212 1019 19,6 3429 65,8 764 14,7 133Sokolov 24916 4402 17,7 16659 66,9 3855 15,5 114ostatní sídla 10399 1950 18,8 6810 65,5 1639 15,8 119subregion Sokolov 50956 9432 18,5 33784 66,3 7740 15,2 122Chodov 14477 2686 18,6 9981 68,9 1810 12,5 148Nové Sedlo 1807 350 19,4 1201 66,5 256 14,2 137ostatní sídla 2575 548 21,3 1705 66,2 322 12,5 170subregion Chodov 18859 3584 19,0 12887 68,3 2388 12,7 150Loket 3026 682 22,5 2016 66,6 328 10,8 208ostatní sídla 778 120 15,4 534 68,6 124 15,9 97subregion Loket 3804 802 21,1 2550 67,0 452 11,9 177Kynšperk nad Ohří 4617 867 18,8 3016 65,3 734 15,9 118ostatní sídla 1651 273 16,5 1040 63,0 338 20,5 81subregion Kynšperk 5705 1035 18,1 3684 64,6 986 17,3 105Nová Role 3651 569 15,6 2373 65,0 709 19,4 80ostatní sídla 1687 291 17,2 1139 67,5 257 15,2 113subregion K.Vary 5338 860 16,1 3512 65,8 966 18,1 89obce 901 154 17,1 583 64,7 164 18,2 94subregion Kraslice 901 154 17,1 583 64,7 164 18,2 94řešené území 77955 14263 18,3 51900 66,6 11792 15,1 121okres Sokolov 93607 17195 18,4 62524 66,8 13888 14,8 124okres K.Vary 121966 19339 15,9 80302 65,8 22325 18,3 87okres Cheb 88717 14436 16,3 59691 67,3 14590 16,4 99Karlovarský kraj 304073 50970 16,8 202517 66,6 50586 16,6 101ČR 10230060 1654869 16,2 6687927 65,4 1887264 18,4 88

Zdroj: Statistický lexikon ČSÚ Praha, vlastní propočty

4.3.2. Sociálně ekonomický potenciál

Kvalifikační potenciál

Průmyslovému charakteru řešeného území a procesům, které zde v uplynulém období proběhly, odpovídá kvalifikační potenciál obyvatelstva, který je snížený oproti situaci v Karlovarském kraji i ČR. Základní kvalifikační skladby vytváří obyvatelé se středním odborným vzděláním (vyučením) a se základním vzděláním (71,2%), podíl obyvatel s ukončeným středoškolským vzděláním je pouze 22,3%. Nejvíce se řešené území odlišuje v podílu vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva (4,1%), a to jak od průměru Karlovarského kraje (6,6%), tak zejména od průměru ČR (8,9%).

Hodnotíme-li kvalifikační potenciál subregionů syntetickým ukazatelem (podílem USV+VŠ na základním vzdělání), pak mají zhoršené parametry kvalifikační skladby subregiony Kraslice a Chodov, nejlepší kvalifikační potenciál vykazují subregiony Loket, Sokolov a Kynšperk. Obce ležící v subregionu Karlovy Vary leží hodnotově na průměru řešeného území.

Rozdíly ve vzdělání jsou více patrné mezi městskými částmi a ostatními sídly. Nejvyšší kvalifikační potenciál v obyvatelstvu vykazují města Loket a Sokolov, naopak

91

podprůměrných hodnot (kromě sídel v subregionu Kynšperk n.Ohří) dosahují shodně sídla položená ve venkovském prostoru (blíže viz příloha č.4.5.).

Vzděláník.ú.měst.sídelk.ú.ostatní

Vzdělánícelkem

Základní Vyučení Střední s mat. Vysokoškolské USV+VŠ/ZVabs. % abs. % abs. % abs. %

Březová 2016 627 31,1 815 40,4 436 21,6 108 5,4 0,9Habartov 4193 1590 37,9 1717 40,9 689 16,4 76 1,8 0,5Sokolov 20514 5536 27,0 7675 37,4 5568 27,1 1265 6,2 1,2ostatní sídla 8339 2957 35,5 3541 42,5 1391 16,7 232 2,8 0,5subr.Sokolov 67843 20194 29,8 26293 38,8 16234 23,9 3446 5,1 1,0Chodov 11791 3711 31,5 4817 40,9 2671 22,7 386 3,3 0,8Nové Sedlo 1457 629 43,2 528 36,2 213 14,6 23 1,6 0,4ostatní sídla 2027 842 41,5 815 40,2 263 13,0 31 1,5 0,3subr.Chodov 27918 9228 33,1 11308 40,5 5954 21,3 845 3,0 0,7Loket 2344 629 26,8 840 35,8 649 27,7 159 6,8 1,3ostatní sídla 658 215 32,7 284 43,2 117 17,8 18 2,7 0,6subr.Loket 3002 844 28,1 1124 37,4 766 25,5 177 5,9 1,1Kynšperk n.Ohří 3750 990 26,4 1666 44,4 861 23,0 169 4,5 1,0ostatní sídla 5128 1411 27,5 2237 43,6 1074 20,9 198 3,9 0,9subr.Kynšperk 8492 2290 27,0 3709 43,7 1876 22,1 361 4,3 1,0Nová Role 3082 905 29,4 1335 43,3 714 23,2 92 3,0 0,9ostatní sídla 1396 456 32,7 638 45,7 250 17,9 28 2,0 0,6subr.K.Vary 4666 1424 30,5 2054 44,0 1001 21,5 124 2,7 0,8ostatní sídla 747 282 37,8 286 38,3 143 19,1 23 3,1 0,6subr.Kraslice 747 282 37,8 286 38,3 143 19,1 23 3,1 0,6řešené území 63692 19790 31,1 25528 40,1 14178 22,3 2639 4,1 0,8okres Sokolov 76412 23518 30,8 30726 40,2 17093 22,4 3072 4,0 0,9okres K.Vary 102627 27843 27,1 38701 37,7 28285 27,6 6771 6,6 1,3okres Cheb 74281 20714 27,9 27884 37,5 19974 26,9 4228 5,7 1,2Karlovarský kraj 239432 72075 30,1 97311 40,6 65352 27,3 14071 5,9 1,1ČR 8460588 2012698 23,8 3254921 38,5 2430734 28,7 762235 9,0 1,6

Národnostní skladba

V řešeném území se ve sčítání obyvatel 2001 hlásilo k české národnosti 66925 obyvatel (85,8%), druhou nejpočetnější národnostní skupinou byli Slováci – 4039 (5,2%), k německé národnosti se hlásilo 3594 obyvatel (4,6%) a k rómské národnosti se hlásilo pouze 0,55% z počtu sečtených obyvatel. Je však všeobecně známo, že rómská populace se obvykle hlásí také k národnosti posledního dlouhodobého pobytu, a proto část rómské populace je pravděpodobně obsažena i v počtech Slováků.

Podíl národnostních menšin na celkové populaci 14,2%, zvýšený podíl mají subregiony Kraslice (25%) a Loket (16,7%). Zvýšený podíl národnostních menšin se vyskytuje ve venkovském prostoru a je dán obvykle soužitím dvou nejpočetnějších národnostních skupin – Slováků a Němců. Ostatní národnostní skupiny (Rusové,Ukrajinci,Vietnamci a ostatní) tvoří v řešeném území 3,8% na celkové populaci a koncentrují především ve městských sídlech (např.Loket – 6,3%, Nové Sedlo – 5,4%, Sokolov – 4,2%).

Národnostní složení obyvatelk.ú. městských sídelk.ú.ostatní česká slovenská rómská německá

92

Březová u Sokolova 2000 83,75 148 6,20 0 0,00 156 6,5Habartov 4513 86,59 304 5,83 14 0,27 274 5,3Sokolov 21511 86,33 1208 4,85 303 1,22 857 3,4ostatní sídla 8606 83,81 608 5,92 39 0,38 672 6,5subregion Sokolov 28024 86,19 1660 5,11 317 0,97 1287 4,0Chodov 12762 88,15 706 4,88 33 0,23 471 3,3Nové Sedlo u Lokte 1448 80,13 120 6,64 1 0,06 141 7,8ostatní sídla 2075 80,58 172 6,68 18 0,70 220 8,5subregion Chodov 16285 86,35 998 5,29 52 0,28 832 4,4Loket 2588 85,53 109 3,60 13 0,43 126 4,2ostatní sídla 581 74,68 78 10,03 0 0,00 85 10,9subregion Loket 3169 83,31 187 4,92 13 0,34 211 5,5Kynšperk nad Ohří 4057 87,87 220 4,76 0 0,00 149 3,2ostatní sídla 1356 82,13 98 5,94 0 0,00 106 6,4subreg.Kynšperk 5413 86,36 318 5,07 0 0,00 255 4,1Nová Role 3316 90,82 106 2,90 1 0,03 141 3,9ostatní sídla 1425 84,47 57 3,38 0 0,00 112 6,6subregion K.Vary 4741 88,82 163 3,05 1 0,02 253 4,7ostatní sídla 687 75,00 105 11,46 3 0,33 84 9,2subregion Kraslice 687 75,00 105 11,46 3 0,33 84 9,2řešené území 66925 85,83 4039 5,18 425 0,55 3594 4,6okres Sokolov 79776 85,22 4983 5,32 487 0,52 4349 4,6

Ekonomická aktivita

Ekonomická aktivita obyvatelstva, tj. podíl pracujících na obyvatelstvu celkem, dosahuje v řešeném území vyšších než celorepublikových hodnot (řešené území-52,8%; ČR-51,4%).a to v souladu s příznivějšími demografickými parametry. Zvýšená oproti republikovému průměru je i ekonomická aktivita obou složek – mužů i žen (řešené území: muži – 58,8%;ČR – 57,7%, ženy – 46,9%;ČR – 45,3%).

Nejvyšší ekonomickou aktivitu vykazuje subregion Chodov, kde ekonomicky aktivní obyvatelstvo tvoří 54,8% na obyvatelstvu celkem a subregion Karlovy Vary (53,7% ekonomicky aktivních). Nižší ekonomickou aktivitu než celorepublikový průměr mají subregiony Kynšperk a Kraslice. Hodnoty ostatních subregionů se pohybují těsně kolem průměru za řešené území.

Rozdíly v ekonomické aktivitě obyvatel městských sídel a jejich zázemí nejsou prokazatelné. Vyšší ekonomickou aktivitu sice vykazují větší města, Sokolov a Chodov, u ostatních menších měst to již není zřetelné. Např. u subregionu Loket je ekonomická aktivita obyvatel venkovského prostoru vyšší než ekonomická aktivita obyvatel žijících v městském území.

Zaměstnanost v odvětvích

Řešené území se v odvětvové zaměstnanosti významně odlišuje od charakteristik České republiky. Vyznačuje se

velmi nízkým podílem ekonomicky aktivního obyvatelstva zaměstnaného v priméru, který tvoří pouze 1,2%. Vyšší zaměstnanost v priméru vykazují jen venkovská sídla některých subregionů, a to subregionu Loket (6,1%), Kynšperk (4,7%) a Kraslice (4,5%).

93

vysokým podílem pracujících v průmyslu, a to i přes útlum v těžebních aktivit. Podíl ekonomicky aktivních v průmyslových aktivitách v roce 2001 byl 40,6%, průměr ČR je pouze 29%. Nejvyšší podíl EA v průmyslu vykazuje subregion Chodov (47,7%), nejnižší subregion Loket (37%). Ostatní subregiony se pohybují kolem průměru řešeného území.

podprůměrnou ekonomickou angažovaností obyvatel ve stavebnictví. Orientace venkovského obyvatelstva na práci ve stavebnictví je přitom vyšší než u městského obyvatelstva.

sníženou orientací ekonomicky aktivního obyvatelstva na aktivity v terciéru, kde pracuje 40,1% ekonomicky aktivních obyvatel, republikový průměr je 50%. Nejvíce se přibližuje celorepublikovému průměru zaměstnanost v oblasti stravování a ubytování, veřejné správy a peněžnictví, nejvyšší odchylky od průměru (významně nižší pracovní uplatnění) lze zaznamenat ve školství a zdravotnictví a v oblasti obchodu.

Zaměstnanost v terciéru je samozřejmě vyšší u obyvatel městských částí sídel než v ostatním venkovském prostoru. Celorepublikovému průměru se nejvíce přibližuje situace ve městských sídlech jako je Kynšperk (48,9%), Sokolov (47,5%) a Loket (44,8%).Informace za katastrální území jsou v příloze č.4.6..

Ekonomická aktivitaSubregiony EA celkem Primér Sekundér Terciér Nezj.odvětví

abs. abs. % abs. % abs. % abs. %Sokolov 22335 264 1,18 10215 45,74 9581 42,90 2275 10,19Chodov 9692 52 0,54 5407 55,79 3425 35,34 808 8,34Loket 1988 41 2,06 902 45,37 861 43,31 184 9,26Kynšperk 3180 88 2,77 1453 45,69 1439 45,25 200 6,29K.Vary 2868 39 1,36 1359 47,38 1060 36,96 410 14,30Kraslice 465 21 4,52 242 52,04 163 35,05 39 8,39řešené území 41138 505 1,23 19924 48,43 16697 40,59 4012 9,75okres Sokolov 49300 843 1,71 24047 48,78 19577 39,71 4833 9,80ČR 5253400 230475 4,40 1980672 37,70 2644418 50,34 397835 7,60

Pohyb za prací

Celkový pohyb za prací, tzn. vztahy dojížďky a vyjížďky za prací není dosud Českým statistickým úřadem zpracován, zpracování je ohlášeno na konec tohoto roku. Známy jsou pouze data o vyjížďce za prací, a to v rámci obce, okresu, kraje a vyjížďce mimo kraj.

Podle výsledků sčítání 2001 vyjíždělo za prací z obce celkem 46,8% ekonomicky aktivního obyvatelstva. Nejsilnější vyjížďka je evidována v subregionu Loket (57,5%), srovnatelných hodnot dosahuje i subregion Karlovy Vary (57,3%). podprůměrnou intenzitu vyjížďky za prací mají subregion Sokolov a Kraslice.

Převaha vyjíždějících směřuje do cílů v rámci okresu (73,6%), dalších 20% nalézá pracovní uplatnění mimo okres, ale v rámci kraje, dalších 6% vyjíždí do vzdálenějších cílů mimo kraj. Nejvyšší podíl krajské (mimookresní) vyjížďky je vázán na subregion Chodov, který má vysokou pracovní spjatost s Karlovarskou částí kraje. Podíl vyjíždějících mimo okres (18,1%) je zde dokonce vyšší než u obcí spadajících pod karlovarský subregion(15,4). V samotné

94

Chodově dokonce přesahuje podíl vyjíždějících mimo okres 20% z ekonomicky aktivního obyvatelstva.

Na úrovni městských sídel je pochopitelně nejnižší vyjížďka za prací u obyvatel Sokolova. I zde je ale relativně vysoká a téměř 1/3 ekonomicky aktivních nalézá pracovní uplatnění mimo město, převážně v jiných obcích okresu. Ostatní městské části v subregionu Sokolov mají již velmi vysoký podíl obyvatel, který nenalézá práci v rámci svého bydliště. Velmi problematickou situaci má Březová, vysoký podíl vyjíždějících je evidován i u Habartova.

Obyvatelstvo bydlící na chodovském katastru nalézá pracovní uplatnění v místě bydliště pouze z necelé poloviny, a to přes zvýšenou koncentraci nabídky pracovních míst v městě samotném. Lze proto předpokládat že na vyjížďku působí vliv rozšířené nabídky v Karlových Varech zejména ve třetím sektoru. Lze to i odvodit od lepších parametrů vzdělanostní skladby obyvatel oproti ostatním částem subregionu, kde významněji převažují obyvatelé s nízkou kvalifikací. Obdobně působí vliv nabídky města Karlových Var na vysokou vyjížďku z obcí ležících v jeho obvodu

Lepší situaci oproti Chodovu mají obyvatelé Nového Sedla, kde za prací vyjíždí pouze 29% ekonomicky aktivních, což je v rámci řešeného území vůbec nejnižší hodnota. Bezesporu se zde příznivě projevuje nabídka cca 1500 pracovních míst v divizi Nové Sedlo Sokolovské uhelné a.s., v místních sklárnách a v porcelánky v Loučkách. Také obyvatelé ostatních sídel v chodovském suberegionu mají mírně snížený podíl vyjíždějících za prací z obce oproti průměru v řešeném území.

Nízkou pracovní soběstačnost vykazuje město Loket, kde vyjíždí za prací více jak 50% ekonomicky aktivních, u ostatních sídel překračuje dokonce průměrný podíl vyjíždějících mimo obec 67%. Naopak obyvatelé na katastru Kynšperka nalézají v místě bydliště práci častěji (vyjíždí pouze 48% obyvatel a i v ostatních sídlech subregionu není evidována výrazně zvýšená vyjížďka za prací.

Vyjížďka za pracík.ú. městských sídelk.ú.ostatní

EA celkem

Vyjíždějící z obce za pracíCelkem v rámci okresu v rámci kraje mimo kraj

abs. % abs. % abs. % abs. %Březová 1170 717 61,3 625 53,4 53 4,5 39 3,3Habartov 2617 1463 55,9 1254 47,9 125 4,8 84 3,2Sokolov 13401 4443 33,2 3274 24,4 753 5,6 416 3,1ostatní sídla 5141 2838 55,2 2501 48,6 214 4,2 123 2,4subregion Sokolov 22335 9482 42,5 7672 34,3 1147 5,1 663 3,0Chodov 8012 4399 54,9 2646 33,0 1521 19,0 232 2,9Nové Sedlo 328 98 29,9 73 22,3 21 6,4 4 1,2ostatní sídla 1352 561 41,5 371 27,4 169 12,5 21 1,6subregion Chodov 9692 5222 53,9 3196 33,0 1756 18,1 270 2,8Loket 1563 857 54,8 629 40,2 185 11,8 43 2,8ostatní sídla 425 287 67,5 253 59,5 26 6,1 8 1,9subregion Loket 1988 1144 57,5 882 44,4 211 10,6 51 2,6Kynšperk nad Ohří 2396 1161 48,5 825 34,4 262 10,9 74 3,1ostatní sídla 784 394 50,3 329 42,0 54 6,9 11 1,4subret.Kynšperk 3180 1555 48,9 1154 36,3 316 9,9 85 2,7Nová Role 1943 1073 55,2 716 36,9 292 15,0 65 3,3ostatní sídla 925 570 61,6 399 43,1 149 16,1 22 2,4subregion K.Vary 2868 1643 57,3 1115 38,9 441 15,4 87 3,0

95

ostatní sídla 465 199 42,8 148 31,8 28 6,0 23 4,9subregion Kraslice 465 199 42,8 148 31,8 28 6,0 23 4,9řešené území 41138 19245 46,8 14167 34,4 3899 9,5 1179 2,9

Nezaměstnanost

Aktuální údaje jsou dostupné pouze na úrovni obcí, analýza za katastrální území je proto prováděna na údajích ze sčítání k 31.3.2001 a je demonstrována v kartogramu.a v příloze č.4.7..

Pro řešené území je charakteristická zvýšená míra nezaměstnanosti oproti ostatním částem Karlovarského kraje, které se lépe vyrovnaly s transformačními změnami. V r.2001 byla míra nezaměstnanosti 12,2%, k 30.9.2003 je registrovaná míra nezaměstnanosti v řešeném území 13%. Nezaměstnanost vzrostla na Sokolovsku, Kraslicku a Chodovsku, mírné zlepšení naopak zaznamenal subregion Kynšperk, kde se projevují vlivy zvýšené dynamiky ekonomiky v mikroregionu Cheb, ale i mírné oživení ekonomiky ve vlastním subregionu. Kynšperk.

Nezaměstnanost

SubregionEkonom.aktivní celkem

Nezaměstnaní

2001 2003

abs. % %Sokolov 22335 2630 11,8 12,3Chodov 9692 1293 13,3 14,4Loket 1988 235 11,8 11,7Kynšperk 3180 361 11,4 10,9K.Vary 2868 292 10,2 9,8Kraslice 465 90 12,7 13,6Řešené území 41138 5019 12,2 13,0okres Sokolov 49300 6091 12,4 13,0

Na úrovni obcí je nejvyšší míra nezaměstnanosti evidována v obcích, které patří mezi ryze průmyslové jako je na Chodovsku Vřesová, Vintířov, Nové Sedlo, vysoká nezaměstnanost se váže i na průmyslové obce Sokolovska, a to zejména na Dolní Rychnov, Dasnice, Bukovany a Svatavu, na Kraslicku na Oloví a Jindřichovice. Nízká nezaměstnanost se vyskytuje především v obcích, jejichž poloha umožňuje využít nabídku Karlových Varů jako jsou Těšovice, Tatrovice a u obcí na Kynšpersku.

 Subregion   Obec  

Ke 30.9. 2002 Ke  30.9. 2003Počet Míra Počet Mírauchaz. nezam. uchaz. nezam.celkem v % celkem v %

Obce s nejvyšší mírou nezaměstnanostiChodov Vřesová 48 29,45 46 27,54Chodov Vintířov 114 19,55 116 19,69Sokolov Dolní Rychnov 102 17,53 121 19,42Chodov Nové Sedlo 233 18,1 250 18,45Kraslice Oloví 165 18,15 171 17,94Sokolov Chlum Sv. Maří 16 11,59 25 17,48

96

Sokolov Dasnice 21 13,29 28 16,87Kraslice Jindřichovice 25 12,76 34 16,43Sokolov Bukovany 141 15,08 153 15,66Sokolov Svatava 94 12,88 118 15,23

Obce s nejnižší mírou nezaměstnanostiKynšperk Kaceřov 29 13,49 18 8Sokolov Citice 44 13,41 33 7,91Sokolov Těšovice 1 1,28 6 7,5Chodov Tatrovice 7 9,86 5 7,46Kynšperk Šabina 9 5,96 10 6,49

4.4. Bydlení

4.4.1. Domovní fond

Dlouhodobý vývoj

Vývoj domovního fondu v řešeném území byl v dlouhodobém vývoji velmi dramatický. Pro posuzování statistických údajů za sledované období je důležité vycházet z rozdílné metodiky sčítání: do r.1950 se jedná o domy celkem, od r.1970 jsou sčítány jen domy trvale obydlené. V retrospektivním pohledu (od r.1869) lze za vrchol urbanizace území označit rok 1930 jako vrchol hospodářské konjunktury nové republiky a tím i řešeného území.

V poválečném období do roku 1950 již dochází k úbytku domovního fondu na 95,6% stavu r.1930. Vývoj v jednotlivých subregionech je rozdílný. Největší úbytky domovního fondu zaznamenaly subregiony Sokolov, Kynšperk a Loket. Obce v subregionech Chodov, Kraslice a Karlovy Vary zaznamenaly nárůst domovního fondu.

Ve dvacetiletí 1970 – 1991, kdy se jedná již o domy trvale obydlené, dochází k úbytku domovního fondu ve všech subregionech kromě Chodovska. Od r.1991 do r.2001 pak dochází k opětovnému nárůstu domovního fondu. Index vývoje za období let 1930 – 2001 však ukazuje vysokou ztrátu domovního fondu, která za celé řešené území činí přibližně ¼ domovního fondu, kterým řešené území disponovalo v r.1930.

Vývoj počtu domů 1930 – 2001Rok Index vývoje

Subregion 1930 1950 1970 1991 20011950/1930

1970/1950

1991/1970

2001/1991

2001/1930

Sokolov 5789 5267 4457 3968 4205 91,0 84,6 89,0 106,0 72,6Chodov 1581 1720 1054 1152 1424 108,8 61,3 109,3 123,6 90,1oket 786 743 534 524 567 94,5 71,9 98,1 108,2 72,1Kynšperk 1257 1149 908 855 924 91,4 79,0 94,2 108,1 73,5K.Vary 809 848 602 530 619 104,8 71,0 88,0 116,8 76,5Kraslice 405 433 189 133 161 106,9 43,6 70,4 121,1 39,8Řešené území 10720 10249 7819 7220 7963 95,6 76,3 92,3 110,3 74,3

Současnou zástavbu řešeného území tvoří celkem 8272 domů, z nichž cca 73% domů jsou domy rodinné a 25% domů je vícebytových. Celkem 40% stávajícího domovního fondu pochází z období výstavby do konce 2.světové války, převaha domovního fondu (cca 60%) pochází z druhé poloviny minulého a počátku současného století. Starší domy jsou procentuálně více zastoupeny ve venkovských obcích a sídelních částech mimo města (56%),

97

v jádrových městech subregionů je starší zástavba zastoupena méně (tvoří jen 44% stávajícího domovního fondu).

Jednotlivé subregiony se ve skladbě domovního fondu podle jeho stáří liší. Mladší domovní fond (tj. domy postavené po konci 2.sv.války) je soustředěn v subregionech Chodov, kde tvoří 64% stávajícího domovního fondu a Sokolov, kde tvoří 62% stávajícího domovního fondu. Podíl novějšího domovního fondu je nejvyšší v centrech subregionů Chodově (75%) a Sokolově (73%). Starší bytový fond ve vymezeném území je více soustředěn v subregionech Karlovy Vary a Kynšperk nad Ohří.

Výstavbové aktivity řešeného území zatím stále stagnují. Přesto podíl nových domů postavených po r.1991 (10,6% z celkového domovního fondu celkem) byl v řešeném území v době sčítání vyšší nežli v předchozím desetiletí 1980-1991 (podíl na celkovém domovním fondu 8,2%).

Stáří domů podle období výstavby  DomySubregion celkem do r.1919 1920-1945 1946-80 1981-90 1991-2001

abs. abs. % abs. % abs. % abs. % abs. %Sokolov 4573 588 12,9 1156 25,3 1744 38,1 318 7,0 430 9,4Chodov 1329 186 14,0 290 21,8 434 32,7 166 12,5 147 11,1Loket 643 158 24,6 126 19,6 100 15,6 65 10,1 93 14,5Kynšperk 885 159 18,0 250 28,2 216 24,4 71 8,0 110 12,4K.Vary 670 116 17,3 214 31,9 152 22,7 52 7,8 80 11,9Kraslice 192 44 22,9 40 20,8 42 21,9 10 5,2 17 8,9řešené území 8292 1251 15,1 2076 25,0 2688 32,4 682 8,2 877 10,6

4.4.2. Bytový fond

V řešeném území je dislokováno celkem 30852 bytů, z nichž 96,6% je trvale obydleno a 3,4% bytů je neobydlených. Nejvyšší neobydlenost bytového fondu má subregion Loket.

Celkem 78% trvale obydlených bytů je umístěno v bytových domech, v rodinných domech se nachází 21% trvale obydlených bytů. Zvýšený výskyt bytových domů je v subregionech Chodov (87%) a Sokolov (80%), kde se nejvíce rozvinula panelová bytová výstavba, nejnižší podíl bytů lokalizovaných v bytových domech mají subregiony Kraslice (58%) a Loket (60%). Centra subregionů mají výstavbu bytových domů zastoupenou velmi silně, např. Chodov 93%, Sokolov 92%, ale i např.Nová Role (90%).. Tato situace je zdokumentována v příloze č.

Bytový fond

subregion Byty celkem

Trvale obydl.byty

v rodinných domech

v bytových domech Neobydlené byty

Sokolov 17530 16938 96,6 3334 19,7 13466 79,5 592 3,4Chodov 7334 7090 96,7 929 13,1 6136 86,5 244 3,3Loket 1437 1349 93,9 527 39,1 806 59,7 88 6,1Kynšperk 2111 2053 97,3 726 35,4 1293 63,0 58 2,7K.Vary 2068 2024 97,9 544 26,9 1463 72,3 44 2,1Kraslice 372 358 96,2 141 39,4 207 57,8 14 3,8řešené území 30852 29812 96,6 6201 20,8 23371 78,4 1040 3,4

98

Podíl neobydlených bytů, bytů rekreačně využívaných a bytů v rekonstrukci vytváří jen nepatrnou rezervu v bytovém fondu. Rekreační využití několika bytů (10) je víceméně okrajové, neobydlených bytů z důvodů rekonstrukce bylo v r.2001 sečteno 73, tj. pouze 0,2% z bytového fondu celkem.

4.5. Hlavní problémy a rizika

Pro novodobý vývoj sídelní struktury jsou charakteristické čtyři základní procesy:

koncentrace obyvatel do centra oblasti Sokolova a druhého největšího centra Chodova, pokles významu sídel a síly sídel, které tvořily v minulosti silnou páteř osídlení a

patřily do skupiny sídel 5 -10 tis. obyvatel, vznikem četných malých sídel ať už v důsledku odsunu nebo těžby, zánik četných sídel díky vlivu obou zmíněných faktorů.

Výsledkem je problematická nevyvážená sídelní struktura s jedním silným centrem doprovázena velkou rozdrobeností osídlení a existencí velkých ploch bez sídelní funkce a tím i sociální kontroly. V rámci stávající struktury je přitom ohrožena životaschopnost velké části nejmenších sídel, které leží převážně v prostorech s problematickou dopravní obslužností, ale také s obtížnými terénními podmínkami srovnatelnými s vysokohorskými oblastmi. Je spíše obdivuhodné, že v některých oblastech vůbec osídlení vzniklo a do dnešních dob se udrželo.

V příštím vývoji je reálné riziko zániku trvalé obytné funkce v dalších malých sídlech v důsledku problematického ekonomického vývoje regionu a nedostatečné dopravní obslužnosti a to přes relativně příznivý demografický vývoj v minulém desetiletí.

Zesílení emigračních tendencí v návaznosti na ekonomický vývoj a růst nezaměstnanosti, lze přitom očekávat i v městských celcích. Zvláště významné ztráty pro region mohou nastat po skutečném otevření evropského prostoru a to zejména odchodem dnes již slabě zastoupených kvalifikovaných obyvatel. V důsledku nedostatečného tempa bytové výstavby může být ovlivněn i dosud příznivý demografický vývoj přirozenou měnou.

Na snížený kvalifikační potenciál, který je typický pro řešené území se může výhledově vázat celá řada sociálních problémů již dnes existujících, ale které se bezesporu prohloubí v důsledku dalšího postupného útlumu těžby, zejména díky úbytkům pracovních míst s nízkými nároky na kvalifikaci. Jedná se zejména o problémy:

zhoršené adaptability obyvatel na nové požadavky a zvýšení podílu dlouhodobé nezaměstnanosti,

růstu podílu sociálně izolovaného obyvatelstva vč. skupiny absolventů škol, růstu kriminality v důsledku sociální exkluze velké části obyvatel.

99

Potřeba rozvoje regionu a nemožnost využití místního potenciálu může akcelerovat příchod velké skupiny pracovníků z ekonomicky slabších oblastí. Díky etablování ruského kapitálu Karlových Varech to mohou být i sociálně slabé, ale kvalifikovanější skupiny z rusky mluvících zemí. Jejich zvýšený počet může ohrozit i dnes stále ještě křehkou sociální integraci prostoru a vést k zvýšenému výskytu sociálně patologických projevů života.

5. EKONOMICKÁ ZÁKLADNA

5.1. Struktura ekonomických aktivit

Současnou odvětvovou strukturu ekonomických aktivit řešeného území lze ze statistických podkladů hodnotit pouze na úrovni okresu a to z hlediska zaměstnanosti v podnicích nad 20 pracovníků a u veřejných služeb bez omezení nebo z hlediska organizační statistiky (registrované subjekty) na úrovni obcí. Organizační statistika ovšem nezohledňuje skutečnou lokalizaci pracovišť ani skutečný výkon činnosti. V relativních hodnotách přesto vypovídá o orientaci podnikání v jednotlivých částech území (viz příloha č.5.1.) .V tomto smyslu se jí zabýváme v další části.

K největšímu zkreslení v bilancích zaměstnanosti podle odvětví dochází v třetím sektoru, kde je značná část zaměstnanosti (pracovních míst) vytvářena malými subjekty působícími ve sféře obchodu a komerčních služeb, které se do kategorie nad 20 pracovníků nedostávají. Obdobně je zkreslen i podíl priméru, kam nejsou započítány malé farmy a samostatně hospodařící rolníci, okrajově se tento problém týká i průmyslu a stavebnictví. Pro účely této práce jsme se pokusili provést dopočty, které umožňují alespoň zreálnit skutečný podíl odvětví.

V přepočtených hodnotách vycházíme z celkového počtu 37540 pracovních míst. Hlavní podíl tvoří v souladu s ekonomickou aktivitou obyvatelstva stále ještě odvětví průmyslu spolu se stavebnictvím, s tím, že stavebnictví se podílí celkově cca 5% a průmysl 46%. Zcela okrajovou roli hraje z hlediska zaměstnanosti primér, vyšší význam oproti průměru má pouze na Kraslicku.

Počet a struktura pracovních místPočet pracovníků v podnicích

nad 20 zaměstnanců 2001 Odhad celkového počtu pracovních místStatistika ČSÚ

primér 248 0,91 543 1,44sekundér 17600 64,3 19672 52,40terciér 9526 34,8 17480 46,56Celkem 27374 100 37540 100,0

Zdroj: ČSÚ, Okresy 2001 a vlastní propočty

Zaměstnanost v třetím sektoru přitom vytváří pouze ze 40% tzv. vyšší služby (školství, zdravotnictví, sociální péče, státní správa, peněžnictví a pojišťovnictví, realitní činnost a služby pro podniky), okrajově se podílí oblast dopravy, spojů (3,5%) a převahu tvoří obchod a komerční služby. Nízká rozvinutost tzv. vyšších služeb je důsledkem malé síly center

100

Sokolovska, kde nejsou lokalizovány instituce s regionální nebo vyšší působností, ale také snížená atraktivita prostoru pro sídla velkých finanční institucí, jejich podíl na celkové zaměstnanosti .

5.1.1. Průmysl

Řešené území je charakterizováno i nadále komplikovanou strukturou ekonomické základny, s převahou hornictví, energetiky, strojírenství a chemického průmyslu. Druhou skupinu tvoří průmysl orientovaný na zpracování místních surovin, existují zde i nové perspektivní obory jako je průmysl elektrotechnický. Součástí spektra průmyslových aktivit je i textilní výroba. Tato struktura je doprovázena stále vysokým podílem méně efektivních, materiálově a energeticky náročných výrob, odbytovými potížemi podnikatelských subjektů, v některých případech jejich nedokončenou privatizací a s tím spojenou rolí státu atd.

V rámci ČR patří Sokolovsko v současnosti k územím s nízkou mírou rozvinutosti průmyslových aktivit, s vysokou rizikovostí jejich oborové skladby, s nízkou přidanou hodnotou k výkonům (viz. Regionální charakteristiky zpracovatelského průmyslu 2000, MPO ČR),.Patří i k oblastem kam v směřovaly v minimálním rozsahu zahraniční investice. V seznamu zprostředkovaných investic CZECHINVESTEM není uveden ani jeden projekt. Existují zde však některé podniky se zahraniční účastí jako je

Dackdecker, s.r.o., Dolní Rychnov střešní materiály a stavební hmoty SRNKoenig Porzellan, GmbH, Dolní Rychnov dekorace a pálení porcelánu SRNVishay, s.r.o., Dolní Rychnov výroba elektronických komponentů SRN

Převaha průmyslových aktivit a průmyslových ploch je soustředěna v subregionu Sokolov a Chodov. V nižší míře se vyskytují průmyslové aktivity v subregionu Loket a Kynšperk nad Ohří. Za průmyslové centrum lze v rámci řešeného území považovat kromě Sokolova ještě Dolní Rychnov, Chodov, Svatavu a Vřesovou. Jednotlivá větší průmyslová zařízení jsou dále v Božičanech, v Nové Roli, v Březové u Sokolova, Libavském Údolí, v Novém Sedle, Královském Poříčí, Loučkách a Krajkové.

Těžební aktivity

Těžba hnědého uhlí je v současné době zajišťována Sokolovskou uhelnou, a.s., která byla založena Fondem národního majetku v r. 1994. Je stále největším zaměstnavatelem v území, přestože výrazně utlumila těžbu a počet pracovníků poklesl z 8709 osob v roce 1994 na 5531 osob v roce 2002.

Rok 1994 1995 1996 1997 1998 2002 I.vývoje 2002/1994

Počet pracovníků 8709 8290 7753 7539 7097 5531 63,5

Divize, které se zabývají těžbou hnědého uhlí se přitom podílí na celkovém počtu vytvořených pracovních míst pouze 51,5% V dalším období lze uvažovat s poklesem pracovníků v důsledku snižování těžby uhlí. Postup snižování však bude odvislý od dalších záměrů energetické politiky, kdy bude nezbytné zajistit v lokalizovaných tepelných elektrárnách potřebný objem elektrické energie.

101

V současně aktivním lomu Jiří se předpokládá ukončení těžby v r. 2027. V lomu Družba se přepokládá ukončení těžby v dobývacím prostoru Nového Sedla v roce 2010, poté je plánováno pokračování těžby v dobývacím prostoru Královské Poříčí s časovým horizontem vytěžení zásob 2036.

Vedle těžby hnědého uhlí se společnost zabývá i jeho úpravou a transformací na ušlechtilé druhy energií, zahlazováním následků důlní činnosti a na to navazující rekultivační, zemědělskou a lesnickou činností. Velký objem její činnosti tvoří činnost obchodní s výslednými produkty činností předchozích. jimiž jsou:

hnědé uhlí pro průmysl a energetiku, tříděné hnědé uhlí pro průmysl a obyvatelstvo, brikety pro tuzemské odběratele i export, energoplyn zejména pro vlastní paroplynovou elektrárnu, karbochemické produkty vznikající při výrobě plynu, elektrická energie z tepelné elektrárny a paroplynové elektrárny (PPC), teplo pro zásobování Karlových Varů, Chodova, Nejdku, Nové Role i dalších obcí a

průmyslových podniků v regionu, technické plyny (kyslík, dusík), drcené a tříděné kamenivo pro účely podsypů, těsnící, adsorpční a rekultivační jíly a jílovce, expandační jíly pro výrobu liaporu.

Divize Sídlo Počet pracovníkůJiří Vintířov 1466 26,5Družba N.Sedlo 1404 25,4Tlaková plynárna Vřesová 619 11,2Energetika Vřesová 259 4,7Služby Vřesová 1140 20,6Správa Sokolov 643 11,6Celkem 5531 100,0

Těžba kamene a ostatních surovin :

Ostatní těžební aktivity provozuje Sokolovská uhelná na katastru Týn u Lomnice, kde se nalézá pískovna Erika a v dobývacím prostoru Hlavno II, kde je situován kamenolom Dasnice.

Výroba energií

Vedle elektrárny Vřesová a tlakové plynárny Vřesová s instalovaným výkonem 620 MW se výrobou energií v řešeném území zabývá i ČES elektrárna Tisová s instalovaným výkonem 272 MW. Areál je situován v v jihozápadním prostoru řešeného území a patří spolu s výrobním areálem ve Vřesové k největším průmyslově využívaným plochám. Areál zahrnuje i třídírnu uhlí.

Chemický průmysl

Chemický průmysl patří k tradičním odvětvím hospodářství Sokolovska a vznikl v návaznosti na zpracování uhelných produktů. Tvoří proto i doplňkovou výrobu a obchodní artikl Sokolovské uhelné a.s. Jedná se o hnědouhelný dehet pro vytápění v kotelnách, fenolový

102

koncentrát a kapalný čpavek pro chemický průmysl a kyselina sírová pro další zpracování i konečnou spotřebu a o technické plyny (kyslík, dusík).

Nejvýznamnějším chemickým závodem, který patří i mezi největší zaměstnavatele v území jsou bývalé Chemické závody a.s. Sokolov, dnes EASTMAN SOKOLOV a.s. Činnost EASTMAN SOKOLOV charakterizuje výroba a dovoz chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako výbušné, oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, vysoce toxické, toxické, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, nebezpečné pro životní prostředí a prodej chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako vysoce toxické a toxické.

Strojírenský průmysl

je lokalizován především v Sokolově (Dolním Rychnově), Chodově, a ve Svatavě. V centru oblasti Sokolově a v Dolním Rychnově působí Sokolovské strojírny a.s. Hlavní činností je orientována na výrobu a projekci strojů s elektrickým pohonem, výrobu a instalaci ústředního topení, vytápění a větrání.

Mezi velké strojírenské podniky patří Chodos s.r.o., který navázal na tradici strojírenské výroby vzniklé v Chodově v 80.letech 19.století. Jeho hlavní činností je stavba a výroba strojů s mechanickým pohonem a tepelně zpracování a zušlechťování kovů. V Chodově jsou i další strojírenské firmy a kovovýroby, jako jsou firmy Lincoln a Antip.

Ve Svatavě působí Svatavské strojírny s.r.o a Důlní strojírenská společnost s.r.o.. Menší firmy orientované na strojírenskou výrobu a kovovýrobu jsou i v Krajkové, Božíčanech, Jenišově a Nové Roli.

Zpracovatelský průmysl místních surovin

Jako druhotné suroviny vzniklé těžbou hnědého uhlí jsou pro stavební potřebu využívány nadložní jíly. Rozvoj výroby stavebních materiálů umožňuje i existence pískovny. Pro území jsou též charakteristická bohatá naleziště kaolinu a keramických jílů, které využívají místní porcelánky a další výroby.

Výroba stavebních materiálů je situována např. v Dolním Rychnově, Vintířově, ve Svatavě (betonárka), Královském Poříčí (výroba předizolovaných potrubních systémů) v Dolní Nivách (výroba zámkové dlažby), v Jenišově (výroba žáruvzdorné keramiky) a Božíčanech. V Božíčanech se úpravou kaolinů zabývá Sedlecký kaolin a.s., s finálními produkty, kterými jsou nátěrové, malířské a hydroizolační hmoty.

Tradiční výroba porcelánu je typická pro Chodov, kde v r.1810 vznikla první porcelánka. Nyní je Chodovská porcelánka součástí akciové společnosti Karlovarský porcelán a její činnost je orientovaná na výrobu růžového porcelánu. Vedle Sokolovské uhelné má největší význam pro zaměstnanost na Chodovsku. V Chodově se výrobou porcelánu zabývá i několik dalších menších firem.

Další významná porcelánka existuje i v Loučkách u Lokte (fy LEANDER), v Královském Poříčí (provozovna nejstarší porcelánky v Horním Slavkově), v Nové Roli (fy Lofida). a

103

v Dolním Rychnově, kde působí německá firma Koenig Porzellan, GmbH, dekorace a pálení porcelánu. Malá výrobna porcelánových figurek je i v Lokti.

Sklářství je další činností s dlouholetou tradici založenou na využití místních surovinové základny. Dnes jsou sklárny v Novém Sedle u Lokte, kde sídlí firma AVIRUNION a.s. Teplice s výrobou obalového skla, v Oloví – Glaverbel CZ a.s. s výrobou plochého skla (tepelně izolačních skel, bezpečnostních skel, zvukově izolačních skel a pod), které působí i v Chodově a v Sokolově (sklady, prodej).

Dřevařský průmysl a výroba nábytku je odvětvím, které není rozvinuté, a to i přes velký surovinový potenciál řešeného území. Významnější provozy jsou evidované pouze v Habartově a Chlumu Sv. Máří.

Potravinářský průmysl je v obdobné situaci, mimo Sokolov se zcela ojediněle vyskytují provozovny v Královském Poříčí a v Kynšperku nad Ohří.

Průmysl elektrotechnický je novým výrobním odvětvím v řešeném území. Nejvýznamnějšími představiteli jsou EPT CONNECTOR ve Svatavě a Vishay, s.r.o., Dolní Rychnov.

Z textilního průmyslu je známá výroba fy LIBATEX v Libavském údolí.

5.1.2. Stavební výroba

V území existuje celá řada stavebních firem, které byly nejčastější oblastí uplatnění pracovníků uvolněných v důsledku útlumu těžby mimo jiné i z důvodu, že jejich činnost je často spojena s důlními aktivitami. To se týká zejména Báňské stavební společnosti Sokolov. Další významnější stavební firmy mají sídla v Habartově, Dolních Nivách, Božíčanech, v Lokti.

Stavebnictví přitom prošlo po počátečním dynamickém rozvoji několikaletým problematickým obdobím. V posledním roce se situace zlepšila a na Sokolovsku se zvýšil jak počet pracovníků stavebnictví (I. vývoje 106,4), tak produktivita práce (125,5), tak objemy stavebních prací, s nejvyšším Indexem nárůstu v oblasti inženýrského stavebnictví (137,4.).Na celkové zaměstnanosti se stavebnictví podílí relativně malým procentem. V podnicích nad 20 pracovníků bylo v roce 2002 evidováno pouze 934 míst, celkově pracuje ve stavebnictví cca 3,5 %, z toho ale část ve firmách mimo řešené území a okres Sokolov.

5.1.3. Zemědělská výroba a lesní hospodaření

Dopady ekonomické transformace, změna vlastnických vztahů a postupně prováděná privatizace výrazně ovlivnily (zejména na počátku 90. let) pokles zaměstnanosti v odvětví zemědělství a lesnictví. Okres zaznamenal nejvyšší úbytek pracovníků v zemědělství v letech 1991-2001 ze všech okresů ČR (86,5%).

Nízká zaměstnanost v zemědělství je vedle celkové nepříznivé situace v zemědělské výrobě ovlivněna i specifickými podmínkami oblasti, tj.:

vysokým stupněm zalesnění a nízkým podílem zemědělské půdy ve srovnání v podílem v ČR,

ochrannými pásmy dolů a ložisek nerostných surovin,

104

zánikem tradičních pěstitelských kultur spolu s novým osídlením populací bez vztahu k půdě,

skutečností, že výchozími strukturami transformace byly problematicky hospodařící státní statky,

ale i v dříve vysokou nabídkou pracovních příležitostí v jiných odvětvích.

V řešeném území dnes pracuje v zemědělství a lesním hospodářství vzhledem k nepříznivým podmínkám pouze 1,2 % ekonomicky aktivních obyvatel, tj. 505 obyvatel. V okrese Sokolov je celkový počet pracovních míst odhadován na 543 pracovních míst, z toho v podnicích nad 20 pracovníků bylo evidováno v roce 2001 celkem 248 pracovních míst. Počet pracovníků v samotné zemědělské výrobě udává Agrocensus v roce 2000 ve výši pouze 112 osob v celém okrese Sokolov.

Zemědělské provozy a lesní závody jsou situovány např. v Oloví,  Dolině u Krajkové, V Chlumu Sv. Máří, Kostelní Bříze, Lobzech u Březové a v Lokti a v Božíčanech. V řadě obcí a jejich částí zemědělské provozy, které vytvářely zaměstnanost ještě v před několika lety již zcela zanikly (např. Krajková) .

V organizační statistice je dnes evidováno v území celkem 265 subjektů zabývajících se zemědělstvím, myslivostí a související činnosti a dalších 460 subjektů zabývajících se lesnictvím, těžbou dřeva a přidruženými činnostmi. Skutečný výkon činnosti lze přitom předpokládat pouze u cca 50% evidovaných subjektů.

5.1.4 Třetí sektor

Zaměstnanost v třetím sektoru se podílí na celkové zaměstnanosti 46,6%, krajský průměr je 53% a celostátní průměr je 55,7%. Mezi největší zaměstnavatele patří ČSAD, České dráhy a Nemocnice v Sokolově.

Třetí sektor je v řešeném území dlouhodobě poddimenzován, což bylo mimo jiné ovlivněno silným postavením nosných průmyslových odvětví, s převažujícím postavením těžebního a těžkého průmyslu. Přes postupný nárůst zaměstnanosti v tomto sektoru a zvyšování jeho podílu na celkové zaměstnanosti jsou zde nadále vykazovány nižší hodnoty v porovnání s celorepublikovým průměrem (- 9%) a Karlovarským krajem (-7%).

Poddimenzována je zejména oblast tzv. vyšších služeb, oproti Karlovarskému kraji je zde zejména nižší podíl pracovníků ve zdravotnických a veterinárních službách (-3%) a oproti ČR –1,2%. Snížená je i zaměstnanost v ostatních sociálních službách a to o -2,2 % oproti ČR a -2% oproti kraji. Mírně snížený je podíl zaměstnanosti v oblasti veřejné správy, obrany a sociálního pojištění. Naopak zaměstnanost ve školství je v relativních hodnotách zvýšená.

5.2. Podnikatelské prostředí

5.2.1. Rozvinutost podnikatelského prostředí

Ukazateli rozvinutosti ekonomických vztahů jsou dle metodiky MMR přepočtené počty podnikatelských subjektů nad 20 pracovníků a počty podnikatelských subjektů - fyzických osob na 10000 obyvatel. Druhý z jmenovaných ukazatelů mám současně vypovídá i o iniciativě místního obyvatelstva aktivně řešit svou ekonomickou situaci. Pro účely územně plánovací sledujeme i hustotu podnikatelských subjektů celkem na 100 ha.

105

Rozvinutost ekonomických vztahů lze hodnotit pouze na okresní úrovni. Počet podnikatelských subjektů s 20 více pracovníky byl v roce 2002 evidován v rozsahu 238 subjektů. V přepočtu na 10000 obyvatel se jedná o 25,5 subjektů a v porovnání s ostatními okresy, zejména s okresem Cheb, je zřejmá výrazně snížená intenzita ekonomických vztahů na Sokolovsku.

Vzhledem k vyššímu podílu dětské složky jsme pro vyšší relevanci přepočetli údaje i na ekonomicky aktivní obyvatelstvo. I zde je zřejmé zaostávání Sokolovska za ostatními částmi kraje. Dokladuje to i malou rozvinutost středního podnikání, které je důležité pro vyrovnání výkyvů na trhu práce způsobené propouštěním u velkých zaměstnavatelů.

Počet subjektů s více jak 20 pracovníky 2002celkem na 10000 obyv. na 10000 EA

Sokolov 238 25,5 48,3Karlovy Vary 351 28,8 53,9Cheb 276 31,1 57,6Karlovarský kraj 865 26,5 53,3

Rozvinutost podnikatelských aktivit místního obyvatelstva je možné hodnotit na úrovni obcí a tím lze posoudit i přibližně situaci v jednotlivých subregionech.

Z následující tabulky je zřejmé, že nejvyšší podnikatelská aktivita je evidována v malém subregionu Loket, kde působí příznivě faktor atraktivity pro CR. Druhá nejvyšší hodnota je spojena se subregionem Sokolov, kde působí vliv výhodnějších podmínek pro podnikání v samotném centru oblasti - Sokolově. Nejnižší rozvinutost podnikání fyzických osob je v subregionu Chodov, a to především díky specifickému klimatu v oblastech zasažených těžbou a pod vlivem nabídky pracovních míst v elektrárně Vřesová.

Subregion Podnikatelé - fyzické osobycelkem na 100 obyvatel

Loket 636 16,2Sokolov 5490 13,2Karlovy Vary 723 12,8Kynšperk/Oh. 795 11,7Kraslice 261 11,4Chodov 2593 11,2Řešené území (celé obce) 6849 12,6

Z analýzy na úrovni obcí vyplývá, že nejvyšší podnikatelské aktivita je evidována v malých obcích bez nabídky pracovních příležitostí u většího subjektu, ale v bezprostředním vlivu větších center, zejména ale Karlových Varů a Chodova. Převážně se jedná i o obce s nízkou nezaměstnaností.

Obce s nejvyšší podnikatelskou aktivitou

Počet obyvatelPočet podnikatelů-

fyz.osob na 100

obyvatelHory 185 35 18,9Jindřichovice 386 69 17,9Černava 223 39 17,5Jenišov 332 58 17,5

106

Tatrovice 133 23 17,3Obce s nejnižší podnikatelskou aktivitou

Nové Sedlo 2639 232 8,8Kaceřov 432 36 8,3Vintířov 1067 85 8,0Královské Poříčí 710 50 7,0Vřesová 341 22 6,5Dasnice 353 22 6,2Libavské Údolí 1126 56 5,0

Nejnižší rozvinutost podnikatelských aktivit obyvatelstva je u obcí, kde je zajištěna určitá nabídka pracovních míst u většího podnikatelského subjektu a jsou spjaty v minulosti i nyní s rozvojem těžebních aktivit a energetickým průmyslem. Převážně se přitom jedná o obce s nejvyšší nezaměstnaností v řešeném území (Vřesová, Vintířov, Dolní Rychnov, Nové Sedlo, Dasnice) která je doprovázená sníženým kvalifikačním potenciálem obyvatel.

Hustota podnikatelských aktivit

Poněkud jinak vyznívá hodnocení, sledujeme-li hustotu podnikatelských aktivit celkem. Zde je zřejmá významně vyšší koncentrace podnikatelských aktivit do dvou největších center řešeného území – Sokolova a Chodova. Druhou skupinu s nejvyšší intenzitou potom tvoří větší obce v zázemí center jako je Dolní Rychnov, Bukovany. Libavské údolí nebo města s vyšším významem v osídlení jako je Kynšperk nad Ohří, Nová Role, Habartov.

Situaci z hlediska skladby podnikatelských subjektů v jednotlivých městech dokladuje následující tabulka:

Skladba podnikatelských subjektův tom

Města Celkem fyzické osoby

z toho živnost-

níci

právnické osoby

z tohoobchodní

společnosti družstva státní podniky

Březová 440 380 343 60 26 - -Habartov 759 687 644 72 28 - -

Počet obyvatel Rozloha v ha

Podnikatelské subjekty celkem Hustota/100 ha

Obce s nejvyšší hustotou podnikatelských subjektů celkem na 100 haSokolov 25238 2277,1 4610 202,5Chodov 14477 1426,1 1979 138,8Bukovany 1840 309,9 203 65,5Dolní Rychnov 1245 522,7 235 45,0Nová Role 4048 1353,2 597 44,1Kynšperk nad Ohří 4937 2331,1 824 35,3Habartov 4682 2116,8 687 32,5Libavské Údolí 1126 228,9 69 30,1

Obce s nejnižší hustotou podnikatelských subjektů celkem na 100 haHory 185 787,7 36 4,6Josefov 56 833,4 37 4,4Krajková 832 3523,4 153 4,3Tatrovice 133 1012,9 28 2,8Dolní Nivy 271 1879,3 40 2,1Jindřichovice 386 4441,5 87 2,0

107

Chodov 2 159 1 986 1 849 173 72 2 -Kynšperk n.Ohří 887 774 684 113 41 1 1Loket 690 600 559 90 42 - -Nová Role 641 582 526 59 20 1 -Nové Sedlo 311 278 257 33 11 - -Sokolov 4 880 4 056 3 740 824 327 6 3Města celkem 10 767 9 343 8 602 1 424 567 10 4

Zdroj: Statistický lexikon, Karlovarský kraj 2002

5.2.2.Struktura podnikatelského prostředí

Situaci v subregionech a obcích z hlediska orientace podnikatelských činností dokresluje skladba podle oborů. Vychází z počtu všech podnikatelských subjektů a vypovídá tak především o orientaci malých podnikatelů – fyzických osob. Na úrovni obcí je situace zmapována v příloze a vyhodnocení je v kartogramu.

V celkové skladbě dominují jednoznačně podnikatelské aktivity v obchodě a službách. Nejvyšší podíl se váže na subregion Sokolov, nejnižší na subregion Kraslice. Nízký podíl má i subregion Karlovy Vary.

Druhou oblastí nejčastější orientace podnikatelských aktivit jsou průmyslové aktivity, které tvoří necelých 14% v celkové skladbě. Podnikání v průmyslových aktivitách je ve zvýšené míře realizováno opět na Kraslicku. Zde však dochází bezesporu k určitému zkreslení vlivem zahrnutí celé obce Oloví do uvedených statistik. Druhý nejvyšší podíl má subregion Loket.

Ve stavebnictví jsou hodnoty na subregionální úrovni relativně vyrovnané, výrazně nižší intenzitu v podnikání ve stavebnictví vykazuje Kynšperk nad Ohří, snížené je i v Lokti.

Zvýšená orientace na zemědělské aktivity je patrná v subregionu Kraslice a Kynšperk nad Ohří, zcela okrajově je podnikání v zemědělství rozvinuté v subregionu Sokolov.

Odvětvová orientace podnikatelských aktivit

Subregiony Obyva-telstvo

Podnikatelské subjekty

Celkem

z toho v

země-dělství průmyslu staveb-

nictvídopravě a

spojích

obchodě, pohostinství a

ubytování

ostatních službách

Kraslice 2287 323 7,7 23,8 12,7 3,4 33,4 9,9Karlovy Vary 5643 932 6,9 13,5 12,9 5,5 34,9 18,8Kynšperk n.O. 6780 995 7,4 13,4 7,9 3,1 43,3 13,9Loket 3923 776 4,1 15,7 10,7 2,2 43,8 15,1Sokolov 41743 7100 2,2 12,3 12,5 3,0 45,1 14,7Řešené území 79033 12573 3,1 13,8 12,4 3,2 43,1 14,8

Zdroj: sčítání obyvatel domů a bytů 2001, ČSÚ Praha

5.3. Disponibilní potenciál pro další ekonomický rozvoj

Z nabídky obcí uveřejněné Regionální rozvojovou agenturou Karlovarského kraje a z další nabídky obcí byl zmapován volný potenciál pro další ekonomický rozvoj, který tvoří jednak uvolněné areály po těžbě a nabídka průmyslových zón.

108

Uvolněné areály mají relativně velký rozsah využitelných ploch, problémem je nutnost investic do infrastruktury. Zájem obcí je orientován na jejich využití pro malé a střední podnikatelské aktivity, které umožní vznik tolik potřebných nových pracovních míst.

Nabídku nových průmyslových zón tvoří s výjimkou nabídky v Sokolově četné malé plochy pod 1 ha. V tomto smyslu má značnou nabídku Chodov. Větší plochy jsou uvedeny v následující tabulce.

Volné průmyslové areály a zónyObec k.ú. název areálu rozloha v ha

Sokolov Sokolov PZ Sokolov-východ 30 ,0Krajková Hrádek 30,0 Březová Tisová Areál Silvestr 23,9Sokolov Vítkov Areál Vítkov 17,9Dol.Rychnov Dol.Rychnov Areál Na Dušánkovém 13,7Březová Mýtina 8,3Sokolov Sokolov Areál Báňské stavby 8,3Sokolov Sokolov PZ Sokolov - ESO 7,8Chodov Chodov Vintířovská 6,9Dol.Rychnov Areál Báňské stavby 5,7Chodov Stará Chodovská PZ Stará Chodovská 5Sokolov Sokolov Jižní lom 5Dol.Rychnov Dol.Rychnov SIS 3,7Šabina Šabina PZ Šabina 3Habartov Habartov 2,1Kynšperk Morafis 1,8Sokolov Sokolov PZ Sokolovské strojírny 1,1

5.4. Hlavní problémy a rizika

Ekonomická základna má problematické strukturální charakteristiky. Skutečnost stále ještě vysokého podílu průmyslu umocňuje skutečnost, že se jedná především o těžký průmysl nebo o průmysl závislý na těžbě surovin (porcelánky, výroba stavebních hmot a pod).Obě skupiny oborů provázejí devastační účinky na prostředí a těžký průmysl patří do oborů s nejvyšší rizikovostí. Vyskytují se zde další vysoce rizikové obory potravinářského a textilního průmyslu. V nízké míře se zde zatím etablovaly perspektivní průmyslové obory jako jsou výroba plastů, elektronika nebo biovýroby, ale i další perspektivní obory 21 století jako je logistika.

Problémem území je nízká rozvinutost služeb, zlepšení souvisí s transformací území na cestovní ruch. Ten může přinést překvapivě i šanci k revitalizaci tradičních výrob v regionu jako je výroba porcelánu a skla nebo např. krajkářství a dalších tradičních řemesel.

Zemědělství má a bude mít i výhledově zcela okrajovou funkci. Otázkou je další vývoj lesního hospodářství, pro který jsou lepší předpoklady a navazujících zpracovatelských aktivit. Z hlediska tvorby potřebných pracovních míst mají ale uvedené obory malý efekt. Mohou však udržet osídlení v okrajových částech území.

109

6. REKRACE A CESTOVNÍ RUCH

6.1. Širší rámcové podmínky pro rozvoj rekrace a cestovního ruchu

Širší podmínky pro rekreaci a cestovní ruch jsou podrobně zmapovány v ÚPN Karlovarsko-sokolovské aglomerace, v průzkumech a rozborech ÚPN VÚC Karlovarského kraje, v aktuálně zpracovaném Programu rozvoje cestovního ruchu v Karlovarském kraji a v analytické části Programu Karlovarského kraje.

Z těchto materiálů i z Analýzy cestovního ruchu ČR zpracované ÚÚR v Brně, které hodnotí výkonové zóny cestovního ruchu v celé ČR vyplývá, že širší podmínky jsou velmi dobré a potenciál celého Karlovarského kraje je zařazován do zóny vysokých výkonů v cestovním ruchu hned za Prahu.

Středová poloha řešeného území v Karlovarském kraji umožňuje využít pro rozvoj rekreace a cestovního ruchu řadu komparativních výhod, které skýtá Karlovarský kraj, a to:

přírodní potenciál, potenciál rozvinutého lázeňství, kulturně historických pamětihodností vč. průmyslových památek a památek

venkovské architektury, zázemí v kulturně společenském vybavení některých měst, potenciál, který má Karlovarský kraj pro rozvoj specifických aktivit jako je pěší

turistika, cykloturistika, zimní sporty a lyžařskou turistika, vodní sporty, venkovská turistika.

6.1.1. Přírodní potenciál

Přírodní potenciál je tvořen především podhůřím Krušných hor a vlastním masivem Krušných hor v severovýchodním a severním zázemí řešeného území, v jižním prostoru jej tvoří Slavkovský les s omezeními vyplývajícími z existence CHKO Slavkovský les (blíže viz oddíly 2. Přírodní podmínky a 3. Krajina a její vývoj).

Krušné hory a jejich podhůří:

Dominujícím faktorem, který donedávna ohrožoval, resp. omezoval rekreační využitelnost území Krušných hor a jejich podhůří bylo znečištěné ovzduší a v jeho důsledku i špatná kvalita porostů doprovázená četným úhynem. To byl také důvod, proč byly Krušné hory považovány za území vhodné pouze pro krátkodobou rekreaci. Ve srovnání s jinými horskými oblastmi v České republice byly též infrastrukturně podvybavené. Situace v životním prostředí se výrazně zlepšila a Krušné hory získaly novou přívětivější tvář. Dodnes však mají Krušné hory tzv. horší adresu, která se projevuje v nižších cenách. Jsou proto destinací pro rekreační pobyty sociálně slabších skupin obyvatel na straně jedné, na straně druhé místem četných výletů obyvatel příhraničí SNR.

110

Zhruba polovina ploch v Krušných horách a jejich podhůří patří do lesního půdního fondu. Na úpatí svahů jsou lesy členěné plochami pastvin a nivních porostů. Na vrcholcích chybí typické horské hole s bohatou květenou. Krajinný reliéf je zvláště příhodný pro cykloturistiku a zimní turistiku. Osídlení v oblasti Krušných hor je poměrně řídké, horského charakteru, směrem k podkrušnohorské pánevní oblasti je osídlení hustší. Nacházejí se zde lyžařská střediska, s výjimkou Božího Daru/Klínovce převážně regionálního významu s množstvím horských chat.

Slavkovský les :

Chráněná krajinná oblast Slavkovský les má rozlohu 610 km2 a leží mezi lázeňskými městy Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Nejvyšším vrcholem je Lesný (983 m n/m), nejnižším bodem je řeka Ohře u Karlových Varů (374 m n/m). Většina oblasti je hustě zalesněna a velmi významnou součástí, charakteristickou právě pro tuto CHKO jsou rozsáhlá rašeliniště, která mají obrovský význam zejména pro minerální prameny vyvěrající v okolí západočeských lázní. Rostou zde mnohé vzácné a chráněné rostliny, např. arnika horská, která je ve znaku CHKO, nebo rožec kuřičkolistý, jenž je dokonce endemitem.

6.1.2. Potenciál lázeňských měst

Celé území Karlovarského kraje je zařazeno do 6. turistické destinace Západočeské lázně (spolu s bývalým okresem Tachov). Lázeňství je proto považováno za nosný faktor rozvoje cestovního ruchu v Karlovarském kraji, které vychází z komparativních výhod tradice a světové proslulosti lázeňského trojúhelníku Karlovy Vary – Mariánské Lázně – Františkovy Lázně, z polohové atraktivity na hranicích se SRN s množstvím hraničních přechodů.

Pro řešené území má význam zejména existence blízkých Karlových Varů, event. lázní Jáchymov. Jsou významnými návštěvnickými cíli a vytvářejí proto i širší uživatelské zázemí pro rozvoj rekrace a cestovního ruchu v řešeném území. Sokolovsko může profitovat i z dosavadní „image dobré adresy“ Karlových Varů, pokud jej nezmění současná výrazná orientace na východní klientelu z rusky mluvících zemí.

Nespornou komparativní výhodou pro rozvoj cestovního ruchu v území je vedle samotné lázeňské funkce i vybavenost Karlových Var společenskými, kulturními a sportovními i ubytovacími zařízeními, existence letiště a proslulost Karlových Varů pro konání významných mezinárodních akcí, v neposlední řadě i možnosti návštěv proslulých karlovarských výrob Becherovky, karlovarského porcelánu a broušeného skla.

6.1.3. Kulturní pamětihodnosti

Nosnými hodnotami pro cestovní ruch je i kulturně historický potenciál zázemí řešeného území. Existuje zde řada historických měst s památkově chráněnými městskými jádry, cenné stavební památky světské i církevní architektury a památky lidové architektury.

Rozvoj cestovního ruchu v řešeném území mohou bezprostředně ovlivňovat především ty kulturní pamětihodnosti, které leží na hlavních přístupových komunikačních osách do území (I/6, I/20, I/13 a její pokračování I/25) a nebo jsou v časoprostorové dostupnosti cca 30 min.

111

Zvlášť významná je proto existence městské památkové rezervace Cheb s proslulým symbolem města Špalíčkem, s barokním Kostelem Sv. Kláry od K. Diezenhofera, v neposlední řadě s muzeem v domě zavraždění Albrechta z Valdštejna.

Návštěvnickou přitažlivost má i městská památková zóna v Karlových Varech, kde řada různých stavebních slohů tvoří osobitý charakter lázeňského centra.

Městskou památkovou zónu má i Jáchymov, kde se dochovala řada domů a mincovna jako pamětníci slavného období těžby ve stříbrných dolech a zbytky Šlikova Hrádku.

Jižně od Lokte lze pro vytvoření turistických tras využít i potenciál městské památkové zóny v Bečově nad Teplou. Hrad a zámek jsou národní kulturní památkou a je zde expozice západočeské gotiky. Dále to jsou zbytky kdysi jedinečné historické zástavby v Horním Slavkově, který leží poněkud stranou od jižní páteřní komunikační osy I/20. V blízkosti se nachází i technická památka - areál dolu Vilém v Krásně. Z blízkého zázemí mohou mít pro rozvoj cestovního ruchu význam i soustředěné památky v Ostrově nad Ohří a Nejdku, kde mají být vyhlášeny památkové zóny.

Významnou kulturně historickou atraktivitou v širším zájmovém území je zámek Kynžvart jako ojedinělá ukázka venkovské reprezentativní rezidence ve stylu vídeňského klasicismu a empíru s uměleckými sbírkami rodu Metternichů a unikátní knihovnou, která je národní kulturní památkou.

V prostoru mezi Chebem a Kynšperkem může být pro rozvoj území využit návštěvnický potenciál směřující i do zámku v obci Mostov, který leží těsně na hranici řešeného území.

Vedle samotných zámků jsou atraktivitou i zámecké parky a zahrady. Nadregionální význam mají v zázemí řešeného území především parky v Kynžvartě a v Ostrově. Velkým problémem řady zámeckých parků a zahrad je jejich technický stav (zvláště Ostrov). Obnova historických parků má svůj nejenom kulturně historický význam, ale lze je vnímat jako vhodná výletní místa a místa trávení volného času.

Popsané turistické cíle jsou v souladu s názorem České centrály cestovního ruchu jako významné body akcelerující díky své poloze cestovní ruch v zázemí řešeného území. Ve vzdálenějším prostoru lze nalézt řadu dalších kulturně významných i návštěvnicky atraktivních cílů, které však nemohou působit jako impulsy ovlivňující dynamiku cestovního ruchu v řešeném území a proto se jimi v této práci nezabýváme.

Jen malá část památek v širším území je přístupná veřejnosti klasickou formou pravidelných prohlídek. Z námi zmíněných jsou to pouze zámky Bečov, Kynžvart, Mostov a zámek Cheb.

Přehled nejnavštěvovanějších objektů v zázemí řešeného území v r.2002Objekt Počet návštěvníkůZámek Kynžvart 72023Zámek Bečov nad Teplou 39058Chebský hrad 37390Jan Becher muzeum 30000Chebské muzeum 28052Muzeum Horní Slavkov 4489

112

Muzeum Jáchymov 2300Muzeum Nejdek 2100

Přitažlivost zázemí zvyšují i památkově významné objekty drobné venkovské architektury a dochované objekty původního venkovského osídlení z 18. a 19. století. Dotvářejí obraz krajiny a umocňují její přitažlivost, zejména v oblasti Chebska a v prostoru mezi Jindřichovicemi a Nejdkem.

Na území Karlovarského kraje se nachází i několik druhů památek, které jsou svým typem nebo četností výskytu v rámci České republiky ojedinělé a pro Karlovarský kraj specifické. Jedná se zejména o:

hrázděnou architekturu na Chebsku,

historizující lázeňská architekturu, zvláště „dortová architektura“ Karlových Varů je cílem návštěv řady architektů z celého světa,

architekturu socialistického realismu (Ostrov, Horní Slavkov). Jedná se o památky jejichž význam je zatím zcela nedoceněn,

pozůstatky hornické a důlní činnosti (stará důlní díla, sejpy, pinky, vodní příkopy).

Minulost kraje spojená s těžbou (ať již v Krušných horách, Slavkovském lese či na Sokolovsku) a je jednou ze specifik a silných stránek Karlovarského kraje. To byl také důvod, proč obce v koridoru Horní Slavkov – Chodov – Nejdek – Sasko vytvořily tzv. „trasu hornictví“ a v rámci tohoto projektu již realizovaly řadu dílčích projektů.

V současné době se zpracovává velký projekt „Česko-bavorský geopark“, jehož cílem je turistické využití geologické minulosti celého Karlovarského kraje. Montánní cestovní ruch je jednou z priorit dalšího rozvoje cestovního ruchu v této oblasti. Do budoucna se předpokládá rozšíření geoparku i o lokality nacházející se v Sasku.

Záměrem výše uvedeného rozvojového projektu je prezentovat geologickou minulost, potažmo celkové bohatství regionu a jeho hospodářské využití (zpracování surovin, cestovní ruch, oprava některých technických památek).

Česko-bavorský geopark by měl být prvním přeshraničním geoparkem a zároveň největším co do rozlohy, geologické a ložiskové pestrosti. Součástí tohoto geoparku na české straně jsou Smrčiny (Goethova skalka, Pomezná), Krušné hory (Jáchymov, Vlčí jámy), Český les (Dyleň), Stříbro (v Plzeňském kraji), Slavkovský les (lom Krásno, důl Jeroným, Zámecký vrch, Svatošské skály, Loket) a pánevní formace (Medard – Libík, lom Jiří, Hájek, Staré Sedlo, Soos, Františkovy Lázně, Dřenice a dále tzv. ohárecký rift – sopky Komorní a Železná hůrka a lázeňská města Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně se svými minerálními prameny.

6.1.4. Kulturně společenský potenciál

Největší nabídku kulturně společenského potenciálu nabízejí přirozeně Karlovy Vary jako krajské město i největší lázně v České republice. Částečně byl tento význam již zmíněn. Karlovy Vary mají soustředěné kulturní instituce, a to Městské divadlo, Krajské muzeum a Galerii umění. Ke kulturním aktivitám slouží i řada lázeňských zařízení a hotelů. Z četných

113

kulturních událostí zde realizovaných je bezesporu nejdůležitější Mezinárodní filmový festival s dlouholetou tradicí.

Nabídku kulturně společenské vybavenosti Karlových Var může v některých specifických činnostech doplnit i relativně slabé regionální centrum, kterým je město Ostrov, kde je pobočka karlovarské galerie umění a kde se pořádají festivaly folkové a rockové hudby.

Dalším regionálně významným centrem se soustředěnou kulturně společenskou vybaveností je Cheb. Z kulturních institucí má Cheb muzeum, stálou divadelní scénu, Galerii výtvarného umění, okresní knihovnu. Je místem konání mezinárodních festivalů dechových orchestrů mladých. Společenský a kulturní význam je podtržen tím, že město je centrem české části Egrensis, vyznačující se řadou česko-německých vzdělávacích a kulturních projektů.

V severozápadním zázemí může plnit funkci centra společenské a kulturní vybavenosti slabé mikroregionální centrum Kraslice, které se však profiluje jako město prezentující tradiční krušnohorská řemesla a hudební folklór včetně nových forem (průvody mažoretek).

6.1.5.. Sportovně rekreační potenciál

Zimní sporty a turistika

Do zájmového území lze zahrnout střediska zimních sportů celostátního až mezinárodního významu, kterými jsou“

Ski areál Klínovec, nejznámější a nejlépe vybavené zimní středisko v Krušných horách, s kapacitními lanovkami a vleky a s umělým zasněžováním,

Boží Dar jako nejvýše položená obec ve střední Evropě,

V zájmovém prostrou je i několik středisek zimních sportů a rekreace regionálního významu, mezi které patří:

Jáchymov, Kraslice, Nejdek, Abertamy, Nové Hamry, Stříbrná, Pernink.

Pro lyžařskou turistiku existuje v Krušných horách známá běžecká Krušnohorská magistrála v rozsahu 118 km běžeckých tratí. Na tuto magistrálu je dnes napojeno dalších cca 100 km lyžařských běžeckých tratí s centrem v Nejdku, které navazují na německé běžecké okruhy v oblasti Aursberg – Johann Georgenstadt, s nimiž jsou propojeny třemi hraničními přechody.

Jedním z významných projektů pro zvýšení turistické atraktivity prostoru je připravované propojení lanovky z Jáchymova přes Boží Dar s německým Kurort-Oberwiesenthal. Zájem na budování dalších tras má řada obcí, stejně tak jako o výstavbu infrastruktury, tj. vleků, parkovišť apod..

Vodní sporty a sportovní rybaření

114

V zázemí řešeného území se nachází řada vodních nádrží, rybníků či pískoven vhodných pro koupání i některá umělá koupaliště. Z významnějších lze jmenovat:

přehrada Jesenice u Chebu (746 ha) s určením pro vodní sporty a rybaření, Děpoltovice u Karlových Varů, Horní Slavkov, přírodní koupaliště, Kraslice, řada přírodních koupališť, Lesík u Nejdku, Šindelová, přírodní koupaliště.

Vedle přírodních nádrží existují v území i umělé bazény, venkovní i kryté, a to v Karlových Varech, Děpolticích, lázních Kynžvart a v Ostrovu.

Vodní turistika

V zájmovém území má mezinárodní význam řeka Teplá, která protéká Karlovými Vary a je přítokem Ohře. Samotná Ohře má nadregionální význam. Regionální význam má řeka Svatava, která je přítokem Ohře od Kraslic.

Hipoturistika

Širší zájmové území má ideální podmínky pro hipoturistiku. Kromě toho jsou Karlovy Vary známé i jako středisko koňských dostihů. V současné době se na území Karlovarského kraje nachází 11 jezdeckých areálů. V zájmovém území má regionální význam areál Pegas v Děpoltovicích u Karlových Varů, nadregionální význam areál v Nebanicích u Kynšperka n.O.

Golf

V bezprostřední blízkosti řešeného území je několik golfových hřišť, a to v samotných Karlových Varech a v Cihelnách u Karlových Var. Významný golfový klub mají i Lázně Kynžvart. Vytváření společného produktu pro golfisty je jednou z možností přeshraniční spolupráce s Německem.

Sportovní létání

Letiště pro sportovní létání je užším zájmovém prostoru v Chebu, ve vzdálenějším prostoru potom v Olšových Vratech, Mariánských Lázních a v Toužimi.

6.2. Podmínky pro cestovní ruch a rekreaci v řešeném území

Současná nabídka vlastního řešeného území spočívá především v existenci některých vyznaných kulturně historických památek celostátního a nadregionálního významu, druhou hodnotou jsou krajinné a přírodní kvality některých části území. To jsou základní předpoklady pro realizaci aktivit cestovního ruchu, bohužel v řešeném území zatím málo využité. Sokolovsko patří mezi nejnižší zóny výkonů v cestovním ruchu v rámci ČR.

Důvodem je mimo jiné i skutečnost, že k slabým stránkám území patří vytvořené technické a kulturně společenské zázemí pro rozvoj cestovního ruchu, ale i podnikavost místního

115

obyvatelstva. Nepříznivě působí i stále živé image celého Sokolovska jako průmyslové a hornické oblasti západních Čech s problematickým životním prostředím a v neposlední řadě objektivní skutečnost zdevastované krajiny v částech ukončené i aktivní těžby a v okolí elektráren. Také vysoký stupeň zanedbanosti sídel někdy stále ještě připomínající atmosféru filmů z poválečného pohraničí může odrazovat od návštěvy prostoru.

K silným stránkám území patří relativně dobrá vybavenost pro sportovní aktivity v jednotlivých sídlech a konkrétní aktivity v této oblasti.

Jako centrum cestovního ruchu lze v současnosti vidět zejména Město Loket, dobré předpoklady má z řady hledisek i Sokolov.

6.2.1. Kulturně historické hodnoty

Kulturní památky

V řešeném území je v seznamu nemovitých kulturních památek zapsáno celkem 162 památek, což je cca 10 % z celkového počtu památek zapsaných v Karlovarském kraji a cca 70% z památek evidovaných v okrese Sokolov. Seznamy nemovitých kulturních památek nalézajících se v řešeném území je s územní identifikací uveden v příloze.

Typově jsou zastoupeny všechny druhy památek – hrady a zámky (nebo jejich zříceniny), tvrze a tvrziště, historická městská architektura, stavby lidové architektury, technické památky, drobná městská i venkovská architektura (kamenné plastiky, smírčí kříže, boží muka, kapličky). Nejpočetnější zastoupení mají objekty sakrální architektury a historické městské domy.

Potenciál který tvoří kulturní památky je z hlediska jejich významu soustředěn především v subregionu Loket, v jihozápadním prostoru subregionu Kynšperk, v navazující části subregionu Sokolov a dále v Sokolově a v jeho bezprostředním zázemí. V malé míře je významný památkový potenciál evidován v subregionu Chodov, v řešené části území spadající pod Karlovy Vary, ale i pod Kraslice. Rozmístění památek v území demonstruje přiložený kartogram a příloha č. 1 CR - Soupis nemovitých památek.

Památkově chráněná území

Návštěva historických měst je podle České centrály cestovního ruchu motivem příjezdu do turistických destinací u 73% účastníků cestovního ruchu. hrady a zámky u 63% návštěvníků. Ideálním pro cestovní ruch je spojení těchto dvou atraktivit.

Tuto podmínku splňuje v řešeném území především historické město Loket. Je městkou památkovou rezervací, která zahrnuje hrad, barokně přestavený kostel sv. Václava z r. 1240, barokní radnici, areál děkanství, kapli sv. Wolfganga a sv. Anny a soubor 18 barokních a renesančních domů. Kromě toho je v Lokti ještě soubor více jak 50 památkově chráněných domů, dalších staveb a církevních i necírkevních artefaktů.

Jiné městské památkové rezervace se v území nenalézají, nejsou zde ani městské památkové zóny.

116

V rámci vyhlášení památkových zón obcí s dochovanými soubory lidové architektury byly v řešeném území vyhlášeny 2 vesnické památkové zóny, a to v Dolním Rychnově a v Královském Poříčí.

Památkové rezervace, zóny, ale i jednotlivé významné památkově chráněné soubory a objekty jsou dále doplňovány ochrannými pásmy. V řešeném území je vymezeno ochranné pásmo A a B v Chlumu sv. Máří.

Zámky a hrady

Kulturní památkou mezinárodního významu je hrad Loket, královský hrad postavený již ve 12. století, významné středisko loketského kraje za vlády Lucemburků. Na hrad Loket se váže vůbec nejvyšší návštěvnost památek v rámci kraje.Území dále disponuje 4 zámky, jejichž objekty nebo areály jsou na soupisu nemovitých kulturních památek. Jsou to barokní zámek v Kaceřově, raně barokní zámek v Sokolově, areál barokního zámku v Kamenném Dvoře, obec Kynšperk na Ohří a polozbořený zámek jako doklad barbarství po II. sv. válce je v Kostelní Bříze.

Památkově i návštěvnicky významné jsou nebo mohou být i zahrady těchto zámků: V Kostelní Bříze se v blízkosti dnes již polorozbořeného zámečku nachází park se

vzácnými dřevinami .Jeho význam je hodnocen jako regionální, přesto je zařazen do nemovitých kulturních památek ČR,

V Sokolově je park součástí památkově chráněného areálu raně barokního zámku z r. 1663,

V Kaceřově je opět park součástí památkové ochrany areálu zámku, ale je považován za přemokřený, přehoustlý a dnes je i více méně bezcenný.

Kostely a kláštery

Památkově nejvýznamnější soubor církevních staveb je v Chlumu Sv. Máří. Jedná se o areál poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie, který zahrnuje kostel, ambity, terasu se schodištěm, obytnou budovu, proboštství, zahradu; poutní louku a bývalý hřbitov.

Poutní kostel obklopený areálem proboštství Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou stojí na místě gotického kostela z konce 15. století. Před ním byla v letech 1664 - 65 postavena kaple oválného půdorysu s uctívanou mariánskou sochou. Kaple se zachovala v dispozici dnešního mladšího chrámu, na jeho západní straně mezi věžemi.

Chrám byl postaven v letech 1690 – 97, patrně podle projektu Kryštofa Diezenhofera mistrovým polírem Wolfgangem Braunbockem. Na původní kapli navazuje trojlodí s příčnou lodí a pravoúhlým chórem. Chrám obklopují symetricky komponované ambity s kaplemi z let 1708 - 24. Severní frontu areálu tvoří trojkřídlá barokní budova, bývalé proboštství z let 1706 až 1724.

Poutní areál od počátku 90. let 20. století prochází rozsáhlou obnovou, která je spolufinancována z prostředků Ministerstva kultury v rámci Programu záchrany architektonického dědictví.

Významné církevní památky jsou situovány i v Sokolově, konkrétně se jedná o:

117

děkanský kostel sv. Jakuba, areál kapucínského kláštera, který zahrnuje kostel sv. Ant. Paduánského, konvent,

sochu sv. Petra z Alkantary, sochu sv .A. Paduánského, sochu sv.Felixe z Cantalice, věžovitou stavbu, kašnu, ohrazení kláštera.

Památkově významné církevní stavby jsou jako pozůstatky historie regionu rozmístěny relativně četně i v dalších sídlech a v některých případech jsou i jedinými doklady jejich minulého významu. Konkrétně se jedná o památkově významné areály kostelů a kostely v:

Kostelní Bříze – areál kostela sv. Petra a Pavla (kostel, opěr.zeď; ohradní zeď bývalého hřbitova),

Krajkové – areál kostela sv. Pavla (kostel, mariánský sloup, opěrná zeď se schodištěm),

Oloví – areál kostela sv. Michaela–archanděla (kostel,ohradní zeď s náhrobníky), Tatrovice – areál kostela sv. Erharta (kostel, kaple, boží muka, brána, ohradní zeď,

krucifix), Lomnice u Sokolova – kostel sv. Jiljí, Královské Poříčí – kostel sv. Kunhuty, Kynšperk nad Ohří – kostel Nanebevzetí P.Marie, Nová role - dochovaná památka z doby prvního osídlení Nové Role z poloviny

13.století jsou zbytky kamenného zdiva původní stavby kostelíka, resp. kaple z let 1240-1255.

Tvrze, tvrziště a hradiště

Tvrze a tvrziště jsou v území četnými doklady dávné minulosti, na které se vztahuje památková ochrana a mohou být v návaznosti na významnější památky i zajímavým cílem pro cestovní ruch.

Tvrze a tvrziště lze nalézt v těchto sídlech: Kačerov – tvrziště, Šabina – tvrz, Kostelní bříza, Lomnice, tvrziště, Boučí.

Hradiště jsou jako nemovité kulturní památky evidovány v. Královském Poříčí – prehistorické hradiště Burberk, a v Luhu nad Svatavou, Kynšperk nad Ohří – středověké hradiště.

Památky lidové architektury

Vedle evidovaných vesnických památkových zón existují v území i četné památky venkovské architektury. Památkově chráněné jsou často celé areály venkovských staveb. Typické pro řešené území jsou památky hrázděné architektury. Cenné doklady o venkovském životě minulých osídlenců můžeme dnes nalézt např. v:

Královském Poříčí, Těšovicích, Lomnici u Sokolova,

118

Vintířově u Sokolova, Březové u Sokolova, Arnoltově, Krajkové.

Z   dalších typů památek využitelných pro cestovní ruch lze uvést

Průmyslové památky Liboc u Kynšperka – areál bývalého hamru, Staré Sedlo - dědičná štola Jana Křtitele, odvodňovací štola Michal, 950m, Svatava - Dědičná těžní štola Hendrych, 225m.

Památníky a pomníky Svatava – areál památníku ženského koncentračního tábora, Sokolov – památník Sovětských zajatců (kteří byli za okupace držení v prostoru

Svatavy), Citice - pomník hornické stávky, Habartov - pomník zastřelených četníků.

6.2.2. Ostatní pamětihodnosti

Mimo to existují v území i další pamětihodnosti, které nemají vždy charakter nemovité kulturní památky, ale mohou být součástí tras cestovního ruchu. Jsou to např. rozhledny a vyhlídková místa jako je:

rozhledna v Chlumu sv. Máří, vyhlídkový upravený bod u Královského Poříčí nad hnědouhelným velkolomem Jiří, vyhlídkový upravený bod u Královského Poříčí nad hnědouhelným velkolomem

Družba u osady Pískový Vrch,nebo průmyslové objekty dokumentující tradiční výroby v regionu jako je např.

porcelánka v Loktí, který byla založena v roce 1815 a pracovala až do r. 1937.

Poblíž je i jedna z nejstarších kalcinačních pecí na pálení křemene na našem území, ale také historické dopravní stavby, dokumentující vývoj v regionu jako jsou:

Janský most v Lokti, kamenný most přes Ohři z let 1732-1736, železniční trať Sokolov-Kraslice, která byla v náročném horském terénu zřízena

v letech 1874-1876 a v roce 1887 byla dokončena napojením na saskou železnici v Klingenthalu. Železnice spojovala Kraslicko-rotavsko s hlavní surovinovou základnou v sokolovském revíru a s jejími odbytišti v tuzemsku a zahraničí,

železniční trať Loket, Horní Slavkov, Krásný Jez z let 1895-1901, která dokumentuje technický um. Železnice prochází řadou tunelů a přes 6 mostů s velkým sklonem trati až 32 promile.

Řada památek a památkově hodnotných objektů z důvodu nezájmu vlastníků nebo z důvodu nedostatku finančních prostředků na jejich obnovu chátrá. Jednou z možností jejich záchrany je jejich využití v cestovním ruchu, a to ať již jako ubytovací zařízení či nejrůznější muzea, koncertní síně atd. Jejich komerční využití v oblasti cestovního ruchu může investorům přinést část prostředků, které do nich vložili. Objekty zámků řešeného území nepatří dle Programu rozvoje cestovního ruchu do prvé linie pro toto využití. Naopak Česká centrála cestovního ruchu zařazuje zámek v Sokolově a památkovou rezervaci v Lokti k těm, které

119

mají díky své poloze na dopravních tazích velké předpoklady pro výhodné ekonomické zhodnocení.

Důležitou okolností využití potenciálu památek je jejich napojení na přeshraniční i regionální turistické tématické trasy, a to jak pěší, tak cyklotrasy nebo mototrasy. V tomto směru je vidět velká aktivita obcí. Některé tyto trasy již vznikly, řešené území je zde zatím integrováno v relativně malém rozsahu.

Program rozvoje CR Karlovarského kraje tyto trasy relativně podrobně zmiňuje: „Nejznámější takovou turistickou trasou je Hradní stezka (Burgenstrasse), která začíná v Bayreuthu a přes Karlovarský kraj (Cheb, Františkovy Lázně, Loket, Karlovy Vary) směřuje přes Kozel a Karlštejn do Prahy. Dále zde vznikla Trasa hornictví, propojující Sokolovsko a Krušné hory se Saskem. Zatím však nebyla zpracována do podoby turistického produktu. V současné době existují náměty na vytvoření dalších turistických stezek jako např. „Hradní a zámecká stezka Karlovarského kraje“, která by navazovala na přeshraniční Burgenstrasse či využití historických cest jako Zemská (Královská) cesta, Solná stezka, Sedlecká stezka atd. Z Německa by bylo vhodné do Karlovarského kraje také prodloužit „Porcelánovou stezku“.

Nová cyklostezka vzniká mezi Loktem, Královským Poříčím a Sokolovem. Její slavnostní otevření se sice uskuteční až 22. listopadu, ale cyklisté se na ní prohánějí už dnes. Trasa cyklostezky vede po novém zpevněném povrchu mimo oficiální silnice a navazuje na již existující a velmi oblíbenou výletní cestu z Lokte přes Svatošské skály v Doubí do Karlových Varů.

6.2.3. Kulturně společenská vybavenost

Úspěšná realizace městské turistiky cílené na kulturně historické pamětihodnosti je podmíněná existencí rozvinutého a kvalitního zázemí kulturně společenské vybavenosti a na něj vázaných aktivitách. Tu mohou poskytnou především větší centra osídlení. Kultura přitom patří k oblastech, jejich význam z pohledu cestovního ruchu stále stoupá.

Kulturní zařízení

Nabídka kulturních zařízení v řešeném území je nízká v souladu s existencí slabých center osídlení a s celkovým poddimenzovaným třetím sektorem. Aktivity jsou orientované na vkus a zájem místního uživatelského okruhu, problematický je i komfort jednotlivých kulturních zařízení.

Sokolov

Jediným sídlem disponujícím soustředěnou nabídkou kulturních zařízení a aktivit je Sokolov. Ani zde však není stálé divadlo, hlavním organizátorem kulturně společenských akcí je profesionální zařízení města Sokolov – Městský dům kultury. Tato organizace zajišťuje chod Městského divadla a kina. Městské divadlo nemá stálý soubor, hostují zde různé soubory stálých scén z Karlovarského kraje, ale i z Prahy a místní divadelní soubory. Konají se zde i jiné kulturní akce.

V sokolovském zámku sídlí Krajské muzeum Sokolov, je zde stálá expozice orientovaná na hornictví, historii, přírodovědný výzkum regionu a na vývoj a historii řemesel v oblasti. V přízemí a v prvním patře zámku se jako součást muzea nachází i výstavní síň.

120

Prostory pro kulturně společenskou činnost poskytuje kromě uvedených zařízení i sportovní hala, Kulturní dům Hvězda, kostel Sv.Jakuba, evangelický kostel a sály Základní umělecké školy.

Kromě činnosti muzea a četných koncertů je většina kulturních aktivit orientována pouze na místního uživatele a málo zajímavá pro návštěvníka, zejména pro zahraničního turistu.

Loket

Významným kulturním zařízením s jednoznačnou orientací na turistický ruch je přírodní divadlo v Lokti, které má nadregionální význam. Divadlo má 1600 míst k sezení a v posledních letech realizuje zajímavý projekt „Kulturní léto v Lokti“ s představeními vybraných českých oper v podání členů Státní opery Praha. Na Hradě Loket se každoročně konají i středověké Slavnosti purkrabího Půty.

V Lokti je od roku 2001 situována i ojedinělá stálá expozice s nadregionálním významem, kterou je Muzeum knižní vazby v Černé věži loketského hradu. K vytvoření muzea byli vyzváni přední umělečtí knihaři.

Chodov

disponuje Kulturním a společenským střediskem Chodov, aktivity mají atraktivitu především pro místní obyvatelstvo, jsou zde konány reprezentační plesy, maškarní karnevaly, komorní pořady s představiteli českého kulturního života a regionální výstavy. Mimo to zde sídlí městská galerie a městská knihovna.

Ostatní subregionální centra a města disponují k jejich velikostní skupině odpovídající kulturní vybaveností, převážně se jedná kulturní domy nebo domy dětí a mládeže, knihovny event. kina.

6.2.4. Podmínky pro sport a rekreaci

Charakteru průmyslové oblasti odpovídá i skutečnost, že zde byla vždy věnována větší pozornost podmínkám pro sport před podmínkami pro kulturní aktivity. V městských celcích existuje řada zařízení, které mohou být součásti i programové nabídky pro cestovní ruch.

Nejlépe vybaveným městem je Sokolov, bohatou nabídkou sportovních zařízení disponuje i Chodov, sportovní vybavenost se rozvíjí i v Habartově. V ostatní obcích jsou k dispozici zejména fotbalová hřiště, tenisové kurty a tělocvičny, v Nové Roli rozšiřuje nabídku i jezdectví. Relativně velkou nabídku má potom celé území pro letní rekreaci u vodních ploch.

Sokolov

Sokolov patří v Karlovarském kraji k nejlépe vybaveným městům pro zájmový a vrcholový sport. Základnu sportovní vybavenosti tvoří - hřiště, ledová plocha, koupaliště, krytý bazén, sportovní haly, minigolf, Areál zdraví a sportu, fit centra.

Na podzim roku 1999 město založilo samostatně hospodařící společnost "Správu sportovních zařízení Sokolov, s. r. o.". Organizace spravuje sportovní areál, na kterém sportuje převážná

121

většina sportovních oddílů včetně hokejistů, krasobruslařů, tenistů, fotbalistů apod. Ve stejném roce byl slavnostně otevřen nově zrekonstruovaný a zmodernizovaný krytý bazén. Pětadvacetimetrový bazén je vybaven saunou, vířivkou, skokanským můstkem, tobogánem.

Město Sokolov je známé i díky činnosti sportovních klubů i jednotlivců. Je třeba zmínit především úspěchy sokolovských vzpěračů (úspěchy na mistrovství republiky, mistrovství světa, účast na letních olympijských hrách 2000), orientačních běžců (přední umístění v nejvyšších soutěžích, účast na mistrovství Bavorska), volejbalistů, basketbalistů. Mezi obnovené a již tradiční akce konané na území Sokolova můžeme zařadit Běh Terryho Foxe (účast více jak 2200 lidí), taneční soutěž o "Štít města Sokolova" (soutěž tanečních párů ve standardních a latinsko-amerických tancích), soutěž kynologických klubů "Sokolovský pohár", krasobruslařská soutěž "Sokolovský kahan", soutěž vzpěračů "Zlatá činka", triatlonové závody. K aktivnímu odpočinku slouží samozřejmě i okolní příroda - Slavkovský les a Krušné hory. Toho plně využívá bohatá základna turistického klubu, pod jehož záštitou se zde konají každoročně různé turistické akce.

Chodov

K dobře vybaveným městům patří i Chodov. V  areálu TJ Spartak je travnaté hřiště na kopanou, hřiště na odbíjenou, na plážový volejbal, sportovní hala na míčové hry - kopaná, košíková, odbíjená, silový trojboj, kondiční kulturistika. Dále je v Chodově možnost navštěvovat saunu a malý plavecký bazén (12,5 m), posilovnu fit centrum, kuželkárnu v hotelu Nautilus se dvěma dráhami na I. ligu a řadu volně přístupných sportovišť.

Habartov

Byl zde vybudován nový sportovní areál s travnatou plochou pro kopanou, volejbalové hřiště, opraveno kluziště, sauna a u ní fitcentrum a buduje se skateboard park.

Koupaliště V území existuje i řada přírodních koupališť. Konkrétně se jedná o:

přírodní koupaliště (rybník) – Habartov, přírodní koupaliště vodácký kemp (řeka Ohře)- Kynšperk n.O., přírodní koupaliště Anna (1,5 ha) - Nove sedlo u Lokte, přírodní koupaliště (vodní nádrž Tatrovice 23 ha) – Tatrovce, koupaliště v lomu sv. Michala - Vítkov u Sokolova.

6.2.5. Ubytovací kapacity a jejich využití

Informace o ubytovacích kapacitách jsou dostupné pouze na okresní úrovni. V okrese Sokolov bylo v roce 2001 evidováno celkem 78 ubytovacích zařízení a 1840 lůžek. V přepočtu na obyvatele má okres Sokolov nejnižší počet lůžek, stejně tak jako v přepočtu na 1 ha. Také průměrný počet přenocování je významně snížený oproti ostatním částem Karlovarského kraje.

okres/ kraj

počet ubyto-vacích

zařízení

počet lůžek

počet hostů počet přenocování průměrný počet přenocování

celkem z toho cizinci celkem z toho

cizinci celkem z toho cizinci

122

Cheb 243 11689 277677 54,5 1751965 51,0 6,3 6,5Karlovy Vary 302 15278 317956 54,1 1912147 54,7 6,0 6,5Sokolov 78 1840 38499 37,5 126704 27,9 3,3 2,8Karlovarský kraj

623 28807 634132 53,1 3789816 52,0 6,0 6,3

Pramen: Kapacita ubytovacích zařízení cestovního ruchu k 31.7.2001. ČSÚ, Praha 2002.Obdobně vypovídají o substandardní situaci v řešeném území údaje o využití ubytovacích zařízení. Ukazují, že i malá kapacita ubytovacích zařízení je využívána pouze z necelých 40%, zatímco jinde v kraji dosahuje využití 65%.

Využití lůžek a pokojů u hotelů a pensionů za 4. čtvrtletía za 1. až 4. čtvrtletí 2001 - podle okresů

1. až 4. čtvrtletíHrubé využití

lůžek v %

Čisté využitílůžek v %

Využitípokojů v %

Karlovarský kraj 50,6 61,2 65,5

v tom:Cheb 55,4 67,0 64,2

Karlovy Vary 49,5 59,5 67,7Sokolov 26,2 34,6 39,1

6.2.6. Informační centra

Snaha o ekonomické využití zatím relativně malého potenciálu pro cestovní ruch vyústila v řešeném území i v zřízení několika informačních center, které pokrývají základní spádové obvody subregionů. Žádné z nich však nemá charakter regionálního nebo vyššího informačního centra. Jedná se o informační centra v:

Sokolově, Chodově, Lokti, Kynšperku nad Ohří, Nové Roli.

6.2.7. Podnikání v cestovním ruchu

Analýza podnikání v oblasti cestovního ruchu vychází z údajů o počtu podnikatelských subjektů působících v obchodě, pohostinství a ubytování, které jsou evidovány na úrovni obcí. Neodráží sice přímo podnikání v CR, ale rozhodně vypovídá o rozvinutosti podmínek infrastruktury pro cestovní ruch v jednotlivých obcích, zejména využijeme-li k posouzení přepočtené hodnoty na obyvatele nebo ještě lépe na ha.

V tomto směru má bezkonkurenčně nejvyšší intenzitu využití území pro cestovní ruch samotné centrum řešeného území Sokolov, kde připadá na 100 ha celkem 94 subjektů a na 100 obyvatel 8,5 subjektů. Na druhém místě je druhé největší město Chodov. Následující tab. potom dává přehled dalších obcí s nejrozvinutějšími aktivitami. Jak ukazují údaje o počtech obyvatel, jsou to převážně centra subregionů nebo větší obce.

123

Naopak nízká intenzita podnikání v činnostech souvisejících s cestovním ruchem je v malých obcí, často přitom s příznivými přírodními podmínkami, ale s intenzivněji rozvinutým zemědělstvím jako jsou např. Krajková a Jindřichovice nebo s intenzivně rozvinutou individuální rekreací jako je např. Černava na Karlovarsku nebo blízké Tatrovice na Sokolovsku. Patří k nim i průmyslová sídla bez ohledu na zvýšený potenciál památek jako je např. Královské Poříčí.

Situaci na subregionální úrovni odráží dominantní postavení dvou největších měst řešeného území. Menší území Chodovska zvyšuje intenzitu podnikání sledujeme-li přepočtené hodnoty na ha, naopak v sokolovském subregionu je vyšší podnikatelská aktivita v přepočtu na obyvatele.

Počet obyv. ha Počet podnikatelů

celkemna 100 obyv. na 100 ha

SOKOLOVSKO 41743 22719,1 7100 3199 45,1 7,7 14,1CHODOVSKO 18657 5885,9 2447 1020 41,7 5,5 17,3LOKETSKO 3923 3324,3 776 340 43,8 8,7 10,2KYNŠPERSKO 6780 3638,9 995 431 43,3 6,4 11,8KRASLICKO 2287 6346,5 323 108 33,4 4,7 1,7KARLOVARSKO 5643 4522,2 932 325 34,9 5,8 7,2ŘEŠENÉ ÚZEMÍ 79033 46436,8 12573 9826 43,1 12,4 21,2

6.2.8. Individuální rekreace

Informace o individuálních rekreačních objektech jsou bohužel k dispozici pouze za rok. 1991. Sčítání 2001 evidovalo pouze neobydlené byty z důvodů rekreačního využití, a to v rozsahu 10 bytů. Objekty, které nemají charakter trvalého bydlení nejsou ve sčítání zahrnuty.

Údaje z roku 1991, kdy bylo v řešeném území evidováno 924 rekreačních objektů celkem jsou tedy pouze orientační. Od této doby lze předpokládat spíše mírný úbytek rekreačního fondu, který byl tvořen rekreačně využívanými chalupami, v důsledku ztížených podmínek při získání (koupi nebo pronájmu) bytu.

Přesto jsou i tyto údaje zastaralé, jsou informací, která vypovídá relativně věrohodně o rozložení a intenzitě individuální rekreační funkce v území a zprostředkovaně i o atraktivitě jednotlivých částí území pro cestovní ruch a rekreaci .

Výrazné diference jsou již vidět na mikroregionální úrovni. Nejvyšší počet objektů individuální rekreace se sice nalézá v prostoru subregionu Sokolov, vzhledem k rozloze území je intenzita rekreačního využití nízká (druhá nejnižší za subregionem Kraslice). Nejvyšší koncentrace objektů individuální rekreace je subregionu Loket a v přičleněné části subregionu Karlovy Vary.

Sokolovsko se jako prostor se sníženou atraktivitou pro rekreační využití profiluje i z hlediska ukazatele počtu rekreačních objektů na 100 trvale obydlených domů. Zde zaujímá zcela výjimečnou pozici karlovarská část řešeného území, kde je 34 RO na 100 trvale obydlených

124

domů. Vysoké hodnoty jsou evidovány i subregionu Loket a na Kraslicku. Obdobné rozložení je patrné ve vztahu k počtu obyvatel.

Rekreační objekty

Název subregionu celkem na 100 hana 100

trvale .obydl.domů

na 100 obyvatel

Sokolov 340 1,79 8,25 0,79Chodov 184 3,13 15,96 0,98Loket 123 5,57 23,34 3,48Kynšperk 61 1,79 7,86 1,06K.Vary 183 4,40 34,01 3,69Kraslice 33 1,63 24,09 3,79Řešené území 924 2,52 12,74 1,20

Analýza na úrovni katastrálních území potom ukázala, že v řešeném prostoru existuje několik sídel, kde rekreační funkce několikanásobně převyšuje funkci obytnou. Nejmarkantnějším příkladem je Liboc u Kynšperka, kde na 2 trvale obydlené domy připadalo v roce 1991 celkem 21 rekreačních objektů. Výrazná převaha rekreačních objektů je typická celkem pro 12 sídel v následujícím přehledu.

U další skupiny sídel s vysoce rozvinutou rekreační funkcí – tj. kde počet rekreačních objektů dosahuje 50 až 100% trvale obydlených domů, je rozmístění v území obdobné jako u prvé skupiny – tj. v jižním prostoru v oblasti Slavkovského lesa a v severním prostoru v podhůří Krušných hor a na Kraslicku.

U obou skupin se jedná převážně o velmi malá sídla, která byla i silně postižena odsunem nebo která se postupně vylidnila díky ztíženým podmínkám života a útlumu zemědělské výroby (oblast Kraslicka) nebo došlo k částečné likvidaci sídla v důsledku těžby a k ztrátě jeho občanské životaschopnosti.

Název sídla Rekreační objekty

na 100 TOD

na 100 ha Trvale obydlené

domy

Výměra v ha

Sídla s výraznou převahou rekreační funkceLiboc 21 1050,00 13,92 2 150,90Novina 34 680,00 18,26 5 186,19Tatrovice 180 545,45 31,15 33 577,88Hrušková 39 325,00 5,17 12 754,00Háj 16 320,00 2,49 5 643,85Hrádek 33 275,00 8,22 12 401,70Nové Domy 11 275,00 5,37 4 205,01Lobzy 10 250,00 1,80 4 554,63Dvory 7 233,33 2,20 3 318,84Nadlesí 39 229,41 7,04 17 554,19Kamenice 23 153,33 5,93 15 388,17Černava 34 147,83 9,99 23 340,46Dolní Nivy 27 117,39 4,66 23 579,33

Sídla s velmi vysokým zastoupením rekreační funkceLuh nad Svatavou 11 91,67 2,31 12 475,53Kostelní Bříza 10 90,91 2,00 11 499,22Horní Rozmyšl 11 84,62 2,31 13 475,33

125

Vítkov 31 81,58 6,22 38 498,13Horní Nivy 13 72,22 3,58 18 362,99Arnoltov 7 50,00 1,44 14 486,28Nová Role 136 66,02 17,87 206 761,09Štědrá 6 100,00 1,97 6 305,28Boučí 3 42,86 0,65 7 461,61

Sídla s vyšší než průměrně rozvinutou rekreační funkcíRájec u Černavy 7 33,33 1,91 21 366,77Horní Částkov 7 31,82 2,04 22 342,65Dasnice 21 29,17 5,20 72 403,63Loket 76 23,24 11,12 327 683,44Kamenný Dvůr 2 22,22 0,73 9 275,57Šabina 14 20,29 2,76 69 506,60

6.2.9. Záměry obcí a předpokládaný rozvoj rekreace a cestovního ruchu

Vedle objektivních podmínek v potenciálu území bude rozvoj rekreace a cestovní ruchu odvislý od iniciativy místních obyvatel a schopnosti obcí tohoto potenciálu využít. V programu rozvoje cestovního ruchu jsou zmapovány záměry obcí na realizaci konkrétních projektů.

Dynamičtější rozvoj cestovního ruchu lze dle těchto záměrů předpokládat v jižním prostoru řešeného území, se soustředným kulturně historickým potenciálem a komparativní výhodou polohy v prostoru Slavkovského lesa, zejména podél hlavní silniční trasy na Karlovy Vary a Cheb. Velký počet projektů plánuje zejména Dolní Rychnov.

Zvýšená aktivita je patrná i u některých obcí v bezprostředním vlivu Karlových Varů. Severovýchodní a severní prostor s velkým přírodním potenciálem je z hlediska záměrů obcí pasivní. (viz mapové schéma) .

Velká část projektů je orientována na zřízení cyklistických stezek a výstavbu nebo rekonstrukci sportovních a sportovně rekreačních areálů a zařízení. Největším záměrem je v tomto směru:

přeměna výsypky Silvestr na sportovně-rekreační areál (vybudování 18 jamkového golfového hřiště, 50 ha zooparku formou obory, 30 ha lesoparku (zvířena Slavkovského lesa) s možností začlenění do geoparku, sportovní hřiště, haly a ubytovací a stravovací kapacity,

dobudování rekreačního zázemí na výsypce Michal (katastr Vítkova), kde je již zrealizováno 27 ha vodních ploch, s předpokládanými finančními náklady 60 mil. Kč.

Obnova památek je uvažována ve třech případech, a to u: Kostelní Břízy, kde je uvažována rekonstrukce zámku, v Lokti, rekonstrukce severního paláce hradu Loket, v Kynšperku nad Ohří – revitalizace historického jádra, v Kaceřově - obnova zničeného zámeckého parku.

Relativně frekventovanými projekty jsou i záměry na zřízení muzea, a to v: Dasnicích, Dolním Rychnově, v Královském Poříčí,

126

v Lokti (Muzeum vězenství), nebo skanzenu (Božíčany).

Některé projekty jsou cíleny na rekultivaci ploch po těžbě (Rychnov, Božíčany), jiné na zřízení zooparku (Dolní Rychnov).

Uvedené projekty jsou v různém stupni přípravy k realizaci. Některé záměry mají velkou šanci být realizovány díky participaci Sokolovské uhelné. To se týká zejména projektů spojených s rekultivací a výstavbou sportovně rekreačních zařízení na bývalých výsypkách. Šanci mají též projekty, kde je společný zájem vytvořených svazků obcí.

6.3. Hlavní problémy a rizika dalšího vývoje

Rozvoj rekrace a cestovního ruchu je v řešeném území podmíněn vyřešení celé řady problémů, které jsou svázány především:

a) se stávajícími charakteristiky osídlení a krajiny,b) nízkou rozvinutostí doplňkových služeb,c) s lidským potenciálem,d) se stavem památek,e) s konkurencí nabídky v okolí,f) s dopravní přístupností území,g) s kontroversními potřebami rozvoje průmyslových aktivit a CR.

Ty části území, které mají velmi příznivé podmínky pro přírodně orientovaný CR, patří mezi málo obydlené nebo dokonce neobydlené části řešeného území, často s velmi problematickou dopravní dostupností a často i se zchátralým domovním fondem a nedostatečnou technickou i sociální infrastrukturou. Současně leží (zejména v severním prostoru) v pásmu vysoké konkurenční nabídky, a to jak center pro zimní sport a rekreaci v oblasti Krušných hor vč. blízkého Nejdku. Lepší podmínky má v tomto směru jižní část řešeného území v oblasti Slavkovského lesa.

Pro městský cestovní ruch je relativně slabá nabídka, kterou tvoří zázemí kulturně společenských institucí a doplňkových služeb. Jejich rozvoj je bude i výhledově ovlivňován slabou sílou center osídlení a nízkou podnikavostí místního obyvatelstva. Také nabídka v zázemí, zejména Karlových Varů a Chebu bude vytvářet obtížné podmínky pro nalezení konkurenčně schopných specifických aktivit, které by přilákaly návštěvníka. V neposlední řadě je bariérou rozvoje městského cestovní ruchu i velmi špatný stav celé řady památek a jejich malá propagace a proslulost. To neplatí o oblasti Lokte.

Dlouhodobě existující rozsah zdevastovaných ploch těžbou, které často navazují na jinak přitažlivé prostory pro přírodní event. městsky orientovaný cestovní ruch bude i po jejich rekultivaci negativně ovlivňovat získané image Sokolovska jako oblasti těžby a průmyslu.

Rizikovým faktorem pro rekreaci a cestovní ruch je i brzká privatizace Sokolovské uhelné a.s., které věnovala v posledních letech velkou podporu rekultivačním procesům a transformaci území na rekreační funkci.

127

Potřeby rozvoje průmyslu a existence elektráren Tisová a Vřesová budou potom i nadále kontroversní s rostoucími nároky na komfort rekreačních podmínek. Jak ukázaly průzkumy publikované v Programu cestovníku ruchu Karlovarského kraje, je podmínkou podchycení klientely, která by připadala v úvahu pro řešené území, klidné, čisté, estetické a bezpečné prostředí, příroda a dobrá turistickou infrastruktura.

7. TECHNICKÁ A DOPRAVNÍ INFRASTRUKTURA

7.1. Energetická infrastruktura7.1.1. Zdroje elektrické energie

V řešeném území se nachází dva zdroje elektrické energie, které mají nadregionální význam, pracují v kogeneračním režimu, tzn., že vedle výroby elektrické energie je produkováno také teplo, které je rozváděno v soustavách centrálního zásobování teplem.

Elektrárna Tisová

Elektrárna Tisová má celkový elektrický výkon 272 MWe, je vybavena 2 fluidními kotli s odsířením a spaluje hnědé energetické uhlí. Je plně ekologizovaná a odpovídá současným požadavkům čistoty ovzduší. Její výkon je vyveden do soustavy 110 kV a 220 kV v rozvodně Vítkov.

Elektrárna Vřesová

V těsné blízkosti jsou místěny dva zdroje elektrické energie. Teplárna Sokolovské uhelné a.s. vyrábějící vedla tepla také elektřinu o max. výkonu 220 MWe , spaluje hnědé uhlí, není ekologizovaná. Druhým zdrojem je paroplynová elektrárna s celkovým instalovaným výkonem 2 x 200 MWe , odpadové teplo je rovněž využíváno pro napájení systémů centrálního zásobování teplem. Oba zdroje provozuje Sokolovská uhelná a.s. Výkon těchto zdrojů je opět vyveden do soustav 110 kV a 220 kV (rozvodna Vítkov).

7.1.2. Nadřazené systémy rozvodů elektřiny

Elektrizační soustava zásobující území elektrickou energií prostřednictvím distribučních sítí 110 kV je napojena na nadřazený celostátní energetický systém 400 kV přes RZ Hradec u Kadaně s transformací 400/220/110 kV a na systém 220 kV přes rozvodnu RZ Vítkov 220/110 kV.K distribuci elektrické energie slouží následující rozvodny 110/22 kV a 110/10 kV :

Vítkov CHZ Sokolov Nové Sedlo Jehličná Lipnice Důl Jiří Jenišov - Trakce České dráhy

Řešeným územím prochází vedení 220 kV spojující : RZ Vítkov s rozvodnou RZ Hradec

128

RZ Vítkov s rozvodnou RZ Přeštice RZ Vítkov s elektrárnami a rozvodnami ETI, Vřesová PPC

Vedení 110 kV spojující elektrárny v řešeném území a následující distribuční uzly : RZ Ostrov - RZ Teplárna Karlovy Vary - RZ Karlovy Vary Tuhnice - RZ Vítkov RZ Ostrov - PK Vřesová ETI - RZ Vítkov RZ Vítkov - RZ Jindřichov - RZ Rotava - PK Vřesová RZ Vítkov - RZ Horní Slavkov - RZ Toužim RZ Vítkov - RZ CHZ Sokolov PK Vřesová - RZ Lipnice - RZ Jehličná PK Vřesová - RZ Důl Jiří RZ Jehličná - RZ Vítkov

Všechny uvedené rozvodny a nadřazené sítě VVN jsou zakresleny v grafické příloze.

7.1.3. Distribuční sítě vysokého napětí

Distribuční sítě vysokého napětí jsou realizovány jako venkovní vedení, ve městech pak jako podzemní kabelové vedení. Podstatná část sítě je provozována na unifikované hladině napětí 22 kV, v malé míře se vyskytují rozvody 10 kV (Dolní Rychnov).

7.1.4. Rozvojové záměry elektroenergetiky

Nepředpokládá se výstavba nových zdrojů elektrické energie regionálního nebo nadregionálního charakteru. U zdroje Vřesová je navrhována jeho ekologizace. Jako místní zdroj, v souladu se závěry „Energetického projektu regionu Karlovarsko“, se navrhuje využít k výrobě elektrické energie potenciálu energie větru v oblasti Krušných hor.

Pro zajištění požadované spolehlivosti zásobování el.energií v oblasti rozvodny 110 kV Drmoul (je napojena paprskovým vedením) se navrhuje výstavba nového dvojitého vedení z rozvodny 220/110 kV Vítkov. Část tohoto vedení bude procházet řešeným územím (Zlatá, Kamenný Dvůr). Trasa je zakreslena v grafické příloze.

7.1.5. Ochranná pásma elektroenergetických zařízení

Ochranná pásma elektroenergetických zařízení jsou vymezena zákonem č. 458/2000 Sb. Ochrannými pásmy jsou chráněna nadzemní vedení, podzemní vedení, elektrické stanice, výrobny elektřiny a vedení měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky. Zákon rovněž definuje výšku vegetačního krytu a činnosti, které lze v ochranném pásmu konat.

Ochranné pásmo nadzemního vedení je souvislý prostor vymezený svislými rovinami vedenými po obou stranách vedení ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo na vedení, která činí od krajního vodiče vedení na obě jeho strany

a) u napětí nad 1 kV a do 35 kV včetně1. pro vodiče bez izolace 7 m,2. pro vodiče s izolací základní 2 m,3. pro závěsná kabelová vedení 1 m,

b) u napětí nad 35 kV do 110 kV včetně 12 m,c) u napětí nad 110 kV do 220 kV včetně 15 m,d) u napětí nad 220 kV do 400 kV včetně 20 m,

129

e) u zařízení vlastní telekomunikační sítě držitele licence 1 m.Ochranné pásmo elektrické stanice je vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenostia) u venkovních elektrických stanic a dále stanic s napětím větším než 52 kV v budovách 20 m od oplocení nebo od vnějšího líce obvodového zdiva,b) u stožárových elektrických stanic s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí 7 m,c) u kompaktních a zděných elektrických stanic s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí 2 m,d) u vestavěných elektrických stanic 1 m od obestavění.

Ochranné pásmo výrobny elektřiny je vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti 20 m kolmo na oplocení nebo na vnější líc obvodového zdiva elektrické stanice.

7.1.6. Vysokotlaké rozvody zemního plynu, zdroje plynu

V řešeném území v současné době zajišťují distribuci plynu Západočeská plynárenská a.s. a lze předpokládat, že i v budoucnu bude hlavním distributorem plynu.Odběr zemního plynu pro distribuční síť řešeného území je realizován v předávací stanici tranzitního plynovodu Sviňomazy v okrese Tachov. Dodávka plynu je zajištěna vysokotlakým plynovodem (VTP) DN 500 Sviňomazy - Vřesová a v souběhu položeným VTP DN 700, v minulosti zajišťujícím dodávku svítiplynu do jižních Čech a na Moravu. V případě nouze je možné zajistit dodávky plynu ze Severočeské plynárenské a.s. a z Bavorska.

Mezi další významné plynovody patří, tzv. Krušnohorská magistrála DN 300 propojující Vřesovou s bývalou tlakovou plynárnu Úžin, z kterého jsou zásobovány spotřebitelé okresu Karlovy Vary. Dále se v území nachází VTP DN 700 Vřesová - Kynšperk n.Ohří, VTP DN 200 Loket - Cheb, VTP DN 150 Vřesová – Kraslice, VTP DN 150 pro Oloví a VTP DN 700 Vřesová – N. Sedlo. Všechny uvedené plynovody, s vyjímkou posledně uvedeného, provozuje Západočeská plynárenská a.s. Plynovod Vřesová – N. Sedlo je pronajat Sokolovské uhelné a.s.

V minulém období byla plynem zásobována především městská území. V současné době dochází v zásobování plynem k významnému rozvoji. Je realizován i v ostatních územích v rámci ekologických programů. Rozvoj plynofikace může omezit snížená investiční činnost obcí, případně i pokles poptávky maloodběratelů (zejména v menších obcích) vzhledem cenovému růstu zemního plynu.

Dle počtu připojených odběratelských zařízení v řešeném území je stupeň plynofikace na vysokém úrovni. Kromě domácností se podílí na odběru plynu maloodběratelé, ale především velkoodběratelé. Mimo zemního plynu je spotřebiteli využíván zkapalněný propan-butan, plněný do ocelových lahví v plnírně v Karlových Varech, eventuálně propan-butan distribuovaný na místo spotřeby řadou společností zabývajících se touto činností. Tohoto plynu se využívá především pro vaření a sídlech, která nejsou plošně plynofikována.

V řešeném území se nachází zdroj energetického plynu tlaková plynárna Sokolovské uhelné a.s. Vřesová, která v minulosti svou výrobou svítiplynu pokrývala převážnou část potřeb v Československu. Vybudováním tranzitních plynovodů zajišťujících přes naše území dodávku zemního plynu z Ruska do západní Evropy bylo umožněno i v České republice postupně

130

provést záměnu ze zásobování svítiplynem na zásobování zemním plynem. Záměna zásobování svítiplynem zemním plynem byla ukončena v roce 1996.

Vyráběný plyn ve Vřesové je dále využíván v kombinované výrobě elektrické energie v paroplynovém zařízení.

7.1.7. Plynofikovaná sídla

Plynofikovaná sídla a rok jejich plynofikace jsou uvedeny v tabulce. Podstatná část plynofikovaných obcí má samostatnou místní plynovodní síť napájenou z vysokotlaké regulační stanice. V posledních letech byla řada sídel plošně plynofikována středotlakou místní sítí ze sousedních sídel.

název obcepočet

obyvatel rok plynofikace zdroj plynuBřezová 2788 1961 z VTL regulační staniceBukovany 1871 1966 STL plynovod z HabartovaCitice 863 1998 STL plynovod z HabartovaDolní Nivy 271 1999 z VTL regulační staniceDolní Rychnov 1266 1993 z VTL regulační staniceHabartov 5434 1961 z VTL regulační staniceChodov 14797 1972 z VTL regulační staniceJindřichovice 391 1997 z VTL regulační staniceKaceřov 438 1996 STL plynovod z Horních PochlovicKrajková 836 1994 z VTL regulační staniceKrálovské Poříčí 712 1996 STL plynovod ze SokolovaKynšperk nad Ohří 5212 1964

z VTL regulační stanice

Libavské Údolí 598 1997 z VTL regulační staniceLoket 3252 1972 z VTL regulační staniceLomnice 1095 1996 STL plynovod ze SokolovaNové Sedlo 2671 1970 z VTL regulační staniceSokolov 25240 1897 z VTL regulační staniceStaré Sedlo 736 1994 z VTL regulační staniceSvatava 1584 1994 STL plynovod ze SokolovaTěšovice 140 1994 z VTL regulační staniceVintířov 1075 1968 z VTL regulační staniceVřesová 343 1970 z VTL regulační stanice

7.1.8. Rozvojové záměry plynoenergetiky

V řešeném území jsou dostatečně kapacitní vysokotlaké plynovody pro další plošnou plynofikaci. Jednostrannost dodávek zemního plynu z Ruska byla odstraněna nově vybudovaným plynovodem propojujícím stávající soustavu se soustavou napojenou na zdroje v Severním moři.

Provozovatel sítě předpokládá výstavbu vysokotlakého plynovodu “obchvat Nové Sedlo”. Některá sídla nacházející se v blízkosti vysokotlakých plynovodů bude možné plošně

131

plynofikovat. Jedná se o sídla Lítov, Kostelní Bříza, Květná a Chotíkov. Dále územní plán VÚC K. Vary – Sokolov navrhuje k plošné plynofikaci sídla : Citice, Dasnice, Dolní Nivy, Šabinu, Tatrovice a Zlatou. Konečné rozhodnutí bude učiněno po ekonomickém vyhodnocení plošné plynofikace jednotlivých sídel. Případné menší odběry plynu se promítnou do výše nvestiční účasti obce. Možnosti dotací z fondů MŽP jsou v současné době prakticky nedostupné. Obece musí splnit velice přísnou podmínku plynofikovat 90 % domů. Vzhledem k poptávce po plynofikaci u venkovského obyvatelstva je podmínka nesplnitelná.

7.1.9. Ochranná pásma plynárenských zařízení

Ochranná pásma jsou vymezena zákonem č. 458/2000 Sb. Ochranným pásmem se pro účely tohoto zákona rozumí souvislý prostor v bezprostřední blízkosti plynárenského zařízení, vymezený svislými rovinami, vedenými ve vodorovné vzdálenosti od jeho půdorysu.

Ochranná pásma činí:a) u nízkotlakých a středotlakých plynovodů a plynovodních přípojek, jimiž se rozvádí plyn v zastavěném území obce 1 m na obě strany od půdorysu,b) u ostatních plynovodů a plynovodních přípojek 4 m na obě strany od půdorysu,c) u technologických objektů 4 m na všechny strany od půdorysu.

Ve zvláštních případech, zejména v blízkosti těžebních objektů, vodních děl a rozsáhlých podzemních staveb, které mohou ovlivnit stabilitu uložení plynárenských zařízení, může ministerstvo stanovit rozsah ochranných pásem až na 200 m.

V ochranném pásmu zařízení, které slouží pro výrobu, přepravu, distribuci a uskladňování plynu i mimo ně je zakázáno provádět činnosti, které by ve svých důsledcích mohly ohrozit toto zařízení, jeho spolehlivost a bezpečnost provozu.

Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde k ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti osob, lze stavební činnost, umísťování konstrukcí, zemní práce, zřizování skládek a uskladňování materiálu v ochranném pásmu provádět pouze s předchozím písemným souhlasem držitele licence, který odpovídá za provoz příslušného plynárenského zařízení. Souhlas není součástí stavebního řízení u stavebních úřadů a musí obsahovat podmínky, za kterých lze tyto činnosti provádět. Vysazování trvalých porostů kořenících do větší hloubky než 20 cm nad povrch plynovodu podléhá tomuto souhlasu pouze ve volném pruhu pozemků o šířce 2 m na obě strany od osy plynovodu.

V lesních průsecích udržuje provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel příslušné distribuční soustavy na vlastní náklad volný pruh pozemků o šířce 2 m na obě strany od osy plynovodu; vlastníci či uživatelé dotčených nemovitostí jsou povinni jim tuto činnost umožnit.

Bezpečnostní pásma

Bezpečnostní pásma jsou určena k zamezení nebo zmírnění účinků případných havárií plynových zařízení a k ochraně života, zdraví a majetku osob.

Bezpečnostním pásmem se pro účely tohoto zákona rozumí prostor vymezený vodorovnou vzdáleností od půdorysu plynového zařízení měřeno kolmo na jeho obrys.

132

Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde k ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti osob, lze zřizovat stavby v bezpečnostním pásmu pouze s předchozím písemným souhlasem fyzické či právnické osoby, která odpovídá za provoz příslušného plynového zařízení.

Bezpečnostní pásma plynových zařízení uvádí následující tabulkadruh zařízení velikost

pásmaPlynojemy do 100 m3 30 mnad 100 m3 50 m

Plnírny plynů (od technologie) 100 mZkapalňovací stanice stlačených plynů 100 mOdpařovací stanice zkapalněných plynů 100 mKompresorové stanice (od technologie) 200 mRegulační stanice vysokotlaké 10 mRegulační stanice velmi vysokotlaké 20 mVysokotlaké plynovodydo DN 100 15 mdo DN 250 20 mnad DN 250 40 m

7.1.10. Systémy centrálního zásobování teplem

V řešeném území je teplo vyráběno jednak pro vytápění objektů nacházejících se v řešeném území a pro vytápění objektů ležící v sousedství území (Karlovy Vary, Nejdek). Dále je vyráběno velké množství tepla v elektrárnách, které je dále energetickou transformací převáděno na elektřinu, která je dodávána do nadregionálních rozvodných soustav.

Řešené území je v současné době zásobováno teplem :

ze soustav centralizovaného zásobování (CZT) decentralizovaným způsobem z řady blokových, závodových a domovních kotelen lokálním způsobem

Z hlediska územního lze definovat čtyři systémy centrálního zásobování teplem. Zdrojem tepla jsou elektrárny (teplárna) ve Vřesové a Tisové. Převažujícím palivem zdrojů SCZT je hnědé uhlí. V posledním období se projevuje nepříznivý trend odpojování jednotlivých odběratelů od CZT s náhradou nejčastěji plynem. To má nepříznivé důsledky nejen na zvyšování množství plynných exhalací (zvláště NOX) v sídlech, ale i na další snižování konkurenceschopnosti takto omezovaného provozu CZT.

CZT Karlovy Vary

Zdrojem tepla je elektrárna Vřesová a Teplárna Karlovy Vary (mimo řešené území). V řešeném území je odebíráno teplo v Božíčanech, Chodově a v Nové Roli. Soustava je horkovodní, pro průmyslové odběratele parovodní. Současný sjednaný příkon činí 216 MWt.

CZT Vřesová – Chodov

133

Zdrojem soustavy je elektrárna Vřesová. Soustava je horkovodní a zásobuje bytově-komunální odběr v Chodově a průmyslové odběry v těžební oblasti Sokolovské uhelné pánve západně od Chodova, s možností propojení na tepelný napáječ Vřesová – Karlovy Vary. Sjednaný příkon se pohybuje na hranici 60 MWt.

CZT Vřesová – Nejdek

Zdrojem soustavy je elektrárna Vřesová. Soustava je parovodní a zásobuje bytově-komunální odběr a průmyslový odběr v Nejdku. Sjednaný příkon se pohybuje na hranici 60 MWt.

CZT ETI – Sokolovsko

Zdrojem soustavy je Elektrárna Tisová. Soustava je parovodní a zásobuje odběratelská zařízení bytově- komunální sféry a průmyslu na území Bukovan, Habartova, Březové, Svatavy, Sokolova a Královského Poříčí. Současný sjednaný příkon činí cca 125 MW t

(výkonová schopnost 285 MWt).

Primérní energií pro systémy centrálního zásobování teplem je hnědé uhlí těžené v blízkosti zdrojů tepla. Při stávajícím tempu těžby lze počítat se životností uhelných zdrojů cca 25 let. Po uplynutí této doby bude nutné hledat vhodnou formu náhrady primérní energie.

7.1.11. Rozvojové záměry u systémů CZT

Koncepce rozvoje zásobování teplem nepředpokládá výstavbu dalších soustav centralizovaného zásobování teplem. Zdroje centralizovaného zásobování teplem svým výkonem pokrývají potřeby soustav. Vybudované distribuční sítě SCZT páteřního charakteru nebudou dále rozšiřovány. Navrhují se dílčí dostavby sítí pro zajištění dodávky tepla pro stávající eventuálně nová zařízení situovaná v dosahu vybudované soustavy.

Zdroj tepla ve Vřesové nevybavený dosud odsiřovacím zařízením a spalujících hnědé uhlí, je nutné s ohledem na předpokládaný zvyšující se obsah síry v používaném palivu dovybavit odsiřovacím zařízením a zařízením omezujícím tvorbu NOx.

7.1.12. Decentralizované zdroje tepla

U decentralizovaného a lokálního způsobu zásobování se předpokládá další rozvoj využití plynných paliv a to především v oblastech s navrhovanou plynofikací území.

Zásobování teplem na bázi elektrické energie (je z hlediska šetření primárních zdrojů paliva nejméně efektivní) by mělo mít pouze funkci vhodně doplňující využití jiných druhů ušlechtilých paliv a energií a nemělo by být využíváno k plošnému zásobování území.

Moderním trendem s příznivými dopady na celkovou bilanci energií, ale i na související odvětví zemědělství a lesnictví, je využití netradičních zdrojů energií. V řešeném území je možno vidět největší potenciál využití spalování biomasy. Nižší potenciál představuje využití solární energie a to zejména u rozptýlené zástavby.

7.1.13. Ochranná pásma teplárenských zařízení

134

Ochranná pásma jsou stanovena zákonem č. 458/2000 Sb. Ochranným pásmem se rozumí souvislý prostor v bezprostřední blízkosti zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie, určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a ochran života, zdraví a majetku osob.

Šířka ochranných pásem je vymezena svislými rovinami vedenými po obou stranách zařízení na výrobu či rozvod tepelné energie ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo k tomuto zařízení, která činí 2,5 m.

U výměníkových stanic určených ke změně parametrů teplonosné látky, které jsou umístěny v samostatných budovách je ochranné pásmo vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti 2,5 m kolmo na půdorys těchto stanic.

V ochranném pásmu zařízení, která slouží pro výrobu či rozvod tepelné energie, i mimo ně je zakázáno provádět činnosti, které by ve svých důsledcích mohly ohrozit tato zařízení, jejich spolehlivost a bezpečnost provozu. Stavební činnosti, umisťování konstrukcí, zemní práce, uskladňování materiálu a zřizování skládek a vysazování trvalých porostů v ochranných pásmech je možno provádět pouze s předchozím písemným souhlasem a za podmínek stanovených držitelem licence provozujícího tato zařízení. Tento souhlas není součástí stavebního řízení.

Vlastníci nemovitostí jsou povinni umožnit držiteli licence přístup k pravidelné kontrole a provádění nezbytných prací na zařízení pro rozvod tepelné energie umístěném v jejich nemovitostech. Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde k ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti osob, je držitel licence před zahájením prací povinen vlastníka nebo správce nemovitosti o rozsahu a dob trvání prací informovat a po ukončení prací uvést dotčené prostory do původního stavu, a není - li to s ohledem na povahu provedených prací možné, do stavu odpovídajícímu předchozímu účelu nebo užívání nemovitosti.

7.2. Produktovody

Řešeným územím neprochází žádné produktovody provozované akciovými společnostmi MERO a.s. a ČEPRO a.s.

7.3. Spoje

7.3.1. Telekomunikační systémy

Řešené území spadá do telefonního obvodu (TO) Karlovarsko, které je děleno na čtyři hlavní telekomunikační obvody s řídícími ústřednami. Jedna z řídících ústředen je instalována v Sokolově. Telekomunikační obvody jsou připojeny páteřní sítí na přípojné místo, digitální tranzitní ústřednu DTE v Plzni na Lochotíně. Ústředny tohoto typu jsou vybudovány ve všech bývalých krajských městech a jsou vzájemně diagonálně propojeny. Při přetížení spojovacích vedení dochází automaticky k přelivu přes jiné DTE, čímž se veškerá volání neztratí a jsou propojena. Dálkové tranzitní ústředny jsou zapojeny na mezinárodní ústřednu v Praze, která propojuje všechna volání do zahraničí a také vyměřuje poplatky přímo na počitadla telefonních účastníků.

135

Digitalizace i přístupová síť s dokončením tras dálkových kabelů (DK) a dálkových optických kabelů (DOK) byla dobudována v celém řešeném území v roce 2001. Stávající spojovací systém je tvořen systémem digitální technologie, analogové ústředny byly nahrazeny digitální technologií. Dokončuje se postupně ještě rekonstrukce místních sítí v malých sídlech. Výhledovou kapacitu digitálních ústředen lze v současné době obtížně stanovit. Současně dostupná technologie (EWSD) je natolik pružná a plošně minimálně náročná, že není problém v kterémkoliv časovém horizontu ústřednu i přístupovou sít rozšířit. Další návrhy nových tras budou odvislé od nárůstu nových požadavků na telefonní spojení.

Orientační zákres tras dálkových telekomunikačních kabelů je uveden v grafické příloze.

7.3.2. Radiokomunikace

Územím prochází radioreléová trasa RS Klínovec – Zelená Hora u Chebu a TKB Sokolov – Lomnice. Obě trasy jsou zakresleny v grafické příloze a jsou provozovány a.s. České radiokomunikace.

Dále se v území nachází řada základových stanic mobilních telekomunikačních operátorů (Eurotel a.s., Radio Mobil a.s. a Český Mobil a.s). Tyto stanice jsou rovněž propojovány radioreléovými paprsky. Mapování tras je mimo rámec této práce.

Pro provoz radioreléových spojů je z fyzikálních důvodů nutné zajistit přímou viditelnost spolupracujících stanic. Proto jsou stanice umisťovány na terénní dominanty nebo řešeny výstavbou TKB a věží. Ochrana těchto spojů je prováděna vyhlašováním ochranných pásem. V současnosti i nadále bude docházet k nárůstu výstavby radioreléových spojů.

Území je 100 %-ně pokryto signálem veřejnoprávní televize a rozhlasu.

7.3.3. Ochranná pásma telekomunikačních a radiokomunikačních zařízení

Ochranná pásma jsou vymezena zákonem č. 151/2000 Sb.

Telekomunikační zařízení

Ochranné pásmo podzemních telekomunikačních vedení vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby.

Ochranné pásmo pozemních telekomunikačních vedení činí 1,5 m po stranách krajního vedení.

V ochranném pásmu podzemních telekomunikačních vedení je zakázáno :

a/ provádět bez souhlasu jejich vlastníka zemní práce,b/ zřizovat stavby, či umisťovat konstrukce nebo jiná podobná zařízení a provádět činnosti, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k podzemnímu telekomunikačnímu vedení nebo které by mohly ohrozit bezpečnost a spolehlivost jeho provozu,c/ vysazovat trvalé porosty.

136

Ochranná pásma ostatních telekomunikačních zařízení vznikají dnem právní moci územního rozhodnutí o ochranném pásmu (stavební zákon). Účastníkem územního řízení o ochranném pásmu je Úřad.

Ochranné pásmo nadzemních telekomunikačních vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu (stavební zákon) a je v něm zakázáno zřizovat stavby, elektrická vedení a železné konstrukce, umisťovat jeřáby, vysazovat porosty, zřizovat vysokofrekvenční zařízení a nebo jinak způsobovat elektromagnetické stíny, odrazy nebo rušení.

Radiokomunikační zařízení

U radioreléových tras musí být zachována přímá viditelnost a u jejich koncových bodů je vymezeno ochranné pásmo o poloměru 500 m, kde nesmí být umístěn rušivý zdroj elektromagnetického vlnění.

Televizní převaděče jsou chráněny kruhovým ochranným pásmem o poloměru 30 m.

7.4. Zhodnocení průzkumů a rozborů na úseku energetiky a spojů.

Řešené území tvoří významnou součást palivoenergetické základny České republiky. Hnědouhelné doly jsou primérním energetickým zdrojem pro výrobu elektřiny a tepla, které je rozváděno do přilehlých sídel.

Jsou zde dva elektrárenské komplexy jejichž elektrický výkon je vyveden v napěťových hladinách 110 a 220 kV do rozvody Vítkov. Distribuci elektřiny v řešeném území zajišťuje vedení 110 kV do šesti rozvoden 110/22 kV, z nichž čtyři slouží průmyslovým odběratelům. Výhledově se předpokládá výstavba propojovacího vedení 110 kV mezi rozvodnami Vítkov a Drmoul. Cílem je zajištění spolehlivosti dodávek elektřiny z rozvodny 110 kV Drmoul.

Elektrárna Tisová je zdrojem tepla pro parovodní soustavu, která zásobuje teplem sídla Sokolov, Svatava, Královské Poříčí, Dolní Rychnov, Březová, Bukovany a Habartov.

Elektrárna Vřesová je zdrojem tepla pro parovodní systém (průmyslové odběry) a horkovodní soustavu. Na tyto soustavy jsou napojena sídla Karlovy Vary, Nové Sedlo, Vintířov, Lipnice, Chodov, Božíčany a Nejdek.

Vzhledem k životnosti (vytěžitelnosti) sokolovských dolů, bude nutné hledat odpověď na následně vzniklé situace :

Elektrárna Tisováa/ zdroj elektřiny a dodávkového tepla bude zrušen

výstavba nové teplárny na stejném místě výstavba řady výtopen pro sídla dnes teplofikovaná dnes teplofikovaná sídla plošně plynofikovat

b/ stávající zdroj elektřiny a dodávkového tepla bude zachován rozhodnutí o prioritě výstupního energetického média (elektrárna, teplárna) změna primárního paliva omezení či zachování rozsahu teplofikace

137

Teplárna a elektrárna Vřesová paroplynový zdroj bude zachován a přizpůsoben spalování zemního plynu při zachování teplárny nutné vyřešit náhradu paliva zrušení teplárny si vyžádá výstavby řadu nových tepláren či výtopen, menší sídla

možno plynofikovat

Energetická infrastruktura, liniové stavby v případě, že dojde k narušení stávajících koridorů liniových staveb, bude nutné

navrhnout koridory nové

V území je dostatečně kapacitní vysokotlaká plynovodní síť. 23 sídel je plošně plynofikovaných. Další sídla nacházející se v blízkosti plynovodů lze rovněž plynofikovat. Rozhodující bude poptávka po plynofikaci ze strany obcí a podnikatelských subjektů.

Telekomunikační systém byl v nedávné době plně zrekonstruován. Moderní digitální technologie jsou kapacitně přizpůsobitelné poptávce po zavedení telefonů.

7.5. Vodohospodářská infrastruktura

7.5.1. Zásobování pitnou vodou

Nejvýznamnějším vodárenským systémem pokrývajícím prakticky celou centrální a západní část řešeného území je Skupinový vodovod Horka (SVH). Zdrojem skupinového vodovodu je odběr z vodárenské nádrže Horka na Libockém potoce. Pod hrází nádrže na pravém břehu Libockého potoka je těsně za hranicí řešeného území umístěna úpravna vody Horka s průměrnou kapacitou 380 l/s a maximální kapacitou 480 l/s. Vodovodní síť skupinového vodovodu Horka provozuje Vodohospodářská společnost Sokolov s.r.o.

Z SVH jsou kromě Sokolova zásobována sídla Boučí, Březová, Bukovany, Citice, Černý Mlýn, Dasnice, Dolní Rychnov, Habartov, Hlavno, Horní Částkov, Hřebeny, Chlum Sv. Maří, Chotíkov, Chranišov, Jalový Dvůr, Josefov, Kaceřov, Krajková, Královské Poříčí, Květná, Kynšperk, Libavské údolí, Liboc, Lítov, Loket, Lomnice, Loučky, Nové Sedlo, Oloví, Pochlovice, Rudolec, Staré Sedlo, Svatava, Šabina .

Skupinový vodovod Horka funguje s velkou kapacitní rezervou. V územním plánu VÚC Karlovarsko-sokolovské aglomerace byla provedena bilance zdrojů a potřeb skupinového vodovodu. Při stanovení potřeb pitné vody bylo přihlédnuto k výhledovému zvýšení počtu obyvatel, dále bylo počítáno s možností napojení stávajícího skupinového vodovodu Rovná na SVH a rovněž napojení obcí na území bývalého okresu Sokolov v současné době zásobovaných ze skupinového vodovodu Karlovy Vary (viz. níže). I při započítání těchto případných odběrů činil součet potřeb pitné vody 83 % průměrného výkonu úpravny vody Horka a 66 % jejího maximálního výkonu. Z uvedeného vyplývá, že zdrojová rezerva skupinového vodovodu Horka je 17 – 34 % i po započtení případných výhledových záměrů. Systém zásobování pitnou vodou tedy nebude pro rozvoj území limitujícím faktorem.

Západní část řešeného území (Chodov, Vintířov, Stará Chodovská, Božíčany. Hory, Jenišov, Jimlíkov, Mírová a Dolní Nivy) je zásobována ze skupinového vodovodu Karlovy Vary (SVKV) s úpravnou vody Březová o průměrné kapacitě 476 l/s a maximální kapacitě 650 l/s,

138

odběrem surové vody z vodárenské nádrže Stanovice na Lomnickém potoce s možností doplňování z říčky Teplé a úpravnou vody Plavno (prům. 65 l/s, min = 40 l/s) s přímým odběrem z Plavenského potoka. Napojení části řešeného území ze SVKV je provedeno kapacitním přivaděčem z vodojemu Nad lomem do vodojemu Vintířov. Vodovodní síť skupinového vodovodu Karlovy Vary provozuje společnost Vodárny a kanalizace Karlovy Vary, a.s.

Pouze okrajově zasahuje do řešeného území od jihu skupinový vodovod Rovná (SVR) odebírající vodu z nádrže Krásná Lípa na Velké Libavě. Kapacita úpravny je 14 l/s. Ze SVR je kromě obce Rovná za hranicí řešeného území zásobována Kostelní Bříza a Arnoltov.Mimo skupinových vodovodů zajišťují zásobování obcí a osad pitnou vodou místní vodovody s lokálními zdroji.

V návrzích na řešení systému zásobování pitnou vodou jsou uváděny záměry na napojení skupinového vodovodu Rovná na skupinový vodovod Horka a zrušení úpravny Rovná odebírající vodu z nádrže Krásná Lípa. Tento návrh doporučujeme dále sledovat, další z návrhů na propojení sídel zásobovaných z karlovarského systému na vodovod Horka se nejeví z provozního nebo kapacitního hlediska jako potřebný.

7.5.2. Odkanalizování a čištění odpadních vod

Úroveň likvidace odpadních vod se v posledních desetiletích výrazně zvýšila. Většina obcí již má realizovánu kanalizační síť s čistírnou odpadních vod.

Dle již známých návrhů je počítáno s rozšířením kanalizační sítě ČOV Chodov kromě Chranišova a Staré Chodovské do Nového Sedla, Louček a Staré Chodovské. Na ČOV Sokolov se připojí Těšovice. U některých sídel je nutno stávající ČOV, rekonstruovat nebo rozšířit – jedná se o ČOV Loket – Skála, ČOV Dolní Rychnov, Habartov, Lomnice. S realizací nových ČOV se počítá u sídel Dasnice, Dolní Pochlovice (možnost napojení na ČOV Kynšperk n.O.), Horní Pochlovice, Chlum Sv. Máří, Květná, Šabina. V následující tabulce je uveden přehled čistíren odpadních vod u větších sídel.

139

Čistírny odpadních vod v řešeném území s kapacitou nad 2000 EO

LokalitaMnožství odp.

vodKapacita ČOV

[m3/den] [m3/den] [EO]

Božíčany 253 300 2 000

Sokolov + Král. Poříčí 7 351 10 000 25 000

Chodov + Stará Chodovská + Chranišov

3 054 6 248 13 548

Březová 486 756 3 150

Bukovany 338 432 2 800

Habartov 847 2 540 7 500

Kynšperk nad Ohří 780 800 2 917

Loket - Skála 571 940* 3 984*

Svatava 390 460 2 300

* hodnoty kapacity ČOV Loket uvedeny po plánovaném rozšíření, které dosud nebylo

provedeno

8. DOPRAVA

8.1. Poloha řešeného území v širších dopravních souvislostech

Sledované území Sokolovska se rozprostírá při mezinárodních tazích evropské silniční sítě E 48 a E 49, která v dotčeném úseku zprostředkovává silnice I/6 Praha - Karlovy Vary - Cheb - Pomezí n. Ohří/Schirnding a celostátní železniční trať č. 140 Chomutov - Karlovy Vary - Cheb/Schirnding. Oba mezinárodní tahy jsou součástí nadřazené vnitrostátní sítě. V širších souvislostech zajišťují přepravní vztahy Sokolovska ke Středočeskému kraji a k hlavnímu městu Praze, vztahy k Ústeckému kraji a návaznosti na pokračující průmyslový pás Klášterec - Chomutov - Teplice - Ústí n. Labem. V přeshraničních souvislostech mezinárodní tah E 48 - silnice I/6 a trať č. 140 přecházejí státní hranici v prostoru Cheb/Schirnding a směřují dále na Bayereuth s rozvětvením na Norimberk a Frankfurt n. Mohanem. Mezinárodní tah E 49 v Chebu opouští společný koridor s E 48 a vede přes hraniční přechod Vojtanov/Schönberg ve směru na Oelsnitz (dálnice A72) a dále na Lipsko a Magdeburk Nadregionální dopravní tah v podkrušnohorském pásu Karlovy Vary - Sokolov - Cheb vymezuje páteřní urbanizovaný koridor a rozvojovou osu. V nadřazené vnitrostátní úrovni je okrajově doplněn silnicí I/20 E49 Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice, mimo řešené území v prostoru Chebu silnicí I/21 Cheb - Mariánské Lázně - Bor s návazností na dálnici D5. Do podélného podkrušnohorského pásu jsou koncentrovány převažující objemy dopravy silniční a železniční. V historicky založeném roštovém uspořádání je dopravní síť řešeného území dále doplněna silnicemi II. třídy s navazujícím hraničním přechodem Kraslice/Klingenthal a celostátní

140

železniční tratí č. 142 Karlovy Vary - Nejdek - Potůčky s železničním přechodem Potůčky/ Johanngeorgenstadt. Systém dále doplňuje mikroregionální a lokální dopravní síť, kterou představují silnice III. třídy, místní a účelové komunikace, v kolejové síti regionální tratě a vlečky.Pro pravidelnou leteckou dopravu slouží mimo zájmovou oblast mezinárodní veřejné letiště Karlovy Vary s výškovými ochrannými pásmy zasahujícími do řešeného území, v zájmovém prostoru Sokolovska doplněné plochami pro vzlet a přistání, využívané především pro sportovní ultralehké létání. Stávající dopravní struktura je výsledkem historicky utvářeného prostoru, který byl zásadním způsobem ovlivněn především polohou na dávných obchodních cestách a dlouhodobou hornickou a průmyslovou činností.

8.2. Historický vývoj a struktura dopravní sítě na území Sokolovska

Sokolovsko bylo již v dávné historii jedno z významných strategických míst na dálkových obchodních stezkách. "Říšská cesta" vedla zčásti podél toku Ohře, míjela Sokolov a směřovala do hloubi Slavkovského lesa, kterým procházela směrem k Lokti. Od Chebu k Lokti později směřovaly i další cesty; jedna vedla od Kynšperka n. Ohří, dále přes Šabinu, Březovou, Staré Sedlo, přes Loket dále na Karlovy Vary, druhá vedla k Lokti údolím Slavkovského potoka a napojovala se na "Říšskou cestu". Obě cesty míjely Sokolov i kaňon řeky Ohře. Další důležitá obchodní stezka Sokolovska, tzv. "Erfurtská cesta" vedla od severu z Erfurtu přes Plavno. Na území Čech vstupovala u Kraslic a dále pokračovala podél říčky Svatavy přes Jindřichovice, Tatrovice a Chodov do vnitrozemí. Důležitými dopravními tepnami byly i vodní toky Svatava a Ohře. Obě řeky byly využívány především pro plavení dřeva.

Specifikem Sokolovska, které historicky výrazně ovlivňovalo charakter oblasti a její cestní sítě, bylo rudné hornictví, později dolování hnědého uhlí. Historická cestní síť si postupně vyžádala výraznější zásahy a rozšíření. Jedním z prvních bylo vybudování "poštovské silnice", která spojovala Erfurt s Prahou. Přes území Sokolovska vedla ve směru od Chebu a dále přes Kaceřov, Chlum, Bukovany, Lískovou, Svatavu, Loučky, Jalový Dvůr do Karlových Varů a dále na Prahu. Původní vyježděné cesty v této trase byly na mnoha místech rozšířeny, zpevněny štěrkem a opatřeny příkopy. V lesních úsecích byly pro zajištění větší bezpečnosti do patnácti kroků od silnice vykáceny stromy. Ve Svatavě, na polovině cesty mezi Chebem a Karlovými Vary, byla za vlády Marie Terezie zřízena první poštovní stanice. Pravidelné poštovní spojení bylo zajišťováno dvakrát do týdne.

V roce 1830 byly zahájeny práce na projektu první státní silnice, která spojovala Karlovy Vary přes Loket, Sokolov, Kynšperk s Chebem. Navrhovaná trasa se výrazným způsobem dotkla dosavadních dispozic některých měst, zvláště Sokolova a Lokte, zasáhla i mnoho polí a chmelnic. Stavba vyvolala zvláště u sedláků výraznou nelibost. S výstavbou státní silnice byla v roce 1832 zrušena první poštovní stanice ve Svatavě a přenesena do Sokolova.

Na počátku 40. let 19. století započala výstavba dalších silnic,která zkvalitnila spojeníve směru dávné obchodní stezky Sokolov - Jindřichovice - Kraslice s návazností na cesty sousedního Durynska. Původní nezpevněná úvozová cesta vedla v členitých terénních podmínkách Krušných hor, v krátkém úseku z Rotavy do Anenského údolí překonávala osm brodů. Státní silnice byla uvedena do provozu v roce 1843. V roce 1845 byl v Sokolově dokončen most přes Ohři, který umožnil propojit obě státní silnice a získat spojení z Kraslic přes Loket na Karlovy Vary a dále na Prahu.

141

Bouřlivý rozmach těžby uhlí a navazujícího průmyslu a obchodu v druhé polovině 19. století vyvolával i další rostoucí nároky na přepravu. Značná poptávka urychlila výstavbu železnice na Sokolovsku. V roce 1868 bylo zahájeno prodloužení Buštěhradské dráhy Lány - Chomutov z Března do Chebu. Stavba byla rozdělena do třech úseků; Březno - Ostrov, Ostrov - Karlovy Vary a Karlovy Vary - Cheb. Úsek Karlovy Vary - Cheb byl uveden do provozu již v roce 1870. V roce 1871 byl zahájen provoz i v ostatních úsecích. Tím bylo zajištěno kontinuální spojení Cheb - Karlovy Vary - Chomutov - Praha o délce 237 km. Druhá kolej této tratě byla dostavěna až v roce 1892.

Průběh hlavního železničního spojení Karlovy Vary - Cheb na území Sokolovska je patrný z přiloženého obrázku na následující stránce "Sokolovsko 1926" (Zdroj: Archiv Sokolovské hnědouhelné, a.s.).

Přestože trať byla budována především jako uhelná, sloužila od počátku i dopravě osobní. Z Karlových Varů do Chebu byl vypravován nejprve jeden osobní a jeden smíšený vlak denně, o rok později již tři páry osobních vlaků a jeden vlak smíšený. Na Sokolovsku byly zřízeny železniční stanice v Chodově, Novém Sedle, Sokolově, Citicích, Dasnicích a Kynšperku n. Ohří. Rozvoj železniční dopravy brzy vedl ke zrušení poštovních dostavníků, které do té doby jezdily po státní silnici.

Rozvoj železnice byl nezastavitelný. V roce 1876 byla na území Sokolovska dokončena trať Sokolov - Kraslice, která byla v roce 1887 v Klingenthalu napojena na saskou železnici. V roce 1877 bylo zprovozněno spojení Loket - Nové Sedlo s napojením na hlavní železnici - "Buštěhradskou dráhu", v roce 1882 byla uvedena do provozu další lokálka z Chodova do Nejdku.

Na hlavní tratě se brzy napojovala řada vleček a lanových drah, které přepravovaly uhlí mezi doly a železničními stanicemi. V centrální části Sokolovska bylo v letech 1871 - 1890 postaveno asi devatenáct vleček a další se stále zřizovaly.

Postupující těžba uhlí, rozvoj navazujícího průmyslu a trvale vzrůstající potřeby dopravy zásadním způsobem ovlivnily vývoj mnoha měst a obcí a zcela proměnily charakter krajiny. Města i volná krajina se stále více zahušťovaly dopravními cestami a zařízeními, které rozšiřovaly silniční síť budovanou v první polovině 19. století. V roce 1865 byla mimo jiné dostavěna silnice Rotava - Nejdek, v roce 1911 byla dokončena další komunikace z Kraslic přes Smolnou do Rotavy. Vozovka u mnohých těchto komunikací již byla zpevněná, , vodní toky byly často překonávány mosty, ulice většiny tehdejších měst byly pravidelně dlážděny.

Po první světové válce se na Sokolovsku začala nesměle rozvíjet autobusová doprava. Od poloviny dvacátých let už měla řada obcí a míst pravidelné spojení. To se stále zintenzivňovalo a ve třicátých letech bylo již takřka běžnou službou. Přesto autobusovou dopravu užívaly spíše střední vrstvy. Chudší skupina obyvatel chodívala většinou pěšky, později jezdila na kole. Několikakilometrové pěší cesty za prací patřilo v té době k běžnému životu velké části havířů a dělníků.

Prostorové rozložení a hustota cestní sítě na území Sokolovska před 2. světovou válkou je patrné z přiloženého obrázku "Silniční a cestní síť širšího prostoru Sokolovska na přelomu 30. - 40. let 20. století".

142

S přechodem na lomovou a velkoplošnou těžbu uhlí po 2. světové válce došlo mimo jiné i k zásadním změnám ve struktuře cestní sítě v jádrovém území Sokolovska. Postupně mizely lanovky i některá cestní spojení. V roce 1980 ustoupila postupující těžbě i bývalá Buštěhradská dráha, která byla v úseku mezi Chodovem a Sokolovem v roce 1980 přeložena do nové trasy. Do nové trasy byla postupně přeložena i státní silnice Karlovy Vary - Cheb a řada silnic II., III. třídy a místních komunikací, dotčené těžbou.

8.3. Stávající dopravní infrastruktura řešeného území

8.3.1. Silniční síť

Komunikační síť sledovaného prostoru představují silnice I., II., III. třídy a místní komunikace, v některých úsecích přesměrované z historických stop, případně v dílčích úsecích přerušené a ukončené. Veřejně přístupná silniční a komunikační síť je dále doplněna relativně hustou sítí účelových komunikací, určených především pro potřeby těžby a souvisejících činností. Přehled silnic I., II. třídy a vybrané silnice III. třídy:

Silnice I/6 E 48, 49 Praha - Karlovy Vary - Sokolov - Cheb - Pomezí n. Ohří Silnice I/20 E 49 Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice Silnice II/181 Chodov - Vintířov Silnice II/209 Krásno - Horní Slavkov - Loket - Chodov - Nová Role Silnice II/210 Krsy - Teplá - Sokolov - Jindřichovice - Kraslice/Klingenthal Silnice II/212 Lázně Kynžvart - Kynšperk n. Ohří - Nový Kostel - Luby Silnice II/220 Karlovy Vary - Stará Role - Nejdek - Nové Hamry - Jelení Silnice II/222 Jindřichovice - Chodov - Karlovy Vary Silnice III/21217 Františkovy Lázně - Kaceřov - Sokolov Silnice III/2124 Kynšperk n. Ohří - Rudolec Silnice III/2125 Kynšperk n. Ohří - Dolní Žandov Silnice III/21026 Sokolov - Březová Silnice III/21030 Sokolov - Krajková - Luby Silnice III/21233 Hluboká - Habartov - Josefov Silnice III/21219 Kaceřov - Krajková Silnice III/21036 Boučí - Hory Silnice III/21235 Habartov - Chlum sv. Máří Silnice III/21026 Svatava - Lomnice Silnice III/1812 Lomnice - Vintířov - Stará Chodovská Silnice III/2222 Dolní Nivy - Vřesová Silnice III/20912 Vřesová - Nejdek Silnice III/2099 Sokolov - Loket Silnice III/21022 Březová - Podstrání Silnice III/2122 Rudolec - Kostelní Bříza Silnice III/2224 Chodov - Nová Role Silnice III/1811 Jehličná - Nové Sedlo Silnice III/2226 Mírová - Jenišov Silnice III/20912 Vřesová - Tatrovice

Silnice I. třídy představují nadřazené silniční osy nadregionálního významu, které zajišťují návaznosti sledovaného prostoru Sokolovska na hlavní vnitrostátní a mezinárodní síť. V regionálních souvislostech je silnice I/6 páteřní přepravní osou pro každodenní vztahy ve spojení Karlovy Vary - Sokolov - Cheb s dílčími návaznostmi na silnice II., případně III.

143

třídy. Silnice I/6 je zařazena do doplňkové sítě TINA (budoucí rozšířené sítě TEN - Transeuropien Network)

Intenzita dopravy na silnici I/6 dle výsledků Celostátního sčítání dopravy na silniční síti ČR v roce 2000 (Zdroj: ŘSD ČR, 2001) ukazuje na výraznou převahu každodenní dopravy v relaci Karlovy Vary - Sokolov. Intenzita dopravy zde dosahuje průměrné denní hodnoty cca 14,0 tisíc vozidel/den, což je pro srovnání o cca 3,8 tisíc více, než na silnici I/6 na vstupu do Karlových Varů ve směru od Prahy, o 0,6 tisíc vozidel méně než na silnici I/13 v úseku Karlovy Vary - Ostrov n. Ohří.

Silnice I/20, která se pouze okrajově dotýká zájmového území, v nadregionálních vztazích zajišťuje návaznost především Karlovarska a východní části Sokolovska na Plzeň a Plzeňský kraj, v regionálních a mikroregionálních vztazích zpřístupňuje oblast Lokte, Horního Slavkova a Bečova nad Teplou. V návaznosti na silnici II/230, vedenou přírodně malebným údolím Teplé, propojuje významná lázeňská místa Karlovy Vary a Mariánské Lázně.

Zásadní význam pro vnitřní prostor Sokolovska má síť silnic II. a III. třídy. Ta ve vnějších návaznostech na nadřazené silnice a přepravní směry zajišťuje veškeré každodenní přepravní vztahy a obsluhu uvnitř území s návazností na silniční hraniční přechod Kraslice/Klingenthal (HP pro osobní a regionální nákladní dopravu) . Postupem těžby bylo v minulosti mimo jiné toto historické spojení v úseku Svatava - Dolní Nivy narušeno a přeloženo do nové objízdné trasy, lemující okrajovou část Podkrušnohorské výsypky. Navazující úsek silnice ve směru na Kraslice zůstal ve stávající stopě bez zásadnějších úprav s obtížným průchodem hřebenovou částí Krušných hor. I přes obnovení přeshraničního komunikačního propojení Kraslice/Klingenthal po roce 1990, zůstává toto spojení pro značně nepříznivý průběh a uspořádání trasy značně problémové.

Regionální a mikroregionální síť řešeného území Sokolovska nese ve svém prostorovém uspořádání, stavebně-technickém stavu, organizaci přepravních vztahů a spádovosti přepravních proudů znatelné stopy dosavadních priorit určovaných požadavky těžby a koncentrací sídelní struktury do urbanizované osy podél silnice I/6. Pozornost na "kvalitu a upravenost" sítě byla zaměřena především na pánevní část oblasti, zatímco silniční síť směřující do vyšších poloh doznívajícího Krušnohorského hřebene, k rozptýleným sídlům na jeho úbočí a k sídlům při státní hranici, stejně jako mezisídelní komunikační propojení v těchto polohách, byla dlouhodobě zanedbána.

Ve vizi nového utváření zvláště příhraničních území po vstupu do EU a začlenění do středoevropských, regionálních i mikroregionálních struktur bude stávající síť vyžadovat zásadní koncepční přehodnocení a investiční počiny. Silnice II. a III. třídy, jejichž výhledové uspořádání a celková koncepce budou rozhodující pro nové utváření celého prostoru Sokolovska po ukončení těžby uhlí, jsou od roku 2001 ve vlastnictví a správě kraje.

8.3.2. Železniční síť

Kolejovou osou řešeného území je trať Chomutov - Karlovy Vary - Cheb/Pomezí n. Ohří, která představuje významnou součást celého urbanizovaného podkrušnohorského pásu. Na ni navazují tratě regionálního až mikroregionálního významu, jejich současný přepravní význam je v celkovém objemu dopravy řešeného území takřka zanedbatelný. Přehled železničních tratí

144

Celostátní trať č. 140 Chomutov - Karlovy Vary - Sokolov - Cheb - Pomezí n. Ohří/SchirndingCelostátní trať č. 142 Karlovy Vary - Nová Role - Nejdek - Potůčky/Johanngeorgenstadt Celostátní trať č. 143 Nová Role -ChodovRegionální trať č. 144Nové Sedlo - Bečov n. TeplouRegionální trať č. 145 Sokolov - Kraslice/KlingenthalŽelezniční síť prošla obdobným vývojem jako silniční infrastruktura. Hlavní pozornost byla v minulosti upřena na uhelnou trať, kterou v zájmovém území představuje trať č. 140 Chomutov - Sokolov - Cheb - Pomezí n. Ohří (- Norimberk) s odbočnou větví (tratě č. 142 a č. 143) Karlovy Vary - Nová Role - Chodov. Trať je součástí dálkového mezinárodního a vnitrostátního spojení a zařazena jako vedlejší železniční trať sítě TINA. Celostátní trať č. 142 Karlovy Vary - Nová Role - Nejdek - Potůčky/Johanngeorgenstadt je typickou tratí horského charakteru, která napojuje rekreační aktivity v prostoru Perninku s návazností na kolejovou síť DB a sídelní centrum Cvikov. Trať po zásadní přestavbě může představovat významný potenciál pro regionální kolejové propojení Karlovarska a Sokolovska s prostorem "Sasského trojúhelníku".

Regionální trať Sokolov - Kraslice / Klingenthal, která je jedinou privatizovanou tratí v řešeném území, představuje druhou kolejovou osu pro možnou obsluhu příhraničního území a návaznost jak na urbanizovaný prostor Sokolovska, tak na kolejovou síť DB. Převážná část železničních tratí zůstala v minulosti bez zásadnější údržby, dlouhou dobu bez návazností na sasskou stranu a s patrnou stagnací přepravní práce. Pro nepřijatelný technický stav je například v současné době mimo provoz regionální trať Nové Sedlo - Krásný Jez.

Výhledově bude žádoucí vyhodnocení ekonomické a provozní využitelnosti železničních tratí v dotčeném území a jeho okolí s cílem zásadní přestavby a začlenění jako součást kvalitních dopravních systému s přeshraničními návaznostmi.

8.3.3. Cyklistická a pěší doprava

I přes značnou devastaci pánevní části území, procházejí okrajovými územími značené turistické trasy a doporučené cyklistické trasy, z nichž některé jsou již v území v krátkých úsecích vymezené.

Značené trasy pro pěší turistiku sledují především tok Ohře a Svatavy, doporučené a připravované cyklotrasy směřují od Karlových Varů, Chodova, Kynšperka n. Ohří a Sokolova podél obou toků do vyšších poloh Krušnohorského pásu a do CHKO Slavkovského lesa (vymezení a návrh cyklotras - viz Problémová mapa, měř. 1 : 25 000).

Rozvoj cyklistiky a pěší turistiky bude po ukončení těžby a rekultivace celého prostoru jedním z významných oborů, které bude nezbytné ve vnitrooblastních i přeshraničních souvislostech zásadním způsobem podpořit. Cyklistické a pěší trasy, vhodně napojené na dopravní systémy, centra osídlení, aktivity pro rozvoj rekreace a turistiky apod., by měly oživit a doplnit nabídku pro každodenní i rekreační pohyb, sport a turistiku.

145

8.4. Přehled současných záměrů a strategií rozvoje dopravy a dopravní infrastruktury v řešeném území v širších souvislostech Následující záměry, trendy a strategie, uplatňované v různých kategoriích dokumentů adokumentací, představují pro formování prognózy rozvoje dopravy a dopravních sítí v území dotčeném těžbou hnědého uhlí na Sokolovsku zásadní koncepční a odbornou matérii, která musí být důsledně vyhodnocena, případně zohledněna.

8.4.1. Doprava v územně plánovací dokumentaci

Schválený ÚPN VÚC Karlovarsko - Sokolovské aglomerace (IRUP, s.r.o.) v návrhu dopravní infrastruktury respektuje záměry přestavby nadřazené dopravní sítě, tj. v řešeném území silnice I/6, sledovaná jako rychlostní silnice R6. V regionálních souvislostech posiluje urbanizovanou osu podélnou komunikací "distribuční osou", vedenou souběžně se silnicí I/6 (R6) a I/13 ve spojení Ostrov n. Ohří (I/13) - Hroznětín - Nová Role - Chodov - Svatava - Kynšperk n.Ohří (R6), která výhledově propojuje a obsluhuje sídelní strukturu, ekonomické aktivity a centra rekreace a cestovního ruchu ve "2. pořadí" od rychlostní silnice R6. Schválený ÚPN VÚC zakotvuje tuto koncepci na období po roce 2020 za podmínky průkaznosti a vyhodnocení funkčního opodstatnění a technické realizovatelnosti . ÚPN VÚC Karlovarsko - Sokolovské aglomerace vymezuje následující dlouhodobou strategii pro utváření dopravních systémů:

Doprava bude rozvíjena nejen ve smyslu zajištění a urychlení přepravních potřeb (kanalizace dopravy) v silně urbanizovaných oblastech, ale zároveň jako prvek iniciující vyvážený rozvoj ekonomicky oslabených oblastí

Rozvoj dopravy by měl sledovat podmínky pro vyvážený poměr jejích jednotlivých druhů, tj. poměr mezi dopravou silniční, železniční, leteckou a nemotorovou a poměr mezi hromadnou veřejnou dopravou a dopravou individuální.

Doprava by měla být v jednotlivých částech řešeného území rozvíjena diferencovaně, se zvláštním ohledem na ochranu životního prostředí, krajiny a přírody.

Návrh ÚPN VÚC v širších souvislostech sleduje přesměrování silnice I/20 mimo údolí říčky Teplé do stopy Toužim - Žalmanov se společným zaústěním do Karlových Varů ve stopě silnice I/6 - R6. Pro řešené území tento odklon silnice I. třídy představuje omezení případné přímé návaznosti jádrového území ve směru na Plzeň bez průjezdu prostorem Karlových Var. Karlovy Vary se novým koncepčním uspořádáním stávají významným dopravním uzlem, pro který je ve schválené územně plánovací dokumentaci VÚC respektována územní ochrana pro možné odvedení průjezdné dopravy v oddálenější obvodové poloze od lázeňského města v trase Drahovice - Rosnice - Stará Role - Jenišov s napojením na R6 ve směru na Cheb.

Výhledový obchvat Karlových Varů a jeho nasměrování může být rozhodující pro prognózování nového propojovacího tahu z prostoru Karlovarsko - Sokolovska ve směru na Cvikov

ÚPN VÚC Karlovarského kraje - etapa průzkumů a rozborů (U 24, s.r.o.) předkládá v koordinaci se záměry sasské strany na utváření nových přeshraničních vztahů v jednotném a provázaném středoevropském prostoru (viz níže) variantní náměty na nové komunikační propojení v ose Karlovy Vary - Cvikov, které se z důvodů obtížně průchodného horského

146

terénu a předpokládaného problémového napojení na komunikační systém Karlovarska jeví jako značně komplikované

V územně plánovací dokumentaci významných center osídlení řešeného území, tj. Nová Role, Chodov Sokolov, Kynšperk n. Ohří, jsou uplatňovány záměry na zásadní přestavbu silniční sítě, která sleduje v hlavních přepravních osách a návaznostech na připravovanou rychlostní silnici R6 zkvalitnění silničních propojení a jejich odklon mimo centrální části měst. Tyto dílčí záměry bude nezbytné koordinovat s celkovou výhledovou koncepcí rozvoje území a dopravní infrastruktury, která bude formulována v rámci zpracovávané II. etapy této práce

8.4.2. Resortní koncepce MDS

Resortní koncepce MDS sledují rozvoj nadregionální úrovně silniční sítě, tj. dálnice, rychlostní silnice a silnice I. třídy, v železniční dopravě tratě celostátní i regionální (kromě privatizovaných tratí), v letecké dopravě mezinárodní veřejná letiště

Návrh rozvoje nadřazené silniční a železniční sítě vychází z Usnesení vlády ČR č. 741/1999 k Návrhu rozvoje dopravních sítí v České republice do r. 2010, kde je mimo jiné sledována rychlostní silnice R6 jako součást sítě dálnic a rychlostních silnic ĆR a optimalizace tratě č. 140; dopravní koridor s oběma druhy dopravy je zařazen jako součást doplňkové sítě TINA

Návrhy výstavby rychlostní silnice R6 a přestavby vybraných silnic I. třídy v širším prostoru Sokolovska (I/13, I/20, I/21) do r. 2010 jsou sledovány v Harmonogramu investiční výstavby na silniční síti ČR do roku 2010 (ŘSD ČR) a jsou z hlediska rozvoje dopravní infrastruktury jedním z východisek pro možné prognózní úvahy

8.4.3. Krajská oborová koncepce

Zásadním nadřazeným výchozím dokumentem pro formování principů výhledové koncepce dopravy v území dotčeném těžbou je "Koncepce rozvoje dopravy a dopravní infrastruktury v Karlovarském kraji", která byla zpracována Krajským úřadem Karlovarského kraje, odborem dopravy a silničního hospodářství na základě prohlášení Rady kraje a Programu rozvoje Karlovarského kraje. Střednědobé a dlouhodobé cíle vymezují hlavní zásady vedoucí ke zkvalitnění dopravy a dopravní infrastruktury v souladu s potřebami Karlovarského kraje. V oblasti dopravy jsou dlouhodobé priority sledovány především v zabezpečení optimální základní dopravní obslužnosti, ve vybudování integrovaného dopravního systému, v podpoře a rozvoji systému EgroNet a v podpoře regionálních letišť.

V oblasti dopravní infrastruktury střednědobé a dlouhodobé síle sledují zajištění programu modernizace dopravní infrastruktury, přípravu a realizaci staveb dopravní sítě se zajištěním kapacitního propojení významných center Karlovarského kraje, návazností na sousední kraje, hlavní město, země v rámci europrostoru a nadřazené mezinárodní sítě EU. V železniční infrastruktuře je kladen důraz na podporu rekonstrukce a modernizace hlavních i regionálních tratí. Pro řešené území lze podrobněji specifikovat vybrané cíle:- Rekonstrukce a modernizace silnic II. a III. třídy -Elektrizace, rekonstrukce a modernizace tratí a přestupních uzlů v  regionu- Privatizace regionálních tratí a vstup soukromého kapitálu do železniční dopravy - Zvýšení počtu komunikačních propojení se Spolkovou republikou Německo- Rozvoj cyklistické dopravy a výstavba cyklistických stezek

147

Návrh přestavby silnic II. a III. třídy na území Karlovarského kraje, které vlastnictvím a správou přešly dnem 1.10. 2001 do vlastnictví a správy kraje, je do konce roku 2003 zpracován samostatnou dokumentací. Dokumentace, jejíž pořizovatelem je Krajská správa a údržba silnic, je zpracovávána firmou EDIP, s.r.o. Mariánské Lázně s předpokládaným dokončením do prosince 2003. Cílem je komplexní přehodnocení stávající sítě silnic II. a III. třídy na území kraje z hlediska stavu, přepravního významu, dopravní účinnosti, přeshraničních, vnitrooblastních a mezisídelních návazností a spojení, zařazení do příslušné třídy, priorit přestavby apod.. Dokumentace by měla být jedním ze zásadních podkladů pro prognózní rozvahy o výhledovém rozvoji dopravy a dopravní sítě sledovaného prostoru Sokolovska.

8.4.4. Rozvojové záměry přilehlého území Saska

Rozvojové záměry jsou formulovány v rámci Zemského plánu rozvoje území Saska, (Svobodný stát Sasko, Sasské státní ministerstvo vnitra, 2003) s následujícími strategickými cíly: - Rozvoj evropského metropolitního regionu "Sasský trojúhelník", vymezený městy Drážďany - Lipsko - Kamenice (Chemnitz) - Cvikov (Zwickau) s cílem vytvoření významného evropského ekonomického a turistického regionu

- Ve vztahu k ČR po vstupu do EU a po podpisu Shengenských dohod podpora přeshraničně koordinovaného regionálního rozvoje, podmíněná vypracováním společných přeshraničních koncepcí a to v regionálních i místních úrovních.

- V nadřazené dopravní infrastruktuře zájem na dopravním propojení v ose Cvikov - Karlovy Vary

"EgroNet" - projekt euroregionálního systému místní dopravy, který propojuje tři spolkové země SRN a ČR; Sasko, Durynsko, Bavorsko a přilehlou část Karlovarského kraje; záměr Svobodného státu Sasko byl v prosinci 1999 uznán organizační společností Expo jako oficiální projekt, který je velikostí, časovým rozmezím realizace, technickou náročností i počtem zúčastněných největším projektem Saska. Projekt je připravován pod gescí Sasského státního ministerstva hospodářství a práce a koordinován Účelovým sdružením místní hromadné osobní dopravy Vogtland; partnerem za českou stranu jsou prozatím pouze České dráhy.

Pro řešené území Sokolovska projekt představuje začlenění všech procházejících celostátních a regionálních tratí do provázaného a zokruhovaného systému s propojením hlavních sídelních center: Karlovy Vary - Sokolov - Cheb - Marktdrewitz - Hof - Plauen - Gera - Zwickau - Aue. Projekt je zaměřen na tématický rozvoj rekreace a turistiky, který pro řešené území může přinést poptávku po nových službách a formách aktivního vyžití - potenciál pro nové pracovní příležitosti.

8.5. Dosavadní trendy rekultivace vytěžených prostor z hlediska obnovy dopravní infrastruktury

Plánovitá rekultivace území po těžbě hnědého uhlí na Sokolovsku bylo zahájena přibližně v 60. letech minulého století. Rekultivační činnost byla od počátku pojatá jako multidisciplinární činnost, která však projekčně i realizačně sledovala především potřeby a

148

zájmy palivoenergetických komplexů a plány postupující těžby. Organizace rekultivačních prací byla součástí těžby uhlí. Prováděné rekultivace byly zaměřené na zemědělské a lesnické rekultivace, z hlediska dopravní infrastruktury bez obnovy těžbou narušených mikroregionálních a místních komunikačních spojení a zakládání nových komunikací a vybavenosti pro dopravu, případně rekreaci a turistiku.

V současné době zpracovávané studie rekultivace lze z hlediska obnovy a výhledového rozvoje dopravní infrastruktury a vybavenosti hodnotit jako komplexněji pojaté s výraznými trendy obnovy či založení nových provazujících linií diferencovaně pro motorovou a nemotorovou dopravu. V této souvislosti aktuálně dokončená studie rekultivací území po těžbě hnědého uhlí na Sokolovsku „Koncepce řešení ekologických škod“, VÚHU Most, říjen 2003, pořízená Fondem národního majetku, sleduje z hlediska každodenní dopravy obnovu a rekonstrukce vybraných silnic III. třídy a místních komunikací a dále výrazným způsobem posiluje podmínky a nabídku pro rozvoj cykloturistiky, spojenou s využitím navrhovaných vodních ploch a jejich zázemí pro rekreaci. V této souvislosti jsou jako součást rekultivací v oblasti Sokolovska navrženy následující záměry:

- Cyklostezky na území bývalého lomu Medard – Libík a jeho výsypek - Páteřní cyklotrasa Karlovy Vary – Cheb- Spojka mezi cyklostezkami Medard – Libík a páteřní cyklotrasou- Cyklostezky na území bývalého lomu Boden a výsypek Lítov a jejich propojení na systém - - Medard - Libík- Cyklostezky v okolí jezera Michal- Cyklostezky v oblasti revitalizovaného území lomu Silvestr- Cyklostezka Michal – Silvestr- Cyklostezka Michal – Sokolov- Cyklostezky Březová – Silvestr- Cyklostezka Silvestr – Dolní Rychnov- Muzeální železnice o rozchodu 900 mm ve spojení Medard – Libík a stálá expozice- Cyklostezky v prostoru Loketské výsypky- Cyklostezky v prostoru Smolnické výsypky- Cyklostezky v prostoru Podkrušnohorské výsypky

Pro obnovení prostupnosti území po těžbě a zkvalitnění potřebného propojení v každodenních i rekreačních přepravních vztazích jsou v rámci rekultivace sledovány následující cíle a záměry:- Obnova a zkvalitnění komunikačního propojení Chlum svaté Maří – Habartov- Obnova a zkvalitnění komunikačního propojení Dasnice – Bukovany rozcestí- Obnova a zkvalitnění komunikačního propojení Dolní Rychnov - Citice- Mírová; obnova komunikace III/2224- Chodov; úprava přístupové komunikace k lokalitě Bílá Voda- Nové Sedlo; obchvat města po hraně lomu- Božíčany – Nejdek; rekonstrukce komunikace II/209 - Královské Poříčí; rekonstrukce komunikace ke statku- Lomnice; obnova cesty k bývalému důlnímu závodu- Podkrušnohorská výsypka; parkoviště a stání pro osobní automobily - návazný pěší vstup do rekultivovaných oblastí

149

Navrhovaná opatření budou vyhodnocena v rámci komplexního posouzení v širších souvislostech a návaznostech. Budou sloužit jako jeden z důležitých podkladů pro komplexní prognózní úvahy.

8.6. Souhrn problémových okruhů, východiska a principy pro formulaci výhledové koncepce dopravy

8.6.1. Problémové okruhy

Nepřipravenost stávající dopravní infrastruktury po vstupu do EU pro zajištění kvalitního propojení s dopravními sítěmi sousedního Saska a vytvoření jednotného provázaného středoevropského regionálního prostoru

V úrovni nadregionální, regionální i mikroregionální značně omezená a technicky nepřijatelná příčná komunikační propojení Sokolovska a Karlovarska s přilehlou stranou Saska

Nepříznivé terénní podmínky při překonávání výškově členitého pásu Krušných hor v přímém vztahu ČR - SRN výrazně omezují předpoklady pro zajištění kvalitních funkčně diferencovaných silničních a železničních propojení

Nedostatečná úroveň současného kolejového propojení Sokolovska a Karlovarska s železniční sítí DB a nadřazenými tranzitními železničními koridory ČR

Přerušení přirozených a historicky založených prostorových a funkčních souvislostí a komunikačních vazeb

Prostorové rozložení a úroveň silniční sítě řešeného a širšího prostoru je negativně ovlivněná a dlouhodobě narušená velkoplošnou těžbou hnědého uhlí a s tím spojenou průmyslovou, výrobní a obchodní činností, jež vyvolává specifické nároky na upravenost a využívání silniční sítě prioritně těžkou nákladní dopravou

V jádrovém území devastace sídel a krajiny neúměrnými nároky na hustotu a uspořádání dopravních sítí především pro nákladní dopravu

Dlouhodobě zanedbaný stav a narušená kontinuita silniční sítě mimo hlavní urbanizovaný koridor pro zpřístupnění a obsluhu rozptýleného osídlení především venkovských oblastí na úbočí a v hřebenových partiích Krušných hor

Nevyhovující stavebně - technický a provozní stav železniční sítě, zanedbaná vybavenost stanic a zastávek, nízká kultura cestování

Nízká míra začlenění železniční dopravy do integrovaného systému veřejné dopravy

Narušení kvality životního prostředí provozem motorové dopravy (zvláště nákladní) v sídlech a volné krajině v jádrové pánevní oblasti

Chybějící kvalitní vybavenost pro nemotorovou dopravu, spojená s nízkou kvalitou prostředí a omezenou atraktivitou pro turistiku a rekreaci

150

8.6.2. Východiska a principy výhledové strategie rozvoje dopravy

Výhledový návrh rozvoje dopravy a dopravní infrastruktury v území dotčeném těžbou hnědého uhlí na Sokolovsku musí vycházet z vnějších souvislostí a koncepčních strategií širšího prostoru České republiky a sousedního Saska jako součásti středoevropského regionálního prostoru

Komplexní pojetí a návrhy rekultivace území po těžbě uhlí musí integrovat podmínky a předpoklady pro možné výhledové založení ekologicky šetrného dopravního systému s vysokou provozní a ekologickou účinností odpovídající principům trvale udržitelného rozvoje dopravy

Návrh a uspořádání dopravních sítí a systémů musí respektovat a současně posilovat diferencované funkční využití území se zohledněním jeho limitů, předpokladů a potenciálu

Návrh a uspořádání dopravních sítí a systémů musí být úzce koordinován se strategií vyváženého ekonomického, sociálního, kulturního a rekreačního rozvoje celé oblasti, stabilizace a harmonizace sídelní struktury a venkovských prostorů, posílení a ochrany přírodních hodnot a krajinného potenciálu

8.7.Environmentální principy a strategie rozvoje dopravy

Při formování výhledové strategie a koncepce rozvoje dopravy a dopravní infrastruktury bude nezbytné zohlednit principy ochrany životního prostředí, promítnuté ve schválené Státní politice životního prostředí a schválené Dopravní politice České republiky. V tomto smyslu uvádíme vybrané zásady, které budou rozhodující pro rozvoj dopravy v řešeném území a jeho širším zázemí:

Prosazovat opatření ke snižování přepravních nároků, podporovat intermodální a integrované přístupy k plánování dopravní infrastruktury, které zohlední ekologické, prostorové, ekonomické a sociální aspekty dopravních systémů společně s rozvojem její infrastruktury a ekologicky přijatelných dopravních prostředků s cílem jejich zatraktivnění tak, aby docházelo k přirozenému omezování individuální automobilové dopravy

Podpora kombinovaného systému veřejné a automobilové dopravy, tzv. systém P+R (Park+Ride)

Zlepšovat podmínky a budovat vybavení pro cyklistickou dopravu a cykloturistiku včetně podpory kombinace s veřejnou dopravou, tzv. systém B+R (Bike+Ride)

Podporovat postupnou změnu podílu osobní a nákladní dopravy ve prospěch dopravy železniční a kombinované

Dosáhnout výraznějšího podílu železnice při koncipování dopravní infrastruktury a systému regionální dopravy

Podporovat alternativní druhy pohonů dopravních prostředků

151

Podporovat vhodná krajinářsko-technická a infrastrukturní opatření (obchvaty měst, přeložky, protihluková zeleň apod.) pro minimalizaci zdravotních rizik a negativních vlivů na životní prostředí, způsobené nadměrným hlukem a emisemi z provozu motorové dopravy

Při modernizaci silniční sítě využívat v maximální míře stávající silniční sítě a omezit fragmentaci krajiny novými trasami

Podporovat opatření ke zvýšení bezpečnosti a ochraně pěších, cyklistů a zvěře

9. VYHODNOCENÍ SOUČASNÉ ÚPD A ÚPP VZTAHUJÍCÍ SE K ŘEŠENÉMU ÚZEMÍ

9.1 ÚPD a ÚPP regionální úrovně

9.1.1.Územní plán velkého územního celku Karlovarsko-sokolovské aglomerace Zpracovaný Institutem regionálního a územního plánování s.r.o Karlovy Vary.

Schválený usnesením zastupitelstva Karlovarského kraje č. ZK 48/01/2001 ze dne 25. října 2001.Závazná část byla vymezena vyhláškou Karlovarského kraje č. 1/2001, vyhlášenou v částce 1 Věstníku právních předpisů Karlovarského kraje, který byl rozeslán 9. listopadu 2001.V dalším textu jsou vybrány kapitoly, které mají vztah k připravované územní prognóze a měly by být respektovány při jejím zpracování, případně doplněny o nové skutečnosti.

Celková urbanistická koncepcesleduje zajištění ochrany přírod. prostředí a krajinyzlepšení podmínek ŽPzachování a doplnění ÚSESpřijatelný prostor pro těžbu a využití nerostných surovinrovnoměrný vývoj sídelní strukturystabilizace a rozvoj výrobní funkcepodmínky pro další rozvoj lázeňství a cestovního ruchurozvoj dopravy

Těžba uhlí V objemu kolem 10 mil. t.ročně. Rozsah území s probíhající hornickou činností (těžba, vnější výsypky se bude snižovat)

Výroba počítá se stabilitou průmyslových ploch. Rozsáhlejší souvislá území výroby jsou vymezeny v lokalitě Sokolov a Ostrov.

Zemědělství počítá se s využíváním kvalitnějších podmínek jinak zalesnění případně mimoprodukční funkce.

152

Koncepce dalšího vývoje

Obnova a tvorba krajinyPodkrušnohorská pánev – vytvořit novou pánevní krajinu. Rekultivovat plochy devastované těžbou jako polyfunkční krajinné prostory tvorbu nového reliéfu a vodního režimu přizpůsobit přirozeným podmínkám a měřítku krajiny.

Rekultivace po těžbě

Zákonná opatření (zákon č. 44/1988 Sb.- horní zákon) určuje, že těžební organizace jsou povinny zajistit sanaci všech území dotčených těžbou. Sanace obsahuje i rekultivaci podle zákonů (334/92 Sb. o ochraně ZPF a zák. o lesích). Tato opatření spíše podporují rekultivace zemědělské a lesní. V průběhu doby se však mění názory na poměr jednotlivých druhů rekultivací a to ve prospěch lesních a vodních a také ve prospěch využití pro další funkce urbanistické (sport, rekreace, výroba apod.). Mezi nová využití území určených k rekultivaci bude nutno počítat i případné umisťování nových skládek domácího event. průmyslového odpadu nebo spaloven jejichž umístění v jiných územích je nepřijatelné. Koncepční příprava celého území dotčeného těžbou územní prognózou bude muset sledovat i zdůvodnění změny rekultivačních zásahů.

Ve schváleném ÚPN VÚC jsou obsaženy tyto rekultivační záměry:

K 1.1. 2000 bylo tedy realizováno nebo rozpracováno 41,3% zasažené plochy.

Protože v nejbližších letech budou vnější výsypky dosypány (Podkrušnohorská již v roce 2004 a Smolnická v roce 2008) dojde k výrazné změně ve směrování skrývkových hmot a budou sypány pouze výsypky vnitřní. To umožňuje zrekultivovat do roku 2020 prakticky všechny dokončené výsypky, s výjimkou části Smolnické výsypky.

Do roku 2020 bude dokončeno nebo rozpracováno celé zasažené území, mimo činné lomy Jiří a Družba, celkem 7 193 ha, tj. 77,6%.

Zvláštním úkolem bude rekultivace v prostorech navržených biocenter a biokoridorů, kde se doporučuje specifická lesnická rekultivace.

Při rekultivaci jednotlivých lokalit jsou zohledňovány možnosti budoucího účelného zapojení ploch k využití blízkých měst a obcí.

Území výsypky Silvestr bude, po provedení rekultivací dle pravomocných rozhodnutí správních orgánů součástí plochy tzv. investiční zóny Sokolov-západ, využito v západní části pro průmyslovou a obchodní zónu, východní část pro sport a rekreaci. V sousedství Dolního Rychnova se připravuje areál s golfovým hřištěm, jezdeckým areálem, motokárovou dráhou, zooparkem a lesoparkem, s pěším a cyklistickým propojením do lesů jižně od komunikace

153

I/6.Území sousedí s lomem Michal, kde je budována vodní plocha jako rekreační zázemí Sokolova. Podobně bude v sousedství Habartova realizována rekultivace lomu Boden. Zahájena je sanace a rekultivace lomu Medard-Libík s vodní plochou cca 500 ha. I zde se předpokládá sportovní a rekreační využití. Dokončené zemědělské rekultivace Loketské výsypky jsou využity pro pastevectví.

V území bývalého lomu Silvestr bylo ponecháno 65 ha pro elektrárnu Tisová k ukládání popelů a stabilizátorů. Lokalita by měla pojmout veškerou produkci tuhých zbytků spalování uhlí a odsiřování kouřových plynů z Elektrárny Tisová nejméně do roku 2015. Tuhé materiály budou základem zpětného vytvarování krajiny a následných rekultivací.

Vodní toky a nádrže

V ÚP VÚC jsou řešeny vodní nádrže ve vazbě na SVP. Záplavové území a ochrana před povodněmi je řešena v rovině obecných zásad protipovodňových opatření a doporučení míry ochrany jednotlivých obcí.

ÚP VÚC doporučuje řešit protipovodňovou ochranu v Karlových Varech na stoletou povodeň, ve Žluticích, Královském-Poříčí a Svatavě na padesátiletou povodeň, v Sokolově a Kynšperku nad Ohří dle výsledku komplexní protipovodňové ochrany v obcích, kde není stanoveno záplavové území podle územních plánů jednotlivých obcí. Vzhledem k tomu, že řeka Ohře protéká řešeným územím prognózy mohou řešení protipovodňové prevence výrazně ovlivnit i funkční uspořádání území v těžebním prostoru.

Obyvatelstvo

Pro odhad budoucího počtu obyvatel se předpokládá, že v rozvoji území nenastanou žádné závažné znaky, které by podnítily výrazné zvýšení vnější migrace (imigrace nebo emigrace). Celkově bude území zřejmě mírně migračně deficitní.

Osídlení

ÚP VÚC navrhuje korigovat vývoj sídelní struktury podle scénáře vycházejícího ze záměru vylepšení či kompenzace nepříznivých životních podmínek na venkově a tím vyrovnání šancí pro další existenci a rozvoj různých forem osídlení. S tímto „přechodným“ obdobím lze počítat po celou dobu platnosti územního plánu, což znamená prakticky období stabilizace.“

Zásady vývoje sídelní struktury podle tohoto scénáře:

a) Zachování všech existujících sídel – územní plán navrhuje zachování všech stávajících vesnických i městských sídel, nevymezuje však žádné závazné členění či kategorie sídel. Význam sídla bude vyplývat z přirozeného vývoje území, nikoliv z kategorizované sídelní soustavy. Při případném přirozeném zániku sídla je jeho plocha rezervována pro možnou budoucí obnovu.

b) Podpora venkovských sídel – územní plán navrhuje realizovat komplexní systém podpory venkovského osídlení, jehož rozvoje byl v minulém období výrazně omezován. Systém by měl zahrnovat cílená opatření v těchto základních směrech –

154

rozvoj ekonomických aktivit, zajištění dopravní obslužnosti, dostupnost bydlení, péči o životní prostředí, kulturní a společenský život. Konkretizace těchto opatření je již mimo rámec územního plánu (viz. Program rozvoje kraje).

c) Nepřípustnost likvidace sídel v zájmu jiných aktivit – sídla jsou hodnotnějším využitím území než jiné aktivity. V minulosti bylo v řešeném území cíleně zlikvidováno velké množství sídel. Další likvidace, i v případě jiného veřejného zájmu, je nepřípustná.

d) Nepřípustnost výstavby nových sídel nebo sídelních lokalit odtrženě od stávajícího zastavěného území – dostatečné možnosti rozvoje jsou ve stávajících sídlech, zakládání nových sídel je v příkrém rozporu s požadavky ochrany složek životního prostředí.

e) Výjimečná přípustnost obnovy zaniklých sídel – obnova zaniklého sídla je velmi specifickou záležitostí, kterou je nutno všestranně prověřit. Vhodným je např. proces EIA. Zatím nebyly žádné vhodné lokality vymezeny.

Těžba surovin – koncepce dalšího rozvoje

V řešeném území se nachází celá sokolovská hnědouhelná pánev mezi Chlumem Sv. Máří a Sadovem. Část takto vymezené plochy od Chodova na východ je možno nazvat karlovarskou kaolinovou oblastí, protože v tomto území byla již v minulosti těžba uhlí ukončena a zásoby evidované na ložisku Čankov byly rozhodnutím ministerstva hospodářství ČR ze dne 6.10. 1994 odepsány vynětím z evidence. Jsou zde však koncentrovány světoznámé zásoby nejkvalitnějšího kaolinu v oblasti božíčanské a sedlecko-otovické.

Těžba uhlí v Sokolovské pánvi probíhá mezi Chlumem Sv. Máří a Chodovem ve stanovených dobývacích prostorech. Usnesením vlády ČR 490/91 byly stanoveny tzv. závazné linie pro těžbu uhlí a hranice vnějších výsypek, čímž byly upřesněny prostory pro těžební činnost s vytěžitelnými zásobami 277,5 mil. tun (k 1.1. 2000).

Plošný rozsah dolové činnosti je omezen usnesením vlády ČR č. 490/91 Sb., přičemž těžitelné zásoby se po roce 2000 nacházejí jen ve východní části revíru. Východní část je vymezena na západě silnicí Sokolov=Lomnice a na východě pomyslnou spojnicí mezi sídelními útvary Vintířov a Nové Sedlo.

Uhelné zásoby v této oblasti tvoří sloj Antonín a níže uložená sloj Josef. K povrchové těžbě je však určena pouze sloj Antonín. Těžba sloje Josef pod kótou 360 m n. m. není povolena, protože se nachází ve vnějším ochranném pásmu lázeňského místa Karlovy Vary. Ve sloji Antonín je cca 277,5 mil. tun vytěžitelných zásob. Větší část zájmového území byla již v minulosti přerubaná hlubinným způsobem. Těžené uhlí patří k nejméně sirnatým v ČR. Obsah síry se pohybuje v průměru kolem 1%.

155

V roce 2000 byla ukončena těžba v utlumované lokalitě Medard Libík v západní části revíru a v těžbě zůstanou lomy Jiří a Družba, situované ve východní části. Roční těžba se snížila na 9,5 až 10 mil.tun. S ohledem na současný podíl sokolovského revíru na těžbě uhlí, jeho excentrické dopravní umístění i rozsah vytěžitelných zásob nelze očekávat vyšší těžby. Téměř 40% těžby revíru je určeno na zpracovatelskou technologii ve Vřesové k výrobě briket, elektrické energie, tepla a energetického plynu pro paroplynový cyklus k výrobě elektrické energie.

Při výstavbě paroplynové elektrárny byly provozy zpracovatelské části řadou akcí významně „ekologizovány“, došlo k výraznému zvětšení území zásobovaného teplem z Vřesové (sídelní útvary Chodov, Nové Sedlo, Nová role, Karlovy Vary a Nejdek), což přineslo značné snížení negativní zátěže životního prostředí.

Přibližně 1,5 mil. tun uhlí ročně, nejméně do roku 2015, bude spalovat Elektrárna Tisová pro výrobu energie a pro zdroj tepla SCZT Sokolovska (Sokolov, Bukovany, Habartov, Svatava, Březová, Královské Pořičí).

Vzhledem k nízkému obsahu síry v těženém uhlí je další významná část těžby expedována do tepláren a kotelen bez odsiřovacích zařízení, aby mohly být dodrženy přísné limity pro výstupní zplodiny ze spalování uhlí. Menší část uhlí je určena drobným spotřebitelům.

Úroveň těžeb uhlí mírně poklesne, očekává se zastavení výroby briket kolem roku 2005, v provozu zůstanou jen lomy Jiří a Družba. I v dalších letech bude těžba probíhat uvnitř závazných linií stanovených vládním usnesením č. 490/1991 Sb. V západní části revíru začne realizace sanačních a rekultivačních prací pro zahlazení dolové činnosti. Ukončení těžeb největšího lomu Jiří se očekává kolem roku 2025, závěr těžby uhlí v revíru cca v roce 2035. Území potřebné pro těžbu až do vyuhlení zásob zaujímá plochu cca 500 ha, je hlubinně podrubané a dlouhodobě hospodářsky nevyužívané. Mezi roky 2005 až 2008 bude ukončeno sypání na vnějších výsypkách lomů Jiří a Družba, případně Medard.

V   závazné části jsou obsaženy některé prvky, které bude nutno v územní prognóze zohlednit například :

rozvojové osy osídlení

hraniční přechody

silniční, železniční, cyklistické a pěší komunikace

nadregionální a regionální ÚSES

grafické vymezení celkového rozsahu rekultivací

zachování všech existujících sídel

likvidace sídel v zájmu jiných aktivit je nepřípustná

podpora venkovského osídlení

obnova zaniklých sídel je přípustná jen výjimečně

vymezení zón vhodných při další rozvoji rekreace a cestovního ruchu

vymezení ploch pro veřejně prospěšné stavby

156

Závěr

ÚP VÚC Karlovarsko-chebské pánve bude zejména ve své závazné části základním podkladem pro zpracování územní prognózy, ve které pak bude možné koncepčně prohloubit navržené podrobněji nerozpracované koncepční zásady.

9.1.2. Program rozvoje Karlovarského kraje (listopad 2001)

Materiál obsahuje rozsáhlou pasáž sociálně ekonomické analýzy zakončenou tzv. SWOT analýzou s vyhodnocením slabých a silných stránek a s vyhodnocením příležitostí a hrozeb. Hodnocení je provedeno za území kraje jako celek. V této části lze hledat inspiraci pro řešení některých problémů týkajících se území dotčeného uhelnou těžbou na Sokolovsku.

V kombinaci s rozvojovým programem, strategickým cílem a prioritami rozvoje kraje, lze odvodit jeho transformaci do územních nároků, pro které by bylo nutné v koncepci územní prognózy vytvořit předpoklady ve funkčním uspořádání území.

Strategickým cílem Karlovarského kraje je rozvoj tří oblastí : lidský potenciál, ekonomický a technický potenciál a kvalitní životní prostředí a rozvoj území v souladu s principy udržitelného rozvoj.

V rozvojové oblasti „lidský potenciál“ je cílovým stavem:

Kvalifikovaná a flexibilní pracovní síla, která bude produktem provázanosti vzdělávací soustavy a trhu práce a která bude odpovídat požadavkům trhu práce EU

Příznivé podmínky pro obyvatele, zajištěný standard služeb a kulturní nabídky, dostupný systém sociální a zdravotní péče a kvalitní dopravní obslužnost všech částí kraje

Venkov jako atraktivní prostředí pro trvalé bydlení, podnikání a další aktivity

Pozitivní vztah obyvatelstva ke kraji a místním tradicím, aktivní účast veřejnosti při řešení rozvoje kraje

V rozvojové oblasti „ekonomický a technický potenciál“ je cílovým stavem:

Konkurenceschopná ekonomika, alternativní technologie šetrné k životnímu prostředí

Efektivní využívání vnitřních zdrojů, potenciálu a tradic

Dopravní a technická infrastruktura odpovídající standardům EU

Příznivé podnikatelské prostředí pro domácí a zahraniční investory

Minimalizace nežádoucích místních a mikroregionálních rozdílů

Malé a střední podniky jako stabilizátor ekonomiky kraje

Cestovní ruch a lázeňství jako významný zdroj zaměstnanosti příjmů kraje

Vytvoření pozitivního image kraje v rámci ČR i v zahraniční

157

V rozvojové oblasti „životní prostředí“ je cílovým stavem:

Vyvážená a udržovaná krajina z hlediska hospodářského, ekologického a estetického

Hospodaření v souladu s principy udržitelného rozvoje

Kvalita složek životního prostředí odpovídající parametrům EU

Zvýšené povědomí obyvatel v oblasti životního prostředí

Tyto strategické cíle jsou doprovázeny návrhem opatření jak hlavních cílů dosáhnout.

Součástí Programu rozvoje také návrh financování jednotlivých částí PRKK.

Závěr

Jak již bylo uvedeno výše dokument obsahuje formulaci strategických hlavních cílů rozvoje kraje, vyznačení priorit i sociálně ekonomických nástrojů, kterými lze dosáhnout těchto cílů. Je zpracován za celé území kraje a většinou neobsahuje formulaci pro jednotlivé části území kraje. Využití tohoto dokumentu pro územní prognózu těžební oblasti, lze spatřovat zejména v inspiraci pro nastínění rozvoje v období posttěžebním a pro návrh koncepce územního uspořádání v dlouhodobém výhledu.

9.1.3. Koncepce odpadového hospodářství Karlovarského kraje Zpracovatel: EKOINVEST Sokolov, s.r.o., 11/2002

Analytická část:

Koncepce byla dokončena v červnu 2002 a pojednává vyčerpávajícím způsobem celu problematiku hospodaření s odpady v kraji.

Pro dosažení stanovených cílů a priorit řešení analytická část specifikovala: stav nakládání s odpady v kraji se stanovením množství vznikajících odpadů,

technické vybavenosti území (skládky, spalovny, kompostárny, recyklační zařízení a další) a starých zátěží;

řízení nakládání s odpady s výčtem nástrojů administrativních i ekonomických (povolení, ceny, pokuty, poplatky aj.), zhodnocení ostatních nástrojů jako Sdružení obcí a podnikatelských subjektů, dále SWOT analýzu a analýzu potenciálních finančních zdrojů (národních i programů EU pro předvstupní období);

strategické cíle v oblasti nakládání s odpady v kraji jsou stanoveny v návaznosti na PRKK pro oblasti hospodářství (podpora podnikání, zvyšování technologické úrovně, pracovních příležitostí a opatření v zemědělství), dále v oblastech lidského potenciálu, dopravních sítí, životního prostředí a cestovního ruchu a lázeňství.

158

Návrhová část:

Koncepce odpadového hospodářství Karlovarského kraje rozvádí principy a cíle ekologické politiky a integrovaný systém nakládání s odpady. Variantně jsou pak pojednány mj. produkce, sběr a svoz, technologie zpracování, informační a kontrolní systémy a analýza proveditelnosti pro specifické druhy odpadů jako jsou:

-odpady ze zdravotnictví a veterinární péče;-odpady baterií a akumulátorů, odpadní oleje, odpady s obsahem PCB/PCT, zářivky a výbojky, lednice, autovraky, asbest;-kaly z ČOV;-komunální odpady a nebezpečné odpady;-stavební a demoliční odpady;-zemědělské odpady.

Pro jednotlivě vyhodnocené odpady jsou pak zavedena konkrétní, časově a věcně formulovaná opatření k jejich zneškodnění či využití. Jejich další konkretizace se předpokládá v následném Plánu odpadového hospodářství, který se teprve zpracovává.

Ve shrnující závěrečné části 4. Zhodnocení systému jsou specifikovány základní směry v oblasti nakládání s odpady v Karlovarském kraji.

Výše uvedené druhy odpadů jednotlivých výrobků budou likvidovány převážně vybudováním sběrných sítí s postupně zvyšovanou účinností sběren. Některé z těchto odpadů, zejména v kategorii nebezpečných, budou likvidovány i mimo kraj (např. akumulátory, oleje a další).

Pro zahlazování škod po důlní činnosti při přebytku skrývkových materiálů a naopak nedostatku materiálů na biologickou rekultivaci může mít značný význam využití kompostování. Touto nenáročnou technologií lze využít značnou část zemědělského odpadu, biologicky rozložitelnou část komunálního odpadu (roční produkce KO cca 119 tis., nezbytné posilování jejich separace) i kaly z čistíren odpadních vod (roční produkce v kategorii O cca 44 tis.) V dané oblasti bude nejvhodnější kompostování na vybraných devastovaných plochách v zakládkách – místech, kde se předpokládá následné využití při rekultivacích.

Pro územní prognózu Sokolovska je podstatné, že Koncepce odpadového hospodářství Karlovarského kraje se nezabývá odpady z energetiky. Z velkokapacitních zdrojů energie jsou produkovány odpady stálého složení a je jimi nakládáno v souladu s platnou legislativou; nebylo proto požadováno, aby se jimi KKOH zabývala. V elektrárnách se však uvažuje spalovat vytříděný komunální odpad a část odpadů využívaných pro výrobu tuhého alternativního paliva (TAP). Budovaných nových spaloven odpadu proto není potřebné.

Obdobně nebyly v KKOH řešeny ani odpady z těžby. Skrývky, haldoviny a výsypky nejsou podle platné legislativy chápány jako odpad. Důležité je jejich využívání k technické rekultivaci devastovaných územích.

159

Jak odpady z energetiky, tak z těžby jsou ovšem pro územní prognózu zásadní a jejich produkce, ukládání a zejména způsoby a rozsah rekultivací v příštích desetiletích budou předmětem návrhové části. Na zahlazení škod po důlní činnosti a revitalizaci devastovaných území se předpokládá v rámci NUTS II. Severozápad vyčlenit cca 12 mld Kč.

KKOH konstatuje, že jedinou cestou ke splnění strategických cílů v nakládání s odpady je podporovat podnikatelské aktivity v této oblasti. Současný systém, založený na tomto principu je plně funkční a je schopný se postupně transformovat i bez dotací a KKOH tak v příštích letech naplnit.

9.1.4. Pasportizace průmyslových zón Karlovarského kraje Zpracovatel: RRA Egrensis, Karlovy Vary 2001

Pasportizace vyhodnotila celkem 9 průmyslových zón Karlovarského kraje s tím, že do projektu zapracovala aktuální informace k 30.60 2001. V řešeném území dotčeném těžbou hnědého uhlí na Sokolovsku leží 4 z nich:- průmyslová zóna Vítkov;- průmyslová zóna Silvestr;- průmyslová zóna Na Drešánkovém;- průmyslová zóna Stará Chodovská.

Charakteristika navrhovaných průmyslových zón z pohledu prognózy:

Průmyslová zóna Vítkov

Výměra 17,9 ha, umístěná na jižním okraji města Sokolov, k.ú. Vítkov, určená k prodeji či pronájmu. Vlastnictví: soukromé a státní, Palínový kombinát Vřesová, s.p. Územím vedou vedení ZČE 22 kV a 10 kV, vysokotlaký plynovod ZČP, skupinový vodovod VOOS a sdělovací kabely Českého Telecomu. V ÚPD je plocha vedena jako území pro drobnou průmyslovou výrobu, zastavitelná z 90 %. Vlivy hornické činnosti se zde neprojeví.

I když prodejní cena nebude rozhodujícím kritériem pro posuzování nabídek investorů a podmínky komunikačního napojení a inženýrských sítí jsou relativně příznivé, nelze očekávat naplnění zóny v bližší budoucnosti. Naopak jiné než navrhované využití zde nepřichází v úvahu a v horizontu prognózy je nutno území ponechat pro drobnou průmyslovou výrobu.

Průmyslová zóna Silvestr

Výměra 23,9 ha, areál leží v prostoru severního okraje výsypky Silvestr (nálet + částečná rekultivace) na k.ú. Tisová, mezi Dolním Rychnovem a Tisovou, severně od plaviště ETI. Na ploše nejsou žádné investiční sítě (jde o povrchově vymletý prostor přesypaný výsypkou), veškerá napojení je však možné relativně příznivě zajistit. Vlastník pozemků je soukromý – Sokolovská uhelná, a.s. Pro využití středními a malými průmyslovými podniky je nutná změna ÚPD. Pro projektovou dokumentaci je nutný stavebně-geologický průzkum a předpokládá se značný objem zemních prací pro přípravu území.

Z uvedeného vyplývá relativní problematičnost naplnění této průmyslové zóny, ovšem pouze z dnešního pohledu. V příštích desetiletích může zájem o dobře dostupná a pravděpodobně

160

levná území výrazně stoupnout a proto se doporučuje zamýšlené využití průmyslovou zónou ponechat. Průmyslová zóna Na Dušánkovém

Výměra areálu na jižním okraji města Sokolov činí 13,7 ha, spadá do k.ú. Dolní Rychnov. Plocha je částečně zemědělsky využívaná (i v ÚPD je vedena pro zemědělskou výrobu), byla zde prováděna hlubinná hornická činnost a vedou zde linky ZČE 22 kV a 10 kV z rozvodny Vítkov, vysokotlaký plynovod ZČP a sdělovací kabely Českého Telecomu. Pozemky jsou ve vlastnictví soukromém, obecním i státním. Možnost napojení dopravního i všech inženýrských sítí je celkem dobrá.

Nutnost stavebně-geologického průzkumu včetně posudku vlivu hornické činnosti, dále nutnost vynětí ze ZPF, změny ÚPD a konečně i roztříštěná vlastnická držba tuto lokalitu proti ostatním nutně diskvalifikují a do výhledu územní prognózy bude nutné zvážit spíše ponechání stávajícího či obdobného využití. Průmyslová zóna Stará Chodovská

Pozemky o výměře 5 ha leží na severozápadním okraji Chodova směrem k elektrárně Vřesová. Jsou v soukromém vlastnictví, prodej zprostředkovává Městský úřad Chodov za dohodnutou cenu 150 Kč/m2. Území má velmi dobré napojení dopravní (silnice I. třídy i železnice přiléhá k průmyslové zóně) i možnost připojení všemi inženýrskými sítěmi (prakticky v dosahu na okrajích pozemků).

I při určitém velikostním omezení má tato průmyslová zóna „na zelené louce“ tak dobré předpoklady pro využití drobnou výrobou, že její naplnění bude zdá se jen otázkou času.

9.1.5. Studie výběru ploch pro lokalizaci strategických průmyslových zón v ČR Karlovarský krajZpracovatel: Atelier T-plan, s.r.o., Praha 7, 2002

Studie byla zpracována podle objednávky CzechInvestu v součinnosti s Krajským úřadem Karlovarského kraje. Podle dohodnutého metodického postupu byl proveden širší výběr potenciálních lokalit, následně zúžený do vytipovaných lokalit k podrobnějšímu hodnocení. Základními kritérii pro výběr lokalit pro strategické zóny přitom byly: rozloha 50 – 300 ha, volná, ucelená plocha, příznivá dopravní dostupnost a absence střetů se zájmy ochrany přírody.

V zájmovém území Územní prognózy Sokolovska byly ve studii registrovány lokality „Investiční zóny Sokolov“ – záměry „Zájmového sdružení právnických osob Sokolov-západ“ a „Hospodářské a sociální rady Sokolovska“. Při celkové ploše cca 108 ha se jednalo o tyto 4 oddílové oblasti:- oblast A – Vítkov, Dolní Rychnov – cca 15 ha- oblast B – Sokolovské strojírny- oblast C – SU a.s., Báňské stavby, S1S, 8,3 ha- oblast D – areál MV ČR Mýtina

161

Oblasti A a C představují volné plochy s určitou územní a socio-ekonomickou atraktivitou. Oblasti B a D pak tvoří tzv. brownfields, tedy plochy „zatížené“ bývalými výrobními nebo armádními areály.

Protože tyto plochy nesplňovaly požadavky na strategickou průmyslovou zónu, nebyly studií Atelieru T-plan, s.r.o. dále sledovány a vyhodnocovány. Pro dlouhodobé úvahy v rámci Územní prognózy však bude užitečné je i nadále jako vhodné pro místní drobné podnikání dále sledovat.

Ve studii Ateliéru T-plan, s.r.o. se však do výběru lokalit k podrobnějšímu hodnocení dostala další plocha – Sokolov, Vítkov o výměře 73 ha. Je umístěná 1,5 km od zastavěné části města Sokolov, východně při silnici I/6, E48, E49 (v návrhu R6), ze severu pak ohraničení silnicí III. třídy Sokolov – Staré Sedlo – Loket. Zasahuje do k.ú. Sokolov, Vítkov a Staré Sedlo.

Ze zpracovaného podrobného pasportu lze vyvodit následující závěry:- z hlediska dopravy výborné napojení na silniční siť, nepříznivé je však napojení na železnici (s průtahem přes Sokolov);- v inženýrských sítí jsou možnosti zásobování příznivé;- geofaktory: většina plochy leží na ložisku hnědého uhlí a germania; podmínkou využití plochy je tedy zrušení dobývacího prostoru. Část přilehlá ke Starému Sedlu je poddolovaná, proto musí geologický průzkum určit technická opatření nutná v tomto území pro zakládání staveb;- z hlediska ochrany přírody by lokalita neměla být využita jako průmyslová zóna (ochranná zóna nadregionálních biokoridorů, prvky lokálních ÚSES).Navrhovaná plocha není v žádné ÚPD.

V celkovém posouzení zpracovatelé studie připouštějí možnost výstavby průmyslové zóny za předpokladu vyřešení nepříznivých geologických limitů s důrazem na řešení krajinného rázu.

Tyto celkové závěry lze přijmout i pro rozborovou část územní prognózy; vhodnost lokality pro potenciální strategickou zónu bude nutno dále vyhodnocovat.

9.2. Vyhodnocení územně plánovací dokumentace měst a obcí jak je k dispozici u zadavatele, případně na internetu.

BOŽÍČANY Dokumentace: ÚP SÚ BožíčanyZpracovatel: ing.arch. Ivan Štros, OstrovŘeší: BožíčanyČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: neuvedeno, předáno KÚ 4/2002Charakteristika: Leží v jižním podhůří Krušných hor, na severu a jihu řešeného území probíhá intenzivní těžba kaolínu a ukládání skrývky povrchových lomů hnědého uhlí, což způsobuje porušení historických dopravních vazeb na okolí. Obcí prochází silnice II.třídy a železniční trať. Nejbližšími sídelními centry jsou Nová Role a Chodov cca 3 km od Božičan, kde jsou zařízení vyšší občanské vybavenosti. K r. 1995 měly Božičany 574 obyvatel.

BŘEZOVÁDokumentace: ÚP BřezováZpracovatel: Stavoprojekt PlzeňŘeší: Březová u SokolovaČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: 5.4.1975

162

Charakteristika: údaje z www.uur.cz, bez grafiky

BUKOVANYDokumentace: ÚP obce BukovanyZpracovatel: ing. Karel Drahokoupil, Karlovy VaryŘeší: Bukovany Časový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: předáno KÚ 1.4.2003, dosud neschválenoCharakteristika: obec Bukovany leží uprostřed Sokolovské pánve cca 8 km západně od Sokolova. Součástí území jsou devastované či ladem ležící plochy po těžbě, určené k rekultivaci. Hlavní osy tvoří Habartovský potok a silnice III.třídy.

CITICEDokumentace: Urbanistická studie CiticeZpracovatel: Architektonická kancelář UNIPROJEKT, ing.arch. Aleš HöllŘeší: k.ú. Citice, HlavnoČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: odevzdání 30.8.1993Charakteristika: údaje z www.uur.cz, bez grafiky

ČERNAVADokumentace: ÚP SÚ ČernavaZpracovatel: ing.arch. Ivan ŠtrosŘeší: k.ú. Černava, Rájec u Černavy, KobelecČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: 15.12.1999Charakteristika: Obcí prochází silnice III.třídy, vazba na obec Nejdek. Převažuje bydlení vesnického typu, dále individuální rekreace a lesy. V okolí se nachází zdroje znečištění ovzduší – průmyslová výroba, lokální zdroje tepla. Obec je bez kanalizace a ČOV. Počet obyvatel v r.1991: 182, v r.1995: 218.

DASNICEDokumentace: Urbanistická studie DasniceZpracovatel: ing.arch. Alexandra KaskováŘeší: DasniceČasový horizont: návrh do 2010, výhled po 2010Schválení: zpracování 4/1998Charakteristika: dokumentace bez textové části

DOLNÍ NIVYDokumentace: Urbanistická studie Dolní NivyZpracovatel: ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy VaryŘeší: k.ú. Dolní Nivy, Horní NivyČasový horizont: návrh do 2010, výhled po 2010Schválení: závěrečné projednání 5.1.2001Charakteristika: údaje z www.uur.cz, bez grafiky

DOLNÍ RYCHNOVDokumentace: ÚP SÚ Dolní RychnovZpracovatel: ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy Vary

163

Řeší: k.ú. Dolní RychnovČasový horizont: návrh do 2010, výhled po 2010Schválení: 30.6.1998Změny: 1.změna ÚP SÚ Dolní Rychnov schválena 9.6.2003, zpracovatel: ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy Vary. Řeší 21 dílčích změn, z toho 7 nových rozvojových ploch pro zástavbu: 4 pro obytnou, 1 pro drobnou výrobu, 1 pro průmyslovou výrobu, 1 jako územní rezerva; a dále 4 dopravní plochy, úpravy komunikací, zřízení cyklostezek.Charakteristika: Území je součástí Sokolovské hnědouhelné pánve, dosud probíhá povrchová těžba uhlí a výroba – chemie, strojírenství, el.energie, což má negativní vliv na životní prostředí. Obcí prochází komunikace III.třídy. Je rozdělena na 2 části: obytná s převahou rodinných domů a nízkopodlažní zástavby + průmyslové území. Nejstarší část obce je vyhlášena vesnickou památkovou zónou. V roce 1996 měla obec 1203 obyvatel.

HABARTOVDokumentace: ÚP SÚ HabartovZpracovatel: Stavoprojekt Plzeň, ing.arch. Petr TaušŘeší: k.ú. Habartov, Lítov, Horní ČástkovČasový horizont: návrh do 2000, výhled po 2000Schválení: 24.9.1987Změny: změna č.1 ÚP SÚ Habartov schválena 9.10.2002, zpracovatel: ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy Vary. Řeší celkem 35 dílčích změn (26 v k.ú. Habartov, 4 v k.ú. Horní Částkov, 5 v k.ú. Lítov), ve 14 lokalitách na nezastavěných plochách navržena výstavba, zejména obytná (větší plochy vyznačeny v mapě, drobnější se v měřítku 1:25000 neprojeví)Změna č.2 ÚP SÚ Habartov, zpracovatel: město Habartov + ing.arch. Luděk Vystyd (Cheb), 4/2003 předáno KÚ Karlovarského kraje, zatím pravděpodobně neschváleno. Změna se týká celkem 5 lokalit, mění se funkce několika parcel na bydlení z původní zeleně či ZPF.Charakteristika: HABARTOV je součástí karlovarsko-chebské sídelní regionální aglomerace, leží na severozápadním okraji Severočeské hnědouhelné pánve, na hranici těžby sokolovského uhelného revíru, asi 10 km západně od Sokolova. Projevují se negativní vlivy těžby, přesto tvoří přirozené rekreační zázemí průmyslových středisek sokolovské pánve. Sídelním útvarem prochází jen komunikace III.třídy. V roce 1987 měl SÚ Habartov 5895 obyvatel, v návrhu 5900.

HORYDokumentace: ÚP obce Hory Zpracovatel: ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy VaryŘeší: k.ú. Hory u JenišovaČasový horizont: návrh do 2010, výhled po 2010Schválení: neuvedeno, předáno KÚ 12/1998Změny: 1.změna ÚP schválena 11.8.2000, zpracovatel O-projekt urbanistický atelier, ing. A.Olžbut, Teplice. Změna se týká území západně od obce Hory, návrh občanské vybavenosti místo ZPF.2.změna ÚP předána KÚ 5/2003, datum schválení neuveden (pravděpodobně dosud neschváleno). Zpracovatel ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy Vary. Celkem 25 dílčích změn funkčního využití – rozšíření zastavitelných ploch, zejména bydlení a výroba, na úkor ZPF.Charakteristika: Obec Hory leží na západní hranici okresu Karlovy Vary se Sokolovem, 5 km od Karlových Varů, které jsou nejbližším centrem občanské vybavenosti. Do katastru obce zasahuje východní část Sokolovského hnědouhelného revíru (Loketská výsypka) a CHKO Slavkovský les. Obec je umístěna na průtahu mezinárodní komunikace I/6, což má negativní

164

dopad na životní prostředí. Obec nemá železniční trať. V roce 1998 měla 219 obyvatel, v návrhu do r.2010: 129 obyv, výhled po r.2010: 56 obyvatel.

CHLUM SV.MÁŘÍDokumentace: Urbanistická studie – Chlum Sv.Máří u SokolovaZpracovatel: Stavoprojekt Karlovy Vary, ing.arch. Jan PachnerŘeší: k.ú. Chlum Sv.MáříČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: zpracování 12/1991Charakteristika: Obec Chlum Sv.Máří se nachází 9 km západně od Sokolova, jižně od silnice III.třídy. Převažuje nízkopodlažní zástavba, problémem je dopravně nevhodné řešení.

CHODOVDokumentace: ÚP SÚ ChodovZpracovatel: A.F.I. Atelier Plzeň, ing.arch. Oldřich FáraŘeší: k.ú. Dolní Chodov, Stará ChodovskáČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: 25.10.1994Změny: 1.změna ÚP SÚ schválena 1.6.2000, zpracovatel A.F.I. Atelier Plzeň. 2.změna ÚP SÚ schválena 10.9.2002, zpracovatel A.F.I. Plzeň. U změny č.1 ani u změny č.2 není přiložena grafika ani textová část, jen registrační listy.Zadána 3.změna ÚP SÚ, zpracovatel A.F.I. Plzeň. Návrh změny předložen KÚ 15.7.2003, zatím neschváleno. Obsah: výstavba okružní křižovatky, parkoviště, supermarket.Charakteristika: dokumentace bez textové části

JENIŠOVDokumentace: ÚP SÚ JenišovZpracovatel: Institut regionálního a územního plánování s.r.o., Karlovy Vary, ing.arch. Jaroslav JelínekŘeší: k.ú. JenišovČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: 13.7.1999Změny: 1.změna ÚP SÚ, bez uvedení data schválení, pořízena v r.2000, zpracovatel Institut reg. a úz. plánování s.r.o., Karlovy Vary, ing.arch. Jaroslav Jelínek. Obsah: rozšíření plochy bydlení na severu obce (do území původně bez funkčního určení) a na jihu obce (původně zeleň).+další změny.Charakteristika: Obec Jenišov leží v těsné blízkosti Karlových Varů (západním směrem), je součástí urbanizované karlovarské oblasti s rozvinutou dopravní infrastrukturou a významným hospodářským potenciálem. Silná vazba na Karlovy Vary (pohyb pracovních sil). Zvýšení atraktivity přinese přeložka I/6 Karlovy Vary – Cheb. Dostatek stavebních pozemků s dobrou dostupností a dostatek pracovních sil dává předpoklady pro rozvoj investic. Zástavba vesnického a příměstského charakteru. V návrhu je rozšíření bytové funkce o obytný areál v prostoru bývalého vojenského cvičiště = impuls pro rozvoj města. V r.1991 měl Jenišov 306 obyvatel, předpoklad nárůstu. Do obce zasahuje chráněné ložiskové území Jenišov, navržený dobývací prostor Jenišov – výsypka a další navržená CHLÚ. Území se nachází v ochranném pásmu III.stupně přírodních léčivých zdrojů lázeňského místa Karlovy Vary.

165

JINDŘICHOVICEDokumentace: Urbanistická studie Jindřichovice Zpracovatel: Urbioprojekt, ing.arch. Petr LeitlŘeší: JindřichoviceČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: zpracování 12/1993Charakteristika: dokumentace bez textové části

JOSEFOVDokumentace: Urbanistická studieZpracovatel: ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy VaryŘeší: k.ú. Josefov, Radvanov, Hřebeny, Luh nad SvatavouČasový horizont: návrh do 2010, výhled po 2010Schválení: předáno 12/1996Charakteristika: Území je součástí karlovarsko-chebské aglomerace, z jihu přiléhá k Sokolovskému uhelnému revíru, západní část leží v CHOPAV Krušné hory. Obec Josefov leží 8 km na sever od Sokolova na státní silnici III.třídy a na železniční trati Sokolov – Kraslice. Má výhradně obytnou funkci + rekreace. Bez pracovních zdrojů. Obec Josefov měl v r.1996 178 obyvatel (Radvanov 26, Hřebeny 58, Luk 23).

KACEŘOVDokumentace: Urbanistická studie KaceřovZpracovatel: Stavoprojekt Plzeň, středisko Karlovy VaryŘeší: SÚ KaceřovČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: odevzdání 1.10.1992Charakteristika: údaje z www.uur.cz, bez grafiky

KRAJKOVÁDokumentace: Urbanistická studie obnovy vesnice KrajkováZpracovatel: ing.arch. PachnerŘeší: k.ú. KrajkováČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: zpracování 12/1992Charakteristika: dokumentace bez textové části

KRÁLOVSKÉ POŘÍČÍDokumentace: ÚP SÚ Královské PoříčíZpracovatel: ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy VaryŘeší: k.ú. Královské Poříčí, JehličnáČasový horizont: návrh do 2010, výhled po 2010Schválení: 10.6.1998Změny: 1.změna ÚP SÚ schválena 16.5.2001, zpracovatel ing.arch. Alexandra Kasková. Řeší celkem 5 dílčích změn: 3 plochy komunikací, 1 plocha zem.výroby, 1 plocha technické obsluhy (vše v horizontu do r.2010).Charakteristika: Obec se nachází 3 km od Sokolova, je rozdělena na 2 části: stará obec a novější se zástavbou z 19.-20.století, které jsou od sebe odděleny železniční tratí. 4/5 obce jsou zasaženy povrchovou těžbou uhlí (lomy Jiří a Družba – těžba až do r.2032), krajina je

166

devastovaná. Obcí prochází komunikace II.třídy. K r.1995 mělo Královské Poříčí 635 obyvatel.

KYNŠPERK NAD OHŘÍDokumentace: ÚP SÚ Kynšperk nad OhříZpracovatel: Urbioprojekt Plzeň, ing.arch. Petr TaušŘeší: k.ú. Kynšperk nad Ohří, Dolní Pochlovice, Liboc, Kamenný DvůrČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: 24.4.1997Změny: Zadána změna ÚP SÚ, zpracovatel ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy Vary. Předáno KÚ, které vyjádřilo stanovisko k návrhu 13.10.2003 (jiné datum není k dispozici). Řeší 28 dílčích změn, z toho 27 se týká změny funkčního využití území. Grafika i textová část k této změně chybí.Charakteristika: Leží v údolní nivě Ohře, severně od silnice I/6. Městem prochází silnice II. a III.třídy a železniční trať. V roce 1991 měl SÚ 5032 obyvatel (obec 5205 obyv.), předpoklad pro r.2000 SÚ 5100 obyv. (obec 5300), r.2010 SÚ 5250 obyv. (obec 5450). Vysoký podíl obyvatel vyjíždějících za prací, slabá ekonomická základna obce. V jižní části rozvojové možnosti (plochy).

LIBAVSKÉ ÚDOLÍDokumentace: Urbanistická studie obce Libavské ÚdolíZpracovatel: ing.arch. B.KubaŘeší: Libavské údolíČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: předáno KÚ 5/1996Charakteristika: Dokumentace bez textové části

LOKETDokumentace: ÚP SÚ LoketZpracovatel: SÚRPMO technické služby s.r.o., Praha 1, ing.arch. Krise CSc.Řeší: k.ú. Dvory u Lokte, Loket, Nadlesí, Údolí u LokteČasový horizont: návrh/výhled nestanovenoSchválení: 14.9.1989Změny: 1.změna ÚP SÚ schválena 1.10.1998, zpracovatel ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy Vary. Horizont: návrh do 2005, výhled po 2005. Obsah: týká se změny funkčního využití ploch a rozšíření ploch bydlení a zeleně v západní části města (viz mapa) a dále v několika menších lokalitách (v měřítku 1:25000 se neprojeví).2.změna ÚP SÚ, zpracovatel ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy Vary. Návrh předán KÚ 11/2002, ten vydal stanovisko k návrhu 5.9.2003, dosud neschváleno. Změna řeší 16 dílčích změn: rozšíření ploch bydlení na úkor ploch rekreace, tech.infrastruktury, luk a pastvin; rozšíření ploch občanské vybavenosti na úkor výroby; zpřesnění ÚSES – trasy biokoridorů. Kromě výrobního areálu na západě obce (zakresleno v mapě) se v měřítku 1:25000 neprojeví (jedná se o drobné plochy). Charakteristika: Dokumentace bez textové části. Počet obyvatel k r.1980: 1822.Poznámka: Kromě ÚP SÚ se také řešily ÚP zóny:ÚP zóny Loket – sportovní, schválen 9.12.1991, zpracovatel Urbioprojekt Plzeň, ing.arch. Petr Tauš.1.změna ÚP zóny Loket – sportovní, schválena 1.10.1998, zpracovatel ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy Vary.

167

2.změna ÚP zóny Loket – sportovní, KÚ vydal stanovisko k návrhu 5.9.2003, dosud neschváleno, zpracovatel ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy Vary.ÚP zóny Loket ÚPJZ, KÚ vydal stanovisko k návrhu 1.8.2003, dosud neschváleno, zpracovatel St. ústav pro rekonstrukce památkových objektů v Praze, Sdružení projektových atelierů 03, Praha, ing.arch. Václav Adamovský. Obsah: řeší historické jádro, MPR Loket.

LOMNICEDokumentace: Urbanistická studie LomniceZpracovatel: ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy VaryŘeší: k.ú. Lomnice u Sokolova, Týn u LomniceČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: závěrečné projednání 24.11.1993Charakteristika: údaje z www.uur.cz, bez grafiky

MÍROVÁDokumentace: ÚP SÚ MírováZpracovatel: Institut regionálního a územního plánování s.r.o., Karlovy Vary, ing.arch. Irena VáclavíčkováŘeší: k.ú. MírováČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: 18.1.1996Změny: 1.změna ÚP SÚ schválena 19.2.1998, zpracovatel Institut reg. a úz. plánování, K.Vary, ing.arch. Irena Václavíčková. Řeší změnu 2 lokalit: rozšíření zóny bydlení namísto původně určené plochy pro ČOV – ta se vyřazuje ze seznamu VPS.2.změna ÚP SÚ schválena 21.3.2001, zhotovitel ing.arch. Petr Martínek, ing.arch. Jaromír Musil, Karlovy Vary. Obsah: mění se 1 lokalita původně určená pro zeleň, v návrhu změny funkce bydlení.3.změna ÚP SÚ schválena 17.4.2002, zhotovitel ing.arch. Petr Martínek, Karlovy Vary. Obsah: návrh rozšíření ploch rekreace s převahou zeleně.Charakteristika: Leží cca 7 km západně od Karlových Varů, obcí prochází silnice II. a III.třídy a železniční trať Cheb – Karlovy Vary. Malý význam obce ve struktuře osídlení, nízký počet obyvatel, absence rozsáhlejších investičních záměrů. Vazba na obec Chodov. Převažuje obytná funkce – bydlení venkovského typu + rekreace. Problém znečištění – lokální topeniště, Loketská výsypka, skládky.

NOVÁ ROLEDokumentace: ÚP SÚ Nová RoleZpracovatel: Studio Z atelier urbanismu – architektury Plzeň, ing.arch. Karel ZochŘeší: Nová RoleČasový horizont: návrh do 2010, výhled po 2010Schválení: 31.1.1996Charakteristika: Územím prochází železniční trať, říčka Rolava (vtéká do Ohře), hranice CHOPAV Krušné hory a hranice III. ochranného pásma přírodních léčivých zdrojů lázní Karlovy Vary. V zájmovém území se nachází ložiska nerostných surovin, zejména kaolínu. Oblast je postižena koncentracemi SO2, NOx, popílku. Obcí prochází silnice II. a III.třídy, vazba na Karlovy Vary a Nejdek. Obec má 2 části: zástavba původní obce + sídliště vzniklé po 2.světové válce.

168

NOVÉ SEDLODokumentace: ÚP SÚ Nové SedloZpracovatel: A.F.I. Atelier Plzeň, ing.arch. O.Fára, ing.arch. J.IchaŘeší: k.ú. Nové Sedlo u Lokte, Chranišov, Loučky u LokteČasový horizont: návrh 2010, výhled 2015Schválení: 11/2002Změny: 4/2002 zadáno ÚPD obce – změna č.1 ÚP SÚ Nové Sedlo. Zpracovatel: A.F.I. Atelier Plzeň. Předáno KÚ 1/2003, datum schválení neuvedeno (pravděpodobně dosud neschváleno). Horizont: návrh do 2010, výhled po 2010. Obsah: redukuje výhledovou výrobní zónu na severu města Chranišov pouze na její západní část (viz mapa) a v získaném prostoru navrhuje výhledově bydlení.Charakteristika: CHRANIŠOV – stabilizované sídlo venkovského charakteru s nízkopodlažní zástavbou a rozsáhlými plochami zeleně. Významná vazba na město Chodov, dobré rozvojové možnosti.NOVÉ SEDLO SEVER – stabilizované, vysokopodlažní zástavba sídlištního typu, průmyslové území, projevují se negativní vlivy prostředí.NOVÉ SEDLO JIH – stabilizované, v 60.letech asanováno po povrchové těžbě hnědého uhlí, nízkopodlažní zástavba, projevují se negativní vlivy – styk s povrchovým dolem, problém rozvoje – poddolované území.PÍSKOVÝ VRCH – nestabilizovaný, část bude asanována kvůli lomu.LOUČKY – stabilizované venkovské sídlo, nízkopodlažní zástavba, dobré rozvojové možnosti.JALOVÝ DVŮR – stabilizovaný, venkovský charakter, nízkopodlažní zástavba, bez rozvojových možností.

OLOVÍDokumentace: ÚP SÚ OlovíZpracovatel: Stavoprojekt Plzeň, ing.arch. Petr FreiŘeší: k.ú. Oloví, Hory, Nové Domy, StudenecČasový horizont: návrh do 2005, výhled po 2005Schválení: neuvedeno, předáno KÚ 10/1990Charakteristika: Oloví leží v severozápadní části okresu Sokolov, je součástí spádového obvodu II.stupně střediska osídlení obvodního významu okresního města Sokolov. Leží na silnici III.třídy, 15 km od Sokolova. Počet obyvatel k r.1989: 1881 obyv., předpoklad pro r.2005: 1900 obyv.

SOKOLOVDokumentace: k dispozici jsou pouze změnyZměna ÚP SÚ Sokolov (číslo změny neuvedeno) schválena 14.12.1995, zpracovatel ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy Vary.4.změna ÚP SÚ Sokolov, datum schválení neuvedeno (pravděpodobně dosud neschváleno), předáno 6/2003, zpracovatel ing.arch. Ivan Štros. Obsah: změna dopravních tras, nové parkovací plochy, plochy bydlení v jižní části města (v zákresu), ostatní plochy drobné, v měřítku 1:25000 se neprojeví. Časový horizont: návrh/výhled nestanovenCharakteristika: dokumentace bez textové části

169

STARÉ SEDLODokumentace: Urbanistická studie Staré SedloZpracovatel: Stavoprojekt Karlovy VaryŘeší: k.ú. Staré Sedlo u SokolovaČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: závěrečné projednání 22.2.1993Charakteristika: údaje z www.uur.cz, bez grafiky

SVATAVADokumentace: ÚP SÚ SvatavaZpracovatel: ing.arch. Alexandra Kasková, Karlovy VaryŘeší: k.ú. Svatava, ČistáČasový horizont: návrh do 2010, výhled po 2010Schválení: neuvedeno, zpracování 2/1994Změny: 1. změna ÚP SÚ Svatava schválena 30.5.2002, zpracovatel ing.arch. Alexandra Kasková. Řeší celkem 38 dílčích změn, zejména rozšíření ploch bydlení (rozsáhlejší plochy zakresleny v mapě, menší se v měřítku 1:25000 neprojeví)Charakteristika: Dokumentace bez textové částiPozn. Nelze zakreslit kompletní, v dokumentaci chybí legenda.

TATROVICEDokumentace: ÚP obce TatroviceZpracovatel: A.F.I. Atelier Plzeň, ing.arch. O.FáraŘeší: k.ú. Tatrovice, Křemenitá, SpomyšlČasový horizont: návrh do 2010, výhled po 2010Schválení: 10/2002Charakteristika: Území se nachází v podkrušnohorském zlomu sokolovské uhelné pánve. Negativní dopady na životní prostředí, výrazně se podílí i lokální výtopny obytných objektů. Území je vhodné pro bydlení a rekreaci, velmi dobré zapojení sídla do krajiny. Chybí ČOV. Počet obyvatel v obci Tatrovice v r.2000: 200 obyv., r.2010: 210 obyv., výhled: 300 obyv.

TĚŠOVICEDokumentace: ÚP SÚ SokolovZpracovatel: Stavoprojekt PlzeňŘeší: k.ú. TěšoviceČasový horizont: návrh/výhled nestanovenSchválení: 16.2.1988Charakteristika: údaje z www.uur.cz, bez grafiky

VINTÍŘOV

Dokumentace: Urbanistická studie SÚ Vintířov

Zpracovatel: A.F.I. Atelier Plzeň, ing.arch. O.Fára, ing.arch. J.IchaŘeší: k.ú. Vintířov u SokolovaČasový horizont: I.etapa 1996-2000, II.etapa 2000-2010 Schválení: předáno KÚ 31.1.1996Charakteristika: dokumentace bez textové části

170

10. ŠIRŠÍ VZTAHY

Základní rámec pro popis širších vztahů řešeného území tvoří Karlovarský kraj, v jehož těžišti se území dotčené těžbou hnědého uhlí nachází.

Území Karlovarského kraje má řadu zvláštních charakteristik a kontrastů. Rozsahem území patří mezi nejmenší kraje. Svou geografickou polohou je nejzápadnějším krajem ČR. Má typicky příhraniční charakter, protože polovina jeho hranic na severu a západě sousedí se Spolkovou republikou Německo, jmenovitě se spolkovými zeměmi Saskem a Bavorskem. Zbývající část hranic navazuje na východě na území Ústeckého kraje a na jihu na území Plzeňského kraje.

Geografické členění Karlovarského kraje je velmi diferencované – obsahuje velký podíl území, která mají horský, podhorský charakter a jsou málo urbanizovaná a zalidněná. Na druhé straně je pro tento kraj typický opačný extrém vysoké koncentrace výrobních i sídelních aktivit v Poohří.

Přirozenou krajinou osu tvoří tok řeky Ohře, která protéká Chebskou i Sokolovskou pánví. Na sever od toku Ohře se táhnou útvary Krušných hor a Smrčiny, na jih pásmo Českého lesa. Směrem do vnitrozemí vyvstávají pak útvary Slavkovského lesa a Doupovských hor. Navazující území na jihovýchodním okraji Karlovarska pak pokrývá Tepelská vrchovina.

Jmenované přírodní terénní útvary Karlovarský kraj výrazně charakterizují a současně do značné míry oddělují od okolních území. Smrčiny a Krušné hory, tvoří přirozený předěl a hranici se Saskem, pásmo Českého lesa vytváří hranici s Bavorskem, Slavkovský les a Tepelská vrchovina oddělují Karlovarsko od intenzivněji urbanizovaných částí Plzeňského kraje. Masiv Doupovských hor, který je navíc nepřístupný, protože je využíván jako vojenský výcvikový prostor „Hradiště“, tvoří předěl mezi Karlovarským krajem a jeho významným partnerem Ústeckým krajem. Tepelská vrchovina přesahující do Plzeňského kraje má převážně zemědělské zaměření a je proto řídce osídlena. Území Karlovarského kraje je přirozeně vysoce zalesněné, spolu s Libereckým krajem má největší podíl lesů v celé ČR. Přírodní a krajinářské hodnoty tohoto území mají nadprůměrnou úroveň. Vedle celé řady maloplošných chráněných území a přírodních parků bylo v Karlovarském kraji vyhlášena CHKO Slavkovský les a dlouhodobě se připravuje k vyhlášení nové CHKO Střední Poohří (kompromis mezi požadavky ochrany krajiny a přírody a vojenskými zájmy ve VVP Hradiště). Prakticky všechna chráněná území se vyskytují v horských a podhorských prostorech. Také na německé straně je téměř celé území podle hranic označeno jako území s preferovanou nebo vyhrazenou funkcí - příroda a krajina. Z toho všeho plynou značné dispozice pro rozvíjení oblastí rekreace a cestovního ruchu.

K přírodně cenným útvarům se váží lázeňské funkce a cestovní ruch. Lázeňství je něčím, čím se Karlovarský kraj výrazně odlišuje od ostatních krajů ČR. Jedná se o profilové odvětví s významem na úrovni celostátním a mezinárodním, které vytváří image celého kraje – je nutno činit opatření aby ostatní oblasti ekonomického života negativně neovlivňovaly tuto prioritní funkci. Na území Karlovarského kraje se nachází dvě významná seskupení lázeňských míst Františkovy lázně – Mariánské lázně – Lázně Kynžvart a Karlovy Vary – Jáchymov. Ze širšího nadhledu je možno pohlížet na tato dvě uskupení jako na jeden celek

171

označovaný za lázeňský trojúhelník s pomyslnými vrcholy: Karlovy Vary – Františkovy Lázně – Mariánské Lázně.

V kontrastu s těmito popisovanými poměry je naopak území Chebské a Sokolovské pánve silně urbanizované se soustředěním funkce výroby a těžebního průmyslu s nepříznivými důsledky pro kvalitu životního prostředí. Součástí této oblasti je i vlastní řešené území územní prognózy. Řada výrobních funkcí – zejména těžba a zpracování uhlí (kaolinu) má nadregionální význam. Výrobní činnosti se tradičně soustřeďují v průmyslových centrech – Sokolov, Chodov, Ostrov ale i v Karlových Varech.

Přirozená osa Chebské a Sokolovské pánve - tok řeky Ohře je i urbanizační osou celé aglomerace Cheb – Ostrov nad Ohří. Za jádro této aglomerace je možno pokládat prostor Kynšperk nad Ohří - Sokolov – Karlovy Vary – Ostrov nad Ohří, ve kterém je koncentrována ekonomická základna území. Urbanizační osa je vázána na koridor dopravního tahu silnic I/6 a železniční trati č. 140.

Prostor řešený územní prognózou je vymezen tak, že obepíná území dotčené těžbou hnědého uhlí a zahrnuje i okolní průmyslové aktivity dosahující až do podhůří Krušných hor. Jedná se o jedno z nejrozsáhlejších území krajiny poškozené těžbou v ČR, které se navíc v dotyku s lázeňskými prostory a rozsáhlými ochrannými pásmy přírodních léčivých vod.

Pánevní oblast Chebská a Sokolovská je součástí rozsáhlé aglomerační osy dělící se na západní a východní část, která lemuje podhůří Krušných hor v délce cca 160 km. Urbanizační osa začíná na západě ČR, koridor se zde otevírá šířeji směrem k Chebu, dále se už nerozvíjí a nepřesahuje hranice SRN. V tomto prostoru se severojižním směrem odklání dopravní osa (nikoliv však osa osídlení) při silnici I/21, doprovázená železniční tratí na Mariánské Lázně, směřující na území Plzeňského kraje, do Boru u Tachova a k dálnici D5. Podobnou dopravní nikoliv sídelní funkci má osa silnice I/6, odklánějící se na konci západní části aglomerační osy v Karlových Varech ve směru Středočeský kraj a Prahu.

Koridor pak a pokračuje dále východním směrem lemován silnici I/13 a železniční tratí č.140. Koridor prochází úzkým hrdlem mezi Krušnými Horami a Doupovskými horami (předpoklad realizace vhodného zkapacitnění průchodu) a vstupuje do Ústeckého kraje, konkrétně na území Severočeské hnědouhelné pánve. Propojuje se aglomerační uskupení sídel Chomutov – Most – Teplice – Ústí nad Labem. V Chomutově kříží tuto osu pro řešený prostor významné dopravní propojení silnicí I/7 mezi Prahou a Sasským příhraničním intenzivně osídleným prostorem zahrnující mj. města Sasská Kamenice a Lipsko.

Na nadregionální urbanizační koridor západ východ jsou napojeny regionální dopravně rozvojové koridory významnějších center v oblasti hor a podhůří (s funkcemi sídelními, průmyslovými a rekreačními) Sokolov – Kraslice – Klingental a dále Ostrov – Boží dar – Oberwiesenthal. Lze předpokládat posilování významu těchto koridorů vzhledem k tomu že v území v délce cca 80 km není možnost jiného dopravního spojení mezi intenzivně osídlenou příhraniční oblastí Saska a Chebsko – sokolovskou pánví.

Poznámka:

Pozici Karlovarského kraje a tím i řešeného území je možno posuzovat i v makro měřítku středoevropských souvislostí. Z analýz doložených grafickými schématy lze odvodit že popisované území zaujímá charakteristickou polohu mezi hlavním severojižním koridorem

172

koncentrace aktivit (v blízkosti ČR representovaným zejména městy: Dusseldorf, Frankfurt, Stuttgart, Mnichov a doplňkovým severojižním koridorem, v blízkosti řešeného území representovaným městy a oblastmi: Praha, polabská soustava osídlení, sasský trojúhelník – Sasská Kamenice, Drážďany, Lipsko, Berlín). Za hypotetickou výhodu této pozice je možno pokládat kontakt s oběma blízkými prostory koncentrované aktivity a současně menší zátěž vlastního řešeného prostoru urbanizačními nároky, což dává předpoklad harmoničtějšího vztahu mezi intenzitou využití (urbanizace) a složkami krajinnými a přírodními. To může například znamenat strategickou podporu pro dlouhodobě nosné a prioritní lázeňské funkce a cestovní ruch v území a podtržení významu rehabilitace krajiny poškozené těžebními činnostmi.

173

SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ PRŮZKUMŮ A ROZBORŮ

1.Řešené území a jeho širší vztahy

Řešené území je tvořeno územím 34 obcí, z toho 6 částí obcí, což celkem představuje 77 katastrálních území. Celková rozloha vymezeného území činí podle aktuálního výpisu z katastru 365,79 km2.

Řešený prostor zahrnuje kromě katastrů přímo zasažených těžbou hnědého uhlí a navazujícími průmyslovými aktivitami i katastrální území bezprostředně sousedící a ovlivněná nepřímo. Obsahuje tak kromě vlastní hnědouhelné pánve i část úbočí Krušných hor na severu a Slavkovského lesa na jihu. Přirozenou krajinou osu řešeného území tvoří tok řeky Ohře protékající od západu k východu.

Sokolovská pánevní oblast je součástí rozsáhlé aglomerační osy, táhnoucí se po úpatí Krušných hor od Chebu po Ústí nad Labem v celkové délce asi 160 km. Na tento nadregionální urbanizační koridor západ - východ jsou v severojižních směrech napojeny regionální dopravně rozvojové koridory významnějších center v oblasti hor a podhůří (s funkcemi sídelními, průmyslovými a rekreačními) V řešeném území je takovým regionálním rozvojovým koridorem osa Sokolov – Kraslice – Klingental.

Rozhodujícím širším rámcem řešení prognózy Sokolovska je Karlovarský kraj, v jehož těžišti se území dotčené těžbou hnědého uhlí nachází. Řešené území zde dnes představuje industriální kontrast vůči většinovému zbytku převážně lázeňského kraje.

2. Přírodní podmínky

Klima

Klima řešeného území patří vzhledem k poměrně nízkým průměrným ročním teplotám, velké oblačnosti s relativně vyššími ročními úhrny srážek a častým inverzím k méně příznivým pro sídlení, rekreaci i zemědělskou výrobu. To dokumentuje i relativně pozdní vznik souvislého osídlení ve srovnání s jinými regiony (až ve 13. století). Klimatická pohoda byla v průběhu posledních desetiletí dále snížena vlivem povrchové těžby uhlí na mezoklima pánve. S určitým klimatickým hendikepem řešeného území je na místě počítat i do budoucna. Otevřenou zůstává otázka, jak a zda-li se v časovém horizontu prognózy projeví v řešeném území avizované celoplanetární oteplování.

Geomorfologie

Geomorfologické utváření řešeného území určují tři odlišné geomorfologické útvary. Většinu jeho plochy vyplňuje Sokolovská pánev na kterou ze severu navazuje masiv Krušných hor a na jihu Slavkovský les, přesněji Hornoslavkovská a Karlovarská vrchovina. Daná orografická konfigurace utváří určitou krajině prostorovou izolovanost vymezeného řešeného území. Členitý terénní reliéf lokálně představuje významné omezení pro výstavbu, dopravu i zemědělství. Územím protéká od západu k východu řeka Ohře, vytvářející různě širokou nivu. V důsledku zahloubení těžebních jam a nasypání vnějších výsypek (i mimo vlastní pánev) je původní terénní reliéf podstatným způsobem změněn. Horní etáže největší vnější Podkrušnohorské výsypky se tak pohybují kolem kóty 600 m n.m, to je téměř 90 m nad

174

původním terénem. Naproti tomu v provozovaných lomech je jejich dno na podstatně nižších úrovních (místy až na úrovni 290 m n.m.) to je o 110 m níže než hladina řeky Ohře, která se v tomto území pohybuje na kótě cca 400 m n.m. Začlenění antropogenního reliéfu do okolní krajiny bude stěžejním krajinotvorným úkolem příštích desetiletí.

Hydrografická síť

Řešené území je protkáno poměrně hustou sítí vodních toků s Ohří jako hlavním recipientem protékajícím od západu na východ a řadou drobnějších toků – levobřežních přítoků Ohře stékajících ze svahů Krušných hor v severojižním směru a pravobřežních přítoků přitékajícíchz oblasti Slavkovského lesa. Některé z nich jsou vedeny v umělých korytech vytvořených z potřeb povrchové těžby uhlí. Revize těchto přeložek bude předmětem celkové koncepce rekultivace a revitalizace předmětného území. Podhorský charakter vodních toků se odráží v jejich odtokovém režimu. Jedná se o toky s velkou rozkolísaností průtoků v průběhu roku a se značným transportem splavenin. Tyto jevy ovlivňují i hlavní recipient řešeného území Ohři.

V řešeném území dochází při povodňových průtocích k zatápění pozemků přiléhajících k vodním tokům. V některých úsecích vodních toků byla vyhlášena záplavová území. Jsou to:Na Ohři v celém řešeném území. Na Svatavě v úseku Luh nad Svatavou – ústí do Ohře.Na Libockém potoce od přehrady Horka po ústí do Ohře.

Nejvýznamnější vodní nádrž nacházející se na hranici řešeného území je vodárenská nádrž Horka (objem vody 21,35 mil m3) na Libockém potoce, zásobující pitnou vodou skupinový vodovod Horka pokrývající větší část řešeného území. K dalším významným nádržím patří nádrž Tatrovice na Tatrovickém potoce (objem 1,67 mil. m3), která zajišťuje průmyslové odběry pro Sokolovskou uhelnou a.s. a nádrž Vřesová na Chodovském potoce dotovaná vodou z Ohře sloužící rovněž pro potřeby Sokolovské uhelné a.s.

K zásadní změně vodního režimu v řešeném území dojde v případě zatopení zbytkových jam po povrchové těžbě hnědého uhlí tak, jak to předpokládají současné koncepce rekultivace.

Do řešeného území zasahují dvě chráněné oblasti přirozené akumulace vod CHOPAV. Ze severu CHOPAV Krušné hory dle nař. vl. ČSR č. 10/1979 a z jihu CHOPAV Chebská pánev a Slavkovský les dle nař. vl. ČSR č. 85/1981. Okrajově zasahují i ochranná pásma zdrojů léčivých a minerálních vod.

3. Krajina a její vývoj

Biogeografické členění

Řešené území zasahuje do čtyř bioregionů. Většina řešeného území náleží do bioregionu Chebsko-sokolovského jehož hranice jsou dány výraznými zlomovými svahy okolních bioregionů Ašského, Krušnohorského a Hornoslavkovského. Původní charakteristiky všech čtyř bioregionů byly výrazně pozměněny důsledky lidské činnosti. Nejvíce pak zasahující části bioregionu Chebsko-sokolovského. Většina tohoto bioregionu byla odlesněna, v dochovaných lesních porostech převažuje druhotná skladba dřevin (smrk, borovice). Ještě nedávno převažující orná půda byla vytlačena postindustriálními lady dolů a výsypek.

175

Dříve byly hojně zastoupeny luhy a pastviny, dnes jsou charakteristické antropogenní krajinné tvary (povrchové doly, výsypky a odkaliště). Cenné naopak jsou lokálně dochované nivní louky a ojedinělé bory, místy i přirozené.

Zbývající tři bioregiony zasahující do řešeném území, Ašský, Krušnohorský a Hornoslavkovský byly těžební a industriální činností postiženy jen na svých okrajích. Významná je v nich však antropogenní změna druhové skladby lesních porostů ve prospěch hospodářsky výhodných druhů. V posledních letech i změna poměru mezi ornou půdou a trvalými travními porosty, které nyní na zemědělské půdě dominují.

Vývoj bioty

Specifickým fenoménem krajiny řešeného území s výrazným podílem povrchové těžby nerostů jsou půdy vznikající na antropogenně metamorfovaných substrátech - tedy půdy výsypek, odvalů a poddolovaných pozemků. Všechny takto vytvořené antropogenní půdy se vyvíjejí v závislosti na stanovištních a klimatických podmínkách a způsobu obhospodařování. Půdotvorný proces přitom přesto směřuje k obdobnému spektru druhů půd a půdních typů, jako tomu bylo na přirozeně vyvinutých půdách kulturní krajiny před devastujícím zásahem hornické činnosti.

Zásadním dopadem povrchové těžby uhlí je plošně rozsáhlé odstranění povrchu půdy i s celým ekosystémem v prostorech těžby a s tím související budování výsypek s čerstvými plochami, na kterých však okamžitě začíná spontánní druhová sukcese ze zdrojů v blízkém i dalekém okolí. V případě lomů je však v důsledku aplikované provozní technologie opakovaně přerušovaná, u výsypek je jejím nejvýraznějším přerušením rekultivace.

Původní ekosystémy jsou však v souvislosti s těžbou ničeny a poškozovány i v širším okolí. Jde zejména o změny hydrografické sítě, přerušení a přeložky toků, jejich náhradu umělými koryty a změny vodního režimu promítající se do struktury ekosystémů (vysušení, lokální zamokření). Významná je především likvidace říčních a potočních niv a jejich společenstev. Charakteristické jsou i plochy izolované od okolí cestami, produktovody, přeložkami toků, lomy, výsypkami, průmyslovými areály apod. Tento jev není pouze negativní, protože tak často vznikají klidové zóny s minimálním rušením přítomností lidí, vyvíjející se pak v procesu spontánní druhové sukcese.

Pro vývoj bioty na území postiženého povrchovou těžbou je charakteristický následující sled stavů: Absence vegetace po odstranění nadložních vrstev a na čerstvé výsypce. Po technologickém opuštění plochy následuje rychlý nástup primární druhové sukcese charakteristické zvýšeným podílem ruderální vegetace. Místy se objevuje vysoký podíl stepních a teplomilných organismů. Lokálně vznikají velmi příznivé podmínky pro výskyt druhů živočichů obývajících mělké vody (hmyzu, obojživelníků), místy i některých druhů vodních ptáků. Často se vytvářejí dobré podmínky pro zvěř. Dochází k samovolné iniciaci společenstev vázaných na extrémní stanovištní vlastnosti. Před zahájením rekultivací je dokonce běžný výskyt řady ohrožených a chráněných druhů. Tento spontánní vývoj ústící do vysoké biodiverzity na neupraveném povrchu výsypek a zbytkových jam ostře kontrastuje se stavem po úpravách tohoto terénu a po provedení rekultivací. Během klasicky prováděných rekultivací totiž vznikají velké plochy s vyrovnanými vlastnostmi prostředí, malou druhovou diverzitou a s velkým podílem stejnověkých lesů s velkými jednodruhovými plochami.

176

Krajinný ráz.

V důsledku hospodářského vývoje posledních desetiletí byl podstatným způsobem změněn původní krajinný ráz celého řešeného území charakterizovaný pestrou mozaikou polí, luk, lesů, remízků a vodních ploch, se sítí drobných venkovských sídel situovaných převážně v nivách vodotečí případně na ostrožnách. Paměť krajiny , kterou tvoří komponenty jak přirozeného tak antropogenního původu byla a je zásadním způsobem přepisována.

Masivní změna terénního reliéfu povrchovou těžbou (částečně i výstavba velkoprostorových objektů energetiky a průmyslu), zcela změnily přirozené měřítko zdejší krajiny a ustanovily i do budoucna nové krajinně kompoziční podmínky pro územní plánování tím, že vytvořily nové pohledové horizonty, dominanty a subdominanty a nově v  krajině vymezily dílčí kompoziční celky.

Ochrana přírody a krajiny

Ochrana přírody a krajiny je v řešeném území uplatňována především vymezováním územního systému ekologické stability (ÚSES) ve všech druzích územně plánovací dokumentace. Jednotlivé ÚPD zpracované v různých obdobích však vycházejí z ne zcela shodných podkladů a metodických postupů, vzájemná koordinace je problematická. Chybí jednotný koncepční podklad. V  reakci na končící těžební etapu vývoje zdejší krajiny, která rozhodujícím způsobem změnila většinu jejich atributů (reliéf, strukturu osídlení, vegetační kryt, hydrické i trofické podmínky), bude nezbytné  pokračovat v procesu upřesňování ÚSES. Ve všech třech hierarchických úrovních řešení ÚSES, v nadregionální, regionální i lokální. Bude nutno reagovat na změny vyvolávané probíhající přípravou a realizací rekultivačního procesu na těžbou dotčených plochách, zejména na aktuálně upřednostňovanou hydrickou variantu. Předpokládaná rozlehlá jezera ve zbytkových jamách Libík – Medard či Družba – Jiří budou-li realizována, změní zcela zásadním způsobem charakter zdejší krajiny.

V kategorii zvláště chráněných území ve smyslu § 14 zákona č.114/1992 Sb. zasahují do řešeného území Chráněná krajinná oblast (CHKO) Slavkovský les, Národní přírodní památka Jan Svatoš (Svatošské skály), Přírodní památka Údolí Ohře a Přírodní park Leopoldovy Hamry. Výhledově je uvažováno s rozšířením CHKO Slavkovský les, které by zasáhlo i do řešeného území.

Významné krajinné prvky podle §6 zákona č. 114/1992 Sb. nacházející se v řešeném území jsou registrovány odborem životního prostředí Městského úřadu Sokolov, v současnosti jich je 25. Do budoucna lze reálně předpokládat registraci dalších významných krajinných prvků včetně antropogenních.

Významným posunem v ochraně přírody a krajiny může být i v řešeném území přijetí nového zákona odpovídajícího kriteriím Evropské unie, připravovaného pod názvem Natura 2000.

Koeficient ekologické stability (Kes),

Koeficient ekologické stability, který vyjadřuje poměr mezi zastoupením ploch ekologickou stabilitu převážně zvyšujících a plochami ekologicky nestabilními se v řešeném území katastr od katastru dramaticky mění především v závislosti na míře zasažení toho kterého katastrálního území těžebními činnostmi. Kes celé České republiky byl stanoven hodnotou 1,44. Pro zde řešené území jako celek jsme vypočetli hodnotu Kes = 1,11. Tohoto jen málo

177

nepříznivého průměru je však dosaženo pouze tím, že do zadaného území byla zahrnuta i některá okrajová katastrální území, na nichž se vlivy těžby projevily jinak než fyzickou likvidací tamních trvalých porostů či vodních ploch a u nichž hodnota Kes leckde dosahuje i několik desítek. Zatím co v těžbou přímo zasažených katastrálních územích je hodnota Kes

vyjadřovaná pouze v setinách.

Zemědělství

Co do míry ovlivňování krajinného prostoru řešeného území je po těžbě na druhém místě zemědělství, které modifikuje krajinu jak svou činností tak nečinností. Zemědělská prvovýroba má však v řešeném území málo příznivé přírodní i ekonomické podmínky.Z celkového počtu 77 katastrálních území je  71 z nich zařazeno do některého z podpůrných programů v režii Nařízení vlády č.505/2000. O extenzivním charakteru zemědělské výroby vypovídá nízké procento zornění zemědělské půdy, které je jen 38,96 % ve srovnání z celostátním průměrem činícím 72 %. Stejně tak jako naopak vysoké zastoupení trvalých travních porostů (54,70 %) z celkové plochy zemědělského půdního fondu.

Je zřejmé, že zemědělství v řešeném území stejně jako ve většině oblastí s obdobnými přírodně ekonomickými podmínkami bude v budoucnu muset hledat nové formy svého uplatnění v mezích určovaných nejen přírodními danostmi, ale i vnějšími ekonomickými impulsy či omezeními pramenícími zejména z konkrétní zemědělské a environmentální politiky EU, ale i z celkového světového vývoje na trhu potravinářských komodit. Od těchto způsobů uplatnění se bude odvíjet i charakter a intenzita vlivu zemědělských činností na krajinu řešeného území.

Lesy

Současná průměrná lesnatost řešeného území 31,46% je ve srovnání s průměrnou lesnatostí Karlovarského kraje (43,1 %) významně nižší. Je rovněž nižší než průměr celého státu (33,23%). Mezi jednotlivými katastry řešeného územími jsou však velké rozdíly v závislosti na historicky dané míře jejich zemědělského zkulturnění a zejména na masivnosti jejich zasažení důlní činností. Současná druhová skladba lesních porostů je podřízena hospodářským cílům tak, že v nich jednoznačně převládá smrk (cca 80%) zatím co na mnoha biotopech autochtonní dřeviny jako dub, buk a borovice jsou potlačeny. Příčinou jsou mnohem příznivější parametry nákladovosti a výnosovosti smrkových kultur v porovnání s kulturami dubu, buku či borovice.

Lze předpokládat, že celková míra zalesnění bude v budoucnu poněkud růst, v závislosti na probíhajícím útlumu primární zemědělské výroby a na postupu rekultivací těžbou devastovaných ploch z nichž mnohé budou lesní. Jistou roli by do budoucna mohla sehrát i postupná realizace prvků ÚSES na dnes nelesních plochách.

Těžba uhlí

V současné době se uhlí těží pouze ve východní části sokolovské pánve, a to na lokalitách Jiří a Družba. Z vnějších výsypek je využívána pouze Smolnická výsypka. Na Podkrušnohorské výsypce bylo letos (2003) zakládání ukončeno.

V řešeném území zaujímají provozní plochy důlní činnosti (těžba a vnější výsypky) rozlohu 4 940 ha. Do vyuhlení dojde ještě k záboru dalších 750 ha území. Těžba lomu Jiří by měla být

178

ukončena nejpozději v roce 2027 a lomu Družba v roce 2043. Bude to však záviset na výši ročních těžeb, kterou může výrazně ovlivnit jak vybraná a schválená varianta energetické politiky státu tak výsledek privatizace Sokolovské uhelné a.s. S postupem lomů Jiří ani Družba za stanovené ekologické limity se výhledově neuvažuje a ani to geologická situace neumožňuje. V západní části pánve (hranicí je pomyslná linie Svatava – Sokolov) byl nejdéle provozován lom Medard – Libík, který ukončil těžbu v roce 2000. Jeho zbytková jáma je v současnosti sanována s využitím skrývky z lomu Družba.

V návaznosti na těžbu uhlí ve stávajících lomových lokalitách jsou provozovány energetické zpracovatelské závody kombinátu Vřesová, Elektrárny Tisová I. a II. a teplárna Sokolov.

Těžba ostatních nerostných surovin

Do řešeného území zasahuje z východu do oblasti Chodova i nejvýznamnější oblast s ložisky kaolinu v  ČR. Těžba kaolinu rovněž způsobuje negativní dopady do krajiny, ty jsou zmírňovány tím, že nejsou zakládány vnější výsypky a velikost zbytkových jam je ve srovnání s těžbou uhlí minimální. Obdobně je to i ostatních surovin z nichž se v předmětném území vyskytuje stavební kámen, písky, štěrkopísky, pórovinové jíly pro výrobu keramzitu, cihlářské suroviny a těsnící jíly.

Geomechanická stabilita území

Báňská činnost v sokolovském revíru byla a doposud i je, provázena celou řadou závažných stabilitních problémů a havárií. V případě výsypek je nutno zmínit velké sesuvné havárie severního svahu Loketské výsypky (1987) s ohrožením trati ČD Karlovy Vary – Cheb nebo sesuv jižního svahu výsypky Vintířov (1990), který likvidoval i část závodu Jiří ve Vintířově.Stabilitní problémy jsou známy i z jiných lokalit vnější Podkrušnohorské a Smolnické výsypky, ale i z prostorů vnitřních výsypek lomů Družba a Jiří.

Na lomových provozech přetrvávají stabilitní problémy v místech tektonických linií a strmě ukloněných geologických struktur. K obzvláště problémovým lokalitám patří jižní svahy lomu Družba pod osadou Pískovec a navazující přechodové partie do lomu Jiří. Na lomu Jiří dlouhodobě přetrvávají rozsáhlé stabilitní problémy na severním svahu v oblasti lipnické poruchy. Rovněž na lomu Medard – Libík přetrvávají stabilitní problémy zejména v západní části (bývalý lom Libík), v oblasti pod Habartovem a Bukovany, kde je nutno pro zabezpečení trvalé stability svahů zbytkové jámy lomu a následně po jejím zatopení a vytvoření jezera realizovat náročnou sanační skrývku právě pro zvýšení stability těchto svahů.

Zdá se pravděpodobným, že fenomén sesuvů může sehrávat významnou roli v proměnách krajiny ještě dlouho po ukončení vlastní báňských činností v předmětném území.

Sanace a rekultivace

Zahlazování následků hornické činnosti se provádí sanačními a rekultivačními pracemi. Tato povinnost je uložena horním zákonem. Vlastní rekultivační činnost je v obou hnědouhelných revírech ČR prováděna již déle než 50 let. Za toto období prošla svým vývojem, kdy v začátcích se jednalo pouze o tzv. ozelenění jednotlivých pozemků bez jakýchkoliv dalších vazeb.

179

Následující vývoj směřoval především k hospodářskému využití rekultivovaných ploch, s prosazováním zemědělského způsobu rekultivací, leckdy bez ohledu na vysoké náklady a častou pozdější ztrátovost zemědělského hospodaření na těchto plochách. Motivem byla tehdy přijatá státní politika potravní soběstačnosti země.

Po společensko politických změnách v roce 1989 byla naopak výrazně preferována lesnická rekultivace s tím, že les je nejvýraznějším producentem biomasy a zároveň představuje nejúčinnější stabilizační faktor v ekosystému  rekultivované krajiny.

Současné pojetí rekultivačních prací je sice rámcově zaměřováno na „komplexní obnovu krajinných i urbanistických funkcí celého území narušeného těžební činností“, avšak rozhodující roli co do rozsahu území i vynaložených nákladů by přitom měla sehrát hydrická varianta rekultivace prakticky všech zbytkových jam. Je nasnadě, že i toto pojetí je podrobováno diskusi pro řadu ne zcela vyjasněných otázek spojených s budováním rozsáhlých umělých jezer, jako je jejich budoucí vliv na mezoklima dotčeného krajinného prostoru, na režim podzemních vod a vůbec na celý ekosystém krajiny. Jsou vznášeny otázky o udržení čistoty vody v jezerech i o ochraně jejich břehů vůči abrazi. Připomínány jsou vysoké náklady na napouštěcí vodu a zejména dlouhodobé odkrytí trénu celé zbytkové jámy až do doby úplného ukončení těžebních činností v ní, kdy teprve může začít její hydrická rekultivace.

V současné koncepční dokumentaci k revitalizaci Sokolovské pánve ( „Koncepce řešení ekologických škod vzniklých před privatizací hnědouhelných těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji“, 2003) se rovněž doporučuje zbytkové jámy po těžbě zatopit vodu a vytvořit tím velká jezera s mnohostranným využitím.

Podle těchto oborových dokumentů má tak v rekultivaci  západní části Sokolovské pánve dominovat uměle vytvořené jezero ve zbytkové jámě lomu Medard-Libík o rozloze 501,4 ha a objemu vody po napuštění 138 mil. m3 , s maximální hloubkou 51 m, při průměrné hloubce 27,5 m. Ostatní plochy mají být rekultivovány kombinací lesnické rekultivace a trvalých travních porostů. Navrženy jsou i dílčí plochy pro rekreační, dopravní a výrobní využití. Pro jezero lomu Medard – Libík se v současné době již zpracovává dokumentace k územnímu řízení.

Ve východní části pánve, kde lomy Jiří a Družba budou mít společnou zbytkovou jámu, má vzniknout jedno rozsáhlé jezero o ploše 1.312,3 ha, s největší délkou ve směru východ - západ 6,3 km a největší šířku 2,7 km. Rekultivace okolí nádrže je navrhována jako kombinace lesnické a zemědělské formy, doplněná poldry a sedimentačními nádržemi.

Naznačená koncepční řešení sanace a rekultivace (zahlazení následků důlní činnosti) nejsou ve smyslu žádného zákona schvalována, mohou být tedy v různém čase a různými orgány zpochybněny (i společností, která vyjde vítězně z privatizace Sokolovské uhelné, a.s.)

Vzhledem k dlouhodobosti uvedených záměrů, zejména v případě lomů Jiří a Družba, lze předpokládat další tříbení názorů na způsoby rekultivace i následného funkčního využití předmětných krajinných segmentů. Zůstane-li například cílovou variantou rekultivace zbytkové jámy lomů Jiří-Družba její zatopení vodou, je nutno počítat s tím, že po dobu následujících cca 40 let, až do avizovaného zatopení, bude v krajinném prostoru řešeného území zet rozsáhlá otevřená jáma (až 20 km2), manifestující přetrvávající fyzickou i

180

estetickou devastaci krajiny a tedy i negativní image zdejšího regionu na dobu nejméně čtyřech příštích desetiletí.

Znečištění ovzduší

Hlavním zdrojem znečištění ovzduší, vedle imisí vznikajících ve zdrojích mimo řešené území, jsou spalovací procesy, jejichž konečným produktem je teplo pro vytápění, technologie a pro výrobu elektřiny. Tyto procesy se odehrávají ve všech sídlech a v tepelných zdrojích různých výkonů. Značný vliv na přízemní vrstvu atmosféry, zejména v době teplotních inverzí, mají i malé zdroje s nízkými komíny využívající pevná paliva. Tyto zdroje jsou v jednotlivých sídlech velmi hustě rozmístěny. Podstatně lepší je situace v plošně plynofikovaných sídlech (celkem 23 sídel) nebo v sídlech se systémem centrálního zásobování teplem (celkem 9 sídel). V ostatních sídlech je využíváno pro vytápění převážně hnědé uhlí. Jeho využívání však doposud není podmíněno instalací ekologických kotlů na pevná paliva. Dochází ke spalování nejrůznějších odpadů s negativním dopadem na kvalitu ovzduší.

Snížit zatížení ovzduší lze další plošnou plynofikací sídel. Rozhodující pro realizaci plošné plynofikace bude reálný zájem ze strany občanů a podnikajících subjektů, odvislý od státní politiky v této oblasti. Zpracované územně-plánovací dokumentace navrhují plynofikaci sídel Lítov, Kostelní Bříza, Květná, Chotíkov, Citice, Dasnice, Dolní Nivy, Šabinu, Tatrovice a Zlatou

Na území karlovarského kraje bylo v roce 2000 evidováno 65 zvlášť velkých a velkých zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO I). Nejvýznamnější jsou ČEZ a.s. Elektrárna Tisová, Sokolovská uhelná a.s. (nutná instalace odsiřovacího a denitrifikačního zařízení) a a.s. Chemické závody Sokolov, které všechny leží v řešeném území.

4. Sídelní struktura a její vývoj

Pro novodobý vývoj sídelní struktury jsou charakteristické čtyři základní procesy:

koncentrace obyvatel do centra oblasti Sokolova a druhého největšího centra Chodova, pokles významu sídel, která tvořila v minulosti silnou páteř osídlení a patřily do

skupiny sídel 5 -10 tis. obyvatel, zánikem četných malých sídel ať už v důsledku odsunu nebo těžby, zánik četných sídel díky vlivu obou zmíněných faktorů.

Výsledkem je problematická nevyvážená sídelní struktura s jedním silným centrem doprovázena velkou rozdrobeností osídlení a existencí velkých ploch bez sídelní funkce a tím i sociální kontroly. V rámci stávající struktury je přitom ohrožena životaschopnost velké části nejmenších sídel, které leží převážně v prostorech s problematickou dopravní obslužností, ale také s obtížnými terénními podmínkami srovnatelnými s vysokohorskými oblastmi. Je spíše obdivuhodné, že v některých oblastech vůbec osídlení vzniklo a do dnešních dob se udrželo.

V příštím vývoji je reálné riziko zániku trvalé obytné funkce v dalších malých sídlech v důsledku problematického ekonomického vývoje regionu a nedostatečné dopravní obslužnosti a to přes relativně příznivý demografický vývoj v minulém desetiletí.

181

Zesílení emigračních tendencí v návaznosti na ekonomický vývoj a růst nezaměstnanosti, lze přitom očekávat i v městských celcích. Zvláště významné ztráty pro region mohou nastat po skutečném otevření evropského prostoru a to zejména odchodem dnes již slabě zastoupených kvalifikovaných obyvatel. V důsledku nedostatečného tempa bytové výstavby může být ovlivněn i dosud příznivý demografický vývoj přirozenou měnou.

Na snížený kvalifikační potenciál, který je typický pro řešené území se může výhledově vázat celá řada sociálních problémů již dnes existujících, ale které se bezesporu prohloubí v důsledku dalšího postupného útlumu těžby, zejména díky úbytkům pracovních míst s nízkými nároky na kvalifikaci. Jedná se zejména o problémy:

zhoršené adaptability obyvatel na nové požadavky a zvýšení podílu dlouhodobé nezaměstnanosti,

růstu podílu sociálně izolovaného obyvatelstva vč. skupiny absolventů škol, růstu kriminality v důsledku sociální exkluze velké části obyvatel.

Potřeba rozvoje regionu a nemožnost využití místního potenciálu může akcelerovat příchod velké skupiny pracovníků z ekonomicky slabších oblastí. Díky etablování ruského kapitálu Karlových Varech to mohou být i sociálně slabé, ale kvalifikovanější skupiny z rusky mluvících zemí. Jejich zvýšený počet může ohrozit i dnes stále ještě křehkou sociální integraci prostoru a vést k zvýšenému výskytu sociálně patologických projevů života.

5. Ekonomická základna

Ekonomická základna má problematické strukturální charakteristiky. Existenci stále ještě vysokého podílu průmyslu umocňuje skutečnost, že se jedná především o těžký průmysl nebo o průmysl závislý na těžbě surovin (porcelánky, výroba stavebních hmot a pod). Obě skupiny oborů provázejí devastační účinky na prostředí a těžký průmysl patří do oborů s nejvyšší rizikovostí. Vyskytují se zde další vysoce rizikové obory potravinářského a textilního průmyslu. V nízké míře se zde zatím etablovaly perspektivní průmyslové obory jako jsou výroba plastů, elektronika nebo biovýroby, ale i další perspektivní obory 21 století jako je logistika.

Problémem území je nízká rozvinutost služeb, zlepšení souvisí s transformací území na cestovní ruch. Ten může přinést překvapivě i šanci k revitalizaci tradičních výrob v regionu jako je výroba porcelánu a skla nebo např. krajkářství a dalších tradičních řemesel.

Zemědělství má a bude mít i výhledově zcela okrajovou funkci. Otázkou je další vývoj lesního hospodářství, pro který jsou lepší předpoklady a navazujících zpracovatelských aktivit. Z hlediska tvorby potřebných pracovních míst mají ale uvedené obory malý efekt. Mohou však udržet osídlení v okrajových částech území.

6. Rekreace a cestovní ruch

Rozvoj rekrace a cestovního ruchu je v řešeném území podmíněn vyřešení celé řady problémů, které jsou svázány především:

se stávajícími charakteristiky osídlení a krajiny, s nízkou rozvinutostí doplňkových služeb, s lidským potenciálem, se stavem památek,

182

s konkurencí nabídky v okolí, s dopravní přístupností území, s kontroversními potřebami rozvoje průmyslových aktivit a CR.

Ty části území, které mají velmi příznivé podmínky pro přírodně orientovaný CR, patří mezi málo obydlené nebo dokonce neobydlené části řešeného území, často s velmi problematickou dopravní dostupností a často i se zchátralým domovním fondem a nedostatečnou technickou i sociální infrastrukturou. Současně leží (zejména v severním prostoru) v pásmu vysoké konkurenční nabídky, a to jak center pro zimní sport a rekreaci v oblasti Krušných hor vč. blízkého Nejdku. Lepší podmínky má v tomto směru jižní část řešeného území v oblasti Slavkovského lesa.

Pro městský cestovní ruch je relativně slabá nabídka, kterou tvoří zázemí kulturně společenských institucí a doplňkových služeb. Jejich rozvoj je a bude i výhledově ovlivňován slabou sílou center osídlení a nízkou podnikavostí místního obyvatelstva. Také nabídka v zázemí, zejména Karlových Varů a Chebu bude vytvářet obtížné podmínky pro nalezení konkurenčně schopných specifických aktivit, které by přilákaly návštěvníka. V neposlední řadě je bariérou rozvoje městského cestovní ruchu i velmi špatný stav celé řady památek a jejich malá propagace a proslulost. To neplatí o oblasti Lokte.

Dlouhodobě existující rozsah zdevastovaných ploch těžbou, které často navazují na jinak přitažlivé prostory pro přírodní event. městsky orientovaný cestovní ruch bude i po jejich rekultivaci negativně ovlivňovat získané image Sokolovska jako oblasti těžby a průmyslu.

Rizikovým faktorem pro rekreaci a cestovní ruch je i brzká privatizace Sokolovské uhelné a.s., která věnovala v posledních letech velkou podporu rekultivačním procesům a transformaci území na rekreační funkci.

Potřeby rozvoje průmyslu a existence elektráren Tisová a Vřesová budou potom i nadále kontroversní s rostoucími nároky na komfort rekreačních podmínek. Jak ukázaly průzkumy publikované v Programu cestovníku ruchu Karlovarského kraje, je podmínkou podchycení klientely, která by připadala v úvahu pro řešené území, klidné, čisté, estetické a bezpečné prostředí, příroda a dobrá turistickou infrastruktura.

7. Technická infrastruktura

Energetika

Řešené území tvoří významnou součást palivoenergetické základny České republiky. Hnědouhelné doly jsou primérním energetickým zdrojem pro výrobu elektřiny a tepla, které je rozváděno do přilehlých sídel.

Jsou zde dva elektrárenské komplexy jejichž elektrický výkon je vyveden v napěťových hladinách 110 a 220 kV do rozvody Vítkov. Distribuci elektřiny v řešeném území zajišťuje vedení 110 kV do šesti rozvoden 110/22 kV, z nichž čtyři slouží průmyslovým odběratelům. Výhledově se předpokládá výstavba propojovacího vedení 110 kV mezi rozvodnami Vítkov a Drmoul. Cílem je zajištění spolehlivosti dodávek elektřiny z rozvodny 110 kV Drmoul.

183

Elektrárna Tisová je zdrojem tepla pro parovodní soustavu, která zásobuje teplem sídla Sokolov, Svatava, Královské Poříčí, Dolní Rychnov, Březová, Bukovany a Habartov.

Elektrárna Vřesová je zdrojem tepla pro parovodní systém (průmyslové odběry) a horkovodní soustavu. Na tyto soustavy jsou napojena sídla Karlovy Vary, Nové Sedlo, Vintířov, Lipnice, Chodov, Božíčany a Nejdek.

Vzhledem k životnosti (vytěžitelnosti) sokolovských dolů, bude nutné hledat odpověď na následně vzniklé situace :

Elektrárna Tisováa/ zdroj elektřiny a dodávkového tepla bude zrušen výstavba nové teplárny na stejném místě výstavba řady výtopen pro sídla dnes teplofikovaná dnes teplofikovaná sídla plošně plynofikovatb/ stávající zdroj elektřiny a dodávkového tepla bude zachován rozhodnutí o prioritě výstupního energetického média (elektrárna, teplárna) změna primárního paliva omezení či zachování rozsahu teplofikace

Teplárna a elektrárna Vřesová paroplynový zdroj bude zachován a přizpůsoben spalování zemního plynu při zachování teplárny nutné vyřešit náhradu paliva zrušení teplárny si vyžádá výstavby řadu nových tepláren či výtopen, menší sídla

možno plynofikovat

Liniové stavby v případě, že dojde k narušení stávajících koridorů liniových staveb, bude nutné

navrhnout koridory nové

V území je dostatečně kapacitní vysokotlaká plynovodní síť. 23 sídel je plošně plynofikovaných. Další sídla nacházející se v blízkosti plynovodů lze rovněž plynofikovat. Rozhodující bude poptávka po plynofikaci ze strany obcí a podnikatelských subjektů.

Spoje

Telekomunikační systém byl v nedávné době plně zrekonstruován. Moderní digitální technologie jsou kapacitně přizpůsobitelné poptávce po zavedení telefonů.

Zásobování pitnou vodou

Nejvýznamnějším vodárenským systémem pokrývajícím prakticky celou centrální a západní část řešeného území je Skupinový vodovod Horka (SVH). Zdrojem skupinového vodovodu je odběr z vodárenské nádrže Horka na Libockém potoce. Pod hrází nádrže na pravém břehu Libockého potoka je těsně za hranicí řešeného území umístěna úpravna vody Horka s průměrnou kapacitou 380 l/s a maximální kapacitou 480 l/s. Skupinový vodovod Horka funguje s velkou kapacitní rezervou, zdrojová rezerva je 17 – 34 % i po započtení případných výhledových záměrů. Systém zásobování pitnou vodou tedy nebude pro rozvoj území limitujícím faktorem.

184

Odkanalizování a čištění odpadních vod

Úroveň likvidace odpadních vod se v posledních desetiletích výrazně zvýšila. Většina obcí již má realizovánu kanalizační síť s čistírnou odpadních vod. Dle současných návrhů je počítáno s rozšířením kanalizační sítě ČOV Chodov kromě Chranišova a Staré Chodovské do Nového Sedla, Louček a Staré Chodovské. Na ČOV Sokolov se připojí Těšovice. U některých sídel je nutno stávající ČOV, rekonstruovat nebo rozšířit – jedná se o ČOV Loket – Skála, ČOV Dolní Rychnov, Habartov, Lomnice. S realizací nových ČOV se počítá u sídel Dasnice, Dolní Pochlovice (možnost napojení na ČOV Kynšperk n.O.), Horní Pochlovice, Chlum Sv. Máří, Květná, Šabina.

8. Doprava

Výsledky průzkumů a rozborů na úseku dopravy byly shrnuty do následujících problémových okruhů:

Nepřipravenost stávající dopravní infrastruktury po vstupu do EU pro zajištění kvalitního propojení s dopravními sítěmi sousedního Saska a vytvoření jednotného provázaného středoevropského regionálního prostoru

V úrovni nadregionální, regionální i mikroregionální značně omezená a technicky nepřijatelná příčná komunikační propojení Sokolovska a Karlovarska s přilehlou stranou Saska

Nepříznivé terénní podmínky při překonávání výškově členitého pásu Krušných hor v přímém vztahu ČR - SRN výrazně omezují předpoklady pro zajištění kvalitních funkčně diferencovaných silničních a železničních propojení

Nedostatečná úroveň současného kolejového propojení Sokolovska a Karlovarska s železniční sítí DB a nadřazenými tranzitními železničními koridory ČR

Přerušení přirozených a historicky založených prostorových a funkčních souvislostí a komunikačních vazeb

Prostorové rozložení a úroveň silniční sítě řešeného a širšího prostoru je negativně ovlivněná a dlouhodobě narušená velkoplošnou těžbou hnědého uhlí a s tím spojenou průmyslovou, výrobní a obchodní činností, jež vyvolává specifické nároky na upravenost a využívání silniční sítě prioritně těžkou nákladní dopravou

V jádrovém území devastace sídel a krajiny neúměrnými nároky na hustotu a uspořádání dopravních sítí především pro nákladní dopravu

Dlouhodobě zanedbaný stav a narušená kontinuita silniční sítě mimo hlavní urbanizovaný koridor pro zpřístupnění a obsluhu rozptýleného osídlení především venkovských oblastí na úbočí a v hřebenových partiích Krušných hor

Nevyhovující stavebně - technický a provozní stav železniční sítě, zanedbaná vybavenost stanic a zastávek, nízká kultura cestování

185

Nízká míra začlenění železniční dopravy do integrovaného systému veřejné dopravy

Narušení kvality životního prostředí provozem motorové dopravy (zvláště nákladní) v sídlech a volné krajině v jádrové pánevní oblasti

Chybějící kvalitní vybavenost pro nemotorovou dopravu, spojená s nízkou kvalitou prostředí a omezenou atraktivitou pro turistiku a rekreaci

9. Současná územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady vztahující se k řešenému území

Regionální ÚPD a ÚPP

Výchozí v současnosti platnou územně plánovací dokumentací zabývající se celým řešeným územím je, v roce 2001 schválený, Územní plán velkého územního celku Karlovarsko-sokolovské aglomerace. Pro tvorbu koncepce územní prognózy Sokolovska jsou ze závazné části tohoto územního plánu relevantní zejména následující řešení a zásady:

rozvojové osy osídlení

hraniční přechody

silniční, železniční, cyklistické a pěší komunikace

nadregionální a regionální ÚSES (k upřesnění)

zachování všech existujících sídel

likvidace sídel v zájmu jiných aktivit je nepřípustná

podpora venkovského osídlení

obnova zaniklých sídel je přípustná jen výjimečně

vymezení zón vhodných při dalším rozvoji rekreace a cestovního ruchu

vymezení ploch pro veřejně prospěšné stavby

Paralelně s Územní prognózou území dotčeného těžbou hnědého uhlí na Sokolovsku je zpracováván nový Územní plán velkého územního celku Karlovarského kraje, jehož koncept by měl být předložen k projednání zhruba v polovině roku 2004. Přijaté návrhy řešení tohoto ÚP vytvoří podmínky pro územní i ekonomický rozvoj Sokolovska zejména v první části prognózního období. Dnes však nejsou zatím známy.

Kromě uvedené územně plánovací dokumentace budou pro návrhovou část prognózy omezeně využitelné i regionální koncepce jako:

Program rozvoje Karlovarského kraje (2001) Koncepce odpadového hospodářství Karlovarského kraje (2002) Pasportizace průmyslových zón Karlovarského kraje (2001) Studie výběru ploch pro lokalizaci strategických průmyslových zón v ČR

Karlovarský kraj (2002)

186

ÚPD a ÚPP jednotlivých měst a obcí řešeného území

V rámci průzkumů a rozborů bylo provedeno vyhodnocení 20 územních plánů obcí (nebo jejich změn) a 12 urbanistických studií obcí, nebo jejich částí, v řešeném území. Zdrojem dokumentací byl archiv zadavatele, případně internet. Řada předložených ÚPD a ÚPP byla neúplná , o existenci některých je k dispozici pouze informace na internetu.

Posuzovaná územně plánovací dokumentace jednotlivých sídel se především soustřeďuje na zastavěné respekt. zastavitelné území sídla a vymezení jeho funkční diferenciace. Na řešení širšího krajinného zázemí kromě povinného ÚSES spíše rezignuje. Většina stávající ÚPD i ÚPP tak příliš nereflektuje budoucí změnu v území po odchodu těžby hnědého uhlí. Těžbou zasažené plochy bere vzhledem k době svého zpracování a plánovacím horizontům buď jako „setrvávající stav“, nebo, ta nejnovější, pouze rámcově vymezuje předpokládanou rekultivaci v intencích ÚP VÚC. Širší krajinný rámec je tradičně spíše opomíjen. V daném území je to pochopitelné, neboť bez předchozího koncepčního podkladu zabývajícího se revitalizací celého krajinného segmentu zasaženého těžbou to v rámci ÚPD jednotlivého sídla není dost dobře možné. První takový ucelený koncepční podklad byl vytvořen až na sklonku tohoto roku (2003), byť bez jakékoliv závaznosti, v podobě „Koncepce řešení ekologických škod vzniklých před privatizací hnědouhelných těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji“.

Plánovací časové horizonty pokud jsou v ÚPD uváděny zpravidla nepřesahují roky 2010 až 2015, nedosahují tak ani do poloviny prognózního období, které je vymezováno dobou „po ukončení těžby“, což je podle současných předpokladů někdy po roce 2043.

V časovém horizontu prognózy s ohledem na předpokládaný demografický vývoj je reálný pomalý růst územních nároku rozvíjejících se obcí, ne příliš se lišící od rámcových (výhledových) předpokladů současné ÚPD. Záměry územního rozvoje jednotlivých obcí jak jsou obsaženy v posuzované ÚPD i ÚPP budou v návrhové části územní prognózy plně respektovány.

10. Závěr

Řešené území se nachází ve zlomovém bodě svého dosavadního industriálního vývoje. V jeho západní části právě skončila rozsáhlá povrchová těžba a nastupuje zde etapa rekultivace a revitalizace, tedy i možností mnohostranné pozitivní změny kvality života v tomto prostoru s určitou šancí pozitivně ovlivnit i image Sokolovska jako regionu.

Ve východní části řešeného území však nadále bude pokračovat dosavadní těžební a industriální vývoj se všemi svými negativními důsledky na kvalitu krajinného životního prostředí a to nejspíše po dobu několika příštích desetiletí. Přesto i zde je jistá šance k postupnému pozitivnímu zvratu.

Rozhodujícím vývojovým procesem budoucnosti bude přeměna stávající ekonomické základny opírající se o palivo-energetický komplex a na něj navazující těžký průmysl, na technologicky pokročilé ekonomické aktivity, jak výrobní, tak v oblasti služeb, včetně lokalizace vědecko výzkumných programů - základen - institucí.

187

V první polovině 21. století, to je v  prognózním horizontu ÚPG, tedy v příštích cca 40 – 50 let, budou s největší pravděpodobností k rozhodujícím oborům táhnoucím celosvětový vývoj patřit biologické vědy, jejichž rozvoj zřejmě předčí i současného lídra progresu, kterým je informatika. Na základě výsledků biologických a ekologických věd a jejich případného spojování s informatikou se budou generovat i lukrativní ekonomické obory či odvětví.

Pro řešené území Sokolovska může být do budoucna komparativní výhodou nabídka rozsáhlých krajinných prostorů zbylých po těžbě hnědého uhlí, zejména zbytkových jam, poskytujících specifické možnosti pro nové využití a to bez omezení vnitřní historickou krajinou strukturou, neboť ta byla povrchovou těžbou zcela smazána.

Určitá krajině prostorové izolovanost řešeného území může být jak nevýhodou tak výhodou zdejšího krajinného prostoru v závislosti na způsobu jeho využívání v nadcházející postindustriální fázi jeho vývoje.

Začínající vývojová etapa bude probíhat v novém ekonomicko politickém prostředí Evropské unie, tedy v mnohem širším konkurenčním prostoru než dosud. Zároveň se tak však naskýtá větší škála rozvojových pobídek a stimulů, k jejichž využití bude nezbytné přijímat včasná, poučená a velmi uvážená rozhodnutí, jak na úrovni jednotlivých ekonomických subjektů, tak na úrovni reprezentací obcí i kraje.

188