Upload
others
View
6
Download
0
Embed Size (px)
Citation preview
1
Mendelova univerzita v Brně
Zahradnická fakulta v Lednici
Výběr vhodných starých odrůd jablek pro moštování
v oblasti Podesní
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce Vypracovala
prof. Dr. Ing. Boris Krška Bc. Petra Kotrašová
Lednice 2016
2
3
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Výběr vhodných starých odrůd jablek
pro moštování v oblasti Podesní“ vypracovala samostatně a veškeré použité prameny
a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla
zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění
pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských
závěrečných prací.
Jsem si vědoma, že se na mojí práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon,
a že Mendlova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této
práce jako školního díla podle §60 odst. 1 autorského práva.
Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou
(subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva
není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný
příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.
V Lednici dne 02. 05. 2016
-------------------------------
podpis
4
PODĚKOVÁNÍ Děkuji panu prof. Dr. Ing. Borisi Krškovi za rady a připomínky při vedení diplomové
práce. Také děkuji Ing. Stanislavovi Bočkovi, Phd. za odbornou pomoc při určování
starých odrůd ovoce a Dr. Richardovi Jaššovi za rady a pomoc při určování starých
odrůd. Velmi děkuji mému manželovi a dětem za poskytnutí volného času na psaní
diplomové práce.
5
Obsah
1 ÚVOD ........................................................................................................................... 7
2 CÍL PRÁCE .................................................................................................................. 9
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................ 10
3.1 Historie ovocnářství v českých zemích ................................................................ 10
3.1.1 Historie ovocnářství v oblasti Podesní .......................................................... 11
3.2 Botanicka charakteristika jabloní ......................................................................... 14
3.3 Pomologické zařazení .......................................................................................... 15
3.4 Praktické rozdělení ............................................................................................... 17
3.5 Nároky na stanoviště ............................................................................................ 18
3.6 Opylovací poměry ................................................................................................ 21
3.7 Choroby a škůdci jabloní ..................................................................................... 24
3.8 Charakteristika starých a krajových odrůd jabloní ............................................... 29
3.9 Využití starých a krajových odrůd pro moštování a jiné zpracování ................... 32
3.9.1 Možnosti dalšího zpracování jablek .............................................................. 35
3.9.2 Obsahové látky jablek ................................................................................... 36
4. MATERIÁL A METODIKA ...................................................................................... 37
4.1 Klimatické poměry ............................................................................................... 37
4.1.1 Půdní poměry ................................................................................................. 39
4.1.2 Geologická charakteristika ............................................................................ 40
4.2 Charakteristika oblasti .......................................................................................... 40
4.2.1 Charakteristika lokalit ................................................................................... 41
4.2.2 Charakteristika a pomologický popis odrůd .................................................. 46
4.3 Kritéria hodnocení ................................................................................................ 59
4.3.1 Hodnocení zdravotního stavu ........................................................................ 59
4.3.2 Pomologická kritéria a hodnocení nalezených odrůd .................................... 61
4.3.3 Skladování a zpracování jablek ..................................................................... 66
4.3.4 Senzorické hodnocení .................................................................................... 67
4.3.5 Hodnotící metody .......................................................................................... 67
5. VÝSLEDKY .............................................................................................................. 70
5.1 Výskyt starých odrůd ve sledovaných lokalitách .................................................. 70
5.2 Výtěžnost jablek jednotlivých moštovaných odrůd ............................................. 76
6
5.3 Hodnocení moštů pomocí metody vícekriteriálního rozhodováním .................... 77
5.4 Hodnocení z hlediska celkového dojmu .............................................................. 78
5.5 Hodnocení dle ukazatele barvy ............................................................................ 80
5.6 Hodnocení dle ukazatele intenzity chuti .............................................................. 81
5.7 Hodnocení dle ukazatele intenzity vůně .............................................................. 82
5.8 Hodnocení dle ukazatele čistoty chuti .................................................................. 84
5.9 Hodnocení dle ukazatele čistoty vůně .................................................................. 85
6. DISKUZE .................................................................................................................. 87
7. ZÁVĚR ...................................................................................................................... 94
8. SOUHRN A RESUME .............................................................................................. 97
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................. 98
PŘÍLOHY ..................................................................................................................... 102
7
1 ÚVOD
Ovocnářství jako svébytný obor přesahuje hranice zemědělství širokou
rozmanitostí tématiky, množství forem, přístupů a způsobů využití i pestrostí
etnografické a ekologické symboliky. Ovoce nebo ovocný strom můžeme vnímat jako
dárce plodů, místo života, studnici pestrosti, součást historie, spolutvůrce krajiny,
nositelem symboliky, inspiraci umělců.
Často platí, že jací jsou lidé, takové je prostředí, v němž žijí a pracují.
Pro někoho je ovocnářská tradice nedílnou součástí venkovského života, prorostla
do zvyků, folklóru i každodenního života, pro někoho je trpěným pozůstatkem minulých
dob a je považována za přežitou a nadbytečnou činnost ve světě širokého sortimentu
všeho odevšad. Ale i přes tyto postoje bylo a je ovocnářství fenoménem našeho
venkova, ať už jako způsob obživy, spolutvůrce prostředí venkova i jako způsob života.
(LOKOČ, CHROUST, 2012)
Mezi nejpěstovanější ovoce u nás patří jabloně. Zachovávat tradiční způsoby
zpracovávání ať je to moštování, či sušení nebo kompotování, výroba povidel a mnoho
dalších způsobů je u starých či krajových odrůd, typických pro danou lokalitu,
pro nás nejlevnější a nejjednodušší způsob využití ovoce, které nám přináší daný kraj.
Jde i o zachování tradicí daného kraje, které se zpracováním ovoce většinou souvisí
a tímto se také přenáší z generace na generaci a neupadne v zapomnění.
Význam ovoce sehrává jak v minulosti, tak i v současnosti důležitou roli
ve výživě člověka. Jablka jsou bohatá na hořčík, železo, křemík a draslík, obsahují
pektiny, jež snižují cholesterol v krvi. Pomáhají při zažívání, působí jako prevence před
vznikem rakoviny. Šťáva z čerstvých jablek je účinná při horečce a zánětech, jsou
samozřejmě vhodné při redukčních dietách a detoxikaci organismu.
Staré a krajové odrůdy nejsou v žádném případě nikterak lepší oproti odrůdám
novým a šlechtěným. Neměli bychom na ně ale zapomínat a zavrhovat je. Představují
pro nás přínos, a to z hlediska šlechtitelského, jsou plastické, některé se vyznačují
výbornou mrazuvzdorností, jiné zase odolností vůči chorobám a škůdcům, dále
i rozmanitostí mnoha chutí a barev a tvarů. Každý kraj je typický rozšířením odrůd,
které se do dané oblasti nejvíce hodí, nebo se podmínkám natolik přizpůsobili,
že se jim zde výborně daří, jsou adaptované na podmínky dané oblasti. Toto by měla
8
být výzva pro šlechtitele, kteří by těchto vlastností měli využít pro svá šlechtění
a nalézání nových odrůd vhodných pro pěstování do dané lokality.
Dalším významem je samozřejmě, že strom představuje biotop, a to nejenom
strom, ale i sad, zahrada či alej představují prostředí pro život mnoha živočichů, kteří
chrání stromy před chorobami či škůdci. Stromy nám také zpevňují svahy, příznivě
ovlivňují mikroklima snižováním teploty v letních parných dnech.
„Tyto genetické zdroje mají nespornou ekonomickou a kulturní hodnotu, která
je dána jejich originalitou a nenahraditelností. Jsou součástí dědictví lidstva. Ztráta
každého taxonu (druhu, odrůdy, variety, typu) jako nositele ojedinělého genu, nositele
vlastnosti je nenahraditelná.“ (TETERA 2001)
Ovocný strom a jeho plody hrály v životě obyvatel regionu důležitou roli. Ovoce
bylo složkou stravy, jak v čerstvém, tak i v konzervovaném stavu. Bylo též předmětem
obchodu a směny. Ovocný strom dotvářel charakter krajiny jako solitéra anebo jako
skupinová výsadba na mezích a v sadech. U chalup plnil funkci ochrannou – stínil
šindel, chránil před bleskem, zmírňoval sílu větru apod. Ovocné stromoví v intravilánu
i ve volné krajině podporovalo rozvoj včelařství a vůbec ekologickou stabilitu životního
prostředí. Ovocné stromy ještě nedávno hrály významnou roli estetickou
i etickou.(TETERA, 1996)
Modernější odrůdy často mají lépe vypadající plody a také se více hodí
pro dnešní půdu. U těch historických je výhodou to, že nabízejí daleko širší chuťovou
paletu, bývají odolnější a většinou je lze pěstovat bez chemie. Choroba i škůdci
se u nich dají zvládnout za pomoci přírodních preparátů. Pěstitelé také díky jejich
historii vědí, jak strom reaguje. A to nejenom na mrazy, ale třeba právě i na škůdce.
Vědí také, jak plodí či do jaké nadmořské výšky se nejlépe hodí. Podle expertu nehrozí
to, že by staré odrůdy zcela zmizely a vyhynuly, ale nesetkáte se s nimi v krajině,
jak tomu bylo dříve zvykem. Budou se spíše udržovat ve sbírkách, uvidíte
je na selských zahradách a u drobných pěstitelů. Udržovat se budou na šlechtění – zkříží
se s modernějšími odrůdami, čímž se využijí specifické vlastnosti obou, ale vždy
je něco za něco. [www.ztracené ovocné odrůdy]
9
2 CÍL PRÁCE
Cílem práce je zmapování výskytu starých a krajových odrůd v dané oblasti,
zhodnotit historický výskyt. Dále zhodnotit klimatické a půdní podmínky dané oblasti,
posoudit zdravotní stav stromů.
Nalezené odrůdy popsat a plody nalezených odrůd zpracovat k přípravě moštů
a provést senzorické zhodnocení.
Na základě výsledků provést doporučení jednotlivých odrůd jak k pěstování,
tak i využití plodů k zpracování.
10
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Historie ovocnářství v českých zemích
Seznámení s historickým vývojem ovocnářství je předpokladem pro racionální
použití ovocných dřevin v soudobých výsadbách. Pochopení významu ovocných dřevin
v minulosti a jejich vliv na utváření naší krajiny je argumentačním nástrojem pro jejich
prosazování ve veřejném i soukromém prostoru. (BOČEK, 2016)
Vyspělost našeho ovocnářství již v raném středověku dokládají jednak
archeologické nálezy z doby Velkomoravské říše (mj. nálezy pecek broskvoní
z vykopávek v Mikulčicích), ale též záznamy arabských cestovatelů z poloviny
10. století n. l., kteří zmiňují pěstování ovocných dřevin ve slovanských zahradách.
Nejstarší písemný doklad o ovocné zahradě je v darovací listině knížete Soběslava
z roku 1130. První zmínka o specializované profesi – zahradníkovi (hortulanus)
je z roku 1143. v zakládací listině kladrubského kláštera se uvádí štěpař – amputator
arborum. Ve středověku bylo pěstování ovocných dřevin výsadou klášterů, odkud
se praktické znalosti šíří mezi šlechtu i poddané. Za vlády Přemysla Otakara II. (1253 -
1278) vrcholí v českých zemích zakládání sídel, ze 13. - 14. století pochází mnohé
ikonografické doklady o existenci zahrad a sadů na našem území. Všeobecný rozkvět
nastává za vlády Karla IV. (1316 - 1378), který povolal do českých zemí řadu odborníků
ze zahraničí. V období husitství došlo k útlumu ovocnářství, někteří husitští kněží
dokonce zakazovali jíst ovoce a kázali ničit ovocné stromy. Velký rozkvět nastal
za vlády Rudolfa II. (1576 - 1611). České ovocnictví bylo již v 16. století velmi vyspělé
a počátkem 17. století bylo dáváno za vzor celé Evropě. (BOČEK, 2016)
V evropském kontextu je tehdejší pozice českého ovocnářství pozoruhodná,
protože až do 17. století se ovocné dřeviny pěstovali především v zahradách,
a to na jedné straně ve vrchnostenských, pečlivě ošetřovaných sadech, na druhé straně
ve stísněných podmínkách vesnických a městských zahrad, včetně klášterních.
Pěstování má charakter polních nebo zatravněných vysokokmenných sadů, výhodně
kombinovaný s pastvou zvířat. Slibný rozvoj narušuje třicetiletá válka (1618 - 1648),
která nastartovala úpadek českého ovocnářství. K obnově dochází až koncem 17. století,
ovšem za cenu závislosti na dovozu rozmnožovacího materiálu ze zahraničí, protože
vlastní zdroje jsou z velké míry zpustošeny válkou. Ve snaze obnovit zničenou krajinu
11
jsou zakládány ovocné školky (písemně doložená zmínka z roku 1679) a vydávána
nařízení podporující nové výsadby. Přeneseme se do období osvícenství a vlády
císařovny Marie Terezie (1717 - 1780), která podporuje vysazování ovocných alejí
u silnic. Na větších panstvích a v klášterech jsou zřizovány ovocné školky, osazují
se i polní cesty a meze. Kněží a učitelé mají nařízeno učit děti i dospělé pěstovat ovocné
stromy. Ovocnictví nadále vzkvétá, přestože šlechta a klášter od pěstování ovocných
stromů upouští z důvodu zájmu o okrasné zahradnictví. (BOČEK, 2016)
V 18. a 19. století nastává nová éra ovocnářství ve všech evropských zemích
vlivem průmyslové revoluce. Rolníci a sedláci si uvědomují hodnotu půdy coby
výrobního prostředku, zakládají polní sady, kde se kombinuje pěstování ovoce
se zemědělskými podkulturami na orné půdě. Tento způsob vrcholí ve 30. letech
20. století. Po druhé světové válce nastává výrazná intenzifikace zemědělství, která vede
k ostrému vymezení intenzivních ovocných sadů (plantáží) od extenzivních forem, které
jsou vytlačeny do zemědělsky méně významných, zejména podhorských oblastí.
Ovocný vysokokmen, pokud přežil, stává se ve volné krajině často bezprizorním.
Také ze soukromých zahrad a zahrádek ovocné dřeviny ubývají v souvislosti
s úbytkem malopěstitelů a se změnou způsobu života na venkově. (BOČEK, 2016)
3.1.1 Historie ovocnářství v oblasti Podesní
Okrsek Národní jednoty spolu s místními odbory si vzal za úkol povznést celé
Šumpersko po stránce hospodářské, sociální i kulturní. Z pohledu hospodářského chce
se mezi jinými starat, aby půda kraje vydala co nejvíce užitku a to je možné tím, že celá
česká severní Morava se promění v jeden ovocný sad. (SPILKA, 1930)
Pro Šumpersko, Zábřežsko a Uničovsko doporučují se tyto sorty: jabloně letní:
´Astrachán letní´, ´Viržinské růžové´, ´Průsvitná letní´, ´Šarlamovské´.
Podzimní: Šálové neboli ´Kardinál žíhaný´, ´Řehtáč soudkovitý´, ´Gdáňský hranáč´
a ´Žluté ušlechtilé´. Zimní: ´Boskoopské´, ´Baumanova reneta´,´ Panenské´, ´Boikovo´
a ´Jadernáč Londýnský´ a ´Červené tvrdé´. (SPILKA, 1930)
V roce 1867 byla založena jako třetí, nejstarší zemědělská škola na Moravě,
součástí tehdejšího školního statku byl sad, který měl výměru 2,5 ha. Tuto plochu
nezaujímaly pouze vzrostlé stromy typicky sudetských odrůd, ale tehdejší studenti
12
pečovali o štěpy a stromky ve školce ovocných stromů. Dle záznamů kroniky „školní
kroniky“ předchůdci našich pedagogů a studentů obohatili svými nebývalými úspěchy
v sadařství a zahradnictví zvědavé odborníky i vstřícné politiky tehdejšího
Československa a dalších evropských zemích. Cílem školy byla obnova a vrácení
se k tradičním hodnotám a obnova historického sadu a navrácení starých odrůd do sadu.
(JONOVÁ, DOUBRAVSKÝ, 2012)
Zásluhou Jana Marka zámeckého zahradníka v Bludově, nedaleko Šumperka,
došlo k vyšlechtění ´Sudetské renety´, a to proto, že poslední hrabě Žerotín si natolik
oblíbil ´Ananasovou renetu´ a jiné jablko nechtěl. ´Ananasová reneta´ ovšem trpěla
na rakovinu kořenů a tak ho napadlo, že zkříží ´Ananasovou renetu´ s ´Kanadskou
renetou´, s ´Parkerovým jadernáčem´ a získané semenáčky ještě s ´Gdáňským
hranáčem´. Nová odrůda neměla v prvních dvou letech, zřejmě vlivem nepřízně počasí
tak výrazné plody ve třetím roce se ale úroda vydařila a tak vznikla ´Sudetská reneta´.
(CHOBOTSKÝ P., 1999)
Pěstování ovoce nebylo v Podesní jen záležitostí sedláků, ovocný
sad je i při Velkolosinském zámku, který byl založen, dle slov kastelánky Ing. Marcely
Tomáškové, za dob kdy panství vlastnili Lichtenštejnové, jsou zde až 80 let staré stromy
různých starých odrůd. Dle slov zástupce kastelánky pana Doupala o ovocnictví
se zasloužil nejvíce ve 2. polovině 19. století František Slabý II., který působil
na zámku ve Velkých Losinách, který se učil u svého otce ve Velkých Losinách
zahradnictví. V letech 1838 - 1839 působil jako zahradnický pomocník ve Veselí
ve Strážnici a poté v zahradě v Schónbrunnu. V roce 1841 se vrátil a začal zhodnocovat,
čemu se naučil na cestách, a to založení ovocné školky a vysazování ovocných stromů
v zahradách a alejích ve Velkých Losinách. V roce 1868 byl založen zemědělský spolek
v Podesní a v roce 1884 byl Slabý vyznamenán císařem Františkem Josefem I. František
Slabý II. kladl důraz především na ovocnářství a zahradnictví užitkové. Tyto zmínky,
které nám poskytnul pan Doupal lze doložit jen ze Stavebnětechnického průzkumu
z roku 2000.
Zmínka je i z dob, kdy působila v Sobotíně rodina Kleinů, Franz (1800 – 1855)
odešel po ukončení školy do Lednice (1813), se učit zahradníkem. Zařizování parků,
rybníků, vodotrysků, vysazování okrasných a ovocných stromů zůstalo Francovou
celoživotní zálibou a láskou. (GÁBA et al., 2000)
13
Výzkumná stanice ovocnářská ve Velkých Losinách
Šlechtitelská stanice ovocnářská byla založena v roce 1947. Vznikla
na pozemcích, které patřily profesoru Adamtzovi, který přednášel zootechniku
na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. V odborných kruzích byl znám pro svou
vysokou kvalifikaci a měl i styky s odborníky v zemích celé Evropy. Sám se věnoval
ve volném čase ovocnářství, hlavně poznávání odrůd jabloní, které měly význam
pro oblast podhůří Jeseníků. Z těchto dob se na stanici zachoval bohatý sortiment odrůd
ať krajových, lokálních nebo i cizích, které měly význam pro tyto vyšší polohy. Podařilo
se mu získat některé odrůdy, které byly vyšlechtěny v Mičurinsku, zde ve Velkých
Losinách tyto odrůdy byly namnoženy a zkoušeny. Stanovení sortimentu z roku 1954.
(viz. Příloha č. 3)
Základy existence výzkumné ovocnářské stanice směřují do roku 1945, kdy byla
Zemským výzkumným úřadem v Brně ustanovena. Za okupace zde byl pokusný ústav
zaměřený ke studiu mrazuvzdorných odrůd polních plodin. Personálně obsazena
a uvedena do provozu byla stanice v roce 1947. První léta existence stanice byla spojena
s hodnocením stávajících výsadeb a osvětovou výzkumnou činností s působnosti po celé
severní Moravě. Na to navazovala široká poradenská činnost, styk se všemi institucemi,
při zavádění ovocnářského pokroku.
Kolektiv lidí v roce 1951 jedenáct pracovníků, vedený Ing. Vitězslavem
Schubertem vykonal velký kus práce. Postavil velice dobrý základ pro to, aby stanice
v dalších letech mohla existovat.
Počátkem 60. let se rýsovala nutnost budování intenzivní ovocnářské
velkovýroby, proto se i stanice zapojila do řešení tohoto úkolu.
V roce 1964 došlo k dalšímu rozšíření šlechtitelských úkolů a stanice se stala
největším specializovaným pracovištěm na šlechtění bobulovin v českých zemích
vůbec. V roce 1989 se stal vedoucím stanice pan ing. Bohuslav Čejka, z řad šlechtitelů
je zastoupena paní Kolínkovou a paní ing. Strakovou. V roce 1992 jsou součástí
podniku Sempra Praha a.s. Jednou z nejdůležitějších činností šlechtitelské stanice bylo
a je i v současnosti šlechtění a množení drobného ovoce. (KOCMANOVÁ, 2008)
14
3.2 Botanicka charakteristika jabloní
Všechny kulturní odrůdy jabloní i planě rostoucí jabloně patří do čeledě
Rosaceae (růžovité), podčeledě Pomoideae (malvoně) a tvoří rod Malus (jabloň).
Rod Malus Mill. se dělí do 5 sekcí:
I. sekce – Eumalus: zahrnuje druhy planě rostoucí v Asii a v Evropě a mající listy
s čepelí nedělenou. Podsekce Pumilae má kalich neopadavý a větší plody.
Podsekce Baccatae má kalich opadavý a malé plody.
II. sekce – Sorbomalus: zahrnuje plané jabloně, rostoucí hlavně v Japonsku a Číně,
mající malé plody a často dělené listy.
III. sekce – Chloromeles: zahrnuje severoamerické druhy jabloní s velkými
zelenými nebo žlutými aromatickými, ale nepoživatelnými plody.
IV. sekce – Eriolobus: zahrnuje druh Malus trilobata (jabloň trojlaločná), rozšířená
v Malé Asii.
V. sekce – Docyniopsis: zahrnuje druhy rostoucí v Číně, v Japonsku
a na Tchajwanu.
Naše evropské kulturní odrůdy jabloní i podnože zvané jánčata a duzény vznikly
zřejmě hlavně z druhu Malus pumila Mill., syn. Malus praecox Pall (jabloň raná)
patřícího do I. sekce Eumalus. Tento druh roste plošně na Balkáně, v jihovýchodním
Rusku na Kavkaze, v Zakavkazsku, v Persii, v Turkestánu až po Altaj. Znaky stromu
a plodu druhu Malus pumila připomínají nejvíce kulturní odrůdy.
Na vzniku evropských kulturních odrůd se podílel i další druh I. sekce Malus
silvestris (L.) Mill (jabloň lesní), který je rozšířen v Evropě, v Zakavkazsku
a v západním Turkestánu. Na Kavkaze tento druh převládá nad druhem Malus pumila
a je od něj těžko rozpoznatelný. V Turkestánu zase převažuje Malus pumila.
(DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969)
Další dva důležité druhy I. sekce, Malus Baccata (L.) Borkh. a Malus prunifolia
Borkh. rostou v Asii. Druh Malus baccata (jabloň drobnoplodá, bobulovitá) je relativně
jednotný (rozeznávají se 3 botanické variety - sibirica, mandschurica a himalaica),
15
i když jeho rozšíření je rozsáhlé a zahrnuje západní Altaj, východní Sibiř, Mandžusko,
východní Mongolsko, Koreu, Japonsko a západní Čínu až k Himaláji. Na Sibiři je podle
Vavilova Malus Baccata v lesích velmi rozšířen. Jeho plody dokonce využívá místní
obyvatelstvo. Je velmi mrazuvzdorný, snáší bez poškození teploty -40 °C až -55 °C,
a velmi úrodný. Byl proto využit ve šlechtění nejen Mičurinem, ale i americkými
šlechtiteli, kteří získali hybridy s opadavými kalichy zvané „Crab“.
Druh Malus prunifolia (jabloň slívolistá nebo čínská – kitajka) se rovněž
využívá ve šlechtění pro svou mrazuvzdornost i odolnost proti suchu. (DVOŘÁK,
VONDRÁČEK, 1969)
3.3 Pomologické zařazení
Z praktického a pomologického třídění ovocných druhů zařazujeme jabloň
do skupiny jádrového ovoce (DVOŘÁK, 1987). V minulosti byly snahy zavést
systematiku kultivarů jablek a hrušek do soustav. Dielova roku 1792 rozdělil kultivary
jablek do 7 tříd. Lucas roku 1852 rozšířil Dielovu soustavu na 15 tříd při jabkách
i hruškách. (HNIDZÍK, HRIČOVSKÝ, 1989)
Rozdělení jablek podle Diel- Lucasovy soustavy:
1. Kdoulová jablka – kalvily (charakteristická je chutná, kyprá dužnina, otevřený
jádřinec a masná slupka plodu -´Kalvil bílý zimní´.
2. Řehtáče – vyznačují se hladkou slupkou, dužnina je hrubší, slabě kořeněná, jádřinec
otevřený, jádra jsou uvolněná, naráží na stěny jádřince, chrastí -´Řehtáč soudkový´.
3. Zlatnáče – typická jsou lehce patrná žebra plodů, mají pevnou, jemně zrnitou
dužninu - ´Londýnské´.
4. Jablka růžová – plody se vyznačují aromatickou jemnou dužninou - ´Malinové
holovouské´.
5. Jablka holubí – typické jsou vyšší plody ke kalichu zúžené s chutnou dužninou -
´Panenské české´.
6. Libernáče – charakteristické jsou velké plody s hrubou sladce navinulou dužninou
bez kořenitosti - ´Car Alexander´.
16
7. Renety libernáčové – plody se vyznačují nadprůměrnou velikostí a kalvilovitým
tvarem plodů, dužnina má renetovitou chuť - ´Kanadská reneta´.
8. Renety jednobarevné – charakteristickým znakem je jednobarevnost, voskovitost,
někdy může být sluneční strana plodu zardělá ´Ananasová reneta´, ´Limburské´.
9. Renety míšeňské – plody bývají kulaté nebo zploštělé s tuhou dužninou -
´Míšeňské´.
10. Renety červené – plody jsou většinou červené, nepatrně žíhané bez rzivosti -
´Hvězdnatá reneta´.
11. Renety kožené – charakteristickým znakem je drsná, šedě rzivá, kožovitá slupka -
´Boskoopské´,´Parkerovo´.
12. Renety zlaté – typická je zlatožlutá barva slupky plodů, sluneční strana bývá žíhaná
dužnina je jemnozrná harmonické chuti-´Parména zlatá zimní´.
13. Pruháče – plody jsou pruhované, nehodí se svým zařazením do předcházejících tříd
- ´Strýmka´.
14. Jablka homolovitá – vyznačují se vysokým tvarem plodů, zpravidla bývá protáhle
zašpičatělý, plody bývají jednobarevné -´Evino´.
15. Jablka zploštělá – plody bývají tvaru zploštěle kulovitého nebo zploštělého. Podle
barvy slupky se dělí na jednobarevná - „Ušlechtilé žluté“ nebo mají krycí barvu -
´Vejlímek červený´. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)
Uvedený systém, jak uvádí (VÁVRA 1975) byl uznávaný a nejlépe
propracovaný, nezahrnoval však jablka moštová (houbovitá dužnina, svíravá chuť).
Moštová jablka se nejčastěji dělí na:
1. sladká,
2. trpká,
3. sladkotrpká,
4. kyselá. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)
17
3.4 Praktické rozdělení
Prakticky dělíme např. jablka a hrušky podle doby zrání na ovoce letní,
podzimní a zimní. Ovocem letním jsou odrůdy, jež zrají do 15. září, ovocem podzimním
jsou odrůdy, jež zrají do 15. listopadu a ovocem zimním jsou odrůdy, jež zrají
od 15. listopadu. Také u ostatních druhů rozdělujeme ovoce podle doby zrání na časně,
středně a pozdě zrající. (BOČEK, 1954)
Podle jakosti a upotřebení dělíme např. jádrové ovoce na ovoce:
1. stolní (nesprávně tabulové),
2. tržní,
3. hospodářské,
4. moštové čili průmyslové.
Stolním ovocem označujeme odrůdy, jež vynikají velikostí, pěkným zbarvením
a výbornou jemnou chutí. Je to ovoce nejcennější (´Kalvil bílý zimní´, ´Krasokvět
žlutý´,´Kanadská reneta´).
K ovoci tržnímu počítáme odrůdy střední velikosti, jež vynikají vzhledem
i líbivým tvarem, hlavně však tím, že snášejí dobře beze škody i delší dopravu. Často
to bývají i takové odrůdy, které sice chutí zvláště nevynikají, avšak jsou na pohled líbivé
(´Baumanova reneta´).
Ovoce hospodářské je zpravidla drobnější a hodí se spíše pro průmyslové
zpracování nebo i pro trh a jen z nouze na stůl (´Červené tvrdé´, ´Strýmka´). Takové
ovoce se daří i v krajích, které jsou pro ovocnictví méně příznivé.
Moštové čili průmyslové ovoce je větším dílem méně hodnotné a drobné,
má podřadnější chuť a vyznačuje se značným obsahem kyselin a tříslovin. Počítáme
sem však také ovoce prvních tří skupin, buď padané a červivé, nebo i jinak
znehodnocené. Sem řadíme také plané ovoce a různé nahodilé semenáče podřadnější
kvality a chuti, jež se do předchozích tříd nehodí.
18
Pro budoucnost se však snažíme stanovit a pěstovat též odrůdy, určené zvláště
k výrobě jakostních moštů. Z jablek u nás rozšířených je např. jednou takovou odrůdou
´Strýmka´ (BOČEK, 1954).
3.5 Nároky na stanoviště
Svými nároky na klimatické podmínky jabloně patří mezi plastické ovocné
druhy. Tato plasticita je dána širokým sortimentem pěstovaných odrůd a podnoží.
(BLAŽEK, 1998)
V České republice se ji daří prakticky na území celého státu až do vyšších poloh
s nadmořskou výškou kolem 600 m. Limitem jsou nejčastěji půdní podmínky, dané
zejména hladinou podzemní vody a půdním profilem, srážkové poměry a konfigurace
terénu (zejména z hlediska dostupnosti běžně používané mechanizace a problematiky
ochrany proti půdní erozi). Významným faktorem při výběru vhodného stanoviště
je i mikrorajon, který ve vazbě na celkové klimatické podmínky rozhoduje o riziku
mrazových poškození (jak v době vegetačního klidu, tak i v době květu), o výskytu
chorob a škůdců a dalších nepříznivých fyzikálně meteorologických vlivech, jako
je riziko krupobití, poškození porostů větry, zátopou apod. (BLAŽEK, 1998)
V oblastech s nižší úrovní srážek vyžaduje pěstování jabloní již bezpodmínečně
závlahu. Ve vyšších polohách je častější promrznutí květů, nicméně při výběru
vhodných odrůd se tento faktor na výnosech nemusí projevit. (BLAŽEK, 1998)
Z hlediska požadavků na expozici svahu a členitost terénu patří jabloň rovněž
k nejméně náročným ovocným druhům. Pří výběru vhodných odrůd lze jabloně
s úspěchem pěstovat i na svazích obrácených k severu, v nevýrazných mrazových
dolinách i v otevřených větrných polohách. Nevhodné jsou pouze hluboké mrazové
kotliny a stanoviště vystavená silným větrům. (BLAŽEK, 1998)
Pro jabloně jsou nevhodnější lehčí až středně těžké půdy, s dostatečnou
hloubkou a dobrými fyzikálními vlastnostmi v celém půdním profilu. Je třeba dávat
přednost půdám svěžím, tzv. Panenským, kde se předtím jabloně nepěstovaly.
(BLAŽEK, 1998)
Pokud jde o hladinu podzemní vody, je pří použití slabě rostoucích podnoží
považována za přijatelnou její nejvyšší hloubka asi 1,2 m pod povrchem půdy. Pokud
19
se vyskytuje vyšší hladina této podzemní vody, je nutno pozemek předem zmeliorovat.
Při použití vzrůstnějších podnoží se zvyšuje požadavek na přípustnou hladinu podzemní
vody zhruba na 1,5 - 1,7 m. (BLAŽEK, 1998)
Jabloně jsou u nás nejrozšířenějším ovocným druhem. Nejlépe se jim daří
v půdách dostatečně hlubokých, hlinitých, písčitohlinitých a jílovitohlinitých,
dostatečně vlhkých. Hladina podzemní vody smí být v lehčích půdách nejvýše 80 cm.
Pod povrchem, v těžších půdách však musí být hlouběji (asi 150 cm). V půdách lehkých
a písčitých, špatně hnojených, s nedostatkem vláhy jabloně špatně rostou a málo plodí,
v půdách těžkých a kyselých, s vysokou hladinou podzemní vody trpí náchylné odrůdy
rakovinou. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969)
Jabloně nekoření příliš hluboko, a proto nevyžadují tak hluboké půdy jako
hrušně. Jsou však většinou velmi náročné na úrodné, dostatečně vlhké, nikoliv však
příliš mokré půdy Na slaběji rostoucích podnožích (zákrsky) mohou mít půdu velmi
mělkou, ovšem velmi úrodnou, humózní, dobře hnojenou. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK,
1969)
Jabloně je možné u nás pěstovat jak v Polabí a v teplých oblastech
jihomoravských a jihoslovenských, tak i v chladnějších oblastech podhorských.
V teplých oblastech se jabloním velmi dobře daří, mají-li dostatek vláhy. Protože však
obvykle v těchto oblastech bývá srážek nedostatek, vyžadují zde hojnou podzemní
vláhu popřípadě závlahu. Hlavní tradiční jablonářské oblasti jsou však u nás v podhůří.
Z pěstitelského hlediska mají oblasti teplé i oblasti podhorské určité přednosti
i nedostatky.
V teplých polohách je větší výskyt škůdců a chorob. Především padlí
jabloňového (Podosphaera Leucotricha), takže ochrana je zde velmi náročná.
Ale i v chladnějších, vlhčích oblastech je ochrana nákladná, zejména boj proti
strupovitosti (Endostigme inaqualis). Z toho vyplývá, že pro sušší oblasti by se měly
volit odrůdy rezistentnější proti padlí, pro vlhké oblasti zase odrůdy odolnější proti
strupovitosti. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969)
V teplých oblastech jsou obvykle plody lépe vyvinuty a vybarveny, jsou
cukernatější, ale také dříve dozrávají, a jsou tedy méně trvanlivé než v polohách
20
chladnějších. To znamená, že se zde raně zimní jablka stávají podzimními. Naopak
v chladnějších oblastech lze prodloužit u podzimních odrůd trvanlivost až do zimy,
což má značný praktický význam. Není ovšem možné pěstovat stejné odrůdy v teplých
a chladnějších oblastech. Některé odrůdy mají totiž skutečně vyšší nároky na teplotu,
jako například odrůda ´Golden Delicious´, která v chladnějších oblastech nezíská svou
vynikající aromatickou chuť.
Hlavními oblastmi pěstování jabloní jsou u nás chráněná podhůří, kde jsou
přírodní podmínky pro pěstování většiny odrůd nejpříznivější. (DVOŘÁK,
VONDRÁČEK, 1969)
Území republiky bylo rozděleno podle přirozených přírodních podmínek a podle
vhodnosti k pěstování jabloní do 4 zón (pásem):
1. zóna: má optimální přírodní podmínky pro pěstování jabloní. Zahrnuje území
s nadmořskou výškou 200 - 350 m, s průměrnou roční teplotou
nad 7,5 °C a s ročním úhrnem srážek 550 - 800 mm (výjimečně od 500 mm
na výborných půdách). Půdy jsou v této zóně hlinité, jílovitohlinité, středně těžké
i těžší. Zahrnuje výrobní subtyp řepařsko-ječný, řepařsko-pšeničný, kukuřično-
ječný, kukuřično-pšeničný. V I. zóně jsou nejlepší polohy chráněné, na mírných
svazích. Mrazové kotliny a půdy s vyšší hladinou podzemní vody jsou nevhodné.
Tato zóna má nejlepší podmínky pro zakládání souvislých intenzivních výsadeb
nízkokmenů, především zákrsků a palmet (pásových výsadeb a ovocných stěn).
Počítá se zde s uplatněním nejvyšší mechanizace.
2. zóna: má přírodní podmínky poněkud horší než I. zóna. Zahrnuje území
od 200 do 500 m nadmořské výšky, s průměrnou roční teplotou nad 7 °C a s ročním
úhrnem srážek 500 – 800 mm. V této zóně jsou všechny půdy kromě půd jílovitých,
nepropustných, štěrkovitých, kamenitých a bezhumózních písků. Vedle výrobních
typů a subtypů, které jsou v I. zóně, zahrnuje II. zóna ještě tyto typy a subtypy.
Bramborářsko-ječný, bramborářsko-pšeničný, výjimečně i řepařsko-žitný. V této
zóně lze zakládat rovněž intenzivní výsadby nízkokmenů.
3. zóna: má již přírodní podmínky horší. Zahrnuje jednak polohy vyšší, drsnější,
větrné, jednak nížiny a polohy ohrožované mrazy. Patří k ní území s nadmořskou
výškou do 600 m (výjimečně do 700 m), s průměrnou roční teplotou
21
nad 6 °C a s ročním úhrnem srážek do 800 mm. V této zóně jsou půdy zhoršené
kvality (kromě vazkých jílů a sterolních písků). Zahrnuje typy a subtypy
bramborářsko-ovesný a kukuřično-žitný. V této zóně je nutno pečlivě volit sortiment
a vyvarovat se náročných odrůd. Počítá se zde s produkcí pouze pro vlastní potřebu.
4. zóna: zahrnuje území, v nichž prakticky nelze jabloně pěstovat. Jde buď o polohy
vysoké, výrobního typu horského hospodářství (s nadmořskou výškou
nad 600 až 700 m), s průměrnou roční teplotou nižší než 6 °C, s velmi mělkými
půdami, nebo naopak o polohy nízké, údolní, mrazové, s vysokou hladinou
podzemní vody. V této zóně se vyskytují jabloně jen ojediněle. (DVOŘÁK,
VONDRÁČEK, 1969)
Velmi dobré přírodní podmínky pro pěstování jabloní jsou v Čechách zvláště
v Českém Středohoří, na svazích podél Polabí, v podhůří Krušných hor, Jizerských hor,
Krkonoš a Orlických hor, na Moravě na svazích podél Hornomoravského a částečně
Dolnomoravského úvalu, na úpatí Jeseníků, Oderských vrchů. (DVOŘÁK,
VONDRÁČEK, 1969).
3.6 Opylovací poměry
Opylování a následné oplodnění má pro rostliny velký význam, protože
umožňuje tvorbu semen. Semena, a to i u jabloní, podmiňují normální vývin plodů.
Dobře vyvinutá semena uvnitř plodů po účinném opylení poskytují plody jakostnější
a pozitivně se uplatňují i na skladovatelnosti.
Pěstované odrůdy jabloní jsou cizosprašné (autosterilní), každá odrůda musí
být opylena pylem jiné odrůdy. Samosprašnost u jabloní je řídkým jevem. (DVOŘÁK,
1987)
Některé odrůdy jabloní mají však pyl prakticky neklíčivý. Jsou to tzv. odrůdy
triploidní. Mají v jádrech somatických (tělesných) buněk 51 chromozómů místo
obvyklých 34, jak je tomu u normálních odrůd diploidních. Triploidní počet
chromozómů a jejich nepravidelné párování způsobují nepravidelné redukční dělení.
Pylová zrna jsou proto nevyrovnaná (větší zrna mají více než 17 chromozómů, zrna
malá mají méně než 17 chromozómů). Klíčivost pylu triploidů se obvykle pohybuje
do 10 %. A však i vyklíčený pyl vytváří láčky nenormální, krátké tlusté, které
22
po vniknutí do vodivého pletiva čnělky obvykle nedosáhnou vaječné buňky.
Pyl triploidních odrůd je proto pro oplození naprosto nevhodný. Naproti tomu klíčivost
pylu diploidních odrůd dosahuje obvykle 80 – 100 %. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK,
1969)
K nevýznamnějším triploidním odrůdám patří např. ´Boskoopské´,´Booskopské
červené´, ´Blenheimská reneta´, ´Kanadská reneta´, ´Strýmka´, ´Grávštýnské´,
´Lébelovo´.
Triploidní jabloně velmi bujně rostou a pozdě vstupují do plodnosti. Přesto často
plodí později dobře, zcela uspokojivě (např. ´Boskopské´ i ´Boskoopské červené´,
´Strýmka´,´Lébelovo´).
Situace v oplodňování je ještě komplikována případy, kdy ani dobře klíčivý
pyl (diploidní odrůdy) neoplodní uspokojivě každou odrůdu. Tato oplodňovací
neschopnost se nazývá inkomaktibilita (intersterilita).
Je založena geneticky. U cizosprašných druhů existují totiž vlohy (geny) sterility,
které způsobují za určitých podmínek zastavení růstu pylových láček v pletivu čnělky.
Tyto geny sterility označujeme s1, s2, s3,s4, atd. Určitá diploidní odrůda může mít však
pouze dvě z těchto vloh (např. ´Parména zlatá´ má vlohy s1 a s3). Pohlavní buňky
(pylová zrna nebo vajíčka) mají po redukčním dělení pouze jeden gen sterility
(např. pyl ´Parmény zlaté´má buď gen s1 nebo s3). Brzdící vlohy v pletivu čnělky
působí jen tehdy, má-li pylové zrno stejný gen sterility. Pylové zrno pak sice vyklíčí,
ale ve čnělce zastaví pylová láčka svůj růst. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969)
Po samosprášení nebo po opylení dvou inkompatibilních odrůd se však u jabloní
někdy přece jen malé množství plody vytváří. Tato násada je ovlivněna sklonem
k samosprašnosti některých odrůd.
Vyšší násada plodů za příznivých klimatických a povětrnostních podmínek
vyplývá ze závislosti mutací na teplotě. Někdy může být násada plodů způsobena
i partenokarpií, při níž se vytvářejí bezsemenné plody bez oplodnění. V našich
podmínkách však zatím není známa u jabloní pěstitelsky významná odrůda, která
by dala pravidelně uspokojivě výnosy bez opylovačů.
23
Pokud jde o triploidní odrůdy, obsahují v somatických buňkách tři geny sterility.
Každá triploidní odrůda patří proto ke třem intersterilním skupinám.
Například Kanadská reneta, mající geny sterility s1, s2, s3 se neoplodňuje
s diploidními odrůdami s geny s1 s2, s1 s3 a s2 s3, neboť pylové láčky těchto odrůd
neprorostou čnělkou mateřské odrůdy. Z toho vyplývá, že inkompatibilita se vyskytuje
u triploidních odrůd častěji než u diploidních.
U jabloní byly u nás nalezeny mezi známými dnes pěstovanými odrůdami
dvě inkompatibilní skupiny diploidních odrůd: první skupinu tvoří ´Parména zlatá´
a ´Hájkova reneta´ (genotyp s1 s3). Těmito odrůdami nemohou být rovněž oplodněny
triploidní ´Blenheimská reneta´ (genotyp s1 s2 s3). Druhou inkompatibilní skupinu tvoří
odrůdy ´Matčino´ a ´Wealthy´.
Jabloně jsou cizosprašné dřeviny, a proto je důležité, aby odrůdy, které se mají
vzájemně oplodňovat, také v současné době kvetly. Průběh květu je vlastnost každé
odrůdy, silně ovlivňovaný počasím. Relativní doba květu zůstává u jednotlivých odrůd
stejná, a proto bylo možno rozdělit jabloně do čtyř skupin:
1. odrůdy raně kvetoucí,
2. odrůdy středně raně kvetoucí,
3. odrůdy středně pozdě kvetoucí,
4. odrůdy pozdě kvetoucí.
Odrůdy zařazené do sousedních skupin se mohou vzájemné dobře opylovat,
neboť jejich doby květu se ještě dostatečně kryjí, protože je doba květu většiny odrůd
dostatečně dlouhá, mohou se často opylovat i odrůdy patřící do skupin vzdálenějších
(1 a 3 nebo 2 a 4). Doba květu je silně ovlivňována počasím, a proto v některých letech
odrůdy kvetoucí obvykle později rozkvétají současně s odrůdami raně kvetoucími.
Nejvýraznější rozdíly v začátku rozkvétání jsou mezi odrůdami raně kvetoucími
(např. ´Grávštýnské´) a výrazně pozdě kvetoucími (např. ´Hedvábné pozděkveté´).
Ve většině let činí tento rozdíl 14 dnů. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969)
24
Výsadby jedné odrůdy nelze u nás doporučovat. Zvolíme-li dvě odrůdy, musí
se jejich doba květu dostatečně krýt a musí se vzájemně dobře oplodňovat. Jestliže
je ve výsadbě zastoupena jedna triploidní odrůda (např. ´Boskoopské´), musí
se k ní vysázet alespoň dvě odrůdy diploidní, které se vzájemně oplodňují, z nichž
alespoň jedna dobře oplodňuje i odrůdu triploidní. Všechny tři odrůdy musí přibližně
současně kvést.
V pomologických popisech uvádíme u každé odrůdy, zda jde o dobrého nebo
špatného opylovače, dobu květu a vyzkoušené vhodné opylovače. Opylování jabloní
je zprostředkováno hmyzem.
Největší význam mají včely, které tvoří 75 % veškerého hmyzu,
jen se na ovocných rostlinách v době květu vyskytuje. Včely navštěvují v jednom
dnu převážně květy jednoho druhu, čím se jejich oplodňovací význam ještě zvyšuje.
Let včel je však závislý na počasí, za chladného počasí včely nelétají. Velmi důležité
je správné rozmístění včelstev. Pro opylení 1 ha ovocného sadu postačí 2 - 4 včelstva.
(DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969)
3.7 Choroby a škůdci jabloní
U ovocných rostlin se setkáváme s řadou chorob, vyvolaných houbovými
patogeny, bakteriemi, viry a fytoplazmami. Škodlivost se různí podle napadené části
rostliny i podle intenzity. Zatímco některé choroby způsobují u konzumovaného ovoce
někdy jen kosmetickou vadu (strupovitost jabloně), jiné mohou být pro člověka
nebezpečné z důvodů ohrožení jeho zdraví přítomností mykotoxinů.
Výskyt virů a fytoplazem je častý u starých odrůd, které nejsou kontrolované
udržovacím šlechtěním a neustálým vegetativním přemnožováním v sobě tyto patogeny
za staletí pěstování nakumulovaly. Léčba je složitá a u stromů jako takových prakticky
nemožná (termoterapie v laboratorních podmínkách), proto je velice důležité vysazovat
kvalitní a zdravou sadbu. Situaci u těchto škodlivých organismů komplikuje častá
latentnost, kdy na rostlině v některých letech vizuálně nepozorujeme žádné projevy
onemocnění.
V ochraně je vždy na prvním místě prevence - výběr odolných odrůd a vhodného
stanoviště. Nezanedbatelná je také podpora přirozených nepřátel, např. mykofágních
25
hub nebo druhů, které obsazením niky (životního prostoru) patogena znemožní jeho
rozvoj. U patogenů přezimujících v opadaném listí lze významně omezit výskyt
choroby likvidací listí mechanickým odstraněním (shrabání a spálení, případně
u některých zkompostování), k čemuž lze v sadech nebo na pastvinách efektivně
dopomoci výběhem dobytka, který redukuje listí požerem nebo mechanicky
rozdupáním. (BOČEK, 2007)
Strupovitost jabloně (Venturia inaequalis)
Nejvýznamnější choroba jabloní, způsobená vřeckatou houbou Venturia
inaequalis. (BOČEK, 2007)
Příznaky: parazit napadá listy, květy i plody, zcela výjimečně i letorosty.
Na obou stranách čepelí listů vznikají sazovité, různě velké skvrny. Postižená místa
nekrotizují a silně napadené listy opadávají. Obdobné skvrny vznikají i na květech
a plodech. Silně napadené květy a malé plody opadávají. Na větších plodech jsou různě
velké a různě utvářené šedočerné skvrny, v důsledku nestejného růstu postižených
a zdravých pletiv dochází k deformacím a praskání plodů. Následně jsou postižené
plody napadány hnilobami.
Význam: obzvláště nebezpečné je časné jarní napadení (před květem, v době
kvetení a krátce po odkvětu), kdy může dojít k opadu květů či malých plodů. Později
napadené plody jsou nevzhledné, často zdeformované a hůře skladovatelné. Při časném
opadu listů jsou nepříznivě ovlivněny diferenciace a kvetení v příštím roce. (HLUCHÝ,
et al., 1997)
Strupovitost se šíří především za deštivého počasí. Navlhčená plodnice praská,
askospory jsou vystřelovány nad povrch listů a dále rozšiřovány větrem. K vyklíčení
askospor a k infekci je nezbytná určitá doba ovlhčení. Teplota významně ovlivňuje
vývoj a růst patogena. Infekce mohou nastat v rozmezí teplot 0,5 – 30 °C. Optimální
jsou teploty 17 – 24 °C. V suchých periodách bez deště, resp. bez ovlhčení listů,
k infekcím nedochází. (HLUCHÝ et al., 1997)
26
Ochrana
Nepřímá: významná jsou všechna preventivní opatření, která omezují vhodnost
podmínek pro šíření onemocnění a širší uplatnění odolných odrůd. Součást ochranných
opatření je také likvidace opadlých napadených listů, na nichž houba přezimuje.
Přímá: základem úspěšné chemické ochrany je zvládnutí primárních infekcí
(duben - červen), které vyloučí potřebu dalších ošetření. Ochranu je možno provádět
preventivně, nebo kurativně na základě sledování průběhu infekcí, příp. jako kombinaci
obou systémů. (HLUCHÝ et al., 1997)
Velmi důležitým preventivním opatřením je volba odolné odrůdy. Mezi
odrůdami existují značné rozdíly v náchylnosti. Nejvýznamnější komerční odrůdy
pěstované velkovýrobně jsou povětšinou velmi citlivé, jako například ´Idared´
a ´Golden Delicious´, dvě nejpěstovanější odrůdy v České republice. Mezi starými
a krajovými odrůdami jsou rovněž značné rozdíly, rozhodně je milný názor,
že co je staré, je odolné. Velmi citlivé jsou např. odrůdy ´Baumanova reneta´, ´Bernské
růžové´, ´Croncelské´, ´Kalvil bílý zimní´, ´Kalvil červený podzimní´, ´Landsberská
reneta´, ´Wagernerovo´ a další. Naproti tomu vyšší odolností disponují ´Antonovka´,
´Grahamovo´, ´Hájkova muškátová reneta´, ´Krátkostopka královská´, ´Matčino´,
´Panenské české´, ´Watervlietské mramorované´ a mnohé další. (BOČEK, 2007)
Padlí jabloně (Podosphaera leucotricha)
Vedle strupovitosti jabloně druhá nejzávažnější choroba jabloní, jejíž význam
prudce vzrůstá vlivem oteplování (mírné zimy), a proto už není problémem jen teplých
nížinných oblastí, stále více se stěhuje i do poloh vyšších. (BOČEK, 2007)
Příznaky: bělavé moučnaté povlaky na letorostech, listech, květech a mladých
plodech. Povlaky jsou tvořeny podhoubím, na němž se na konidioforech diferencují
konidie. V důsledku poškození a odumírání povrchových buněk se postižené části
zbarvují šedozeleně, dochází k redukci růstu a k deformacím až zasychání letorostů
i listů. (HLUCHÝ et al., 1997)
Význam: u náchylných odrůd způsobuje padlí významné škody. Onemocnění
se projevuje škodlivě zejména při dlouhodobém zanedbání ochrany, kdy dochází
k silnému napadení letorostů i listů a jejich zasychání. Chronicky postižené stromy mají
27
malé listy, krátké a slabší přírůstky, menší plody postupně chřadnou. (HLUCHÝ
et al., 1997)
Padlí jabloňové se šíří zejména za teplého počasí a vyšší nebo střídavé vlhkosti
vzduchu. Po šíření jsou vhodné teploty v rozmezí 10 – 32 °C (optimum 22 – 25 °C).
Šíření padlí podporují dešťové přeháňky, rosy a mlhy, které zajišťují potřebnou vyšší
vlhkost vzduchu. (HLUCHÝ et al., 1997)
Ochrana
Nepřímá: významnou součástí ochrany je preventivních komplex preventivních
pěstebních opatření, jejichž cílem je optimalizovat růst a tak snížit vnímavost k infekci
(vhodné stanoviště, soulad stanoviště, podnože, odrůdy, vyrovnaná výživa, zejména
nepřehnojit dusíkem) a redukovat vhodnost podmínek pro šíření (vzdušnost lokality,
výsadby a koruny stromů). Na rizikových lokalitách omezit pěstování velmi náchylných
odrůd.
Přímá: chemická ochrana je nezbytná především u náchylných odrůd
na lokalitách pravidelného výskytu. Převážná část fungicidů používaných proti
strupovitosti jabloně je účinná také na padlí jabloňové. (HLUCHÝ et al., 1997)
Preventivní ochranou je také výběr vhodných odrůd s ohledem na stanovištní
podmínky. Velmi citlivé jsou ze starších odrůdy ´Croncelské´, ´Coxova reneta´,
´Grávštýnské´, ´Průsvitné letní´, ´Ribstonské´ a zejména ´Boikovo´ a ´Jonathan´.
Naopak dobrou odolnost vykazují odrůdy ´Gloria mundi´, ´Lecar´, ´Smiřické vzácné´
nebo ´Vlkovo´. Zcela odolné (rezistentní) odrůdy se dosud nepodařilo vyšlechtit.
Z moderních odrůd rezistentních k strupovitosti vykazuje vysokou odolnost k padlí
jabloně např. odrůda ´Karmína´, ´Rajka´ a zejména ´Rubinola´. Naopak velmi citlivé
´Melodie´. (BOČEK, 2007)
Mšice jabloňová (Aphis pomi, syn. Aphidula pomi)
Příznaky: v zimě jsou na letorostech leskle černá vajíčka. Bezkřídlí jedinci
jsou zářivě zelení až žlutozelení s černými sifunkuli. Okřídlení jedinci jsou tmavě-
zelení. Napadené listy a vrcholky letorostů jsou zdeformované, avšak zůstávají zelené
Význam: jeden z hospodářsky významných druhů mšic škodících na jabloni.
28
Mšice na jabloni jsou napadány řadou přirozených nepřátel (slunéčka, střevlíci,
dravé ploštice, zlatoočky, larvy pestřenek a bejlomorek r. Aphidoletes, pavouci a další).
Ochrana
Nepřímá: větve po řezu odstranit ze sadu. Podpora přirozených nepřátel,
především vyloučením používáním širokospektrálních insekticidů. Znemožnění přístupu
mravenců do korun stromů vrstvou lepu kolem kmene, nebo instalací lepového pásu.
Přímá: předjarní ošetření olejovými přípravky se provede, pokud na dvaceti
0,2 m dlouhých 2-3letých větvičkách zjistíme 25 vajíček na 1 m délky. Ve fázi zeleného
a růžového poupěte se ošetřuje při výskytu 10 mšic na sto květních růžic, v období
po odkvětu při zjištění 10 kolonií na sto letorostů. Používáme selektivní přípravky
šetřící užitečné organismy (např. na bázi triazamátu a pirimicarbu). (HLUCHÝ et al.,
1997)
Obaleč jablečný (Cydia pomonella)
Nejzávažnější škůdce a nejčastější původce červivosti jablek. Kromě přímé
škodlivosti zvyšuje poškozením plodů jejich dispozici vůči moniliové hnilobě, čímž
způsobuje závažné ztráty na sklizních. (BOČEK, 2007)
Příznaky: plod bývá napaden pouze jednou housenkou. Vstupní otvor do plodu
je vyplněn suchým trusem housenky. Malé plody napadené housenkami první, jarní
generace obaleče opadávají. Plody napadené druhou generací v létě dozrávají. Chodba
způsobená žírem housenky směřuje k jádřinci. Někdy bývají poškozena i semena.
Význam: obaleč jablečný je jedním z nejvýznamnějších škůdců jabloní.
Škodlivost výrazně zvyšuje druhotné napadení moniliozou, která se dále šíří
při uskladnění plodů.
Ochrana
Nepřímá: prostorová izolace (alespoň 100 m) sadů od líhnišť motýlů
tj. od domácích zahrad, skladů ovoce, skládek beden apod. Podpora predátorů
a parazitoidů ozeleněním meziřadí sadů a vyřazením vysoce toxických pesticidů.
29
Na zahrádkách je efektivní i vychytávání housenek lapacími pásy a jejich následná
likvidace.
Přímá: při nálezu 2 a více vajíček na 100 náhodně zvolených plodech
a přiléhajících listech se doporučuje ošetření insekticidem. Přednostně lze využít
přípravky na bázi Bacillus thuringiensis kurstaki, které při účinnosti asi 80 – 85 %
nehubí užitečný hmyz. Regulátory růstu a vývoje hmyzu se aplikují v době kladení
vajíček, BT preparáty a ekotoxiiologicko vhodnější organofosfáty ve fázi „červeného
prstence“ až „černé hlavičky“, tedy těsně před líhnutím housenek z vajíček. (HLUCHÝ,
et al., 1997)
3.8 Charakteristika starých a krajových odrůd jabloní
Staré a krajové odrůdy mají ekonomickou a kulturní hodnotu, která je dána
originalitou, nenahraditelností a je součástí dědictví lidstva. Pozornost je zaměřena
na ochranu biologické rozmanitosti - biodiverzity, která je představována diverzitou
genů, populací, druhů, společenstev, ekosystémů až biosfer.
Rozmanitost rostlin je unikátním a nenahraditelným bohatstvím, kterou vytvořila
příroda a později cílevědomá činnost člověka. (ŘEZNÍČEK, 2013)
Původ u starých a krajových odrůd většinou neznáme, vznikly náhodně
a vzhledem ke svým kvalitám se šířily do okolí. Jejich předností je dokonalá
přizpůsobivost k půdním a klimatickým podmínkám, vysoká odolnost vůči řadě
škodlivých činitelů.
Jsou využívány ve šlechtitelských programech jako donory rezistence (odolnost
vůči houbovým chorobám, poklesům teplot, tolerantní k zamokření, suchu, zasolení
apod.) Vysazují se v marginálních oblastech, některé se uplatňují přímo v ekologických
systémech pěstování. (ŘEZNÍČEK, 2013)
Staré odrůdy
Staré odrůdy jsou veškeré odrůdy, které dosahují stáří několika desítek
let od svého vzniku či rozšíření. V rámci studia a evidence odrůd ovocných dřevin
byl zvolen limit stáří sadů, stromů a odrůd zhruba na padesát let. Je to přibližně
věk střídání a nástupu nové generace pomologů. Některé staré odrůdy se ještě pěstují
30
v dostatečném množství např. ´Grávštýnské´, ´Jonathan´), jiné jsou na ústupu
(např. ´Astrachán bílý´). Některé staré odrůdy již vymizely (většinou výpěstky
nejstarších šlechtitelů a také mnoho místních odrůd). Občas se pro staré odrůdy
vyskytuje termín historické odrůdy. (TETERA, 2006)
Lokální odrůdy
Jsou odrůdy, které vznikly nahodile bez odborně či profesně cíleného záměru.
Podmínkou zařazení do této skupiny odrůd je jejich alespoň minimální pěstitelské
rozšíření v menší či větší lokalitě. Dle toho se například nazývají. Místní odrůdy vznikly
a rozšířily se v jednom či několika katastrech obcí.
Krajové odrůdy se rozšířili ve více katastrech s přibližně podobnými
klimatickými, půdními a dalšími podmínkami tvořících určitý kulturní a sociální celek
(Horňácko, Slovácko, Valašsko, Slezsko). Jejich vznik a původ lze většinou již stěží
vypátrat.
Oblastní odrůdy je méně používaný termín pro lokální odrůdy. Významově
se téměř kryje s pojmem „krajové odrůdy“. Vznikl na základě prvorepublikové
rajonizace ovocnářské výroby a vytvoření oblastních, krajských a okresních sortimentů
ovocných druhů.
Výjimečně se v některých textech vyskytne termín: Národní odrůdy. Jedná
se jen o několik odrůd, které pravděpodobně vznikly, získaly oblibu, rozšířili
se a pěstovaly na celém území národního či státního celku. Snad by se tak mohli
nazývat odrůdy jabloní ´Míšeňské´, ´Panenské české´. Národní odrůdou se může stát
i záměrně vyšlechtěná odrůda.
Lokální odrůdy byly převážně rozšiřovány za účelem samozásobování
či přilepšení finanční situace z prodeje produktů (křížaly, povidla, pálenka). Byly
pojmenovány často zajímavými lidovými názvy a mnohdy byly původní, lidové názvy
pomologem změněny. Tyto odrůdy často nesou vlastnosti, kterých je možné využít
ve šlechtění (hlavně odolnost k nejrůznějším škodlivým činitelům a vlivům). Téměř
všechny vynikají menší pěstitelskou náročností. Někdy se význam slov a krajová
odrůda ztotožňuje. (TETERA, 2006)
31
Místní semenáče
Místní semenáče jsou (z pomologického hlediska) na místě, lokalitě spontánně
vyrostlí jedinci dávají úrodu. Tyto semenáče jsou buďto beze jména, nebo lidově
pojmenovány. Pokud vykazovaly dobré hospodářské vlastnosti a znaky, byly dále
rozmnožovány. Vznikly z nich „lokální odrůdy“ (např. jabloň ´Grávštýnské lašské´),
nebo i odrůdy kulturní (např. ´Smiřické vzácné´ nebo ´Golden Delicious´).
V pomologických popisech je uváděn nahodilý semenáč, který je významově téměř
totožný. (TETERA, 2006)
Významné odrůdy široký pojem zahrnující všechny odrůdy, které měly anebo
mají význam pro rozvoj tržního, ekologického, samozásobitelského ovocnářství,
jsou významné jako zdroj vlastností pro šlechtění, nebo hrály v dějinách národů
významnou úlohu. Ty je možné také označovat jako historicky významné odrůdy.
(TETERA, 2006)
Zanikající odrůdy. Jedná se o odrůdy, které se přestávají pěstovat, rozmnožovat
a nerozšiřují se. Takovými odrůdami mohou být jak známé lokální a kulturní odrůdy,
tak i importované novinky, které se v našich podmínkách neosvědčily.
Sbírkové odrůdy: jsou odrůdy vyskytující se v malém počtu v sortimentech
organizací anebo u soukromých sběratelů. Často se pěstují jako rarity nebo piety.
Například odrůdy jabloní červeně kvetoucí, s červenou až rudou dužninou, s velmi
mastnou slupkou bez jader, skupina nejstarších odrůd, skupina českých výpěstků
a lokálních odrůd. V tomto případě se jedná o sběratelský koníček, který pomáhá
záchraně genofondu ovocného druhu. (TETERA, 2006)
32
3.9 Využití starých a krajových odrůd pro moštování a jiné zpracování
Jméno odrůdy Typ Využití
Antonovka Podzimní Zpracování
Car alexander Podzimní Přímý konzum, zpracování
Matčino Podzimní Stolní, zpracování
Signe Tillish Podzimní Stolní
Gaskoňské šarlatové Podzimní Stolní
Gdaňský hranáč Podzimní Moštování a výroba vína
Gravštýnské Podzimní Stolní a moštování
Kradinál žíhaný Podzimní Moštování, zpracování
Croncelské Podzimní Moštování a výroba vína
Wealthy Podzimní Moštování
Řehtáč soudkovitý Podzimní Stolní, sušení, povidla, marmelády
Malinové Zimní Stolní
Coxova renata Zimní Stolní
Banánové zimní Zimní Stolní
Grimesovo zlatožluté Zimní Stolní
Reneta zlatá Zimní Stolní
Ananasová reneta Zimní Stolní
Krasokvět žlutý Zimní Stolní a zpracování
Watervlietské mramorované Zimní Stolní, moštování, sušení
Citrónové zimní Zimní Moštování, marmelády, povidla
Strýmka Zimní Moštování, povidla, víno
Kasselská reneta Zimní Moštování a výroba vín
Kožená reneta Zimní Sušení, výroba vín, povidla
Mišeňské Zimní Stolní, sušení, povidla
Boikovo Zimní Sušení, univerzální
33
Jméno odrůdy Typ Využití
Zvonkové Zimní Stolní, sušení
Boskoopské červené Zimní Sušení
Bleinhemská reneta Zimní Stolní, sušení a zpracování
Panenské české Zimní Univerzální
Jadernička moravská Zimní Univerzální
Albrechtovo Zimní Univerzální
Ontario Zimní Zpracování
Pontoiské Zimní Zpracování Tabulka 1 - Využití a rozdělení starých a krajových odrůd jabloní
1
Odrůdy jabloní pro moštování: ´Lebelovo´, ´Landsberská reneta´, ´Panenské
české´, ´Jadernička Moravská´, ´Smiřické vzácné´, ´Croncelské´, ´Grávštýnské´,
´Strýmka´. (ŘEZNÍČEK, 2013)
Moštové odrůdy se vyznačují vysokou a pravidelnou plodností, vysoká
výtěžnost moštu a cukernatost. (ŘEZNÍČEK, 2013)
Odrůdy jabloní pro kuchyňské zpracování (štrúdlová jablka): ´Kardinál žíhaný´,
´Vilémovo´, ´Peasgodovo´. (ŘEZNÍČEK, 2013)
Domácí zpracování jablek na přírodní jablečnou šťávu je rozšířeným způsobem
využití úrody. Jednoduché způsoby konzervace jablečné šťávy, z nichž nejrozšířenější
je pasterizace umožňují skladovat mošt až do příští úrody. Mimo jablečnou šťávu
vyrobenou pro vlastní spotřebu doma či v malých moštárnách provozovaných nejčastěji
místními organizacemi Českého zahrádkářského svazu na trhu dlouho chyběly tradiční
jablečné mošty. [zdroj: www.tradicebk.cz]
Aby se ovocné šťávy staly skutečně lahodným nápojem, který se nazývá ovocný
mošt, je někdy potřeba je ještě dochucovat, případně je jinak upravovat. Možné
je například vzájemně míchat různé druhy ovoce ještě před zpracováním, nebo míchat
vylisované šťávy, případně je přislazovat. Šťávy, které tuto úpravu nevyžadují, se stávají
1 www.ovocnedreviny.cz
34
přímo moštem, což je zcela běžné u šťáv jablečných ze zralých plodů. (HANOUSEK,
2006)
Všestranně využitelným ovocem jsou jablka, zároveň jsou nejrozšířenější
surovinou pro výrobu moštů. Využívají se však také pro výrobu jablečných
vín a destilátů, pokud jsou sladká, aromatická, s dostatečným obsahem kyselin. Vhodné
jsou odrůdy podzimní a zimní ve fyziologické až konzumní zralosti. Nezralá a špatně
vyvinutá jablka mají malou výtěžnost, přezrálá jablka se zase obtížně lisují. Šťáva
z nezralých jablek má svíravou chuť a z přezrálých jablek je naopak chuť nevýrazná,
bez aromatu. (HANOUSEK, 2006)
Jablka pro výrobu moštů jsou zařazována do tří skupin:
Do skupiny první se zařazují jablka moštárenských odrůd, vždy stejného druhu
a sklízená ručně. Do skupiny druhé se zařazují rovněž moštárenské odrůdy, ale v tomto
případě mohou být různé druhy vzájemně smíchané. Do skupiny třetí se zařazují jablka
padaná, volně spadaná, odrůdově nejednotná, ale zásadně zdravá, mechanicky
nepoškozená a nepřezrálá.
Padaná jablka by neměla dlouho ležet pod stromy a mechanicky poškozená
jablka je třeba urychleně zpracovat, nebo je z moštování zcela vyloučit. Poškození
slupky nebo dužiny má totiž za následek rychlé napadení hnilobou a plísní. Odkrojení
plesnivé části plodu není vždy účinné, protože zbylá část plodu, vizuálně zdánlivě
zdravá, může již být napadena mykotoxiny. Ovoce se začínající plesnivostí doporučuji
vyřadit. Je možno tolerovat jen menší rozsah strupovitosti i červivosti. Zpracováváním
jednotlivých odrůd, případně směsí několika druhů odrůd, se získá mošt vynikající
jakosti. Vhodná jsou zejména taková jablka, která nejsou ani úplně sladká, ani příliš
kyselá, například odrůdy ´Kanadská reneta´, ´Míšeňské´, ´Herbertova reneta´, ´Kožená
reneta´, ale i mnohé další. (HANOUSEK, 2006)
Dříve k výrobě moštů sloužil jedině odpad. Tím se nemohlo nikdy docílit
uspokojivého výsledku. Ovoce má býti zralé, tj. ve stavu fyziologickém, kdy jsou jádra
černá, nikoli nezralé, neb přezrálé. Nezralé ovoce jsou mošty svíravé chuti, přezrálé
pak mošty špatně se čistící.
35
K výrobě moštů nepoužívejme sladkých jablek, neboť nejlepší sladký mošt
je z kyselých odrůd. Důležitá jest tudíž u moštů kyselost, která nemá nikdy klesnout
pod 7 %. Obyčejně bereme k výrobě směsi různých jablkových odrůd. Část má býti
v uvedených směsích aromatická, neb aroma je vlastnost velice u sladkých moštů
hledaná. K výrobě používejme pouze jablek hodnotných, zralých a ne nahnilých. Jablka
mají býti vždy čerstvá. Leží-li jablka ve skladišti, zvláště na vysokých hromadách,
rychle dozrávají a ztrácejí ovocné kyseliny, potřebující pro chuť a také k čištění moštu.
Barevná jablka hledíme odděliti od bledých, neboť mošt z barevných jablek má tmavší
odstín. Části některé dužniny mají zůstati v moštu. Je tím daleko výživnější.
(VONDRÁČEK, 1948)
Obzvlášť jakostní jablečné mošty jsou z odrůd chuťově vyvážených, jako jsou
odrůdy ´James Grieve´ nebo ´Oldenburgovo´. Velmi osvěžující je mošt z jablek odrůd
´Ontario´. Jablečné mošty jsou cenné i svým obsahem přírodních a biologicky
hodnotných cukrů. V průběhu drcení, lisování a ostatních manipulací je třeba dbát, aby
nedocházelo ke zbytečnému provzdušňování, a tím k nežádoucímu hnědnutí nápoje.
(KOTT, 1988)
3.9.1 Možnosti dalšího zpracování jablek
Rozdrcené ovoce, zejména jablka, je možno zpracovávat ještě jinými způsoby
než moštováním. V konečném výrobku přitom zůstanou zachovány všechny důležité
prvky.
Příklady receptů:
Jablečná limonáda
Do sklenice nalijeme 1 dl jablečného moštu, přidáme 20 g cukru, trochu
citronové šťávy a vše mícháme tak dlouho, až se cukr rozpustí. Přilijeme sodovou vodu
a před podáváním vhodíme do sklenice kostku ledu. (HANOUSEK, 2006)
Jablečný likér
2 kg jemné jablečné drtě (kašovitá hmota) se zalijí 2 litry vodky a v přikryté
nádobě se ponechají asi jeden týden na chladném místě vyluhovat. Pak se směs scedí,
36
dolije se další vodka (2 litry), přidá se asi 1,5 litru cukrového sirupu, vše se přefiltruje
a naplní do lahví. (HANOUSEK, 2006)
3.9.2 Obsahové látky jablek
Jablka mají značný zdravotní a dietetický význam. Jejich kalorická hodnota není
přirozeně velká. Obsahují 82 – 86 % vody, 1,3 % buničiny, 0,5 % dusíkatých látek,
0,1 % tříslovin a 0,33 % minerálních látek. Obsah cukrů kolísá od 6 – 16 % podle odrůd
a podle klimatických podmínek, přičemž nejvíce je fruktózy (6,5 – 11,80 %).
Z organických kyselin převládá kyselina jablečná, které je asi 0,7 %. Dále jablka
obsahují nepatrná množství dusíkatých látek, tuků, tříslovin a éterických olejů.
Z vitamínů nalézáme v jablkách vitamín A, B1, B2 a C. Obsah vitamínu C kolísá
velmi silně podle odrůdy od 5 do 46 mg. Nejvíce vitamínu C mají planá jablka
(až 80 mg) a jablka kyselá, např. ´Ontario´, ´Ušlechtilé žluté´ (40 – 46 mg ve 100 g
plodů). Jeho obsah stoupá při zrání, ale po dosažení konzumní zralosti ho rychle ubývá.
(DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969)
Průměrný obsah sacharidů v jablku je 2,1 – 5,5 % glukózy, 5,7 – 11,8 %
fruktózy a 1,25 – 5,3 % sacharózy, celkem je to 9 – 23 % cukrů.
Z kyselin připadá 25 % na kyselinu citronovou a 69 % na kyselinu jablečnou,
kyselinu vinnou neobsahují.
Z dusíkatých látek je to 0,1 – 0,4 % bílkovin. Průměrný obsah kyseliny L-
askorbové činí u jablek 0,5 – 30 mg ve 100 g dužniny. (JIŘÍ UHER A KOLEKTIV,
1975)
37
4. MATERIÁL A METODIKA
4.1 Klimatické poměry
Pohoří Hrubého Jeseníku, které je jádrem CHKO Jeseníky, leží na rozhraní dvou
klimatických oblastí. Západní hranice kontinentálního klimatu se zde setkává
s doznívajícími vlivy klimatu atlantického. Vyznačuje se vysokou relativní vlhkostí
a převládajícím západním větrným prouděním, které přináší značné množství srážek.
Podle klimatických oblastí Československa (QUITT 1977) je horská část
CHKO Jeseníky řazena k chladné oblasti, ostatní území patří k mírně teplé oblasti.
CH 7
Velmi krátké až krátké léto, mírně chladné a vlhké, přechodné období je dlouhé,
mírně chladné jaro a mírný podzim. Zima je dlouhá, mírná, mírně vlhká s dlouhým
trváním sněhové pokrývky (Rýmařov, Vrbensko, Jesenicko, okolí Branné, Loučné,
Sobotína).
MT 7
Normálně dlouhé, mírné, mírně suché léto, přechodné období je krátké,
s mírným jaro a mírně teplým podzimem, krátká zima, mírná, suchá, krátkým trváním
sněhové pokrývky (okolí Bedřichova, Nového Malína, Velkých Losin, České
Vsi, Ondřejovic).
(www.jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristikaCHKO/klimatickepomery)
38
Vybrané klimatické charakteristiky
CH 7 CH 6 CH 4
Počet letních dnů 10 –30 10 –30 0 –20
Počet mrazivých dnů 140 – 160 140 – 160 160 – 180
Průměrná teplota v lednu -3 až -4 °C -4 až -5 °C -6 až -7 °C
Průměrná teplota v červenci 15 – 16 °C 14 – 15 °C 12 – 14 °C
Srážkový úhrn ve vegetačním
období
500 – 600 mm 600 – 700 mm 600 – 700 mm
Srážkový úhrn v zimním období 350 – 400 mm 400 – 500 mm 400 – 500 mm
Počet dnů se sněhovou
pokrývkou
100-120 120-140 140-160
Tabulka 2 – Vybrané klimatické charakteristiky2
Jednotka CH 7 přechází na východě jednotku MT2, která zabírá nepatrné území
v pravém horním mapového listu – Lázeňský vrch v katastru obce Velké Losiny. U této
jednotky se projevuje krátké léto, mírné až mírně chladné, mírně vlhké, přechodné
období krátké s mírným jarem a mírným podzimem. Zima je normálně dlouhá
s mírnými teplotami, suchá s normálně dlouhou sněhovou pokrývkou.
Na jihozápadě mapového listu se nachází malý okrsek spadající pod okrsek
MT 9 (Šumperk, Hraběšice), kde je dlouhé léto, teplé suché až mírně suché, přechodné
období krátké s mírně teplým podzimem. Krátká zima, mírná, suchá s krátkým trváním
sněhové pokrývky.
Záznam z šlechtitelské stanice Velké Losiny nám uvádí průměrnou roční teplotu
a průměrné roční srážky. Můžeme shlédnout dle jednotlivých měsíců v tabulce 3.
2 Zdroj: www.obec-vernirovice.cz/obecni-urad/uzemni-plan-obce
39
Tabulka 3 - Záznam šlechtitelské stanice Velké Losiny3
4.1.1 Půdní poměry
Na většině ploch se půdní podmínky v lesních porostech odvíjejí
od půdotvorného substrátu, jen v menší míře se lesní půda nachází na úzkých aluviích
podél potoků. V nižších polohách, tj. do 6 lvs se v závislosti na charakteru substrátu
a na reliéfu terénu (množství a charakteru svahovin) vyvinula mozaika nasycených
a nenasycených hnědých půd kambizemí, které jsou zastoupeny následujícími subtypy
a varietami:
Na živných stanovištích převládají kambizemě mezotrofní. Půda je převážně
středně hluboká až hluboká, písčitohlinitá až hlinitopísčitá, tmavěji zbarvená.
Příznivější je nasycenost sorpčního komplexu a sorpční kapacita.
Formou nadložního humusu je mullový moder. Poměrně příznivá je i biologická
aktivita. Obsah skeletu se pohybuje v rozmezí 20 – 40 %, půda je čerstvě vlhká, občas
vysychavá, půdní reakce mírně kyselá. Na kyselých stanovištích převažují kambizemě
oligotrofní až podzolované dystrické, převážně mělké až středně hluboké, hlinitopísčité
až písčité, místy značně skeletovité půdy. Formou nadložního humusu je morový moder
až mor.
Ostatní části půdního profilu mají větší či menší stupeň podzolizace. Reakce
je kyselá až silně kyselá, sorpční kapacita malá. Jedná se o sorpčně nenasycené,
ve svršku prosychavé půdy.
3 Zdroj: Šlechtitelská stanice Velké Losiny
40
Ve vyšších polohách, tj. v 6. a částečně 7. lvs převládají horské hnědé půdy
kryptopodzoly.
Na kamenitých a skalnatých lokalitách se vyskytují rankery, kambizemě
a kryptopodzoly rankerové. Na vlhkých stanovištích a podél potoků ve sníženinách
se nacházejí kambizemě a kryptopodzoly pseudoglejové, pseudogleje agleje.
[http://jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristika-CHKO/pudni-pomery/]
4.1.2 Geologická charakteristika
Z geologického hlediska patří CHKO Jeseníky do moravsko-slezské zóny,
a to do její severní části - jednotky východosudetské (silezika).
Sobotínský amfibolitový masív intrudoval zejména u Sobotína, ale jeho četné
výběžky sahají k jihu do oblasti Nového Malína a Strupšína a rovněž k severu do jižní
části pradědské kry a do zóny Červenohorského sedla. Na rozdíl od jesenického masívu
obsahuje méně metavulkanitů. Jsou zde zastoupeny středozrnné až hrubozrnné
amfibolity, amfibolické ruly a metadiority, chloritické-aktnolitické břidlice, mastkové
břidlice, aktinolitovce, serpentinity a krupník (topfstein).
Drobnější žulové těleso se nachází u Rudné u Vernířovic podél bukovického
zlomu. [http://jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristika-CHKO/geologie/]
4.2 Charakteristika oblasti
Oblast Podesní se nachází v povodí řeky Desné a řeky Merty. Zmapování
a výskyt starých a krajových odrůd jabloní probíhal v obcích Vernířovice, Maršíkov,
Sobotín, Velké Losiny, Rudoltice. Obce jsou zahrnuty v ChKO Jeseníky.
41
Obrázek 1 – Oblast Podesní4
Ve sledované oblasti Podesní byly zmapovány (v období od září 2015 do března
2016) ve vybraných pěti lokalitách výskyt starých odrůd jabloní. U stromů bylo
hodnoceno stáří, zdravotní stav. U plodů byly určovány odrůdy a plody byly hodnoceny
z hlediska atraktivity a chuti. Následně plody nasbíraných a dodaných odrůd
od pěstitelů byly skladovány a poté zpracovány moštováním.
4.2.1 Charakteristika lokalit
1. Stromořadí v Sobotíně
Jabloňové stromořadí v Sobotíně se nachází 10 km od města Šumperk, leží
v katastrálním území Sobotín. Stromořadí leží v nadmořské výšce přibližně 477 m n. m.
Délka stromořadí je 1,105 km.
4 Zdroj: http://www.edpp.cz/sob_charakteristika-zajmoveho-uzemi/
42
Obrázek 2 – Mapa Sobotína5
2. Stromořadí ze Sobotína do Rudoltic
Obrázek 3 – Mapa Rudoltice u Sobotína6
Jabloňové stromořadí se nachází 3,1 km od Sobotína a leží v katastrálním území
Rudoltice u Sobotína. Stromořadí leží v nadmořské výšce přibližně 487 m n. m. Délka
stromořadí je 2,652 km.
5 Zdroj: www.mapy.cz
6 Zdroj: www.mapy.cz
43
3. Stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou
Jabloňové stromořadí ve Velkých Losinách směrem k Loučné nad Desnou
se nachází 12,5 km od Šumperka a leží v nadmořské výšce 472 m n. m. Délka
stromořadí je 2,619 km.
Obrázek 4 - Stromořadí z Velkých Losin7
4. Farská zahrada Velké Losiny
Jabloně nacházející se na farské zahradě ve Velkých Losinách leží v katastrálním
území Velké Losiny. Nadmořská výška je přibližně 414 m n. m.
Obrázek 5 - Farská zahrada Velké Losiny8
7 Zdroj: www.mapy.cz
8 Zdroj: www.mapy.cz
44
5. Zámecká zahrada ve Velkých Losinách
Jabloně se nacházející na Zámecké zahradě ve Velkých Losinách leží
v katastrálním území Velké Losiny. Nadmořská výška je zde přibližně 384 m n. m.
Obrázek 6 - Zámecká zahrada ve Velkých Losinách9
6. Jadernička Moravská u pana Orla
Jabloň se nachází na zahradě u pana Orla, ve Velkých Losinách. Nadmořská
výška je přibližně 406 m n. m.
Obrázek 7 – Velké Losiny10
9 Zdroj: www.mapy.cz
10 Zdroj: www.mapy.cz
45
7. Zahrada v Sobotíně u paní Jonové
Obrázek 8 - Zahrada v Sobotíně11
Zahrada v Sobotíně leží v katastrálním území Sobotín, nachází se 10 km
od Šumperka. Nadmořská výška je zde 438 m n. m.
8. Zahrada v Sobotíně u paní Tejkalové
Obrázek 9 - Zahrada v Sobotíně u paní Tejkalové12
Zahrada v Sobotíně se nachází v katastrálním území Sobotín, leží nadmořské
výšce 426 m n. m.
11
Zdroj: www.mapy.cz 12
Zdroj: www.mapy.cz
46
4.2.2 Charakteristika a pomologický popis odrůd
Jednotlivé odrůdy byly určeny za pomoci majitelů, tamních pěstitelů Dr. Jašše,
vybrané literatury a za pomoci Ing. S. Bočka, Phd.
´Malinové Hornokrajské´
Původ není zcela jasný. Snad jde o lokální odrůdu z Bádenska-Württemberska
či pochází z Holandska. V obchodní síti se objevuje v polovině 18. století. Plody jsou
střední až velké, vysoce kulovité, žebernaté, specificky lehké. Kalich je zavřený, ušty
vzpřímené, zelenavé. Kališní jamka je užší, středně hluboká, žebernatá. Stopka
je středně dlouhá, na konci výrazně rozšířená, stopečná jamka hluboká a úzká, jemně
paprsčitě rzivá. Slupka je nápadně fialově ojíněná, matně lesklá, téměř zcela zastřená
temně rudou červení s prorážejícími tmavšími pruhy. Dužnina je jemná, řídká, sušší,
bílá, pod slupkou narůžovělá, chuti navinule sladké s malinovou příchutí. Sklízí
se koncem září, dozrává v listopadu, vydrží do ledna. Je to především stolní jablko.
Oblíbená a dosud rozšířená odrůda. (TETERA, 2006)
Obrázek 10 -´ Malinové Hornokrajské´13
´Ribstonské´
Odrůda anglického původu, z roku 1686 nebo 1688, byla nalezena v zámecké
zahradě v Ribstonu u Knaresboroughu (Yorkshire). Plody jsou střední až velké, široce
13
Zdroj: autor
47
kuželovité, mírně pětihranné. Kalich je malý, uzavřený, umístěn v široké, mělké kališní
jamce. Stopka je krátká, slabá, vyrůstá z hlubší, silně rzivé až šupinaté jamky.
Slupka je silná, mírně drsná později až lepkavě mastná, žlutozelená,
s hnědočerveným líčkem, nepravidelně rzivá. Dužnina je žlutavá, chuti sladce navinulé,
renetovité, velmi dobré. Sklízí se v polovině října, dozrává v listopadu, vydrží do února
až března. Stolní odrůda, vhodná i na sušení a kuchyňské zpracování. Nyní málo
rozšířená odrůda, byla nahrazována jakostnější odrůdou ´Coxova reneta´.
Obrázek 11 - ´Ribstonské´14
´Boikovo´
Německá odrůda, pravděpodobně vznikla u Brém, popsána byla roku 1828.
Plody jsou střední až velké, mírně tupě kuželovité, tupě žebernaté, pětihranné. Kalich
je uzavřený, nachází se v užší a hluboké kališní jamce. Stopka je středně dlouhá, silná,
dřevnatá, je umístěna v hluboké a široké paprskovitě rzivé stopečné jamce. Slupka
je hladká, lesklá, světlozelená, na sluneční straně s rozmytým červeným líčkem.
Dužnina je bílá, chuti mírně nakyslé, dobré. Sklízí se v polovině října, dozrává v lednu,
vydrží do června. Ovoce má všestranné použití, výborně se hodí na sušení. Odrůda
je v současnosti ještě značně rozšířená ve starých výsadbách. (TETERA, 2006)
14
Zdroj: autor
48
Obrázek 12 - ´Boikovo´15
´Jadernička moravská´
Velmi stará odrůda původem z Valašska, hojně rozšířena zejména na severní
a východní Moravě. Někdy je lidově označována jako „jablko vinné“, ´Vinary´,
´Jadernice´, ´Chroupě Kravařské´.
Plody jsou malé i středně velké, existuje několik klonů, lišících se velikostí,
tvarem i zbarvením. Vyskytují se i vystouplá žebra. U mnoha plodů se táhne od jamky
kališní k jamce stopečné nápadný ostrý šev. Kalich je uzavřený s úšty vztyčenými, sedí
v úzké a mělké, hustě a drobně žebernaté jamce. Stopka je krátká, silná, umístěná
v hluboké a úzké stopečné jamce. Barva plodu je žlutá, a na sluneční straně se někdy
vyskytuje rumělkový nádech i výraznější líčko, slupka je jemná, lesklá, pevná. Dužnina
je bílá, měkká, šťavnatá, chuti sladce navinulé, příjemně kořenité, velmi dobré.
(ŘEZNÍČEK et al., 2002)
15
Zdroj: autor
49
Obrázek 13 – ´Moravská Jadernička´16
´Parména zlatá zimní´
Velmi stará odrůda, která vznikla pravděpodobně v Normandii roku 1510. Jiné
zdroje hovoří o jejím anglickém původu. Plody jsou střední, tupě kuželovité. Kalich
je otevřený, nápadně nazelenalý, v široké, mělké, pravidelně kroužené jamce. Stopka
je krátká, silná, vyčnívá z jemně rzivé stopečné jamky. Slupka je hladká a suchá,
základní barva ve zralosti zlatožlutá, překrytá oranžovým líčkem nebo i slabým
červeným žíháním. Typické jsou rzivé bradavice. Dužnina je bělavě žlutá, hutná,
později křehká, sladce navinulá, kořenitá, s výraznou renetovitou příchutí, velmi dobrá.
Sklízí se v první polovině září, dozrává v říjnu, vydrží do ledna i déle.
Je to především stolní odrůda rozšířená ve starých výsadbách. (TETERA, 2006)
16
Zdroj: autor
50
Obrázek 14 - ´Parména zlatá zimní´17
´Strýmka´
Původem snad v Porýní, kde byla hodně rozšířená již v polovině 18. století.
Plody jsou středně velké, vejčité soudkovité až válcovité. Kalich je větší, pootevřený,
v mělké jamce.
Stopka je krátká, vyrůstá z mělké a úzké, někdy mírně prorezivělé a svalcem
zavalené stopečné jamky. Slupka je matně lesklá, trávově zelená, z části krytá červeným
žíháním a mramorováním. Dužnina je zelenavě bílá, hrubší, dosti šťavnatá, chuti
nakyslé, bez vůně a aroma.
Sklízí se co nejpozději, dozrává v únoru, vydrží i do července. Plody se výborně
skladují, využívají se na moštování, výrobu povidel, vína a destilátů. Stromy jsou
mrazuvzdorné, vhodné do alejí, kde se dosud hojně vyskytuje.
17
Zdroj: http://jirivyslouzil.cz/databaze_ovoce/wp-content/uploads/2015/03/parména
zlatá zimní.jpg
51
Obrázek 15 - ´Strýmka´18
´Kalvil bílý zimní´
Velmi stará odrůda. První zmínka o ní je z roku 1598. Pěstovala se však
pravděpodobně již ve starém Římě. Plody jsou velké, tupě kuželovité, výrazně
žebernaté, kalvilovité. Kalich je pootevřený s dlouhými a plstnatými ušty. Kališní jamka
je úzká, hluboká, pěti výraznými žebry vroubená. Stopka je krátká a silná, stopečná
jamka úzká a hluboká, jemně paprskovitě rzivá. Slupka je jemná, slabě ojíněná, mírně
mastná, žlutá, jen někdy s jemným načervenalým líčkem. Dužnina je bělavě žlutá, velmi
jemná, chuti sladce navinulé, výborné.
Sklízí se v první polovině října, dozrává v listopadu, vydrží do března. Výborná
stolní odrůda prvotřídní chuti. Pro svou náročnost při pěstování se zachovala
jen ojediněle.
´Sudetská reneta´
Moravská odrůda, vyšlechtěna Janem Markem v Bludově koncem 19. století.
Vznikla křížením semenáče ´Ananasova reneta´ a ´Kanadská reneta´ s odrůdou
´Gdáňský hranáč´. Plody jsou střední až velké, kulovité, mírně pětihranné. Kalich
je otevřený, v hlubší, žebernaté jamce. Stopka je delší, přesahuje úroveň mělké,
nepravidelné, rzivé jamky. Slupka je mírně drsná, suchá, později mastná, lepkavá, žlutá,
18
Zdroj: autor
52
s červeným líčkem a vystouplými nápadně bělavými lenticelami. Dužnina
je žlutozelená, zrnitá, chuti sladce navinulé, jemně kořenité, velmi dobré.
Sklízí se v polovině října, dozrává v listopadu a vydrží do března. Plody jsou
vhodné k přímému konzumu i pro kuchyňské zpracování. Odrůda dosud rozšířená.
Obrázek 16 - ´Sudetská reneta´19
´Matčino (syn. Nonetit)´
Pochází z USA (Massachusetts), popsaná byla v roce 1848. Plody jsou střední
až větší, tvarově měnlivé, tupě kuželovité, nepravidelně žebernaté nebo hranaté,
v kališní části sbíhavé, ve stopečné části zaoblené. Kalich je malý, uzavřený, téměř
povrchový, kališní jamka nepatrná, drobně perličkovitě hrbolatá. Stopka je krátká, často
svalcem zavalená, vyrůstá z širší a mělké, miskovitě stopečné jamky. Slupka je hladká,
pololesklá, mírně mastná, tmavě žlutá s oranžovým nádechem, překrytá mramorovanou
a tečkovanou červení. Dužnina je žlutá, chuti sladké, silně aromatické, výborné.
Sklízí se koncem září, dozrává v říjnu a vydrží do prosince, z vyšších poloh déle,
rychle ale moučnatí. Značně rozšířená oblíbená odrůda.
19
Zdroj: autor
53
Obrázek 17 -´Matčino´20
´Blenheimská reneta´
Pochází z Anglie, nahodilý semenáč z Woodstocku u Blenheimu kolem
roku 1800. Plody jsou velké až velmi velké, ploše kulovité. Kalich je velký, nápadně
otevřený, nachází se v široké mělčí někdy i rzivé kališní jamce. Stopka poměrně krátká,
slabší, je umístěna v poměrně úzké, středně hluboké stopečné jamce. Slupka je částečně
drsná, pomerančově žlutá krytá červeným žíháním nebo červeným líčkem. Dužnina
žlutavá, šťavnatá, chuti sladce navinulé, renetovité, velmi dobré.
Sklízí se v první polovině října, dozrává v prosinci, vydrží do března. Je to stolní
odrůda, vhodná i pro kuchyňské zpracování a na sušení. Dosud hojně rozšířena
ve starých výsadbách. (TETERA, 2006)
20
Zdroj: autor
54
Obrázek 18 -´Blenheimská reneta´21
´Boskoopské a Boskoopské červené´
Původní odrůda pochází z Holandska, kde byla objevena v polovině 19 století,
odtud se rozšířila po celé Evropě. Barevná mutace byla nalezena v Německu v roce
1923. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)
Obrázek 19 -´Boskoopské´22
21
Zdroj: autor 22
Zdroj: autor
55
Plody jsou velké až velmi velké, zploštělé kulovité, specificky těžké, poměrně
vyrovnané. Kalich bývá pootevřený, umístěný v hluboké, nenápadně žebernaté kališní
jamce. Stopka je delší, vyrůstá z úzké a hluboké, silně prorezivělé jamky. Slupka
je silnější, přidrsněná, suchá, matná, žlutozelená, jemnou rzí nestejnoměrně potažena.
Barevná mutace má na sluneční straně červené, někdy až tmavohnědé zbarvení.
Dužnina je žlutobílá, pevná, hrubší, šťavnatá, chuti příjemně nakyslé, renetovité, velmi
dobré.
Odolnost proti mrazu je v mládí malá, později dobrá. Je poměrně odolná proti
chorobám. Náročná odrůda, nejlépe se daří v teplejších, chráněných, slunných polohách,
možno ji ovšem pěstovat i ve vyšších, ne však drsných oblastech. Vyžaduje vlhčí,
humózní, úrodné půdy. Na suchých půdách bývá velmi drobné ovoce.
Sklízí se v polovině října, podtržené plody více vadnou. Dozrává v prosinci
a dobře uskladněna vydrží do dubna podmínkou je vlhčí k prostředí. Má všestranné
použití, zvláště barvená mutace představuje jednu z nejlepších odrůd na sušení.
(ŘEZNÍČEK et al., 2002)
´Croncelské´
Pravděpodobně jde o semenáč ´Antonovky´ Odrůda je rozšířena téměř v celé
Evropě, u nás se pěstovala v první polovině minulého století. Její rozšíření napomohlo,
že se používala jako kmenotvorná odrůda ve školkách.
Plody jsou středně velké až velké, velikostně nevyrovnané, kulovité až ploše
kulovité, tvarově dosti nevyrovnané. Kalich je velký, pootevřený, ušty velké,
vzpřímené. Kališní jamka je široká a hluboká, pravidelně kroužená, jemně zhrbolená,
čistá. Stopka je kratší, úroveň jamky většinou nepřesahuje, vyrůstá z hlubší,
trychtýřovité jamky. Slupka je jemná, hladká a lesklá, barvy světle zelené, ve zralosti
žluté. Bělavě ojíněná slupka je někdy na sluneční straně mdle zardělá, celkově je líčko
nenápadné a u většiny plodů chybí. Lenticely jsou na sluneční straně charakteristicky
červeně lemované. Dužnina je bělavě žlutá, křehká velmi šťavnatá, na vzduchu slabě
hnědne. Chuť je sladce navinulá, příjemně kořenitá, velmi dobrá. (ŘEZNÍČEK et al.,
2002)
56
Obrázek 20 – ´Croncelské´23
Po přezrání moučnatí a ztrácí chuť a šťavnatost je velice vhodné na moštování
a k výrobě vína. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)
Další nalezené odrůdy jako ´Hedvábné (polomíšeňské) bílé zimní´, ´Bernské
růžové´, ´Krasokvět´, ´Panenské´, ´Malinové Holovouské´, ´Gdáňský Hranáč´,
´Baumanova reneta´, ´Řehtáč soudkový´, ´Jeptiška´, ´Grahamovo´, z nichž některé byly
využity k moštování, především k směsi moštů:
´Hedvábné bíle zimní (pomíšeňské)´
Velmi stará odrůda, neznámého původu, v minulosti hojně rozšířena
u nás i v sousedních státech. Plod je malý až střední, tupě oblý až zploštělý, téměř
pravidelný. Kalich je malý, uzavřený, umístěn v široké a hluboké, jemně žebernaté
jamce. Nenáročná odrůda, daří se ve všech polohách, i značně vysokých a drsných.
Odolnost proti mrazu ve dřevě i v květu je velmi vysoká. Tím, že kvete pozdě, uniká
primárním infekcím strupovitosti. Používá se i na šlechtění na rezistenci proti této
chorobě. Plody jsou zužitkovány především pro průmyslové zpracování, na výrobu
moštu a ovocného vína. (ŘEZNÍČEK, 2002)
23
Zdroj: autor
57
´Bernské růžové´
Daří se v každé půdě vhodné pro jabloně, avšak v půdě hluboké a dostatečně
vlhké dává větší a lépe vybarvené plody. Do větrných poloh se nehodí. Plody střední
velikosti jsou nádherně tmavě červené, na stromě modravě ojíněné. Ovoce zastíněné
je spíše žluté, červeně žíhané. Dužnina je jemná, dosti měkká, šťavnatá, sladká, lehce
kořenitá. Zraje v říjnu a vydrží někdy i do února. (KAMENICKÝ, KOHOUT, 1958)
´Krasokvět žlutý´
Původ v Americe, ve Westfieldu z roku 1700, do Evropy převezeno roku 1834.
Dužnina je bílá, jemná, šťavnatá, chuti lahodné, navinule sladké, velmi dobré. Voní.
Sklízí se v polovině října, čím déle jsou plody na stromě, tím jsou chutnější. Pro stůl
je výborné, pro obchod lákavé a dobře prodejné. (VANĚK, 1945)
´Panenské´
Pochází z Čech, kde se odedávna pěstuje se stejnou oblibou jako na Moravě.
Plody jsou celkem drobné, váží nejčastěji 60 – 90 g, zejména v roce veliké úrody. Plody
jsou krásně souvisle červené, modravě ojíněné, jen v zastíněné polovině prosvítá
základní barva žlutozelená. Bílá dužnina jen pod slupkou někdy zarůžovělá, je jemná,
hustá, šťavnatá, libé sladce navinulé chuti. ´Panenské´ bývá zaměňováno za ´Červené
tvrdé´, podobného vzhledu, avšak dužniny tvrdší a vždy červené zardělé, čímž se liší
od pravého ´Panenského´. (KAMENICKÝ, KOHOUT, 1958)
´Malinové Holovouské´
Je to ryze česká odrůda z Holovous na Hořicku v Podkrkonoší, kde se pěstuje
již od počátku 19. Století. Stromy s velikými, rozložitými až převislými korunami
rostou nejlépe v půdách živných, v polohách spíše vyšších, avšak chráněných před
větry. Jsou velmi odolné proti mrazu a vzdorují dobře také vlnatce. V uzavřených
polohách však trpí strupovitostí. K silnicím se nehodí. Plody střední velikosti jsou
kulovité, mírně zploštělé, s charakteristickým svalcem („pupkem“) u stopky.
Některé plody mají nízký naostřený šev. Dužnina s příjemnou malinovou vůní,
výborné, slade navinulé chuti bývá někdy úplně bílá, jindy červenavě prokvetlá nebo
58
zase žlutavě prozelenavá. Plody z vyšších poloh vydrží až do února. (KAMENICKÝ,
KOHOUT, 1958)
´Gdáňský hranáč´
Velmi stará odrůda pravděpodobně českého původu. Plody jsou střední až velké,
kulovité, žebernaté, nepravidelného kalvilovitého tvaru. Typickým znakem je ostrý
šev, táhnoucí se po celé délce plodu od kalicha ke stopce. Dužnina je nažloutlá,
pod slupkou zarůžovělá, jemná, šťavnatá, chuti navinule sladké s malinovou příchutí,
příjemně kořenitá, dobrá. Odolnost proti mrazu je velmi vysoká, trpí silně strupovitostí.
Nejlépe prospívá v chladnějším a vlhčím podhůří. Má všestranné použití, zejména
je vhodný na moštování a výrobu vína. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)
´Baumanova reneta´
Pochází z Belgie, vyšlechtil ji Van Mons v roce 1800 a pojmenoval ji podle
majitele školek Napoleona Baumanna. Pěstovala se nejvíce v Německu, rovněž
u nás je její rozšíření velmi značné. Plody jsou středně velké až velké, výrazně ploše
kulovité, oble žebernaté až hranaté. Dužnina je žlutobílá, tuhá, hrubší konzistence, méně
šťavnatá, chuti sladce navinulé, bez kořenitosti a aromatu, podprůměrná. Odolnost proti
mrazu je malá, trpí mrazovými deskami. Trpí velice silně strupovitostí, proti padlí
je odolná. V těžkých půdách trpí rakovinou, v půdách suchých se vyvine brakovité
ovoce. Má všestranné použití, především na zpracování. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)
´Řehtáč soudkovitý´
Pravděpodobně německá odrůda, v severním Německu pěstována
již v 18. století. U nás se nejvíce vyskytuje na Severní Moravě. Je to stará odrůda často
označována jako „Hrkáče“, „Ovčí hubičky“. Plody jsou středně velké, válcovitého
soudkovitého tvaru. Dužnina je žlutobílá, křehká, chuti navinule sladké s kořenitou
příchutí, velmi dobré. Odolnost proti mrazu je vysoká. Strupovitostí a padlím trpí slabě.
Je náchylná k rakovině. Nenáročná odrůda na polohu, daří se i ve výše položených
místech. Nehodí se do větrných poloh, velké plody s dlouhou tenkou stopkou silně trpí
opadem. Plody se hodí k přímému konzumu, k sušení, k výrobě povidel a vína.
(ŘEZNÍČEK et al., 2002)
59
´Jeptiška (Železné)´
Velmi stará odrůda pěstovaná již v 16. století, zejména v Německu. Plody jsou
středně velké, výrazně kuželovité sbíhavé, mírně žebernaté, méně pravidelné. Slupka
je nápadně fialově ojíněná s charakteristickými světlými lenticelami. Dužnina je sladce
navinulé chuti, mírně kořenitá, bez aromatu, podprůměrná. Odolnost proti mrazu
je velmi vysoká, strupovitostí a padlím trpí středně. Nenáročná odrůda, daří
se jí zejména ve vyšších polohách, hodí se pro pěstování na svazích.
Sklízí se v polovině října, konzumní zralosti dosahuje v lednu a vydrží
až do května. Nehnije a nevadne, velmi dobře snáší transport, je to hospodářská odrůda,
vhodná na kuchyňské a průmyslové zpracování, na sušení a výrobu vína. (ŘEZNÍČEK
et al., 2002)
´Grahamovo´
Pochází z Anglie. Plody jsou velké až velmi velké, kuželovité, mírně žebernaté.
Dužnina je žlutobílá, řídká, šťavnatá, chuti sladce navinulé, méně dobré. Odolnost proti
mrazu je velmi vysoká, strupovitostí a padlím trpí jen slabě. Velmi odolná proti
rakovině. Odrůda je velmi vhodná pro pěstování ve vyšších a drsných polohách
i v mrazových kotlinách. Nesnáší větrné stanoviště, ovoce silně padá. Je to především
kuchyňské a hospodářské jablko, k jídlu se nehodí. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)
4.3 Kritéria hodnocení
4.3.1 Hodnocení zdravotního stavu
Stáří stromu bylo hodnoceno odhadem, za pomocí majitelů stromů. Zdravotní
stav byl hodnocen na základě bodovacích kritérií, určených pro jádroviny a některé
poznatky byly určeny odhadem.
Celkový zdravotní stav stromu (BOČEK, 2007):
1. Kritický (zcela odumřelý strom, nad povrchem půdy neživé torzo, v místě
kořenového krčku možnost tvorby výmladků).
2. Velmi špatný (strom z velké části odumřelý, na kmeni či v koruně jen ojedinělá
tvorba „vlků“, vitalita stromů velmi slabá).
60
3. Špatný až velmi špatný (silné poškození, viditelné poškození kmene, koruny,
tvorba dutin, výrazné obrůstání „vlky“ vitalita slabá, poškození přesahuje
¾ koruny).
4. Špatný (značné poškození koruny, proschlé partie zasahují až do 2/3 koruny,
ojediněle se tvoří „vlkovité partie“).
5. Zhoršený (prosychání zasahuje do ½ koruny).
6. Průměrný (střední poškození, prosychání koruny zasahuje do starších partií,
rozsah poškození do 1/3 koruny).
7. Dobrý (mírné poškození a prosychání v rozsahu do ¼ koruny, ojedinělé
prosychání jednoletých partií).
8. Velmi dobrý (téměř zdravý strom, ojedinělé poškození).
9. Vynikající (zcela zdravý strom, vitální, bez vizuálního poškození kmene a partií
koruny).
Celkový vzhled – atraktivnost plodů (BOČEK, 2007):
- 1… velmi málo atraktivní
- 3… málo atraktivní
- 5… středně atraktivní
- 7… atraktivní
- 9… velmi atraktivní
Chuť dužniny (orientačně v terénu), (BOČEK, 2007):
- 1… extrémně špatná
- 2… velmi špatná
- 3… špatná
- 4… špatná až průměrná
61
- 5… průměrná
- 6… průměrná až dobrá
- 7… dobrá
- 8… velmi dobrá
- 9… výborná
4.3.2 Pomologická kritéria a hodnocení nalezených odrůd
Určování odrůd
Určování odrůd bylo prováděno za pomoci majitelů, dále za pomoci pomologů
Ing. S. Bočka, Phd., tamních pěstitelů a s využitím pomologické literatury určené
k určování odrůd.
Pomologie jabloní – určování podle vnějších a vnitřních znaků
Vnější znaky – posuzujeme vizuálně na povrchu plodu a do této skupiny řadíme
velikost a tvar plodu:
- slupka a její charakteristické vlastnosti,
- kalich, kališní jamka, stopka, stopečná jamka a jejich uspořádání.
Vnitřní znaky – studujeme po příčném či podélném rozkrojení plodu a hodnotíme:
- dužninu, její charakteristické vlastnosti,
- jádřinec, komory jádřince, svazky cévní,
- semena jejich velikost a tvar.
Charakteristika znaků vnějších
Velikost plodů
Většinou je velikost považována za charakteristický znak odrůdy, avšak
při určování je nutné zohlednit její značnou proměnlivost. Je ovlivňována stanovištěm,
agrotechnikou, podnoží, odrůdou, bohatostí násady, polohou plodu na stromě, kvalitou
62
opylení apod. Rozlišujeme velikost absolutní – přirozená, průměrná a relativní
(výjimečná, nepřirozená).
Plody vyrovnané stejné velikosti jsou typické pro odrůdy ´Parkerovo´,
´Ananasová reneta´, ´Blenheimská reneta´, ´Croncelské´ naopak variabilní velikostí
se vyznačuje ´James Grieve´, ´Parména zlatá zimní´, ´Baumanova reneta´.
(ŘEZNÍČEK, VLK, 2002)
Tvar plodů
Bývá rozmanitější a je u odrůd spolehlivějším rozpoznávacím znakem
než velikost. Rozeznáváme (BOČEK, 1957):
1. tvar plochý (´Krátkostopka´, ´Lebelovo´, ´Wagnerovo´),
2. tvar kulovitý až ploše kulovitý (´Ušlechtilé žluté´, ´Vilémovo´,
´Charlamowské´),
3. tvar vysoce kulovitý (´Boskopské´, ´Hornokrajské malinové´, ´Jonathan´),
4. tvar kalvilovitý, hrotovitý (´Kalvil bílý zimní´, ´Boikovo´),
5. tvar kuželovitý, parménovitý (´Parména zlatá zimní´, ´Adamsova parména´),
6. tvar zvonkovitý (´Zvonkové´),
7. tvar válcovitý (´Sary sinap´),
8. tvar soudkovitý (´Řehtáč soudkový´, ´Cornwalské hřebíčkové´),
9. tvar kdoulovitý (´Kdoulové jablko´),
10. tvar hruškovitý (´Reneta bergamotová´).
Povrch plodu
Je buď hladký (´Panenské české´, ´Parména zlatá zimní´) nebo nerovný, vlnitý
s žebry (´Kanadská reneta´). Žebra jsou nápadná (pět žeber – ´Kožená reneta podzimní´,
tři žebra - ´Kardinál žíhaný´) nebo jsou široká, oblá a nenápadná (´Průsvitné letní´,
´Wagnerovo´, ´Ontario´). U některých odrůd se vyskytuje charakteristický ostrý
63
šev (´Gdáňský hranáč´, ´Průsvitné letní´, ´Banánové zimní´). U některých odrůd
(´Panenské české´, ´Míšeňské´, ´Vejlímek´, ´Hedvábné bílé zimní´) se nacházejí
na povrchu rzivé bradavice, některé odrůdy vytváří v jamce stopečné dužnaté (masité)
svalce (´Malinové holovouské´, ´Strýmka´).
Barva plodu
Bývá různá, skládá se z barvy základní a krycí. Mají-li plody jen barvu základní
(žlutou, zelenou), nazývají se jednobarevné (´Richardovo žluté´). Má-li slupka ještě
barvu jinou – krycí (červenou, oranžovou, hnědou), je plod barevný (´Malinové
Holovouské´). Některé odrůdy mají na sluneční straně barevné pruhy, jsou žíhané
(´Charlamovské´). Přechod mezi žíhanými a barevnými plody tvoří plody mramorované
(´Řehtáč soudkovitý´). Jindy se vyskytují na plodech barevné tečky - plody tečkované
(´Vilémovo´).
V době konzumní zralosti nejčastěji hodnotíme barvu základní a rozlišujeme:
- bělavou žlutou barvu,
- žlutou,
- slabě zelenavě žlutou a zelenavě žlutou,
- žlutozelenou,
- světle zelenou a žlutavě zelenou. (ŘEZNÍČEK, VLK, 2002)
Kalich
Je složen z pěti lístků kališních – uštů, mohou být dlouhé, krátké, úzké nebo
široké, podle postavení, vzpřímené nebo ohnuté. Podle umístění může kalich sedět
na povrchu plodu (´Ananasova reneta´) nebo mělčí i v hlubší jamce (´Charlamovské´).
Podle tvaru je kalich buď otevřený, polootevřený nebo uzavřený. Bývá často důležitým
znakem při určování odrůd jádrového ovoce. Většina autorů uvádí tři základní typy
kalichu:
- Kalich zavřený – úšty k sobě těsně doléhají, mezi nimi není volný prostor
(´Jonathan´, ´Průsvitné letní´).
64
- Kalich polootevřený – úšty k sobě úplně nedoléhají, jsou vzpřímené a jejich
konec bývá nazpět ohnutý (´Habertova reneta´, ´Coxova reneta´).
- Kalich otevřený – úšty jsou krátké od sebe vzdálené a odkrývají vnitřek
podkališní jamky (´Blenheimská reneta´, ´Peasgoodovo´).
Velikost plodu ovlivňuje typ kalichu, malé plody mají zpravidla kalich uzavřený,
velké plody jsou typické otevřeným kalichem. Uzavřený kalich má obvykle úzké
a uschlé úšty, otevřený kalich má úšty široké a krátké. Charakteristická je hloubka
a šířka kališní jamky a s tím spojená i žebernatost stěn. Povrch jamky kališní může
být hladký nebo zvlněný, žebernatý až hrbolkovitý. Osa jamky může být totožná s osou
plodu, ale také může se od ní odchylovat (´Jeptiška´, ´Vejlímek´).
Stopka
- silná, krátká stopka v hluboké, široké jamce (´Peasgoodovo´),
- slabá, středně dlouhá stopka v široké jamce (´Ontário´),
- slabá, delší stopka přihnutá vždy ke straně (´Bernské růžové´),
- zdužnatělá delší stopka v hluboké úzké jamce (´Strýmka´),
- silná delší stopka ke straně přihnutá v širší jamce (´Hedvábné červené letní´).
(ŘEZNÍČEK, VLK, 2002)
Charakteristika znaků vnitřních
Dužnina
Dužina je posuzována její barva, mnozí pomologové tento znak považují
za méně variabilní než barvu slupky. U některých odrůd nebývá dužnina jednobarevná.
Podle barvy se rozlišuje dužnina:
- zelenavě bílá,
- bíla,
- bílá, pod slupkou narůžovělá nebo s růžovými cévními svazky,
65
- žlutavě bílá (krémová),
- žlutavě bílá, pod slupkou narůžovělá nebo s růžovými cévními svazky,
- žlutou,
- světle červenou.
Bílá dužnina bývá charakteristická u odrůd - ´Malinové hornokrajské´, ´Kalvil
sněžný´, ´Panenské české´, žlutá u odrůd ´Kasselská reneta´, ´Ribstonský jadernáč´,
´Matčino´, ´Jonathan´, narůžovělá až červená u odrůdy ´Žebernáč červený podzimní´.
Podle složení může být dužnina kyprá, tuhá, jemnozrnná, hrubozrnná, podle chuti
sladká, navinulá, kyselá, jednoduchá, aromatická apod. (ŘEZNÍČEK, VLK, 2002)
Na základě obsahu cukru, kyselin a jejich vzájemného poměru rozlišují se plody
– velmi sladké, sladké, poměrně sladké, nasládlé, velmi kyselé, kyselé, navinulé,
(o něco kyselejší než příjemně sladké), sladce navinulé (sladkost převládá
nad kyselostí), fádní – když kyselost nepostřehne.
Chuť dužniny je jedním z nejspolehlivějších znaků a bývá při určování plodů
často rozhodující. Rovněž i doba zrání má značný význam, avšak nemusí být vždy
spolehlivým měřítkem. (ŘEZNÍČEK, VLK, 2002)
Jádřinec
Je tvořen z pěti pouzder (komor), ve kterých jsou uložena semena (jádra). Někdy
počet pouzder je nižší (3 - 4) vlivem nedokonalého opylení, část pouzder se nevyvine
a zůstává bez semen. Pouzdra bývají různé velikosti:
- široká (´Boikovo´),
- úzká (´Červené tvrdé´).
Rovněž tvar pouzder bývá charakteristický – fazolovitý, perlovitý. Podle spojení
pouzder rozeznáváme pouzdra uzavřená (nejsou spojena mezi sebou), polootevřená
(jsou mezi sebou spojená), otevřená (otvírá se do osní dutiny). Je-li dužnina tuhá
a kompaktní, jádřinec mívá osu uzavřenou – renety, je-li dužnina kyprá, má jádřinec
osu otevřenou (kalvily, řehtáče). Podle polohy se rozlišuje:
66
- jádřinec horní (posunut k horní polovině plodu),
- jádřinec střední (leží uprostřed plodu),
- jádřinec spodní (posunut k dolní polovině plodu).
Stěny pouzder jádřince jsou hladké, u některých odrůd poprskané. Přezrálé
plody mívají zpravidla stěny pouzder popraskané a houbovitě zajizvené, Pouzdra
jádřince jsou u jablek nepoživatelná, pergamenovitá.
Při hodnocení některými pomology je uváděn tvar srdíčka (obrys svazků cévních
kolem jádřince), který bývá velmi proměnlivý. Svazky cévní, které oddělují jádřinec
od vlastní dužniny, jsou zbarveny intenzivněji než vlastní dužnina a pro některé odrůdy
poskytují rozlišovací znak. (ŘEZNÍČEK, VLK, 2002)
4.3.3 Skladování a zpracování jablek
Sesbírané jablka vybraných odrůd byly uloženy ve sklepě při teplotě 4 –
5 °C a po dobu 1 až 2 měsíců. Poté byla jednotlivá jablka přebrána, důkladně omyta
a následně zpracovávána na mošty.
Příprava moštů
Jablka se rozdělila dle odrůd a důkladně se omyla. Každá odrůda byla zvážena
na digitální kuchyňské váze a to pro stanovení výtěžnosti šťávy.
Šťáva z jablek se získávala pomocí odšťavňovače a byla dále přeceděna přes
plátýnko do hrnce. Šťáva se zahřívala po dobu 15 minut na teplotu 70 °C. Teplota
se měřila pomocí teploměru.
Teplou šťávu naléváme do sklenic a sklenice ukládáme do zavařovacího hrnce.
Zavařuje se po dobu 10 minut při teplotě 70 °C.
67
4.3.4 Senzorické hodnocení
Senzorické hodnocení připravených moštů se uskutečnilo v Lednici,
a to dne 19. 2. 2016.
Jednotlivé mošty byly degustovány a byly ohodnoceny 12 hodnotiteli. Získáno
bylo 12 hodnocení. Všichni byli s hodnocením seznámeni. Jednotlivé údaje byly
zaznamenávány do hodnotící tabulky (viz. Příloha č. 1).
Hodnocení jednotlivých moštů je zpracováno do tabulek a grafů.
4.3.5 Hodnotící metody
Metody vícekriteriálního rozhodování
V úlohách vícekriteriální analýzy variant je známa množina variant, které jsou
hodnoceny podle kritérií. Cílem analýzy je provést rozhodnutí, která varianta je podle
vybraných kritérií klasifikována nejlépe. Jedná se o tzv. optimální variantu.
Varianty jsou uvažovány jako konkrétní rozhodovací možnosti. Kritéria jsou
hlediska, ze kterých jsou varianty posuzovány.
Většina metod vícekriteriálního rozhodování vyžaduje rozlišení jednotlivých
kritérií z hlediska jejich významnosti. Jednou z možností je například číselné znázornění
významnosti pomocí tzv. vah (důležitější kritérium má vyšší váhu než méně důležité
kritérium). Váha je hodnota z intervalu <0,1> a vyjadřuje relativní důležitost kritéria
v porovnání s ostatními.
Jednotlivým kritériím se stanoví jejich váha a dle této váhy se jednotlivé
varianty ohodnotí, přičemž vybrána bude varianta s nejlepším výsledkem.
Multikriteriální hodnocení je dáno výpočtem
kde i=1,…, m (číslo varianty)
j=1,…, n (číslo kritéria)
68
vj
… váhy kritérií
hij
… dílčí ohodnocení i-té varianty vzhledem k j-tému kritériu
Hi … celkové ohodnocení i-té varianty.
Metodu jsme zvolili z důvodu přidělení jednotlivým kritériím vyšší či nižší
váhu. Jednotlivá kritéria barva, intenzita chuti, intenzita vůně, čistota vůně, čistota chuti
a celkový dojem. Každému kritériu jsme přidělili váhu, čímž jsme vyzdvihly kritérium
především celkového dojmu a také chutě a vůně a potlačili jsme kritérium barvy. Volili
jsme tak, abychom mohli ve výsledku co nejvíce posoudit mošty z hlediska jejich chutě
a vůně. Kriterium barvy jsme potlačili, i když je samozřejmě důležité v hodnocení,
ale neovlivňuje chuť u moštů. A shledáváme se s ním v samostatném hodnocení.
Abychom dosáhly vyzdvižení celkového dojmu a chuti a vůně moštů, přistoupily jsme
k tomuto hodnocení.
Metoda hodnocení bodová
Senzorická hodnocení jsou založena na metodice. (KOPEC, HOŘČIN, 1997)
Hodnotící kritéria pro hodnocení moštů byla:
1. barva,
2. intenzita chuti,
3. intenzita vůně,
4. čistota vůně,
5. čistota chuti,
6. celkový dojem.
69
Jednotlivé mošty byly hodnoceny pomocí jednotlivých kritérií a k nim příslušné
5 bodové stupnice.
Barva:
1- nepříjemná 2 - méně přijatelná, 3 - průměrná, 4 - vzhledná, 5 - velmi příjemná,
atraktivní.
Intenzita chuti:
1 - nepříjemná, 2 - málo intenzivní, 3 - neutrální, 4 - intenzivní, příjemná 5 - velmi
intenzivní, příjemná.
Intenzita vůně:
1 - nepříjemná, 2 - málo intenzivní, 3 - neutrální, 4 - intenzivní příjemná, 5 - velmi
intenzivní, příjemná.
Čistota chuti:
1 - nepříjemná, 2 - neodpovídá danému druhu, 3 - průměrná, 4 - příjemná, 5 - velmi
výrazná.
Čistota vůně:
1 - nepříjemná, 2 - neodpovídá danému druhu, 3 - průměrná, 4 - příjemná, 5 - velmi
výrazná.
Celkový dojem:
1 - negativní, 2 - spíše negativní, 3 - dobrý, 4 - vyhovující, akceptovatelný, 5 –
vynikající.
70
5. VÝSLEDKY
Ve sledované oblasti byly zmapovány vyskytující se staré odrůdy jabloní. Bylo
provedeno posouzení zdravotního stavu stromů a za pomoci Ing. S. Bočka, Phd. bylo
provedeno určení jednotlivých odrůd jablek. Nalezené odrůdy jablek a některé dodané
od pěstitelů byly zpracovány moštováním. Mošty byly degustovány a na základě
senzorického hodnocení bylo provedeno vyhodnocení dle jednotlivých kritérií.
5.1 Výskyt starých odrůd ve sledovaných lokalitách
Lokalita č. 1 - Stromořadí v Sobotíně
Číslo katastrálního území 752061
Parcelní číslo 1748 (a další)
Vlastník Olomoucký kraj, Jeremenkova 1191/40a, Hodolany, 77900
Olomouc (a další)
Poloha GPS Sobotín 50°1'25.700"N, 17°5'2.711"E
Sobotín 50.0145958N, 17.0895583E
Nadmořská výška 477 m n. m.
Nachází se zde celkem 89 stromů, převážně je zde zastoupena odrůda
´Boskoopské červené´, ´Boskoopské´.
Růstové znaky: Výška stromu se pohybuje přibližně kolem 4 metrů, stáří stromů
je asi 56 – 60 let dle vyjádření bývalého ředitele Správy silnic Olomouckého kraje pana
Ing. Romana Bednáře byla výsadba prováděna v letech 1958 až 1960.
Zdravotní stav: Stromy jsou ve špatném stavu, nejsou udržované. Bylo
by vhodné provést zmlazení a dále udržovat stromy průběžně řezem. Některé stromy
jsou polámané. Travní porost je udržován pravidelně pracovníky Správy silnic. Celkový
zdravotní stav je hodnocen jako průměrný, bodem 6.
Z důvodu přehoustlé koruny, trpí některé strupovitostí, u některých plodů
bylo poškození kroupami. Plody jsou hodnoceny jako málo atraktivní dle bodové
71
stupnice č. 5, chuť dužniny byla dobrá ohodnocena stupněm 6. Plody ze stromů
většinou sklízí místní občané pro zpracování a výrobu moštů nebo pro zpracování
v místní pálenici.
Lokalita č. 2 - Stromořadí ze Sobotína do Rudoltic
Číslo katastrálního území 752053
Parcelní číslo 1760, 1761 (a další)
Vlastníci Ústav pro strukturální politiku v zemědělství, a.s.,
Zarybník 516, Měřín /a další/
Poloha GPS Sobotín 50.0134997N, 17.0860392E
Rudoltice 49°59'28.710"N, 17°5'54.931"E
Nadmořská výška 487 m n. m.
Nachází se zde celkem 149 stromů, převážná část je zastoupena odrůdou
´Boskoopské červené´ hodně nazývané jako „Kožuch“, dále se zde nachází i jiné
odrůdy, jsou naroubované na ´Boskoopském´ a to i více odrůd na jednom stromě
a to jsou ´Oldenburgovo´, ´Hájkova muškátová reneta´, ´Sudetská reneta´. Jsou
zde i odrůdy ´Sparťan´, ´Ontário´ a ´Jonathan´.
Růstové znaky: Výška jednotlivých stromů se pohybuje v průměru 4 metrů, stáří
stromů dle pamětníků a také dle vyjádření bývalého ředitele Správy silnic Olomouckého
kraje pana Ing. Romana Bednáře je výsadba z let 1958 - 1960.
Zdravotní stav: Stromy nejsou udržované odborným řezem, pouze neodborně
pracovníky Správy silnic, kteří udržují i travní porost pod stromy. Zdravotní stav stromů
je hodnocen jako průměrný, bodem 6.
Plody nijak zvlášť netrpí strupovitostí, jsou ve větším sponu od sebe, jen některé
plody byly poškozeny kroupami. Plody nebyly využívány k přípravě moštů, tudíž jsme
nehodnotili atraktivnost plodů, chuť dužniny.
72
Lokalita č. 3 - Stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou
Číslo katastrálního území 779083
Parcelní číslo 2720/37 (a další)
Vlastník Česká republika, Ředitelství silnic a dálnic ČR,
Na Pankráci 546/56, Nusle, 14000 Praha / a další/
Poloha GPS Velké Losiny 50.0405664N, 17.0530158E
Loučná nad Desnou 50°3'18.620"N,17.4'52824E
Nachází se zde celkem 158 stromů jabloní, odrůdu se bohužel nepodařilo určit,
pravděpodobně se nejvíce přibližuje ´Boskoopské červené´.
Růstové znaky: výška stromů se pohybuje v průměru 4 až 5 metrů, stáří stromu
kolem 50 let.
Zdravotní stav: Na stromech byl proveden v měsíci listopadu neodborný
řez pracovníky Správy silnic, čímž se úplně změnil habitus stromů. Nebyla zjištěna
žádná choroba, kterou by stromy trpěly. Celkový zdravotní stav po řezu zatím
hodnocen bodem 6, jako průměrný.
Plody byly hodnoceny jako středně atraktivní (5) a chuť dužniny v terénu byla
hodnocena jako velmi dobrá (8).
Lokalita č. 4 - Farská zahrada Velké Losiny
Číslo katastrálního území 779083
Vlastník Římskokatolická farnost Velké Losiny,
Bukovická 58, 78815 Velké Losiny
Poloha GPS 50.0399711N, 17.0522178E
Nachází se zde pouze tři stromy zastoupené odrůdami. ´Hedvábné bílé zimní´,
´Bernské růžové´, ´Croncelské´.
Růstové znaky: Výška stromu se pohybuje přibližně 4 až 5metrů, stáří stromu
je neurčeno, pravděpodobně kolem roku 1945.
73
Zdravotní stav: Stromy nejsou ve špatném zdravotním stavu, nejsou udržované
řezem. Celkový zdravotní stav lze hodnotit jako dobrý, bodově 7. Některé plody
především odrůdy ´Hedvábné bílé zimní´ měly deformace, po napadení mšicemi. Plody
odrůdy ´Hedvábné bíle zimní´ byly hodnoceny jako málo atraktivní (3), dále plody
´Bernské růžové´ a ´Croncelské´ byly hodnoceny jako středně atraktivní, bodově (5),
chuť dužniny byla dobrá (7), hodnocena stejně u všech odrůd.
Lokalita č. 5 - Zámecká zahrada Velké Losiny
Číslo katastrálního území 779083
Parcelní číslo 62
Výměra zahrady 6861 m2
Vlastník Česká republika
Příslušnost hospodařit s majetkem státu Národní památkový ústav, Valdštejnské
nám.162/3, Malá Strana, 11801 Praha
Poloha GPS 50.0244828N, 17.0300964E
Nadmořská výška 384 m n. m.
Nachází se zde celkem 25 stromů, zastoupené odrůdami ´Baumanova reneta´,
´Boskoopské´, ´Boskoopské červené´, ´Croncelské´, ´Gdáňský hranáč´, ´Grahamovo´,
´Jeptiška´, ´Knížecí zelené´, ´Řehtáč soudkovitý´, ´Strýmka´ a další u kterých nebyla
určena odrůda, mohou to být nahodilé semenáče. Některé stromy jsou pravokořenné,
jiné jsou naroubované, u některých stromů i více odrůd na jednom stromě.
Růstové znaky: Výška stromů se pohybuje přibližně 4 až 5 metrů, stáří stromů
je 80 let.
Zdravotní stav: Stromy byly ve špatném stavu a neudržované v roce 2016
v březnu byl proveden odborný řez u všech jabloní. Zdravotní stav je hodnocen nyní
po řezu jako dobrý, hodnocen bodem 7. Stromy nejsou napadené žádnou chorobou,
jen na některých plodech byly zaznamenány známky po napadení strupovitostí.
Na některých stromech jsou shnilé plody, hrozí riziko napadení monilií.
74
Plody odrůdy ´Baumanova reneta´, ´Boskoopské´ a ´Boskoopské červené´ byly
hodnoceny jako málo atraktivní bodem 3, plody odrůdy ´Croncelské´, ´Gdáňský
hranáč´, ´Grahamovo´, ´Knížecí zelené´ a ´Strýmka´ byly hodnoceny jako středně
atraktivní bodem 5 a plody ´Jeptišky´, ´Řehtáče soudkovitého´ byly hodnoceny jako
velmi atraktivní bodem 9 a chuť dužniny byla hodnocena v terénu u skupiny odrůd
´Baumanova reneta´, ´Boskoopské´, ´Boskoopské červené´ jako průměrná 5, u skupiny
´Croncelské´, ´Gdáňský´ hranáč´, ´Grahamovo´, ´Knížecí zelené´, ´Řehtáč soudkovitý´
jako velmi dobrá 8, hodnocení chuti dužniny u ´Jeptišky´ jako průměrná 6.
Lokalita č. 6 - ´Jadernička Moravská´ na zahradě u pana Orla
Číslo katastrálního území 779083
Parcelní číslo 137/2
Vlastník p. Vladislav Černoch
Nadmořská výška 406 m n. m.
Poloha GPS 50.029045,17,034246
Růstové znaky: Stáří stromu si bohužel pan Orel nepamatuje, pravděpodobně
je vysazena někdy od roku 1945, výška stromu je odhadem 9 m.
Zdravotní stav: Strom je v dobrém zdravotním stavu hodnocen bodem 6, řezem
neudržovaná, napadení chorobami či škůdci nebylo shledáno. V případě řezu by bylo
možné provést řez udržovací, prosvětlit korunu.
Plody ´Moravské Jaderničky´ byly hodnocené jako velmi atraktivní hodnocené
bodem 9, a chuť v terénu jako výborná hodnoceno bodem 9.
Lokalita č. 7 – Zahrada v Sobotíně u paní Jonové
Číslo katastrálního území 752061
Parcelní číslo 395
Vlastník Kostelecká Jolana, Puškinova1837/16B,
Šumperk
Poloha GPS 50.0236522N, 17.0848778E
Nadmořská výška 438 m n. m.
75
Nachází se zde celkem 14 stromů, zastoupené odrůdami ´Malinové
hornokrajské´, ´Kasselská reneta´, ´Boikovo´, ´Boikovo velké´, ´Blenheimská reneta´,
´Pasecké vinné´, ´Červené tvrdé´, ´Boskopské´, ´Hedvábné bíle zimní´, ´Vilémovo´.
Růstové znaky: Výška stromu se pohybuje přibližně kolem 4 m, stáří stromů
dle vyjádření vlastníka paní Jonové je od roku 1945.
Zdravotní stav: Stromy jsou udržované, nejsou žádné známky napadení
chorobami či škůdci. Celkový zdravotní stav je hodnocen jako dobrý bodem 7, vzhled,
atraktivnost plodů u celé skupiny odrůd je hodnocena stupněm 7 a chuť dužniny
v terénu u skupiny odrůd ´Kasselská reneta´, ´Vilémovo´, ´Červené tvrdé´, ´Boikovo´
jako průměrná bodem 5, chuť dužniny u skupiny odrůd ´Blenheimská reneta´, ´Pasecké
vinné´, ´Hedvábné bílé zimní´, ´Malinové hornokrajské´ a ´Boikovo velké´ jako velmi
dobrá 8.
Lokalita č. 8 - Zahrada v Sobotíně u paní Tejkalové
Číslo katastrálního území 752061
Parcelní číslo 483
Vlastník Tejkalová Zdeňka, č.p. 29, 78816 Sobotín
Poloha GPS 50°1'21.255"N, 17°4'45.780"E
Nadmořská výška 426 m n. m.
Nachází se zde celkem 5 stromů, zastoupené odrůdami ´Krasokvět´, ´Sudetská
reneta´, ´Malinové holovouské´, ´Matčino´, ´Panenské´.
Výška stromu se pohybuje přibližně kolem 4metrů, stáří stromu dle vyjádření
paní Tejkalové je od roku 1945.
Zdravotní stav: Stromy jsou pravidelně udržované řezem, celkový zdravotní stav
je hodnocen jako dobrý bodem 7. Atraktivnost plodů je hodnocena u skupiny odrůd
´Krasokvět´ a ´Matčino´ bodem 9 atraktivní a u skupiny odrůd ´Sudetská reneta´,
´Malinové holovouské´ a Panenské bodem 5, středně atraktivní a chuť dužniny
je odhodnocena u odrůdy ´Krasokvět´ bodem 9 výborná a u skupiny odrůd ´Matčino´,
´Malinové holovouské´ bodem 8, u zbývajících odrůd ´Sudetská reneta´, ´Panenské´
5 průměrná.
76
5.2 Výtěžnost jablek jednotlivých moštovaných odrůd
U jednotlivých odrůd jablek byla procentuelně stanovena výtěžnost, která
je zaznamenána v pořadí v tabulce č 4. Odrůda jablek ´Malinové Hornokrajské
´se umístila na prvním místě s podílem 60,47 %, tedy s nejvyšším podílem výtěžnosti
jablečné šťávy. S nejnižším podílem jablečné šťávy se umístila odrůda ´Boikovo´,
u které bylo získáno 40 % jablečné šťávy.
Průměrná výtěžnost je 0,5 l šťávy z 1 kg jablek a sem řadíme odrůdy jako
´Moravská Jadernička´, ´Strýmka´ a ´Parména zlatá zimní´, i když ´Strýmka´ následuje
už za ´Malinovým Hornokrajským´, které je na první pozici. Velice důležitou roli
sehrává i doba uskladnění, která v našem případě byla asi 1 měsíc. Přehledné
znázornění můžeme zhlédnout v grafu č. 1 a v tabulce č. 4:
Mošt Váha jablek (kg) Šťáva (l) Šťáva z 1 l Šťáva
Malinové
Hornokrajské 2,15 1,30 0,6 l 60,47%
Ribstonské 2,00 1,10 0,55 l 55,00%
Boikovo 1,50 0,60 0,4 l 40,00%
Moravská
Jadernička 1,00 0,49 0,49 l 49,00%
Parména zlatá
zimní 2,00 1,00 0,5 l 50,00%
Strýmka 2,09 1,20 0,57 l 57,39%
Kalvil 1,87 1,00 0,53 l 53,45%
Sudetská reneta 3,58 2,00 0,55 l 55,93%
Matčino 1,53 0,70 0,45 l 45,81%
Tabulka 4 - Výtěžnost moštových odrůd24
24
Zdroj: vlastní zpracování
77
Graf 1 - Výtěžnost moštových odrůd25
5.3 Hodnocení moštů pomocí metody vícekriteriálního rozhodováním
Tato metoda nám provádí celkové zhodnocení všech ukazatelů, s udělením
vážnosti jednotlivým kritériím.
Dle výsledků degustace byl touto metodou nejlépe vyhodnocen mošt, směs tří
odrůd a tj. ´Parména zlatá zimní´, ´Jadernička Moravská´, ´Ribstonské´ s ohodnocením
48,2. Hodnocení 47,65 získal mošt z odrůdy ´Matčino´.
Mošt z odrůdy ´Jadernička Moravská´ se umístil na místě třetím (46,65)
a u čtvrtého místa je umístěn mošt směs vícero odrůd s ohodnocením 46,2.
Místo poslední náleží moštu směs ze dvou odrůd a to ´Boikovo´, ´Matčino´
ohodnocen 43,25.
V těchto pěti nejlépe hodnocených moštů se velice dobře umisťují mošty, které
jsou vyráběné spojením vícero odrůd. Většinou tímto spojením dosáhneme lepšího
zvýraznění chuti a dalších ukazatelů než když je mošt vyroben pouze z jedné odrůdy.
Hodnocení metodou výběru optimální varianty došlo k udělení menší váhy barvě
a větší důraz je kladen na chutě, tím se nám směsi moštů dostaly do prvních pěti nejlépe
25
Zdroj: vlastní zpracování
0,00%
10,00%
20,00%
30,00%
40,00%
50,00%
60,00%
70,00%
Výtěžnost
Výtěžnost
78
hodnocených moštů a také se zde umístily i ty mošty, vyrobené z odrůd, které jsou
typické svojí aromatickou vůní a chutí jako je ´Moravská Jadernička´ a také ´Matčino´.
Vyhodnocení Optimální varianta Pořadí
Parména, Jadernička, Ribstonské 48,20 1.
Matčino 47,65 2.
Moravská Jadernička 46,65 3.
Směs 46,20 4.
Boikovo, Matčino 43,25 5.
Tabulka 5 - Výsledky hodnocení moštů26
Graf 2 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů27
5.4 Hodnocení z hlediska celkového dojmu
Hodnocení z hlediska celkového dojmu měl nejlepší umístění mošt z odrůdy
´Matčino´ s 50 body (4,17).
Druhé a třetí místo náleží moštu, který je směsí z vícera odrůd a také moštu směs
tří odrůd ´Parména zlatá zimní´, ´Jadernička Moravská´, ´Ribstonské´ s bodovým
ohodnocením 48 bodů (4).
Mošt z ´Jaderničky Moravské´ dosáhnul z hlediska celkového dojmu místo
čtvrté a to s 47 body (3,92).
26
Zdroj: vlastní zpracování 27
Zdroj: vlastní zpracování
40,00
42,00
44,00
46,00
48,00
50,00
Parména, Jadernička, Ribstonské
Matčino Moravská Jadernička
Směs Boikovo, Matčino
5 nejlépe hodnocených moštů
79
Dále na pátém a šestém místě se umístily mošty z odrůd ´Malinové
Hornokrajské´ a ´Strýmka´, která je velice vhodná k moštování, bodové hodnocení
42 bodů (3,5).
Mošt z odrůdy ´Boikovo´ se umístil až namístě desátém a jedenáctém s 37 body
(3,08), u tohoto moštu dle degustátora chyběla „kyselinka“, jiný okomentoval tento
mošt: „Jako by byl naředěný.“, v obou případech těchto dvou degustátorů je zřejmé,
že mošt z odrůdy ´Boikovo´ byl málo výrazný a dle toho se také umístil.
Mošt, který se umístil na místě posledním, dvanáctém, je z odrůdy ´Ribstonské´
a také je degustátorem okomentovaný „jakoby naředěný“, byl tedy nejméně intenzivní,
bodově hodnocení získal 34 bodů (2,83).
Z hlediska celkového dojmu lze konstatovat, že odrůdy jako ´Matčino´ a také
´Jadernička Moravská´ dodávají moštu aroma. Tyto odrůdy jsou velice vhodné
i do směsí, které se umístily na druhém a třetím místě, kde vystihnou chuť u odrůdy,
která je méně intenzivní v chuti. Nevýhoda odrůdy ´Matčino´ jako stolního ovoce
je, že rychle přezrává. Dle našich výsledků z hlediska například výtěžnosti není
moc zajímavá, ale z hlediska celkového dojmu zaujala první místo.
Celkový dojem Celkem Průměr Pořadí
Matčino 50 4,17 1.
Směs 48 4,00 2. - 3.
Parména, Jadernička,
Ribstonské 48 4,00 2. - 3.
Moravská Jadernička 47 3,92 4.
Strýmka 42 3,50 5. - 6.
Malinové
Hornokrajské 42 3,50 5. - 6.
Parména zlatá zimní 41 3,42 7. - 8.
Boikovo, Matčino 41 3,42 7. - 8.
Sudetská reneta 39 3,25 9.
Boikovo 37 3,08 10. - 11.
Kalvil 37 3,08 10. - 11.
Ribstonské 34 2,83 12
Tabulka 6 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele celkového dojmu28
28
Zdroj: vlastní zpracování
80
Graf 3 - Grafické znázornění šesti nejlepších moštů dle ukazatele celkového dojmu29
5.5 Hodnocení dle ukazatele barvy
Z výsledků hodnocení dle ukazatele barvy se nejlépe umístil mošt získaný
z odrůdy ´Matčino´ s průměrným hodnocením 4,33 a získaným počtem 52 bodů. Jeho
barva byla spíše světlejšího odstínu. S hodnocením 51 bodů, a tedy na druhém místě
se umístil mošt z odrůdy ´Sudetská reneta´ a zde barva více přecházela do tmavších
odstínů hnědé. Třetí místo obsadil mošt z odrůdy ´Boikovo´ a to s průměrným
hodnocením 4,08. U této odrůdy je už i zajímavá barva dužniny, lehce nazelenalá.
Dále na 4. a 5. místě následují mošty vyráběné z vícera odrůd a to směs
s 48 body (4) a potom směs ze smíchaných odrůd ´Boikovo´ a ´Matčino´ a to s 47 body
(3,92). Pořadí je znázorněno v tabulce č. 7 a grafu č. 4.
Barva Celkem Průměr Pořadí
Matčino 52 4,33 1.
Sudetská reneta 51 4,25 2.
Boikovo 49 4,08 3.
Směs 48 4,00 4.
Boikovo, Matčino 47 3,92 5.
Tabulka 7 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele barvy30
29
Zdroj: vlastní zpracování 30
Zdroj: vlastní zpracování
3,00 3,20 3,40 3,60 3,80 4,00 4,20 4,40
6 nejlépe hodnocených moštů dle celkového dojmu
Průměr
81
Celkově lze konstatovat, že barva není u moštů úplně nejdůležitější,
ale je to ukazatel prvního dojmu, který na nás zapůsobí. Umístění odrůdy ´Matčino´
na prvním místě je možná i proto, že barva dužniny je lehce nažloutlá. Záleží na míře
zoxidování, jako například u odrůdy ´Sudetská reneta´, kde barva rychle přechází
do odstínů hnědé.
Graf 4 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů dle ukazatele barvy31
5.6 Hodnocení dle ukazatele intenzity chuti
U ukazatele intenzity chuti se na prvním místě umístil mošt s průměrným
hodnocením 4,17 a s bodovým hodnocením 50 body a to směs z odrůd ´Parména zlatá
zimní´, ´Jadernička Moravská´ a dále z odrůdy ´Ribstonské´. Tento mošt
byl okomentován jedním degustátorem: „Příjemně sladce navinulé chuti, osvěživý.“
Zde se potvrdilo, že smícháním více odrůd vynikne chuť více, než pokud
vyrobíme mošt pouze z odrůdy jedné, ale musíme samozřejmě zvolit správný poměr
a správný výběr odrůd, ne vždy může dopadnout výsledek nejlépe.
Druhé místo obsadil mošt z odrůdy ´Jadernička Moravská´ a to s průměrným
hodnocením 4 a 48 body. Třetí místo obsadil mošt z odrůdy ´Matčino´ s průměrným
hodnocením 3,92 a 47 body. Mošt z odrůdy ´Parména zlatá zimní´ obsazuje místo čtvrté
se 3,67 a 44 body. Páté místo obsazuje mošt z odrůdy ´Malinové hornokrajské´
a to s průměrem 3,58 a 43 body. Každá odrůda je něčím typická ´Matčino´ a ´Malinové
31
Zdroj: vlastní zpracování
3,00
3,20
3,40
3,60
3,80
4,00
4,20
4,40
4,60
Matčino Sudetská reneta
Boikovo Směs Boikovo, Matčino
5 nejlépe hodnocených moštů dle barvy
Průměr
82
Hornokrajské´ svojí aromatickou chutí, ´Sudetská reneta´ jemnou kořenitostí,
´Blenheimská reneta´ navinulou renetovitou chutí, ´Parména zlatá zimní´ šťavnatá,
příjemně sladce navinulé renetovité chuti a těmito vlastnostmi dodávají moštům
charakteristickou chuť.
Intenzita chuti Celkem Průměr Pořadí
Parména, Jadernička,
Ribstonské 50 4,17 1.
Moravská Jadernička 48 4,00 2.
Matčino 47 3,92 3.
Parména zlatá zimní 44 3,67 4.
Malinové Hornokrajské 43 3,58 5.
Tabulka 8 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele intenzity chuti32
Graf 5 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů dle ukazatele intenzity chuti33
5.7 Hodnocení dle ukazatele intenzity vůně
U intenzity vůně první tři místa obsadily mošty se stejným bodovým
hodnocením 48 bodů (4) a to mošty vyrobené z odrůdy ´Jadernička Moravská´, odrůda
už sama o sobě je příjemně aromatická, a dále směs tří odrůd ´Parména zlatá zimní´,
´Jadernička Moravská´, ´Ribstonské´, a potom další mošt Směs vícero odrůd.
32
Zdroj: vlastní zpracování 33
Zdroj: vlastní zpracování
3,00 3,20 3,40 3,60 3,80 4,00 4,20 4,40
5 nejlépe hodnocených moštů dle intenzity chuti
Průměr
83
Čtvrté místo obsadil mošt z odrůdy ´Parména zlatá zimní´ a to s bodovým
hodnocením 47 bodů (3,92).
Mošty z odrůd ´Matčino´ a dále mošt směs ze dvou odrůd ´Boikovo´ a ´Matčino´
se umístili se stejným počtem bodů 46 (3,83) na místě páté a šestém. Odrůda „Matčino“
je velice příjemně voňavá odrůda a tedy i vhodná pro moštování, svojí vůní obohacuje
mošty. Velmi voňavý mošt byl pro jednoho degustátora a to mošt z odrůdy ´Malinové
Hornokrajské´, který voněl, jak uvádí: „Mírné aroma po lesním ovoci.“, umístil
se na místě osmém s 44 body (3,67).
Intenzita vůně Celkem Průměr Pořadí
Moravská Jadernička 48 4,00 1. - 3.
Parména, Jadernička,
Ribstonské 48 4,00 1. - 3.
Směs 48 4,00 1. - 3.
Parména zlatá zimní 47 3,92 4.
Matčino 46 3,83 5. - 6.
Boikovo, Matčino 46 3,83 5. - 6.
Tabulka 9 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele intenzity vůně34
Graf 6 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů dle ukazatele intenzity vůně35
34
Zdroj: vlastní zpracování 35
Zdroj: vlastní zpracování
3,00 3,20 3,40 3,60 3,80 4,00 4,20
6 nejlépe hodnocených moštů dle intenzity vůně
Průměr
84
5.8 Hodnocení dle ukazatele čistoty chuti
První místo s bodovým ohodnocením 49 body (4,08), obsadil mošt směs
tří odrůd tj. ´Parména zlatá zimní´, ´Jadernička Moravská´, ´Ribstonské´.
Jako druhý se umístil směs vícero odrůd s hodnocením 48 bodů (4) a třetí
umístění náleží moštu z odrůdy ´Moravská Jadernička´ s 45 body (3,75).
Čtvrtého místa dosáhnul mošt směs z dvou odrůd a to ´Boikovo´ a ´Matčino´
s 44 body (3,67). Poslední, páté umístění s 43 body (3,58) je mošt z odrůdy ´Matčino´.
U moštu z odrůdy ´Sudetská reneta´ byla v dotazníku u jednoho degustátora
doplněna poznámka, kdy měl pocit, že cítí v chuti chuť oříšků, umístění dle tabulky
č. 10. Bylo až na místě desátém s 39 body (3,25). Je zajímavé, že v hodnocení
ukazatelem čistoty chuti se na prvních místech umístili směsi moštu z vícera odrůd,
kde pravděpodobně smícháním odrůd splynula chuť a tím se mošt stává v chuti
čistějším.
Čistota chuti Celkem Průměr Pořadí
Parména, Jadernička,
Ribstonské 49 4,08 1.
Směs 48 4,00 2.
Moravská Jadernička 45 3,75 3.
Boikovo, Matčino 44 3,67 4.
Matčino 43 3,58 5.
Tabulka 10 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele čistoty chuti36
36
Zdroj: vlastní zpracování
85
Graf 7 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů dle ukazatele čistoty chuti37
5.9 Hodnocení dle ukazatele čistoty vůně
U hodnocení čistoty vůně se na prvním místě s bodovým hodnocením 49 bodů
(4,08) umístil mošt směs tří odrůd a to ´Parména zlatá zimní´, ´Jadernička Moravská´,
´Ribstonské´.
Druhé a třetí místo se stejným bodovým ohodnocením 48 bodů (4,0) náleží
moštu z odrůdy ´Jadernička Moravská´ a mošt ze směsi vícera odrůd.
Dále bylo zaznamenáno na místě čtvrtém s 47 body (3,92) mošt z odrůdy
´Matčino´ a na místě pátém se umístil mošt směs dvou odrůd a to ´Boikovo´, ´Matčino´
s bodovým ohodnocením 45 bodů (3,75).
V hodnocení dle ukazatele čistota vůně se na prvních pozicích nám ukazuje,
jak samostatně, tak i ve směsi ´Jadernička Moravská´, je to pravděpodobně způsobeno
dodáním jejího nezaměnitelného aroma, kterou obohacuje mošty.
37
Zdroj: vlastní zpracování
3,00
3,20
3,40
3,60
3,80
4,00
4,20
Parména, Jadernička, Ribstonské
Směs Moravská Jadernička
Boikovo, Matčino
Matčino
5 nejlépe hodnocených moštů dle čistoty chuti
Průměr
86
Čistota vůně Celkem Průměr Pořadí
Parména, Jadernička,
Ribstonské 49 4,08 1.
Moravská Jadernička 48 4,00 2. - 3.
Směs 48 4,00 2. - 3.
Matčino 47 3,92 4.
Boikovo, Matčino 45 3,75 5.
Tabulka 11 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele čistoty vůně38
Graf 8 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů dle ukazatele čistoty vůně39
38
Zdroj: vlastní zpracování 39
Zdroj: vlastní zpracování
3,00
3,20
3,40
3,60
3,80
4,00
4,20
Parména, Jadernička, Ribstonské
Moravská Jadernička
Směs Matčino Boikovo, Matčino
5 nejlépe hodnocených moštů dle čistoty vůně
Průměr
87
6. DISKUZE
Ovocné výsadby (polní, luční, pastvinné sady, aleje i uzavřené ovocné zahrady
významně utvářejí typický obraz naší kulturní krajiny minimálně 200 let.
Jaké postavení má nyní ovocný strom na venkově? V soukromém prostoru jsou
ovocné stromy buď převáděny na nižší tvary (zahrádkářský přístup), nebo jsou
nahrazovány čistě okrasnými dřevinami, obvykle nepůvodními jehličnany. Situace
se samozřejmě liší v závislosti na regionu i obci. Zjednodušeně platí, že v sociálně
chudších oblastech najdeme více ovocných dřevin, neboť plní samozásobitelskou
funkci. Tradičně také v oblastech s méně příznivými přírodními podmínkami, které
neumožňují intenzivní zemědělství (kopcovitý terén) jsou ovocné dřeviny častější.
Se změnou nazírání na ovocné stromy ještě souvisí i současný útlum společenského
života na venkově. Sousedé se již tak často nesetkávají na lavičkách pod korunami
stromů, ať už na návsích, v ulicích před domy nebo na dvorech. A tak podobně jako
v soukromých zahradách se na veřejných prostranstvích místo ovocných vysazují
okrasné, v lepším případě listnaté stromy, v nejhorším případě jehličnaté keře.
S ovocným stromem jako symbolem plodnosti a pohostinnosti se vytrácí malebnost
vesnice.
S ovocnými stromy se dnes počítá v nových výsadbách v rámci různých
krajinotvorných programů, problém ovšem tkví v neexistující spolupráci okrasných
zahradníků a pomologů. První ovládají bravurně Zahradnické realizace. Ovšem
o procesu růstu a vývoje ovocných dřevin vědí málo, o požadavcích jednotlivých odrůd
v rámci druhu ještě méně. Druzí již téměř vymřeli. Přitom znalost odrůdy je nesmírně
důležitá, ať už z hlediska zařazení do konkrétního typu výsadby (stromořadí, solitéra,
sad), nároků na klima a půdu, ale také z pohledu odolnosti k patogenům, požadavků
na řez, souvisejících s rychlostí vývoje a typu plodného obrostu apod.
Argumentem pro prosazení ovocných dřevin do veřejného i soukromého
prostoru by ovšem měla být pravá exkluzivita – estetická hodnota plodů. Jinak můžeme
s klidným svědomím nahradit pravé ovocné dřeviny jejich okrasnými náhražkami,
jako je Malus floribunda „Everest“ či Prunus avium „Plena“. Nic proti jejich použití
ve městech, ale na vesnice patří ovoce. (S. BOČEK, 2016)
88
Zmapováním ovocných stromů v oblasti Podesní jsme se přesvědčili,
že se zde vyskytují staré odrůdy ovocných stromů a to jak v stromořadích,
tak i na zahradách. O některé je dobře postaráno a to jsou většinou ty stromy, kterých
si jejich pěstitelé a majitelé cení, jelikož jsou znalí dané odrůdy a vědí jaké
má vlastnosti a že s plody těchto odrůd jako je ´Matčino´ či ´Moravská Jadernička´
se běžně v obchodní síti nesetkají.
Někteří pěstitelé v rámci projektů usilují o návratnost či obnovu historických
sadů, jako je tomu na Zámku ve Velkých Losinách nebo obnova sadu při Střední
Odborné škole, kde sad slouží ke vzdělávání studentů této školy.
Starý sad na Zámku ve Velkých Losinách byl znovu ošetřen řezem a plody
odrůd zde nalezených byly chutné a je jisté, že i v této vyšší nadmořské výšce
se jim daří už po dobu přibližně i možná 80 let, jak nám uvedla kastelánka zámku Velké
Losiny.
Vysazené stromy v sadu při Střední odborné škole dle slov Ing. Andriskové
zahrnuje odrůdy, jako jsou ´Sudetská reneta´, ´Jadernička Moravská´, ´Jeptiška´
či ´Smiřické vzácné´.
Studenti se mohou vrátit k praktickým dovednostem jak v rámci výuky,
tak v zahradnickém kroužku. (JONOVÁ, DOUBRAVSKÝ, 2012)
V tomto směru, souhlasím s projektem školy a doporučuji více takových
projektů a to nejenom pro střední školy, proč ne i pro základní školy a založit menší
sady a v rámci výuky seznámit děti jak s poznáváním ovocných druhů
tak i zpracovávání ovoce.
Boček (BOČEK, 2016) uvádí, že je spousta lidí zabývající se zahradnickými
realizacemi, ale minimum těch, kteří se umí starat o ovocné stromy. Předávání
informací od pěstitelů či pomologů a také zařazení pěstování a větší seznamování
už ve školách je motivace k tomuto oboru, která je přínosem, jak pro zachování
pěstování starých ovocných stromů, tak udržitelnost a zachování genofondů a také
motivace k zájmu o tento obor. Proč se tomu děje tak málo? Možná je to dobou, ve které
žijeme, možná také lidmi, kteří žijí v této době?
89
Z našich výsledků můžeme konstatovat, že jsou lokality v oblasti Podesní,
kde se setkáváme se starými odrůdami. Je jich ale velice málo ve srovnání s oblastí
například Bílých Karpat.
Dle Tetery, obyvatelstvo jihovýchodní Moravy a oblasti Bílých Karpat mělo
a doposud má velmi dobrý vztah k zemědělství a přírodě. Především se to široce odráží
v lidové kultuře a tradicích, například v obyčejích, písních, poezii, pořekadlech,
pověrách, zvycích, v rodinném zvykosloví, tancích, při církevních i světských svátcích,
hodech, při běžné práci, v architektuře, umění a také v bohatých lidových názvech
ovocných druhů a odrůd, zvířat atd. (TETERA, 2006)
V oblasti Podesní není historií ani velikostí a množstvím sadů vyrovnaná oblasti
Bílých Karpat. Souvisí to s tradicemi dané oblasti a také je spjaté s polohou.
Je to pohraniční oblast, sudetská, kdy v roce 1945 spousta lidí německé národnosti byla
odsunuta. Samozřejmě tím došlo k přetržení komunity a s nimi odešla i spousta tradic
a zvyků, například masopust, jízda králů. Nikdo nemá nyní představu, že i tato oblast
měla kroje. Většina stromů, které zde zůstaly, jsou zachovány z roku 1945,
a že se zde vyskytovala celá řada odrůd je zmíněno v seznamu z roku 1943 sepsaného
vedoucím zemským farmářem, Franz Stiebitz, ve výběru odrůd pěstovaných v Sudetech
(Von der Sortenwahl im Obstbau des Sudetenlandes). Další zmínka je zápis
ze Šlechtitelské stanice ve Velkých Losinách z roku1954 a i zde je patrno, že skladba
odrůd pěstovaná v oblasti Podesní byla široká.
Oblast Jeseníků byla v minulosti bohatá na ovocné dřeviny. Je to dáno vhodnými
půdními podmínkami, chladnějším podnebím s dostatkem srážek, vysokou vzdušnou
vlhkostí a silnými podzimními rosami, které přispívají k nádhernému vybarvení plodů
jabloní. (PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002)
Seznam nalezených odrůd (PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002):
Jabloně: ´Bernské růžové´, ´Croncelské´, ´Krasokvět žlutý´, ´Řehtáč
soudkovitý´, ´Libinské´, ´Moštové´, ´Halberstadské´ ´Panenské´, ´Pasecké vinné´.
(PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002)
90
Ve Velkých Losinách je jako odrůda ´Libinské´ označována odrůda
´Grávštýnské´. (PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002)
Podařilo se objevit některé odrůdy jabloní například: ´Libinské´, ´Kralické´,
´Halberstadské panenské´ a řada dalších, které se vyznačují odolností k chorobám,
klimatickým podmínkám atd. (PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002)
Námi byly ve sledovaných lokalitách nalezeny tyto odrůdy ´Jadernička
Moravská´, ´Matčino´, ´Strýmka´, ´Booskoposké´, ´Booskopské červené´, ´Croncelské´,
´Jeptiška´, ´Grahamovo´, ´Sudetská reneta´, ´Baumanova reneta´, ´Řehtáč soudkovitý´,
´Hedvábné bílé zimní (polomíšeňské)´, ´Bernské růžové´, ´Gdáňský hranáč´, ´Knížecí
zelené´, ´Krasokvět´, ´Malinové holovouské´, ´Panenské české´, ´Blenheimská reneta´,
´Malinové Hornokrajské´, ´Boikovo´, ´Boikovo velké´, ´Kaselská reneta´, ´Červené
tvrdé´, ´Pasecké vinné´, ´Vilémovo´.
V některých se shodujeme s odrůdami zmapovanými Výzkumným
a šlechtitelským ústavem v Holovousích a některé, především lokální jako je například
´Moštové´, či ´Libinské´ ve Velkých Losinách tedy ´Grávštýnské´, jak uvádí Paprštejn,
(PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002), s těmi jsme se bohužel nesetkali.
Oblast Podesní se nachází v oblasti Jeseníky, ale Jeseníky sahají i dále
a ne jenom podél řeky Desné, tak možná proto jsme se neshodli v některých odrůdách
s mapováním jako Výzkumný a šlechtitelský ústav v Holovousích, který mapování
prováděl v roce 2000.
Jistě jsou v této oblasti Podesní ještě další místa, která námi zmapována nebyla,
a našli bychom ještě spoustu dalších odrůd.
U stromořadí starost spočívá v poněkud jiném přístupu. A to ne z hlediska péče
o stromy nejlepším. Bohužel o tyto stromy se starají pracovníci Správy silnic, kteří
se starostí o stromy nemají většinou žádné zkušenosti. Nejvíce alejí vzniklo za vlády
Marie Terezie a Josefa II, kdy měly chránit před žárem a zároveň poskytovat ovoce.
Škoda, že tomu tak není i dnes, bylo by hezké vidět ve stromořadí stromy plné ovoce
a ne jen neodborně ořezané stromy, které velkým zásahem do kosterních větví trpí,
představují potencionální vstup pro patogeny, zejména různé dřevokazné houby
a postrádají na habitusu k nim příslušnému, jak jsme se mohli shledat u lokality
91
stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou. Přitom možností Správy silnic
a dálnic je využívat a najímat si firmy, které se touto činností zabývají.
Stromořadí pro nás představují větrolamy, poskytují ochranu před sluncem, dále
orientace v dopravě a také poskytují ovoce. Měli bychom dbát o jejich správnou údržbu,
volit vhodné odrůdy, které nevytvářejí příliš rozložité koruny.
´Panenské české´ je naší původní českou odrůdou, hojně rozšířenou ve všech
oblastech. Svým charakterem růstu (vytváří úzké, vysoce kulovité koruny), je ideální
odrůdou pro osázení komunikací i pro uzavřené sady. (BOČEK, 2004)
I dle Řezníčka (ŘEZNÍČEK, 2002) je ´Panenské české´ výborná odrůda
pro stromořadí a do alejí.
V námi zmapovaných lokalitách se ve stromořadích spíše vyskytují odrůdy
´Boskoopské´, ´Boskoopské červené´, také ´Oldenburgovo´.
Kamenický uvádí, že na trvalém stanovišti ´Boskoopské´ vytváří zprvu vznosné,
vysoké koruny později se široce rozkládají, aniž tvoří převislé větve. Hodí se tudíž
jen jako vysokokmeny do velikých polních i domácích sadů, též do stromořadí, podél
širších silnic a cest.(KAMENICKÝ, KOHOUT, 1958)
Dle Řezníčka (ŘEZNÍČEK, 2002) ´Boskoopské´ a ´Boskoopské červené´, strom
roste bujně, tvoří vysokou kulovitou, silně rozvětvenou korunu. Vysazuje se do polních
sadů a na pastviny, k silnicím se pro mohutné koruny příliš nehodí, ale bývala
tam v minulosti často vysazována.
Při volbě odrůdy do stromořadí je nutné zvolit odrůdy, které nevytváří mohutné
koruny, a také provádět výchovný a později udržovací řez.
Přístup ke starým odrůdám je různý. Mnozí je zatracují v domnění, že jsou
již překonány odrůdami novými. Řada z nich se ale vyznačuje specifickými
organoleptickými vlastnostmi a znaky plodů. Patří mezi ně často velmi osobitý vzhled,
tvar, vybarvení, ale i jedinečná chuť či vůně, které u běžně dostupných komerčních
odrůd postrádáme. (BOČEK, 2016)
92
Dle našich výsledků opravdu některé odrůdy jako například ´Jadernička
Moravská´ dosahovala dobrého hodnocení jak v chuti jablka v terénu, tak i potom
následně vyrobený mošt se setkal s výborným hodnocením.
Je možné, jak uvádí Boček (BOČEK, 2016), že u běžně dostupných komerčních
odrůd tuto chuť postrádáme, ale přeci není nutné zatracovat odrůdy nové, vynikají
vzhledem, skladovatelností a určitě ne všechny postrádají jedinečné chutě. Staré odrůdy
zachováváme snad i proto, abychom jejich vlastností využili pro další šlechtění
a nalézali odrůdy nové.
Námi vyrobené mošty z plodů starých odrůd jabloní ze zmapovaných lokalit
a některé plody jablek byly dodány od místních pěstitelů, byly hodnoceny velice dobře
a to především odrůdy, které mají specifické aroma ´Moravská Jadernička´, ´Matčino´.
Velice dobře dopadly i směsi moštů, kde se vyskytovala odrůda ´Moravská
Jadernička´ a také ´Matčino´. Dodávaly směsím charakteristické aroma a tedy i chuť,
ne dobře se ale umístil mošt z ´Moravské Jaderničky´ v hodnocení barvy, obsadil
až místo desáté.
Z hlediska výtěžnosti dosahuje ´Moravská Jadernička´ průměrného výsledku
to až 49 % šťávy z 1 kg plodů, samozřejmě musíme zohlednit dobu skladování, která
v našem případě byla asi 1 měsíc.
V případě moštů a i u směsi moštů z vícera odrůd jsme dle výsledků
konstatovali, že je lepší využití jednotlivých odrůd do směsí a to především těch, které
se vyznačují specifickým aroma.
Je dobré využít odrůdy, které jsou vhodné pro moštování jako ´Strýmka´
a i renety, které dodávají kořenitou chuť a specifická nakyslá chuť se vyskytuje
u ´Boskoopského´. Dále i odrůda ´Malinové´ ´Hornokrajské´, kde dle našich výsledků
vyskytovala chuť po lesním ovoci, odrůda se i ale vyznačovala výbornou výtěžností.
Doporučit staré odrůdy lze pro výsadby do stromořadí a alejí, kde je nutné zvolit
vyhovující odrůdu, která se svými vlastnostmi do dané lokality hodí a také je možnost
využití poradenství Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského v Holovousech,
kde ve fondu mají 2200 odrůd, jak uvádí vedoucí oddělení genofondů František
Paprštejn. [www.ztracené ovocné odrůdy]
93
Dále je samozřejmě dobré se zaměřit na jejich vlastnosti jako široké spektrum
chutí a barev, bývají odolnější, můžeme je pěstovat bez chemie, z hlediska historie
víme, jak strom reaguje na mrazy nebo škůdce, a choroby, jak plodí a využít těchto
vlastností pro další nalézání odrůd nových.
Dále je samozřejmě vhodné je doporučit pro zpracování, a to nejenom
moštování ale i sušení, výroba pálenky, likérů vín, marmelád, povidel a další spousty
produktů s příznivým účinkem pro zdraví člověka.
Využití starých a krajových odrůd je všestranné, některé pro moštování,
ale jiné například pro výrobu přesnídávek například ´Vilémovo´ (dužnina nehnědne
a dobře se rozváří), dále je to sušení a kompotování a další způsoby zpracování.
(BOČEK, 2004)
Mošty námi vyrobené, byly jednotlivě nazvány dle odrůd, bylo by vhodné
a to například i z hlediska naučného zachovat tyto názvy a produkovat mošty s těmito
názvy. Snad by se více dostávaly do podvědomí lidí a na tyto odrůdy
by se nezapomínalo, jak z hlediska zpracování tak i pěstování.
Zachování těchto odrůd je tedy opodstatněné a lidem by se mohlo
stát, že už se s vlastnostmi těchto významných odrůd ke zpracování neshledají.
94
7. ZÁVĚR
Cílem práce bylo zmapování výskytu starých a krajových odrůd jabloní v oblasti
Podesní. Zhodnotit zdravotní stav a napadení chorobami a škůdci. Zjištěné odrůdy
popsat a plody zpracovat moštováním. Na základě senzorického hodnocení a výsledků
provést doporučení pro pěstování a využití plodů.
Zmapování starých a krajových odrůd v oblasti Podesní probíhalo v letech
2015 – 2016 a to v těchto lokalitách:
- Stromořadí v Sobotíně,
- Stromořadí ze Sobotína do Rudoltic,
- Stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou,
- Farská zahrada Velké Losiny,
- Zámecká zahrada ve Velkých Losinách,
- Jadernička Moravská u pana Orla.
Vysledovaly jsme, že stromy ve stromořadích jsou v horším zdravotním stavu,
udržované neodborným řezem nebo žádným. Zcela neodborný řez byl proveden
ve stromořadí v lokalitě z Velkých Losin do Loučné nad Desnou, čímž byl naprosto
narušen habitus stromů. U stromořadí s přehuštěnými korunami stromů, ty jsou
napadené převážně strupovitostí, z pozůstalých shnilých plodů hrozí riziko napadení
monilií. Stromy v zahradách jsou po stránce zdravotního stavu lépe hodnoceny, jsou
více udržované řezem. Ve výborném stavu, byla ´Jadernička Moravská´ v lokalitě
u pana Orla a také stromy v Zámecké zahradě byly v březnu 2016 ošetřeny řezem
za účelem obnovy zámecké zahrady a to také přispělo k lepšímu zdravotnímu stavu
stromů.
Ve sledovaných lokalitách byl výskyt těchto odrůd: ´Strýmka´, ´Boskopské´,
´Boskopské červené´, ´Croncelské´, ´Hedvábné (polomíšeňské) bílé zimní´, ´Bernské
růžové´, ´Boikovo´, ´Boikovo velké´, ´Jadernička Moravská´, ´Sudetská reneta´,
´Matčino´, ´Panenské´, ´Malinové Holovouské´, ´Gdáňský Hranáč´, ´Trierské vinné´,
´Blenheimská reneta´, ´Vilémovo´, ´Pasecké vinné´, ´Kaselská reneta´, ´Řehtáč
95
soudkový´, ´Jeptiška´, ´Grahamovo´ a ´Baumanova reneta´, ´Knížecí zelené´. Odrůdy
jako ´Kalvil´, ´Ribstonské´ a ´Malinové hornokrajské´ byly dodány k přípravě moštů
od pěstitelů.
Ve stromořadích se vyskytuje převážně odrůda ´Boskoopské´, ´Boskoopské
červené´, ´Oldenburgovo´.
´Booskopské´ v mládí namrzá, roste křivě a křiví se, z toho důvodu jsou některé
stromy poškozeny mrazovými deskami a pokud se nejedná o vysokokmeny,
tak se do stromořadí nehodí. Vytváří i vznosné, vysoké koruny, které se později široce
rozkládají a zabraňují ve výhledu. ´Oldenburgovo´ není vhodné do stromořadí, nesnáší
drsné, vysoké a mrazové a větrné polohy a také v mokrých půdách trpí rakovinou.
Ve stromořadí, které se nachází v oblasti Podesní, mezi nejvhodnější patří
odrůda ´´Parmény zlaté zimní´, tvoří úzké, vznosné koruny, je ale poněkud méně odolná
proti škůdcům a chorobám.
Dle sledování byla výborně hodnocena chuť a atraktivnost plodů u ´Moravské
Jaderničky´ a to jako výborná, hodnocená bodem 9 a také atraktivnost plodů byla
hodnocena jako velmi atraktivní, také bodem 9. Dalšího dobrého hodnocení bylo
u stromů nacházejících se v zámecké zahradě, například u odrůdy ´Jeptiška´,
kde atraktivita plodů byla hodnocena bodem 9 a chuť dužniny středně dobrá (6).
Je to odrůda, která se vyznačuje krásným vzhledem, ale její chuť je výraznější
až po delší době uskladnění. Byla na zámku využívána ke zdobení. Velice dobrého
hodnocení, především v líbivém vzhledu, získal ´Řehtáč soudkovitý´, atraktivita plodů
hodnocena bodem 9, a i chuť v terénu byla hodnocena výborně bodem 8.
Z těchto odrůd, jsou nejvíce vhodné do našich podmínek převážně odrůdy
´Strýmka´, ´Sudetská reneta´, ´Řehtáč soudkovitý´, ´Jadernička Moravská´, ´Jeptiška´,
ale i ostatní se mohou v našich podmínkách pěstovat.
Mošty námi vyrobené byly z odrůd: ´Malinové Hornokrajské´, ´Ribstonské´,
´Boikovo´, ´Moravská Jadernička´, ´Parména zlatá zimní´, ´Kalvil´, ´Sudetská reneta´,
´Strýmka´, ´Matčino´ a dále tři směsi.
Dle bodového hodnocení, nejlepších pozic opakovaně dosahovali mošty
z odrůdy ´Moravská Jadernička´ a ´Matčino´. Jen v ukazateli barvy jsme u ´Moravské
96
Jaderničky´ zaznamenaly ne příznivé ohodnocení, naopak ´Matčino´ výborně
hodnocené. Ve výsledcích jsme také zaznamenaly výborné hodnocení směsi moštů,
kde také jednou ze složek byla ´Moravská Jadernička´. Aroma ´Moravské Jaderničky´
a i odrůdy ´Matčino´ je velice vhodné využívat do směsí moštů. Dle našich výsledků
má ´Moravská Jadernička´ i průměrnou výtěžnost, to bohužel není u odrůdy ´Matčino´,
kde je výtěžnost velice nízká.
´Matčino´, i když se v našich podmínkách pěstuje, je zde malá odolnost vůči
mrazu ale vysoká odolnost proti strupovitosti. Má výborné chuťové vlastnosti
a je to spíše stolní odrůda, ale dle našich výsledků, mošt z ní, měl velice dobré výsledky,
a proto by se měla pro svou nezaměnitelnou aromatickou chuť používat do směsi,
kde vynikne její chuť.
Závěrem můžeme doporučit jak pro pěstování, v našich podmínkách,
tak i pro moštování především odrůdu ´Moravské Jaderničky´. Dodává příjemnou
aromatickou, nakyslou chuť, její zpracování je nejen pro moštování ale i pro výrobu
povidel, vína a destilátů. V kraji svého vzniku je nejoblíbenější odrůdou.
Staré a krajové odrůdy bychom měli zachovávat a využívat jejich vlastností
do budoucnosti.
97
8. SOUHRN A RESUME
Výběr vhodných starých odrůd jablek pro moštování v oblasti Podesní. Byly
zmapovány lokality s výskytem starých odrůd jablek v dané oblasti. Stromy byly
zhodnoceny.
Z uvedených lokalit byly plody vybraných odrůd uskladněny a následně
zpracovány moštováním.
Mošty z jednotlivých odrůd jako například ´Jadernička Moravská´ a i dalších
odrůd, směsí vícera odrůd, byly degustovány a hodnoceny.
Odrůdy ´Strýmka´, ´Jadernička Moravská´, ´Malinové Hornokrajské´, ´Sudetská
Reneta´, jsou z hlediska našeho mapování vhodné jak pro pěstování, tak i pro následné
zpracování moštováním v oblasti Podesní.
Selection of suitable old varieties of apples for stumming in Podesní. There were
mapping locations with presence of old varieties of apples in the area. Trees
were evaluated.
There were selected varieties of fruits stored and then processed with stumming
from these locations.
Musts of different varieties such as ´Moravská Jadernička´ and also other
varieties, a mixture of several varieties were tasted and evaluated.
Varieties ´Strýmka´, ´Jadernička Moravská´, ´Malinové Hornokrajské´,
´Sudetská Reneta´ are in terms of our mapping suitable for planting and for subsequent
processing of musts in Podesní.
98
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
1. BOČEK OTTO, Pomologie, 2. vydání, 1954
2. BOČEK OTTO, Pomologie, 2. vydání, 1957
3. BOČEK S., Časopis Svazu zakládání a údržby zeleně Inspirace, str. 8, Číslo 1,
2016
4. BOČEK S., Ovocné dřeviny v krajině, sborník přednášek a seminárních prací,
2007/8
5. BOČEK S., Ovocné dřeviny v krajině, 2007
6. BLAŽEK J. a kolektiv, Ovocnictví, 1. vydání, Vydal Český zahrádkářský svaz,
nakladatelství KVĚT, 1998, ISBN 80-85362-33-3
7. DVOŘÁK A., Pěstování jabloní, Vydalo Státní zemědělské nakladatelství
v Praze, 2. vydání, 1987, ISBN 07-098-87
8. DVOŘÁK, VONDRÁČEK, Jablka, 2. vydání, Vydalo Státní zemědělské
nakladatelství v Praze, 1969, ISBN 07-006-69
9. GÁBA, TEMPÍROVÁ. KOTRLA, Bratři Kleinové stavitele silnic a dálnic,
2000, 27. svazek, Vydalo Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku, ISBN
8085083-34-5
10. HLUCHÝ M., ACKERMAN P., ZACHARDA M., BAGAR M., JETMAROVÁ
E., VANĚK G., Obrazový atlas chorob a škůdců ovocných dřevin a révy vinné,
1997, ISBN 80 -90 1874-2-1
11. HANOUSEK MILOŠ, Domácí výroba moštů, vydání první, vydala Grada
Publishing, a.s., 2006, ISBN 80-247-1445-0
12. HNIZDÍK F., HRIČOVSKÝ I., Jabloně a hrušky, vydání první, vydala Príroda,
1989, ISBN 80-07-00021-6
13. CHOBOTSKÝ PAVEL, Příběhy slavných odrůd, vydání první, vydala
nakladatelství Beta - Dobrovský a Ševčík, 1999, ISBN 80-86278-50-6
99
14. JONOVÁ IRENA, DOUBRAVSKÝ ZDENĚK, Společná minulost- společná
budoucnost, vydalo SOŠ Šumperk, 2012
15. KAMENICKÝ, KOHOUT, Atlas tržních odrůd ovoce, čtvrté opravné vydání,
Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1958
16. KOCMANOVÁ JANA, Kronika obecního úřadu Velké Losiny, 2008
17. KOHOUT KAREL, Malá Pomologie 1,1. vydání, Vydalo Státní zemědělské
nakladatelství ve spolupráci s Československým svazem zahrádkářů a ovocnářů
v Praze, 1960
18. KOLEKTIV AUTORŮ, Sestavil: SALAŠ PETR, Metodické pokyny, 1. vydání,
Vydavatel Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2002, ISBN 80-
7157-617-4
19. KOPEC K., HOŘČIN V., Senzorická analýza ovoce a zeleniny,1.vydání,
Universum, 1997
20. KOTT V., Ovocné a zeleninové nápoje, vydání třetí, vydalo Státní zemědělské
nakladatelství v Praze, 1998,07-011-88
21. LOKOČ RADIM, ŠKARKOVÁ PAVLA, CHROUST PETR, Sedm tváří
ovocnářství, Vydavatel: Místní akční skupina Nízký Jeseník, 2012, ISBN 978-
80-260-1921-3
22. ŘEZNÍČEK V., SALAŠ P., BOČEK S., BENDOVÁ P., Problematika zachování
a ochrany starších a krajových odrůd ovocných dřevin, vydání první, vydavatel
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2004, ISBN 80-7157-793-6
23. ŘEZNÍČEK V., TRUHLÁŘ S., BOČEK S., DOKOUPIL L., VLK R., Staré
a krajové odrůdy ovocných dřevin, vydání první, vydavatel Mendelova
zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2002, ISBN 80-7157-618-2
24. SPILKA J., Ovocnářství na Šumpersku, 1930
25. STIEBITZ FRANZ, Von der Sortenwahl im Obstbau des Sudetenlandes,1943
100
26. TETERA VÁCLAV, Jabloně na Valašsku, vydání první, vydala Vysoká škola
poľnohospodárska v Nitre, 1996, ISBN 80-7137-306-0
27. TETERA VÁCLAV A KOLEKTIV, Ovoce Bílých Karpat, 1. vydání, Vydala
ZO ČSOP Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou v rámci projektu
MŽP ČR Va V /620/10/03, 2006, ISBN 80-903444-5-3
28. UHER JIŘÍ A KOLEKTIV, Výroba nápojů z ovoce, vydání první, vydalo SNTL
- Nakladatelství technické literatury, 1975,04-824-75
29. VANĚK JOSEF, Jablka, II. Opravné vydání, Nakladatelství zahradnické
literatury, 1945
30. VANĚK JOSEF, Lidová Pomologie VII., II. opravené vydání, Nakladatelství
zahradnické literatury (Josef Vaněk) Chrudim, 1945
31. VLK LADISLAV, Pomologický klíč, vydání první, vydal A. Vaďura, Brno, 1947
32. VONDRÁČEK J., Výroba bezalkoholických nápojů a nezkvašených moštů,
vydal a vytiskl, tiskařské a nakladatelské podniky v Liberci, 1948
ELEKTRONICKÉ ZDROJE
Lucie Soukupová, deník.cz, cit. 2016-15-04, http://www.denik.cz/bydleni/ztracene-
ovocne-odrudy-kam-se-podely-20130830.html
František Paprštejn, Josef Kloutvor,
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/Sbornik2005_06.pdf
František Paprštejn, Josef Kloutvor
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/sbornik2002.pdf
www.spolekmoravskykras.cz/create_file.php?id=11
Prof. Ing. Vojtěch Řezníček, CSc., Příklady zachování regionálního dědictví, tradiční
odrůdy ovocných dřevin cit. 2016-04-28,
http://www.zahradkari.cz/zo/slapanice/soubor/20130506_prezentace.pdf
http://jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristika-CHKO/klimaticke-pomery/
101
http://jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristika-CHKO/klimaticke-pomery/
http://jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristika-CHKO/geologie/
102
PŘÍLOHY
Příloha 1 – Bodová stupnice pro hodnocení odrůd moštů
Příloha 2 – Pomocné výpočty
Příloha 3 – Stanovení sortimentu
Příloha 4 – Fotodokumentace
103
Příloha 1 – Bodová stupnice pro hodnocení odrůd moštů
Barva:
1- nepříjemná 2 - méně přijatelná, 3 - průměrná, 4 - vzhledná, 5 - velmi příjemná,
atraktivní
Intenzita chuti:
1 - nepříjemná, 2 - málo intenzivní, 3 - neutrální, 4 - intenzivní, příjemná 5 - velmi
intenzivní, příjemná
Intenzita vůně:
1 - nepříjemná, 2 - málo intenzivní, 3 - neutrální, 4 - intenzivní příjemná, 5 - velmi
intenzivní, příjemná
Čistota chuti:
1 - nepříjemná, 2 - neodpovídá danému druhu, 3 - průměrná, 4 - příjemná, 5 - velmi
výrazná
Čistota vůně:
1 - nepříjemná, 2 - neodpovídá danému druhu, 3 - průměrná, 4 - příjemná, 5 - velmi
výrazná
Celkový dojem:
1 - negativní, 2 - spíše negativní, 3 - dobrý, 4 - vyhovující, akceptovatelný, 5 -
vynikající
104
1. Malinové Hornokrajské Hodnocení
Barva 1 2 3 4 5
Intenzita chuti 1 2 3 4 5
Intenzita vůně 1 2 3 4 5
Čistota vůně 1 2 3 4 5
Čistota chuti 1 2 3 4 5
Celkový dojem 1 2 3 4 5
2. Ribstonské Hodnocení
Barva 1 2 3 4 5
Intenzita chuti 1 2 3 4 5
Intenzita vůně 1 2 3 4 5
Čistota vůně 1 2 3 4 5
Čistota chuti 1 2 3 4 5
Celkový dojem 1 2 3 4 5
3. Boikovo Hodnocení
Barva 1 2 3 4 5
Intenzita chuti 1 2 3 4 5
Intenzita vůně 1 2 3 4 5
Čistota vůně 1 2 3 4 5
Čistota chuti 1 2 3 4 5
Celkový dojem 1 2 3 4 5
105
4. Moravská Jadernička Hodnocení
Barva 1 2 3 4 5
Intenzita chuti 1 2 3 4 5
Intenzita vůně 1 2 3 4 5
Čistota vůně 1 2 3 4 5
Čistota chuti 1 2 3 4 5
Celkový dojem 1 2 3 4 5
5. Parména zlatá zimní Hodnocení
Barva 1 2 3 4 5
Intenzita chuti 1 2 3 4 5
Intenzita vůně 1 2 3 4 5
Čistota vůně 1 2 3 4 5
Čistota chuti 1 2 3 4 5
Celkový dojem 1 2 3 4 5
6. Strýmka Hodnocení
Barva 1 2 3 4 5
Intenzita chuti 1 2 3 4 5
Intenzita vůně 1 2 3 4 5
Čistota vůně 1 2 3 4 5
Čistota chuti 1 2 3 4 5
Celkový dojem 1 2 3 4 5
106
7. Kalvil Hodnocení
Barva 1 2 3 4 5
Intenzita chuti 1 2 3 4 5
Intenzita vůně 1 2 3 4 5
Čistota vůně 1 2 3 4 5
Čistota chuti 1 2 3 4 5
Celkový dojem 1 2 3 4 5
8. Sudetská reneta Hodnocení
Barva 1 2 3 4 5
Intenzita chuti 1 2 3 4 5
Intenzita vůně 1 2 3 4 5
Čistota vůně 1 2 3 4 5
Čistota chuti 1 2 3 4 5
Celkový dojem 1 2 3 4 5
9. Matčino Hodnocení
Barva 1 2 3 4 5
Intenzita chuti 1 2 3 4 5
Intenzita vůně 1 2 3 4 5
Čistota vůně 1 2 3 4 5
Čistota chuti 1 2 3 4 5
Celkový dojem 1 2 3 4 5
107
10. Směs: Boikovo, Matčino Hodnocení
Barva 1 2 3 4 5
Intenzita chuti 1 2 3 4 5
Intenzita vůně 1 2 3 4 5
Čistota vůně 1 2 3 4 5
Čistota chuti 1 2 3 4 5
Celkový dojem 1 2 3 4 5
11. Směs: Parména a
Moravská Jadernička,
Ribstonské Hodnocení
Barva 1 2 3 4 5
Intenzita chuti 1 2 3 4 5
Intenzita vůně 1 2 3 4 5
Čistota vůně 1 2 3 4 5
Čistota chuti 1 2 3 4 5
Celkový dojem 1 2 3 4 5
108
12. Směs: Malinové hor.,
Ribstonské, Boikovo,… Hodnocení
Barva 1 2 3 4 5
Intenzita chuti 1 2 3 4 5
Intenzita vůně 1 2 3 4 5
Čistota vůně 1 2 3 4 5
Čistota chuti 1 2 3 4 5
Celkový dojem 1 2 3 4 5
109
Příloha 2 – Pomocné výpočty
Malinové
Hornokrajské Celkem Průměr Váhy B x V
Barva 33 2,75 0,1 3,3
Intenzita chuti 43 3,58 0,15 6,45
Intenzita vůně 44 3,67 0,15 6,6
Čistota vůně 39 3,25 0,15 5,85
Čistota chuti 40 3,33 0,15 6
Celkový dojem 42 3,50 0,3 12,6
Celkem 241 --- 1 40,80
Tabulka 12 – Pomocné výpočty Malinové H.40
Ribstonské Celkem Průměr Váhy B x V
Barva 43 3,58 0,1 4,3
Intenzita chuti 34 2,83 0,15 5,1
Intenzita vůně 41 3,42 0,15 6,15
Čistota vůně 39 3,25 0,15 5,85
Čistota chuti 33 2,75 0,15 4,95
Celkový dojem 34 2,83 0,3 10,2
Celkem 224 --- 1 36,55
Tabulka 13 – Pomocné výpočty Ribstonské41
Boikovo Celkem Průměr Váhy B x V
Barva 49 4,08 0,1 4,9
Intenzita chuti 35 2,92 0,15 5,25
Intenzita vůně 45 3,75 0,15 6,75
Čistota vůně 38 3,17 0,15 5,7
Čistota chuti 40 3,33 0,15 6
Celkový dojem 37 3,08 0,3 11,1
Celkem 244 --- 1 39,70
Tabulka 14 – Pomocné výpočty Boikovo42
40
Zdroj: Vlastní zpracování 41
Zdroj: Vlastní zpracování 42
Zdroj: Vlastní zpracování
110
Moravská Jadernička Celkem Průměr Váhy B x V
Barva 42 3,50 0,1 4,2
Intenzita chuti 48 4,00 0,15 7,2
Intenzita vůně 48 4,00 0,15 7,2
Čistota vůně 48 4,00 0,15 7,2
Čistota chuti 45 3,75 0,15 6,75
Celkový dojem 47 3,92 0,3 14,1
Celkem 278 --- 1 46,65
Tabulka 15 – Pomocné výpočty M. Jadernička43
Parména zlatá zimní Celkem Průměr Váhy B x V
Barva 39 3,25 0,1 3,9
Intenzita chuti 44 3,67 0,15 6,6
Intenzita vůně 47 3,92 0,15 7,05
Čistota vůně 42 3,50 0,15 6,3
Čistota chuti 42 3,50 0,15 6,3
Celkový dojem 41 3,42 0,3 12,3
Celkem 255 --- 1 42,45
Tabulka 16 – Pomocné výpočty Parména zlatá zimní44
Strýmka Celkem Průměr Váhy B x V
Barva 45 3,75 0,1 4,5
Intenzita chuti 37 3,08 0,15 5,55
Intenzita vůně 37 3,08 0,15 5,55
Čistota vůně 43 3,58 0,15 6,45
Čistota chuti 41 3,42 0,15 6,15
Celkový dojem 42 3,50 0,3 12,6
Celkem 245 --- 1 40,80
Tabulka 17 – Pomocné výpočty Strýmka45
43
Zdroj: Vlastní zpracování 44
Zdroj: Vlastní zpracování 45
Zdroj: Vlastní zpracování
111
Kalvil Celkem Průměr Váhy B x V
Barva 46 3,83 0,1 4,6
Intenzita chuti 36 3,00 0,15 5,4
Intenzita vůně 37 3,08 0,15 5,55
Čistota vůně 39 3,25 0,15 5,85
Čistota chuti 38 3,17 0,15 5,7
Celkový dojem 37 3,08 0,3 11,1
Celkem 233 --- 1 38,20
Tabulka 18 – Pomocné výpočty Kalvil46
Sudetská reneta Celkem Průměr Váhy B x V
Barva 51 4,25 0,1 5,1
Intenzita chuti 40 3,33 0,15 6
Intenzita vůně 38 3,17 0,15 5,7
Čistota vůně 38 3,17 0,15 5,7
Čistota chuti 39 3,25 0,15 5,85
Celkový dojem 39 3,25 0,3 11,7
Celkem 245 --- 1 40,05
Tabulka 19 – Pomocné výpočty Sudetská reneta47
Matčino Celkem Průměr Váhy B x V
Barva 52 4,33 0,1 5,2
Intenzita chuti 47 3,92 0,15 7,05
Intenzita vůně 46 3,83 0,15 6,9
Čistota vůně 47 3,92 0,15 7,05
Čistota chuti 43 3,58 0,15 6,45
Celkový dojem 50 4,17 0,3 15
Celkem 285 --- 1 47,65
Tabulka 20 – Pomocné výpočty Matčino48
46
Zdroj: Vlastní zpracování 47
Zdroj: Vlastní zpracování 48
Zdroj: Vlastní zpracování
112
Boikovo, Matčino Celkem Průměr Váhy B x V
Barva 47 3,92 0,1 4,7
Intenzita chuti 40 3,33 0,15 6
Intenzita vůně 46 3,83 0,15 6,9
Čistota vůně 45 3,75 0,15 6,75
Čistota chuti 44 3,67 0,15 6,6
Celkový dojem 41 3,42 0,3 12,3
Celkem 263 --- 1 43,25
Tabulka 21 – Pomocné výpočty Boikovo, Matčino49
Parména, Jadernička,
Ribstonské Celkem Průměr Váhy B x V
Barva 44 3,67 0,1 4,4
Intenzita chuti 50 4,17 0,15 7,5
Intenzita vůně 48 4,00 0,15 7,2
Čistota vůně 49 4,08 0,15 7,35
Čistota chuti 49 4,08 0,15 7,35
Celkový dojem 48 4,00 0,3 14,4
Celkem 288 --- 1 48,20
Tabulka 22 – Pomocné výpočty Parména, Jad., Rib.50
Směs Celkem Průměr Váhy B x V
Barva 48 4,00 0,1 4,8
Intenzita chuti 36 3,00 0,15 5,4
Intenzita vůně 48 4,00 0,15 7,2
Čistota vůně 48 4,00 0,15 7,2
Čistota chuti 48 4,00 0,15 7,2
Celkový dojem 48 4,00 0,3 14,4
Celkem 276 --- 1 46,20
Tabulka 23 - Pomocné výpočty Směs51
49
Zdroj: Vlastní zpracování 50
Zdroj: Vlastní zpracování 51
Zdroj: Vlastní zpracování
113
Příloha 3 – Stanovení sortimentu
Obrázek 21 - Stanovení sortimentu52
52
Zdroj: Výzkumná šlechtitelská stanice ve Velkých Losinách
114
Obrázek 22 - Stanovení sortimentu53
53
Zdroj: Výzkumná šlechtitelská stanice ve Velkých Losinách
115
Příloha 4 - Fotodokumentace
Stromořadí v Sobotíně54
54
Zdroj: autor
116
Stromořadí v Sobotíně55
Stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou - Sudetská reneta56
55
Zdroj: autor 56
Zdroj: autor
117
Stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou - Boskoopské červené57
Farská zahrada Velké Losiny - Hedvábné zimní bílé polomíšeňské58
57
Zdroj: autor 58
Zdroj: autor
118
Farská zahrada Velké Losiny - Bernské růžové59
Farská zahrada Velké Losiny - Croncelské60
59
Zdroj: autor 60
Zdroj: autor
119
Zámecká zahrada Velké Losiny - Baumanova reneta61
Zámecká zahrada Velké Losiny - Boskoopské červené62
61
Zdroj: autor 62
Zdroj: autor
120
Zámecká zahrada Velké Losiny - Boskoopské63
Zámecká zahrada Velké Losiny - Croncelské64
63
Zdroj: autor 64
Zdroj: autor
121
Zámecká zahrada Velké Losiny - Gdáňský hranáč65
Zámecká zahrada Velké Losiny - Grahamovo66
65
Zdroj: autor 66
Zdroj: autor
122
Zámecká zahrada Velké Losiny - Jeptiška67
Zámecká zahrada Velké Losiny - Knížecí zelené68
67
Zdroj: autor 68
Zdroj: autor
123
Zámecká zahrada Velké Losiny - Řehtáč soudkový69
Zámecká zahrada Velké Losiny - Strýmka70
69
Zdroj: autor 70
Zdroj: autor
124
Stromy na zámecké zahradě před řezem71
Stromy na zámecké zahradě po řezu72
71
Zdroj: autor 72
Zdroj: autor
125
Jabloň na zámecké zahradě po řezu73
73
Zdroj: autor
126
Jadernička Moravská74
Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Krasokvět´75
74
Zdroj: autor 75
Zdroj: autor
127
Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Malinové holovouské´76
Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Trierské vinné´77
76
Zdroj: autor 77
Zdroj: autor
128
Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Kaselská reneta´78
Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Blenhaimská reneta´79
78
Zdroj: autor 79
Zdroj: autor
129
Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Pasecké vinné´80
Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Červené tvrdé´81
80
Zdroj: autor 81
Zdroj: autor
130
Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Vilémovo´82
Foto příprav moštů83
82
Zdroj: autor 83
Zdroj: autor
131
Degustace moštů84
84
Zdroj: autor