Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Weihinschriften aus dem Nymphenheiligtum des Kafizin Hügels, Kypros by K. Friis JohansenReview by: Radislav HošekListy filologické / Folia philologica, Roč. 80, Čís. 1 (1957), pp. 133-134Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23460468 .

Accessed: 15/06/2014 08:25

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.126.88 on Sun, 15 Jun 2014 08:25:34 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Referáty 133

i pozdějších úpravách a velmi zevrubně, zevrubněji než všichni jeho předchůdci, popisuje stavbu a její sochařskou výzdobu.

Z popisu stavby mají širší dosah výklady o zakřiveninách (kurvatura), entasi, propor cích stavby a polychromii. Jak ukázal již Penrose, jsou na stylobatu a epistylu nepochybné a úmyslné zakřiveniny sloužící optickému účinku, zato entasis je nepatrná. Proporce stavby nelze vyložit Vitruviovým učením o modulu a jeho násobcích (IV 3); plodnější jsou A. Thierschovy výklady o proporcích (Handbuch der Architektur, IV 1, 1883), podle nichž se na stavbě opakovaly podobné geometrické tvary a uplatňovaly se jednoduché

poměry i zlatý řez. Tak obdélníku stylobatu 32,51 m X 14,45 m, t. j. 9: 4, odpovídá obdélník

tvořený výškou sloupů a vzdálenosti sloupových os 5,712 m X 2,58 m, t. j. 9: 4, a výška chrámu od povrchu stylobatu к vrcholu štítu (9,275 m) je v poměru zlatého řezu к výšce sloupu (5,712 m). Mimo sloupové dříky byl celý chrám pokryt hustými barvami, zvi. červenou a modrou, vyrobenými ze sklovinové drti spojené včelím voskem.

Ze sochařské výzdoby popisuje Koch jen metopy a vlys celly, určuje jejich náměty a v lecčems opravuje B. Sauera (Das sog. Theseion und sein plastischer Schmuck, 1899). Mimo některé zmínky nemluví o sochařském slohu a nejedná ani o výzdobě štítů, poněvadž se z nich zachovalo velmi málo a nejnovější nálezy nejsou ještě uveřejněny. V závěru

vykládá, že se stavba Theseia začala kolem r. 450, tedy nedlouho před Parthenonem. Mezi

oběma stavbami jsou shody vyplývající ze stejné doby a stejného místa, ale zase i rozdíly, a to takové, že nelze pomýšlet na stejné stavitele a stejné sochaře. Vedoucí sochař Theseia

vyšel z Myronovy školy, jak tušil již Brunn.

Své popisy opírá Koch často o stará zobrazení pocházející od Stuarta-Revetta, Fedora

Ivanovice (kalmyckého původu, 1763—1832; Koch píše nesprávně „Ivanov"), Sempera, Schauberta a j. O nich i jiných svých předchůdcích sebral mnoho zajímavých zpráv ze

zapadlých knih a odlehlých sbírek. Zvlášť vysoko si cení — jako u nás kdysi Hostinský —

Sempera, „umělce, theoretika a učence, posledního velkého německého stavitele v 19. sto

letí" (str. 83). Svou knihu doprovodil mnoha obrazy dnešního i staršího stavu Theseia,

jeho půdorysy i nárysy, obrazy sochařské výzdoby, podobiznami starších badatelů a umělců

atd. Je tedy jeho „torso" tak zajímavé jako málokteré nové dílo o antickém umění.

К. Svoboda

К. Friis Johansen: Weihinschriften aus dem Nymphenheiligtum des Kafizin Hiigels,

Kypros. (Det Kongelige Danske Videnskabernes Selskab, Dan. Arkaeol. Kunsthist. Medd.

4, No. 1/1953, str. 29, cena 4,— Dkr).

Dánské Národní museum získalo r. 1924 koupí od neznámého kupce střepy s nápisy,

jež autor publikuje. Střepy pocházejí pravděpodobně z naleziště, které r. 1949 prokopali

správce kyperského musea P. Dikaios a významný znalec kyperského písma Т. B. Mitford.

Střepy, chované v Dánsku, spojuje Johansen s nově nalezenými střepinami proto, že je na nich rovněž označení nymfy ή έν τω στρόφιγγι, což vykládá jako „v hoře Strofinx". Je to

nynější pahorek Kafizin, v jehož úbočí je jeskyně, kolem níž se střepy s tímto označením

nymfy našly. Jen museum na Kypru má nyní těchto nápisů na 470, což odpovídá asi

320 nádobám nebo terakotovým předmětům. Konečné slovo o tomto nálezu může být

vysloveno až po zveřejnění všech dosud známých nápisů. Ale již nyní je možno říci —

po zveřejnění kodaňských střepů — toto:

a) Nápisy jsou psaný nejen obvyklym způsobem, nybrz i slabicným písmem. Ježto

jsou snadno (jak svými tvary, tak zvláště chronologickými údaji v nápisech) datovatelné,

odstraňují dosavadní názor, že se slabičného písma užívalo jen do r. 300 př. η. 1. (Larfeld,

This content downloaded from 188.72.126.88 on Sun, 15 Jun 2014 08:25:34 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

134 Referáty

Hndb. d. gr. Epigr. I 341). Slabičného písma se tedy užívalo i ve 3. století; „podpíralo

kypersko-arkadský dialekt, jímž se na ostrově mluvilo" (str. 21).

b) Nymfa ve Strofingu je lokální božstvo dosud neznámé. Autor pozoruje, že je zde

nymfa oslavována jen samostatně, což je nezvyklé. Zpravidla totiž bývají nymfy dopro

vázeny buď Panem, Hermem či Afroditou, jindy zase uctívány v kolektivu (str. 24). Ovšem toto autorovo tvrzení není docela jisté. Zdá se, že se v nápise č. 2 na str. 10

v 5. a 6. řádku čte:

... 11 αφαιρεσιω...

... άμο I κιονι | σπ[ενδει?

Byla by tu tedy řeč o nějakém sloupku, v němž se, jak známo, zobrazoval Apollon, ostatně spojovaný s bohyněmi vod i u Pindara Ol. XIV 1—12 (Snell). Nymfa je v našich

nápisech označována též jako αδελφή což je čestný titul pro zbožněnou královnu. Zde

na Kypru je to však zcela otřelý název, který se snad pojil к nymfě proto, že zde měla

svůj kult Arsinoe, která tu též byla ztotožněna s Afroditou. Nymfa sama měla léčivou

moc, nazývá se έπήκοος, na jejích votivních deskách byly zobrazeny části lidského těla, což ji spojuje s Apollonem.

с) Představa bohyně byla nepochybně starší nežli nám známý kult. Ten je znám asi

od r. 230. Onesagoras, často v nápisech uváděný, hrál asi v tomto kultu hlavní úlohu.

On také dal zhotovit pro tento kult speciální nádobí, jak je vidět z toho, že nápisy jsou

ryty již před vypálením (str. 6 a 26). O tomto nymfaiu z pahorku Kafizin zatím nic

nevíme. Johansen pronáší zajímavý dohad, celkem pravděpodobný, že temenos nymf na

Kypru je obdobné temenu Artemidora z Pergy, rovněž z 3. stol. př. η. 1., který dal takové

temenos nádherně vybudovat na Theře.

V samotných nápisech je mnoho nejasného; tak na příklad funkce hydroforií (str. 28), slavnosti na Kypru dosud neznámé, nebo význam termínů κουρεύς, δεκατηφόρος, jež mohou

býti buď správní či sakrální (str. 22—23). Autor sám se vyslovuje pro význam správní, avšak v závěru publikace správně připomíná, že teprve celkové zpracování všech nápisů může vnést světlo do mnoha temných bodů kyperských dějin. I tak jsme mu vděčni za

pěkné vydání (doprovázené 13 jasnými fotografiemi) těchto nových kyperských nápisů,

jež je plné podnětných myšlenek.

Radislav Hošek

Voprosy skifo-sarmatskoj archeologii (po materialam konferencii IIMK AN SSSR

1952 g.), IAN SSSR s. a. [1954]. Stran 244 + 1 tabulka a 1 mapa.

Sborník referátů pronesených na konferenci Ústavu dějin hmotné kultury А V SSSR, která se konala v r. 1952, podává jednak přehled problematiky v oboru skythologie do

r. 1952, jednak stanoví nejdůležitější úkoly, na které se mají badatelé v budoucnu sou

středit. Je to především problém ethnické příslušnosti severočernomořských kmenů ve

skythské době, dále úloha skythských kmenů v ethnogenesi Slovanů, identifikace jednot

livých skythských a sarmatských kmenů na základě nových archeologických nálezů a ko

nečně otázka společenského řádu a vzniku státu u Skythů a Sarmatů.

Hlavní omyly, kterých se badatelé v oboru skytho-sarmatské archeologie dopouštěli,

záležely především v tom, že badatelé pojímali bez podstatných důvodů rozvoj kmenů

i kultur isolovaně, zveličovali význam stěhování kmenů, Skythy a někdy i Sarmaty pro hlašovali bez ohledu na jejich sídla a jazykovou příslušnost za předky Slovanů a nesprávně

This content downloaded from 188.72.126.88 on Sun, 15 Jun 2014 08:25:34 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions