UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Filozofická fakulta

Katedra bohemistiky

Významová struktura polysémických slov se zřetelem

k významům expresivním

The semantic structure of polysemic words with respect to

expressive meanings

Bakalářská diplomová práce

Tereza Chromečková

Česká filologie – Francouzská filologie

Vedoucí práce: Mgr. Darina Hradilová, Ph.D.

Olomouc 2017

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pod odborným

vedením Mgr. Dariny Hradilové, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité zdroje a

literaturu.

V Olomouci dne 11. dubna 2017

…………………………………

Tereza Chromečková

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Darině Hradilové, Ph.D. za cenné rady,

vstřícný přístup a metodickou pomoc při psaní této práce.

Tereza Chromečková

Obsah

0 Úvod ..................................................................................................................... 6

1 Lexikální význam ................................................................................................ 8

1.1 Typy lexikálního významu ............................................................................ 8

1.2 Pojetí lexikálního významu ......................................................................... 10

1.3 Lexikální význam a jeho činitelé ................................................................. 11

1.4 Lexikální vs. slovotvorný význam .............................................................. 12

1.4.1 Slovotvorný význam a expresivita ....................................................... 14

1.5 Lexikální vs. gramatický význam ............................................................... 14

2 Polysémie ........................................................................................................... 17

2.1 Vznik polysémie .......................................................................................... 17

2.2 Vztahy mezi jednotlivými významy ............................................................ 18

2.3 Principy přenosu významů .......................................................................... 19

2.4 Vztah mezi polysémií a homonymií ............................................................ 20

2.5 Rozpad polysémie ....................................................................................... 20

3 Expresivita ......................................................................................................... 22

3.1 Typy expresivity .......................................................................................... 22

3.2 Expresivita adherentní ................................................................................. 24

3.2.1 Vznik významů adherentně expresivních ............................................ 25

3.3 Frazeologická spojení .................................................................................. 25

3.3.1 Vymezení termínu ................................................................................ 26

3.3.1.1 Frazém vs. idiom........................................................................... 26

3.3.2 Dělení frazémů ..................................................................................... 26

3.3.3 Expresivita frazému ............................................................................. 27

3.3.3.1 Frazémy vs. přenesená pojmenování ............................................ 28

4 Lexikografie ....................................................................................................... 29

4.1 Sémantický popis lexikálních jednotek ....................................................... 29

4.2 Lexikografie a polysémie ............................................................................ 30

4.3 Lexikografie a expresivita ........................................................................... 31

5 Metodologický postup při analýze................................................................... 33

6 Kvantitativní vyhodnocení excerpovaného materiálu ................................... 36

7 Postavení expresivního významu ..................................................................... 37

7.1 Lexémy s druhým expresivním významem ................................................. 37

7.2 Lexémy s třetím expresivním významem.................................................... 37

7.3 Lexémy s dalším expresivním významem .................................................. 37

7.4 Lexémy s více než jedním expresivním významem .................................... 38

8 Stylová příznakovost expresivních významů ................................................. 39

9 Modely přenosu pojmenování a vznik expresivity......................................... 40

9.1 Intenzifikace ................................................................................................ 40

9.2 Expresivita vznikající označováním skutečnosti slovy znakově méně

obsažnými ............................................................................................................... 41

9.3 Konkretizace ................................................................................................ 41

9.4 Abstraktivizace ............................................................................................ 42

9.5 Principy přenosu a prolínání jednotlivých typů .......................................... 42

9.6 Vznik expresivity přesuny mezi jednotlivými oblastmi pojmenování ........ 44

9.6.1 Přesuny pojmenování uvnitř oblasti jevů lidského života.................... 44

9.6.1.1 Pojmenování z oblasti jevů pohádek a bájí ................................... 44

9.6.1.2 Člověk a společnost: pojmenování sociálních jevů minulých ...... 45

9.6.2 Přesun pojmenování z oblasti neživé hmoty do lidského života ......... 45

9.6.3 Přesun pojmenování z oblasti přírodních jevů do jiných oblastí ......... 46

9.6.4 Přesun pojmenování z oblasti života živočišného do oblasti jevů

lidského života .................................................................................................... 46

10 Lexémy v přenesených pojmenováních a frazémech ................................. 48

10.1 Polysémické lexémy jako součást přenesených pojmenování .................... 48

10.2 Polysémické lexémy jako součást frazémů ................................................. 48

11 Citoslovce a slova onomatopoická ............................................................... 50

12 Závěr............................................................................................................... 52

Anotace ...................................................................................................................... 54

Resumé ...................................................................................................................... 55

Seznam literatury ..................................................................................................... 56

Elektronické zdroje .................................................................................................. 57

Seznam zkratek ........................................................................................................ 58

Seznam příloh ........................................................................................................... 59

Přílohy ....................................................................................................................... 60

Příloha č. 1: Tabulky a grafy .................................................................................. 60

Příloha č. 2: Polysémické lexémy s alespoň jedním expresivním významem ..... 65

Příloha č. 3: Polysémické lexémy s počátečním písmenem T ............................... 79

6

0 Úvod

Polysémie je jazykový jev, který v češtině není nijak neobvyklý. V lexiku

najdeme značné množství slov s více než jedním lexikálním významem a snadno tak

dochází k tomu, že totéž slovo lze užít v různých situacích. Stejně tak s expresivitou

se hojně setkáváme v běžné komunikaci, protože lidé mají potřebu vyjadřovat své

postoje a emoce, které jsou často obsaženy právě v expresivních významech slov.

V předkládané bakalářské práci se budeme snažit analyzovat strukturu

lexikálního významu polysémických slov. Pozornost bude věnována zejména

významům expresivním. Zaměříme se na počty významů slov, dále nás bude zajímat

postavení expresivního významu, zda se jedná o význam sekundární, terciární, apod.,

popíšeme vztahy mezi jednotlivými expresivními významy slova, případně

definujeme vztah expresivního významu vzhledem k významu neutrálnímu.

Ukážeme také jednotlivé modely přenosu pojmenování, které se při vzniku

expresivity uplatňují, a zkoumat budeme rovněž funkčně-stylovou charakteristiku

slov, jež se k jednotlivým významům pojí. Frazeologickým spojením bude věnovaná

zvláštní kapitola, v níž vysvětlíme, jak s expresivitou souvisejí a svá tvrzení

doložíme na konkrétních příkladech. V analýze se dotkneme také expresivity

polysémických citoslovcí a slov onomatopoických.

Před samotnou analýzou excerpovaného materiálu, která je primárním cílem

této práce, je třeba vysvětlit základní teoretické pojmy, jež se budou v bakalářské

práci vyskytovat. Jedná se především o lexikální význam slova, který přesněji

definujeme a popíšeme jeho typy v úvodních kapitolách. Pokusíme se objasnit také

podstatu polysémie, zjistit, jak vzniká, jaké jsou vztahy mezi dílčími významy a kdy

dochází k jejímu rozpadu, případně popíšeme vztah mezi polysémií a homonymií.

Další část bude věnována expresivitě slova, uvedeme její typy a budeme se zabývat

vznikem expresivních významů, největší pozornost bude věnována expresivitě

adherentní, v podkapitole si pak objasníme problematiku frazémů a přenesených

pojmenování obecně. Následující kapitola bude orientovaná na lexikografii, zjistíme,

jak slovníky zaznamenávají vícevýznamová slova a jakým způsobem je v nich

zpracovaná expresivita. Dále stanovíme klíčové otázky, detailně popíšeme, jak jsme

při analýze postupovali a jaká byla kritéria výběru excerpt.

7

Jako výchozí materiál pro praktickou analýzu využijeme hesla ze Slovníku

spisovné češtiny pro školu a veřejnost1 (dále jen SSČ). Z časových důvodů však

nebudeme zpracovávat všechna polysémická slova české slovní zásoby, ale výběr

zúžíme pouze na část obsahující lexémy s počátečním písmenem T. V některých

případech, zejména u frazeologických spojení, využijeme i elektronickou verzi

Českého národního korpusu (dále jen ČNK), abychom ověřili míru výskytu slova

v lexiku.

V závěrečné části práce zodpovíme výzkumné otázky, vyhodnotíme celou

analýzu a shrneme, k jakým výsledkům jsme dospěli. Pro lepší orientaci zaneseme

statistické údaje do přehledných tabulek a grafů. V příloze bakalářské práce budou

uvedeny také polysémické lexémy s alespoň jedním expresivním významem a dále

všechna polysémická slova začínající písmenem T (pouze v el. verzi na CD) včetně

jejich významů.

1 Názvy publikací neoznačujeme kurzívou, tu ponecháváme pro odlišení lexikálních významů, viz

dále.

8

1 Lexikální význam

Význam je důležitým lingvistickým pojmem a vedle formy také jednou ze

složek jazykového znaku. Už švýcarský lingvista Ferdinand de Saussure zavedl

termíny signifiant (označující) jako ekvivalent pro formu a signifié (označované), čili

pojmový protějšek formy užívaný pro obsah či význam2, které jsou dodnes

uplatňovány jazykovědci v různých zemích. Rozlišujeme několik typů významů:

lexikální, slovotvorný, gramatický apod. Podrobněji se budeme věnovat lexikálnímu

významu, protože ten je stěžejní pro praktickou analýzu, ve které zkoumáme mimo

jiné právě strukturu polysémických slov z hlediska sémantiky. V následujících

teoretických kapitolách však nastíníme také vztahy lexikálního významu

s významem slovotvorným či gramatickým, abychom ukázali jejich vzájemnou

provázanost.

Lexikální význam je v jazykových příručkách definován jako: „Mentální

intersubjektový korelát formy lexému ve vědomí uživatele. […] Strukturu

lexikálního významu lze popsat pomocí dílčích sémantických komponentů, sémů.

[…] V rámci lexikálního významu se zpravidla rozlišuje složka pojmová (nocionální,

kognitivní, konceptuální) a složka pragmatická. Do pojmové složky významu patří

vrstva denotativní, vyjadřující vztah k denotátu znaku, a vrstva kolokační, odrážející

význam slova na základě obvyklé kombinace (např. pes – štěká); do pragmatické

složky významu patří vrstva konotativní, asociativní (např. o ženě – „slabá, křehká“),

vrstva afektivní, emocionální, odrážející pocity a emoce mluvčího a zahrnující

i zdvořilost apod.“3 Analýza excerpovaného materiálu bude prováděna vzhledem

k oběma složkám lexikálního významu, avšak o něco větší pozornost budeme

pravděpodobně věnovat složce pragmatické, jež zahrnuje expresivitu výrazu.

1.1 Typy lexikálního významu

V této kapitole budeme vycházet z teorie anglického lingvisty G. Leeche,

který v kapitole Seven Types of Meaning definuje několik typů lexikálního

významu, případně uvádí jejich podtypy.

Prvním typem lexikálního významu je význam konceptuální (Conceptual

meaning or Sense). Leech ho považuje za význam základní a upozorňuje na jeho

2 SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Praha: Academia, 1996, s. 95–98. 3 BACHMANNOVÁ, Jarmila a kol. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové

noviny, 2002, s. 545.

9

komplexní a propracované uspořádání. Mimo jiné je tento typ charakterizován jako

význam logický, kognitivní a je definován vztahem k denotátu.

Dále uvádí významy asociativní (Associal meaning). Obecně lze říci, že tyto

významy tvoří jakýsi protiklad k významu konceptuálnímu zejména kvůli své

nestabilitě, protože jsou založeny především na individuální zkušenosti jedince,

podle které se obměňují, zatímco význam konceptuální je v podstatě součást

ustáleného systému jazyka. Asociativní významy zastřešují pět podtypů: význam

konotační, sociální, afektivní, reflektovaný a kolokační. Konotační význam

(Connotative meaning) sdělení odkazuje na jeho čistě konceptuální význam, který

zároveň přesahuje. Pro lepší pochopení tohoto významu uvádí Leech ilustrační

příklad. Slovo žena4 je v korektním užívání pojmově definováno 3 základními rysy:

člověk + osoba ženského pohlaví + dospělý. Konotační význam však nezahrnuje

pouze tyto fyzické znaky, ale promítají se v něm také psychologické a sociální

vlastnosti, žena tak může být označována jako: křehká + bázlivá + nosící šaty nebo

sukně. Konotace jsou poměrně nestálé a mění se podle kultury, historického období

a rovněž závisí na zkušenosti jedince. Druhým podtypem asociativního významu je

význam sociální (Social meaning), někdy též zvaný jako stylistický (Stylistic

meaning), který souvisí se vztahem mluvčího a posluchače a zároveň signalizuje

stylovou rovinu jazyka, ve které se pohybujeme. Je dán situací, svou roli zde hraje

také zdvořilost a další aspekty. Např. jestliže mluvčí volí v projevu jazyk familiární

či nespisovný, usuzujeme, že se s posluchačem pravděpodobně zná důvěrně, podle

nářečí můžeme také rozhodnout, z jaké geografické oblasti mluvčí pochází, v případě

slangu odhadneme sociální zařazení mluvčího apod. Jako další podtyp asociativního

významu uvádí Leech význam afektivní (Affective meaning). Afektivní význam

souvisí především s osobními pocity mluvčího, odráží jeho emoce či ukazuje postoj

k posluchači, případně k věci, o níž hovoří. Na rozdíl od sociálního významu závisí

čistě na vůli mluvčího. Velmi často se zde objevují expresiva, mluvčí užívá pro

vyjádření svého hodnocení pejorativa, deminutiva apod. Mezi asociativní významy

se též řadí význam reflektovaný (Reflected meaning), jenž se může v některých

situacích objevit u polysémických lexémů v případě, kdy jeden význam v nás

vyvolává asociaci s jiným významem téhož slova. Tato situace je velmi dobře

4 V celé práci zachováváme grafickou normu SSČ – příklady lexémů jsou označeny tučně, jejich

významy odlišeny kurzívou a v závorkách jsou uvedeny příklady použití.

10

pozorovatelná např. u slov související s fyziologií sexu. I když je lexém erekce

použit ve významu, který se sexem nesouvisí (zool. ztopoření svalu vyplněním krevní

lakuny (např. u nohy mlžů, umožňující pohyb5)), pravděpodobně se nám vybaví

i druhý lexikální význam, kterým toto slovo disponuje. Posledním podtypem

asociativního lexikálního významu je význam kolokační (Collocative meaning),

který se vztahuje k lexémům, jež se s ním vyskytují ve stejném spojení slov, ustálené

kolokaci apod. Leech uvádí příklad na anglických adjektivech pretty a handsome se

stejným významem pěkný, dobře vypadající, přesto se každé z nich pojí obvykle

s jinou škálou substantiv. Např. spojení pretty woman je v jazyce obvyklé, zatímco

pretty man se spíše nevyskytuje, častěji se používá handsome man.

Skupinu typů lexikálního významu uzavírá význam tématický (Thematic

meaning), který však s lexikální rovinou jazyka souvisí spíše okrajově, primárně je

záležitostí syntaxe, protože důležitou roli zde hraje celková organizace sdělení,

pořadí slov, ohnisko věty, důraz apod. Tématický význam je dobře viditelný např. při

srovnání aktivních a pasivních větných konstrukcí, přičemž v každé větě je stěžejní

informací něco jiného, tématický význam lexémů se tedy mění i přesto, že význam

konceptuální se zdá být v obou případech stejný. Pro ilustraci použijeme stejné

příklady jako G. Leech. Ve větě Mrs Bessie Smith donated the first prize (Paní

Bessie Smith darovala první cenu) je spojení first prize (první cena) jádrem věty, ale

naopak v pasivní konstrukci The first prize was donated by Mrs. Bessie Smith

(První cena byla darována paní Bessie Smith) je sémanticky důležitější činitel děje,

tedy Mrs Bessie Smith (Paní B. Smith), než objekt, the first prize (první cena).6

1.2 Pojetí lexikálního významu

Jazykovědci se dnes v zásadě shodují na definování lexikálního významu,

přesto jeho pojetí není u všech stejné, lingvisté zkoumají sémantiku lexému

z různých hledisek vzhledem k odlišným faktorům. V této kapitole přiblížíme

alespoň některé z teorií, abychom poukázali na otázky, které v souvislosti

s lexikálním významem mohou vyvstat.

5 Doplněno podle: KRAUS, Jiří a PETRÁČKOVÁ, Věra. Akademický slovník cizích slov: A-Ž. Vyd.

1, dotisk. Praha: Academia, 1997, s. 202. 6 GEOFFREY, Leech. Semantics: The Study of Meaning. Second Edition, Penguin Books, 1981,

s. 9–23. Dostupné z:

https://yanjianghk.files.wordpress.com/2014/09/geoffrey_leech_semantics_the_study_of_meaning.pdf

11

Lze lexikální význam považovat za synonymum k lingvistickým termínům

obsah a logický pojem, nebo se jedná o tři samostatné jednotky, které se od sebe

navzájem liší natolik, že není možné je ztotožňovat? Odpověď na tuto otázku

nalezneme v příspěvku Juraje Dolníka, který tuto problematiku objasňuje. Obecně

platí, že lexikální význam, pojem i obsah jsou vědomým poznávacím odrazem

objektivní skutečnosti, objevuje se zde však několik podstatných diferenciačních

prvků. Obsah nelze považovat za pojmový typ, protože poznatky o pojmenovávané

skutečnosti se vztahují k různým rovinám podstaty, zatímco prvky logického pojmu

jsou příznačné pouze pro jednu rovinu a souvisí se systémem daného pojmového

typu. Obsah tvoří pouze jakýsi kognitivní základ, na němž je pak logický pojem

a lexikální význam budován. Lexikální význam se od logického pojmu liší

především tím, že každý se řadí k jinému pojmovému typu. Další rozdíl plyne z toho,

že „lexikálny význam čiže významový pojem se vyznačuje oproti logickému pojmu

vyšším stupňom extenzionálnej vágnosti v dôsledku toho, že jeho konštitučné

elementy zodpovedajú kognitívnym prvkom z nižšej roviny podstaty.“7 Lexikální

význam je pak tvořen jednak specifickými prvky, které vyplývají ze vzájemných

lexikálně-paradigmatických vztahů, jednak tzv. integrální elementy, všeobecnými

poznávacími prvky. V běžné komunikaci se prvky aktualizují podle potřeb

mluvčího.8

U uvedeného vysvětlení je patrné, že i přes některé společné vlastnosti nelze

lexikální význam, logický pojem a obsah libovolně zaměňovat, protože každý z nich

je charakterizován specifickými vlastnostmi, které je třeba brát v úvahu. V naší práci

budeme primárně pracovat s pojmem lexikální význam.

1.3 Lexikální význam a jeho činitelé

Lexikální význam je formován několika činiteli, přičemž každý z nich plní

specifickou funkci. Igor Němec vymezuje několik základních faktorů, které se

uplatňují při konstituování lexikálního významu. Jedná se tzv. činitel věcný, kterým

se rozumí označovaná skutečnost, dále zde hraje roli faktor psychický, který

zajišťuje zpracování této skutečnosti ve vědomí uživatele, na formování lexikálního

významu se rovněž podílí jazykoví činitelé tvořící formu lexému, uplatňuje se také

7 DOLNÍK, Juraj. Obsah, pojem a lexikálny význam. Jazykovedný časopis. Bratislava: VEDA,

vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1982, roč. 33, č. 1, s. 18. 8 Tamtéž, s. 11–19.

12

vztah lexikálního významu k dalším jednotkám jazykového systému, potom jeho

valence s mluvnickými a sémantickými kategoriemi a v neposlední řadě zde najdeme

také faktor expresivně-stylistický.9

Zaměříme se na poslední ze zmiňovaných činitelů, protože právě expresivita

souvisí s naší analýzou excerpovaného materiálu nejvíce. Němec ukazuje, že se míra

expresivity daného výrazu měnila postupně s historickým vývojem. Toto tvrzení

dokládá například verbum řváti, které se dnes řadí mezi expresiva především kvůli

své intenzifikační povaze, navíc je často spojeno se záporným hodnocením

mluvčího. V minulosti však staročeské sloveso řváti nebylo natolik expresivní,

protože nepřisuzovalo hanlivý prvek osobě, ke které se vztahovalo, např. v Husových

výrocích, dnes však taková situace nastává pouze u spojení řvát bolestí.10

1.4 Lexikální vs. slovotvorný význam

Dalším významem, který teoreticky přiblížíme, je význam slovotvorný,

někdy též označovaný jako význam strukturní. Jedná se o „význam plynoucí

z významů složek obsažených v motivovaném slově, tedy z významu slova

výchozího a z významu slovotvorného formantu […]. Je tedy konkrétní lexikální

realizací strukturního významu slovotvorné třídy a slovotvorného typu.“11 „Význam

strukturní je individuální, daný vnitřní formou, tj. strukturou slovotvornou u lexému

jednoslovného […] nebo také strukturou syntaktickou u lexému víceslovného

[…].“12

Igor Němec vymezuje 3 základní vztahy lexikálního a slovotvorného

významu slovotvorně motivovaných slov. Jedná se o ekvivalenci, přičemž se význam

slovotvorný přímo shoduje s významem lexikálním. K tomuto prvnímu typu se řadí

například substantivum odesilatel definováno v obou významech stejně, kdo něco

odesílá, nebo adverbium nákladně, tedy nákladným způsobem. Druhým typem je

inkluze. V případě, že je ve významu slovotvorném obsažen i význam lexikální,

je nutné tento strukturní význam zpřesnit dalším významovým znakem, čímž

vystihneme význam lexikální. Jako příklad inkluze Němec uvádí staročeské

adjektivum nedlúhý, u něhož ke slovotvornému významu nikoli dlouhý přidáme

9 NĚMEC, Igor. Vývojové postupy české slovní zásoby. Praha: Academia, 1968, s. 17. 10 Tamtéž, s. 34. 11 BACHMANNOVÁ, Jarmila a kol. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové

noviny, 2002, s. 546. 12 NĚMEC, Igor. Vývojové postupy české slovní zásoby. Praha: Academia, 1968, s. 21.

13

zpřesňující významový prvek časově, a vzniká tak význam lexikální definovaný jako

časově nedlouhý, nemající dlouhého trvání. Posledním typem vztahu lexikálního

a slovotvorného významu je průnik obou významů, který nastává tehdy, jestliže

lexikální význam obsahuje jen některé prvky významu strukturního a ostatní jsou

navíc, pak je zde strukturní význam jen nositelem etymologické informace. Uvedené

tvrzení dokládá staročeské substantivum obruč se strukturním významem to, co je

kolem ruky, lexikální význam potom zní kruhový pás k stahování a zpevňování,

zpravidla kovový.13

Miloš Dokulil ve svém příspěvku K otázce prediktability lexikálního

významu slovotvorně motivovaného slova vychází z uvedené teorie Igora Němce,

kterou dále prohlubuje a doplňuje. Rovněž zde podotýká, že problematika vztahu

slovotvorného a lexikálního významu není dosud příliš rozpracovaná, protože

slovotvorným významem se zabývá morfologie, zatímco lexikální význam je

záležitostí lexikologie, vzájemná provázanost obou významů tak stojí mimo bádání

těchto disciplín. Slovotvorný význam je součástí systému jazyka, naproti tomu

význam lexikální je věcí normy, což je základní rozdíl mezi oběma významy. Jako

příklad ekvivalence, shody lexikálního a slovotvorného významu, uvádí Dokulil

skupinu lexémů, jejichž slovotvorný základ směřuje ke slovesům vyjadřujícím lidské

činnosti: (učitel = člověk, který učí, podobně žadatel, spisovatel), najdeme zde

i případy, kdy je rovnost významů natolik zřejmá, že slovníky lexikální význam

nedefinují a význam slovotvorný pouze naznačují: např. bratrův = příd. jm. k bratr.

Objevují se i lexémy, u nichž se význam slovotvorný neshoduje s významem

lexikálním a nemůžeme zde tedy hovořit o prediktabilitě významu. To se týká

například substantiva zelenina, jehož slovotvorný význam je definován jako zelené

části rostlin určené k potravě a význam lexikální pak jen jako části rostlin určené

k potravě. V lexikálním významu již nefiguruje zelená barva, protože mezi zeleninu

řadíme obecně i jinak barevné části rostlin. Inkongruence obou významů nastává

také v případě tzv. jmen konatelských tvořených substantivním základem, sufixem

-ař/ář a koncovkami vzoru muž. Slovotvorný význam takto charakterizovaných

lexémů je definován jako člověk mající nějaký aktivní vztah k předmětu nebo jevu

pojmenovanému motivujícím substantivem, lexikální význam pak závisí na daném

kontextu. Dokulil uvádí jako příklad substantivum přestupkář, jehož lexikální

13 NĚMEC, Igor. Vývojové postupy české slovní zásoby. Praha: Academia, 1968, s. 21–22.

14

význam se mění podle kontextu a existuje zde několik možností: a) kdo je souzen za

přestupek, b) kdo je trestán, kdo si odpykává trest za přestupek, c) kdo se notoricky

dopouští přestupků, d) kdo se dopustil přestupku. Dalším případem, který zde může

nastat, je rozšíření lexikálního významu. K tomu dochází např. u substantiva truhlář,

který nevyrábí pouze truhly (jak napovídá význam slovotvorný), ale i jiný nábytek.

Vztahy mezi lexikálním a slovotvorným významem podléhají určitým zákonitostem.

Svou roli zde hraje mimo jiné například typ onomaziologické kategorie, charakter

slovnědruhové kategorie, slovní druh motivovaného lexému apod.14

1.4.1 Slovotvorný význam a expresivita

V této kapitole se dotkneme také souvislosti slovotvorného významu

s expresivitou lexému. Využijeme především poznatky Igora Němce, který v článku

Slovotvorný význam a expresivita dochází k následujícím tvrzením. Vztah mezi

strukturním významem a expresivitou lexému je v zásadě dvojího typu. V obou

případech hraje důležitou roli slovotvorný základ a formant. První případ souvislosti

můžeme ilustrovat na substantivech hlavinka a babizna. Slovotvorný základ těchto

lexémů pojmenovává označovanou skutečnost, slovotvorné formanty -inka a -izna

pak určují, zda se jedná o lexém kladně (hlavinka) či záporně (babizna) expresivní.

Druhý typ nastává tehdy, když slovotvorný základ zdůrazňuje nápadný znak

pojmenovávaného jevu, který je hodnocen podle citového zaujetí mluvčího,

a slovotvorný formant tento jev řadí do skupiny lexémů kladně (např. drahoušek)

nebo záporně (např. drzoun) hodnocených. V případě tzv. pejorativ, jež označují

osoby, se může jednat o slovotvorné formanty, které se jinak objevují u neutrálních

lexémů pojmenovávajících věci nebo zvířata. Jako příklad uvádí Němec sufix -dlo

užívaný u bezpříznakových slov k identifikaci prostředků (letadlo), míst (bělidlo)

a dějů (žrádlo), výraz trapidlo s lexikálním významem člověk trápící jiné se však

stává záporně expresivním.15

1.5 Lexikální vs. gramatický význam

Podstatu lexikálního a slovotvorného významu jsme již objasnili, nyní je

třeba definovat význam gramatický a popsat jeho souvislost s významem lexikálním.

„Gramatický význam slova chápeme jako abstraktní významovou složku formální

14 DOKULIL, Miloš. K otázce prediktability lexikálního významu slovotvorně motivovaného slova.

Slovo a slovesnost. 1978, roč. 39, č. 3–4, s. 244–251. 15 NĚMEC, Igor. Slovotvorný význam a expresivita. Slovo a slovesnost. 1972, roč. 33, č. 2, s.

116–121.

15

příslušnosti (relační povahy) slova vyjadřující se morfologicky, tj. nesamostatnými

elementy spojujícími se se základem slova, a kontextově, tj. syntakticky ve

vzájemném vztahu slova a gramatického kontextu.“16

Zkoumáme-li obecně jazykový význam věty vzhledem k jeho dílčím

složkám, zjišťujeme, že gramatický význam vstupuje do věty tzv. aktem

usouvztažňovacím (větotvorným), zatímco v případě významu lexikálního se jedná

o akt pojmenovávací.17 Podle přítomnosti a míry dominance jednotlivých složek

jazykového významu rozděluje Libuše Kroupová lexémy do tří základních skupin.

První oddíl čítá slova gramatickolexikální. Patří sem lexémy, jejichž gramatický

význam se nepodílí na vzniku lexikálního významu, ale v daném kontextu ho pouze

specifikuje. Jedná se například o substantiva, slovesa, adjektiva či slova kvantitativně

pojmenovací, mezi která patří například číslovky, některá zájmena apod. Druhou

skupinu tvoří slova lexikálně-gramatická, u nichž je přítomnost gramatického

významu podstatným faktorem při chápání významu lexikálního. K těmto slovům se

řadí spojovací slova, tedy předložky, spojky a uvozovací částice. Kroupová

vysvětluje, že název lexikálně-gramatická slova volí záměrně, aby zdůraznila roli

gramatického významu, a odmítá tradiční pojem gramatická či nesamostatná slova

apod. Poslední typ zahrnuje tzv. slova lexikální, jejichž podstata tkví v tom, že

gramatický význam se zde téměř nevyskytuje, pomineme-li gramatickou složku

určující slovní druh lexému. Této charakteristice podléhají interjekce.18

Dle našeho názoru je však dělení Kroupové do jisté míry matoucí především

kvůli terminologii, kterou užívá k pojmenování jednotlivých skupin lexémů, proto

preferujeme spíše tradiční názvy užívané ve středoškolských učebnicích českého

jazyka. Např. Sochorová lexikálně gramatickými slovy označuje lexémy, jež mají

význam lexikální a ve větě pak různé významy gramatické, např. substantiva,

adjektiva, verba apod.19 Tuto skupinu však Kroupová označuje jako lexémy

gramatickolexikální (srov. výše). Druhou kategorii reprezentují lexémy vyjadřující

větné vztahy mezi jednotlivými slovy ve větě, případně mezi větami. Jedná se

16 KROUPOVÁ, Libuše. Vztah významu gramatického a lexikálního u předložek. Slovo a slovesnost.

1980, roč. 41, č. 1, s. 49. 17 BACHMANNOVÁ, Jarmila a kol. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové

noviny, 2002, s. 545. 18 KROUPOVÁ, Libuše. Vztah významu gramatického a lexikálního u předložek. Slovo a slovesnost.

1980, roč. 41, č. 1, s. 49. 19 SOCHOROVÁ, Marie. Český jazyk a literatura. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007, s. 26.

16

o slova gramatická, kam patří předložky, spojky, částice, případně pomocná

slovesa.20 Kroupová pro takové lexémy volí pojmenování lexikálně-gramatické

(srov. výše). Obě typologie se pak shodují na pojmenování slov lexikálních.

Stručná mluvnice česká dělení zjednodušuje a rozlišuje pouze slova

plnovýznamová a slova gramatická. První ze zmiňovaných skupin zahrnuje jednak

lexémy disponující výhradně významem věcným, např. interjekce nebo adverbia,

jednak ty, které nabývají zároveň i významu gramatického, jedná se o substantiva,

adjektiva, verba apod.). Mezi slova gramatická pak řadíme lexémy, u nichž lze

lexikální význam identifikovat až ve spojení s jiným lexémem, např.

v předložkových pádech. Skupinu slov gramatických reprezentují předložky, spojky,

částice a pomocná slovesa.21

20 SOCHOROVÁ, Marie. Český jazyk a literatura. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007, s. 26. 21 HAVRÁNEK, Bohuslav a JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. Vyd. 26. Praha: Fortuna,

2002, s. 43.

17

2 Polysémie

Ústředním materiálem pro praktickou analýzu v této bakalářské práci jsou

polysémická slova, je tedy nutné objasnit význam tohoto jazykovědného termínu.

Akademický slovník cizích slov definuje polysémii jako „jev záležící v tom, že

jazykové jednotky mají dva a více navzájem různě souvisících a strukturovaných

významů, významové spektrum.“22 Z definice se odvozuje český ekvivalent

vícevýznamovost. Polysémické slovo je tedy slovo s více než jedním lexikálním

významem. Podle Čermáka je polysémie opakem monosémie a zároveň její podstata

spočívá v tom, že nejméně dva významy se váží k jedné formě lexému.23

Encyklopedický slovník češtiny vysvětluje polysémii jako „[…] případ víceznačnosti

izolované jazykové, především slovní formy (jazyk 1. „svalnatý orgán v dutině

ústní“, 2. „co se podobá jazyku živočichů, např. součást boty“, 3. „soustava

vyjadřovacích prostředků“).“24

V češtině se polysémie hojně vyskytuje, SSČ uvádí slova, která nesou až 13

lexikálních významů. Tento jev se v lexikálním systému našeho jazyka týká necelých

čtyř pětin z tisíce nejfrekventovanějších slov, celkově je však více slov nesoucích

pouze význam jediný.25

2.1 Vznik polysémie

Obecně se uvádí dva základní typy vzniku polysémie. Prvním je lexikalizace

kontextových významových posunů, do této skupiny spadá specializace

a generalizace významu. Druhou možností vzniku polysémie je pak tvorba

přenesených pojmenování. Lexie jsou v hyperlexému uspořádány hiearchicky, kdy

jedna z nich je považována za základní, opěrnou, nejčastěji je vývojově primární, bez

stylistického a emocionálního příznaku a má širokou kolokabilitu.26

Podle Čermáka se při zrodu polysémie uplatňují dva aspekty, konkrétně

jazykový a mimojazykový. V případě prvního jmenovaného dochází ke vzniku

polysémie vlivem existujících jazykových kategorií a jejich změnami, a to sice

22 KRAUS, Jiří a PETRÁČKOVÁ, Věra. Akademický slovník cizích slov: A-Ž. Vyd. 1, dotisk.

Praha: Academia, 1997, s. 606. 23 ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010, s. 60. 24 BACHMANNOVÁ, Jarmila a kol. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové

noviny, 2002, s. 320. 25 Tamtéž, s. 320. 26 Tamtéž, s. 320–321.

18

změnou slovního druhu (substantivizací adjektiv, např. domácí z původního pan

domácí), dále svou roli hraje gramatický rod (původně latinské maskulinum

homo – člověk, se změnilo na francouzské substantivum homme definované jako

muž), případně se zde uplatňuje i fonologie (verbum přikvačit, kvačit změnilo svůj

původní význam přitlačit pod vlivem formálně podobného verba kvapit na význam

přispěchat, ve své době se jednalo o polysémii, postupně však původní význam

zanikl). K mimojazykovým aspektům se řadí změna vnější reality a potřeba

pojmenovat nově vzniklé jevy. Jako příklad zmiňovaného aspektu uvádí Čermák

substantivum město. V době zakládání měst k původnímu významu místo slova

miesto přibyl další význam opevněné sídliště, jednalo se tedy o polysémii. Později

došlo změnou fonologické stavby k oddělení obou významů a rozpadu polysémie.27

Igor Němec ve svém příspěvku Jazykové ztvárnění psychického odrazu

skutečnosti v lexikální význam uvádí: „Nejnižším lexikálním subsystémem je

polysémní slovo: jeho elementární jednotky se shodují morfematickou formou

a integračními komponenty sémantickými (významovým jádrem), navzájem se liší

nezřídka různou konstrukční valencí a vždy různou příslušností k sémantickému poli

[…]“28

Vznik polysémie komentuje také významný slovenský jazykovědec Vincent

Blanár. „Prostredníctvom lexémy a jednotlivých semém vstupují do lexikálnych

vzťahov s inými formálne, obsahove alebo formálne i obsahove blízkymi

lexikálnymi prvkami a vytvárajú s nimi zložitejšie organizované lexikálno-

sémantické súbory – čiastkové systémy (lexikálno-sémantické paradigmy).“29

2.2 Vztahy mezi jednotlivými významy

Ne vždy je zcela snadné nalézt souvislosti mezi jednotlivými významy

a přesně určit, jak se konkrétní význam vyvinul. Podle Encyklopedického slovníku

češtiny z hlediska motivačního rozlišujeme mezi jednotlivými významy hyperlexému

dva základní vztahy. První z nich vzniká na principu postupného odvození, tzn.

sekundární význam je odvozen z významu primárního a současně se stává výchozím

pro význam terciární apod. Druhým vztahem je souřadné odvození, ke kterému

27 ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010, s. 66–67. 28 NĚMEC, Igor, Robert DITTMANN, Hana SOBALÍKOVÁ a Miloslava VAJDLOVÁ. Práce

z historické jazykovědy. Praha: Academia, 2009, s. 84. 29 BLANÁR, Vincent. Lexikálno-sémantická rekonštrukcia. Bratislava: VEDA, vydavateľstvo

Slovenskej akadémie vied, 1984, s. 200.

19

dochází v případě, kdy jeden z významů je motivující pro ostatní významy, například

od primárního významu je odvozen jak význam sekundární, tak i význam terciární.30

2.3 Principy přenosu významů

Čermák tvrdí, že polysémie se vyskytuje v největší míře u substantiv a dále

popisuje nejčastější principy přenosu jednotlivých významů. Oboustranný přenos

významů nastává mezi čtyřmi typy substantiv, a to sice mezi názvy lidí, živočichů,

abstrakt a konkrét.31

Mezi základní princip odvození patří metafora, jejíž podstatou je přenos

významu slova na základě vnější podobnosti. Podobnost je dobře viditelná ve spojení

moře brázdily lodi (brázdit pole → moře).32

Specifickým druhem přenosu je antropomorfizace, „tj. „projekce“ člověka,

resp. zvláště jeho (tělesných) částí, do světa kolem sebe, především skrze dávání

jmen jeho součástem kolem sebe (např. noha stolu, čelo ledovce apod.).“33

Dalším typem přenosu, který Čermák blíže specifikuje, je abstraktivizace.

K tomuto jevu nedochází pouze při přechodu konkrétum → abstraktum (ptačí křídlo

→ vojenské křídlo), ale často jde o rozšíření původního významu, který byl již

abstraktní (operace – pojem užívaný jen v lékařství → platební operace). Mezi

jednotlivými významy může docházet k přenosu také zužováním významu. Opakem

abstraktivizace je potom konkretizace, původní abstraktum se mění v konkrétum

(sladkost – vlastnost → sladkost – bonbon).34

Jestliže je význam přenášen metonymicky, děje se tak na základě věcné

souvislosti (jazyk – smyslový orgán v ústech → jazyk – prostředek komunikace).

Někdy se z metonymie vyděluje zvlášť synekdocha, při které dochází k přenosu

významu na základě principu části za celek nebo celku za část, např. moře křižovaly

plachty (lodě s plachtami → plachty). Podle průzkumů podléhají tvorbě metafory

spíše konkréta, zatímco metonymický přenos se uplatňuje spíše u abstrakt.35

30 BACHMANNOVÁ, Jarmila a kol. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové

noviny, 2002, s. 321. 31 ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010, s. 68. 32 Tamtéž, s. 76. 33 Tamtéž, s. 68. 34 Tamtéž, s. 68–69. 35 Tamtéž, s. 74–76.

20

Často při odvození a přenášení významů dochází ke vzniku významů

expresivních, kterým se budeme podrobně věnovat v dalších kapitolách, v analýze

excerpovaného materiálu pak ukážeme vztahy na konkrétních příkladech.

2.4 Vztah mezi polysémií a homonymií

Význam polysémie je již definován v předchozích kapitolách. Nyní je třeba

objasnit podstatu homonymie a ukázat, jaké faktory se uplatňují při rozlišování

těchto dvou jazykových jevů. Homonymii Akademický slovník cizích slov

charakterizuje jako „formální vztah mezi jazykovými jednotkami založený na

totožnosti formy (např. kolej ve smyslu studentská ubytovna – kolej s významem

stopa kola)“36. Encyklopedický slovník češtiny pak definici upřesňuje a dodává, že

u homonymie nedochází k významové příbuznosti mezi lexémy.37 „Polysémie se od

lexikální homonymie liší tím, že jednotlivá významová užití (lexie) polysémního

lexému (hyperlexému) spolu sémanticky i geneticky souvisejí.“38

Významný slovenský jazykovědec věnující se především otázkám

lexikologickým a lexikografickým Štefan Peciar v článku Vzťah polysémie

a homonymie uvádí dvě základní kritéria rozlišování homonymie a polysémie.

Prvním z nich je mimojazyková skutečnost. V případě, že mezi předměty a jevy

pojmenovávané mimojazykové skutečnosti nenajdeme takové společné vlastnosti,

které by se odrážely ve významech slov a tím vytvářely sémantickou strukturu

vícevýznamového slova, nelze hovořit o polysémii. Za druhý faktor odlišení

polysémie a homonymie se považují vztahy mezi jednotkami slovní zásoby určitého

jazyka, a to vztahy sémaziologické i slovotvorné.39

2.5 Rozpad polysémie

I když obecně v češtině dochází spíše k nárůstu polysémie, může nastat

i situace, kdy se polysémie ruší. K rozpadu polysémie může dojít tehdy, když se od

36 KRAUS, Jiří a PETRÁČKOVÁ, Věra. Akademický slovník cizích slov: A-Ž. Vyd. 1, dotisk.

Praha: Academia, 1997, s. 296. 37 BACHMANNOVÁ, Jarmila a kol. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové

noviny, 2002, s. 169. 38 Tamtéž, s. 320. 39 PECIAR, Štefan. Vzťah polysémie a homonymie. Slovo a slovesnost. 1980, roč. 41, č. 2, s. 86–92.

21

sebe význam lexií natolik vzdálí, že z hlediska synchronního nebude patrný jejich

motivační vztah.40

Podle Čermáka se polysémie odstraňuje dvěma způsoby, formálně

a sémanticky. Formální rozpad nastane tehdy, když se dva různé významy dostanou

do konfliktu, „protože jediná forma, která je nese, se stává nesrozumitelnou a to vede

někdy k potřebě oba významy odlišit formálně, do dvou forem.“41 Uvedeme stejný

příklad, který je vysvětlen již výše u mimojazykového aspektu vzniku polysémie

miesto (místo vs. město). Miesto původně znamenalo místo a se vznikem měst, se

přidal ještě druhý význam opevněné sídliště, nakonec došlo k odlišení formy

místo x město a rozpadu polysémie.42 „Sémanticky se může ale také význam

rozdvojit do té míry, že se souvislost mezi rozdvojenými a samostatnými částmi

přestane vnímat.“43 Jako příklad je uveden sémantický vývoj substantiva kluk.

Původní význam byl šíp, dále došlo k posunutí významu přes ničema, budižkničemu

(ten byl vázán pouze na kolokaci kluk nepeřený, tj. šíp neopatřený peřím, která se

přestala užívat) až k dnešnímu významu substantiva. Při tomto vývoji se ztratila

souvislost mezi dvojicemi významů („šíp“ a „budižkničema“) a („budižkničema“

a „kluk“).44

Mimo výše uvedené dva způsoby rozpadu polysémie existuje však ještě další

situace, při které polysémie zaniká. Děje se tak při rozpadu polysémního lexému na

několik homonym, přičemž forma lexému zůstane zachovaná, dojde pouze k její

duplicitě. Příkladem je substantivum jeřáb, které slovníky považují za tři různá

homonyma: jeřáb – vysoký strom, keř; jeřáb – pták; jeřáb – stavební stroj.45

40 BACHMANNOVÁ, Jarmila a kol. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové

noviny, 2002, s. 320. 41 ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010, s. 74. 42 Tamtéž, s. 74. 43 Tamtéž, s. 74. 44 Tamtéž, s. 74. 45 Tamtéž, s. 74.

22

3 Expresivita

Expresivita je jazykový jev obecně definovaný jako „pragmatická složka

významu lexému nebo jeho výskytu, popř. i jiných jednotek, daná jako různě silný

projev afektivního a volního vztahu mluvčího nebo užitím, které se na pozadí

syntagmatické kombinace tohoto lexému s jinými v kontextu se chápe jako

neobvyklé, resp. vybočující z očekávané formy.“46 „Expresívní výraz bývá tu

zpravidla chápán jako výraz vyjadřující vedle prvků nocionálních i osobní citový

vztah, třebas již kolektivně zobecnělý, k vyjadřované skutečnosti.“47 Z výše

uvedených charakteristik plyne zřetelně subjektivní povaha expresiv. Zatímco jeden

mluvčí může volit pro pojmenování skutečnosti výraz jazykově neutrální, jiný v téže

situaci vybere naopak výraz příznakový.

I když je na první pohled patrné, že se jedná o výraz, jenž ve srovnání

s bezpříznakovými lexémy vyčnívá určitým způsobem z kontextu, neřadí se sem

pouze nespisovné lexémy, nýbrž i slova kodifikovaná podléhající expresivitě za

určitých okolností, např. přesunem významu apod.48 Kromě toho, že expresivitu

zachycují slovníky, je velmi dobře pozorovatelná zejména v mluvených projevech,

kdy mluvčí bez dlouhého přemýšlení formuluje sdělení. Důležitou roli přitom hraje

aktuálnost situace, osobní zaujetí mluvčího k dané skutečnosti a nedostatek času pro

výběr vhodného ekvivalentu. Autoři beletrie pak expresivní výrazy využívají

k ozvláštnění textu, které přitáhne pozornost čtenáře.49

3.1 Typy expresivity

Při rozlišení expresivity vyjdeme z dělení Jaroslava Zimy, který v zásadě

rozlišujeme tři základní typy. Jedná se o expresivitu inherentní, adherentní

a kontextovou.

Důležitý charakteristický rys inherentní expresivity tkví v tom, že k její

identifikaci není třeba znát širší kontext, protože lexém má expresivní příznak už ve

svém primárním významu, navíc je patrná už formy lexému. Takto expresivní slova

46 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Praha: Karolinum, 2011, s. 271. 47 ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická a stylistická. Praha:

ČSAV, 1961, s. 5. 48 BACHMANNOVÁ, Jarmila a kol. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové

noviny, 2002, s. 132. 49 ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická a stylistická. Praha:

ČSAV, 1961, s. 8–9.

23

se mohou vyznačovat např. specifickou hláskovou stavbou (bžuchnout, cmrndat,

fňukat) nebo je zde expresivita způsobena slovotvornými formanty, zejména sufixy,

které lexém nápadně odlišují od jeho neutrální formy (pták – ptačisko). U maskulin

se jedná například o přípony -ák (tvrďák), -áč (břicháč), -ec (blbec), -ouš

(drahouš), -oun (čiloun) apod. U feminin se takové sufixy objevují v menší míře,

přesto můžeme jmenovat například přípony -anda (šuškanda), -enda (treperenda),

-izna (babizna) aj. V oblasti neuter je nerozšířenějším sufixem způsobujícím

expresivitu přípona s augmentativním charakterem -isko (vrabčisko). Inherentní

expresivita může vznikat také změnou neživotnosti v životnost, případně záměnou

rodu. To je velmi dobře pozorovatelné u substantiv zakončených sufixem -ina

(vychrtlina). Dále se tento typ expresivity objevuje u slov označujících projevy

vlastností, zakončených sufixem -árna (lumpárna). Zde došlo ke změně

slovotvorného typu, protože sufix -árna původně užívaný pro obecná jména místní

zde slouží k pojmenování jiné skutečnosti. Expresivitu inherentní rovněž způsobuje

reduplikace v příponách (malilinký), předponách (prapraobyčejný) či slovním

základu v rámci kompozice slova (šedošedý). Stejně tak se s ní můžeme setkat

u jmenných složenin předponových s prefixy arci- (arcibídák), vele- (velebřichatý)

apod. V tomto případě je expresivita způsobena kontrastem pozitivně zabarvené

přípony a negativního příznaku u slovotvorného základu.50

Druhým typem je expresivita adherentní. Lexém nabývá této expresivity

teprve užitím v daném kontextu, přičemž musí dojít k sémantické změně jeho

základního neutrálního významu. Např. robota = těžká práce,

oťukávat něco = předběžně zjišťovat, zkoumat apod. Na rozdíl od expresivity

inherentní, je zde kontext, v němž je lexém užit, nezbytný.51 Expresivita adherentní

je stěžejní pro naši práci, proto jí věnujeme dále samostatnou kapitolu.

Posledním typem je expresivita kontextová. Ve slovníku ji však nenajdeme,

protože pro její identifikaci je třeba znát širší kontext, v němž se slovo užívá.

Podstata kontextové expresivity spočívá v nápadné odlišnosti lexému od jazykového

okolí bez změny významu. Navíc kontextová expresivita svou charakteristikou

vybočuje z lexikologického zkoumání, protože je záležitostí spíše stylistiky. Je velmi

50 ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická a stylistická. Praha:

ČSAV, 1961, s. 12–23. 51 Tamtéž, s. 10.

24

dobře pozorovatelná v díle Bylo nás pět, kde děti v hovorovém projevu užívají

neobvyklá slova (např. praviti).52

3.2 Expresivita adherentní

Expresivita adherentní u polysémických slov převažuje, což je podstatné pro

praktickou analýzu excerpovaného materiálu v naší práci, proto je třeba ji zkoumat

podrobněji. Jak jsme již nastínili, adherentně expresivní význam zde vzniká

sémantickou změnou neutrálního významu, případně může být odvozen z jiného již

existujícího expresivního významu. Podstatou adherentně expresivního výrazu je

podobnost se skutečností neutrální na jedné straně a zároveň přítomnost nápadného

diferenciačního prvku na straně druhé.53

Často se při identifikaci tohoto typu expresivity užívají synonymní lexémy,

které disponují podobným významem, ale na rozdíl od expresiv mají neutrální formu

a danou skutečnost pojmenovávají objektivně. Synonymie zde „umožňuje často určit

expresivitu slovního významu pohybem znaků objektivně zjistitelných“ a „verifikuje

poznání zprostředkované jazykovým povědomím.“54 Vedle sémanticky ustálených

výrazů se stále zde častěji objevují aktualizace jejich významů, které postupně

rovněž podléhají lexikalizaci. Jako příklad uvádí Zima verbum trčet, jehož význam

nečinně prodlévat nebo stát55 se postupně lexikalizuje, i když si svou expresivitu

stále zachovává. Jakmile je lexikalizace dokončena, objevuje se nová expresivní

aktualizace. Dnes je sloveso trčet (čekat) postupně nahrazováno aktualizací

v podobě verba tvrdnout.56

Při zkoumání adherentní expresivity se uplatňují dva základní postupy, které

se navzájem doplňují, jedná se o metodu onomaziologickou a sémaziologickou.

„Onomaziologie nás vede k poznání příčin a způsobů vzniku adherentní expresivity:

jsou jimi zpravidla přesuny mezi různými odlišnými oblastmi pojmenování.

52 ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická a stylistická. Praha:

ČSAV, 1961, s. 11. 53 Tamtéž, s. 53. 54 Tamtéž, s. 45. 55 Význam převzat ze SSČ 56 ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická a stylistická. Praha:

ČSAV, 1961, s. 45–46.

25

Sémaziologie dospívá k poznání podstaty adherentní expresivity srovnáním se

stylisticky neutrálním ekvivalentem expresívního výrazu.“57

3.2.1 Vznik významů adherentně expresivních

Adherentně expresivní významy vznikají přesunem nebo odvozením

z původně neutrálního lexikálního významu. Některé principy přenosu jsme již

popsali v kapitole o polysémii (metafora, metonymie, antropomorfizace apod.), jiné

ukážeme zde.

Při vzniku adherentní expresivity se uplatňuje aspekt intenzifikace, o níž

hovoříme v případě, kdy k pojmenování neutrální skutečnosti užijeme výraz se

znakem nadměrnosti. Neméně důležitá je zde i konkretizace sloužící k pojmenování

obecnější představy výrazem konkrétním. Zatímco intenzifikace je jev kvantitativní

(expresivní význam obsahuje určitý počet znaků, které jsou pro vyjádření neutrální

skutečnosti nadbytečné), v případě konkretizace se jedná o aspekt spíše

kvalitativní.58

Zima třídí přesuny mezi jednotlivými oblastmi pojmenování do specifických

kategorií. Jedná se o přesuny pojmenování uvnitř oblasti jevů lidského života, kam

spadá pojmenování z oblasti biologie, fyziologie a patologie člověka, jména

příslušníků národů, křestní jména, příjmení, apelativa apod., dále uvádí přesun

výrazů z okruhu života živočišného pro pojmenování skutečností z oblasti lidského

života, přenos z oblasti živočišstva, rostlin a přírodních jevů do jiných oblastí, další

skupinu reprezentují záměny pojmenování mezi oblastí neživé hmoty a oblastí

lidského života.59 Jednotlivé modely přenosu pojmenování a oblasti, mezi nimiž

k přenosu dochází, si podrobněji definujeme u analýzy excerpovaného materiálu ze

SSČ, kde rovněž dané jevy ilustrujeme na konkrétních příkladech.

3.3 Frazeologická spojení

Jedna z kapitol praktické analýzy bude věnována expresivním

frazeologickým spojením, která se vyskytují v analyzovaném materiálu SSČ, proto je

třeba tuto problematiku teoreticky přiblížit.

57 ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická a stylistická. Praha:

ČSAV, 1961, s. 82–83. 58 Tamtéž, s. 74–76. 59 Tamtéž, s. 55–69.

26

3.3.1 Vymezení termínu

Frazeologické spojení slov neboli frazém Akademický slovník cizích slov

definuje jako: „ustálené spojení slovních tvarů, v němž alespoň jeden tvar má

jedinečnou funkci a význam spojení není přímo odvoditelný z významů tvarů.“60

„Ještě obecněji lze povahu frazému vystihnout tak, že je to ustálená kombinace dvou

či více prvků (morfémů, slovních tvarů, popř. kolokací), z nichž aspoň jeden je

členem extrémně omezeného a uzavřeného paradigmatu.“61 Čermák pak v jiné své

publikaci, která se na problematiku frazémů specializuje, dodává: „Aby uvedená

definice nezahrnovala také víceslovné termíny (srov. např. ptáka vdovka královská

/vidua regia/, kde komponent vdovka se užívá ještě s několika dalšími adjektivy,

např. vdovka rajská), je pak třeba přihlédnout také k dalším rysům; pouhým rysem

omezené kolokability se z kombinace frazém ještě nestává. […]“62

3.3.1.1 Frazém vs. idiom

Velmi často dochází k paralelnímu užívání termínu frazém a idiom, přesto je

mezi těmito pojmy nuance. „V zásadě platí, že analyzujeme-li kombinatorický útvar

formálně, z hlediska formálních rysů, mluvíme o frazému, zatímco analýza

sémantická, z hlediska relevantních sémantických rysů (včetně nominativních),

opravňuje užití názvu idiom.“63 Věda studující frazémy a idiomy se nazývá

frazeologie a idiomatika. Pro zjednodušení budeme v naší práci dále užívat

pouze pojem frazém.

3.3.2 Dělení frazémů

Frazémy se podle své funkce v textu řadí ke třem základním rovinám. Jedná

se o lexikální rovinu frazémů (kombinace tvaru morfémů v jednoslovném lexému,

např. kazisvět), rovinu kolokační (kombinace tvarů lexémů, s funkcí nevětnou, např.

hodit něco za hlavu) a propoziční (kombinace tvarů lexémů, kolokací i klauzí,

s funkcí větnou, např. Řemeslo má zlaté dno.).64

60 KRAUS, Jiří a PETRÁČKOVÁ, Věra. Akademický slovník cizích slov: A-Ž. Vyd. 1, dotisk.

Praha: Academia, 1997, s. 245. 61 ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010, s. 225. 62 ČERMÁK, František. Frazeologie a idiomatika česká a obecná: Czech and general phraseology.

Praha: Karolinum, 2007, s. 32. 63 Tamtéž, s. 33. 64 ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010, s. 226–227.

27

Zvláštní postavení mají tzv. monokolokabilní slova. „Jejich zásadní

a extrémní vlastností je ta, že se v jazyce kombinují pouze s jediným dalším slovem,

nebo s jasně danou malou skupinkou, srov. na úkor někoho, jakýs takýs […]“65

Obecně lze konstatovat, že takové prvky slovní zásoby jsou tedy nesamostatné,

vyskytují se pouze v daném frazému, nelze u nich určit slovní druh a nedisponují

vlastní sémantikou apod.66

Mezi frazémy rovněž řadíme rčení nebo přirovnání (hubený jako vlk) dále

sem patří přísloví, jehož podstatou je předávaná zkušenost a mravní ponaučení

(Komu není rady, tomu není pomoci), či pořekadla, která obvykle situaci

pojmenovávají či hodnotí, avšak etický aspekt, který byl přítomen v případě přísloví,

zde chybí (Vzduch je čistý).67 Za frazémy se tradičně považují též tzv. binomiály

(např. den co den) definované jako „[…] kolokační frazém či idiom, který je složený

ze sledu dvou komponentů téhož slovního druhu, někdy i identické formy, má

obvykle nominální povahu a je založený na iteraci třídové nebo individuální […]“68

3.3.3 Expresivita frazému

Dalším rysem, který lze u frazeologických spojení identifikovat, je

přítomnost expresivity. Čermák vysvětluje, že expresivní složka je jedním

z pragmatických aspektů, které jsou součástí sémantiky idiomu, a zároveň dodává, že

expresivita ustáleného významu se může projevovat interně i externě. První typ

spočívá v tom, že buď forma (či jen její část), nebo význam frazému (idiomu) se

odlišuje od formy nebo významu základního, obvyklého. Externě se expresivita

uplatňuje již v případě, užijeme-li daný frazém (idiom) v textu, kde z něj svou

nápadností vybočuje. Jako příklad expresivní motivace formální uvádí spojení být

kulaťoučký jako melounek, kde se projevuje zvukomalebnost a uplatňují se zde

deminutiva.69 „Většina frazémů bývá expresívní povahy, ne však automaticky.

65 ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010, s. 227. 66 ČERMÁK, František. Frazeologie a idiomatika česká a obecná: Czech and general phraseology.

Praha: Karolinum, 2007, s. 30. 67 ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010, s. 228. 68 ČERMÁK, František. Frazeologie a idiomatika česká a obecná: Czech and general phraseology.

Praha: Karolinum, 2007, s. 51. 69 Tamtéž, s. 38.

28

V závislosti na konkrétním kontextu bývá jejich expresivita zvýrazňována, nebo

naopak potlačována.“70

3.3.3.1 Frazémy vs. přenesená pojmenování

Je třeba vysvětlit rozdíl mezi frazémy a přenesenými pojmenováními, jež

disponují nesamostatným expresivním významem. Frazém jsme již definovali

v předchozí podkapitole. Skutečnost, že se jedná o frazeologické spojení, může

naznačovat několik charakteristických znaků, které jej odlišují od běžných spojení

nefrazeologických. Jeho hlavní podstatou je tedy ustálenost nejméně dvou prvků,

neodvoditelnost sémantiky celku z jednotlivých významů jeho komponentů a velmi

často je zde přítomná expresivita. Právě expresivita způsobuje, že frazém je

v kontrastu s okolním textem, ve kterém se objevuje.

Existují však lexémy, které mají význam neutrální, avšak v případě, že se

stanou součástí přeneseného pojmenování, nabývají nesamostatného významu

expresivního. Jaký je tedy rozdíl mezi frazémem a tímto přeneseným

pojmenováním?

Uveďme si příklad. Verbum trénovat je ve významu tréninkem tužit

neutrální, avšak spojení trénovat vůli už SSČ označuje jako expresivní. Jedná se

o přenesené pojmenování, jež nese nesamostatný expresivní význam. tolik Jiná

situace nastává v případě spojení tahat za někoho kaštany z ohně s významem dělat

za někoho nebezpečnou práci. Jsou zde splněny všechny podmínky pro to, abychom

mohli dané spojení považovat za frazém, protože je ustálen v jazyce a jeho lexikální

význam není odvoditelný z jednotlivých komponentů. Zároveň se však jedná o

přenesené pojmenování, které rovněž vykazuje jistou míru expresivity.

70 ČERMÁK, František a HRONEK, Jiří. Slovník české frazeologie a idiomatiky: výrazy slovesné A-P.

Praha: Academia, 1994, s. 16.

29

4 Lexikografie

Lexikografie, někdy též zvaná jako slovníkářství, označuje jazykovědnou

disciplínu zabývající se tvorbou slovníků. Je velmi těsně spjata s lexikologií a bývá

dokonce označována za její odvětví, protože obě studují slovní zásobu jazyka.71

Materiál k analýze polysémických lexémů budeme primárně čerpat ze

Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ), ale nahlédneme také do

Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) nebo do Příručního slovníku jazyka

českého (PSJČ), abychom srovnali, jakým způsobem jsou zde zpracovány

polysémické jednotky a expresivní výrazy.

Protože v naší práci pracujeme výhradně se slovníky jednojazyčnými, je třeba

přiblížit jejich obecnou charakteristiku. Pro jednojazyčný slovník výkladový je

typické, že zpracovává slovní zásobu současného jazyka. Pod pojmem současný

jazyk si však nelze představit jen jazyk užívaný ke komunikaci v posledních třech

dekádách, ale zaujímá např. i materiál z konce první poloviny 20. století, přičemž

slovník rozlišuje slova archaická, zastarávající apod. na jedné straně a neologismy

pak na straně druhé. Nalezneme zde popis a výklad jednotlivých lexémů,

slovotvorných částí slov, slovník rovněž popisuje volné i ustálené lexikální kolokace

a nevynechá ani frazémy. Základním rysem slovníku je také jeho univerzálnost, měl

by vyhovět potřebám běžného uživatele jazyka, odborné veřejnosti i cizincům.72

4.1 Sémantický popis lexikálních jednotek

V této kapitole se pokusíme nastínit, jakým způsobem je v jednojazyčných

slovnících zpracovaná sémantika lexému. Filipec hovoří o tzv.

lexikologicko-lexikografické metodě, která spočívá v tom, že lexém je podroben

analýze z různých hledisek. V několika etapách je pak u slovníkového hesla, zvláště

substantiva, postupně vymezena definice lexikálního významu, rovněž se zjišťují

jeho mimodefiniční aspekty, které mohou být pragmatické, například expresivita, či

gramatické zahrnující životnost, případně neživotnost lexému, tranzitivní charakter

71 BACHMANNOVÁ, Jarmila a kol. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové

noviny, 2002, s. 243. 72 ČERMÁK, František a BLATNÁ, Renata. Manuál lexikografie. Jinočany: H&H, 1995, s. 16–18.

30

apod., dále je třeba stanovit distinktivní sémantické rysy, následně se od dílčích

systémů přechází k vytvoření komplexního sémantického systému lexika.73

Právě vymezení definice a jejích prvků je stěžejní pro celou analýzu, protože

skrze ni dochází k identifikaci samotného významu, mimo jiné také slouží

k vymezení synonym nebo rozlišení dílčích významů polysémického lexému.

Definice lexikálního významu se snaží uživateli jazyka daný lexém přiblížit např.

užitím známějšího ekvivalentu či přirovnání, díky němuž si uživatel lépe představí

jeho podstatu. Filipec jako základní typ označuje definici vyjádřenou frází (větou),

která prostřednictvím syntaktických vztahů vystihuje sémantiku analyzovaného

lexému pomocí nejméně dvou definičních prvků. Často je součástí takovéto definice

popis, empirické pozorování přirovnání apod.74

Při popisu lexikálního významu se rovněž může uplatnit tzv. deiktická

definice, která odkazuje např. pomocí obrázku na jiné jevy sémanticky se vztahující

k danému lexému. Méně přesná je relační definice založená na tom, že pomocí

významu fundujícího slova je zde popisován význam slova fundovaného, např.

v případě adjektiva, které je odvozeno ze substantiva. Ne vždy se však oba významy

podobají natolik, aby bylo možné tuto definici vhodně použít. U charakteristiky

významu někdy též nalezneme referenční slova, která tvoří s daným lexémem

obvyklé kolokace, pomocí nichž snadněji pochopíme jeho význam. Definice

lexikálního významu by měla být jednoznačná a srozumitelná, rovněž je vhodné

uvádět kontext, v němž se definovaný lexém vyskytuje, a opozita. Naopak výčet

synonym není pro definici podstatný.75

4.2 Lexikografie a polysémie

I když jsme již polysémii specifikovali v předchozích kapitolách, považujeme

za vhodné zde některé skutečnosti připomenout a ukázat, jakým způsobem

lexikografická praxe s polysémií nakládá.

„Polysémie je hierarchická významová struktura lexému se sémickou

souvislostí (průnikem) jednotlivých sémémů […]. Jednotlivé sémémy však se

73 FILIPEC, Josef. K otázce sémantického popisu lexikálních jednotek. Slovo a slovesnost. 1973, roč.

34, č. 1, str. 78–84. 74 Tamtéž. 75 ČERMÁK, František. Jazyk a slovník: vybrané lingvistické studie. Praha: Karolinum, 2014,

s. 333–334.

31

zároveň liší aspoň jedním relevantním diferenčním opozičním sémem.“76 Tuto

hierarchii lze velmi dobře ilustrovat pomocí grafu, lexikografové však z praktického

hlediska upřednostňují lineární zobrazení.77

SSČ78 i SSJČ79 označuje jednotlivé významy polysémických slov arabskými

číslicemi a řadí je od významu nejběžnějšího, který má největší motivační sílu. Další

uspořádání jednotlivých významů je determinováno vztahem k tomuto základnímu

významu, případě k ostatním významům daného lexému. SSJČ80 v některých

případech na prvním místě uvádí význam původní, nikoliv nejběžnější, protože právě

ten je nezbytný pro výklad ostatních významů. Jiný typ značení se objevuje v PSJČ,

kde jsou jednotlivé významové skupiny odděleny specifickou značkou81, což je dle

našeho názoru méně přehledné na rozdíl od předchozích dvou publikací, kde je na

první pohled patrné, kolika lexikálními významy daný lexém disponuje.

4.3 Lexikografie a expresivita

Jak jsme již vysvětlili výše, expresivita lexému se tradičně řadí k pragmatické

složce jeho lexikálního významu. Výkladové slovníky ji rozlišují podle hodnocení

mluvčího na pozitivní a negativní, přičemž jsou v rámci této typologie vymezeny

specifické druhy kladně či záporně zabarvených výrazů, označeny příslušnou

zkratkou.

SSČ označuje expresivní výrazy zkratkou expr. a ke kladné expresivitě řadí

zdrobněliny (zdrob.), výrazy žertovné (žert.), meliorativní a mazlivé (mazl.) nebo

eufemismy (euf.). Zápornou expresivitu zastupují výrazy ironické (iron.) a hanlivé

(hanl.). Slovník neuvádí vulgarismy. V rámci nespisovných výrazů vyčleňuje dětské

(dět.) a zhrubělé (zhrub).82 Citoslovce slovník rovněž považuje za výrazy expresivní,

podrobně jim bude věnována samostatná kapitola. SSJČ83 na rozdíl od SSČ

vymezuje ze slov familiárních (fam.) slova domácká (dom.) a uvádí vulgární slova

76 ČERMÁK, František a BLATNÁ, Renata. Manuál lexikografie. Jinočany: H&H, 1995, s. 29. 77 Tamtéž, s. 29. 78 FILIPEC, Josef et al. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost s Dodatkem Ministerstva

školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 1994, s. 644. 79 HAVRÁNEK, Bohuslav et al. Slovník spisovného jazyka českého. Praha: Academia, 1971, s. 12. 80 Tamtéž, s. 12. 81 HÁJEK, Přemysl et al. Příruční slovník jazyka českého. Díl 1, A-J. Praha: Státní nakladatelství

1937, s. 11. 82 FILIPEC, Josef et al. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost s Dodatkem Ministerstva

školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 1994, s. 645. 83 HAVRÁNEK, Bohuslav et al. Slovník spisovného jazyka českého. Praha: Academia, 1971, s. 11.

32

(vulg.). PSJČ se liší v některých zkratkách vycházejících především z latinské

terminologie. Slova hanlivá jsou zde uvedena pod zkratkou peior a slova domácká

zastupuje hypok.84 Ve všech uvedených slovnících je expresivní příznak, případně

druh expresiva naznačen příslušnou zkratkou u významu, ke kterému se váže.

Hradilová upozorňuje na to, že označení expresivních výrazů v PSJČ je do

jisté míry zavádějící, protože vedle sebe uvádí jak výrazy obecně expresivní, tak

jejich podřazené typy. Může tak u uživatelů slovníku vznikat mylná představa, že

vulgarismy či familiární slova nejsou expresivní.85

84 HÁJEK, Přemysl et al. Příruční slovník jazyka českého. Díl 1, A-J. Praha: Státní nakladatelství

1937, s. 9. 85 HRADILOVÁ, Darina. Funkční aspekty lexikální expresivity v současné češtině. Olomouc:

Univerzita Palackého v Olomouci, 2015, s. 96–97.

33

5 Metodologický postup při analýze

Jako výchozí materiál pro rozbor expresivity slov, která mají více významů,

jsme zvolili Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ). Všechny příklady

v analýze jsou použity z této publikace, proto nejsou citovány každý zvlášť.

V případě použití jiného zdroje, je vždy uveden příslušný bibliografický údaj. Výběr

excerpt jsme zúžili na oddíl, který obsahuje lexémy s počátečním písmenem

T, důvodem byl především vhodný počet slov s expresivními významy, které zde

nalezneme. Tištěná verze bakalářské práce obsahuje tabulky, grafy a polysémické

lexémy s alespoň jedním expresivním významem, poslední příloha ilustrující

všechna polysémická slova je kvůli svému rozsahu vložena pouze v elektronické

podobě práce na CD.

Při zpracování excerpovaného materiálu jsme se řídili následujícími pravidly.

Za slovníkové heslo v tomto případě považujeme každé tučně zvýrazněné slovo

umístěné ve zvláštním odstavci a definované určitým významem, SSČ to přesněji

označuje jako tzv. heslovou stať (hnízdo). Složeniny (např. technickoekonomický,

technickohospodářský) chápeme jako jednu heslovou stať, stejně tak varianty

a dublety lexému (např. téci, téct) určujeme jako jedno slovníkové heslo, nikoliv

jako samostatnou jednotku. Výjimku tvoří pouze ty, které jsou polysémické, a jsou

tak brány jako oddělené heslo. Jestliže je ve slovníku uvedena varianta slova jako

samostatné heslo a odkazuje k základovému slovu, pak ji počítáme také jako zvláštní

heslo, např. taky86. Vícevýznamové odvozeniny související se základovým slovem

alespoň jedním významem přičítáme k základnímu heslu, např. tah, tažební87. Jiná

situace nastává při významové různosti odvozenin, např. tisk, tiskací88, kdy jsou

slova počítána jako dvě specifická hesla. Monosémická slovnědruhová homonyma

považujeme za jedno heslo (např. lexém tremolo jako adverbium i substantivum)

a respektujeme tak uspořádání slovníku, který podobná slova řadí do jedné heslové

stati. V případě polysémických lexémů jsme však zvolili jiný postup a vydělujeme je

zvlášť, jako samostatné jednotky (např. lexém tak jako adverbium, konjunkce nebo

partikule). Za jednotlivá hesla považujeme také vlastní lexikální homonyma, která

jsou ve slovníku označena horním číselným indexem, nebo slova doplněna 86 Slovník slovo taky uvádí samostatně a je u něj uvedeno viz.také. 87 Tah je polysémické slovo, jehož terciární význam je definován jako určení výherců v loterii,

(s)losování. Tažební je potom adjektivum pouze k tomuto třetímu významu. 88 Adjektivum tiskací je odvozeno od substantiva tisk, ale užívá se ve spojení (tiskací písmena)

s významem mající podobu tištěných (x psací).

34

hvězdičkou, ta naznačuje, že se slovo nevyskytuje nikde jinde než v uvedeném

spojení.89

Pro lepší orientaci u příkladů v celé práci zachováváme grafickou normu

SSČ, která se však odlišuje od obecně užívaného úzu odborných textů, proto je zde

analyzované slovo zvýrazněno tučně, definice významu odlišena kurzívou

a v závorce následuje příklad užití daného výrazu. Arabské číslice uvedeny až za

polysémickými synonymy je pak jednoznačně významově určují, identifikují

a ukazují, ke kterým významům původního slova se váží. Slova jsou rozdělena do

skupin podle společných znaků, které vykazují.

V předchozích kapitolách bakalářské práce jsme definovali teoretické pojmy,

které nyní využijeme při vlastní praktické analýze. Ta bude prováděna se zřetelem

k následujícím výzkumným otázkám.

1) Jakou část z analyzovaného celku zaujímají polysémická slova? Kolik

z nich vykazuje expresivní význam?

Nejprve určíme celkový počet hesel začínajících literou T a dále budeme

věnovat pozornost lexémům polysémickým, zvláště pak těm, jejichž významy jsou

expresivní. Vícevýznamová slova rozdělíme do skupin podle počtu významů

a zjistíme, kolik lexikálních významů se nejčastěji vyskytuje u jednoho

polysémického hesla. Stanovíme počet polysémických lexémů s jedním expresivním

významem, s dvěma expresivní významy apod.

2) Jaké postavení mezi ostatními lexikálními významy nejčastěji

zaujímá expresivní význam?

V této části analýzy se budeme soustředit především na to, zda je expresivní

význam sekundární, terciární, případně jaké místo zaujímá vzhledem k ostatním

lexikálním významům. Uvedeme také příklady lexémů, které disponují více než

jedním expresivním významem.

89 Mezi slova označena hvězdičkou patří např. tata, příslovce užívané v hovorové rovině ve spojení

(přiběhnout na to tata).

35

3) Jaká funkčně-stylová charakteristika je s expresivními významy

spojena?

Dalším bodem analýzy excerpovaného materiálu bude funkčně-stylová

charakteristika, která se váže k jednotlivým významům. Vybrané lexémy budeme

zkoumat z hlediska jejich stylové příznakovosti a ukážeme s jakým funkčním stylem

se nejčastěji pojí.

4) Jak vzniká expresivita? Jaké modely přenosu pojmenování se při

vzniku uplatňují? Mezi jakými oblastmi pojmenování dochází

k přesunům významu při vzniku expresivity?

Na konkrétních příkladech ukážeme možnosti vzniku expresivity, odlišíme

jednotky neutrální od jednotek příznakových, dále popíšeme podstatu jevů, při

kterých expresivita vzniká, a rovněž se budeme zajímat o způsoby přenosu mezi

významy, zda dochází k rozšiřování či zužování významu, na jakých principech je

významový přenos budován apod. Vybraná hesla rozdělíme do kapitol podle oblastí

pojmenování, mezi kterými dochází k významovým přesunům, a ukážeme, jak zde

vznikají expresivní významy.

5) Které polysémické lexémy jsou součástí přenesených pojmenování,

případně frazémů?

V analyzovaném materiálu zastupují frazeologická spojení zvláštní kapitolu,

protože jsou téměř vždy expresivní. Objasníme, jak s expresivitou souvisejí

a budeme je analyzovat u polysémických slov v případě, že alespoň jeden z jejich

významů je expresivní, dále pak ukážeme slova (se základním neutrálním

významem), která jsou součástí frazémů či přenesených pojmenování.

36

6 Kvantitativní vyhodnocení excerpovaného materiálu

Jak jsme zjistili při vyčíslení materiálu, z analyzovaného celku, který čítá

celkem 985 hesel začínajících písmenem T je právě 313 polysémických. Toto zjištění

koreluje s faktem, že cca 60 % slov českého lexika je monosémických.90 Největší

zastoupení ve zkoumaném vzorku mají lexémy s dvěma významy, tuto skupinu

reprezentuje 216 slov. Dále pozorujeme, že ve většině případů s narůstajícím počtem

významů, množství polysémických slov klesá. Např. tři významy má 54 slov, čtyři

významy se vyskytují pouze u 21 lexémů atd. Více než deset významů má jediný

lexém, jedná se o verbum táhnout, které je charakterizováno třinácti lexikálními

významy.

Při sumarizaci expresivních významů, jsme došli k následujícím výsledkům.

Z 313 polysémických slov má právě 62 lexémů alespoň jeden expresivní význam.

Více než polovina z nich disponuje právě jedním čistě expresivním významem, a to

přesně 37 slov (např. tahoun, trčet, točit se apod.). 7 slov má dva čistě expresivní

významy (např. tlouci se, topit se, třískat atd.). Tři čistě expresivní významy se

objevují u slovesa tahat. Verbum táhnout je charakterizováno čtyřmi expresivními

významy, což je nejvyšší počet expresivních významů, který jsme zaznamenali

u jednoho slova.

Kromě významů čistě expresivních existují i lexémy, jejichž základní význam

je neexpresivní, lexém však nabývá expresivity v případě, že je součástí přeneseného

pojmenování. V analyzovaném materiálu je 15 takto charakterizovaných lexémů,

některé z nich vstupují pouze do přenesených pojmenování (např. lexém toulat se ve

spojení toulat se po světe s expresivním významem cestovat), jiné jsou součástí

frazémů (např. verbum téct ve spojení teče mu do bot s významem je ve svízelné

situaci). U verba tlouct se objevuje jak význam čistě expresivní, tak nesamostatný

expresivní význam. Pro ilustraci jsme vybrali pouze některé údaje, všechny číselné

hodnoty jsou pak uvedeny v tabulkách a grafech níže.

90 ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010, s. 62.

37

7 Postavení expresivního významu

U analyzovaných lexémů je třeba rozlišit také postavení jejich expresivního

významu. V následujících kapitolách určíme, zda se jedná o slova s expresivním

významem sekundárním, terciárním, kvartérním apod. a ukážeme lexémy s více než

jedním expresivním významem.

7.1 Lexémy s druhým expresivním významem

Do této skupiny řadíme slova s jediným čistě expresivním významem, který

mezi ostatními významy zaujímá sekundární postavení. Z analyzovaného vzorku tuto

charakteristiku splňuje 29 slovníkových hesel. Jmenujme například verbum trčet,

které nese celkem tři lexikální významy a jehož sekundární expresivní význam je

definován jako nečinně prodlévat nebo stát (trčet celý den doma) nebo sloveso

třepat s expresivním významem třást 1, 2 (třepat spáčem). Výběr však není omezen

pouze na slovesa, patří sem i substantivum tyran s expresivním významem kdo

někoho týrá, trýzní (domácí tyran) či adjektivum takovýhle (takovýto), které

v sekundárním expresivním významu vyjadřuje zesíleně (v konkrétní situaci) velkou

míru vlastnosti, výjimečnou kvalitu (a ona mi udělá takovouhle ostudu!) a další.

7.2 Lexémy s třetím expresivním významem

Případ, kdy jediný expresivní význam slova je zároveň významem terciárním,

není tak častý, proto tato skupina čítá pouze 5 lexémů, tedy téměř o šestinu méně,

než tomu bylo v předchozí kapitole. Jedná se například o verbum točit se

s terciárním expresivním významem čile se pohybovat (umí se točit kolem plotny),

dále sem řadíme slovníkové heslo trochu (trošku), jehož expresivní význam

je definován jako příliš (to je trochu silné) nebo sloveso třít expresivně užívané ve

spojení třít bídu ve smyslu mít nouzi apod. Zbylé dva lexémy patřící do této skupiny

jsou verbum třást se a adjektivum tučný.

7.3 Lexémy s dalším expresivním významem

Mezi lexémy s jedním expresivním významem patří také substantivum tanec,

jehož expresivní význam definovaný jako shon 1, zmatek 1 (v práci byl dnes tanec) je

čtvrtým lexikálním významem. Rovněž čtvrtý expresivní význam nalezneme

u zájmena tento, přesněji řečeno u jeho hovorové varianty tenhle, zde je význam

charakterizován jako ten 1 (se zdůrazněním) (tenhle kluk). U adjektiva tvrdý je

38

expresivní význam tupý 5, užívaný v hovorové rovině například ve spojení být tvrdý

na učení ve smyslu hloupý, pátým lexikálním významem.

7.4 Lexémy s více než jedním expresivním významem

V analyzovaném materiálu se objevují také slova, která jsou charakterizována

několika čistě expresivními významy, přesněji se jedná o 9 slovníkových hesel.

Nejčastěji jde o výskyt dvou expresivních významů u jednoho slova. Taková situace

nastává u 7 lexémů. Například u verba topit se je expresivita přítomna

u sekundárního, být zaplaven (topit se v blátě), i terciárního, mít něčeho mnoho (topit

se v penězích), významu. Stejně tak sloveso trhat má dva expresivní významy,

devátý je definován jako ostře kritizovat, odsuzovat (film trhali ve všech novinách)

a desátý pak jako zvlášť mimořádnými výkony překonávat (trhat rekordy). U slovesa

tahat počet expresivních významů vzrostl na tři. Expresivitu zde zpravidla vykazuje

význam terciární (násilím) nutit k opuštění místa, společné cestě, jednání apod. (tahat

někoho z postele), dále osmý význam neustále vodit nebo nosit (tahat někoho po

zábavách) a desátý lexikální význam vymáhat, mámit 2 (tahat z někoho peníze) je

rovněž expresivní. Jak již bylo zmíněno v některé z předchozích kapitol, největší

počet expresivních významů je zaznamenán u verba táhnout. Zde je expresivní

význam druhý: dřít (se) 1, třetí: prací zvládat, dále význam čtvrtý: dychtivě pít, sát

a rovněž desátý lexikální význam: jít (pryč), klidit se je obvykle významem

expresivním.

39

8 Stylová příznakovost expresivních významů

SSČ u expresivních významů neuvádí jen typ expresivity podle emocionální

složky, zda se jedná výraz žertovný, hanlivý či zhrubělý. Často se zde také

setkáváme se stylistickým příznakem, který upřesňuje oblast použití daného

výrazu.91

Zřídka se objevuje hledisko časové. Například u polysémického substantiva

tatík, které je expresivní v obou svých významech, je výraz v primárním významu

upřesněn jako zastarávající: zast. otec 1. Jedná se o jednotku užívanou mimo

současný systém

Co se týče funkčního hlediska, nejvíce se expresivní významy pojí

s hovorovou rovinou jazyka. Výraz i nadále zůstává spisovným, jeho výskyt je však

omezen na mluvenou oblast jazyka. Jako příklad uvedeme verbum tlouci, tlouct,

jehož poslední sedmý význam je hovorově expresivní a užívá se například ve spojení

tlouci to (všelijak) ve smyslu živořit. Specifické postavení mají lexikální jednotky,

které se stávají expresivními až v přeneseném smyslu. Například primární neutrální

význam verba tlačit je definován jako tlakem přibližovat (tlačit čelo k oknu; tlačit

někoho ke zdi), jestliže však spojení tlačit někoho ke zdi užijeme v přeneseném

smyslu, dostáváme výraz adherentně expresivní s významem vhánět do úzkých, nutit

k rozhodnutí. Zmíněné příznaky se mohou navzájem prolínat. Verbum tahat se

má primární neutrální význam definován jako: pohybováním něčeho směrem k sobě

snažit se jeden druhému něco vzít (psi se tahají o kost). Jestliže užijeme tento význam

v přeneseném smyslu ve spojení tahat se o dědictví, dostáváme výraz adherentně

expresivní užívaný v hovorové rovině s významem přít se.

91 FILIPEC, Josef et al. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost s Dodatkem Ministerstva

školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 1994, s. 645.

40

9 Modely přenosu pojmenování a vznik expresivity

Adherentní expresivita často vzniká sémantickou změnou výrazu s původně

neutrálním významem. Mezi nejčastější aspekty přenosu pojmenování patří

intenzifikace, dále proces opačný k intenzifikaci, konkretizace či abstraktivizace.

Uvedené modely si v následujících kapitolách podrobněji rozebereme, přičemž

budeme vycházet především z teoretického základu Jaroslava Zimy, který již

jednotlivé modely přesunu vytyčil, a aplikujeme je zde při analýze konkrétních

lexémů.

9.1 Intenzifikace

Při vzniku adherentní expresivity se velmi často uplatňuje intenzifikace

výrazu. Zima tento jev definuje jako „[…] skutečnost v podstatě neutrální nebo

z neutrálnosti mírně vybočující označíme pojmenováním, jehož význam má znaky

nadměrnosti, které danému pojmu neodpovídají.“92. Z analyzovaného materiálu

odpovídá definici například verbum topit. Primární význam ponořením do vody

usmrcovat (topit koťata) je neutrální. Sekundární význam přitěžovat, škodit užijeme

například ve spojení topil ho při zkoušce, ve smyslu kladl mu těžké otázky. Druhý

z významů je adherentně expresivní a užívá se v hovorové rovině. Vidíme, že zde

dochází k intenzifikaci výrazu, skutečnost méně závažnou (škodit někomu) označíme

výrazem, který původně označuje jev sémanticky intenzivnější (usmrcovat někoho).

Podobná situace je i u slovesa týrat, které je v primárním významu

definováno jako úmyslně působit (velkou) bolest, trápit 2, trýznit (týrat zvířata; týrat

ženu). Sekundární význam působit potíže, obtěžovat 1 (týral ho kašel) nevykazuje

takovou intenzitu jako význam neutrální, přesto je označován stejným výrazem.

Diferenčním znakem je opět míra závažnosti obou označovaných skutečností.

Výskyt tohoto jevu není omezen pouze na verba, intenzifikace se může

rovněž objevovat i u substantiv. Dokladem je heslové slovo trápení. V neutrálním

významu se užívá k označení tělesných i duševních bolestí, utrpení (ukončit své

trápení), intenzifikací výrazu vznikne sekundární adherentně expresivní význam

obtíže, starosti 1 (s dětmi je trápení).

92 ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická a stylistická. Praha:

ČSAV, 1961, s. 75.

41

9.2 Expresivita vznikající označováním skutečnosti slovy znakově

méně obsažnými

Opačný postup než u intenzifikace je dobře viditelný u ukazovacího zájmena

takový, které disponuje celkem čtyřmi lexikálními významy. Primární význam, ve

kterém zájmeno poukazuje (s významem identifikace) na vlastnosti osob nebo věcí

známé ze souvislosti (takové šaty bych si na sebe nevzala ve smyslu toho(to)

vzhledu), je neutrální. Sekundární význam je adherentně expresivní a vyjadřuje

velkou míru vlastnosti, výjimečnou kvalitu apod., užívá se například ve spojení

takových peněz! ve smyslu velmi mnoho. Podle Zimy „intenzívnější skutečnost

(pozn93. v našem případě velmi mnoho) označujeme slovem znakově méně

obsáhlým, slabším (pozn. takových)“94. Užijeme-li toto zájmeno v sekundárním

významu k označení osoby, jedná se o výraz hanlivý (kdo by o ni stál, o takovou!).

Navíc zde cítíme jistou elipsu, vynechání substantiva či adjektiva, které by mělo

následovat za identifikujícím zájmenem takový a přesně tedy určit, jaké vlastnosti

osoby máme na mysli.

V této kapitole dále analyzujeme heslové slovo trochu, trošku, které

disponuje třemi lexikálními významy. Je pozoruhodné, že každý z významů

vyjadřuje jinou míru intenzity, která roste směrem od primárního k terciárnímu

významu. Základní neutrální význam je definován jako málo 1, nepatrně (trochu,

trošku se napít), sekundární význam: částečně (umět trochu, trošku německy)

a terciární význam je jako jediný adherentně expresivní: příliš (to je trochu, trošku

silné). SSČ však neuvádí, že by se jednalo o výraz ironický, i když primární

a terciární významy jsou protikladné. V tomto případě je třeba brát ohled především

na kontext, ve kterém je dané adverbium užito.

9.3 Konkretizace

Konkretizace je další jev, který se může projevit u adherentní expresivity.

Jedná se o „tendenci k vyjádření obecnější představy výrazem speciálnějším,

tendenci vyjádřit představu málo konkrétní výrazem konkrétnějším.“95 Zima dále

dodává, že obě zmiňované složky se ve významu často prolínají. Rozdíl spočívá

93 pozn. V závorce jsou uvedeny vlastní příklady. 94 ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická a stylistická. Praha:

ČSAV, 1961, s. 44. 95 Tamtéž, s. 76.

42

v tom, že „intenzifikace bývá zpravidla těsně spjata s konkretizací, naproti tomu

konkretizace může i sama působit expresívně.“96

Do této skupiny výrazů spadá například číslovka základní tisíc. V neutrálním

významu označuje počet 1000 (šest tisíc obyvatel), sekundární význam je odvozen

z primárního, dochází k jeho rozšiřování a je definován jako velmi mnoho (mít tisíc

otázek), dochází zde tedy ke vzniku adherentní expresivity, protože pro význam

obecný užijeme slovo konkrétnější, nemáme však na mysli tento přesně vymezený

počet, jedná se pouze o obrazné vyjádření. V literatuře je taková skutečnost

označována jako hyperbola, druh tropu, kterou Akademický slovník cizích slov

definuje jako: „umělecký prostředek zveličující expresivně určitý rys s cílem

zvýraznit jej; přeneseně zveličení vůbec.“97

Podobná situace je i u substantiva tucet, které má jeden adherentně

expresivní význam, a to sice význam sekundární: mnoho 2 (mít tucet řečí), ten vznikl

rozšířením neutrálního významu: dvanáct jedinců, předmětů téhož druhu (tucet

kapesníků) a dochází tak i v tomto případě ke konkretizaci.

9.4 Abstraktivizace

U abstraktivizace se uplatňuje opačný princip přenosu významu, než tomu

bylo v případě konkretizace. Obecně se abstraktivizace objevuje nejčastěji

u substantiv98, ale v analyzovaném materiálu žádné takové nenajdeme. Mohli

bychom sem však zařadit adjektivum tučný, jehož primární neutrální význam je

definován jako obsahující, mající hodně tuku, tlustý 4, 3 a užívá se ve spojení s jevy

materiální povahy (tučné maso; tučný vepř). Terciární význam značný 1

je adherentně expresivní a používá se například ve spojení tučný zisk, přičemž

substantivum abstraktní.

9.5 Principy přenosu a prolínání jednotlivých typů

Přenos mezi významy může být budován na různých principech. Jedná-li se

o odvození významu na základě vnější podobnosti daných skutečností, pak hovoříme

96 ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická a stylistická. Praha:

ČSAV, 1961, s. 77. 97 KRAUS, Jiří a PETRÁČKOVÁ, Věra. Akademický slovník cizích slov: A-Ž. Vyd. 1, dotisk. Praha:

Academia, 1997, s. 304. 98 ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010, s. 68–69.

43

o tzv. metaforickém přenosu. Dochází k němu například mezi primárním

a sekundárním významem heslového slova tancovat. Primární neutrální význam

verba je definován jako pohybovat se v tanci, provádět tanec (tancovat valčík),

sekundární adherentně expresivní význam pak jako pobíhat (celé odpoledne tancovat

při vaření). Vidíme, že prováděná činnost v sekundárním významu připomíná pohyb

vzniklý při tanci.

Dalším typem je přenos metonymický, jehož podstatou je věcná souvislost

mezi jevy. Tento způsob přenosu analyzujeme u substantiva ťapka, které je

expresivní v obou svých lexikálních významech. Základní význam je definován jako

tlapka, sekundární pak jako stopa po ní. Expresivita u sekundárního významu

v tomto případě nevzniká nově, nýbrž se přenáší z již expresivního primárního

významu.

Při přenosu významů může docházet k jejich rozšiřování či naopak zužování.

První ze zmiňovaných jevů pozorujeme při analýze lexikálních významů u heslového

slova točit se. Primární význam konat kruhový pohyb přesně definuje, jakým směrem

je pohyb prováděn, zatímco v případě významu sekundárního, adherentně

expresivního čile se pohybovat, není pohyb natolik upřesněn, dochází tedy

k rozšiřování významu i na pohyby jiné povahy. Podobně je tomu u substantiva

traktát. V primárním významu je výraz definován jako středověké učené náboženské

pojednání (Husovy traktáty), ve významu sekundárním se význam rozšiřuje na učené

pojednání obecně (vědecký traktát). Ve druhém případě tedy není splněna podmínka

náboženského obsahu ani časového zařazení do středověku, význam se tedy

rozšiřuje.

Zužování významu není tolik obvyklé jako jeho rozšiřování, přesto

v analyzovaném materiálu najdeme příklad tohoto jevu. Jedná se o ukazovací

zájmeno takovýhle, takovýto. V primárním významu poukazuje zesíleně

(v konkrétní situaci) na vlastnosti osob nebo věcí známých ze souvislosti (takovýhle

případ jsem ještě nezažil). Ve významu sekundárním vyjadřuje zesíleně (v konkrétní

situaci) velkou míru vlastnosti, výjimeč. kvalitu (a ona mi udělá takovouhle ostudu).

Výraz se stává v sekundárním významu adherentně expresivním a dochází zde

k zužování významu. Zatímco ve významu primárním se jedná o nespecifikované

44

vlastnosti, ve druhém případě je rozsah možností zúžen pouze na vlastnosti

vybočující nějakým způsobem z normálu, např. výjimečnou kvalitou apod.

Velmi často dochází u jednoho heslového slova mezi dvěma významy

k několika typům přenosu zároveň. Například v případě substantiva troska vznikl

jeho sekundární adherentně expresivní význam, zestárlý, zchátralý člověk, tvor,

metaforickým přesunem z primárního významu, (kdy se substantivum užívá

v plurálu) pozůstatky zničené stavby nebo jiného díla apod. (trosky hradu). Navíc

došlo k rozšíření významu a přesunu pojmenování z oblasti neživé hmoty do

lidského života (viz dále).

9.6 Vznik expresivity přesuny mezi jednotlivými oblastmi

pojmenování

Podle Jaroslava Zimy je intenzifikace často způsobena právě tím, že mezi

jednotlivými oblastmi pojmenování označujícími odlišné oblasti skutečností dochází

k přesunům. Aby k přenosu došlo, musí být splněna podmínka částečné podobnosti

obou skutečností, zároveň však nový výraz musí obsahovat znak, kterým se bude od

výrazu původního nápadně odlišovat.99V následujících podkapitolách zařadíme

analyzovaná slova do skupin podle Zimovy typologie.

9.6.1 Přesuny pojmenování uvnitř oblasti jevů lidského života

Některá pojmenování z oblasti lidského života, jejichž základní význam je

neutrální, se mohou stát expresivními v případě, že se užívají k označení jiné

skutečnosti rovněž v oblasti jevů lidského života.

9.6.1.1 Pojmenování z oblasti jevů pohádek a bájí

Do této skupiny řadíme substantivum trpaslík, jehož primární význam je

definován jako pohádková bytost malé postavy, pidimužík 1, skřítek (Sněhurka

a sedm trpaslíků). Užijeme-li však toto označení pro pojmenování osoby, vzniká

význam adherentně expresivní: člověk velmi malého vzrůstu. Slovník nerozlišuje, zda

se jedná o expresivitu kladnou nebo zápornou, emocionální složku poznáme až

z kontextu, ve kterém bude výraz použit.

99 ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická a stylistická. Praha:

ČSAV, 1961, s. 54.

45

9.6.1.2 Člověk a společnost: pojmenování sociálních jevů minulých

Z analyzovaného materiálu do této kategorie spadá heslové slovo tyran. SSČ

uvádí dva lexikální významy tohoto substantiva. První z nich je neutrální, definován

jako (krutý) despota, utlačovatel (aténský tyran). Sekundární význam je expresivní

a označuje někoho, kdo týrá, trýzní (domácí tyran). Slovem tyran se ve starověkém

Řecku označoval samovládce, který se zmocnil vlády neústavně. Pojem užívaný

v minulosti se ve svém expresivním významu objevuje i v současném jazyce, je jím

však označena jiná skutečnost.

9.6.2 Přesun pojmenování z oblasti neživé hmoty do lidského života

Adherentní expresivita zde vzniká tím, že složitější jevy z oblasti lidského

života pojmenujeme výrazem, jehož primární neutrální význam označuje jednodušší

jevy z oblasti neživé hmoty. Opačné přesuny nejsou v české slovní zásobě tolik

obvyklé. Jedná se o protikladný proces k personifikaci, která ale ve většině případů

expresivní není.100 Řadíme sem substantivum trdlo, jehož primární význam

je definován jako dříve nástroj k tření máku, lámání lnu apod. z něho byl zmíněným

přesunem odvozen význam sekundární adherentně expresivní nemotorný, hloupý

člověk (jsi ty ale trdlo), omezený na hovorovou rovinu jazyka. Slovem původně

označujícím neživou věc nyní pojmenujeme osobu.

Heslové slovo troska je v primárním významu užíváno v plurálu a slovník

tento význam definuje jako pozůstatky zničené stavby nebo jiného díla apod. (trosky

hradu). V sekundárním významu je substantivum spjato s označením osoby: zestárlý,

zchátralý člověk, tvor (je z něho troska). Vlastnost je zde chápána negativně,

uplatňuje se podobný princip, který využívá karikatura v oblasti kreslení. „Vystihne

určitý rys podobnosti, silně jej zveličí, avšak svým původem, svou příslušností

k oblasti jevů hmotných, tedy jednodušších, způsobí u uživatele vědomí

zjednodušujícího protikladu, a tím i expresivní nápadnosti výrazového jazykového

prostředku.“101 Dochází zde k metaforickému přenosu, na základě vnější podobnosti

mezi jevem neživotné povahy a označovanou osobou.

Lexém trouba nedisponuje žádným čistě expresivním významem. Užijeme-li

však jeho sekundární neutrální význam megafon 2 (hlásná trouba) v přeneseném

100 ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická a stylistická. Praha:

ČSAV, 1961, s. 69–74. 101 Tamtéž, s. 69.

46

smyslu, dostaneme význam záporně expresivní, který označuje hlasatele nebo

hlásání nějakých (cizích) názorů. Jedná se o hanlivé označení vybočující ze

společenské normy. Domníváme se, že expresivní význam se neustále rozšiřuje

a často je tímto substantivem hanlivě označována jakákoliv osoba, kterou chceme

zesměšnit. Naše tvrzení potvrzuje i příklad z Českého národního korpusu, který

zaznamenal článek zveřejněný v Lidových novinách 19. 3. 2011: „Tvrdím, že přibrat

deset kilo umí každý trouba, ovšem shodit, to bolí.“102

9.6.3 Přesun pojmenování z oblasti přírodních jevů do jiných

oblastí

Jaroslav Zima tuto kapitolu označuje jako „Vznik expresivity přesunem

pojmenování z oblasti živočišstva, rostlin a přírodních jevů do jiných oblastí“103.

V analyzovaném materiálu se objevuje verbum tát s primárním významem

definovaným jako teplem se rozpouštět, stávat se kapalným (sníh taje).

V sekundárním významu se používá k označení osoby, význam měknout 2, jihnout

(tála pod jeho pohledem) se tak stává adherentně expresivním. Odvození

sekundárního významu probíhá na základě procesu, který je opačný k personifikaci.

Nedochází zde k přisuzování lidských vlastností věcem a abstraktním pojmům, ale

právě naopak. Původně vlastnost přírodních jevů je přisuzována člověku.

9.6.4 Přesun pojmenování z oblasti života živočišného do oblasti

jevů lidského života

Zima v této kapitole definuje tzv. symbolické výrazy expresivní. „Ty také

představují, jako jména typických představitelů lidských vlastností […] jakýsi

sémantický hyperbolismus, tkvící v tom, že jistou skutečnost pojmenováváme slovy

s významovými znaky nikoli jen nadměrnosti, nýbrž metaforickými pojmenováními

přejatými ze jmen zvířat, jejichž vlastnosti představují určité typické maximum

[…].“104 Do této skupiny výrazů řadíme také substantivum tahoun. V primárním

významu označuje tažné zvíře (kůň je dobrý tahoun). Sekundární význam vznikl

přenosem z významu neutrálního a stává se expresivním: dříč (dovede vzít za práci,

102 Český národní korpus – SYN2015. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK, 2015.

Dostupný z http://www.korpus.cz [cit. 03/2017] 103 ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická a stylistická. Praha:

ČSAV, 1961, s. 67. 104 Tamtéž, s. 66.

47

je to tahoun). Člověk je zde pojmenován výrazem určeným původně k označení

zvířat.

Částečně sem spadá také heslové slovo tlupa. Primární význam substantiva je

definován jako skupina lidí, zvířat (pravěký člověk žil v tlupách; tlupy opic napadaly

vesnici). V sekundárním významu se jedná o výraz hanlivý označující bandu 2

(zlodějská tlupa). I dnes se slovem tlupa označuje skupina zvířat, užijeme-li však

toto označení pro skupinu lidí, dochází ke vzniku negativně adherentního expresiva.

Výraz tlupa se neutrálně pojil i s člověkem, bylo tomu ale spíše minulosti,

kdy lidé žili v tlupách, nikoliv v rodinách, jak je běžné v dnešní společnosti. Jestliže

tedy dnes užijeme toto slovo k označení skupiny lidí, jedná se o výraz hanlivý. Tento

přesun bychom mohli také zařadit do skupiny přesunu pojmenování uvnitř oblasti

jevů lidského života, přesněji pak do kategorie Člověk a společnost: pojmenování

sociálních jevů minulých.

48

10 Lexémy v přenesených pojmenováních a frazémech

10.1 Polysémické lexémy jako součást přenesených pojmenování

Zde uvedeme příklady lexémů, které jsou součástí přenesených pojmenování

s nesamostatným expresivním významem, ať už ve svém sekundárním, terciárním či

jiném významu, který je jinak neutrální. Například verbum trénovat

je charakterizováno celkem třemi neutrálními lexikálními významy. Jeho terciární

běžně neutrální význam tréninkem tužit (trénovat svaly) se stává expresivním,

užijeme-li dané sloveso v přeneseném smyslu ve spojení trénovat vůli. Podobná

situace je u slovesa toulat se, jež nese dva neutrální lexikální významy. Sekundární

význam je definován jako měnit často pohyb, užijeme-li však daný lexém ve spojení

toulat se po světě, vzniká expresivní význam cestovat.

Zvláštní případ nastává u substantiva trouba. Spojení hlásná trouba

v sekundárním neutrálním významu označuje megafon 2. Užijeme-li totožné spojení

přeneseně pro označení osoby, dochází k hanlivému pojmenování s významem

hlasatel nebo hlásání nějakých (cizích) názorů. Nedochází zde k zapojení lexému do

jiné expresivní kolokace, ale záporná expresivita zde vzniká, jestliže totožné spojení

slov užijeme k pojmenování odlišné skutečnosti.

10.2 Polysémické lexémy jako součást frazémů

V této kapitole se zaměříme jednak na lexémy jejichž základní význam je

neutrální a stává se expresivním až v případě, kdy se dané slovo stane součástí

frazeologického spojení, jednak budeme věnovat pozornost polysémickým lexémům

s alespoň jedním základním čistě expresivním významem, které se mimo jiné

vyskytují ve frazémech, kde nesou jiný expresivní význam.

Verbum tahat se je příkladem první zmiňované skupiny a má dva neutrální

lexikální významy. Primární význam je definován jako pohybováním něčeho směrem

k sobě snažit se jeden druhému něco vzít (psi se tahají o kost). Užijeme-li však dané

sloveso přeneseně v hovorové rovině ve spojení tahat se o dědictví se významem přít

se, vzniká frazém, u něhož už je expresivita přítomna. Frazém je zaznamenán jako

součást prvního významu, nikoliv až na konci heslové stati v abecedním pořadí pod

grafickou značkou, jak je při klasifikaci frazému ve slovníku obvyklé. U slovesa

trefit je situace podobná. Primární neutrální význam (stejně jako u jeho reflexivní

podoby trefit se) zní zasáhnout 1 (jako cíl) (trefit někoho míčem), ale v případě, že se

49

dané slovo přeneseně zapojí do frazému trefit (se) vedle, kolokace se stává

expresivní a nese význam zmýlit se. Všechny jeho ostatní lexikální významy jsou

neutrální.

Druhou skupinu polysémických lexémů vyskytujících se ve frazémech

reprezentuje například substantivum tanec. Celkem disponuje čtyřmi lexikálními

významy, z toho význam poslední je expresivní. Navíc se objevuje také

v expresivním frazeologickém spojení tanec mezi vejci s významem opatrnické

jednání v složité situaci. V tomto případě SSČ uvádí frazém až na konci heslové stati

pod grafickou značkou. Nacházíme zde ještě další frazém, který s daným

slovníkovým heslem souvisí, a to sice dělat tanec s významem řádit. Verbum

táhnout, které má celkem 13 lexikálních významů, přičemž 4 z nich jsou expresivní,

je součástí několika pořekadel: příklady táhnou s významem vedou k napodobování,

dále táhnout za jeden provaz nebo spojení ve dvou se to lépe táhne.

50

11 Citoslovce a slova onomatopoická

Citoslovce jsou obecně charakterizována jako slovní druhy, jejichž frekvence

není v českém lexiku příliš vysoká.105 Toto tvrzení dokládá i fakt, že v analyzovaném

materiálu jsou zastoupena pouze jediným příkladem, heslovým slovem tradá, které

má dva lexikální významy. V prvním významu uvedené interjekce i jeho varianta

trádá označuje zvuk trubky, apod., v sekundárním pak vyjadřuje rychlý pohyb,

spěšnou chůzi, jízdu (popadl míč a tradá na hřiště). Při analýze se budeme opírat

o typologii Jaroslava Zimy, který věnuje problematice citoslovcí a onomatopoických

slov ve své publikaci samostatnou kapitolu.106 Primární význam řadí heslové slovo

do skupiny citoslovcí objektivních, čili zvukomalebných, konkrétně mezi citoslovce,

která slovně napodobují „zvuky z oblasti věcí vyjadřující pohyb nebo předmětů,

zvuk hudebních nástrojů, hluk strojů apod.“107 Sekundární význam posouvá uvedené

heslo do skupiny citoslovcí subjektivních, která jsou charakterizována jako jazykové

projevy citu nebo volního úsilí, ta se dále rozdělují na impulzívní a imperativní.

Uvedené interjekce tradá tedy významově kolísá mezi oběma skupinami. Zima

interjekce subjektivní považuje vždy za expresivní stejně tak jako slova

onomatopoická. „[…] slova onomatopoická jsou výrazy expresivní; jejich expresivita

je jev objektivní, daný hláskovým skladem slova.“108 Při vysvětlení vychází z teorie

J. M. Kořínka. SSČ zároveň všechna citoslovce čítá mezi výrazy expresivní.109

Ve slovnících však slova onomatopoická nejsou označena jako expresivní,

což odporuje předchozímu tvrzení. Například verbum třískat, přestože spadá mezi

slova onomatopoická a vyznačuje se nápadnou fonologickou stavbou, je ve svém

primárním významu, silnými údery působit zvučné rány (třískat dveřmi), neutrální.

Jaroslav Zima při objasňování této problematiky vychází z myšlenek lexikografa

Richarda Schneka a shrnuje ji slovy: „Citoslovce onomatopoická a zvukomalebné

výrazy neobsahují tedy zpravidla znak lexikální expresivity, tedy expresivity, která je

součástí významu slova a kterou lexikografická práce zachycuje.“110 Oním znakem

105 ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická a stylistická. Praha:

ČSAV, 1961, s. 33–34. 106 Tamtéž, s. 30–40. 107 Tamtéž, s. 36. 108 Tamtéž, 36. 109 FILIPEC, Josef et al. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost s Dodatkem Ministerstva

školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 1994, s. 645. 110 ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická a stylistická. Praha:

ČSAV, 1961, s. 37.

51

expresivity je zde myšlen citový prvek, který se ve zvukomalebných interjekcích

a od nich odvozených slovech zpravidla nevyskytuje.111

111 ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická a stylistická. Praha:

ČSAV, 1961, s. 37.

52

12 Závěr

Cílem naší práce bylo analyzovat lexikální významy polysémických slov

začínající literou T, přičemž jsme značnou pozornost věnovali významům

expresivním. Zjistili jsme, že necelá třetina lexémů excerpovaného materiálu

disponuje více než jedním významem. Tato skutečnost dokazuje, že polysémické

lexémy nejsou v české slovní zásobě nijak ojedinělé, přestože monosémická slova

stále převažují. Polysémické jednotky mají nejčastěji dva lexikální významy

a z analýzy je patrné, že s narůstajícím počtem významů, množství slov, u nichž se

významy objevují, klesá. Třináct lexikálních významů byl největší zaznamenaný

počet významů u jednoho lexému. Mezi polysémickými slovy jsme identifikovali

20 % lexémů s alespoň jedním expresivním významem a zjistili jsme, že některé

z nich nesou významy čistě expresivní, zatímco jiné disponují nesamostatnými

expresivními významy. Vypozorovali jsme, že první zmiňovaný typ mezi excerpty

převažuje a čítá 46 lexémů, druhý pouze 15. U verba tlouci se pak objevují oba

uvedené typy expresivních významů.

Dále jsme zkoumali postavení expresivního významu u polysémických slov.

Je třeba zdůraznit, že se zde vyskytuje zejména expresivita adherentní. Zaměřili jsme

se především na lexémy s jedním čistě expresivním významem a z analýzy vyplývá,

že expresivní význam nejčastěji zaujímá sekundární postavení mezi ostatními

lexikálními významy. Co se týče terciárních a dalších expresivních významů,

můžeme konstatovat, že počet lexémů, u nichž se vyskytují, je podstatně nižší.

Zaznamenali jsme pouze jediný lexém, kdy se expresivita projevila až v pátém

lexikálním významu.

Předmětem naší analýzy byla rovněž funkčně-stylová charakteristika pojící se

k expresivním významům. Přestože se u slovníkových hesel často uvádí i stylistický

příznak upřesňující užití daného lexému, v excerpovaném materiálu jsme se s ním

setkali spíše výjimečně. Narazili jsme pouze na hledisko časové, které rozlišovalo

jednotky užívané v současné komunikaci od lexémů zastarávajících apod. Při

zkoumání expresivních významů z funkčního hlediska jsme vypozorovali, že se

nejvíce pojí s mluvenou podobou jazyka.

Na excerpovaném materiálu jsme ukázali, že u polysémických lexémů se

nejčastěji objevuje expresivita adherentní, jež vzniká sémantickou změnou výrazu

53

s původně neutrálním významem. Zjistili jsme, že mezi základní aspekty přenosu

pojmenování patří tzv. intenzifikace, kdy je neutrální skutečnost označována

výrazem se znaky nadměrnosti, dále jsme analyzovali lexémy, jejichž expresivita

vznikala označováním jevu slovy znakově méně obsažnými, u jiných výrazů se

objevila konkretizace, jejíž podstava spočívá v tom, že obecnější představa

je vyjádřena výrazem konkrétnějším a identifikovali jsme rovněž abstraktivizaci, kdy

je naopak konkrétnější představa vyjádřena výrazem obecnějším. Přenos mezi

významy byl budován na různých principech, jednalo se o metaforický či

metonymický přenos, dále jsme pozorovali zužovaní a rozšiřování jednotlivých

významů a z analýzy je zřejmé, že jednotlivé přenosy se mohou prolínat. Expresivita

může vznikat i přesuny mezi jednotlivými oblastmi pojmenování. Mezi zkoumanými

lexémy docházelo k přesunům pojmenování z oblasti jevů pohádek a bájí

a pojmenování sociálních jevů minulých, pojmenování se přenášelo také z oblasti

neživé hmoty do lidského života, z oblasti přírodních jevů do jiných oblastí či

z oblasti živočišného světa do oblasti jevů lidského života.

Frazeologická spojení, v nichž se analyzované lexémy vyskytovaly, jsou

téměř vždy expresivní, proto jsme jim v naší práci věnovali samostatnou kapitolu.

Ukázali jsme, že neutrální lexie mohou být součástí expresivně zabarvených

frazémů. Nastává zde i situace, kdy polysémický lexém disponuje alespoň jedním

čistě expresivním významem, a navíc je součástí frazeologického spojení s ustálenou

sémantikou.

V excerpovaném materiálu jsme narazili na některé polysémické citoslovce

i slova onomatopoická a zkoumali jsme se z hlediska expresivity. Tato problematika

je poměrně složitá a v odborné literatuře nalezneme dokonce tvrzení, která si

odporují. I když jsou slova onomatopoická ve svém primárním významu považována

lexikografy za neexpresivní, přesto si dovolujeme tvrdit, že jsou spolu s citoslovci

v zásadě expresivní, protože jejich příznakovost je dána hláskovou stavbou slova.

Z časových důvodů jsme analyzovali pouze část české slovní zásobě, ale

věříme, že by bylo přínosné podobnému rozboru podrobit celé lexikum, protože jsme

jistě nezodpověděli všechny otázky, které mohou v souvislosti s expresivními

významy polysémických slov vyvstat.

54

Anotace

Autor práce: Tereza Chromečková

Název katedry a fakulty: Katedra bohemistiky, Filozofická fakulta Univerzity

Palackého v Olomouci

Název diplomové práce: Významová struktura polysémických slov se zřetelem

k významům expresivním

Vedoucí práce: Mgr. Darina Hradilová, Ph.D.

Počet znaků (včetně mezer): 98 185

Počet příloh: 3

Počet titulů použité literatury: 27 + 1 elektronický zdroj

Klíčová slova: polysémie, expresivita, adherentní expresivita, lexikální význam,

lexikografie

Key words: polysemy, expressivity, adherent expressivity, lexical meaning,

lexicography

Charakteristika práce: Diplomová práce se zabývá strukturou lexikálního významu

polysémických lexémů, přičemž se soustředí zejména na významy expresivní.

Analýze jsou podrobeny polysémické lexémy s počátečním písmenem

T excerpovány ze SSČ. Práce ukazuje, jakou část zaujímají v excerpovaném

materiálu expresivní polysémické lexémy, dále zkoumá postavení expresivního

významu a jejich funkčně-stylovou charakteristiku. Rovněž je vysvětleno, jak

expresivita vzniká a mezi jakými oblastmi pojmenování dochází k přesunu významu.

Abstract:

The thesis focuses on the structure of the semantic meaning of polysemic words and

the attention is concentrated on the expressive meanings. Polysemic words with

initial letter T are excerpted from SSČ (the Vocabulary of standard Czech language).

The thesis shows which part is represented by the expressive polysemic words

among another words, then it researches the position of the expressive meaning and

their functional characteristic. It also explains how the expressivity arises as well as

it describes the spheres where the meanings are being transfered.

55

Resumé

The aim of this thesis was to analyse semantic meanings of polysemic words with the

initial letter T and we payed attention to expressive meanings.

We discovered that polysemy isn’t a sporadic phenomenon in language, because

about one third of words, which we excerpted from the dictionary had two or more

distinct meanings. The presence of words with two different meanings is the most

frequent. About 20 % of the polysemic words had at least one expressive meaning.

We then distinguished the words with absolutely expressive meanings from the

words which became expressive only after being connected with another word. It is

necessary to accentuate that mainly adherent expressivity appear with polysemic

words.

We also examined the quantity of expressive meanings versus non-expressive other

meanings. We found that there were more words with secondary expressive

meanings than were words with third or fourth expressive meanings. As for the

functional characteristic, the majority of analyzed words is typical for spoken

language. The expressivity can be caused by many aspects, for example

intensification, generalization, concretization etc. We observe that the transfer

between semantic meanings can be based on metaphor or metonymy and the

principles of transfer sometimes mingle with each other. The adherent expressivity

also arises when some appellations are borrowed from a different sphere. During the

analysis we described the transfers of appellations for example from the phenomenon

of fairy tales, from inanimate matter to human life or from nature to other spheres

etc. The analyzed words often constitute a part of idioms which closely relate to

expressivity. Some of the words have non-expressive meaning, but if they connect to

another word, they can create idioms, changing their meaning and becoming

expressive. We solved the problem of expressivity of interjection and onomatopoeic

words and hold the view that both of them are expressive because of their phonic

structure although the onomatopoeic words are designated as non-expressive in the

dictionary.

In our thesis we analysed only a small part of the Czech lexicon, but we hope that it

will be useful when one elaborates to all polysemic words. Not all the questions

related to polysemy and expressivity were answered.

56

Seznam literatury

BACHMANNOVÁ, Jarmila a kol. Encyklopedický slovník češtiny. Praha:

Nakladatelství Lidové noviny, 2002.

BLANÁR, Vincent. Lexikálno-sémantická rekonštrukcia. Bratislava: VEDA,

vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1984.

ČERMÁK, František a BLATNÁ, Renata. Manuál lexikografie. Jinočany: H&H,

1995.

ČERMÁK, František a HRONEK, Jiří. Slovník české frazeologie a idiomatiky:

výrazy slovesné A-P. Praha: Academia, 1994.

ČERMÁK, František. Frazeologie a idiomatika česká a obecná: Czech and general

phraseology. Praha: Karolinum, 2007.

ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Praha: Karolinum,

2011.

ČERMÁK, František. Jazyk a slovník: vybrané lingvistické studie. Praha: Karolinum,

2014.

ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny,

2010.

DOKULIL, Miloš. K otázce prediktability lexikálního významu slovotvorně

motivovaného slova. Slovo a slovesnost. 1978, roč. 39, č. 3–4, s. 244–251.

DOLNÍK, Juraj. Obsah, pojem a lexikálny význam. Jazykovedný časopis. Bratislava:

VEDA, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1982, roč. 33, č. 1, s. 11–19.

FILIPEC, Josef et al. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost s Dodatkem

Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia,

1994.

FILIPEC, Josef. K otázce sémantického popisu lexikálních jednotek. Slovo a

slovesnost. 1973, roč. 34, č. 1, s. 78–84.

GEOFFREY, Leech. Semantics: The Study of Meaning. Second Edition, Penguin

Books, 1981. Dostupné

z https://yanjianghk.files.wordpress.com/2014/09/geoffrey_leech_semantics_the_stu

dy_of_meaning.pdf

HÁJEK, Přemysl et al. Příruční slovník jazyka českého. Díl 1, A-J. Praha: Státní

nakladatelství 1937.

57

HAVRÁNEK, Bohuslav a JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. Vyd. 26.

Praha: Fortuna, 2002.

HAVRÁNEK, Bohuslav et al. Slovník spisovného jazyka českého. Praha: Academia,

1971.

HRADILOVÁ, Darina. Funkční aspekty lexikální expresivity v současné češtině.

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015.

KARLÍK, Petr et. al. Příruční mluvnice češtiny. Vyd. 2., opr. Praha: Nakladatelství

Lidové noviny, 2012.

KRAUS, Jiří a PETRÁČKOVÁ, Věra. Akademický slovník cizích slov: A-Ž. Vyd. 1,

dotisk. Praha: Academia, 1997.

KROUPOVÁ, Libuše. Vztah významu gramatického a lexikálního u předložek.

Slovo a slovesnost. 1980, roč. 41, č. 1, s. 49–52.

NĚMEC, Igor, Robert DITTMANN, Hana SOBALÍKOVÁ a Miloslava

VAJDLOVÁ. Práce z historické jazykovědy. Praha: Academia, 2009.

NĚMEC, Igor. Slovotvorný význam a expresivita. Slovo a slovesnost. 1972, roč. 33,

č. 2, s. 116–121.

NĚMEC, Igor. Vývojové postupy české slovní zásoby. Praha: Academia, 1968.

PECIAR, Štefan. Vzťah polysémie a homonymie. Slovo a slovesnost. 1980, roč. 41,

č. 2, s. 86–92.

SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Praha: Academia, 1996.

SOCHOROVÁ, Marie. Český jazyk a literatura. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007.

ZIMA, Jaroslav. Expresivita slova v současné češtině: studie lexikologická

a stylistická. Praha: ČSAV, 1961.

Elektronické zdroje

Český národní korpus – SYN2015. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK,

2015. Dostupný z http://www.korpus.cz [cit. 03/2017].

58

Seznam zkratek

ČNK Český národní korpus

PSJČ Příruční slovník jazyka českého

SSČ Slovník spisovné češtiny

SSJČ Slovník spisovného jazyka českého

59

Seznam příloh

Příloha č. 1: Tabulky a grafy

Příloha č. 2: Polysémické lexémy s alespoň jedním expresivním významem

Příloha č. 3: Polysémické lexémy s počátečním písmenem T

60

Přílohy

Příloha č. 1: Tabulky a grafy

Lexémy s počátečním písmenem T

polysémické 313

monosémické 672

celkem 985

32%

68%

Lexémy s počátečním písmenem T

polysémické

monosémické

61

Polysémické lexémy

2 významy 216

3 významy 54

4 významy 21

5 významů 7

6 významů 2

7 významů 4

8 významů 3

9 významů 1

10 významů 4

více než 10 významů 1

Polysémické lexémy

2 významy

3 významy

4 významy

5 významů

6 významů

7 významů

8 významů

9 významů

10 významů

více než 10 významů

62

Expresivita polysémických lexémů

neexpresivní 251

expresivní 62

polysémické 313

Expresivní polysémické lexémy

čistě expresivní 46

lexémy s nesamostatným expresivním významem 15

průnik obou možností 1

celkem 62

80%

20%

Expresivita polysémických lexémů

neexpresivní

expresivní

74%

24%2%

Expresivní polysémické lexémy

čístě expresivní

lexémy s nesamostatnýmexpresivním významem

průnik obou možností

63

Čistě expresivní lexémy

1 význam 37

2 významy 7

3 významy 1

4 významy 1

Čistě expresivní lexémy

1 význam

2 významy

3 významy

4 významy

64

Postavení expresivního významu

druhý význam 29

třetí význam 5

čtvrtý význam 2

pátý význam 1

Postavení expresivního významu

druhý význam

třetí význam

čtvrtý význam

pátý význam

65

Příloha č. 2: Polysémické lexémy s alespoň jedním expresivním

významem

Tahat

1. silou napínat, přibližovat k sobě: chyť lano a tahej

2. takto s něčím pohybovat, tím upozorňovat, znepokojovat apod.: tahat za

provázek; – tahat za rukáv, za vlasy

3. zpravidla expr. (násilím) nutit k opuštění místa, k společné cestě, jednání apod.:

tahat někoho z postele; mě do toho netahej nepleť

4. vléci 1, vláčet 1: tahat dříví z lesa; tahat nábytek do bytu; tahat za sebou

nemocnou nohu

5. silou pohybovat (povozem): tahat vůz

6. konat takovou práci: kůň dobře tahá

7. s námahou nosit: tahat balíky

8. expr. neustále vodit nebo nosit: tahat někoho po zábavách; – tahat stále jedny

šaty

9. vytahovat 1, vyjímat 1: tahat peněženku z kapsy; tahat kartu

10. expr. vymáhat, mámit 2: tahat z někoho peníze; hovor. tahat z někoho rozumy

Tahat se

1. pohybováním něčeho směrem k sobě snažit se jeden druhému něco vzít: psi se

tahají o kost; přeneseně hovor. expr. tahat se o dědictví přít se

2. dřít se 1, pachtit se 1: tahat se s nákladem

Táhnout112

1. tahat 1–7, 9: odb. tahat drát tahem vytvářet; – neos. táhlo ho to domů; sluníčko

nás táhne do přírody láká – přen. dobrý film táhne je hojně navštěvován; –

únavou sotva nohy táhne vleče, sotva jde; – kůň táhne vůz; přen. hovor. táhnout

celou domácnost nést náklady na ni, zajišťovat její provoz; – táhnout kufr

vléci; – ve sportce byla tažena tato čísla

112 pozn. U významů expresivních a hovorových verba táhnout se užívají varianty 3. osoby singuláru

préterita: táhnul, táhla.

66

2. expr. dřít (se) 1: táhnout jako šroub

3. expr. prací zvládat: táhnout práci za nemocného kolegu

4. expr. dychtivě pít, sát: ten umí táhnout

5. sunout po povrchu: táhnout šachovou figurkou

6. tak vytvářet: táhnout čáru středem

7. klást do délky, vést 3: táhnout drát po zemi

8. prodlužovat, protahovat: zbytečně táhnout jednání; hovor. táhli to dlouho do

noci flámovali

9. hromadně se pohybovat: vojsko táhne krajinou; ptáci táhnou na jih letí;

mračna táhnou

10. obvykle expr. jít (pryč), klidit se: táhni odtud!; ať táhne k čertu

11. vanout, foukat 1: z lesa táhne chlad; neos. od okna táhne (na nohy)

12. mít tah 10: kamna špatně táhnou

13. (o čase) blížit se 1: táhne mu padesátka

Tahoun

1. tažné zvíře: kůň je dobrý tahoun

2. expr. dříč: dovede vzít za práci, je to tahoun

Tajemství

1. tajení, skrývání před prozrazením: zachovávat, porušit tajemství; listovní

tajemství

2. co je nebo co má zůstat utajeno: prozradit tajemství; výrobní tajemství; iron.

veřejné tajemství obecně známá věc

3. neznámá okolnost, něco dosud nepoznaného: případ je zahalen tajemstvím;

tajemství úspěchu

4. záhada 1: tajemství života

Takový

1. poukazuje (s významem identifikace) na vlastnosti osob nebo věcí známé ze

souvislosti: takové pomocníky bych také potřeboval těch(to) vlastností;

takové šaty bych si na sebe nevzala toho(to) druhu, vzhledu apod.; nic

takového jsem neřekl; (souvzt. s jaký, jako) má takové možnosti, o jakých se

nám ani nesní; jaká otázka, taková odpověď; má takový plat jako já tak velký,

67

stejný; kniž. jako takový ve své podstatě: filozofie jako taková; (bez podst. jm. o

řeči, způsobech apod.) s takovou na mě nechoď apod.

2. expr. vyjadřuje velkou míru vlastnosti, výjimečnou kvalitu apod.: taková krása;

takových peněz! velmi mnoho; byli to takoví přátelé!; hanl. (zpravidla o osobě)

kdo by o ni stál, o takovou!

3. uvádí jmenovanou osobu nebo věc jako příklad (ve srovnání s jinými): takový

Dostojevský by to napsal lépe

4. (zpravidla při přídavných jménech nebo číslovkách) naznačuje nesnadnost,

nemožnost, popř. nepotřebnost přesnějšího vystižení vlastnosti, pouhou

přibližnost vyjádření (zejména číselného) nebo citového zaujetí apod.: je

takový divný, nijaký; byla tam taková ohrada a strouha; takových (nějakých)

deset let; kde mám takové (to) žluté pouzdro?; je to takové milé, usměvavé

děvče

Takovýhle, takovýto

1. poukazuje zesíleně (v konkrétní situaci) na vlastnosti osob nebo věcí známých

ze souvislosti: takovíhle, takovíto přátelé jsou neocenitelní; takovýhle případ

jsem ještě nezažil

2. expr. vyjadřuje zesíleně (v konkrétní situaci) velkou míru vlastnosti, výjimeč.

kvalitu: a ona mi udělá takovouhle ostudu!

3. ukazuje, jakých rozměrů, do jaké výše něco dosahuje: byl to tehdy takovýhle

drobeček

Tancovat, tančit

1. pohybovat se v tanci, provádět tanec: tancovat, tančit valčík; tancovat, tančit

do rána

2. jen tancovat expr. pobíhat: celé dopoledne tancovat při vaření

3. expr. poskakovat: sklenice tancují po stole

Tanec

1. opakované rytmické pohyby za doprovodu hudby, zpěvu: dát se do tance; hrát

k tanci; vyzvat dívku k tanci; není mu do tance, přen. je smutný

2. druh těchto pohybů podle určitých pravidel: lidový tanec; tanec na ledě

krasobruslařská disciplína

68

3. číslo 3 tanečního programu, taneční kousek; hudba k němu: zadat si tanečnici

na další tanec

4. hovor. expr. shon 1, zmatek 1: v práci byl dnes tanec

Ťapat, ťapkat

1. (zvláště o dětech) jít, chodit, našlapovat drobnými, pleskavými krůčky: batole už

ťape; ťapat bosýma nohama po podlaze

2. expr. jít 1, chodit 1: musíš ťapat pěšky

Ťapka

Jedná se o expresivní heslové slovo v obou svých významech.

1. tlapka: kočičí ťapka

2. stopa po ní: ťapky ve sněhu ťápoty, šlápoty

Tát

1. teplem se rozpouštět, stávat se kapalným: sníh taje; neos. taje je obleva

2. expr. měknout 2, jihnout: tála pod jeho pohledem

Tatík

Uvedené substantivum je expresivní ve všech významech.

1. zast. otec 1

2. zpravidla hanl. starší, až příliš usedlý muž: je z něho tatík

Téci, téct

1. (o tekutině) pohybovat se z vyššího místa na nižší, proudit 1: potok teče z hor;

teče mu z nosu (proudem) krev; po tvářích jí tekly slzy; neos. teče nám do

pokoje zatéká; teče mu do bot, přen. expr. je ve svízelné situaci

2. (o nádobě) propouštět kapalinu: hrnec teče; necky tečou

3. rozpouštět se: máslo v teple teče

Ten (ta, to, ti, ty, ta)

1. odkazuje (s významem identifikace, upozornění apod.) k osobě nebo věci, o

které byla nebo bude řeč nebo která se vyrozumívá ze souvislosti: byl jeden

69

král a ten (král) měl tři syny; kam jsi dala ty peníze?; (souvz. s kdo, který apod.)

hrstka těch, kdo (kteří) vytrvali; kdo lže, ten krade (pořek.); čím (je) starší, tím

(je) hloupější

2. s významem zdůraznění (při 3. stupni, vytčeném větném členu apod.) nesnese ani tu

nejmenší bolest; hovor. takhle řízek, ten by si dal; často epxr. (jako výraz zaujetí

mluvčího, s významem vytýkacím apod.): ta (holka) se má!; to sluníčko dnes

hřeje!; co budeme dělat v tom horku? v takovém; té hanby!; v různých spojeních:

být toho názoru; dejme tomu, že…

3. (ve spojeních s časovým výrazem) poukazuje k časovému úseku, o který jde

v kontextu: v tu chvíli už tam nebyl; v tom roce; souvztažně od toho okamžiku,

kdy…

4. ukazuje (oslabeně) na přítomnou (blízkou či vzdálenější) osobu nebo věc: kdo

je ten pán a co tu chce?; kam s tím kufrem?; ten obraz u okna je originál;

hovor. dejte mi kilo těch jablek

5. ve dvojici ten – onen; ten – ten apod. jeden – druhý: je lhostejné, přijde-li ten či

onen

6. v různých spojeních: ten samý hovor. tentýž; ten který (i tenkterý) příslušný;

nějaký ten hovor. ne ve velké, ale ani ne v malé míře: nějakou tu korunu už

máme našetřenou; ten a ten zastupuje určité konkrétní pojmenování: já jsem

ta a ta; přijď ten a ten den; u zpodstatnělých přídavných jmen,

přivlastňovacích zájmen apod.: ty jsi ten pravý; ti druzí; přiveď toho svého

(manžela)

7. jen to odkazuje nebo ukazuje všeobecně nebo souhrnně: to je pravda; kam to

(všechno) dáme?; to je to nejmenší; (souvztažně) má to, co chtěl; v různých

spojeních: kromě, podle, v důsledku toho; naproti tomu, po tom všem; co je ti

do toho?; do toho! (povzbuzování); expr. to je toho! (pohrdání, znevažování)

8. (jako tzv. neurčitý podmět) označuje neznámou skutečnost: trhlo to s ním

Tento

Hovorová varianta uvedeného heslového slova zní tenhle.

1. ukazuje na osobu nebo věc, která je v bezprostřední blízkosti mluvčího dané

promluvy: tato dívka je naše nová písařka; tento televizor je na splátky; mám

si vzít tyhle šaty?; tohle si vezmi od cesty

70

2. (ve spojeních s časovým výrazem) poukazuje k současnému, právě probíhajícímu

časovému úseku: v tomto okamžiku; tohoto roku (tento rok) letos; odjel tento

čtvrtek probíhajícího týdne

3. odkazuje (s významem identifikace, upozornění apod.) k osobě nebo věci, o

které právě byla nebo bude řeč nebo která se vyrozumívá z bezprostřední

souvislosti: z tisíců těchto mladých nadšenců vytrvá málokdo; o této otázce se

už mnoho napsalo uvedené, zmíněné; poskytli nám tyto důležité informace;

občané této země; z tohoto hlediska; z této situace není východiska; za těchto

okolností takovýchto; o tomhle nikomu neříkej (souhrnně); láska, tento

posvátný cit (s významem zdůraznění)

4. ve dvojici tento, tenhle – tamten; tento – onen apod. ukazuje nebo odkazuje na

bližší ze srovnávaných osob nebo věcí: tyhle (dva svetry) si vezmu, tamty už

můžete uklidit; tento názor sdílím, onen odmítám

5. jen tenhle hovor. expr. ten 1 (se zdůrazněním): tenhle kluk; tahle zvědavost

Těšit se

1. s radostí očekávat: těšit se na děti; expr. iron. těš se! (pohrůžka)

2. mít potěšení, radovat se: těšit se z dárku, těšit se na moře

3. kniž. být (ve vážnosti, přízni), požívat 3: těšit se oblibě, důvěře

Tisíc

1. označuje počet 1000: dva tisíce; tisíc metrů; šest tisíc obyvatel; bylo tam

k tisíci posluchačů(m); po tisíci letech; před pěti tisíci let(y); rozhazovat tisíce

2. expr. velmi mnoho: mít tisíc otázek

Tisknout1

1. tlakem svírat, mačkat 1: tisknout někomu ruku; tisknout kliku; tisknout

někoho v objetí

2. tlačit někoho, něco tak, že se těsně přiblíží, přilehne: tisknout dítě k sobě;

tisknout hráče na hrazení; tisknout čelo na sklo; tisknout někoho ke zdi, přen.

expr. vhánět do úzkých; nutit k rozhodnutí

71

Tlačit

1. tlakem přibližovat: tlačit čelo k oknu; tlačit na tužku; tlačit někoho ke zdi,

přen. expr. vhánět do úzkých; nutit k rozhodnutí

2. tlakem vpravovat: tlačit zelí do sudu pěchovat, mačkat, cpát

3. silou sunout kupředu: tlačit vozík strkat

4. tlakem vymačkávat, získávat: tlačit olej, víno lisovat

5. tlakem působit bolest: boty, žaludek ho tlačí; neos. tlačí ji na prsou

Tlouci, tlouct

1. silou narážet, údery zasahovat, bouchat 1, bušit 1: tlouci na vrata; tlouci

dveřmi; někdo tluče

2. zasahovat rány, bít 1: tlouci dítě; teď se tluče (do hlavy), přen. expr. opožděně

lituje

3. údery vpravovat, zarážet, zatloukat: tlouci hřebík do zdi

4. údery rozmělňovat nebo vyrábět: tlouci pepř; – tlouci máslo

5. zvukem (pravidelně) se ozývat, bít 3: hodiny tlučou jedenáct; srdce tluče

6. (o některých ptácích) vydávat krátký opakovaný zvuk: slavík tluče

7. hovor. expr. tlouci to (všelijak) živořit

Tlouci se, tlouct se

1. prát se, rvát se: tlouci se hlava nehlava

2. expr. nehodit se k sobě, bít se 2: modrá se zelenou se (spolu) tlučou

3. i tlouci sebou házet se(bou): tlouci se(bou) na posteli

4. hovor. expr. plahočit se 1, trmácet se: tlouci se světem; tlouci se ve vlaku trpět

nepohodlí

Tlupa

1. skupina lidí, zvířat: pravěký člověk žil v tlupách; tlupy opic napadaly vesnici

2. hanl. banda 2: zlodějská tlupa

Točit se

Jako synonymum uvedeného verba uvádí slovník otáčet se.

1. konat kruhový pohyb: kolo se točí; točit se před zrcadlem kroutit se

72

2. obracet se: točit se s vozem; přen. cesta se točí vpravo zatáčí se; vítr se točí

k severu

3. expr. čile se pohybovat: umí se točit kolem plotny

Topit2

1. ponořením do vody usmrcovat: topit koťata

2. hovor. expr. přitěžovat, škodit: topil ho při zkoušce kladl mu těžké otázky

Topit se

Synonymem k uvedenému slovníkovému heslu je tonout.

1. polykáním vody se dusit, umírat: topit se v moři

2. expr. být zaplaven: topit se v blátě

3. expr. mít něčeho mnoho: topit se v penězích, dluzích utápět se

Toulat se

1. bloudit (bez cíle) sem a tam, potulovat se: toulat se po lese; přen. myšlenky se

toulají v minulosti

2. měnit často pobyt: toulat se po světě, přen. expr. cestovat

Tradá

1. i trádá apod. označuje zvuk trubky apod.

2. vyjadřuje rychlý pohyb, spěšnou chůzi, jízdu: popadl míč a tradá na hřiště

Traktát

1. středověké učené náboženské pojednání: Husovy traktáty

2. zprav. expr. učené pojednání: vědecký traktát

Trápení

1. tělesné i duševní bolesti, utrpení: ukončit své trápení

2. expr. obtíže, starosti 1: s dětmi je trápení

Trápit

1. působit trápení 1: soužit, sužovat: trápí ho zuby; dítě trápí zlobí; trápil ji

výčitkami; expr. povím ti to, abych tě dlouho netrápil nenapínal

73

2. týrat 1, mučit 1: trápit zvířata

Trápit se

1. mít trápení, soužit se: trápit se pro děvče; už se tím netrap; dlouho se netrápil

zemřel po krátké nemoci

2. expr. pachtit se 1, namáhat se 1: trápit se s úkolem

Trčet

1. (nehybně) vězet 1, vyčnívat: klíč trčí v zámku

2. hovor. expr. nečinně prodlévat nebo stát: trčet celý den doma; – vlak trčí ve

stanici

3. čnít do výše, tyčit se: ohořelé trámy trčí k obloze

Trdlo

1. dříve nástroj k tření máku, lámání lnu apod.

2. hovor. expr. nemotorný, hloupý člověk: jsi ty ale trdlo

Trefa

1. zásah 1: mít dobrou trefu

2. expr. výhoda, štěstí 2: s tou koupí je to trefa

Trefit

1. i trefit se zasáhnout 1 (jako cíl): trefit cíl; trefit někoho míčem; trefila ho

kulka; trefit se do cíle strefit se; trefit (se) vedle, přen. expr. zmýlit se

2. hovor. správně vybrat, vystihnout 1: trefit barvu kabátu

3. hovor. (náhodou) na něho, někoho připadnout: trefit na pramen

4. hovor. najít, znát cestu: trefí i potmě; trefit klíčem do zámku; netrefí v Praze

nedovede se orientovat

Trénovat

1. provádět trénink: trénovat běh; tvrdě trénovat

2. vést něčí trénink: trénovat gymnastky

3. tréninkem tužit: trénovat svaly; přen. expr. trénovat vůli

74

Trhat

1. zprudka, krátce tahat, škubat 1: trhat opratí; trhat rameny

2. prudkým, krátkým pohybem vyjímat, vytrhávat: trhat zuby; trhat prkna

z podlahy; trhat si (v zoufalství) vlasy rvát; přen. (zoufale) bědovat

3. takovým pohybem oddělovat (od stonku apod.): trhat květiny; trhat jablka

česat

4. odtrhovat: trhat od sebe rváče

5. takovým způsobem dělit na kousky: trhat dopis

6. násilně rušit soudržnost, rozbíjet: trhat skály (dynamitem); mráz trhá potrubí;

hovor. trhat partu

7. opotřebovávat, poškozovat, ničit 2: trhat boty

8. rozdírat něčím ostrým: vlk trhá ovci

9. hovor. expr. ostře kritizovat, odsuzovat: film trhali ve všech novinách

10. hovor. expr. zvlášť mimořádnými výkony překonávat: trhat rekordy

Trhnout113

1. dokonavé verbum k trhat 1: trhnout rameny

2. hovor. expr. vydělat 2, získat 5: na tom se dá trhnout

Trochu, trošku

1. málo 1, nepatrně: trochu, trošku se napít; trochu, trošku si odpočinout krátce,

na chvíli

2. částečně: umět trochu, trošku německy

3. expr. příliš: to je trochu, trošku silné, trochu, trošku moc

Troska

1. trosky pozůstatky zničené stavby nebo jiného díla apod.: trosky hradu; obrátit

město v trosky zříceniny; trosky jmění

2. expr. zestárlý, zchátralý člověk, tvor: je z něho troska

Trouba

1. starý hudební nástroj tvaru rozšířeného válce: pastýřská trouba 113 pozn. U hovorových a expresivních významů verba táhnout se užívají varianty 3. osoby singuláru préterita trhl, trhnul, trhla.

75

2. hlásná trouba megafon 2, přen. hanl. hlasatel nebo hlásání nějakých (cizích)

názorů

3. roura: betonová trouba

4. zařízení k pečení (i součást kuchyňských kamen): plynová trouba; péct

v troubě

Troubit

1. hrát na trubku nebo podobný nástroj: troubit na křídlovku; troubit sólo

2. dávat znamení zvukovým zařízením: auto troubí

3. tím upozorňovat: troubit na chodce; troubit na poplach, přen. expr. upozorňovat

na nebezpečí

4. (o některých zvířatech) vydávat houkavé zvuky: sloni troubí

Trousit

Jako synonymum k uvedenému verbu slovník uvádí roztrušovat.

1. po troškách (nechtěně) sypat, ztrácet: trousit popel (po koberci); trousit zrní

2. expr. (postupně) šířit 1, rozhlašovat: trousit pomluvy; trousit při projevu

poznámky

Trousit se

1. postupně, jednotlivě přicházet nebo odcházet: trousí se jeden po druhém;

trousí se ze školy

2. expr. šířit se 1: trousí se různé pověsti

Trpaslík

1. pohádková bytost malé postavy, pidimužík 1, skřítek: Sněhurka a sedm

trpaslíků; sádrový trpaslík na zahradě

2. expr. člověk velmi malého vzrůstu

Trumfovat

1. vynášet trumf(y): trumfovat v mariáši

2. hovor. expr. předstihnout, překonávat: jeden druhého trumfoval

76

Třást se

1. chvět se 1, klepat se: třást se na, po celém těle; třást se zimou; kolena se pod

ním třásla

2. chvět se strachy, bát se 2, 3: třást se před někým, o dítě, o jeho zdraví

3. expr. mít někoho, něco rád, v oblibě: dítě se třese na matku; třást se na peníze

Třepat

1. kmitavě pohybovat: dítě třepe nožičkama; třepat roztokem

2. expr. třást 1, 2: třepat spáčem; – třepat hrušky střásat

Třeštit

1. počínat si jako smyslů zbavený: třeštit v horečce blouznit

2. expr. počínat si pošetile: co třeštíš? blázníš; třeštit hrůzou, z lásky

Třískat

1. silnými údery působit zvučné rány: třískat dveřmi, sklenicemi mlátit; třískat

na vrata, pěstí do stolu bušit

2. prudce házet: třískat (se) vším o zem

3. expr. vydávat ostré, rozléhající se rány: hrom tříská burácí

4. expr. bít 1, tlouci 2: třískat psa holí; tříská děti

Třít

1. s lehkým tlakem opakovaně přejíždět po povrchu: třít si ruce; třít (si) tělo

ručníkem

2. s tlakem přejíždět nějakým nástrojem, a tím rozmělňovat: třít máslo, třít len

3. expr. třít bídu apod. mít nouzi

Tucet

1. dvanáct jedinců, předmětů téhož druhu: tucet kapesníků; nakupovat na tucty

2. expr. mnoho 2: mít tucet řečí

77

Tuctový

1. v tuctech, ve velkém množství se vyskytující, vyráběný: tuctové zboží; tuctová

výroba

2. hanl. obyčejný, všední 2: tuctový román, výrobek

Tučný

1. obsahující, mající hodně tuku, tlustý 4, 3: tučné maso (x libové); – tučný sýr;

tučný vepř

2. v polygrafii tučné písmo silně vyznačené

3. expr. značný 1: tučný zisk

Ťuknout

1. dokonavá varianta k verbu ťukat 1–4: dvířka ťukla; – ťuknout taktovkou o

pult klepnout; – ťuknout do souseda strčit; – ťuknout do klávesy

2. hovor. expr. upoutat něčí pozornost: ten plakát každého ťukne

Tvrdý

1. odolávající tlaku (x měkký 1): tvrdé lůžko; tvrdý tvaroh; (uvařit) vejce na

tvrdo; tvrdá voda obsahující hodně minerálních látek; v anatomii tvrdé patro

přední část patra

2. na pohled nebo poslech výrazný (x měkký 2): tvrdé rysy obličeje; tvrdý hlas;

v jazykovědě tvrdá souhláska; tvrdé y ypsilon; tvrdý vzor pro ohýbání slov,

jejichž kmen končí na tvrdou nebo obojetnou souhlásku

3. obtížný 2, těžký 6: tvrdý život; tvrdá práce, norma

4. postrádající lehkost: tvrdá výslovnost

5. hovor. expr. tupý 5: být tvrdý na učení hloupý

6. odolný, otužilý: být tvrdý u výslechu; tvrdý spánek hluboký

7. necitelný, strohý 1, ostrý 9 (x měkký 3): tvrdý člověk; být k sobě tvrdý; tvrdé

slovo

8. důsledně prováděný: tvrdý trénink; tvrdá norma stanovená vysoko; tvrdá hra

s uplatněním síly

78

Tvůj (tvá, tvoje, tvé, tvoje)

1. přivlastňuje nebo přisuzuje adresátu dané promluvy (při tzv. tykání): tvoje

chata; tvůj (Tvůj) dopis tobě adresovaný nebo tebou napsaný; s tvou pomocí

tebou poskytnutou; rozdíl mezi mým a tvým pojetím; to není tvoje věc to se

tě netýká

2. vyjadřuje těsný, často citový vztah přináležitosti: tvoji rodiče; tvoje tramvaj

kterou jezdíš; expr. (nejčastěji s významem mírného opovržení, ironie apod.):

už zase zpívá ten tvůj miláček!; hovor. sednout si k televizi, to je to tvoje! to

děláš nejraději

Ty

1. označuje adresáta dané promluvy blízkého (příbuzensky, společensky apod.)

mluvčímu (tzv. tykání): ty to nevíš?; mám tě ráda; děkuji ti za dopis; přijdu

k tobě zítra

2. zpravidla ve spojení s 5. pádem podstatného, přídavného jména apod. vyjadřuje citový

vztah (často záporný), osobní zaujetí mluvčího: ty hlupáku!; jdi, ty chytrá!; i

ty jeden!; ty můj broučku!; kam se hrabeš, ty!; ty, Jirko, nech toho (vytýkání)

3. (3. pád ve větách expresivních) vyjadřuje snahu mluvčího vzbudit zájem adresáta,

přiblížit sdělení (tzv. dativ sdílnosti): to ti byla krása!

Tyran

1. (krutý) despota, utlačovatel: aténský tyran; vzpoura otroků proti tyranům

2. expr. kdo někoho týrá, trýzní: domácí tyran

Tyranizovat

1. násilně, despoticky vládnout: tyranizovat národy

2. expr. utiskovat, týrat 1: tyranizovat rodinu

Týrat

1. úmyslně působit (velkou) bolest, trápit 2, trýznit: týrat zvířata; týrat ženu

2. expr. působit potíže, obtěžovat 1: týral ho kašel

79

Příloha č. 3: Polysémické lexémy s počátečním písmenem T

Tabák

1. bylina (původně americká) s velkými listy pěstovaná pro výrobu kuřiva:

plantáže tabáku

2. její listy upravené ke kouření apod.: cigaretový tabák; to je silný tabák

Tábor

1. zařízení pro dočasné hromadné ubytování osob: vojenský, koncentrační

2. takové zařízení pro účely rekreační apod.: stanový, rekreační

3. seskupení lidí, organizací, států politicky spjatých: země socialistického

tábora

4. veřejné shromáždění pod širým nebem: tábor (lidu)

Tabule

1. (větší svislá) deska určená k tomu, aby se na ní psalo, něco malovalo nebo

umístilo nějaké úřední sdělení: školní tabule

2. stůl (s pohoštěním): zasednout k prostřené tabuli

3. skleněná výplň: tabule výkladní skříně

4. předmět, útvar apod. připomínající desku: tabule skla, plechu

Tabulka

1. přehledný, graficky členěný seznam, soupis údajů, čísel (jako pracovní

pomůcka): logaritmické, statistické tabulky

2. malá tabule: 1 orientační tabulka; 3 rozbít tabulku v okně; 4 tabulka čokolády

Tady

1. ukazuje na místo, kde se právě nachází mluvčí dané promluvy (synonyma:

zde 1, tu 1, antonymum: tam 1): není ti tady chladno?; tady dole na jihu; hned

tady vedle

2. hovor. ukazuje (se zdůrazněním) na osobu nebo věc přítomnou dané

promluvě: tady Anča ti pomůže

80

Tah

1. tažení; síla k tomu vynaložená: zkouška tahem; vzepřít činku tahem

2. práce konaná taháním: kůň k tahu

3. určení výherců v loterii, (s)losování: tah loterie je zítra

4. souvislý pohyb tažením předmětu: tah štětcem, šachovou figurkou; namalovat

obrázek jedním tahem

5. čára 1, črta 1 (tím vzniklá): tahy rukopisu

6. záměrný postup, krok 4: obratný, diplomatický tah

7. pozvolné polykání nápoje: pít dlouhými tahy

8. vdechnutí a vypuštění kouře: tah z cigarety

9. hromadný pohyb určeným směrem

10. proudění vzduchu: kamna potřebují dlouhý tah

Tahat

1. silou napínat, přibližovat k sobě: chyť lano a tahej

2. takto s něčím pohybovat, tím upozorňovat, znepokojovat apod.: tahat za

provázek, provázkem; — tahat za rukáv, za vlasy

3. zprav. expr. (násilím) nutit k opuštění místa, k společné cestě, jednání apod.:

tahat někoho z postele

4. vléci 1, vláčet 1: tahat dříví z lesa; tahat nábytek do bytu; tahat za sebou

nemocnou nohu

5. silou pohybovat (povozem): tahat vůz

6. konat takovou práci: kůň dobře tahá

7. s námahou nosit: tahat balíky

8. expr. neustále vodit nebo nosit: tahat někoho po zábavách; — tahat stále jedny

šaty

9. vytahovat 1, vyjímat 1: tahat peněženku z kapsy, los z osudí; tahat kartu

10. expr. vymáhat, mámit 2: tahat z někoho peníze; hovorově tahat z někoho

rozumy

Tahat se

1. pohybováním něčeho směrem k sobě snažit se jeden druhému něco vzít: psi se

tahají o kost

81

2. dřít se 2, pachtit se 2: tahat se s nákladem

Táhlý

1. táhnoucí se do dálky: táhlý kopec

2. trvající delší dobu: táhlá melodie

Táhnout

Uvedené substantivum má expresivní a hovorovou podobu táhnul, táhla.

1. tahat 1—7, 9

2. expr. dřít (se) 1: táhnout jako šroub

3. expr. prací zvládat: táhnout práci za nemocného kolegu

4. expr. dychtivě pít, sát: ten umí táhnout

5. sunout po povrchu: táhnout šachovou figurkou

6. tak vytvářet: táhnout čáru středem

7. klást do délky, vést 3: táhnout drát po zemi

8. prodlužovat, protahovat: zbytečně táhnout jednání

9. hromadně se pohybovat: vojsko táhne krajinou

10. ob. expr.jít (pryč), klidit se: táhni odtud!; ať táhne k čertu!

11. vanout, foukat 1: z lesa táhne chlad

12. mít tah 10: kamna špatně táhnou

13. (o čase) blížit se 1: táhne mu padesátka

Táhnout se

1. tahat se 2

2. rozprostírat se do délky

3. postupovat 1, šířit se 2: mlha se táhne od řeky; z kuchyně se táhne vůně

4. (o lidech) vléci se 2, loudat se 1: únavou se sotva táhl; táhl se vzadu

5. pomalu, loudavě dělat: dlouho se táhne s prací

6. být smýkán, vléci se 1: vlečka se za ní táhne

7. (o čase) vléci se 4, protahovat se: hra, nemoc se táhla

8. jevit pružnou vláčnost: med, těsto se táhne

9. vyhledávat společnost, blízkost: v zimě se zvěř táhne k lidským obydlím;

kamarádi se za ním táhli

82

Tahoun

1. tažné zvíře: kůň je dobrý tahoun

2. expr. dříč: dovede vzít za práci, je to tahoun

Tajemník

Jako synonymum k tomuto heslu uvádí slovník substantivum sekretář.

1. úředník nebo funkcionář, který vyřizuje agendu a podobně nějaké instituce,

organizace, významné osoby: tajemník obecního úřadu; redakční tajemník

2. vysoká úřední nebo politická funkce v některých státech: generální tajemník

trastu

Tajemství

1. tajení, skrývání před prozrazením: zachovávat, porušit tajemství; listovní,

lékařské tajemství

2. co je nebo co má zůstat utajeno: prozradit tajemství; výrobní, vojenské

tajemství

3. neznámá okolnost, něco dosud nepoznaného: případ je zahalen tajemstvím,

tajemství úspěchu

4. záhada 1: tajemství života, přírody

Tajit

1. kniž. skrývat 1, zamlčovat: pláč, zklamání

2. zadržovat dech, nedýchat: tajit dech

3. kniž. obsahovat, skrývat 2: plán v sobě tají nebezpečí

Tajný

1. konaný tak, aby unikl pozornosti: tajné znamení; tajný plán

2. neprojevující se, skrytý (x zjevný): tajná láska; tajné přání nevyslovené

3. který je znám jen zasvěceným (x veřejný 1): tajný spolek

Tajnost

1. vlastnost, stav něčeho tajného: tajnost volby; zůstalo to v tajnosti utajeno

2. tajemství 2: mezi námi nejsou žádné tajnosti

83

Tak

Tak – zájmeno příslovečné ukazovací

1. poukazuje (s význ. identifikace) na způsob děje nebo existence známý ze

souvislosti: tak se tehdy žilo

2. vyjadřuje míru vlastnosti, činnosti apod., zejména velkou: ještě není tak starý

(jako já)

Tak – spojka souřadicí

1. v poměru důsledkovém (a) proto, tedy: bál se, (a) tak si pískal

2. v poměru slučovacím s funkcí zdůrazňovací, ve spojení jak – tak: jak kluci, tak

děvčata

Tak – částice

1. navazovací: tak pojď; tak na shledanou

2. citově zdůrazňovací takhle: kdyby tu tak byl!; kéž bych se tak mohla vrátit

domů!

3. (zpravidla při číslování) vyjadřuje přibližnost, asi, skoro, snad 1: bylo to tak

k druhé hodině; může mu být tak pět let

Také

Hovorová podoba uvedeného heslového slova zní taky.

Také – příslovce

1. zdůrazňuje připojení dalšího jádra výpovědi (k předchozímu východisku):

mám rád (kromě, vedle Smetany) také Dvořáka

2. (s větným přízvukem) vytýká, že následující část sdělení (opakující se

z předešlého) platí i pro daný případ: také mám rád Smetanu (jako ty)

Také – částice citová

1. vytýkací: také on se toho zúčastnil

2. zdůrazňovací: co má také dělat?

84

Takhle, takto

Uvedené heslové slovo může být buď zájmenné příslovce, nebo částice.

Takhle, takto – zájmenné příslovce

1. poukazuje zesíleně (v konkrétní situaci) na způsob děje nebo existence známý

ze souvislosti: takhle to dál nejde

2. vyjadřuje zesíleně (v konkrétní situaci) míru vlastnosti, činnosti, zejména

velkou: takhle se štvát!

3. častěji takhle ukazuje, jakých rozměrů, do jaké výše něco dosahuje: už je

takhle veliký

Takový

1. poukazuje (s významem identifikace) na vlastnosti osob nebo věcí známé ze

souvislosti

2. expr. vyjadřuje velkou míru vlastnosti, výjimečnou kvalitu apod.: taková krása,

škoda

3. uvádí jmenovanou osobu nebo věc jako příklad (ve srovnání s jinými): takový

Dostojevský by to napsal lépe

4. (zpravidla při přídavném jménu nebo číslovce) naznačuje nesnadnost,

nemožnost, popřípadě nepotřebnost přesnějšího vystižení vlastnosti, pouhou

přibližnost vyjádření (zejména číselného) nebo citového zaujetí apod.: je to

takový divný, nijaký; je to takové milé, usměvavé děvče

Takovýhle, takovýto

1. poukazuje zesíleně (v konkrétní situaci) na vlastnosti osob nebo věcí známých

ze souvislosti: takovíhle, takovíto přátelé jsou neocenitelní; takovýto případ

jsem ještě nezažil

2. expr. vyjadřuje zesíleně (v konkrétní situaci) velkou míru vlastnosti, výjimečně

kvalitu: a ona mi udělá takovouhle ostudu!

3. ukazuje, jakých rozměrů, do jaké výše něco dosahuje: byl to tehdy takový

drobeček

85

Takt

Uvedené substantivum patří mezi vlastní lexikální homonyma, která jsou ve slovníku

označena horním číselným indexem. V tomto případě existují dvě heslová slova se

stejnou grafickou i fonickou strukturou, avšak pouze první z nich patří mezi lexikální

jednotky polysémické, proto druhé heslo, s jediným významem ohleduplné

společenské chování, není analyzováno.

1. rytmický celek: zahrát několik taktů skladby; tříčtvrteční takt

2. rytmus: podupávat si do rytmu

Taktik

1. odborník v taktice 1

2. hovor. kdo postupuje nebo umí postupovat takticky: umí jednat s lidmi je to

starý taktik

Taktika

1. způsob vedení boje: vojenská taktika; podřídit taktiku strategii

2. promyšlený postup: vyčkávací taktika; nemyslí to vážně, je to jen jeho taktika

Talíř

1. mírně prohloubená kruhová miska k podávání pokrmů: porcelánový talíř

2. její obsah: sníst talíř polévky

3. co připomíná talíř 1: talíř lyžařské hole

Tam

1. ukazuje nebo odkazuje na místo vzdálené od mluvčího dané promluvy: stůj

tam a nehýbej se; tam kdesi daleko, za horami

2. ukazuje nebo odkazuje směrem od mluvčího dané promluvy, na vzdálený

(prostorový) cíl: nechoď tam, je to moc daleko; proč se tam nepodíváte?

Tamhle

1. ukazuje na místo nepříliš vzdálené od mluvčího dané promluvy, v jeho dosahu

nebo dohledu: tamhle leží pětikoruna; tamhle na vršku

86

2. ukazuje na (prostorový) cíl nepříliš vzdálený od mluvčího dané promluvy:

podívej se tamhle nalevo

Tamten

1. ukazuje na osobu nebo věc vzdálenou od mluvčího dané promluvy: všimli si

tamtoho staršího pána; tamta židle v rohu je volná

2. ukazuje nebo odkazuje na vzdálenější ze srovnávaných osob nebo věcí ve

dvojici tento, tenhle – tamten: vypůjčím si jen tuhle knihu, tamtu už znám

3. (zesíleně) onen 1: o tamté záležitosti se už nemluvilo?

Tamtéž

1. i tamže vyjadřuje totožnost, shodnost míst: informace obdržíte tamtéž

2. vyjadřuje totožnost, shodnost (prostorových cílů): přihlášku odešlete tamtéž

Tancovat, tančit

1. pohybovat se v tanci, provádět tanec: tančit valčík; tančit do rána

2. jen tancovat expr. pobíhat: celé dopoledne tancuje při vaření

3. expr. poskakovat: sklenice tancují po stole

Tandem

1. zadní sedadlo motocyklu

2. závodní jízdní kolo pro dva

3. dvojice jezdců na něm

Tanec

1. opakované rytmické pohyby za doprovodu hudby, zpěvu: dát se do tance; hrát

k tanci

2. druh těchto pohybů podle určitých pravidel: lidový tanec, moderní tanec

3. číslo 3 tanečního programu, taneční kousek; hudba k němu: zadat si tanečnici

na další tanec

4. hovor. expr. shon 1, zmatek 1: v práci byl dnes tanec

Tank

1. vojenské obrněné vozidlo

87

2. řidčeji cisterna

3. nádoba na vyvolávání filmů

Tápat

1. (potmě) nejistě, po hmatu jít: tápat ve tmě místností

2. hmatat nejistě kolem sebe: tápat po brýlích

3. (při hledání vhodného řešení) být v nejistotě: tápat v základních otázkách

Ťapat, ťapkat

1. (zvl. o dětech) jít, chodit, našlapovat drobnými, pleskavými krůčky: batole už

ťape; ťapat bosýma nohama po podlaze

2. expr. jít 1, chodit 1: musíš ťapat pěšky

Ťapka

1. tlapka: kočičí ťapka

2. stopa po ní

Tarasnice

1. těžší ruční protitanková zbraň

2. historicky husitské dělo

Tarif

1. sazba 1: výše celního tarifu

2. sazebník: poplatek podle tarifu

Taroky

1. druh karet

2. hra s těmito kartami

Taška

1. brašna, kabela: nákupní taška; taška s náboji

2. (větší) peněženka (na bankovky, popř. doklady): náprsní taška

3. krytina na střechu ve tvaru menší desky: pálená taška; střecha s červenými

taškami

88

Taštička

1. zdrobnělina k taška

2. zpravidla v množném čísle jídlo z těsta ve tvaru přeložených čtverců

s ovocnou nebo masitou náplní: povidlové taštičky

Tát

1. teplem se rozpouštět, stávat se kapalným: sníh taje

2. expr. měknout 2, jihnout: tála pod jeho pohledem

Tatík

1. zastarale otec 1

2. zpravidla hanlivé starší, až příliš usedlý muž: je z něho tatík

Tavba

1. tavení: tavení rudy, skloviny

2. současné vytavené množství (kovu apod.): odlít, vypustit tavbu

Tažný

1. sloužící, určený k tahu: tažný kůň; tažné lano

2. stěhovavý: tažní ptáci

3. schopný prodloužit se: tažná hmota

Téci, téct

1. (o tekutině) pohybovat se z vyššího místa na nižší, proudit 1: potok teče z hor;

teče mu z nosu (proudem) krev; po tvářích jí tekly slzy

2. (o nádobě) propouštět kapalinu: hrnec teče; necky tečou

3. rozpouštět se: máslo v teple teče

Tečka

1. znaménko vzniklé dotykem tužky apod., puntík 1: udělat na výkrese tečku;

ptáky je vidět jako tečky; blůza s tečkami

2. znaménko oddělující věty nebo označující zkrácené slovo (např. dr.,), některá

písmena (i, j), řadovou číslovku (3. část), násobení (a.b) aj.

89

Téčko

1. písmeno t, T

2. co je jím označeno, co je tvarem připomíná: anténa tvaru téčka

Tečkovaný

1. pokrytý tečkami: tečkované krovky

2. složený z teček: tečkovaná čára

Tečovat

1. (při hře) dotknout se sítě: míč tečoval (síť)

2. dotknout se míče (apod.): obránce tečoval touš

Tedy

Jedná se o heslové slovo, které se v češtině vyskytuje jednak jako spojka souřadicí

důsledková, jednak jako částice citová. Pouze v druhém případě se pak jedná o slovo

polysémické.

1. s významem vybízecím: začněme tedy

2. s významem zdůrazňovacím: to je tedy nesmysl

Tehdy

1. odkazuje k minulé době, tenkrát: tehdy ještě vypadala dobře; už tehdy se znali

2. v tom případě, za těch okolností

Technický

1. přídavné jméno k technika 1: technický pokrok; technické znalosti; České

vysoké učení technické; Národní technické muzeum

2. pracující v oboru techniky apod.: technická inteligence; technický odborník,

náměstek

3. týkající se praxe v oboru techniky, zejm. průmyslové výroby, a prostředků zde

používaných: technické normy, zařízení; technická praxe

4. k technika 4, 5: technická zručnost; obtíže technického rázu; je to pouze

technická záležitost

90

Technik

1. odborník v technice 1: úspěchy vědců a techniků

2. posluchač techniky 6: ples techniků

3. kdo provádí odborně technické práce: stavební, důlní, televizní technik

4. kdo dokonale ovládá techniku 4, 5: virtuos, fotbalista je vynikající technik

Technika

1. souhrn prostředků, postupů a zařízení sloužících k praktickému využití

přírodovědných poznatků pro lidskou činnost: rozvoj vědy a techniky, divy

moderní techniky

2. některý z oborů výrobní pracovní činnosti: sdělovací, obalová, výpočetní

technika

3. souhrn strojů a vybavení pro výrobní a podobnou činnost: zavést novou

techniku; přístrojová technika; vojenská technika

4. způsob, postup, provádění výrobní, umělecké, sportovní činnosti:

reprodukční, malířská, hlasová, míčová technika

5. praktická odborná dovednost: dobrá herecká technika; hráč s vynikající

technikou

6. technická vysoká škola: studovat na technice

7. její budova: sejít se u techniky

Technologie

1. nauka o způsobech zpracování materiálu na určitý výrobek: chemická

technologie

2. výrobní způsob, postup při tomto zpracování

Těkat

1. těkat očima, pohledem přecházet 1, bloudit 2: těkat očima po přítomných

2. (o očích apod.) přebíhat 1, přelétat 1: oči těkaly z otce na syna

3. chem. prchat 3: éter těká

91

Telefon

1. elektrické zařízení k přenášení řeči na dálku: veřejný, domácí telefon;

oznámit telefonem

2. telefonní přístroj: zvoní telefon

3. hovor. telefonický hovor: máš telefon

Telefonovat

Uvedené verbum paří mezi obouvidová slovesa. Primárně se jedná o imperfektivum,

ale v sekundárním významu lze užít i jako perfektivum.

1. hovořit telefonicky: telefonovat známému

2. telefonicky oznamovat, oznámit: telefonovali mu zprávu o neštěstí

Telekomunikace

Jedná se o polysémický odborný význam.

1. sdělovací technika

2. zpravidla v plurálu její zařízení, instituce: správa telekomunikací

Televize

1. hromadný sdělovací prostředek založený na vysílání, přenosu obrazu na

dálku: černobílá, barevná, průmyslová televize; dívat se na televizi

2. instituce, která toto vysílání obstarává: Česká televize

3. hovor. televizor: koupit si televizi

Těleso

1. (větší) prostorový útvar: osvětlovací, topné těleso; objem tělesa; nebeské

těleso

2. hlavní část stroje, zařízení: sací těleso; těleso čerpadla

3. kniž. soubor osob: pěvecké těleso

Telex

1. mezinárodní systém telegrafického vysílání a příjmu zpráv

2. stroj zprostředkovávající takové dálkové spojení

3. zpráva vysílaná nebo přijatá telexem 1, 2

92

Tělo

1. organizmus ve své vnější, fyzické podobě: lidské tělo; hubené tělo; špatné

držení těla; bolí ho celé tělo; lehké ublížení na těle

2. trup 1: dát ruce od těla; kabát k tělu; klamat tělem (při hře)

Tělesný

1. adjektivum k heslovému slovu tělo 1, fyzický: tělesná váha;

2. osobní 4: prezidentova stráž

Tělocvikář

1. kdo pěstuje tělocvik

2. učitel nebo student tělocviku

Téma

1. základní myšlenka, předmět uměleckého díla, jazykového projevu, vědeckého

bádání, námět 2: téma básně; hudební téma; úvaha na téma

2. jaz. východisko výpovědi

Temeno, témě

Temeno se dnes řadí mezi již zastaralá substantiva a je běžně nahrazováno

substantivem témě.

1. vrcholová část hlavy: uhodit se do temena

2. temeno hory – vrchol

Temno

1. stav bez světla, tma 1

2. kniž. stav bídy, utrpení, nevzdělanosti apod.

Temný

1. mající málo světla, ponořený do tmy, tmavý: temná zákoutí

2. (o barvě) mající sytý 3 odstín: temná barva

3. (o věci) mající sytý barevný odstín, tmavý: temné oči

4. hluboký 4: temný hlas; temné dunění hromu

93

5. kniž. chmurný 1

6. kniž. nejasný, záhadný 3: temné pozadí události

7. kniž, pomatený: temný rozum

8. kniž. zaostalý: temný středověk

9. kniž. nekalý: temné pudy, síly

10. kniž. zlý 2: temná hrozba

Tempera

1. krycí emulzní barva

2. malba jí provedená

Temperament

1. specifický způsob cítění, prožívání, jednání a reagování někoho

2. živá povaha, živost: mít temperament

Tempo

1. stupeň rychlosti: udržovat, udávat tempo; tempo výroby

2. větší rychlost: dostat se do tempa; nasadit tempo; nestačit tempu

3. rytmický pohyb při plavání: udělat několik temp

Ten

Ten – zájmeno ukazovací

1. odkazuje (s významem identifikace, upozornění apod.) k osobě nebo věci, o

které byla nebo bude řeč nebo která se vyrozumívá ze souvislosti: byl jeden

král a ten (král) měl tři syny

2. s významem zdůraznění

3. (ve spojení s časovým výrazem) poukazuje k časovému úseku, o který jde

v kontextu: v tu chvíli už tam nebyl; v tom roce, měsíci; souvztažně od toho

okamžiku, kdy

4. ukazuje (oslabeně) na přítomnou (blízkou či vzdálenější) osobu nebo věc: kdo

je ten pán a co tu chce?; kam s tím kufrem?; ten obraz u okna je originál

5. ve dvojici ten – onen; ten – ten apod. nese význam jeden – druhý: je lhostejné,

přijde-li ten či onen

94

6. v různých spojeních

7. jen to odkazuje nebo ukazuje všeobecně nebo souhrnně: to je pravda; kam to

(všechno) dáme?; to je to nejmenší, souvztažně má to, co chtěl

8. (jako tzv. neurčitý podmět) označuje neznámou skutečnost: trhlo to s ním

To – částice

1. citová s významem zdůraznění: to prší!; co to neseš?; to se mu to jde!

2. navazovací: to máš pravdu; Proč telefonuješ? – To nepřijdeš domů?

Tenata

1. sítě k lapání zvěře nebo ptáků: zajíc se chytil do tenat

2. nástraha 2, léčka, osidla: dostat někoho do svých tenat

Tendence

1. sklon, náchylnost: měl tendenci vidět všechno černě

2. snaha uplatnit určité myšlenky, názory: umělecké, politické tendence

3. směr postupu jevu: vzestupná tendence; dvě protikladné tendence; tendence

k zlepšení

Tendenční

1. mající určitou výraznou tendenci 1: tendenční umění

2. jednostranný 2, zaujatý 2: tendenční informace, posudek

Tenis

1. hra s menším míčkem odraženým raketou přes síť na hřišti

2. stolní tenis hra s míčkem odraženým pálkou přes síťku na stole, table-tennis,

ping-pong

Tenký

1. mající malou tloušťku 1, sílu 6 (x tlustý 1, 6): tenká vrstva,

2. slabě (a vysoce) znějící: tenký hlásek

Tento

Hovorová podoba uvedeného ukazovacího zájmena zní tenhle.

95

1. ukazuje na osobu nebo věc, která je v bezprostřední blízkosti mluvčího dané

promluvy: tato dívka je naše nová písařka; tento televizor je na splátky

2. (ve spojení s časovým výrazem) poukazuje k současnému, právě

probíhajícímu časovému úseku: v tomto okamžiku, měsíci století

Teolog

1. odborník v teologii

2. posluchač teologie, bohoslovec

Tep

1. rytmické smršťování srdce: rychlý tep srdeční

2. nárazy krve v tepnách jím vyvolávané, pulz: počítat tep

Tepat

1. kniž. bušit 1, tlouci 1: tepat do kamene

2. takto vytvářet nebo zdobit: tepat zlato; tepat mříž

3. pravidelně bít, pulzovat, bušit 2: krev tepe ve spáncích, v žilách

Tepláky

1. dlouhé kalhoty z pleteniny pro sport, popř. pro domácí práce

2. souprava z takových kalhot a bundy

Teplo

1. jeden ze základních druhů energie: sluneční teplo

2. stav mezi chladem a horkem: venku je 15° tepla nad nulou

Teplota

1. míra tepelného stavu hmoty, temperatura: nízká, letní, tělesná teplota; teplota

vzduchu; teplota tání

2. oblastní český výraz horečka: měřit, dostat teplotu; mít (vysokou) teplotu

Teplý

Heslové slovo se vyskytuje jako adjektivum i substantivum. Polysémické je však

pouze adjektivum, jako substantivum se užívá neutrum v hovorové rovině.

96

Teplý – adjektivum

1. mající mírnou teplotu, vyvolávající pocit tepla: teplý vzduch; večer

2. mající určitou teplotu: jak je dnes voda teplá?

3. chránící před zimou: teplý kabát

4. projevující cit, zájem: teplý pohled laskavý, vlídný

5. působící příjemně: teplé barvy

Teplý – substantivum

Substantivum se vyskytuje pouze ve formě neutra a v hovorové rovině se používá ve

spojení: „sednout si do teplého“ s významem dobře se zaopatřit.

Tepna

1. céva vedoucí krev směrem ze srdce, arterie: plicní tepna

2. místo soustředění provozu, ruchu: dopravní, obchodní tepna

Teprve

Uvedené heslové slovo se řadí mezi příslovce, v jiném kontextu je však částicí.

Vícevýznamové je pouze v případě částice.

1. zdůrazňovací: teprve před týdnem se vrátil; je teprve únor; začíná teprve

chodit

2. co(ž)m co(ž)pak teprve, jak teprve vyjadřuje stupňování: i zdravému se šlo

špatně, jak teprve jemu

Terakota

1. keramická hmota hnědočervené a podobné barvy

2. výrobky z ní

Terapie

1. v lékařství léčba: spánková, fyzikální terapie

2. lékařský obor zabývající se jí

97

Terasa

1. stupeň (stupně) ve svahu nebo před nějakou stavbou: skalnaté terasy; terasy u

chaty

2. plošina se zábradlím: opalovat se na terase; vyhlídková terasa

Tercie

1. třetí třída gymnázia nebo dříve reálky

2. v hudbě třetí stupeň v stupnici; jeho vzdálenost (interval) od základního tónu:

malá, velká tercie

Terén

1. úsek zemského povrchu nějak členěný, upravený: členitý terén; vojenský

průzkum terénu, nezná zdejší terén krajinu

2. pracovní oblast na venku, místo výskytu určitého přírodního nebo

společenského jevu: filmovat v terénu; výzkum (nářečí) v terénu

Termín

1. den, doba, lhůta ke splnění úkolu: termín dokončení, splatnosti; náhradní

termín

2. odborná pojmenovací jednotka s přesným významem: technický, jazykovědný

termín

Terminál

1. (koncové) zařízení pro vstup nebo výstup informací, připojené na počítač

2. konečná stanice nějaké dopravní linky apod.: letištní terminál

Terminologie

1. nauka o termínech

2. soubor termínů určitého oboru, odborné názvosloví: technická, astronomická

terminologie

Termonukleární

Slovník daný lexém uvádí jako adjektivum užívané v jaderné fyzice.

98

1. termo reakce slučování atomových jader za prudkého uvolňování tepelné

energie

2. na této reakci založený, s ní souvisící: termonukleární zbraně, pokusy

Tesák

1. lovecký nůž

2. silný, zahnutý zub (špičák): pes vycenil tesáky

Tesat

1. opracovávat sekerou, dlátem: tesat dřevo, kámen

2. takto vytvářet: tesat trám, pomník, nápis

Tesknit

Jedná se o knižní lexém.

1. být naplněn steskem: tesknit o samotě; tesknit po zemřelém truchlit

2. se steskem toužit: tesknit po dětech, po vlasti

Těsnit

1. utěsňovat: těsnit okna

2. těsně přiléhat: ventil dobře těsní doléhá

Těsný

1. velmi přiléhající, stahující: těsný límeček

2. nepropouštějící plyn, kapalinu, zvuk: těsný ventil těsnicí

3. zaujímající malý prostor: těsné uličky malého města úzké

4. velmi blízký (místně i důvěrným vztahem)

5. lišící se malým rozdílem: těsná většina, porážka

Těšit

1. (o lidech) poskytovat útěchu, utěšovat: těšit plačící dítě, nemocného

2. (o činnosti, o věcech) poskytovat potěšení: těší ho sport; těší mě (,že vás

vidím) (společ. obrat)

99

Těšit se

1. s radostí očekávat: těšit se na děti

2. mít potěšení, radovat se: těšit se z dárku, pohledem; těšit se na moře

3. kniž. být (ve vážnosti, přízni), požívat 3: těšit se oblibě, důvěře

Teta

1. sestra nebo švagrová otce nebo matky: teta a strýc

2. v obecné češtině starší (venkovská) žena: upovídaná teta

Tětiva

1. šňůra napínající luk

2. v geometrii úsečka omezená dvěma body křivky

Tetování

1. obrazce apod. v kůži vzniklé vpichováním barvy do kůže: mít tetování na

prsou

2. v oblasti veterinářství značkování zvířat

Tetovat

1. dělat tetování: dát se tetovat; - vet. tetovat dobytek

2. tím vytvářet: tetovat (podobu) srdce

Text

1. v jazykovědě projev 3 (zvl. tištěný nebo psaný): odborný text; text dopisu,

smlouvy

2. slovní doprovod: text písně; doprovázet ilustraci textem

Textil

1. konečný výrobek vzniklý spřádáním, tkaním, pletením apod., textilie: vlněný,

metrový textil

2. textilní průmysl

Tezovitý

1. založený na tezích: tezovitý výklad

100

2. libující si v nich

Těžba

1. těžení 1: těžba uhlí, nafty; lesní těžba dřeva

2. vytěžené množství: denní těžba

Těžiště

Řidčeji se uvádí také těžisko jako varianta uvedeného heslového slova.

1. bod, ve kterém působí hmotnost tělesa: těžiště těla, stroje

2. kniž. centrum 4, ohnisko 2: těžiště činnosti, zájmu

Těžit

1. dobývat 2 (uhlí, rudu apod.): těžit uhlí, stříbro

2. dopravovat vytěžený nerost na povrch

3. kniž. čerpat 2: těžit ze svých zkušeností

4. zištně využívat, kořistit 2: těžit ze situace; těžit z práce jiných

Těžký

1. mající velkou váhu, hmotnost: těžké zavazadlo; olovo je těžké

2. mající určitou váhu, hmotnost, tíži: jak je to těžké?

3. masivně provedený: těžký nábytek, vůz

4. těžkopádný: těžká chůze

5. mající něco ve velké (nežádoucí) míře, mající velkou míru apod.: těžký

pacient; těžký kuřák; těžký úraz

6. namáhavý, nesnadný, obtížný 2 (x lehký 4): těžká práce tvrdá, klást těžké

podmínky

7. bolestně doléhající, tíživý: těžká doba, únava; těžké starosti, následky; těžká

ztráta, újma na zdraví

Tíha

1. (velká) váha, hmotnost, tíže 1: žebřík praskl pod jeho tíhou

2. tíseň 1, starost 1: spadla z ní všechna tíha

101

Tichý

1. málo slyšitelný, slabě znějící (x hlasitý, hlučný 1): tichý rozhovor, pláč, chod

motoru

2. nevydávající zvuk: děti byly tiché, ani nemukly

3. nerušený zvuky, hlukem, neklidem apod., klidný 2: tichý večírek; tiché

prostředí; tichá ulice; Tichý oceán

4. málomluvný, mlčenlivý 1, mírný 3: tichý člověk; tichá povaha

5. nevyjádřený přímo, nekonaný veřejně, tajný 2, 1: tichý obdiv; – tichá dohoda

Tipovat

1. určovat tip: tipovat zápas na nerozhodný; tipovat domácí za vítěze

2. hovor. odhadovat (hodnotu apod.): tipovat cenu nábytku

Tíseň

1. stav úzkosti

2. těžkost, nouze 1, 3: být ve finanční tísni; – časová tíseň

Tisíc

1. označení počtu 1000: dva tisíce; tisíc metrů; šest tisíc obyvatel; bylo tak

k tisíci posluchačů(m)

2. expr. velmi mnoho: mít tisíc otázek, výmluv

Tisícovka

1. číslice 1000

2. co je jí označeno nebo co je určeno tisícem měrných jednotek: platit

tisícovkou tisícikorunou

3. skupina, celek o 1000 jednotkách: necelá tisícovka diváků

Tisk

1. mechanické přenášení písma nebo obrazců na papír, textil apod.: strojní tisk;

chyba tisku

2. činnost potřebná k vytištění díla: vyjít tiskem; svoboda tisku publikování

102

3. (starobylá, vzácná) tištěná kniha: vzácné bibliofilské tisky; starý tisk (do roku

1800)

4. noviny a časopisy jako sdělovací prostředek: denní, světový tisk; odběr tisku

5. vytištěná písmena: vazba se zlatým tiskem

Tisknout

Tisknout1

1. tlakem svírat, mačkat 1: tisknout někomu ruku; tisknout kliku; tisknout

někoho v objetí

2. tlačit někoho, něco tak, že se těsně přiblíží, přilehne: tisknout dítě k sobě;

tisknout hráče na hrazení; tisknout čelo na sklo

Tisknout2

1. tiskem vyrábět: tisknout noviny, knihy; tisknout látky

2. tiskem vydávat, uveřejňovat: tisknout pod svým jménem publikovat

Tiskopis

1. (předtištěný formulář), blanket: tiskopis vysvědčení, účtu

2. tiskovina 1

Tiskovina

1. poštovní zásilka obsahující knihy, časopisy apod., tiskopis 2

2. tištěný materiál: ilegální, propagační tiskovina; rozšiřování tiskovin

Tísnit

1. působit tíseň 1, tížit 2, skličovat, trápit 1

2. být těsný 1: kabát mě tísní

Tišit

1. činit tichým, tišším: tišit krok

2. mírnit 1

Titěrný

1. příliš malý, drobounký: titěrné ozdůbky

103

2. příliš detailní: titěrná práce nimravá

Titul

1. čestný název (k vyjádření hodnosti apod.): akademický, doktorský titul; získat

titul mistra ligy

2. název, nadpis: titul knihy, článku, filmu

Titulek

1. název, nadpis, titul 2: palcové titulky novin

2. psaný text na filmu apod.: úvodní titulky; anglický film s českými titulky

Tíže

1. tíha 1: prohýbat se pod tíží nákladu, mít tíži na prsou tlak

2. fyzikálně síla, která působí na tělesa na povrchu zemském: zemská tíha

přitažlivost, gravitace

3. (připsat někomu) k tíži v neprospěch (účtu), na vrub ( x k dobru)

Tížit

1. působit někomu pocit tíhy: tíží ho náklad

2. tísnit 1: starosti, dluhy svědomí ho tíží

Tkalcovský

1. adjektivum k tkadlec: tkalcovská práce

2. týkající se tkaní: tkalcovský stav

Tlačit

1. tlakem přibližovat: tlačit čelo k oknu; tlačit na tužku

2. tlakem vpravovat

3. silou sunout kupředu: tlačit vozík strkat

4. tlakem vymačkávat, získávat: tlačit olej, víno lisovat

5. tlakem působit bolest: boty, žaludek ho tlačí

Tlačit se

1. být umístěn na malém prostoru, tísnit se: tlačit se ve frontě; netlačte se!

104

2. prodírat se, cpát se 2: tlačit se do tramvaje, ze dveří

3. hovor. velice se ucházet, snažit se získat: tlačit se na místo ředitele; prý se na

něho tlačí usiluje o jeho místo

Tlak

1. síla působící (kolmo) na určitou plochu, předmět(y): tlak vody; pumpa na

tlak; nízký atmosférický tlak; měřit (krevní) tlak; zkouška tlakem

2. mocenské, morální naléhání, nátlak: politický tlak; tlak veřejného mínění

Tlouci, tlouct

1. silou narážet, údery zasahovat, bouchat 1, bušit 1: tlouct na vrata; tlouct

dveřmi; někdo tluče

2. zasazovat rány, bít 1: tlouct dítě, koně, někoho po hlavě, do zad

3. údery vpravovat, zarážet, zatloukat: tlouct hřebík do zdi, kůl do země

4. údery rozmělňovat nebo vyrábět: tlouct pepř; – tlouct máslo

5. zvukem (pravidelně) se ozývat, bít 3: hodiny tlučou jedenáct; srdce tluče

6. (o některých ptácích) vydávat krátký opakovaný zvuk: slavík tluče

7. hovor. expr. tlouct to (všelijak) živořit

Tlouct, tlouci se

1. prát se, rvát se: tlouct se hlava nehlava

2. expr. nehodit se k sobě, bít se 2: modrá se zelenou se (spolu) tlučou

3. i tlouct sebou házet se(bou): tlouct se(bou) na posteli

4. hovor. expr. plahočit se 1, trmácet se: tlouct se světem

Tloušťka

1. rozměr předmětu na šířku nebo na výšku; rozměr jeho kruhového průřezu:

tloušťka stěny síla 6, tloušťka prkna; – tloušťka tužky, kmene

2. stav tlustého člověka, otylost, obezita: léčit se z tloušťky

Tlumit

1. oslabovat intenzitu: tlumit hlas tišit; koberec tlumí kroky

2. mírnit 1, potlačovat: tlumit nadšení

105

Tlumočit

Uvedené verbum patří mezi slovesa nedokonavá, v případě sekundárního významu

se může jednat i o verbum perfektivum

1. (ústně) překládat: tlumočit projev

2. i dok. kniž. sdělovat, sdělit 1, vyřizovat1, vyřídit11: tlumočit pozdrav, něčí

názory

Tlupa

1. skupina lidí, zvířat: pravěký člověk žil v tlupách; tlupy opic napadaly vesnici

2. hanlivě banda 2: zlodějská tlupa

Tlustý

1. mající značnou tloušťku 1 (x tenký 1): tlustá zeď, čára

2. mající určitou tloušťku 1, silný 5: jak je led tlustý?

3. mající mnoho tuku (x hubený 1, štíhlý): být tlustý; tlustý člověk, obličej

4. (o mase) tučný 1 (x libový): tlusté vepřové

Tma

1. stav bez světla, temno 1: noční, hustá, velká tma; vstávat za tmy před

svítáním (x za světla)

2. kniž. nevzdělanost, zaostalost: ve středověku vládla tma a pověry

Tmelit

1. upravovat, upevňovat, spojovat tmelem: tmelit nábytek před nátěrem; tmelit

okenní tabule

2. kniž. být pojítkem, stmelovat

Toaleta

1. slavnostní dámský úbor: plesová toaleta

2. úprava zevnějšku: ranní toaleta

3. místnost k úpravě zevnějšku; klozet: dámská toaleta

106

Tobolka

1. (menší) peněženka

2. v botanice suchý pukavý plod (např. šeříku, máku)

Točit

1. provádět něčím, někým kruhovitý pohyb, otáčet, kroutit 1: točit klikou; točil

s ní (při tanci)

2. takto vytvářet: točit piruetu

3. ovíjet, omotávat: točit provaz kolem kůlu; točit si vlasy (na natáčky) natáčet

4. svinováním vytvářet, stáčet: točit si cigaretu

5. obracet, otáčet: točit hlavu, točit loď po větru

6. nechat téci uvolněním uzávěru: točit pivo ze sudu

7. tím plnit: točit sklenici piva

8. natáčet (film), filmovat 2: točit exteriéry na zámku

Točit se, otáčet se

1. konat kruhový pohyb: kolo, země se točí; točit se před zrcadlem kroutit se

2. obracet se: točit se s vozem

3. expr. čile se pohybovat: umí se točit kolem plotny, u stroje

Točna

1. pól 1: jižní točna

2. zařízení k otočení, otáčení (v kolejové dopravě, divadle apod.)

Tok

1. proudící voda: prudký tok řeky

2. toky odb. řeky apod. (jako celek): stav vody na českých tocích

3. odborně nepřetržitý pohyb nějakého množství jedním směrem: tok informací, ve

fyzice světelný tok; tok neutronů

4. kniž. (nepřetržitý) průběh 1, postup 1, vývoj 1: tok událostí, času, života

Tolerance

1. kniž. snášenlivost: náboženská tolerance

107

2. odborně rozsah přípustné nepřesnosti, dovolená úchylka: tolerance rozměrů,

teploty

Tolik

1. zájmeno ukazovací poukazuje (s významem identifikace) na počet, množství

známé ze souvislosti: ještě jednou tolik takové množství; jen tolik vím; neměl

už tolik síly, času, aby…

2. zájmeno neurčité vyjadřuje velkou míru: už tolik neprší tak mnoho; stálo to tolik

práce; po tolika letech

Tolikhle

1. poukazuje (v konkrétní situaci) na počet, množství: musím přečíst ještě

tolikhle stránek takovéto množství

2. vyjadřuje (v konkrétní situaci) velkou míru: tolikhle (peněz) jsem ještě nikdy

nedostal

Tón

1. periodický zvuk určité výšky: vysoký tón; vyluzovat tóny; vyzváněcí tón

telefonu, udávat tón

2. odstín, zabarvení řeči, ráz projevu: slavnostní, důvěrný, žertovný tón

3. odstín barvy: světlé tóny látky

4. společenské chování: to patří k dobrému tónu

Tónina

1. v hudbě příslušnost tónů skladby k určité stupnici: skladba v tónině d moll

2. kniž. odstín 1, zabarvení 2, 1, tón 2, 3: přejít v řeči do jiné tóniny; – modrá

barva v různých tóninách

Topení

1. technické zařízení k vytápění: ústřední topení; vypnout topení

2. hovor. palivo, otop 2, topivo: mít na zimu dost topení

Topinambur

1. bylina příbuzná slunečnici s malými květy, pěstovaná pro hlízy

108

2. její hlíza (potravina a krmivo)

Topit

Uvedené verbum patří mezi vlastní lexikální homonyma, v obou případech se jedná o

polysémická slovesa.

Topit1

1. udržovat oheň: topit v pokoji, v kamnech

2. užívat paliva: topit uhlím, plynem

Topit2

1. ponořením do vody usmrcovat: topit koťata

2. hovor. expr. přitěžovat, škodit

Topit se, tonout

1. polykáním vody se dusit, umírat: topit se v moři

2. expr. být zaplaven: topit se v blátě

3. expr. mít něčeho mnoho: topit se v penězích, dluzích utápět se

Topný

1. adjektivum k verbu topit1: topné období

2. sloužící k topení: topná nafta; topné těleso

Torba

1. taška s řemeny k nošení na rameni: lovecká torba

2. lícní torba: vak v koutcích tlamy (např. u křečka) k shromažďování (a

přenášení) potravy

Torzo

1. neúplně zachované i vědomě neúplné sochařské dílo: sádrovat torzo

2. nedokončené umělecké nebo vědecké dílo: rukopis zůstal torzem

Totalita

1. kniž. celistvost, úplnost: zkoumat jevy v jejich totalitě celku

109

2. násilím zavedená a udržovaná jednota (státu)

Totožnost

1. naprostá stejnost, identita: totožnost rukopisů, názorů

2. shoda osobních údajů o osobě s jejími skutečnými znaky: ověřit si něčí

totožnost; průkaz totožnosti osobní doklad

Toulat se

1. bloudit (bez cíle) sem a tam, potulovat se: toulat se po lese

2. měnit často pobyt

Toulec

1. podlouhlé pouzdro na šípy: indiánský toulec

2. v botanice velký listen obalující palici 2 (např. u kaly)

Toužebný

Uvedené heslové slovo je polysémickým adjektivem, které se užívá v rovině knižní.

1. plný touhy: toužebné očekávání

2. vytoužený: toužebná chvíle

Továrna

1. větší průmyslový podnik: chemická továrna; továrna na automobily

2. budovy a strojová zařízení mu patřící: továrny na předměstí

Tradá

1. i trádá apod. označuje zvuk trubky apod.

2. vyjadřuje rychlý pohyb, spěšnou chůzi, jízdu: popadl míč a tradá na hřiště

Tradice

1. ustálené zvyklosti, způsoby, názory zachované generacemi: rodinná, národní

tradice; pokračovat v tradicích

2. přenášení zpráv, slovesných výtvorů apod. vyprávěním, ústní podání:

pohádky uchované (lidovou) tradicí

110

Tradovat

1. šířit ústním podáním: tradovat pohádky, anekdoty; na pracovišti se traduje,

že…

2. (tradičně) vykládát2 2: jednostranně tradovat názory

Tragédie

1. drama s nesmiřitelným konfliktem a tragickým závěrem (x komedie 1):

antická tragédie

2. událost s nešťastným koncem, pohroma: rodinná tragédie; mnichovská

tragédie

Tragický

1. naplněný neštěstím a utrpením: tragická smrt; tragický osud, omyl hrozný,

smutný

2. adjektivum k tragédie 1: tragická opera

Trakt

1. část, křídlo větší budovy: zadní trakt

2. v anatomii ústrojí 1: dýchací, trávicí trakt

Traktát

1. středověké učené náboženské pojednání: Husovy traktáty

2. zpravidla expr. učené pojednání: vědecký traktát

Tramp, tremp

1. živ. kdo pěstuje táboření ve volné přírodě

2. neživ. trempink: jít na tramp

Transformační

1. transformační prostředek; transformační stanice; v jazykovědě transformační

gramatika

2. transformační zákon týkající se převodu některých státních podniků na

soukromé, zvláštní velká privatizace

111

Transparent

1. pruh látky nebo papíru s heslem: transparenty v průvodu standarty

2. hedvábný samet s průsvitnou základní tkaninou

Transport

1. přeprava, převoz, přemístění: transport raněných; transport zboží

2. přepravovaní lidé, přepravované věci: vojenský transport

Transportér

1. dopravník: mechanický, pásový, důlní transportér

2. vojenské (obrněné) dopravní vozidlo

Tranzistor

1. polovodičová zesilující součástka

2. hovor. tranzistorové rádio

Trápení

1. tělesné i duševní bolesti, utrpení: ukončit své trápení

2. expr. obtíže, starosti 1: s dětmi je trápení

Trápit

1. působit trápení 1, soužit, sužovat: trápí ho zuby; dítě trápí zlobí; trápil jí

výčitkami

2. týrat 1, mučit 1: trápit zvířata

Trápit se

1. mít trápení, soužit se: trápit se pro děvče; už se tím netrap

2. expr. pachtit se 1, namáhat se 1: trápit se s úkolem

Trasa

1. vytyčený směr komunikace nebo jiného technického díla: trasa dálnice,

plynovodu

2. (vytčený) směr 1 (pohybu): trasa pochodu, přesunu, jízdy

3. dráha 1, cesta 1: kopat trasu; turistická trasa

112

Trať

1. dráha pro kolejové dopravní prostředky: železniční trať; cesta podél trati;

stavba trati

2. dopravní spojení v určitém směru, linka 3: autobusová, letecká trať; trať

Praha – Brno

3. sportovní závodní dráha; běžecká, plavecká disciplína: sprinterské, střední

tratě

4. válcovací trať zařízení k plynulému válcování v hutích

Tráva

1. nízké byliny s úzkými listy tvořící zpravidla souvislý porost (na lukách,

v sadech apod.): zelená tráva; sušit, sekat trávu na krmení; osít hřiště trávou

2. tento porost, trávník: lehnout si do trávy

3. taková jednotlivá bylina: stébla trav; v botanice rostlina se stéblem a úzkými

listy (např. bojínek, žito): luční, kulturní trávy

Trávit

Uvedené verbum patří mezi vlastní lexikální homonyma. Polysémické je však pouze

v jednom případě. Druhý homonymní varianta nese pouze jediný význam, a to

usmrcovat jedem.

Trávit1

1. rozkládat potravu zažívacími orgány, a tím ji připravovat k vstřebání do krve:

žaludek mu dobře tráví; neos. tráví mu špatně

2. tomuto procesu napomáhat: minerálka tráví

3. prožívat (čas): trávit neděli doma, život o samotě

Trčet

1. (nehybně) vězet 1, vyčnívat: klíč trčí v zámku

2. hovor. expr. nečinně prodlévat nebo stát: trčet celý den doma; vlak – trčí ve

stanici

3. čnít do výše, tyčit se: ohořelé trámy trčí k obloze

113

Trdlo

1. dříve nástroj k tření máku, lámání lnu apod.

2. hovor. expr. nemotorný, hloupý člověk: jsi ty ale trdlo

Trefa

1. zásah 1: mít dobrou trefu

2. expr. výhoda, štěstí 2: s tou koupí je to trefa

Trefit

1. i trefit se zasáhnout 1 (jako cíl): trefit cíl; trefit někoho míčem; trefit se do

cíle strefit se

2. hovor. správně vybrat, vystihnout 1: trefit barvu kabátu

3. hovor. (náhodou) na něco, někoho připadnout: trefit na pramen, na hodného

člověka

4. hovor. najít, znát cestu: trefí i potmě; trefit klíčem do zámku; netrefí v Praze

nedovede se orientovat

Trénovat

1. provádět trénink: trénovat běh; tvrdě trénovat

2. vést něčí trénink: trénovat gymnasty, mužstvo

3. tréninkem tužit: trénovat svaly

Trepka

1. lehká domácí obuv bez podpatku: vklouznout do trepek pantoflí

2. nálevník, jehož protáhlé tělo má obrys lidského chodidla

Trestný

1. zasluhující trest (podle zákona): trestný čin; trestné jednání; osoba je trestná,

jestliže…podléhá trestu

2. určený k trestátní: trestná výprava

Trezor

1. místnost pro bezpečnou úschovu peněz apod.: trezor banky

114

2. bezpečnostní schránka, sejf: uložit cennosti do trezoru ve zdi

Trh

Jedná se o vlastní lexikální homonymum. Polysémické je pouze ve druhém případě.

Trh2

1. veřejný prodej (a nákup zboží): výstavní, vánoční trh; výroční trhy

2. prodej zboží podle nabídky a poptávky, obchod 1: vnitřní, volný trh; trh práce,

kapitálu; devizový trh

3. tržiště: stánky na trhu; Uhelný, Ovocný trh (náměstí, ulice v Praze)

Trhací

1. uzpůsobený k trhání: trhací blok, kalendář útržkový

2. vztahující se k trhání: trhací práce (v lomu)

Trhák

1. první velká ostrá stolička v chrupu šelem

2. strhující senzační dílo: filmový trhák

Trhat

1. zprudka, krátce tahat, škubat 1: trhat opratí; trhat rameny

2. prudkým, krátkým pohybem vyjímat, vytrhávat: trhat zuby; trhat prkna

z podlahy

3. takovým pohybem oddělovat (od stonku apod.): trhat květiny; trhat jablka

česat

4. odtrhovat: trhat od sebe rváče

5. takovým pohybem dělit na kousky: trhat dopis

6. násilně rušit soudržnost, rozbíjet: trhat skály (dynamitem); mráz trhá potrubí;

hovor. trhat partu, rodinné svazky

7. opotřebovávat, poškozovat, ničit 2: trhat boty, šaty

8. rozdírat něčím ostrým: vlk trhá ovci

9. hovor. expr. ostře kritizovat, odsuzovat: film trhali ve všech novinách

10. hovor. expr. zvlášť mimořádnými výkony překonávat: trhat rekordy, normy

115

Trhavý

1. sloužící k trhání 6: trhavá nálož

2. trhaný: trhavý pohyb, dech; trhavá řeč

Trhat se

1. i trhat sebou škubat se(bou): co se tak trháš?

2. (častým užíváním) ztrácet soudržnost: levné punčochy se hned trhají

3. rozpadat se 1: mraky se trhají

Trhnout

1. dokonavá varianta k trhat 1: trhat rameny, zvoncem

2. hovor. expr. vydělat 2, získat 5: na tom se dá trhnout

Trhnout se

1. i trhnout sebou je dokonavá varianta k trhat se 1: trhnout sebou bolestí

2. hovor. oddělit se (od celku): trhnout se od party; – viz i netrhnout se

Triangl

1. kovový bicí hudební nástroj v podobě trojúhelníku

2. hovor. triangulační věž: vylézt na triangl

Tribun

1. v starém Římě titul vysokých úředníků: vojenský tribun

2. lidový vůdce, mluvčí 2: tribun hnutí

Tribuna

1. vyvýšené místo pro řečníka, předsednictvo, shromáždění apod.: předsednická

tribuna

2. stupňovité vyvýšené hlediště: tribuna stadionu; severní tribuna

3. kniž. časopis, instituce umožňující hlásat, hájit názory apod.: divadlo se stalo

tribunou pokroku

Tričko

1. lehká pletená část oblečení na horní části těla: sportovní, námořnické tričko

116

2. triko 1, nátělník: nosit pod košilí tričko

Trik

1. vtipný, chytrý, lstivý kousek: reklamní trik; advokátský trik lest, úskok, finta

2. zručný, eskamotérský kousek: kouzelnický trik

3. (filmový, divadelní) trik výrazový způsob vzbuzující technickými prostředky

iluzi skutečnosti

Triko

1. přiléhavé pletené spodní prádlo na horní část těla: mít pod košilí triko

nátělník, tričko 2

2. hovor. tričko 1

Trio

1. hudební skladba pro tři nástroje nebo hlasy: klavírní trio

2. tři umělci ji provádějící: pěvecké trio

Trn

1. dřevnatý špičatý výrůstek (osten) na některých rostlinách: vrazit si do ruky

trn

2. ostrý, zašpičatělý výběžek jako součást zařízení: trn přezky; upínací trn

soustruhu

Trnka

1. trnitý keř s bílými kvítky

2. jeho malý černý kulatý plod trpké chuti

Trnout

1. projevovat se chvěním, mrazením apod.: zuby mu trnou; ruka mu trne dřevění

2. ze strachu, vzrušení mít pocit chvění: trnout hrůzou; trnula nad jeho

opovážlivostí

3. bát se 2, 3, děsit se, strachovat se: trnul, že to špatně skončí; – trnout o život

117

Trofej

1. (vítězná) kořist: vojenská, myslivecká trofej

2. cena za vynikající (sportovní) výkon: putovní trofej

Trochu, trošku

1. málo 1, nepatrně: trochu se napít; trochu si odpočinout krátce, na chvíli

2. částečně: umět trochu německy

3. expr. příliš: to je trochu silné, trochu moc

Trojúhelník

1. rovinný útvar se třemi stranami: pravoúhlý, rovnoramenný trojúhelník

2. co má tvar trojúhelníka 1: barevné trojúhelníky na látce; výstražný

trojúhelník (na silnici)

Trojka

1. číslice 3

2. co je jí označeno

3. co je pod číslicí 3: ve sportu krasobruslařský cvik

Troska

1. trosky pozůstatky zničené stavby nebo jiného díla apod.: trosky hradu; obrátit

město v trosky zříceniny

2. expr. zestárlý, zchátralý člověk, tvor: je z něho troska

Trouba

1. starý hudební nástroj tvaru rozšířeného válce: pastýřský trouba

2. hlásná trouba megafon 2

3. roura: betonová trouba

4. zařízení k pečení (i součást kuchyňských kamen): plynová trouba; péct

v troubě

118

Troubit

1. hrát na trubku nebo podobný nástroj: troubit na křídlovku; troubit sólo

2. dávat znamení zvukovým zařízením: auto troubí

3. tím upozorňovat: troubit na chodce

4. (o některých zvířatech) vydávat houkavé zvuky: sloni troubí

Trousit

1. po troškách (nechtěně) sypat, ztrácet: trousit popel (po koberci); trousit zrní

2. expr. (postupně) šířit 1, rozhlašovat: trousit pomluvy; trousit při projevu

poznámky

Trousit se

1. postupně, jednotlivě přicházet nebo odcházet: trousí se jeden po druhém;

trousit se ze školy

2. expr. šířit se 1: trousí se různé pověsti

Trpaslík

1. pohádková bytost malé postavy, pidimužík 1, skřítek: Sněhurka a sedm

trpaslíků; sádrový trpaslík na zahradě

2. expr. člověk velmi malého vzrůstu

Trpělivý

1. který klidně snáší bolest, trýzeň, nepříjemnost, námahu, čekání: trpělivý

pacient

2. svědčící o tom: trpělivá povaha; trpělivá práce; trpělivé čekání

Trpět

1. prožívat, snášet bolest, trýzeň, nepříjemnost: trpět tělesně i duševně; trpět

nouzi; trpět pro dobrou věc

2. být nemocen nebo jinak strádat: trpět nechutenstvím, hlady; – doprava trpí

nedostatkem pracovníků; zdi trpí vlhkem chátrají

3. (trpně) snášet: trpět někoho mezi sebou; to mu nebudu trpět dovolovat

4. hovor. mít v oblibě, potrpět si: trpět na ženy; trpět na dobré jídlo

119

Trpký

1. mající hořce nakyslou, svíravou chuť: trpké víno, trnky; trpký lék

2. bolestný 2, nepříjemný: trpký osud; trpká zkušenost

3. vyjadřující pocity křivdy, rozhořčený: trpké výčitky

Trpný

1. nečinný, pasivní: trpný postoj; trpná odevzdanost

2. v jazykovědě trpný rod pasivum; trpné příčestí

Trs

1. skupina, shluk (stejných) rostlin rostoucích těsně u sebe: trs trávy, karafiátů

2. co připomíná trs 1: trs korálů

Trubice

1. menší trouba 3, trubka 2: kovová trubice

2. dutý protáhlý tělesný orgán: močová, trávicí trubice

Trubka

1. žesťový hudební nástroj vysokého tónu: hrát na trubku

2. trubice 1, (menší) roura: trubky ústředního topení; položit do země trubky

Truhla

1. dříve část nábytku v podobě bedny s víkem: vyřezávaná truhla s prádlem

2. zastarale rakev: uložit nebožtíka do truhly

Truhlářství

1. zaměstnání truhláře

2. truhlářská provozovna

Trumfovat

1. vynášet trumf(y): trumfovat v mariáši

2. hovor. expr. předstihovat, překonávat: jeden druhého trumfoval

120

Trůn

1. slavnostní sedadlo panovníků: královský trůn

2. jejich moc, vláda: následník trůnu; vzdát se trůnu

Trup

1. část těla mezi hlavou a končetinami

2. základní část konstrukce: trup lodi, letadla

Trvalý

1. stále trvající (x přechodný 1): trvalý mír, vzestup; trvalé bydliště (x dočasné)

2. dlouho trvající: trvalé zaměstnání (x dočasné); trvalá ondulace

3. nepodléhající změnám, trvanlivý: trvalá barva

Trvat

1. stále být, existovat 1, nepřestávat: platnost zákona trvá

2. konat se po určitou dobu, probíhat: trvalo to hodinu; to ti to trvá (dlouho);

netrvalo dlouho a vrátil se

3. neustupovat od něčeho, stát1 10: trvat na svém, na splnění slibu

Trychtýř

1. nálevka: lít líh do láhve trychtýřem

2. co připomíná trychtýř 1: trychtýře po bombách

Třaskavý

1. snadno vybuchující, zápalný: třaskavá puma; třaskavý plyn

2. ozývající se ostrým, praskavým zvukem: třaskavá rána

Třást

1. prudce trhavě pohybovat sem a tam: třást stromem; třást (se) spáčem

2. takovým pohybem působit, aby něco spadlo, střásat, sklepávat: třást ovoce,

sníh z větví

3. působit, že se někdo chvěje: zima, horečka jím třásla lomcovala

121

Třást se

1. chvět se 1, klepat se: třást se po celém těle; třást se zimou

2. chvět se strachy, bát se 2, 3: třást se před někým, o dítě, o jeho zdraví

3. expr. mít někoho, něco rád, v oblibě: dítě se třese na matku; třást se na peníze

Třeba

Uvedené slovníkové heslo patří k rozdílným slovním druhům. V některých případech

se jedná o příslovce nebo může být také součást přísudku. V jiném kontextu jej

řadíme mezi částice. Pouze v případě částice lze hovořit o polysémantickém slově.

Třeba, třebas – částice

1. modální s významem libovolnosti: ať tam jde třeba Jana; budeme třeba zpívat

2. přitakací hovor. s významem nerozhodnosti, neurčitosti: Mám jim napsat? –

Třeba; Vezmeš si čaj? – Třeba

Tření

1. síla bránící pohybu dvou stýkajících se těles apod.: statické tření; tření

v ložisku

2. tření ryb rozmnožování

Třepat

1. kmitavě pohybovat: dítě třepe nožičkama; třepat roztokem

2. expr. třást 1, 2: třepat spáčem – třepat hrušky střásat

Třepnout

Jedná se o dokonavou variantu výše analyzovaného verba třepat.

1. k 1: pták třepl křídly zatřepetal

2. plácnout 1, plesknout: třepl ho rukou po zádech

Třešně

1. malý kulatý, zpravidla červený plod třešně (ovoce): česat třešně

2. třešeň

122

Třešňový

1. adjektivum k třešeň: třešňový květ, sad

2. adjektivum k třešně 1: třešňový kompot; třešňové knedlíky

Třeštit

1. počínat si jako smyslu zbavený: třeštit v horečce blouznit

2. expr. počínat si pošetile: co třeštíš? blázníš

Třetí

1. číslovka řadová k tři: třetí poschodí; Václav III. (Třetí)

2. (proti první 2, druhý 2) jsoucí nižšího (popřípadě nejnižšího) stupně: zboží

třetí jakosti

Třicítka

1. číslice 30

2. co je jí označeno: oslavit třicítku věk 30 let, třicáté narozeniny

Třída

Uvedené substantivum se řadí mezi tzv. vlastní lexikální homonyma. O polysémický

lexém jde pouze v prvním případě, druhý význam označuje hlavní, širokou ulici.

Třída1

1. skupina vydělená na základně nějakého společného rysu, druh 1, kategorie 1

2. společná skupina lidí v témž ekonomickém a sociálním postavení: majetná

třída – marx. vládnoucí, dělnická třída

3. školní postupný ročník: chodit do osmé třídy

4. jeho žáci: devátá třída jede na výlet

5. školní vyučovací místnost, učebna: zamést třídu

6. stupeň zařazení osob, věcí, jevů podle jejich významu, hodnoty: mzdová třída,

vagon druhé třídy

7. úroveň dosažená výcvikem: houslista světové třídy; zvítězit rozdílem třídy

přesvědčivě

123

Třináctka

1. číslice 13: třináctka je nešťastné číslo

2. co je jí označeno: jet třináctkou tramvají apod. č. 13

Třískat

1. silnými údery působit zvučné rány: třískat dveřmi, sklenicemi mlátit; třískat

pěstí do stolu bušit

2. prudce házet: třískat (se) vším o zem

3. expr. vydávat ostré, rozléhající se rány: hrom tříská burácí

4. expr. bít 1, tlouci 2: třískat psa holí; tříská děti

Tříšť

1. kousky roztříštěné hmoty, drť: ledová tříšť; tříšť skla

2. neuspořádané množství, změť: tříšť dojmů

Tříštit

1. rozbíjet na tříšť: tříštit sklo

2. zbavovat celistvosti, činit nejednotným: tříštit pozornost

Třít

1. s lehkým tlakem opakovaně přejíždět po povrchu: třít si ruce; třít (si) tělo

ručníkem

2. s tlakem přejíždět nějakým nástrojem, a tím rozmělňovat: třít máslo; třít len

3. expr. třít bídu apod.: mít nouzi

Třtina

1. rákos, tráva s vysokými stébly

2. cukrová třtina statná tropická tráva pěstovaná pro stébla s vysokým obsahem

cukru

Tu

1. tady 1, zde 1 (x tam 1): ať tu zůstane; jisté nebezpečí tu je existuje

124

2. v té chvíli, v tom okamžiku, vtom: tu ho něco napadlo; už chtěl odejít, ale tu se

ozval telefon

Tuba

1. válcovitý obal se šroubovacím uzávěrem: lepidlo v tubě

2. válcovitá schránka na tablety

3. žesťový hudební nástroj nejhlubšího tónu

Tucet

1. dvanáct jedinců, předmětů téhož druhu: tucet kapesníků; nakupovat na tucty

2. expr. mnoho 2: mít tucet řečí

Tuctový

1. v tuctech, ve velkém množství se vyskytující, vyráběný: tuctové zboží; tuctová

výroba

2. hanl. obyčejný, všední 2: tuctový román, výrobek

Tučný

1. obsahující, mající hodně tuku, tlustý 4, 3: tlusté maso (x libové); – tlustý sýr

2. v polygrafii tlusté písmo silně vyznačené

3. expr. značný 1: tučný zisk

Tuha

1. černý kovově lesklý měkký nerost, grafit

2. náplň tužky z něho: zlomit, vyměnit tuhu

Tuhle

Uvedené heslové slovo patří mezi tzv. slovně druhová homonyma. Může být

zájmenem příslovečným ukazovacím nebo částicí navazovací. Pouze zájmeno se řadí

k polysémickým lexémům. V obou případech jsou slova užívána v hovorové rovině.

1. tadyhle: tuhle je to černé na bílém

2. onehdy: víš, co se mi tuhle zdálo?

125

Tuhý

1. vyznačující se odolností (proti tlaku apod.), soudržností, pevný 2 (x tekutý):

tuhý límec; tuhé maso

2. odolávající vnějším vlivům: kočka má tuhý život

3. intenzivně, těžce doléhající: tuhý boj urputný; tuhý výcvik tvrdý

Tuk

1. organická látka tající teplem, mastná a kluzká, obsažená v těle živočichů a

v některých rostlinách: živočišný tuk; maso prorostlé tukem; olejniny bohaté

tukem; odborně surové, technické tuky

2. tato látka upravená do pokrmů: mastit tukem sádlem, máslem, olejem: jedlý,

pokrmový tuk

3. mazadlo: namazat boty tukem

Ťukat

1. vydávat klepavý zvuk: psací stroj ťuká

2. způsobovat takový zvuk: datel ťuká do stromu

3. lehce se dotýkat: ťukat loktem do souseda

4. hovor. konat činnost spočívající v úderech do něčeho: ťukat na stroji, na klavír

Ťuknout

1. dokonavá varianta k verbu ťukat 1–4: dvířka ťukla; – ťuknout taktovkou o pult

klepnout

2. hovor. expr. upoutat něčí pozornost: ten plakát každého ťukne

Tuna

1. jednotka hmotnosti užívaná v praxi (1000 kg), zn. t

2. (registrovaná) tuna míra prostoru námořních lodí (2, 83 m3)

Tunel

1. podélná stavba pod povrchem pro komunikaci: prorazit tunel; železniční

tunel

2. co připomíná tunel 1: aerodynamický tunel (pro zkoušení modelů letadel

apod.)

126

Tupý

1. mající špatné ostří (x ostrý 1): tupý nůž

2. mající zaoblený tvar, zaoblení hrany (x ostrý 2): tupý nos; v geometrii tupý

úhel větší než pravý a menší než přímý

3. (o zvuku) nejasně znějící, dutý 3, temný 3: tupé údery

4. (o fyzických a duševních stavech člověka) nevýrazný, nezřetelný, neurčitý (x ostrý

7): tupá bolest

5. netečný, nechápavý, hloupý 1: tupé zvíře

6. vyplývající z nedostatku zájmu, citlivosti: tupá poslušnost, rezignace

Turek

1. hovor. turecká káva: dát si po obědě turka

2. oblastní výraz pro tykev 2, dýni

Turnaj

1. středověká bojovná rytířská hra

2. krátkodobá souvislá sportovní soutěž: tenisový turnaj

Turnus

1. opakující se část nějaké organizované akce, běh 5: tábor má tři turnusy

2. její účastníci: přijel třetí turnus rekreantů

Tuřín

1. bylina s laločnatými listy pěstovaná pro kořenové bulvy

2. její tlustý kořen (krmivo)

Tuš

1. nesmazatelná (černá) barva: kresba tuší; barevné tuše

2. ve výtvarnictví kresba jí provedená

Tušení

1. pocit, domněnka, že se něco stane, předtucha: mít divné, neblahé tušení

2. ponětí, potucha: nemít nejmenšího tušení

127

Tušit

1. mít tušení, předvídat: tušit nebezpečí; tušit v někom nepřítele

2. vyciťovat: tušit ve vzduchu jaro

Tužit

1. činit tuhým 1, tužším: tužit tkaniny ztužovat

2. činit silným, pevným, odolným: tužit tělo, svaly cvičením

Tvar

Forma 1, 3

1. vnější podoba: pravidelný, kulovitý tvar; záhon ve tvaru obdélníka; tělesné

tvary proporce

2. v jazykovědě obměňovaná podoba slova vyjadřující různé mluvnické významy:

určitý tvar slovesný

Tvarovat

1. zpracovávat, vyrábět do určitého tvaru: tvarovat odlitky, sklo, těsto

2. dávat účelný a zároveň estetický tvar: tvarovat karoserii kleštěmi

Tvář

1. část obličeje pod okem a po straně nosu: červené tváře; slzy jí kanou po tváři

2. obličej: ušlechtilá, vráskovitá tvář; řekl to s vážnou tváří výrazem obličeje

3. knižně podstata 1, povaha 2: pravá tvář fašizmu

4. knižně vzezření, vzhled: tvář města

5. člověk 1, tvor: potkávat samé známé tváře

Tvářit se

1. mít v tváři nějaký výraz: tvářit se vážně

2. dodávat si (jiný vzhled), stavět se 6, dělat se 3: tvářil se, jako by tomu

rozuměl

Tvářnost

Jedná se o knižní výraz.

128

1. souhrn rysů, charakter 1, povaha 1: měnit tvářnost světa

2. vnější podoba, vzezření, vzhled: tvářnost krajiny

Tvorba

1. tvoření: tvorba krvinek v těle; tvorba cen

2. umělecká nebo vědecká činnost: literární tvorba produkce

3. výsledek této činnosti, výtvor(y): Smetanova tvorba

Tvořit

1. (cílevědomou činností) dávat vznik, vytvářet: tvořit společenské hodnoty;

tvořit si úsudek; tvořit nová slova

2. dávat vznik uměleckému nebo vědeckému dílu: umělecky nebo vědecky tvořit

3. být zdrojem, podstatnou součástí něčeho: minerály tvoří různé krystaly;

přímky tvoří ostrý úhel

4. představovat 3, být II 4 něčím: základ vývozu tvoří strojírenství; řeka tvoří

hranici

Tvořivý

1. schopný tvořit 1, 2: tvořivý umělec tvůrčí

2. projevující tuto schopnost: tvořivá práce činorodá; produktivní; tvořivá síla

přírody

Tvrdý

1. odolávající tlaku (x měkký 1): tvrdé lůžko; tvrdá voda obsahující hodně

minerálních látek, v anatomii tvrdé patro označuje přední část patra

2. na pohled nebo poslech výrazný (x měkký 2): tvrdé rysy obličeje;

v jazykovědě tvrdá souhláska; tvrdé y ypsilon; tvrdý vzor pro ohýbání slov,

jejichž kmen se končí tvrdou nebo obojetnou souhláskou

3. obtížný 2, těžký 6: tvrdý život; tvrdá práce, norma

4. postrádající lehkost: tvrdá výslovnost

5. hovor. expr. tupý 5: být tvrdý na učení hloupý

6. odolný, otužilý: být tvrdý u výslechu; tvrdý spánek hluboký

7. necitelný, strohý 1, ostrý 9 (x měkký 3): tvrdý člověk, výraz ve tváři; být

k sobě tvrdý

129

8. důsledně prováděný: tvrdý trénink; tvrdá norma stanovená vysoko; tvrdá hra

s uplatněním síly

Tvůj (tvá, tvoje, tvé, tvoje)

1. přivlastňuje nebo přisuzuje adresátu dané promluvy (při tzv. tykání): tvoje

chata; tvůj dopis tobě adresovaný nebo tebou napsaný; s tvou pomocí tebou

poskytnutou; to není tvoje věc to se tě netýká

2. vyjadřuje těsný, často citový vztah přináležitosti: tvoji rodiče; tvoje tramvaj

kterou jezdíš; expr. (nejčastěji s významem mírného opovržení, ironie apod.):

už zase zpívá ten tvůj miláček!; hovor. sednout si k televizi, to je tvoje! to

děláš nejraději

Ty

1. označuje adresáta dané promluvy blízkého (příbuzensky, společensky apod.)

mluvčímu (tzv. tykání): ty to nevíš?; mám tě ráda

2. zpravidla ve spojení s 5. pádem podst., příd. jménem apod. vyjadřuje citový vztah

(často záporný), osobní zaujetí mluvčího: ty hlupáku!; jdi, ty chytrá!; i ty

jeden!; ty, Jirko, nech toho! (vytýkání)

3. (3. pád ve větách expresivních) vyjadřuje snahu mluvčího vzbudit zájem adresáta,

přiblížit sdělení (tzv. dativ sdílnosti): to ti byla krása!

Tyčinka

1. malá tyčka: Číňané jedí tyčinkami

2. co tvarem připomíná tyčinku 1: slané tyčinky; v botanice část květu tvořená

nitkou a prašníkem (s pylem)

Týden

1. sedm po sobě jdoucích dnů od pondělí do neděle: za několik týdnů neděl;

v úterý týden před sedmi dny od toho dne; příští týden po neděli; církevní výraz

pro pašijový, velikonoční týden

2. po sobě jdoucí pracovní dny týdne 1: nepřišel do práce celý týden; sejdeme se

raději v týdnu ne v neděli

130

Týdeník

1. týdenní časopis: týdeník Květy

2. krátký dokumentární film: přijít do kina po týdeníku žurnálu

Týdenní

1. trvající týden: týdenní lhůta; týdenní zásoby na týden

2. jednou týdně nebo každý týden konaný apod.: týdenní výkaz práce

Tykev

Obecný význam vyjádřený synonymem zní dýně.

1. poléhavá bylina s velkými laločnatými listy a s velkými žlutými květy

2. její velký zpravidla podlouhlý, dužnatý plod (zelenina)

Týl

1. zadní část hlavy: bolest v týlu (hlavy); dostat ránu do týla

2. šíje 1: obklad v týle

3. prostor za frontou, zázemí 2: nepřátelský týl; operovat v týlu

4. vojenské jednotky v tomto prostoru: být zařazen k týlu

Tým

1. sportovní družstvo: vedoucí týmu ligy

2. pracovní kolektiv: vědecký tým

Typ

1. jedinec nebo věc jako představitel, vzor znaků celé skupiny: typ vědce; typ

kvalitního výrobku

2. tělesné nebo duševní znaky charakteristické pro skupinu jedinců: sportovní,

atletický typ

3. souhrn jedinců, věcí se stejnými nebo podobnými znaky, druh 1: typ písma,

jazyka, odborně určitými charakteristickými rysy se vyznačující kategorie,

třída

4. způsob 1, charakter 3, ráz 1, sloh 1: demokratický typ správy; typ města

131

5. jedno z provedení výrobku apod. s charakteristickými parametry, model 4;

takový výrobek: typ automobilu

6. typy odborně (odlévaná) písmena, znaménka: malé, velké typy

Typický

1. jevící se jako typ: typický představitel mládeže

2. příznačný, charakteristický: typická vlastnost; je typické, že…

3. svérázný, osobitý: typické postavy Nerudových povídek

Typizovat

1. umělecky zobrazovat, zobrazit jako typ

2. rozdělovat, rozdělit podle typů, přiřazovat, přiřadit k nějakému typu:

typizovat stavbu

Tyran

1. (krutý) despota, utlačovatel: aténský tyran; vzpoura otroků proti tyranům

2. expr. kdo někoho týrá, trýzní: domácí tyran

Tyranizovat

1. násilně despoticky vládnout: tyranizovat národy

2. expr. utiskovat, týrat 1: tyranizovat rodinu

Týrat

1. úmyslně působit (velkou) bolest, trápit 2, trýznit: týrat zvířata; týrat ženu,

celou rodinu

2. expr. působit potíže, obtěžovat 1: týral ho kašel