Centre for Analysis of Regional Systems cenars.upol.cz

Vývoj ekonomických teorií a teorií regionálního

rozvoje

Regionální rozvoj:

proces zabezpečující růst ekonomického a sociálního potenciálu regionu, kterého využívání má vést ke zvyšování životní úrovně jeho obyvatel, k sociálnímu a ekonomickému rozvoji státu, při zachování (trvale) udržitelného rozvoje

pozn. v ekonomii se používá často termín hospodářský rozvoj (příp. hospodářský růst)

v ekonomii však vždy jde o růst v kladném smyslu, v geografii může mít v případě nepříznivého vývoje i záporný charakter

Teorie regionálního rozvoje:

konvergenční (teorie regionální rovnováhy)

autoři se přiklánějí k názoru, že přirozenou základní tendencí regionálního rozvoje je vyrovnávání rozdílů mezi regiony

divergenční (teorie regionální nerovnováhy)

zastánci těchto teorií jsou přesvědčeni, že v průběhu vývoje dochází spíše k dalšímu zvětšování meziregionálních rozdílů

epizodické (příp. periodické) teorie reg. rozvoje

v regionech je přirozené střídání období prosperity a úpadku

Teorie difúze:

prostorové šíření, toky a pohyby v čase

pro regionální rozvoj je zajímavé hlavně studium šíření inovací

typy difúze: expanzivní, hierarchická, relokační

Hamplova teorie hierarchie reality:

vytváření stále nových nositelů diferenciace, zatímco o vývojově nižších jevů dochází prostřednictvím difúzních procesů k postupnému poklesu (meziregionálních) rozdílů

Regionální politika:

řídící činnost státu a institucí územní působnosti, která směřuje k vytváření vhodnějších podmínek pro dynamický a všestranný rozvoj regionů s maximálním využitím geografického, lidského a ekonomického potenciálu

- je syntetizujícím procesem k prosazování mikrofaktorů i makrofaktorů rozvoje ekonomiky

Typy regionální politiky:

strategická – zaměřená na dosažení vnější

konkurenceschopnosti státu jako celku tím, že bude

posílená konkurenceschopnost a atraktivita jádrových

aglomerací daného státu (např. Nizozemsko s cílem

posílit Randstad v konkurenci s Londýnem, Paříží,

Milánem, Frankfurtem…)

pojišťovací – zaměřená na zmírnění ekonomických

a sociálních problémů v zaostávajících či strukturálně

postižených regionech a na posílení vnitřní

soudružnosti státu

HLAVNÍ VÝVOJOVÉ ETAPY TEORIÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A REGIONÁLNÍ POLITIKY

Obecný přístup (ekonomická teorie):

neoklasický (1920-1940)

Převažující teorie regionálního rozvoje:

teorie regionální rovnováhy (zejména tzv. neoklasické modely)

Regionální politika:

základní koncept – „dělníci za prací“, používaný nástroj zvyšující mobilitu pracovních sil

Thünenův model využití země (z geografie zemědělství)

předchůdce neoklasických modelů

Christallerova teorie centrálních míst (z geografie sídel)

na města bohatý sektor

na města chudý sektor

Teorie centrálních míst (Löschova modifikace)

Obecný přístup (ekonomická teorie):

keynesiánský (1950-1975)

Převažující teorie regionálního rozvoje:

teorie regionální nerovnováhy (např. teorie kumulativních příčin, teorie pólů růstu)

Regionální politika:

„práce za dělníky“, nástroje podporující příliv investic ze soukromého i veřejného sektoru do problémových regionů (investiční dotace, relokace institucí)

Kruhová kumulativní kauzace negativních faktorů (Myrdal, 1957)

snižování počtu míst

v průmyslu a zemědělství

snižování zaměstnanosti,

nezaměstnanost

snižování reálního příjmu

selektivní migrace (mladé a

vzdělané obyvatelstvo

úbytek obyvatelstva a jeho

stárnutí

méně peněz v oběhu

snížení zaměstnanosti ve službách (obchod)

menší počet pracovních míst

selektivní migrace (mladé a

vzdělané obyvatelstvo)

úbytek obyvatelstva a jeho stárnutí

deficit pracovních zdrojů pro

otevření extenzivní produkce

snižování počtu ekonomicky

aktivního obyvatelstva

selektivní migrace (mladé a

vzdělané obyvatelstvo)

snižování reálního příjmu

menší počet pracovních míst

snížení zaměstnanosti

ve službách (cestovní ruch)

menší zájem o návštěvu

území

zhoršení kvality dopravní

sítě

redukce dopravní

přístupnosti

zastánci tzv. „velkého státu“

John Maynard Keynes (1883-1946)

Karl Gunnar Myrdal (1898-1987)

Aplikace v reálné politice

Keynesovy myšlenky aplikovány hlavně při řešení velké hospodářské krize v 30. letech 20. století

Obecný přístup (ekonomická teorie):

neomarxistický (1970-1985)

Převažující teorie regionálního rozvoje:

teorie regionální nerovnováhy (např. teorie nerovné směny)

Regionální politika:

návrhy na opatření neomarxisté neformulovali; v některých socialistických zemích byla regionální politika velmi účinná (např. v bývalé ČSSR), ale za cenu ztráty ekonomické výkonnosti a vnější konkurenceschopnosti celého státu

Obecný přístup (ekonomická teorie):

neoliberální (1975-)

Převažující teorie regionálního rozvoje:

teorie regionální rovnováhy i nerovnováhy (např. nová teorie růstu, teorie závislosti na zvolené cestě)

Regionální politika:

„podpora lokální iniciativy“, podpora malých a středních firem, decentralizace kompetencí, deregulační opatření

„Rakouská škola“

Ludwig von Mises (1881-1973)

Friedrich August von Hayek (1889-1992)

Aplikace v reálné politice: přelom 70. a 80. let

Velká Británie Margaret Thatcher

USA Ronald Reagan

QWERTY klávesnice

Silicon Valley

Obecný přístup (ekonomická teorie):

institucionální (1980-)

Převažující teorie regionálního rozvoje:

teorie regionální nerovnováhy (např. teorie průmysl. okrsku, teorie učících se regionů, triple helix, klastry, globální komoditní/hodnotové

řetězce a globální produkční sítě)

Regionální politika:

„spolupráce a inovace“, podpora malých a středních firem, šíření inovací, networking, gradualistická proměna místních institucí založená na učení

Regiony tzv. „třetí Itálie“

Triple helix (trojitá šroubovice) široké pojetí inovačního systému

veřejná správa na

národní/regionální

úrovni

úzké pojetí inovačního systému:

subsystém firem a VaV institucí

univerzity, VaV instituce,

intermediální instituce

(VaV parky, centra pro

přenos poznatků a

technologií apod.)

aktéři soukromého

sektoru (firmy)

Local buzz – global pipelines

Oděvný komoditní řetězec

Škola „nové ekonomické geografie“

Paul R. Krugman (1953-)

rostoucí světová ekonomická integrace a globalizace vede díky poklesu dopravních nákladů i obchodních (celních) bariér k větší specializaci na lokální a regionální úrovni, což firmám umožňuje dosáhnout vnějších úspor

Základní otázka jednotlivých směrů (role státu v ekonomice)

krajní stanoviska:

neintervencionistické (minimální vstup státu)

v případě zejména neoklasických, příp. neoliberálních směrů

intervencionistické (velké zásahy státu)

v případě zejména neomarxismu, příp. keynesiánství

pozn. většina současných teorií se oběma extrémům vyhýbá

Ekonomie a budoucnost?

všechny ekonomické teorie třeba brát s rezervou…

ekonomové se např. nedokážou shodnout na

příčinách současné ekonomické krize

ekonomové se nedokážou shodnout ani na

možných řešeních současné ekonomické krize

Schematický přehled směrů v teoriích reg. rozvoje ve 20. století

-7

-6

-5

-4

-3

-2

-1

0

1900 1910 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000

Pozitivismus (lokalizační teorie,sektorové modely,

nová ekonomická geografie - Krugman)

Kritický racionalismus (keynesánsko-

instuticionalistické teorie - Myrdal, Perroux)

Strukturalismus (marxistické

teorie - Harvey, Emmanuel)

Poststrukturalismus (reflexivita,

moc, kulturní praktiky)

Hermeneutika a teorie strukturace

(výrobní okrsek, instituce, "networks")

Kritický realismus (Massey,

Sayer, "locality debate")

Schematický přehled filosofických směrů v teoriích regionálního rozvoje ve 20. století